ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI ČÍSLO 3/2011 ROČNÍK VI.
Náš milující Bůh nás chce spasit, a proto poslal svého Syna, aby za nás zemřel na usmíření našich hříchů. On nám jasně říká, že ani smrt nás nemůže odloučit od jeho lásky (Řím 8,38-39), jeho láska a milosrdenství potrvají navěky (1 Kor 13). Jako křesťané si můžeme navzájem pomáhat, protože skrze křest jsme všichni údy Kristova těla. Už první křesťané si byli vědomi, že tato jednota trvá za hranice smrti a spojovali živé i mrtvé do „společenství svatých“. Protože jak živí, tak mrtví jsou údy Kristova těla (1 Kor 15,29), můžeme v modlitbě Krista prosit, aby pomohl zemřelým vstoupit do slávy nebe. Ježíš Kristus nám svým zmrtvýchvstáním otevřel bránu nebe, a proto je dána našim modlitbám tato síla: tradičně jí říkáme „plnomocné odpustky“. Plnomocné odpustky pro duše zemřelých, které potřebují očištění, můžeme získat prvních osm listopadových dnů. Podmínkou jsou známé úkony: přijetí svátosti smíření Eucharistie – svaté přijímání modlitba na úmysl Svatého otce (Otče náš a Zdrávas či jiná modlitba)
Dále je třeba se na hřbitově pomodlit za zemřelé (stačí v duchu). Od poledne 1. 11. do půlnoci 2. 11. je možné tyto odpustky pro duše v očistci získat návštěvou kostela spojenou s Modlitbou Páně a Vyznáním víry. Předpokladem je, že pokřtěný (neexkomunikovaný) katolík, který je ve stavu milosti aspoň po předepsaných úkonech, má úmysl odpustek získat a nemá sebemenší zalíbení v hříchu. Zmiňovanou svátostnou zpověď stačí přijmout v několikadenním rozmezí. Na jejím základě lze získat více odpustků, avšak pro každý odpustek zvlášť je nutné přijmout Svátost oltářní a pomodlit se předepsanou modlitbu. Za jeden každý den se získá vždy jen jeden plnomocný odpustek. Naše modlitby a plnomocné odpustky za naše drahé zesnulé jsou znamením lásky, která je silnější než smrt. Otec Adam
STRANA 2
Duchovní zamyšlení Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ Odpověděl mu: „‘Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.’ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Mt 22,34-40 V dnešním evangeliu jsou dvě nařízení: milovat Boha nadevše a bližního jako sám sebe. První nařízení se nám může zdát normální a přirozené, ale není tomu tak. Často totiž Boha neklademe na první místo. Každý den ráno mu zkusme odevzdat celý den, svou práci, vztahy i lidi, se kterými se máme setkat. A druhé přikázání milovat bližního jako sám sebe? Uvědomme si, jak se sobě věnujeme, jak si dopřejeme… A náš bližní? Největší štěstí člověka je v tom, když nasměruje své bytí na Boha, zapomene sám na sebe, odloží své touhy po pohodlí, nadbytečném majetku a po marnosti. Tím uvidí vedle sebe i potřeby bližních. Zamysleme se: jak je to s naší láskou k Bohu a bližnímu? Hanka
Noc kostelů v Kuřimi očima návštěvníka Škoda, že je to už za námi. Byl to skvělý nápad, aby se i Kuřim zapojila 27. května do mezinárodní akce Noc kostelů a tím vešla do podvědomí všech také pozitivní činností. Dosud jsme celostátně známí bohužel pouze nechvalnou Kuřimskou kauzou týraných chlapců. A čí to byl dobrý nápad? Byla to jedna obětavá farnice, která se ujala koordinace. Do Noci kostelů se v Kuřimi zapojily Římskokatolická farnost i obec Církve československé husitské, a proto byla koordinace nutná. Přes všechny námitky a poznámky různých pesimistů, že v Kuřimi se taková věc nepodaří, dokázala zapojit celou rodinu i celou řadu dalších farníků. A bylo jich nakonec opravdu hodně, kdo obětavě a nezištně pracovali na zdárném průběhu celé akce. A kdyby nepršelo, bylo by to ještě zajímavější, protože byl nachystaný i venkovní program, jako například večerní nasvícení kostela, dětské hry, cimbálová muzika, občerstvení, atd. Prostě počasí
řeklo ne, tak se operativně muselo najít jiné řešení: cimbálová muzika Kyničan hrála ve farní klubovně, na faře se našlo místo pro děti a jejich malování ornamentů na obličej – to byl pro ně přímo zážitek (poděkování za ně patří slečně malířce). Pro občerstvení – kávu, čaj, množství sladkého a slaného pečiva, které ochotné ženy napekly a donesly, se též z venkovního prostoru našlo náhradní řešení – prostě něco ve farní klubovně, další na oratořích a též u bočních kostelních dveří. V oratořích upoutávaly návštěvníky výstavy o historii kostela a farnosti a o průběhu liturgického roku ve farnosti. Ve věži kostela byla instalována výstava o historii samotné věže a zvonů kostela, spojená s výkladem a s možností podívat se na Kuřim shora. Ale co bylo největším překvapením v oratořích, byly krásné dívky – princezny v dobových krojích, které představovaly světice. Příchozím vyprávěly příběh svého života jako
STRANA 3
nápovědu k určení, o které osobnosti se jedná. Tuto naučnou a poznávací hru naše dívky zvládly na výbornou. V hlavní části kostela se pohybovala pohotová a věciznalá průvodkyně Anežka Sedmíková a jakmile se objevila další skupina neznámých tváří, hned se jich ujala a pozvala na komentovanou prohlídku. Poučného a velmi zajímavého výkladu ke kostelním varhanám se ujal zkušený varhaník pan Bohumil Kšica. Pěkné hudební zážitky všem připravil kuřimský pěvecký sbor K-dur s hudebním doprovodem. Také mužský pěvecký sbor z Moravských Knínic, který zazpíval menší písně a capella, hřměl kuřimským kostelem – prostě úžasné. Dalším skvělým nápadem a překvapením pro všechny byla prohlídka setmělého kostela, kdy byly bodově osvětlovány jednotlivé sochy a obrazy, z reproduktorů zněl komentář a vše podbarvovala tematická hudba. Organizátoři to měli „vychytané“. U vchodu, kde návštěvníkům byly nabízeny upomínkové obrázky, brožurky s informacemi o kostele a pamětní
razítka, se organizátoři střídali ve službách. Účinkující hudebníci a zpěváci dostali kromě výše uvedených dárečků malé překvapení v dárkové kabelce s motivem noci kostelů – v sáčku byly na ochutnávku koláčky a další dobrůtky. V průběhu akce se někteří návštěvníci odešli podívat na program připravený ve Sboru Dr. Karla Farského a také na program v Křesťanském centru v Penzioně u Mostu. Ale před prohlídkou „Načerno“ se náš kostel opět zaplnil. A na koncert „Barokní maličkosti“ v podání souboru staré hudby Ensemble Serpens Cantat se přišel podívat i pan biskup CČSH ThDr. Petr Šandera, aby pak Noc kostelů ukončil společně s Mons. Jiřím Krpálkem. V našem kostele bylo v průběhu pátečního večera a noci zaznamenáno téměř 500 návštěvnických vstupů. Když jsem v kostele potkávala tolik neznámých lidí, ale i známých, ovšem těch, kteří normálně do kostela nechodí, řekla jsem si – je to dobře. Marie Novotná
Ještě jedno poděkování Poděkování všem, kteří se jakkoli podíleli na organizaci Noci kostelů 2011, bylo vysloveno již několikrát. Chtěla bych vyjádřit ještě jedno poděkování, a to za fotografie z celého průběhu naší Noci kostelů. Opravdu krásné fotografie pořídil pan Šudák a věnoval nám je k dalšímu šíření. Výběr z těchto fotografií jsme poslali hlavnímu koordinátoru Noci kostelů v ČR – Biskupství brněnskému a „sklidili“ jsme za ně velikou pochvalu. Snímky jsou umístěny na oficiálních stránkách Noci kostelů www.nockostelu.cz v sekci fotogalerie. Celou sérii fotografií pana Šudáka si můžete prohlédnout na http://fotogaleriefarnostkurim.rajce.net/2010_05_Noc_kostelu_Kurim. Děkujeme. RFS
STRANA 4
Rozhovor Od poloviny letošního srpna je duchovním správcem naší farnosti otec Adam, kterého jsem požádala o rozhovor. Mohl byste se prosím neutají. Snažím se přízvuk dávat na první slabiku, člověk na to někdy nemyslí a představit? Jmenuji se Adam Malczyński, hned je automaticky polský přízvuk. Když pocházím z Mielca, asi 120 km od se budu často s někým bavit, tak si jazyk Krakova. Je to velké polské průmyslové lépe osvojím. město, v němž žije 60-70 tisíc obyvatel, je Jak jste se dostal do Čech? zde 5 farností. Pocházím z mladé V poslední farnosti Czchów, kde farnosti, zasvěcené Nejsvětější Trojici a jsem působil, se hodně věnují jsem jejím prvním knězem, kterým jsem vysvětlování důležitosti misií. V atmosféře už 14 let. V ČR jsem působil v Hodoníně misií jsem už byl více let, než jsem přijel od roku 2010, kde jsem se učil češtinu. A do Česka. Mnoho polských kněží je na nyní jsem administrátorem v Kuřimi. misiích, třeba moji kamarádi z ročníku, Čím se liší administrátor od jeden je v Anglii, dva jsou ve Francii, faráře? jeden v Kazachstánu, jeden v Německu, Administrátor dělá po duchovní jeden v Africe, jeden v Jižní Americe. stránce všechny činnosti jako farář, ale Takže jsem cítil, že je poslední doba, kdy můžu vyjet na misii, protože pak je výuka po materiální stránce nemůže některé věci udělat bez souhlasu biskupství. To je jazyka těžší. Celou dobu bylo ve mně podle církevního zákona. Po několika vycestovat a nést světlo Kristovo. Můj letech obdrží administrátor dekret kamarád kněz přišel do Židlochovic z biskupství, že je farářem. v roce 2008, několikrát jsem ho navštívil. Jak jste se učil česky? Bavili jsme se o situaci církve v Česku a o V Hodoníně mě učil češtinu zdejším životě. Poznal jsem Česko, středoškolský učitel a scházeli jsme se zalíbilo se mi tady a rozhodl jsem se přijet 4-5 krát týdně na dvě hodiny. Učil mě sem a sloužit církvi zde, jak nejlépe gramatiku, ale také číst liturgické texty: dovedu. mešní čtení a modlitby. Učili jsme se Jak se Vám tady líbí? podle knížky Čeština pro začátečníky. Kuřim je velmi krásné město, po Co je pro Vás v češtině nejtěžší? jednom měsíci Vám toho ale moc V češtině mám problém neřeknu. Od samého začátku člověk ví, s přízvukem, každý to uslyší, to se že je před ním hodně práce. Chci, aby
STRANA 5
lidé věděli, že víra je v životě člověka důležitá. Pastýř má vést lidi k Bohu. Bohudík jsem se na své cestě setkal s dobrotou lidí, mnoho lidí mě podporovalo na samém začátku a dnes také. A díky tomu člověk ví, pro koho pracuje a má také sílu překonávat své životní překážky V čem se liší polské a české farnosti? Je velký rozdíl mezi farnostmi v Česku a v Polsku. V diecézi Tarnów, kde je kněží nejvíce, 1000 slouží ve farnostech a 500 studuje v zahraničí nebo v Polsku, pracuje v misiích nebo je v důchodu. Více kněží ve farnostech si rozdělí práci, v Polsku učíme ve škole, např. v Czchówie jsem učil 24 hodin náboženství týdně, pak jsou skupiny ministranti, lektoři, mládež, růžencové kroužky, prožíváme první pátky v měsíci, mnoho lidí chodí ke zpovědi. Víra lidí je silná, protože jim na cestě k Bohu pomáhá mnoho kněží. V Čechách má farář všechno na svých bedrech, v Polsku má práci lehčí, protože se stará jen o určitou část, pomáhá jen určité skupině lidí. Nedostatek kněží je jedna věc. Kdyby bylo víc kněží, byla by práce lepší. Víc lidí by mohlo cítit, že je to jejich farnost. Důležitou roli hraje rodina. Jak to řekl Jan Pavel II., rodina musí být Bohem silná, od rodiny to všechno začíná. Je-li silná víra v rodině, pak to všechno proudí dál. V Polsku mají děti od samého začátku možnost výuky náboženství s knězem nebo s ostatními řeholníky. Mají setkání ve škole a pak také na faře, jezdí na farní tábory. Je mnoho akcí, které kněz dělá společně s farníky. To v Polsku krásně funguje. V Kuřimi také probíhala výuka náboženství, jak to bude v letošním školním roce? Co se týká výuky náboženství zde v Kuřimi, bude výuka probíhat letos tak jako vloni. Doufám, že v příštím roce bude má čeština lepší. Rád bych vedl děti
ke svatému přijímání, uvidíme za rok, jak to bude všechno pokračovat. Budou nějaké časové změny v bohoslužbách? Od 9. října budou časové změny v Kuřimi a v Moravských Knínicích. Rád bych, aby byly začátky ve stejných hodinách, aby se to lidem nepletlo. V pondělí byla mše svatá v 8:30 a v sobotu v 8:00, je to jen malinký rozdíl. Chtěl bych, aby lidé věděli, že je-li v ten den ranní bohoslužba nebo večerní, že začíná vždy ve stejnou dobu. Ale uvidíme, jak se to podaří. Chtěl bych pondělí v 8:30, ve středu v 8:30 a v sobotu v 8:30 a ve čtvrtek v 18:00, v pátek v 17:00 a v Moravských Knínicích v 18:30. Každou první neděli v měsíci bude dětská mše svatá. Děti se budou scházet v 9:30, zazpívají si a bude pro ně připraveno kázání. Bezprostředně poté se začne mše svatá. Druhou neděli v měsíci bych chtěl, aby byl mezi bohoslužbami křest. A další změny? Nechci dělat revoluce. Chtěl bych se nejdřív podívat a postupně třeba zavádět nějaké věci podle svých zkušeností z Polska. Třeba první neděli v říjnu v mnohých farnostech v Polsku bývá růžencový průvod, letos byl v Moravských Knínicích a příští rok uvidíme. Nebo bych chtěl, aby křížová cesta vedla kuřimskými ulicemi. Také chci, aby se při Božím Těle procházelo kolem 4 oltářů. To jsou jen plány, já jsem Polák a nemůžu vše měnit podle svých zkušeností, ale budu se lidí ptát, zda se jim to líbí a souhlasí s tím. Změny nebudu dělat autokrativně, že řeknu, že to bude takto a jinak to nejde. To v žádném případě takto nebude. Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám hodně zdaru ve Vaší práci. Prosím všechny farníky o modlitbu o světlo Ducha svatého pro mne, aby to tady v Kuřimi všechno dobře fungovalo. Dáša
STRANA 6
Farní den Již předem se omlouvám, že nebudu konkrétně popisovat ten v Kuřimi. Tam jsem si výborně popovídala, vlastně mohu na toto popovídání navázat. Farní den – já bych jej nazvala velkým rodinným setkáním, velkou návštěvou. Nejprve všichni, nebo alespoň ti, kterým leží na srdci farní společenství, uklízejí, pečou a připravují program. Tak se i doma připravujeme na návštěvu. Pak přichází nervozita, zda se na nic nezapomnělo, zda se dostaví všichni a bude jim chutnat a budou se tu cítit dobře. A konečně nastává, s obavami očekávaný den, a je krásné počasí, dobrá a srdečná nálada. V těchto chvílích jsou lidé k sobě více otevření, a tak se o sobě navzájem více dozvídáme. Farní den je také o tom, že ve víře nejsme sami a máme o sebe zájem. Toto setkání má velký význam hlavně pro naše děti, aby si uvědomily, jak důležité je společenství věřících. Celá příprava a pak i samotné setkání spojuje spoustu farníků, navazují se zde přátelství. Farní den – myslím, že je to den plný požehnání. Anna Macková
První svaté přijímání Je nedělní ráno. Probouzím se a ve slunečních paprscích vidím dvě vykulené oči, které mě pozorují. Následuje snad tisíc po sobě jdoucích otázek, které budou provázet téměř celé dnešní dopoledne... „Mami, kdy už půjdem? Mami, a jaký to je a mami, jak ses cítila ty poprvé a mami...“ Přemýšlím, jak je „zkušeně“ zodpovědět, ale nakonec mi vystačí pouhé „Uvidíš... Ucítíš...“ Oči se na mě opět upřeně a zároveň nechápavě zadívají... Zažili jsme neopakovatelnou neděli... Viděl... Cítil... V mých milovaných hnědých očích jsem najednou uviděla zvláštní klid a vyrovnanost. Jakoby za těch pár okamžiků vyrostl... Zbývá jen děkovat za nezasloužené dary, které stále dostáváme – a často si to ani neuvědomujeme... Natálie Romanová
STRANA 7
STRANA 8
Jestli jsem harfa, pak mé znavené struny jen ve větru drnčí nebo na ně tiše brnkám, když pavučiny smetám ve všední čas. Však tvé verše ji dokáží rozeznít, když jemnými prsty ji hladí, a v chlebové peci v blízkosti sazí zlatá kůrka dozrává, mistře Jane. Jestli jsem harfa, chtěl bych svým hlasem, probudit hloubky duší, ptáku dát sílu do teplých krajů dolétnout a klíčky semen malých sluncí z prachu cest pozvednout. Jako tvé verše, jež dokáží znavené harfy rozeznít, když jemnými prsty je hladí, a v chlebové peci v blízkosti sazí zlatá kůrka dozrává. Jiří Šipr
STRANA 9
Vltava 2011 Téměř každý rok v naší farnosti pořádá Pavel Juračka vodáckou akci splouvání řeky Vltavy a bylo tomu tak i letos. Vltava je překrásná řeka, i když pro úplné začátečníky trochu náročnější, velkou výhodou je její celoroční splavnost. Řeka je poměrně rychlá a je vodácky velmi oblíbená pro své krásné okolí, chráněné přírodní rezervace či nádherný Český Krumlov. První den vyrážíme z Vyššího nejzáludnější je U Liry. Splouvání jezů patří mezi adrenalinové zážitky – je to Brodu, oproti loňsku nám počasí přeje. Nováčky čeká tradiční rychlokurs vodáka taková vodácká maturita. Loni jsem s praktickou výukou, mám s nimi soucit a pozoroval tento jez a z pěti lodí se jich pět převrhlo. Statistika byla neúprosná. Naší zároveň se mi vybavují vzpomínky. Moje první řeka, po které jsem plul, byla Teplá velkou výhodou však je, že Pavel vypůjčil Vltava a dodnes mám v paměti ten pocit stabilní Ria a nikoliv pevné lodě. Letos je beznaděje, když se loď dá do pohybu a trochu méně vody. Propluli jsme všichni! vy v ruce držíte pádlo a přemýšlíte, co s Další jezy vypadají možná hrozivě, ale ním. skutečnost je jiná. Mezi ty známé patří První záběry pádel a lodě se dávají Jelení lávka. Z lodě máme překrásný do pohybu. Většina jede s lodí špicí výhled na Krumlovský hrad. Večerní kupředu, ale někteří jedou i našikmo, či procházka Krumlovem je kulturní bokem. Dříve jsem si myslel, že loď má lahůdka. Nasvětlený hrad se odráží ve tendenci jet sama po proudu, ale naše Vltavě, úzké uličky připomínají středověk. skupina je důkazem toho, že tomu tak Další den nás čeká kratší úsek do opravdu není. Kvečeru doplouváme do Zlaté Koruny, takže ještě ráno jdeme do kempu U Veverek. města. V noci opět vydatně prší, a tak Přes noc nám vydatně zapršelo – poslední den je poznat, že Vltava má zatímco suchozemec tvrdí něco o mnohem více vody. Už nebudeme muset nevlídném počasí, vodák má radost, přemýšlet, kde je mělčina! Začínají protože ví, že nebude muset loď v řece vznikat nové skupinky – nejmladší vodáci tlačit. Druhý den nás čeká delší úsek. si troufají a vytvářejí vlastní posádku. Zastavujeme v Rožmberku a po prohlídce Vltava teče mnohem rychleji a kilometry plujeme dále až do kempu U Fíka. Večer rychle ubíhají. Plavbu končíme prší – co víc si už můžeme přát! v meandru u hradu Dívčí kámen. Začíná Třetí den nás čeká průjezd hustě pršet, ale vodu máme všichni přece Krumlovem, to je asi nejnáročnější úsek rádi! Vltavy, čeká nás asi pět jezů, z nichž Dan
STRANA 10
Pouť Neboť my příchozí jsme před Tebou a hosté, jakož i všickni předkové naši. (1 Par 29, 15) Zamyšlení nad poutí ke svatému Klimentu Na malém návrší mezi Lipůvkou a Nuzířovem ze tří stran sevřeném lesy stával kdysi kostelík zasvěcený svatému Klimentovi a kolem něj i osada nazývaná Opatovice. Toto místo je spjato se starou cyrilometodějskou tradicí – podle legendy tudy prošli soluňští bratři, kteří nesli ostatky třetího papeže a mučedníka, sv. Klimenta, cestou z Krymu přes Moravu do Říma. Historikové sice tvrdí, že je to nepravděpodobné, ale kdo ví? Možná se historikové mýlí. Toto návrší má totiž v sobě něco, čemu se latinsky říká „genius loci“ – „duch místa“. Genius loci je to, proč se na nějaké místo vracíme, proč velice silně pociťujeme jeho atmosféru. A to je přesně můj případ – mám rád ten tichý pahorek s křížem a starou třešní, kam nevede žádná cesta. Musíte projít po kraji lesa, a potom přes pole. Snad právě proto tam přijde pouze ten, kdo tam přijít chce a ví jak. Chodívám tam nejen v létě na pouť, ale rád se tam vracím i během celého roku. Vím, jak vypadá svatý Kliment pod příkrovem
sněhu v mrazivém lednovém ránu. Mám radost, když stará třešeň na jaře opět rozkvete a místo, kde kostelík kdysi žlutými petrklíči. stával, zazáří Naslouchám téměř posvátnému tichu sychravého podzimního večera, které jen občas přeruší závan větru ve větvích stromů. Kamenné lavice kolem kříže jsou pokryty spadaným listím. Chvíli si tam sednu jako v kostele a zavřu oči. Zdá se mi, jako bych slyšel hlasy lidí přicházejících na mši, cinkání postrojů koní a zpěv starodávné písně. Je to ozvěna dávno zašlých časů? Kolik jen lidí sem již putovalo a vyznalo svoji křesťanskou víru? „Dědictví otců zachovej nám Pane“, prosí tu zpěvem poutníci každoročně 5. července v den svátku svatých Cyrila a Metoděje při poutní mši svaté, kterou slouží již tradičně generální vikář brněnské diecéze Mons. Jiří Mikulášek. Ano, tato pouť je vskutku dědictvím otců. Je to pouť v původním významu tohoto slova, neboť na návrší s křížem se opravdu putuje. Sraz poutníků je vždy u
STRANA 11
křížku při silnici mezi Lipůvkou a Nuzířovem. Poutníci za zpěvu mariánských písní procházejí lesní cestou dolů ke studánce a potom vystupují opět nahoru po poli, stezkou k tomuto účelu upravenou, na návrší ke sv. Klimentu. Je to tedy pouze takové symbolické putování – cesta trvající možná 15 či 20 minut, ale o to tu nejde. Když totiž člověk pomalu kráčí lesem a zpívá, dostává se tak nějak mimo čas a prostor této „moderní“ doby. Vidí jen dlouhý zástup poutníků, který se vine od lesa nahoru až na návrší. Je jedním z nich a vnímá ten pocit jistoty, radosti a sounáležitosti s předky.
Jistoty, že takhle to vždy bývalo za našich otců, že je dobře, že to takhle bývalo a že je krásné v tom pokračovat. Radosti, že mu bylo dopřáno převzít tento odkaz víry našich předků a nést jej dál příštím generacím. Spravovat dědictví otců. Máloco je v životě člověka důležitější. „Nezhyne rod, jenž věřit neustane, dědictví otců zachovej nám Pane!“, zpívají poutníci. Dá-li Pán, na shledanou příští rok na pouti ke svatému Klimentu Jan Čáp
Ohlédnutí za táborem Když mě Hanka požádala, abych jela jako jedna z vedoucích na farní tábor, tak jsem netušila, že se všichni ocitneme zapleteni v …proutí: pedig měl u dětí opravdu úspěch ...úžasu: málokdo z dospělých čekal, že děti budou tak šikovné ...emocích: žasli jsme, jak citliví ti malí čertíci umí být ...bavlně: bavlněné knoty hrály důležitou úlohu při výrobě svíček. Všichni byli od vosku až za ušima, ale tááááááááák šťastní ...matracích a spacácích: projít (zvláště po ránu) pokojem byla skoro stezka odvahy, ale nakonec se pořádek vždycky (aspoň trochu) našel ...krepovém papíru: cesta do pravěku vedla netradiční cestou, ale dojít se nám podařilo tak i zpátky ...provazech: správný pračlověk má praoblečení svázané pralanem a ušité prarybí prakostí .....nových zkušenostech: poznali jsme, že žít se dá i bez televize .....tunelu: slepecký vlak na rovné ploše byl tak náročný, že maraton je proti tomu procházka růžovým sadem. Zapletena v písmenkách… …jsem se ocitla už jenom já, když mě Hanka požádala o napsání stručné reportáže z tábora. Potřebovala bych několik čísel Petrklíče, aby se mi to povedlo. Jana Žufníčková
STRANA 12
Assisi Krásné středověké město Assisi vás na první pohled zaujme svým panorámatem. Tyčí se na svahu hory Monte Subasio v nadmořské výšce 424 metrů a přirozeně zapadá do okolní lesnaté krajiny. Je jedním z nejznámějších měst ve středoitalském regionu Umbria. Je to středověké město, které zůstalo po staletí nezměněno. Bylo založeno kmenem Umbrů a posléze asi v osmém století před naším letopočtem se dostalo pod vliv Etrusků, o čem svědčí několik málo artefaktů. Za zmínku stojí, že také Řím byl původně jedním z etruských městských států. Časem nadvláda Etrusků vlivem prohraných bitev s Řeky, Římany a vpádem Keltů do Pádské nížiny postupně slábla a došlo k asimilaci etruského obyvatelstva s římským. Město má asi 27 000 obyvatel, centrum města je chráněno mohutnými hradbami táhnoucími se na terasách svahu v délce zhruba 5 km. Domy byly postaveny z kamene vytěženého na hoře Subasio. Hlavní městské ulice jsou orientovány podélně po vrstevnici od jihozápadu k severovýchodu a kolmo na ně navazují příčné uličky, strategicky budované k rychlému dosažení hradebních zdí při násilném přepadení
města. Do města se vstupovalo osmi městskými branami. Historické centrum Assisi je převážně středověké, přesto jsou zde i významné památky z doby vlády Římanů. Patří k nim pozůstatky pohanského chrámu bohyně Minervy, který je dnes přestavěný na kostel Santa Maria sopra Minerva, amfiteátr, zdi městských hradeb, sochy, studny a někdejší fórum – dnes Piazza delle Commune. Nejvýznamnějšími středověkými památkami (a také dozajista nejnavštěvovanějšími turisty a poutníky) jsou bazilika svatého Františka a bazilika svaté Kláry ze třináctého století. Bazilika svatého Františka byla vybudována na severozápadním konci města na místě, které do třináctého století sloužilo jako popraviště. Toto místo bylo proto také nazýváno „pahorek pekla“, po postavení kláštera bylo přejmenováno na „pahorek ráje“, neboť zde byly uloženy ostatky svatého Františka. K basilice přiléhá komplex kláštera Sacro Convento. Bazilika je dvoupatrová, postavená v letech 1228 – 1253. Skládá se z horního kostela (Chiesa Superiore) a dolního kostela (Chiesa Inferiore). Zachovala se v téměř
STRANA 13
původní podobě a patří k nejstarším gotickým stavbám na území Itálie. Interiér dolního kostela je přechodného románsko-gotického slohu, má řadu postranních kaplí a je bohatě vyzdoben malbami. Jsou zde vymalovány scény z úspěšného působení svatého Františka. Autory fresek a obrazů jsou osobnosti jako Giotto, Martini, Lorenzetti, Cimabua. V kryptě pod chrámem se nachází hrobka s ostatky svatého Františka z let 1926-1932. V rámci prohlídky chrámu je možnost zhlédnout výstavu s osobními věcmi svatého Františka. Jeho skromný oděv dosvědčuje, že žil opravdu v duchu života v chudobě a v následování Ježíše Krista, který hlásal. Horní chrám je na rozdíl od spodního vzdušný a světlý a díky skleněným oknům má výraznější gotický ráz. Jsou zde opět fresky již zmíněných autorů s výjevy ze života svatého Františka a Starého a Nového zákona. Roku 1257 byla započata stavba baziliky svaté Kláry. Svatá Klára byla původně pohřbena po boku svatého Františka v kostele svatého Jiří, který stával na tomto místě. Krypta pod bazilikou byla postavena v letech 1850 - 1872, sem byly přeneseny ostatky světice. Exteriér budovy zdobí střídavé pruhy růžového a bílého kamene. Interiér baziliky je podobný horní bazilice svatého Františka, také ji zdobí fresky školy Giotto a Lorenzetti. V kapli Cappela del Crocifisso je dřevěný kříž, s kterým údajně rozmlouval svatý František o opravě kostela svatého Damiána. Také
v rámci prohlídky baziliky je možnost zhlédnout výstavu s osobními věcmi svatého Františka a svaté Kláry. Dole pod městem stojí barokní kostel, uvnitř něhož je stará kaple Porciunkule, kde svatý František založil roku 1208 františkánské hnutí a kde také roku 1226 zemřel. V Assisi se konají mnohé slavnosti, jak církevního, tak světského charakteru. Náboženské slavnosti zde probíhají celý rok. Například o vánocích se staví betlémy, o svatém týdnu se konají v ulicích města průvody mnichů osvětlené pochodněmi a pašijové hry v dobových kostýmech. Assisi je také místem ekumenických setkání představitelů různých církví z celého světa. Nejznámější folklórní událostí jsou začátkem května oslavy jara, festival trvá tři dny a vzpomíná se i na bezstarostné dětství svatého Františka, které prožil v Assisi v rodině zámožného kupce. Festival je soutěžní přehlídkou písní, hudby, kostýmů a květin. V Assisi je možno také zhlédnout výstavu umění a řemesel Umbrie, jsou zde ukázky výrobků tradičních řemesel: krajky, výšivky, staré zbraně, keramika, výrobky ze dřeva, skla a kamene. Město nabízí badatelům archiv knihovny, milovníkům přírody tiché lesy v okolí, nebo výstup na horu Monte Subasio s nadmořskou výškou 1290 metrů. Jana
STRANA 14
Markétské hody 16. a 17. července pořádali kníničtí stárci spolu s obecním úřadem tradiční krojované Markétské hody. Při nich každoročně oslavujeme patronku našeho kostela svatou Markétu, a zároveň si užíváme radosti (nejen) mládí – hudbu, tanec, zpěv, ale hlavně setkávání s kamarády, blízkými i těmi vzdálenějšími. Pro místní farníky je vrcholem hodů nedělní mše, které se každoročně účastní krojovaná mládež – a tím nemyslím pouze ty -náctileté, ale vlastně všechny věkové kategorie od batolecího věku. Ozdobou mše bývá též účast krojovaných přespolních – těch, kteří k nám v tradičním oděvu zavítali z jiných obcí a účastní se hodového programu. A pokud mám vypíchnout něco, čím se letošní Markétské hody lišily od těch minulých, musím zmínit aktivní účast knínických vdaných žen na hodovém dění. Od letošního roku totiž i vdané ženy mají své vlastní tradiční kroje – sice o něco prostší než jejich dcery, ale o to slušivější. Posuďte to sami! Na stránkách www.moravskekninice.cz naleznete spoustu fotografií. Chválím naše maminky, že pouze nečinně nestály v koutě a nekoukaly závistivě po svobodných stárkách, ale že to letos zkrátka vzaly do svých rukou. Maruška Dvořáková
Žehnání misijního kříže V typicky červencově parném odpoledni se v neděli 2. října uskutečnilo žehnání misijního kříže v poli za Moravskými Knínicemi. Původní kříž, který zde desetiletí stával a připomínal kolemjdoucím význam utrpení v lidském životě, se vlivem trouchnivění již před lety doslova rozpadl. Díky snaze zaměstnanců obecního úřadu se letos podařilo dřevěný misijní kříž nahradit novým. 2. října před druhou hodinou odpolední vyšli farníci růžencovým průvodem od kostela směrem ke kříži, který poté požehnal otec Adam za spoluúčasti otce Jiřího Krpálka. Slavnostní atmosféru podtrhl zpěv místní scholy a Mužského sboru. Věřím, že kříž bude nejen pěkným místem k zastavení uprostřed vycházky, ale i připomínkou toho, kam by se měly ubírat naše životy. Maruška Dvořáková
Koncert Musica animae a Žesťového kvinteta V neděli 4. září se uskutečnil v kuřimském kostele koncert našich již dobře známých hostů – Musica animae a Žesťového kvinteta. Tentokráte byla ale atmosféra jiná – pro mě samotnou slavnostnější, ale také v jistém slova smyslu smutnější. Koncert byl totiž spojen s poděkováním za 80 let otce Jiřího Krpálka, ale zároveň rozloučením s jeho působením v naší farnosti. Celým koncertem provázel a také svým brilantním přednesem osvěžil program jeden ze zakládajících členů Musica animae Jan Míchal. A nás, pravidelné návštěvníky jejich kuřimských vystoupení, opět nenechal spát výjimečný hlas sólistky Dagmar Osičkové. Po koncertě jsme se přesunuli za faru a popřáli panu faráři k jeho narozeninám. Nechyběl ani dort – ovšem osmdesát svíček pan farář naštěstí sfukovat nemusel. Jak říkají sami členové Musica animae na svých internetových stránkách, ke vzniku souboru je vedla snaha hrát hudbu, kterou mají rádi, která vychází z jejich duše. A že se dotkla i našich duší, to vám zcela jistě potvrdí všichni, kteří se 4. září na koncert vypravili. Maruška Dvořáková
STRANA 15
Ohlas z „jeviště“ V posledním zářijovém týdnu sedím na pracovním obědě s moc fajn člověkem, ředitelem jedné výrobní firmy, a on mi během úvodních vět říká: „Včera večer jsem si na Vás vzpomněl. Přijel za mnou můj známý. Kamarád, se kterým jsem léta hrával v kapele. A říkal mi, že nedávno měli vystoupení v Kuřimi a že toto vystoupení bylo pro něj i jeho spoluhráče moc krásným zážitkem.“ Tak to jsem zpozorněl. Hudební vystoupení, pokud je kvalitně provedené, je většinou zážitkem pro mě jako pro posluchače. Ale že by mohlo být zážitkem i pro účinkující? Když se pak záhy z onoho neznámého – známého vyklubal umělecký vedoucí úžasného hudebního souboru Musica animae pan Jan Míchal, požádal jsem o jeho kontakt a oslovil jej s prosbou podělit se s námi o jeho dojem z vystoupení v Kuřimi. Pan Míchal mi s velkou vstřícností vyhověl. Mirek
Koncert duchovní hudby Komorního souboru Musica animae a Žesťového kvinteta v kostele sv. Máří Magdalény v Kuřimi u příležitosti 80. narozenin P. Jiřího Krpálka 4. 9. 2011 Prostřednictvím vašeho farního časopisu Petrklíč chceme poděkovat všem, kteří přišli v neděli 4. 9. 2011 do kostela v Kuřimi na naše společné hudební setkání u příležitosti 80. narozenin pana faráře. Po těch sedmi letech, kdy jsme 21. 4. 2004 hráli u vás poprvé, jezdíme do „naší“ Kuřimi rádi. A to letošní setkání bylo v čemsi výjimečné. Těžko popsat, co se vlastně dělo. Faktem je, že když jsme si po vystoupení mezi sebou sdělovali dojmy, shodli jsme se, že máme za sebou velmi silný vnitřní prožitek umocněný zaplněným kostelem i vyžádaným přídavkem. S odstupem času si uvědomujeme, že tím pojícím prvkem a nejvyšší motivací byla přítomnost jubilanta a toho, který naše kroky řídí. Ještě jednou díky vám všem! Těšíme se na další setkávání s našimi „Kuřimáky“! Vaše Musica animae a Žesťové kvinteto www.musicaanimae.cz
STRANA 16
Duchovní árie a písně pro varhany a zpěv V úterý 4. října se uskutečnil v kuřimském kostele další koncert duchovní hudby – varhanní koncert přední české varhanice Hany Bartošové, která byla doprovázena mezzosopranistkou Veronikou Hajnovou. Koncert pořádalo město Kuřim, Městská knihovna, kulturní oddělení v rámci cyklu koncertů Spolku přátel hudby Kuřim. Kostel byl zaplněn do posledního místa. Obě umělkyně podaly vynikající výkon. Provedly nás duchovní hudbou od baroka až po současnost. Na historických varhanách z roku 1893 zazněly skladby Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Petra Ebena a dalších skladatelů duchovní hudby. Krásný mezzosoprán zpěvačky zaplnil bezezbytku chrámový prostor, prostor, pro který byla takováto hudba komponována. Pro nás posluchače tak umělkyně vytvořily prostor pro odpočinek, meditaci a zastavení v běhu všedního dne. Velmi příjemná byla i atmosféra po koncertě, kdy se vytvořilo několik skupinek diskutujících, kteří nespěchali domů a společně strávili několik dalších minut „všedního“ dne. RFS
Nová kniha dobrovolníků z kuřimské farnosti V říjnu vyšla v nakladatelství Cesta nová kniha Karla a Marušky Dvořákových s názvem Sto dětí mi říká brácho. Manželé z Moravských Knínic poutavě vyprávějí o svých zážitcích z roční dobrovolné služby ve vesnické škole v jedné z nejzaostalejších oblastí Indie. Kde knihu koupíte: Vzadu v kuřimském i knínickém kostele, přímo u autorů (kdo chce, dostane i podpis ☺) nebo v prodejně nakladatelství Cesta (Rašínova ulice, Brno) Cena: 149 korun Počet stran: 160 stran brož. + 16 stran barevné přílohy Pro koho se kniha hodí: Pro všechny, které zajímá cestování, odlišná kultura i dobrodružství, stejně jako pro ty, kteří si pouze chtějí dobře počíst. Vhodné pro všechny věkové kategorie. Ideální vánoční dárek pro vaše přátele a známé www.kdvorak.wz.cz/indie http://www.cestabrno.cz
STRANA 17
Pozvánka na Martinské hody a Den obce Srdečně Vás zveme na krojované Martinské hody, které se konají 12. listopadu 2011 v Moravských Knínicích. Sobotní hodová zábava začíná ve 20:00 v sokolovně. V neděli 13. listopadu zveme všechny na Den obce. V 11 hodin bude sloužena slavnostní mše svatá v místním kostele, odpoledne od 16 hodin pak v místní sokolovně zahraje k tanci i poslechu cimbálová muzika – to vše s účastí krojované chasy. Maruška Dvořáková
Kulturně-duchovní dění 29. 10. 2011 Řádové kostely po řadě, kostel Narození Panny Marie – Vranov u Brna Komentovaná prohlídka pořádaná Diecézním muzeem v Brně Začátek v 10:00 – Vranov u Brna, kostel Narození Panny Marie 05. 11. 2011 Řádové kostely po řadě, kostel Nalezení sv. Kříže, Brno Komentovaná prohlídka pořádaná Diecézním muzeem v Brně Začátek v 10:00 – Kapucínské náměstí, Brno 06. 11. 2011 Svatohubertská pouť, kostel Jména Panny Marie, Křtiny Mši svatou doprovázejí trubači ŠLP ML Křtiny MZLU v Brně a pěvecký sbor Kantila Křtiny Začátek v 10:30 – kostel Jména Panny Marie, Křtiny 12. – 13.11. 2011 Slavnost svaté Anežky České v soběšickém klášteře kulturní a duchovní program Sobota 12.11. 2011: 14:30 Pásmo „Legenda o svaté Anežce“ 15:00 PhDr. Petr Kubín Ph.D.: „Svatá Anežka – legendy, kosti a ideály“ Přednáška a příležitost k dotazům 17:00 Nešpory ze slavnosti sv. Anežky. Neformální setkání v prostorách fortny Neděle 13.11. 2011: 9:00 Mše sv. ke cti svaté Anežky - celebruje Mons. Jiří Mikulášek, generální vikář 12. 12. 2011 Spirituály a gospely - Lee Andrew Davison (USA) a jazzové trio (ČR) Koncertní pořad je sestaven z řady známých či méně známých písní a doplněn zajímavým povídáním Začátek v 19:30 – velký sál KD Kuřim; vstupné 100,-Kč
STRANA 18
Vyúčtování darů Přehled příjmů a vydání na dárky pro P. Jiřího Krpálka při jeho odchodu z kuřimské farnosti a k jeho 80. narozeninám, pro otce Václava a otce Adama. Předmět Dary od farníků
Příjmy Výdaje 28 903,00 Kč
Polohovací postel s ovládáním včetně dopravy na Lipůvku
Zůstatek 28 903,00 Kč
13 903,00 Kč
15 000,00 Kč
Kytice růží jako poděkování P. Jiřímu Krpálkovi
770,00 Kč
14 230,00 Kč
Květina orchidej (včetně obalu) jako poděkování otci Václavovi Rychlému za obětavý zástup v době nemoci P. Krpálka a sloužení nedělních mší sv. v 11 hodin.
412,00 Kč
13 818,00 Kč
Kytice růží na přivítání nového kněze do naší farnosti
770,00 Kč
13 048,00 Kč
15 855,00 Kč
13 048,00 Kč
8 788,00 Kč 4 339,00 Kč
4 260,00 Kč -79,00 Kč
129,00 Kč
-208,00 Kč
253,00 Kč 13 509,00 Kč
-461,00 Kč -461,00 Kč
29 364,00 Kč
-461,00 Kč
Mezisoučet: Dárek k 80. narozeninám: Televize Satelit
28 903,00 Kč
HDMI kabel (mezi televizí a satelitem) Trubka na stožár Mezisoučet: Celkem:
28 903,00 Kč
Poznámka: Odvoz na Lipůvku zajistil ing. Marek Motyčka, montáž provedl Petr Novotný zdarma a dodal další potřebné součástky na montáž např. koaxiál, další propojovací kabely, koncovky, atd.). Chybějící peníze dodala paní Novotná. Doklady jsou ke zhlédnutí u slečny Hanky Prokopové. Všem dárcům Pán Bůh zaplať. Marie Novotná a Jana Zedníková
STRANA 19
Důležité organizační změny ve farnosti
Bohoslužby v letním i zimním období: Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle
Kuřim 8:30 mše sv. --8:30 mše sv. 17:30 adorace 18:00 mše sv. 17:00 mše sv. 8:30 mše sv. 8:00 mše sv. 9:30 mše sv.
Moravské Knínice --------18:30 mše sv. --11:00 mše sv.
Pravidelně druhou neděli v měsíci bude udělována svátost křtu v 9:00 (mezi bohoslužbami)
Úřední hodiny na faře: Den Pondělí Středa
Čas 10:00 – 11:00 17:30 – 18:30
Lidi, kteří čekají na autobus, a nejen ty, zveme po nedělní ranní mši sv. na teplý čaj do farní klubovny, abyste nemuseli stát na zastávce.
Půl hodiny před každou mší svatou je možnost přistoupit ke svátosti smíření.
Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 4. 12. 2011 Redakční rada: Hana Prokopová, Radka Sedmíková, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák. Příspěvky zasílejte, prosím, na e-mail:
[email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele Časopis Petrklíč je také zveřejňován na internetových stránkách: www.farakurim.cz
STRANA 20