Na kanapi MODERNÍ DOBA:

1

Evangelický měsíčník | ročník 91/2015 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

MODERNÍ DOBA:

„Na kanapi“ Základem každé psychoterapie, nejen psychoanalýzy, je to, aby se pacient s psychoterapeutem cítil bezpečně. Pocit bezpečí roste postupně tím, že pacient cítí empatický nehodnotící zájem o své problémy a svůj příběh. V psychoanalýze je pak pacient analytikem povzbuzován, aby mluvil o tom, co ho napadá, a myšlenky a pocity pokud možno necenzuroval. Rozhovor s psychoanalytikem Radkem Sýkorou, A. Balcar / 7

Husova kázání pro dnešek Ústecký seniorát Děti a sbor – nová rubrika Diakonie: Jak se u nás pracuje cizincům?

|5 | 4,26 | 30 | 35

Andělé při vánoční hře v Pardubicích foto: D. Ženatá

ÚVODNÍK

3 Nové věci v novém roce – D. Ženatá ÚSTECKÝ SENIORÁT

4 Dědictví na severu Čech – P. Čapek HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK

5 Evangelium druhé neděle adventní – J. Hus TÉMA

7 Co s námi dělá psychologie – P. Říčan 9 Nejdůležitější je zájem o problémy klienta a jeho příběh. Rozhovor s R. Sýkorou – A. Balcar

OTÁZKA NA TĚLO

13 Zdá se vám opakovaně nějaký sen? Jaký? CÍRKEV ŽIJE

21 Rok mistra Jana Husa a Husovské slavnosti – G. Fraňková Malinová

22 Liturgické zahájení Roku mistra Jana Husa – e-cirkev.cz/DaZ

23 Nikdy neříkej nemůžu, řekni, co můžeš – K. Vojkůvková

24 Můj první kurátor – J. Hudec MOJE CÍRKEV

26 Ústecký seniorát – jiný než všechny ostatní? – V. Erdingerová

27 Z jednání konventů 28 Okénko do Hradce Králové – J. Kirschner 29 Farní sbor Hrabětice – L. Ryšavá DĚTI A SBOR

30 Učitel jako svědek víry – D. Bednaříková 31 Pozvat děti k hledání pokladu – D. Bednaříková 32 Holubice – L. Ridzoňová 34 Děti a postní období – D. Bednaříková DIAKONIE

35 Jak se u nás pracuje lidem z nových zemí EU? 36 Benefiční koncert U Martina ve zdi – M. Bárta SLOVO

38 Z Husovy Postily pro dnešek – F. Doležal 39 K čemu jsou dobré knihy… – Š. Grauová 40 Brandýs jakoby 41 Třináctá komnata – M. Vavrečka

ÚVODNÍK Nové věci v novém roce

V

 roce 1924, tedy až šest let po vzniku Českobratrské  církve  evangelické,  rozhodl  synod o zřízení časopisu Èeský bratr. Jeho  úkolem mělo být: „sloužit celé Českobratrské  církvi evangelické, podávat obraz jejího života,  přinášet zprávy o jednání církevních orgánů,  všímat si náboženského života a práce jiných  církví a náboženských společností a věnovat  pozornost kulturním  otázkám.“ Od  prvních  ročníků se časopis zejména graficky dost změnil, ale jeho poslání je naplňováno víceméně  stále. Přináší tematické články, povzbuzení  i kritiku, recenze a upoutávky, odráží dění  v církvi i společnosti. Cyklus Moderní doba, ve kterém jsme si všímali hlavně mezníků 19. století a jejich dopadů na  dnešek, bude letos pokračovat. I dvacáté století  mělo své milníky, které ovlivnily život křesťanů  i celé společnosti. Rádi bychom se dotkli témat,  jako jsou totalitní ideologie, věda a technika, jazyk, psychoanalýza, sci ‑fi, ateismus, sexuální  revoluce či ekologie. Se vstupem do nového ročníku přicházíme  s několika novinkami. Rok 2015 je kulatým výročím tragické smrti mistra Jana Husa. Jeho odkaz  si zpřítomníme v každém čísle na straně 4, kde  budou otiskována upravená kázání z Husovy  Postily. Rok 2015 byl také synodem vyhlášen  rokem Ústeckého seniorátu. S jeho problémy  i nadějemi se budeme seznamovat v seriálu na  straně 3. Po mnoha letech se (dočasně) loučíme  s hudební rubrikou, nahradí ji rubrika Děti a sbor,  kde budeme přinášet materiály k povzbuzení  a inspiraci učitelům nedělních škol, táborovým  vedoucím či jiným pracovníkům s dětmi. Děkujeme všem, kteří nahlásili změny v předplatném. Radujeme se z nových abonentů i z dárkových předplatných, kterými jste někoho obdarovali. Faktury k uhrazení předplatného na rok 2015 najdete v příštím (únorovém) čísle. Inspirativní čtení přeje v novém roce všem  čtenářům  Daniela Ženatá

3

ÚSTECKÝ SENIORÁT

ŽIL, ŽIJE A BUDE ŽÍT?

Dědictví na severu Čech

Ú

stecký seniorát je vymezen v západní èásti velmi pìkným mìstem Klášterec nad Ohøí, které znají mladí lidé naší církve ze svých putování po øece Ohøi. Smìrem na západ následují velká mìsta s našimi sbory – Chomutov, Most, Teplice, Duchcov, Ústí nad Labem a Děčín. K jižní části seniorátu patøí sbory, mezi kterými jsou v nìkterých pøípadech vzdálenosti minimální (napø. Libkovice, Krabèice a Roudnice nad Labem).

Poměřování „životaschopnosti“ (vím, je to ošklivé slovo) je dost obtížné. Některé sbory byly jakoby na hranici únosnosti, ale z rozmanitých příčin nastalo jejich oživení. Za všechny jmenuji Libkovice, pùl hodiny pìšky od Krabèic. V nedávné dobì v tomto starém luterském sboru pracoval vikáø Daniel Pala. Díky vìrnosti nìkterých starších

4

a kurátora Karla Kapouna se základní èinnost sboru obnovila, zázemí sboru umožnilo, aby se setkávaly dìti, scházeli se zde také mladí lidé z okolních sborù a hosté. Myslím, že to bylo dáno jistým misijním záměrem kazatele a jistì také pozoruhodnou minulostí sboru, který obstál v těžkých zkouškách, zvláštì za války. Ústecký seniorát byl po roce 1945 spolu s jinými senioráty rozšíøen o bývalé nìmecké farnosti. Synody a synodní rada byly postaveny pøed úkol pøevzít po tìchto sborech, které se zde rozšíøily v druhé polovinì devatenáctého století a ve století dvacátém, majetek a svým zpùsobem i jejich prostor. Tyto sbory – pøi vìdomí velkého zjednodušení – mají následující znaky: – Èlenù bývalé luterské církve tu zùstal malý poèet. Právì oni mìli být v péèi a pøejnosti naší církve. – Pøistìhovalí pocházeli z nejrozmanitìších konèin naší zemì i zahranièí. – Sbory mìly povìtšinou velkou diasporu. – Fary, sborové domy a kostely jsou „nadměrné“, odpovídají stovkám dřívějších členů. Tolik v tomto úvodním článku. Na závěr k našemu zamyšlení slova faráøe Jana Slámy, který pùsobil v Dìèínì od roku 1946. Mohou být i výzvou k odpovìdnému promýšlení budoucnosti v seniorátu, který znovu hledá svou tváø: „Zaèíná se zde na úplné novinì… Církev by se nemìla na tyto sbory dívat s despektem, ale s láskou, s modlitbami a s radostí, že v pohraničí pomalu rostou bašty, kde se volá do dnešního pokaženého světa zvěst o království Božím.“ (Kostnické jiskry 24. 10. 1946) Petr Čapek

HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK

Evangelium druhé neděle adventní Lukáš 21,25–31

O

nde řečeno jest, že přišel král tichý a chudý na oslíku; ale dnes dí evangelium, že uzøíme syna èlovìka „jdoucího v oblace s mocí velikou a slávou“. A tak paměť prvého navštívení hodí se ku povzbuzení naděje, a paměť druhého k zachování bázně, neboť i naději i bázeň mají míti křesťané. V evangeliu dnešním i bázeň jest položena, i naděje ukázána. A to prorokoval Kristus, řka učedníkům: „Vizte, ať nižádný vás nesvede, neboť mnozí pøijdou ve jménu mém, økouce: ‚Já jsem Kristus!‘, a mnohé svedou. A to se nyní velmi plní, neboť již Kristova pravda i Kristus málo v lidech svítí; lidé už nechtí, abychom evangelium kázali a Krista jmenovali; a kohož chytí, an Kristovu pravdu pøímo vyznává, toho proklínají, vypovídají, žalářují i usmrcují. A to vše pochází od Antikristových poslů, falešných kazatelù, kteøí dávají za peníze høíchù odpuštění pravíce, že papež jest zemský bůh, jenž má moc dávati, komu chce, ale nepraví lidu, že Kristus dí: „Nebudete ‑li se hříchů káti, všichni zahynete!“ Do Říma není proč se postaviti, neboť tu jest vrchol vší Antikristovy zlosti: pýchy, lakomství, smilstva, pokrytství i svatokupectví, takže od Říma až do Čech svatokupectví a lakomství se vylilo. A proto lidé schnou, jedni bojíce se pravdu proti tomu vyznati; druzí nevědouce, čeho se mají držeti; třetí mající velkou tesknost, že jiní tak bloudí; a čtvrtí trpíce hanění, kaceřování i vraždění. A tu s chytrostí Antikrist svrchovaně svou zlobu vede proti svobodì a chvále Pána našeho Jezu Krista. A zdá se mi, že ta chytrost jest nejhorší a nejtěžší věrným křesťanům; neboť ani hanění, ani mučení, ani umoření nemůže zastaviti pravdy kázání vìrného Kristova

kazatele, jenž skutečně Boha miluje; ale vymyšlené zastavení služby Boží jest veliký útisk, ne tomu, jenž by rád kázal, ale lidu, jenž by rád slyšel. A že Spasitel milostivý o svém příchodu posledním èasto mluvil, vystøíhaje své vìrné a pravé, kterak to bude hrozné, protož máme pilnì na ten pøíchod pamatovati, velmi o nìm uvažovati, a tak dobře máme živi býti; neboť přijde ten, jenž nižádného zatracence neuslyší, ten, jenž všechny zlosti každého člověka všem andìlùm, lidem i ïáblùm oznámí, ten, jenž věčným ohněm všechny zatracence spálí. Takto píše sv. Petr: „Přijde den Boží jako zloděj, v kterýžto nebesa velikou prudkostí pominou, a živlové horkostí se rozboří… a poněvadž všechny ty vìci mají se rozplynouti, i jací mi musíme býti v svatých obcováních a dobrotách, èekajíce a chvátajíce k pøíchodu dne Pána našeho Ježíše Krista…!“ Nejmilejší, uvažujíce tak těžký a hrozný příchod Kristùv a den soudný, pamatujme pilnì na Kristův první příchod, že vtělil se, přišel na svìt, v práci pro naše spasení. Buïme vdìèni, ať nás nyní duchovně svou milostí navštíví, a v smrti ať nás nalezne hotovy. Pamatujme poslední pøíchod hrozný, abychom byli k nebeské radosti přisouzeni, neboť dí sv. Řehoř: „Na ten den bratří nejmilejší, vší myslí pamatujte, život napravte, zvyky promìòte, zlá pokušení pøemáhejte, høíchù spáchaných pláèem mstìte, neboť příchod věčného soudce tím bezpečnější uzøíte, èím více nyní se pøipravujete, ukrutností jeho se bojíce. Ty všechny věci račiž způsobiti milosrdný Spasitel, Bùh, a èlovìk pravý, požehnaný na věky, Ježíš Kristus. Postilla, s. 15–20 upravil František Doležal

5

CYKLUS: MODERNÍ DOBA TÉMA – „NA KANAPI“

Modlitba Pane Bože ty mě znáš ty znáš mou duši suchou zalej nemocnou uzdrav vylitou naber zpátky smutnou potěš prosím jsem nádoba bez duše prázdná svým Duchem mou duši obnov amen modlitba Lenky Ridzoňové kresba: Petra Fischerová

SLOVO TEOLOGA A RENOMOVANÉHO PSYCHOLOGA

Co s námi dělá psychologie? A co uděláme my s ní?

„G

alilei vyhnal Boha z vesmíru, Darwin ho vyhnal z přírody – a já ho vyženu z lidské duše!“ Takový byl program Sigmunda Freuda, otce psychoanalýzy. Freudùv osobní pøítel, švýcarský faráø Oskar Pfister, kontroval: „Psychoanalýza je jako luèavka královská. Rozpustí všechnu neèistotu a strusku povìr a iluzí, takže zbude čisté zlato skutečné víry.“ Tato výmìna názorù je jen drobnou epizodou stoletého pøíbìhu psychologie, která hluboce promìnila mentalitu a kulturu Západu. Toho Západu, jehož součástí jsme i jako křesťané.

Dva velikáni experimentální psychologie Ivan Petroviè Pavlov a Burrhus Frederic Skinner – dva géniové a dva pokusy jednak vysvìtlit, jednak ovládnout lidskou duši na základě laboratorního studia nižších organismù. Pavlov zkoumal psa, pevnì upoutaného ve stojanu a reagujícího vyluèováním slin na rùzné podnìty. Skinnerovým základním objektem byla naproti tomu krysa, které umožnil, aby svou aktivitou získala něco žádoucího. (Je snad tento protiklad pøíznaèný pro rozdíl mezi Východem a Západem?) Oba zkoumali uèení: Podle Pavlova se učíme prožívat v různých situacích rùzné city, podle Skinnera jednat tak, abychom dosáhli svého cíle. Kombinujeme-li poznatky obou mužů, dokážeme účinně působit na èlovìka, napøíklad zbavit ho fobie (patologického strachu) před výtahem, možná i závislosti na alkoholu. Ejhle, èlovìk: funguje v podstatì stejnì jako pes nebo krysa. Dejte nám šanci, a my ho „vytvarujeme“, jak vám bude libo.

pení, že ty „nesmysly“, které slyší od svých psychiatrických pacientù, napøíklad od „hysterek“, jimiž důstojní lékaři pohrdali, jsou víc než jakési výpary chorého mozku: Je tøeba hledat v nich skrytý význam, odkrývat mechanismy, kterými se lidské Já vyrovnává s duševními zranìními, pomáhat èlovìku, aby se otevøel nahé, tøeba drsné pravdì svého osobního údělu. Protože pravda léčí, i když zdraví, ke kterému vede, zdaleka neznamená vždycky štěstí. Teology dráždil Jung kritikou učení a kultu, která kupodivu souzní s tvrzením teologa Karla Bartha z třicátých let, že moderní protestantismus zplaněl, když ztratil podstatnou dimenzi – tajemství.

Další cesty psychoterapie V prùbìhu 20. století Freudovi následovníci v hlubinné psychologii stále více mluvili nejen o pudech a instinktech, nýbrž i o mezilidských vztazích, o žitých mýtech a mocných symbolech lidské kultury, o vìèné spirituální touze pøesáhnout všední praxi, ve které jde jen o uspokojování běžných potřeb. Průkopníkem tohoto byl lékaø a psycholog (pùvodem ze švýcarské fary) Carl Gustav Jung, který vedl své pacienty k vnitøní harmonii s nejhlubším, nevìdomým bytostným Já. Klíè k duši hledal v hluboce zakotvené osobní mytologii, kterou je třeba objevit a přijmout. Teology dráždil kritikou uèení a kultu, která kupodivu souzní s tvrzením teologa Karla Bartha z tøicátých let, že moderní protestantismus zplaněl, když ztratil podstatnou dimenzi – tajemství.

Praotec psychoterapie Sigmund Freud Také Freud věřil, že lidská duše je řízena fyziologicky, zejména tím, jak se ke svému uspokojení dere sexuální pud. Psychoterapeutická praxe ho však pøivedla k pocho-

Narcismus zdravý a chorobný Souèasná psychoanalýza vidí hlavní problém moderního èlovìka v narcismu. Podle ní zdravì narcistický èlovìk pøedevším silnì, ale ¥

7

pøimìøenì miluje a obdivuje sebe sama, zatímco narcistická patologie spoèívá v pøehnané starosti a nejistotì o vlastní hodnotì, která je spojena s kolísáním mezi dojmem vlastní výjimeènosti a hlubokými pocity ménìcennosti. Souvislost s úpadkem náboženství je nasnadě: Modernímu èlovìku chybí základní jistota daná tím, že o něho stojí sám Bůh, a proto je posedlý hledáním dokladù vlastní hodnoty v sobì, ve své dokonalosti. S touto teorií snad souvisí zkušenost duchovních, o které se opakovaně dozvídám: Kajícník sice přijme Boží odpuštìní, které mu zvìstují, ale trápí se dál. Uklidní se teprve, když je upozorněn: Musíš také odpustit sám sobì!

Přímý útok na církevní náboženství: „nenáboženská spiritualita“ Šedesátá léta dvacátého století prožíval Západ jinak než my své pražské jaro, ale také převratnì. Byla to revoluce v postojích ke kultuøe a umìní, k rodinì, k politice, k práci a k erotice – i k náboženství. Vedla ji mládež, nejvýrazněji američtí hippies, „květinové děti“. Snad právě od nich pochází heslo „I am not religious, but I am spiritual“ neboli „S náboženstvím (a zvláštì s církvemi) nám dejte pokoj, ale spiritualita, to bychom brali“. Psychologové jako Abraham

Psychologie vytlačuje náboženství ze života Moderní psychologie má široké uplatnìní v nejrùznìjších oblastech. Psychologa potkáme v nemocnici, kde pomáhá psychiatrovi pøesnìji diagnostikovat jednotlivé poruchy, pøipravuje pacienta na operaci hypnózou atd. Radí rodièùm a uèitelùm s neprospívajícími dětmi, vyšetřuje žadatele o řidičský průkaz napøíklad na autobus, øeší konflikty v pracovních kolektivech, radí tvùrcùm reklamy i politikùm, kteøí si chtìjí vylepšit „charisma“ – ta paleta je široká. Všimneme si, jak èasto psycholog pøebírá role, které hrávala moudrá babièka, zkušený starosta nebo uèitel s autoritou v obci – anebo duchovní. Manželský poradce, poradce pro bezmocné rodièe vzpurných adolescentù nebo pro dívky, jež nechtěně otěhotněly, terapeut alkoholiků nebo gamblerů, lidí stižených úzkostí a smutkem atd. atd. – ti všichni přebírají „ovečky“, o které duchovní pečoval jako pastýø a kterým pak také, inspirován jejich trápením a osobním zápasem, sloužil jako kazatel. A o psychologii se opírají i další profesionálové, nabízející zkvalitnění života jako vizážisté, osobní koučové, trenéři efektivní komunikace, cvièitelé jógy, ba i plastiètí chirurgové. I oni konkurují duchovnímu, odvádějí pozornost lidí od těžkostí a od životních šancí, které spadají do jeho oboru pùsobnosti.

8

Maslow a Erich Fromm tìm mladým odbojníkům trochu „napovídali“. A dodnes to má ohlas – i u naší mládeže. Jak rozumí pojmu spirituality psychologie náboženství? Plně rozvinutá humanistická spiritualita zahrnuje – telegraficky vyjádøeno – otevøenost pro tajemství kosmu, pøírody a lidské duše, osobní jistotu smyslem života a vědomí životního poslání, intenzivní mystické prožitky, zakoušenou posvátnost celého života, vizionáøskou oddanost myšlence zlepšení svìta, nezávislost na materiálních hodnotách a vìdomí tragiènosti lidské existence. Hledá se, kde se dá: v orientální meditaci, v ožíva-

jícím evropském pohanství – a v halucinogenech, navozujících gejzíry extáze „rozšíøeného vědomí“.

A co s tím my jako ČCE? Co si z toho všeho může vzít naše uvadající ÈCE? Má smysl, aby hledala v psychologii lék na své neduhy? Moc bych si od ní nesliboval, ale snad pøece nìco malièko… Přítel z mládí, katolický kněz, vzpomíná, že za jeho dìtství „militantní katolicismus tøímal v jedné ruce apologetiku, v druhé dogmatiku. Dnes je mnohem větší důraz na prožitek a společenství“. My rádi mluvíme o ekumenismu. Což zkusit intimnější spolupráci, společnou bohoslužbu i otevřenou diskusi s evangelikálním hnutím (máme je i v ÈCE), které intenzivně pečuje o prožitek i o společenství a které „prosperuje“, alespoň statisticky? Kalvínská reformace ráznì zatoèila s obřadnictvím, jež „smrdělo“ magií. Nevylilo se ale s vanièkou i dítì? Luteráni jsou psychologicky rozumnìjší, dovedou si napøíklad i kleknout a pokřižovat se, nemyslí si,

že slovo je jen to, co se dá napsat písmeny. (Luther také považoval za nutnou zpověď, jejíž chybění dnes odvádí evangelíky od duchovního k psychoterapeutovi – nebo ke katolíkùm.) Kam se podìla luterská tradice, kdysi živá i v ČCE? Nedávno jsem se dozvěděl, že asi před 30 lety vedení švýcarské reformované církve sborům doporučilo užívat při bohoslužbách svíci, což bylo do té doby v této „baště kalvinismu“ naopak zakázáno. Na farářském kurzu zaznělo, že ČCE vymírá. Odcházejí nám dìti kolem dvanáctého roku. Má to jistì øadu pøíèin. Ptám se napøíklad, co děti prožívají v první části bohoslužeb, trávené společně s dospělými. Obvyklý úvodní žalm je velebná starobylá židovská píseň, vzniklá před tøemi tisíci lety, s nápìvem starým 500 let, a jen výjimečně nadané dítě se „vezpívá“. Většina se nudí – a myslí na to, co jí uniká v televizi nebo na internetu, anebo na to, jak se pøíštì z kostela „ulít“. Musí to být? Pavel Říčan (prof. PhDr. Pavel Říčan, CSc. je český psycholog, specializující se na oblasti psychologie osobnosti, vývojovou a klinickou psychologii.)

ROZHOVOR S PSYCHOANALYTIKEM RADKEM SÝKOROU

Nejdůležitější je zájem o problémy klienta a jeho příběh Pacient by se měl cítit „na kanapi“ bezpečně Klinický psycholog Radek Sýkora ordinuje v Žižkově ulici v Kolíně. Je mladý, má už však za sebou mnohaletou úspěšnou praxi. Klika jeho pracovny se netrhne. Unavený se denně vrací domů, aby tam zas na druhý den byl – pohotový, čerstvý a svěží, vnímavý ke svým klientům. Pane magistře, zasedl jste na stolici autority, kterou denně vyhledávají duše ztrápené, komplikované, duše, které se samy v sobě

nevyznají a nestydí se s vámi hovořit důvěrně. Dříve chodívaly za farářem, od 20. století chodí spíš za klinickým psychologem či psychiatrem. Jak si tento posun či obrat ve společnosti historicky vysvětlujete? No, necítím se být historikem, ale spíš praktickým psychologem a ještì víc psychoterapeutem. Odklon od náboženství, konkrétně křesťanství, v Čechách (na Moravě méně) je jistì komplikovaný sociologicko-historický fenomén, který si netroufám analyzovat. ¥

9

Můj dílčí postřeh jakožto praktického psychologa může být v tom, že psychologické služby (manželské poradenství, pedagogicko‑ -psychologické poradny, psychologové ve vìzení, protialkoholní poradny i psychoterapeutické výcviky) se rozvíjely i bìhem minulého režimu a oproti duchovní službě byly i tehdy přijatelné, protože nevycházely z křesťanství, ale opíraly se o psychologické poznatky, byť pokřivené marxistickou filozofií, jedinou pøípustnou bìhem komunistického režimu. Řada psychologů ale i v tomto režimu dělala svoji práci v rámci možností velmi dobře (vzpomeòme napø. prof. Matìjèka, vynikajícího dìtského psychologa). Lidé si zvykli chodit k psychologùm a jen menšina k faráøùm. Psychologické služby zde byly relativně dobře organizovány a získávaly si dùvìru. I pøesto samozøejmì existovaly taky stinné stránky; psychiatrie a psychologie byly zneužívány komunistickým režimem. Uplatňujete tzv. analytický směr, který člověka vede k sebepoznání, k hlubšímu prožití nepřiznaného či zasutého Já. Jak toho docilujete, že se s vámi lidé nestydí hovořit o čemkoliv, jestli to není vaše tajemství? Odhlížíte od morálky, od viny a od společensko-právních závazků? Myslím, že základem každé psychoterapie, nejen psychoanalýzy, je to, aby se pacient s psychoterapeutem cítil bezpeènì. Pocit bezpečí roste postupně tím, že pacient cítí empatický nehodnotící zájem o své problémy a svùj pøíbìh. V psychoanalýze je pak pacient analytikem povzbuzován, aby mluvil o tom, co ho napadá, a myšlenky a pocity pokud možno necenzuroval. To není vůbec jednoduché, ale postupnì se to vìtšinou daří a přináší to možnost s terapeutem mluvit skuteènì otevøenì i o vìcech, na které člověk často není zrovna hrdý. Analytik tu není v roli (morálního) soudce, ale snaží se pomoci pacientovi porozumìt jeho (nejednou nevìdomým) motivacím a jednání. To pak pacientovi rozšiøuje jeho uvìdomìní a má možnost své jednání nahlédnout nově a nebýt již v zajetí nevědomého opakování.

10

Aby se z člověka stal zdravý sobec a mohl své duši pomoci, musí se z něho stát malý revolucionář, který překročí veškerá tabu a odvrhne konvence? Moje zkušenost je spíš taková, že klinického psychologa vyhledávají lidé, kteøí mají psychické problémy – úzkosti, deprese, rozpadají se jim vztahy, jsou v akutní krizi, pøekonávají těžkou nebo chronickou nemoc atd. Chtějí pomoci, nevìdí kudy kam, potøebují se ve své situaci vyznat, o nìkoho se opøít. Urèitì jsou lidé, ale těch je menšina, kteří touží po osobnostním rùstu a hledají rovnováhu mezi tím, aby žili v souladu se sebou a zároveň brali přiměřený ohled na druhé. Těm ale spíš slouží oblast privátní (placené) psychoterapie než psychoterapie hrazená zdravotní pojišťovnou.

S čím za vámi lidé nejčastěji chodí? Jak jsem již zmínil: mají úzkosti, deprese, vztahové problémy… Èasté jsou poruchy spánku, nízké sebevìdomí, pøibývá poruch pamìti, lidé se potøebují poradit o svých blízkých, nevìdí, jak k nim pøistupovat…

Co od vás potřebují slyšet? Èasto chtìjí slyšet, jak svoji situaci vyøešit co nejrychleji a nejjednodušeji. Zpravidla je ale musím zklamat, protože většina psychických problémů bývá složitá a komplexní. Vyžaduje trpìlivost a èas, aby se mohly rozplést, pochopit, prožít, a dosáhnout tak určitého pokroku, který nebude jen doèasný. Ohlédneme se přece jen za historií: Jak byste shrnul dějiny psychoanalýzy? Dějiny psychoanylýzy zachycuje kniha S. A. Mitchella: Freud  and  Beyond:  A  History  Of  Modern Psychoanalytic Thought. Vyšla v èeštině, předpokládám, že i v němčině. Velmi doporuèuji. Psychoanalýza se, ve zkratce, vyvíjí na mnoha rovinách. Od autoritativního, maskulinního k více femininnímu, mateřskému přístupu, který ale již nepřevažuje; nastává větší vyváženost. Jeden čas se totiž na roli otců a mužů zcela zapomínalo a v psychoanalýze dominovala jen „matka“. Vìtší dùraz se klade na výzkum, který kriticky zkoumá a poupravuje døívìjší základní myšlenky. Psychoanalytici jsou schopni vidìt pøínos jiných analytických škol, diskutují spolu, setkávají se, své poznatky daleko více integrují a ménì mezi sebou vedou nesmiøitelné spory. Konflikty a spory kolem odlišných názorù jsou ale i motorem k rùstu a pokroku… Zabývá se tento proud také vírou či náboženstvím? Zabývá, ale pøece jen okrajovì, v jeho centru je zkoumání duševního života a pravda je, že se zaměřuje daleko více na porozumění duševních poruch než na výzkum normálně fungující psychiky. Představuje Sigmund Freud postoj vzdoru vůči měšťanské úzkoprsé morálce? V čem vidíte jeho hlavní přínos, abyste řekl, že z něj čerpáte do dneška? Odpovìï by se nevešla ani do mnoha knih. Řekl bych, že Freud přinesl zásadní poznatek v tom (co se dnes považuje již za zcela banální), že „rané dětství a nevědomé procesy nás ovlivňují zcela zásadním způsobem a že jejich

dlouhá a mnohdy bolestná reflexe a prožití může vysvobodit ze zajetí opakování“. A co jeho žák Carl Gustav Jung se svým kolektivním nevědomím a archetypy? Je psychologie přínosem pro náboženství jakožto prožívání nejzazších otázek života a smrti? Jung se dostal do nepřímého sporu s protestantským novozákoníkem Rudolfem Bultmannem, když se pokoušel – právě jemu navzdory – hájit existenci démonů. Dokazoval jejich existenci na základě skrytě formujících či naopak svazujících forem, které právě působí skrze neviditelné kolektivní nevědomí. Co si o tom myslíte? Nejsem velký znalec C. G. Junga, byl určitě vynikající a inspirativní psycholog, ale mùj názor na jeho analytickou psychologii hodnì ovlivnila kniha Arijský  Kristus od R. Nolla. Hlavní myšlenkou je to, že analytická psychologie je jistý druh pseudonáboženství, což mnì není blízké. Psycholog má pracovat na rovině, kterou je možné poznat běžnou zkušeností èi vìdeckým zkoumáním, nikoliv na rovině „nadpřirozené“, kde poznatky nelze vědecky ověřovat (jde o záležitosti, jež nelze snadno zachytit). Můj dojem z Junga je ten, že ho zajímala více rovina „nadpřirozená“. Spor s Bultmannem neznám, ale umím si pøedstavit, že lze o démonech v duši mluvit metaforicky, ne však doslovnì èi vìøit v nìjakou entitu a existenci démonù. Mnì je blízký Freud, který øíká nìco ve smyslu, že nechceme člověka přivést k socialistùm èi republikánùm, ale chceme, aby byl vnitønì svobodnìjší. Jinak øeèeno zbavit ho pøedevším zbyteèných vnitøních omezení, která mu brání ve vìtší svobodì a hlubším rozvoji. Tam by také podle mne mìl psycholog končit, stejně jako lékař, když vyléčí pacienta z nemoci a ten si pak má už svoji cestu najít sám. Jak se stavíte k Franklovu názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná? Platí to i dnes? Není dnešní člověk k hlubším duchovním otázkám, a to i třeba ¥

11

k otázce po smyslu života, spíše lhostejný? Franklova logoterapie, alespoò, jak on øíká, nechce psychoanalýzu pøekonávat, ale doplnit. Z mého pohledu může psychoanalýza učinit èlovìka vnitønì svobodnìjším, a tím uvolnit jeho potenciál i pro duchovní rùst. Jak s tím ale člověk naloží, je už jeho výsostná záležitost. Psycholog má být k pacientùm v tomto neutrální, byť samozřejmě má vlastní více či ménì reflektovanou osobní filozofii. Freud mluvil o „lieben und arbeiten“, což jsou podle mne obecnì lidské hodnoty, na kterých se většina z nás může shodnout. Frankl ostatnì nabízí také hledání smyslu v práci, lásce a hodnotových postojích.

Slavná Freudova pohovka v muzeu v Příboře, jeho rodném městě

V Americe měl a má kdekdo svého psychoanalytika, ke kterému chodí celou řadu let. Jaká je budoucnost vaší praxe a praxe psychoanalytiků v Čechách? Psychoterapii urèitì budou lidé vyhledávat i nadále, byť jen málokteří se pustí do psychoanalýzy, která obnáší sezení, lépe „ležení“ na pohovce alespoò 4× týdnì. Jde o velikou investici, a zdaleka nejen finanční, byť i ta je jistě limitující. Navíc klasická psychoanalýza se pøece jen hodí pøedevším pro neuroticky

12

strukturované pacienty, kteøí mají dostateènì silné Já a převážně neurotické obranné mechanismy, což je ale většina běžné populace. Nehodí se prakticky vůbec pro psychotické pacienty, jejichž Já je právě slabé a hrozila by dezintegrace osobnosti. Pro pacienty hraniènì a narcisticky strukturované se hodí, ale je èasto nutná úprava techniky – neleží na pohovce, ale sedí, což je méně ohrožující, situaci mohou víc kontrolovat. Sezení jsou také ménì èastá, ale mìla by být alespoò 1× týdnì. Psychiatrická pomoc je důležitá a často nezbytná, ale mnoho pacientù se s ní nespokojí, protože neřeší podstatu jejich problémů a pøináší vìtšinou pouze úlevu od symptomù. Psychoterapie a ještì více psychoanalýza chce pøece jen více; zabývá se pøíèinami problémù. Tak může nastat osobnostní růst a často i podstatná osobnostní zmìna. Co se týèe psychoanalýzy, lze říci, že vedle té klasické na gauči, při níž sedí analytik mimo zorné pole pacienta, se aplikací svých myšlenek uplatòuje v nových formách terapií, napøíklad ve skupinové terapii, párové a rodinné terapii a při terapii těžších pacientů. Dovedete si představit spolupráci s duchovním nějaké církve, ať už naší Českobratrské evangelické nebo jiné? Za jakých podmínek? Urèitì umím, duchovní rozmìr je pro duševní zdraví důležitý a jsou styčné plochy, kde lze spolupracovat s duchovními, ostatnì dìje se tak v armádì, ve vìznicích a jistì i jinde; myslím, že i budoucí kněží v ČR procházejí psychologickým vyšetøením èi pohovorem s psychologem. A jistě je i řada jiných oblastí, kde ke spolupráci dochází. Psycholog by se mìl starat o rovinu „pøirozenou“ a její bolesti, duchovní o rovinu „nadpřirozenou“, transcendentní. Psycholog ale nemůže s pacientem o problémech jeho víry, o postojích k rùzným filozofiím nemluvit, tomu se nelze vyhnout, pacienti mohou mluvit pøece o všem… Bude s nimi ale mluvit jako psycholog, ne jako duchovní. Bude hledat v onìch otázkách psychologické pozadí a motivace a ty nabízet k pøemýšlení a reflexi. ptal se Adam Balcar

OTÁZKA NA TĚLO

Zdá se vám opakovaně nějaký sen? Jaký? Eva Benešová, vedoucí oddělení výchovy a vzdělávání ÚCK Opakovanì cestuji po Praze, která má speciální snový dopravní systém, nìkolikapatrové metro navazující na vlaky, spoustu myších dìr urychlujících pohyb po mìstì a spoustu neznámých zákoutí. Kamil Vystavěl, bohoslovec Svým snům nevěnuji téměř žádnou pozornost. Rychle je zapomínám. Proto také vlastně nevím, zda se mi některý opakuje. Asi ne.

ufonù, cestování v èase, teroristický útok, koncert Rolling Stones, návštìvu mluvících zvíøátek a podobnì. Daniel Ženatý, farář Událost je v plném proudu a já pro nìco nìkam odcházím. Stihnu být včas zpět? Nějak se to komplikuje… Tak dneska v noci jsem kázal v miroslavském kostele. Na chvíli jsem potřeboval odejít, tak jsem šel. Jenže všechny sprchy v pøízemí fary byly obsazeny a v patře se za jejich použití vybíral padesátník. Ten nemám. Čas letí, v kostele už určitě zpívají píseň před požehnáním. Naštěstí mnì Štìpán Zikmund pùjèil dva pìtadvacetníky. Díky Štìpáne, moc jsi mi pomohl. Jen nevím, jak ti ty dva pìtadvacetníky vrátím… Petr Vaďura, kazatel a rozhlasový redaktor Nezdá. Skoro je mi to líto, ale fakt ne. Gabriela Fraňková Malinová, redaktorka V dìtství se mi o prázdninách zdál opakovaně sen, že mám pod postelí klubko hadů. Prázdniny jsem totiž trávila ve skalnaté krajinì, kde byla spousta hadù a já se jich bála. Nyní se mi opakuje sen, že potřebuji nutnì zatelefonovat a mám rozsypaný mobil na spoustu souèástek a ne a ne jej sestavit. DaZ

Běta Široká, teoložka Nejenom že se mi zdají opakovaně tytéž sny, ale hlavnì se témìø všechny moje sny odehrávají na stejném místì – na evangelické faøe v Sázavì. Tohle místo, kde jsem vyrůstala, se mi zdá dennodenně, a tak už zažilo několik přírodních katastrof, přílet

13

NÁSTĚNKA

ISYNODNÍ RADAI

Na zasedání dne 2. 12. 2014 projednala synodní rada 31 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada vzala na vědomí zprávu o průběhu a hodnocení zkoušky Matouše Plevy a Vlastimily Ryšavé a udělila jim osvědčení o způsobilosti k ordinované službě presbytera. SR prodloužila dobu povolání Gerharda Frey-Reininghause za tajemníka pro ekumenické a zahraniční vztahy ČCE. SR potvrdila volbu Jana Tkadlečka za seniorátního faráře Horáckého seniorátu na poloviční úvazek; Miloslavy Hofmanové za seniorátní farářku Poděbradského seniorátu na třetinový úvazek; Jakuba Malého za seniorátního faráře na poloviční úvazek a faráře pro mládež rovněž na úvazek poloviční v Pražském seniorátu. Pavla Kotrlu pověřila synodní rada jako pastoračního pracovníka ve Vsetíně-Horním sboru na poloviční úvazek. Daniel Ženatý podal obšírnou zprávu z dvouměsíčního studijního pobytu v USA, kterou vzala SR na vědomí. Správa církve Na základě usnesení synodu vznikl informativní text o autorských právech. Synodní rada jej vzala na vědomí a uložila ÚCK rozeslat jej do sborů a zveřejnit na webových stránkách ČCE. SR vzala na vědomí zprávy ze zasedání seniorátních výborů Pražského seniorátu (4x), Jihočeského a Královéhradeckého seniorátu. Výchova a vzdělávání SR souhlasila s udělením tříměsíčního studijního volna faráři Lukáši Klímovi, který bude studovat v letním semestru na Evangelické teologické fakultě v Heidelbergu a hodlá se věnovat studiu biblické mudroslovné literatury.

14

Ekumena Daniel Bartoň byl pozván Konferencí evropských církví do Elstalu/SRN jako přednášející na seminář o problematice náboženské svobody. Seznámil účastníky s novou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva týkající se nošení náboženských symbolů na veřejnosti. Kateřina Vojkůvková podala zprávu o své účasti na výročním zasedání Spolku skotské církve v Dundee. SR vzala zprávy na vědomí. Při příležitosti výročí reformace proběhla schůzka zástupců tří měst (Marburg, Curych, Praha) v rámci společného projektu. SR vzala na vědomí plán společných akcí, který zahrnuje účast zástupců na teologické konferenci k výročí mistra Jana Husa v dubnu, na Husovských slavnostech v červenci, zapůjčení výstavy o Přemyslu Pitterovi, výměny hudebních těles a návštěvy skupin mládeže. Hymnologie Synodní rada vzala na vědomí průběžnou zprávu předsedy zpěvníkové komise Miloslava Esterleho. Diakonie SR vzala na vědomí rezignaci Boba Helekii Ogoly na členství v dozorčí radě Střediska humanitární a rozvojové pomoci Diakonie. SR schválila příspěvek ve výši 10 000 Kč na setkání diakonů, pracovníků Diakonie, pastoračních pracovníků a sborových sester. DaZ

IOTEVŘENÝ DOPIS VLÁDĚ ČRI

Prohlášení delegátů 11. valného shromáždění Ekumenické rady církví v ČR

V posledních měsících členové křesťanských církví a náboženských společností s obavami sledují nebývalou krutost, s níž bojovníci tzv. Islámského státu postupují proti křesťanům a jiným neislámským menšinám. Syrští křesťané i jejich souvěrci v Iráku a Libanonu se ocitli na pokraji vyhubení. Islámský stát, který vede bojovou kampaň na území Sýrie a Iráku, likviduje všechny, kdo k radikálním vyznavačům islámu nepatří. Do skupiny určené k vyhlazení patří především křesťané. Nestačí-li uprchnout z míst, která Islámský stát obsadil, jsou muži popravováni, z mladších žen se stávají sexuální otrokyně. Islamisté zahájili v okupovaných oblastech konečné řešení křesťanské otázky. Protože jsme od představitelů církví Blízkého východu obdrželi naléhavou výzvu, kterou podepsali v široké shodě, nemůžeme jinak, než vám jejich dopis postoupit s prosbou, abyste spolu s ostatními zeměmi přispěli k zastavení rozpínavosti islamistů a účinně pomáhali ukončit genocidu. Víme, že vaše možnosti nejsou velké, ale přece jen stojíte v čele země, která ještě nedávno sama těžila z pomoci a solidarity jiných, protože politické dění v zemi určovala ideologie vládnoucí strany. Z toho důvodu se domníváme, že výrazná pomoc a jednoznačné projevy solidarity těm, kdo se pro své přesvědčení a pro svou víru nalézají v ohrožení života, jsou vyjádřením vděčnosti za podporu, které jsme se kdysi těšili i my. S lítostí sledujeme nepřesvědčivá a nejednoznačná vyjádření čelných představitelů naší země vůči politickému útlaku jiných režimů a ideologií. Mrzí nás, že přestáváme být vnímáni jako země, která si uchovala cit pro bolest druhých. Proto vás jménem křesťanů sdružených v církvích Ekumenické rady v České republice naléhavě žádáme, abyste ve své zahraniční politice brali větší zřetel na situaci utiskovaných a pronásledovaných, pokoušeli se ve zmíněných oblastech pomoci trpícím a při svém rozhodování se jednostranně neřídili pouze ekonomickou výhodností. Ujišťujeme vás, že nezůstáváme pouze u výzev určených vám. Sami ve svých církvích, mnohdy ve spolupráci s přáteli a institucemi za

našimi hranicemi, pořádáme sbírky na pomoc utiskovaným a vyháněným skupinám lidí. Blížící se zima je hrozbou, že ti, které nezahubí islamisté, podlehnou nepříznivým přírodním podmínkám. S tím naléhavějším voláním se na vás obracíme. Z hlediska víry, která nás podpírá, víme, že odpovědnost, již v tuto chvíli nesete, je obrovská. V hodnocení vaší náročné práce nakonec nemusí hrát nejvýznamnější roli to, kolik jste splnili ze své agendy, ale to, co jste vykonali pro záchranu trpících a ohrožených na životě. Bolest lidí ve světě je veliká a my jako národ nezaslouženě obdarovaný svobodou i prosperitou musíme, vedeni vaším příkladem, prokázat velkorysost srdcí. Přijměte náš pozdrav i nabídku spolupráce. Jsme v kontaktu s řadou představitelů církví zmíněné oblasti a jsme připraveni získané informace uplatnit tak, aby pomoc mezi ohrožené přicházela efektivně a cíleně. I prostřednictvím svých sociálních služeb jsme schopni organizovat pomoc a zajištění těm, kdo by u nás získali klidné podmínky k životu do doby, než se situace v jejich zemi zklidní. Přejeme vám vše dobré. Buďte si jisti tím, že kdykoliv sloužíte pokoji a smíření mezi lidmi, provázejí vás naše modlitby a prosby o Boží požehnání. S přáním všeho dobrého delegáti 11. valného shromáždění ERC Praha 1. prosince 2014

ISYNODNÍ RADAI

Otevřený dopis synodní rady ČCE předsedovi vlády ČR a ministru vnitra ČR Vážení pánové, trápí nás, že úřady České republiky odmítají přijmout syrské uprchlíky ničené dlouhým válečným konfliktem. V posledních dnech odmítly učinit alespoň nepatrné gesto vůči těmto zkoušeným lidem. Nechtějí přijmout a poskytnout azyl 15 syrským nemocným dětem a jejich rodinám. Vymlouvají se na kde co, v neposlední řadě na bezpečnostní rizika. ¥

15

Tento postoj nechápeme a nechce se nám věřit, že za tímto jednáním je zbabělost představitelů tohoto státu a strach, aby nepřišla vládní garnitura o volební preference. Přejeme si, aby česká vláda zaujala statečný, odpovědný a státnický postoj k trpícím, pronásledovaným a potřebným. Vážení pánové, žádáme vás proto důrazně, abyste přehodnotili své stanovisko v této věci, zasadili se o to, aby strádající a nemocné děti byly přijaty a byla jim poskytnuta potřebná pomoc a bezpečí.

ILEUENBERSKÉ SPOLEČENSTVÍI

Synod leuenberských církví v ČR se zabýval tématem „Církev a majetek“ Ve dnech 21. a 22. listopadu 2014 se konal 8. synod leuenberských církví v České republice. Je to sněm volených zástupců českých církví,

Děkujeme za vaše dobré jednání. Synodní rada ČCE

IPORADNÍ ODBOR EVANGELIZAČNÍ A MISIJNÍI

Poslání poradního odboru Poradní odbor evangelizační a misijní chce svou činností pomáhat Českobratrské církvi evangelické jako celku, seniorátům a jednotlivým sborům misijně působit tak, aby byli lidé inspirováni k následování Krista, prohlubování duchovního života a službě světu.

Poradní odbor pracuje ve složení (na fotografii zprava): Petr Chlápek, Kwang Hyun Ryu, Eva Benešová, Saša Hauserová, Pavol Bargár, Jana Horáková, Marek Zikmund, Silvie Linková, Luděk Korpa, Radim Žárský.

16

Nové předsednictvo: Marek Říčan, Jan Roskovec, Jana Křížová

které jsou členy Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE). Kromě ČCE sem patří Církev bratrská, Církev československá husitská, Evangelická církev metodistická (ECM) a Slezská církev evangelická a.v. (SCEAV) Hostitelkou byla tentokrát Evangelická církev metodistická, v jejíchž pražských prostorách v Ječné ulici synod proběhl. Podle Leuenberské konkordie, základního dokumentu tohoto společenství, si členské církve „navzájem udělují společenství ve Slovu a svátostech a usilují o co největší pospolitost ve svědectví a službě světu“. V tom smyslu byla jednání zahájena bohoslužbou s večeří Páně. Kázáním na heslo Jednoty bratrské „Můj Bůh poslal svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili“ (Da 6,23) posloužil profesor Pavel Filipi. Na pořadu jednání v pátek večer byla zpráva předsednictva českého Leuenberského společenství a aktuální informace z evropského GEKE. Hlavním tématem byla podle rozhodnutí

předchozího synodu „Církev a majetek“ a bylo mu vyhrazeno celé sobotní dopoledne. Je to téma aktuální vzhledem k nedávno přijatému restitučnímu zákonu, jímž české církve nastoupily cestu k hospodářské soběstačnosti. Přednášejícím byl Pavel Stolař, koreferáty k tématu připravili zástupci všech ostatních církví. Rozhovor přispěl k obohacení odlišnými pohledy i nápady. Praxe v církvích je různá. Některé církve restituční náhrady rozdělují stejně jako ČCE centrálně, jedna církev je předává přímo sborům, které s nimi hospodaří samostatně, jedna církev pravomoc rozhodování převedla na nižší správní celky. Třetím důvodem ke společnému synodu je plánování společného díla. Proto se 8. leuenberský synod zabýval návrhem ČCE, aby se pokračovalo ve vydávání příručky každodenních biblických čtení společně pro všechny členské církve. Předsednictvo synodu bylo pověřeno, aby v tomto smyslu jednalo s vedeními církví. Synod dále zvolil předsednictvo: předsedou synodu zůstává Jan Roskovec z ČCE, místopředsedkyní Jana Křížová z ECM a nově zvoleným dalším místopředsedou je Marek Říčan ze SCEAV. Příští leuenberský synod se bude konat 25.–26. 11. 2016 na pozvání Církve bratrské. Jeho tématem bude „Co znamená být církví“. Daniela Hamrová

INAROZENINYI Dne 22. ledna se dožívá 100 let Lydie Plevová, vdova po faráři Jaroslavu Plevovi, sloužícím naposledy v Krucemburku. V požehnaném věku žije ve Vyškově. Gratulujeme a vyprošujeme Boží ochranu!

IÚMRTÍI

Ve věku 90 let zemřela 1. prosince Vlasta Svobodová, vdova po faráři Josefu Svobodovi. Většinu aktivního života prožila ve sborech v Pečkách a v Praze-Smíchově.

ISPOLEK EVANGELICKÝCH KAZATELŮI

Farářský kurz Spolek evangelických kazatelů pořádá od pondělí 26. ledna do pátku 30. ledna 2015 farářský kurz, který se bude konat v Praze v prostorách Pedagogické fakulty UK (ul. Magdaleny Rettigové 4, Praha 1). Tématem kurzu je „Bolest a naděje“. Na programu jsou přednášky, panelové diskuse, dílny, kulturní večer a valná hromada Spolku evangelických kazatelů. Kurz je také místem setkávání a trávení společných chvil v rozhovorech a sdílení, tedy toho, co běžný pracovní rok pro povinnosti ve sborech a pro jistou vzájemnou oddělenost v takové míře farářům poskytnout nemůže. „Mezi účastníky kurzu bývají také pravidelně hosté ze zahraničí a duchovní, kteří nastoupili na odpočinek. Setkávání přeshraniční a mezigenerační je něčím, co může přinést mnoho užitečného pro rozvoj farářů, jáhnů a také pro život sborového společenství,“ říká synodní kurátorka Lia Valková. e -cirkev

IZE SVĚTAI

Ekumenická modlitba za mrtvé uprchlíky Vídeň – V upomínku na uprchlíky, kteří zemřeli na hranicích EU, se konala 11. prosince 2014 před Policejním centrem ve Vídni-Hernalu ekumenická modlitba. Od začátku roku 2014 na útěku do Evropy přišlo o život již 3400 lidí. „Je třeba modernizovat celý azylový systém,“ apeloval v úvodu předseda Ekumenické rady církví v Rakousku (ÖRKÖ), superintendent Lothar Pöll. „Pokud se to nepodaří, bude v budoucnu umírat na útěku do zdánlivé svobody ještě více lidí.“ Hodinu trvající vzpomínková akce se konala pod vedením evangelických teoložek Marie-Kathariny Moserové a Barbary Rauchwalterové. Mezi účastníky byl také biskup Michael Bünker, ředitel Diakonie Michael Chalupka a další představitelé. Vídeňská evangelická mládež vztyčila transparent s nápisem „3400 mrtvých uprchlíků

17

ve Středomoří – naše loď EU je poloprázdná“. „Křesťané by se neměli jen tak smířit s tím, že každý rok ztrácejí své životy na hranici EU tisíce lidí,“ zdůraznil předseda ÖRKÖ Pöll. Namístě jsou

neboť – jak je zde uvedeno – Evropa se nesmí stát pevností blahobytu, ale musí zůstat majákem svobody a respektu k lidské důstojnosti. Pořadatelé důrazně vysvětlovali, že toto podvečerní setkání není kampaň, nýbrž vzpomínková modlitba. Ta otevřela krátce před vánocemi možnost k vnitřnímu zastavení a věnování vzpomínky těm, kteří na základě nespravedlivého systému museli o své životy přijít. epdÖ/PB/DaZ

IOZNÁMENÍI

foto: clovekvtisni.cz

obavy, že i v příštích letech se stane Středomoří pro mnoho lidí hřbitovem. Bohatá země, jako Rakousko je, si může dovolit přijmout mnohem více uprchlíků, než kolik jich přijímá doposud. Opravdové řešení problému může přijít pouze skrze nové uspořádání celoevropského azylového systému, je přesvědčen předseda ÖRKÖ.

Restaurování a opravy varhan

foto: Jerzy Sawluk/pixelio.de

Ekumenická rada církví v Rakousku schválila již v říjnu rezoluci, v níž požaduje zavedení společného evropského systému záchrany uprchlíků,

18

Varhanáři – Poukar a Eliáš – nabízejí • restaurování nástrojových částí varhan postavených po roce 1750 (povolení MK-ČR) • rekonstrukce, opravy a pravidelný servis varhan • intonaci a ladění varhan, přípravu nástroje na koncertní činnost • opravy a rekonstrukce harmonií • prohlídku a vypracování posudku stavu varhan, včetně návrhu oprav – zdarma • platbu námi provedených prací formou dlouhodobých splátek Kontakty, informace a reference: www.varhanari.cz

Hledáme kostelníka Sbor ČCE v Praze 10 - Strašnicích hledá od 1. května 2015 kostelníka na 1/3 úvazku. Možnost pronájmu bytu 2+kk v domě. Kontakt: [email protected]

Česká Lípa hledá faráře

přibližuje život moravských žen, především těch, kterým byly svěřeny důležité úkoly ve sboru, v církvi nebo v misii. První část knihy připomene v hrubém nástinu historické souvislosti, které vzniku obnovené Jednoty bratrské předcházely. Vlastní přínos této knihy tvoří obrazy ze života jednotlivých žen. Praha: Kalich v koedici s občanským sdružením Exulant, 2014. 536 s. 450 Kč (na www.ekalich.cz

FS ČCE v České Lípě a Novém Boru hledá faráře na plný úvazek s nástupem od 1. 8. 2015 nebo nejpozději 1. 1. 2016. Nabízíme přátelské prostředí a podporu služby duchovního. Bydlení 4+kk s velkou zahradou. V případě zájmu prosím kontaktujte kurátora sboru Milana Přívratského na tel.: 602 285 076, e -mail: milan. [email protected]

cena 360 Kč). ISBN 978-80-7017-210-0

Podvečer modliteb za životní prostředí Ekologická sekce České křesťanské akademie ve spolupráci s Mezinárodním ekumenickým společenstvím (IEF) se připojuje k lednovým modlitbám a připravuje Podvečer modliteb za životní prostředí a náš vztah k němu s biblickým zamyšlením Petra Jana Vinše ze Starokatolické církve v ČR. Toto ekumenické setkání se uskuteční v úterý 13. ledna 2015 od 18 hodin (předpokládaný konec do 19 hodin) v přízemí kláštera Emauzy, Praha 2, Vyšehradská 49. JNe

INOVINKY Z KALICHAI Edita Štěříková: Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století. Obrazy ze života Pro 18. století bylo postavení žen v obnovené Jednotě bratrské neobyčejně emancipované, což budilo ve své době nedůvěřivou pozornost. Dnes je tato skutečnost hodnocena naopak kladně a je předmětem historických pojednání. Nová kniha historičky Edity Štěříkové

Ivan Štrpka: Rukojmí. Druhé vydání se Ztracenou kapitolou Prózu Rukojmí inspiroval autorův přítel a spolupracovník z tvůrčí dvojice Štrpka–Ursiny. Román o Dežově a vypravěčově cestě do neznáma je zároveň snem a zpěvem – elegií za zmizelého přítele. „Mnohé nádherné věty udržují rytmus té divoké jízdy a mnohá slova chutnají jako diamantový prach nebo jako ryba po půstu.“ (Ivan Laučík) Praha: Kalich, 2014. 216 s. 221 Kč (na www.ekalich. cz cena 177 Kč). Přel. Martina Blažeková, il. Zdenka Krejčová. ISBN 978-80-7017-209-4

19

CÍRKEV ŽIJE

Děti a sbor foto: Zuzana Capoušková

HUS 2015

Rok mistra Jana Husa a Husovské slavnosti

V

èervenci 2015 uplyne 600 let od muèednické smrti mistra Jana Husa, který zosobòuje v èeských dìjinách zejména boj za pravdu a morální vìrohodnost. Pøipomínkou reformních myšlenek a životního zápasu tohoto výjimeèného èlovìka bude duchovnì-kulturní projekt Husovské slavnosti 2015. Slavnosti probìhnou v nedìli 5. a v pondìlí 6. èervence 2015 v centru Prahy. K zahájení Roku mistra Jana Husa a Husovských slavností 2015 se ve středu 3. prosince 2014 konala v Praze tisková konference. Èeskobratrskou církev evangelickou zastupoval Joel Ruml, synodní senior ÈCE, Martin Kocanda, vedoucí tajemník Ústøední církevní kanceláøe ÈCE ,a Gerhard Frey-Reininghaus, námìstek pro vnìjší vztahy ÈCE, a pøedseda Komise pro církevní výroèí ÈCE. Za Èeskoslovenskou církev husitskou promluvil její patriarcha Tomáš Butta a Hana Tonzarová, pøedsedkynì komise CÈSH pro jubilejní rok 2015. Husovské slavnosti 2015 jsou vyvrcholením Roku mistra Jana Husa, projektu, na kterém spolupracují Èeskobratrská církev evangelická a Církev èeskoslovenská husitská na základě dohody uzavřené v roce 2013. Tomáš Butta uvedl, co obì církve od podpisu dohody již společně připravily. „Oslavy chystají obì církve spoleènì, koordinují je, aby jim daly ušlechtilou fazonu,“ øekl Joel Ruml. „Vyjdou monografie, které zachytí život mistra Jana. Připomenou jeho odkaz a záleží na tom, jak jej uchopí. Je potřeba, abychom si uvědomili, že končí doba nároků a že druhým můžeme něco dát, když

se nìèeho vzdáme. Evropské civilizaci je potřeba vrátit dech a perspektivu…“ Martin Kocanda informoval o založení spolku Husovské slavnosti 2015, který bude sloužit komunikaci se třetími stranami. Rovněž seznámil média s logem autora Petra Kincla, na kterém Hus drží kalich a Bibli – symboly reformace.

Vyvrcholením slavností bude øada duchovních a kulturních počinů od bohoslužeb přes koncerty, divadelní vystoupení až po pøednášky a diskuse. Hlavní pódium bude umístìno v sousedství pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí. Na Ovocném trhu bude možné zažít atmosféru středověkého tržiště, včetně aktivit pro děti. V okolních kostelích pìti církví probìhne poutnický program. Gerhard Frey‑Reininghaus sdělil, že akce budou nejen církevní, ale i pro širokou veøejnost èeskou i mezinárodní. Pøijedou hosté z Evropy, Korey i USA. Hudební program ¥

21

zahájí Moravská filharmonie hudbou ze zemí, pro které byla reformace důležitá. Vrcholem programu bude ekumenická bohoslužba pod širým nebem, zakončená scénickým oratoriem Richarda Pachmana Mistr Jan Hus. „Kromì hudebního programu jsou pøipraveny vstupy mluveného slova,“ řekla Hana Tonzarová. Herci budou èíst texty mistra Jana Husa, husitologové vystoupí v panelových diskusích i rozhovorech. Na 9. až 11. dubna 2015 je připravena mezinárodní teologická konference. Obì církve chystají tematické publikace. ČCE vydala brožuru Na každý den, obsahující citáty ze spisù mistra Jana Husa. CÈSH

chce zase v obrazové publikaci seznámit s Husem mládež. Oslavy se nesoustøedí jen do Prahy; ve všech regionech se budou konat slavnosti stejnì jako jiné roky. V Husinci se rekonstruuje Husùv památník, který pøevzala do své správy CÈSH. Oslavy tam budou proti pøedchozím rokùm rozšíøenìjší. Èeská národní banka vydá k 600. výroèí upálení mistra Jana Husa pamìtní zlatou minci. Více k oslavám na www.nase -reformace; www.hus2015.cz; [email protected] a na poslední stranì obálky tohoto èasopisu. Gabriela Fraňková Malinová

HUS 2015

Liturgické zahájení Roku mistra Jana Husa

V

neděli 7. prosince 2014 se v pražském evangelickém kostele u Martina ve zdi konal adventní veèer k zahájení Roku mistra Jana Husa. Kromì pøedstavitelù Èeskobratrské církve evangelické (ÈCE) a Èeskoslovenské církve husitské (CÈSH) se liturgické slavnosti úèastnila øada hostù z ekumenické a veøejné sféry. Veèer se otevøel zamyšlením synodního seniora Joela Rumla nad symbolikou zahájení a Lia Valková, synodní kurátorka ÈCE, spoleènì s Janou Krajèiøíkovou z CÈSH pronesly slovo k symbolùm na téma „Bible a kalich“: „Přinášíme Bibli, která byla pro Jana Husa zdrojem víry, poznání a pøesvìdèení. Poslyšme výzvu z jeho dopisu, který psal svému žáku mistru Martinovi z Kostnice v roce 1415: ‚Rád èítej Bibli a zvláštì Nový zákon, a kde nechápeš, ihned utíkej se k vykladačům, dokud je míti můžeš‘ (Mareš, s. 226–227) Pøinášíme kalich, který je znamením svátostné hostiny s Kristem. Hus

22

ve svém dopise nejmenovanému knìzi na podzim roku 1414 vyslovuje své povzbuzení: ‚Napomínej k vyznávání víry a přijímání podobojí zpùsobou tìla a krve Kristovy, aby ti, kteøí z høíchù svých opravdové pokání byli uèinili, tím èastìji k pøijímání pøistupovali.‘ “ (Mareš, s. 240) Následovalo představení loga Husovských slavností a Roku mistra Jana Husa a spoleèné prohlášení Joela Rumla a Tomáše Butty, patriarchy CÈSH, zakonèené prosbou: „Prosme Boha, aby pøipomínání této osobnosti našich dìjin a Kristova svìdka bylo k duchovnímu užitku, k porozumění a sblížení mezi lidmi a národy a k životu víry ve Světle, které k nám přichází v Ježíši Kristu.“ Pøítomné pozdravili kardinál Miloslav Vlk a biskup František Radkovský. V jejich øeèi zaznìlo slovo o uzdravení spoleènosti evangeliem a opakovala se myšlenka, že by Jan Hus nemìl spoleènost a církve rozdìlovat, ale spojit. Starosta Prahy 1 Oldøich

Rejstřík 2014

23

BIBLICKÁ ÚVAHA Bázeň před Hospodinem a strach lidský

Souček, J.

10/5

Byl příliš velký, než aby mohl umřít

Škrabal, Z.

4/5

Hlas lidu

Kupka, J.

3/5

Jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje

Hanych, P.

12/5

Na straně důvěry

Hübner, M.

2/5

Nanebevstoupení Páně

Ženatý, D.

5/5

Očištění červenou jalovicí

Klíma, L.

11/5

Tajný bol

Ehmig, D.

9/6

Válka je vůl

Ruml, P.

7-8/6

Vanutí Ducha svatého

Smetana, P.

6/5

Zdař Bůh

Wrana, A.

1/7

Abychom Komenského neznali jen z dvoustovky. Rozhovor s H. Mikoláškovou

Ženatá, D.

4/23

Angličtinář roku 2014

Hanuš, D.

3/25

Bílé deštníky a balónky na Karlově mostě

Ženatá, D.

4/27

Byla to neděle jako každá jiná

Ženatý, J.; Liška, J.

10/28

Celý život hledám svůj výraz. Rozhovor s P. Fischerovou

Kolář, O.

10/31

Cesta od šikany k pogromu nemusí být dlouhá

Kirschner, J.

1/35

Českobratrská církev evangelická ve svých sborech v pohraničí

Čapek, P.

7-8/29

Deset dnů reformace

Rohloff, W.

7-8/31

„Dřevotočem“ jsem z lásky ke strojům. Rozhovor s J. Mamulou

Viktor, J.

1/21

Fenomenální paměť paní farářové Rychetské

Nečas, P.

11/29

Herlíkovické setkání

Zikmund, V.

5/26

Hudba v létě

Zeman, J.

10/27

Jak jsme slavili neděli v Herlíkovicích

Čaňková, M.

10/25

Jak žije Východomoravský seniorát

Buzek, V.

4/30

CÍRKEV ŽIJE

Jakým směrem se vydáme v době samofinancování? Synod 2014

Ženatá, D.

7-8/27

Jan Čapek 80

staršovstvo FS ČCE v Liberci

10/32

Jan Trusina osmdesátníkem

Sláma, M.

11/30

Josef Souček 10. 10. 1864–7. 6. 1938

Roskovcová, L.

10/21

Katedra religionistiky

Hošek, P.

1/24

Když je jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná

studenti

5/28

Konzervatoř EA v závěrečném čtvrtletí školního roku

Horák, V.

6/27

Kurz biblické animace v Marseilles

Zikmund, M.

11/24

Láska se projevuje činy. Rozhovor s G. Hirschburgerovou

Ženatá, D.

2/25

Luther je symbolem reformace a 2017 je symbolické datum. Rozhovor s M. Kässmannovou

Ženatá, D.

5/26

Na návštěvě u našich korejských bratří a sester

Frey -Reininghaus, G.

11/27

Na návštěvě v knihovně

Moskala, P.

9/30

Náš první synodní senior

Roskovcová, L.

10/25

Naši žáci jsou tykadlem směrem k veřejnosti

Sklenářová, M.

11/21

Návrat Jany a Bohdana

Susa, Z.

1/34

Noc kostelů. Dvakačovice, Praha -Jarov, Břeclav, Kralovice, Brno II

7-8/35

Od holůbka k sarmě

Pb+

12/19

Ordinace farářského dorostu

Ženatá, D.

1/23

Pobyt rodin s dětmi

Mosteckých A., L., M.

1/25

Pokora před pravdou

Pavelka, T.; Kupka, J.

9/32

Polévka pro bezdomovce a sbírka potravin

Kolář, O.

3/23

Povedlo se! (Již podruhé)

Pavelka, T.

3/21

Povolávání do kantorské služby ve sboru

Kadlecová, M.

9/28

Pozvání k oslavě

Mazur, R.

4/28

Příležitost ke sdílení při 600. výročí přijímání podobojí

Tonzarová, H.

6/30

Radosti sborového kantora

Čunderlíková, R.

7-8/33

Rozsviťme kostel

Turský, J.

12/22

Rumburský klíček

Šimonovská, C.

2/21

Sboropění pos Hostýnem

Schneider, J.

5/26

Sedmnáctý listopad v Děčíně

Čapková, V.

12/20

Setkání všech konfirmandů

Brodská, R.

11/26

Svobodni v Kristu. Setkání křesťanů ve Vratislavi 2014

Ženatá, D.

9/23

Taizé

Škubalová, J.

6/22

Tichý hlas pro svatou zemi

Rotkovská, D.

11/23

Už 90 let je bývalá „Solárna“ opět kostelem

Lukášová, P.

7-8/43

V Bruselu o nezaměstnanosti

Jüptner Medková, M.

5/29

Vanutí Ducha na „konci světa“

Ženatá, D.

6/25

Ve stodole je otevřeno. Reportáž ze Sázavy

Ženatá, D.

6/21

Víno své výborné pít mi dej

Ženatá, D.; Fraňková Malinová, G.

11/19

Volnosti napospas. Rozhovor s V. Veselým

Plíšková, J.

5/21

Vratislav – město trpaslíků

Petrilák, V.

2/22

YMCA

Pechar, J.

7-8/41

Zelovský kurýr. Rozhovor s J. Mundilem

Plíšková, J.

2/28

Zelůvek včera a dnes

Stejskal, J.

9/25

Zprávy ze škol Evangelické akademie

Čunderlíková, R.

10/29

DIAKONIE Davide, děkujeme

5/36

Diakonický hospic slavil desáté narozeniny

Kopecká, R. /ph

6/40

Diakonie ČCE slaví 25. výročí obnovené činnosti

Hanych, P.

7-8/51

Diakonie ČCE slavila 25 let

Śůra, A.

10/42

Diakonie Krabčice oslavila 150 let společné pomoci bližním

12/30

Duch, kam chce, věje

Vraj, L.

11/40

Jedni druhých břemena neste

Žárský, D.

2/34

Když je lidem spolu dobře

Hanych, P.

9/43

Naše krabice od bot funguje trochu jinak. Rozhovor s E. Tkadlečkovou

Bárta, M.

11/38

Pro Citadelu 2014

Novotná, O.

12/33

Přidejte se k nám

Bárta, M.

10/44

SOS centrum Diakonie v novém

6/41

Umí zemědělství léčit?

Hudcová, E.

12/32

Vánoční dárky potěšily

Hanych, P.

2/33

Ze života na zámku do života v Praze. Rozhovor s P. Haškou

Hanych, P.

4/32

Bible má dva konce

Říčan, P.

10/38

Daň z kostelů snad ČSSD nenavrhne

Šilar, P.

6/33

Diskuse nad budoucností církve

předsednictvo konventu ZČ seniorátu

12/27

Fundraising je hledání zdrojů. Rozhovor s P. Brůnou

Ženatá, D.

7-8/46

Horácký seniorát

Černý, R.

6/32

Chrudimský seniorát

Chyba, M.

10/34

Jednota bratrská je společenství srdce i rozumu. Rozhovor s E. Šormovou

Kirschner, J.

6/35

Jihočeský seniorát

Růžička, J.

12/24

Královéhradecký seniorát

Andrejs, J.

2/31

Křížem krážem Brněnským seniorátem

Zikmund, V.

1/39

Libereckým seniorátem od východu na západ

Kužel, J.

3/27

Lutherův hrad na dalekém severu

Kirschner, J.

12/25

Malá úvaha o malém ďáblíkovi

Dosoudil, T.

11/33

Mlčky křičící svědek české reformace

Grollová, J.

9/34

Moravskoslezský seniorát

Tomášek, J.

9/37

Najdeš deset rozdílů?

Mamula, J.

10/39

Než začneme porcovat medvěda

Sláma, P.

3/29

O čem jednali zástupci jednotlivých seniorátů

Balcar, A.

1/40

Perla secese v Herlíkovicích – nejvýše položený evangelický kostel

Kirschner, J.; Louda, J.

10/36

MOJE CÍRKEV

Pražský seniorát

Skuhrová, Z.

Prohlášení 33. konventu Ústeckého seniorátu První moderní a „pravé české“ chrámy u nás

7-8/48 5/32

Kirschner, J.

11/32 7-8/50

Příručka pro nedělní školu Rozhovor církve o hospodářské soběstačnosti sborů a samofinancování

Stolař, P.

10/33

Slavení 600. výročí podobojí

Lukešová, M.

6/33

Unikátní kostely v Pečkách a Herlíkovicích

Kirschner, J.

9/38

„Víno své výborné pít mi dej.“ Oslavy 600 let kalicha

Kopecká, M. V.

9/33

Žít podle zákona Kristova

Ženatá, D.

5/30

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Moravetz, L.

4/36

Dobrořeč, má duše, Hospodinu

Moravetz, L.

9/40

Chci zpívat Pánu, zná můj hlas – Žalm 27

Moravetz, L.

2/36

Chvaliž Hospodina

Moravetz, L.

7-8/54

Mnohorozměrný zpěv

Moravetz, L.

5/34

Nová píseň má být lepší, než jsou všechny staré šlágry

Moravetz, L.

1/37

Ó jak nádherné jsou dny v Božím království

Moravetz, L.

11/40

Přijď, Duchu svatý, přijď

Moravetz, L.

6/38

Studně nepřevážená

Moravetz, L.

12/28

Švédské Gloria

Moravetz, L.

3/30

Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou

Moravetz, L.

11/36

Bible

Macek, O.

10/4

Kazatelna

Macek, O.

2/4

Kostel

Macek, O.

1/4

Křtitelnice

Macek, O.

4/4

Lavice

Macek, O.

5/4

Pamětní desky

Macek, O.

9/4

Pokladnička a svícen

Macek, O.

7-8/4

Stůl Páně

Macek, O.

3/4

Varhany

Macek, O.

6/4

Bible v dobrých rukou Petra a Pavla

Ridzoňová, L.

2/39

Boj o Ducha

Bělíková, P.

10/49

Byl jsem svědkem života církve na pozadí velkých tradic. Rozhovor s O. Engelhardtem

Ženatá, D.

4/40

NOVÁ PÍSEŇ

ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME

SLOVO

„Být křesťanem znamená nést“

Grauová, Š.

3/39

Cesta církve VII

Hlaváč, P.

5/41

Daman

Ridzoňová, L.

2/38

Do kostela: Chodit, nebo nechodit

Grauová, Š.

11/43

Evangelické kafe

Jandová Stehnová, J.

5/46

Fabrika – slovo citově zabarvené

Balcar, A.

1/45

Hledání cest přes „ošklivé příkopy“

Kirschner, J,

5/42

Hledání pravdy, poctivosti a pokory. Rozhovor s B. Bradbrookovou

Šulc, J.

7-8/57

Hovada Boží

Ridzoňová, L.

12/36

Chemička, má láska

Čunderlíková, R.

11/47

Chvála psychoterapie

Plíšková, J.

6/43

Jan Hus dosud aktuální

Pokorný, P.

10/46

Ježíš jednoduchý

Ridzoňová, L.

6/44

Ježíš, který otevírá cestu ke křesťanství

Macek, O.

10/48

Kacířská univerzita

Šulc, J.

7-8/63

Kostel v Lulči

Binar, I.

11/49

Kudy do Bible

Grauová, Š.

10/47

Kůň

Ridzoňová, L.

9/47

Kůzle

Ridzoňová, L.

11/47

Modlitební knížka pro školu i dům

Grauová, Š.

4/39

Mravenec

Ridzoňová, L.

3/35

Můj milý dedikátor

Patočka, Z.

3/40

Není radost jako radost

Ridzoňová, L.

11/46

Oplátka za půjčku

Binar, I.

Oslice

Ridzoňová, L.

1/39 7-8/60

Osmdesát let Barmenského teologického prohlášení Páv

Ridzoňová, L.

6/42

Peklo ve válce a nebe po smrti

Bělíková, P.

7-8/65

Pijte z něho všichni

Macek, O.

12/37

Poslední slovo k vlastenectví

Balcar, A.

2/41

Pravá podoba Jana Husa

Benešová, I.

3/37

„Pravdivost’ života sa mi nerozpadla“

Plíšková, J.

12/38

Příběh tvůrčího života

Hübner, M.

3/36

Přijmi nás ještě i dnes

Macek, O.

11/45

Psi a štěňata

Ridzoňová, L.

5/40

Raději už to dělat nebudeme

Plíšková, J.

9/49

Rybičky

Ridzoňová, L.

10/45

Slepice a kuřátka

Ridzoňová, L.

7-8/56

Smíme se dívat, radovat a modlit

Ridzoňová, L.

12/39

Šimonovo mlčení

Ridzoňová, L.

9/48

Včela

Ridzoňová, L.

4/38

Vyznání a cesta Pavla Rejchrta

Šulc, J.

3/38

Vyznavačská tržnice

Balcar, A.

4/41

Báseň se rodí z klidu a prostoru. Rozhovor s J. Palánem

Ženatá, D.

9/12

Bratrská a Česká konfese

Melmuková, E.

4/11

Cimra, mundůr, pivo

Pavelka, T.

1/8

Ďábel nemá jen „hollywoodskou“ podobu. Rozhovor s P. Remešem

Kolář, O.

10/8

Dějiny se opakují

Pavelka, T.

5/7

Dopis do 1. světové války

vnuk Jiří

7-8/12

Duch svatý v životě církve

Rejchrt, L.

6/11

Evangelismus

Vojtíšek, Z.

6/7

Evangelium v rodném jazyce je vzácnost. Rozhovor se Z. Pagáčovou

Ženatá, D.

12/11

Farář, disident, politik a zase farář. Rozhovor se Z. Bártou

Ženatá, D.

3/9

Galilejský večírek

Sláma, P.

11/7

Helvetská konfese

Melmuková, E.

4/12

Hranice po uhersku

Plíšek, J.

2/11

Hus, nebo Bismarck

Louda, J.

2/7

Ježíš je nejvyšší náčelník

Ženatá, D.

7-8/13

Ježíškovo království

Pavelka, T.

12/7

Jsem idealista, který se drží při zemi. Rozhovor s O. Kobzou

Kolář, O.

5/9

Kanutí slz v němém vesmíru

Šidák, P.; Zámečník, J.

9/10

Katolická (a protestantská) umělecká romantika

Putna, M. C.

9/7

Kdo kácel v lesíku mého dětství?

Jüptner, J.

2/10

Ke Slunci se díváme z východního Západu

Hoblík, J.

12/9

Konfesionalismus v (české) církevní historii

Nešpor, Z. R.

4/7

Luterská konfese

Grombiřík, M.

4/14

Není moci, leč od Boha

Pavelka, T.

3/13

Otřesená demokracie

Trojan, J. S.

3/7

Pietismus

Filipi, P.

4/15

TÉMA

Putin sjednotitel

Kratochvíl, P.

7-8/16

Rozbíjet falešné předsudky. Rozhovor s J. Pecharem

Kolář, O.

6/10

Staré a nové duchařinky

Hoblík, J.

10/7

Strůjci limitů naší misijní služby jsme jen my sami. Rozhovor s M. Raichem

Kirschner, J.

1/10

Velká válka na malém městě

Pavelka, T.

7-8/9

Vyvolenost je především úkol. Rozhovor s J. Pivoňkovou

Kolář, O.

11/9

Duch věje, kam chce

Ženatá, D.

6/3

Duchové, démoni a džinové z lahve

Ženatá, D.

10/3

Jsme sourozenci

Ženatá, D.

2/3

Mlčení lidu

Ženatá, D.

3/3

My evangelíci

Ženatá, D.

4/3

Na válečné stezce

Ženatá, D.

7-8/3

Nový ročník s novou písní

Ženatá, D.

1/3

Reakce na akci

Ženatá, D.

5/3

Romantismus v nás

Ženatá, D.

9/3

Židovské anekdoty jsou o nás všech

Ženatá, D.

11/3

Tak jsme se tu po sto letech zase sešli

Ženatá, D.

12/3

ÚVODNÍK

V roce 2015 bude připravovat Českého bratra redakční rada v tomto složení (zleva): Lenka Ridzoňová, Romana Čunderlíková, Ondřej Kolář, Gabriela Fraňková Malinová, Daniela Ženatá, Jan Kirschner, Tomáš Pavelka, Adam Balcar, Marek Bárta, Jana Plíšková (chybí), Jiří Hoblík (chybí)

Lomecký zdùraznil dìdictví Jana Husa pro Prahu 1. Dále pøítomné pozdravili také pøedseda Ekumenické rady církví v ÈR Daniel Fajfr a prorektor Univerzity Karlovy Jan Royt. V roce 600. výroèí muèednické smrti mistra Jana Husa se tìšíme na spoustu akcí, které vyvrcholí dvoudenním festivalem v centru Prahy – Husovskými slavnostmi

2015. Logo, se kterým se budeme po celou dobu setkávat, otiskujeme i s komentáøem na poslední stranì obálky tohoto èísla. U příležitosti zahájení Roku mistra Jana Husa vznikl i minutový videospot, na který se můžete podívat na https://www.youtube. com/watch?v=oNKkzGcwDUw. e -cirkev/DaZ

Nikdy neříkej nemůžu, řekni, co můžeš Hrst inspirace ze Skotska

N

a podzim jsem byla pozvána naší spøátelenou Skotskou církví (Church of Scotland) na jejich výroční shromáždění. Kromì mne pøijel ještì zástupce církve z Taiwanu a z Malawi. Zkušenost to byla pøínosná, Skotové mne nakazili svým pozitivním pøístupem a spoustou nápadù, které realizují. Jejich heslo je: „Nikdy neříkej nemůžu, řekni, co můžeš“. Navštívili jsme kavárnu pro seniory, kterou ve sboru v Glasgowì poøádají jednou za týden. Lidé si tam mohou popovídat, levnì se najíst, zahrát bingo a ještì mezi sebou vyberou nìjaké peníze. V Glasgowì zaèali

taktéž s miniprádelnou, která pomohla několika nezaměstnaným ženám postavit se na vlastní nohy. Dalším projektem je pomoc uprchlíkùm na Maltì, stavìní domù ve Rwandě a malování obrazů lidmi s Alzheimerovým onemocnìním. Slyšela jsem o projektech v Indii, kde ženy vaří vajíčka a prodávají je, jinde pletou tašky z plastu. Zaèít lze opravdu s málem. Zajímavé také bylo úèastnit se v jednom místním sboru bohoslužeb. Farářky se snažily být opravdu zábavné. Dávaly otázky, házely do publika balónky, mezi lidi rozdaly dílky puzzle, které se skládalo; nevycházela

23

jsem z údivu. Bylo mi trochu líto, že věkový prùmìr byl kolem šedesátky, nebyly tam téměř žádné mladé rodiny.

Po návratu domů jsem uvažovala, jak svou zkušenost zúroèit, a tak u nás ve sboru v Dobříši začínáme v rámci „babince“ s drobnou sociální pomocí. Díky sociální ko-

ordinátorce Noemi Trojanové a dalším lidem se k nám dostávají informace o konkrétních potøebách sociálnì slabých rodin a my se pak snažíme dát mezi sebou dohromady potřebné oblečení, boty, plenky, složit se například na nové brýle nebo kroužek pro dítě. Aktivně se chystáme přidat k projektu Krabice od bot, také se nám moc líbí idea Kmotrovství, v jehož rámci jsme už podpořili hudební kroužek pro děti jedné ukrajinské rodiny. Chtìla bych všechny ètenáøe Českého  bratra povzbudit k tomu, aby se porozhlédli kolem sebe. Urèitì uvidí spoustu lidí, kterým je možné udělat radost i malou službou. Ať už je to doučování dítěte azylantů, čtení seniorùm, pøinesení látky do chránìné dílny. Věřím, že se takto stáváme solí této země. Jsem Bohu vděčna za to, že jsem mohla ve Skotsku být a zkušenosti z této cesty pak aktivně využívat i tady u nás. Kateřina Vojkůvková, kurátorka sboru v Dobříši

GENERACE

Můj první kurátor Odešel bratr Štefan Soviš 1. 6. 1928 Brestovec – 26. 11. 2014 Uherské Hradiště

V

yrùstal na západním Slovensku v myjavské evangelické církvi a. v. Tam byly v jeho duši položeny pevné základy víry, kterými nepohnul ani ateistický tlak starého režimu – v duchu luterské hymny: Hrad přepevný jest Pán Bùh náš. Pán Bùh obdaroval našeho bratra optimismem a smyslem pro humor a také pracovitostí, soucitem, zájmem o pøírodu a hospodáøství a hlavnì dùrazem na harmonický rodinný život. Brzy potkal svou Aničku z „Bielčikech“ doliny, s níž si byli Pánem Bohem souzeni. Dokonale si rozumìli

24

a byli spolu tak spjati, že Štefan nakonec svou paní přežil jen o několik měsíců. Vzpomínal, že když se v sobotu sešli na zábavě, v neděli ráno se muselo vstát a jít do kostela. Ještì na Slovensku se Štefan a Anička vzali a v té době se už stěhovali do Uherského Hradiště. Na začátku 50. let vyrostla v Kunovicích velká letecká továrna, kde se Štefan vypracoval na výborného nástrojaře. Byl vzorný manžel a otec rodiny, ale i zahradník a hospodáø. Nepočetný hradišťský českobratrský sbor s rozlehlou diasporou se ovšem velmi lišil od

tisícihlavého myjavského s jeho honosným kostelem a slavnostní luterskou bohoslužbou. Trvalo to pár roků, než Sovišovi přilnuli k této církvičce s její prostou bohoslužbou slova a našli v ní svůj duchovní domov. Možná jim k tomu pomohlo i narození Branka a Evièky, kteøí zde byli pokøtìni faráøem Janem Slámou. Ten ale musí pod politickým tlakem na pøelomu 50. a 60. let sbor opustit. Kurátorem byl tehdy Radek Žárský. A právě v té době pøichází Štefan do staršovstva, aby se podle nepochybného Božího úradku připravoval na budoucí službu kurátora. Po Radkově vyhození z n. p. Mesit v dobì normalizace a pøestìho-

vání jeho rodiny na Vsetín se Štefan stává kurátorem a zùstává jím celých dvacet tøi let. Po stránce systematické je formován farářem B. Otřísalem, v prohloubení osobní zbožnosti faráøem Janem V. Klasem a jeho manželkou. Vrcholem duchovního růstu bratra Soviše byla paradoxnì doba uprázdnìní sboru 1978–1980 za administrování faráøe V. Otty z Hodonína. Štefan Soviš v èele staršovstva koordinuje konání bohoslužeb, biblických hodin i ostatní sborové služby. Většinu z početných shromáždění tehdy obstarávají laici, sloužilo se na šesti místech! Kurátor vede zdlouhavou korespondenci s kandidáty na místo faráře. Až koncem roku 1980 se synodní radì podaøí získat souhlas pro diakona J. Hudce. Tak zaèíná moje patnáctiletá služba v hradišťském sboru. S bratrem Sovišem jsme si od zaèátku padli do oka; jako by nás ani nedìlila celá generace. Rozdělily se úkoly a každý je s ochotou přijímal i plnil. Bratr kurátor mì èasto doprovázel

na bohoslužby do kazatelských stanic, na pastoraèní návštìvy na Vláru èi na Stupavu, na biblické do Pohořelic a Pozlovic. Nezapomenutelné byly naše pravidelné zimní cesty na roráty do Javorníka. Štefan se také staral, aby se starší v co nejvìtším poètu úèastnili presbyterních konferencí a konventù, podporoval práci Kostnické jednoty. Nikomu nebylo třeba øíkat dvakrát, sestry a bratøi z rùzných sborù se na setkání velmi tìšili. Pracovní brigády v Hradišti i v kazatelských stanicích byly pro nás tehdy samozøejmostí. Rodiny kurátora a faráøe se èasto vzájemnì navštìvovaly. Je to vzácné, když farář a kurátor jsou přátelé, jako jsme byli my dva, a to pøátelství zùstalo i po mém odchodu na Valašsko. Bratr Štefan vyrostl službou kurátora ve výraznou křesťanskou osobnost. Jeho kázáním každý rozuměl, protože si uměl vybrat to nejbližší svému srdci. Byl to hluboce zbožný muž, znal sílu modlitby; umìl se nahlas pomodlit ve sboru, na návštìvách, pøed jídlem a také v autì, než vyjel na silnici. Byl přesný jako hodiny, spolehlivý ve slibech. Nikdy nezapomněl na pøání k církevním svátkùm èi narozeninám. Jeho teologie byla teologií milosti. A Pán Bůh mu v životě daroval mnohou milost; na prvním místě krásné manželství a rodinu (viděl své vnuky a pravnuky aktivnì èinné v církvi) i rodinu církve. Obojí nade vše miloval. Nic nebral samozøejmì. Radostný a vdìèný pøístup k životu vyjadřoval rád zpěvem, měl krásný silný hlas. A nebyl asketa. Měl rád dobré jídlo a pití, společenství u stolu prožíval jako chvíle z nejpøíjemnìjších. K našim setkáním obyèejnì patøil kalíšek dobré slivovice. Teď to ale všecko skončilo. A přece: Při poslední večeři říká Ježíš učedníkům, že příští kalich bude s nimi pít v Božím království. S nadsázkou lze říct, že z ovoce rajských stromù bude slivovice, o jaké se nám na zemi ani nesní. Kéž náš smutek z loučení je přemožen nadìjí na budoucí setkání s Kristem i se všemi našimi drahými u stolu našeho Pána. Jan Hudec Zkrácená verze vzpomínky proslovené při pohřbu v modlitebně J. A. Komenského v Uherském Hradišti v pondělí 1. 12. 2014

25

MOJE CÍRKEV

SENIORÁTY SE PŘEDSTAVUJÍ

Ústecký seniorát – jiný než všechny ostatní? Sbory bez náboženské tradice, zato v okresních městech

Ú

stecký seniorát je jeden z nejmenších a urèitì finanènì nejslabších seniorátù. Má 14 sborů, které leží většinou v krásném prostředí Èeského støedohoøí u øek Labe a Ohøe. Sedm sborù je v okresních mìstech, tøi v menších mìstech, dva v malomìstì, dva jsou typicky vesnické. V souèasné dobì je pìt sborù bez faráře, ve čtyřech sborech slouží faráři v důchodu. Sbor v Ústí nad Labem je sice obsazen, ale spíše skomírá, pracuje tam už druhá správní komise.

Chotiněves – interiér

V seniorátì fungují pøi svých mateøských sborech tøi støediska Diakonie. Velká støediska jsou v Krabèicích – Domov pro seniory a v Litoměřiích Středisko sociální křesťanské pomoci, v Mostì je jedno menší støedisko sociální pomoci. Zaèátkem listopadu se v Krabèicích uskuteènila velmi zdaøilá oslava 150. výročí založení diakonické práce.

26

Ústecký kraj je sociálnì velmi slabý, je tu veliká nezaměstnanost, téměř žádná náboženská tradice, lidé se sem pøistìhovali po odsunu Němců za prací a nemají povětšinou ke kraji žádný hlubší vztah. Podle mne se tímto náš seniorát odlišuje od vìtšiny ostatních. Další odlišnost vidím v tom, že seniorát vedou tři ženy a jeden muž, což myslím není v naší církvi obvyklé. Navíc musím zmínit, že seniorkou Ústeckého seniorátu byla zvolena témìø nejmladší faráøka v seniorátì, matka čtyř malých dětí, protože se nenašel nikdo jiný, kdo by tuto funkci chtìl èi mohl zastávat. Budiž jí to ke cti a děkuji jí tímto za velkou odvahu a ochotu. V této situaci můžeme být hrdi na to, že tu vůbec jsme a že tu jsme rádi. Naším úkolem je vycházet k lidem a ne čekat, až oni přijdou k nám. Pøed nìkolika lety u nás probíhalo vzdìlávání laikù; po odchodu faráøe Bureše na Moravu skonèilo, bude se však obnovovat ve spolupráci s libereckým seniorátem. Dobøe tu pracuje hudební seniorátní odbor, nyní jej vede farář Filip Ženatý. Dìti v seniorátì máme; v nìkterých sborech se koná nedìlní škola, nìkolikrát roènì se poøádá tábor pro dìti, jedenkrát roènì seniorátní odpoledne pro rodiny s dìtmi. Mládež je ve sborech zastoupena spíše jednotlivci a vzhledem k studiu a blízkosti hlavního města se tu vžil pojem „naše ústecká mládež v Praze“. Seniorátní výbor spolu se sbory pøemýšlí už dlouho o budoucnosti seniorátu. Až na dva sbory, které o dlouhodobém obsazení

místa faráře neuvažují, není slučování sborů velkým tématem. Seniorátní výbor neøeší ani pøípadné rušení míst èi kazatelských stanic.

Chotiněves – kostel

Co nebylo k životu, to už tu zkrátka nežije. V tom jsme možná v církvi nejdál. Vzhledem k tomu, že církev nemá ve zdejší společnosti téměř žádnou oporu, ukazuje se, že důležitým

momentem je jev „farář místa“. Za takového předpokladu může farář díky osobním vazbám lépe spolupracovat se samosprávou èi jinými sdruženími. K modelu „farář sloužící ve více sborech“ chybí větší počet fundovaných presbyterù. Výhledovì je tedy rozumnìjší podpoøit co nejvìtší obsazenost sborù duchovními v kombinaci s jejich úvazky v Diakonii, nemocnicích, vìzení atp. To by mohlo podpoøit i nenásilný prùlom do spoleènosti. A co mi práce v seniorátu dala a dává? Ačkoliv žiji v církvi od dětství, dala a dává mi pøedevším mnohem vìtší rozhled po církevním dìní, seznamování s øády, o kterých jsem døíve témìø nic netušila, setkávání s mnoha lidmi a taky s mnoha známými, které jsem roky neviděla. Jak říká můj starší syn, když se chystám se setkání seniorù a seniorátních kurátorù se synodní radou: „Ty zase jedeš na to setkání mládeže po 40 letech?“ Vlasta Erdingerová, seniorátní kurátorka Ústeckého seniorátu

Z jednání konventů Pražský seniorát: Porozumění menšinám

V

prostorách vinohradského sboru se 8. listopadu 2014 sešel konvent Pražského seniorátu. Obohacením se stalo podìkování støediskùm Diakonie, která zde zastupovali jejich øeditelé. Konvent se kromì jiného zabýval otázkou, jak financovat bydlení pro seniorátní kazatele a otevøel rozpravu o nakládání s tzv. restitučními náhradami. Aktuální diskusi, jak pøistupovat k homosexuálním bratøím a sestrám a jak usilovat o porozumìní s muslimy, vyvolala zpráva o èinnosti faráøe Mikuláše Vymětala a o jeho projektu Společně žít v míru. Zprávu i smìøování projektu konvent nakonec pøesvìdèivì podpoøil. Miroslava Nulíčková

Brněnský seniorát: Volby a rozvojové projekty

N

a 4. zasedání 40. konventu brnìnského seniorátu jsme absolvovali výjimeèné množství voleb, z nichž za zmínku stojí, že námìstkem seniora se stal Filip Keller, faráø ve Svitavách. Na synodního seniora jsme navrhli Daniela Ženatého, na synodního kurátora Vladimíra Zikmunda. Hlavním tématem konventu byly diakonické a rozvojové projekty, do problematiky nás uvedl Tomáš Vítek, pøedseda strategické komise synodu. Konvent bohužel na tyto projekty doporučuje pouze 15 % z restituèních náhrad. Sboru Brno II dìkujeme za øízek s bramborovým salátem. Štěpán Hájek

27

MODERNÍ ARCHITEKTURA V.

Okénko do Hradce Králové Chrám důstojný pro krajské město

V

úvodním díle seriálu o moderní architektuøe byla vyjmenována vìtšina secesních kostelù na našem území. Ve výètu ale chybìl kostel sv. Václava v areálu psychiatrické léèebny v Bohnicích nebo evangelický kostel v Hradci Králové. Vznik kostela v Hradci má také souvislost s architektem Otto Bartningem, jehož dílo na èeském území bylo tématem prosincového èlánku. Bartning na pøání švýcarských donátorů nakreslil plány pro kostel. Návrhů na novostavbu bylo více, vèetnì projektu slavného funkcionalistického architekta Josefa Goèára, který v Hradci realizoval staveb více. Oba architekti ale se svými návrhy neuspìli a hradeètí dali pøednost jednodušší a levnìjší stavbì Oldøicha Lisky. Liska navrhoval i kubistický kostel v Pečkách, o kterém již také byla øeè. Švýcaøi byli nejdøíve s rozhodnutím hradeckých nespokojeni i proto, že mu předcházelo nìkolikaleté protahování a odmítnutí více návrhů. Nakonec ale s návrhem architekta Lisky souhlasili a darovali na kostel 35 tisíc franků, což byla více než polovina investičních nákladů (60 tisíc korun). Nový kostel byl postaven s věží, jak si donátoři přáli. Její zastřešení má pøipomínat husitskou helmici s palcátem. Liska opustil symetrickou dispozici a k chrámové lodi s věží navrhl i menší objekt se sborovým zázemím a bytem faráøe. Stavba byla dokonèena v roce 1912 a bìhem celého jubilejního roku 2012 si hradeètí evangelíci celou øadou událostí toto výroèí pøipomínali. Podle faráøe Štìpána Brodského se pøedevším snažili seznámit s přítomností evangelíků ve mìstì širší veøejnost.

Interiér a lidé v kostele Interiér kostela si udržuje pozdně secesní charakter a za sto let došlo jen k minimálním úpravám. Byl vymìnìn lustr, zmìnil se prospekt varhan, zmizela zdobná malba a kostel

28

byl barevnì upraven dle návrhu Miroslava Rady. Podle Brodského z jeho návrhu již ale nebyla realizována plánovaná plastika za kazatelnou. Krásná jsou secesní svìtla i další ornamenty a doplòky. V dobì druhé svìtové války dosáhl poèet èlenù sboru takového počtu (3355 duší), že na podnět faráře J. A. Pellara se zvažovalo zrcadlové rozšíření kostela o druhou chrámovou loï. Za války bylo v Hradci soustøedìno více obyvatelstva a atmosféra

strachu zøejmì pøivádìla do kostela více lidí, myslí si faráø Brodský. Po válce ale poèet èlenù rychle poklesl a k zdvojení kostela nedošlo. Dnes do kostela s kapacitou 180 míst chodí mimo sváteční bohoslužby maximálně stovka věřících a evidováno je 535 členů. V Hradci Králové se za 100 let vystøídalo jen pìt faráøù, kromě dvou již zmiňovaných Pavel Otter a známí autoøi teologických a biblických publikaci Adolf Novotný a Štěpán Šoltész.

Příjemné zázemí a okénko, které zve na návštěvu Kostel má pøíjemné komunitní zázemí, které prošlo citlivou rekonstrukcí, vèetnì vkusné klubovny ve sklepì. Pìknì upraveno je i okolí kostela a fary, kde návštìvníka zaujme hrací prvek pro dìti, pøipomínající,

Noemovu archu. Důmyslná jsou kruhová secesní okna. Z jednoho, ve faráøské kanceláøi, má faráø velmi dobrý výhled na pøíchozí, zejména ty většího vzrůstu. Nezapomeňte se tedy v Hradci zastavit a na okénko zaťukat. Jan Kirschner foto: sborový archiv

NYNÍ KAZATELSKÁ STANICE FARNÍHO SBORU MIROSLAV

Farní sbor Hrabětice Mramorový kříž připomíná 60 let života sboru

N

a samém jižním okraji Brněnského seniorátu, zcela na hranici s Rakouskem, je situováno území sboru Hrabìtice. Pùvodní obyvatelé této oblasti byli moravští Němci a Chorvati. Po II. svìtové válce, kdy byli násilnì vysídleni, se do pustých vesnic stìhovali reemigranti z Bulharska, Maïarska a Rumunska – Slováci, evangelíci augšpurského vyznání. Vraceli se s nadìjí do zemì svých otcù, domov však našli nikoliv na Slovensku, nýbrž na jižní Moravě. Opět se stali jazykovou, a nadto i náboženskou menšinou. Snahy o získání slovenského duchovního, luterána, byly naplněny již v roce 1950, kdy mezi ně byl vyslán farář Ján Palic. Založení vlastního sboru se však uskutečnilo až v roce 1954, kdy byl ustaven Farní sbor Hrabìtice s kazatelskou stanicí Jevišovka. Duchovním správcem byl i nadále faráø Ján Palic poté vikáø Ján Oslík a nakonec diakon Miroslav Volník. Významnou roli laického správce sboru zastával dlouholetý kurátor Ján Novák. Pùvodní poèet èlenù (kolem 1200 duší) se postupně zmenšoval, jistě také proto, že mladá generace toužila splynout s okolím, snažila se zbavit odlišností, kterými byl jazyk otcù – slovenština a také evangelické náboženství luterského vyznání. V posledním období, ještě za života kurátora Jána Nováka, byla ustavena správní

komise a farní sbor Hrabìtice se 1. 7. 2014 stal kazatelskou stanicí sboru v Miroslavi. Stejnì jako døíve i po této zmìnì se èlenové jedenkrát za měsíc scházejí k bohoslužbám,

zpívají z tzv. Tranoscia (tj. z kancionálu Jiøího Tøanovského) a zachovávají prvky luterské liturgie. Mramorový kříž z někdejší hrabětické fary s pamìtní deskou se jmény duchovních, kurátorù a administrátorù pøipomíná jak 60 let samostatnosti sboru, tak souèasnou kazatelskou stanici. Kříž je umístěn v miroslavském kostele. Lia Ryšavá

29

DĚTI A SBOR

Učitel jako svědek víry Rubrika pro pracovníky s dětmi v církevním prostředí (především pro učitele nedělní školy, táborové vedoucí, učitele náboženství, mládež pracující s dětmi…) Cílem je povzbudit, vzdělávat a inspirovat. Jedna pedagožka učila biologii a chemii. Žáci biologii milovali. Chemie je nechávala vlažnými. Přitom měli stejnou učitelku s týmiž pedagogickými schopnostmi. Biologie byla totiž hlavním oborem této učitelky a její velkou láskou. Lásku k oboru, tu by mìl mít i uèitel nedìlní školy. Mìl by být svým úkolem nadšen. To je však zaèátek definice. Chybí ještì øíci, co tím úkolem vlastně je. Naučit děti znát biblické příběhy? Stanou se z nás křesťané jen znalostí biblických pøíbìhù? Starozákonní biblické pøíbìhy nám ukazují cestu Božího lidu. Nový zákon mluví o Božím příchodu na zem v Ježíši Kristu. Je dobré tyto pøíbìhy znát. Úkolem uèitele je však dìtem ukazovat, že se prastará cesta Božího lidu týká jejich současného života. A že Ježíš Kristus zemřel za každého z nich. Pozvání na tuto cestu by mělo být patrno z každé nedìlní školy. Z učitelova působení by mělo být jasné, že on sám se cítí být součástí Božího lidu a že je mu tato příslušnost radostí a že dává jeho životu smysl. Pevně zakotven ve víře může učitel začít pracovat na svém úkolu. Může se vzdìlávat v Písmu, pracovat na svých pedagogických schopnostech, uèit se rùzným metodám práce s dìtmi, uèit se dìtem naslouchat, pracovat na tom, aby se v nedìlce cítily dobře. Může s ostatními členy sboru promýšlet účast dětí na sborovém životě tak,

30

aby se staly jeho součástí, až řady nedělní školy opustí. Může nedělku učit každý? V naší církvi nepěstujeme citlivost k Božímu povolání, jako je to v některých jiných církvích. Může se stát, že si svým úkolem nejsme jisti. Vím o dobrých uèitelích, kteøí zaèali uèit velmi mladí jen proto, že jim o to řekl jejich fa-

rář. Cítili se tehdy povoláni? Možná už to sami nevědí. Myslím však, že by nevydrželi učit řadu let pouze proto, že je o to kdysi požádal farář. Učitel by měl cítit ke svému úkolu vnitøní touhu a mìl by mít (alespoò vìtšinou) z uèení radost. Mohu uèit i já? Jsem na to dost dobrý? Spoléhejme na pùsobení Ducha svatého. Ten dìlá z rybáøù zakladatele církve, z pronásledovatelù misionáøe a z obyèejných høíšníkù dobré uèitele.

Mohu učit, i když se mi to někdy nedaří? V nedìlní škole se uèí dìti víøe a uèitel pokoøe. I perfektnì pøipravený a zkušený uèitel může narazit na nesnáze. Podařené setkání není jen výsledkem svìdomité pøípravy, ale právě i působení Ducha svatého. A když nevěje, tak nevěje. Avšak pros o něj neustále! Když se nedělka povede, věz, že to není jen díky tvé schopnosti, ale zejména díky Boží milosti.

Jak se mám pøipravovat? Modli se, èti Bibli, vzdìlávej se. Buï souèástí sboru, mluv s ostatními. A při svém velkém nasazení nezapomínej na sebe. „Bůh tě chce živou, ne mrtvou,“ řekl mi jednou můj muž, když jsem se s migrénou hnala do kostela. Otoèila jsem se a šla domù. Jsem nahraditelná. Díky Bohu. Daniela Bednaříková, učitelka nedělní školy v Miroslavi, členka poradního odboru SR pro práci s dětmi

ROZHOVOR S ALENOU TKADLEČKOVOU

Pozvat děti k hledání pokladu Jak by měl vypadat ideální učitel nedělní školy? Alena Tkadlečková z Jihlavy je vystudovaná pedagožka a nově i teoložka, matka čtyř synů a manželka seniorátního faráře. Učíš nedělní školu, setkáváš se s jejími učiteli, ve své nedávno obhájené diplomové práci na ETF jsi nedělní školu a roli učitele hodně promýšlela. Dokázala bys formulovat, jak by vlastně měl ideální učitel nedělky vypadat? Zkusím to obrazem: Je to nìkdo, kdo objevil a stále znovu objevuje poklad, který dává jeho životu naději, cíl a smysl, stabilitu a sílu. Zároveò je to nìkdo, kdo má touhu a nadání ten poklad ukazovat dětem. A ještě k tomu někdo, kdo je ochoten být v rozhovoru s tìmi, kteøí ten poklad objevili také. Nebo jinak: Je to ten, kdo má respekt před Bohem, kterého dosvìdèuje, má rád dìti a s velkou pokorou i odvahou jim pøináší støípek z Božího světa. Jak se tento ideál potkává s realitou? To se neodvažuji posoudit. Já sama mám k tomu spíš spoustu otázek. Jak vážně berou svoji roli samotní uèitelé? Kolik síly, èasu, umu

jsou ochotni dát porozumění Božímu světu, zámìru biblických textù a zpùsobu, jak jej pøedat dìtem? Kolik sami sebe jsou ochotni dát dìtem a jak moc jsou otevøeni ke kritickému rozhovoru s ostatními?

Dále: jaké nároky mají staršovstva s faráøi na uèitele, které povìøují a za které nesou odpovìdnost? Jakou pomoc jim nabízejí, jak je povzbuzují, oceňují a umožňují jim tvořivá setkání?

31

A nakonec: jak velkou prioritou je nedělka a její uèitelé pro církev? S jakými koncepcemi a vizemi pøichází?

drem sboru, aktivními laiky, kteøí se zabývají biblickými texty, jsou ochotni sami se uèit, pøinášejí podnìty pro další práci s dìtmi.

Co myslíš učitelům nejvíce schází? Co tě naopak příjemně překvapuje? Myslím, že učitelům chybí hlavě jistota v tom, kým vlastnì jsou èi mají být. Co se od nich oèekává a co mohou naplnit. Mají jednou za čas v části bohoslužeb půlhodinový prostor pro rùznorodou a promìnlivou skupinu dìtí. Mají je spíš vyuèovat (jako na biblické hodinì), nebo jim zvěstovat, nebo s nimi slavit (vždyť je čas bohoslužeb), vyprávět příběhy, vytvářet žebříček hodnot, budovat společenství, dìlat pøíjemnou atmosféru, nebo jen zabavit znudìné a v kostele rušící dìti? Oè v nedìlce běží – má si to každý sbor či učitel stanovit (postmodernì) sám? Podle mého malého prùzkumu schází uèitelùm také uznání a podpora v jejich službě ze strany ostatních. V uèitelích však vidím obrovský potenciál a naději sborů. Vždyť oni jsou často živým já-

Máš pro učitele nedělní školy nějaké povzbuzení? Mám tenhle vzkaz: Milí učitelé, jestliže promýšlíte, jak na to, a pak děti částí bohoslužeb – nedělkou doprovázíte, účastníte se úžasné, smysluplné věci. To prostě „vejde“ do Božího království. Můžete totiž dětem přinést poselství o tom, jak v tomto svìtì pùsobí Bùh a co z toho pro nás vyplývá. Pomáháte vytváøet jejich vztah k Bohu. Můžete v dětech probudit o Boží věci zájem. A ten objevovaný poklad nakonec obohatí i vás samotné. Mnì po nároèné i radostné pøípravì pomáhá v neděli ráno „osvobodivá“ modlitba: Udìlala jsem, co bylo v mých silách, Pane, chci teï pøedstoupit pøed dìti s oèekáváním tvé pomoci a s nadějí, že se téhle nedělky chopíš ty sám. Amen. ptala se Daniela Bednaříková

BIBLICKÝ ZVĚŘINEC

Holubice Když v neděli prší

P

rší. A to je leden a mělo by sněžit. A ještě ke všemu je neděle, na kterou se Anežka tolik tìšila. Její kamarádka z kostela bude totiž pokřtěna. Anežka sama byla křtěna jako miminko a nepamatuje si to. Magdalena ale začala do kostela chodit, až když byla trochu větší. Anežka ji pozvala. Nejdřív se přišla podívat, jak děti hrají o vánocích divadlo. A pak začala s Anežkou přicházet na náboženství. Magdaleny tatínek byl jako dítì taky pokøtìn, ale pak už do kostela moc nechodili. Klidně tam s Anežkou chodit můžeš, jestli chceš, øekli Magdalenì rodièe.

32

Na náboženství se jí líbilo. Zpívali, povídali si, hráli hry. Někdy jely děti spolu na víkend nebo pøespávaly v kostele. V létì vyrazila Magdalena s kostelovými dìtmi na tábor. A pak si jednou vyprávěli příběh o tom, jak byl pokřtěn Pán Ježíš. Co je to pokøtìný? ptala se Magdalena. To je, jak se dìti polívají vodou… odpovìdìl Lukáš. Všem to bylo jasné, jen Magdalena tomu moc nerozuměla. Nikdy to neviděla. Pán Ježíš byl pokřtěn v řece. V Jordánu. A při jeho køtu se nad ním otevøelo nebe, z toho ote-

vøeného nebe se ozval hlas a pøiletìla holubice. Ten hlas Ježíšovi řekl: Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil. Takhle je to při křtu vždycky? ptá se Magdalena. Při křtu se vždycky otevírá nebe. Aby u nás byl Pán Bùh blízko. A co ta holubice? Vzpomínáš, Magdaleno, na ten pøíbìh o potopì? Myslíš, jak Noe stavěl archu? Tak. Do archy nastoupil Noe a jeho rodina a pár od všech druhù zvíøat.

Já bych taky chtìla patøit k Pánu Bohu, øekla Magdalena. A tak se Magdalena začala připravovat ke køtu. Povídali si o tom s panem faráøem. A taky s dětmi na náboženství a s tatínkem a s maminkou. Pøi køtu se otvírá nebe a Pán Bùh øíká èlovìku: Mám tì rád. Patøíš mi. A pak byla ta neděle. Anežka se moc těšila. Spolu s dalšími dìtmi bude stát s Magdalenou v kostele vpøedu u køtitelnice a bude se dívat. Škoda, že tak prší… Byly bohoslužby. Magdaleno, křtím tě ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Řekl pan farář. Co se to děje? rozhlíží se Anežka. Rozsvítil někdo reflektory? Ne. Jenom vyšlo slunce. Ještě před chvílí to nikdo nečekal. Těžké mraky se roztrhly a ostré lednové slunce vniklo do kostela. Šikmými paprsky ozáøilo místo pøed stolem Pánì, kde stály dìti s Magdalenou. Otvírá se nebe, napadlo Anežku. Holubice nese dobrou zprávu.

Holubice v Bibli

Pak pršelo a byla potopa… to znám. Ale co ta holubice? Když přestalo pršet a vody postupně ubývalo, Noe vyslal holubici, aby zjistil, jestli už je nìkde suchá zem. Holubice létala nad vodou a vrátila se. Jako by øíkala: samá voda. Pak ji Noe vypustil znovu. Zase létala nad vodou, ale vrátila se a v zobáèku nesla lístek z olivy. Někde našla zelený strom. A potřetí ji vyslal a nevrátila se! vzpomněla si Magdalena. Ale co tady u křtu? Holubice je posel. Nese dobrou zprávu. Pán Bůh je s tebou. Nezapomněl. Přichází jako Duch. Dotkne se tì jemnì. Je to jako mávnutí køídly. Když byl Ježíš pokřtěn, ta holubice se objevila na chvíli a pak už vidět nebyla. Ale něco bylo jinak. Bylo jasné, že ten člověk, Ježíš, patří k Pánu Bohu.

Holub dokáže létat na velké vzdálenosti. Už dávno ho lidé zaèali chovat jako domácí zvíøe. Chová se i v Palestinì. Ve Starém zákonì je jmenován mezi čistými zvířaty, používal se také jako obìtní pták. U evangelisty Lukáše čteme, že Marie a Josef přišli s narozeným Ježíšem do chrámu a obětovali dvě holoubata nebo dvì hrdlièky. Holub a holubice se hebrejsky øekne jóná, tedy Jonáš. Význam slova je dvojí. Buï je zde odkaz na holubièí nestálost a hloupost (Oz 7,11), nebo naopak ukazuje k obrazu holubice v pøíbìhu o potopì, kde holubice pøináší zprávu o konci potopy, je obrazem Božího milosrdenství. Jinde v Bibli je holubice obrazem lkaní, jinde bezelstnosti. V Evangelickém zpěvníku máme píseò Jako holubièka tichá. Víte, kam holubièka v té písni pospíchá? V Novém zákoně je holubice symbolem Ducha Božího. Lenka Ridzoňová kresba: Magdalena Fendrychová

33

NÁPADY NA ČINNOSTI

Děti a postní období Nechte spát Facebook a přijďte na večeři

Z

amyslete se s dìtmi nad postním obdobím. Zaèíná Popeleèní støedou, letos 18. února. Je to doba pøíprav na velikonoce, podobnì jako je advent přípravou na vánoce. Když se chystáme na vánoce, víme, jak na to: pleteme adventní vìnce, uklízíme, peèeme, posíláme vánoèní pøání, dekorujeme, zajdeme na vánoèní koncert a pøispìjeme do vánoèní sbírky pro nemocné dìti… Vše chceme do vánoc stihnout. Pøed velikonocemi se dá taky stihnout ledacos. Co si takhle uklidit ve vztazích? Co takhle udìlat si místo „vánoční“ atmosféry „velikonoční“? Co můžeme s dětmi dělat v postním období? Mluvit o postu, pøemýšlet, co by mohly omezit, èeho se zøíci (televize, Facebook, po-

Povedlo by se vám pozvat i rodiny nebo dìti sociálnì slabé èi vylouèené? Veèeøi lze spojit s výtvarným programem pro dìti. Výrobky můžete obdarovat starší členy sboru. Je možno připojit se ke sbírce Diakonie pro ženy v Etiopii nebo si vybrat jiný, vám blízký úèel. Mluvte s dìtmi o utrpení ve svìtì i ve vašem okolí. Vyberte si nìjaké téma a zahrnujte je bìhem postu do přímluvných modliteb. Můžete dìti zapojit do pøípravy pøímluvných modliteb při bohoslužbách. Máte biblické postavièky? Zkuste s dìtmi vytvoøit do kostela pašijovou scénu. Naplánujte výlet k zachovalé křížové cestě.

èítaèové hry, hádky se sourozencem, sladkosti, chipsy.) Uspoøádat postní sbírku. Ušetøené peníze donést do spoleèné pokladnièky. Uèitelé mohou jít pøíkladem! Uspoøádat postní veèeøe. Vhodné pro rodiny s dětmi nebo celý sbor. Nejde o gurmánskou záležitost, ale o společenství u stolu, případně další přesah. Večeře může být s tématem chleba a ryb: domácí chléb èi peèivo, rybí pomazánka, salát, ovoce, polévka. Pøi veèeøi může proběhnout sbírka („Dejte tam tolik, kolik jste ušetřili za večeři doma.“) K večeři můžete pozvat spřátelené rodiny, kamarády.

Projdìte s dìtmi jednotlivá zastavení. Zazpívejte nejdøíve pašijovou a nakonec velikonoèní píseň. (Inspirace „Křížová cesta pro děti“ na www.deti.vira.cz) Další nápady najdete v úvodu katechetické pøíruèky Církevní rok (www.katecheze.evangnet.cz)

34

Nápady pro celý sbor: Uspoøádejte sederovou veèeøi (viz napøíklad www.coena.cz/srv/stahnout?soubor=39) Pobožnosti se zpěvy z Taizé (v knize Zpěvy  a modlitby z Taizé najdete mj. návrhy na sedm postních sejití). Daniela Bednaříková

DIAKONIE

DIAKONIE MAPUJE PODMÍNKY PRACOVNÍKŮ

Jak se u nás pracuje lidem z nových zemí EU? Mluví se o tisících zaměstnanců

Č

eši si již zvykli na to, že práci, kterou sami dìlat nechtìjí, èasto vykonávají cizinci. Donedávna to byli hlavnì lidé z Ukrajiny, ale vzhledem k obtížnosti získávání víz a po vstupu nových zemí do EU je na mnohých tìchto místech vystøídali pracovníci z Rumunska a Bulharska, kteøí u nás mohou pracovat bez jakéhokoliv omezení. Tato práce probíhá èasto mimo pozornost veøejnosti; ve skladech, na polích, v továrnách, na stavbách apod. Není jasné, kolik takových zaměstnanců u nás působí, protože neexistuje přesná evidence; mluví se však o tisících. Jaké jsou pracovní podmínky tìchto lidí, které k nám i do dalších zemí EU často žene chudoba, vysoká nezamìstnanost v jejich zemi èi výdìlky, za které tam nemohou své rodiny uživit? Na zodpovìzení tìchto otázek se soustøedil výzkum Diakonie ÈCE – Støediska celostátních programů a služeb (dále SCPS), který zjišťoval pracovní podmínky rumunských, bulharských a moldavských pracovníkù, pohybujících se převážně na špatně placených pracovních pozicích.

Co z dotazníků vyplynulo? Získali jsme informace z dvou set dotazníkù, v nichž měli respondenti na základě 20 dotazů popsat zpùsob vyhledávání práce v Èechách a pracovní podmínky, se kterými se setkali. Více než sto třicet dotazníků vyplnili respondenti, které kontaktovali naši terénní pracovníci. Jednalo se vesmìs o zástupce manuálních profesí. Zbylé dotazníky byly vyplnìny elektronicky, přičemž šlo mnohdy o lidi vzděla-

nìjší a na lepších pracovních pozicích. Tento rozdíl je ve výzkumu reflektován a poskytuje zajímavé srovnání pracovních podmínek obou skupin. Mezi hlavní poznatky z výzkumu patøí skutečnost, že dvě třetiny respondentů se potýkaly s pracovnìprávními problémy. Šlo zejména o potíže při vyplácení mzdy, placení dodateèných poplatkù pracovním agenturám, o podmínky na pracovišti, špatné ubytování, slovní i fyzické násilí apod. Èasto respondenti zmiňovali obtížně splnitelné pracovní normy, nastavené tak, že reálné výsledky neodpovídaly těm slibovaným. Norma se také často v průběhu práce měnila. Daleko častěji než u agenturních zaměstnanců se obtíže vyskytovaly u tìch, kteøí byli zamìstnáni pøímo zamìstnavatelem. V poslední otázce byli respondenti vyzváni, aby navrhli, jak by se mohlo jejich postavení v ÈR zlepšit. Odpovìdí byly návrhy na vìtší zapojení institucí, které by migrantùm pomohly domoci se jejich práv (ambasády, inspektoráty práce, policie, nevládní organizace). Opakovanì se objevoval požadavek ověřit si někde českou legislativu a práva a povinnosti pracovníkù na trhu práce. Jako reakce na vlastní negativní zkušenosti zaznívaly návrhy na vìtší regulaci èinnosti agentur práce a upozornìní na hrubé porušování práv ze strany nìkterých agentur.

Jak nebýt obětí Závěry z výzkumu chceme použít pro tvorbu preventivních materiálù, ale mìly by být rovněž impulzem pro podle nás velmi potřebnou

35

diskusi o vìtší kontrole pracovních agentur, o kompetencích úøadù a inspektorátù práce a dalších orgánù na poli zamìstnávání cizincù. Diakonie ČCE – SCPS pracuje s oběťmi obchodování a vykořisťování na trhu práce. Pro migranty je velmi obtížné získat relevantní informace o èeském pracovním trhu ve svém jazyce. Tento fakt kromì jiných přispívá k tomu, že jsou snadno vykořisťovatelní. Na tuto situaci reagujeme projektem zamìøeným na zvýšení informovanosti potenciálních pracovních migrantù do Èeské republiky, přičemž předkládaná zpráva je jedním z výstupů projektu. Na informačním a vzdìlávacím modulu naleznou potenciální pracovní migranti ve svém jazyce informace

o èeském pracovním trhu, pracovních právech a povinnostech, ale i rizicích a nebezpeèích, se kterými se u nás mohou setkat, a návody, jak problémùm pøedejít èi jak je øešit. Tento jednoduchý e -learning bude dostupný na pracovních serverech i webových stránkách spolupracujících organizací v zemích pùvodu migrantù. Bude doplnìn o klasické informaèní nástroje (letáky, brožurky apod.). Práci støediska celostátních programù a služeb Diakonie ČCE financují vedle místních zdrojů také sdružení německých církví (Kirchen Helfen Kirchen/ Brot für die Welt) a švýcarská organizace HEKS. Celá zpráva z výzkumu je k dispozici na adrese http://scps. diakonie.cz/ Zdroj: http://scps.diakonie.cz/

JAPONŠTÍ A KOREJŠTÍ HUDEBNÍCI POTĚŠILI

Benefiční koncert U Martina ve zdi Senioři chtějí žít a stárnout doma

I

nstitut dùstojného stárnutí Diakonie ÈCE uspoøádal 11. prosince 2014 vánoèní benefiční koncert v pražském kostele U Martina ve zdi. Bìhem adventu se v Praze uskuteènila øada rùzných koncertù, tento byl ale hned dvìma skuteènostmi mimoøádný. Tou první bylo slavnostní uvedení nové publikace MUDr. Zdeòka Kalvacha s názvem Podpora  rozvoje  komunitního  systému  integrovaných podpůrných služeb, jejímž cílem je inspirovat místní a krajské samosprávy k podpoře komunitních zdravotně sociálních služeb a podnítit odbornou diskusi na toto téma. Senioři si přejí žít a stárnout doma, v prostředí svých blízkých. V následujících letech poèet seniorù v Èeské republice navíc rychle poroste.

36

V mezinárodním srovnání je v Èeské republice podpora seniorù v jejich domácím prostøedí ze

strany obcí stále nedostateèná a nízká je i koordinovanost zdravotních a sociálních služeb.

Zahranièní zkušenosti ze zemí, jako je napøíklad Švédsko, přitom ukazují, že klíčovou roli v celém systému podpory a služeb pro seniory by mìly sehrát právì obce a samospráva. Druhou mimoøádností koncertu byli japonští a korejští hudebníci. Nejen že mistrovsky

zahráli díla klasické evropské hudby, ale pøidali i slušnou porci svých písní lidových. A samozřejmě nechyběly ani naše vánoční písně a koledy. Vždyť bez nich by to nebyl vánoèní koncert. Marek Bárta

IOZNÁMENÍI

Jarní prázdniny 2015 v Herlíkovicích I během jarních prázdnin máte možnost trávit volný čas v křesťanském prostředí. Přijeďte za námi do Krkonoš – těšíme se na vás!

• křesťanské prostředí – Na každém běhu bude v domově přítomen někdo z našich farářů, kteří připraví po snídani a před večeří cca hodinový program pro děti, večerní zamyšlení pro dospělé a nedělní bohoslužby v místním nádherném secesním kostelíku. I. termín: 31. 1.–7. 2. farář Ondřej Zikmund z Kutné Hory Soudci a proroci / Odmítnout nebo obejmout II. termín: 7. 2.–14. 2. farář Richard Dračka ze Soběslavi Ježíšova podobenství

Nabízíme: • ubytování ve třech různých cenových kategoriích • polopenze nebo plná penze, celodenní pitný režim • sáňkování a bobování v bezprostřední blízkosti • sjezdovka pro začátečníky cca 100 m • pro méně náročné a pro nejmenší několik vleků v 1 km vzdáleném Strážném (zdarma doprava skibusem) • pro náročnější plně vybavený moderní Ski areál Herlíkovice (zdarma doprava skibusem) • mnoho kilometrů běžeckých tratí • slevenky do půjčovny lyžařského vybavení ve Vrchlabí, dále slevy na permanentky ve Strážném a skupinové slevy do všech tří areálů • cca 15 km vzdálený Špindlerův Mlýn – další ski areály, aqua park, bobová dráha

III. termín: 14. 2.–21. 2. farář Lukáš Klíma z Proseče u Skutče Příběhy víry – osobnosti napříč dějinami IV. termín: 21. 2.–28. 2. farářka Martina Kadlecová ze Silůvek u Brna Myšlenkové inspirace / Karel Kryl / filmy z festivalu Jeden svět V. termín: 28. 2.–7. 3. farář Pavel Křivohlavý z Frýdku Místku Mojžíšovské příběhy / hudba VI. termín: 7. 3.–14. 3. jáhen Ondřej Pellar z Plzně Podobenství z Lukášova evangelia Více na www.horskydomov.cz, www.e-cirkev. cz, Facebooku a na telefonu: +420 604 434 300. Ceník najdete na webových stránkách, při pobytech nad tři noci je na ubytování se snídaní poskytována sleva 15 %.

37

SLOVO

STRANA 4 V KAŽDÉM LETOŠNÍM ČÍSLE

Z Husovy Postily pro dnešek Komentář k vybraným a upraveným kázáním

Z

drojem jsou mistra Jana Husi sebrané spisy, svazek VI., Postilla. V novou èeštinu pøevedl Dr. V. Flajšhans. II. vydání. V Praze nákladem Jos. R. Vilímka, s úvodem a doslovem V. Flajšhanse i s pùvodním úvodem Husovým. Rok vydání neudán, podle jiných zdrojù 1904. Vybral jsem sedm kázání, která jsem dále upravil a zkrátil. Jejich pøednes by neměl trvat déle než 10–15 minut a žádný další výklad by nemìl být nutný. Václav Flajšhans postupoval pøi pøevodu do nové češtiny velmi pietně a snažil se zachovat z Husova jazyka co nejvíce. Snažil jsem se o to i já, ale nevyhnul jsem se úpravám. Někde jsem měnil slovosled, odstraňoval jsem nìkteré archaismy a Husovy zvláštní tvary (vzjevný, tìlestný, abychme), které by mohly pùsobit rušivì. Tam kde by význam nemusel být dnešnímu posluchaèi zøejmý, jsem použil jiná slova nebo jsem další slova doplnil. Vynechával jsem slova a pasáže, které opakovaly už řečené a odváděly by pozornost jinam. Hlavním kritériem byla srozumitelnost. Z delších kázání jsem vybral jen pasáže, které jsem cítil jako nejživější. Pøitom jsem ovšem byl znaènì subjektivní a nechal jsem se vést jednak svými pocity a svou životní zkušeností, jednak ohledem na druhé a tím, co si myslím, že o druhých vím. Při výběru kázání jsem se také snažil, aby byla přibližně rovnoměrně rozdělena v prùbìhu církevního roku. Výsledkem jsou texty, které stále ještì znìjí archaicky, ale mìly by být dnešnímu

38

poučenému křesťanskému posluchači srozumitelné a mìly by ho oslovovat. Takovému posluchači jsou určeny. Nezdůrazňoval jsem Husovu kritiku tehdejšího kněžstva a papežství, ale nemohl jsem se jí zcela vyhnout. Nezdůrazňoval jsem Husovo katolictví (smrtelný a všední høích, transsubstanciaci, dùraz na tradici), ale také jsem se mu nemohl zcela vyhnout.

Všechna kázání v Husovì Postile jsou výkladem nám dobře známých pasáží z evangelií. Nečekejme od nich překvapující dialektické pohledy, ale spíše doslovný dùraz na samozøejmé, ale moderní dobou zpochybňované základy křesťanské víry. Pøitom je v tìchto textech dobøe slyšitelný

také věřící křesťan a člověk Jan Hus, už ve sporu s papežem a hierarchií, ale ještě neupálený. Myslím, že víra je klíčem k Husovi; víra Husova i víra jeho posluchaèù.

František Doležal, redaktor a editor Kázání z Husovy Postily pro dnešek (tato kázání nás budou provázet celým rokem 2015) foto: E. Buzek

RECENZE

K čemu jsou dobré knihy… Voláme-li po smíření, sami musíme něco obětovat

U

ž nějaký čas to slýchám a vídám kolem sebe a vnímám to i v sobì: knih je zkrátka a dobře moc. Jsme rodina náruživých čtenářů, a pøesto ani zdaleka nestaèíme pøeèíst všechno, co si koupíme, co dostaneme darem nebo co nám pracovní povinnosti ukládají. Knihkupectví s křesťanskou literaturou v člověku nìkdy dokonce mohou vyvolávat melancholii: vždyť všechno, co potřebuji vědět, vím – a stejnì z ne zcela jasných pohnutek dìlám, co dìlat nechci – apoštol Pavel to diagnostikoval pøesně. Možná čteme další a další knihy, abychom si připomínali to, co už víme. Možná by nám nakonec stačila jen ta jedna… Nebo ne? Kniha Vyvolit si lásku: bratr Roger z Taizé je i v té knižní houšti něčím cenná: nejde o slova, jde o osobu, která za nimi stojí celým svým životem. Knihu sestavili bratøi z Taizé z toho, co za svůj devadesátiletý život o svých zkušenostech porůznu napsal a řekl bratr Roger Schütz, zakladatel jejich ekumenické komunity. Narodil se roku 1915 ve Švýcarsku v rodině protestantského pastora. V mládí onemocnìl tuberkulózou a bìhem dlouhých mìsícù klidu v sobě objevil Boží povolání. Objevil také to, že „více než tělo potřebuje uzdravit mé nitro a že naše srdce mohou být uzdravena pøedevším pokornou důvěrou v Boha“. Velký vliv na něho mìla jeho babièka, která pocházela ze staré protestantské rodiny, a pøesto se po svých zkušenostech z první svìtové války rozhodla napomoci smíření křesťanů tím, že sama zača-

la chodit do katolického kostela. Nestačí něco øíkat: je tøeba to bez otálení uskuteèòovat. Roger Schütz se cestou své babičky vydal roku 1940, kdy se po tøech letech studia reformované teologie vydal do válkou rozdìlené Francie, odkud pocházela jeho matka. V burgundské vesnièce Taizé, nedaleko demarkaèní èáry, tam dva roky spolu se svou sestrou Genevi�ve přijímal uprchlíky z okupované

zóny a pomáhal jim pøejít do bezpeèí. Roku 1942 byl prozrazen a musel se vrátit zpìt do Švýcarska, kde spolu se třemi dalšími muži založil svou první komunitu, v níž hrály důležitou roli tytéž prvky, jimiž se později proslavilo Taizé: spoleèná modlitba, sdílení a rozjímání. Když se mohli první čtyři bratři roku 1944 vydat do Taizé, pøes vlastní hmotnou nouzi se začali zajímat o potřebné. Nejpotřebnější byli nìmeètí váleèní zajatci. V roce 1949 se prvních sedm bratří zavázalo k řeholnímu životu, ¥

39

k celibátu a ke zcela prostému životu. Každý z nich se podle øehole mìl stát znamením bratrské lásky a podílet se na uskuteèòování podobenství o spoleèenství. K tomu patøila zásada živit se výhradně vlastní prací. Základem je „život jako prostá řeč, z níž bude patrné znamení evangelia“. K této řeči pro bratra Rogera nezbytnì patøilo také vytváøení prosté krásy. A to je vlastně všechno: dál se to, co bylo na poèátku nastínìno, jen prohlubovalo a prosvětlovalo. Komunita, s níž od sedmdesátých let spolupracují řeholnice žijící v nedaleké vesnici Ameugny, pečovala o chudé, protože „čím více chce někdo vstupovat do života spoleèenství s Bohem, tím je pozornìjší k lidem, které potkávají zkoušky“. Od padesátých let žijí někteří bratři po jistý èas ve fraternitách mezi chudými, pøedevším v nìkterých zemích rozvojového svìta. Ne proto, aby přinášeli řešení, ale proto, aby „byli prostým zpřítomněním lásky“. Od pøelomu padesátých a šedesátých let se

v Taizé neplánovaně objevuje mládež: mladí lidé, kteøí sice navenek vypadají stejnì jako druzí, ale èasto v sobì nesou rùzná vnitøní zranìní. Prosté myšlenky bratra Rogera, prověřené životem celé komunity, stojí za to, abychom se jimi zabývali i dnes. I dnes potřebujeme vědět, že ke křesťanské důvěryhodnosti nestačí image, ale že je třeba ji podložit vlastním životem. Že voláme‑li po smíření, sami musíme něco obětovat. Že modlitba nás nevzdaluje zájmu o svìt, ale vede nás „k lásce a k tomu, jak ji vyjadøovat vlastním životem“. Bratr Roger zemøel 16. srpna 2005. Bìhem veèerní modlitby v Chrámu smíøení ho zabila duševně nemocná žena. Rozum zůstává stát nad tím, jak někdo může zaútočit na něco tak køehkého, jako byl tento staøíèek. Pøesto byl jeho pohøeb velkou oslavou lásky a smíøení. Šárka Grauová Vyvolit si lásku. Bratr Roger z Taizé. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2014. 144 s.. ISBN 978-80-7195-844-4

Brandýs jakoby Čtení o Brandýse nad Orlicí

K

nížka o 352 stranách s fotografickými přílohami líčí pokud možno záživnou formou dìní v Brandýse nad Orlicí v posledních devíti staletích. Autor se snaží z proudu èasu vylovit hodnoty, které by nemìly upadnout do zapomnìní. Ètenáøi se setkají také s øadou jmen spojených s duchovní a kulturní tváøí východních Čech, například s J. A. Komenským, Karlem starším ze Žerotína, T. G. Masarykem, bratrem Řehořem, Janem Blahoslavem, Luďkem Rejchrtem, Libuší Bašusovou, Janem Augustou, Jakubem S. Trojanem, Matoušem Konečným, J. B. Čapkem, Aloisem Jiráskem, Juliem Maøákem, Františkem Ondøíèkem, Èeským kvartetem, Plastic People a dalšími

40

osobnostmi èi skupinami, které mìsteèkem na Tiché Orlici prošly. Jaroslav Hubený HUBENÝ, Jaroslav. Brandýs jakoby. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2014. 352 s. ISBN 978-80-7405-347-4

Třináctá komnata K dialogu, k rozjímání

A

utorova poezie je slovem k duši. Povznáší a pøináší radost. V Třinácté komnatě jsou vyzpívány spoleèenské, duchovní i osobní proudy člověka dneška. Nenechá vás na pochybách o inspiraci a kouzlu slova. Tato sbírka veršù zasáhne, pojmenuje, otevøe a poodhalí. Patrné je autorovo zakotvení v biblické tradici; pùsobí jako faráø v evangelickém sboru v Zádveøicích.

zda to za to stojí bydlet v předpokoji. Sesbírám všechna díkůvzdání, co jich pro mne bylo k mání. Uchopím vlastní prstoklad a začněte se ptát. Ve všech těch slovech před vámi třináctá je vyznáním. VAVREČKA, Miloš. Třináctá komnata. Zádveřice, 2014. 147 s. ISBN 978-80-260-6820-4

Tøináctá komnata Komnatu svědomí, s vědomím, že jsem doma, otvírám. Kdykoliv se vracím, moji tažní ptáci bijí na poplach. Už nepoletím. Komnaty se mění jako adresy, pouze třináctá není popsána, nemá okvětí. Než nám občas poví, co jsme zač, na které plujem lodi,

41

IOZNÁMENÍI

„Chatky na jihu“ nabízejí ubytování na léto 2015 Klidné místo uprostřed lesů a rybníků v CHKO Třeboňsko s možností koupání, cykloturistiky, vodáctví, rybaření, houbaření, blízko lázně Třeboň. Kapacita 70 míst – vhodné pro jednotlivé rodiny i skupiny. Chatky, pokoje ve srubu + kuchyňky a společenské místnosti. 4.350 Kč za 4 lůžkovou chatku s kuchyňkou na týden Objednávání na léto 2015 již začalo. www.chatkynajihu.cz, kontakt: 732 755 676, 244 910 909, [email protected]

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky a ve zvukové podobě: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e-mail: [email protected] TISKNE

NA OBÁLCE kresba Petry Fischerové

OPUS v.d.i. Janáčkovo nábřeží 1075/27 150 00 Praha 5

REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka únorového čísla je 18. ledna 2015. Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit.

(ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce.

V cyklu Moderní doba připravujeme pro číslo 2/2015 téma „Dobývání světa“.

ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e-mail: [email protected], www.e-cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

ISSN 1211-6793

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Adam Balcar, Marek Bárta, Romana Čunderlíková, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Ondřej Kolář, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová

43

Logo Husovských slavností 2015 Logo je výsledkem soutěže, které se účastnilo na 30 subjektů – grafických studií, výtvarníků a studentů uměleckých škol. Výběrová komise složená ze zástupců Českobratrské církve evangelické a Československé církve husitské dala nejvíce hlasů návrhu kreativní agentury Kreatura.cz. Jako nosný grafický prvek vytvořené značky dominuje silueta mistra Jana Husa, jejíž podoba je díky specifickému tvaru jeho čepce (biretu) ve všeobecném povědomí. Postava pak tvoří pozadí pro motiv využívající grafický dvojitý symbol k dovyprávění

příběhu. V prvním plánu nacházíme Bibli, spis či knihu, ze které mistr předčítá svá kázání, v druhém plánu z motivu vystupuje silueta kalicha, a přináší tak zřetelnou symboliku české reformace, rovnosti mezi duchovními a laiky i mezi bohatými a chudými. Základními barvami jsou fialová a černá, vnímané jako barvy ctnosti a naděje. Doplňkovou barvou pro pozadí je zlatá nebo bílá. Je pamatováno i na výraznost, která neutrpí ani při černobílém tisku, aby bylo logo široce využitelné k propagaci akcí v Husově roce. DaZ