Moravskoslezský kraj
Vrací památky do života
Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Důl Alexandr v Ostravě v Ostravě Kunčičkách . . . . . . . . . . . . . . 4 Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Opavě . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Kostel Nejsvětější Trojice v Raduni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Kostel sv. Benedikta v Krnově – Kostelci . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Kostel sv. Jiří v Pelhřimovech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Kostel sv. Petra a Pavla v Jistebníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Kostel sv. Prokopa a sv. Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem . . . . 18 Kostel sv. Antonína Paduánského na Prašivé . . . . . . . . . . . . . . 22 Kostel sv. Petra a Pavla v Hněvošicích . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Dům U Mouřenína v Opavě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Věž Hláska v Opavě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Kostel sv. Michaela Archanděla v Řepištích . . . . . . . . . . . . . . 30 Dřevěná zvonice v Čakové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Dřevěná zvonice v Jakubčovicích nad Odrou . . . . . . . . . . . . . . 34 Sochy sv. Šebestiána a Panny Marie v Klímkovicích . . . . . . . . . . 36 Větrní jáma Vrbice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Zámek ve Fulneku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
1
Úvod
2
Předkládaná publikace, připravená zaměstnanci Moravskoslezského kraje zařazenými do krajského úřadu na úseku památkové péče, vznikla se záměrem prezentovat Moravskoslezský kraj jako donátora – poskytovatele finanční podpory jednotlivým vlastníkům kulturních nebo národních kulturních památek na jimi realizované projekty obnovy nemovitostí spoluvytvářejících historické dědictví našeho regionu. Kraj podporuje danou aktivitu již od roku 2004, a to prostřednictvím dotačního programu nebo individuální dotace, avšak doposud nebyla tato iniciativa dostatečně prezentována. Touto publikací se snažíme o nápravu a představujeme odborné i laické veřejnosti několik již realizovaných projektů, na kterých se Moravskoslezský kraj finančně spolupodílel a které nejsou v jeho vlastnictví. Konkrétně se jedná o 16 akcí obnovy kulturních památek z různých míst našeho kraje a 1 akci rekonstrukce národní kulturní památky z Opavy. U jednotlivých památek je uvedena krátce historie objektu nebo jeho stavební vývoj a následně popis dotací podpořených zásahů a prací. Na závěr publikace byla zařaze-
na krátká informace o dotačním programu a přehled podpořených objektů, včetně výše poskytnuté dotace. V případě opakovaně dotované akce je uvedena celková částka poskytnutá za všechny vyjmenované roky. Autorky publikace věří, že se jim podařilo představit několik méně známých památkově chráněných nemovitostí a pozitivním způsobem představit památkovou péči. Za to autorkám patří poděkování. Za sebe bych chtěl všem občanům Moravskoslezského kraje i jeho návštěvníkům popřát, aby se v našem kraji i nadále dařilo vracet památky do života a jejich návštěvníci měli jenom pozitivní zážitky z poznávání pamětihodností v našem regionu.
Svatomír Recman
náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje
3
Důl Alexandr v Ostravě – Kunčičkách Historie a popis objektu
4
Černouhelný hlubinný důl byl postaven v letech . 1896–1913 v Ostravě - Kunčičkách společností Severní dráha Ferdinandova. Samotná těžba byla zahájena už v roce 1898. V roce 1926 došlo ke sloučení dolu Alexandr se sousedním dolem Zárubek a nahrazení parního těžního stroje elektrickým. Těžební činnost byla ukončena v roce 1976. Poté důl sloužil jako pomocný provoz jiných dolů, až v roce 1993 došlo k zasypání těžní a o rok později výdušné jámy, čímž zde byla definitivně ukončena veškerá činnost spojená s důlním provozem. V současnosti tvoří areál dolu komplex devíti budov s historizujícími fasádami a dvě strojní zařízení. Důl má dvě jámy, těžní a větrní, přičemž jsou obě jámové budovy se stejnými těžními věžemi postaveny podle hlavní osy tvořené kotelnou s komínem. Po stranách pak stojí provozní objekty. V souvislosti se změnami, které proběhly v roce 1926, došlo k nahrazení původní strojovny a těžní jámy novými. Postupem času byla dostavěna část kompresorovny a kovárny, později
zbořena strojovna větrní jámy, po roce 1994 budova prádla a v roce 2004 i strojovna těžní jámy. Převážná část areálu byla v podstatě od ukončení těžby bez využití. V roce 2002 převzala kovárnu a postupně i kočárovnu a administrativní budovu nezisková organizace Charita sv. Alexandra, která zde vytvořila chráněné dílny.
Obnova areálu
Stavební obnova areálu byla zahájena v roce 2003 obnovou novější části kovárny a postupovala v roce 2008 obnovou původní budovy. Práce zahrnovaly opravy fasády, oken, výměnu okapů a klempířských prvků. Od roku 2009 probíhaly práce na obnově kočárovny a administrativní budovy. Obě jámové budovy s těžními věžemi byly postupně opravovány od roku 2003 a v témže roce byla provedena oprava střechy lampovny, cechovny. Práce na obnovách byly spolufinancovány jak s přispěním Moravskoslezského kraje, tak prostřednictvím Havarijního programu Ministerstva kultury ČR.
5
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Opavě Historie a popis objektu
6
Vznik kostela Nanebevzetí Panny Marie je spjat s činností Řádu německých rytířů, který se stavbou románského kostela započal pravděpodobně krátce po roce 1204. Stavba chrámu z režných cihel byla dokončena v poslední třetině 14. století v podobě vysokého síňového trojlodí s polygonálně uzavřeným presbytářem na východní straně a dvěma věžemi při západním průčelí, přičemž jižní věž je zakončena barokní laternou a nedokončená severní věž cimbuřím. Použití charakteristického stavebního materiálu, jako právě tvrdě pálených cihel v líci zdiva, představuje vliv severské gotiky. Dalším specifickým materiálem použitým při stavbě byl tufit, z něhož byly zhotoveny portály, ostění oken, části říms, klenební žebra nebo kružby. Po roce 1540, kdy Řád německých rytířů postoupil kostel městu, se městská rada soustředila na vybudo-
vání reprezentativní střechy nad jižní věží – na koruně hranolové části věže byl zhotoven ochoz a nad oktogonální nástavbou vztyčen štíhlý jehlancový krov. 7
Dne 25. srpna 1758 kostel při velkém požáru Opavy vyhořel a většina interiérového vybavení včetně varhan a litinových zvonů byla zničena. Malířskou výzdobu bočních oltářů nově provedl vídeňský malíř Felix Ivo Leicher. Rovněž byl zničen Lehnerův hlavní oltář, který nahradil nový baldachýnový navržený architektem Mauriziem Pedettim a zhotovený v letech 1782–1784 Janem Schubertem. Ten je také autorem většiny sochařské výzdoby kostela. Součástí interiéru je také epitaf pro Karla Lichtenštejnského z roku 1767 od Johanna Georga Lehnerta z Řezna. Barokní úpravy chrámu byly dokončeny v roce 1788 a o rok později, dne 12. června 1789, byl kostel slavnostně vysvěcen.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Opavě
Kolem kostela se až do roku 1796 nacházel hřbitov s kaplí sv. Michaela.
8
Koncem 19. století se začaly objevovat záměry regotizace kostela s cílem vrátit kostelu jeho tzv. „gotickou podobu“. Změna v chápání památkové ochrany a kladení důrazu především na konzervaci již neumožnila provést regotizaci v zamýšleném rozsahu. Z navrženého projektu G. Hauberrissera tak bylo využito jen několika detailů především na západním průčelí, např. v podobě chrličů. V průběhu staletí prošel kostel několika stavebními úpravami a několikrát vyhořel, přesto si zachoval svůj
jedinečný architektonický charakter a právě pro své kulturně historické a umělecké hodnoty je od roku 1995 národní kulturní památkou.
Obnova kostela
Od roku 2004 prochází kostel Nanebevzetí Panny Marie celkovou rekonstrukcí. V letech 2009–2011 proběhla po etapách sanace krovu a střechy, v následujícím roce byla realizována obnova režného zdiva fasády opěrného pilíře na jihovýchodní straně presbytáře, včetně jeho statického zabezpečení, a v roce 2013 byla obnovena kamenná ostění oken exteriéru sakristie.
9
Kostel Nejsvětější Trojice v Raduni Historie a popis objektu
10
Kostel Nejsvětější Trojice v Raduni z přelomu 16. a 17. století se nachází ve střední části obce, v blízkosti zámeckého areálu. Stavba kostela byla započata v roce 1598 z iniciativy Pertolda Tvorkovského, vlastníka raduňského panství, nejvyššího komorníka a zemského hejtmana Opavského knížectví. Stavba trvala až do roku 1603 kvůli zdržení během morové epidemie. Kostel byl slavnostně vysvěcen dne 10. května 1603 a byla při něm zřízena i fara. Farnost však existovala jen 11 let a v době třicetileté války zanikla. Z exteriéru působí strohá architektura kostela s renesančními prvky téměř pevnostním dojmem. Jedná se o rozložitou jednolodní stavbu na půdoryse latinského kříže, s presbytářem orientovaným na východ a vstupním průčelím na západ. To je tvořeno hranolovou věží ukončenou jehlancovou střechou. Interiér kostela oproti tomu působí díky novogotickému vybavení –
tribunám, kazatelně a oltářům – mnohem romantičtěji. O to se zasloužili ve 2. polovině 19. století tehdejší majitelé panství, rodina Blücherů z Wahlstatu. Hlavní loď včetně presbyteria a příčné lodi jsou zaklenuty křížovou klenbou V kostele se nacházejí také dvě krypty, které byly využívány až do roku 1929, kdy zde byl naposledy pohřben Lothar hrabě Blücher.
Obnova kostela
Od roku 2003 probíhaly práce na obnově kostela spolufinancovány z dotačního programu Moravskoslezského kraje. V roce 2004 bylo obnoveno zastřešení věže kostela a v letech 2005–2009 pokračovaly práce na obnově střechy hlavní lodi, presbyteria a příčné lodi. V rámci jednotlivých fází byla odstraněna stávající dožilá krytina a položena krytina nová, včetně nového oplechování, okapů a svodů.
11
Kostel sv. Benedikta v Krnově – Kostelci Historie a popis objektu
12
Na území dříve samostatné obec Kostelec, dnes součásti jihozápadního předměstí Krnova, se nachází jedna z nejstarších sakrálních památek Českého Slezska, kostel sv. Benedikta. Pozdně románský kostel s obdélnou lodí a presbytářem ukončeným apsidou na východě byl postaven pravděpodobně ve 2. čtvrtině 13. století a krátce po dokončení stavby vyzdoben pozdně románskými nástěnnými malbami. Čtvercové pole presbytáře bylo v polovině 14. století zaklenuto křížovou klenbou s hruškově profilovanými žebry. Pozdně románská výzdoba byla v 1. polovině 15. století přemalována a postupná pozdně gotická výmalba naplnila představu o celkové výzdobě interiéru. Výmalba vítězného oblouku na počátku 16. století završila středověkou malířskou výzdobu interiéru. Koncem 3. čtvrtiny 18. století došlo k pozdně barokní přestavbě kostela pod vedením hlavního městského stavitele Michaela Clementa. Z jeho středověké hmoty se zachovala jen východní část lodi a presbytář složený z chóru a půlválcové apsidy, dnes sloužící jako sakristie. K dalším stavebním úpravám kostela docházelo od počátku 60. let 19. století, kdy byla před západní průčelí přistavěna věž, až do poslední velké opravy v 50. letech 20. století.
Restaurátorský průzkum sakristie provedený v letech 2000–2001 potvrdil existenci starší malířské výzdoby, která byla v letech 2001–2007 restaurována a která učinila z kostela sv. Benedikta jednu z nejvýznamnějších sakrálních památek Moravskoslezského kraje. Z románské fáze se na konše apsidy dochoval v mandorle monumentální Kristus Pantokrator obklopený symboly evangelistů, ve spodním pásu pod polopostavami světců výjevy z Kristova dětství. Po stranách mandorly se nacházejí fragmenty pozdně gotické výzdoby zobrazující zástupy apoštolů. Nad konchou je vyobrazeno Korunování Panny Marie sv. Trojicí, na protějším oblouku Proměnění Páně na hoře Tábor. Na klenbě jsou zobrazeny postavy církevních otců a symboly evangelistů. Severní stěnu nad dveřmi pokrývají souvisle dochované výjevy ze života sv. Benedikta, v horní části jižní stěny sedm skutků milosrdenství, ve spodní části sedm smrtelných hříchů.
Obnova objektu
V letech 2001–2007 probíhaly na středověké malířské výzdobě sakristie kostela sv. Benedikta rozsáhlé restaurátorské práce.
13
Kostel sv. Jiří v Pelhřimovech Historie a popis objektu
Středověký kostel sv. Jiří stojí na území zaniklé vsi Pelhřimovy u Slezských Rudoltic na Bruntálsku na hranici s Polskem. Obec byla vysídlena na konci 40. let minulého století, zdejší domy byly zbourány a zůstal zachován jen kostel, který postupně chátral. 14
Hřbitovní kostel, jehož základy pocházejí pravděpodobně z 3. čtvrtiny 13. století, byl od okolní zástavby oddělen hradební zdí a příkopem, což zdůrazňovalo jeho specifické postavení v rámci obce. Jedná se o orientovanou jednolodní podélnou stavbu s pravoúhlým presbytářem a obdélnou sakristií na severní straně. Loď, včetně presbytáře, je opatřena nízkými opěráky. Barokní průčelí kostela s lomeným vstupem nese dřevěnou zvonici. Interiér je plochostropý, pouze sakristie má lomenou valenou kamennou klenbu. Interiér kostela byl omítnut a vyzdoben nástěnnými malbami, zachovanými dnes už jen torzálně.
Ke stavebním úpravám původně gotického kostela došlo především v období baroka a v 19. století, kdy byla stržena západní zeď a kostel prodloužen. Před 2. světovou válkou byla stržena klenba presbytáře a nahrazena plochým stropem, dále byl odstraněn triumfální oblouk a na západě vztyčen, na místě původního barokního, nový kůr.
Obnova objektu
Od roku 2001 se věnuje záchraně kostela včetně jeho okolí současný vlastník, kterým je Ekologické občanské sdružení Hnutí DUHA Jeseníky. Doposud se s finanční podporou státu, kraje a sponzorů podařilo opravit střechu, strop a dřevěnou věž kostela. V roce 2013 probíhaly práce na obnově sakristie, jedné z nejstarších částí kostela.
15
Kostel sv. Petra a Pavla v Jistebníku Historie a popis objektu
16
Farní kostel sv. Petra a Pavla z počátku 19. století, současná dominanta obce, nahradil ve své době již nevyhovující nedaleký kostel vystavěný kolem roku 1481. Původní kostel měl charakter z části zděné a z části dřevěné stavby se zvonicí, kolem níž se rozkládal hřbitov zrušený v letech 1812–1815. Stavba kostela sv. Petra a Pavla byla zahájena v květnu 1808, trvala čtyři roky a k jeho vysvěcení došlo dne 25. října 1812. Nový hřbitov byl při kostele zřízen až v roce 1823. Zasvěcení kostela sv. Petru a Pavlovi, patronům rybářského cechu, souvisí s místní tradicí rybníkářství. Podélných jednolodní kostel s protáhlým polygonálním presbytářem na východě a s věžovým průčelím na západě se nachází na mírném návrší nad středem
obce. Loď kostela kryje sedlová střecha se sanktusníkem nad presbytářem, věž v průčelí je ukončena barokní cibulovou bání. Interiér kostela je zdoben především střídmou iluzivní výmalbou, hlavním oltářem zasvěceným sv. Petru a Pavlovi v presbytáři, barokním oltářem sv. Anny, křtitelnicí a kazatelnou.
Obnova kostela
Od roku 2006 probíhají práce na obnově střechy kostela, které započaly výměnou stávající střešní krytiny za břidlici v rozsahu presbytáře, provedení klempířských prací, tesařských výměn, včetně fungicidní impregnace a pojistné hydroizolace. Postupně byla v roce 2010 obnovena báň na věži kostela a od roku 2011 se pracuje na celkové obnově střechy hlavní lodi kostela.
17
Kostel sv. Prokopa a sv. Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem 18
Historie a popis objektu
Dřevěný kostel sv. Prokopa a sv. Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem, místními dodnes označován jako „ruský kostelík“, byl postaven koncem 17. nebo počátkem 18. století v obci Hliňanec u Mukačeva na Podkarpatské Rusi a původně byl zasvěcen sv. Archandělovi Michaelovi. Po stavbě nového zděného kostela přestal být dřevěný kostelík využíván a před zničením ho zachránila koupě centrálním ředitelem Vítkovické báňské a hutní společnosti, Ing. Eduardem Šebelou,
který byl rovněž předsedou Okrašlovacího spolku v Kunčicích pod Ondřejníkem. S jeho přispěním zorganizoval převoz kostela do Kunčic. Samotnou stavbu, včetně inventáře, získali iniciátoři zdarma, avšak převoz a opětovné sestavení na novém místě stál zhruba dvacet tisíc korun. Rozebráním a sestavením byla pověřena ostravská firma stavitele Ing. Vojáčka. Převoz po železnici proběhl v srpnu 1931.
Chybí fotografie.
19
Kostel sv. Prokopa a sv. Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem
20
cházel obraz sv. Prokopa a sv. Barbory malíře Spillera, než byl roku 1994 ukraden.
Kostel sv. Prokopa a sv. Barbory je postaven z dubového dřeva na obdélném půdorysu s úzkým, téměř čtvercovým, kněžištěm. Střechu hlavní lodi kostela kryje, stejně jako všechny obvodové stěny, štípaný šindel. Přímo nad průčelím kostela se nachází nepůvodní mírně se rozšiřující dvoustupňová věž zvonice čtvercového půdorysu s kupolovitým zakončením. Hlavní loď kostela je na svém vrcholu zakončena velkou cibulovitou kopulí. Kolem lodi kostela obíhá vyvýšený ochoz se zábradlím tvořeným ornamentálně vyřezávanými sloupky.
V letech 1983–1986 prošel kostel zásadními obnovnými pracemi, jež se týkaly výměny šindelové střešní krytiny, restaurování ikonostasu, oboustranně malovaného procesního kříže, samostatně visícího obrazu Pantoktora, nahrazení palubovek pokrytých koberci novou červenou dlažbou a rekonstrukce obvodové podsíně.
Interiér kostela je zařízen původním bohatě zdobeným řeckokatolickým ikonostasem. Na hlavním oltáři se na-
V letech 2008–2010 pak proběhla postupná obnova krovu, šindelové střešní krytiny a obkladů stěn kostela.
Obnova kostela
21
Kostel sv. Antonína Paduánského na Prašivé Historie a popis objektu
22
Dřevěný římskokatolický kostel sv. Antonína Paduánského stojí na vrcholku Malé Prašivé a je významným poutním místem Těšínska. Kostel nechal roku 1640 postavit hrabě Jiří z Oppendorfu jako poděkování za záchranu před rozzuřeným jelenem a ještě téhož roku byl kostel vysvěcen. Původní patrocinium sv. Ignáci z Loyoly, oblíbenému patronu hraběte, bylo roku 1673 změněno, kvůli stejnému zasvěcení kostela na území téže farnosti, v nedalekých Malenovicích. Kostel, původně bez kruchty a sakristie, byl během 18. století průběžně dostavován, došlo k výměně stávající cihelné podlahy za dřevěnou a k pořízení nových varhan. Obnova kostela v důsledku pokročilé hniloby proběhla na začátku 30. let 20. století a k rychlé opravě bylo nutné přikročit také koncem 2. světové války, kdy byl zasažen dvěma dělostřeleckými granáty.
Kostel má poměrně jednoduchou konstrukci tvořenou mohutnými jedlovými trámy. Na obdélnou hlavní loď osvětlenou zalomenými okny s okenicemi navazuje mírně odsazený trojboký presbytář. Nad vstupním průčelími je umístěna malá věž, která je stejně jako stěny kostela pobita šindelem. Jednoduše řešený interiér s polygonálním triumfálním obloukem zdobí oltářní obraz sv. Antonína Paduánského od těšínského malíře Vankeho.
Obnova kostela
K zásadní obnově exteriéru kostela, zahrnující výměnu šindelové střešní krytiny a šindelového obvodového pláště, výměnu tesaných roubených stěn a opravu krovu nad lodí a věže, došlo v roce 2006.
23
Kostel sv. Petra a Pavla v Hněvošicích Historie a popis objektu
24
Dřevěný barokní kostel sv. Petra a Pavla stojí na severozápadním okraji obce a na Opavsku se dochoval jako jediný svého typu. Byl postaven v roce 1730 pravděpodobně na místě kostela staršího, také dřevěného. Jedná se o orientovanou podélnou jednolodní stavbu s odsazeným trojboce ukončeným presbytářem, k němuž z jihu přiléhá sakristie. Ze západu k hlavní lodi přiléhá předsíň s nízkou zvonicí. Sanktusník nad presbytářem byl osazen v polovině 19. století. Téměř čtvercovou plochostropou loď doplňuje trojkřídlá tribuna na trojbokých pilířích. Zařízení interiéru kostela pochází převážně z 30. let 18. století. Ústředním prvkem prostoru je hlavní oltář s obrazem sv. Trojice
se sochami sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 19. století po stranách a původním obrazem Madony s dítětem v nástavci. K původnímu vybavení patří také přízední kazatelna se čtyřbokým řečništěm, zdobená dřevořezbou čtyř evangelistů.
Obnova kostela
Rozsáhlou rekonstrukcí prošel kostel v letech . 2005–2008, která spočívala ve výměně plechové střechy za šindelovou, včetně výměny poškozených částí krovu. Postupnou obnovou prošel také interiér kostela, včetně restaurování oltáře, obrazů a dalšího vybavení interiéru.
25
Dům U Mouřenína v Opavě Historie a popis objektu
26
Dům čp. 290, zvaný U Mouřenína, stojí na ulici Mezi trhy v Opavě. Dům sloužil původně jako lékárna, jíž získal do vlastnictví lékárník a přísedící městského soudu Thomas Cipps. V souvislosti s funkcí přísedícího užíval Cipps znak, kde je na polceném štítě zobrazena hlava mouřenína s pohanskou korunou na modré okřídlené kouli a dva zelení hadi ovinutí kolem zlaté tyče. Poté, co získal lékárnu, se do jejího pojmenování promítly symboly jeho znaku a z tehdy označované lékárny U Zlatého anděla vznikla lékárna U Mouřenína.
ních arkád jsou umístěny hlavy mouřenínů. Průčelí je v patrech členěno průběžnými pilastry s korintskými hlavicemi, jejichž sokly jsou zdobeny maskami a rozetami. Prostor mezi okny a nadokenními římsami zdobí bohatý rostlinný štukový ornament, přičemž je ještě v prvním patře doplněn o medailóny s portréty imperátorů a reliéfy orlů. Fasáda je ukončena atikou s volskými okny a bustami dvou mouřenínů a antických bohů Pallas Athény a Árese.
Dům s barokním jádrem a bohatě členěnou fasádou z 1. poloviny 18. století je v přízemí prolomen novodobými arkádami a zdoben bosáží. Nad klenáky boč-
V roce 2011 proběhla kompletní rekonstrukce fasády, včetně úpravy parteru objektu dle dobových materiálů.
Obnova objektu
27
Věž Hláska v Opavě Historie a popis objektu
28
Pozdně renesanční městská věž, nebo také Hláska, je součástí budovy radnice a je dominantou nejen Horního náměstí, ale celé Opavy. Hláska stojí na místě původního tzv. Kaufhausu, který spojením se sídlem městské správy získal ve 14. století charakter radního domu. Kromě skladu převáženého zboží se zde také prodávalo sukno a v patře pak sídlila městská rada a soud. S tím je spojeno také dobové označení Schmetterhaus (dům sukna). Později sem byly přemístěny i tzv. pekařské lávky. Doposud dřevěná věž byla v 2. polovině 16. století smetena vichřicí a nahrazena v letech 1614–1618 zděnou renesanční věží podle návrhu opavského stavitele Kryštofa Prochhubera. Od konce 16. století prošla budova radnice několika přestavbami, přičemž hodinová věž zvaná Hláska svůj
vzhled v podstatě nezměnila. Představuje tak čtyřbokou věž, přecházející v třípatrový oktogon s ochozem, zakončený třípatrovou bání s otevřenou lucernou. Po stavebních úpravách počátkem 20. století, kdy došlo k odstranění někdejších kupeckých domů a jejich nahrazení secesní novostavbou, zde bylo umístěno Městské muzeum a archiv. K další stavební úpravě došlo po 2. světové válce, kdy byla budova poškozena dělostřeleckými útoky. V současné době slouží Hláska opět jako sídlo městské správy, Magistrátu města Opavy.
Obnova objektu
Generální oprava objektu spočívající mimo jiné v obnově fasád, střechy a báně věže proběhla v roce 2006.
29
Kostel sv. Michaela Archanděla v Řepištích Historie a popis objektu
30
Římskokatolický kostel sv. Michaela Archanděla z poloviny 80. let 15. století se nachází v severní části obce Řepiště a řadí se k cennému souboru slezských dřevěných kostelů. Původně se jednalo o farní kostel, v roce 1654 byl však přiřazen k Šenovské farnosti a v roce 1785 přeřazen k farnosti vratimovské. Ještě na konci 17. století byl kostel zasvěcen sv. Mikuláši. Dnešní podoba kostela se od té původní již poměrně liší - z vnější strany kostela byla galerie a krytá podsíň nazývaná „sobota“. Značnými stavebními úpravami prošel kostel v 2. polovině 19. století, kdy byla mimo jiné, z důvodu špatného stavu, rozebraná a znovu postavena hlavní loď. Dnešní střídmou podobu kostela ovlivnily stavební zásahy nejen v exteriéru, ale také v interiéru. Dřevěná
obdélná konstrukce stojí na podezdívce ze smíšeného zdiva. Plášť stavby, včetně střechy, věže a sanktusníku, je pokryt šindelem. Na východě uzavírá hlavní loď trojboké kněžiště. Vstupní průčelí s krytou předsíní a neukončeným trojúhelníkovým štítem nese čtyřhrannou věž zakončenou nízkou plechovou cibulí.
Obnova kostela
Větší úpravou interiéru prošel kostel v polovině 90. let 20. století, během níž byly obnoveny vnitřní omítky a pořízeny nové lavice. V roce 2007 byla provedena částečná výměna poškozeného šindele a nátěr obvodových stěn. Jednou z posledních oprav byla v roce 2010 generální obnova varhan varhanářem Martinem Tvarůžkem.
31
Dřevěné zvonice Čaková 32
Historie a popis objektu
Dřevěná zvonice, příklad lidové architektury pravděpodobně z poloviny 18. století, stojí ve střední části obce Čaková, ležící mezi Krnovem a Bruntálem. Prostá dřevěná zvonice čtvercového půdorysu je krytá šindelovou střechou s drobným latinským křížem na vrcholu.
Obnova zvonice
Udržovací práce na zvonici proběhly v roce 2010, v rámci kterých bylo především vyměněno a ošetřeno šindelové krytí.
33
Dřevěné zvonice Jakubčovice nad Odrou 34
Historie a popis objektu
Vysoká dřevěná zvonice na návsi obce Jakubčovice nad Odrou, v blízkosti bývalého fojtství, pochází z poloviny 17. století. Věžová zvonice na čtyřbokém půdorysu, jejíž plášť kryje štípaný šindel, je ukončena osmihrannou plechovou stříškou s pozlaceným patriarším křížem ve vrcholu.
Obnova zvonice
Zvonice byla v letech 1992–1993 obnovena s přispění bývalých německých a současných českých občanů. Kompletní renovací pak prošla v roce 2013, kdy byl opraven a ošetřen šindelový plášť, střecha a kříž.
35
Sochy sv. Šebestiána a Panny Marie v Klimkovicích Historie a popis objektu 36
Kamenná plastika sv. Šebestiána z roku 1760 stojí v centrální části náměstí v Klímkovicích. Sochu sv. Šebestiána, jakožto jednoho z ochránců proti moru, nechali vytvořit z vlastních prostředků místní obyvatelé. Původně plastika stála před hlavním vstupem do radnice, v té době zvané buduněk. Světec v mírně nadživotní velikosti se představuje ve své typické póze, přivázaný ke kmeni stromu a probodaný zlacenými šípy. Na stejném místě dříve stávala také pískovcová plastika Panny Marie Immaculaty z roku 1823, kterou
městu věnoval zdejší rodák F. Juřina. Postava Panny Marie, umístěná na vysokém kamenném podstavci, stojí na zemském glóbu a levou patou drtí hlavu hada, symbol hříchu. V náručí drží zlacenou lilii a nad hlavou má svatozář.
Obnova soch
V roce 2009 proběhly na obou sochách restaurátorské práce. Následně byla socha sv. Šebestiána přemístěna do centrálního prostoru náměstí a socha Panny Marie ke vstupu do kostela sv. Kateřiny.
37
Větrní jáma Vrbice Historie a popis objektu
38
Areál větrné jámy se nachází na pomezí Ostravy – Hrušova a obce Vrbice, v těsné blízkosti hlavní železniční tratě bývalé Severní dráhy Ferdinandovy (oficiálně zvané Výhradně privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda) z Vídně do Krakova. Jáma byla založena v roce 1911 společností Kamenouhelné doly C. k. privilegované Severní dráhy císaře Ferdinanda a sloužila jako výdušné dílo pro tzv. Vrbické důlní pole. Komplex budov z režného zdiva s mansardovou střechou, jenž projektoval architekt František Fiala, autor mnoha technických staveb, zahrnoval ve své době jámovou budovu, malou příhradovou těžní věž a dvě ventilátorovny s difusory. Za jámovou budovou se nachází strojovna, ve které se zachoval těžní stroj z roku 1916 s asynchronním motorem německé firmy AEG a převodovkou. Z téhož roku pochází i 16,5 m vysoká těžní věž, kterou dodala firma Elberzhagen a Glassner z Moravské Ostravy. Z původního technického zařízení
se dochoval rovněž elektrický pístový kompresor Siemens – Schuckert z roku 1913. Na přelomu 50. a 60. let 20. století byl areál větní jámy přeměněn na pomocný důl blízkého mateřského dolu Hubert (po 2. světové válce přejmenován na Stachanov) v Hrušově, důl byl prohlouben a areál stavebně i technicky přizpůsoben běžnému provozu. V roce 1974 se stal pomocný důl Vrbice součástí těžního pole dolu Eduard Urx. V době útlumu byla v roce 1992 jáma Vrbice zasypána, nadále však zůstala v provozu degazační stanice, která trvale slouží pro odsávání důlních plynů.
Obnova areálu
Obnova budov areálu, která probíhala v několika etapách, zahrnovala vyčistění zčernalého zdiva exteriéru strojovny těžního stroje, výměnu dveřních a okenních dřevěných výplní, opravu mansardové střechy, vnitřní opravy strojovny nebo obnovu nízké příhradové věže.
39
Zámek ve Fulneku Historie a popis objektu
40
řech nadzemních podlažích na půdoryse nepravidelného obdélníku se sloupovou lodžií na jedné z kratších stran a hranolovou věží nad vstupním průčelím. Objekt je krytý mansardovou střechou s vikýři. Fasáda, jednoduše členěna lizénovými rámci a okny s hladkými šambránami, byla upravena na počátku 19. století. V uspořádání interiéru se projevuje složitá stavební historie objektu - v suterénu se dochovaly prostory s renesančními klenbami, zlomek gotické klenby a ostění gotického portálu, v přízemí se pak nacházejí lunetové klenby se štukovým dekorem. Patra jsou plochostropá. Tzv. Dolní zámek byl po požáru v roce 1803 obnoven a upraven na byty a kanceláře vrchnostenských úředV roce 1801 Horní i Dolní zámek vyhořely a svou dnešní níků a hospodářské prostory. Jedná se o rozsáhlou podobu získaly díky stavebním úpravám provedených podélnou, mírně zalomenou budovu s mansardovou podle projektu krnovského stavitele Jana Mihatsche. střechou. Průčelí, otočené k městu, rytmicky člení válHorní zámek představuje volně stojící budovu o čty- cové baštové rondely s helmicemi. Zámecký areál se rozkládá na trojúhelném ostrohu protáhlého návrší severovýchodně od historického jádra města a jeho dnešní podoba je výsledkem složitého stavebního vývoje. Zámecký komplex tvoří Horní zámek, stojící na místě původního hradu ze 13. století, značně přebudovaný v 70. letech 16. století do podoby čtyřkřídlového zámku, a historicky mladší tzv. Dolní zámek, vznikající od poloviny 17. století z obydlí pro služebnictvo a ze stájí. Zámek samotný si ještě v 18. století zachoval svůj renesanční charakter čtyřkřídlového kastelu s nízkými nárožními věžicemi, atikou a raně barokní věží.
41
Zámek ve Fulneku
42
Od poloviny 19. století byl zámek ve vlastnictví belgického krále. V rámci pozemkové reformy získal ve 20. letech 20. století fulnecký velkostatek a fulnecký zámek poslanec a velký vlastenec Jaromír Špaček. Majetek mu však v roce 1938 zabavili nacisté, po válce byl znárodněn a z části využíván jako sklad zdravotnického materiálu. Po roce 1989 byl po vleklých sporech zámek navrácen jeho synovi, Čechoameričanovi Rostislavu Špačkovi, který po několika letech nabídl zámek k prodeji. Od r. 2008 je vlastníkem ostravský podnikatel Teodor Reinhold.
Obnova zámku
V 80. letech minulého století došlo na zámku ke značným stavebním úpravám, především byly od 2. patra výše odstraněny dřevěné stropy, které byly nahrazeny hurdiskovými. Po navrácení majetku po roce 1989 se snažil Rostislav Špaček zámek udržovat a provedl především rozsáhlé parkové úpravy. Se změnou vlastníka pak probíhá od roku 2009 postupná celková obnova zámeckého areálu.
43
Program obnovy kulturních památek a památkově chráněných nemovitostí v Moravskoslezském kraji
44
Jedním z nástrojů účinnější péče o hmotné kulturní dědictví, kterým Moravskoslezský kraj naplňuje jmenovaný záměr, je dotační program s názvem „Program obnovy kulturních památek a památkově chráněných nemovitostí v Moravskoslezském kraji“, a ten bývá každoročně vyhlašován Radou Moravskoslezského kraje již od roku 2004.
vě chráněných nemovitostí na území kraje. Finanční podpora je určena především vlastníkům památek, které mají zásadní význam pro charakter Moravskoslezského kraje, nacházejí se ve špatném technickém stavu a jsou zpřístupněny či prezentovány veřejnosti za účelem kulturního, vzdělávacího, turistického nebo náboženského využití.
Účelem programu je podílení se Moravskoslezského kraje na finančních nákladech spojených se zachováním a obnovou kulturních památek a památko-
Doposud bylo s finančním přispěním kraje obnoveno bezmála 200 kulturních památek a památkově chráněných nemovitostí.
Název objektu Důl Alexandr v Ostravě – Kunčičkách Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Opavě Kostel Nejsvětější Trojice v Raduni Kostel sv. Benedikta v Krnově – Kostelci Kostel sv. Jiří v Pelhřimovech Kostel sv. Petra a Pavla v Jistebníku Kostel sv. Prokopa a sv. Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem Kostel sv. Antonína Paduánského na Prašivé Kostel sv. Petra a Pavla v Hněvošicích Dům U Mouřenína v Opavě Věž Hláska v Opavě Kostel sv. Michaela Archanděla v Řepištích Zvonice v Čakové Zvonice v Jakubčovicích nad Odrou Sochy sv. Šebestiána a Panny Marie v Klimkovicích Větrná jáma Vrbice Zámek ve Fulneku Celkem
období financování z rozpočtu MSK 2004, 2008–2010 2005, 2007, 2009–2013 2004–2009 2004–2007 2007–2008, 2011 2006–2007, 2010–2012 2008–2010 2006 2005–2008 2011 2006 2007, 2010 2010 2013 2009 2010–2011 2009–2011, 2013
celková poskytnutá částka 1 665 000 Kč 2 040 000 Kč 2 250 000 Kč 829 000 Kč 1 135 600 Kč 2 030 000 Kč 1 020 000 Kč 290 000 Kč 1 500 000 Kč 350 000 Kč 500 000 Kč 233 700 Kč 323 000 Kč 98 000 Kč 155 000 Kč 600 000 Kč 1 700 000 Kč 14 883 300 Kč
Vydavatel: Moravskoslezský kraj Autorky: Ing. Jitka Koščáková a Bc. Zuzana Madejová Realizace a design: Creativo D´ Arte s.r.o. © 2013 Ostrava
Moravskoslezský kraj Krajský úřad 28. října 117, 702 18 Ostrava tel.: 595 622 222, fax: 595 622 126 e-mail:
[email protected] www.kr-moravskoslezsky.cz ISBN: 978-80-87503-46-1
