OBSAH: * zamyšlení * jaký byl seminář ELŠ pro vůdkyně a vůdce 2016 * nová řada vyprávění br. Františka Stropka – Bobra * reakce br. J. Čejky - Péguyho na text Maxe Kašparů * 20. ročník - Květinového dne * XXXI. zkušební období OČK MZH * Stezka písmáků nově také interaktivně na webu * Skauti na zemi pro migrační krizi * úvaha nad cestou člověka
___________________________________________________________________________
Myšlenky Alberta Einsteina Radost z uvažování a z chápání je nejkrásnějším darem přírody. Skutečná hodnota člověka je v prvé řadě určována tím, nakolik a v jakém smyslu se dokázal osvobodit od svého já. Někdy se ptám sám sebe, jak se mohlo stát, že právě já jsem vymyslel teorii relativity. Důvod je myslím v tom, že normální mládenec se nikdy nezatěžuje přemýšlením o problémech prostoru a času. Na takové věci si udělal názor už jako dítě. Můj intelektuální vývoj byl však zpožděný, což způsobilo, že jsem se začal trápit prostorem a časem, až když jsem dospíval. Bůh nehraje v kostky. Rozlišovat mezi minulostí a budoucností je jen iluze, ovšem velmi tvrdošíjná. Narodil se 14. března 1879 v německém Ulmu jako syn židovských rodičů a zemřel 18. dubna 1955 v americkém Princetonu. Úplně selhal na škole a ve studiích, jeho životní krédo znělo: „Fantazie je důležitější než znalosti.“ Vyrůstal v Mnichově, studoval v Curychu a později pracoval v Bernu. V roce 1916 ukončil práce na všeobecné teorii relativity, shrnuté do vzorce E=mc2 (energie se rovná hmotě násobené čtvercem rychlosti světla). Teorie byla popsána i těmito slovy: „Einstein hmotu označil za zamrzlou energii a energii za zkapalněnou hmotu.“ V roce 1921 získává Nobelovu cenu, v roce 1933 emigruje do Spojených států. V roce 1939 doporučil z obavy, že Němci připravují atomovou zbraň, prezidentu Rooseveltovi výrobu
1
jaderné pumy. Až do smrti jej kvůli tomu tížily výčitky svědomí. Volný čas věnoval hudbě a jachtingu. Když zemřel, celý svět ho uznával jako „muže století“.
Moje krédo (1932) Nejkrásnější a nejhlubší pocit, jaký může člověk zažít, je tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak jako veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě. Ten, kdo tento pocit nikdy nezakusil, mi připadá, pokud ne mrtvý, pak přinejmenším slepý. Znamená to pociťovat, že za vším, co lze zažít, je cosi, co naše mysl není schopna zachytit a jehož krásu a subtilnost vnímáme jen nepřímo. To je víra, v tom smyslu jsem tedy věřící. Stačí mi, když mohu žasnout nad těmito tajemstvími a pokorně se pokoušet postihnout svou myslí pouhý obraz vznešené stavby všeho, co existuje. _______________________________________________________________________________________ Ve dnech 18. - 20. 3. 2016 měl Odbor duchovní výchovy Junáka své výjezdní zasedání ve Strážné. Podněty i doporučení z tohoto setkání budou předmětem jednání nejen v měsících květnu a červnu 2016, ale i v dalším období. _______________________________________________________________________________________
Reportáž z letošního Skautského semináře ELŠ 2016 s rekordním počtem 376 návštěvníků – napsala Jerry a fotkami doplnila Andy. Ve dnech 8. – 10. 1. 2016 jsem se zúčastnila XXVI. Skautského semináře ELŠ, který se konal v prostorách Salesiánského divadla v Praze. Na akci mě v prosinci 2015 upozornil vůdce našeho střediska (a zpětně musím přiznat, že mě hluboce mrzí, že jsem o tom nevěděla dřív, jezdila bych každý rok, jak mě akce nadchla!!!) a já jsem se hned rozhodla, že pojedu, klidně i sama. Dorazila jsem hned v pátek se značným předstihem, abych mohla patřičně nasát atmosféru „místa činu“, a taky jsem se neskutečně těšila na svoje první setkání se organizátory semináře a na jejich hosty, které znám pouze z jejich knih, televize, případně novinových rozhovorů. Seminář ELŠ zahájil zástupce hostitelů P. Ladislav Heryán a pohladil duši všech přítomných svým jemným hlasem a bravurní hrou na kytaru. Zpěv prokládal vyprávěním o svých pěveckých idolech – věřících celebritách – a o životě v evangeliu. Poté následovalo promítání dobových fotografií a krátkých filmů týkajících se ELŠ, které připravil Merkur-Junior a doprovodil ho vyprávěním o 70 letech existence ELŠ (1946–2016).
2
Oficiální páteční program ukončil kruh přátelství a já jsem se pak se svými novými známými, skautkami ze Slovenska, přesunula do útulné skautské čajovny, kde jsme hrály deskové hry a debatovaly dlouho do noci nejen o skautských záležitostech. Nocleh nám organizátoři zajistili v klubovnách poblíž divadelního sálu. V sobotu přijely desítky skautů a skautek z celé ČR a před zaplněným divadlem začali defilovat pozvaní hosté. Ocenila jsem, že ve všech případech se jednalo o naprosté špičky v daném oboru, které srozumitelnou formou přiblížily dané téma. Navíc se opět potvrdilo, že čím větší kapacita, tím je skromnější. Na konci přednášky se kdokoli v sále mohl a cokoli zeptat a každý přednášející se snažil odpovědět, jak nejlépe dovedl. Potěšilo mě i to, že organizátoři jednotlivé výstupy nahrávali, ráda se totiž k příspěvkům ELŠ vrátím. (pozn. red.: viz http://els.skauting.cz/knihovna/) Z řady „klasických“ přednášek velmi ostře vybočil zpracováním svého tématu Jak chutná moc Zdeněk Papoušek se svou „company“, kteří spolu sehráli sadu minidramat na téma manipulace (v dnešní době rezonující hlavně v podobě tzv. šmejdů, kteří okrádají důvěřivé seniory). Prostřednictvím Zdeňka a jeho herecké skupiny jsme nahlédli do teoretické budoucnosti nás samých – a zároveň nám herci nastolili řadu znepokojivých otázek, např. jaké bude naše stáří?, jak se časem změníme my sami?, jak budeme vypadat?, jak se budeme chovat?, jak se my sami ubráníme „šmejdům“? Zpracování tématu bylo naprosto překvapivé, až šokující – herci nás nemilosrdně vtáhli do nehezkého prostředí manipulace a publikum zůstalo přikované k sedadlům až do konce. Upřímně mě překvapilo, že Z. Papoušek je v jedné osobě – kromě řady dalších funkcí - sociolog, SŠ učitel i senátor, který v senátních volbách získal nejvyšší počet hlasů (pocházím z opačné části republiky, takže tato informace ke mně nedolehla…). O jeho záslužné práci nejen pro mládež a s mládeží ovšem museli pohovořit další řečníci, jeho přátelé, protože pan senátor nepovažoval za nutné se o svých úžasných skutcích šířit… Další velice úspěšnou přednášku měl Marek Vácha – Orko na téma encykliky papeže Františka Laudato Si – Buď pochválen. Řekl „Myslím, že se skutečně jedná o přelomový text.“ I další řečníky jsem napjatě poslouchala a užívala si tento „svátek všech generací junáků“. Setkání se totiž zúčastnili i skauti a skautky starších generací – třešničkou na dortu byla účast 90-letého Merkura. Nemám tolik příležitostí se vidět se zasloužilými členy Junáka, takže mě moc potěšilo, že přijeli mezi ty, kterým je pouhých –náct nebo –cet. Pro mě tolik zajímavých řečníků i účastníků znamenalo i významné povzbuzení ve víře – bydlím v bývalých Sudetech a věřících je nás v naší farnosti jen pár…
3
Díky organizátorům jsme se v suterénu budovy i naobědvali a po krátké siestě opět zamířili do sálu. Zalitovala jsem, že nejsem lovkyně autogramů – měla bych žně! Na pódiu se totiž během odpoledne vystřídali P. Vladimír Záleský (přednáška Tvář Otcova milosrdenství), doc. Zdeněk Vojtíšek (přednáška Neviditelná religiozita), dr. Jiří Grygar (přednáška Úspěchy a problémy teorie velkého třesku) a náčelní Junáka Evička (přednáška Skauting společný hochům i dívkám zároveň). V předsálí byla možnost občerstvení a nákupu junáckých potřeb. V rozlehlých chodbách Salesiánského divadla postávali skauti a skautky a sdělovali si nejen dojmy z probíhající akce. Staří známí se srdečně zdravili, neznámí se seznamovali. I já jsem tu objevila známou tvář – našeho vedoucího střediska, ale delší rozhovor jsme odložili na pozdní večer, abychom nepřišli ani o jednu přednášku. Na sobotní večer pro nás Rys pozval Danu Němcovou a v dvouhodinovém rozhovoru probírali její život v disentu. Paní Dana se svým typickým suchým humorem nám vykreslila estébácké pronásledování i svůj pobyt ve vězení v poněkud růžovějších barvách, než se to skutečně odehrálo. Velice smířlivě a téměř vesele popisovala svévolné konání komunistické moci – kdybych neznala z vyprávění historiků i pamětníků, jak hrozné to ve skutečnosti bylo (noční prohlídky bytů, šikanování, časté protiprávní zadržování ve vazbě…), myslela bych si, že za komunistů se žilo vlastně docela dobře… Nesmírně obdivuji nadhled paní Němcové, její schopnost odpustit všem kdo ji a její blízké pronásledovali; vážím si jí za to, že nezatrpkla a dokázala se postarat téměř bez pomoci manžela o tolik dětí a vychovat z nich slušné a vzdělané lidi, a ještě pomáhala řadě svých přátel i naprosto cizím osobám. Skláním se před její osobností a věřím, že nejsem sama. Neděle pro mě byla ve znamení smutku, že tak fantastická akce už končí… Ráno se konala katolická mše svatá, kterou sloužil biskup František Radkovský, mj. duchovní rádce kmene dospělých. Po snídani nám doc. Jaroslav Šebek nastínil výsledky nového bádání o M. J. Husovi (přednáška Jan Hus v labyrintech moderní doby) a dr. P. Pavel Kuchař SDB pohovořil na téma Romové mezi námi – vyšel při tom z vlastní osobní zkušenosti. Těsně před samým závěrem jsme si vyslechli projevy Rysa, Padeho a bratr Merkur připomněl, že Pade právě ten den slaví narozeniny. Všichni jsme mu nadšeně zatleskali a Pade prohlásil, že je rád, že má na oslavě tolik přátel. Slovy nejmenovaného politika – Kdo z vás to má, pánové? Poté pokračovalo velké děkování a loučení. Trubač zahrál, zazpívali jsme junáckou hymnu a vše ukončili kruhem přátelství. Nejednoho účastníka přemohlo dojetí ze setkání tolika bratrů a sester „jedné krve“… Už teď se těším na příští seminář ELŠ, škoda, že se koná jen jednou za rok! Zkrácení a výběr fotografií vč. jejich úpravy: Kamzík
4
JIŘÍ, VÍŠ, ŽE… (aneb zajímavosti kolem nás) 4. část nové řady vyprávění F. J. Stropek – Bobr
… psací stroj spatřil světlo světa před 302 lety?
s klávesnicí a s páskou napuštěnou inkoustem, vypracovali Američané Christopher Latham Sholen – tiskař a jeho kolegové Carlos Glidden a Samuel W. Soule. Písmenka, odlitá z olova a cínu, byla upevněna na páčkách, jejichž stisknutím se písmena otiskovala přes kopírák na papír. Nedostatkem tohoto psací stroje byla skutečnost, že písař neviděl, co napsal. To mohl zjistit až nadzdvihnutím válečku. Tovární výroba psacích strojů nastává až od roku 1873, kdy americká firma E. Remington & Sous, která patent od trojice vynálezců odkupuje a zahajuje také další vývoj a zlepšování psacích strojů. Psací stroje této firmy, která vyrábí také šicí stroje a zbraně, se úspěšně prodávají do celého světa. Všeobecně jsou známy jako „Remingtonky“ a jejich výroba pokračuje až do padesátých let minulého století. U nás jim konkurovaly i oblíbené německé „Continentaly“. Jak se Česko zapojilo do výroby psacích strojů? První český psací stroj sestrojil v 60. letech 19. století Jindřich Odkolek, majitel mlýnů a pekáren. Tvůrcem patentu na psací stroj malých rozměrů získal roku 1938 Karel Matouš. Začal je však vyrábět ve své firmě v Českých Budějovicích až po druhé světové válce, v letech 1948 až 1952. Pokrok však letí mílovými kroky, takže v 60. letech minulého století vytlačily z výroby mechanické psací stroje elektrické, ale ne nadlouho. Koncem 20. století jsou všechny druhy psacích strojů smeteny textovými editory počítačů a dříve nezbytné psací stroje, které byly součástí vybavení všech úřadů, kanceláří, škol i soukromníků, už můžeme obdivovat jen jako exponáty v Národním technickém muzeu. Já jsem se na střední škole ještě učil psát desetiprstovou metodou pod přísným dohledem paní profesorky, jejíž pověstné diktáty, které jsme psali s černou páskou přes oči a přepisy textů na čas jsme zvládali se střídavým úspěchem. Teprve po letech jsem si koupil vlastní kufříkový psací stroj německé výroby
Anglický vynálezce Henry Millo přihlásil svůj patent na psací stroj v roce 1714, přesto nešlo o zcela první vynález, protože „stroj, který tiskne písmena na papír“, jak zní záznam, už vyrobil Ital Francesco Rampazetto v roce 1575. Bohužel se nedochoval, takže nevíme, jak vypadal a jak fungoval. Avšak ani Millův psací stroj si nemůžeme prohlédnout, nezůstalo po něm do dnešních dnů nic, než záznam o patentu číslo 395. To byly začátky, na které navazovaly další pokusy během 18. století, ale vyústily nakonec jen v sestrojení psacího stroje pro nevidomé. Roku 1775 se podařilo konstruktéru Wolfgangu von Kempelenovi sestrojit takový přístroj pro nevidomou hudebnici na vídeňském dvoře Marii Theresii von Paradis a v roce 1808 vynalézá Ital Pellegrin Turrim psací stroj pro osleplou hraběnku Karolinu Fantoni da Fivizzano. Byly to sice neforemné velké bedny, ale zmínění dámy je považovaly za „pomůcku k nezaplacení“, jak poznamenala Italka v dopisu vynálezci a svému milému Turrimu. Roku 1829 získává patent na svůj psací stroj nazvaný typographer Američan William Burt. Pak následuje originální vynález dánského pastora Rasmuse Malling-Hansena, který je dán do výroby roku 1870. Písmena měl umístěna na ramenou v kouli, pod níž se otáčel válec s papírem. První skutečně praktický psací stroj, podobný tomu, jak jsme jej znali, 5
z uspořených částek z nevelkého učitelského platu a byl jsem na něj velmi pyšný. Sloužil mi věrně celá léta, než jsem jej vyměnil za počítač. Můj spolužák Zdeněk mi však na starém psacím stroji píše dopisy dodnes. Psaní textů na mechanickém psacím stroji mělo svá úskalí, pokud jste udělali chybu. Dala se opravit buď zamáznutím bílým opravným lakem a pak natisknout písmeno správné, ale byly k dispozici také opravné papírky, které se přiložily na chybu, a přes papírek se pak natiskla
oprava. Když bylo třeba opravit třeba celé slovo nebo větu, to už byl velký problém. Většinou nezbylo, než celý text přepsat. To všechno elegantně řeší počítač, kde je možno smazat celé části a vepsat na jejich místo text opravený, je možno měnit velkost písma, tvar, zvýraznění atd. Prostě vše, co na psacím stroji nebylo možno uskutečnit. Ano, pokrok běží dál a čím nás asi vynálezci překvapí zítra?
= pokračování příště ____________________________________________________________________________________________
=
Reakce br. Jiřího Čejky-Péguyho na text Maxe Kašparů (viz předminulé a minulé číslo NDS).
Duchovní a duševní primitivismus – příčiny krize lidství a společnosti V poslední době zaujal naši veřejnost svými úvahami na téma „Co se stalo s naší dobou“, prezentovanými v různých sdělovacích prostředcích, prof. Jaroslav Maxmilián Kašparů, známý jako Max Kašparů. Zkušený editor skautského tisku bratr Vladislav Jech – Kamzík, uvědomující si potřebu diskuse na téma, kterému se věnuje Max Kašparů, oslovil několik skautských autorů a požádal je k hlubšímu zamyšlení nad příčinami krize lidství a lidské společnosti s přihlédnutím k současnému stavu České republiky, která se stále ještě jen velmi obtížně vzpamatovává ze čtyřicetiletého období komunistické totality. Jsem jedním z těch, které bratr Kamzík o příspěvek k diskusi požádal. Za jednu z hlavních příčin krize lidství a společnosti považuji duchovní a duševní primitivismus, jejichž důsledkem je mimo jiné neustále se prohlubující kolaps hodnotového systému. To samozřejmě není jen důsledek minulého totalitního systému, který v mnohém v naší společnosti stále ještě přežívá. Podobný hodnotový kolaps prožívá v podstatě veškerý civilizovaný svět. A jeho katastrofický dopad se pak také projevuje prakticky všude. Člověk jako jednotlivec a jeho život ztratili svou hodnotu a význam. Konec konců stačí se rozhlédnout po světě. V ekonomicky a společensky vyspělých zemích převládá konzumní společnost, která velmi nehospodárně nakládá s přírodními zdroji potravin a surovin nutných k životu a existenci lidstva. V zemích, které bývají považovány za „rozvojové“, trpí miliony lidí hlady a nemocemi a předčasnou dětskou úmrtností. Stále máme co dělat s úplným nebo částečným analfabetismem. Lidstvo ztrácí pozitiv-ní vztah člověka k bližním a je ovládáno lží, egoismem, bezohledností, bezcitností, násilím a závistí… Duchovní a morální hodnoty a víra ve vyšší moc, která nás přesahuje, ztratily nebo ztrácejí svůj význam a smysl a sekularizovaná společnost hledá nějaký nový smysl a cíl života. I u nás se setkáváme s fanatickými a pro společnost svým způsobem velmi nebezpečnými ateisty, kterým se, bohužel, dostává ve sdělovacích prostředcích prostoru, aby tak mohli působit na veřejnost. Kdo z dnešní mladé generace zná židovsko-křesťanské desatero a vnímá jeho význam a poslání. Koho to zajímá? Paradoxem je, že se neustále prohlubují poznatky vědy a techniky atd., zatímco duševní potenciál nastupujících generací se snižuje a zůstává velmi často nevyužit. Je to celospolečenský hazard s duchovním a duševním „kapitálem“ lidstva. Klesá úroveň vzdělávání učitelů všech stupňů. Vysokoškolských titul, počínaje bakalářským, lze získat v některých případech velmi snadno bez většího nadání a studijního úsilí. Klesající úroveň učitelů se pak zpětně projevuje v nízké úrovni výuky žáků a studentů.
6
Vliv na to má i otázka autorit a celebrit. Pamatuji dobu, kdy pro nás byli autoritou rodiče, učitelé a profesoři, kněží, skautský vůdce, cvičitel v Sokole, starosta, atp. a samozřejmě nejvyšší představitel státu a další významné veřejné, politické, vědecké a kulturní osobnosti. Těch jsme si vážili a respektovali je. Jakou autoritu může mít dnes učitel, který se bojí žáků a jejich rodičů? Neodvážil jsem se doma přiznat, že jsem byl ve škole tělesně potrestán, protože bych byl potrestán znovu a ještě důkladněji. Nejde jen o autoritu či autority, jejichž význam zcela vymizel, ale také o celebrity. V „Akademickém slovníku cizích slov“ je celebrita definována jako věhlasná, ve společnosti nebo ve svém oboru vážená osoba. Nebudu to rozpitvávat, ale jak snadné je dnes stát se celebritou v čemkoliv. A jak málo toho k tomu je zapotřebí. Max Kašparů píše o nenormálním chování duchaprázdných celebrit všeho druhu, které zaujaly místo jako vzory po moudrých básnících a osvícených autoritách, do kterých by „moderní český sjednocený Evropan“ už ani nekopl. Často se hovoří o tom, že společnost je nemocná. Některé z těch příčin jsem naznačil. Velký podíl na tom mají sdělovací prostředky. Úroveň mnohých je velmi nízká, zejména některých českých televizních seriálů, které si mnozí berou za vzor. Max Kašparů má pravdu, hovoří-li o „televizních kanálech“. Čeština některých rozhlasových a televizních hlasatelů a moderátorů je žalostná. Společnost se zbavila víry, ale v poslední době působí někteří jednotlivci dojmem, jakoby cestu k víře hledali. Duchovní a duševní primitivismus ovládá značnou část lidstva. Proč si dělat starosti s nějakým vzděláním. Stačí přece mít peníze. Všechno až na zdraví se dá koupit. K čemu je mi studium odborné literatury nebo četba beletrie? Proč bych měl poslouchat klasickou hudbu nebo jazz, vždyť přece stačí „trsat“ v primitivním hřmotném rytmu bubnů? Proč nehledat uspokojení v alkoholu, drogách a sexu? Vždyť tak žijí a konají ve světě mnohé celebrity, které si omladina bere za vzor a nevadí jí, že si tito její miláčci sami tím zkracují svůj život. Proč se věnovat sportu v zájmu svého zdraví, když přece důležité je vyhledat sport, který vynáší? Ale je hodně povolaných a málo vyvolených. A mohl bych pokračovat a připomínat korupci, protekcionismus… Mnohé ze současného dění zavání lidským hyenismem. Chtěl jsem původně začít tuto svou úvahu slovy, že lidstvo potřebuje pro svůj život skauting, naplňování jeho idejí, principů a metody. Skauting, který se za více jak sto let své existence osvědčil a prokázal smysl a poslání svého výchovného působení a přípravy mladých generací pro život. Proto skauting překáží každému totalitnímu režimu. Max Kašparů se soustřeďuje ve svých úvahách do značné míry jen na Českou republiku, ale ona ta jeho hodnocení mají širší význam a zasahují v podstatě celý svět. Celý svět je nemocný a jeho nemoc se trvale zhoršuje a prohlubuje. Navíc jde o nemoc infekční, která postupně postihuje jednu zemi za druhou. Na jedné straně se zkvalitňuje zdravotní péče, aby se na druhé straně prokázalo, že pro mnohé lidský život nemá žádnou cenu. Kolik lidí včetně malých dětí v současné době umírá zcela zbytečně. Max Kašparů na základě své odborné kvalifikace a svých životních zkušeností odhaluje nemoci lidské společnosti a velmi kriticky se k nim vyjadřuje. V tom má nesporně pravdu. Pokouší se také o terapii. Z jeho slov je ovšem patrné, že sám v tomto směru hledá a snad i trochu spekuluje. Najít lék na onemocnění lidské společností není snadné. Zejména v době, kdy se opět začínají vyslovovat obavy, že se může zase objevit nový diktátor, který nabídne lidstvu totalitní řešení a většina ho příjme a podrobí se. Dvacáté století bylo několikrát svědkem něčeho podobného. Společnost by na něco takového měla být připravena. Jenomže, mají-li pro ni v převažující míře hlavní smysl a význam „chléb a hry – panem et circenses“, můžeme jí takovou požadavek, povinnost či úkol předložit? Lze něčeho takového na lidech žádat, když smyslem jejich životů je ve skutečnosti něco úplně jiného? Naznačil jsem, že lék pro nemocné lidstvo se nabízí ve světovém skautském hnutí s jeho třemi základními principy – povinností k Bohu, povinností k druhým - bližním a povinnosti k sobě. Roudnice nad Labem, únor 2016, Jiří Čejka – Péguy ŘSV
7
20. ročník - Květinového dne se koná 11. května 2016. Přínos ČESKÉHO DNE PROTI RAKOVINĚ 2015: STAV SBÍRKOVÉHO ÚČTU K 31. 12. 2015 - 18.156.872 Kč, což je celková získaná částka vč. DMS, drobných darů... VŠEM, KDO SBÍRKU PODPOŘILI, ORGANIZÁTOŘI UPŘÍMNĚ DĚKUJÍ!!! Liga proti rakovině Praha, tel.: 224 919 732,
[email protected], www.lpr.cz . ______________________________________________________________________________________
JUNÁK – zkušební komise pro OČK „Myšlenkové základy skautingu a historie“ vyhlašuje v roce 2016 pro další zájemce zahájení XXXI. zkušebního období Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 16. září 2016 od 17,00 do 18,00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 25. listopadu 2016 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka (str. 72 a 74) a dále obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami nebo mohou využít konzultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 1. září 2016 dle vzoru „Forock-04-01.xls“ z webových stránek Junáka, kterou doplní kopií svého vůdcovského dekretu, a to na internetovou adresu - Miloš Blažek - e-mail:
[email protected] či na telefon: 241 441 806, anebo na e-mail tajemníka komise:
[email protected] . Miloš Blažek-Merkur, předseda komise
________________________________________________________________
Ste zk a pí s m ák ů 20 1 6 letos zahrnuje vedle „klasickéʺ podoby k opravě poštou zasílaných papírových či elektronicky e-mailem předkládaných soutěžních archů novou formu „e-learninguʺ tj. řešení na webu; soutěžící si již nyní v tomto případě otevřou doma anebo na schůzce apod. webovou stránku http://stezkapismaku.cz/ a zaregistrují se do soutěže – web je interaktivně vede.
8
Druhé, závěrečné kolo této znalostní soutěže, však zůstává beze změny, tj. na základě řešení „na papířeʺ podle pokynů organizátorů, a to dne 17. 11. 2016 v Praze. Soutěžící, kteří docílí výsledků potřebných pro postup, po skončení 1. kola obdrží pozvání na finále v Praze – do 2. kola - jako obvykle adresně.
Obrázek z roku 2015 ukazuje, že této znalostní soutěže se účastní děti, mládež i „odrostlíʺ milovníci Bible …
Zmínku si zaslouží také oblíbený výběr knih s duchovní tématikou, které soutěži rovněž tradičně věnují vydavatelství: Návrat domů, Advent-Orion, Biblická jednota, Česká biblická společnost, Portál a Samuel jako sponzoři soutěže.
9
Křižovatka Junáka distribuuje tuto metodiku, vydanou TDC za finanční podpory České rozvojové agentury (zdroj: Program zahraniční rozvojové spolupráce podporovaný EU). Metodika především vysvětluje základní pojem – ocitujeme si definici z 1. kapitoly: „Co je kontroverzní téma Kontroverzní témata jsou charakteristická tím, že vzbuzují silné emoce a mají tendenci rozdělovat společnost či komunitu (rodinu, oddíl, …). Je to dáno tím, že u nich lidé silně zastávají určitá přesvědčení, protichůdná vysvětlení a řešení, založená na předpokladech, zkušenostech, zájmech a hodnotách. Otázky spojené s kontroverzními tématy nemohou být vypořádány jednoduše odvoláním se k důkazům a faktům. Mezi kontroverzní témata může ve skautském prostředí patřit třeba otázka trestů a odměn, nošení skautských krojů nebo alkohol na skautských akcích. V širším prostředí pak například kyberšikana, obavy z radikalizace mladých, nastavení mezinárodního obchodu apod. ▷ Kontroverznost tématu se může proměňovat v čase a situaci. Téma uprchlictví a migrace je dlouhodobé globální téma, miliony lidí musejí opouštět domovy už léta, aktuálním a kontroverzním se však v ČR stalo až nyní. Je to hezky vidět na reakcích lidí na materiály, které vznikaly v předchozích letech. Řada příruček globálního vzdělávání se tématům migrace věnovala i v českém kontextu již před rokem 2014. Některé pedagožky a pedagogové, vedoucí je běžně zařazovali. Zatímco dříve prošlo vydávání příruček bez silnějšího vzbuzování emocí ve společnosti, v současné situaci se i nevinná ledolamka nazvaná „objímání na hranicích“, která uvozuje přemýšlení nad smyslem zdí a hranic, jen kvůli svému názvu stává výbušnou, protože silně evokuje postoj otevřenosti. ▷ Kontroverzní témata jsou každodenností našeho života. A to tím spíš, že díky vzájemné propojenosti světa se stále častěji setkáváme s různými perspektivami, tedy různými pohledy na problém nebo téma. ▷ Téměř každé téma se může stát kontroverzním, pokud členové skupiny zastávají různé interpretace událostí, mají různé hodnotové rámce, emoce a osobní zkušenosti. Mají jiný pohled na to, co se má stát dál a jak má být téma řešeno. Anebo pokud je nějaký názor představen způsobem, který vyvolává emocionální odpověď u těch, kteří nesouhlasí.“ Metodika nabízí v situaci současné uprchlické krize náměty na práci s krizovými tématy. Kapitola č. 1 z přílohy vysvětluje: „MIGRACE Migrace lidí, tedy jejich pohyb z jedné oblasti do druhé se záměrem se v nové oblasti dočasně či trvale usadit, se dá v určité míře chápat jako projev přirozenosti každé lidské bytosti – je to činnost, kterou lidé provozují od „nepaměti“. Migrant/migrantka Člověk, který změní své místo pobytu překročením mezinárodně uznávaných státních hranic a stráví zde déle než jeden rok (dle definice OSN). V ČR se často diskutuje otázka legálních a nelegálních migrantů/ek: ▷ Legální migranti/ky Přichází v rámci státem řízeného přistěhovalectví, regulovaného pomocí víz a pobytových oprávnění. 10
▷ Nelegální migranti/ky Vstupují na území bez víza či pobytového oprávnění. Proto i uprchlíci a uprchlice, opouštějící své domovy často za dramatických okolností, někdy vstupují na území hostitelského státu nelegálně. Jejich pobyt je možné a žádoucí následně zlegalizovat. Uprchlík/uprchlice Státní příslušníci/e třetí země, kterým bylo přiznáno právní postavení uprchlíka/ce ve smyslu Ženevské úmluvy a jsou oprávněni/y pobývat na území členského státu. Dle Úmluvy je uprchlík/ce osoba, která utekla ze své původní země před válkou či před životu nebezpečným pronásledováním založeným na rasových, náboženských, národnostních či politických důvodech či na příslušnosti k určitým společenským skupinám a která může tuto skutečnost dokázat. V ČR je osoba, které bylo přiznáno postavení uprchlíka/ce, označována jako azylant/ka. Azylant/ka Je osoba cizí národnosti, které byl udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Na azylanty/ky je nahlíženo jako na cizince/ky s uděleným trvalým pobytem. Toto postavení je udělováno na časově neomezenou dobu a může být odebráno jen ze závažných důvodů stanovených v zákoně. Dočasnou variantou mezinárodní ochrany je doplňková ochrana – viz níže. Azylanti/ky nemají volební právo a např. nemůžou vykonávat takové zaměstnání, jehož podmínkou je státní občanství. Jako azylant/ka je v ČR označována i osoba, které bylo Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) přiznáno postavení uprchlíka/uprchlice. INTEGRACE Integrace cizinců/ek je proces umožňující postupné začlenění do společnosti přijímajícího státu. Cílem integrace je dle ministerstva práce a sociálních věcí „oboustranně přínosné nekonfliktní soužití cizinců/ek a majoritní společnosti“. Konkrétní nástroje a politiky integrace řeší stát a pověřené orgány, na obecné – lidské úrovni jde o hledání postoje k jinakosti a přístupu k rovnosti lidí. Různé přístupy k předcházení etnickému konfliktu Imigrační politiky vlád variují mezi třemi teoretickými modely integrace36. ▷ Asimilace V české diskuzi často zaměňována s pojmem integrace. Předpokládá naprosté začlenění etnické menšiny do většinové společnosti státu oproštěním se od jazykových, kulturních a sociálních odlišností menšinové skupiny a přijetím vlastností a projevů většiny. Tento přístup předpokládá odstranění konfliktu založeného na etnickém základě ztrátou etnické identity menšiny a její začlenění do většinového proudu společnosti. ▷ Multikulturalismus Multikulturalismus předpokládá začlenění jednotlivců a skupin přiznáním participace bez ztráty sociokulturní etnické identity. Aktivní účast na společenském dění je základem pro zamezení etnickému konfliktu. Multikulturalismus uznává legitimitu a rovnost etnických skupin při vyjádření odlišných kultur. ▷ Oddělení etnických skupin (přechodná diferencovaná inkorporace) Třetí cestou k předcházení konfliktu je minimalizace styku mezi etnickými skupinami. Může se projevovat jako omezení participace etnických menšin ve většinové společnosti, ale v krajní podobě i jako etnické čistky. Metodiku si lze stáhnout z Křižovatky Junáka: http://lidevpohybu.eu/wp-content/uploads/2016/04/Lide_v_pohybu_web.pdf Jak dokládají autoři metodiky, migrace je sice dlouhodobý jev, ale vysloveně „kontroverzním“ tématem se stala teprve „nedávno“. V úvodu píší (a vlastně nabízejí): „Skauti a NaZemi připravili tuto metodiku jako pomůcku pro skautské vedoucí a další pedagožky a pedagogy, kteří se tématům uprchlictví a migrace chtějí v práci s dětmi či mladými lidmi věnovat. Přináší informace, programy a aktivity, odkazy na další kontext. Zejména ale ukazuje cesty, jak si poradit s kontroverzními tématy obecně. Jak připravit bezpečné prostředí pro diskuzi.“
11
Ce sta V životě každého člověka nastanou okamžiky, kdy jeho cesta, po které se snaží jít rovně a nevybočovat ze společenských mantinelů, náhle změní nebo ztratí svůj směr. Důvodem může být jakákoliv událost. Nastávají, tak pro člověka okamžiky hledání a návratu na tu dobrou starou cestu, plnou společensky přijatelných konvekcí. Avšak proud času mu nedovolí se vrátit do těch starých šlápot. Protože před sebou nebo vedle sebe vidí ještě jedny šlápoty, ale zatím netuší – neví, čí jsou. Pokaždé, kamkoliv se „hne“, vidí druhé šlápoty. Někomu je to absolutně jedno, jinému už ne. Začne hledat a pátrat. Člověk se na své cestě zastavil a musí najít jiný vhodný směr, novou příležitost mít zase svoje společenské uplatnění i možnost rozdat sám sebe. Kus svého Já rozdá svým bližním, kamarádům, spolupracovníkům. Na své nové cestě potká a pozná vztahy v jednání lidí, které na své staré cestě považoval za svoje kamarády a nejbližší. Najednou je vidí jinak, tak nějak nově v novém světle a mnohdy se nestačí divit. Dokáže-li pochopit jejich pohnutky, jež vedly ke změně jejich názoru na dané události, dojde na začátek své nové cesty. Dokáže-li správně pochopit chyby, kterých se dopustil sám a využije-li nových možností tyto chyby napravit ve prospěch svůj i druhých, vykročí po nové cestě opět dál. Naše cesty nejsou vždy jen krásně rovné a plné slunce, mohou zatáčet, být kamenité, trnité, ale i plné lásky a porozumění. Na cestě nám mnohdy nesvítí jenom slunce, může pršet, vát silný vítr a být nepohoda. Překonáme-li veškeré útrapy a nástrahy života s hlavou vztyčenou a s upřímným pohledem do dáli, dojdeme na konec svojí staré cesty. Před námi je cesta nová, umetená, radostná, plná lásky. A svět ve své hlouposti na tu naší cestu mnohdy hodí kus keře s trny - my ten keř můžeme vzít v pohodě do rukou a odstranit z cesty nebo jej opatrně obejdeme anebo se zastavíme a čekáme, mnozí čekají dlouho. Dokážeme-li však keř odstranit, můžeme se ohlédnout zpět a vidět svou pouť. Uvidíme mnoho a také dvoje šlápoty. Jedny jsou naše a ty druhé …. (Jan 14 / 6,7) – slova Ježíšova: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli." Vítězslav Čermák – Atana, příbramský Kmen Mohawk Svaz skautů a skautek České republiky, z. s. ______________________________________________________________________________ NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 80 výtisků * * Adresa redakce: Junák – český skaut, z. s. Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1. * * Vedoucí ODV: Jiří Zajíc (e-mail:
[email protected] , mobil: 723 963 939). * * Výkonný redaktor: Vladislav Jech (mobil: 737 537 534; e-mail:
[email protected] ) * * Technické zázemí: Adéla Čapková (mobil: 603 592 895). * * Předplatné pro rok 2015 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč. * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce.*
12
