Nech minulost spát …
H
unter se probudil tak, jak spal, ve smyslné změti žáru a těl, ženského a mužského. Díval se, jak Linin obličej zalévá slunce. Tmavé vlasy, černé půlkruhy řas na její krémově hnědé pleti, plné rudé rty. Srdce se mu svíralo z její krásy. V průběhu noci se milovali znovu a znovu, ale ještě pořád ji chtěl. Vědomí toho, že ona jeho chce stejně, považoval za zázrak. Ještě ho nestačil tak docela vstřebat. Podíval se na digitální budík na malém nočním stolku. Bylo ještě brzy, ale v turistických letoviscích mívají dlouhou pracovní dobu. Crutchfeldt a jeho lidé by už měli být vzhůru. Podle toho, co si o tom chlápkovi Hunter zjistil, vstával za rozednění a povaloval se na slunci jako nějaký ještěr až do té doby, než zapadlo. Všechnu práci dělal u bazénu. Budík Hunterovi sděloval, že je čas začít jednat, zjistit, kdo je El Maya, a postarat se, aby Linu víckrát neohrožoval. Ale v tuhle chvíli se jen chtěl zabořit do Liny tak hluboko, že by je už nikdy nic nerozdělilo. Chvíli v sobě sváděl boj, polapený mezi tím, co by měl dělat a co chce, a pak se donutil pomalu sklouznout z postele. Místnost byla prohřátá, nejen teplem toho dne, ale i horkem celého léta, dosud zachyceným ve zdech ze škvárobetonových tvárnic. Vytáhl z džín mobil a odešel dlouhými, tichými kroky do obýváku. Ze všeho nejdřív zavolal na sesternu v Jasově nemocničním patře. Ali jim navykládala, že je Jasův bratr, takže mu nedělalo potíže dostat od nich informace. Jedna ze sester ho ujistila, že se Jasovi daří dobře, mnohem lépe, než čekali. Jeho stav se pořád zlepšoval. Hunter cítil, jak ho zaplavuje úleva. Chvíli ji vychutnával a pak přistoupil k svému počítači, zapojenému do sítě, aby se nabil. Pracovní stůl v rohu místnosti pokrýval prach a nepořádek. Uvedl počítač do provozu a rychle četl – e-maily od kontaktních osob s odpověďmi na jeho dotazy a od strýců ohledně toho, co zjistili a prověřili. Haďoura deportovali v rekordním čase.
N ech
minulost spát
Počet těl ve druhém domě smrti dosáhl jedenácti, ale jen z malého počtu byla vyjmuta srdce. Proč zrovna oni? Proč ne ti ostatní? Nikdo neznal odpovědi, ani náznak odpovědí. Nikdo ze zajatých prevítů nemluvil. Neměli o ničem tušení. Všichni do jednoho tvrdili, že jen pobývali v domě svých přátel a jejich zatčení nemá jiný důvod než rasismus. A krysy maj křídla pokrytý pozlátkem. Mrtvý údržbář měl na druhé straně hranice matku a dva dospívající syny. Při výslechu připustili, že slunce vychází na východě a zapadá na západě. Kromě toho věděli jen to, že nebožtík až dosud posílal na jih peníze a teď už je posílat nebude. Babička se tvářila zděšeně. Její vnukové se mračili. Fotky z místa činu, které mu poslal známý z ICE, byly stejně ohavné jako Hunterovy vzpomínky. Nic nového. Rozhodně nic užitečného. Rychlé, ale nikoli odbyté prověřování jeho strýců odhalilo jen o málo víc než to, co Hunter už beztak věděl nebo uhodl. Rodiče Liny žili odděleně. S výjimkou jediného skandálu kolem artefaktů z pozemků Reyes Balamových, prodaných bez souhlasu vlády, a obvinění z opilství na veřejnosti z dob, kdy Philip začínal studovat na univerzitě, se v prohledaných oficiálních údajích nenašly žádné prohřešky. Carlos v pubertě opravdu zlobil, ale vyrostl z něj občan s dobrou pověstí u obou vlád. Vyskytly se strohé náznaky toho, že by mohl neoficiálně pracovat pro DEA anebo být terčem jejich vyšetřování. V těchto časech otevřené narkoválky nic překvapivého u výkonného předsedy přeshraničního podniku, narozeného v Mexiku. Dvě exmanželky, vztahy s milenkami, žádné děti. De la Poole byl nezadaný, vzdělaný příslušník vyšší společenské třídy s konexemi, čistý. Crutchfeldt až tolik ne, ale v záznamech po obou stranách hranice neměl žádné černé puntíky. Mezi řádky se dala vyčíst vcelku velká pravděpodobnost, že čas od času donáší na překupníky s ilegálními artefakty, díky čemuž mu poldové dávají pokoj. Nejspíš tím odrovnává své konkurenty podobně jako „informátoři“ v oblasti narkomafie, pomyslel si Hunter. Rychle četl dál. Všechno, co se dozvídal, ho vedlo k domněnce, že pokud má najít střelce a ty, pro koho pracují, nestane se to na sever od hranice. Ti,
N ech
minulost spát
co by ve Státech mohli znát odpovědi, byli buď mrtví, nebo měli advokáta. Jakkoli by ho těšilo vytlouct z těch grázlů pravdu, instinkt mu napovídal, že veškeré vědomosti jsou ztracené od chvíle, kdy Haďour odputoval na jih. Hunter zadal webovou stránku jedné cestovní agentury a zjistil, co se nabízí. Vypadalo to, že právě přidali pár dalších letů na Cozumel, aby vyhověli vyšší poptávce v době svátků. Rezervoval z rodinného podnikového účtu místa v několika různých letech a zaplatil příplatek za letenky, které se dají zrušit a dostat peníze v plné výši zpátky. Jak dobří jsou bodyguardi Reyes Balamových? Hunter měl v úmyslu si to důkladně prověřit. Nehodlal Linu spustit z dohledu, dokud se neujistí, že je chráněná. A pak odjede na lov do Mexika, kde platí jiná pravidla a život je o hodně drsnější. Ale nejdřív si posvítí na Crutchfeldta. „Huntere? Kde jsi?“ Linin hlas se linul tichem jako hudba. Ze zastřeného tónu poznal, že se právě probudila. „Zrovna jsem zjišťoval, co je s Jasem.“ „Jak je na tom?“ Z jejího hlasu se ozývala podobná úzkost, jakou Hunter cítil před telefonátem do nemocnice. „Dobře.“ Hunter se zvedl od počítače a zamířil k ložnici. „Mimo nebezpečí, v stabilizovaným stavu, zotavuje se rychleji, než se čekalo.“ „To je skvělé.“ Když došel do ložnice, opírala se vleže o loket s ňadry zlehka zahalenými přikrývkou. Připadala mu ještě krásnější než kdy dřív, bohyně a žena; vězela v něm tak hluboko jako tlukot srdce. Hlouběji. Z jejího pohledu čišela vášeň. „Nedívej se tak, miláčku,“ řekl ochraptěle. „Jak?“ „Jako bych měl v džínách schovanej další veselej klobouček.“ „Nemáš džíny.“ S bezelstným uznáním si ho prohlížela. „Vlastně na sobě nemáš vůbec nic.“ „Ty taky ne.“ Sklonil se a políbil ji, pomalu a důkladně. „Tohle vyřešíme tím, že si pořídíme nový oblečení v místním stylu. Myslíš, že by nám Crutchfeldt chtěl předvést svou sbírku?“ Lina se pomalu probrala ze spánku a touhy, která se v ní lenivě vlnila. „Crutchfeldt? Proč by to dělal?“
N ech
minulost spát
„Jsi Celiina dcera. Tolik jsi toho o jeho sbírce slyšela od svý mámy a náhodou seš tu poblíž a tak dál, a tak podobně.“ Lina, každou vteřinou víc probuzená, o tom přemýšlela. „Možná jo. Je arogantní a pyšný, líbí se mu, když někdo obdivuje jeho učený a náročný vkus.“ „Bezva. Zamrkej na něj těma fantastickejma řasama a trochu k tomu zavrkej, prostě odveď jeho myšlenky od byznysu.“ Ušklíbla se. „Ech. Tohle dělá Celia. Plácá řasami a vrká.“ „A funguje to, že jo? Muži umí bejt velice jednoduší tvorové.“ „Simon Crutchfeldt je odporný,“ řekla Lina. „Bude se brodit krví, jen aby se dostal k artefaktu, který chce mít.“ Hunter přimhouřil oči. „Doslova?“ „Proslýchá se…“ Lininy dlouhé prsty nervózně putovaly po přikrývce. „Ale jsou to jen klevety, nemusí to být pravda. Nechci šířit lži, ani o něm.“ „Týkají se ty řeči sítě vykradačů hrobů a překupníků potřísněnejch krví, kteří Crutchfeldtovi posílaj artefakty přes známosti v mexický vládě?“ Vylekaně na něj pohlédla. „Ano. Jak to víš?“ „Součástí veškerejch bezpečnostních operací je shromažďování informací. Mí strýcové jsou dobří a bratránci ještě lepší. Rození hackeři.“ „Crutchfeldt.“ Vyslovila to jako nadávku. „Nemůžu se rozhodnout, jestli se mám osprchovat ještě předtím, než se s ním setkám, nebo až potom.“ Hunter se zasmál. „Než se rozhodneš, jdu do druhý sprchy. Protože kdybych se sprchoval ve tvý blízkosti, hrozilo by nám vážný nebezpečí, že spolu počneme dítě.“ Lina vstala. Mnohem raději by Huntera vlákala do postele nebo do sprchy a věděla, že on to cítí stejně. Ale nahlas nic nenamítala. Použili už všechny kondomy, které u sebe měli. Ne že by nechtěla mít dítě. Chtěla by je. Jen ne devět měsíců ode dneška. Být dospělým člověkem je někdy pořádná otrava. Hunter se díval, jak Linin krásný zadek mizí v koupelně. Popadl své oblečení, osprchoval se a rychle se oblékl. Při obchůzce kolem domu se ujistil, že se nic nezměnilo od chvíle, kdy krátce po rozednění všechno obešel. Nikdo poblíž neparkoval, nikdo neseděl na verandě, na dvoře ani u džípu neviděl žádné nové stopy. Vrátil se do domu a zamířil rovnou k strýcovu sejfu. Číselná kombinace se nezměnila. Otevřel sejf, odpočítal svazek bankovek, vzal si jednu z tužkových svítilen, uložil nůž ze svých holínek a připojil podepsaný vzkaz. Pis-
N ech
minulost spát
tolí a nouzových dokumentů pro případ, že by potřeboval novou identitu, si nevšímal. Zavřel s úsměvem sejf. Lina si o něm myslela, že je paranoidní. Jeho strýcové byli paranoidní. Prošli tvrdou školou. Než se Lina osprchovala, vyčistila svůj kostým od skvrn, jak jen to šlo, trochu jej uhladila a oblékla se, Hunter už v kuchyni chystal snídani. Toasty, arašídová pomazánka, pomerančový džus, káva. Žádná hostina, ale vystačí s tím, než najdou něco lepšího. Oba se rychle nasnídali s vědomím toho, že jedí proto, aby měli energii, ne kvůli kulinářskému zážitku. „Žádný stížností?“ zeptal se, když vyhazoval papírové talíře. „Na co?“ „Na jídlo.“ „Na vykopávkách nemáme mrazáky, zelináře a šéfkuchaře,“ odpověděla při umývání hrnků od kávy. „Jíme to, co si přivezeme, a jsme rádi, že vůbec nějaké jídlo máme.“ Zasmál se, objal ji kolem pasu a políbil ji do čerstvě umytých vlasů. „Opravdu se mi líbíte, doktorko Taylorová. Nepotřebujete parfémy, kosmetické salony a butiky, abyste byla sexy.“ „Po noci s tebou by se každá ženská cítila sexy.“ Lina uslyšela svoje slova a začervenala se. „Na mý straně je to stejný. Mám kliku, že dnes ráno vůbec dokážu chodit.“ Jemně stiskl zuby lalůček jejího ucha a vychutnával jazykem jemnou kůžičku. „A teď s tím svým krásným zadkem odkráčej do džípu dřív, než nás dostanu do maléru.“ Pochopila varování, vykročila přes obývák a cestou ke dveřím popadla kabelku. Všimla si rozevřeného notebooku, ale nechala na Hunterovi, ať s ním naloží podle svého. Než si v džípu zapnula bezpečnostní pás, Hunter už ráznými kroky vycházel ven s počítačem pod paží. Byl tak mužný a mrštný jako nějaká kočkovitá šelma – bral jí dech. V duchu zaklela a přiměla se udržet své myšlenky na uzdě. „Chceš, abych Crutchfeldtovi zavolala?“ zeptala se, když si Hunter sedl za volant. „Nebo se u jeho dveří objevíme bez ohlášení?“ „Máš jeho číslo?“ „Volal mi před pár týdny, hledal Celii.“ Lina vytáhla z kabelky svůj mobil. „Ještě ho budu mít v paměti.“ „Fajn. Máme málo času. Domluv to na co nejdřív.“
N ech
minulost spát
Hunter se rozjel do komerční části města a Lina se snažila být po telefonu příjemná na muže, kterého by nejradši rozkrájena na rybářskou návnadu. Obdivoval její profesionalitu a litoval toho, že ji před časem požádal o něco, co se jí muselo příčit. Jenže tisknout někomu zakrvácený hadr na střelnou ránu není taky nic příjemného. A udělala to bez váhání a bez námitek. Mám ji až moc rád, uvědomil si Hunter. Pak se usmál. Byla tím nejlepším, co ho kdy potkalo, a uvědomoval si to. Svým způsobem ho to děsilo. Věděl, jaké to je, milovat a ztratit.