# "# $ % # " $ "! )%#% $"!), ,##, ! % %+%+ !*"$("# #( (")%"$,$ "##$#,$)% $! % /# /%% % + %#% '# %#% -/#% ,#% + $ #% % &%+% "#"# $ "#"# # " $ /# $ .#% !"( ) #+%"% %$%% )"#"#,#%'-*)$'/( #" #% ( +- $ #% +%, "%"%)% )$%#,"& / #" $" "/% $!
Obsah Seznam nìkterých zkratek a kódových oznaèení otravných látek . . . . . . . . . . . 11 Pøedmluva (J. Patoèka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1 Pøedmìt toxikologie (J. Patoèka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Obecná toxikologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozdìlení a toxikologická klasifikace chemických látek . . . 1.2 Speciální toxikologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
13 13 16 18
2 Obsah a úkoly vojenské toxikologie, charakteristika otravných látek a chemických zbraní (J. Fusek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Otravné látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Pùsobení otravných látek na organizmus . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Klasifikace OL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Chemické zbranì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
22 22 23 27 28
3 Nervovì paralytické látky (J. Bajgar) . . . 3.1 Pøedstavitelé a jejich charakteristika . 3.2 Fyzikálnì-chemické vlastnosti . . . . 3.3 Mechanizmus úèinku NPL . . . . . . 3.4 Toxicita . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 Klinický obraz akutní intoxikace NPL Pozdní neurotoxický efekt . . . . . . 3.6 Diagnóza a terapie otrav NPL . . . . . 3.7 Detekce . . . . . . . . . . . . . . . . 3.8 Ochrana . . . . . . . . . . . . . . . . 3.9 Odmoøování . . . . . . . . . . . . . . 3.10 Antidotní prostøedky . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
30 30 30 31 35 35 37 37 42 42 44 44
4 Zpuchýøující otravné látky (J. Kassa) . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Celková charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Pøehled OL zpuchýøujících a jejich fyzikálnì-chemické vlastnosti 4.3 Mechanizmus úèinku zpuchýøujících OL . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Toxicita zpuchýøujících OL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5 Klinický obraz akutní intoxikace zpuchýøujícími OL . . . . . . . 4.6 Diagnostika akutních otrav zpuchýøujícími OL . . . . . . . . . . 4.7 Terapie akutních otrav zpuchýøujícími OL . . . . . . . . . . . . . 4.8 Detekce zpuchýøujících OL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.9 Ochrana pøed úèinky zpuchýøujících OL . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
45 45 45 48 49 49 51 52 53 53
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . . . . . . . . . .
4.10 Odmoøování zpuchýøujících OL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 4.11 Léèebnì odsunová charakteristika zpuchýøujících OL . . . . . . . . . . . . . 54 5 Psychicky a fyzicky zneschopòující látky (J. Fusek) . . . 5.1 Látky psychicky zneschopòující (psychotomimetika) 5.1.1 Kyselina d-lysergová a její deriváty . . . . . 5.1.2 Fenylethylaminy . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.3 Indolalkylaminy . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.4 Ostatní indolové deriváty . . . . . . . . . . . 5.1.5 Anticholinergika . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.6 Arylcyklohexylaminy . . . . . . . . . . . . 5.1.7 Ostatní halucinogeny . . . . . . . . . . . . . 5.2 Látky fyzicky zneschopòující (dysregulátory) . . . . 5.2.1 Aziridiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 Tremorogenní látky . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Lathyrogenní látky . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
55 55 58 60 63 65 66 70 71 73 74 74 75
6 Drádivé otravné látky (J. Kassa) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Celková charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Pøehled drádivých OL a jejich fyzikálnì-chemických vlastností 6.3 Mechanizmus úèinku drádivých OL . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Toxicita drádivých OL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Klinický obraz akutní intoxikace drádivými OL . . . . . . . . . 6.6 Diagnostika akutních otrav drádivými OL . . . . . . . . . . . . 6.7 Terapie akutních otrav drádivými OL . . . . . . . . . . . . . . 6.8 Detekce drádivých OL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.9 Ochrana pøed úèinky drádivých OL . . . . . . . . . . . . . . . 6.10 Odmoøování drádivých OL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.11 Léèebnì odsunová charakteristika drádivých OL . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
76 76 76 79 80 80 81 82 82 83 83 83
7 Veobecnì jedovaté látky (J. Herink) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Oxid uhelnatý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.1 Fyzikálnì-chemické vlastnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.2 Mechanizmus úèinku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.3 Toxicita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.4 Klinické projevy, pøíznaky a symptomy . . . . . . . . . . . . . . 7.1.5 Diagnóza a terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.6 Ochrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.1 Pøehled nejdùleitìjích látek vyvolávajících methemoglobinemii 7.2.2 Toxicita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.3 Klinické projevy methemoglobinemie . . . . . . . . . . . . . . . 7.2.4 Diagnóza a terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
85 85 85 85 85 86 86 87 87 88 88 88
7.3
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
89 89 89 90 90 91 92 92 93
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
94 94 94 95 95 96 97 98 98 98 98
9 Fytotoxické látky (J. Fusek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Charakteristika skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Rozdìlení herbicidù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Vojenské pouití herbicidù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3.1 Kyselina dichlorfenoxyoctová (2,4-D) . . . . . . . . 9.3.2 Kyselina trichlorfenoxyoctová (2,4,5-T) . . . . . . . 9.3.3 Polychlorované dibenzodioxiny (PCDD) . . . . . . . 9.3.4 Kyselina 4-amino-3,5,6-trichlorpikolinová (Picloram) 9.3.5 Kyselina kakodylová (dimethylarsinová) . . . . . . . 9.3.6 Organodusíkové herbicidy . . . . . . . . . . . . . . . 9.3.7 Paraquat (1,1-dimethyl-4,4bipyridinium; Grasoxona) 9.3.8 Diquat (Reglone) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3.9 Nitrofenolové herbicidy . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4 Ochrana proti herbicidùm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . .
. 99 . 99 . 99 100 101 101 102 104 104 104 105 105 105 106
Toxiny ivoèiného, rostlinného a mikrobiálního pùvodu (J. Patoèka) . 10.1 Struèná charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2 Fyzikálnì-chemické vlastnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3 Toxiny jako bojové chemické látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4 Postavení toxinù ve vztahu k chemickým a biologickým zbraním . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
107 107 108 108 109
7.4
Kyanovodík a kyanidy . . . . . . . . . . . . . 7.3.1 Fyzikálnì-chemické vlastnosti . . . . . 7.3.2 Mechanizmus úèinku . . . . . . . . . . 7.3.3 Toxicita . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3.4 Klinické projevy, pøíznaky a symptomy 7.3.5 Diagnóza a terapie . . . . . . . . . . . Sulfidy (sirníky) . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.1 Sulfan . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.2 Ostatní slouèeniny síry . . . . . . . . .
8 Dusivé otravné látky (J. Bajgar) . . . . . 8.1 Pøedstavitelé a jejich charakteristika 8.2 Fyzikálnì-chemické vlastnosti . . . 8.3 Mechanizmus úèinku . . . . . . . . 8.4 Toxicita . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Pøíznaky otravy . . . . . . . . . . . 8.6 Diagnóza a terapie . . . . . . . . . . 8.7 Detekce . . . . . . . . . . . . . . . 8.8 Ochrana . . . . . . . . . . . . . . . 8.9 Odmoøování . . . . . . . . . . . . . 8.10 Antidotní prostøedky . . . . . . . .
10
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
10.5 Rostlinné toxické proteiny . . . . . . . . 10.5.1 Ricin . . . . . . . . . . . . . . 10.5.2 Abrin . . . . . . . . . . . . . . 10.5.3 Modeccin . . . . . . . . . . . 10.5.4 Viscumin . . . . . . . . . . . . 10.5.5 Volkensin . . . . . . . . . . . . 10.6 Bakteriální toxiny . . . . . . . . . . . . 10.6.1 Botulotoxin . . . . . . . . . . . 10.6.2 Choleratoxin . . . . . . . . . . 10.6.3 Shigatoxin . . . . . . . . . . . 10.6.4 Toxiny Clostridium perfringens 10.6.5 Toxiny Staphylococcus aureus . 10.7 ivoèiné toxiny . . . . . . . . . . . . . 10.7.1 Bungarotoxin . . . . . . . . . . 10.7.2 Ciguatoxin . . . . . . . . . . . 10.7.3 Conotoxin . . . . . . . . . . . . 10.7.4 Saxitoxin . . . . . . . . . . . . 10.7.5 Tetrodotoxin . . . . . . . . . . 10.8 Toxiny sinic (cyanobakterií) . . . . . . . 10.8.1 Anatoxin . . . . . . . . . . . . 10.8.2 Microcystin . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
111 111 113 114 114 115 115 116 117 117 118 119 119 119 120 121 121 123 124 124 125
11
Mykotoxiny (R. tìtina) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Charakteristika mykotoxinù . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2 Fyzikálnì-chemické vlastnosti mykotoxinù . . . . . . . . 11.3 Mechanizmus úèinku mykotoxinù . . . . . . . . . . . . 11.4 Toxicita mykotoxinù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5 Jednotlivé mykotoxiny a jejich charakteristika . . . . . . 11.5.1 Námelové alkaloidy . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.2 Aflatoxiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.3 Sterigmatocystiny . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.4 Patulin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.5 Citreoviridin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.6 Ochratoxiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.5.7 Trichotheceny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.6 Detekce mykotoxinù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.7 Ochrana pøed mykotoxiny . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.8 Odmoøování mykotoxinù . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.9 Léèebnì odsunová charakteristika intoxikace mykotoxiny
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
128 128 128 129 129 129 130 131 132 132 132 133 133 134 134 134 134
12
Potenciální otravné látky (J. Kassa, J. Patoèka) . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 12.1 Bicyklické fosforové estery (bicyklické fosfáty) . . . . . . . . . . . . . . 135 12.1.1 Celková charakteristika bicyklických fosforových esterù . . . . . . 135
12.1.2 12.1.3 12.1.4 12.1.5
Fyzikálnì-chemické vlastnosti bicyklických fosforových esterù . Mechanizmus úèinku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Toxicita bicyklických fosforových esterù . . . . . . . . . . . . . Klinické projevy akutní intoxikace bicyklickými fosforovými estery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.6 Diagnostika akutní intoxikace bicyklickými fosforovými estery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.7 Terapie akutních otrav bicyklickými fosforovými estery . . . . . 12.1.8 Detekce bicyklických fosforových esterù . . . . . . . . . . . . . 12.1.9 Ochrana pøed úèinky bicyklických fosforových esterù . . . . . . 12.1.10 Odmoøování bicyklických fosforových esterù . . . . . . . . . . . 12.1.11 Léèebnì odsunová charakteristika otrav bicyklickými fosfáty . . 12.2 Karbamáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.1 Celková charakteristika karbamátù . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.2 Pøehled vysoce toxických karbamátù a jejich fyzikálnì-chemické vlastnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.3 Mechanizmus úèinku karbamátù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.4 Toxicita karbamátù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.5 Klinické pøíznaky akutní intoxikace karbamáty . . . . . . . . . . 12.2.6 Diagnostika akutní intoxikace karbamáty . . . . . . . . . . . . . 12.2.7 Terapie akutních otrav karbamáty . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.8 Detekce karbamátù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.9 Ochrana pøed úèinky karbamátù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.10 Odmoøování karbamátù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.11 Léèebnì odsunová charakteristika otrav karbamáty . . . . . . . . 12.3 Bioregulátory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4 Calmativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. 136 . 136 . 137 . 138 . . . . . . . .
138 139 139 139 139 140 140 140
. . . . . . . . . . . .
140 141 141 142 142 143 143 144 144 144 144 145
13
Zdravotnická problematika pouívání prostøedkù individuální protichemické ochrany (J. Herink) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1 Prostøedky ochrany dýchacích cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.1 Rozdìlení a struèná charakteristika nejpouívanìjích prostøedkù . 13.1.2 Fyziologie ochranné masky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2 Prostøedky ochrany povrchu tìla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.1 Rozdìlení a struèná charakteristika nejpouívanìjích prostøedkù . 13.2.2 Fyziologie ochranného odìvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
147 148 148 150 152 152 153
14
Odmoøování a hygienická oèista (J. Cabal) . . . . 14.1 Dìlení odmoøování . . . . . . . . . . . . . . 14.2 Principy odmoøování . . . . . . . . . . . . . 14.3 Chemické metody odmoøování . . . . . . . . 14.4 Pøehled zavedených odmoøovacích èinidel . . 14.5 Technické prostøedky pro odmoøování v AÈR
155 155 155 155 156 157
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
14.5.1 Odmoøovací prostøedky jednotlivce . . . . . . . . . . . . . . . 14.5.2 Vevojskové soupravy urèené k odmoøování bojové a dopravní techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.5.3 Odmoøovací soupravy urèené k provozu na místech dekontaminace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.5.4 Odmoøovací soupravy urèené k hygienické oèistì osob . . . . . 14.5.5 Soupravy urèené k odmoøování výstroje . . . . . . . . . . . . . 14.5.6 Odmoøovací soupravy zdravotnických etap . . . . . . . . . . . 14.5.7 Soupravy pro pøípravu pitné vody . . . . . . . . . . . . . . . . 14.6 Pracovní postupy odmoøování otravných látek . . . . . . . . . . . . . . 14.6.1 Odmoøování osob zasaených otravnými látkami . . . . . . . . 14.6.2 Postupy odmoøování zdravotnického materiálu . . . . . . . . . 14.7 Bezpeènostní opatøení pøi dekontaminaci . . . . . . . . . . . . . . . . . 15. Zdravotnická protichemická expertiza vody a potravin 15.1 Prostøedky ZPCHE . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2 Pøedpovìï pásem zamoøení . . . . . . . . . . . . . 15.3 Chemický prùzkum . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.4 Odbìr vzorkù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.5 Analýza vzorkù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.6 Vyhodnocení analýzy a vydání rozhodnutí . . . . .
(J. Cabal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . 157 . . 157 . . . . . . . . .
. . . . . . . . .
158 159 159 159 160 160 160 162 164
. . . . . . .
. . . . . . .
166 166 168 168 168 171 171
Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174
Seznam nìkterých zkratek a kódových oznaèení otravných látek
Seznam nìkterých zkratek a kódových oznaèení otravných látek AC BOL CA CG CK CN CR DA DC DM DP CX GA GB GD GF HD HN L NPL OL OM PIO PS VR VX ZPCHE
kyselina kyanovodíková bojová otravná látka brombenzylkyanid fosgen chlorkyan chloracetofenon dibenzo-1,4-oxazepin Clark I Clark II adamsit difosgen fosgenoxim tabun sarin soman cyklosin, cyklosarin S-yperit N-yperit lewisit nervovì paralytické látky otravná látka ochranná maska prostøedky individuální ochrany chlorpikrin ruský analog látky VX látka VX zdravotnická protichemická expertiza
11
12
Vojenská toxikologie
Pøedmluva Vojenská toxikologie je jednou ze specializovaných oblastí toxikologie, která studuje nepøíznivé (toxické) úèinky cizorodých chemických látek (xenobiotik) na ivé organizmy. Je to tedy vìda o toxických látkách (jedech). Xenobiotika, která jsou pøedmìtem zájmu vojenské toxikologie, bývají oznaèována jako bojové otravné látky (BOL). Vojenská toxikologie studuje moné vojenské vyuití BOL, jejich fyzikálnì-chemické vlastnosti, toxické a vojensko-taktické parametry, mechanizmy jejich toxického úèinku, klinický prùbìh intoxikací, monosti ochrany lidí pøed úèinkem BOL, diagnostiku otrav, profylaxi a terapii intoxikací vyvolaných BOL, podílí se na vývoji specifických antidotních prostøedkù, hledá metody vhodné pro detekci BOL v terénu, ve vodì i potravinách a vyvíjí metody pro jejich bezpeènou likvidaci (odmoøování). BOL jsou úèinnou komponentou chemických zbraní, øazených mezi zbranì hromadného nièení. Mají za cíl vyøadit ivý potenciál protivníka, vyèerpat jej a demoralizovat a trvale nebo doèasnì vyøadit i jeho bojovou techniku, vodu, potraviny a ivotní prostøedí tak, aby je nemohl pouívat. Nìkteré BOL jsou urèeny k fyzické likvidaci protivníka, jiné nemají smrtící úèinek na èlovìka, pouze jej fyzicky èi psychicky vyøadí na dobu nezbytnou pro získání vojenské pøevahy. Tato kniha je pøehledem souèasných znalostí o fyzikálních a chemických vlastnostech a biologických úèincích nejdùleitìjích BOL. Vìnuje pozornost také ochranì èlovìka pøed jejich úèinkem, klinickému prùbìhu intoxikací, diagnostice, první pomoci, terapii a profylaxi. Podává pøehled terapeutických prostøedkù, kterými je vybavena AÈR v oblasti ochrany vojsk pøed úèinkem BOL. Vìnuje také pozornost zdravotnicko-protichemické expertize vody a potravin a metodám odmoøování BOL, zejména z povrchu lidského tìla. Znalost uvedených informací umoní rychlou diagnostiku pøípadného zasaení BOL a je i návodem k úèinným opatøením, umoòujícím záchranu ivota lidí v pøípadì expozice BOL. Vedle teoretických znalostí poskytuje i praktické návody, jak se preventivnì chránit pøed monou expozicí BOL a jak postupovat v rámci léèebnì odsunového zabezpeèení v pøípadì zasaení bojujících jednotek BOL. Informace týkající se aktuálních i potenciálních BOL, stejnì jako praktická opatøení zajiující ochranu vojsk pøed jejich úèinky a zásady léèebnì odsunové péèe o zasaené chemickými zbranìmi, jsou odrazem aktuální situace v AÈR a respektují zásady stanovené èlenskými zemìmi NATO ve formì standardních postupù (STANAG). Autorský kolektiv je tvoøen pracovníky katedry toxikologie Vojenské lékaøské akademie v Hradci Králové. Náplò knihy vychází z bohatých praktických zkueností s výukou vojenské toxikologie na této kole a z dlouhodobého vývoje znalostí a zkueností získávaných pøi experimentální práci v laboratoøích souèasnými i døívìjími pracovníky tohoto vìdeckovýzkumného a výukového pracovitì.
Pøedmìt toxikologie
1
Pøedmìt toxikologie
1.1
Obecná toxikologie
13
Toxikologie je samostatný vìdní obor studující nepøíznivé (toxické) úèinky cizorodých chemických látek (xenobiotik) nebo jejich smìsí na ivé organizmy. Je oborem interdisciplinárním, protoe pøi studiu toxických úèinkù a objasòování mechanizmu jejich podstaty vyuívá výsledkù ostatních vìd, jako napø. biologie, fyziologie a patofyziologie, farmakologie, genetiky, chemie, biochemie apod. K identifikaci a ke kvantitativnímu stanovení toxických látek vyuívá metod fyzikální a analytické chemie, pøi studiu vlivu toxických látek na pøírodu a ivotní prostøedí navazuje na poznatky z ekologie, monitorování ivotního prostøedí, zemìdìlství, botaniky èi veterinární medicíny. S klinickými lékaøskými obory spolupracuje toxikologie v pøípadì terapie otrav chemickými látkami a pøi studiu neádoucích úèinkù léèiv. Na druhé stranì výsledkù toxikologie vyuívají jiné vìdní disciplíny. Schopnost chemických látek pùsobit na ivé organizmy nepøíznivì (toxicky) je nazývána toxicita a chemická látka vykazující nepøíznivé (toxické) úèinky je nazývána toxická látka, toxin (termín toxin se vìtinou pouívá pro toxické látky produkované ivými organizmy), v poslední dobì také toxikant, jedovatá látka nebo jed. Chemickou látkou rozumíme chemické prvky (elementy) a slouèeniny tìchto prvkù definovaného sloení, respektive jejich smìsi. Jako jedovaté oznaèujeme takové chemické látky, které ji v malých dávkách nebo nízkých koncentracích vyvolávají tìké pokození organizmu nebo vedou k jeho zániku. Exaktní definice jedu je velmi sloitá z toho dùvodu, e lze jen obtínì kvantifikovat takové pojmy, jako je malá dávka èi nízká koncentrace. Pøesto, e byla vyøèena øada definic charakterizujících jed, není na kodu pøidret se jedné z nejstarích, která je pøipisována Paracelsovi (Theophrastus Aureolus Bombastus von Hohenheim, 14931548): Vechny látky jsou jedy a závisí jen na dávce, kdy látka pøestává být jedem. Znamená to tedy, e toxicky mohou pùsobit i látky s nízkou toxicitou, jsou-li podány v dostateèné dávce. Spektrum dávek, v nich mùe chemická látka projevovat svùj toxický úèinek, je proto velmi iroké a pohybuje se v rozpìtí od nìkolika ng.kg-1 a po desítky g.kg-1. Toxicita chemických látek je podmínìna øadou faktorù. Jsou to zejména chemické vlastnosti látek, které vyjadøují jejich reaktivitu, tj. schopnost vstupovat do reakcí s jinými látkami, fyzikální vlastnosti, jako je skupenství látky, její struktura, body varu a tání, rozdìlovací koeficienty, chování v elektrickém èi magnetickém poli, rozpustnost apod. a biologické vlastnosti, vycházející z chemických vlastností látek, tj. jejich schopnosti vstupovat do reakcí s jinými molekulami látek, které jsou souèástí ivých organizmù.
14
Vojenská toxikologie
Soubor chemických, fyzikálních a biologických vlastností látek determinuje nebezpeènost chemické látky, tj. její schopnost mít nepøíznivý (toxický) úèinek na ivé organizmy. Nebezpeènost je neoddìlitelnì spojena s existencí chemické látky. Je latentní vlastností kadé chemické substance èi jejich smìsí, ale projevit se mùe pouze tehdy, jestlie je jejímu pùsobení vystaven ivý organizmus, tedy dojde-li k expozici organizmu chemickou látkou. Pojem nebezpeènost je ovem irí ne pojem toxicita. Chemické látky mohou být nebezpeèné i jiným zpùsobem ne tím, e jsou toxické. Nebezpeèné mohou být hoølaviny, výbuniny, íraviny apod. Expozice je chápána jako vystavení ivého organizmu úèinku chemické látky, pøi ní dojde k jejímu prùniku do vnitøních èástí organizmu. K tomuto prùniku mùe dojít na rùzných místech, kterým øíkáme brány vstupu. Brána vstupu je tedy zpùsob kontaktu organizmu s chemickou látkou, charakterizovaný místem, kudy chemická látka proniká do organizmu. Mùe to být napø. gastrointestinální trakt, plíce, oèní sliznice, kùe, injekèní podání apod. Nebezpeènost chemické látky a expozice ivého organizmu touto látkou pak urèuje tzv. riziko chemické látky. Pokud je pøedmìtem pùsobení chemické látky èlovìk, hovoøíme o zdravotním riziku. Riziko vyjadøuje pravdìpodobnost s jakou se pøi definované expozici organizmu chemické látce projeví její nebezpeènost (toxicita). Velikost rizika nabývá hodnot od 0 do 1, respektive od 0 do 100, pouijeme-li procentuálního vyjádøení. Nulové riziko znamená, e vùbec nedojde k pokození organizmu, naopak riziko vyjádøené hodnotou 1 vypovídá, e k pokození organizmu dojde ve vech pøípadech. Pøi práci s jakoukoliv chemickou látkou je dùleité znát její zdravotní riziko, protoe jen tak jej mùeme minimalizovat. Riziko lze toti nejen hodnotit, ale také øídit. Hodnocení zdravotního rizika je postup zahrnující: vyhodnocení nebezpeènosti chemické látky, vyhodnocení vztahu mezi dávkou chemické látky a biologickou odpovìdí, vyhodnocení expozice, charakterizaci rizika. Vyhodnocení nebezpeènosti chemické látky spoèívá ve sbìru a vyhodnocování dat o jejím nepøíznivém (toxickém) úèinku na zdraví èlovìka a sledování podmínek, za jakých se nepøíznivé úèinky mohou projevit. Tyto informace jsou pro posuzování zdravotních rizik kadé chemické látky velmi dùleité. Jsou získávány z modelových experimentù na laboratorních zvíøatech a nahodilých pøípadù chtìného (suicidia) i nechtìného (chemické havárie, nehody) kontaktu chemických látek s lidským organizmem. Informace tohoto druhu je mono získat studiem literatury nebo hledáním ve specializovaných toxikologických databázích. Vyhodnocení vztahu mezi dávkou chemické látky a biologickou odpovìdí vychází ze skuteènosti, e nepøíznivé (toxické) úèinky chemických látek na ivý organizmus, tzv. biologická odpovìï, jsou závislé na mnoství chemické látky, které pronikne do organizmu. To je ovlivnìno pøedevím fyzikálními a chemickými vlast-
Pøedmìt toxikologie
15
nostmi látky, zpùsobem kontaktu chemické látky s organizmem, tedy branou vstupu, a na èasové délce tohoto kontaktu, èili dobì expozice. Obecnì platí mezi mnostvím chemické látky v organizmu a biologickou odpovìdí vztah pøímé úmìry, tzn. èím více látky do organizmu pronikne, tím je biologická odpovìï a s ní spojené nepøíznivé úèinky na organizmus vìtí. Tato závislost vak není lineární, ale má charakter sigmoidy a lze z ní mimo jiné urèit velikost støední smrtelné dávky (LD#) (obr. 1.1).
biologická odpovìï (letalita)
% 100
50
0
dávka
prahová dávka
LD 50
Obr. 1.1 Typická závislost biologické odpovìdi (toxicity) na dávce toxické látky Vyhodnocení expozice zahrnuje vedle ji zmínìné doby trvání expozice také stupeò zasaení organizmu, jestlie se do kontaktu s chemickou látkou dostane jen jeho èást, a èetnost expozice, pokud organizmus pøichází do kontaktu s chemickou látkou opakovanì. Charakterizace rizika sumarizuje pøedchozí kroky hodnocení zdravotního rizika a na jejich základì kvantifikuje rizika konkrétních pøípadù, pøièem se snaí hodnotit, resp. kvantifikovat i nepøesnosti a nejistoty plynoucí z faktù, e jednotlivé parametry, na jejich základì velikost rizik urèujeme, nemùeme ve vìtinì pøípadù zmìøit, ale jen odhadnout. Pøesný výpoèet rizika je moný jen za zcela pøesnì definovaných podmínek a pøesné znalosti a konstantnosti vech parametrù, èeho lze dosáhnout jen pøi laboratorním experimentu, nikoliv vak v reálných podmínkách. Je vak obtíné hodnotit zdravotní rizika v podmínkách prùmyslových a chemických havárií, poárù, teroristických útokù apod., tedy vude tam, kde náhle a neèekanì dochází k ohroení zdraví a ivota èasto i mnoha lidí a kde je rozhodujícím faktorem pro jejich záchranu
16
Vojenská toxikologie
a minimalizaci zdravotního pokození faktor èasu. Za tìchto podmínek je mono rizika ohroení chemickými látkami, o jejich identitì èasto vùbec nic nevíme, odhadovat jen velmi nepøesnì. Tak je tomu napø. pøi poárech, kdy mnoství a sloení chemických látek ve spalinách je závislé nejen na tom, jaký objekt hoøí a z jakých komponent se skládá, ale také na teplotì hoøení, zpùsobu haení a na celé øadì dalích, jen obtínì odhadnutelných parametrù. Odhad zdravotního rizika bude tím pøesnìjí, èím pøesnìjí bude odhad parametrù, z nich toto riziko odhadujeme. Znalost toxikologických vlastností jednotlivých chemických látek je proto velmi dùleitá pro minimalizaci jejich zdravotních rizik. Øízení rizika. Rizika mùeme nejen odhadovat, ale také øídit, a tak omezovat jejich dopad na zdraví èlovìka. Kadé sníení rizika mùe být pro omezení nepøíznivých (toxických) vlivù na zdraví a ivot èlovìka velmi významné, proto je povinností vech lidí, kteøí s chemickými látkami pracují nebo se neèekanì dostanou do situace, kdy hrozí nebezpeèí kontaktu s chemickými látkami, postupovat tak, aby zdravotní rizika byla nulová nebo alespoò co nejnií. I u látek s vysokou nebezpeèností lze dosáhnout nulového rizika, zabráníme-li expozici, nebo riziko alespoò snííme, omezíme-li kontakt s chemickou látkou na nezbytnou míru. Øízením rizik pokození zdraví úèinkem chemických látek rozumíme jejich minimalizaci, která mùe mít nìkolik podob. Mùe to být napø. zabránìní kontaktu organizmu s chemickou látkou (dodrování správných zásad práce s chemikáliemi, pouívání pøedepsaných ochranných pomùcek, co nejrychlejí oputìní ohroeného prostoru pøi chemickém útoku èi chemických haváriích apod.), omezení délky expozice (napø. èasté støídání záchranných èet pøi likvidaci havárií, pøi nich hrozí nebezpeèí expozice chemickými látkami), pøeruení kontaktu chemické látky s organizmem (dekontaminace) èi likvidace chemické látky její pøemìnou na látku s mení nebezpeèností (odmoøování). Nezbytnou souèástí øízení rizik je i dobrá znalost o nebezpeènosti (toxikologických vlastnostech) jednotlivých chemických látek a v pøípadì neèekaných událostí (chemický útok, havárie, poáry, teroristické útoky) i rychlé íøení jasných a nezkreslených informací o riziku, které mùe nejen rozptýlit obavy veøejnosti, ale i zabránit pokození zdraví dalích osob.
Rozdìlení a toxikologická klasifikace chemických látek Toxické látky lze dìlit podle nìkolika kritérií. Pokud je kritériem pùvod látky, lze dìlit jedy na syntetické a pøirozené. Pøirozené látky pak dále podle zdroje na rostlinné, ivoèiné, bakteriální apod. Dìlení mùe být jetì podrobnìjí. ivoèiné jedy je mono dìlit napø. na hadí, hmyzí, na jedy tírù, pavoukù, moøských sasanek apod. Jako kritéria pro dìlení je èasto vyuito také cílového orgánu, na který jed pøevánì pùsobí. Pak mluvíme o napø. o neurotoxinech, hepatotoxinech, hemotoxinech, myotoxinech apod. Existují i dalí kritéria, napø. podle chemické struktury èi mechanizmu toxického úèinku, ale kadé dìlení je umìlé a je vedeno pøirozenou lidskou snahou
Pøedmìt toxikologie
17
zavést urèitý sytém tøídìní vude tam, kde je to jen trochu moné. Je proto pøirozené, e øadu toxických látek nelze jednoznaènì vùbec zaøadit. Èasto je klasifikace toxických látek provádìna na základì jejich rozdílné toxicity, vyjádøené velikostí LD50 (tabulka 1.1). Tab. 1.1 Klasifikace toxických látek podle velikosti støední smrtelné dávky (LD#) Chemická látka Supertoxická
LD# 5 mg.kg-1 a ménì
Extrémì toxická
550 mg.kg-1
Vysoce toxická
50500 mg.kg-1
Støednì toxická
0,55 g.kg-1
Málo toxická
515 g.kg-1
Rozpìtí velikostí støedních smrtelných dávek pro chemické látky je obrovské a pohybuje se od hodnot desítek gramù.kg-1 u prakticky netoxických látek a po µg.kg-1 èi dokonce ng.kg-1 u tìch nejtoxiètìjích (tabulka 1.2). Tab. 1.2 Odhadnuté hodnoty LD# nìkterých chemických látek pro èlovìka pøi perorálním podání Chemická látka
LD# (mg.kg-)
Ethanol
7000
Chlorid sodný
3000
Síran mìïnatý
500
Morfin
900
Fenobarbital
150
DDT
100
Strychnin
2
Nikotin
1
Saxitoxin
0,5
Tetrodotoxin
0,1
Dioxin (TCDD)
0,01
Batrachotoxin
0,005
Botulotoxin
0,00001
18
Vojenská toxikologie
Pro vechny chemické látky a chemické pøípravky jsou zákonem urèeny zpùsoby, jak s nimi zacházet, jak je vyrábìt, vydávat, prodávat, distribuovat, evidovat, pøepravovat, skladovat atd. V ÈR je toto upraveno zákonem è. 352/1999 Sb., o chemických látkách a chemických pøípravcích, kterým se mìní døívìjí zákon è. 157/1998 Sb.
1.2
Speciální toxikologie
Toxikologie, podobnì jako i jiné vìdy, se postupnì rozdìlila do nìkolika specializovaných oblastí, z nich nìkteré jsou pìstovány jako samostatné vìdní disciplíny. V souèasné dobì lze za takové specializované oblasti toxikologie povaovat tyto vìdní disciplíny: Obecná toxikologie pojednává o obecných vztazích mezi chemickou látkou a jejím toxickým úèinkem na ivý organizmus. V této souvislosti studuje faktory, které ovlivòují toxický úèinek látky. Je to zejména dávka toxické látky, matematické vztahy mezi dávkou a toxickou odpovìdí, toxicitní parametry akutní toxicity, jako je napø. støední smrtelná dávka (LD#) èi støední doba úhynu zvíøat (LT#), bezpeènost chemické látky, expozice a místa vstupu toxické látky do organizmu, subakutní a chronické expozice. Studuje také selektivní úèinek látek na orgánové a druhové úrovni a mechanizmy toxického úèinku, které mohou být buï specifické èi nespecifické, selektivní, nebo multisystémové. Souèástí obecné toxikologie je také toxikokinetika, která se zabývá osudem látky v organizmu a studuje rychlost prùniku látky pøi rùzných branách vstupu v závislosti na podané formì, distribuci látky v organizmu, èasový prùbìh koncentrace toxické látky v krvi a orgánech, její biotransformaci a s tím spojenou pøemìnu na netoxické produkty (detoxikace) èi naopak pøemìnu na látku toxiètìjí (letální syntéza) a exkreci. Obecná toxikologie a toxikokinetika studují úèinek chemických látek na modelových systémech, jako jsou napø. bunìèné kultury, izolované orgány, jednotlivé druhy rostlin a ivoèichù, laboratorní zvíøata apod. Obecná toxikologie také hledá vztahy mezi chemickou strukturou látek a jejich toxickým úèinkem a snaí se o jejich zeveobecnìní tak, aby na toxicitu látky bylo mono usuzovat (predikce) ji z její chemické struktury. Ostatní oblasti toxikologie lze jednoznaènì definovat jako obory speciální toxikologie. Experimentální toxikologie se svým vìcným a metodologickým aparátem a jeho statistickou interpretací se veobecnì povauje za integrální souèást obecné toxikologie. Klinická toxikologie se zabývá diagnostikou otrav, studiem klinických projevù a terapií onemocnìní, které bylo vyvoláno úèinkem toxických látek. Velmi èasto jsou tìmito toxickými látkami léky, které jsou buï z neznalosti (vìtinou u dìtí), nebo ze sebevraedných dùvodù pouity ve vìtích ne terapeutických dávkách. Klinická
Pøedmìt toxikologie
19
toxikologie se opírá o znalosti mechanizmu toxického úèinku látek na ivý organizmus a vyuívá k tomu znalostí fyziologie, farmakologie, biochemie a bunìèné biologie. Hledá specifická antidota pro urèité typy otravných látek a vyvíjí metody vhodné pro jejich detoxikaci a metody pro arteficiální, urychlenou exkreci (napø. hemodialýza èi hemoperfuze). Monitoruje hladiny toxických látek v tìlních tekutinách a klinický stav organizmu po akutních i chronických intoxikacích. Je oblastí toxikologie, která je nejvíce spjata s medicínou. Se stále se zvyujícím poètem nových léèiv a jejich dostupností na trhu se roziøuje spektrum intoxikací a narùstá potøeba vývoje metod pro rychlé a spolehlivé urèení struktury toxické noxy a vývoj nových, pokud mono univerzálních, zpùsobù detoxikace a komplexní péèe o intoxikované. Podobnì jako se roziøuje spektrum léèiv, roziøuje se i spektrum chemikálií, se kterými je mono pøijít do styku pøi práci v zamìstnání èi tøeba v domácnosti a také zde narùstá monost nahodilé èi úmyslné intoxikace. Tato skuteènost klade zvýené nároky na klinické toxikology a na vytváøení snadno dostupných toxikologických databází, v nich by bylo mono rychle nalézt potøebné informace o toxické noxe a orientovat i s intoxikacemi ménì obeznámené lékaøe tak, aby je dokázali úspìnì zvládnout. Forenzní (soudní) toxikologie vyetøuje pøíèiny smrti pomocí rozborù tìlesných vzorkù odebraných post mortem, k èemu vyuívá vech metod analytické chemie a vyvíjí nové citlivé metody pro stanovení skupin toxických látek i jednotlivých jedù. Na základì detailní znalosti mechanizmu úèinku toxických látek a jejich stability ve vzorcích tkání za rùzných podmínek øeí otázky spojené s kriminalistickou praxí a poskytuje kvalifikované podklady pro soudní øízení. Toxikologie pøírodních látek (toxinologie) studuje toxické látky nacházející se ve vech formách ivých organizmù. Zabývá se chemizmem jejich vzniku, izolací, identifikací a studiem úèinku na jiné ivé organizmy, pøedevím na èlovìka. Tyto látky zvané toxiny jsou souèástí rostlinných, bakteriálních, houbových i ivoèiných jedù, v pøírodì jsou velmi rozíøené a byly to prvé toxické látky, s jejich biologickými úèinky se èlovìk setkal. Dovedl jich také vyuít ve svùj prospìch, napø. v podobì ípových jedù k lovu koøisti. Byly to jak rostlinné jedy typu kurare, tak rùzné ivoèiné jedy, napø. z malých stromových ab èeledi Dendrobatidae. Dovedl jich ovem vyuít i k odstraòování nepohodlných osob. Moderní medicína objevila v toxinech øadu vynikajících lékù a mnohé toxiny se staly vzorem pro syntézu nových a úèinných léèiv, bez nich by se dnes medicína ji neobela. Z obrovského bohatství pøírodních toxických látek bylo dosud izolováno a identifikováno jen nepatrné mnoství a mnohé rostlinné a ivoèiné druhy vyhynou pravdìpodobnì døíve, ne budou moci být podrobeny toxikologickému zkoumání. Toxikologie léèiv studuje neádoucí, tj. toxické projevy látek, které se pouívají v medicínì jako terapeutika. Ponìvad témìø kadý lék mùe být pokládán i za jed, studuje tato disciplína bezpeènost léèiv s ohledem na jejich maximální profit ve
20
Vojenská toxikologie
smyslu terapeutického úèinku a minimální riziko ve smyslu neádoucího pokození organizmu. Podílí se významnì na vývoji nových léèiv a jejich uvádìní do klinické praxe a na monitorování neádoucích úèinkù pøi jejich dlouhodobém podávání. Její propojení s klinickou toxikologií je evidentní. Prùmyslová toxikologie studuje látky produkované chemickým prùmyslem, jejich výskyt v chemických provozech a jejich nebezpeènost. Pomocí metod analytické chemie sleduje jejich koncentrace v pracovním prostøedí. Ve spolupráci s pracovním lékaøstvím stanovuje maximálnì pøípustné koncentrace, dávky a expozice chemických látek pro rùzné brány vstupu a s tím spojená zdravotní rizika a spolupracuje pøi posuzování chorob z povolání. Narùstající význam prùmyslové toxikologie souvisí se stále rostoucím poètem novì objevovaných chemických slouèenin. V roce 1880 jich bylo známo asi 12 tisíc, v roce 1910 ji 150 tisíc, v roce 1940 ji pùl milionu a v roce 1960 pøekroèil jejich poèet jeden milion. O deset let pozdìji, tedy v roce 1970, dosáhl jejich poèet 2 milionù, v roce 1982 pak 4 milionù, 8 milionù v roce 1986 a v roce 1995 ji 14 milionù chemických slouèenin. V souèasné dobì je známo asi 18 milionù slouèenin a jejich poèet se kadým rokem zvyuje asi o 1 milion. Je sice pravda, e valná vìtina tìchto látek je vyrábìna jen v nepatrných mnostvích v laboratoøích a do prùmyslové výroby se dostanou jen ty z nich, pro nì se najde nìjaké praktické vyuití, ale i poèet prùmyslovì vyrábìných chemických látek rok od roku narùstá a s tím i úkoly pro prùmyslovou toxikologii. Specifickým problémem prùmyslové toxikologie jsou chemické havárie. Monost uvolnìní velkého mnoství chemických slouèenin nastává pøi prùmyslových haváriích v chemických provozech, pøi skladování chemických látek èi jejich pøepravì, co vede k masivnímu zamoøení nìkdy i znaènì rozsáhlého území a k akutnímu ohroení zdraví i ivota lidí. Rozsah takové prùmyslové havárie je èasto srovnatelný s rozsahem ivelných pohrom a prùmyslová toxikologie se zde dostává do oblasti zájmu medicíny katastrof. Abychom si mohli uèinit pøedstavu o moných dùsledcích chemické havárie na zdraví a ivoty lidí, pøipomeòme si dva pøípady. V roce 1976 dolo v italském mìstì Seveso k explozi v chemické továrnì Icmesa S.p.A., vyrábìjící agrochemikálie, pøi ní se uvolnilo do ovzduí velké mnoství toxických látek, vèetnì nìkolika kilogramù dioxinu. Toxický oblak zahalil mìsta Seveso, Meda, Cesano Maderno a Desio v Lombardii a ohrozil ivoty více ne 6 tisíc lidí. I pøes rychlou evakuaci obyvatelstva dolo u velkého poètu lidí ke vzniku závaných zdravotních problémù, jako napø. pokození kùe, sliznic, jater a ledvin. Ponìvad dioxin je typickým dlouhodobì pùsobícím a v pøírodì témìø neznièitelným jedem, potýká se tato oblast Itálie s následky chemické havárie dodnes, tedy více ne 25 let po výbuchu v chemické továrnì. Druhý pøípad se odehrál v Indii v Bhópálu (hlavní mìstì státu Madha Pradesh) v chemické továrnì na pesticidy, patøící americké spoleènosti Union Carbide (výroba Carbarylu, Sevinu). Koncem roku 1984 zde dolo v dùsledku nekontrolované chemic-
Pøedmìt toxikologie
21
ké reakce k výbuchu zásobníku s více ne 40 tunami methylisokyanátu a plynný oblak této relativnì málo toxické chemikálie zahalil mìsto Bhópál s jeho jedním milionem obyvatel. Následky této katastrofy byly tragické. Bìhem krátké doby zemøelo více ne 2 tisíce lidí a dalích více ne 100 tisíc lidí, kteøí prodìlali støednì tìkou intoxikaci a pøeili ji, trpí dodnes velmi závanými zdravotními problémy. Toxikologie ivotního prostøedí se zabývá zneèitìním ivotního prostøedí (ovzduí, vody a potravin) chemickými látkami ve vztahu k jejich akutnímu a chronickému pùsobení na zdraví èlovìka a zvíøat. Ponìvad vìtina chemických látek kontaminujících ivotní prostøedí je produktem hospodáøské èinnosti èlovìka (prùmysl, zemìdìlství, likvidace odpadù apod.), má toxikologie ivotního prostøedí mnoho spoleèného s toxikologií prùmyslovou. Nejvìtí pozornost je vìnována látkám, které pøedstavují nebezpeèí dlouhodobé kontaminace vody, pùdy a ovzduí, zvlátì pokud jsou spojeny s rizikem jejich pøenáení v potravinových øetìzcích. Jedná se o perzistentní toxické slouèeniny, z nich nejvýznamnìjí skupinu pøedstavují organické polutanty. Vìtinou to jsou látky s genotoxickým úèinkem, jako napø. polychlorované bifenyly, dibenzofurany a dibenzodioxiny, polykondenzované aromatické látky apod. Ekotoxikologie je souèástí toxikologie ivotního prostøedí, je vak zamìøena na studium vlivu toxických látek na dynamiku populace uvnitø specifických ekosystémù. Tìmito ekosystémy mohou být jak malé uzavøené oblasti, tak celé kontinenty nebo dokonce celá planeta Zemì. Ekotoxikologie tak mùe øeit lokální a globální problémy ivotního prostøedí. Souèasnými globálními problémy toxikologie jsou zejména imise prùmyslových plynù (SO , oxidy dusíku, metan), jimi se zabývá zejména klimatologie, ale také dalí zdroje zneèitìní (tìké kovy, pesticidy, zvýené vyplavování aluminia z pùdy díky kyselým deùm, stále více se roziøující paleta konzervaèních, barvicích a dochucovacích prostøedkù v potravinách, genovì pozmìnìné potraviny apod.), které vedou k dlouhodobému zatíení lidského organizmu a o jejich chronickém pùsobení víme zatím jen velmi málo. Do ekotoxikologie mùeme zaøadit i problematiku chemických havárií, kdy dochází k masivnímu uvolnìní nìkterých toxických látek a k akutnímu nebezpeèí ohroení ivota lidí. Vojenská toxikologie se zabývá látkami, kterých je mono vyuít k vedení chemické války pomocí chemických zbraní. Této specializované oblasti toxikologie je vìnována nae publikace.