Kapitola první
ZROD IL A S E ˇ ZDA H VE
N
ew York, 1986: aktivitou sršící Velké jablko připomínalo stejně jako dnes včelí úl a stejně jako dnes patřilo k nejvíce vzrušujícím, nejenergičtějším a událostmi nejnabitějším městům světa. Tím podobnost s dneškem končí. V Bílém domě kroutil svoje druhé volební období republikán Ronald Reagan, po šedivých sedmdesátých letech nastala léta osmdesátá, řízená ambiciózními mladými muži v bílých límečcích, heslo dne znělo „chamtivost je správná“, kapitalismus byl stále nezpochybnitelným králem a jeho země oplývala nadbytkem a přetékala příležitostmi. Osmá dekáda zvrátila léta ekonomické recese, stala se svědkem pádu komunismu ve střední a východní Evropě a dokázala štědře odměnit úspěch. Pokud jste pracovali dost tvrdě, mohli jste skutečně dosáhnout svých snů a dostat se na vytoužená místa. O pár let později se všechno s rachotem začalo hroutit, ale tehdy, ve zlatých osmdesátých letech byla zkrátka radost být na světě. K lidem, hledajícím v těchto rychlých časech svůj zlatý důl, patřil také jistý Joseph Germanotta, jenž se svojí 5
LADY GAGA
manželkou a obchodní partnerkou Cynthií podnikal v oblasti internetu. Tohle médium bylo tehdy stále ještě v plenkách, a třebaže k jeho vynálezu došlo už o několik desetiletí dříve, trvalo ještě dalších deset let, než se lidstvo připojilo k celosvětové síti a internet skutečně ovládl planetu. Ale Joe a Cynthia, oba z rodu italských přistěhovalců, byli mladí a odhodlaní stát se Někým. Plánovali založit rodinu a svoje děti chtěli vychovávat v prostředí hojnosti a pohodlí – toužili zkrátka uspět a nic je nemohlo zastavit. Avšak zatímco se Stefani – jak jí říkali, dokud se nepřerodila v Lady Gaga – a její mladší sestře Natali dostalo výchovy v kosmopolitním prostředí, jejich matka vzešla z mnohem prostších poměrů: vyrůstala jako dcera manželů Paula a Ronnie Bissettových v zapadákově jménem Glen Dale, ve státě Ohio. Městečko leží v samém srdci amerického středozápadu a místní hodnoty jsou na hony vzdálené těm „měšťáckým“, ctěným v New Yorku; společensky jde o velmi konzervativní prostředí, lpící na staromódních amerických hodnotách: máma u plotny, chystající jablečný závin pro celou rodinu. Cynthiino vlastní dětství a život, jaký jednou povedou její dcery, to jsou dva naprosto rozdílné světy. Když dospěla, utekla do velkého města, potkala budoucího manžela a začala si utvářet život podle svých představ. Byl to dobrý život a pár brzy ochutnal sladké plody úspěchu. Stefani Joanne Angelina Germanotta do tohoto života přibyla 28. března 1986, o pár let později následována svou mladší sestrou Natali. Byla živým, neposedným dítětem a od útlého věku projevovala komediantské sklony. „Ve školce jsem hrála kůzlátko v pohádce O třech kůzlátkách,“ vzpomínala v jednom rozhovoru. „Byla jsem to 6
ˇ ZDA ZRODILA SE HVE
největší a z celofánu a ramínka na šaty jsem si vyrobila svoje vlastní kozlí růžky.“ Dokonce už tehdy se zdálo, že Stefani dostala do vínku talent vyčnívat nad ostatní. Malá Stefani si také, stejně jako dnes, potrpěla na parádu. Lásku k módě zdědila po matce a rodině se vedlo natolik dobře, že si Cynthia mohla dovolit prvotřídní šatník, plný barvami a elegancí překypujících modelů od návrhářů zvučných jmen. Maminčina garderoba sehrála ve Stefanině dětství a dospívání významnou úlohu. „Vždycky o sebe dbala, byla krásná,“ vzpomínala později její dcera. „Nosila věci od Ferragama, Valentina, Palomy Picasso… Má ryze klasický italský vkus.“ Její vlastní styl se později dal označit všelijak, jen ne slovem klasický – nicméně vliv matky z raných let se nezapřel ani v dospělosti. Jen málokterý umělec dnes dokáže neortodoxností svých vystoupení přitáhnout takovou pozornost a vědomí Lady Gaga o působivosti správně zvolených kostýmů se datuje právě od jejího dětství. Aby ne, když k jejím nejstarším vzpomínkám patří pozorování maminky při oblékání. Tento zážitek v ní vyvolal zájem, který ji provázel celým dětstvím i léty dospívání. „Dívat se, jak se ráno strojí, to byl úžasný zážitek,“ vzpomínala v jiném rozhovoru. „Vždycky vypadala mnohem čistěji a upraveněji než všechny ostatní mámy. Jsem hodně po ní: prošla jsem si obdobími, kdy jsem byla za sexy kočičku, pak jsem se stala hipízačkou v odrbaných riflích a potom přišla fáze punčoch s leopardím vzorem a přiléhavých body, ve které jsem vlastně ještě pořád. Móda mi zachránila život! Kvůli těmhle teatrálním modýlkům se mi přitom ve škole smáli.“ To všechno ale byla pouze příprava na věci příští. Dospělá Stefani promění celý svůj život v jedno velké divadelní 7
LADY GAGA
představení, v němž mají šaty stejný význam jako všechno ostatní. Vždyť sama prohlásila, že šaty – nebo spíše převleky –, které obléká na jeviště, jsou mnohdy stejně důležité jako samotné písně. Všechny tyto vlivy, všechno to vědomí o moci, jakou může mít správný vzhled, se datují od doby, kdy byla ještě velmi mladá. Pravdou je, že na malou a mladou Stefani měli silný vliv oba rodiče. Než její otec Joseph vydělal jmění svým internetovým podnikáním, sám v mládí hrával v kapele a lásku k hudbě toužil předat svojí holčičce – proto jí platil hodiny klavíru ještě dřív, než se naučila pořádně mluvit. Není divu, vždyť ze Stefani se klubalo něco na způsob zázračného dítěte. Už ve čtyřech letech se naučila hrát na klavír z poslechu, a tak velice záhy dala najevo, že hudba a móda budou určovat její další život. Čtyřletá Stefani se už vlastně stávala Lady Gagou – třebaže nikoliv s tak extrémním vkusem, jakým se vyznačuje ta Lady Gaga, kterou známe dnes. Nicméně její hudební vzdělání bylo opravdu seriózní. Místo očekávaného poslechu hvězd populární hudby raději studovala díla velkých skladatelů minulosti. Její rané vzdělání se skutečně nijak nelišilo od klasicky školeného hudebníka a v budoucnu výrazně ovlivní její celou tvorbu. Když se jí jednou zeptali, nakolik je ovlivněna vážnou hudbou, odpověděla: „Dost! Bach a většina vážné hudby, kterou jsem hrávala, když jsem byla mladší – sled akordů se nijak neliší od popové muziky. Klasika hluboce ovlivní váš smysl pro strukturu skladby i vaši pracovní disciplínu.“ To je o poznání analytičtější přístup k tvorbě, než jakým se může pochlubit většina jejích současníků. I díky němu se nestala jenom povrchní, krátkodobou senzací. 8
ˇ ZDA ZRODILA SE HVE
Stefani byla také rozenou bavičkou. Na své webové stránce vzpomíná, jak v dětství zpívala s sebou písničky Michaela Jacksona – tehdy na vrcholu tvůrčích sil – a Cyndi Lauper, které si přehrávala na svém miniaturním umělohmotném magneťáčku. Nezůstávalo však jen u toho: když ji rodiče vzali na oběd do restaurace, s oblibou používala slané tyčinky coby bubenické paličky – hudbu měla evidentně v krvi. Velmi brzy začala projevovat také nápadně exhibicionistické sklony: novou paní na hlídání nejednou doma přivítala úplně nahatá. „Vždycky jsem chtěla bavit lidi,“ prohlásila. „Už jako malá jsem se předváděla a předvádím se pořád.“ Zatímco Stefani rostla, její rodiče začali naplno sklízet plody svého úspěchu. Když jí bylo sedm, rodina se přestěhovala do apartmánu v domě bratrstva Rytířů Pithiasu (organizace na způsob zednářů – pozn. překl.). Budova, postavená v roce 1927 a přeměněná v osmdesátých letech na luxusní bytový komplex, se pyšní fasádou ve stylu starověkého Egypta a je domovem newyorské podnikatelské smetánky. Při výběru střední školy rodiče Stefani původně zapsali na prestižní Julliard School na Manhattanu. Takové volbě by se nikdo nemohl divit. Vzdělávací ústav, sídlící přímo v Lincolnově centru umění, patří k nejvyhlášenějším tanečním, hudebním a divadelním konzervatořím světa. Seznam slavných absolventů by zabral celou knížku, za mnohé proto jmenujme alespoň herce Kevina Spaceyho, Robina Williamse, Vala Kilmera nebo Williama Hurta. Joseph s Cynthií si to však na poslední chvíli rozmysleli a rozhodli, že jedenáctiletou Stefani pošlou na dívčí katolickou školu Convent of Sacred Heart. (Jinak alma mater další slavné blondýny příštích let Paris Hilton.) Ačkoliv se i zde vyučovalo uměleckým 9
LADY GAGA
předmětům, celkově vzato byl Convent of Sacred Heart (Konvent Nejsvětějšího srdce) něco úplně jiného než uvolněná Julliard School: tato velmi tradiční a kultivovaná instituce představovala místo, kam bohatí a úspěšní posílali své potomky, aby se zde připravili na pozdější nástup do vlivných pozic. Zapsáním dcery na tuto školu chtěli její rodiče dát najevo, že už sami patří k elitě. Když se Stefani později proslavila, dělalo se z informace, že navštěvovala stejnou školu jako sestry Hiltonovy, velké haló (dlužno dodat, že Paris možná vypadá jako hloupá husička, ale při budování vlastní kariéry ukázala pěkně ostré lokty). Samotnou Stefani spojování s Hiltonovými spíše pobavilo. „Byly velmi roztomilé a velmi vymydlené. Jako ze škatulky,“ poznamenala jedovatě v jednom rozhovoru. „Víte co, Paris jsem tam nikdy ani neviděla – byla starší než já –, takže je srandovní, jak noviny pořád píšou, že jsem chodila do školy s Hiltonovic holkama, a přitom ve skutečnosti jsem do třídy chodila jenom s Nicky. Myslím, že Paris potom přestoupila na Dwight School. Ale můžu říct, že je opravdu působivé sledovat, jak jsou takovéhle holky pořád dokonalé. To já na střední platila spíš za divnou holku, co hraje divadlo a do školy chodí s perfektně natočenými vlasy a maluje si výrazně rty červenou rtěnkou, nebo co jsem to všechno prováděla, abych si získala pozornost. Je to srandovní, protože to skoro působí, jako by tam Hiltonovic holky byly jen proto, aby mi svitlo. Tím, co dneska dělám, se pokouším změnit můj svět v jednu velkou komerční komunitu, takže si myslím, že na mě nejspíš nějaký vliv měly. Nebo ani ne přímo ony, spíš ta myšlenka, že když můžou existovat samozvané celebrity, tak já můžu klidně být samozvanou umělkyní.“ 10
ˇ ZDA ZRODILA SE HVE
Katolický Convent of Sacred Heart představoval velmi výlučné prostředí a rodiče studentek neplatili pouze za jejich vzdělání, ale i za privilegium mít dceru na tak prestižní škole. Roční školné činilo 23 tisíc liber a dívky tu kromě běžných předmětů mohly studovat také hru na klavír, tanec nebo herectví. U tak odvážné performerky je až s podivem, jak konzervativní instituci navštěvovala po celou pubertu: školu založilo – jako nejstarší samostatnou dívčí školu v New Yorku – již v roce 1881 Společenství Nejsvětějšího srdce. Vzdělávací ústav se nachází na 91. východní ulici a v současnosti sídlí ve dvou obrovských, impozantních budovách, které budí stejný respekt jako zdejší mimořádně vysoký akademický standard. Studovat zde bylo prestižní záležitostí a i ostatní studentky pocházely z velmi dobře situovaných rodin. Školní ples připomínal – slovy samotné Stefani – „molo módní přehlídky návrháře Ralpha Laurena. Taková promenáda mladých dam z vyšších kruhů.“ Říká se, že konvent posloužil též jako předloha pro školu z amerického seriálu Super drbna. Pokud snad mladou Stefani mrzelo, že nemohla studovat mezi obyčejnými dětmi na Julliard School, v dospělosti docenila, jak ji tato vzdělávací instituce připravila na budoucí kariéru. „Chodila jsem do báječné školy a dostalo se mi neuvěřitelného vzdělání,“ připustila po letech. „A jsem skutečně přesvědčena, že vynikám právě díky svému vzdělání, protože jsem velmi chytrá. Nevím, jestli mě návštěva této školy nasměrovala k mojí kreativitě a mým divokým nápadům, ale určitě mě naučila disciplíně a průbojnosti. Naučili mě, jak přemýšlet – opravdu vím, jak uvažovat.“ 11
LADY GAGA
Tahle slova vůbec nemyslela jako nadsázku. Proslula jako umělkyně, která je ve svém žánru neobvyklá mimo jiné tím, že se aktivně podílí na každičkém prvku své show. Toto zaměření na detail – o její všestranné schopnosti zvládnout všechny rozličné disciplíny, bez nichž nelze takovou show dát dohromady, ani nemluvě – je podle slov samotné Lady přímým výsledkem jejího vzdělání. „Když se rozhodnu vzít si na koncert červený kabátek, nikdy není prostě jenom červený,“ rozvedla to dospělá Lady Gaga v jednom rozhovoru. „Vždycky přemýšlím: je to komunistická rudá? Nebo tmavě třešňová? Nebo rubínová, nebo snad jablečná? Chci říct, vždyť sakra existuje tolik druhů červené! A tak si musíte položit otázku, fajn, tak co se tedy v téhle scéně snažíme sdělit? Má to být červená krajka, nebo červená kůže, nebo červená vlna? Příprava koncertu a tvorba vůbec se skládá z tolika jednotlivých dílků a moje škola mě naučila o tom takhle uvažovat.“ Stefani brzy začala vyčnívat. Sama sebe ve vzpomínkách na školní léta obvykle popisuje jako „umělecky založenou, do muziky a divadla zblázněnou mimoňku s dobrými známkami“, která vypadala „trochu moc sexy a taky trochu divně. Moje kámošky říkaly, že ať na sebe vezmu cokoliv, stejně vypadám nahá, i když jsem třeba zrovna nabalená v nepromokavý bundě zapnutý až ke krku.“ Zvláštní smysl pro módu zkrátka nezapřela: už tehdy si zkoušela, jak na okolí působí kostýmy, které jsou vzrušující i šokující zároveň. Stefani byla neustále středem pozornosti: do světla reflektorů ji postrčila kombinace inteligence a charismatu, podpořená její touhou šokovat. Nebyla vysloveně tou nejoblíbenější dívkou ve škole, alespoň ne v tradičním smyslu, na to byla prostě až moc 12
ˇ ZDA ZRODILA SE HVE
velká osobnost – zatímco nejoblíbenějšími spolužačkami bývají zpravidla ty úplně nejnormálnější dívky (tudíž takové, které nepředstavují žádnou hrozbu). A slovy „úplně normální“ by Stefani věru nikdo nepopsal. Kamarádek měla nicméně dost, protože byla veselá, temperamentní, zajímavá, a evidentně ji čekala velká budoucnost. Studovala s výborným prospěchem, účastnila se všech školních aktivit a kromě učení se stíhala věnovat i svým zálibám. Podle vlastních slov byla „soustředěná, odhodlaná to někam dotáhnout. Vždycky jsem hrála ve školní kapele nebo účinkovala v muzikálu. Mezi spolužačky jsem úplně nezapadala, ale kamarádek jsem měla i tak dost, protože jsem milá holka a dobře se se mnou paří.“ Stefani rovněž pocházela z poněkud jiného prostředí než její spolužačky, protože ačkoliv její rodiče měli peníze, nevzešla ze stejné společenské vrstvy jako ony, její rodina nepatřila k žádné z amerických dynastií, jejichž rodokmen se dá sledovat až k prvním poutníkům, kteří přistáli u břehů Nové Anglie. „Byla jsem mladá inťoška s uměleckými sklony, takový divadelnický pískle,“ prohlásila v jiném rozhovoru. „Oblékala jsem se jinak než ostatní holky, byla jsem z jiné společenské třídy. Žádná nafintěná princezna, spíš normální holka s cigárem.“ Na to, jak pobuřující image si jednou měla vypěstovat, kladlo vzdělání, jehož se Stefani v konventu dostalo, silný důraz na katolické hodnoty a morálku, stejně jako – a to bylo v jejím případě asi nejzásadnější – na sebekázeň. Podobně jako další americko-italská ikona, se kterou je často srovnávána (v neposlední řadě ze strany samotné Madonny), byla Stefani vždy obrovským, svému cíli oddaným dříčem. Podle jedné kamarádky se 13
LADY GAGA
právě díky této vlastnosti udržela na výsluní. I to je přímý výsledek silně tradičního vzdělání, které jí čas od času muselo připadat tolik svazující. „Stefani je dobrá holka, je opravdu milá a normální,“ říká Cristina Civettová, dnes newyorská spisovatelka a módní návrhářka, která umělkyni zná ze společných školních časů a může dosvědčit, že pod výstřední slupkou Lady Gaga se stále skrývá spořádaná dívka ze solidní katolické rodiny italského původu. „Nepochází z nějaké dysfunkční rodiny a nestane se jí, že by vyhořela jako Britney Spears. Škola z nás vychovala velmi disciplinované, velmi silné ženy, které budou úspěšné, ať už si zvolí jakoukoliv kariéru. A ona si vybrala, že bude umělkyní.“ Třebaže středoškolačku Stefani lze popsat jako dívku, jež touží být středem pozornosti, nebyla tehdy ještě zdaleka tak výstřední, jak ji známe dnes. „Byly jsme sice bohaté, ale dobře vychované a spořádané holky,“ pokračuje Cristina. „Stefani byla čistokrevná jedničkářka, která nosila sukně ke kolenům a k nim podkolenky, přesně jak se slušelo a patřilo. Proto mě tak šokovalo, když jsem ji poprvé viděla vystupovat jako Lady Gaga. Bylo to ve Slipper Room, jednom klubu v Lower East Side. Měla na sobě jenom špičatou podprsenku a přiléhavé šortky. Pomyslela jsem si: ‚Sakra, ty ses teda změnila!‘ Ale když jsme se potom daly do řeči, poznala jsem, že zase až tolik se nezměnila. Dokonce ani nic nepila – byla stále jednou z těch spořádaných dívek. Opravdu si myslím, že je stále stejná, nezkazila se.“ Další stará kamarádka ze školních časů, která si nepřála být jmenována, podporuje obrázek Stefani coby spořádané katolické dívky, jež pilně studovala, udělala vše, co se po ní žádalo, a poslušně se podřizovala nej14
ˇ ZDA ZRODILA SE HVE
různějším omezením, kladeným na její bedra. „Jasně, ve třídě se našlo i pár rebelek,“ vzpomíná. „Jedna holka se opila a praštila sestru Nancy tak silně, až ji omráčila. To byla ale naprostá výjimka. Každý večer jsme musely čtyři hodiny sedět nad učením, takže ani o víkendech nezbýval čas, vyrazit někam na pařbu. Kluci se nás nemohli ani dotknout, nebyly jsme žádné poběhlice. Stefani jsem nikdy neviděla zlobit – ani jedinkrát.“ Samotná Stefani přiznala, že všechna výstřednost a skandálnost přišla skutečně až později; ve školních letech to bylo hlavně o učení a mimoškolních aktivitách. Sex do jejich životů nepatřil a nějaký čas to tak ještě mělo zůstat – což samozřejmě dívky v očích chlapců, s nimiž přišly do kontaktu, činilo ještě přitažlivějšími. „Byly jsme slušné dívky, ale ne takový šprtky jako holky z Chapinu (další soukromá dívčí škola v New Yorku),“ prohlásila Stefani. „V prváku na střední s námi chtěla randit spousta kluků, protože jsme se ještě s nikým nevyspaly ani ho žádnému nevykouřily.“ Konvent zajisté kladl značné nároky na kázeň a své studentky – mladé dámy – nabádal, aby se chovaly spořádaně. „Rodiče nás ráno vysadili před školou, u jejíchž dveří nás přivítala jedna ze sester a my se jí musely uklonit,“ vzpomíná Cristina. „V nižších ročnících jsme musely nosit šedivé tuniky, přes které jsme oblékaly červenobíle kostkované zástěry, a pod tím vším jsme kvůli cudnosti měly ještě modré šortky. Ve vyšších ročnících jsme nosily modré vlněné sukně v létě a v zimě sukně plisované, s přišitým metrem na straně, aby bylo jasně vidět, že mají požadovanou délku.“ Jistě, tehdy se s tím vyrovnávala zdánlivě bez problémů, ale člověk nemusí být zrovna profesionální psychiatr, aby ho napadlo, že její následná kariéra byla 15
LADY GAGA
reakcí na vše výše uvedené. Sama tvrdí, že ačkoliv ji škola v mnohém pozitivně ovlivnila, v jiných věcech ji naopak brzdila. „Některý holky byly hnusný,“ postěžovala si v jednom rozhovoru. „Posmívaly se mi, protože jsem se oblíkala jinak. Moji školu řídily řádové sestry, proto jsem v sobě tuhle část svojí osobnosti dlouho potlačovala. Až později mi došlo, že mojí skutečnou vášní je muzika, umění a vystupování… každopádně šok art.“ Stefani mohla mít pocit, že ji škola v jistých věcech brzdí; na druhou stranu se jí tam však zároveň dostalo mimořádně užitečné průpravy. I díky ní se stala paní vlastního osudu, což se mnohým popovým hvězdám nikdy nepodaří; hudební průmysl je vytáhne z davu, vymačká jako citron a po pár letech odhodí jako prošlé zboží. Zpěvačky většinou nemají nad svou kariérou žádnou, nebo přinejlepším velmi malou kontrolu. Oproti tomu Stefani měla vše, co se kolem ní odehrávalo, pod mnohem větší kontrolou než jakákoliv ženská hvězda, která přišla po Madonně. Do značné míry za to vděčí svému vzdělání, protože ve škole ji naučili, jak vést lidi a myslet samostatně. Řádovým sestrám dnes možná vstávají vlasy hrůzou při představě, že možná mají určitý podíl na tom, jaká performerka se ze Stefani stala; svým mladým svěřenkyním nicméně vštípily sebevědomí a víru ve vlastní síly. Jen máloco přitom dokáže podnítit úspěšnou kariéru tak jako tyto dvě vlastnosti. Ostatně, stojí za zmínku, že se sestry nejspíš skutečně moc dobře nebavily, když viděly svou někdejší schovanku vystupovat na hudebních cenách MTV v roce 2008. Ponecháme-li stranou odvážný kostým, který měla Stefani – nyní už Lady Gaga – na sobě, musely vyslechnout i část textu se slovy „Chci si zarajtovat na tvý disko16
ˇ ZDA ZRODILA SE HVE
tyčince“. Něco podobného by na školních koncertech Konventu Svatého srdce mohlo zaznít jen stěží… Spolužačka Cristina přizvukuje Stefaniným chvalozpěvům na kvalitu školní výuky. „Hustili do nás náboženství, ale celkově se nám dostalo neskutečně vynikajícího vzdělání,“ říká. „Každý pátek jsme musely docházet na mši do školní kaple a ve středu ráno se účastnit společných motliteb. Absolvovaly jsme také rekolekce, duchovní cvičení. Se Stefani jsme se tak jednou na tři dny uchýlily do samoty jednoho newyorského kláštera.“ Představa Lady Gaga v klášteře možná vyžaduje pořádnou dávku fantazie, nicméně rekolekce neměly jenom duchovní rozměr: umožňovaly dívkám přemýšlet o svých ambicích, plánovat budoucnost, nebát se podstupovat rizika. Nešlo koneckonců o dívky, od nichž by se čekalo, že si po škole seženou nějakou „prácičku“ jen do doby, než si najdou ženicha: ony se měly stát průkopnicemi ve svých oborech. Škola Stefani systematicky povzbuzovala, aby věřila, že je opravdu schopná zvládnout všechno, co si usmyslí, přičemž se za svým snem nemusí lopotit celý život, ale může jej naplnit už jako velmi mladá dívka. „Ve škole jsme také často mluvily o tom, že jednou to budeme my, kdo řídí lidi,“ pokračuje Cristina. „Povzbuzovali nás, abychom zkusily všechno, co chceme. Když jsme přešly na druhý stupeň, dali nám prsten se srdíčkem, které jsme nosily směrem do dlaně. Pro úspěšné zakončení studia jsme musely napsat dvě práce, jednu na téma umění, druhou o křesťanství. Po absolutoriu jsme prsten otočily srdíčkem nahoru a daly tím najevo, že si všechno, co jsme se naučily, bereme s sebou do světa.“ 17
LADY GAGA
Skutečné Stefaniny vlohy začaly mezitím vystupovat do popředí. Jelikož se na klavír učila hrát skoro od chvíle, kdy začala chodit, byla nyní už natolik zběhlá, že si mohla dovolit experimentovat s vlastní muzikou – však také už ve třinácti letech napsala svou první baladu s názvem „To Love Again“ (Znovu milovat). Brzy poté, od jejích čtrnácti let, ji matka začala brát do newyorských nočních klubů, jako byl například Bitter End By Night, kde se Stefani začala učit svému šoumanskému řemeslu. „Šlo o jazzové bary, žádné bordely,“ upřesnila, aby snad nedošlo k mýlce. „Pořádaly večery, kdy mohl kdokoliv vystoupit na jeviště a zazpívat, tak mě tam matka dovedla a řekla: ‚Moje dcera je sice mladičká, ale má velký talent. Během koncertu budu sedět vedle ní.‘“ Maminka tím prokázala velmi osvícený přístup. O Stefaninu kariéru se intenzivně zajímali oba rodiče, ovšem to, že ji matka doprovázela do nočních podniků pro dospělé, muselo být projevem bezmezné víry v dceřino nadání, jež zastínilo i eventuální starosti, které si snad mohla dělat. „Moje máma byla super cool ženská,“ vzpomínala později Stefani. „Pomáhala mi hledat angažmá a vystupovat. Když jsem pak přišla na vysokou, začala jsem pravidelně koncertovat. Různé kluby v Lower East Side a v East Village jsem obcházela buď pěšky, nebo jezdila na kole. Tímhle si musíte projít, musíte hrát po klubech, musíte zažít úžasný koncerty i propadáky, musíte zažít ovace vestoje i vypískání z pódia.“ Nutkání vystupovat před lidmi se na střední škole projevovalo ještě dvěma dalšími způsoby. Stefani účinkovala ve školních divadelních představeních, kde hlavní mužskou roli většinou hrál hostující student ze sousední chlapecké katolické školy. Přidala se také ke školní kapele s názvem Madrigals a se svou vlastní skladbou 18
ˇ ZDA ZRODILA SE HVE
„Speechless“ (Nemám slov) se zúčastnila i konkurzu do školního muzikálu. Joea a Cynthii těšilo, že jejich dcera projevuje takové zaujetí. Sami ve svém podnikání prorazili vlastními silami a přáli si, aby stejně úspěšné byly i jejich děti. Činorodost starší dcery slibovala, že se od ní ještě dočkají něčeho velkého. A jejich čím dál tím ambicióznější dcera si přístupu rodičů na oplátku velmi vážila. Museli se sice smířit s tím, že se patrně bude ubírat jinou cestou, než kterou prošli sami – záhy bylo celkem jasné, že Stefani nezajímá kariéra v nějakém běžném oboru, a místo toho má namířeno do nejistého světa šoubyznysu – ale i tak z ní měli radost. „Moji rodiče mě velmi podporovali ve všem kreativním, co jsem chtěla dělat, ať už šlo o hru na klavír, účinkování ve školním divadle nebo hodiny herectví, kam jsem chodila v jedenácti letech,“ řekla Stefani. „Byli rádi, že mám už jako dítě takovou motivaci něco dokázat.“ V tomhle věku začala také obdivovat své umělecké vzory: moderátorce stejnojmenné talkshow Ellen DeGeneresové po letech prozradí, že se ze všeho nejvíc chtěla podobat britskému zpěvákovi Boy Georgovi. „Tohle jsem vážně já a trvalo mi dlouho, než jsem se s tím naučila být spokojená,“ řekla o svém, tou dobou již unikátním stylu. „Ellen, možná i ty ses na střední cítila diskriminovaná. Jako že nezapadáš do kolektivu a chceš být jako všichni ostatní, ale ne tak úplně, protože někde v koutku duše sníš o tom, že budeš jako Boy George – alespoň já jsem si to tedy představovala. Takže bych svým fanouškům chtěla vzkázat, že to je ok. Někdy se zkrátka v životě necítíte jako vítězové, ale to ještě neznamená, že jimi nejste, když chcete být sví. Chci, aby moji fanoušci věděli, že to je naprosto v pořádku.“ 19
LADY GAGA
Boy George nebyl jejím jediným hudebním vzorem. Upřímně řečeno, různé verze jejích vzpomínek na školní léta se prudce rozcházejí. Zatímco stále uznává přínos privilegovaného vzdělání, jehož se jí dostalo, její stále svéráznější chování i vzhled ji činí poněkud nedůvěryhodnou, čehož si je sama velmi dobře vědoma. „Vždycky jsem byla dost jiná a nechtělo se mi až příliš zapadat do průměru,“ připustila v pořadu The Jay Leno Show. „Prostě jsem nechtěla být jako všichni ostatní a byla posedlá Judy Garlandovou a Led Zeppelin. Učení mi opravdu šlo – studovala jsem na výbornou – ale přitom jsem byla i pěkný číslo. Zlobivá holka, co do školy chodila v příšerných hadrech a se sukní vyhrnutou, co to šlo, takže sestry netušily, co si se mnou počít.“ Nebohé sestry určitě mnoho studentek jako Stefani nezažily. V pubertální dívce s přibývajícími léty rostlo odhodlání stát se někým výjimečným. Bylo stále jasnější, že ať už to bude cokoliv, tahle slečna se v životě nehodlá ubírat běžnou cestou. Konvent Nejsvětějšího srdce možná vychovával budoucí elitu, ve Stefani však jaksi nechtěně pěstoval jednu z nejcharismatičtějších postav zábavního průmyslu počátku jednadvacátého století. Sestry jenom tak úplně netušily, co si o tom mají myslet. Situaci nijak neulehčovala ani další z jejích rostoucích obsesí – fascinace smrtí. Tento motiv se její kariérou vine jako červená nit, takže jisté společenské kruhy čas od času dokonce bijí na poplach. Kořeny opět nutno hledat v těchto raných letech. Jistě, u dospívajících nejsou utkvělé myšlenky o tom, co asi přijde po smrti, ničím neobvyklým, nicméně Stefanino ponoření do tématu přesáhlo běžnou mez a stalo se fascinací, která ji neopustila ani v dospělosti. „Taky si vzpomínám, jak jsem byla jako holka posedlá ženami, které zemřely mla20
ˇ ZDA ZRODILA SE HVE
dé, krásnými mladými herečkami a básnířkami. Marilyn Monroe, Judy Garlandová a Sylvia Plathová, tyhle mladé ženy, které zemřely předčasně, a tak nikdy nezestárly – neviděli jsme je umírat,“ řekla Ellen DeGeneresové. V sedmnácti letech se Stefani dostala na newyorskou Tisch School of the Arts, další vysoce prestižní vzdělávací instituci, spadající pod Newyorskou univerzitu. Tato umělecká škola se specializuje na film, divadlo a tanec. Její absolventi tvoří aristokracii světa šoubyznysu; za mnohé jmenujme alespoň Woodyho Allena, Whoopi Goldbergovou, Angelinu Jolie nebo Olivera Stonea. O místa na této škole se každoročně svede nelítostný boj, z něhož vítězně vzejde vždy jen mizivé procento uchazečů. Stefani měla z přijetí pochopitelně radost, s ním však nastal čas, aby opravdu vážně zauvažovala, co přesně chce dělat a kam to chce dotáhnout. Sice už vlastně několik let vystupovala, ale teprve během studia na Tisch se musela v mnoha ohledech konečně rozhodnout. Různí lidé jí radili různé, často naprosto protichůdné věci, ona sama však neměla žádný jasný plán, žádnou pořádnou představu, čemu se v budoucnu bude věnovat. „Tak nějak se to stalo,“ vzpomínala později. „Divadlo jsem hrála na střední a pokračovala v tom i na vejšce. Chodila jsem na Tisch Scool of the Arts při Newyorský univerzitě. Kdykoliv jsem někde zahrála ty svoje popový písničky, lidi říkali, že bych radši měla dělat divadlo. Když jsem přišla na konkurz do muzikálu, říkali mi zase, že jsem moc popová. Už mě to štvalo a na vysokou jsem se vybodla. Řekla jsem si: ‚Kašlu na to! Já si budu dělat, co budu chtít.‘ A začala jsem hrát po klubech, nejdřív v Lower East Side a pak už po celém New Yorku.“ 21
LADY GAGA
„Je to srandovní. Když jsem ve čtrnácti začala vystupovat po New Yorku, byla jsem folkovější, prostě písničkářka za pianem. Pak jsem se ale dostala do centra a tam takových písničkářek byly tři prdele. Všechny kňouraly ty samý unylý songy, prostě nuda jak blázen! Já chtěla dělat něco originálního a svěžího. Tak fajn – není nic provokativnějšího, než hrát pop v undergroundových klubech, místo dělání undergroundový muziky, která může být přijímána i jako pop. Já mluvím o opačným postupu – o skutečném popíku, co bude přijímán ve světě undergroundu. A tak jsem to taky udělala.“ Tohle mělo samozřejmě teprve přijít. Stefani zatím rychle spěla k závěru, že Tisch School of the Arts jí při vší své prestižnosti a tradicích neposkytuje tu pravou zkušenost a nevede ji směrem, kterým by se sama chtěla ubírat (pokud by vůbec samotná Stefani někdy připustila, že si „přála“ být vedena), a tak je na čase se rozhodnout. Po necelém roce studia si řekla, že to zkusí na vlastní pěst: teď už jasně věděla, že chce pracovat v hudebním průmyslu a – pokud to bude možné – stát se popovou hvězdou. Ano, zvolila si mimořádně konkurenční prostředí, v němž bude muset prorazit, ovšem Stefani už tehdy dokazovala, že má více než dostatek schopností, aby vynikla vlastními silami. A tak univerzitu opustila. Avšak místo toho, aby vtrhla do popového světa jako vichřice a okamžitě si v něm coby obrovský tvůrčí talent vydobyla své místo, skončila málem na smetišti hudebních dějin ještě dřív, než pořádně začala. U tak odhodlané a schopné mladé ženy, disponující tak jasnou představou o tom, co chce, byste to možná nečekali, nicméně ani Stefani se nevyhnulo destruktivní „blbé“ období, během něhož se dočasně odcizila svým rodičům a ohrozila jak svoje zdraví, 22
ˇ ZDA ZRODILA SE HVE
tak svou budoucí kariéru. Jedno velké klišé o dívkách z katolických škol praví, že když zdivočí, tak opravdu zdivočí. V jejím případě se potvrdilo beze zbytku. Možná se dál upínala na svůj sen, že se stane popovou hvězdou; na jeho naplnění si ale musela ještě pár let počkat.
23