NEWSLETTER Informace z farmaceutického a medicínského práva
č. 25
ČERVENEC 2013
20.7.2013
NOVINKY Nová právní úprava kosmetických přípravků platná od 11.7.2013 Dne 11.7.2013 vstoupilo v platnost nařízení č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích, které nahrazuje směrnici 76/768/EHS a přináší přísnější regulaci těchto výrobků a nové povinnosti odpovědným subjektům. Zde vám přinášíme přehled toho nejdůležitějšího: Nařízení zavádí institut tzv. odpovědné osoby, kterou může být fyzická i právnická osoba – bez odpovědné osoby nemůže být žádný kosmetický přípravek uveden na trh. Pro konkrétní dovážený přípravek se za odpovědnou osobu považuje každý dovozce, který jej uvádí na trh, pokud tak činí pod svým jménem nebo ochrannou známkou nebo pokud upraví přípravek na trh již dříve uvedený tak, že to může ovlivnit jeho soulad s platnými požadavky. Povinnosti odpovědných osob nařízení stanoví v čl. 5, povinnosti distributorů pak v čl. 6. Obecně je hlavním účelem přijetí tohoto nařízení zajištění větší bezpečnosti při používání kosmetických přípravků, proto musí být jednotlivé články distribučního řetězce schopny vzájemně se identifikovat po dobu tří let poté, co byla dotyčná šarže přípravku dodána distributorovi (více v čl. 7). K prokázání bezpečnosti kosmetického přípravku bude také odpovědná osoba zajistit posouzení jeho bezpečnosti a vypracování zprávy o bezpečnosti. Při uvedení přípravku na trh k němu odpovědná osoba musí uchovávat informační dokumentaci po dobu 10 let. Tato podmínka platí i pro kosmetické přípravky, které byly oznámeny v souladu se směrnicí 76/768/EHS. Před samotným uvedením kosmetického přípravku na trh v rámci EU musí odpovědná osoba splnit oznamovací povinnost ve vztahu k Evropské komisi, které je nutno elektronickou cestou přeložit informace, jejichž seznam je obsažen v čl. 13 nařízení. Nařízení dále zavádí seznam zakázaných látek, které nesmějí být v kosmetice použity bez výjimky (Příloha II), látek, které smějí být použity jen za dodržení stanovených omezení (Příloha III) a dále omezuje používání barviv, konzervačních látek, filtrů ultrafialového záření, látek CMR a nanomateriálů. Nařízení také obecně zakazuje uvádět na trh přípravku testované na zvířatech ať už jako výsledné produkty, nebo jejichž přísady byly tímto způsobem testovány, a také zakazuje provádět takové testování na území EU. Toto ustanovení nabylo platnosti již 11. března 2013.
Vláda v demisi na svém zřejmě posledním jednání dne 3.7.2013 schválila návrh zákona o zdravotnických prostředcích, předložený rezortem zdravotnictví. Nyní bude návrh předložen Poslanecké sněmovně, jejíž příští řádná schůze je plánována od poloviny září.
Státní ústav pro kontrolu léčiv na svých webových stránkách informoval o doporučeních Farmakovigilančního výboru pro posuzování rizik (PRAC) Evropské lékařské agentury, které se týkají bezpečnosti léků s obsahem kodeinu při použití u dětí za účelem zmírnění bolesti. Výstupem těchto doporučení je v zásadě omezení používání kodeinu za účelem tlumení bolesti u dětí na nejnutnější případy, a to z důvodu výzkumem zjištěných dýchacích obtíží (útlumu dechu), které u dětí po aplikaci kodeinu často nastávají. Podrobnější informace naleznete zde.
Nařízení stanoví přísnější podmínky pro označování kosmetických přípravků – seznam údajů, které musí být nesmazatelně, čitelně a viditelně uvedeny na obalu, do kterého je přípravek naplněn, a na jeho Advokátní kancelář Marečková, Křenova 7/438, 162 00 Praha 6, tel.: +420 222 969 365, email:
[email protected], www.akmareckova.cz
vnějším obalu, naleznete v čl. 19 odst. 1. Nařízení připouští uvedení údajů také na přiloženém nebo připevněném letáku, pásce, etiketě, visačce nebo kartičce, pokud není z praktických důvodů možné údaje uvést výše uvedeným způsobem. Při označování, dodávání na trh a propagaci kosmetických přípravků nesmějí být používány texty, názvy, ochranné známky, vyobrazení ani názorné nebo jiné znaky, které by přisuzovaly těmto přípravkům vlastnosti nebo funkce, jež nemají. Evropská komise za tímto účelem po konzultaci s Evropským výborem pro bezpečnost spotřebitele přijme seznam společných kritérií pro tvrzení, která lze používat v souvislosti s kosmetickými přípravky. Zatímco Ministerstvo zemědělství (dle našeho názoru nesprávně) v prosinci loňského roku svým pokynem stanovilo ve vztahu k tvrzením uváděným na doplňcích stravy další přechodné období nad rámec příslušného nařízení, zástupci Ministerstva zdravotnictví dle slov jeho mluvčí o podobném kroku v tomto případě neuvažují a dodržování nových pravidel bude vymáháno již od 11.7.2013. Příslušný orgánem, který kontroluje výrobu a uvádění kosmetických přípravků na trh, jsou krajské hygienické stanice.
ČLK se vyjádřila k dalšímu návrhu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění Česká lékařská komora na svém webu upozornila na návrh novely zákona č. 48/1997 Sb., který měl být představen na semináři pořádaném na Ministerstvu zdravotnictví dne 22.4.2013 a který dosud nebyl oficiálně zveřejněn v knihovně připravované legislativy. Vzhledem k překotnému vývoji politické scény v posledních dnech samozřejmě nelze očekávat, že by návrh mohl být schválen hladce či dokonce neodkladně, nicméně jelikož jsou v něm navrhovány poměrně zásadní změny, přinášíme vám zde byť i jen pro informaci přehled těch nejzávažnějších:
Návrh zcela opouští dosavadní systém dohodovacího řízení mezi zástupci Všeobecné zdravotní pojišťovny a ostatních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů zdravotních služeb, jehož výsledkem je dosud stanovení hodnoty bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení. V případě přijetí návrhu by tato činnost plně spadala do gesce Ministerstva zdravotnictví, které by hodnoty stanovovalo obecně závaznou vyhláškou. Té by se použilo, pokud by se poskytovatel zdravotních služeb se zdravotní pojišťovnou nedohodl jinak.
ČLK tento návrh kritizuje z celkem pochopitelných důvodů, se kterými se ztotožňujeme, a to že vytváří prostor pro různý postup a různou úhradu za totožnou zdravotní péči vůči jednotlivým poskytovatelům, čímž se opět prohlubuje nerovnost mezi postavením jejich a zdravotních pojišťoven. Problematické je navíc omezení vydání vyhlášky na minimálně jeden rok – jelikož není stanovena žádná horní hranice, mohlo by se stát, že by vyhláška v reálu platila po neomezeně dlouhou dobu a nerespektovala ekonomický vývoj a skutečné náklady na léčbu.
Dle návrhu by nově měly být smlouvy mezi poskytovateli zdravotních služeb a zdravotními pojišťovnami uzavírány na dobu neurčitou, pokud by se smluvní strany nedohodly jinak. Výpovědní lhůta by činila 6 měsíců v případě výpovědi ze zákonem stanovených důvodů, nicméně nově by bylo možné smlouvu vypovědět i bez udání důvodu – v tomto případě by výpovědní lhůta činila u poskytovatelů ambulantní a jednodenní péče 3 roky a u poskytovatelů lůžkové péče 5 let.
SÚKL na svých webových stránkách informoval žadatele o cenu a úhradu o změnách provedených v příslušných formulářích. První novinkou je možnost označit některé z údajů uvedených v žádosti za obchodní tajemství. Pro zabezpečení utajení předmětných údajů Ústav doporučuje dostatečně zřetelně uvést např. v průvodním dopise nebo názvu písemnosti, které části dokumentace jsou předmětem obchodního tajemství. Druhá změna souvisí se vstupem Chorvatska k 1.7.2013 do EU. V souvislosti s tím je nutné, pokud je předmětný léčivý přípravek/potravina pro zvláštní léčivé účely v Chorvatsku obchodován, předložit spolu s žádostí podané od 1.7. včetně dle §39 f odst. 6, písm. c) zákona o veřejném zdravotním pojištění údaje o příslušném obchodním názvu přípravku, výši ceny výrobce, výši a podmínkách úhrady z veřejných prostředků. Tyto údaje je prozatím nutné uvádět v průvodním dopise k žádosti, jelikož dosud nedošlo k aktualizaci formulářů. Ústavní soud České republiky dne 2.7.2013 zrušil část zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, která rozdělovala zdravotní péči na základní a ekonomicky náročnější variantu (tzv. standard a nadstandard) a dále zvýšení regulačního poplatku za pobyt v nemocnici ze 60,- Kč na 100,- Kč za den. Po uveřejnění písemného vyhotovení nálezu vám přineseme podrobnější informace.
Zatímco dosud jsou uzavírány smlouvy se zdravotními pojišťovnami dobu 5 a 8 let, dle navrhované novely by nemusely být výjimkou ani smlouvy uzavírané na dobu pouhého jednoho roku. Pro zdravotní pojišťovny by však oproti současnému stavu bylo vzhledem k výpovědním lhůtám výhodnější i uzavírání smluv na dobu neurčitou a jejich vypovídání bez uvedení důvodu. Naopak poskytovatele by navrhované změny uvrhly do ještě větší nejistoty než dnes.
Návrh zavádí tzv. „půjčování lékařů mezi zdravotními pojišťovnami“. Zdravotní pojišťovna by totiž v případě neschopnosti zajistit pojištěncům zdravotní služby prostřednictvím vlastní sítě poskytovatelů mohla uzavřít smlouvu s jinou pojišťovnou a využívat její poskytovatele.
Dopad tohoto návrhu nelze v současné době ani podle ČLK plně předvídat, nicméně velmi pravděpodobně by bez konkrétnějších omezení mohlo posloužit jako další nástroj nátlaku pojišťoven na poskytovatele zdravotních služeb, kteří by v případě neochoty uzavřít s pojišťovnou smlouvy dle jí navrhovaného znění byli nahrazeni tímto způsobem. Koncepčně je navíc tento návrh v rozporu se základní premisou, že poskytování zdravotních služeb je zajišťováno prostřednictvím smluv uzavíraných mezi pojišťovnami a poskytovateli. Česká lékařská komora již ministru zdravotnictví v demisi Leoši Hegerovi adresovala dva dopisy shrnující její připomínky ke zmiňovanému návrhu, nicméně oba zůstaly bez odezvy.
Aktuálně z činnosti ÚOHS Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v měsíci červnu vydal dvě zajímavá rozhodnutí týkající se oblasti zdravotnického práva. První rozhodnutí se týká společnosti Krajská zdravotní a.s., které byla za nesprávně provedené zadávací řízení ve věci nákupu přístrojového vybavení pro nemocnici v Chomutově pravomocně udělena pokuta ve výši 500.000,- Kč. Pochybení zadavatele v tomto případě spočívalo v nerozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části, čímž měli být ze soutěže vyloučeni někteří uchazeči. Konkrétně společnost Krajská zdravotní a.s. poptávala digitální mamografický přístroj, CT přístroj a plicní ventilátor, přičemž dílčí plnění předmětu zakázky nebylo dle zadávací dokumentace připuštěno. Nabídku v důsledku toho podali pouze dva dodavatelé. Úřad však na základě vlastního šetření a vyjádření vybraných výrobců zdravotnické techniky dospěl k závěru, že toto omezení znamenalo ve vztahu k dodavatelům diskriminační jednání, jímž zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Úřad dále v rozhodnutí s odkazem na judikaturu správních soudů uvedl, že „je zřejmé, že zákon nestanoví zadavateli
povinnosti veřejnou zakázku v určitých případech rozdělovat (…) pokud by však určitým postupem v zadávacím řízení došlo k porušení některé ze základních zásad zadávacího řízení, nesmí zadavatel takového postupu využít a je povinen nalézt postup, který je v souladu se zákonem.“ Dle
posouzení ÚOHS lze každý ze tří poptávaných případů dodat samostatně, jejich dodání na sebe nemusí úzce navazovat, neboť každý bývá umístěn samostatně v jiné místnosti, přičemž každý z nich je také schopen pracovat a být obsluhován samostatně a může být určen pro různý okruh pacientů. Úřad proto došel k závěru, že v tomto případě zadavateli nic nebránilo v tom, aby předmět veřejné zakázky rozdělil na části, neboť povaha předmětu veřejné zakázky tomu nebránila. Rozklad, jehož podáním se zadavatel proti
Ministerstvo zdravotnictví předložilo vládě avizovaný návrh na zvýšení odvodů státu za státní pojištěnce do systému veřejného zdravotního pojištění, dle očekávání však neuspělo. Ministerstvo zdravotnictví navrhovalo alternativně navýšení platby o 50,- Kč (na 773,- Kč měsíčně), případně o 77,- Kč (na 800,- Kč měsíčně). Vláda se k novelizačnímu návrhu na svém jednání dne 19.6.2013 vyjádřila negativně, konečné rozhodnutí však musí učinit poslanci a senátoři v rámci jednotlivých fází legislativního procesu. S ohledem na aktuální politickou situaci však nelze ani odhadnout, kdy bude návrh předložen k projednání v Poslanecké sněmovně. Evropský parlament schválil dne 11.6.2013 návrh na zpřísnění označování a kontrolu kvality obsahu kojeneckých mlék, potravin pro zvláštní lékařské účely a potravin používaných jako náhrada stravy při redukci hmotnosti. Důvodem je potřeba ochrany uživatelů těchto preparátů, jelikož v současné době mohou být často výrobci o obsahu i účincích výrobků klamáni. Součástí návrhu je např. i zákaz uvádět v reklamě a na obalu počáteční a pokračovací výživy obrázky dětí či jiné obrázky nebo text, které by mohly používání takové výživy idealizovat a odrazovat tak od kojení, nebo seznam látek, které mohou být výlučně do výše uvedených potravin přidávány.
uložené pokutě bránil u předsedy Úřadu, byl dne 17. června tohoto roku zamítnut a prvostupňové rozhodnutí ÚOHS bylo potvrzeno, pokuta je tak pravomocná a zadavateli zbývá případně již jen obrana v rámci správního soudnictví. Druhé rozhodnutí se týká veřejné zakázky na rekonstrukci laboratoří, jejímž zadavatelem byl Státní ústav pro kontrolu léčiv. I ten se měl podle Úřadu dopustit pochybení, když za účelem prokázání technických kvalifikačních předpokladů uchazečů požadoval předložení seznamu alespoň tří významných stavebních prací, rekonstrukcí laboratoří, za poslední tři roky společně s osvědčením objednatelů o řádném plnění těchto prací. Zákon o veřejných zakázkách totiž umožňuje zadavateli požadovat pro tyto účely reference za dobu posledních pěti let. Tím, že SÚKL zkrátil pětiletou lhůtu na tři roky, se tedy dopustil znevýhodnění některých uchazečů, jelikož v době přesahující tři roky zpětně mohli dosáhnout relevantních zkušeností stěžejních pro výběr nejvhodnějšího uchazeče. Zákon o veřejných zakázkách sice obecně umožňuje, aby zadavatel zvolil určitý způsob prokázání kvalifikace, nicméně změny zákonných lhůt jsou přípustné pouze ve prospěch uchazečů. I toto rozhodnutí Úřadu bylo dne 14.6. potvrzeno předsedou ÚOHS a je tedy včetně uložené pokuty ve výši 500.000,- Kč pravomocné.
NS k problematice tzv. „cenových záruk“ V průběhu měsíce června bylo v databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zveřejněno usnesení ve věci sp. zn. 23 Cdo 536/2013 ze dne 23.5.2013, které se týká vztahů v rámci hospodářské soutěže mezi společnostmi OBI Česká republika s.r.o. (dále jen „OBI“ či „žalobkyně“) a HORNBACH BAUMARKT CS spol. s r.o. (dále jen „HORNBACH“ či „žalovaná“). Ačkoli se tedy zřejmě jedná o spor z oblasti mimo farmaceutický či zdravotnický byznys, je toto rozhodnutí zajímavé a užitečné obecně z hlediska přípravy a dikce reklamních materiálů a vystupování vůči konkurentovi na relevantním trhu, a proto vás zde o něm informujeme. V předmětném sporu se společnost OBI domáhala ochrany proti činnosti jejího přímého konkurenta na trhu, společnosti HORNBACH, která ke své propagaci používala reklamní materiál s textem „Najdete-li identický druh
zboží výhodněji, nabídneme Vám stejnou cenu a k tomu dostanete ještě 10% navíc“, a dále „To, co nabízí OBI, Bauhaus a Baumax, najdete i u nás, ale vždy až o 10% výhodněji!“ Žalobkyně argumentovala zejména tím, že cílem žalované nebylo korektní srovnání cen a poskytnutí informací spotřebiteli, ale navození falešného dojmu, že zboží v OBI je vždy levnější než u konkurence, čímž měla být naplněna nejen základní skutková podstata nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku, ale zároveň i speciální skutkové podstaty klamavé reklamy.
K tomu, aby nějakým jednáním došlo k naplnění generální skutkové podstaty nekalé soutěže, musí být splněny 3 znaky: 1) musí se jednat o jednání uskutečněné v rámci hospodářské soutěže nebo hospodářského styku, 2) toto jednání musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo zákazníkům a 3) toto jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže. Pokud se druhého znaku týče, v tomto případě soudy dospěly k závěru, že vytvářením dojmu, že zboží konkurenta je obecně dražší, mohlo zapříčinit újmu v podobě snížení celkového goodwillu, kam je nutno zahrnout i povědomí spotřebitelů o výhodnosti jeho nabídek. Co se týče tzv. „cenových záruk“ (garance snížení ceny, pokud jinde prodávají totožné zboží levněji), Nejvyšší soud k nim uvedl, že musí být zcela jasně a zřetelně formulovány, a to bez jakýchkoli omezujících opatření či dovětků nad rámec obecných pravidel.
V popisovaném případě byla naopak cenová záruka nad rámec omezující a pro spotřebitele klamavá z toho důvodu, že EAN kód, kterým žalovaná svou cenovou záruku omezovala, je fakticky pro většinu běžných spotřebitelů nepřezkoumatelný. Běžný spotřebitel se řídí při svém rozhodnutí o koupi názvem a typem výrobku (a velikostí balení), nikoliv EAN kódem, který může být u fakticky stejného druhu výrobku odlišný. Nejvyšší soud cenové záruky obecně neodmítá, nicméně připomíná, že mohou být nástrojem omezování hospodářské soutěže a volnou soutěž mnohdy spíše potlačovat, než jí a také spotřebitelům být ku prospěchu, proto je na místě při jejich posouzení jejich podmínky a dopad pečlivě zvážit. V předmětné cenové záruce žalované je řada nejednoznačných a tedy neurčitých podmínek, jež mohou spotřebitele mást – není zřejmé, jak má spotřebitel u konkurence „nalezený“ druh zboží (pomineme-li již neurčitost založenou tímto pojmem) prokazovat, dále pokud postačuje leták, pak zde jen stěží bude prokazován „shodný EAN kód“, není jednoznačné, jak vyložit uvedených „10 % navíc“ (bude spotřebiteli tato částka odečtena či zaplatí jako u konkurence a „sleva“ mu bude vyplacena?) a dále „množství běžné pro domácnost“. Z tohoto soudy dovodily, že reklamní sdělení žalované je neúplné, neurčité a ve svém celku klamavé. Za rozhodnou však považovaly skutečnost, že po průměrném spotřebiteli nelze požadovat, aby u konkurence kontroloval u zboží, o které má zájem, uvedené EAN kódy, a tyto si pro návštěvu u žalované pamatoval. Uvádění předmětné „cenové záruky“ žalovanou tedy podle závěru Nejvyššího soudu nebylo realizováno ve prospěch nakupujícího, ale šlo o vytvoření představy o levnější nabídce žalované oproti její konkurenci bez toho, že by reálně zákazníky byla využívána; proto je dané jednání žalované jednáním naplňujícím všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže i zvláštní skutkové podstaty klamavé reklamy.
Odpovědnost za vady a záruční odpovědnost prodávajícího podle NOZ Vážení čtenáři, s ohledem na blížící se účinnost zákona č. 89/2012 Sb., tedy nového občanského zákoníku (dále jen „NOZ“), stanovenou k datu 1.1.2014, jsme se rozhodli začít do Newsletteru zařazovat příspěvky ke změnám, které tento obsáhlý právní předpis přinese. V tomto čísle se věnujeme rozdílům mezi stávající a budoucí úpravou práv z vadného plnění a záruky za jakost v rámci kupní smlouvy. V současnosti účinný občanský zákoník, tedy zákon č. 40/1964 Sb. (dále jen „OZ“), v rámci zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě stanoví, že prodávající odpovídá za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí v záruční době (§ 619 odst. 1), přičemž při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců (§ 620 odst. 1). Toto jednoznačné ustanovení poskytuje ochranu slabší smluvní straně spotřebiteli a OZ dále zásadně posiluje jeho pozici výčtem práv (mj. na výměnu zboží nebo dokonce odstoupení od smlouvy nejen v případě vady neodstranitelné, ale i v případě opětovného výskytu též odstranitelné vady nebo výskytu většího počtu různých odstranitelných vad). Oproti tomu NOZ, ačkoli drtivou většinu oblastí upravuje mnohem obsáhleji než OZ, reguluje odpovědnost prodávajícího při prodeji zboží v obchodě navýsost stručně. Stanoví totiž pouze, že kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží, v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí (§ 2165 odst. 1). Právě toto ustanovení zavdalo příčinu pro diskuze a vznik dvou protichůdných názorů na to, jak to bude se záruční odpovědností prodejců od 1. ledna příštího roku. První názor tvrdí, že spotřebitelé budou moci kvůli nejednoznačné
formulaci § 2165 NOZ uplatnit v dvouleté lhůtě pouze vady, které mělo zboží v době koupě, a ve lhůtě následujících šesti měsíců. Ustanovení § 2161 odst. 2 totiž stanoví, že projeví-li se vada v průběhu 6 měsíců od převzetí zboží, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí (obdobné ustanovení obsahuje i OZ). Spotřebitel by tak nebyl automaticky ze zákona chráněn proti vadám zboží objevivším se po dobu 2 let od koupě, ale reálně pouze po dobu půl roku. Druhý názor na tuto problematiku říká, že se ani s příchodem NOZ pro spotřebitele nic nezmění a že formulační nejasnosti lze snadno překlenout výkladem ve prospěch slabší smluvní strany (tento názor zastává hlavně Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo spravedlnosti). Ačkoli světlo může vnést do celé záležitosti až judikatura, v tuto chvíli se kloníme na stranu prvního názoru hovořícího v neprospěch spotřebitele. V současném OZ totiž došlo k nesprávné implementaci evropské směrnice 1999/44/ES, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, která pouze prodloužila lhůtu pro uplatnění vad zboží existujících v době koupě ze šesti na 24 měsíců, avšak jelikož se jednalo o chybu ve prospěch spotřebitelů, nevyvolala příliš mnoho negativních ohlasů. NOZ však již důsledně vychází z unijní legislativy a podle našeho názoru není dán prostor pro to, aby soudy mohly pouhým výkladem překlenout rozdíl mezi odpovědností za vady (v době koupě) a záruční odpovědností (po dobu záruční lhůty). Ostatně Nejvyšší soud mezi nimi již v minulosti striktně rozlišoval (viz např. usnesení sp. zn. 33 Cdo 2281/2008). Pokud by tedy prodejce i po 1.1.2014 chtěl nadále poskytovat svým zákazníkům dvouletou záruku na zboží jako doposud, musel by učinit prohlášení o záruce (zaručit se, že zboží bude po určitou dobu způsobilé k použití pro obvyklý účel), přičemž tytéž účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo nově i v reklamě. Naopak ochrana spotřebitelů před nepoctivými prodejci bude zřejmě od příštího roku oproti současnému stavu ztížena.