HURÁ DO (BOŽÍ) ŠKOLY Měsíc září má většina z nás spojený s nástupem žáků a studentů do školy. Ale dokončením školní docházky to většinou nekončí. Proto taky často slýcháme kolem sebe, že se učíme celý život. A stejně by to mělo platit i ve věcech naší víry. Velmi krásně to píše svatý Pavel: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské“ (1Kor 13,11). Jenže naše víra někdy zůstává na úrovni dítěte prvního stupně základní školy. Často si neuvědomujeme, že vzdělávání ve víře se týká každého z nás a že je to naše celoživotní křesťanská povinnost. Zkusme si tedy čas od času otevřít nějakou dobrou náboženskou knihu, nebo poslechnout nějaký vzdělávací pořad například na rádiu Proglas nebo v televizi Noe. To, že máme doma Bibli a Katechismus katolické církve a že do těchto knih aspoň sem tam nahlédneme, by mělo být pro každého z nás naprostou samozřejmostí. BH Nedělní bohoslužba s katechismem katolické církve V neděli 16. 9. jsme se poprvé účastnili mše svaté s nezvykle delším kázáním. Možná by vás zajímalo, proč... Ne každý ví, že od října začíná Rok víry, který vyhlašuje svatý otec a spolu s ním jej bude slavit celá církev. Tedy i my v naší farnosti. Cílem Roku víry je především připomenout si základní pravdy naší křesťanské víry, které si ne každý z nás pamatuje a zná. Z toho důvodu bude následující rok vždy jedna neděle v měsíci věnována některé z kapitol první části Katechismu Katolické církve - Vyznání víry. Tyto katecheze povedou otec Ondřej i jáhen František. Jejich cílem není nás v kostele „unudit“ dlouhými řečmi. I když některé z nás poněkud zarazila délka první z těchto katechezí, nemusíte se bát – další kázání už tak dlouhé nebudou. Probíraná témata vyžadují jak po přednášejícím tak po posluchačích, více trpělivosti a ochotě naslouchat a něco si z nich odnést. V ideálním případě si každý z nás může probírané téma pročíst ještě doma, případně budou dle zájmu uspořádaná setkání na faře. Kdo by měl zájem o zakoupení Katechismu, může se přihlásit v sakristii. Otec Ondřej
OPRAVUJEME DRUHOU ČÁST STŘECHY Na našem kostele pokračuje oprava druhé části střechy kostela. Proto prosíme všechny, kteří se budou pohybovat v blízkosti kostela, aby byli opatrní, aby nedošlo k žádnému úrazu. Především dbejte na bezpečnost svých dětí. Ke vstupu na hřbitov, pokud to bude možné, používejte po celou dobu opravy raději vedlejší brány. Děkujeme.
PŘIHLÁSILI JSTE DĚTI DO NÁBOŽENSTVÍ? Protože začíná školní rok, začíná také výuka náboženství. Prosím vás, rodiče, abyste byli zodpovědní a přihlásili své děti do náboženství. Přihlášky je stále možné vyzvednout a vyplněné odevzdat ve škole nebo v kostele. Velmi zajímavý článek P. Jana Balíka o smyslu a důležitosti výuky náboženství jsme PŘEDEVŠÍM PRO RODIČE našli na webu www.pastorace.cz. Určitě stojí za přečtení!
Velká výchovná šance Prázdniny končí a začátek nového školního roku vždy s sebou přináší velký nápor na rodiče, kteří jsou zodpovědní za výchovu svých dětí. V září tak musí znovu rozhodovat o škole, o mimoškolní činnosti, o kroužcích apod. To není snadné. Vždyť současná doba nabízí nedozírné možnosti. A většina rodičů zvažuje, co je pro dítě užitečné a přínosné, co potřebuje pro budoucí život. Rodiče si jsou velice dobře vědomi, že připravit dítě do života si žádá pomoci mu, aby se neztratilo, aby dokázalo hovořit cizími jazyky, aby vystudovalo školy, mělo mnoho vlivných přátel. V této supermarketové nabídce vzdělání a jiných činností, napomáhajících rozvoji dítěte, se ukrývá jedno vážné ohrožení výchovného procesu. Snadno se totiž opomene, že základní výchova nespočívá v množství vědomostí, ale že je to cesta, kdy dítěti krok za krokem pomáháme, aby se stalo člověkem ve svém plném významu. 2|www.boretice-farnost.cz
Jejím cílem je tedy vychovat především dobrého člověka s pevným charakterem, člověka, který se dokáže ovládat a není hříčkou momentálních nálad a pocitů, který má silnou vůli a dokáže se samostatně rozhodovat pro dobro. Jak lze ale tohoto cíle dosáhnout? Je to nesnadná cesta, která vyžaduje působení v různých výchovných rovinách. Zmiňme se o těch nejzákladnějších. Jak jsme již konstatovali, jednou rovinou je zajisté snaha o vzdělání a profesní růst. Neméně důležitou je i složka přispívající výchově k lidskosti. Připomeňme, že v této oblasti působí osvědčený skaut a mnoho dalších volnočasových organizací dětí a mládeže. Tyto roviny výchovy ale nemohou dosáhnout svého cíle, pokud se nespojí i s výchovou náboženskou. Nemůžeme člověka podporovat v růstu tělesném a znalostním a nenabídnout mu pomoc v růstu duševním a duchovním. Náboženská výchova je ve skutečnosti integrální a rozhodující součástí výchovy dítěte, která v mnohém rozhoduje o budoucnosti. Staví totiž život na pevnou půdu, vždyť člověk nemající duchovní kořeny, postrádá základní životní ukotvení. Náboženská výchova je záležitostí všech: rodičů, kněží, katechetů, lidí z farního společenství. Nikdo není od svého dílu zodpovědnosti osvobozen. Pedagogové dobře vědí, jak zásadní je výchova v rodině. Dítě se snadněji naučí modlit, když vidí, jak se modlí rodiče. To je každému jasné. Podobně se nedělní bohoslužba stane součástí jeho života, když je samozřejmou nedělní slavností pro celou rodinu. Také sounáležitost s kolektivem stejně starých věřících dětí je nepostradatelná. Důležitým prostředím náboženské výchovy je však i výuka. V nedávné totalitě si rodiče museli výuku náboženství ve škole vynutit a protrpět. Na přihlášce musel být podepsaný otec i matka, přihláška se musela odevzdat osobně, a to byla chvíle, kdy ředitelé škol činili na rodiče nátlak. Okresní církevní tajemníci byli odměňování, pokud počet dětí chodících na náboženství v jejich rajónu klesl. Dětem bylo vyhrožováno, a ne planě, že se na žádnou školu nedostanou atd. Dnes je cesta volná, stačí jen chtít. A zde se setkáváme se zarážejícím faktem. Je zajímavé, kolik rodičů své děti na náboženství neposílá. Nejednou se zdá, že náboženství rodiče posuzují jako poslední z koníčků, na který své dítě přihlásí, když v tu hodinu již žádný další užitečnější není. Tomuto konstatování nasvědčuje letmý pohled na čísla - v celé České republice 3|www.boretice-farnost.cz
náboženství navštěvuje 6 % dětí - na Moravě 12,6 % a v Čechách 2,3 %; v pražské arcidiecézi však jen 1,5 %. Vyjádřeno v číslech je to 18 000 dětí v Čechách a 56 000 na Moravě. Je bezpochyby nutné zdůraznit, že pochopitelně záleží i na kvalitě výuky. Dobrý katecheta, katechetka či kněz, který má k dětem vztah, je pro farnost přímo poklad. Výuka náboženství je totiž jistým způsobem uměním. Jde tady totiž jak o předávání znalostí, tak i o uvedení do života víry, a proto se někdy rozlišuje školní výuka a farní katecheze. V našich podmínkách se však převážně jedná o spojení obou těchto pedagogických metod, proto se nedá počítat s tím, že stačí jen jedna hodina týdně. K té se musí připojit i různé volnočasové nabídky – křesťanské tábory, společné víkendové akce, setkání většího charakteru apod. Vraťme se však k důležitosti kvality náboženského působení. Nesmíme se nikdy spokojit jen s nějakou povrchní výchovou, nedokonalou či vyloženě špatnou a odbytou. Děti si zaslouží, abychom se jim věnovali naplno, s láskou a porozuměním, ale i s pevností a jasnými požadavky. Kultivované a vyrovnané náboženské působení je předpokladem úspěchu. Farnost by neměla litovat financí, které vloží do výchovy svých dětí třeba formou dotací na dětské aktivity. Popřejme tedy všem rodičům a katechetům, aby považovali náboženskou výchovu za stěžejní a věnovali jí potřebný čas i námahu. Zkušení vychovatelé dobře vědí, že náboženská formace není záležitostí, kterou se dá jednoduše naučit. Jde o životní nasměrování, o životní volby a o neustálý životní zápas o dobro. Byl by bláhový ten, kdo by na prvním místě nepočítal s Boží milostí. A o tu je třeba prosit. Výchovu je třeba spojovat s modlitbou. Ukazuje se, že výchova k víře je záležitostí opravdu všech. Vždyť přispívat modlitbou může každý. I prarodiče mají své nezastupitelné a velmi důležité místo. Na začátku nového školního roku proto stojí za to připomenout si, že naše zodpovědnost za předávání víry a výchovu dětí je veliká. Kéž by žádná příležitost nebyla opomenuta či promrhaná.
Všem rodičům také připomínáme, že v naší farnosti je pro děti kromě nejrůznějších akcí během roku připraveno každé úterý od 16 hodin společenství dětí na faře a dětská mše svatá. Prosíme proto rodiče, aby svým dětem upravili program tak, aby se těchto úterků mohli účastnit, a pokud možno, aby své děti na dětské mše svaté i doprovázeli. Věřte, že i vy se během nich něčemu přiučíte. ☺ 4|www.boretice-farnost.cz
I SENIOŘI MAJÍ SVŮJ SVÁTEK Svátek dětí, maminek, tatínků – to jsou svátky, které všichni známe a s rodinou slavíme. Víte ale, že na první den měsíce října připadá Mezinárodní den seniorů? Zastavte se na chvilku v tento den a vzpomeňte si na všechny svoje blízké – rodiče, babičky, dědečky. Zajděte spolu třeba do divadla nebo na kávu. Udělejte si hezký den, na který budete dlouho vzpomínat. Stáří čeká na každého z nás. Připomeňme si, že to není pasivní část života. V České republice jsou více jak tři miliony osob nad 55 let věku. Pojďme si spolu udělat pěkný den. V naší farnosti oslavíme svátek našich babiček a dědečků v neděli 30. 9. při mši svaté a stejně jako loni se naši senioři mohou těšit na zvláštní dáreček od našich malých farníčat.
MINI TURNÉ DEO GRATIAS Zdá se, že od té doby, co se naší schole rozšířila nástrojová základna a začala poměrně pravidelně zkoušet, zvýšil se zájem o její zpěv na různých akcích. Jen tento měsíc už nám naši zpěváčci zazpívali několikrát nejen v našem kostelíku, ale vyrazili také do okolí. V sobotu 8. 9. doprovodili svým zpěvem setkání mládeže na Zlaté sobotě v Žarošicích, odkud kromě krásných zážitků přivezli také vřelé pozdravy všem našim farníkům od P. Josefa Večeře, který se tam o naše zpěváky pečlivě staral a dokonce je obsluhoval s mísou vynikajících chlebíčků a koláčků. O týden později, tedy 15. 9. vystoupila naše schola také na MiniFestu v Šitbořicích, kam je pozvali přátelé z místní scholy Sch:o)k. 5|www.boretice-farnost.cz
Kromě našich zástupců zde zazpívali i Piškotci z Moutnice (kteří již svým zpěvem doprovodili i naše adventní setkání schol Krok do Vánoc) a Pondělní šichta z Uherčic, která zaslouženě sklidila největší ovace. Nicméně ani naše schola se nemá za co stydět - do Šitbořic vyrazila s novými písničkami a bohatou nástrojovou základnou a kromě potlesku místních farníků si domů odvezla i krásné zážitky z milého setkání a společenství. Na našich farních webových stránkách najdete fotky a videa z obou akcí. JT
ANENSKÁ POUŤ MIMOŘÁDNĚ V KOSTELÍKU V neděli 29. 7. jsme tradičně oslavili svátek patronky naší farnosti a babičky Pána Ježíše - svaté Anny. Tradičně jsme si s přípravou poutě, na kterou putují i pěší poutníci ze širokého okolí, dali velkou práci. A netradičně nakonec dopadlo úplně jinak... :-) Přípravy na velkou anenskou pouť probíhají v několika rovinách a svůj podíl na ní má spousta obětavých farníků. Možná se to nezdá, ale zorganizovat tak velkou slavnost je přece jenom pořádná práce, do které je potřeba zapojit spoustu rukou. Od napečení pouťových koláčků, sehnání vín od místních vinařů, dát dohromady liturgické texty, sehnat pódium a někoho, kdo jej postaví, domluvit lavečky, pozvat hosty, vytvořit a rozeslat plakáty, připravit květinovou výzdobu, domluvit krojované.... prostě práce je to opravdu náročná. Tradičně jsme to nejdůležitější svěřili přímo svaté Anně dobré počasí, za které se horlivě modlila nejedna babička... A svatá Anna si pro nás letos nachystala překvapení v podobě deště, který nás donutil přesunout již připravenou oslavu z parku do kostela. Těžko říct, proč nám to Anna udělala, ale každopádně se nám postarala o pořádné pozdvižení... Vše nakonec ale dopadlo, jak mělo. Kostelíkem se nesly libé tóny našeho nového ženského sboru i "staré" scholy Deo Gratias, mši celebroval nečekaný, ale vítaný host Mons. Václav Fischer z Hustopeč, čtení si vzal na starost senátor Stanislav Juránek, kázání si u příležitosti ročního výročí jáhenského svěcení vzal na starost náš jáhen František Mrázek a o krásnou atmosféru se postaral náš otec Ondřej. Každý si z letošní poutě mohl odnést nejen kousek posvěceného chleba, ale i krásný a neobvyklý zážitek... JT 6|www.boretice-farnost.cz
BŘECLAVAN TANČIL ZDARMA Už ani nevím, komu se ten nápad s pozváním Břeclavanu zrodil v hlavě, ale šli jsme jej bez otálení proměnit ve skutek. Libor s Luckou byli zrovna na návštěvě u rodičů a na naše pozvání ochotně kývli. Původně toto vystoupení mělo být poděkování všem, kteří přispěli do veřejné sbírky na opravu střechy kostela. Přitom jsme si řekli, že když se podaří vybrat ještě nějaké další peníze, které nám pořád ještě schází, bude to dobré... Ale když přišli s lákavou nabídkou na bezplatné vystoupení v Bořeticích také šermíři z Prahy, kteří sem jezdí za vínem, začali jsme přemýšlet o bohatším programu. Je to docela fuška, pořád něco nového vymýšlet, a tak jsme postupně přizvali ke spolupráci všechny farníky. A byl z toho farní den. Vlastně jen odpoledne, protože oficiální program začínal až v 17 hodin. Ale, kdo to zná, ví, že příprava začíná několik měsíců předem a čím víc se blíží datum D a hodina H, tím je příprava intenzivnější. Jsem moc ráda, že se zapojili prarodiče a rodiče spolu se svými dětmi, prostě všechny generace. 7. červenec je na samém začátku prázdnin a i když se děti na prázdniny velice těší, obvykle se ze začátku dost nudí. Udělat něco pro ně byla proto samozřejmost. Maminky hned na prvním setkání na faře vymyslely rovnou 16 různých her. Nakonec z toho byl pestrobarevný mumraj, kdy po celém sóle plnili úkoly nejen malí špunti, ale i -náctiletí, -cetiletí a možná by se našel i nějaký -sátiletý. Ráda bych zmínila konkrétně aspoň paní Pazderkovou, která úspěšně splnila 17. disciplínu vymyšlenou pohotově panem Grégrem, když mu na kameru zazpívala krásnou písničku. Neví se, jestli soutěžil pan starosta, ale pana faráře zachytila ruka pozorného fotografa právě v okamžiku, kdy se procházel po sóle na chůdách. Věřím, že se všichni přítomní v tom krásném letním odpoledni dobře bavili. Šermíři nejen udatně bojovali, ale na úvod seznámili zvědavé obecenstvo například s výzbrojí, se způsobem odívání nebo i s bývalým osídlením našich území Kelty. K naší 7|www.boretice-farnost.cz
lítosti museli své ozbrojené vystoupení zkrátit poté, co si jeden z nich při pádu vykloubil rameno. Po zápase, přestože by si potřebovali oddechnout, nemohla být o pauze ani řeč. Děti se na ně totiž sesypaly s nejrůznějšími dotazy, ale hlavně si jich většina chtěla vyzkoušet, co takový meč nebo štít vydrží. Oba šermíři Tomášové jim byli ochotně k dispozici ještě dlouho po zápase. Břeclavan nám večer v sále kulturního domu předvedl následující skladby: zpěv: V tem širokém poli (Zuzka), Chovala mňa moja mamka (Martin), Na horách, na dolách – Japonské zahrady (Jílek), Ten súsedú syn (Zuzka), Ej, zabili, zabili – V širém poli leščina – Štydyry (Jílek) a tanec: Hody nové, Husárský verbuňk, Východ a Kopanice. Klobouk dolů před jejich hudebním a pěveckým provedením i temperamentem tanečníků. Ženy, které u nás oblékají děvčata, se svěřily, že byly u vytržení také z jejich superrychlého převlékání krojů. Za vaše vystoupení, milý Břeclavane, díky, díky, díky. Poděkování patří i všem dárcům a pak těm, kteří přece jen víc pracovali, než si užívali zábavy. Byli jste všichni úžasní! Marie Michalová
HRDINOVÉ ZE SOLUNĚ NÁS BAVILI! Naše farníčata letos opět vyrazila na další tábor do Stařeče u Třebíče. Jak tábor probíhal a jak jej vnímala jedna z aktivních tábornic, to si přečtěte dále... V sobotu 30. června v sobotu jsme v 9:00 hodin vyrazily na tábor. Vedoucí Veronika Nováková, paní kuchařka Jitka z Kobylí a já (Maruška). Dojely jsme tam jako třetí. Už tam byli Nováci a Mrázci. A potom tam přijížděly postupně ostatní děti. No a jak jsme tam byli všichni tak jsme se šli ubytovat na pokoje. Já jsem byla na pokoji s holkama a kluci mněli taky svůj pokoj. Bylo to tam super, hráli jsme hry a každý den jsme se museli naučit nějaké heslo dne. A vždycky se ho všichni naučili. Celým táborem nás provázeli hrdinové ze Soluně neboli Cyril a Metoděj. Navštívili jsme také město Třebíč, kam jsme šli ve středu. V Třebíči jsme měli rozchod na náměstí, kde jsme si mohli něco koupit. No a týden uběhl jak voda a už byl konec týdne a museli jsme jet domů. Ale na tento tábor budu velmi vzpomínat. Maruška Langerová 8|www.boretice-farnost.cz
Dnes Vám přestavujeme internetové stránky Liturgie hodin neboli Breviáře, které jsou dostupné na www.ebreviar.cz. Na těchto stránkách najdeme všechny modlitby Liturgie hodin na každý den a to naprosto jednoduše uspořádané. Této modlitbě se někdy říká Denní modlitba církve. Je tím vyjádřeno pozvání pro každého, kdo patří do katolické církve, k účasti na této modlitbě. A i když se většině lidí zdá tato modlitba trochu komplikovaná, věřte, že když do ní proniknete, velice rychle si ji zamilujete. BH
VÁCLAV DRBOLA Udělejme malou výjimku v naší rubrice. Tentokrát se nebudeme zabývat svatým, jehož podobizna či socha se nachází v našem kostele. Povíme si něco o muži, rodákovi z nedalekých Staroviček, jehož 100. výročí od narození si místní farníci připomínají a oslaví v neděli 30. září. Václav Drbola se narodil 16. října 1912 ve Starovičkách nedaleko Hustopečí u Brna jako nejstarší syn Václava a Růženy Drbolových. Manželé Drbolovi vychovali celkem sedm dětí. Po absolvování obecné školy studoval Václav reálné gymnázium v Hustopečích. Poté vstoupil do brněnského kněžského alumnátu a vystudoval teologii. Na kněze byl vysvěcen v Brně biskupem Josefem Kupkou 5. července 1938. Do duchovní správy nastoupil v září 1938 jako kooperátor ve Slavkově u Brna, se začátkem 2. světové války byl ustanoven kooperátorem v Čučicích a od roku 1943 působil jako kaplan v Bučovicích. Ve čtyřicátých letech 20. století působilo v Bučovicích více kněží, kaplan Drbola měl na starosti především výuku 9|www.boretice-farnost.cz
náboženství v přifařených obcích. Aktivně však působil také v místních spolcích a v Československé straně lidové. Pro svou mírnou, obětavou povahu a pevný charakter byl oblíbeným a váženým knězem. Mimo kostel a výuku náboženství se s farníky setkával především ve Spolkovém domě, v němž se soustřeďovala činnost členů Spolku katolických tovaryšů a Orla. Václav Drbola byl zřejmě dobrým organizátorem, neboť vedl oba uvedené spolky a kromě divadelních her připravoval například také oslavu kněžského jubilea bučovického děkana Františka Raška, jíž se účastnil i brněnský biskup Karel Skoupý. K Drbolovým zájmům patřilo také výtvarné umění, věnoval se sbírání obrazů. V Bučovicích zasáhly Václava Drbolu změny, které přinesl únorový převrat roku 1948. Od té doby byl bučovický kaplan bedlivě sledován komunistickými funkcionáři, protože byl pro své dosavadní působení ve veřejném životě považován za osobu režimu nepohodlnou. Po čase tak již hodnocen nebyl, neboť veřejně nevystupoval proti politice komunistů. Václav Drbola však stejně jako Jan Bula v červnu 1949 nezaváhal a četl státní mocí zakázaný Oběžník katolickému duchovenstvu a věřícímu lidu vydaný biskupy. O vnitřním postoji bučovického kaplana k tehdejšímu režimu a komunistickým funkcionářům svědčí také rukopis z února 1950 nazvaný Historie událostí Spolku katolických tovaryšů v Bučovicích od únorových událostí roku 1948. Kaplan Drbola v něm vylíčil své úsilí o záchranu spolku před likvidací. Snaha postupovat právní cestou se však nedařila. Nepomohla ani stížnost proti výměru Krajského národního výboru v Brně, neboť byla Správním soudem v Bratislavě zamítnuta. Katolický spolek „musel“ být likvidován pro své zaměření na práci s mládeží a také, aby bylo možné zabavit jeho majetek. V roce 1950 došlo k náhlému přeložení Václava Drboly do Babic u Lesonic. Místní farář Arnošt Poláček byl totiž zatčen pro „protistátní 10 | w w w . b o r e t i c e - f a r n o s t . c z
činnost“, a tak byl Václav Drbola ustanoven k 1. březnu 1951 kooperátorem a správcem fary v Babicích, kam okamžitě nastoupil. Administrátor Drbola se v Babicích svědomitě staral o svěřenou farnost tak, aby ji mohl v pořádku předat faráři Poláčkovi, až se do Babic vrátí. Plnil své kněžské povinnosti, vyučoval náboženství v místní škole i v přifařených obcích, staral se o farní hospodářství a navíc začal s opravou varhan v kostele. Václav Drbola působil v Babicích v čase, kdy komunistická strana intenzivně usilovala o ovládnutí církve a kolektivizaci zemědělství. Obě tyto snahy však narážely na nesouhlas některých občanů Československa. Snaha o etablování komunistického režimu narazila na jihozápadní Moravě navíc na odpor odbojových skupin, které navazovaly na svou činnost z období 2. světové války. Tyto skupiny se však záhy dostaly pod kontrolu komunistické tajné policie – Státní bezpečnosti. Jedním ze zkušených odbojářů z doby okupace a odpůrcem komunistického režimu byl sedlák Antonín Plichta ze Šebkovic. Jako babický farník informoval Antonín Plichta administrátora Drbolu o svých snahách. Po příchodu Ladislava Malého na Třebíčsko a Moravskobudějovicko v únoru 1951 se situace v regionu zásadně změnila. Dobrodruh a opilec Ladislav Malý, zřejmě nevědomě řízený Státní bezpečností, kompromitoval stále více osob a začal podněcovat ozbrojené sabotážní akce. Po přestřelce v Heralticích došlo v dubnu 1951 k rozsáhlému zatýkání, při němž byl zatčen také bývalý spolužák Ladislava Malého, rokytnický administrátor Jan Bula. Tomuto zatýkání unikl Antonín Plichta a ukryl se v nedaleké Cidlině. Václav Drbola se o úkrytu svého farníka, kterého považoval za čestného člověka, brzy dozvěděl a poskytl mu oblečení a potraviny. V půli května 1951 oznámila Václavu Drbolovi paní Dvořáková, že se u ní v Loukovicích ukrývá muž, údajně západní agent, jenž se svou skupinou osvobodil pražského arcibiskupa Josefa Berana z internace. Administrátor Drbola se tedy vypravil do Loukovic, kde se setkal s neznámým mužem, jenž mu byl představen jako Malý ze Starče. Ladislav Malý zaujal Václava Drbolu historkou o únosu arcibiskupa Berana a jeho údajnou prosbou o zajištění dobrého zpovědníka, kterou použil již při setkání s Janem Bulou. Václav Drbola tehdy sdělil Ladislavu Malému, že ví o úkrytu Antonína Plichty. Ladislav Malý se za ním později vypravil. K setkání Václava Drboly s Ladislavem Malým došlo ještě několikrát. Babický administrátor 11 | w w w . b o r e t i c e - f a r n o s t . c z
však pomalu přestával tomuto muži věřit. V té době také informoval o údajném západním agentovi a osvoboditeli arcibiskupa své spolubratry kněze z Jaroměřic nad Rokytnou, kteří jej – po zkušenosti s okolnostmi zatčení Jana Buly – před Ladislavem Malým varovali. Brzy poté došlo k zatčení Václava Drboly. Stalo se tak v brzkých ranních hodinách 17. června 1951. K sepsání návrhu na zatčení stačilo, že měl podezřelý, tedy Václav Drbola, vědomost o odbojových skupinách v kraji, které však byly již delší dobu bedlivě sledovány příslušníky Státní bezpečnosti. Náhlé zatčení babického administrátora vyvolalo velké překvapení, obyvatelé obce tehdy považovali za možný důvod Drbolova zajištění pouze jeho neúčast na pochodu míru. U Václava Drboly, stejně jako u Jana Buly, byly hledány důvody pro zatčení a obvinění až při samotném vyšetřování. Vražda tří funkcionářů místního národního výboru v Babicích v noci 2. července 1951 umožnila, aby byly ze skupiny zatčených vybrány osoby, jež neměly být souzeny jako odpůrci režimu, nýbrž jako osoby mající vědomost o pachatelích kriminálního činu. Václav Drbola, který působil v samotných Babicích a bydlel v těsném sousedství školy, byl navíc nucen, aby se doznal k návodu samotné vraždy. Měl se tak přiznat k činu spáchanému až dva týdny po jeho zatčení, k činu, o němž se dozvěděl až ve vězení. Pamětníci, kteří byli v jihlavské věznici v době vyšetřování Václava Drboly, později vzpomínali, že slyšeli nářek tohoto mučeného kněze. Václav Drbola byl násilím nucen k tomu, aby se naučil požadovaný scénář pro inscenaci soudního líčení, při němž později na otázku soudce: „Pane obviněný, cítíte se vinným z toho, že vlastně jste se tímto způsobem stal také jedním z iniciátorů té vraždy?“ odpověděl: „Jsem si vědom a uznávám, že jsem zapříčinil také jeden takovýto popud této následné teroristické akce, která byla spáchána na těchto lidech.“ Soudní proces byl připraven s velkým spěchem již na 12.–14. července 1951. Ještě před tím však o udělení trestů obviněným rozhodoval sekretariát Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Václav Drbola byl v Jihlavě odsouzen senátem Státního soudu Brno k trestu smrti pro zločiny velezrady a návodu k vraždě. Jeho odvolání bylo zamítnuto a poprava byla provedena po páté hodině ráno 3. srpna 1951. Se svými nejbližšími se Václav Drbola nemohl rozloučit ani v dopisech, jak to bylo později umožněno Janu Bulovi. Tělo Václava Drboly bylo zpopelněno a tajně uloženo na Ústředním hřbitově v Brně. Na konci šedesátých let 20. století však byla urna s popelem předána příbuzným a později uložena do rodinného hrobu ve Starovičkách. Je zřejmé, že trest smrti byl vynesen nad Janem Bulou i Václavem Drbolou z toho důvodu, 12 | w w w . b o r e t i c e - f a r n o s t . c z
že byli kněží. Tehdejší justice nesloužila spravedlnosti, nýbrž byla „převodovou pákou“ komunistické strany, jež chtěla diskreditovat konkrétní duchovní a tak vlastně celou církev. K tomu měla sloužit také štvavá propagandistická kampaň, která byla před Drbolovým odsouzením rozpoutána. Dezinformovaná veřejnost požadovala v hromadně sepisovaných rezolucích tvrdé tresty především pro obviněné kněze. Zcela záměrně byl zkresleně o „trestné činnosti“ kněží informován také brněnský biskup Karel Skoupý, který vydal ordinariátní oběžník, v němž uváděl, že nad Václavem Drbolou a spolu s ním odsouzeným knězem Františkem Pařilem vyhlašuje trest degradace. Tento oběžník však nebyl z hlediska církevního práva relevantní. Na druhé straně již v době odsouzení Václava Drboly žili lidé, kteří byli lépe informováni o tomto knězi a považovali proces za vykonstruovaný a jeho smrt za mučednictví pro víru.
OHLÉDNUTÍ ZA NOCÍ KOSTELŮ Dne 1. 6. 2012 jsme v naší farnosti prožili novou zkušenost s akcí zvanou Noc kostelů. Nejen, že před tímto dnem probíhalo plno příprav, ale živě se diskutovalo i o tom, koho pozvat, aby tento den a myšlenka Noci kostelů byla naplněna. Pozvání přijali Mons. Mgr. Josef Zouhar a skupina Žalman a spol. Noc kostelů začala mší svatou slouženou právě hodonínským děkanem Mons. Mgr. Josefem Zouharem. Po jejím ukončení byli všichni přítomní pozváni k posezení na faře, při kterém odpovídal na dotazy přítomných. Otázky se týkaly různých témat. Zazněly vzpomínky na osobní setkání, otázky na službu kněze, děkana, otázky týkající se praktikování víry. Některé z odpovědí jsme vybrali i pro vás. Co se vám líbí na projektu Noc kostelů? Líbí se mi propojenost církve s laiky i nevěřícími spoluobčany. Byl jsem překvapen, že v tento den navštíví kostel mnoho nevěřících lidí. Projekt vznikl v Rakousku, kdy s nápadem otevřít kostel široké veřejnosti přišel jeden vídeňský kostelník. Nápad se ujal a již několik let se úspěšně rozšiřuje do jiných farností a zemí v Evropě. Tím, že brněnská diecéze sousedí přímo 13 | w w w . b o r e t i c e - f a r n o s t . c z
s diecézí vídeňskou, jeli tam Brňáci jeden rok na výzvědy. Projekt se jim zalíbil a pomohli ho rozšířit dále po Česku. V loňském roce jeli projekt nabízet do Trnavy, takže se šíří úspěšně dál. Jste prezidentem České katolické charity, co tato funkce obnáší? Mým úkolem je, aby práce charity zůstala na poli církevním, čili aby se neproměnila např. v podnikání. Jsem v této oblasti působení taková prodloužená ruka pana biskupa. Dohlížím, aby bylo postaráno o klienty, věřící zaměstnance, aby jim byl umožněn přístup ke svátostem. Všude, kde žijí lidé, vzniká i napětí, takže mým úkolem je též urovnávat spory a stížnosti. Vrcholnými orgány jsou rada charity a kontrolní rada. Rada charity je složena z ředitele a 9 lidí, kteří mu pomáhají, radí, co by se mělo dělat, motivovat pracovníky, jelikož v této oblasti jsou nízké platy, jde spíš o nadšení lidí např. je u nás zaměstnán bývalý ředitel banky, který už byl zavalen tržní ekonomikou, a tak šel pracovat do charity. Kontrolní radu charity zastupují 3 odborníci spolu s biskupem, kteří kontrolují činnost charity. Kdokoli (veřejnost, zaměstnanci) se může obrátit na tuto radu o pomoc. Několik polských kněží začínalo své působení ve vaší farnosti, jak jste jim pomáhal s orientací v cizím prostředí? Nejdříve jsem jim přiblížil české prostředí. Našel jsem jim učitele češtiny (např. Poláci nevyslovují souhlásku H). Dále jsem jim přibližoval pastoraci, jak odsloužit mši v češtině, jak si nachystat kázání. Hodně jsme diskutovali u snídaně, večeře. Samozřejmě se z nás za dobu pobytu stali kamarádi, takže, i když odešli do svých farností, vrací se. Někdy jsou z praxe v českých farnostech překvapeni. V Polsku je církev masová, spontánní, účastní se plno dětí. Například jeden pan farář mi vyprávěl, jak vstávali o půl šesté na vyučování hodin náboženství, které učil od 8 do 14 hod., čili strávili spoustu hodin vyučováním náboženství. Zaměřujete se v pastoraci hlouběji na nějakou konkrétnější oblast? To bohužel není v mých možnostech. Hodonín jako město potřebuje zabezpečit základní pastorační služby. Máme zde nemocnici, domovy důchodců, zaopatřování. Jednou za dva týdny je v tamější kapli sloužená mše. Ve čtvrtek před prvním pátkem chodíme po pokojích udělovat svátosti. Navíc jako člen kněžské rady – nejbližší poradní orgán biskupa, jako děkan 19 farností, prezident České charity jsem plně vytížen. Myslíte si, že administrativa ve farnostech je obsáhlá? Ano, je veliká. V některých farnostech sice tuto práci zastávají pastorační asistenti, ale většinou kněžím pomáhají dobrovolníci z řad farníků. 14 | w w w . b o r e t i c e - f a r n o s t . c z
Mohou svátost přijímat lidé s těžkými zdravotními problémy? Záleží na tom, o jaké zdravotní problémy jde, ale pokud jde o mentální, většinou již svátosti nepřijímají. Co se vám v hodonínské farnosti podařilo realizovat? Je mi velmi blízká věž kostela. Když jsem zde začal působit, byla věž zpustošená. Nějakou dobu sám, poté spolu s kamarády a dobrovolníky jsme věž opravovali. Před několika lety jsme ji otevřeli pro veřejnost. V nemocnici jsme nedávno žehnali kapli u hlavního schodiště, o kterou jsme usilovali již 20 let. Může přinést ke křtu dítě někdo jiný, než rodiče? Ne, po 2. vatikánském koncilu odpovídají za křest dítěte pouze rodiče. Zavazují se k výchově v křesťanské víře, a protože jde o slib před Bohem, jeho porušení nebo nedodržení se pokládá za hřích, ze kterého je třeba se vyzpovídat ve svátosti smíření. Proto zodpovědnost za toto rozhodnutí si musí vždy rozhodnout právě rodiče.
TOPNÁ SEZÓNA Končí léto, a co nevidět začneme zase ve svých domovech, ale například i v kostele topit. Dnes už většinou topíme plynem nebo elektřinou, takže stačí zapnout příslušný vypínač či otočit příslušným knoflíkem. Ale nebývalo tomu tak vždycky. Mnozí z nás si jistě dobře pamatují, že než jsme se mohli ohřát, museli jsme vyčistit kamna, vynést popel, nanosit dříví či uhlí a pravidelně přikládat. O předchozím řezání a štípání dřeva či skládání uhlí do sklepa ani nemluvě. Naprosto stejně to ale platí o lidských vztazích. Pokud nevyčistíme svá srdce od veškerého nánosu špatných myšlenek, slov a skutků a pokud ten popel nevyneseme ze svého života pryč, pokud nenanosíme do míst, kde žijeme všecko to dobré a prospěšné, pokud nenaštípeme svoje „já“ na malé třísky a nenaskládáme hromadu svých drobných obětí do sklepa našich životů, zůstanou naše vztahy na bodu mrazu. Před nadcházející topnou sezónou přeji každému z vás a taky sobě, abychom dosáhli toho, že naše vztahy budou skutečně vřelé. A nezapomeňme na to, že i ty nejvřelejší vztahy bez pravidelného „přikládání“ postupně ochladnou. BH 15 | w w w . b o r e t i c e - f a r n o s t . c z
OBSAH
PODZIM
OBSAH:
HURÁ DO (BOŽÍ) ŠKOLY
1
CO SE DĚJE Opravujeme druhou část střechy Přihlásili jste děti do náboženství? Velká výchovná šance I senioři mají svůj svátek
2 2 2 5
OHLÉDNUTÍ Miniturné Deo Gratias Anenská pouť mimořádně v kostelíku Břeclavan tančil zdarma Hrdinové ze Soluně nás bavili
6 7 8
INTERNETOVÉ TIPY Ebreviar.cz
9
SVATÍ KOLEM NÁS Václav Drbola
9
ROZHOVOR Ohlédnutí za Nocí kostelů
13
K ZAMYŠLENÍ Topná sezóna
15
5
„Nejkrásnější období je patrně podzim …“ – zpívá Ivan Mládek v jedné své písničce. Přiznám se, že pro mě osobně je podzim skutečně nejkrásnějším ročním obdobím. Podzim je obdobím barev, obdobím sklizně, obdobím pomalého uklidňování se a obdobím, které nás vede ke ztišení a k zamyšlení. Umím být ale v tichu? Umím být sám se sebou? ˇKdyž ráno vstaneme nebo když přijdeme domů z práce či z nákupu, první zapneme rádio nebo televizi. Často ne proto, abychom sledovali nějaký pořad, ale pouze jako jakousi „kulisu“. Často jen proto, že neumíme být v tichu. Říká se, že ticho léčí. Zkusme si tuhle „medicínu“ naordinovat aspoň jeden den v týdnu. Nadcházející podzim je k tomu velmi dobrou příležitostí. BH FARNÍ LISTY – co by bylo, kdyby nebylo...
Podzim
16
Email:
[email protected] www.boretice-farnost.cz Redakční tým: farníci a farníčata z Bořetic Odpovědný vedoucí: Veronika Nováková Duchovní podpora: otec Ondřej Toto číslo bez jazykových korektur. 16 | w w w . b o r e t i c e - f a r n o s t . c z
