MONTÉR VNITŘNÍHO ROZVODU

MONTÉR VNITŘNÍHO ROZVODU Ing. Bc. Jiří Čihák 36-003-H-Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace

1. ÚVODNÍ SLOVO Dostáváte do ruky pracovní sešit, který Vás seznámí s možností dalšího vzdělávání formou, která bude přijatelná pro úspěšné získání či zvýšení kvalifikace pro Vaše zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce. Tým autorů Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov připravil přehledného průvodce možnostmi i studiem, které je zakončeno certifikovanou zkouškou a získáním osvědčení dle zákona 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.

Záměrem práce Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov, jako kvalitního poskytovatele vzdělávacích služeb regionu Karlovarského kraje, je rozšíření a inovace vzdělávací nabídky dalšího vzdělávání (DV) v návaznosti na potřeby zaměstnavatelů (zejména malých a středních podniků) v Karlovarském kraji (KK). Záměr řeší v první vlně potřeby účastníků DV - zaměstnanců podniků v KK prostřednictvím tvorby 9 kurzů Dílčích kvalifikací (v návaznosti na NSK), a to v podobě komplexního vzdělávacího obsahu (prezenční vzdělávání s podporou tištěných materiálů, eLearningové vzdělávání, mobilní aplikace) s dopomocí webového vzdělávacího portálu. Kurzy jsou orientovány na obory stavební, strojní a elektrotechnické. Zásadním záměrem je rozšíření vzdělávací nabídky pro vzdělávání lektorů dalšího vzdělávání v oblasti specifik vzdělávání dospělých a využití nových forem vzdělávání (IT technologie).

Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov je školou státní, která 1. 9. 2012 oslavila 55 let své existence. Škola poskytuje vzdělávání v oborech elektrotechnických, strojírenských, stavebních, veřejnosprávních a ekonomických. Škola dlouhodobě produkuje kvalitní absolventy, kteří nachází u regionálních zaměstnavatelů otevřené dveře. ISŠTE Sokolov prošla rozsáhlou rekonstrukcí za 400 000 000 Kč, která ze školy udělala nejmodernější střední školu Karlovarského kraje s významným architektonickým akcentem, který hlavní budově vtiskl významný český architekt doc. ing. arch. Roman Koucký. Škola od roku 2006, po optimalizaci školství v Karlovarském kraji, nabízí ISŠTE Sokolov i obory stavební, pro které je výborně vybavena materiálně i personálně. Programy dalšího vzdělávání jsou pro Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou Sokolov příležitostí pro posílení vzdělanosti v regionu.

1|

2. OBSAH 1.

Úvodní slovo ............................................................................................... 1

2.

Obsah ....................................................................................................... 2

3.

Představení autora ....................................................................................... 3

4.

Regionální zaměstnavatelé v oboru .................................................................... 4

5.

Montér vnitřního rozvodu ................................................................................ 5

6.

Profil absolventa .......................................................................................... 6

7.

Průvodce studiem ......................................................................................... 7

8.

Studijní opory ............................................................................................. 8

9.

Učební text pro samostudium ..........................................................................10

10. Zkoušky dle hodnotících standardů....................................................................80 11. Studijní zóna ..............................................................................................87 12. Rozpočet ..................................................................................................87 13. Materiál ...................................................................................................87 14. Bezpečnost a ochrana zdraví ...........................................................................88

2|

3. PŘEDSTAVENÍ AUTORA Ing. Bc. Jiří Čihák, je absolventem -

ČVUT – stavební fakulta, ukončil v roce 1884

-

VUT Brno – Ústav soudního inženýrství, ukončil v roce 1997

-

Masarykův ústav vyšších studií – obor pedagogika, ukončil v roce 2006

Praxe -

22 let projekční praxe v oboru pozemní stavitelství

-

15 let znalecké praxe v oborech pozemní stavby, ekonomika staveb, průmyslové stavby

-

10 let pedagogické praxe

Zaměstnavatelé -

Báňské stavby Sokolov, k. p. 1984 - 1990

-

Vlastní podnikatelský subjekt JANA, Loket, s r. o., 1989 – dosud trvá

-

SPŠ Loket

-

ISŠTE Sokolov 2010 – dosud trvá

Kontakt: www.jiricihak.cz [email protected]

3|

4. REGIONÁLNÍ ZAMĚSTNAVATELÉ V OBORU Logo

4|

firma

adresa

kontakt

web

KV - ProIng, s.r.o.

Sokolovská 119/54 360 05 Karlovy Vary-Rybáře

[email protected]

www.kv-proing.cz

bss BÁŇSKÁ STAVEBNÍ SPOLEČNOST, s.r.o.

Chebská 53 356 01 Sokolov

[email protected]

www.bss-so.cz

RENSTAV stavební s.r.o.

Dobrovského 530 356 04 Dolní Rychnov

[email protected]

http://www.renstav.cz

TIMA, spol. s.r.o.

Vančurova 9 360 17 Karlovy Vary-Stará Role

[email protected]

http://www.timakv.cz

SubteraS KV, s.r.o.

Ostrov-Kfely 6 363 01

[email protected]

http://www.subteras.cz

Dušan Mihok - Kohim Stav

Nerudova 1003 357 35 Chodov

[email protected]

http://www.kohimstav.cz

SOKOSTAV HT, s.r.o.

Kraslická 574 356 01 Sokolov

[email protected]

http://www.sokostav.cz

Firma Jirkovský, s.r.o.

U Porcelánky 1052 357 35 Chodov

[email protected]

http://www.jirkovsky.cz

LAJKA, spol. s r.o.

K. Havlíčka Borovského 447357 51 Kynšperk

[email protected]

http://www.lajka-cz.cz

5. MONTÉR VNITŘNÍHO ROZVODU Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H) Autorizující orgán:

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Skupina oborů:

Stavebnictví, geodézie a kartografie (kód: 36)

Povolání:

Instalatér

Doklady potvrzující úplnou profesní kv.:

Osvědčení o profesní kvalifikaci

Kvalifikační úroveň NSK - EQF:

3

Úplnou profesní kvalifikaci Instalatér (kód: 36-52-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Montér vnitřního rozvodu plynu a zařízení (kód: 36-005-H) Topenář (kód: 36-004-H) Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H) Závěrečnou zkoušku z oboru Instalatér (kód: 36-52-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Montér vnitřního rozvodu plynu a zařízení (kód: 36-005-H) Topenář (kód: 36-004-H) Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H)

5|

6. PROFIL ABSOLVENTA Instalatér Práce instalatéra je nepostradatelná, výsledek jeho práce lidé využívají denně (např. při puštění vody, zapnutí plynového kotle), základní potřeby přísunu vody a tepla jsou tak zajištěny. Instalatér provádí montáž, údržbu a opravy vnitřních rozvodů vody, kanalizace a plynu včetně přípojek a montáže zařizovacích předmětů (například umyvadel, toalet) či seřízení plynových zařízení. Práci provádí dle technických výkresů, ve kterých se musí dobře orientovat. Důležité je technické myšlení, prostorová představivost a přesnost. Při práci instalatér používá především ruční nářadí, jako jsou klíče, pilky, svěráky, hasáky apod., dále například měřidla pro tlakové zkoušky. Pracuje s ocelí, mědí a zejména s plastem, spojování materiálů provádí svařováním, pájením, závitovými spoji nebo jinými technikami. Při svařování je nutná ochranná kukla. Na úrovni profese instalatér můžete v Karlovarském kraji nalézt uplatnění např. v těchto firmách: EUROTHERM – KV, s.r.o. INSTALACE KV, s.r.o. Kalora a.s. MANIPUL s.r.o. TOPEN, spol. s r.o. VOJÁČEK s.r.o.

6|

7. PRŮVODCE STUDIEM 7.1 Pouze zkoušky Postup zájemce o jednotlivé zkoušky. Zájemce projeví zájem podáním přihlášky ke zkoušce, která je volnou přílohou sešitu. Poskytovatel zkoušky (ISŠTE Sokolov) určí frekventantovi v daném termínu „mentora“, který provede zájemce zkouškou. Předá informace o podmínkách a zkoušce, seznámí zájemce o zkoušku se členy zkušební komise, určí rozsah sledované a hodnocené látky v rozsahu NSK (www.narodni-kvalifikace.cz). Zkouška je komisionální a dle pravidel daných standardem.

Pokud frekventant nezvládne byť jen jednu část předepsanou hodnotícím standardem Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H), nesplnil základní podmínku pro získání Osvědčení.

7.2 Kurzy a zkoušky Pokud se zájemce rozhodne pro přípravu ke zkoušce dle Hodnotícího standardu, podá přihlášku k tzv. „Kurzu“, který zájemce připraví na zkoušku dle Hodnotícího standardu. Stanovený rozsah kurzu je v případě kódu „Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H)“, 120 hodin, které probíhají v termínech před samotnou certifikovanou zkouškou dle Hodnotícího standardu před komisí. Výuku v kurzu lze provádět pouze kvalifikovanými učiteli odborných předmětů a odborného výcviku, popř. může část „Kurzu“ proběhnout na smluvních pracovištích partnera. Po absolvování kurzu podá frekventant, zájemce o komisionální zkoušku k získání Osvědčení, přihlášku ke zkoušce dle Hodnotícího standardu. Zkouška pak proběhne podle pravidla vymezeného Hodnotícím standardem.

7|

8. STUDIJNÍ OPORY 8.1 Literatura http://cs.wikipedia.org/> Vrána, J.: Montáž a zkoušení vnitřních vodovodů podle nové ČSN EN 806-4. Časopis Topenářství instalace 8/2010. Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění souvisejících předpisů. Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 409/2005 Sb. o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody, ve znění pozdějších předpisů.

8.2 Normy ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení ČSN 73 6660 Vnitřní vodovody + změny Z1, Z2, Z3 ČSN EN 805 (75 5011) Vodárenství - Požadavky na vnější sítě a jejich součásti ČSN EN 806-1 (73 6660) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 1: Všeobecně ČSN EN 806-2 (75 5410) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 2: Navrhování ČSN EN 806-3 (75 5410) Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 3: Dimenzování potrubí - Zjednodušená metoda

8|

ČSN EN 806-4 (75 5410) Vnitřní vodovody pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 4: Montáž prEN 806-5 Vnitřní vodovody pro rozvod vody určené k lidské spotřebě - Část 5: Provoz a údržba ČSN EN 1717 (75 5462) Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem ČSN 75 5490 Stavby pro hospodářská zvířata - Vnitřní stájový vodovod

9|

9. UČEBNÍ TEXT PRO SAMOSTUDIUM 9.1.

Obecné

Projektant: fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem osvědčení pro projektování – autorizace. Investor: fyzická nebo právnická osoba, která financuje přímo nebo nepřímo stavbu. Dodavatel stavby: fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem osvědčení pro provádění stavby (autorizace). Stavební úřad: Zástupce státu, který dohlíží na regulérnost výstavby Účastníci výstavby: Zástupci jednotlivých složek – HZS, KHS, ZČE, RWE, vodárna, telefony, památkáři, OŽP, BOZ, doly, lázně a zřídla, SÚJB, správce vodního toku, občanské sdružení, a další.

Projektová dokumentace Archivace PD 1 x stavební úřad 1 x vlastním nemovitosti 1 x projektant Význam projektové dokumentace stavby. Hlavním úkolem projektové dokumentace je vytvoření podkladu podle kterého se bude realizovat celá stavba. Projektová dokumentace neslouží pouze pro realizaci stavby, ale má také další úkoly. V rámci projektové dokumentace je nutné zohlednit veškeré podklady, které jsou platné pro dané území a jsou vydány (stavební uzávěry, územní řízení, biokoridory a další). Projekt také musí zajistit stavbu po stránce bezpečnosti, musí zajistit dlouhodobou životnost stavby, a také ekonomiku výstavby a v neposlední řadě pak I výsledný estetický vjem.

10 |

Projektová dokumentace se zpracovává v několika stupních s různou podrobností detailu. Rozlišujeme mezi projektovou dokumentací - k územnímu řízení, - projektovou dokumentací pro stavební řízení, - projektovou dokumentaci pro provádění stavby. Současné době se bohužel poslední stupeň projektové dokumentace často vynechává, což vede ke kolizím na samotné stavbě.

Pravidla tvorby výkresů Tato část tvoří úvod do problematiky vytváření výkresů pozemních staveb – kreslení výkresů stavební části, tak jak je tato problematika prezentována českou státní normou ČSN 01 3420 z července 2004. Z časových důvodů jsou vybrány pouze ty části, které jsou náplní zkoušky. Zájemci o podrobnější informace mohou použít uvedenou literaturu. Obsáhlost úvodní kapitoly naznačuje nutnost podrobnějšího samostatného studia samotné, výše zmíněné normy, tak dalších publikací a učebních pomůcek. Základní pravidla tvorby výkresů – požadavky na kreslení Pořizování výkresů stavebních objektů slouží k: -

určení tvaru, velikosti, polohy a dalších vzájemných vztahů jednotlivých stavebních prvků, konstrukcí a objektů,

-

určení technických vlastností konstrukcí, tak aby splnily technické požadavky.

Výkresy stavebních objektů musí být jednoznačné, úplné, zřetelné a přehledné. Výkresy musí splňovat nároky nejen na obsahovou stránku, ale i na formální jakost výkresů, mezi něž patří vhodná volba formátu výkresu, měřítka zobrazovaných objektů, rozmístění prvků výkresu apod. Dále je třeba uvést další skutečnosti, které provázejí výkresovou dokumentaci. Například počítačové zpracovávání, reprografie, export, tisk, zálohování apod., kdy musíme předem volit různé atributy výkresové dokumentace jako: minimální a maximální tloušťky čar, velikost písma, vhodné měřítko, volba univerzálního exportu do jiných souborových či tiskových formátů aj.

11 |

Všeobecné požadavky Výkresy se kreslí kreslícími pomůckami černou barvou nebo vícebarevně. Nejmenší velikosti obrazových prvků Nejmenší velikost obrazových prvků definujeme kvůli snadné čitelnosti a rozlišitelnosti údajů na výkrese. Obzvláště se zaměřujeme na dodržování minimální velikosti tloušťek čar, rozteče mezi rovnoběžnými čarami, minimální výšky písma, nejmenší délky kótovacích čárek a šipek.

Umístění zobrazení a popisů na výkrese Umístění jednotlivých částí na výkrese je přímo předepsáno příslušnou normou vycházíme z ČSN EN ISO 9431. Veškeré textové informace musí být vždy čitelné zdolat výkresu anebo z pravé strany výkresu. Jednotlivé části plochy výkresu se vyplní podle své důležitosti. Zcela vpravo dole je popisové pole se svými povinnými údaji.

Mezi povinné údaje patří identifikace investora a projektanta, lokalita stavby, název stavby, název výkresu, měřítko, a zcela vpravo dole musí být uvedeno číslo výkresu.

12 |

Nejmenší velikosti obrazových prvků Nejmenší velikost obrazových prvků definujeme kvůli snadné čitelnosti a rozlišitelnosti údajů na výkrese. Obzvláště se zaměřujeme na dodržování minimální velikosti tloušťek čar, rozteče mezi rovnoběžnými čarami, minimální výšky písma, nejmenší délky kótovacích čárek a šipek.

Formát originálu (předlohy) A0

841 x 1189

A1

594 x 841

A2

420 x 594

A3

297 x 420

A4

210 x 297

Pro umístění stavby na výkrese platí některé další zásady: -

hlavní vstup je orientován z dolního okraje výkresu,

-

převládající rozměr je rovnoběžný s dolním okrajem výkresu,

-

sever umisťujeme vždy nahoře,

-

pokud není sever nahoře, musí být výkres doplněny grafickou značkou se šipkou směrem k severu,

-

situační výkresy stavebních objektů se mají vždy orientovat k severu,

-

nad popisovým polem musí být uveden výškový systém (například Balt po vyrovnání nebo jadranský výškový systém),

-

stavba musí být jednoznačně výškově i polohově umístěna (za toto umístění zodpovídá geodet, který provádí vytýčení stavby včetně základních nosných prvků).

13 |

Formáty výkresů

Základem je mezinárodní norma ISO 216 a ČSN EN ISO 5457, která mimo jiné definuje základní formáty výkresů. V našem případě přichází v úvahu soustava metrická, hlavní řada ISO-A, která vychází z formátu o ploše jednoho čtverečního metru. Všechny základní formáty téže řady jsou si geometricky podobné, tzn., že mají stejný poměr stran. Jednotlivé formáty výše uvedené řady se označují písmenem A s připojením arabské číslice podle počtu dostupných dělení Rozměry výkresových listů A0 A1 A2 A3 A4

841 594 420 297 210

x 1189 x 841 x 594 x 420 x 297

Prodloužené formáty

14 |

Prodloužené formáty se tvoří zvětšením kratších stran základních formátů na hodnoty rovné násobkům jejich rozměrů. Označení prodlouženého formátu se skládá z označení základního formátu a jeho násobku podle tabulky 3, například A0x2, 4xA4. Zvláštní formáty V případě potřeby (například u liniových staveb) lze vytvořit i výkresové listy pro formáty, které nemají obdélníkový tvar. Musí však vycházet z rozměrů základních nebo prodloužených formátů. Skládání výkresů Výkresy se skládají podle pravidel popsaných v ČSN 01 3111. Přednostně se doporučuje skládat výkresy na formát A4 pro volné řazení do souboru (složek). Výkresy se skládají nejprve podél přehybů kolmých ke spodnímu okraji výkresu a potom podél přehybů rovnoběžných se spodním okrajem výkresu. Skládají se podle obrázku.

15 |

Měřítka (ČSN ISO 5455) Měřítkem výkresu se rozumí poměr délkového rozměru prvku předmětu zobrazeného na originálu ke skutečnému délkovému rozměru téhož prvku předmětu skutečného. Měřítka výkresů stavebních objektů se volí dle těchto zásad: -

1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro situační výkresy a situační schémata,

-

1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro celkové dispoziční výkresy a schémata stavebních objektů,

-

1:200, 1:100, 1:50 – pro výkresy dispozice stavebních objektů, zejména pro půdorysy, řezy a pohledy,

-

1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 – pro zobrazování podrobností,

Čáry Typy a tloušťky čar, jejich označení, uspořádání a kreslení stanoví ČSN EN ISO 120-20. Druhy čar - plné čáry, tj. čáry plynule (nepřerušované), - přerušované čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním týchž obrazových prvků (například čáry čárkované, tečkované), - střídavé čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním skupin obrazových prvků (například čáry čerchované). Podle tloušťky: -

tenké čáry,

-

tlusté čáry,

-

velmi tlusté čáry.

16 |

Zásady kreslení čar Pro kreslení přerušovaných a střídavých čar platí následující zásady: - délka čárek, velikost teček, popř. krátkých čárek i velikost mezer u téže přerušované čáry musí být stále stejné, - čerchované čáry začínají a končí čárkou, - čáry se křižují čárkami, tečkované čáry tečkami, - čáry vzájemně navazují čárkami, tečkované čáry tečkami, - zlomy a ohyby tvoří vždy čárky, u tečkovaných čar tečky, - u rovnoběžných přerušovaných a střídavých čar umístěných blízko vedle sebe se mají čárky a mezery, popř. vložené obrazové prvky, vzájemně střídat. Kryjí-li se na obraze dvě nebo více čar různého druhu (popř. významu), má se dodržet pořadí přednosti (nadřazenosti) v tomto sledu: - viditelné obrysy a hrany, - zakryté obrysy a hrany, - označení polohy myšlených ploch řezu, - osy souměrnosti, - těžištní osy, - pomocné čáry. Písmo a popis Požadavky na tvar a rozměry písmen, číslic a značek, jakož i základní požadavky na popis technických výkresů stanoví ČSN ISO 3098-0.

Popisy výkresů Popisy výkresů stavebních objektů se mají psát písmem kolmým a to písmem velké abecedy (pokud je technickými normami předepsán určitý způsob psaní, například mm, MPa, kPa, musí se tento způsob popisu dodržet i na výkresech.

17 |

Popisové pole Pro vypracování popisového pole na technických výkresech a obdobných dokumentech platí ČSN ISO 7200. Umístění popisového pole a tabulky změn na výkresech ve stavebnictví řeší ČSN EN ISO 9431. Popisové pole je ohraničené místo na výkresu, obsahující rubriky pro vepsání předepsaných údajů, které určují především zpracovatele výkresu, stavební dílo, obsah výkresu, měřítko, datum zhotovení výkresu, číslo výkresu apod.

Označování na výkresech Označování materiálů v řezech ČSN 01 3406 Grafické označení materiálu, které se uvádí pouze v plochách zobrazených v řezu, určuje jeho základní charakteristiku. Podrobnější údaje o druhu materiálu, jeho jakosti apod. se uvádějí v popisech (na výkresech, na odkazové čáře, ve specifikacích apod.) Převládající materiál se na výkresu nemusí graficky značit, popř. lze plochu v řezu označit všeobecným označením šikmými rovnoběžnými čarami (šrafováním) bez ohledu na druh materiálu. Podle potřeby lze v těchto případech uvést druh převládajícího materiálu v legendě nebo v poznámce výkresu. Pokud je nutné použít nenormového označení materiálu, může se použít doplňujícího grafického označení, které se musí vysvětlivkou (v legendě) na výkresu. Konstrukce určené k vybourání se graficky označují tečkováním. V případě potřeby se konstrukce určené k vybourání označí sloučením označení pro materiál. Starý stav se graficky neoznačuje. Vybarvují-li se výkresy, užívá se barevného značení uvedeného v normě. Konstrukce určené k vybourání se vybarvují žlutě. Starý (dosavadní) stav lze podle potřeby označit takto:  zdivo a beton šedou barvou  dřevo světle hnědou barvou

18 |

Zakreslování zařizovacích předmětů Zařizovací předměty se zobrazují jejich zjednodušeným obrysem v měřítku výkresu bez tvarových podrobností. Kreslí se čarami zvláštní tloušťky, kterou pro kreslení a popisování značek stanoví ČSN ISO 128.23. Zařizovací předměty v půdoryse se kreslí: 1. plnou čarou – předměty umístěné na podlaze zobrazovaného prostoru a předměty upevněné na stěnách pokud se prostor pod předměty provozně nevyužívá, 2. čerchovanou čarou se dvěma tečkami - předměty upevněné na stěnách, pod nimiž se prostor provozně využívá, 3. čárkovanou čarou – předměty, popř. části předmětu, zakryté jinými předměty, kreslenými plnou čarou.

19 |

Druhy zařizovacích předmětů 1. číslem položky, popř. i referenčním označením, 2. grafickými značkami, 3. kombinace výše uvedených dvou způsobů.

Kótování Všeobecně Zásady pro kótování na výkresech stavebních objektů (například délkové rozměry, výškové úrovně, velikosti sklonu) stanoví ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406.

Zásady Všeobecné zásady pro kótování předmětů na stavebních výkresech lze shrnout do těchto bodů: - pro určení rozměrů a polohy předmětů jsou rozhodující pouze kóty, tj. čísla určující požadovanou nebo skutečnou velikost rozměrů, popř. polohu předmětu a jeho prvků, bez ohledu na měřítko, v němž je obraz na výkrese nakreslen, - na výkrese se musí kótovat všechny rozměry, jichž je třeba k jednoznačnému geometrickému určení zobrazených předmětů, tj. k úplnému určení tvaru, velikosti a vztahů jednotlivých částí, v rozsahu závislém na účelu výkresu, - kóty se mají uvádět tak, aby se potřebný rozměr mohl přečíst přímo a nebylo jej třeba počítat z jiných kót, - každý rozměr se má u téhož předmětu kótovat pouze jednou, - kótovat rozměry zakrytých (neviditelných) obrysů se nedoporučuje, lze jej kótovat jen tehdy, je-li takto kótovaný rozměr jednoznačně a zřetelně určen, - kótují-li se na výkresech pomocné rozměry (například doplňkové, informativní, teoretické) píší se do okrouhlých závorek, - na výkresech je vždy rozhodující kóta, nikoli vyobrazení, kóta, která se zřejmě neshoduje s nakresleným rozměrem na obraze, musí se podtrhnout, aby nevznikla pochybnost o její správnosti, - kótuje se vždy od hran, stěn, rozhraní a pevných bodů, které bude možno na stavbě zjistit, popř. od označených os, přímek a prvků prostorové polohy předmětu, - při kótování předmětu je třeba vždy vzít v úvahu způsob jeho provádění, aby při měření (na stavbě, na dílci apod.) byla vždy dokončena ta část, od níž se kóty odvozují, - pro zabezpečení požadované kvality, funkce, bezpečnosti a spolehlivosti stavebních dílců, konstrukcí a objektů je nezbytné ve výkresech navrhnout systém geometrické přesnosti, předepsáním tolerancí, mezních odchylek, vytyčovacích a kontrolních značek.

20 |

Typy kót Ve výkresech stavebních objektů pozemních staveb a stavebních konstrukcí se kótují: - délkové rozměry v milimetrech (měřící jednotka se neuvádí), - výškové úrovně (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech na tři desetinná místa (měřící jednotka se neuvádí – například 437, + 5,876), za výchozí vodorovnou vztažnou (základní rovinu), (0,000) se u stavebních objektů volí zpravidla úroveň povrchu podlahy prvního podlaží, - rovinné úhly ve stupních (úhlových), měřící jednotky se ke kótám vždy připisují (například 1°15´23“). Je-li úhel menší než 1° píše se před údaj minut vždy 0°, - sklony rovinných ploch poměrem 1:x, nebo v procentech, popř. v promilích, značky % se připisují za číselný údaj. Prvky kótování Kótováním se rozumí souhrn pravidel a způsobů označování velikostí rozměrů a polohy jednotlivých prvků zobrazeného předmětu nezávisle na měřítku, v němž je předmět zobrazen. Pojem zahrnuje zapsání kót (součástí kóty jsou grafické a písemné značky připisované k číselné hodnotě rozměru, jako je například Ø, R, □, značky předepisování tolerancí tvaru a polohy, apod.), dále nakreslení kótovacích čar, pomocných kótovacích čar, hraničních značek.

Kótovací a pomocné čáry Kótovací a pomocné čáry se kreslí tenkými plnými čarami (přímkami, nebo oblouky). Pomocné čáry se prodlouží za kótovací čáry o 2-4 mm. Kótovací čáry se mají ukončit na pomocné čáře, pokud je není třeba prodloužit pro zapsání kót, popř. pro nakreslení vnějších hraničních šipek. Při hraničení kótovacích čar úsečkami v průsečících s obrysovými čarami předmětu (konstrukce) musí se kótovací čára prodloužit za hraniční úsečku asi o 1-2mm. Při kótování se může mezi obrysovou čarou a pomocnou čarou vynechat mezera. Na výkresech ve stavebnictví se ponechá mezera zejména tehdy, kdy pomocná čára navazuje na tenké obrysové čáry (hrany zobrazené v pohledu apod.).

21 |

Zásady pro kótovací čáry -

čáry se umisťují zpravidla vně obrazu předmětu,

-

při kótovaní přímého délkového rozměru se čáry kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem. Je-li několik čar nad sebou, umisťují se delší kótovací čáry dále od obrazu kótované části a kratší kótovací čáry blíže k němu,

-

vzdálenost mezi rovnoběžnými čárami, jakož i jejich vzdálenost od obrysových čar, od pomocných čar, os apod., musí být taková, aby příslušnost kót ke kótovací čáře byla vždy jasná,

-

čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování,

-

čáry se pokud je to možné nemají protínat,

-

čára se nesmí ztotožňovat s obrysovou čárou, s odkazovou čárou ani s osou, a nesmí být také jejich pokračováním,

-

čára se nesmí ztotožňovat s pomocnou čarou.

Zásady pro pomocné čáry -

při kótování přímého délkového rozměru se čáry kreslí kolmé na kótovaný rozměr,

-

čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování, čáry nemají protínat kótovací čáry.

Zásady pro hraniční značky Kótovací čáry se hraničí při kótování: -

délkových rozměrů úsečkami,

-

rovinných úhlů šipkami,

-

poloměrů a průměrů na kruhovém oblouku šipkami,

-

hraniční úsečky se kreslí tenkou plnou čarou skloněnou doprava (ve směru čtení) pod úhlem 45°. Nejmenší velikost hraniční úsečky je vidět.

-

Hraniční šipky se kreslí tenkou plnou čarou a mohou být otevřené, uzavřené, nebo vyplněné.

22 |

Zásady pro odkazové čáry Na stavebních výkresech se používají tyto odkazové čáry: -

jednoduchá, která dokazuje na jeden popis, nebo jeden obraz,

-

sdružená, která dokazuje současně na více různých popisů.

Odkazové čáry se kreslí tenkou plnou čarou a nesmí: -

vzájemně se přetínat,

-

být rovnoběžné se šrafami,

-

přetínat kótovací čáry,

-

procházet těmi částmi (prvky) zobrazeného předmětu (konstrukce), na který čáry neodkazují (s výjimkou sdružených odkazových čar).

Pro kreslení jednoduchých odkazových čar platí tyto zásady: -

odkazová čára se má vést šikmo k hranám zobrazené konstrukce, popř. šikmo k čarám, od nichž vychází (viz obr. 29) praporek, tj. vodorovná část odkazové čáry určená pro vepsání popisu, má být rovnoběžný s dolním okrajem výkresu popis se píše nad praporek nebo k praporku,

-

odkazová čára může mít ve své šikmé části jeden zlom,

-

podle potřeby lze spojit i několik odkazových čar, které mají společný praporek,

-

jednou odkazovou čarou lze odkázat i na několik položek, pozic,

-

odkazovou čáru lze zakončit kroužkem s vepsaným odkazem,

-

jako odkazovou čáru lze použít i osu, která se a jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným odkazem.

Pro kreslení sdružených odkazových čar platí tyto zásady: -

odkazová čára musí vždy vycházet ze zobrazené plochy a má být kolmá na vnější hranu zobrazené konstrukce,

-

odkazová čára u několikavrstvých konstrukcí zobrazených v řezu má začínat výraznou tečkou v nejzazší vrstvě, na kterou se odkazuje. Všechny vrstvy, které odkazová čára protíná, se musí popsat, nebo opatřit odkazem,

-

sdruženou odkazovou čáru lze nahradit jednoduchou odkazovou čarou tehdy, je-li skladba konstrukce podrobně zakreslena nebo popsána na jiném místě zobrazeného objektu, nebo na jiném výkrese.

23 |

Zapisování kót Velikost písma (číslic, písmen) pro kótování stanoví tabulka normy a druh číslic a písmen je rovněž v normě. Při psaní kót se mnohaciferná čísla rozdělují na skupiny po třech číslicích, mezi nimiž je mezera. Při rozdělování se postupuje od desetinné čárky na obě strany (například: 2 353 876, nebo 23,678 32). Čísla, která mají nejvýše čtyři číslice (před nebo za desetinnou čárkou), se nerozdělují (například 1892, nebo 0,7658)

Pravidla pro zapisování kót kóty se umísťují: 1. způsob: nad nepřerušenou kótovací čáru rovnoběžně s ní a poblíž středu kótovací čáry, nebo na odkazovou čáru. 2. způsob: do mezery v přerušené kótovací čáře, přednostně uprostřed její délky, popř. do mezery v přerušené svislé a šikmé kótovací čáře a u vodorovné kótovací čáry nad tuto čáru, kóty musí být čitelné, proto se nesmí psát přes jakoukoliv čáru v obraze ani tak, aby čára (např. osa) kótu rozdělovala. Není-li možno psát kótu mimo obraz, musí se pro její napsání příslušné čáry obrazu přerušit

-

pro napsání kóty ve šrafované ploše (popř. jinak graficky označené ploše) se šrafování v místě vepsané kóty přeruší – vhodnější je však umístit kótu mimo šrafovanou plochu,

-

kóty se nemají psát blízko místa, kde se kótovací čáry vzájemně přetínají,

-

při nedostatku místa se řetězové kóty psané na jedné kótovací čáře píší střídavě,

-

není-li dostatek místa pro vepsání kóty, lze kótu vepsat, jak je uvedeno na příkladech,

-

kóta, která zřejmě neodpovídá nakreslenému rozměru na obraze v daném měřítku, se musí podtrhnout.

24 |

Soustavy kótování Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů mající společný vrchol se použije: -

Řetězové kótování.

-

Kótování do (jedné) společné základny.

-

Smíšené kótování.

25 |

Výškové kótování Výškové kóty se uvádějí:

-

v absolutních hodnotách (nadmořských výškách) vztažených k použitému výškovému systému,

-

v relativních hodnotách vyjádřených v metrech, relativní výška se vztahuje ke zvolené základní rovině označené ±0,000. Úrovně nad zvolenou základní rovinou se označí kótou se znaménkem +, úroveň pod základní rovinou se označí kótou se znaménkem „-„

V půdorysech, popř. ve vodorovných řezech se výškové kóty: -

vodorovných ploch – se vepisují od obdélníku, nakreslených tenkou plnou čarou v kótované ploše, nebo na odkazové čáře,

-

vodorovných hran – uvádějí se na odkazové čáře vycházející od hrany bodů – uvádějí se na odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek, Ve svislých řezech, popř. v podélných profilech, na pohledech se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky.

Další způsoby kótování Další způsoby kótování: úhlů, oblouků, poloměrů, průměrů, sklonů, zkosení hran, potrubí, desek, tyčí, děr aj. jsou uvedeny v těchto normách ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406, nebo v publikaci: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5, strany 164-186. Doporučuji k samostudiu.

26 |

2. Orientace v materiálech pro potrubí, tvarovky, armatury a zařizovací předměty je dodávána ve stavebních délkách 500, 1000, 2000, trouba s hrdlem

5000mm, v případě větších zakázek i v délkách 3000 a 6000mm. Spojování se provádí pomocí hrdel a jazýčkového těsnícího kroužku.

koleno

je dodáváno v úhlech 15˚, 30˚, 45˚, 67˚, 87,5˚ a spolu s odbočkami splňuje všechny požadavky spojené s výstavbou a rekonstrukcí kanalizačních přípojek.

odbočka

dovoluje připojení boční větve o průměru menším nebo rovném průměru hlavní větve. Je dodávána v úhlech 45˚ a 87,5˚. je samostatné hrdlo, jehož nalepením na jakýkoli zbytek

hrdlový díl

trouby

lze

obdržet

plnohodnotnou

troubu

s

hrdlem

požadované délky. K lepení je možno použít běžná lepidla na PVC-U. přesuvka

hrdlový uzávěr

je nepostradatelný díl při dodatečném spojování trub, opravách či při včleňování odboček do již stávajícího vedení. zaručuje těsné uzavření hrdla, vyhovující tlakovým zkouškám přetlakem i podtlakem 0,05 MPa.

víčko

slouží k zamezení vnikání nečistot do rovného konce potrubí. Neumožňuje těsné uzavření.

spojka dvouhrdlá

nachází uplatnění při spojování zbytků trub a všude tam, kde je třeba spojit dva hladké konce potrubí.

27 |

redukce nesouosá

je prvek, kterým je možné plynule zvyšovat profil potrubí. Je vyráběn v rozměrech DN 125/100, DN 150/100, DN 200/150, DN 250/200, DN 300/250, DN 400/300.

přechodka z PVC na kameninu

vytváří systémový spoj mezi rovným koncem PVC trouby a kameninovým hrdlem. Do kameninových hrdel určených pro temování je nutno vložit gumový O kroužek, do tzv. L hrdel s gumovým těsněním nikoli.

přechodka z kameniny na PVC

je prvek, jehož prostřednictvím lze napojit rovný konec kameninového potrubí do hrdla PVC potrubí bez použití dodatečného těsnění. Součástí tvarovky je gumová manžeta s vysokou rozměrovou tolerancí vůči kamenině.

čistící tvarovka

usnadňuje montáž revizních šachet a je nepostradatelnou součástí kanalizačních přípojek. Všechny díly jsou zhotoveny z nerezavějících materiálů. nebo též „prosuvka“ slouží k pružnému a těsnému spojení

šachtová vložka

betonové revizní šachty s procházející PVC troubu. Její světlost v místě gumového těsnění odpovídá vnějšímu průměru procházející trouby. Použitý materiál - polyuretan a tvarování zaručují dokonalé spojení s betonem.

přechodka z litiny na PVC těsnění

umožňuje pružné a těsné napojení litinového potrubí do hrdla PVC potrubí.

těsnění je zároveň přechodem z rovného konce PVC trouby do hrdla litinové trubky.

náhradní těsnící kroužek

28 |

jehož chemická odolnost vyhovuje běžným odpadním vodám.

je nezámrzný velice flexibilní polypropylénový dílec k

lapač střešních

připojení okapového svodu. Je opatřen vyjímatelným košem

splavenin

na nečistoty a suchou zápachovou uzávěrou. je dodávána v provedení pro potrubí DN 100 a 150 s nosností

dvorní vpusť

5 až 7 tun. zpětná klapka je univerzální tvarovka z vysoce houževnatého plastu, sloužící zároveň jako čistící tvarovka, zpětná klapka

zpětná klapka

nebo uzávěr. Samotná klapka je z nerezové oceli a je opatřena aretací.

instalační

nezbytná pomůcka ke správnému ukotvení potrubí. Používá

objímka

se především v medicíně a stomatologii.

dvoušroubová

Voda Voda - účel: rozvod pitné vody k jednotlivým zařizovacím předmětům (umývadlo, vana, atd.). Pitná voda: voda bez biologického, chemického znečištění, bez nepříjemných zápachů. Užitková voda: mytí aut, zalévaní zahrad atd. Zdroje vody: Studny

(vrtané, kopané),

Vodoteč

(řeka, potok rybník), hlubinný vrt.

Čištění vody hydroflorka, hydroflorovací stanice Stupeň stanice:

hrubé: (listí, řasy, ryba, žába), jemné čištění:síta (písek, drobné nečistoty), biologické čištění: mikroorganismy (chlor aktivní kyslík).

Čištění s chlorem - levnější, nejstarší způsob čištění, zapáchá, pijeme vodu s mrtvými těly organismů. Čištění aktivním kyslíkem: dražší, čistá voda, bez zápachu.

29 |

Rozvody vody Zdroj vody - čištění vody - doprava vody - spotřeba vody 60% Trubní rozvod Materiál: plast (PPr), měď, černá trubka (ocel). Kanalizační armatury UZÁVĚRY šoupata EURO 20 typ 23 nožová šoupata kruhová stěnová šoupata kruhový otvor stěnová šoupata čtvercový otvor PŘÍSLUŠENSTVÍ tuhé zemní soupravy teleskopické zemní soupravy ruční kola VZDUŠNÍKY pro malý průtok pro velký průtok kombinovaný

ŽABÍ KLAPKY žabí klapky

Zařizovací předměty - jsou pevně nainstalovaná zařízení trvale napojená na vodovod, kanalizaci popř. plyn, elektrickou energii, vzduchotechniku.

30 |

Zařizovací předmět Zařizovací předmět je účelné příslušenství obytných i provozních budov, které slouží k úkonům za použití vody. Především jsou zařizovací předměty používány při osobní hygieně a udržování čistoty v budově. Do zařizovacího předmětu přichází voda čistá ať už pitná či užitková a z něj odchází voda odpadní. Druhy zařizovacích předmětů Koupelna Nejtypičtějším zařizovacím předmětem v koupelně je umyvadlo a vana. Dalšími zařizovacími předměty, které mohou být umístěny, jsou WC, bidet nebo výlevka. Kuchyně V kuchyni se používá jako zařizovací předmět dřez. Jiné provozy Pítka, nádoba na mytí nohou, nádoba na zvracení, úklidová výlevka, sprchová vanička a další pro speciální provozy

3.

Návrh postupu práce, nářadí a pomůcek pro montáž vodovodních a kanalizačních rozvodů, armatur, zařizovacích předmětů a zařízení

Části sítě vnitřní kanalizace Potrubí vnitřní kanalizace Části sítě:

Potrubí. Zařizovací předměty a příslušenství.

31 |

Potrubí Druhy (části): ve směru od přípojky. 1. Svodné potrubí = Ležaté potrubí uložené v zemi nebo zavěšené pod stropem. V nejnižším podlaží, na které je napojeno kolenem odpadní potrubí nebo zařizovací předměty v nejnižším patře připojovacím potrubím. Vede od přípojky k odpadnímu potrubí, může mít vnitřní a venkovní část. 2. Odpadní potrubí = Hlavní svislé potrubí dešťové (uvnitř nebo vně budovy) splaškové. Vede od kolene na konci svodného potrubí přes všechna patra. Splaškové končí poslední odbočkou v nejvyšším patře (nad odbočkou pokračuje jako větrací potrubí). Dešťové končí dešťovým vtokem u žlabu a v úrovni terénu je „gajgr“. 3. Připojovací potrubí = Potrubí mezi zařizovacími předměty a odpadním potrubím nebo potrubí mezi zařizovacími předměty a svodným potrubím (v nejnižším patře). 4. Odtokové potrubí = Potrubí od zař. př. (nádrž, káď), které je vyústěno volně nad podlahovou vpusť. Nemá zápachovou uzávěru a není odvětrané. Nesmí se používat u pisoáru a WC. Zřizuje se výjimečně např. u dočasných provozů prodej ryb. 5. Větrací potrubí = Začíná nad nejvyšší odbočkou a je vyvedeno do venkovního prostoru. Slouží k odvětrávání domovní kanalizace a k vyrovnávání tlaku v ní.

32 |

Příslušenství vnitřní kanalizace 1. Zápachová uzávěra = zařízení, které pomocí vodního sloupce nebo mechanického uzávěru zabraňuje výstupu plynů (zápachu) z kanalizace do domovního prostoru 2. Podlahová nebo dvorní vpusť = odvádí vody z podlah nebo dvorů, má zápachovou uzávěru (podlahová vpusť – zvonový sifon, dvorní vpusť – mechanickou uzávěru) 3. Kanalizační armatury - kanalizační přivzdušňovací ventil (KPV), - čistící šachta (přístup k čistící tvarovce na svodném potrubí), - hlavní čistící šachta u výstupu domovní kanalizace budovy, - hlavní vstupní šachta – u napojení domovní kanalizace na přípojku, - revizní šachta - vně budovy, pro kontrolu a zkoušky, ne pro vstup.

33 |

Stavební provedení stok Používané materiály Všechny používané materiály musí být trvanlivé, odolné vůči otěru, korozi, chemickým látkám, mikrobiálnímu působení. Musí být pevné a nepropustné (nežádoucí je prosakování odpadních vod do podzemí i průsaky podzemní vody do stoky). kamenina – díky glazuře vysoce odolná a trvanlivá, dříve těsněná pěchovaným konopným provazem, dnes však výrobci trouby osazují pryžovými těsnicími kroužky a snížili i křehkost tohoto tradičního materiálu. beton – dnes nejrozšířenější, buď se odlévá přímo na místě, nebo se spojují jednotlivé kusy. Často se vyvložkovává plasty. litina – jedná se o litinu tvárnou, která je nejodolnějším materiálem vůbec, avšak značně finančně náročným na pořízení čedič – je velmi odolný vůči otěru i chemickým látkám, někdy se přetavuje, aby se odolnost ještě zvýšila kanalizační cihly – tzv. zvonivky, pevné a křehké, z jedné strany glazované. Nevýhodou je, že občas vypadávají z klenby a snadno jimi prorůstá vegetace. plast – celoplastové se požívají pro menší profily, u větších se uplatňují jako výstelka. U kanalizačních trub gravitačních stok se používají hrdlové spoje s těsnicím prvkem – pryžovým kroužkem.

Druhy stok z hlediska průleznosti neprůlezné

– lidem vstup zakázán, průměr do 80 cm,

průlezné

– průměr 80 – 150 cm,

průchozí

– průměr nad 150 cm.

34 |

Průřez stok Kruhový profil Kruhový profil se používá pro domovní přípojky a menší profily stok.

Vejčitý profil Vejčitý profil (mnohdy také označován jako vídeňský vejčitý profil) se používá pro jednotnou kanalizaci. Dolní část je užší, má menší průtočnou plochu, a tak udržuje minimální rychlost proudění (aspoň 0,5 m/s). Při dešti se stoka zaplní celá, průtočná plocha se zvětší, což utlumí vzrůst průtočné rychlosti. Ta by nikdy neměla překročit maximální hodnotu (5 – 10 m/s dle materiálu). Dolní část stoky, tzv. žlábek, je nejvíc obrušovaná, proto se vykládá odolným materiálem, např. čedičem. VVP se nejčastěji vyrábí z betonu, železobetonu, sklolaminátu (HOBAS) a v neposlední řadě také z kanalizačních cihel. Betonové a železobetonové profily jsou v místech žlábku nejčastěji vykládány keramickými vložkami nebo čedičem kvůli menší drsnosti a také menší obrusnosti stoky. VVP z betonu, železobetonu nebo sklolaminátu se vyrábí jako tvarovky, které se většinou ukládají do písčitého lože. Naopak stoky z kanalizačních cihel se stále zdí tradičním způsobem. Zděné stoky bývají nejčastěji dvou a tří pásové, po dokončení jsou ještě obetonovány. Tímto způsobem byly stoky vystavěny ve Vídni, Baku, Londýně a také v Praze.

35 |

Po stránce profilu a materiálu jsou původní stoky (kmenové stoky A a B) vejčitého profilu pražského normálu zděné z kanalizačních cihel v 10 třídách dle pražských normálií. Mimořádně se vyskytují i stoky větších profilů. I. třída

- 60/110 cm,

II. třída

- 70/125 cm,

III. třída

- 80/143 cm,

IV. třída

- 90/160 cm,

V. třída

- 100/175 cm,

VI. třída

- 110/187,5 cm,

VII. třída

- 120/200 cm,

VIII. třída

- 130/210 cm,

IX. třída

- 140/220 cm,

X. třída

- 150/230 cm.

4. Měření rozměrů Druhy metrů, pásma, laserová vodováha, posuvné měřítko. Měření Měřením zjistíme rozměr přímo měřidlem, nebo nepřímo porovnáním kalibrem. Kontrola znamená zjištění, zda materiál nebo obrobek splňují předepsané podmínky, např. rozměrovou a tvarovou přesnost, pevnost, kvalitu povrchu, tvrdost. Kontroluje se při dodání materiálu nebo nářadí (vstupní kontrola), během výroby (výrobní kontrola) a hotový výrobek (výstupní kontrola). Měření je kontrolní pracovní činnost, kterou je třeba změřit (měřená veličina), např. délka, úhel, hmotnost, tíha obrobku, se porovnává s odpovídající fyzikální základní veličinou. Příklady: Pro délku je to 1 metr, pro úhel 1 stupeň, pro hmotnost 1 kilogram a pro sílu 1 newton. Porovnávání je srovnávání rozměru nebo tvaru kontrolovaného předmětu s rozměrem nebo

36 |

tvarem kalibru, šablony. Zjišťujeme, zda odchylka nepřesahuje dovolenou toleranci. Číselnou hodnotu odchylky však nelze stanovit. Měření se provádí vhodnými měřidly. Na těchto měřidlech (ocelové měřítko, posuvka, úhloměr, váhy nebo siloměr) se odečítá přímo naměřená hodnota v příslušných technických jednotkách. Mezi měřidla řadíme: nastavitelná měřidla, pevná měřidla a kalibry. Nastavitelná měřidla slouží ke zjištění naměřené hodnoty délky nebo úhlu pomocí nastavitelného, pohyblivého indikačního zařízení (nonius, stupnice, počitadlo). Naměřená hodnota se ihned odečítá, např. posuvka, mikrometr, úhloměr aj. Pevná měřidla s pevnou roztečí rysek (např. ocelové měřítko) nebo ploch (např. Základní měrky). Šablony a kalibry představují buď tvar (např. tvarový kalibr, úhelník, šablona pro měření úhlů, šablona na zaoblení) nebo rozměr (např. spároměry) měřeného obrobku. Základní měrky slavení nastavení přesných rozměrů.

37 |

38 |

5. VÝPOČTY DÉLKOVÝCH ZMĚN POTRUBÍ A JEJICH KOMPENZACE KOMPENZACE DÉLKOVÝCH ZMĚN POTRUBÍ Rozdíl teplot při montáži a provozu potrubí způsobuje změnu jeho délky. Potrubí dilatuje, prodlužuje se nebo smršťuje. Provozní teplota potrubí soustav vytápění je vždy vyšší než teplota montážní a tudíž se potrubí při provozu prodlužuje. Nejméně se prodlužuje ocelové potrubí, nejvíce potom plastové potrubí. Velikost prodloužení Δl [mm] je dána obecným vztahem:

kde α - součinitel délkové roztažnosti (závisí na materiálu) [mm/m K ], lo - kompenzační (výpočtová) délka [m], Δt - rozdíl provozní a montážní teploty [K].

Materiál trubek

Součinitel tepelné roztažnosti α mm/m . K

PE

0,2000

PVC-U

0,0800

PVC- C

0,0700

PE-X

0,1500

PP

0,1500

PB

0,1300

Vícevrstvý s kovovou vrstvou

0,0200

Měď

0,0170

Korozivzdorná ocel

0,0170

Pozinkovaná ocel

0,0116

39 |

Osové napětí působící v potrubí je nutné kompenzovat, tj. umožnit osový pohyb potrubí ve směru jeho osy, protože spolu s napětím od vnitřního přetlaku může ovlivnit životnost potrubí, narušit stavební konstrukci ap Kompenzaci lze provést zásadně dvěma způsoby: – změnou směru vedení potrubí tj. ohybovými kompenzátory, – v ose vedení potrubí tj. osovými kompenzátory (ne u plastových potrubí). Nejčastěji navrhujeme ohybové kompenzátory (pružná ramena) v kombinaci s vhodně rozmístěnými pevnými a kluznými body. Využívá se kolmých změn směru ve vedení potrubí a pružnosti materiálu. Podmínkou je zajištění osového pohybu potrubí z hlediska upevnění a dostatku prostoru pro posun. Základní typy kompenzátorů: souosý, lirový, smyčkový.

6. Provádění zkoušek vodovodních rozvodů Pro účely předpisu jsou tlakové zkoušky rozděleny na čtyři základní skupiny: - nový vnitřní vodovod, - rozšíření vnitřního vodovodu, - rekonstrukce nebo výměna části vnitřního vodovodu, - opravy vnitřního vodovodu. Doporučuje se, aby způsob provedení tlakové zkoušky byl uveden ve smlouvě (pokud není podrobný popis provedení tlakové zkoušky uveden v projektové dokumentaci - pouhý odkaz na ČSN, není dostačující), aby se zabránilo případným sporům s objednatelem. Voda pro propláchnutí a pro tlakovou zkoušku vnitřního vodovodu Voda pro propláchnutí potrubí a provedení tlakové zkoušky pitného vodovodu musí být čistá a zdravotně nezávadná. Propláchnutí a tlakové zkoušky vnitřních vodovodů nepitné vody se mohou provádět čistou vodou, která má kvalitu odpovídající alespoň kvalitě vody, která bude potrubím protékat, nebo lepší. Plyn pro provedení tlakové zkoušky potrubí vnitřního vodovodu

40 |

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zkoušení tlakovým vzduchem nebo inertním plynem (např. dusíkem) v případě, že na stavbě není v době provádění tlakové zkoušky k dispozici voda nebo hrozí její zamrznutí v systému během zkoušení. Zkušební plyn musí být suchý a nesmí obsahovat olej. Velmi pečlivě se musí dbát na bezpečnost práce. Tlaková zkouška vzduchem se nesmí provádět v případě, že se v systému vyskytují tvarovky s plastovým závitem nebo zátky z plastických hmot (plastový závit se může vytrhnout - zátka pak "vystřelí" ze závitu). Zvyšování přetlaku nesmí být provedeno náhlým vpuštěním zkušební látky do systému. Doba trvání zkoušky Doba, po kterou musí potrubí zůstat naplněné vodou, závisí na rozdílu teploty mezi zkoušeným potrubím a zkušební vodou a na nasákavosti spojovacího a těsnicího materiálu. Při zkoušení plastového potrubí se také zohledňuje chování materiálu během zvyšování tlaku. Zařízení pro provedení tlakové zkoušky vnitřního vodovodu Tlakoměr pro provedení tlakové zkoušky musí mít stupnici dělenou minimálně po 10 kPa. Zátky pro uzavření potrubí musí umožnit snadné odvzdušení a uzavření potrubí (nedoporučuje se použít zátky s plastovým závitem). V současné době jsou na trhu plastové zátky s mosazným závitem i s plastovým závitem s odvzdušovacím zařízením (využívá se pouze při zkouškách vodou). Zátka je opatřena plochým těsněním. Patentovaný systém odvzdušení zajišťuje odfouknutí vzduchu malým otvorem v barevném plastovém těle zátky při povolení zátky asi o 1/4 otáčky. Zátky s plastovým závitem jsou samozřejmě levnější, mají však kratší životnost, nelze je použít pro zkoušku plynem. Postup provedení tlakové zkoušky vnitřního vodovodu Po skončení montážních prací se musí vnitřní vodovod prohlédnout a tlakově odzkoušet. Zkoušení vnitřního vodovodu se provádí ve třech krocích. Prvním krokem je prohlídka potrubí. Druhým krokem je tlaková zkouška potrubí, při které se zkoušejí trubní rozvody (bez výtokových a pojistných armatur). Prohlídka i tlaková zkouška se provádí při nezakrytých drážkách, podhledech a instalačních kanálech, potrubí má být bez tepelné izolace. Pokud je použita návleková tepelná izolace (osazovaná při montáži potrubí), musí do úspěšného provedení tlakové zkoušky potrubí zůstat přístupné všechny spoje. Před předáním vnitřního vodovodu se provádí konečná tlaková zkouška po osazení všech armatur a zařizovacích předmětů (vodovodní potrubí je při této zkoušce už nepřístupné pro vizuální

41 |

kontrolu). V Pravidle praxe W 660-1 je podrobně uveden postup při zkoušení vnitřního vodovodu jednak podle rozsahu vnitřního vodovodu a podle použitého materiálu. Prohlídkou potrubí se zjišťuje, zda je kontrolovaná část vodovodu provedena podle projektové dokumentace, smlouvy a v souladu s technickými normami a podmínkami stanovenými ve stavebním povolení. Prohlídka potrubí se může provádět po částech stanovených ve smlouvě.

Závady zjištěné při prohlídce se musí odstranit před začátkem tlakové zkoušky potrubí (nebo konečné tlakové zkoušky). Tlaková zkouška potrubí se provádí buď vodou, nebo suchým vzduchem, případně inertním plynem (např. dusíkem) podle podmínek smluvního vztahu. Pokud se bude provádět tlaková zkouška vodou, musí se před provedením zkoušky provést propláchnutí potrubí přes odkalovací uzávěry, které by měly být ve vnitřním vodovodu navrženy. Zkoušená část potrubí musí být opatřena kulovými kohouty, které zůstanou na potrubí osazeny, i když se s nimi po uvedení do provozu nebude manipulovat a zůstanou v otevřené poloze. Veškeré vývody musí být řádně zaslepeny. Zkušební přetlak při tlakové zkoušce vodou je uveden v tabulce, při provozním přetlaku vnitřního vodovodu vyšším než 1 MPa je zkušební přetlak 1,5 násobkem provozního přetlaku. Zkušební přetlak při tlakové zkoušce vzduchem je 250 kPa (bez ohledu na provozní přetlak), maximálně však 300 kPa (z důvodů bezpečnosti práce). Konečná tlaková zkouška se provádí zásadně vodou. Před zahájením takové zkoušky musí být potrubí řádně propláchnuto čistou nezávadnou vodou. Provádí se po montáži všech zařizovacích předmětů, výtokových a pojistných armatur a příslušenství vnitřního vodovodu. Potrubí se napouští vodou z nejnižšího místa a postupně se odvzdušňují všechna připojovací potrubí. Při tlakové zkoušce vodou nesmí zůstat v potrubí vzduch. Vodovod se ponechá pod provozním přetlakem vody nejméně 24 hodin. (Během této doby se vyskytne s největší pravděpodobností i maximální hydrostatický tlak - tlak při plném vodojemu v noci nebo vypínací tlak automatické vodárny.) Tlaková zkouška se provádí provozním přetlakem dosaženým v okamžiku zahájení zkoušky. Po zahájení zkoušky se uzavře oddělovací uzávěr (např. hlavní domovní uzávěr) a odečte se hodnota přetlaku. Zkušební přetlak nesmí po dobu jedné hodiny od zahájení zkoušky klesnout o více než 20 kPa. Při větším poklesu je nutno odstranit příčinu poklesu tlaku a tlakovou zkoušku provést znovu.

42 |

Formuláře pro provedení zápisu o jednotlivých zkouškách jsou uvedeny v přílohách pravidla. Formuláře jsou doporučené, umožňují zapsat nejdůležitější údaje o průběhu a výsledku zkoušky.

7. Provádění zkoušek kanalizačních rozvodů

Protokol o zkoušení vnitřní kanalizace Zkoušení vnitřní kanalizace se skládá: - z technické prohlídky, - ze zkoušky vodotěsnosti svodného potrubí, - ze zkoušky plynotěsnosti odpadního připojovacího a větracího potrubí, pokud je vyžadována.

Číslo protokolu

Název

Objekt, adresa

ČÁST I – PROTOKOL O TECHNICKÉ PROHLÍDCE

Pravidla pro prohlídku: provádí se vždy u nově zřizované i rekonstruované kanalizace před zkouškou vodotěsnosti a plynotěsnosti. Potrubí musí být volné, nezakryté, nezasypané s dostupnými spoji.

43 |

Prohlížená část

Připojovací potrubí, zařizovací předměty, materiál připojovacího potrubí, spoje těsné

Odpadní a větrací potrubí, materiál, spoje, těsnění

Svodné potrubí, materiál, spoje těsnění

44 |

Vyhovuje /

Popis event. nedostatků, způsob a

nevyhovuje

termín odstranění

ČÁST II – PROTOKOL O ZKOUŠCE VODOTĚSNOSTI

Nové potrubí: jako součást dodávky. Rekonstrukce potrubí: podle smluvních dohod, je-li to technicky možné. Pravidla pro zkoušku: zkouška se provádí vodou bez mechanických nečistot, otvory ve zkoušené části je třeba utěsnit a potrubí musí být během zkoušení nezakryté s dostupnými spoji. Po naplnění vodou a ustálení (kameninové potrubí 2 hodiny, litinové potrubí 1 hodina, plastové potrubí 0,5 hodiny) se provede prohlídka, při které se zjišťuje, zda nedochází k viditelnému úniku vody, např. odkapávání. Následně začíná vlastní zkouška vodotěsnosti svodného potrubí vnitřní kanalizace přetlakem vody nejméně 3 kPa, nejvýše 50 kPa. Zkouška vodotěsnosti trvá jednu hodinu. Během této doby se sleduje úroveň hladiny vody a případné dolévání se měří.

ZKOUŠENÁ ČÁST POTRUBÍ

45 |

ČAS ZAHÁJENÍ/ UKONČENÍ

ZKUŠEBNÍ PŘETLAK [KP A ]

MNOŽSTVÍ DOPLNĚNÉ VODY

MATERIÁL, TĚSNĚNÍ SPOJE (VYHOVUJE/ NEVYHOVUJE)

POPIS EVENT. NEDOSTATKŮ

Vodotěsnost svodného potrubí vnitřní kanalizace je vyhovující: jestliže únik vody vztahující se na 10 m2 vnitřní plochy potrubí nepřesahuje 0,5 l/h. Při negativním výsledku zkoušky je nutné zkoušku vodotěsnosti po odstranění závad (netěsností) opakovat.

ČÁST III - PROTOKOL O ZKOUŠCE PLYNOTĚSNOSTI

Provádí se: na vyžádání investora ve smluvním rozsahu. Pravidla pro zkoušku: zkouška se provádí vzduchem po dočasném utěsnění odpadního, připojovacího a větracího potrubí, potrubí musí být během zkoušení nezakryté s dostupnými spoji. Natlakování odpadního potrubí se provádí přes napouštěcí armaturu zkušebního víka čisticí tvarovky, které je opatřeno tlakoměrem, na hodnotu zkušebního přetlaku 400 Pa.

odpadní a větrací potrubí,

zkušební

zkušební

materiál, spoje, těsnění

plyn

přetlak [Pa]

čas zahájení a

pokles přetlaku [Pa]

ukončení

(vyhovuje /

zkoušky

nevyhovuje)

Zkouška plynotěsnosti je vyhovující: jestliže ve zkoušeném úseku po 30 minutách od natlakování nedojde k většímu poklesu tlaku než 50 Pa.

Při negativním výsledku zkoušky je třeba zjistit místa netěsností, např. pěnotvorným roztokem, závady odstranit a zkoušku plynotěsnosti opakovat.

46 |

POKYNY PRO PROVOZ, ÚDRŽBU A POUŽÍVÁNÍ VNITŘNÍ KANALIZACE Armatury (doplnit umístění)

Kontrola (doplnit konkrétní údaj)

Kanalizační armatury

kontrolovat nejméně dvakrát ročně, není-li výrobcem uvedeno jinak

Zpětné armatury

nejméně dvakrát ročně čistit

Lapače střešních splavenin, střešní vtoky a kontrolovat a případně čistit nejméně dvakrát kalníky vpustí

ročně,

není-li

v provozním

řádu

budovy

uvedeno jinak.

Zařízení pro předčištění odpadních vod

Provozuje se a kontroluje podle podmínek uvedených v provozním řádu

V

dne

Jména a podpisy osob

Odběratel

47 |

Dodavatel

Provozovatel

8. Ruční zpracování a strojní obrábění instalatérských materiálů

Řezání materiálu Řezání se používá k třískovému dělení a vyřezávání úzkých drážek v obrobku. Při přesném vedení pily může být dosaženo rovných a hladkých řezných ploch, tedy i přesných polotovarů při malých ztrátách materiálu. Pohyb při řezání může být přímý (rámové pily) nebo kruhový (kotoučové pily).

Tvar zubů a pracovní postup. Pilový list má mnoho malých za sebou uspořádaných pilových zubů. Nejčastěji mají pilové listy tvar zubů podle s úhlem břitu β = 50° a úhlem řezu δ = 90°, úhlem čela γ = 0°. Rozteč zubu. U pilových listů určujeme rozteč jejich počtem na délku 25 mm. Podle této rozteče hovoříme o hrubých nebo jemných pilových listech. Pro správnou volbu rozteče zubu jsou určující: tloušťka a druh řezu (plný nebo dutý průřez), řezná délka a tvrdost materiálu. Hrubá rozteč (14 až 16 zubů). Použití pro měkké materiály, např. hliník, slitiny lehkých kovů, plastické hmoty, lisované materiály a také pro větší řezné délky a průřezy u konstrukčních ocelí. Střední rozteč (18 až 22 zubů). Použití pro středně tvrdé materiály, například konstrukční ocel, měď, mosaz a pro profily s tenčími tloušťkami stěn a kratšími řeznými délkami. Jemná rozteč (28 až 32 zubů). Použití pro velmi tvrdé materiály, například pro řezání nástrojových oceli a pro tenké dráty, plechy, tenkostěnné trubky a profily. Jako všeobecné pravidlo platí: Měkké materiály a velké průřezy – hrubá rozteč. Tvrdé materiály, malé plné a duté průřezy – jemná rozteč. Řezání pilovým listem. Abychom zabránili sevření pilového listu materiálem a list nedřel o stěny spáry při řezání, musí vytvářet pilové zuby širší řeznou spáru, než je tloušťka pilového listu.

48 |

To je dosahováno: a) Rozvodem zubu. Zuby se jednotlivě nebo po párech vychylují střídavě doprava a doleva od osy pilového listu. b) Zvlněním zubu. Řada zubů tvoří vlnovku. c) Pěchováním ozubené strany pilového listu, aby se dosáhlo širšího ozubeného ostří, než je tloušťka listu. d) Volným broušením pilového listu. Materiál a provedení pilových listu. Pilové listy pro ruční řezání se zhotovují z houževnaté oceli, pro vyšší řezné výkony z rychlořezné oceli. Ozubení na pilovém listu je jednostranné nebo oboustranné. Mezery mezi zuby se frézují nebo sekají a jsou zakaleny, horní strana listu, popř. střed zůstávají měkké. Ruční řezání Jako nářadí pro ruční řezání se používají rámové pily s vodorovnou rukojetí nebo šikmým držadlem a pro rozsáhlejší práce elektrické ruční pily Pravidla pro řezání ručními pilami 1. Řezání se provádí ve směru dopředu, proto i zuby musí směřovat dopředu. 2. Obrobek musí být upnut do svěráku pevně a co nejblíže k čelistem svěráku. Obrobky, které po upnutí pruží, se špatně řežou a způsobují nepřesný řez. 3. Při nařezávání přední nebo zadní hrany obrobku má být pilový list skloněn pod malým úhlem. 4. Ocel a ostatní tvrdé materiály, tenkostěnné obrobky, je třeba řezat s menší řeznou rychlostí (asi 30 řezných zdvihů za minutu). Příliš rychlé řezání způsobuje předčasné otupení zubů. Měkké materiály mohou být řezány rychleji. 5. Ploché obrobky se upínají a řežou naplocho, tím získá pilový list dobré vedení řezu. U obrobku, který je upnut na výšku, se mohou zuby lehce vylomit a řez je křivý. 6. Nestačí-Ii při řezání výška rámu pily, potom se pilový list pootočí o 90°. 7. Plechy se musí upínat mezi dva úhelníkové profily a řezat podél jejich hrany pilovým listem s jemnou roztečí.

49 |

8. Tenkostěnné trubky neřežeme v jednom směru příčně, jinak se zuby zachytí za stěnu trubky a mohou se velmi rychle vylomit. Trubky je třeba řezat pouze k vnitřní stěně, potom je pootočíme a řežeme ve stejné spáře. Opakujeme do přeříznutí trubky (obr. 6). 9. Silnostěnné trubky lze řezat pilovým listem s jemnou roztečí zubů bez přepínání. 10. Před dořezáním je nutné zpomalit zdvihy řezání a snížit tlak na pilový list. Jinak hrozí vylomení zubů i nebezpečí úrazu. Elektrické ruční pily. Elektrický motor pohání např. jednostranně upnutý list děrovky rychlostí 1000 až 1400 zdvihů za minutu. Vyšší počet zdvihů se hodí pro řezání měkčích materiálů, nižší pro tvrdší kovové materiály. Strojní řezání Strojní rámové pily. Přímočarý vratný pohyb pilového listu je způsoben výstředníkem nebo hydraulicky. Délka zdvihu a řezná síla se nastavují podle délky řezu a druhu materiálu. Při zpětném pohybu (prázdný zdvih) se pilový list s rámem nadzvedne pomocí vačky nebo hydraulicky. Kotoučové pily. U těchto strojů je obrobek pevně upnut ve svěráku na stroji, zatímco pilový kotouč provádí posuv do řezu. Směr posuvu je podle konstrukce stroje vodorovný nebo kolmo dolů. Kotouč pily má na obvodu frézované nebo vložené zuby, jejichž řezné úhly jsou přizpůsobeny řezanému materiálu. Strojní pásové pily. Nekonečný pilový pás probíhá přes dva velké kotouče, kterými je poháněn. Tyto pily nemají žádný prázdný zdvih. Pásové pily pracují s kolmým nebo vodorovným pilovým listem. Vodorovné pásové pily se používají k dělení, nařezávání a vyřezávání. Pilování Nejdůležitější ruční nástroj k třískovému obrábění, popř. opracování povrchu obrobku je pilník. Vznik třísek: Při pilování odebírají klínovité zuby pilníku z obrobku malé třísky. Pilníky se rozlišují podle tvaru zubu, druhu seku, velikosti a průřezu. Volba pilníků se určuje podle velikosti, tvaru a materiálu obrobku, množství odebíraného materiálu, jakosti povrchu a přesnosti pilování. Tvary zubů u pilníků Zuby pilníků jsou frézované nebo sekané.

50 |

Sekané pilníky jsou levnější a neopotřebují se tak rychle jako frézované pilníky. Řezný výkon je ale u frézovaných pilníků lepší než u sekaných. Druhy seků Podle zpracovávaných materiálů se pilníky opatřují křížovým sekem, jednoduchým sekem nebo rašplovým sekem. Křížový sek (dvojitý sek). Pilníky, které slouží ke zpracování oceli a litiny, mají dva křížově uspořádané seky, které jsou k ose pilníku pod různými úhly. Tím vznikají za sebou šikmo uspořádané zuby. Při pilování odebírá následující zub materiál, který předešlý neodebral. Tím se zabraňuje většímu tvoření rýh na povrchu obrobku. Jednoduchý sek. Při zpracování měkkých materiálů pilníkem s křížovým sekem se zuby zanáší pilovaným materiálem. V tomto případě používáme proto pilníky s jednoduchým sekem. Tyto pilníky mají velmi hrubý sek. Pro měkké materiály se hodí také pilníky s frézovanými zuby. Rašplový sek (struhadlový). Rašple pro opracování dřeva, tvrzených tkanin, kůže, rohoviny, plastických hmot aj. mají rašplový sek. Odebírání třísek pomocí rašple se děje více odtrháváním částeček materiálu než řezáním. Druhy pilníků Podle velikosti pilníku rozlišujeme uběrací pilník, dvouruční pilník a jehlový pilník. Podle tvaru průřezu pilníku rozlišujeme pilníky ploché úsečové, čtyřhranné, trojhranné, kruhové, mečovité, nožovité, jazýčkovité atd. Plochý pilník - jedna hrana je bez seků, použití pro rovinné plochy, nejpoužívanější pilník. Úsečové pilníky zúžené - plochá strana pro rovné plochy, kulatá strana pro pilování vnitřního zaoblení velkého poloměru. Čtyřhranné pilníky - použití pro čtyřhranné otvory, pravoúhlé průřezy. Trojhranné pilníky - použití pro trojhranné otvory, ostré úhly nad 60°. Kulaté pilníky - použití pro kulaté otvory, vnitřní zaoblení, malé poloměry. Nožové pilníky - použití pro klínové a rybinové drážky, úhel menší než 60°. Uběrací pilník - pro zpracování větších kusů při hrubování. Rukojeť pilníku musí být pevně a dostatečně hluboko nasazena. Pozor: stopka se neohřívá a do dřevěné rukojeti pilníku se nevypaluje otvor, protože zuhelnatělé části dřeva nejsou pevné a

51 |

rukojeť se brzy uvolní. Rukojeť pilníku je třeba dobře předvrtat (eventuálně postupně) a silným úderem připevnit na stopku. Stopka musí být v rukojeti nejméně dvěma třetinami své délky. Pilník narážíme do rukojeti a ne naopak - nebezpečí úrazu! Právě tak mohou způsobit úraz zlomené pilníky a špatně nasazené rukojeti pilníků. Pilovací tělíska stopková (technické frézy) se používají k opracování nepravidelně tvarovaných obrobků se zakřivenými plochami (zápustky, lisovací formy, odlitky), k odstranění slévárenských nálitků, k čištění svarů aj. Tělíska jsou poháněna elektromotorem s ohebnou hřídelí. Pracovní výkon je značně větší než při ručním pilování. Pilovací tělíska je nutné častěji chladit ponořením do emulze nebo oleje.

52 |

9. Spojování částí potrubí rozebíratelnými spoji rozebíratelné

Spoje:

nerozebíratelné rozebíratelné:

šroub příruba

nerozebíratelné:

nýty svar letování (pájení) lepení na hrdlo

Příruby použití:

kanalizace vzduchotechnika technické plyny

Nýty použití:

jednoduché

– nepřímý - přímý

hřebíkové (na okapy) kotlové (těsný) výbušné nýty Svar:

spojuje dva teplé materiály třetím materiálem za tepla

Letování (pájení):

spojuje dva materiály třetím teplým materiálem

Lepení:

spojuje dva materiály třetím materiálem za studena

Svar:

plynem elektrický oblouk elektrický oblouk v ochranné atmosféře

Letování

měkké teplota do 500 stupňů Celsia (cín) tvrdé teplota nad 500 stupňů Celsia (zlato, platina)

53 |

Název závitu

Označení

Vrcholový

Použití

úhel

Jemný metrický závit - Matice s velkým průměrem, v jemné mechanice, tenkostěnné duté součásti. Metrický závit

M

60°

Hrubý metrický závit - Běžné druhy šroubů a matic (ale také na hřídelích a koncích svorníků k upevnění ručních kol, klik, spojových kotoučů, atd.)

Whitworthův závit

W

55°

Trubkový závit válcový

G

55°

R

55°

Trubkový závit kuželový vnější Trubkový závit kuželový vnitřní Oblý závit

Již se nepoužívá (pouze při opravách na zařízeních, kde se tento druh závitu vyskytuje).

Spojování potrubí menších rozměrů (závit je "těsnější" než ostatní druhy)

Rc

55°

Rd

30°

Tr

30°

Spojovací šrouby u železničních vozů, šrouby k velkým ventilům a šoupátkům.

Lichoběžníkový závit rovnoramenný jednochodý Lichoběžníkový závit rovnoramenný vícechodý Lichoběžníkový závit nerovnoramenný (pilový)

Pro pohyblivé šrouby (vřetenové lisy, šrouby Tr

30°

Sd

30°

zdvihadel a zkušebních trhacích strojů)

Poznámka: Následující tabulka ukazuje pouze základní druhy závitů bez ohledu, že existující další varianty uvedených závitů, které lze najít ve strojnických tabulkách či v jiných publikacích podobného zaměření.

54 |

Základní geometrické charakteristiky závitu

Principem výroby závitu je vytváření šroubovité drážky na základním válcovém tělese šroubu – dříku. Drážky můžeme vytvářet obráběním (odstraňováním materiálu ze závitové drážky) nebo tvářením (vytlačováním materiálu ze závitové drážky). Závity šroubů se v průmyslu vyrábějí sériově nebo hromadně obráběním, nebo tvářením. Pro účely jednotlivé výroby závitů se používá ruční výroby. Podstatou ručního řezání závitů je vytvoření závitových drážek obráběním ručními závitořeznými nástroji. Vnitřní závity v maticích a v jiných součástech řežeme závitníky. Závitník je stopkový nástroj, který vykonává při práci šroubový pohyb podle řezaného závitu. Tvarem se závitník podobá šroubu. Má tři nebo čtyři podélné drážky, které tvoří zuby závitníku s řezacími břity. Má dvě části: stopku a činnou (závitovou) část. Závitník řeže postupně závit řeznou kuželovou částí, která je na začátku jeho závitové části. Závitová válcová část závitník vede. Silový účinek od vratidla se přenáší čtyřhranem na konci stopky nástroje. Vratidla jsou pevná nebo přestavitelná. Závitníky se vyrábějí z kvalitní nerezové oceli.

55 |

Pro ruční řezání závitu zásadně rozlišujeme: sadové závitníky a maticové závitníky.

Sadové závitníky vyřezávají závitové drážky postupně jednotlivými závitníky v sadě (1., 2., 3.). Mají označení na stopce (jedna čárka pro první, dvě čárky pro druhý a bez čárky pro dokončovací závitník). Svým kratším řezným kuželem jsou vhodné pro neprůchozí díry.

Maticové závitníky mají dlouhý řezný kužel a jsou vhodné pro průchozí díry nebo matice, neboť vyříznou závit na jeden průchod.

56 |

Vnější závity na svornících, zvláštních šroubech nebo na trubkách řežeme závitovými čelistmi, popřípadě hlavami. Ruční závitová čelist je několikabřitý nástroj, který se podobá kruhové matici. Na válcovém obvodě má otvory pro upevnění ve vratidle. V drážce může být čelist rozříznuta, aby se mohla seřizovat. Má několik mezizubních mezer, které vytvářejí zuby. Řeznou – kuželovou částí, která je na začátku závitu, čelist řeže. Ostatní (válcová) závitová čelist ve vyříznutém závitu vede. Kruhová čelist řeže celý závit na jeden průchod. Čelisti jsou celistvé, rozříznuté, popřípadě dělené.

57 |

Přesné rozdělení závitníků – ruční sadové – pro ruční řezání závitů: – strojní – pro řezání závitů v průchozích nebo neprůchozích dírách, – maticové – pro řezání závitů do matic, – kalibrovací – pro dokončování závitů, – čelistníky – pro řezání závitů závitových čelistí, – speciální – lichoběžníkové se zahnutou stopkou, – sdružené – pro současné vrtání děr a řezání závitů.

58 |

ŘEZÁNÍ VNĚJŠÍCH ZÁVITŮ Vnější závit je závit na povrchu válce - typickým příkladem je šroub. V praxi rozlišujeme několik druhů závitu, z nichž 2 druhy jsou nejpoužívanější: metrický (M) a trubkový (G). Metrický závit se používá pro šroubové spoje. Značí se písmenem M a číslem, které udává vnější průměr závitu v mm. Například označení M 10 označuje metrický závit s vnějším průměrem 10 milimetrů. Vnitřní průměr je 80% z vnějšího průměru. Pro instalační trubky a armatury se používají závity G, odvozené z palcových rozměrů. Pozn. palec = coul. Závity se rozlišují na pravotočivé a levotočivé. Standardní a nejvíce používané závity jsou pravotočivé. Poznáme je tak, že při pohledu na hlavu šroubu se šroub zatahuje do závitů otáčením ve směru hodinových ručiček. Levotočivé závity se používají například u hřídelí, kde pomáhají při provozu matku zatahovat a zabraňují tak jejímu nechtěnému uvolnění. Levý závit je vždy označen například M 10 L.

K řezání vnějších závitů na šroubech se používají kruhové čelisti (očka).

59 |

Postup 1.

Upravíme si obráběnou kulatinu. Na brusce nebo pilníkem zkosíme hranu pod úhlem 45 stupňů, tak že po obvodu ubereme 10% šířky kulatiny.

2.

Vložíme očka požadovaného průměru do vratidla a upneme pomocí červíků.

3.

Upevníme si pevně obráběný materiál do svěráku, aby se nám nemohl při práci uvolnit. Snažíme se dodržet co možná nejkolmější směr kulatiny k zemi, abychom závit neřezali nakřivo.

4.

Připravíme se mazací vazelínu, olej nebo tuk (např. sádlo). Namažeme kulatinu i očko, jinak by mohlo dojít k trhání závitů.

5.

Nasadíme vratidlo s očkem vodorovně na kulatinu. Vratidlo s očkem musí být v rovině kolmé k ose kulatiny, jinak začneme řezat nakřivo. Kontrolu můžeme provést úhelníkem.

6.

Oběma rukama mírně přitlačujeme a otáčíme ve směru řezání závitu. U klasických pravotočivých závitů točíme ve směru hodinových ručiček. Po vyřezání prvních závitů se očko chytne a vede se dál již samo, stačí jen otáčet vratidlem. Pokud se nám závit chytne křivě, je potřeba je zkrátit a celý postup opakovat znovu.

7.

Další řezání závitu se dá udělat dvěma způsoby: 1) Otáčíme vratidlem plynule dopředu, až vyřežeme celý závit. 2) Otáčíme vratidlem a při každé otáčce vrátíme vratidlo o 1/4 otáčky zpět,

60 |

aby se tříska odlomila. 8.

Vždy je však potřeba všechny řezné plochy mazat, aby se závit netrhal.

9.

Po vyřezání závitu vytočíme očko a případně očistíme od nečistot.

Řezání vnitřních závitů (matice) K řezání vnitřních závitů se používají závitníky.

Postup 1. Upevníme si pevně obráběný materiál do svěráku, aby se nám nemohl při práci uvolnit. 2. Upravíme si obráběnou kulatinu. Na brusce nebo pilníkem zkosíme hranu pod úhlem 60 stupňů, tak že po obvodu ubereme 10% šířky kulatiny. 3. Vyvrtáme do materiálu otvor požadovaného průměru. Nezapomeneme, že velký průměr závitu = 80% malého. Například při řezání závitu M 10 budeme potřebovat vrták do železa o průměru 8mm. 4. Pokud ve vyvrtaném otvoru srazíme hranu po úhlem 45 stupňů, bude se nám závitník při prvních lépe otáčkách zařezávat. 5. Závitníkové vratidlo osadíme předřezávacím závitníkem s jednou ryskou. Připravíme si lněný olej (může být i jiný), vazelínu nebo tuk (např. sádlo) a namažeme břity. Vsadíme závitník do otvoru, aby byl přesně v ose otvoru. Kontrolu můžeme provést úhelníkem. Pokud nedodržíme správný směr, může dojít k poškození závitníku, který nevydrží jednostranný tlak a praskne. Je důležité se po jedné otáčce o půl otáčky

61 |

vrátit. Pro kratší závity je možno použít i strojového matkového závitníku, bez použití sady tří závitníků. 6.

7. Nyní použijeme závitník se dvěma zářezy, který si opět namažeme. Tentokrát je však uchopíme do ruky a zašroubujeme do předřezaných závitů až začne zabírat. Teprve nyní nasadíme na závitník vratidlo a začneme řezat závity. Zde již souosost sledovat tolik nemusíme, závitník je již veden. Asi po 6 závitech závitník vytočíme, očistíme, namažeme a znovu zapustíme, až je celý otvor proříznut. 8. Jako poslední použijeme závitník se třemi zářezy a opakujeme předešlý krok, čímž dořežeme závit načisto. Souosost již prakticky sledovat nemusíme, protože nyní již rukou šroubujeme závitník do závitů. 9. Po ukončení řezání a vytočení závitníku, očistíme závit i nástroj.

62 |

10. Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji bez nutnosti zvláštního oprávnění Nerozebíratelný spoj je takový mechanický spoj, který nelze rozebrat a opět složit, aniž by došlo k jeho poškození. Typickým příkladem je spoj svařovaný, pájený, lepený nebo nýtovaný. Speciálním případem je smykové spojení ocelo betonových konstrukcí, které je tvořeno zabetonovanými smykovými svorníky (trny). Nerozebíratelný spoj lze též vytvořit nalisováním dvou součástí o různé teplotě. Nerozebíratelné spoje 1) Svarové spoje - Svarové spoje patří mezi spoje nerozebíratelné. Dělíme je na tavné a tlakové. - Tavné svary – Při tavném svařování roztavíme stykové plochy svařovaných dílů a spojíme je přidávaným roztaveným kovem. a) svařování plamenem, b) svařování elektrickým obloukem, c) svařování atomické, d) svařování termitem,

63 |

e) svařování slévárenské, f) svařování kovářské. Svary: 1) Svar lemový vzniká zatavením dvou, nebo tří tenčích plechů na okraji olemovaných. Zpravidla bez použití přídavného kovu. 2) Svar stykový vzniká spojením součástí ve styčné spáře. a) „I“ svar, b) „X“ svar, c) „V“ svar, d) „U“ svar, e) dvojitý „U“ svar.

3) Svar koutový používáme u svařovaných součástí k sobě kolmých. a) svar koutový plochý, b) svar koutový převýšený, c) svar koutový vysutý, d) svar rohový. Přeplátované plech svařujeme svarem koutovým a) čelným b) bočním Svařování kotlů a nádrží: Ke svařování kotlů a nádrží používáme ocelových kotlových plechů první jakosti s pevností 350 až 450 MPa a pro vysokotlaké kotle používáme materiálu speciálního, který nemá po svaření vnitřní pnutí, např. molybdenová ocel. Tlakové svary 1) Odporové svařování stykové je svařování plechových součástí stykově po příslušné úpravě jako při tavném, nebo švovém svařování.

64 |

2) Odporové svařování přeplátováním je například bodové svařování při kterém používáme měděných elektrod. Počet svarových bodů se řídí podle velikostí spojovacích ploch. Nýtové spoje Nýtový spoj je nerozebíratelný a může být přímý, nebo nepřímý. 1) Přímé nýtování – nepoužíváme nýtů 2) Nepřímé

nýtování

–

spojení

pomocí

spojovacích

součástí,

které

jsou

většinou

normalizovány. Surový nýt se skládá z hlavy a dříku. Roznýtováním konce dříku vytvoříme závěrnou hlavu. Nýty dělíme: a) konstrukční, b) kotlové, c) zápustkové, d) drobné, e) zvláštní

Nýty nýtujeme buď strojně, nebo ručně. Díry pro nýty vrtáme. Nýtové spoje: - jednostřižné, - dvoustřižné, - jednořadé, - dvouřadé (rovnoběžné, střídavé), - několikařadé, - kotlové, - nepropustné, - pevné. Nýty nemají být namáhány na tah. Ve směru síly se smí za sebou umístit nejméně 5 nýtů. Lepené spoje

65 |

Jsou pokrokové spoje lepené syntetickými pryskyřicemi, které se po zatvrdnutí vyznačují velkou pevností. Pájené spoje Pájení je spojení dvou částí pomocí přidávaného materiálu – pájky. Pájka (např. cín) se nataví a nanese se na jednu část, poté se do nataveného kovu přiloží část druhá. Rozeznáváme dva druhy pájení: a) Pájení na měkko, u něhož teplota dosahuje 370C a jako pájka se většinou používá cín. b) Pájení na tvrdo u něhož teplota dosahuje až 500C a pájkou je mosaz. K pájení mimo pájky potřebujeme také antioxidační činidlo, které zabraňuje zoxidování spoje tzv. Vorax. Pájený materiál musí mít alespoň o 50C vyšší teplotu tavení než pájka. Před pájením je třeba materiál očistit od koroze, mastnoty a nečistot. Hrdlové spoje Roury litinové, PP (polypropylenové), PVC, kameninové, eternitové aj. Těsnění konopným provazcem a vlitím olova nebo asfaltu, cementu, klínový pryžový uzávěr aj.

11. Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji se zvláštním oprávněním Viz technická pravidla W 921 03 - Kód zařízení: 921 – Svařování, pájení, řezání (http://www.komora.cz/Files/4_01_07_CSTZ_navrh.pdf) Pracovní postup při pájení naměkko a natvrdo Konec trubky uvnitř a vně zbavte otřepu, a u měkkých měděných trubek proveďte kalibraci. Je to důležitý předpoklad pro správnou kapilární pájecí spáru. Jestliže se měkké trubky nekalibrují, trubka nemá správný tvar vůči tvarovce. Pokusíte-li se pak trubku a tvarovku zasunout do sebe, nemá mezera mezi trubkou a tvarovkou správnou hodnotu kapilární mezery a nedojde ke správnému vyplnění pájeného spoje pájkou. Konec trubky zvnějšku a tvarovku zevnitř mechanicky očistit. K čištění jsou vhodná nekovová čisticí rouna, jemná ocelová vata, smirkové plátno (zrnitost 240 nebo jemnější) anebo prstencové či kulaté kartáče s drátěnými štětinami. Jestliže se konec trubky a tvarovka mechanicky neočistí, spoj nelze úspěšně provést. Tavidlem potřete pouze konec trubky. Tak se tavidlo nedostane dovnitř trubky. Aby bylo pájené místo

66 |

opticky čisté, doporučuje se odstranit po nasunutí trubky a tvarovky přebytečné tavidlo resp. pájecí pastu, které zůstane na trubce. Při tvrdém pájení spoje měď - měď pájkou obsahující fosfor (CP 203 nebo CP 105) není tavidlo nutné. Nastavení plamene hořáku Pro pájení naměkko se intenzita plamene přizpůsobí průměru trubky. Při pájení natvrdo existují různě velké hořákové vložky, které se volí podle průměru trubky. K pájení natvrdo se kvůli lepšímu rozdělení tepla používají víceotvorové popř. skupinové hořáky (žádné svařovací trysky). Pájí se neutrálně nastaveným plamenem. Při zapálení plamene se nesmějí v jeho blízkosti nacházet snadno vznětlivé předměty a místnost by se měla větrat. Plamen hořáku se nezapaluje běžnými zapalovači, ale speciálním kamínkovým zapalovačem. U mnohých hořáků je přímo v tělese hořáku zabudovaný piezoelektrický zapalovač. Pájení naměkko Očištěný a tavidlem natřený konec trubky zasuňte až na doraz do tvarovky a rovnoměrně zahřívejte rozptýleným plamenem. Při příliš velkém zahřátí tavidlo shoří a páka nemůže smáčet, ale ukapává. Při pájení naměkko se pracovní teplota pozná roztavením pasty k měkkému pájení (stříbrná barva). Po ohřevu pájeného místa hořák odklonit od spoje. Tyčinku pájky dotykově přiložíme k pájecí kapilární mezeře. Zde se odtavuje bez přímého působení plamene, dokud není na vnějším okraji tvarovky viditelný pájecí žlábek. V okamžiku ochlazení se místo spojení nesmí otřásat, protože se pájka nezpevňuje nárazově, ale v rámci svého rozmezí tavení. Pájení natvrdo Očištěný a tavidlem natřený konec trubky nasuňte až na doraz do tvarovky a rovnoměrně zahřívejte rozptýleným plamenem. Při příliš velkém zahřátí tavicí přísada shoří a páka nemůže smáčet, ale ukapává.

67 |

Při pájení natvrdo se správná pracovní teplota dosáhne při tmavočerveném žáru. Pájka se přiloží na pájené místo do rozptýleného plamene a odtavuje se vlivem plamene, přechází do kapilární spáry, až ji zcela vyplní. Při tvrdém pájení trubek velkých průměrů se postupuje po obvodu a pájka se roztavuje v zónách. Na závěr se místo spojení očistí vlhkým hadrem, aby se odstranily zbytky tavidla. Zbytky tavidla k tvrdému pájení lze rovněž odstranit drátěným kartáčem. V instalacích pitné vody se zbytky tavidla na vnitřní straně trubek odstraňují vypláchnutím celého potrubního systému. Z tohoto důvodu musejí být tavidla pro instalace pitné vody rozpustná ve vodě.

LISOVANÝ SPOJ Lisovaný spoj vzniká plastickou deformací lisovací tvarovky a spojované trubky pomocí lisovacího zařízení. Toto zařízení je vybaveno speciálními lisovacími smyčkami nebo lisovacími čelistmi. Pro průměry do 35 mm se používají zpravidla lisovací čelisti, pro větší průměry (do 108 mm) se používají lisovací smyčky. Zalisovaný spoj musí mít správnou geometrii, která se zabezpečí použitím vhodného lisovacího nářadí a pomůcek. Vytvořit správnou geometrii spoje lisováním je důležité z hlediska jeho bezpečnosti, spolehlivosti a funkčnosti. Spoj částí potrubí musí být vodotěsný a musí mít požadovanou pevnost.

68 |

Na parametry těchto vlastností má velký vliv plastická deformace spoje, která vznikne při lisování. Deformace kovové trubky a tvarovky zabezpečuje pevnost spoje při namáhání tahem, tlakem a v kroucení. Těsnost lisovaného spoje zajišťuje deformace tvarovaného těsnicího kroužku. Vlastnosti lisovaných spojů Základní přednosti potrubních systémů s lisovanými spoji jsou: jednoduchost a rychlost montáže, čistota při práci, spolehlivost spoje, univerzálnost použití pro různá média. Základní předpoklady pro vytvoření lisovaného spoje Postup při provádění spolehlivého lisovaného spoje je možné shrnout do pěti základních kroků: - nařezání trubek, - odhrotování, - vizuální kontrola těsnicího kroužku ve tvarovce, - označení hloubky nasunutí trubky do tvarovky, - zalisování.

Tento pracovní postup je jednoduchý, a tím se snižuje vliv lidského faktoru. Před zahájením montáže je nutné mít k dispozici podrobný projekt, aby se případnými změnami a předěláváním zbytečně nezvyšovaly náklady – např. pro dodatečné vysazení odbočky je třeba použít speciální přesuvný nátrubek. Rychlost montáže Protože se tento proces řadí mezi tzv. suché procesy, odpadá při montáži doba potřebná k vytvrdnutí (lepené spoje) nebo ke chladnutí (svařované spoje) spoje. Vytvořený lisovaný spoj lze po ukončení lisování plně mechanicky zatížit.

12. Provádění a úpravy prostupů a drážek v různých druzích stavebních konstrukcí Pro provádění vnitřní kanalizace se na stavbách provádí předem stavební úpravy ve formě prostupů drážek pro zařizovací potrubí. V případě rekonstrukcí je nutné drážka prostupy vysekat. Tyto úpravy drážky na prostupy by měly být vyznačeny v projektové dokumentaci i ve stavební

69 |

části. Šikmé drážky pro připojovací potrubí pro zařizovací předměty si většinu sekají dodatečně po dokončení stavebních konstrukcí. Stěny, kde se budu provádět drážky pro potrubí, by měl mít minimální tloušťku 150 milimetrů, aby vysekáním drážky nebyla ohrožena stabilita samotné konstrukce. Drážky ve stěnách také snižují tepelně technické vlastnosti konstrukce a proto je nevhodné je provádět do obvodových částí budovy. V případě provedení těchto drážek a postupů v obvodu se musí provést dodatečné zateplení, které by mělo být řešeno projektem. Jakékoliv prostupy musí být zabetonovány z požárních důvodů až samotné konstrukci potrubí. V některých případech se do prostupů osazují speciální požární klapky pro daný typ potrubí. V poslední době je upřednostňován systém předstěnových konstrukcí, aby se nemuseli drážky provádět.

13. Montáž vodovodních rozvodů Ustanovení ČSN EN 806-4 požadují: 1. bezpečné skladování a dopravu trubek, tvarovek a ostatních součástí; 2. uvedení požadavků na manipulaci, dopravu a skladování výrobků v montážním návodu výrobce; 3. provádění ohybů pomocí zařízení určeného pro tento účel; 4. kontrolu stavu trubky po ohnutí (zda nedošlo k poškození); 5. zákaz ohýbání žárově pozinkovaných ocelových trubek o jmenovité světlosti větší než DN 50 (změna Z3 ČSN 73 6660 doplňuje, že ocelové pozinkované potrubí se nesmí ohýbat, povoluje se pouze vyrovnání přímého potrubí do jmenovité světlosti DN 50 za studena nejvíce o úhel 5O); -

provedení všech spojů podle příslušných norem a pokynů výrobce;

-

odstranění poškozených konců trubek;

-

montáž uvnitř čistých trubek a tvarovek;

-

trvalou vodotěsnost všech spojů;

-

těsné uzavření všech otvorů nedokončeného potrubí zátkami, víčky nebo slepými přírubami (uzavřená uzavírací armatura není považována za těsné uzavření potrubí);

-

70 |

zabezpečení spojů potrubí proti rozpojení vlivem axiálních sil.

V ČSN EN 806-4 jsou uvedeny tabulky s přehledem různých způsobů spojování potrubí z různých materiálů a požadavky na připojování potrubí k nádržím a ohřívačům vody. Důležité ustanovení uvádí, že ve všech případech, kde zabezpečovací zařízení ohřívače vody dovoluje třeba jen krátkodobý (<10 s) výskyt teploty vody vyšší než 95 °C a přetlaku vody vyššího než nejvyšší návrhový přetlak (MDP), (<10 %), nesmí být zásobníkové a průtokové ohřívače vody připojeny přímo na plastová potrubí.

Kombinace různých kovů V případech, že je v jednom vnitřním vodovodu použita pozinkovaná ocel společně s mědí, musí být součásti z pozinkované oceli namontovány do potrubí ve směru průtoku vody před součásti měděné. Ze stejného důvodu nesmí být použita společně měď a pozinkovaná ocel u vodovodů s cirkulací. Musí být zamezeno přímému kontaktu mezi výrobky z pozinkované oceli a mědi například pomocí mosazné nebo bronzové tvarovky. V této souvislosti nevadí běžné použití armatur vyrobených ze slitiny mědi, protože jejich vodou smáčený povrch je relativně malý. Měď, její slitiny a korozivzdorná ocel se mohou společně používat bez následných významných projevů galvanické koroze, protože rozdíly mezi jejich elektrochemickými potenciály jsou malé.

Potrubí uložená v zemi Ukládání potrubí do výkopu se musí provádět podle ustanovení ČSN EN 805. V místech, kde je terén znečištěn nebo je jeho znečištění předpokládáno, musí být použito vhodné odolné potrubí anebo musí být potrubí chráněno. V místě vstupu do budovy je (stejně jako u potrubí v zemi) požadována ochrana potrubí před mrazem a použití vhodné průchodky s utěsněnými konci, která zabrání vodě (pozn.: požadavky viz ČSN 73 0600 Hydroizolace staveb - Základní ustanovení a související normy), plynu nebo škůdcům v průniku do budovy. Potrubí v budovách Při vedení potrubí uvnitř budov se požaduje kompenzace délkových změn potrubí vyvolaných tepelnou roztažností. U potrubí, která mají dlouhé rovné úseky a málo kolen nebo ohybů, může být kompenzace jejich prodlužování nebo zkracování provedena:

71 |

- změnami trasy, aby se odstranily dlouhé rovné úseky potrubí; - použitím trubkových kompenzátorů; - osazením armaturních kompenzátorů. U potrubí, která jsou tvořena krátkými rovnými úseky a mají mnoho kolen nebo ohybů, je kompenzace délkových změn způsobených změnami teploty obvykle zajištěna jejich trasou. Vodovodní potrubí se nemá dotýkat stropních nosníků, trámů, podlahových desek ani jiných potrubí. Při případném kontaktu se pro minimalizaci přenosu hluku má mezi trubku a stavební konstrukci vložit vhodný izolační materiál. Při vedení potrubí studené a teplé pitné vody nad sebou musí být potrubí teplé vody umístěno nad potrubím studené vody.

Upevnění potrubí Na upevnění potrubí jsou kladeny tyto požadavky: - provedení trvalého upevnění potrubí; - pevné ukotvení armatur s ručním ovládáním; - provedení roztečí podpor podle návodu výrobce potrubí (pokud v návodu výrobce rozteče podpor uvedeny nejsou, volí se vzdálenosti podpor podle příloh B a C ČSN EN 806-4); - zákaz použití podpor určených pro potrubí k upevnění jiných částí stavby.

Potrubí uložená pod omítkou (zakrytá) Zakrytá potrubí uložená v ochranných trubkách nebo v izolaci musí být vedena v instalačních šachtách nebo drážkách ve zdech, popř. v řádně provedených kanálech v podlaze. Pokud je potrubí uložené v ochranných trubkách nebo včetně izolace zabudováno do stavební konstrukce (např. do betonových podlah nebo stěn), je nutné zajistit, aby nemohlo dojít k jeho deformaci nebo posunutí. Ochranné trubky ve stropech musí být ukončeny nejméně o 30 mm výše, než je úroveň dokončené podlahy, aby se předešlo možnému zatečení rozlitých kapalin. Tepelná roztažnost trubek je u potrubí z plastů vedeného v ochranných trubkách zabezpečena, vhodné je však upevnění vodovodní a ochranné trubky v místě výstupu ze stěny nebo podlahy. K u nás méně tradičnímu řešení podlažních rozvodných a připojovacích potrubí patří:

72 |

- samostatná připojovací potrubí, - podlažní rozvodné potrubí uložené ve smyčkách, - zokruhované podlažní rozvodné potrubí.

Prostupy potrubí stavebními konstrukcemi Potrubí procházející stavebními konstrukcemi nesmí být vystaveno působení vnějších sil a musí mít možnost volně se prodlužovat nebo zkracovat. Potrubí procházející stěnami nebo stropy musí být opláštěno. Prostupy potrubí požárně dělicími stěnami a stropy nesmí nepříznivým způsobem ovlivnit jejich integritu a musí být provedeny podle národních nebo místních předpisů (zejména ČSN 73 0810). Rýhy, výklenky nebo drážky v nosných částech stavební konstrukce nesmí narušit její integritu.

Odvzdušnění a ochrana potrubí před mrazem Potrubí musí být namontováno tak, aby se již při montáži předešlo vzniku vzduchových kapes. Vypouštěcí armatury musí být osazeny na nejnižších místech potrubí. V místech, kde by potrubí mohlo být ohroženo mrazem, je třeba vyřešit jeho ochranu proti mrazu vypouštěním nebo jiným vhodným způsobem, např. elektrickým temperováním.

Montáž výtokových armatur Výtokové armatury, které nejsou osazeny přímo na zařizovací předmět, musí být namontovány na vhodnou tvarovku připevněnou na vhodnou podpěru. Změna Z3 ČSN 73 6660 dále požaduje, aby vývody potrubí pro výtokové armatury nebo rohové ventily byly provedeny pomocí nástěnných tvarovek pevně připevněných ke stavební konstrukci nebo instalačnímu prefabrikátu. Vývody potrubí teplé a studené vody pro směšovací baterie musí být rovnoběžné a jejich vyústění musí být v jedné rovině, která je rovnoběžná s dosedací plochou pro armaturu.

Označování a dokumentace potrubí a armatur S výjimkou rodinných domů musí být funkce přívodních potrubí a armatur označena.

73 |

Potrubí a výtokové armatury pro přívod dešťové nebo recyklované (provozní) vody musí být podle ČSN EN 806-2 označena, aby byla odlišena od potrubí pro přívod pitné vody. Každá volně přístupná armatura má být opatřena trvanlivou tabulkou s označením a popisem účelu a funkce armatury, umístěnou přímo na armatuře nebo na trvalé části stavby v její blízkosti.

Dokumentace provedených montážních prací Během montáže potrubí vnitřního vodovodu musí být uchovávána výkresová dokumentace všech potrubních tras, nádrží, armatur atd. Po dokončení prací musí být dokumentace provedené instalace převedena do stavu vhodného k archivaci a předána majiteli budovy.

Tlaková zkouška potrubí Tlaková zkouška potrubí podle ČSN EN 806-4 může být provedena pomocí vody nebo, pokud je to podle národních předpisů přípustné, pomocí nízkotlakého čistého vzduchu bez obsahu olejů, popř. inertního plynu. ČSN 73 6660 i ve znění změny Z3 provedení tlakové zkoušky potrubí vzduchem nebo inertním plynem povoluje. Voda použitá pro tlakovou zkoušku potrubí musí být pitná s velikostí částic <150 μm. Tlakoměry a záznamová zařízení určené pro tlakovou zkoušku musí mít přesnost 0,02 MPa (0,2 bar) a musí být připojeny k nejnižšímu místu potrubí. Měřicí rozsah tlakoměru musí být od 0 MPa do 1,6 MPa. Podle změny Z3 ČSN 73 6660 musí být zkoušené potrubí před zahájením tlakové zkoušky potrubí vodou napuštěno vodou o nejvyšším provozním přetlaku po dobu nejméně 12 hodin.

Proplachování potrubí Proplachování potrubí se provádí pitnou vodou nebo směsí pitné vody a vzduchu. Pitná voda použitá pro proplachování se přivádí přes filtr zachycující všechny částice o rozměrech ≥150 μm. Všechny provozní armatury v proplachované části potrubí musí být úplně otevřené. Jestliže není vnitřní vodovod používán bezprostředně po svém uvedení do provozu, musí být v pravidelných intervalech proplachován (nejdelší interval mezi proplachy je 7 dní). O proplachování se vypracuje zápis, který musí být předán majiteli budovy.

74 |

Proplachování potrubí vodou Při proplachování potrubí vodou musí být armatury a zařízení citlivá na výskyt cizorodých částic (tlakové splachovače WC, termostatické směšovače apod.) proti těmto nečistotám chráněny. Nejmenší rychlost proudící vody při proplachování potrubí musí být 2 m/s a voda v proplachovaném vodovodu se musí v průběhu proplachování nejméně 20 krát vyměnit. V závislosti na rozsahu vnitřního vodovodu a uspořádání potrubí lze potrubí proplachovat po částech. Proplachování musí být zahájeno v nejnižším podlaží budovy a musí postupovat po jednotlivých podlažích směrem nahoru.

Proplachování potrubí směsí vody a vzduchu Potrubí může být proplachováno pod tlakem střídavě pomocí směsi pitné vody se vzduchem, s minimální rychlostí v každém úseku potrubí alespoň 0,5 m/s. Dodržení alespoň minimální rychlosti vyžaduje, aby byl otevřen určitý nejmenší počet výtokových armatur. Stlačený vzduch (zdrojem mohou být tlakové lahve nebo kompresory) potřebný pro proplachování nesmí být škodlivý lidskému zdraví (např. bez olejů) a jeho přetlak musí odpovídat alespoň hydrostatickému přetlaku vody. Proplachování má začínat uzavírací armaturou na vstupu do proplachovaného

úseku

potrubí

a

postupovat

od

nejbližších

stoupacích

potrubí

k

nejvzdálenějším. Mělo by se začínat v nejnižším podlaží na začátku stoupacího potrubí a pokračovat po jednotlivých podlažích směrem nahoru.

Dezinfekce vnitřního vodovodu Pokud to bylo určeno odpovědnou osobou nebo příslušným úřadem, musí být po proplachování vnitřní vodovody dezinfikovány. V závislosti na rozsahu vnitřního vodovodu může být vhodné rozdělit desinfikované potrubí na kratší úseky. U vnitřních vodovodů v rodinných domech a po provedení malých prodloužení nebo změn na vnitřních vodovodech není obvykle dezinfekce nutná, postačuje propláchnutí. Dezinfekce musí být provedena podle národních nebo místních předpisů (ČSN 73 6660). Voda použitá pro dezinfekci potrubí může být vypuštěna do kanalizace pro veřejnou potřebu, o jejím vypouštění však musí být informován její provozovatel a tato voda smí být vypuštěna až po vydání jeho souhlasu. Pokud je to nezbytné, může být požadována neutralizace.

75 |

14. Montáž kanalizačních rozvodů Před montáží vnitřní kanalizace musí být zajištěna určitou přípravou pro samotné práce. Jedná se o výkopy, drážky pro prostupy a podobně. Montáž se provádí ve dvou fázích. Nejprve se provádí hrubá a potom dokončovací - čistá montáž po provedení omítek, obkladů a dlažeb. Pro montáž je nutné nakreslit váhorys, tedy fiktivní hladinu jeden metr nad budoucí podlahou, od které je potom odměřuje celé kanalizační nebo vodovodní potrubí. Při montáži je nutné dodržovat technologické postupy a předpisy podle norem a pokynů výrobců potrubí a dále musíme dodržovat zásady bezpečnosti práce. Montáž svodného potrubí začíná od přípojky anebo žumpy a postupuje v protisměru budoucího otoku odpadních vod. Založení se provádí osazením vpustí, až po vývody pro budoucí zařizovací předměty napojené na svodné potrubí. Potrubí se provede nad budoucí podlahu a se provizorně ze začátku se zabezpečí proti poškození, mřížky se obalí papírem nebo igelitem aby bylo zabráněno ucpání. Při delší stavbě je důležité zabránit poškozením od pojíždění těžkých vozidel s kolovým, nebo jiným dopravním mechanismem. Odpadní a připojovací potrubí začínám montovat až po dokončení hrubé stavby a dokončení montáže svodného potrubí tedy po provedení zkoušky vodotěsnosti. Vnitřní dešťová kanalizace je vyvedena postupy do vyššího podlaží a při stavbě střechy se osadí střešní vtok. Vnější dešťová odpadní potrubí se úplně v rovině terénu osadí lapač střešních splavenin geiger.

15. Montáž zařizovacích předmětů a armatur Provést prakticky v dílně

16. Montáž technologických zařízení pro rozvody vody a kanalizace Provést prakticky v dílně

17. Údržba a opravy vodovodních rozvodů Provést prakticky v dílně

18. Údržba a opravy kanalizačních rozvodů Provést prakticky v dílně

76 |

19. Zhotovování tepelných izolací na vodovodních potrubích Provést prakticky v dílně

20. Nakládání s materiály a odpady Zákon o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb.) je zákon, který stanovuje v souladu s právem Evropské unie pravidla pro:

-

předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany zdraví člověka a trvale udržitelného rozvoje,

-

nakládání (zacházení) s odpady,

-

práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a

-

působnost orgánů veřejné správy.

Obsah 1. Působnosti zákona 2. Definice 3. Katalog odpadů 4. Reference Působnosti zákona Zákon se vztahuje na nakládání se všemi odpady s výjimkou některých odpadů uvedených v zákoně (§ 2, a) - j))

Definice Zákon definuje základní pojmy z oboru odpadového hospodářství: - odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

77 |

- odpadové hospodářství činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností. - původce odpadu právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady, nebo právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů.

Katalog odpadů Katalog odpadů rozřazuje vzniklé odpady do 20. kategorií a dalších podkategorií. Jedná se o šesticiferné číslo (tzv. kód odpadu). Podle tohoto čísla se určuje případná nebezpečnost a rozhoduje, jak s ním bude dále naloženo.

78 |

BOZP při provádění prací Při práci na stavbě je nutno dodržovat základní předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.  odborné mohou vykonávat pouze vyučení pracovníci, výjimečně vyškolení pracovníci,  na pomocné práce musí být pracovník alespoň zacvičen,  všichni pracovníci musí používat ochranné pomůcky,  výstupy do jednotlivých podlaží musí být zajištěny minimálně provizorními schodišti nebo rampami,  veškeré otvory v podlaží musí být provizorně zakryty,  vstupy a výstupy do stavební jámy musí být zajištěny žebříky nebo provizorními schodišti, materiál musí být uložen v tzv. materiálovém pásmu a nesmí překážet v pracovním pásmu,

79 |

Zkoušky dle hodnotících standardů 10.1. KRITÉRIA HODNOCENÍ Hodnocení úspěšnosti je pouze v rozpětí SPLNIL / NESPLNIL. Nesplnění jediné položky bere frekventantovi možnost úspěšného ukončení zkoušky a získání Osvědčení.

10.2. SLOŽENÍ KOMISÍ - PERSONALISTIKA Složení komisí určí ředitel školy samostatným písemným rozhodnutím, dle aktuálního stavu odborně způsobilého personálu.

10.3. HODNOTÍCÍ TABULKY PRO JEDNOTLIVÁ KRITÉRIA HODNOCENÍ Odborná způsobilost Název

Úroveň

Orientace v technické dokumentaci vodovodních a kanalizačních rozvodů a zařízení.

3

Orientace v materiálech pro potrubí, tvarovky, armatury a zařizovací předměty. 3 Návrh postupu práce, nářadí a pomůcek pro montáž vodovodních a kanalizačních rozvodů, armatur, zařizovacích předmětů a zařízení.

3

Měření rozměrů.

3

Výpočty délkových změn potrubí a jejich kompenzace.

3

Provádění zkoušek vodovodních rozvodů.

3

Provádění zkoušek kanalizačních rozvodů.

3

Ruční zpracován a strojní obrábění instalatérských materiálů.

3

Spojování částí potrubí rozebíratelnými spoji.

3

Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji bez nutnosti zvláštního oprávnění.

3

Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji se zvláštním oprávněním.

3

Prováděn a úpravy prostupů a drážek v různých druzích stavebních konstrukcí.

3

Montáž vodovodních rozvodů.

3

Montáž kanalizačních rozvodů.

3

Montáž zařizovacích předmětů a armatur.

3

80 |

Montáž technologických zařízení pro rozvody vody a kanalizace.

3

Údržba a opravy vodovodních rozvodů.

3

Údržba a opravy kanalizačních rozvodů.

3

Zhotovování tepelných izolací na vodovodních potrubích.

3

Nakládání s materiály a odpady.

3

Hodnoticí standard Kritéria a způsoby hodnocení PPV

- Praktické předvedení s výkladem

VTDV - Výběr z technické dokumentace s vysvětlením SNP

– Slovně nebo písemně

PO

- Prakticky s odůvodněním

PPVS

- Praktické předvedení s vysvětlením

STV

– Slovně podle technického výkresu

ZZV

– Zakreslení do zadaného výkresu

PZV

– Písemně podle zadaného výkresu

PPZ

– Prakticky a písemně podle zadání

PPP

- Prakticky podle zadání nebo předloží platný průkaz

SOD

- Slovně s odůvodněním

Orientace v technické dokumentaci vodovodních a kanalizačních rozvodů a zařízení

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

Orientace v technické dokumentaci vodovodních a kanalizačních rozvodů a zařízení a) Číst zadané výkresy vodovodních rozvodů a zařízení

STV.

b) Číst zadané výkresy kanalizačních rozvodů a zařízení

STV.

c) Zakreslit vedení rozvodů vody nebo kanalizace

ZZV.

d) Provést výpis materiálu z výkresové dokumentace

PZV.

Je třeba splnit obě kritéria.

81 |

Orientace v materiálech pro potrubí, tvarovky, armatury a zařizovací předměty Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Vyjmenovat druhy trubek a tvarovek pro montáž vodovodních rozvodů, používané materiály a možnosti použití

SNP

b) Vyjmenovat druhy trub a tvarovek pro montáž kanalizačních rozvodů, používané materiály a možnosti použití

SNP.

c) Vyjmenovat druhy armatur pro montáž vodovodních a kanalizačních rozvodů, používané materiály a možnosti použití

SNP.

d) Vyjmenovat zařizovací předměty, jejich druhy, materiály a použití

SNP.

Je třeba splnit kritérium.

Návrh postupu práce, nářadí a pomůcek pro montáž vodovodních a kanalizačních rozvodů, armatur, zařizovacích předmětů a zařízení

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Navrhnout pracovní postup montáže vodovodních rozvodů

STV.

b) Navrhnout pracovní postup montáže kanalizačních rozvodů

STV.

c) Navrhnout pracovní postup montáže zařizovacích předmětů

STV.

d) Navrhnout pracovní postup montáže armatur a zařízení (filtr, pojistný ventil, čerpadlo apod.)

STV.

e) Vyjmenovat nářadí a pracovní pomůcky potřebné k provedení montáže vodovodních a kanalizačních rozvodů, armatur a zařízení

SNP.

f) Vysvětlit BOZP pro montáže vodovodních a kanalizačních rozvodů

SNP.

Je třeba splnit kritérium. Měření rozměrů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Vyjmenovat druhy používaných měřidel a způsob jejich použití

SNP.

b) Změřit a zapsat měřené délky, vnitřní a venkovní průměry

PPZ.

82 |

Je třeba splnit kritérium. Výpočty délkových změn potrubí a jejich kompenzace Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat důvody délkových změn potrubí a vypočítat velikost délkové změny podle zadání

SPTV.

b) Popsat druhy kompenzací délkových změn potrubí a jejich použití

SNP.

Je třeba splnit kritérium. Provádění zkoušek vodovodních rozvodů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat průběh tlakové zkoušky vodovodního rozvodu (tři části) a vyjmenovat zkušební podmínky

SNP.

b) Provést tlakovou zkoušku potrubí

PZ.

Je třeba splnit obě kritéria. Provádění zkoušek kanalizačních rozvodů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat průběh zkoušek kanalizačních rozvodů a vyjmenovat zkušební podmínky

SNP.

Je třeba splnit obě kritéria. Ruční zpracování a strojní obrábění instalatérských materiálů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat způsoby ručního zpracování materiálů

SNP.

b) Ručně zpracovat instalatérský materiál podle zadání

PPZ.

c) Popsat způsoby strojního obrábění materiálů

SNP.

d) Strojně obrábět instalatérský materiál podle zadání

PPZ.

Je třeba splnit všechna kritéria. Spojování částí potrubí rozebíratelnými spoji Kritéria hodnocení

83 |

Způsoby ověření

a) Popsat druhy rozebíratelných spojů potrubí

SNP.

b) Provést rozebíratelné spoje podle zadání

PPZ.

Je třeba splnit všechna kritéria. Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji bez nutnosti zvláštního oprávnění

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat druhy nerozebíratelných spojů potrubí

SNP.

b) Provést nerozebíratelné spoje podle zadání

PPZ.

Je třeba splnit všechna kritéria. Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji se zvláštním oprávněním Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Provést pájení naměkko a natvrdo

PPP.

b) Provést polyfúzní svařování

PPP.

c) Provést kovové lisované spoje

PPP.

Je třeba splnit všechna kritéria nebo předložit platné průkazy nebo osvědčení.

Provádění a úpravy prostupů a drážek v různých druzích stavebních konstrukcí Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat druhy stavebních konstrukcí, druhy prostupů a vedení potrubí v nich, uvést potřebné nářadí k provedení prostupů a drážek

SNP.

b) Provést prostupy a drážky pro potrubí v konstrukci

PPZ.

Je třeba splnit všechna kritéria. Montáž vodovodních rozvodů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Připravit podmínky pro montáž potrubí a armatur

PPZ.

b) Provést montáž potrubního rozvodu včetně armatur

PPZ.

c) Připevnit potrubí ke konstrukci

PPZ.

Je třeba splnit všechna kritéria.

84 |

Montáž kanalizačních rozvodů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Připravit podmínky pro montáž potrubí

PPZ.

b) Provést montáž potrubního rozvodu

PPZ.

c) Připevnit potrubí ke konstrukci

PPZ.

d) Popsat uložení potrubí ve výkopu

SNP.

Je třeba splnit všechna kritéria. Montáž zařizovacích předmětů a armatur Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Připravit podmínky pro montáž zařizovacích předmětů a armatur

PPZ.

b) Osadit zařizovací předměty a armatury

PPZ.

Je třeba splnit všechna kritéria. Montáž technologických zařízení pro rozvody vody a kanalizace Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Vyjmenovat druhy technologických zařízení pro rozvody vody a kanalizace (zařízení pro přípravu teplé vody, čerpadla, domácí vodárny, lapače látek, domovní čistírny, zařízení pro přečerpávání odpadních vod), popsat účel, funkci a způsoby napojení

SNP.

b) Provést montáž daného zařízení podle zadání

PPZ.

Je třeba splnit všechna kritéria. Údržba a opravy vodovodních rozvodů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Provést výměnu vadné části potrubí

PPZ.

b) Provést výměnu poškozené části armatur

PPZ.

c) Provést výměnu poškozené armatury

PPZ.

d) Provést opravu zařízení podle zadání

PPZ.

Je třeba splnit všechna kritéria a) až c) nebo kritérium d).

85 |

Údržba a opravy kanalizačních rozvodů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Provést opravu vadné části kanalizačního potrubí

PPZ.

b) Provést dodatečné vysazení odbočky na potrubí

PPZ.

c) Popsat způsoby čištění kanalizace

SNP.

Je třeba splnit obě kritéria. Zhotovování tepelných izolací na vodovodních potrubích Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat druhy a vlastnosti tepelných izolací potrubí

SNP.

b) Provést tepelnou izolaci potrubí, tvarovek a armatur

PPZ.

Je třeba splnit obě kritéria. Nakládání s materiály a odpady Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Vysvětlit pojem „nebezpečná látka“, uvést nebezpečné látky používané v oboru

SOD.

b) Vysvětlit označování výrobků z hlediska nebezpečných látek

SOD.

c) Popsat vliv profesních činností na životní prostředí

SOD.

d) Popsat způsoby skladování a manipulace s materiály

SOD.

e) Popsat způsoby nakládání s odpady při instalatérských pracích

SOD.

Je třeba splnit obě kritéria.

86 |

10.4. VZORY VÝKRESOVÉ DOKUMENTACE 10.

STUDIJNÍ ZÓNA

Informace o dalších studijních materiálech, webech, zkušenostech…

11.

ROZPOČET

Rozpočet je volnou přílohou k Rozhodnutí a vychází z formy přípravy či získání Osvědčení, počtu frekventantů a materiálovými nároky akce.

12.

MATERIÁL

Nezbytné materiální a technické předpoklady pro provedení zkoušky Vybavení pracoviště Pracoviště umožňující realizaci zkoušek vybavené potřebnými materiály pro provádění vodoinstalatérských prací, mechanizmy pro dopravu materiálů a pomocnými zařízeními odpovídajícími požadavkům BOZP a hygienickým předpisům Měřidla: metr, vodováha, posuvné měřítko, pásmo, ocelové měřítko, úhelník. Nářadí a zařízení: stůl se svěrákem čelisťovým a trubkovým, souprava pro polyfúzní svařování plastů, souprava pro pájení mědi naměkko, soupravy pro spojování trubek z mědi a plastů lisováním, ohýbačka na měděné trubky, odřezávač plastových trubek, ukosovací přístroj na vnější hrany, sada stranových klíčů, gola sada, příklepová vrtačka, sada vrtáků do betonu a do kovu, sada šroubováků, stupňovitý klíč s ráčnou, pilka na kov, kladivo, sekáč, elektrické vrtací a bourací kladivo, souprava na řezání trubkových závitů, kleště kombinované, kleště sika, hasák, úhlová bruska, prodlužovaní kabel, sada pilníků, kartáč ocelový, pumpa na tlakové zkoušky. Pracovní pomůcky: tužka, lihový fix. Zdroj elektrické energie

87 |

Projektová dokumentace související s hodnocenými činnostmi, předepsané technologické postupy a informační materiály (např. technické listy). Pomocný personál

Uchazeč Ruční nářadí, pracovní oděv a obuv, osobní ochranné pracovní prostředky odpovídající prováděným pracím. K žádosti o udělení autorizace žadatel přiloží seznam svého materiálně-technického vybavení dokládající soulad s požadavky uvedenými v hodnotícím standardu pro účely zkoušky. Pokud žadatel bude při zkouškách využívat materiálně-technické vybavení jiného subjektu, přiloží k žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti autorizace smlouvu (popřípadě smlouvy) umožňující jeho užívání nejméně po dobu 5 let ode dne podání žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti autorizace.

Doba pro vykonání zkoušky Celková doba trvání vlastní zkoušky (bez času na přestávky a na přípravu) je 10 až 14 hodin (hodinou se rozumí 60 minut). Zkouška může být podle zadaných výrobků rozložena do více dnů.

14. BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ Při práci se stavebním materiálem jsou pracovníci ohroženi běžným stavebním provozem. Jako všichni pracující ve stavebnictví musí respektovat obecná i konkrétní ustanovení vyhlášky č. 324/1990 Sb. o Bezpečnosti při práci. Důraz je potřeba klást: - prokazatelné školení z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, - organizaci pracoviště a pořádek při všech druzích prací na stavbě, - otvory a prohlubně na staveništi pevně zakrýt nebo ohradit dvoutyčovým zábradlím do výše 1,1 m, - stavební materiál v pracovním prostoru uložit tak, aby zůstal dostatečný prostor na provedení vlastní prací používat ochranné prostředky např. rukavice, brýle, respirátory, pevnou obuv, vhodný pracovní oděv, ochranné krémy apod., - výbavu pracoviště lékárničkou,

88 |

- při práci na lešení na lešení zajistit, aby nedošlo k jeho přetížení, - výstup na lešení umožnit žebříky, které přesáhnou podlahu, na niž se vystupuje min o 1,0 m, zamezit možnost pádu nářadí a jiných předmětů z lešení, - u umělého osvětlení pracoviště nesmí světlo oslňovat, - při práci s ručními elektrickými nástroji důsledně dbát pokynů výrobce, - rozvody elektrické energie pro osvětlení a ruční nástroje volit o napětí do 60 V.

První pomoc

VŠEOBECNÉ POKYNY: Projeví-li se zdravotní potíže nebo v případě pochybností uvědomit lékaře. Při nadýchání: Opustit kontaminované pracoviště a postupovat podle příznaků. Při styku s kůží: Sejmout kontaminovaný oděv a pokožku opláchnout čistou vodou a mýdlem. Podrážděná místa ošetřit neprodleně vhodným reparačním krémem. Při zasažení očí: Vyplachovat alespoň 15 minut čistou vodou, ev. při násilně otevřených víčkách, následně vyhledat lékařskou pomoc. Při požití: Vypít sklenici vody. Nevyvolávat zvracení, vyhledat lékařskou pomoc. Další údaje: Pokud příznaky jakéhokoliv zasažení (podráždění) vyvolaného kontaktem s výrobkem neodezní po poskytnutí první pomoci, vyhledat lékařskou pomoc.

89 |