[z]
Metodika zadávání územních plánů Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury
České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury / Czech Technical University in Prague Faculty of Architecture metodika zadávání územních plánů / methodology for land use plans (zoning plans) commissioning Programový projekt Hlavního města Prahy Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města / Innovation of Methodology and Methods for Commissioning of Land Use Plans (Zoning Plans), their objective and formal aspects, relation between a strategy of city development and planning process methods with particular emphasis on the formulation of the image of the city programový projekt / program project hl.mp skhp 201211223/mhmpp05smpif poskytovatel podpory / provider of grant Hlavní město Praha Mariánské náměstí 2 110 01 Praha 1 příjemce podpory / accepter of grant České vysoké učení technické v Praze Zikova 1903/4 166 36 Praha 6 výzkumné pracoviště / research centre Fakulta architektury ČVUT v Praze Thákurova 9 166 34 Praha 6 – Dejvice hlavní řešitel / principal investigator doc. Ing. arch. Jan Jehlík Fakulta architektury ČVUT v Praze
[email protected] 02/2013—03/2015
[z]
Metodika zadávání územních plánů Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů Jan Jehlík a kol. © 2015 České vysoké učení technické v Praze – Fakulta architektury isbn 978-80-01-05768-1
Závěrečná zpráva / Recenze / Resumé konzultantů
a summary
b
c
d
z
obsah výzkumu
The main objective of the research work was to develop general methodology for quality commissioning of land use plans, their objective and formal aspects, and definition of the relation between strategy of urban development, and method and methodology of the plan execution with special regard to specification of decisive values of a settlement. The research monitored conditions and requisites of the settlement formation, partly from the perspective of individual participants’ involvement, partly from the perspective of tools that are available to these participants in the process of urban formation. Research teams were chosen based on the initial presumptions and requirements of the research, and based on expert references. The teams were allocated into the following courses of study: .......... The Principal Investigator’s team consisting of teachers and PhD students of the Department of Urbanism of FA CTU in the whole span of the creation process of the settlement (theory – development – design – realization); .......... 5 teams of investigators of complete parts covering all scale levels engaged in the creation of the settlement (region – city – districts – details + processes); .......... 15 teams of investigators of subunits covering specific territorial or thematic parts of the settlement and thus the land use plan; .......... 5 consultants – distinguished experts that are capable of seeing the problems solved from different perspectives and from their own field experiences both in the CR and abroad. Working method was based on an analysis of the objectives, the state, working hypotheses, case studies, expert opinions, and final evaluations. Tools of execution were the following: .......... independent work of the teams – personal approach based on experience and individual methods; .......... operational workshops – verification of approaches, coordination of procedures, specification of denotations; .......... work conference – presentation of in-between outcomes, coordination of activities and outcomes; .......... final conference – presentation of outcomes of all phases, working panels; .......... shared data storage – sharing details and partial outcomes for internal use; .......... public dictionary – interactive version of up-to-date urban planning dictionary; .......... website – public presentation of information and final outcomes of the research. Outcomes of the research are divided as follows: [a] .......... Conception and Proposal – as a treatise of the Principal Investigator’s team and as synthetic outcome of the research; [b] .......... Methodology – as a normative document of the Principal Investigator’s team and as a legal outcome of the research; [c] .......... Analyses of Levels and Processes – as a collective treatise of the investigators of complete parts and as a source of information for the outcomes of the Principal Investigator’s team, and as an independent authorial documents detailing and deepening information within the scope of the topics; [d] .......... Analyses of Selected Topics – as a collective treatise of the investigators of subunits and as a source of information for the outcomes of the Principal Investigator’s team, and as an independent authorial documents detailing and deepening information within the scope of the topics; [z] .......... Overall Research Report – as a complex information about the project; about reflection of the assignment, about method and process, about course and outcomes, and last but not least about the project funding.
KONCEPCE A NÁVRH / Monografie týmu hlavního řešitele Jan Jehlík, Jiří Plos
a/i — Premisy .................................. a/ii — Průkazy .................................. a/iii — Dokumentace .................................. METODIKA / Normativní dokument týmu hlavního řešitele Jiří Plos, Jan Jehlík
b/i — Metodika .................................. b/ii — Odůvodnění .................................. b/iii — Přílohy .................................. ANALÝZY VRSTEV A PROCESŮ / Kolektivní monografie řešitelů ucelených částí c/01 — region (Makroúroveň) .................................. vedoucí Milan Körner c/02 — město (Mezoúroveň I) .................................. vedoucí Jan Sedlák c/03 — části (Mezoúroveň II) .................................. vedoucí Michal Kohout c/04 — detaily (Mikroúroveň) .................................. vedoucí Jaroslav Zima c/05 — procesy .................................. vedoucí Karel Maier ANALÝZY VYBRANÝCH TÉMAT / Kolektivní monografie řešitelů dílčích částí d/01 — Historická substance .................................. Miroslav Cikán d/02 — Transformační území .................................. vedoucí Jan Aulík d/03 — Modernistická sídliště .................................. vedoucí Milan Jirovec d/04 — Periferie města .................................. Václav Škarda d/05 — Volná krajina v příměstí .................................. vedoucí Michal Fišer d/06 — Urbanistická rozhraní .................................. Jiří Poláček d/07 — Bloky/Nebloky .................................. Pavla Kordovská d/08 — Lokální sociokulturní podmínky .................................. Petr Kordovský d/09 — Tendence ve vývoji měst .................................. vedoucí Irena Fialová d/10 — Územní plány eu .................................. vedoucí Irena Fialová d/11 — Krajina .................................. vedoucí Radmila Fingerová d/12 — Urbanistická soutěž .................................. vedoucí Radek Kolařík d/13 — Kdo staví město .................................. vedoucí Petr Hlaváček Analýzy umístěné jen na webových stránkách d/14 — Význam veřejného prostoru .................................. Pavla Melková d/15 — Územní plány čr .................................. vedoucí Michal Bartošek
+ Závěrečná zpráva / Recenze / Resumé konzultantů
005
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
007 obsah i
z/i — Závěrečná zpráva
008
i–1 Základní údaje .................................................................... i–1.1 Poskytovatel .................................. i–1.2 Příjemce .................................. i–1.3 Místo / čas .................................. i–1.4 Úkol ..................................
010 010 010 010 010
i–2 Popis realizace .................................................................... i–2.1 Principy .................................. i–2.2 Řešitelé .................................. i–2.3 Průběh práce ..................................
012 014 018 032
i–3 Výstupy .................................................................... i–3.1 Koncepce a návrh .................................. i–3.2 Metodika .................................. i–3.3 Analýzy vrstev a procesů .................................. i–3.4 Analýzy vybraných témat ..................................
046 048 050 052 054
i–4 Celkové zhodnocení .................................................................... 058
z
z/ii — Recenze
066
ii–1 Recenze prof. Ing. arch. Bohumila Kováče, PhD. .................................................................... 068 ii–2 Recenze prof. Ing. arch. Petra Pelčáka .................................................................... 090
z/iii — Resumé konzultantů
096
iii–1 Úvod – Resumé konzultantů .................................................................... 098 iii–2 Rozhovor s konzultanty .................................................................... 108
poznámka Strukturování zprávy bylo provedeno dle Smlouvy. Závěrečné vyúčtování poskytnuté podpory bylo předáno poskytovateli a není uvedeno v tomto veřejném výstupu.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
009
závěrečná zpráva
i
z
i
závěrečná zpráva i–1 ---------- Základní údaje i–2 ---------- Popis realizace i–3 ---------- Výstupy i–4 ---------- Celkové zhodnocení
poskytovatel
příjemce
výzkumné pracoviště
čas
Hlavní město Praha Mariánské náměstí 2 110 01 Praha 1
i—1 úkol
České vysoké učení technické v Praze Zikova 1903/4 166 36 Praha 6 Fakulta architektury ČVUT v Praze Thákurova 9 166 34 Praha 6 – Dejvice Smluvně dohodnutý začátek a konec práce 1. 2. 2013 – 31. 3. 2015 smlouva
z
011 i
Poskytovatel .......... i–1.1 Příjemce .......... i–1.2 Místo / čas .......... i–1.3 Úkol .......... i–1.4
„Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města“, programový projekt hl.m.p 2013 – 15 skhp 201211223/ mhmpp05smpif, v rámci programu výzkumu, vývoje a inovací hlavního města Prahy „Vztah rozvoje měst a přípravy územně plánovací dokumentace“ č. dot/45/04/000007/2013
1
závěrečná zpráva — Základní údaje
Základní údaje �
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
28 měsíců 21 týmů 66 řešitelů 5 konzultantů 4+1 svazek výstupů 1368 stran textu 5 pracovních konferencí 2 závěrečné konference Inventura urbanismu 2013 / Inventura urbanismu 2014
10 tématických workshopů
i—2
z
013 i
Principy .......... i–2.1 Řešitelé .......... i–2.2 Průběh práce .......... i–2.3
2
závěrečná zpráva — Popis realizace
Popis realizace �
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
I–2.1
Principy ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Hlavním cílem bylo vypracování obecné metodiky kvalitního zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek a vymezení vztahu strategie rozvoje města a metody a metodologie zpracování plánu se zvláštním zřetelem ke specifikaci rozhodujících hodnot města. Výzkum sledoval podmínky a náležitosti utváření (to jest uspořádání a využití) města, a to jednak z hlediska účasti jednotlivých aktérů (soustředěných podle jejich postavení/rolí do ucelených bloků), jednak z hlediska nástrojů, jimiž tito aktéři v procesu utváření města disponují. Základním východiskem výzkumu byla tudíž podoba města, jeho správa a chod, a to jak z hlediska metastruktury (to jest způsobů využívání města a identifikace převažujících aktivit, utváření jeho obrazu), tak z hlediska struktury (to jest způsobů jeho uspořádání včetně členění), tak konečně z hlediska infrastruktury (to jest způsobů obsluhy/vybavenosti území umožňující jeho pravidelný chod a správu a vytvářející zázemí metastrukturám a strukturám).
Výzkum byl členěn: ------------- podle vrstev/úrovní přihlédajících k měřítku utváření města (v širších územních souvislostech vnějších i vnitřních); ------------- podle hybných sil a aktérů utváření města, vstupu těchto aktérů do procesů utváření města a rolí, které v tomto procesu zaujímají; ------------- podle nástrojů, jimiž tito aktéři v různých procesních fázích vládnou a které užívají k formování a prosazování jimi sledovaných zájmů.
Pro účely analýzy požadavků na výzkum byly vymezeny klíčové pojmy takto: Metodika ------------- Metodikou se zde rozumí stanovení postupu (procesů) při zadávání územního plánu, předepsání struktury (formy) vlastního zadání a způsob získání obsahu (otázek) potřebného pro věcnou stránku zadání územního plánu. Zadávání ------------- Zadáváním územního plánu se zde rozumí porozumění tomu, co mám vědět (jaké potřebuji informace), koho se mám ptát (kdo jsou moji partneři) a jak se mám ptát (co a jak mohu zkontrolovat). Územní plán ------------- Územním plánem se zde rozumí grafická, tabulková a textová specifikace jevů v území na podkladě státního mapového díla v měřítku 1 : 5 000 („SMO-5“) s vymezením jejich účelu (specifika, limity, vazby), parametrů a právních vazeb. Jedná se proto o pro daný účel a dané měřítko relevantní zobrazení, popis a předpis jevů a jejich vztahů.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Metoda práce vycházela z principu hledání optimálního stavu věcí a z následné konfrontace se stávajícími normami. Byla založena na rozboru cílů, analýze stavu, pracovních hypotézách, případových studiích, expertních posudcích a závěrečných evaluacích. Výzkum zadávání územních plánů v rámci jednotlivých fází a kroků postupně odpovídal na výzkumné otázky a zabýval se níže uvedenými dílčími výzkumy odrážejícími aktuální požadavky měst a tím i zadávání územních plánů těchto měst: -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
analýzy města a plánu, popis struktury a atributů; srovnání s jinými srovnatelnými městy a plány v ČR a zahraničí; specifikace srovnávacích kategorií a parametrů, jazyk, pojmy; vyjasnění souvislostí a vztahů „město – plán“, „rozvoj (development) – rozhodování“; charakteristika pozice města v širším kontextu, vztah města a krajiny; postup generování klíčových témat rozvoje města a problémových území; analýza vztahů podrobnosti plánu a způsobu rozhodování o území (viz např. „odůvodnění“); definování účinků a vzájemných vazeb různých vrstev územně plánovacích dokumentací; specifikace vazeb územního plánu na hospodářský a kulturní rozvoj území; popis způsobů participace a komunikace a důsledků pro plán a město.
Principem práce byla intenzivní strukturovaná spolupráce interního výzkumného pracoviště univerzity (Výzkumné centrum Fakulty architektury ČVUT) v synergii s jednotlivými ústavy FA a v součinnosti s externími renomovanými profesionály v oboru. Formátem pro sdílení různorodých názorů a pojetí byla řízená diskusní fóra s expertními vyhodnoceními. Metoda byla založena na postupných krocích zpřesňujících cíle a zužujících široké názorové pole. Cílem bylo sjednocování formy do obecně sdělitelného finálního tvaru.
Nástroji pro zpracování výzkumných materiálů byly: ------------- samostatná činnost týmů (osobní přístup na základě zkušenosti a vlastních metod); ------------- pracovní workshopy (ověřování přístupu, „ladění“ cesty, koordinace pojmů a kategorií); ------------- pracovní konference (prezentace mezivýstupů, koordinace činností); ------------- závěrečné konference (prezentace výstupů jednotlivých fází, pracovní panely); ------------- sdílené datové úložiště (sdílení podkladů a dílčích výstupů pro interní potřeby celého týmu); ------------- veřejný wikislovník (interaktivní zpracování aktuálního urbanistického slovníku pojmů a kategorií) � https://vp.fa.cvut.cz/slovnik/ ; ------------- webové stránky (veřejné sdílení informací a uzavřených výstupů z výzkumu), � https://vp.fa.cvut.cz/.
Základními principy výsledných textů bylo: ------------- soustředění se „pouze“ na zadávání územních plánů, ne tolik na další fáze či příbuzná témata; ------------- prioritní formulace témat, na nichž byla převážná shoda; ------------- nalezení jazyka (pojmů, kategorií, vazeb), který propojuje jak různé vrstvy územního plánování, tak různá měřítka uchopení území, tak i různé pohledy na věc.
z
015 i
2.1 závěrečná zpráva — Popis realizace
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
014
016
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
------------- vedoucími týmů jsou architekti (včetně krajinářských architektů) jako představitelé profese organizující a koordinující činnosti v území; týmy podle potřeby dále spolupracují s dalšími relevantními experty na poli architektury, infrastruktury, přírodních či sociálních věd apod.; ------------- vedoucími týmů jsou všeobecně uznávaní špičkoví experti v dané oblasti, a to jak ve sféře architektury, tak ve sféře urbanismu a územního plánování, případně teorie; zkušenosti architektů v oblasti stavění a developmentu na jedné straně jsou tak konfrontovány se zkušenostmi architektů v oblasti plánování měst a regionů; 1 2
abdukce – odvození na základě vnějšího osvětlení heuristika – zkusmé řešení problémů založené na zkušenosti a odborném posouzení
2.1 závěrečná zpráva — Popis realizace
Z hlediska základních typů vědeckých metod se zde jedná o kombinaci deskriptivního výzkumného plánu a experimentálního výzkumného plánu. První typ byl použit pro sběr, popis a klasifikaci dat (explorace), druhý typ pro určení a vysvětlení kauzálních vztahů mezi výzkumem uspořádanými jevy (explanace). Vzhledem k šíři a složitosti problému nevychází metoda z tradičního deduktivněinduktivního postupu, ale spíše z postupu abduktivního 1. To znamená, že nejprve pomocí strukturovaného reprezentativního spektra respondentů (účastníků) byly pojmenovávány klíčové problémy a hlavní témata, následně byly prostřednictvím workshopů a diskusí hledány přístupy a způsoby jejich uchopování a zpracování, aby výsledně bylo docíleno co nejpřesnější odpovědi na základní otázky. Jedná se de facto o princip postupné aproximace uplatňované v přírodních vědách a v případech příliš širokého a velmi heterogenního zkoumaného pole. Kromě toho cílem není popsat celé toto pole (systém), kde je mnoho elementů, oblastí a vrstev víceméně stabilizovaných a bezkonfliktních, ale naopak nalézt místa, která blokují zdravé a efektivní procesy. Zjednodušeně řečeno: oproti inženýrskému přístupu pracujícímu převážně s prvky a vazbami v systému byl zde zvolen spíše přírodovědný přístup pracující s charakteristikami a chováním v rámci organismu (město, společenství, spolupráce). Z výše uvedených důvodů byl v rámci ověřování části predikcí a jejich zapojování do celé konstrukce výzkumu užit heuristický 2 přístup, tedy řešení, pro něž neexistuje metoda, ale je založené na hluboké zkušenosti, zde na kolektivním expertním výroku. V konkrétních situacích byla klíčová témata výzkumu ověřována workshopy, tematickými rozhovory a analýzami dílčích textů týmů. Odpovědi na výzkumné otázky byly posléze verifikovány v rámci postupně zpřesňované nomenklaturní struktury a díky průběžně diskutovaným výstupům. Vzhledem k mimořádné šíři a hloubce témat rozvoje a plánování měst bylo třeba nalézt matrici, která by umožnila efektivně mířit k meritu věci – k metodě zadávání územních plánů. Bylo třeba pojmenovat klíčové momenty jak měst, tak plánů, a tím i jejich zadání, protože souvztažnost těchto objektů sledování je pro příslušný výzkum zásadní. Stejně tak je zásadním poznání vztahů projektování fyzických staveb a plánování celků. Je zde třeba tato zdánlivě banální fakta zmínit, protože uvedené konsekvence nejsou často respektovány a dílčí pohledy jsou od sebe většinou separovány. Z toho pak vyplývá, že zadání územních plánů neprovazují konkrétní místa s konkrétními cíli v konkrétní době, že nesměřují ke tvaru, ale k obecným floskulím. Pomocí analýz principů tvorby měst, plánů a zadání proto byly v první fázi rozkryty podstatné faktory ovlivňující jak jejich kvalitu, tak onu provázanost. Následně byly ve specificky zadaných dílčích výzkumech jednotlivými týmy dále kauzální vztahy zkoumány. Způsoby prokazování byly založeny jak na průniku zkušeností a výzkumů jednotlivých týmů, tak na teoretických i praktických zdrojích informací z ČR i zahraničí, tak i na maticovém principu ověřování stability pojmů a kategorií (např. vazby měřítek plánů a popisovaných jevů či vazby aktérů a činností apod.). S hodnověrností prokazování všech předpokladů zásadním způsobem souvisel výběr spolupracujících expertů. Ten vycházel z těchto kritérií:
Zásadním prvkem takto rozvětveného procesu byla nezbytná kontinuální organizační, koordinační a sumarizační činnost. Ta byla prováděna týmem hlavního řešitele, který byl tvořen vedoucím Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT, právním expertem v oblasti stavebního a správního práva a dalšími pracovníky a doktorandy Ústavu urbanismu. Kromě výše uvedených činností tento tým zpracovával vlastní obsahové analýzy a formální strukturované báze nezbytné pro ukotvení dílčích výstupů všech týmů. S tím souviselo především definování a uspořádání podstatných používaných pojmů a jejich zařazení do příslušných kategorií a celkové stavby jak zadávání, tak pořizování a zpracování územních plánů. To vše na základě obecné koncepce vycházející ze zadání práce (smlouva a příslušné přílohy) a formulovaných premis. Vzhledem k tomu, že konstruktivně-systémový přístup k požadavkům na územní plán je dlouhodobě a široce zkoumán a je víceméně dokonán („funkční systémy“ + „limity“), a vzhledem k tomu, že paradigmata rozvoje sídel procházejí v současné době významnými změnami, je zřejmé, že forma územních plánů (respektive územně plánovacích procesů) se musí přizpůsobit aktuálním tématům. Hledání aktuální formy (plánu a jeho zadání) proto vychází z těchto otázek: ------------- Jaká jsou klíčová témata kvalitního rozvoje města? ------------- Jakými prostředky je lze naplňovat (nástroje, občané, instituce)? ------------- Jak zadat a podmínit smysluplný zrod těchto prostředků v rámci kontinuálního procesu vyhodnocování a aktualizace?
vesnice
regulační plán
malá města
územní plán
velká města
zásady územního rozvoje
praha
politika územního rozvoje
�
ÚAP
zadání
z/001 Pozice výzkumné práce
návrh
čistopis
ÚAP
zadání
návrh
017 i
------------- každý tým pokrývá určitou tematickou nebo měřítkovou oblast s tím, že hlavní řešitel koordinuje vzájemné vazby těchto oblastí a jejich začlenění do celku; z pohledu měřítka se jedná o část, celek a širší vazby, z pohledu témat se jedná o klíčové momenty rozvoje soudobého města, z pohledu procesů se jedná o vazby aktérů, činností a nástrojů, respektive o hodnoty, zájmy a dohadování; ------------- průběžnou reflexi výzkumných prací vykonávají samostatní konzultanti s mimořádnou erudicí získanou v českém i zahraničním prostředí v různých oblastech, od praktického navrhování, plánování a development přes činnost ve veřejné správě po pedagogickou a výzkumnou činnost; ------------- závěrečné recenze jsou vypracovány renomovanými profesory z ČR a Slovenska bez vazby na Výzkum, ale s přímou zkušeností s danými tématy.
Ostatní výstupy Výzkumu sloužily, slouží a budou sloužit ve dvou rovinách: jako zdrojové informace syntetických výstupů (v textu viz odkazy) a jako praktické příklady prací v rámci uvedené metodiky („animace“ normativních postulátů).
z
čistopis
------------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.2
018
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
019 i
Řešitelé
2.2
Pracoviště bylo rozděleno do základních týmů s odlišnými rolemi. Konfrontace výstupů těchto týmů a hledání společných témat a výstupů je příhodným nástrojem k pojetí tak komplikovaného tématu výzkumu, jako je trojice: město – územní plán – zadání. Jde o metodu odlišnou od převažujících konsensuálních způsobů zkoumání územního rozvoje a územního plánování jedním homogenním pracovištěm. Řešitelský tým byl proto členěn následovně.
hlavní řešitel Tým hlavního řešitele byl tvořen pedagogy a doktorandy Ústavu urbanismu FA ČVUT v celé šíři procesu vzniku sídla/sídliště (teorie – vývoj – navrhování – realizace). Kromě koordinační, organizační a kontrolní činnosti pracovali členové tohoto týmu na aktuálních výstupech z výzkumu, dále je rozpracovávali, a tím vytvářeli podklady pro další kroky celého výzkumného týmu. Konečným výsledkem tohoto týmu je syntetická práce zahrnující klíčové reakce všech pracovníků výzkumu na zadání a na výzkumné otázky. Hlavní tým byl složen z vedoucího, jeho zástupce a členů. Hlavní řešitel zodpovídá za projekt v jeho celku a přebíral od zadavatele podklady pro práci. Výsledky své práce pak prostřednictvím statutárního zástupce organizace zadavateli odevzdával. Kromě toho organizoval celý proces výzkumu, komunikoval se zadavatelem, zadával práci dalším týmům, koordinoval a kontroloval výstupy a provedl závěrečnou evaluaci každé fáze i celku. Vedoucí: doc. Ing. arch. Jan Jehlík Zástupce vedoucího: JUDr. PhDr. Jiří Plos PhDr. Ing. arch. Lenka Burgerová, Ph.D., Ing. arch. Filip Landa, Ing. arch. Kateřina Landová, Ing. arch. Edita Lisecová, Ing. arch. Jana Zdráhalová, Ph.D.
řešitelé ucelených částí 5 týmů řešitelů ucelených částí bylo vytvořeno tak, aby jednotlivé týmy pokrývaly všechny měřítkové hladiny zapojené do vzniku sídla/sídliště, respektive aby každý reprezentoval jednu hladinu (region – město – části – detaily + procesy), samozřejmě s patřičnými překryvy do hladin sousedních. To vše s cílem nalézt relevantní vazby k územnímu plánu města a jeho zadání. Týmy byly tvořeny renomovanými pracovišti a pracovníky. Zpracovávaly ucelenou problematiku výzkumu. Základním odlišení jejich prací bylo dané měřítkem zkoumané dokumentace, respektive vazbou jednotlivých měřítkových vrstev a procesních vazeb územního plánování na zadání územního plánu. ------------- Tým 1 : Region (Makroúroveň) Ing. arch. Milan Körner, CSc. (vedoucí), Ing. arch. Blanka Almásyová Ing. arch. Radana Feistnerová; spolupráce a konzultace: RNDr. Jan Müller, Ing. arch. Ivan Lejčar, Ing. arch. Oldřich Hysek ------------- Tým 2 : Město (Mezoúroveň I) Ing. arch. Jan Sedlák (vedoucí), doc. Ing. arch. Ivan Plicka, CSc. ------------- Tým 3 : Části (Mezoúroveň II) doc. Ing. arch. Michal Kohout (vedoucí), Ing. arch. Filip Tittl, Ing. arch. Jan Karásek, Ing. arch. Šárka Doležalová, Ing. arch. David Tichý, Ph.D.; spolupráce: Ing. arch. Zuzana Hartlová (krajina), Ing. arch. Zuzana Lyčková ------------- Tým 4 : Detail (Mikroúroveň) Ing. arch. Jaroslav Zima (vedoucí), Ing. arch. Tomáš Prouza; spolupráce: Ing. arch. Petra Barotková, Milan Bulva, Ing. arch. Lenka Chmelířová, Ing. arch. Petr Jehlík, Ing. arch. Miroslav Juren, Mgr. Lucie Kondrátová, Ing. Lukáš Kutílek, Ing. arch. Eva Macková, Ing. Jan Přikryl, Ing. arch. Jana Školníková ------------- Tým 5 : Procesy prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc. (vedoucí), Mgr. Jindřich Felcman, Ing. arch. Petr Klápště, Ph.D., Ing. arch. Vít Řezáč, Ing. arch. Veronika Šindlerová, Ph.D., doc. Ing. arch. Jakub Vorel, Ph.D., RNDr. Jan Vozáb, Ph.D., Ing. Daniel Franke
závěrečná zpráva — Popis realizace
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
020
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
021 i
řešitelé dílčích částí
konzultanti
15 týmů řešitelů dílčích částí bylo tvořeno renomovanými teoretiky a praktikujícími architekty se zkušeností v celé škále měřítek a typů architektonické práce. Současně byli těmi, kteří dennodenně používají územní plány jako podklad pro svoji práci, a jsou tak de facto „referenty“ srozumitelnosti a užitečnosti těchto plánů. Kromě toho byl tento blok spolupracovníků členěn tak, aby každý tým pokrýval určitou teritoriální nebo tematickou část sídla/sídliště, a tím i územního plánu. Na základě konkrétních zadání tito řešitelé zpracovávali speciální části úkolu nebo vybrané případové studie. Studie byly zadávány v měřítkách celku sídla i jeho dílčích částí či tematických okruhů. Vedoucími týmů byli: ------------- Historická substance doc. Ing. arch. Miroslav Cikán ------------- Transformační území Ing. arch. Jan Aulík (vedoucí), Ing. arch. Jakub Fišer ------------- Modernistická sídliště Ing. Milan Jirovec (vedoucí), Ing. arch. Miroslav Holubec, Ing. arch. Matyáš Sedlák ------------- Periferie města Ing. arch. Václav Škarda ------------- Volná krajina v příměstí Ing. arch. MgA. Michal Fišer (vedoucí), Ing. Štěpán Špoula * ------------- Urbanistická rozhraní Ing. arch. Jiří Poláček ------------- Bloky/Nebloky Ing. arch. Pavla Kordovská ------------- Lokální sociokulturní podmínky Ing. arch. Petr Kordovský ------------- Tendence ve vývoji měst doc. Ing. arch. Irena Fialová (vedoucí), MSc. arch. Kateřina Čechová ------------- Územní plány EU doc. Ing. arch. Irena Fialová (vedoucí), MSc. arch. Kateřina Čechová, Ing. arch. Diana Kunešová ------------- Krajina Ing. Radmila Fingerová (vedoucí), Ing. arch. Hana Špalková ------------- Urbanistická soutěž doc. Ing. arch. Radek Kolařík (vedoucí), Ing. arch. Filip Landa, Ing. arch. Lada Kolaříková ------------- Kdo staví město Ing. arch. Petr Hlaváček * (vedoucí), Ing. arch. Miroslav Šajtar ------------- Význam veřejného prostoru Ing. arch. Pavla Melková * ------------- Územní plány ČR Ing. arch. Michal Bartošek * (vedoucí), Ing. arch. Mgr. Roman Čerbák
V součinnosti s hlavním týmem pracovali externí konzultanti. Těmi byli významní experti z oblasti architektury, urbanismu a územního plánování, schopní nahlédnout na řešené problémy z mnoha úhlů a z vlastních praktických zkušeností v České republice i v zahraničí. Byli součástí evaluačních kroků výzkumu a pracovali v expertní rovině. Výsledkem jejich práce bylo průběžné posuzování jak výstupů, tak jednotlivých kroků výzkumu a závěrečné resumé, které je přílohou této zprávy. Konzultanty byli: Ing. arch. akad. arch. Jiří Klokočka (be), akad. arch. Ivan Nosek (de), RNDr. Milan Svoboda (čr), prof. Ing. arch. Robert Votický (uk), prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel (nl, čr)
poznámka: [*]
--- Práce Ing. Štěpána Špouly na Výzkumu nebyla honorována z podpory tohoto Programového projektu vzhledem k zaměstnaneckému poměru autora k organizaci Poskytovatele (IPR Praha). --- Práce Ing. arch. Petra Hlaváčka na Výzkumu byla honorována z podpory tohoto Programového projektu do okamžiku započetí zaměstnaneckého poměru autora k organizaci Poskytovatele (IPR Praha). --- Práce Ing. arch. Pavly Melkové na Výzkumu nebyla honorována z podpory tohoto Programového projektu vzhledem k zaměstnaneckému poměru autorky k organizaci Poskytovatele (IPR Praha). --- Práce Ing. arch. Michala Bartoška na Výzkumu byla honorována z podpory tohoto Programového projektu do okamžiku započetí zaměstnaneckého poměru autora k organizaci Poskytovatele (IPR Praha).
závěrečná zpráva — Popis realizace
2.2
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
*1959 v Ústí nad Labem
2.2
V r. 1985 vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, v letech 1985–1991 byl zaměstnán ve Stavoprojektu v Ústí nad Labem. Od r. 1991 se věnoval vlastní projekční praxi. V letech 1991–1996 působil jako vedoucí Odboru rozvoje Magistrátu města Ústí nad Labem. Roku 1996 založil soukromou firmu ”Jan Jehlík architektonická kancelář“. V roce 2007 se stal vedoucím Ústavu urbanismu FA ČVUT v Praze. Ve své odborné činnosti se zaměřuje zejm. na fyzickou stavbu měst, vazbu mezi architekturou a urbanismem a navrhování veřejného prostoru. V r. 2010 se stal docentem na základě habilitační práce ”Urbanismus a výuka“ a na základě habilitačních přednášek ”Urbanismus a/je architektura“ a ”Bezpečí, komunikace, reprezentace – základní funkce sídla“. Je iniciátorem a hlavním koordinátorem každoroční konference ”Inventura urbanismu“ a autorem mnoha textů na téma architektury, urbanismu a krajinné architektury. Je autorizovaným architektem.
JUDr. PhDr. Jiří Plos *1952 v Plzni Vedoucí výzkumného centra a pedagog na FA ČVUT Praha (obor právo a obor vývoj urbanismu) a na FUA TU Liberec (obor právo a obor stavba měst), externí působení na ŠA AVU a VŠUP (obor právo), odborná výzkumná, publikační, přednášková a expertní konzultační činnost v oboru teorie a dějiny architektury a urbanismu, teorie prostorového (územního) plánování včetně strategického plánování obcí, měst a regionů, právo se zaměřením na legislativu výstavby a výkonu povolání autorizovaných architektů, památkové péče, životního prostředí včetně ochrany přírody a krajiny a organizaci a výkon veřejné správy v uvedených sférách; spolupráce na přípravě právních norem; spoluautorství při přípravě rozvojových programů obcí a konzultační činnost v oboru prostorového plánování a v dalších uvedených oborech.
PhDr. Ing. arch. Lenka Burgerová, Ph.D. *1977 v Teplicích Absolvovala studium architektury na VUT v Brně a hospodářských a sociálních dějin na FF UK v Praze. Od roku 2009 je odbornou asistentkou Ústavu urbanismu ČVUT, vyučuje urbanistické předměty v českém a anglickém jazyce a v rámci fakulty působí v urbanistickém ateliéru doc. Jana Jehlíka.
řešitelé ucelených částí V letech 2009–2012 pracovala jako specialistka – urbanistka na NPÚ Ústí nad Labem. Přednáší se zaměřením na města a urbanismus také na FF UJEP v Ústí nad Labem a na ÚHSD FF UK. Dříve pracovala v architektonické kanceláři 3+1 architekti. Zaměřuje se na teorii a dějiny urbanismu a na propagaci architektury a urbanismu, organizuje v rámci FA ČVUT i neziskových organizací edukační programy pro děti i dospělé zaměřené na porozumění architektonickým a urbanistickým hodnotám.
Ing. arch. Filip Landa *1984 v Litoměřicích Doktorand Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT v Praze, externí redaktor a člen redakční rady architektonického časopisu ERA21. Vystudoval Fakultu umění a architektury TU v Liberci, za svou diplomovou práci na téma Sad smíření – Památník vězňům Richard v Litoměřicích obdržel v roce 2012 cenu rektora. Studoval také v belgickém Gentu (2010–2011, Sint-Lucas Architectuur), pracoval v architektonických kancelářích v USA (2009 – Page & Turnbull, Inc., San Francisco) a Nizozemsku (2009 – MATH Architecten, Delft). Stojí za vznikem regionálních odborných platforem Liberec:Reichenberg. net a Litoměřice|||Letimeritz.net a dlouhodobě spolupracuje s architektonickým ateliérem Sféra v Praze.
Ing. arch. Kateřina Landová *1983 v Praze Doktorandka Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT v Praze. Vystudovala Fakultu umění a architektury TU v Liberci, s bakalářskou prací Rekonverze textilního areálu v Jindřichovicích pod Smrkem se účastnila bienále Industriální stopy (2008) a přípravy televizního dokumentu ČT ”Krása v industrii“. Pracovala v architektonických kancelářích v Českých Budějovicích (A8000) a v Praze (třiarchitekti). Studovala také v belgickém Gentu (2010, Sint-Lucas Architectuur). Je členkou spolku CBArchitektura, který se snaží pomocí blogu a řady aktivit o propagaci kvalitní architektury a urbanismu v Českých Budějovicích.
023 i
hlavní řešitel doc. Ing. arch. Jan Jehlík
z
Ing. arch. Edita Lisecová
Ing. arch. Milan Körner, CSc.
*1974 v Plzni Absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze v roce 2001. Poté nastoupila na stejné fakultě jako asistentka ateliéru Romana Kouckého. Od roku 2010 je koordinátorkou magisterského studia. Z úspěchů na akademické půdě: ocenění ateliéru v soutěži Olověný Dušan; výstava projektů Teplice (2004); účast na workshopu Dutch Ladies; cena Rektora ČVUT za knihu Elementární urbanismus – kniha 2.1 (2006). Z významnějších realizací, územních plánů a studií, na kterých se podílela v architektonické kanceláři Romana Kouckého: veřejná prostranství Dobřichovice (2003–2014); Široká ulice, Chrudim (2007–2008); územní plán města Horažďovice (2006–2012); změna regulačního plánu centra Ústí nad Labem (2004–2006); Strategie rozvoje města Veltrusy (2003); územní plán Teplice (2001–2004); Plzeň – vnitřní město (2012); územní plán Hradec Králové (2010); Galerie Anglické nábřeží v Plzni (2009); Jižní město, Plzeň (2007); Dům U Zvonu v Plzni (2003).
*1944 v Českých Budějovicích
Absolvent Fakulty stavební ČVUT v Praze (obor architektura a urbanismus) v r. 1968. Je členem České komory architektů a Asociace pro urbanismus a územní plánování. Má rozsáhlé zkušenosti v oblasti územního a regionálního plánování (Koncepce územního rozvoje ČR, územní plány VÚC, Zásady územního rozvoje, regionální a urbanistické studie, územní plány měst a obcí, poradenské a expertní činnosti). Autor odborných článků zejména v časopisech Urbanismus a územní rozvoj a Doprava, přednášky na seminářích. Odborný garant mezinárodních sympozií či konferencí Město a region (1996–2000), Proměny středoevropského prostoru (2005) a aktivní účastník řady dalších. Dřívější působení: v Útvaru hl. architekta Hl. m. Prahy, v SIALu Liberec, FS Barrandov a výzkumném ústavu IMADOS. Dále v KPÚ Praha, atelier U-24, TERPLANu Praha a ILF Consulting Engineers; od roku 1996 ve vlastním atelieru AURS. V letech 2003–2005 působil jako vedoucí Odboru urbanistické koncepce ÚRM na Magistrátu hl. m. Prahy.
Ing. arch. Jana Zdráhalová, Ph.D. *1978 v Praze
Ing. arch. Jan Sedlák *1951 v Praze
V roce 2003 absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. V roce 2008 obhájila doktorskou práci u prof. Ing. arch. Miroslava Bašeho na téma ”Analýza sídla a sousedství. Geografický, kognitivní a behaviorální prostor v urbanismu a architektuře“. Pracuje jako odborná asistentka na Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT. Vede cvičení Urbanismus 1 – Typologie a Urbanismus 4 – Navrhování, je asistentkou v ateliéru doc. Ing. arch. Jana Jehlíka. V letech 2011 až 2013 získala podporu Grantové Agentury České republiky pro výzkumný projekt s názvem ”Sémantika městského prostředí“. Mezi její vědecké zájmy patří vztah člověka a městského prostředí, procesy a faktory, které ovlivňují podobu současné výstavby a transformace současných měst. Je členkou evropské vědecké organizace European Network for Housing Research, kde je každoročně spolukoordinátorkou workshopu ”Residential Buildings and Architectural Design“.
Fakultu architektury ČVUT absolvoval roku 1977. Dnes na této fakultě působí jako odborný asistent a vede zde ateliér v Ústavu navrhování. Spolupracoval s vysokými školami VŠUP (1993–1994) a VŠB na Katedře architektury v Ostravě (od r. 2009). Působí jako člen oborové rady pro urbanismus na ČVUT, Vědecké rady ředitele Národního památkové ústavu v Praze, Sboru expertů Odboru památkové péče MHMP, člen národního komitétu Europan CZ, představenstva ČKA, místopředseda nadačního fondu ARCUS a Nadačního fondu pro rozvoj území Městské části Praha 3 a je členem komise Magistrátu hl. m. Prahy pro revitalizaci Staroměstského náměstí v Praze. Ve svých četných územně plánovacích dokumentech zpracovával především problematiku urbanismu historických měst a obcí, jeho návrhy a realizace se rovněž zaměřovaly především na historické části měst. Dlouhá léta pracuje na urbanistických úkolech pro Prahu, zejména na její památkové rezervaci a na čtvrtích z konce 19. století. Z významnějších realizací: úpravy veřejných prostorů na území Prahy 1 – studie lokalit a studie jednotlivých uličních prostorů (Anenská, Perštýn, Haštalská, Petrská, Dlouhá, Karlova, Husova, Jilská, Petrská, Petrské náměstí, Kozí plácek, Haštalské náměstí aj.). Jeho metodická činnost v oblasti památkové péče souvisí především s ochranou městských i venkovských památkových zón, resp. jejich veřejných prostor.
závěrečná zpráva — Popis realizace
Seznam jednotlivých řešitelů včetně stručného odborného životopisu
022
024
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
025 i
řešitelé dílčích částí doc. Ing. arch. Ivan Plicka, CSc. *1958 v Praze Absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze v roce 1982. Založil ateliéry IVAN PLICKA STUDIO s. r. o. a S.P.S ARCHITEKTI s. r. o. Je autorem několika desítek územních plánů měst a obcí (například soutěžní návrh na územní plán Hradce Králové, 1997 – 2.cena, spolu s J. Sedlákem a M. Sedlákem, ÚP Příbram, 2002, spolu s J. Sedlákem a M. Sedlákem, ÚP Lomnice nad Popelkou, 2010, ÚP Třeboň, 2011 a další). Pracoval na řadě projektů na území Prahy od celkové koncepce regenerace přes regulační plány a urbanistické studie po detailní zpracování jednotlivých částí města (například v letech 1993–2006 pro Jižní Město, spolu s J. Sedlákem a M. Sedlákem). Z architektonických realizací: divadlo ARCHA v Praze (1994), areál Čínského velvyslanectví v Praze (1999), park Rajská zahrada v Praze (2008). Je předsedou Společnosti pro krajinu, od května 2014 je předsedou České komory architektů.
(2002). Dalšími významnými realizacemi jsou: Obchodní centrum Nový Smíchov (2001), pěší zóna Anděl v Praze na Smíchově (2000), Palác Křižík II. na Smíchově (2012), dům ve Štefánikově ulici 32 (1999), Business centrum a hotel při letišti Pulkovo (2007) a rekonstrukce Richterovy vily se Svatováclavskou vinicí na Pražském hradě (2008). Z urbanistických studií ateliér pracoval například na generelu Vltavy (1994), komplexní urbanistické studii regenerace města na Smíchově v Praze (1991), studii zástavby Rohanského ostrova (2007) a projektu blízkého obchodního centra Rustonka (2009), využití území bývalého pivovaru Světovar v Plzni (zastavovací studie 2012), dále na řadě veřejných urbanistických soutěží (transformace industriálního území na novou obytnou čtvrť v Ruzyni, řešení rozvoje Lázní Darkov a jejich okolí v Karviné, studie využití území u nové stanice metra Krč trasy D aj.). [ odkaz � www.d3a.cz ]
Ing. arch. Jaroslav Zima *1961 v Chlumci nad Cidlinou
doc. Ing. arch. Michal Kohout *1964 v Praze Architekt, pedagog a teoretik, vedoucí Ústavu nauky o budovách FA ČVUT, garant studijních programů Bydlení a Soubory staveb a vedoucí Ateliéru navrhování tamtéž. Autor a spoluautor více než 30 realizovaných staveb, z nichž mnohé byly oceněny na přehlídkách české i mezinárodní architektury. Před založením architektonické kanceláře Unit architekti byl šestnáct let společníkem kanceláře Jiran Kohout architekti. Autorsky i editorsky se podílel na řadě článků a knih o moderní české architektuře a teorii vystavěného prostředí (Průvodce po moderní architektuře ČR: Praha, 1995, Morava a Slezsko, 2005, Čechy 2014, Ročenka české architektury 2002, Můj dům, naše ulice, 2014). Je autorizovaným architektem ČKA, členem Akademie architektury a spoluzakladatelem nakladatelství Zlatý řez a výzkumné organizace Centrum kvality bydlení. [ odkaz � www.unitarch.eu ]
Ing. arch. Tomáš Prouza *1961 v Praze Spoluzaložil ateliér D3A spol. s. r. o. K jeho významným realizacím patří soubor objektů ve formě dvou městských bloků ABC – Anděl Business Center (1996–2006): hotel Angelo (2006), apartmány Andel’s Suites (2004), budova firmy Pfizer (2004), hotel Andel’s (2002) a prostor Piazza Domino
Spoluzaložil ateliér D3A spol. s. r. o. Z významných realizací: soubor objektů ve formě dvou městských bloků ABC – Anděl Business Center (1996–2006), Obchodní centrum Nový Smíchov (2001), pěší zóna Anděl v Praze na Smíchově (2000), cesta pod Královskou zahradou (2002), skleník v Lumbeho zahradě (1998) a rekonstrukce Richterovy vily se Svatováclavskou vinicí (2008) na Pražském hradě. K dalším významným realizacím patří: rekonstrukce a dostavba areálu Holport v Holešovicích (2010), rodinné domy v Lochkově (2011) a Svinařích (2007) a pavilon karantény v Pražské zoo (2004). Z urbanistických studií ateliér pracoval například na generelu Vltavy (1994), komplexní urbanistické studii regenerace města na Smíchově v Praze (1991), studii zástavby Rohanského ostrova (2007) a projektu blízkého obchodního centra Rustonka (2009), využití území bývalého pivovaru Světovar v Plzni (zastavovací studie 2012), dále na řadě veřejných urbanistických soutěží (transformace industriálního území na novou obytnou čtvrť v Ruzyni, řešení rozvoje Lázní Darkov a jejich okolí v Karviné, studie využití území u nové stanice metra Krč trasy D aj.). [ odkaz � www.d3a.cz ]
prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc. *1951 v Praze V roce 1975 absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor Architektura. Působí jako vedoucí Ústavu prostorového plánování na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Z významnějších prací: Projekt EU ESPON – Metropolization and Polycentric Development in Central Europe (2013, vedoucí týmu ČVUT), projekt TAČR Aplikace Evropské úmluvy o krajině do zásad územního rozvoje + pilotní projekt Karlovarského kraje (2012–2013, vedoucí týmu ČZU), strategické plány Jesenice, Říčany, Beroun (územně technické části, spolu s ing. arch. J. Vorlem), územní studie Šumavy (2008–2009, spoluautoři J. Mejsnarová, J. Vorel, D. Franke, V. Řezáč et al.), Management plán pro Pražskou památkovou rezervaci (2008) a řada územních plánů menších měst a sídel převážně v Ústeckém kraji. Bohatá publikační činnost – knihy v češtině Udržitelný rozvoj území (editor), Urbanistická čítanka I a II, Hospodaření a rozvoj českých měst 1850–1938.
Ing. arch. Jan Aulík *1958 v Praze V letech 1978–1983 vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, absolvoval diplomním projektem továrny na výrobu inzulinu v Mladé Boleslavi u prof. Emila Hlaváčka. Pracoval v projektovém ústavu Hl. města Prahy (1983–1990) a v architektonické kanceláři ALFA u Ing. arch. Věry Machoninové (1990–1991). V roce 1991 založil vlastní architektonické studio STUDIO A. V roce 2007 spoluzaložil architektonický ateliér Aulík Fišer architekti. Od roku 2008 do roku 2014 byl vedoucím ateliéru na Fakultě architektury ČVUT v Praze (Ústav navrhování I). Je členem Akademie architektury OA, členem České komory architektů a byl členem dozorčí rady Nadace české architektury. Pracoval na řadě urbanistických studií na území Prahy: urbanistické koncepty lokalit vybraných stanic metra trasy D v Praze (2011), studie rozvoje území Kačerova v Praze 4 (2010), urbanistická studie zástavby Rivergardens Praha 8 v Karlíně (2006), studie dostavby Churchillova náměstí a Italské ulice v Praze 3 a 2 (2003), urbanisticko-architektonické řešení BB Centra (1993) aj. [ odkaz � www.afarch.cz ]
Ing. arch. Michal Bartošek *1958 v Bombaji Absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 1995 je členem České komory architektů. Šest let byl členem dozorčí rady, které v letech 2003 až 2004 předsedal. Dlouhodobě pracuje ve zkušební komisi pro autorizaci v ČKA a je proškoleným porotcem pro práci v architektonických a urbanistických soutěžích. V roce 2007 byl ministrem pro místní rozvoj podle zákona č. 183/2006 Sb. jmenován autorizovaným inspektorem. Je autorem řady územně plánovacích dokumentací a podkladů, studií regenerací veřejného prostoru, rekonstrukcí a projektů pozemních staveb.
doc. Ing. arch. Miroslav Cikán *1964 v Praze Vystudoval pražskou Fakultu architektury ČVUT. Je autorizovaným architektem a členem České komory architektů. Věnuje se teoretické, přednáškové a publikační činnosti a pořádání výstav. Spolupracuje na výzkumných úkolech na Fakultě architektury ČVUT. V letech 1990–1995 pracoval jako architekt ve Vídni. Od roku 1996 je společníkem v ateliéru MCA, který je nositelem řady ocenění včetně Grand Prix architektury (2012). Od roku 2009 je vedoucím ateliéru
závěrečná zpráva — Popis realizace
2.2
026
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
027 i
na Fakultě architektury ČVUT, kde byl také v roce 2013 jmenován docentem. Ve své architektonické praxi se podílí na návrzích a realizacích veřejných prostor (rekonstrukce parku Folimanka), revitalizací dílčích oblastí území Prahy (rekonstrukce Bastionu XXXI Novoměstského opevnění) a spolupracuje při tvorbě koncepcí rozvoje městského prostoru (pro Městské části Praha 1, Praha 2 a Praha 3). [ odkaz � www.mca-atelier.com ]
doc. Ing. arch. Irena Fialová *1961 v Praze V roce 1985 absolvovala FA ČVUT v oboru urbanismus. Pracovala na Útvaru hlavního architekta Prahy (1985–1993), spolupracovala s D.A. Studiem (1990– 1999) a firmou Sipral (1998–2008), pedagogicky přitom působila na FA TUL, FA ČVUT a VŠUP. Je spoluzakladatelkou nakladatelství a časopisu Zlatý řez (od 1992) a členkou České komory architektů (od 2002). Patnáct let (1996–2011) byla nezávislou expertkou Ceny Evropské unie za současnou architekturu – Ceny Miese van der Rohe a kurátorkou jejích bienálních výstav. Je autorkou a spoluautorkou monografií Zlatý Anděl/Jean Nouvel v Praze (2000), Frank Gehry a Vlado Milunic/Tančící dům (2003), PRG 2021/průvodce po současné architektuře Prahy (2007), Martin Rajniš/Přirozená architektura (2008) a D3A/Živá architektura (2009). Přednáší na Fakultě architektury ČVUT o teorii a tendencích současného urbanismu, věnuje se výzkumu proměny Prahy po roce 1990 v kontextu globalizace a udržitelného rozvoje. Je členkou Vědecko-umělecké rady FA ČVUT, v roce 2011 byla jmenována docentkou a v roce 2014 proděkankou pro vědu, výzkum a uměleckou činnost.
Ing. Radmila Fingerová *1956 v Praze Absolvovala agronomickou fakultu na Vysoké škole zemědělské v Brně a obor sadovnicko-krajinářský v Lednici na Moravě v roce 1981. Autorizaci získala v oboru Krajinářská architektura v roce 1992. Dlouholetá členka ČKA, aktivní v Autorizační radě. V letech 2005–2007 generální tajemnice mezinárodní organizace krajinářských architektů IFLA. Pracuje jako porotce proškolený pro práci v architektonických (urbanistických) soutěžích. Z významnějších realizací: rehabilitace Havlíčkových sadů Grébovka v Praze (2006–2013), členka týmu vedeného Ing. arch. Hedvikou Hronovou / ARCOM), projekt ILUP Pomoraví (2002–2005, členka týmu, péče o krajinu), River City Prague na Rohanském ostrově v Praze Karlíně
(studie areálu, zahradní úpravy Danube House, Nil House), návrhy soukromých zahrad (např. u Žákovy a Gočárovy vily na Babě).
Ing. arch. Jakub Fišer *1972 v Praze V letech 1990–1996 vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, absolvoval diplomním projektem návrhu Polyfunkčního objektu Revoluční – Novomlýnská (vedoucí Ing. arch. O. Hájek). V letech 1995– 2006 pracoval v ateliéru STUDIO A. V roce 2007 spoluzaložil vlastní architektonický ateliér Aulík Fišer architekti. Je členem Akademie architektury OA a členem správní rady Nadace české architektury. V roce 2013 byl zastupujícím vedoucím atelieru A1 prof. J. Smetany na UMPRUM, ve stejném roce byl spolu s P. Volfem vedoucím letní školy architektury v Plasích. Pracoval na řadě urbanistických studií na území Prahy – studie rozvoje území Kačerova v Praze 4 (2010), studie zástavby ul. Ryšavého v Roztylech (2008), studie dostavby Churchillova náměstí a Italské ulice v Praze 3 a 2 (2003) aj. V současné době pracuje na návrhu nového územního plánu pro město Klatovy. [ odkaz � www.afarch.cz ]
Ing. arch. MgA. Michal Fišer *1973 v Chomutově V letech 1973–1991 žil v Kadani, od r. 1992 žije a pracuje v Praze. Vystudoval fakultu architektury na ČVUT (1991–1997) a následně školu architektury prof. Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění (1997–2001). Praxi absolvoval v One Architecture v Amsterdamu, Müller–Reimann Architekten v Berlíně, AP atelier v Praze. Od roku 2002 vede vlastní ateliér. Výběr projektů a realizací: Strategický plán Kadaně (v implementaci od r. 2004); Nábřeží Maxipsa Fíka v Kadani - celek 01 ve spolupráci s Vítem Brandou (2006–2011); úpravy veřejných prostranství v Chrudimi – různé koncepční práce a dílčí projekty (2007–2014); Sluneční město v Praze–Zbraslavi: soutěž 1.místo, územní studie (2009); Park Čtyři dvory v Českých Budějovicích: soutěž, 2.místo (2012), Centrum Městské části Praha–Kyje: soutěž, 3. místo (2013); Centrum Městské části Děčín–Podmokly: soutěž, 3.místo (2013); Revitalizace parku V Zátiší ve Vodňanech: soutěž (2014), 2. kolo; Revitalizace Městské části Praha–Radotín (od 2012). [ odkaz � www.triarchitekti.cz ]
doc. Ing. arch. Petr Hájek (1. fáze) *1970 v Karlových Varech Vystudoval Fakultu architektury ČVUT (1988–1995) a AVU v Praze (1995–1998). Od roku 2004 působí na Fakultě architektury jako pedagog a vedoucí ateliéru navrhování, v roce 2010 jmenován docentem na FA ČVUT v Praze. Příležitostně přednáší při výuce a workshopech na FUA TUL v Liberci, na FF UK a AVU v Praze, pro KRUH, spolupracoval na pořadech o architektuře pro ČT. Spoluzaložil soukromý ateliér HŠH architekti, dnes vede vlastní ateliér Petr Hájek Architekti, PH_A. Z významnějších projektů a realizací: úpravy Jiřského náměstí a Vikářské ulice na Pražském hradě a Horního náměstí v Olomouci, rekonstrukce Arcidiecézního muzea v Olomouci, vila Hermína, vila v Berouně, technické zázemí Správy KRNAP ve Vrchlabí, návrh parkových úprav v Lánech, urbanistická studie rozvoje Radlic, studie řešení veřejných prostorů historického jádra v Kutné Hoře, výzkumný projekt Anastomosis (oživení města propojováním jeho částí v Praze). Pracoval na řadě výzkumných projektů (Spektografická analýza – nástroj pro získávání statistických podkladů při plánování rozvoje města, Neviditelná města – vliv ochranných pásem a regulací na urbanistickou strukturu města). Se svými realizacemi, projekty a prací v rámci ateliéru na FA ČVUT se účastní řady výstav v Čechách i v zahraničí. [ odkaz � http://www.hajekarchitekti.cz ]
Ing. arch. Petr Hlaváček *1961 ve Zlíně V roce 1985 absolvoval FA ČVUT v Praze. V letech 1987–1991 pracoval v PÚ VHMP v Atelieru ALFA Ing. arch. Machonina. V roce 1993 se stal hostujícím profesorem University of Michigan College of Architecture. V letech 1991–2008 pracoval v architektonické kanceláři RUA (s H. Seho-Münzovou). Od r. 1990 je pedagogicky činný na FA ČVUT. Od r. 2010 zde působil jako proděkan pro rozvoj. Byl iniciátorem, koordinátorem a přednášejícím workshopu CITY DEVELOPMENT na Fakultě architektury ČVUT v letech 2008–2011. V roce 2010 založil vlastní atelier Architekti HeadHand s. r. o. Z významnějších realizací: urbanistický koncept souboru vil Vonoklasy (1998, s A. Šrámkovou), rekonstrukce Plečnikovy vinice a Horního Jeleního příkopu na Pražském hradě, rekonstrukce objektu č.p. 106 v zámeckém areálu Lány (1995, s V. Krátkým), realizace projektu obytného souboru Nový Jenštejn – 1. etapa (2005, s M. Hlaváčkovou, H. Seho, J. Ilkovou, L. Kovářem), bytový dům U Michelského mlýna v Praze – Michli
(2008, s H. Seho), rekonstrukce historického objektu Míšeňská 4 na Praze 1 (2009, s H. Seho), urbanistická studie obytného souboru Úvaly–Hostín (2008, s M. Šajtarem, P. Machkem, M. Hlaváčkovou, H. Seho), rekonstrukce ambasády ČR v Brazílii (2009, s M. Hlaváčkovou, O. Korčákem) a podněty k novému územnímu plánu za Prahu 10 a Prahu 11 (2008, s R. Kouckým, R. Kolaříkem). [ odkaz � www.headhand.cz ]
Ing. arch. Miroslav Holubec *1974 v Praze Absolvoval fakultu architektury ČVUT v Praze (1999). V roce 2003 založil společně s Matyášem Sedlákem vlastní architektonický ateliér m4 architekti. Podílel se na řadě urbanistických studií na území Prahy: regenerace a dostavba areálu Břetislavka v Praze 6, Litochlebský park (administrativní centrum), Retailové centrum do Vilniusu (Litva), rekonstrukce areálu firmy KOMWAG na Praze 2, urbanistická ověřovací studie Chodov – Ke stáčírně (2010, ve spolupráci s Inpar s. r. o.), dále Sluneční město Horoměřice, golfový resort Statenice aj. Návrh ”Strahovský kilometr“ získal v roce 2011 ocenění jako jeden ze čtyř vítězných návrhů v urbanistické soutěži na řešení Masarykova stadionu a VRÚ Strahov. Z dalších realizací: rodinný dům ve Spomyšli, rodinný dům v Mořině, rodinný dům v Ondřejově, obytný soubor Kněžina v Týnci nad Sázavou (společně s Ateliérem 3), hotel Tranzit (tranzitní prostor mezinárodního letiště Praha–Ruzyně). V letech 1996–2002 pracoval v atelieru dum architekti (z projektů: zastřešení venkovního schodiště na terase zámku Orlík nad Vltavou, pavilon ČR na EXPO 2000 v Hannoveru, vestibul stanice metra Kolbenova v Praze 9, zvuková studia Soundsquare, Praha 1). [ odkaz � www.m4.cz ]
Ing. Milan Jirovec *1962 v Praze Absolvoval fakultu stavební ČVUT v Praze (1985). V letech 1986–1994 působil v ateliéru V. Machonina v rámci PU VHMP a následně v Pragoprojektu Praha, 1995–2005 vedl společně s Markem Chalupou vlastní ateliér dum architekti (z projektů: šatnové centrum v Praze na Strahově, pavilon ČR na EXPO 2000 v Hannoveru, MARS – výrobna cukrovinek a administrativní centrum v Poříčí nad Sázavou, multifunkční centrum Štěrboholy). Od roku 2007 pracuje společně s Miroslavem Holubcem a Matyášem Sedlákem ve vlastním architektonickém ateliéru
závěrečná zpráva — Popis realizace
2.2
028
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
029 i
m4 architekti. Podílel se na řadě urbanistických studií na území Prahy: regenerace a dostavba areálu Břetislavka v Praze 6, Litochlebský park (administrativní centrum), rekonstrukce areálu firmy KOMWAG na Praze 2, urbanistická ověřovací studie Chodov – Ke stáčírně (2010, ve spolupráci s Inpar s. r. o.), dále Sluneční město Horoměřice, golfový resort Statenice, Retailové centrum do Vilniusu (Litva), obnova a rozvoj sportovních center v Nymburce a Račicích (2012–2015), aj. Z dalších realizací: firemní centrum pro společnost Dermatex v Jesenici u Prahy, dostavba hotelu Ski v Novém Městě na Moravě, Obchodní centrum Šestka, Praha 6 aj. Návrh ”Strahovský kilometr“ získal v roce 2011 ocenění jako jeden ze čtyř vítězných návrhů v urbanistické soutěži na řešení Masarykova stadionu a VRÚ Strahov. [ odkaz � www.m4.cz ]
doc. Ing. arch. Radek Kolařík *1964 ve Zlíně Studoval architekturu na FA VUT v Brně (1982–1987), absolvoval stáž na TU Delft (1986), postgraduální studium na AVU v Praze (1987–1989). Pracoval v atelieru 2 Stavoprojektu v Liberci (1987–1990), v kanceláři Jeana Nouvela v Paříži (1990–1992). V roce 1993 založil vlastní architektonickou kancelář RKAW. V letech 1996–2007 vyučoval na VŠUP v ateliéru Evy Jiřičné, od roku 2007 vede ateliér na FA ČVUT. Předsedal Akademickému senátu VŠUP (2004–2005). Roku 2005 se stal docentem. Jeho habilitační přednáška měla název ”Otázky – ty správné, žádné zbytečné“. Byl členem správní rady NČA (2003–2013), které v roce 2012 předsedal. Je členem představenstva ČKA (od 2013). Zabývá se jakýmikoliv projekty jakkoli souvisejícími s architekturou a urbanismem, jsou-li smysluplné. [ odkaz � www.rkaw.cz ]
Ing. arch. Pavla Kordovská *1958 v Praze Vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze (1983). V letech 1983–1990 pracovala v projektovém ústavu výstavby hl. m. Prahy. Je partnerem a hlavním architektem v ateliéru Kordovský nebo Kordovská architekti s. r. o. Z realizací: dokončení budovy České spořitelny na Budějovickém náměstí v Praze 4; obytný soubor Mrázovka I a II Praha 5 (s P. Kordovským a P. Průšou); KAMA Praha továrna na pletené zboží; administrativní budova na Kačerově – nyní RŠD; Polyfunkční dům v Legon v Kateřinské na Praze 2; komplex
rekreačních bytů Anenský Dvůr v Harrachově; bytový dům Adamova v Praze 6 na Veleslavíně; rodinné domy v Horoměřicích, v Radotíně, na Novém Městě, v Komořanech a v Libuši. Z rekonstrukcí: část základní školy ve Strančicích; Lumbeho vila a část severních zahrad na Pražském Hradě; budova III. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ateliér zpracoval řadu urbanistických studií a projektů v dalších stupních, které se nakonec nezrealizovaly. Účast v urbanisticko-architektonických soutěží na území Prahy. [ odkaz � www.knkarchitekti.cz ]
2013, nominací European Union Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award 2013 či nominací na cenu Architekt roku 2014. Získala řadu cen v architektonických soutěžích. Vybrané realizace: rekonstrukce funkcionalistické památky Husova sboru, revitalizace Bastionu u Božích muk v Praze na Karlově, skryté technické dílo protipovodňového uzavření ústí Čertovky. R. 2012 založila Kancelář veřejného prostoru pod Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy, od r. 2013 je ředitelkou Sekce detailu města IPR Praha, v r. 2015 zastávala funkci pověřené ředitelky IPR Praha. [ odkaz � www.mca-atelier.com ]
Ing. arch. Petr Kordovský *1959 v Praze
Ing. arch. Jiří Poláček *1971 v Praze
Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze (1983). Je partnerem a hlavním architektem v ateliéru Kordovský nebo Kordovská architekti s. r. o. Vyučuje na FA ČVUT v Praze. Z významnějších realizací: obytný soubor Mrázovka I a II Praha 5 (s P. Kordovskou); KC Raiffeisen Centrum Praha 4; Hadovka Office Park administrativní Centrum (s L. Patou a V. Frýdeckým); BB Centrum budova D Eurotel; polyfunkční dům Mincířská ulička Kutná Hora; administrativní budova Chemoprojekt Praha 10; Dům u Božího Oka Praha 1 Ungelt, rekonstrukce a dostavba; Administrativní budova Cortex Praha 9; apartmánový dům Čertovka Harrachov. Ateliér pracuje na řadě urbanistických studií, např. studie Budějovické náměstí, Parukářka Praha 3; obytný soubor Rokytka Park Praha 9; obytný soubor Na Pomezí Praha 5; obytný soubor Hovorčovice aj. [ odkaz � www.knkarchitekti.cz ]
V roce 1997 absolvoval Fakultu architektury ČVUT v ateliéru prof. Ladislava Lábuse, následně získal praxi v AA Lábus a ateliéru RUA. V roce 1999 založil s Václavem Škardou v Praze architektonickou kancelář Atelier K2, která se zabývá všemi úrovněmi architektury – od urbanismu přes novostavby a rekonstrukce domů až po návrhy interiérů a design. Od 2013 samostatná činnost v rámci Atelieru K2. Je vedoucím atelieru ZAN na Fakultě architektury ČVUT. Od roku 2002 je autorizovaným architektem ČKA. Z významnějších urbanistických studií a realizací: regenerace sídliště Větrník v Chrudimi, humanizace pražské magistrály v úseku Nuselského mostu a ulice 5. května, studie Plzeň – vnitřní město aj. [ odkaz � www.atelierk2.cz ]
Ing. arch. Matyáš Sedlák *1974 v Praze
Ing. arch. Pavla Melková *1964 v Praze Vystudovala fakultu architektury ČVUT v Praze. Je autorizovanou architektkou, členkou České komory architektů a Metropolitní ozvučné desky – odborného poradního orgánu hl. m. Prahy v oblasti rozvoje města. Kromě architektonické praxe se věnuje také teoretické, přednáškové a publikační činnosti. Je autorkou knih Prožívat architekturu, Bastion XXXI – U Božích muk a Stůl u okna, na stole kniha. V současné době pracuje na disertaci v rámci ústavu urbanismu FA ČVUT. Je nositelkou Fulbrightova stipendia. Od roku 1996 je společníkem v atelieru MCA. Byla oceněna například hlavní cenou Grand prix architektury 2012, cenou primátora hl. m. Prahy 2012, nominací na cenu Klubu za starou Prahu 2012, první cenou East Centric Arhitext Awards competition
Absolvoval fakultu architektury ČVUT v Praze (2000). V roce 2003 založil společně s Miroslavem Holubcem vlastní architektonický ateliér m4 architekti. Podílel se na řadě urbanistických studií na území Prahy: urbanistická studie Bulvár, Jižní město (1996, společně s J. Sedlákem, I. Plickou a Martinem Sedlákem), plán památkové ochrany MPR Baba (2006, zpracováno pro NPÚ), Litochlebský park (administrativní centrum), urbanistická ověřovací studie Chodov – Ke stáčírně (2010, ve spolupráci s Inpar s. r. o.), dále Sluneční město Horoměřice, golfový resort Statenice, Retailové centrum do Vilniusu (Litva) aj. Z dalších realizací: rodinný dům ve Spomyšli, rodinný dům v Mořině, půdní vestavby na Praze 6, obytný soubor Kněžina v Týnci nad Sázavou (společně s Ateliér 3), hotel Tranzit (tranzitní prostor mezinárodního letiště Praha – Ruzyně),
rekonstrukce ambasády Thajského království, Praha 6. Návrh ”Strahovský kilometr“ získal v roce 2011 ocenění jako jeden ze čtyř vítězných návrhů v urbanistické soutěži na řešení Masarykova stadionu a VRÚ Strahov. [ odkaz � www.m4.cz ]
Ing. arch. Václav Škarda *1971 v Karlových Varech V roce 1997 absolvoval Fakultu architektury ČVUT v ateliéru prof. Ladislava Lábuse. V roce 1999 založil s Jiřím Poláčkem v Praze architektonickou kancelář Atelier K2, která se zabývá všemi úrovněmi architektury – od urbanismu přes novostavby a rekonstrukce domů až po návrhy interiérů a design. Od roku 2002 je autorizovaným architektem ČKA. Z významnějších urbanistických studií a realizací: regenerace sídliště Větrník v Chrudimi, humanizace pražské magistrály v úseku Nuselského mostu a ulice 5. května, promenáda pro jihozápadní město Praha 13 aj. [ odkaz � www.atelierk2.cz ]
Ing. arch. Hana Špalková *1973 v Praze Absolvovala Fakultu architektury Českého vysokého učení technického v Praze. V letech 1995–1997 a 1999–2000 pracovala v U.A.D. Studiu s. r. o., kde spolupracovala na řadě urbanistických i architektonických projektů. Z významnějších územních plánů a studií: územní plán města Říčany, urbanistická studie lokality Na vysoké v Říčanech, urbanistická studie Žižkov – Malešická, Běchovice – Technologický park aj. V roce 1998 zastávala funkci městské architektky města Strakonice. Od roku 2000 se věnuje především pedagogické činnosti na fakultě architektury ČVUT v Praze.
Ing. Štěpán Špoula *1979 v Praze Vystudoval zahradní a krajinářskou architekturu na MZLU v Brně (2006), pracoval v ateliéru Maria Schjetnana v Mexico City a v ateliéru A05 v Praze, od roku 2005 vede vlastní praxi. Z významnějších urbanistických studií a realizací: 1. místo v soutěži Sluneční město ve Zbraslavi (2009), 2. místo v soutěži na Jiráskovy sady v Litoměřicích (2011, Nadace proměny), Pobytový ostrov v Chrudimi
závěrečná zpráva — Popis realizace
2.2
030
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
031 i
konzultanti Pod Zbrojnicí (2010), krajinářské úpravy nábřeží Maxipsa Fíka v Kadani (2005–2011). Od roku 2011 se věnuje problematice volné příměstské krajiny: účast v mezinárodním projektu Periurban parks (INTERREG 2010–2012). Spolupráce na Strategii rozvoje příměstské krajiny MČ Troja (MČ Praha–Troja,2012), na Koncepci pražských břehů (IPR hl. m. Prahy,2014) a na Manuálu veřejných prostranství (IPR hl. m. Prahy, 2014).
prof. Ing. arch. Robert Votický *1948 v Praze Sice dostudoval první ročník na FA ČVUT, ale z protestu proti spojenecké invazi se nevrátil z prázdnin v Londýně. Vystudoval na umělecké škole v Kingstonu u Londýna. V roce 1977 vyhrál Prix d’Rome na Britské Akademii v Římě. Pracoval pro špičkové ateliéry do roku 1983, kdy začal vlastní ateliér ROVO ASSOCIATES. Ve stejnou dobu vedl ateliér Unit B na Škole Architektury Univerzity Východního Londýna (UEL). V roce 1991 byl pozván na FA VUT v Brně, kde vedl ateliér a kde se stal docentem v roce 1997. V roce 2001 se stal generálním ředitelem pražské pobočky L+H Praha britského ateliéru Lewis & Hickey Ltd. a trávil většinu času v Praze. V letech 2009– 2010 byl exekutivním ředitelem L&H International. V roce 2009 obdržel profesuru od VUT Brno. V roce 2010 byl jedním ze tří zakladatelů globálního ateliéru ”Transpolis Global“. Od dubna 2014 je profesorem a vedoucím ateliéru ”motionLab“ na Katedře architektonické tvorby v Bratislavě. Spolupracuje s FA ČVUT – kurátor cyklu ”Best of British“ apod., s FA VUT Brno a FA STUB. Dělí svůj čas mezi Prahou, Bratislavou a Londýnem.
”Školka“, kde byl mj. jedním z autorů „Nové české boudy na Sněžce“ (1975). V roce 1978 emigroval do Nizozemska, kde začínal v kanceláři Van den Broek & Bakema v Rotterdamu. Od roku 1985 vedl vlastní kancelář Atelier Z, v Rotterdamu navrhl a postavil celou řadu bytových a školských staveb v různých holandských městech. Od roku 1990 úzce spolupracoval s Obcí architektů jako sekretář CSAF, nadace českých architektů v zahraničí. Organizoval mj. v Praze Sympozium bytové výstavby v Nizozemí (1993), vypsání ceny J. Krejcara a další akce. Z významnějších projektů a realizací: České centrum v Rue Bonaparte v Paříži, Správa plavební cesty a Správa silničního okruhu Amsterdam, Nizozemská ambasáda a rezidence v Accře (Ghana). V letech 1980–1997 také působil jako vedoucí ateliéru a spoluřešitel výzkumu na Fakultě architektury při Technické univerzitě v Delftu. V letech 2006–2014 zastával funkci děkana Fakulty architektury ČVUT v Praze, v roce 2009 byl jmenován profesorem architektury po předchozím řízení na VUT Brno. V současné době je proděkanem FA pro zahraničí a vedoucím Ústavu navrhování II. Je členem Vědecké rady FA ČVUT a Vědecko-umělecké rady STU v Bratislavě. [ odkazy � www.sial.cz | � www.zzavrel.cz | � www.fa.cvut.cz ]
RNDr. Milan Svoboda *1962 v Podbořanech
akad. arch. Ivan Nosek *1941 v Rakovníku
Vystudoval ekologii a ochranu životního prostředí na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po studiu se věnoval plánování krajiny, krajinářské architektuře, územnímu plánování a strategickému plánování. V letech 1992–2007 působil v Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně, který od roku 2001 řídil. Zkušenosti z řízení městské organizace zúročil při vedení týmu Plzeň 2015 v době kandidatury města Plzně na titul EHMK 2015 a při ustavení společnosti Plzeň 2015. Je autorem a spoluautorem řady urbanistických a územně plánovacích dokumentů a projektů krajinářské architektury. Spolupracuje s Fakultou architektury ČVUT v Praze, publikoval řadu příspěvků v oblasti územního plánování a územního rozvoje.
prof. Ing. arch. ir. Zdeněk Zavřel *1943 v Praze Absolvoval Fakultu stavební ČVUT, obor architektura a urbanismus (1966) a Fakulteit Bouwkunde TU Delft (1983). V letech 1968–1969 absolvoval stáž v nizozemské architektonické kanceláři Van den Broek & Bakema. Od roku 1970 pracoval v kanceláři SIAL v Liberci ve skupině mladých architektů
Architekt, organizátor a pedagog, který se mj. posledních čtyřicet let výraznou měrou podílel na plánování Kolína nad Rýnem. Po studiu Stavební fakulty na pražském ČVUT a kvalifikaci v zednické profesi v r. 1967 absolvoval ještě AVU v Praze, speciální školu architektury prof. J. Frágnera. Za svou profesní dráhu realizoval řadu staveb, urbanistických návrhů i územních plánů, publikoval řadu textů o architektuře, stál např. u zrodu pražského metra a dnes je nositelem řady uznání. V Kolíně nad Rýnem získal řadu zkušeností při práci a komunikaci urbanisty s veřejností. Vybraná uznání: Správa města Köln za přetavbu veřejného prostoru (1988), Čestné uznání za znovupostavení Kaple Sv.Václava v Bílce (2002, soutěž na nejlepší stavbu desetiletí v Ústeckém kraji), čestné uznání za stavbu Krajina s lidmi – realizace Cesty přátelství (2004, Okresní hospodářská komora v Litoměřicích) aj.
Ing. arch. akad. arch. Jiří Klokočka *1951 v Praze Vystudoval architekturu na FA ČVUT (1976), poté na Akademii výtvarných umění (1979). V roce 1980 se přestěhoval do Belgie. Nejprve založil vlastní architektonickou kancelář v Antverpách. V letech 1986–2011 byl architektem a urbanistou města Kortrijk v provincii West-Vlaanderen (Západní Flandry). V roce 2003 byl spoluzakladatelem magisterského studia Urbanismu a prostorového plánování Fakultě architektury KU v belgické Lovani a od téhož roku docentem urbanistického navrhování na této univerzitě. V roce 2012 byl pozván FUA TU Liberec, aby jako hostující profesor vedl ateliér urbanismu. Letos byl pozván na pražskou FA ČVUT vést ateliér urbanismu na Ústavu urbanismu.
závěrečná zpráva — Popis realizace
2.2
------------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.3
032
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
033 i
Průběh práce
2.3
Výzkum byl rozdělen do tří postupových fází, z nichž každá probíhala zhruba v časové třetině výzkumu. Každá fáze byla principiálně strukturována do tří kroků. V mezifázích probíhala příslušná forma sdílení informací a výstupů při zachování autorských práv a homogenity jednotlivých prací. Obsahové podrobnosti jsou uvedeny v kapitole VI.
2013 1. fáze stanovena do 30.11.2013
Fáze 1 — V první fázi byla hlavně na příkladu hlavního města Prahy prozkoumána základní témata územního plánování velkých měst. Byla provedena analýza problémů, stanoveny podstatné pojmy, kategorie a okruhy. 2 — Ve druhé fázi byla poznání z fáze první konfrontována s vybranými českými statutárními městy a vybranými evropskými městy odpovídající velikosti. Byly v konceptu zpracovány samostatné díly elaborátu ve formě ucelených bloků a byla zpracována kostra závěrečného výstupu.
2. fáze stanovena do 31.8.2013
3 — Ve třetí fázi byla realizována závěrečná syntéza výzkumu s vyhodnocením všech fází a variant, s přehledem metodiky a s návrhy na organizační a legislativní změny. Práce je přehledně strukturovaná od podstatného k podpůrnému.
2014
Kroky ------------- Zadání (nositelem je hlavní řešitel) obsahující jak analýzu předchozí fáze, tak jasnou představu o výstupech. ------------- Návrh (nositelem jsou řešitelské týmy v součinnosti s hlavním řešitelem a podle jeho zadání), který je samostatnou prací s ucelenými vnitřně strukturovanými výstupy. ------------- Evaluace (nositelem je hlavní řešitel ve spolupráci s konzultanty) obsahující prezentaci návrhů se společnou diskusí či workshopem, expertní posouzení návrhů konzultanty a závěrečné písemné vyhodnocení každého výstupu a každé fáze.
Příprava struktury práce a podkladů únor Konzultace struktury s týmy březen Zadání týmům březen Analýzy hlavního týmu, zpracování zdrojů, systematizace červen Práce týmů – problémy ÚP a rešerše vlastních prací červen Zpracování výstupů, zapracování analýz hlavního týmu červen Konference, prezentace – otevření témat a okruhů červen Expertní posouzení struktury, témat a okruhů srpen Zpracování výstupů hlavním týmem září Prezentace výstupů, kostra výstupů listopad Evaluace zadání, konkrétní bloky, redukce zpracovatelů listopad .................................................................................................................................................................... Zadání týmům v konkrétních tematických blocích prosinec Doplnění zadání u slabě obsazených okruhů a bloků prosinec
3. fáze stanovena do 31.3.2013
Práce týmů – koncept; standardy, modely a vzory březen Zpracování výstupů, struktura metodiky březen Konference, prezentace – ucelené dílčí výstupy březen Expertní posouzení konceptu celku a dílčích částí a vrstev květen Zpracování syntetických výstupů hlavním týmem srpen Prezentace výstupů, koncept výsledku práce září Evaluace a celková syntéza, metodika listopad .................................................................................................................................................................... Zadání dopracování práce prosinec 2015 Práce hlavního týmu na čistopisu leden Kontrola výstupu dílčími zpracovateli únor Dopracování závěrečného elaborátu únor Prezentace finálních výstupů březen ....................................................................................................................................................................
závěrečná zpráva — Popis realizace
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. fáze
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů 28.6.
V první fázi výzkumu se uskutečnily: 1 závěrečná konference (Inventura urbanismu 2013), 3 pracovní konference, 6 workshopů a série pracovních jednání. V této fázi (k 30. 11. 2013) proběhla série koordinačních jednání všech týmů. Tato intenzivní setkání přinesla dílčí výstupy a směry práce týmů ucelených částí. Tým hlavního řešitele byl rozčleněn do skupin tak, aby jednotlivé skupiny spolu s doktorandy pracovaly na výzkumu 12 témat. Hlavní řešitel vybavil prostory pro výzkum, založil datové úložiště pro ukládání průběžných výstupů všech týmů, vytvořil podklady pro wiki-slovník a webové stránky výzkumu. Na konci září byly odevzdány první expertní zprávy konzultantů hodnotící pracovní výstupy z 3. konference a čistopisy ucelených částí jako podklady pro přípravu listopadové konference. Tato konference proběhla v rámci formátu „Inventura urbanismu“ ve dnech 29. a 30. 11. na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Výstupy z konference byly zapracovány do Průběžné zprávy z 1. fáze výzkumu.
[ odkaz � \\boss\U15119-VP\ ]
24.7.
Hodnotící zpráva hlavního řešitele Účastníci: h lavní řešitel Anotace, závěry: P ísemná reakce na průběžné zprávy a prezentace týmů ucelených částí.
22.8.
Aktualizované zadání Účastníci: h lavní řešitel Anotace, závěry: Z přesnění podkladů a informací všem řešitelům a expertům výzkumného úkolu se zpřesněnými tématy všech řešitelů.
12.9.
2. workshop (tematický) : Metastruktura, Struktura, Infrastruktura Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel (garant workshopu: Jiří Plos, Jan Jehlík), tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených částí Anotace, závěry: S truktura (od vrstev metastruktury, struktury, infrastruktury, od skladebných a vztažných jednotek po téma krajiny). Vyjasnění pojmů, s nimiž se pracuje – veřejný prostor, přírodní složka města, sídlo/sídliště/osídlení, infrastruktura, zadání jako dohoda společnosti o tom, jaké město chceme mít, k čemu směřujeme. Založení sdílené wikipedie.
19.9.
3. workshop (tematický) : Zobrazení, popis, předpis Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel (garant workshopu: Irena Fialová, Radek Kolařík, Michal Bartošek), tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených částí Anotace, závěry: P lán a co se v něm zobrazuje, popisuje, předepisuje (zobrazení – grafika; popis – text, tabulky, diagramy; předpis).
25.9.
4. workshop (tematický) : Procesy, informace, data Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených částí (garant workshopu: Karel Maier, Vít Řezáč, Jakub Vorel, Petr Klápště) Anotace, závěry: P rocesy, informace, data. Součástí prezentace a přípravy workshopu jsou dokumenty: Reakce na náměty, otázky, poznámky; Shrnutí problémů; Okruhy chybějících údajů v procesu zadávání ÚP. Řešitelé byli vyzváni korespondenčně reagovat na chybějící údaje. Po workshopu reagoval hlavní tým dokumentem „Okruhy chybějících údajů“.
30.9.
Odevzdání výstupů ucelených částí hlavnímu řešiteli Účastníci: ř ešitelé ucelených částí
1.10.
Spuštění webových stránek výzkumu, slovníku wikipedie a vytvoření datového úložiště [ odkazy � https://vp.fa.cvut.cz/
2013 1.2.
24.2.
Podpis smlouvy o poskytnutí podpory projektu Místo: M agistrát hl. města Prahy / Fakulta architektury ČVUT; Účastníci: R NDr. Tomáš Hudeček, Ph.D., Zdeněk Zavřel Anotace, závěry: Podepsání smlouvy o poskytnutí podpory programovému projektu mezi zástupcem hlavního města Prahy a zástupcem Českého vysokého učení v Praze. Zadání – podklad pro práci dílčích řešitelů a expertů výzkumného úkolu Místo: F akulta architektury ČVUT Účastníci: h lavní řešitel Anotace, závěry: Rozeslání podrobného dokumentu se základními výzkumnými otázkami, tématy, strukturou výzkumu a harmonogramem. [ odkaz � https://vp.fa.cvut.cz/?page_id=2 ]
23.5.
30.5.
5.6.
14.–15.6.
(1.) Pracovní konference Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených částí Anotace, závěry: P rezentace a zpřesnění témat a postupu. (2.) Pracovní konference Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených částí Anotace, závěry: K onzultace, zpřesnění témat a výstupů. 1. workshop Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele Anotace, závěry: P rezentace a koordinace témat týmu hlavního řešitele – 12 témat. (3.) Pracovní konference Místo: p řednášková místnost 152-3, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, řešitelé ucelených částí, řešitelé dílčích částí, konzultanti Anotace, závěry: 1 . den – prezentace dosavadních výsledků, otevření témat a okruhů; 2. den – zpracování výstupů týmem hlavního řešitele. [ odkaz � https://vp.fa.cvut.cz/?page_id=54 ]
pozn.: Řešitelé výzkumného úkolu jsou uvedeni bez titulů, ostatní externí spolupracovníci a účastníci událostí jsou uvedeni s tituly.
Odevzdání zpráv Anotace, závěry: O devzdání průběžných zpráv, pracovních podkladů a výstupů z konferencí pro zpracování analýz týmem hlavního řešitele a expertní posouzení struktury témat a okruhů expertními konzultanty.
� https://vp.fa.cvut.cz/slovnik/ � \\boss\U15119-VP\ ]
z
035 i
2.3 závěrečná zpráva — Popis realizace
034
10.10.
5. workshop (tematický) : Sídliště, rozhraní města a krajiny Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených a dílčích částí (garant workshopu: Milan Jirovec, Matyáš Sedlák, Štěpán Špoula, Michal Fišer, Václav Škarda) Anotace, závěry: P ředstavení příkladu rozhraní mezi městem a krajinou na studiích periurbánních parků v Čechách (soutěžní studie) a v Evropě (realizace), případově studie přístupu k sídelní krajině převážně na území Prahy.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
2. fáze Ve druhé fázi výzkumu se uskutečnily 2 pracovní konference, 4 workshopy a série pracovních jednání (v celkovém součtu první a druhé fáze se konaly 4 pracovní konference a 10 workshopů), která přinesla výstupy odevzdané na konci července všemi týmy. Průběžné výstupy byly ukládány na úložiště a publikovány na webových stránkách výzkumu [ � vp.fa.cvut.cz], doplňován je wiki-slovník [ � vp.fa.cvut.cz/ slovnik/].
[ odkaz � https://vp.fa.cvut.cz/?p=65 ]
15.10.
Odevzdání výstupů dílčích částí hlavnímu řešiteli Účastníci: ř ešitelé dílčích částí
24.10.
6. workshop (tematický) : Územní jednotky plánu Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel (garant workshopu: Jan Jehlík, doc. Ing. arch. Roman Koucký, zástupce zadavatele), tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených částí Anotace, závěry: D iskutované pojmy 1. Parcela (vazba není katastr) / pozemek (definován právem); 2. Stavba (ve smyslu občansko-právním) – budova, objekt, zastavěná plocha; 3. Katastrální území (právní pojem); 4. Intravilán, extravilán (zákonem definován, čára). Dále jednotky: plochy (s rozdílným využitím území); blok – půdní blok (soubory pozemku, které mají způsob využití a různý způsob přístupu), urbánní blok (vymezený veřejným prostranstvím, perimeter blok); veřejné prostranství (způsob využití bez omezení) – VP nejsou veřejnou plochou, ale jsou infrastrukturou; lokalita (locus) – území (prostředí) specifických vlastností (popsat, předepsat, nebo chránit) + charakter (charakter území, které má identitu – morfologii, typologii, topografii); svébytnost + identita; lokalita jako způsob interpretace území/ prostředí (Praha – 800 lokalit); utváření (= využití + uspořádání); pojmy zastavitelnost, dostupnost; rozpor u definice veřejného prostranství – s vyhláškou (plocha s rozdílným způsobem využití). Rozpracovaná wikipedie pracovně slouží na ujasnění pojmů a zjištění rozdílných definic, s kterými se v praxi setkáváme. [ odkaz � https://vp.fa.cvut.cz/slovnik/ ]
25.11.
29.–30.11.
V průběhu výzkumu byly poznatky aplikovány při výuce na fakultě architektury, prověřovány při práci ve školních ateliérech a při workshopech. Řada závěru byla konfrontována před odbornou veřejností na konferencích a přednáškách, nejen na půdě Fakulty architektury ČVUT. 2014 1.1. – 28.2.
16.1.
27.1./3.2.
Výstupy 1. fáze Účastníci: h lavní řešitel (Jiří Plos, Irena Fialová), řešitelé ucelených a dílčích částí Anotace, závěry: Z pracovávání všech výstupů, hlavní zprávy a prezentací, příprava konference Inventura urbanismu; koordinační setkání garantů diskusních panelů. Konference INVENTURA URBANISMU 2013 Místo: p řednáškový sál Kotěra, přednášková místnost 152-153, atrium, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených a dílčích částí, konzultanti, odborná a laická veřejnost Anotace, závěry: P rezentace výstupů první fáze výzkumu, pracovní diskusní panely se základními tématy výzkumu (Město / Plán / Zadání), struktura témat a otázek. [ odkaz, videozáznam � www.inventuraurbanismu.cz/rok/2013 ]
30.12.
Tým hlavního řešitele spolu s doktorandy pokračoval ve zpracovávání výzkumu 12 témat. Hlavní řešitel pracoval na syntetických výstupech (metoda abdukce), tj. na závěrečných publikacích – hlavní knize, metodice a autorské monografii. V červnu proběhla pracovní konference k vzájemné prezentaci průběžných výsledků mezi hlavním týmem a všemi řešiteli za účasti konzultantů. V polovině srpna byly předány závěrečné zprávy všech řešitelů konzultantům k expertnímu posouzení.
1. PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA - odevzdání výsledků první fáze poskytovateli Účastníci: h lavní řešitel [ odkaz � https://vp.fa.cvut.cz/?page_id=60 ]
14.2. 14:00
Vyhodnocování výsledků 1. fáze Místo: F akulta architektury ČVUT Účastníci: h lavní řešitel Anotace, závěry: V yhodnocování výsledků 1. fáze a zpřesňování témat, odevzdání souhrnné zprávy 1. fáze, přípravné práce před 2. fází. Koordinační setkání řešitelů Místo: p řednášková místnost 152-3, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených a dílčích částí Anotace, závěry: R eflexe 1. fáze výzkumu, tj. dosavadní výzkum jednotlivých částí je nutné promítnout do konkrétních bodů směřujících k zadání ÚP. Další postup a témata do 2. fáze, zpřesnění struktury výzkumu. Přípravné schůzky se zvláštním zaměřením na workshopy Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, řešitelé ucelených částí Anotace, závěry: P ropojení a pokrytí témat řešitelů jako celku, diskuse nad metodikou. Základní otázky: co z úhlu zkoumání řešitele má být v zadání, jak se na to zeptat a jak se to následně projeví v plánu. Kdy a koho se v procesu ptát na co – tedy co se chci dozvědět a jak se informace promítne do dokumentu. Setkání týmu FA a týmu IPR Praha – strategický plán Místo: I nstitut plánování a rozvoje hl. m. Prahy Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele (Jan Jehlík, Jiří Plos, Petr Hlaváček, Edita Lisecová), Tomáš Ctibor, cre, frics, Ing. arch. Miroslav Šajtar, Mgr. Adam Švejda Anotace, závěry: S etkání se uskutečnilo jako první setkání ke vzájemné informaci o postupu prací na Strategickém plánu a Metodice.
z
037 i
2.3 závěrečná zpráva — Popis realizace
036
20.2. 15:30
27.2./6.3.
Setkání se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, za přítomnosti ředitele Odboru územního plánování MMR Ing. Tomáše Sklenáře Místo: I nstitut plánování a rozvoje hl. m. Prahy Účastníci: h lavní řešitel (Jan Jehlík, Jiří Plos), Ing. Tomáš Sklenář, doc. Ing. arch. Roman Koucký (IPR Praha) Anotace, závěry: P rvní setkání se zástupcem MMR, diskuse nad důležitými tématy pražského územního plánu. Setkání týmu hlavního řešitele Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele Anotace, závěry: D iskuse nad strukturou závěrečné knihy a formou dalších výstupů; utváření sídla (organizace, členění, sítě).
20.3. 13:15
Setkání s pověřeným ředitelem IPR Praha, Tomášem Ctiborem, cre, frics Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, Tomáš Ctibor
27.3. 13:00
Upřesnění zadání 2. fáze Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených částí Anotace, závěry: P odklad pro práci řešitelů ucelených částí – zpřesnění ucelených částí, otázek, témat, představení závěrečné struktury knihy a harmonogramu.
27.3. 14:00
7. workshop (tematický) Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, řešitelé ucelených částí, Ing. arch. Pavel Hnilička (IPR Praha) Anotace, závěry: D efinice pojmů intravilán a extravilán („Bauland“-„Grünland“ / urbánní a krajinné) / zastavitelné – nezastavitelné / diskuse nad pojmem k PSP „Základní uliční prostor“.
3.4. 13:00
Setkání se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, za přítomnosti ředitele Odboru územního plánování MMR Ing. Tomáše Sklenáře Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele Anotace, závěry: D ruhé setkání probíhalo také za účasti Tomáše Ctibora, cre, frics a Ing. arch. Pavla Hniličky (IPR Praha). Diskuse nad probíhající prací, agregace pojmů.
9.4. tzv. velké tyýmy 17.4. tzv. malé týmy 24.4. 13:00
Zadání práce řešitelům Účastníci: h lavní řešitel, řešitelé ucelených a dílčích částí Anotace, závěry: Z adání jako podklad pro práci řešitelů. Podpis smluv, dohod a náplní práce.
Setkání se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, za přítomnosti ředitele Odboru územního plánování MMR Ing. Tomáše Sklenáře Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, Ing. Tomáš Sklenář, Ing. arch. Marie Poláková, Ing. arch. Pavel Hnilička Anotace, závěry: T řetí setkání s Ing. Tomášem Sklenářem. Diskuse a agregace pojmů – definice obrazu města, vztah prostorové struktury a funkčního využití, vztah k limitům a zátěžím, územní jednotka plánu.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů 29.4 14:00
Koordinační setkání hlavního týmu Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele Anotace, závěry: s etkání hlavního týmu k diskusi nad postupem, prezentace osnovy práce.
15.5. 14:00
Setkání se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, za přítomnosti ředitele Odboru územního plánování MMR Ing. Tomáše Sklenáře Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, řešitelé ucelených částí, Ing. Tomáš Sklenář, Tomáš Ctibor, cre, frics, Ing. arch. Pavel Hnilička (IPR Praha) Anotace, závěry: č tvrté setkání s Ing. Tomášem Sklenářem, za účasti Tomáše Ctibora a Pavla Hniličky. Diskuse nad probíhající prací, téma – vztah prostorové struktury a funkčního využití, vztah k limitům a zátěžím.
22.5.
Setkání týmu FA a týmu IPR Praha – Metropolitní plán Místo: I nstitut plánování a rozvoje hl. m. Prahy Účastníci: h lavní řešitel, doc. Ing. arch. Roman Koucký Anotace, závěry: d iskuse nad probíhajícími pracemi obou pracovišť.
22.5. 13:00
8. workshop (tematický) : Členění, organizace, skladba Místo: s eminární místnost 647, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele (garant workshopu: Jan Jehlík), řešitelé ucelených a dílčích částí Anotace, závěry: č lenění, organizace, skladba. Územní jednotky města, obraz města.
27.5./28.5.
Individuální setkání řešitelů Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, řešitelé částí Anotace, závěry: s amostatná setkání s řešiteli ucelených a dílčích částí.
29.5. 13:00
9. workshop (tematický) : Soukromé a veřejné Místo: s eminární místnost 647, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených a dílčích částí (garant workshopu: Petr Hlaváček) Anotace, závěry: S oukromé a veřejné / změna rolí a jejich vlivu – developerské projekty, vlastnictví apod., iniciační stavby.
5.6. 13:00
10. workshop (tematický) : Autorské a obecné Místo: s eminární místnost 647, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele (garant workshopu: Jiří Plos), řešitelé ucelených a dílčích částí Anotace, závěry: I ndividuální (kreativní) návrh / objektivní systémový produkt – výběr zpracovatele. Autorské a obecné v územním plánování.
26.6. 9–18h
(4.) Pracovní konference Místo: p řednášková místnost 112-113, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených a dílčích částí, konzultanti Anotace, závěry: V zájemná prezentace průběžných výstupů, korekce, diskuse. Představení struktury závěrečné knihy. [ odkaz � https://vp.fa.cvut.cz/?p=402 ]
z
039 i
2.3 závěrečná zpráva — Popis realizace
038
31.7.
Odevzdání výsledků druhé fáze hlavnímu řešiteli Účastníci: h lavní tým, řešitelé ucelených a dílčích částí Anotace, závěry: O devzdání podkladů a závěrečných výstupů 2. fáze pro práci týmu hlavního řešitele.
11.8.
Termín pro doplnění výsledků druhé fáze Účastníci: h lavní tým, řešitelé ucelených a dílčích částí Anotace, závěry: D oplnění všech závěrečných výstupů druhé fáze se zpožděním. Zpětná vazba týmům a úpravy formální stránky odevzdaných částí.
18.8.
Publikování výstupů Účastníci: h lavní řešitel Anotace, závěry: P ublikování všech výstupů 2. fáze na webových stránkách výzkumu.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
3. fáze V první fázi výzkumu se uskutečnily 1 závěrečná konference (Inventura urbanismu 2014), 1 pracovní konference a série pracovních jednání (v celkovém součtu první, druhé a třetí fáze se konaly 2 závěrečné konference, 5 pracovních konferencí a 10 workshopů), která přinesla výstupy odevzdané na konci července všemi týmy. V poslední fázi byla realizována závěrečná syntéza výzkumu s vyhodnocením všech fází a variant, s přehledem metodiky a s návrhy na organizační a legislativní změny. Do výstupů byly zapracovány expertní posouzení a doporučení, které byly odevzdány konzultanty v polovině října. 3. fáze výzkumu spočívala v práci na finální úpravě všech textů, v práci hlavního týmu a editora, redaktora a grafika závěrečných publikací. Všechny čistopisy týmů sloužily jako podklady pro přípravu listopadové konference. Na začátku října proběhla další z pracovních konferencí, na které hlavní tým prezentoval strukturu závěrečných publikací před všemi řešiteli za účasti konzultantů. V listopadu byly výsledky dosavadní práce představeny veřejnosti na konferenci Inventura urbanismu 2014 [ � www.inventuraurbanismu.cz ].
[ odkaz � https://vp.fa.cvut.cz/?page_id=60 ]
18. 8. (–17.10.)
Zahájení práce konzultantů Účastníci: M ilan Svoboda, Zdeněk Zavřel, Ivan Nosek, Jiří Klokočka, Robert Votický Anotace, závěry: P osouzení dílčích výstupů 2. fáze, doporučení a hodnocení.
18. 8. (–29.11.)
Závěrečná syntéza Anotace, závěry: Z ahájení syntetické práce hlavního týmu na závěrečné publikaci, spolupráce všech týmů. Spolupráce editora, grafika a jazyková korektura textu.
Další aktivity v průběhu 2. a 3. fáze: Přednášky pro studenty, odbornou a laickou veřejnost, účast na konferencích a publikační činnost členů týmu hlavního řešitele
1.9.–29.11.
11.9.
Setkání hlavního týmu Místo: s eminární místnost 647, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele Anotace, závěry: P rezentace a diskuse nad osnovou závěrečné publikace, zahájení příprav IU2014. Struktura provázanosti reflexí a odpovědí na základní výzkumné otázky.
15.8.
Doplnění závěrečných výstupů Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených a dílčích částí Anotace, závěry: D oplnění formálních nedostatků všech závěrečných výstupů řešitelů druhé fáze. Podklady připraveny pro práci grafika na závěrečných publikacích.
30.9.
2. PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA – odevzdání výsledků druhé fáze poskytovateli
2.10.
(5.) Pracovní konference Místo: p řednášková místnost 112-113, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených a dílčích částí, konzultanti Anotace, závěry: P rezentace výstupů a představení struktury závěrečné knihy hlavním řešitelem.
Výběr z aktivit: 12.4. 2014
15.9. 2014
V rámci týdenního workshopu „Veřejný prostor na Jižním Městě“ (pořádá ateliér Ivana Plicky) přednáška na FA ČVUT – Jana Zdráhalová na téma: „Inkluze a exkluze ve veřejném prostoru“. Výsledky studentského workshopu (úpravu okolí stanice metra Háje) byly vystaveny na půdě FA. Účast na konferenci „Spatial Cognition 2014“ – Jana Zdráhalová (název článku na „Workshop 1“: Behavioural Space and Urban Pattern) – publikace textu. [ odkaz � http://conference.spatial-cognition.de/SC2014/node/23 ]
9.–10.10. 2014
Účast na konferenci v Ostravě „Architektura v perspektivě“ – Jana Zdráhalová (název příspěvku: „Spatial and Social Boundaries in Gentrified Neighbourhoods, článek bude publikován v „6th Architecture in Perspective proceeding“ v „Advanced Enginneering Forum“ indexovaném v databázi SCOPUS a na www.scientific.net).
[ odkaz � http://www.fast.vsb.cz/226/cs/konference-a-seminare/architektura-v-perspektive ]
3 přednášky pro laickou veřejnost (Lenka Burgerová) a další lektorské a publikační aktivity řešitelů (Petr Hlaváček, Michal Kohout, Karel Maier, Filip Landa a další)
Syntéza a příprava závěrečných publikací Anotace, závěry: Z ahájení syntetické práce řešitelů na autorské části výstupů, spolupráce při zpracování syntetických výstupů týmu hlavního řešitele, spolupráce při grafických a editorských úpravách.
1.10.–30.11.
Příprava závěrečných publikací Anotace, závěry: G rafické a editorské práce při přípravě konference a závěrečných publikací. Setkání s grafičkou Ing. arch. Kateřinou Dolejšovou.
[ odkazy � https://vp.fa.cvut.cz/wp-content/uploads/2014/11/ iu2014_poster.pdf � https://vp.fa.cvut.cz/wp-content/uploads/2014/10/iu2014_ pozvanka.pdf ]
z
041 i
2.3 závěrečná zpráva — Popis realizace
040
17.10.
Expertní zprávy Anotace, závěry: O devzdání expertních posouzení výstupů 2. fáze konzultanty, doporučení a hodnocení.
23.10.
Pracovní setkání Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, Ing. arch. Kateřina Dolejšová (grafika) Anotace, závěry: P ři setkání s grafičkou Kateřinou Dolejšovou a editorem monografií Filipem Landou proběhla diskuse nad strukturou závěrečných knih (1. závěrečná zpráva, 2. monografie, 3. kolektivní monografie I, 4. kolektivní monografie II, 5. metodika).
24.10.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů 4.12./18.12.
16.12.
Účast na konferenci pořádané Asociací pro urbanismus a územní plánování (AUÚP) / Regulační plán, územní studie a zadání Místo: P raha Dejvice – Masarykovy koleje Účastníci: J an Jehlík, Ivan Plicka Anotace, závěry: P ilotní příspěvek k panelové diskusi na téma „Informace o přípravě podoby zadání ÚP“ (Jan Jehlík) – prezentace výzkumu a diskuse, téma konference: Hledání plánu pro město – regulační plán či územní studie?
[ odkaz �„”Metodika zadávání územních plánů“, Sborník AUÚP_UÚR 6_2014 ]
20.11.
Pracovní setkání Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených témat Anotace, závěry: P říprava na konferenci Inventura urbanismu, struktura odpoledních panelů s diskusí.
Pracovní podklad textu hlavního řešitele k připomínkování Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelených a dílčích částí, konzultanti, doktorandi Anotace, závěry: P racovní mezivýstup, rozpracovaný materiál z textu hlavního řešitele. Dokument je podkladem pro Inventuru urbanismu, přináší řešitelům informaci o celkové struktuře a směřování obsahu výzkumu – zasláno k diskusi a zpětné vazbě. [ odkaz � text ”141124_VÝZKUM PRAHA_pracovní výstup“ ]
28.11.
Konference INVENTURA URBANISMU 2014 Místo: p řednáškový sál Kotěra, přednášková místnost 152-153, atrium, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, řešitelé ucelené a dílčích částí, konzultanti, odborná a laická veřejnost Anotace, závěry: P rezentace výstupů druhé fáze výzkumu v oblasti aktuálních tendencí v plánování a rozvoji měst ve vztahu k zadávání územních plánů, přednášky řešitelů ucelených částí s prostorem pro diskusi, seznámení s výsledky výzkumu. [ odkazy, videozáznam � http://www.inventuraurbanismu.cz, � https://vp.fa.cvut.cz/?p=461 ]
3.12.
Koordinace s výzkumným projektem „Štětí“ Místo: k ancelář Unit Účastníci: M ichal Kohout, Filip Tittl, Šárka Doležalová, Jiří Plos, Jan Jehlík Anotace, závěry: P rojednání mezivýstupů týmu Michala Kohouta a koordinace s hlavním výzkumným projektem (Metodika). V dalších fázích budou podrobně provázány výstupy práce obou týmů, hlavně z hlediska metod, pojmů a kategorií a v oblasti evaluace závěrů výzkumu.
[ odkaz � text ”141124_VÝZKUM PRAHA_pracovní výstup“ ]
Pracovní setkání s konzultanty Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, konzultanti Anotace, závěry: D iskuse nad odevzdanými expertními posudky, vzájemná diskuse a doporučení konzultantů – orientace výstupů rozdílným čtenářům (různé verze publikací), absence pozemkové politiky města. Práce na zadání možná, až po vyjasnění koncepce, proto se jen část z celkového obsahu věnuje konkrétně zadání. Práce konzultantů bude pokračovat po 11. 1., kdy bude ukončena autorská práce na textech týmu hlavního řešitele (Koncepce a syntéza a Metodika) a dále v půlce února 2015, kdy budou k dispozici makety dvou kolektivních monografií (Vrstvy a procesy, Témata a studie). [ odkaz � text ”Pracovní separát k 15. 12. 2014“ ]
17.12.
[ odkaz � https://vp.fa.cvut.cz/?p=461#more-461 ]
24.11.
Setkání nad spoluprací doktorandů ústavu urbanismu Místo: s eminární místnost 642, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, doktorandi Anotace, závěry: V zájemná diskuse nad pracovním soutiskem. Pojmy sídlo/sídliště, modernistická/panelová sídliště/města (založená na socialistickém vlastnictví a obtížně transformovatelná do kapitalistického systému), archetyp, aj.
Sdílený prostor – tvorba města jako dialog Místo: K nihovna Václava Havla Účastníci: v eřejná debata Anotace, závěry: A ktivní účast týmu hlavního řešitele na veřejném dialogu Tomáše Hudečka a Matěje Stropnického moderovaném Janem Macháčkem. Tématem byl rozvoj Prahy a Pražské stavební předpisy. [ odkaz � https://www.youtube.com/watch?v=AApt8pSpTd0 ]
22.12. 12:30
Setkání s PhDr. Matějem Stropnickým, náměstkem primátorky Hl. m. Prahy Místo: M agistrát Hlavního města Prahy Účastníci: P hDr. Matěj Stropnický, prof. Ing. arch. Ladislav Lábus, Hon. FAIA, Petr Hlaváček, Jan Jehlík Anotace, závěry: P rezentace výzkumu, jeho stavu a průběhu, předání separátu dosavadních výstupů a zprávy o čerpání rozpočtu. Konzultován způsob a míra kooperace se zpracovateli Metropolitního plánu Hl. m. Prahy. Předpoklad další spolupráce, mj. na efektivním využití a prezentaci výstupů. Během obou konferencí Inventura urbanismu (2013, 2014) byly ve vestibulu budovy fakulty architektury k dispozici výstavní panely se základními tezemi výzkumu. Na první konferenci (2013) byl v tištěné podobě prezentován wiki-slovník s možností doplnění dalších pojmů a jejich definic či předefinování jejich stávajících výkladů. Každý účastník konferencí obdržel brožuru s rámcovým výkladem metodiky zadávání územních plánů doplněným přehledovými schématy a tabulkami. Ve spolupráci s IPR Praha byly vystaveny billboardy podrobně představující metodiku nového Metropolitního plánu.
z
043 i
2.3 závěrečná zpráva — Popis realizace
042
2015 1.12.2014 – 31.3.2015
Finální práce na výstupech Anotace, závěry: P ráce grafika a editora na závěrečných publikacích, jazyková korektura, příprava k tisku, tisk. Spolupráce doktorandů. [ odkaz � pracovní tištěné makety knihy ]
19.1./23.1.
Pracovní setkání Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: J an Jehlík, Jiří Plos, Ing. arch. Kateřina Dolejšová, Edita Lisecová, Filip Landa Anotace, závěry: V zájemné korekce monografií týmu hlavního řešitele – Koncepce a návrh; Metodika. [ odkaz � pracovní tištěné makety knihy ]
Odkazy: pracovní tištěné makety knihy 19.3.
Seminář k územnímu plánu Jihlavy Místo: D ělnický dům, Žižkova 15, Jihlava Účastníci: J an Jehlík, Jiří Plos, spolek JIHLAVA VIVAT!, zástupci města, veřejnost Anotace, závěry: P rezentace hlavního řešitele a diskuse nad problematickými tématy stávajícího návrhu územního plánu a nad klíčovými tématy rozvoje města Jihlavy.
1.4.
ODEVZDÁNÍ VÝZKUMNÉHO PROJEKTU Místo: M agistrát Hlavního města Prahy – podatelna Účastníci: h lavní řešitel, Ing. arch. Petr Hlaváček (ředitel IPR Praha) Anotace, závěry: N a základě smlouvy byly předány 3 výtisky dokumentace projektu – 3 konvoluty knih „A Koncepce a návrh“, „B Metodika“, „C Analýzy vrstev a procesů“, „D Analýzy vybraných témat“.
8.4.
Setkání týmu FA a týmu IPR Praha – Metropolitní plán Místo: I nstitut plánování a rozvoje hl. města Prahy Účastníci: h lavní řešitel, Jiří Plos, doc. Ing. arch. Roman Koucký, Ing. Tomáš Sklenář Anotace, závěry: D iskuse nad vybranými tématy metody zpracování územního plánu.
16.4.
Závěrečné interview s konzultanty Místo: z asedací místnost, 6. patro, FA ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, konzultanti Anotace, závěry: S polečný rozhovor nad klíčovými tématy výzkumu na základě zkušeností konzultantů. Cílem bylo zaznamenat podstatné jevy a tendence rozvoje a plánování měst a doporučení způsobu implementace výzkumu. Rozhovor byl zaznamenán, přepsán a finálně editován. [ odkaz � z/iii–1 : Resumé konzultantů ]
29.4.
Diskusní setkání „Co dál s centrem Ostravy?“ Místo: D ivadlo loutek Ostrava, Moravská Ostrava Účastníci: J an Jehlík, Jiří Plos, Tomáš Macura – primátor města Ostravy, RadovanLipus – režisér, Petr Rumpel – sociální geograf, Martin Strakoš – historik umění, Cyril Vltavský – hlavní architekt Ostravy Anotace, závěry: D iskusní večer pořádaný Antikvariátem a klubem Fiducia pod záštitou primátora města Ostravy Tomáše Macury.
[ odkaz � http://ostravablog.cz/tema/ostrava-je-v-bode-zlomu-video/ ]
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů duben/ květen
29.5.
Zpracování Závěrečné zprávy Místo: F akulta architektury ČVUT Účastníci: h lavní řešitel, tým hlavního řešitele, děkanát Anotace, závěry: Z pracování Zprávy dle požadavků smlouvy. ODEVZDÁNÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY VČETNĚ PŘÍLOH Místo: M agistrát Hlavního města Prahy – podatelna Účastníci: h lavní řešitel Anotace, závěry: Z ávěrečný krok zpracovatelské fáze Projektu dle Smlouvy.
z
045 i
2.3 závěrečná zpráva — Popis realizace
044
{ https://vp.fa.cvut.cz/vystupy/ }
i—3
z
047 i
a / Koncepce a návrh .......... i–3.1 b / Metodika .......... i–3.2 c / Analýzy vrstev a procesů .......... i–3.3 d / Analýzy vybraných témat .......... i–3.4
3
závěrečná zpráva — Výstupy
Výstupy �
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
a / Koncepce a návrh
I–3.1
Monografie týmu hlavního řešitele ------------------------------------------------------------------------------------------------------------ a/i — Premisy i–1 Obecná analýza i–2 Předpoklady i–3 Témata a hypotézy a/ii — Průkazy ii–1 Deficity ii–2 Požadavky ii–3 Závěry a/iii — Dokumentace iii–1 Politiky iii–2 Charakteristiky iii–3 Procesy
Monografie týmu hlavního řešitele představuje syntetický výstup výzkumu zabývajícího se obecnou metodikou kvalitního zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, a vymezení vztahu strategie rozvoje města a metody a metodologie zpracování plánu se zvláštním zřetelem ke specifikaci rozhodujících hodnot sídla/sídliště. Výzkum sledoval podmínky a náležitosti utváření sídla/sídliště, a to jednak z hlediska účasti jednotlivých aktérů, jednak z hlediska nástrojů, jimiž tito aktéři v procesu utváření města disponují. V části Premisy – Obecná analýza jsou formulovány výchozí paradigmata, klíčové body a parametry územního plánu a poloha a povaha jeho zadání ve vztahu k rozvoji města. V části Premisy – předpoklady jsou formulovány základní kauzální vazby mezi plánem a rozvojem obce v rámci spektra struktura – činnosti – nástroje. V části Premisy – Témata a hypotézy je formulováno 12 témat a z nich vyšedších hypotéz, vše v návaznosti na přílohy č. I Smlouvy, které byly v průběhu dalších prací ověřovány. Prokazování předpokladů a hypotéz bylo prováděno metodou konfrontace expertních názorů a postojů. Prvotní otázky byly zodpovídané z různých zkušenostních, měřítkových, tematických a procesních úhlů. Na základě těchto odpovědí a společných seminářů, workshopů a konferencí byly otázky postupně zpřesňovány a byla formována struktura výstupů. Odpovědi a verifikace hypotéz byly prováděny na základě analýz stávajícího stavu a zahraničních zkušeností a jako většinový průmět shody zpracovatelů a týmů. Pomocí indexů jsou v syntetickém výstupu vytvořeny odkazy na zdroje dílčích výzkumných prací. Deficity vymezily podstatné slabé stránky současného rozvoje měst, jejich plánování a zadávání územních plánů. Požadavky formulovaly podstatné konkrétní nároky na zadání z pohledu úplnosti, pořádku a vymahatelnosti, na obec z pohledu obytnosti, prosperity a přitažlivosti, na územní plán z pohledu srozumitelnosti, stability a vykonatelnosti a na implementaci plánu z pohledu odbornosti, zodpovědnosti a konsenzuálnosti. Závěry obsahují reflexi deficitů a požadavků ve smyslu syntézy do 21 klíčových sentencí formulujících vstupní imperativy pro zpracování zadání a následného návrhu územního plánu. Kromě toho obsahují průkaz hypotéz se závěrečným zhodnocením.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
V části Dokumentace byl na základě předchozích závěrů vytvořen standardní obsah zadání územního plánu jako informační báze a jako podklad pro finální metodiku. Oproti dosud převládajícímu pojetí jsou územní plán i jeho zadání koncipovány jako komplexní informace na bázi tří nedílných oblastí vzájemně propojených – politik (záměrů a cílů), charakteristik (popisu prostředí) a procesů (podmiňujících a podmíněných vazeb). V rámci této části je také definována většina základních pojmů nezbytných pro popis území a pro plánovací činnost či jsou stávající definice zpřesněny. Politiky formulují požadavky na územní plán z pohledu výchozích idejí a vizí, na základě požadavků na strategické, taktické a operační cíle obce a s ohledem na reálné možnosti společenství. Cíle a priority vycházejí z politických a programových dokumentů a dále jsou propracovávány a projednávány ve vazbě na propracovávání a projednávání návrhu územního plánu, případně na jeho schvalování a vydávání. Z toho vychází i vnitřní struktura této části – analýza, záměr, prostředky. Charakteristiky formulují požadavky na územní plán z pohledu Významových rovin, respektive vztahu podstatného a služebného, z pohledu určení Prostorových jednotek, respektive vztažných objektů, z pohledu uspořádání Systémových vrstev, respektive funkčních složek, z pohledu formulace Parametrů a atributů, respektive charakteristik jednotek i vrstev a z pohledu Projekce, respektive způsobů a míry abstrakce informací. Jde tedy o jednoznačnou lokaci fyzického či fyzikálního jevu a definování jeho aktuálního projevu v území, a to z hlediska vývoje, stavu a návrhu. Charakteristiky tvoří přirozené vazby a skupiny v rámci logického popisu věci a celková informace vzniká kumulací a multiplikací dílčích informací. Procesy konkretizují jednotlivé aktéry, jejich aktivní vazby, zájmy a povinnosti a formulují činnosti a nástroje vztažené ke konkrétní fázi pořízení, zpracování a vydání územního plánu. To vše v rámci tří základní činností – pořizování a správního řízení v rámci plánovacích procesů, schvalování a vydání opatření obecné povahy a územního řízení a účast obce na těchto procesech. Tento zdánlivě široký rámec pro zadávání územních plánů je nezbytný pro porozumění dopadů zadávání na implementaci výsledků takového zadávání.
z
049 i
3.1 závěrečná zpráva — Výstupy
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
048
b / Metodika
I–3.2
Normativní dokument týmu hlavního řešitele ------------------------------------------------------------------------------------------------------------ b/i — Metodika i–1 Příprava pořízení územního plánu i–2 Pořízení zadání územního plánu i–3 Užití zadání územního plánu b/ii — Komentář ii–1 Předpisy a pojmy ii–2 Proces územního plánování ii–3 Zvláštní část
a/iii — Přílohy iii–1a Přehled nejvýznamnější judikatury k územnímu plánování iii–1b Přehled nejvýznamnějších nálezů Ústavního soudu k územní samosprávě iii–2a Přehled dotčených správních orgánů iii–2b Přehled oblastí a úseků dotčených pořizováním iii–3 Přehled prostorových jednotek a jejich významových rovin iii–4a Obsahový standard smlouvy mezi obcí/městem a pořizovatelem iii–4b Obsahový standard smlouvy mezi obcí/městem a zpracovatelem iii–5a Schéma pořízení územního plánu iii–5b Struktura soutěžních podmínek architektonicko-urbanistické soutěže
Metodika představuje normativní dokument týmu hlavního řešitele a právní výstup výzkumu zabývajícího se obecnou metodikou kvalitního zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, a vymezení vztahu strategie rozvoje města a metody a metodologie zpracování plánu se zvláštním zřetelem ke specifikaci rozhodujících hodnot sídla/sídliště. Výzkum sledoval podmínky a náležitosti utváření sídla/sídliště, a to jednak z hlediska účasti jednotlivých aktérů, jednak z hlediska nástrojů, jimiž tito aktéři v procesu utváření města disponují. Metodika (metodický výklad) sleduje především stanovení smysluplných podmínek účelného a poučeného utváření, to jest uspořádání a využívání území (správy a vývoje) města, a to v podobě sdílené širším společenstvím obce/města. K dosažení tohoto smyslu a účelu disponují zúčastnění aktéři sadami různých nástrojů politických/ programových, (s)právních, ekonomických, informačních a odborných, mezi nimiž významnou pozici zaujímá územní plánování a v jeho rámci územní plán. Postup vzniku nebo obnovy (aktualizace nebo změny) tohoto dokumentu je trvalým procesem navazujícím na předchozí etapy a kontinuálně pokračujícím v budoucnu. Účelného a účinného postupu při naplňování smyslu a účelu územního plánu, a to ve fázi zahájení celého procesu pořizování a vypracování, projednání a schválení, je zadání jako politický, resp. programový, právní a odborný dokument obce/města. Metodika (metodický výklad) sleduje zároveň stanovení podmínek pro účinné uplatnění/nesení odpovědnosti osob pověřených výkonem činností v procesu výstavby a sjednocení podmínek pro řádný výkon těchto činností všemi subjekty, které jsou nadány konkrétní působností a odpovědností. Základem metodiky jsou procesní postupy vztahující se k pořizování, resp. k pořizovateli, a s ním bezprostředně kooperujícím aktérům, kteří jsou s přípravou, zpracováním, projednáním a posléze schválením a vydáním dokumentace spjati konkrétně definovanou osobní odpovědností za rozhodování: politickou reprezentací a úřadem obce/města a zpracovatelem (projektantem/plánovačem). Byla zpracována (v souladu s výsledky výzkumu) ve dvou paralelních verzích. Jednak v souladu s platnou právní úpravou (s vyznačením problematických míst), jednak jako
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
vzorový model nabízející řešení překračující sice platnou právní úpravu (v míře vždy k jednotlivým případům popsané včetně případných návrhů na novelizaci, jakož i s popisem případů, kdy sice není zcela odpovídající právní úprava, avšak vhodné postupy jsou řešitelné výkladem a poučenou implementací/instrumentalizací). K tomuto postupu výzkumný tým vedly zejména identifikované problémy, jak vyplynuly z vlastních šetření týmu hlavního řešitele, tak z výstupů jednotlivých týmů, jejichž práce jsou publikovány v samostatných dílčích publikacích. Základní text vychází z platné právní úpravy a ze zjištění týkajících se její aplikace. Sama právní úprava obsahuje ovšem některé nedostatky, které byly od samého počátku předmětem odmítavých stanovisek a následně vedly k řadě novelizací stavebního zákona i jeho prováděcích vyhlášek. Tyto výhrady měly nejen charakter dílčích textových zlepšení a zpřehlednění, ale také charakter koncepční.
z
051 i
3.2 závěrečná zpráva — Výstupy
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
050
c / Analýzy vrstev a procesů
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů c/04
I–3.3
Cílem výzkumného úkolu bylo přiblížit a na příkladech několika projektů a případových studií popsat souvislost plánů celku s plány detailu území (mikroúrovně), plány regulačními a zastavovacími sloužícími jako podklady pro územní řízení. Územní plán má být nástrojem k vytváření kvalitního sídla, má proto formulovat principy a vlastnosti vystavěného prostředí včetně dějů, které se v území odehrávají. Tím zároveň definuje rozsah a charakter veřejného prostoru. V případě plánovacího stupně tzv. mikroúrovně je nutné pracovat s podrobnější plánovací dokumentací ve formě regulačního plánu nebo zastavovací studie. Tématem práce proto bylo ověření souvislostí měřítka detailu a měřítka celku. Práce vycházela z teze, že bez znalosti, kam má celek dospět a čeho máme dosáhnout, není možné tvořit kvalitní detail území a tedy na mikroúrovni kvalifikovaně rozhodovat. A to platí recipročně i pro řešení detailu.
Kolektivní monografie řešitelů ucelených částí ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Kolektivní monografie řešitelů ucelených částí představuje zdroj informací pro syntetickou část výzkumu zabývajícího se obecnou metodikou kvalitního zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, a vymezení vztahu strategie rozvoje města a metody a metodologie zpracování plánu se zvláštním zřetelem ke specifikaci rozhodujících hodnot sídla/sídliště. Výzkum sledoval podmínky a náležitosti utváření sídla/sídliště, a to jednak z hlediska účasti jednotlivých aktérů, jednak z hlediska nástrojů, jimiž tito aktéři v procesu utváření města disponují. Jednotlivé kapitoly jsou samostatnými autorskými dokumenty, které pokrývají všechny měřítkové hladiny zapojené do vzniku sídla/sídliště (region – město – části – detaily + procesy). c/01
REGION (Makroúroveň) Milan Körner (vedoucí) : Tým 01 „Makroúroveň“ zahrnuje republikové (PÚR) a regionální – krajské (ZÚR) plánovací dokumentace. Tyto nadřazené „koncepce“ významným způsobem ovlivňují územní plány měst a obcí. Hlavními sledovanými oblastmi byly sociálně-ekonomická situace územních celků (krajů), aglomerací a velkých měst a nadřazená veřejná infrastruktura, především dopravní. Hlavním cílem bylo formulovat nedostatečné oblasti zadání regionálních dokumentací a územních plánů velkých měst na základě analýz dosavadního vývoje (zejména vývoje po roce 1990). Vývoj území by měl korelovat s jeho reálným rozvojovým potenciálem. Jeho úroveň je, v souvislosti s vývojem po roce 1990, regionálně diferencovanější.
c/02
MĚSTO (Mezoúroveň I) Jan Sedlák (vedoucí) : Tým 02 Územní plán jako střední úroveň ÚPD zprostředkovává vztahy mezi ostatními plány, jejich rozsahem i podrobností a zároveň propojuje cíle plánování v různých časových horizontech. Obdobně slučuje koncepční a regulativní polohu návrhu. Zpracování úkolu bylo založeno na popisu a hodnocení různých modelů a pojetí územního plánu, na kritické reflexi a zhodnocení současného stavu zadávání a pořizování územních plánů a následné hypotéze změny systému zadávání a pořizování v ČR. V obecné rovině šlo o základ metodiky zadávání územních plánů o podněty směřující k možné změně, resp. úpravě legislativních norem a o podněty směřující k rehabilitaci územního plánu, resp. urbanistické disciplíny, jejího směřování do budoucna. Prioritou bylo posílení koncepční a kreativní polohy územního plánu a nalezení vyvážené polohy plánu mezi koncepčním a regulativním vyjádřením.
c/03
ČÁSTI (Mezoúroveň II) Michal Kohout (vedoucí) : Tým 03 Práce se zabývala organizací vystavěného prostředí v úrovni „dílčího plánu“, tedy primárně v měřítkové podrobnosti lokality a bloku s návaznostmi v měřítkových úrovních čtvrti a parcely. V návaznosti na český systém územního plánování se tedy výzkum zabýval jak plánem regulačním, tak vybranými aspekty plánu územního. Hlavním tématem výzkumu byl systematický popis složek vystavěného prostředí a témat souvisejících s organizací jeho výstavby a správy v hierarchii měřítkových úrovní a jednotek prostředí. Práce vychází z předpokladu, že vystavěné prostředí je strukturováno do různých měřítkových úrovní, které odpovídají následujícímu členění: region – město – čtvrť – lokalita – blok – parcela. Výstupem srovnání je analýza českého systému územního plánování a popis možností optimalizace změn jeho uspořádání.
DETAILY (Mikroúroveň) Jaroslav Zima (vedoucí) : Tým 04
c/05
PROCESY Karel Maier (vedoucí) : Tým 05 Pozornost byla zaměřena především na procesní souvislosti činností předcházejících zadání územního plánu (na makro a mezo úrovni) a na procesní dopady územního plánu na bezprostředně navazující územně plánovací podklady (územní studie) či dokumentaci (regulační plány), resp. nástroje, které lze ve spojení s územním plánem uplatnit (dohoda o parcelaci). Procesy probíhající v plánování měst se odehrávají na základě jednání a konání aktérů v území, kteří reflektují stávající a budoucí/očekávané vazby či vztahy v území a rozhodují se na základě informací, které o městě mají. Cílem výzkumu bylo navrhnout modely či metodiky, případně nástroje upravující „procesy“ v územním plánování tak, aby se zjednodušil a zefektivnil postup při zadávání územně plánovací dokumentace.
z
053 i
3.3 závěrečná zpráva — Výstupy
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
052
d / Analýzy vybraných témat
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů d/04
I–3.4
Na modelovém příkladu území Prahy 13 byla zkoumána otázka, čím je a jakou roli hraje v rámci města jeho periferie či okraj, jaká jsou zásadní témata tohoto prostoru a jak se má rozvíjet. Základní metodou byl popis stavu s aktuálními problémy procesů a jevů daného tématu, nastolení klíčových otázek a zpracování východisek a doporučení pro zadání územních plánů. Fragmentace jako jedno ze základních témat periferie způsobila zánik cenných krajinných koridorů, cestní sítě a mnohde roztržení lokalit bydlení a nekvalitní obytné prostředí. Vznikly a stále vznikají bariéry, uzavřenost, sociální problémy, patologické jevy apod.
Kolektivní monografie řešitelů dílčích částí ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Kolektivní monografie řešitelů dílčích částí představuje zdroj informací pro syntetickou část výzkumu zabývajícího se obecnou metodikou kvalitního zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, a vymezení vztahu strategie rozvoje města a metody a metodologie zpracování plánu se zvláštním zřetelem ke specifikaci rozhodujících hodnot sídla/sídliště. Výzkum sledoval podmínky a náležitosti utváření sídla/sídliště, a to jednak z hlediska účasti jednotlivých aktérů, jednak z hlediska nástrojů, jimiž tito aktéři v procesu utváření města disponují. Jednotlivé kapitoly jsou samostatnými autorskými dokumenty, které zpřesňují a prohlubují informace v celé šíři procesu vzniku sídla/sídliště (teorie – vývoj – navrhování – realizace) a v rámci témat pokrývajících specifické teritoriální nebo charakteristické části sídla/sídliště, a tím i územního plánu.
d/01
d/02
d/06
URBANISTICKÁ ROZHRANÍ Jiří Poláček Práce se soustředila na konfliktní rozhraní a zároveň na zástavbu, která tato rozhraní vytvořila. Jsou představeny příklady z Čech včetně jejich zobrazení v územně plánovací dokumentaci. Nesoulad jednotlivých částí zástavby – setkání různých rozměrů, směrů, principů i funkcí – charakter „urbánní koláže“. Tyto konfliktní rozhraní často prozrazují hlubší principiální pochybení, jež se právě na rozhraní tak jasně projeví. V českém prostředí jde mimo jiné o setkání monotónní rozvolněné panelové zástavby a historické zástavby. Z hlediska kvality městského prostředí se často jedná o nevhodně zastavěná či nedořešená území.
d/07
BLOKY / NEBLOKY Pavla Kordovská Blok je po staletí základní městotvorný útvar. Jeden z nejpoužívanějších. Zaslouží soudobý pohled, protože jako málokterý útvar v architektuře připouští dvě tváře, uliční a dvorní, městskou živou a klidnou a tichou, zdobnou a nákladnou a civilní a úspornou. Výzkum přibližuje, jak tyto vlastnosti lépe architektonicky uchopit, využít k vylepšení a zpříjemnění současného životního stylu a nepoškodit přitom město. Hlavním tématem a cílem bylo osvětlit a na příkladech ukázat, že forma bloku není dána jen v poloze formy známé z 19. a začátku 20. století. Formulace obtížných situací vede často k radikálnější transformaci až k opuštění blokové zástavby.
MODERNISTICKÁ SÍDLIŠTĚ Milan Jirovec (vedoucí) Hlavním tématem bylo hledání specifičnosti modernistických (panelových) sídlišť, poznávání nástrojů jejich přeměny a regenerace a posouzení aplikovatelnosti těchto nástrojů v územním plánu a jeho zadání. Dalšími tématy byla sídliště jako autorské dílo, ochrana hodnotných principů sídlišť a forma vhodná pro práci s tímto fenoménem. Závěrem práce jsou doporučení směrem k zadávání územního plánu a k jeho obsahu. Práce byla založena na případových studiích z praxe. Z těchto studií vzešlo několik okruhů problémů týkajících se sídlišť. Dále byly zkoumány procesy regenerace sídlišť a možnosti jejich aplikace v rámci plánování.
VOLNÁ KRAJINA V PŘÍMĚSTÍ Michal Fišer (vedoucí) Tématem této výzkumné práce je pozice příměstské krajiny v rámci územního plánování a zhodnocení tradičních i nových nástrojů využívaných k omezení devalvace a nadměrnému zastavování volné krajiny u nás i v zahraničí. Řešení zastavování a degradace volné příměstské krajiny je možné nahlížet pohledem, který vychází z tradičního městského plánování, či pohledem, který vychází z nového chápání významu ekosystémů a důrazu na holistický přístup a socio-kulturní aspekty (důležitost dlouhodobého zapojení zainteresovaných osob do rozhodování o území, důležitost sociální percepce krajiny, konvergence sektorových politik, partnerství města a venkova, zohlednění ekosystémových služeb a finanční hodnocení ekosystémů, atd.).
TRANSFORMAČNÍ ÚZEMÍ Jan Aulík (vedoucí) V této dílčí práci šlo o výzkum prostředí uvnitř města, které lze mimo jiné charakterizovat velkým množstvím prázdných nebo neadekvátně využívaných ploch charakteru periferie, které se ale ocitají uvnitř města. Vyšší koncentrace transformačních území a ploch vytváří kontinuální struktury, které nejsou lokalitami ani městskými čtvrtěmi, mají velké celoměstské měřítko a jak z hlediska města, tak i krajiny, jsou povětšinou selhávajícím územím. Hlavními tématy bylo zdůvodnění specifického postupu, hledání metod, jak zacházet s viditelnými i neviditelnými bariérami výrazných vnitřních periferií tvořenými většinou shluky infrastrukturních staveb a ploch.
d/03
d/05
HISTORICKÁ SUBSTANCE Miroslav Cikán Cílem bylo posouzení oblasti komplexu města z hlediska hodnot a významů, které jsou trvale přítomnou vlastností živé struktury organismu města a jeho kvalit pro život, který je jeho stejně vytrvalou součástí, tvořící kulturní současnost. Hlavním tématem bylo vyhodnocení vztahu historické struktury města k celku a vztah hmotné a nehmotné kultury, tvořící komplex kulturního dědictví, které je předmětem ochrany jako nedělitelný celek, hluboce související s navazující strukturou města a jeho externalitami. Předmětem byla i úvaha, kdy se ochrana stává tvorbou. Prostorem zkoumání je komparativní prostředí společenství bez zvratu kontinuity vývoje a naše společenství z hledisek proměnlivosti vztahů mezi různými situacemi trvalosti a pomíjivosti obsahu a formy.
PERIFERIE MĚSTA Václav Škarda
d/08
LOKÁLNÍ SOCIOKULTURNÍ PODMÍNKY Petr Kordovský Soudobé město je komplexem hmotného, ale i nehmotného prostředí složitě členěným v terénu svými fyzickými projevy, ale je i obrazem v myslích svých obyvatel, návštěvníků, uživatelů i vnějších distančních pozorovatelů. Pro porozumění obrazu města je třeba vytvářet a používat nástroje, které sledují jednotlivé prvky tohoto prostředí. Tyto nástroje jsou k dispozici na různých místech, z nejrůznějších zdrojů,
z
055 i
3.4 závěrečná zpráva — Výstupy
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
054
ale málokdy jsou využívány společně. Hledání a hodnocení relevantnosti těchto zdrojů a jejich užití pro hledání a nalézaní oblastí a jejich hranic ve městě, pochopení a užití jejich znalostí pro přípravu a praxi územního plánu je hlavním motivem pro zpracování tohoto příspěvku. d/09
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů d/13
KDO STAVÍ MĚSTO Petr Hlaváček (vedoucí) Předmětem práce je zkoumání povahy a charakteristik účastníků územně plánovacího procesu. Vztahy stěžejních aktérů jsou v každém případě odlišné, což je dáno různorodými zdroji, motivujícími realizaci projektů. Nastavení pozic aktérů je tedy přes snahu stavební legislativy o unifikaci procesů úzce spjato s povahou konkrétních záměrů. Klíčová témata jsou odvozována z případových studií, vycházejících z vlastní autorské praxe. V dnešní společnosti, která nemá dlouhodobě vžité mechanismy dohody a vizí rozvoje území, se střetávají nároky kladené na územní plány s nároky na dokumentace k územnímu řízení. Jakým způsobem lze balancovat obecnost územního plánu, aby byl použitelným dokumentem, srozumitelným a uchopitelným veřejností i dalšími aktéry? Je pro investory únosné nabývat právních jistot až na základě relativně podrobné dokumentace k územnímu řízení? A nepřesouvá se důraz na řešení problémů do pozice mezi těmito úrovněmi, kterou dnes umí vyplnit pouze nepříliš ukotvená územní studie?
TENDENCE VE VÝVOJI MĚST Irena Fialová (vedoucí) Dílčí úkol ukazuje případové studie vzniku nových částí měst o rozloze desítek hektarů na konkrétním rozvojovém či transformačním území v širším jádru evropských metropolí. Studie ukazují různorodost přístupů k rozvoji či transformaci měst a neomezují se jen na popis územně plánovací dokumentace a jejího zadávání, ale zaměřují se na širší kontext projektů a podmínek jejich vzniku, na proces, nástroje i výsledek. Cílem tohoto dílčího úkolu tedy bylo odkrýt impulsy, důvody a ambice, které vedly k nastartování velkých městských projektů, představit roli jednotlivých aktérů při rozvoji či transformaci měst, ukázat komplexnost velkých městských projektů v podmínkách kapitalismu, výzvy, před kterými města a jejich představitelé stojí a jakým způsobem tyto výzvy uchopili.
Analýzy umístěné jen na webových stránkách d/10
ÚZEMNÍ PLÁNY EU Irena Fialová (vedoucí)
d/14
Dílčí úkol sběr zahraničních územních plánů byl koncipován jako rešerše a analýza zahraničních plánovacích systémů s přihlédnutím ke kvalitě regulovaného prostředí. S ohledem na geografický, historický a sociální kontext bylo téma zúženo na vybrané územní plány západních měst zemí Evropské unie – sběr územních plánů EU. Cílem dílčího úkolu bylo přispět k porozumění toho, jak v současné době vypadají územní plány velkých evropských měst, k čemu slouží, k čemu sloužit nemohou a jaké další nástroje tato města používají při řešení svého rozvoje v situacích vyvolaných novými potřebami 21. století. d/11
d/12
Práce se soustředila na veřejný prostor jako na základní ideovou a fyzickou strukturu města. Úkolem nových přístupů k územnímu plánování je hledat reálné způsoby a formy, kterými je možné definovat a zakotvit kulturně-společenské hodnoty – ideový obsah města – v jednotlivých stupních strategického a územního plánování města, možné způsoby jejich ztělesnění skrze urbánní prostředí, nástroje garance jejich zohledňování a především možné formy jejich aplikování do reálné tvorby měst. Jednou ze základních skutečností města obsahující, odrážející a iniciující společně sdílený ideový obsah společnosti a vystavěného prostředí je veřejný prostor. Význam těchto hodnot musí být podpořen pevnou argumentací a terminologií, která obstojí v konkurenci tvrdých dat a pojmů používaných pro definici technických vlastností vystavěného prostředí.
KRAJINA Radmila Fingerová (vedoucí) Práce se zabývá tématem zadání územního plánu z pohledu krajiny, a to krajiny v nezastavěném území obce (extravilánu) a krajiny v zastavěném území obce (intravilánu). Základem byly otázky: Je v koncepční práci při tvorbě územního plánu věnována dostatečná pozornost nezastavěným a nezastavitelným plochám uvnitř sídla a jejich významu pro život obyvatel? Je věnována dostatečná pozornost území volné krajiny – extravilánu? Jaká jsou nová témata územního plánu týkající se krajiny? Jedná se o kvalitativní výzkum založený na dlouholeté osobní zkušenosti a terénních průzkumech, analýze dokumentů a textů jak současných, tak historických, a jejich následnému vyhodnocení. URBANISTICKÁ SOUTĚŽ Radek Kolařík (vedoucí) Výzkum se soustředil na analýzu vybraných ideových urbanistických soutěží o návrh územního plánu. Analýza byla zaměřena na vybrané soutěže o návrh v ČR i v EU a na vybrané územní studie z hlediska těchto témat: zobrazovací a popisovací metody soutěžních návrhů a vztah zadání územního plánu a realizované ideové urbanistické soutěže. Cílem bylo zjistit, jaký dopad mají soutěže o návrh na zadání územních plánů, zda a jak využít jejich potenciálu. Proběhla komparace vybraných soutěžních návrhů, resp. jednotlivých přístupů k popisování a zobrazování územních jednotek. Dále byla vypracována analýza dopadu soutěžních návrhů do zadání územních plánů.
VÝZNAM VEŘEJNÉHO PROSTORU V SOUČASNÉ TVORBĚ MĚSTA Pavla Melková
d/15
SBĚR ÚZEMNÍCH PLÁNŮ ČR Michal Bartošek (vedoucí) Tato dílčí část popisuje stávající stav zadávání územních plánů, analyzuje jednotlivé problémy legislativní praxe v České republice, především obsah zadání územních plánů se soustředěním se na části zbytné a absentující. Hlavním tématem práce byla otázka, zda je zadání územního plánu dostatečným podkladem pro vyhotovení územního plánu. V první fázi byl předmětem práce sběr dostupné dokumentace v rámci vybraných statutárních měst v ČR. Pro ilustraci naplnění zadání byly přílohy doplněny legendami a výřezy územních plánů. Na základě analýz shromážděných podkladů byly zpracovány obecné závěry k současnému stavu pořizování zadání.
z
057 i
3.4 závěrečná zpráva — Výstupy
056
+
i—4
z
059 i 4
závěrečná zpráva — Celkové zhodnocení
Celkové zhodnocení �
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Předmětem řešení projektu mělo být vypracování obecné metodiky kvalitního zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek a vymezení vztahu strategie rozvoje města a metody a metodologie zpracování plánu se zvláštním zřetelem ke specifikaci rozhodujících hodnot města. Projekt byl zpracován a odevzdán na základě smluvního harmonogramu v řádných termínech. A to včetně odevzdání průběžných zpráv.
a čistopis a celá informační báze chápány jako celistvé a rovnocenné sdělení postavené na klíčových kulturních hodnotách města v celém jeho rozsahu (přírodní i vystavěné složky). Dílčí cíl 3/ „návrh koncepce územních plánů jakožto nástrojů vyjadřujících přiměřenými prostředky prostorovou strukturu města (jeho stav i návrh) jakožto urbánní formu vzešlou z procesu utváření (tj. využívání a uspořádání) území“ – byl splněn tím, že byly porovnány a uspořádány funkční a prostorové parametry města v příslušných měřítcích jeho zobrazení a popisu, případně předpisu požadavků na ně. Jako velmi významné se na základě Výzkumu jeví formování veřejného prostoru jakožto podstatná informace o morfologii (tvarosloví) města.
Příjemce předložil Poskytovateli průběžné písemné zprávy ke každé ze tří fází projektu, přičemž zprávou ke třetí – závěrečné fázi – je tato konečná výzkumná zpráva. Průběžná zpráva z 1. fáze výzkumu byla Poskytovateli předána dne 30. 12. 2013, Průběžná zpráva z 2. fáze výzkumu byla Poskytovateli předána dne 30. 9. 2014. V rámci Závěrečné zprávy byly poskytovateli předloženy všechny požadované dokumenty dle smlouvy („Výstupy“ a „Závěrečné vyúčtování poskytnuté podpory“).
Dílčí cíl 4/ „výzkum míry regulace odpovídající charakteru území a zvolené plánovací úrovni, nástroje obrany před fragmentací území; výzkum posílení stability plánu, nepodléhajícího častým změnám bez účinné kontroly a koordinace“ – byl splněn tím, že byly důsledně provázány strategická, taktická a operační úroveň, resp. zodpovědnostní linie rozhodování od obecného ke konkrétnímu, a že byly do procesu důsledně zahrnuty konkrétní způsoby opravdu veřejného projednávání včetně popisu adekvátních způsobů a pozic participace. Kromě toho byly specifikovány postupy, jak přizpůsobit územní plán konkrétnímu městu a konkrétnímu stavu jeho území a jeho územně plánovacích nástrojů.
Externí spolupracovníci Příjemce pracovali na základě řádných smluv o dílo nebo na základě dohod o provedení práce. Poskytnutá podpora byla čerpána dle jejího smluvního rozdělení do kalendářních roků 2013, 2014 a 2015.
Způsob využití výsledků Projektu Projekt je uveřejněn na webových stránkách Projektu [ � https://vp.fa.cvut.cz ] společně s podmínkami jeho dalšího využití třetími osobami. Přístup k projektu bude dále umožněn prostřednictvím:
Dílčí cíl 5/ „výzkum aspektů čitelnosti a srozumitelnosti plánu, sdělitelnosti plánu širší veřejnosti a tudíž jeho použitelnosti v rozhodovacích procesech samosprávných i při výkonu státní správy; nalezení vhodných forem součinnosti s laickou i odbornou veřejností a prezentace procesů a výsledků těchto procesů“ – byl splněn tím, že popis území (a plánu) je v práci založen primárně na struktuře veřejného prostoru a identifikaci charakteristických lokalit konkrétního města a konkrétních míst. Kromě toho byla v rámci Výzkumu přehodnocena celá nomenklatura územního plánování, jednak ve prospěch srozumitelných pojmů, jednak za účelem úplného popisu území v logické hierarchii jeho zažívání a vnímání. V tomto kontextu byl zpřesněn také pojem „obraz města“ jako jeho metastrukturální projev. A v neposlední řadě byl princip formulování charakteristických lokalit (namísto funkčních zón) vztažen k systému určování území stabilizovaných, transformačních a rozvojových.
------------- edice 400 ks kompletního konvolutu Projektu s případným dalším dotiskem distribuovaným v ceně vícenákladů (realizace od června 2015) pro potřeby Prahy a jiných místních samospráv; ------------- separátů a publikací v domácím i zahraničním odborném tisku (realizace 2015–2016); ------------- přednášek a vzdělávacích akcí (realizace 2015–2018; dosud viz „Průběh práce“); ------------- výuky v rámci standardního i celoživotního vzdělávání (realizace od 2015).
Smyslem výzkumu bylo ověření procesů a relevantních nástrojů územního plánování ve vztahu k zadávání územního plánu. Šlo především o ověření z hlediska jejich smyslu a účelu, tedy – mimo jiné – z hlediska vhodnosti jejich stávajícího právního ukotvení (de lege lata). Všude tam, kde se výsledky výzkumu od platné legislativy průkazně odchylovaly, byly tyto odchylky podrobně popsány, zdůvodněny a byly navrženy tomu odpovídající změny práva (de lege ferenda).
Hlavní cíl „vypracování obecné metodiky kvalitního zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek a vymezení vztahu strategie rozvoje města a metody a metodologie zpracování plánu se zvláštním zřetelem ke specifikaci rozhodujících hodnot města“ – byl splněn tím, že byly popsány a do systému zadávání územních plánů zapojeny kauzality vztahů strategie, plánování a rozhodování, respektive vztahy aktérů, činností a nástrojů. Kromě toho byl podrobně definován dvojvrstvý plán pro Prahu, případně pro další velká města jako efektivní nástroj obou zásadních pohledů na město a jeho rozvoj – strategického a normativního. Dílčí cíl 1/ „nastavení podmínek a požadavků na digitální zpracování územně plánovací dokumentace odpovídající charakteru a podrobnosti příslušné územně plánovací úrovně, agregace dat a jejich transformace na využitelné informace“ – byl splněn tím, že byly uspořádány základní informační struktury pro popis města a pro jeho plánovací procesy, prvky těchto struktur byly dány do vzájemných souvztažností včetně popisu způsobů jejich digitalizace. Dílčí cíl 2/ „v rámci zadání územně plánovací dokumentace vytvoření předpokladů pro vznik ujasněné celistvé koncepce péče o civilizačně-kulturní a přírodně-krajinné hodnoty“ – byl splněn tím, že jsou v Projektu nejen zadání územního plánu, ale i jeho návrh
Zadání územního plánu není zdaleka jen (s)právním úkonem, ale klíčovým momentem rozhodujícím nejen o struktuře vlastního plánu, ale především o podstatných momentech rozvoje sídla. Proto se jak výzkum, tak návrh metodiky odvíjí od reálných procesů odehrávajících se v soudobém světě v nadčasovém lidském díle – v sídle/sídlišti. Následující témata byla kostrou a současně osnovou pro výzkum všech uvedených kategorií a pro zodpovídání položených otázek. 1—
Základní téma: vztah plánování, stavění a rozvoje města. Tento projekt důsledně provazoval výzkum nástrojů plánování a jejich vztahu na jedné straně k zadávání územního plánu, na druhé straně k reálnému řízení a budování města a k cílům jeho rozvoje. Jinak řečeno, šlo o výzkum vazeb mezi dynamikou rozvoje města a statičností územního plánu v době velkých a nepředpokládatelných sociálních akcelerací, vědeckých inovací či kulturních proměn.
z
061 i 4
závěrečná zpráva — Celkové zhodnocení
060
2 — Meritem každého územního plánu jsou tyto otázky: ------------------------------------nebo/a: ------------------------------------nebo/a: -------------------------------------
co se zobrazuje (rozhraní); co se popisuje (atributy); co se předepisuje (limity); jaká je územní jednotka; jaké se k ní vztahují atributy; jaký má vztah k celku; co je podstatné a co podružné; jaká informace přináleží jaké vrstvě; jak stabilní je ona informace.
3 — Meritem rozvoje každého města jsou tyto otázky: ------------- co je stabilní a co je dočasné (v rámci fenoménů „hmota, prostor, děje“); ------------- co rozhoduje o úspěšném rozvoji (infrastruktura občanská, dopravní, technická); ------------- kdy se stává město příjemným a obytným (měřítko, proporce, vztahy); nebo/a: ------------- kdy, kde a jak regulovat; ------------- kdy, kde a jak investovat; ------------- co, jak a kdy iniciovat; nebo/a: ------------- jaké síly rozvíjejí město; ------------- jak tyto síly nasměrovat; ------------- jaké vazby vytvořit mezi silami; nebo/a: ------------- jaká je strategie (viz metastruktura); ------------- jaká je taktika (viz infrastruktura); ------------- jaká je operace (viz fyzická struktura).
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Metoda práce navržená v soutěžním projektu a požadovaná Smlouvou byla dodržena. Byla založena na rozboru cílů, analýze stavu, pracovních hypotézách, případových studiích, expertních posudcích a závěrečných evaluacích. Výzkum v rámci jednotlivých fází a kroků postupně odpovídal na výzkumné otázky a zabýval se dílčími výzkumy odrážejícími aktuální požadavky měst, a tím i zadávání územních plánů těchto měst. Práce vycházela z „Analýzy stavu“, odráží nezbytnost „Vize a strategie města“, definuje pojem „Obraz města“ a zpřesňuje jeho význam, staví metodu zadávání územních plánů na „Klíčových místech ochrany, rozvoje a rozhodnutí“ a predikuje „Metodiku územního plánu jako podklad pro jeho zadání“, respektive jako informační základnu pro celý proces územního plánování. Každá fáze obsahovala dílčí výstup, který byl projednán se zadavatelem. Závěry a metodiky výzkumu byly v praktické rovině ověřovány v rámci procesu přípravy nové územně plánovací dokumentace hlavního města Prahy. To kromě jiného znamenalo na jedné straně operativní přizpůsobení aktuálnímu stavu pořizování této dokumentace, na druhé straně i logicky odlišné fázování a trasování Projektu. Odlišnost obou projektů vyplývala (a vyplývá) především z odlišného základního principu prací, na jedné straně praktický výstup respektující stávající normativy a lokální podmínky Prahy, na druhé straně více teoretický výstup (jakkoliv k praxi směrovaný) vycházející z obecnějších podmínek a cílů. Přesto byl harmonogram výzkumu, především ve svých prvních krocích, konstruován tak, aby jeho dílčí výstupy mohly být hodnotným podkladem pro konzultace se zpracovatelem Metropolitního plánu Prahy. Tyto konzultace průběžně probíhaly a probíhají (viz „Průběh práce“). V souladu se záměrem a účelem výzkumu byly výzkumné práce zaměřeny též na vypracování dvou metodik – a to metodiky určené k případné certifikaci (metodika „de lege lata“) a metodika určená pro případné změny a reagující na nedostatky právní úpravy nebo územně plánovací praxe (metodika „de lege ferenda“). Obě metodiky jsou zpracovány paralelně a zrcadlově tak, aby při jejich čtení vynikly jejich případné rozdíly, zjištěné a konstatované výzkumem. Pro účely případné certifikace (certifikační orgán nebyl městem smlouvou určen, avšak předpokládáme, že certifikujícím orgánem bude hl. město Praha) byla připravena metodika zadávání územních plánů (resp. územně plánovací dokumentace) dle platné právní úpravy („de lege lata“) s vyznačením jednotlivých fází a postupových kroků. Tyto kroky jsou jednak popsány textově, jednak vyjádřeny graficky.
4 — Meritem každého reálného rozvoje jsou tyto otázky: ------------- jak srozumitelná a legitimní je informace o městě a jeho okolí; ------------- jak probíhají procesy mezi záměrem a rozhodnutím; ------------- jaké jsou majetkové a vlastnické vztahy a jak je nakládáno s veřejným majetkem; ------------- jaké jsou klíčové hodnoty města, na jakých principech je rozvoj založen; ------------- jaký je vztah obyvatel k rozvoji, jakou formou je dosahováno sdílení; ------------- v čem spočívá udržitelnost města, jakým způsobem jsou stimulovány pozitivní jevy; ------------- v čem spočívá obytnost města a jaké jsou projevy; ------------- v čem spočívá identita města a jeho jednotlivých částí; ------------- jak je realizován, udržován a užíván veřejný prostor; ------------- jaké jsou vize budoucího rozvoje města a jeho okolí.
Všechny tyto předpoklady byly do průběhu projektu a do jeho výsledků zahrnuty. Lze říci, že se tyto premisy plně uplatnily v souvrství Charakteristik města. Výzkum se zabýval všemi těmito otázkami ve formě relativně samostatných dílčích úkolů, nicméně teprve strukturovaná provázanost reflexí a odpovědí na tyto otázky je relevantním výstupem projektu. Proto zásadní součástí práce bylo nalezení vnitřních vztahů a vazeb mezi uvedenými dílčími úkoly a tématy. Teprve takové pojímání výzkumu zadávání územních plánů umožňuje nalézt nástroj ve své podstatě pevný a bohatě strukturovaný, ale v konkrétním užití tvárný a srozumitelný.
Součásti textové i grafické části je především zachycení jednotlivých obligatorních a fakultativních procesních kroků, jednak uvedení všech v úvahu přicházejících aktérů s vyznačením jejich právního statusu a okamžiků, kdy do procesu pořízení územně plánovací dokumentace a specificky zadání vstupují, a dále uvedení nástrojů použitelných a užívaných v procesu pořizování územně plánovací dokumentace, specificky pak zadání. V případě aktérů se jedná o veřejnou moc a veřejnost s podrobnějším členěním obou těchto skupin a s popisem jejich odpovědnosti, v případě nástrojů se jedná o nástroje politické, (s)právní, ekonomické, informační a zejména o odborné nástroje plánovací. Součástí metodiky „de lege lata“ je uvedení odkazů na platnou právní úpravu a odkazy na judikaturu ve správním a ústavním soudnictví uvedenou v příloze; součástí této metodiky je rovněž výčet dotčených správních orgánů/úřadů s uvedením zmocňující právní úpravy. Obdobně je koncipováno znění metodiky obecné („de lege ferenda“), v níž uvádíme především odchylky od stávající praxe, jakož i zjištěné překážky právní úpravy pro účelné pořízení zadání územně plánovací dokumentace. Tato metodika vychází jednak ze zjištění o stavu zadávání územních plánů v ČR v posledních osmi letech, jednak ze srovnání obdobných postupů v zahraničí. Základem pro obecnou metodiku jsou rovněž závěry týkající se smyslu a účelu územního plánování a srovnání postupů aplikovaných v ČR s postupy v zahraničí. Zásadní rozdíly spatřuje autorský tým zejména v efektivním zapojení všech aktérů do procesu pořizování, ve vhodném a účelném uplatňování jednotlivých nástrojů a zejména – jak dokládá nejen výzkum týmu hlavního řešitele,
z
063 i 4
závěrečná zpráva — Celkové zhodnocení
062
ale významně též závěry týmů 1 až 4 – nástrojů odborných při formování a formulování zadání jako klíčového dokumentu politického i právního. Pro tento účel byly zpracované metodiky doplněny o obsáhlejší slovník pojmů užívaných v územně plánovací praxi a komentář k jednotlivým částem postupů pořizování. Výsledky výzkumu budou využity v rámci výuky urbanismu na všech edukativních stupních: bakalářském, magisterském i doktorském. Současně budou využity v rámci příslušných doktorských prací a příbuzných výzkumů vysoké školy. Kromě toho bude výzkum využit pro prezentaci metodiky zadávání územních plánů městským samosprávám a při jednáních se zástupci státní správy v dotčené oblasti. Využity budou rovněž v kurzech celoživotního vzdělávání profesionálů vykonávajících v oboru svou profesní praxi. Ve spolupráci a po dohodě se zadavatelem a při zachování autorských práv dílčích řešitelů bude metodika distribuována všem statutárním městům v ČR, pokud o ni požádají. K výstupům výzkumu bude uspořádána konference a série seminářů na půdě výzkumného pracoviště, případně v prostorách zadavatele. Případná certifikace metodiky bude projednána s Ministerstvem pro místní rozvoj a dalšími příslušnými institucemi. Stejnou cestou budou projednány i případné návrhy legislativních změn vzešlé z tohoto výzkumu. Výzkumný projekt „Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města“ zpracovaný v rámci programu „Vztah rozvoje měst a přípravy územně plánovací dokumentace“ je prvním takto komplexním a současně ambiciózním projektem za poslední desetiletí. Jeho témata konvenují současným tématům a tendencím v územním plánování a rozvoji měst v poslední době. Jeho zásadním a pro města mimořádným přínosem bude metodika důsledného provázání zadávání územních plánů s podstatnými jevy rozvoje konkrétních sídel. Kromě jiného víceméně souhrnný soubor otázek a příkladů umožní koncipovat zadání územního plánu individuálně ve vazbě na konkrétní místo a konkrétní požadavky obyvatel a jejich reprezentace. Výsledky výzkumu také díky vyjasnění jazyka územního plánování umožní významnější zapojení veřejnosti do vzniku a projednávání plánu. Stejně tak jsou vyjasněny reálné možnosti územního plánu ve vztahu ke strategii rozvoje města na jedné straně a rozhodování o území na druhé straně. To znamená, že na plán nebudou kladeny nereálné nároky, které nyní způsobují příliš restriktivní regulace u rozvojových území a naopak přílišných benevolencí u stabilizovaných území. Tím je myšleno, že budou jasně vymezeny limity možností plánu a současně specifikovány nástroje vhodnější pro podrobnější či naopak obecnější nakládání s územím města. A v neposlední řadě výzkumný projekt přináší zásadní změnu v pohledu na územní plán jako na nejen restriktivní nástroj, ale – a to hlavně – jako na prostředek podpory rozvoje sídla. A rozvojem není samozřejmě myšlen jen rozvoj kvantitativní, ale především rozvoj kvalitativní. S tím souvisí zásadní porozumění požadavkům na zobytnění velkých českých měst, tedy porozumění chování jeho obyvatel. S kvalitním rozvojem souvisí v téže vážnosti porozumění chování investorů a developerů, respektive porozumění ekonomickým procesům provázejícím stavění soudobých sídel. Právě výzkum rolí jednotlivých významných subjektů a výzkum jejich vztahů je podstatnou složkou tohoto projektu. V tomto rámci je významným tématem výzkumu spolupráce veřejné správy a velkých investorů či developerů. Účinné nalézání synergií v území a provazování aktivit v různých měřítcích působení je v projektu metodicky zpracováno. Veškeré výstupy jsou podle charakteru publikovány na webových stránkách, popřípadě o nich je na těchto stránkách podávána zevrubná informace.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Závěrem lze říci, že všechny požadavky na projekt byly z pohledu zpracovatele splněny.
z
065 i 4
závěrečná zpráva — Celkové zhodnocení
064
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
067
recenze
ii i
z
ii
recenze ii–1 ---------- Recenze prof. Ing. arch. Bohumila Kováče, PhD. ii–2 ---------- Recenze prof. Ing. arch. Petra Pelčáka
názov práce: Metodika zadávaní územních plánů hlavný riešiteľ: doc. Ing. arch. Jan Jehlík / Fakulta architektury ČVUT Praha recenzent: prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
ii—1
z
069 ii 1
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
Recenze prof. Ing. arch. Bohumila Kováče, PhD. �
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
ÚVOD
často k účelovosti územného plánu. Týka sa to najmä úrovne regulačných plánov, kde by sme mohli hovoriť až o konflikte záujmov. Ako jedno z riešení sa ukazuje hľadať spracovateľa územného plánu súťažou návrhov. O takejto možnosti výskum podrobnejšie pojednáva a budeme sa tejto problematike potenciálu urbanistických súťaží venovať v ďalšom. Kľúčovou otázkou je aj moment výberu spracovateľa ÚP. Po zadaní? Pred zadaním? Po prieskumoch? Pred prieskumami? V špecifických situáciách môžu mať všetky varianty svoje racionálne opodstatnenie. Odpoveď na tieto otázky je aj odpoveďou na otázku, kedy hľadať urbanistickú koncepciu územia, ktorej je územný plán nástrojom.
Cieľom úlohy je zmena metodiky a metodológie zadávania územných plánov, ich vecnej a formálnej stránky, vzťah stratégie rozvoja mesta a spôsobu spracovania územných plánov so zvláštnym zreteľom k formulovaniu fenoménu obrazu mesta. Táto téza je uvedená ako nosné heslo v tiráži každej zo štyroch dielov – relatívne samostatných publikácií. Táto recenzia okrem komentára autorského výskumného textu je doplnená aj o názory, praktické skúsenosti a teoretické poznatky recenzenta. Riešenie tejto úlohy sa dotýka viacerých oblastí územného plánovania – od roviny koncepčnej cez hmotovoprávne a procesnoprávne podmienky zákona. Súčasný, často kritizovaný stav územného plánovania, je dôsledkom aplikácie nevhodných metód zadávania a obstarávania (pořizování) územných plánov. Kritizované sú podľa I. Plicku [1] najmä dve skutočnosti:
Metodika tvorby a obsah ÚPD. Po prvé je to absencia formálnej metodiky, ktorá vedie k nejednotným spôsobom spracovania a najmä regulácie. Spracovatelia územných plánov tak používajú svoje vlastné metodiky, techniky, výklad pojmov a vlastnú legendu územného plánu. Tým sa dostáva územné plánovanie mimo všeobecne zrozumiteľné rámce a je tento stav je najčastejšou príčinou sporov vo výklade územného plánu pri povoľovaní stavieb. Odborné porekadlo „So štúdiami sa chodí do súťaží, s územným plánom na súd“ je odrazom skutočnosti, ktorá vyžaduje, aby územný plán bol právne jasne, jednoznačne a všeobecne zrozumiteľne čitateľný. Po druhé je to aj otázka odbornej spôsobilosti. Územné plány na Slovensku môžu robiť všetci autorizovaní architekti, v ČR všetci autorizovaní architekti s oprávnením tzv. veľkej autorizácie a s oprávnením pre územné plánovanie. Spracovanie územných plánov v EÚ nespadá pod výkon regulovaného povolania architekt (pozn. v SR sme k tejto veci dostali právny výklad pri kontrole súladu návrhu novely zákona o autorizovaných architektoch s európskou legislatívou). To ale nevylučuje, aby osoba s nadobudnutým vzdelaním v odbore architektúra nemohla spracovávať územné plány. Riešením je oddelenie pečiatok spojené so samostatnou autorizačnou skúškou a preukázaním príslušnej praxe, čím sa podčiarkuje zásadný rozdiel vyhradených činností spojených s projektovaním (stavieb) a plánovaním (územia). Teda architekt sa podľa svoje špecializácie môže uchádzať o oprávnenie – pečiatku architekta alebo pečiatku urbanistu, čo nevylučuje aby vlastnil súbežne aj obe (teda veľká autorizácia, ale vyjadrená dvomi skúškami a dvomi pečiatkami). Z praktických dôvodov (stavebné úrady, verejná kontrola...) nie je vhodné zlučovanie autorizácie pre A a ÚP pod spoločnú pečiatku. Nie je možné, aby na základe preukázania praxe pod vedením autorizovaného architekta zameranej len na architektúru dostal uchádzač veľkú autorizáciu. Prakticky to znamená, že prvá samostatná ÚP úloha bude spojená s hľadaním prvých skúseností a súčasný stav v ÚP je aj odrazom týchto skutočností. Kým povolanie „architekt“ je v EÚ regulovaným povolaním so špeciálnym režimom (dôležitá je najmä požiadavka na architektonické vzdelanie notifikované EÚ), povolanie „plánovač“ (spracovateľ ÚPD) je len v tzv. všeobecnom režime a teda relatívne prístupné aj iným vzdelaniam (priestoroví plánovači). V každom prípade je dôležité, aby autorizáciu architekta aj plánovača realizovala komora architektov ako prenesený výkon štátnej moci. Tieto poznámky uvádzame z dôvodu záujmu vyššej profesionalizácie výkonu povolania spracovateľa územného plánu, pretože len zvýšenie kvality zadania nebude postačujúce na zlepšenie stavu.
1 — spôsob obstarávania; 2 — metodika tvorby a obsah ÚPD. Vzhľadom na identifikáciu týchto základných problémov by postačovalo hľadať na ne jednoduché, ale účinné odpovede. Spôsob obstarávania. Územný plán (územnoplánovacia dokumentácia) má povahu (ale nie je ňou...) verejnej listiny, obligatórna povinnosť mať územný plán vyplýva obciam zo zákona a je obstarávaná z verejných zdrojov. To ovplyvňuje aj spôsob obstarávania (teda hľadania spracovateľa ÚPD), ktorý sa riadi zákonom o verejnom obstarávaní. Tu sa realizuje výber spracovateľa vo prevažnej väčšine kritériom najnižšej ceny služby spracovateľa ÚPD. K tomuto recenzent zaujíma nasledovné stanovisko: V prvom rade si položme otázku, prečo sa vôbec autorizované osoby, ktoré ponúkajú dielo ako produkt vlastnej duševnej činnosti, zúčastňujú konaní s kritériom najnižšej ceny. Odpovedí môže byť viac. Ospravedlniteľné sú ako-tak sociálne dôvody, keď je uchádzač pritlačený k stene ponúknuť prácu za nízku cenu. Územný plán je však dielom interdisciplinárneho teamu, takže za najnižšiu cenu robia všetci...alebo všetci okrem nositeľa zákazky. Práca za najnižšiu cenu v situácii, ak nie sú v spoločnosti známe minimálne obvyklé cenové relácie, je potom v podstate vykorisťovaním zo zákona [2]. Tu je jednoznačným riešením zmena zákona o verejnom obstarávaní, v ktorom by sa nemal vyskytovať inštitút najnižšej ceny v súvislosti s službami, ktoré vyžadujú intelektuálne plnenie. Riešením je presadenie definície neobvykle nízkej ceny do zákona napr. formou definovania prípustných +- odchýliek od priemernej ceny, ktorá by mala byť cenou obvyklou. Tu sa negatívne prejavuje absencia oficiálnych výkonových cenníkov, čím sa nemyslí priamo kodifikácia honorárového poriadku komory, ktorý je oprávnene považovaný za kartelovú dohodu. Vzhľadom na predpokladaný obsah, rozsah požiadaviek na ÚPD je možné zostaviť výkonovú normu, ktorá by vystihovala nároky na čas, prácnosť ale aj odbornú obtiažnosť úlohy. Mnohí sa však uchádzajú o službu spracovateľa ÚPD zo zištných dôvodov – získať urbanistickú zákazku so zámerom získať následné architektonické zákazky v území a tak bohato kompenzovať nízku službu spracovateľa územného plánu. To vedie [1] P licka Ivan. Zadávaní (a pořizování) územních plánů v ČR – kritická reflexe stavu a hypotéza změny systému, In: Sborník z konference AUÚP Hledání plánu pro město – regulační plán či územní studie? Praha: AUÚP, 2014, s. 48. [2] Ranson, David. Fair trade. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2011.
Výskumnú úlohu rozdelili autori do štyroch na seba nadväzujúcich zväzkov: -------------------------------------------------
a/ Koncepce a návrh b/ Metodika c/ Analýzy vrstev procesů d/ Analýzy vybraných témat Pre územnoplánovaciu prax za syntetizujúcu považujem � knihu b/ Metodika, ktorá prináša konkrétne námety v hmotovoprávnych a procesnoprávnych oblastiach legislatívy. K týmto záverom vnímam � knihy c/ a d/ ako výskumný základ (podklad), � knihu a/ považujem za filozofickú orientáciu.
z
071 ii 1
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
070
072 [� s.019]
Je správne definované kľúčové postavenie zadania ÚP. Preto je dôležité definovať scenáre procesov pred zadaním a po ňom. Táto časť predstavuje monografický výstup teamu hlavného riešiteľa ako syntetický výstup výskumu. V úvode zväzku autori ako hlavný cieľ výskumu zvýrazňujú vypracovanie obecnej metodiky kvalitného zadávania územných plánov. Zvýrazňovanie kvalitatívneho aspektu v tejto súvislosti nie je najvhodnejšie, pretože sa jedná o štandardné procesy uskutočňované podľa zákona a na strane druhej bez merateľných indikátorov kvality je to subjektívny pojem. Kvalitou zrejme rozumieme dosiahnutie maximálnej úrovne odbornosti všetkých zainteresovaných. Okrem právnych rámcov má otázka aj svoje etické rámce – zápočet etiky do zadávacieho procesu je potom vnímané ako kvalitatívny znak. Je možné vysloviť súhlas s tézou potreby posilnenia stability plánu, pokiaľ sa tým rozumie jeho odolnosť pred účelovými zmenami resp. pokiaľ sa tým rozumie taká jeho metodika, ktorá umožní operatívne rozhodovanie. Časté a niekedy účelové zmeny plánu znižujú aj jeho spoločenskú, ale aj odbornú autoritu. Diskutabilne vyznieva cieľ dvojvrstevného plánu, teda plánu s so súčasnou zmenou merítka a podrobnosti. Problém nie je odborného, ale právneho charakteru. Kým v architektonickej praxi je iné merítko (detail) nevyhnutné pre samotnú realizáciu, v územnom plánovaní zmena merítka znamená zmenu veľkosti riešeného územia a zmenu podrobnosti, čo sa ale dotýka zmeny okruhu dotknutých osôb. Osobne som zásadného názoru, že územný plán má byť jednomerítkový a mať len jednu úroveň dotknutých subjektov, inak dvojvrstevnosť plánu môže byť jeho problémovým miestom (z očakávanej prednosti to môže byť jeho úskalie). Preto plán podstatných detailov [� s.145] je na zváženie. Problém rôzne dotknutých subjektov sa totiž môže negatívne prejaviť pri prijímaní plánu, keď nesúhlas s časťou môže byť príčinou neprijatia celku. Cieľ prechodu od funkčného vymedzenia k vymedzeniu usporiadaniu územia mesta podľa charakteru je prijateľný potiaľ, ak sa tým nemyslí úplná eliminácia vyjadrenia funkčného využitia územia. Je dôležité definovať najmä neprípustné spôsoby funkčného ale aj štrukturálneho využitia územia (princíp negatívnej eliminácie). Ostatné priradenie funkčného využitia by tak ostalo ako smerné resp. odporučené, ale právne nezáväzné. Recenzné poznámky [� s.016]
V premise autori uvádzajú, že poslaním ÚP je ...umožniť vznik dynamického nástroja. Táto téza je v protiklade s cieľom posilnenia stability plánu na � s.006. Dynamika územného vývoja akoby navádzala na paralelu použiť výraz dynamický aj na nástroj usmerňovania územného rozvoja. Tento vzťah požiadaviek súčasne na stabilitu ako aj na dynamiku...chápem to tak, že dynamikou je myslená vlastnosť plánu umožniť operatívne rozhodovania. Táto otázka potom súvisí s vnútornými vlastnosťami plánu – s metodikou regulácie, jej miery. Správne nasadená miera regulácie, hľadanie hranice jej otvorenosti tak, aby stále ostala stabilná urbanistická koncepcia ktorej je plán nástrojom potom eliminuje potrebu zmien plánu – a tak takýto plán pôsobí relatívne stabilne. S pojmom dynamika vývoja územia sa rozumie kvantitatívny resp. kvalitatívny rozvoj v zmysle progresu, súčasťou zmien územného vývoja môže byť ale aj územný regres (tzv. ústupové plány). Tieto poznámky sa vzťahujú ak k textu na � s.065. [� s.019]
Územný plán sa chápe ako reštrikčný najmä z polôh investorov (a niekedy aj komunálnych politikov), keď im bráni v presadení ich zámerov. Ako reštrikčný však môžu plán chápať aj tí, ktorí v ňom nevidia dostatočný nástroj na ochranu verejných záujmov. Je správne konštatovanie, že územný plán je potrebné chápať ako nástroj – podklad na dohadovanie... V tejto súvislosti by bolo vhodné zvýrazniť dva základné ciele územného plánu (a teda aj smeru požiadaviek zadania): ------------- územný plán je nástrojom dlhodobej urbanistickej koncepcie územia; ------------- územný plán je podkladom pre povoľovanie výstavby, ktorou sa koncepcia postupne napĺňa.
z
073 ii 1
[� s.020]
Zadanie je principiálne otázkou...zadanie je aj istou formou pokynu, inštrukcie čo si obstarávateľ želá. Všetko závisí od toho, ktoré procesy a ich obsah sú „pred“ zadaním a ktoré „po ňom“. V zásade ide o otázku/otázky, ktorými by bolo možné doplniť súbor otázok na � s.020–021: ------------- kedy má vzniknúť urbanistická koncepcia, ktorej je plán nástrojom; ------------- kedy (a či) majú byť prieskumy územia s cieľom identifikovať najmä limity, potenciály ale aj územné záujmy (keďže ÚP je v podstate nástrojom na realizáciu územných záujmov). [� s.023]
Príspevok k terminologickému sporu sídlo – sídliště: sú neoddeliteľné, keďže pojem sídlo vyjadruje administratívno-správnu jednotku (obec) ktorá je obstarávateľom a užívateľom územného plánu, pojem sídliště ak v češtine označuje fyzický stav je fyzickým naplnením pojmu sídlo. V urbanizme sa ale požíva aj pojem sídelná štruktúra ktorá v protiklade s pojmom štruktúra osídlenia vyjadruje zameranie na fyzický priemet sídla. V súvislosti s pojmom sídliště tak ako ho chápu autori je potom otázka, ako označovať modernistické a prefabrikované sídliská, kde sa tento pojem zažil ako časť sídla určená prevažne na bývanie. Sídlo obce vyjadruje skôr administratívno-polohový faktor ako fyzickú štruktúru. [� s.025]
V súvislosti s pojmom „rozvoj obce“ odporúčam zdôrazňovať, že sa jedná o územný rozvoj. Na tejto strane je tiež téza, že pre účely ÚP sa mestom rozumie: ...činnosti a deje (sociálne, ekonomické, prírodné)...som názoru že ÚP nie je nástrojom sociálneho rozvoja...aj keď ho môže ovplyvniť. ÚP nie je nástrojom sociálneho inžinierstva...ÚP má byť priemetom sociálnej a hospodárskej stratégie mesta a v nadväznosti na územný plán potom jednotlivé sektory by mali vypracovať „akčné plány“. Tu by sme mohli rozvinúť diskusiu o opodstatnenosti spojenia územný plán. Plán je relatívne konkrétny a adresný a preto patrí skôr do rúk verejného resp. privátneho sektora, ktorí si na základe koncepcie územného rozvoja vytvárajú plány. Osobne som názoru, že cieľom je poriadok v území v zmysle tak „řád“ ako aj „pořádek“ (na � s.057 je pořádek uvedený v identickom zmysle ako řád, je ale tieto pojmy rozlišovať, keď nám na jednej strane ide o fyzický poriadok a na strane druhej o nástroj ako ho zabezpečiť. [� s.027]
Je správna téza, že mesto je primárne tvorená verejným priestorom. Poukázania na potrebu vyjadrenia verejných priestorov ako súčasti priestorovej štruktúry v ÚPD je zásadného charakteru. V téze „mesto pozostáva z jasne vymedzených domov a z voľného priestoru bude vhodnejšie ako pojem dom použiť pojem stavba alebo rozvinúť definíciu: mesto pozostáva z budov, inžinierskych stavieb (napr. mosty...) a z nezastavaných priestorov. Správna je požiadavka na územný pán ako výsledok čo najširšej dohody, ktorá vyjadruje verejný záujem. Akcentácia na verejný záujem je zásadná. Podapitolu a/i-3 [� s.030]
predstavuje súbor definovanie hypotéz, ktorých vyhodnotenie je predmetom � podkapitole a/ii-3 [s.072]. [Hypotéza � s.032]
je správna pokiaľ sa myslí, že ÚP je súčasťou informačného systému o území, ale sám nemôže tento systém nahradiť. Verejnosť sa vyjadruje a občania schvaľujú nie informačnú bázu územného plánu, ale urbanistickú koncepciu a regulatívy jej napĺňania.
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
A/ KONCEPCE A NÁVRH
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
[Hypotéza � s.033]
od prípadu k prípadu. Veľkým investíciám skôr predchádzajú vyhľadávacie štúdie investorov, ktoré sú skôr vo vyšších merítkach (región, obec). K ostatným hypotézam nemám poznámky, hypotéza na � s.036 by mala byť zásadnou požiadavkou. Kapitola a/ii [� s.044]
V preambule autori uvádzajú, že preukazovanie predpokladov a hypotéz bolo uskutočnené metódou konfrontácie expertných názorov, tieto odpovede boli vyhodnotené a bola formulovaná štruktúra výstupov. Tento postup, vzhľadom na pomerne širokú profesijnú a teoretickú základňu ÚP v ČR považujem za správna, podobne ako skutočnosť, že sa hľadal väčšinový priemet zhody spracovateľov. Na � s.048 je konštatovaná nedostatočné vyjadrenie pozície mesta v kontexte jeho atrakčného územia. Z toho je zrejmé, že ÚP väčších miest s aglomerovaným zázemím mal byť plánom aglomerácie, v prípade metropol ako metropolitný plán. Len tak je možné koordinovať problematiku dopravy, export výstavby (suburbiá) a požiadavky na prírodné prostredie a jeho ochranu. Vo vývoji modernistických sídlisk výskum poukazuje na rozpor majetkovoprávnych vzťahov k pozemkom a nehnuteľnostiam, čo okrem správneho poukázania na faktickú nemožnosť koncepčného prístupu vyvoláva v podstate územnú neistotu a je prvkom lability územia. [� s.049]
Absenciu ekonomických väzieb musí zabezpečiť Zadanie, ktorému ale musí predchádzať strategický plán sociálneho (vrátane odhadu socioekonomického potenciálu územia), hospodárskeho a kultúrneho rozvoja mesta. Územný plán sa potom v podstate stáva územným priemetom tejto politiky rozvoja mesta. Úlohou prieskumov je potom definovať územný potenciál a územné limity. Súlad či strety záujmov a Zadanie by potom malo byť vyvrcholením diskusie a malo by byť inštrukciou tvorby plánu. Pozíciu a kvalitu spracovateľa [� s.051] sme spomenuli vyššie. V otázke „kvality“ spracovateľa by sme však mali skôr akcentovať požiadavku na „kvalitu návrhu“. Z pohľadu odbornej spôsobilosti sú totiž všetky oprávnené osoby rovnocenné a nemôžeme ich deliť na viac či menej kvalitných. Rozhodne by však bola potrebná v záujme spracovateľskej kvality v úvode naznačená jasná profesijná špecializácia. Otázka implementácie územného plánu – prostredníctvom jeho zdôvodnenia [� s.051] má svoje opodstatnenie. Som zástancom, aby územný plán mal v úvode opis (aj grafický) urbanistickej koncepcie a jej zdôvodnenie. Toto môže mať zásadný význam pri povoľovaní výstavby, keď výklad plánu musí byť v súlade s jeho odôvodnením (podobne ako sa predkladá dôvodová správa aj pri prijímaní zákonov s tým, že nachádza uplatnenie aj pri aplikácii zákona). Druhým dôvodom je autorstvo. Samotný územný plán nemôže požívať autorskú ochranu, ale koncepcia áno. Autorskoprávna ochrana koncepcie tu však neznamená, že po rokoch iný architekt nemôže zmeniť koncepciu alebo v platnej koncepcii kontinuálne pokračovať. pozn.: Na � s.053 sa konštatuje, že územné plánovanie je cyklickou činnosťou. Presne by malo byť, že územné plánovanie je permanentnou činnosťou a cyklickou je spracovávanie ÚP. Podkapitola a/ii–2 [� s.054]
Obecné požiadavky na zadanie sú definované ako úplnosť, poriadok a vymáhateľnosť. Toto sú však skôr požiadavky zadania na plán. Požiadavky na zadanie závisia od filozofie postupu. Ak Zadaniu predchádzajú prieskumy, mesto má územný informačný systém, má plán hospodárskeho a sociálno-kultúrneho rozvoja a má aj nakreslenú víziu (súťažné návrhy, workshopy, územné štúdie), potom môže byť požiadavkou zadania:
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
------------- stanoviť jasnú koncepčnú inštrukciu mesta na jej vyjadrenie; ------------- stanoviť požiadavky na mieru regulácie. Iný postup je, ak mesto ideu nemá, súčasťou zadanie tak môže byť na základe prieskumov a iných dokumentácií spracovanie variantnej urbanistickej koncepcie. Som názoru, že koncepcia sa nemá hľadať v etape spracovania plánu (ako koncept...), keď vychádzam z premisy že plán (a teda aj jeho koncept je „len“ nástrojom koncepcie. Pojem „variantný koncept“ potom chápem ako variantný skript návrhu plánu. Tretí postup je, ak by sme Zadanie postavili úplne na začiatok procesov. Teda Zadanie by určilo napr. podmienku súťaže, prieskumy a ich rozsah, podklady, strategické dokumenty. Potom by boli dve zadania – úvodné a zadanie po uzatvorení etapy analytickej, študijnej teda zadanie ako inštrukcia na spracovanie vlastného návrhu. Na � s.058–059 sú konkretizované požiadavky na Zadanie. Je možné s nimi súhlasiť, niektoré sú priemetom predpolia zadania napr. Vyhodnotenie a zisťovanie ÚPP je skôr úlohou prieskumu podobne ako zisťovanie cien nehnuteľností a vlastnícke vzťahy. Obecné požiadavky na obec sú definované ako obytnosť, prosperita a príťažlivosť. V obytnosti je správne akcentovaná požiadavka na všeobecnú bezpečnosť, ku ktorej patrí aj priestorová zrozumiteľnosť. Zavedenie požiadavky na priestorovú zrozumiteľnosť môže mať zásadný význam. Znamená to už z úrovne sídla regulovať niektoré hmotovopriestorové vzťahy, čo je zásadne nová požiadavky na skladbu územnoplánovacej dokumentácie. Otázku prosperity ale nemôže garantovať územný plán, ale ako autori uvádzajú aktívna politika obce. Požiadavku na príťažlivosť je ešte možné podporiť požiadavkou na zachovanie resp. vyjadrenia genius loci mesta. Na � s.062 si dovolím doplniť tézu o predaji verejných pozemkov vo verejnom vlastníctve s jasnými územnoplánovacími podmienkami aj o potrebu, aby obce skupovali pozemky vhodné na realizáciou verejnoprospešných záujmov. Obec musí byť aktívnym hráčom na trhu s nehnuteľnosťami, pričom zákon by mal obci umožniť prednostné právo. Plán na v části � a/ii–2.3 [s.064] Len formulačná poznámka: správnejšie by malo byť uvedené, že územný plán obsahuje v sebe obraz mesta. Požiadavka na grafickú a textovú zrozumiteľnosť [� s.065] je principiálneho charakteru. Doplňme pri zachovaní právnej jednoznačnosti. Osobne sa prikláňam k maximálnemu zjednodušeniu grafickej aj textovej časti plánu. To je ale aj úloha metodiky. Nevieme nakresliť územný plán ako vyjadrenie urbanistickej koncepcie 5-timi farbami bez použitia šrafovaných plôch? Implementácia plánu na � s.068 môže byť diskutabilné, či v stabilizovaných územiach postačí informačný obsah územného plánu. Som názoru, že stabilita potrebuje podporu v regulácii, teda prejudikovaní prvkov stability. V našom právnom prostredí inak hrozí zneužitie. Napr. MPR potrebuje regulačný plán rovnako ak rozvojové územia. Tiež je z hľadiska právnej záväznosti sporné, či pre niektoré transformačné územia postačí urbanistická štúdia ako podklad pre rozhodovanie. K problematike územných štúdií priniesol posledný seminár AUÚP (Praha 2014) niekoľko námetov. Podkapitola a/II-3 : Závery [� s.072]
je zameraná na vyhodnotenie hypotéz: Potvrdenie hypotézy [� s.077] – ad Pozícia územného plánu – je jednoznačne preukázaná, akcentovať je potrebné nevyhnutnosť väzieb na ostatné typy a druhy plánovania, čím sa v podstate vytvára systém priestorového plánovania.
z
075 ii 1
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
074
K hypotéze o Merítku osídlenia sme sa zmienili vyššie. Územné plánovanie pracuje s jednotou priestoru (priestor je len jeden) ale je dôležité, aby každý stupeň a druh ÚP mal svoje jednoznačné merítkové kompetencie. K hypotéze o Priestorovom usporiadaní by sme ako podporný argument mohli ešte doplniť, že práve priestorovou štruktúrou je každé mesto jedinečné a preto musí byť vyjadrené územným plánom. K hypotéze Intenzity osídlenia je správna požiadavka na potrebu parametrického vyjadrenia využitia územia. Hypotéza o potrebe polyfunkčnosti je jednoznačným trendom územného plánovania. V samotnom územnom pláne však skôr ako „polyfunkčné územie“ odporúčam používať pojem „zmiešané územia“, pričom niektorá alebo niektoré funkcie môžu byť nosné. Aj toto vedie k potrebe zachovať istú mieru definovania funkčného využitia územia. V preukázaní hypotézy ad Centralita osídlenia výsledok výskumu požaduje definovať resp. artikulovať centrá a ich spádové oblasti – týka sa všetkých plánovacích úrovní. Hypotéza o potrebe siete priestorov ako konštrukcii pre všetky dostupné druhy pohybu s preferenciou pešieho pohybu je správna, okrem pešieho pohybu je vhodné uviesť a potrebu preferencie hromadnej a cyklistickej dopravy. Hypotéza o potrebe jasného definovania stabilizovaných, transformačných a rozvojových území je síce správna, ale je potrebné si uvedomiť že aj transformačné územie je územím rozvojovým a aj stabilizované územie obsahuje v sebe istú mieru transformácie a rozvoja. Terminologicky to vyznieva, akoby opakom stability bol rozvoj, čo nie je pravda, lebo opakom stability je labilita (tou sa vyznačujú práve územia transformačné). Osobne som názoru aplikovať členenie podľa rôznych stupňov stability. Na � s.084 je ako záver uvedená požiadavka pre metodológiu zadávania územných plánov jasné vymedzenie záväzných a doporučených podmienok a podmieňujúcich skutočností pre konkrétnu aplikáciu plánov. Otázky záväznosti a smernosti sú dnes témou nového zákona na Slovensku. Priklonili sme sa k názoru, že územný plán je záväzný v celom rozsahu, keďže smerné a odporučené časti sú právnu neuchopiteľné. Očakávame súčasne zjednodušenie územného plánu tak, aby sa zameral na definovanie len podstatných záležitostí. Kapitola a/iii [� s.088]
Obsah zadania územného plánu definuje v � podkapitole a/iii–1 : Politiky [� s.092] tri oblasti – analýzu, zámer a prostriedky. V analýze ako výstup definuje problémový výkres, ktorý integruje v sebe pozitívne, negatívne javy. Z dnešnej dobe bude dôležité, aby podstata podkladov pre problémový výkres vychádzala z informačného systému o území. Vyššie sme naznačili aj potrebu monitorovania územných záujmov a vyhodnotenie ich stretov. Cieľom zámeru je správne uvedené stanovenie hierarchie priorít, medzi ktorými má dôležité miesto aj ochrana hodnôt územia. V � a/iii–2.2 [s.102] sú definované priestorové jednotky. Identifikátorom je vlastníctvo, prístupnosť, zastavanosť, charakter, dostupnosť, správa. Definovanie priestorových jednotiek je dôležitá z hľadiska adresnosti regulácie pre jednotlivé stupne plánovania. V hierarchickom postavení je najnižšou parcela pozemok/pozemok. V tejto súvislosti je potrebné upozorniť na rozdielnosť aplikácie týchto pojmov. Regulácia na úrovni RP je na úrovni pozemku, parcela je pojem katastra. U transformačných a rozvojových území výskum ako úlohu územného plánu stanuje určiť návrh parcelácie. Tak sa potvrdzuje staršia téza, že územný plán môže byť aj ponukou pozemkov. Kľúčové je podčiarknutie významu verejného priestoru. A to napriek tomu, že uvedené definície by sa dali obohatiť o mnohé ďalšie, keďže problematika verejných priestorov je dnes jednou z hlavných tém urbanizmu. Nie presný je výrok „urbanizmus je architektúra verejných priestorov“, aj keď je zrejmé, že autori ním upozorňujú na potrebu vysokej architektonickej kvality VP. Zavedenie vyjadrenia verejných priestorov v ich hierarchickom usporiadaní do metodiky ÚPD je témou dňa. Vyjadriť systém verejných priestorov, charakter hrán, požiadavky na priestupnosť územím...bude úlohou novej legendy...Ako inšpiratívna pomôcka môžu slúžiť regulačné plány miest z minulosti, kde sa z technických zobrazovacích
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
077
dôvodov vykresľovali aj rozhodujúce charakteristiky profilov verejných priestorov vo väčšom merítku (v tomto prípade sa nejedná o dvojvrstvosť). V súvislosti s vymedzovaním základných sídelných jednotiek pre vymedzovanie urbanistických obvodov a lokalít odporúčam sledovať aj ako je územie bilančne členené inými systémami (napr. štatistika). Urbanistická lokalita (tento pojem považujem za výstižnejší ako sídelná lokalita sa stáva regulačno-bilančnou jednotkou na úrovni sídla. Z dôvodu eliminácie preregulácie územných plánov miest je vhodnú stanoviť aj najmenšiu územnú jednotku, podľa našich výskumov by to nemalo byť územie menšie ako 500 m [3]. V otázke katastrálneho územia sa vyvíjajú dva názory. Celý územný plán mesta je spracovaný len v jednej mierke tak, aby obsiahol celé katastrálne územie. Takou mierkou bude prevažne mierka 1 : 10 000, u väčších a veľkých miest 1 : 20 000, 1 : 25 000. Iné názory preferujú dve mierky – kataster a v podrobnejšej mierke intravilán. Hranice medzi extravilánom a intravilánom nie sú spravidla hranicou súvisle zastavaného územia mesta, keďže medzi zastavané územie z pohľadu ÚP sa tu zaraďujú aj územie ešte fyzicky nezastavané ale územným plánov umožňujúce k zastavaniu. Hranice intravilánu sú legislatívne dané a ich aktualizácia zaostáva za dynamikou územného rozvoja. Otázka územného vymedzenia štvrte a mestských obvodov má skôr administratívno plánovací dôvod. V � a/iii–2.6 [s.142] ma zaujali plán širších vzťahov a plán podstatných detailov. Vzhľadom na systémové nadväznosti plánovacích úrovní ba „širšie vzťahy“ sa mali obmedziť len na východiská vyššej ÚPD resp. na preukázanie súladu s vyššou dokumentáciou. Plán podstatných detailov vyzerá opticky lákavo, ale ako súčasť ÚPN skrýva už vyššie komentované procesné a právne riziká. Osobne som názoru, že tzv. urbanistický detail môže byť len nezáväznou prílohou plánu a má mať argumentačný charakter pre podporu celku. V � podkapitole a/iii–3 : Procesy [s.146] procesy sú podrobne a vyčerpávajúco popísané požiadavky na jednotlivé etapy plánovania a na ich aktérov. Pre architektov je osobitne dôležitá pozícia a kompetencie spracovateľa. V časti � a/iii–3.3 : Nástroje sú na jednu úroveň ako nástroje postavené podklady (matéria) a digitalizácia, ktorá je skôr činnosťou. Možnosti digitalizácie sú spracované iste vyčerpávajúco, dôležité je poukázanie na význam GIS v ÚP.
B/ METODIKA Je označená ako normatívny dokument teamu hlavného riešiteľa. Má tri základné okruhy: b/i — Metodiku b/ii — Komentár b/iii — Prílohy V � kapitole b/i : Metodika [s.012] je uplatnená metóda porovnávania javov „de lege lata“ a „de lege ferenda“. Je to teda postavenie vedľa seba jestvujúceho právneho stavu a návrhu budúceho právneho stavu. Tento postup sa javí ako účinný, naviac je vhodne adjustačne zvýraznený, čo umožňuje ľahkú orientáciu. Porovnanie oboch stavov poukazuje na absenciu niektorých hmotovoprávnych a procesnoprávnych javov v zákone a vyhláškach, resp. v inej súvisiacej legislatíve. Napr. návrh na archiváciu a verejný prehľad o všetkých vydaných rozhodnutiach (ÚR, SP) je prirodzený, keďže mesto a výstavba v ňom sú aj vecou verejnou a dotýkajú sa všetkých a nie sú len právom dotknutých. Tento malicherný príklad spomínam z dôvodu, že je indikátorom našej, podľa mňa nesprávne chápanej demokracie a osobného práva vo vzťahu k veci verejnej. [3] VÚVA Brno. Zásady a pravidla územního plánování. Brno, 1984.
ii 1
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
076
Z množstva námetov si dovolím komentovať jeden z kľúčových momentov procesu – výber spracovateľa [� s.048–049] ale aj [� s.096–097]. V štandarde zadávacieho konania medzi „de lege lata“ a „de lege ferenda“ nie je naznačený rozdiel, hoci by mohla byť uplatnená pri hodnotení uchádzačov na zhotoviteľa aj ich metodická ponuka a referencie. Otvára sa ale otázka vhodnosti, či má byť spracovateľom ÚP hlavný architekt. Podľa môjho názoru je to možné v prípade jeho absolútnej nezávislosti na komunálnej politike, čo by chcelo potvrdiť jeho postavenie zákonom (návrat k bývalým ÚHA?). Pokiaľ však HA je zamestnancom magistrátu, som názoru že mu patrí úloha obstarávateľa, konceptora zadania a čiastočne aj mediátora procesu ÚP. O uplatnení možnosti súťaže sa zmieňujem v ďalšom, som však názoru že nemusí byť použitá ako metóda na výber spracovateľa, ale najmä za účelom sumarizácie ideí ako podkladu pre zadanie. Tu je strategický význam poroty, ktorej úlohou je výsledky súťaže syntetizovať do jasných odporučení vyhlasovateľovi. Ideový zmysel urbanistických súťaží akcentuje práca aj na � s.233. Dôležité je špecifikovanie funkcií obstarávateľa (pořizovatel), najmä jeho povinností. (Vzťah práv a povinností je jasný – úrady majú povinnosti, užívatelia práva). Z profesijného hľadiska prínosná pasáž o spracovateľovi [� s.065]. „Prázdne miesto“ v stave „de lege lata“ oproti „de lege ferenda“ je dané tým, že profesijné okruhy spadajú pod zákony o regulovaných povolaniach. Osobne som taktického názoru, že je lepšie ak odborné kompetencie spodrobňuje zákon o regulovaných povolaniach ako stavebný zákon, ten by mal odborné spôsobilosti prostredníctvom komorového zákona len vyžadovať (netýka sa odbornej spôsobilosti obstarávateľov). Stavebný zákon by však mal jasne popísať práva a povinnosti architektov a inžinierov (projektanti), urbanistov (plánovači – spracovatelia) a obstarávateľov. Zloženie teamu je navrhnuté do troch kompetenčných úrovní, prvé dve vyžadujú autorizáciu a tretie „len“ vzdelanie alebo inú rezortnú spôsobilosť. Vzťah k autorizácii by som na tomto mieste jednoznačne artikuloval. Dovolím si poznámku k inžinierom špecialistom. Nemalo by postačovať, že napr. dopravný inžinier s oprávnením na projektovanie komunikácií je súčasne oprávnený na spracovanie príslušnej časti ÚPP a ÚPD, teda na „dopravný urbanizmus“ ako to oni nesprávne nazývajú. Je potrebné vyžadovať zavedenie špecializácií na spracovateľov príslušných častí ÚPP a ÚPD aj v komorách stavebných inžinierov – teda podobne ako naznačujem v ďalšom trendy oddelenia projektovania a plánovania u architektov, tento preniesť aj na inžinierov. Vo vzťahu k predmetu výskumu je dôležitá časť ”Zmysel a účel zadania“, ktorá na � s.083 prináša aj definíciu zadania, s ktorou je možné súhlasiť. Potvrdzuje strategické postavenia Zadania v procese ÚP (aké zadanie, taký plán...). V ďalšom popisuje jednotlivé prípady (zadanie s použitím súťažného – súťažných návrhov, zadanie zákazky na spracovateľa. Časové rámce procesov ÚP majú dve základné roviny – tzv. zákonné lehoty aby umožnili uplatniť dotknutým svoje práva a potom sú to technické lehoty potrebné na vlastnú odbornú činnosť spracovateľa. Prvé musia byť jednoznačne predmetom stavebného zákona, je však namieste otázka, ako a kde stanoviť napr. min. lehoty na spracovanie (ochrana spracovateľa pred časovou tiesňou, čo sa môže negatívne prejaviť na kvalite plánu). Tu sa podsúvajú aj otázky ceny ÚP. K metóde „de lege lata“ a „de lege ferenda“ som názoru, že zákon má priniesť základné právne rámce a vykonávacia vyhlášky podrobnosti (zákon ju musí k tomuto ale oprávniť). Preto mnohé návrhy v skupine de lege ferenda by mali byť predmetom vyhlášky alebo až metodických pokynov. Súčasne pri tom myslíme nielen na stavebný zákon, ale aj na zákon o komorách. Dôležité tiež bude, aby zákon o ÚP integroval aj požiadavky dnes sústredené v iných zákonoch, čo spôsobuje neprehľadnú situáciu. V � kapitole b/ii : Komentár [s.133] považujem za najdôležitejší prínos návrh na stabilizáciu terminológie. Nie je teraz zmyslom ju oponovať, pretože v tomto prípade je dôležitejšia existencia, napokon správnosť obsahu preverí prax. Z terminológie by som podrobnejšie doplnil definíciu a rozdiel pojmov stavebná čiara a uličná čiara, keďže je zrejmé že to nie je ten istý pojem. Uličná čiara je stavebnou čiarou ulice, resp. vymedzením priestoru pre vymedzenie uličného profilu. Stavebná čiara je čiara upresňujúca polohu stavby najmä vo vzťahu k verejnému priestoru (v mnohých prípadoch uličná a stavebná čiara splynú). Stavebnú čiaru osobne nechápem ako neprekročiteľnú hranicu umiestnenia
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
stavby, k tomu slúži osobitná čiara s takýmto určením (nie vždy urbanistická koncepcia bude žiadať založenie stavebnej čiary, napr. v prípadoch rozptýlenej výstavby). Túto poznámku uvádzam z dôvodu, že presnosť definície má vplyv na elimináciu sporov v územných a stavebných konaniach. V terminológii je skupina pojmov, ktoré vyjadrujú kvalitu javu (kvalita života, kvalita bývania). Tieto pojmy je dôležité definovať, majú však skôr význam pre vedu ako pre prax. Keďže sú právne ťažko uchopiteľné, majú deklaratívny charakter (používajú sa v preambulách zákonov a pod.). Podkapitola b/ii–2 : Proces územního plánování [s.158] pojednáva najmä
o polohe aktérov plánovania. Výskum identifikuje rôzne okruhy dotknutých a zainteresovaných subjektov na rôznych úrovniach plánovania. Ide o orgány samosprávy, štátnej správy, verejnosti a okruhu spracovateľov ako poskytovateľov odbornej služby. Teriotalita okruhu dotknutých je podľa môjho názoru dôležitým determinantom územného vymedzenia stupňov ÚP. Iné sú (mali by byť) práva verejnosti na úrovni ÚP mesta ako práva konkrétne dotknutých na úrovni RP. Výskum v inej časti konštatuje, že územný plán mesta v niektorých krajinách nie je občanov (v zmysle uplatnenia ich práv), ale pre úradníkov (v zmysle uplatnenia ich povinností). To isté sa týka participatívnych procesov. V časti � b/ii–2.3 :”Konflikty záujmov“ [s.174] sú identifikované situácie kde k takýmto situáciám môže prísť. O špeciálnej možnosti konfliktu záujmov sa zmieňujem na inom mieste (týka sa situácie keď územný plánovač sa stáva v identickom území aj projektantom). Základný „konflikt“ resp. citlivosť celého plánovania je vo vzťahu verejného a privátneho záujmu. Je dôležité, aby zákon artikuloval prioritu verejných záujmov v ÚP, ktorá však musí byť citlivo regulovaná voči privátnym záujmom. Ústavné právo ťažko definuje verejný záujem a verejné práva, ale jasne dokáže pomenovať práva privátne. To je najčastejšia príčina sporov a vymožiteľnosti práva. Práca prináša typológiu stretu záujmov, niektoré spojenia (súkromný skupinový záujem, verejný individuálny záujem), sú však skôr vyčerpávajúcimi kombináciami (súkromný skupinový záujem – rozumiem na presadenie súkromných práv rovnako zmýšľajúcou skupinou, je de facto skupinovým záujmom). Osobitný okruh je vo výskume venovaný procesnoprávnym aspektom ÚP. Jedná sa najmä o výkon správnych činností a správnych konaní (řízení). Frekventované sú najmä územné konanie a stavebné konanie. Vzťah územného konania a RP komentujem na inom mieste, zaujala ma štruktúra územných konaní v ČR. V príprave nového SZ na Slovensku spejeme k redukcii typov územných konaní v prospech posilnenia autority územných plánov (obligatórna povinnosť obce obstarať územný plán (k tomu bude slúžiť klasifikácia obťažnosti ÚP) a záväznosť celého ÚP (eliminácia smerných častí). V užívateľskej oblasti – etapy ÚP sú investičné činnosti nadväzujúce na plánovanie mesta. Toto autori rozoberajú najmä v súvislosti s verejnými zákazkami, kde akcentujú možnosti architektonických a urbanistických súťaží ako nástrojov – formy zadania verejnej zákazky. V časti o súťažiach sú zhrnuté skúsenosti so súťažami, súťažný poriadok ČKA (ktorá o.i. vydala niekoľko dokumentov pojednávajúcich o význame, obsahu a formách súťaží). Nachádzam zhodu v snažení so SKA, kde napr. v prípade poroty žiadame od zákona o VO, aby porota mala rovnakú odbornú kvalifikáciu aká sa vyžaduje od uchádzačov. Víťazstvom bude, ak nám zakceptujú nadpolovičnú väčšinu (pozn. problém postavenia súťaží návrhov v zákone o VO spočíva v tom, že tieto súťaže nie sú exkluzívne pre oblasť architektúry a urbanizmu, ale aj umenia, dizajnu, IT...). Z profesijného hľadiska sú dôležité výstupy o právnom postavení spracovateľa a obstarávateľa. Vyššie sme naznačili možnosti delenia tejto problematiky medzi stavebný a komorový zákon. Z činností pripájam komentár k pojmu „čistopis“ [� s.315]. Osobne zastávam názor, že nie je právne možné plán schválený poslancami upravovať do podoby „čistopisu“. Poslanci majú právo návrh plánu tak ako je predložený len prijať alebo neprijať, pričom uplatnia výsledky prerokovaní, stanoviská... a napokon svoje vedomie a svedomie. Poslanci ani nemôžu návrh meniť alebo dopĺňať, to by postavilo mimo zákon ostatných ktorý sa zúčastnili prerokovania. Tlmočím tak právnu skúsenosť s územným plánom Bratislavy, keďže pri spracovaní čistopisu by šlo o neprerokované zásahy do ÚP. Pojem čistopis ani nie je zákone (SR).
z
079 ii 1
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
078
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Predstavuje kolektívnu monografiu riešiteľov ucelených častí. Výskum je tu predstavený v horizontálnych vrstvách – ktoré zodpovedajú dimenziám územného plánovania. Od makroúrovne (ktorú predstavujú rôzne dimenzie regionálne) vez mezoúrovne (ktoré predstavujú rôzne dimenzioe sídiel alebo ich častí) až po mikroúroveň, ktorú reprezentuje zonálna úroveň (tu nazvaná detail, čo je možné akceptovať len v tomto porovnaní). Použitie terminológie makro-mezo-mikro... je mi osobne sympatické, pretože s ňou pracoval prof. Šteis [4] ako aj ja vo svojej dizertačnej práci regionálne štruktúry osídlenia [5]. Z hľadiska plánovacie je zrejmé, že takáto zrnitosť je postačujúca, aj keď vyššie uvedené teoretické práce rozlišovali aj medzivrstvy (makro-makro, makro-mezo, mezo-makro, mezo, mezomikro, mikro-mezo, mikro, mikro-mikro). Táto jemnosť však mala zmysel pre vedecké skúmanie štruktúr a nie ich plánovacie predpoklady.
na ochranu prírodných prvkov. ÚSES...). Podkapitola c/01–11.1 [� s.043] sa zaoberá vývojom po r. 1990, pre úplnosť by bolo vhodné doskúmať vplyvy centrálneho plánovacieho systému a dlhodobých dôsledkov Projektu urbanizácie ČR. Autori potvrdzujú potrebu definovania centier resp. pólov osídlenia a osí osídlenia. Pritom neobchádza cezhraničné vplyvy. Z viacerých miest kapitoly je zrejmá potreba reakcie na otvorený európsky sídelný priestor, jeho civilizačné a prírodné póly, osy a civilizačné a prírodné koridory. Na � s.069 si autori kladú otázku – čo by malo predchádzať spracovaniu zásad územného rozvoja? Je tu zrejmé, že na regionálnej úrovni sú zadaním Zásady. V regionálnej dimenzii sa budú vyskytovať ešte špecifické otázky (územné problematiky), ktoré vyvolajú pre tieto územia osobitnú potrebu regionálneho ÚP. Budú to najmä územia s rôznym, predmetom ochrany (krajiny, prírodných zdrojov) a spoločný záujem viacerých sídiel koordinovať niektoré spoločné problémy (tzv. mikroregióny). Osobitné miesto tu bude mať problematiky cezhraničných regiónov alebo mikroregiónov.
Kapitola c/01 : Region (makroúroveň)
Kapitola c/02 : Město (mezoúroveň I)
C / ANALÝZY VRSTEV PROCESŮ
je správne charakterizovaná ako úroveň vytvárajúca základné rámce pre územné plány obcí a miest. Môžeme bezpečne tvrdiť, že na tejto úrovni je potrebné riešiť aj zásadné otázky životného prostredia. Zmysel tejto úrovni tiež spočíva v územnej koordinácii záujmov jednotlivých sídiel. Sú okrem toho špecifické problémy, ktoré je možné v zásade riešiť len na tejtopm úrovni (napr. otázka úložísk a likvidácie, zásobovanie pitnou vodou,...) Zložitosť tejto plánovacej úrovne je najmä v procesnoprávnej oblasti – prerokovávaní a schvaľovaní ÚP. Napr. otázky sociálnej participácie tu majú úplne iný rozmer ako na miestnej (lokálnej) úrovni plánovania. Dohoda je tu zložitou úlohou aj z dôvodov niekedy značných rozdielov politickej orientácie jednotlivých komunálnych politík sídiel. Kapitola začína porovnaním regiónov sídelných aglomerácií v ČR a susedných krajinách. Vybrané zrovnávacie dvojice (regióny s približne rovnakými základnými charakteristikami) sú okrem grafického porovnanie veľkosti v tabuľkovej časti porovnávané aj cez základné charakteristiky veľkosti a počtu a hustoty obyvateľstva. Ako námet na ďalší výskum by bolo zaujímavé porovnávať aj niektoré fyzické parametre regiónov (zastavaná plocha sídlami, plochy krajinnej zelene, podiel ornej pôdy...hustota sídiel) a vzdialenosť od jadra regiónu merať aj pomocou izochrón a reálnej dĺžkovej vzdialenosti. Je možné, že mnohé podklady tohto charakteru poskytujú geografické atlasy. Spracovanie kapitoly svedčí o praktických aj teoretických skúsenostiach autorov a garanta témy. Dovolím si tak len niekoľko postrehov a námetov. Je politika ÚR ČR skutočne nástrojom ÚP alebo je to skôr prognostický materiál ako podklad pre nižšie plánovacie úrovne. Osobne som názoru, že skutočné územné plánovania začína tam, kde rozhoduje samospráva, vyššie sú skôr politikami...(?). Autori analyzujú jednotlivé potenciály, ktorých poznanie môže pomôcť pri nastavení územných limitov a následnej regulácii. Polohový potenciál centra je bezpochyby akcelerátorom rozvoja regiónu, podľa môjho názoru spomenutá stabilita je len relatívna (ako je spomenuté s dopravnou infraštruktúrou – stačí vybudovať diaľnicu s križovatkou v katastri obce a jej polohový potenciál s priemetom na rozvoj sa zmení, taký istý dopad môže mať aj vedenie sietí TI ale aj vyhlásenie územnej ochrany a pod.). Regionálna úroveň plánovanie teda vytvorí charakteristiku polohového potenciálu sídiel. Otázne je, prečo sa spája prírodný a kultúrny potenciál. V súvislosti s prírodným potenciálom je potrebné súbežne uvažovať aj o územno-prírodných limitoch. Vo vymedzovaní významných priestorov koncentrácie obyvateľov výskum rozlišuje úroveň aglomerácie a úroveň metropolitného regiónu. V minulosti teoretici O. Boustedt alebo L. Hilsbermeier vypracovali teoretické priestorové modely regiónu, ktoré zrejme nestratili na výpovedi (Bratislavský ÚPN z 2007 sa opiera o Hilbersmeierov model) alebo by ich bolo potrebné aktualizovať s ohľadom na niektoré nové trendy regionálnej dimenzie (suburbiá, logistické centrá, priemyslové parky, ale aj tlak [4] Š teis, Rudolf. Nový urbanizmus. Bratislava: VEDA, 1985. [5] Kováč, Bohumil. Regionálne štruktúry osídlenia, diz. práca. Bratislava: FA SVŠT, 1983.
charakterizuje územný plán (rozumiem mesta) ako stredný stupeň ÚPD, ktorá sprostredkováva vzťahy k vyššej aj nižšej úrovni. Autori si zvolili veľmi lákavé motto kapitoly, keď má byť mesto krásne, pevné, účelné, teda trvalé a udržateľné. V obecných predpokladoch autori vzhľadom na praktické skúsenosti keď absentuje obstarávanie podrobnejších dokumentácií, sú názoru, že tento stav je možné odstrániť „dvojedinosťou“ územného plánu. Vyššie sme naznačili, že spojenia otázky celku a detailu vzhľadom na iné okruhy dotknutých, participatívne metódy... ale aj politickú zodpovednosť, môže byť skôr kontraproduktívna. Podrobnejšie riešenie môže byť ako ÚPP pre vyššiu dimenziu, ostatné je otázkou schopnosti regulácie. Podľa môjho názoru je na diskusiu, či má mať ÚP plánovacie horizonty [� s.101], alebo je objektívne a relatívne nadčasové. Ide napr. o to, či RP je skutočne len krátkodobým plánom alebo či nevieme stanoviť takú urbanistickú koncepciu a jej mieru regulácie, ktorá „vydrží“ priestore aj podstatne dlhšie. Na Slovensku napr. sú na ministerstve názoru, že RP ktorý umožňuje vstúpiť priamo do stavebného konania, má mať takú životnosť ako územné rozhodnutie. Tento číry nezmysel akoby predpokladal, že všetky stavby a investície vstúpia do územia v čase prijatia plánu a výstavba prebehne en block. Ale výstavby prebieha najmä postupom per partes a to je našim argumentom proti časovému obmedzeniu platnosti ÚP. Samozrejme, mesto má právo takýto územný plán primerane aktualizovať, ak sa ukáže potreba novej koncepcie, tak obstarať nový. Významnou tézou a úlohou ÚP budú rôzne formy regenerácie miest [� s.103] a autori správne poukazujú, že to nebudú len dnešné či budúce brownfields. Verní svojmu osobnostnému profilu autori v tejto súvislosti zdôrazňujú potrebu „pamäte miesta“ ako jednej z úloh plánu. V ďalšom autori analyzujú tri základné modely územného plánovania – hierarchický (používaný v našich krajinách), pyramidálny a flexibilní. Osobne sa prikláňam za pyramidálny model – dôvodom je, že predpokladá pokrytie celého územia sídla regulačnými plánmi a plán sídla je tak plánom rozvoja bez využívania v povoľovacích procesoch stavieb. Tento model, ktorý je uplatňovaný v niektorých krajinách s pevnou ÚP tradíciou, je však u nás zrejme z praktických dôvodov (obstarávateľské, ekonomické ale aj neschopnosť dohody priamo zainteresovaných...) vedie autorov k zavedeniu hybridného flexibilného modelu, založenom na úlohe plánovať a súčasne regulovať. Tento druh plánu je možné aplikovať pre stredne veľké a menšie sídla. Osobne som názoru, že pre malé obce by mal zákon umožniť obciam sa rozhodnúť (napr. v Zadaní) spracovať územný plán obce metodikou regulačného plánu (u nás zonálneho). terminologická pozn.: Som názoru, že pojem regulačný plán priradený len najnižšej úrovni plánovania je nesprávny. Každý, aj regionálny plán, je svojou povahou regulačný plán. Preto je mi bližšie označovanie plánovacích úrovní podľa územného vymedzenia (kompetencií) ako podľa povahy. Územný plán mesta môže mať vo svojej zostave napr. plán funkčného využitia a priestorového usporiadania, regulačný plán ... Cieľom ale je mať ”jeden výkres“.
z
081 ii 1
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
080
Otázka výberu spracovateľa ÚP je predmetom úvah viacerých súčastí výskumu. Ako bude naznačené nižšie (komentár ku � kapitole d/12 : Urbanistická súťaž...), je možných niekoľko scenárov kedy a ako hľadať koncepciu a kedy spracovateľa ÚP. Na � s.109 „spracovateľ je vybraný súťažou návrhov a následne rokovaním bez zverejnenia“ je bežným postupom. Z trpkej vlastnej skúsenosti si ale dovoľujem upozorniť na potrebu, aby pravidlá a rámce tohto konania boli obsiahnuté v súťažných podmienkach súťaže návrhov ako záväzok pre vyhlasovateľa aj víťaza súťaže. Jedná sa najmä o cenu služby, jej obsah a rozsah a termíny plnenia. V sa snažíme tie aspekty presadiť aj do zákona o verejnom obstarávaní. Na � s.113 a ďalej sa v inak správne vymedzených obsahových požiadavkách ÚP vedľa seba objavujú pojmy stav – návrh. Môj postoj je, že územný plán nie je ani stavom ani návrhom. Je plánom. Návrhom je do momentu schválenia, od momentu schválenia je návrh plánom. Stav územia je súčasťou analýz (u nás prieskumov). Ak súčasná zástavba RD ostáva v platnosti aj naďalej, nie je to len stav, ale tiež návrh. Ak sa súčasný stav využitia má zmeniť, čo bude po realizovaní výstavby v pláne stavom? To čo už nejestvuje? Preto druh legendy, stav – návrh považujem za kontraproduktívny ale zbytočne vedúci k používaniu grafických značiek naviac – teda v neprospech prehľadnosti a jednoduchosti plánu. Na � s.113 výkres základného členenia územia – zrejme by postačovala aj schéma v textovej časti...(?). Kapitola c/03 : Části (mezoúroveň II)
Mimoriadne oceňujem dôraz na potrebu ukotvenia verejných priestorov v ÚP [� s.153]. Grafické analýzy vymedzovania VP v rôznych významoch pojmu sú takmer učebnicovo inštruktážne (niektoré grafiky pripomínajú zobrazenia P. Janáka [6]. Správne sú tiež vymedzené parametre zástavby na � s.157, ktoré by mohli predstavovať obligum ktoré má mať každý ÚP. Povaha urbanistickej koncepcie by zrejme mohla vyvolať aj potrebu iných regulatívov (fakultatívnych). Osobitnou otázkou je plánovanie technickej infraštruktúry. Patrím ku skupine, ktorá je za regulačný spôsob vyjadrenia sietí a zariadení ÚP. Na úrovni mesta napr. posúdením súčasných sietí na kapacity územného rozvoja a definovanie regulačných limitov príkonov energií (plus potreby energetickej sebestačnosti), kapacít odberu vody (+ zadržiavanie) bez projektovaniu blízkemu a plánovaniu vzdialenému vykresľovaniu polohopisu sietí. Na úrovni zóny je to definovanie príbuzných regulačných podmienok ako pre budovy – stavebné čiary (koridory)...plány a projekty si v súlade s ÚP zhotovia vlastníci a správcovia sietí. K dopravnej infraštruktúre [� s.168] vznášam poznámku, že usmerňovanie dopravy (jednosmernosť...) je nadbytočnou (a môže byť kontraproduktívnou úlohou územného plánu ale je povinnosťou dopravného značenia. Inak by zmena dopravného značenia musela byť sprevádzaná zmenou ÚP...Chápem to skôr ako uvedomenie si dôsledkov šírkových parametrov priestoru (uličný profil). V starších plánoch miest (volali sa tiež regulačné plány, napr. regulačný plán Martin od A. Mendla) nájdeme v zväčšenom merítku profily rozhodujúcich verejných priestorov (tento prípad dvojmierky je naopak vhodný, lebo reguluje verejný priestor inak v pláne ťažko uchopiteľný. V ďalšej podkapitole sa výskum odvoláva na príklady historických regulačných plánov miest a obdivuje jednoduchý spôsob návrh štruktúry mesta a jej vyjadrenie v plánoch. Tá doba vykresľovala hrany blokov a zástavby a tak vymedzovala verejný priestor. Na � s.172 jen pojednanie o význame a zmysle plánu. V zásade je to správne dali by sa postaviť vedľa seba aj dve iné vlastnosti resp. funkcie plánu. Plán ako koncepcia mesta (stratégia) a plán ako podklad pre rozhodovanie (právny dôsledok). Závery kapitoly, ktorá sa vyznačuje podrobnou prepracovanosťou, prináša o.i. odporučenia na úpravu legislatívy, ktorých aplikácia môže priniesť žiadané zlepšenia stavu územného plánovania. Dovolím si ale poznámku, či je možné a vhodné aby RP nahradil územné rozhodnutie. Podľa môjho právneho názoru je ÚR nenahraditeľné (plán nemôže [6] Janák, Pavel. Příspěvky ku stavbě měst, In: Styl, časopis pro architekturu a stavbu měst, roč. V a VI, 1924–25, 1925–26, Praha: Společnost architektů, s. 151.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
nahradiť ÚR, lebo v prípade ÚR plánom dotknuté subjekty obdržia úradné rozhodnutie...), ale len nemusia vstúpiť do územného konania. Je ale otázkou, či ÚK a ÚR nemá pre investorov aj istý preventívny charakter pre stavebné konanie. RP nemôže z pohľadu napr. susedov vyriešiť všetky nuansy, ktoré preukáže projekt pre ÚK. Iným dôvodom je, že plán stavbu neumiestňuje, ale reguluje jej umiestnenie. Stavbu môže umiestniť len jej projekt. RP môže v zásade určiť regule pre umiestnenie stavby a jej neprekročiteľné priestorové a funkčné parametre. Ale konkrétne riešenie stavby môže priniesť mnohé sporné detaily, ktoré je neskoro riešiť v stavebnom konaní...Preto som názoru, že ak v území nie je spracovaný RP, pre povoľovanie stavby je potrebné riadne územné a následne stavebné konanie. V prípade ak v území platí RP, je pre povolenie stavby potrebné skrátené konanie bez zverejnenia les s prizvaním dotknutých. Je vhodné, aby to bolo práve Zadanie RP, ktoré má určiť či RP bude spracovaný s takou podrobnosťou regulácie, ktorá nebude vyžadovať potrebu územného konania alebo bude vyžadovať zjednodušené konanie alebo aj riadne. Nemyslím že dokážeme jednoznačne tvrdiť, že každý RP dokáže rovnocenne „nahradiť“ UR. Kapitola c/04 : Detaily (mikroúroveň)
je časťou práce, ktorá sa detailom mesta zaoberá formou prípadových štúdií. K konštatácii o forme historických RP pozri spoločný komentár ku � kapitole c/03 : Části (mezoúroveň II). Z množstva grafických príkladov je však zrejmá potreba istej miery zjednotenia grafickej prezentácie urbanistických štúdií a ÚP, najmä v ich regulačnej časti. Myslím teraz nie na vyjadrovaciu slobodu autorov, ale na orientáciu verejnosti a úradníckeho aparátu. Nedá mi nezmieniť sa o používaní tzv. schwarzplanov, ktoré poukazujú síce kontrastne na hustotu štruktúry, ale v skutočnosti nie sú jej pravdivým vyjadrením a ostávajú v 2D. Napr. na � s.270 je čb vyobrazenie štruktúry, čo ale chýba z urbanistického pohľadu je zväzujúca sústava nosných verejných priestorov. Na � s.277 je zobrazený veľký urbanistický detail, nakreslený ale len ako schéma, bez plasticity a vyjadrenia charakteru priestoru a prostredia. K polemike na � s.273 si dovolím poznámku, že mierka územného plánu nie je otázkou veľkosti tlačeného výstupu, ale otázkou optiky videnia a mierka plánu je tak súčasne aj mierkou abstrakcie priestoru. Počítačové spracovanie ÚP je často dôvodom straty mierky zobrazenia, plány sú často preregulované alebo naopak podcenené. Tieto poznámky sú len diskusiou k metodike a zobrazovacej technike ÚP. Kapitola c/05 : Procesy
skúma procesné a právne aspekty územného plánovania a rolu vrátane práv a povinností aktérov procesu. Poukazuje na potrebu väzieb zdanlivo rôznych, ale predsa s tým istým územím spojených plánovaní – strategického, územného, ekonomického. Strategický plán je komentovaný ako výberový dokument, je otázne či by zákon nemal definovať situácie povinnosti. Zvýrazniť si zaslúži výrok na � s.309, že pre návrhovú časť ÚP by strategický plán mal byť ako súčasť zadania. Minimálne jeho podklad. Autori skúsene komentujú dopady ÚP na majetkovú politiku obce (na inom mieste uvádzame, že naše obce sa na trhu chovajú len ako predajcovia a nie ako podnikatelia aj skupujúci majetok...). V části � c/05– 2.1.6 [s. 311] je dôležité, sa nestratila objektivita a verejný záujme. Dôležité je upozornenie autorov na istoty a neistoty plánovania. V protiklade s vertikalitou plánovacieho systému zaujali horizontálne väzby plánovania najmä v situácii veľkých miest. O postavení územnej štúdie bol venovaný samostatný seminár AUÚP v 2014, výskum za jej najväčšie negatívum (pri pozitívach) považuje deficit povinnosti jej prejednania s verejnosťou, či je proti princípom demokracie. Zaujímavé poznatky prináša časť Dohoda o parcelácii a Plánovacia zmluva ako špecifické postupy v ÚP procese alebo ako jeho dôsledok. Dôležitou podkapitolou je pojednanie o participácii a o potrebe jej cieleného plánovania, čo vyúsťuje v zahrnutie participácie do legislatívy [� c/05–5.4, s. 326]. V nadväznosti nato sú charakterizované pozície aktérov ÚP. Kapitola v stručnosti pojednáva o mnohých ďalších aspektoch súvisiacich s ÚP, ktoré by si zaslúžili osobitný výskumný priestor. Je len potvrdením potreby širokej interdisciplinarity procesu ÚP.
z
083 ii 1
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
082
D / ANALÝZA VYBRANÝCH TÉMAT Táto časť výskumu obsahuje 13 autorských príspevkov k vybraným otázkam územného plánovanie a urbanistickej tvorby. Z prehľadu tém je zrejmé, že boli vybrané tie, ktoré sú najviac aktuálne a v ÚP najproblematickejšie vyjadrované. Tieto témy nie sú priamymi úlohami riešenia ÚP, ale samostatnými vedeckými otázkami, kde odpovede vedy sú pre ÚP dôležité. Kapitola d/01 : Historická substance je zaradená na prvom mieste snáď z dôvodu
poukázania na dôležitosť kultúrno-historických východísk, ktoré tvoria na jednej strane determinant, ale súčasne aj oporu ďalšieho rozvoja. Dôležité je poukázanie na nebezpečenstvo straty identifikácie a je to práve územný plán (a nie zásady pamiatkovej ochrany...), ktorý je komplexným a koordinujúcim dokumentom ochrany ale aj obnovy kultúrneho dedičstva. Zaujali ma niektoré podkapitoly, ako napr. prezentácia skúseností zo zahraničia (Rada moudrých), osobne som mal v Novom Jičíne takúto pozitívnu skúsenosť participácie s občanmi klubu starojičínčanov, ktorí vedeli o meste oveľa viac ako archívy a prieskumy. Táto kapitola by zrejme mohla aj pritvrdiť závery a požadovať, aby pre územia mestských pamiatkových rezervácií alebo zón mali mestá obligatórnu povinnosť obstarávať regulačné plány. Historická substancia je stabilizovaná len zdanlivo, pod ňou prebiehajú rôzne procesy (napr. rekonštrukčné, vlastnícke vzťahy, problémy technickej infraštruktúry, verejných priestorov), ktoré je potrebné koordinovať. Dôležitosť kapitoly d/02 : Transformační území v územním plánu vyplýva z vyššie nastaveného členenia území na stabilizované, rozvojové a transformačné. Téma je spracovaná s podporou referenčného územia celomestského merítka a bol vybraný jeden z kvadrantov ÚP Prahy. Dôležitým záverom sú kritériá zaraďovania transformačných plôch do „súvislých štruktúr transformačných území – SSTÚ“. Závery identifikujú päť diferencovaných kritérií, z ktorých naplnenie jedného je podmienkou pre zaradenie územia medzi SSTÚ. Pre SSTÚ sú ďalej navrhnuté postupy v oblasti prípravy ÚPP, zadania a vlastného ÚP. Kladne hodnotím poukázanie na potenciál týchto území pre napĺňanie verejných záujmov. Kapitola d/03 : Modernistická sídliště je dôležitá z viacerých dôvodov, jedným
z nich je ich vnútorný priestorový potenciál. Ich obyvatelia sú alergickí na akúkoľvek novú výstavbu pod klišé „zahusťovanie sídlisk“. Na druhej strane je otázka, či má rásť mesto do priestoru alebo využívať svoj vnútorný potenciál. Tieto sídliská všeobecne sa zaraďujú medzi stabilizované, ich nestabilita ale spočíva v meniacej sa sociodemografickej štruktúre, často problémových vlastníckych vzťahoch či potrebe zníženia monofunkčného charakteru. Preto práve sídliskám, najmä z dôvodu verejného záujmu, je potrebné v ÚP venovať veľkú pozornosť. Otázku vstupov novej výstavby či prestavby sídlisk autori ešte rozoberajú v súvislosti s otázkou „je sídlisko autorským dielom?“. Podľa môjho právneho názoru nie, autorskú ochranu požíva návrh. Ak chceme zabezpečiť ochranu, tak prostredníctvom zaradenia vybraných sídlisk medzi pamiatky modernej architektúry (pamiatkové zóny), ktorá pamiatková ochrana zabezpečí aj ochranu pôvodného konceptu autorov návrhu, následne by takéto územie malo mať obligatórne spracovaný RP (pozri poznámky o pár riadkov vyššie). K tomuto záveru prišli aj autori kapitoly. (Pozn.: Kapitola obsahuje pojem „sídliště“, s ktorým výskum polemizuje v knihe A). Kapitola d/04 : Periferie města reaguje na skutočnosť, že dynamikou vývoja meste
v jeho plošnom (pôdorysnom) územnom priemete je táto „marginálna“ zóna mesta v najdynamickejšom pohybe a premenách. Naviac sa prostredníctvom nej dejú spojenia mesta s krajinou (prírodným zázemím) a v súčasnej dobe sa stáva akousi „nárazníkovou zónou“, kam mesto umiestňuje niektoré funkcie využívané mestom aj jeho aglomeráciou či regiónom. Pojem „periferie“ si myslím že je skôr žargónom, prikláňam sa za odbornejšie označenie. Na � s.064 dolu je veta: „Regulačné plány s časovou platnosťou sú jedinou zmysluplnou cestou“...s tým sa dá súhlasiť, sporné je časové obmedzenie platnosti RP, pretože po uplynutí lehoty
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
ostane územie bez pravidiel, resp. len s pravidlami z mierky ÚP mesta. Osobne som za neobmedzenú časovú platnosť ÚP. Otvára sa ale iná otázka. Formálnou hranicou mesta sa rozumie jeho intravilán. Určením zastavaného územia za hranicami mesta vznikne nová hranica – ktorá ale nenachádza priemet v katastri (keďže ten vzniká geodetickým meraním). Túto otázku by som zaradil medzi otázky v bode � 5.2 a � 6 [s. 065]. Autori príspevku správne poukazujú na indikátory vnútorného mesta, ktoré sa premietajú v požiadavkách na jeho okraj. Týka sa to najmä intenzity využitia potenciálu vnútorného územia mesta s cieľom obmedziť jeho priestorovú expanziu, ktorá je spojená s nárokmi na dopravu, infraštruktúru, záber poľnohospodárskeho fondu a dopadmi na ekologickú stabilitu okolia mesta – to všetko má ja ekonomické priemety. Kapitola d/05 : Volná krajina v příměstí sa snaží o nový náhľad na problematiku
prímestskej krajiny. V anotácii autori poukazujú na rezignáciu plnohodnotného a trvalého využívania prírodných zdrojov, ktoré prímestská krajina mestu môže poskytnúť. Je isté, že tieto priestorové rámce sú súčasťou genius loci každého sídla a preto je namiesto tvrdenie že sa jedná aj o nenahraditeľné kultúrne hodnoty. Dôležité je poukázania na ekologické parametre [ � bod.3 : Zelená infraštruktúra a ekosystémové služby, s. 077], kde je upozornenie na agendu 2020. Autori vidia potenciál v zakladaní prímestských (krajinných) parkov a predkladajú ich typológiu. Je to presne v duchu odkazu L. Žáka, ktorého Obytná krajina ako historický kontext problematiky v literatúre by mala mať svoje miesto. Kapitola d/06 : Urbanistické rozhraní evokuje na potrebu riešiť kontaktné polohy
rôzne využívaných území. Urbanistické rozhrania sú súčasne hranicami verejného priestoru a tak je dôležitá aj typologická identifikácia rozhraní – spätne sa otvára potreba ich osobitnej regulácie. Problém je zaujímavý nielen v urbanistických, ale z hľadiska rozhodovacích procesov aj administratívnych rozhraniach. Kapitola d/07 : Bloky – nebloky síce evokuje žargón vo výskume, je však výstižným
pomenovaním niektorých územných a fyzických prejavov využívania územia. Autorka poukazuje na historickú oporu existencie blokov v zástavbe mesta. Analyzuje niekoľko mestských blokov z domácich a zahraničných prípadov. V záveroch autorka len správne (zaslúžilo by si to hrubé písmo) naznačila potrebu venovať pozornosť otázkam energetickej sebestačnosti. K tomu pristupuje aj úloha urbanizovaného územia, teda aj plochy mestských blokov, na zadržiavanie vody. V literatúre pre ďalšiu prácu dávam autorke do pozornosť publikáciu Formy sídelných štruktúr pre rozvoj mesta [7]. V � kapitole d/08 : Lokální sociokulturní podmínky autor poukazuje na potrebu zbierania dát od obyvateľov rôznymi nepriamymi metódami, ktoré umožňuje technika našej doby. Okrem klasických spôsobov zberu dát uvádza aj námety na sledovanie niektorých ďalších dát a využívanie neformálnych a nepriamych systémov zberu. Ich vyhodnotenie (napr. obsah komunálneho odpadu) je samozrejme potrebné zveriť špecialistom k vyvodeniu záverov. Príspevok prináša námety a je v podstate aj podporou požiadavky pre vznik integrovaného informačného systému územia. Význam úvah � kapitoly d/09 : Tendence ve vývoji měst je nespornou súčasťou plánovania. Autor na príkladoch zo zahraničia analyzuje postavenie tzv. mestského projektu ako možného nástroja územného plánovania a definuje jeho obecné princípy. Z prezentovaných príkladov z rôznych krajín by bol vhodný záver, ktorý postup je najvhodnejší a najreálnejší v našich podmienkach. Osobne – súdiac podľa dosiahnutých výsledkov – som zástancom holandského alebo dánskeho modelu. Kapitola d/10 : Územní plány v EÚ je odrazom potreby približovania metodík,
techník a nástrojov územného plánovania či už v rovine hmotoprávnej alebo [7] Finka, Maroš a kol. Formy sídelných štruktúr pre rozvoj mesta. Wien: Stadtentwicklung, 2011.
085 ii 1
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
084
procesnoprávnej. Jedná sa o spoločný životný priestor, Európa je relatívne malé územie. Spoločný trhový priestor znamená aj že ide o spoločný priestor v investíciách do územia. Preto je približovanie dôležité. Každá krajina má pritom svoju plánovaciu tradíciu a svoje skúsenosti. Hľadanie spoločného modelu pri zachovaní špecifík je preto náročnou úlohou. Práca prináša prehľad klasifikácie ÚP systémov a ich vzájomné porovnávanie. Dôležité sú zhrnujúce závery v � bode 6. [s. 166], kde identifikujú autori dva základné prístupy, v oboch prípadoch porovnávajú ich výhody a nevýhody. Z porovnania vychádza aj niekoľko zaujímavých otázok: napr. Ako má vyzerať územný plán, aby bol podnetný a zrozumiteľný?, Aké podklady sú jednotlivé merítkové vrstvy potrebné?, obligatórnosť a fakultatívnosť plánu, jeho funkčné vrstvy a životný cyklus plánu... Tieto otázky sú v podstate aj otázkami na ktoré hľadá odpovede aj samotný výskum a tak pre závery výskumu môže mať táto kapitola dôležitý význam. Porovnania sú plnohodnotne a vyčerpávajúco podporené tabuľkovým spracovaním v � prílohe d10, [s. 302] zaujímavé je aj porovnanie vybraných grafických segmentov územných plánov a ich legiend. Kapitola d/11 : Krajina nadväzuje na podkapitolu Volná krajina a příměstí
(mohli byť uvedené po sebe...) a ako cieľ si stanovila hľadanie najefektívnejšieho spôsobu, ako s krajinou v územných plánoch pracovať. Definuje význam pojmu „krajina“, pričom sa opiera o európsku dohodu o krajine č.1049 a poukazuje na potrebu jej implantácie do ÚP. V nadväznosti na niektoré predošlé podkapitoly ďalej rozvíja problematiku prepojenia voľnej a sídelnej krajiny a potrebu založenia základov zelenej infraštruktúry prostredníctvom ÚP. V územnoplánovacej praxi je osobitnou diskusnou témou postavenie krajinného plánu. Jednoznačne správny je záver autorov, ktorý ho radia medzi dôležité ÚPP pre Zadanie a následne pre samotný územný plán. Dovolím si doložiť, že tento KP by mal byť spracovaný variantne, aby sa mohol pružnejšie adaptovať do urbanistickej koncepcie a mal by citlivo definovať záväzné prvky a požiadavky. Autori správne poukazujú, že KP by mal dospieť k formulácii, v čom spočíva osobitný charakter sídla, rozumiem vo vzťahu k svojmu prírodnému prostrediu (pozri zmienku o genius loci vyššie). Sympaticky vyznieva, že pre predstavu verejnosti o krajinnom ráze (ku ktorému ÚP vedie) by mali postačovať jednoduché škice. Vo vzťahu ku KP vyznieva tvorba ÚSES ako duplicitná činnosť, preto by sa mali zlúčiť do krajinno-ekologického plánu ako záväzného ÚPP. Táto časť sa venuje aj krajinnému podrobnejšiemu merítku (problematika záhradných osád, sídlisková zeleň, súkromná zeleň pri RD, významná skupinová a solitérna zeleň). Kapitola d/12 : Urbanistická soutěž je príspevkom s cieľom ako hľadať najlepšiu
(v danom čase a podmienkach) urbanistickú koncepciu a spracovateľa územného plánu. Ako predseda výboru pre súťaže by som teraz mohol zaťažiť túto recenziu množstvom úvah a skúseností, a to ako overovateľ súťaží, predseda porôt či porotca alebo víťaz, ktorý následne svoj súťažný návrh uvádzal do plánovacej praxe. Je zrejmé, že autor kapitoly je v tejto téme tiež „doma“. Len dopĺňam, že argumentáciu výskumu o potrebe súťaží návrhov by bolo vhodné uviesť aj historické príklady – známe zahraničné a domáce urbanistické realizácie ktoré vznikli na základe urbanistických súťaží alebo známe súťaže, ktoré sa stali nedeliteľným príspevkom rozvoja odboru. Táto historická argumentácia je dôležitá z dôvodu nedôvery verejného sektora v súťaže návrhov. Stačí uviesť viedenský Ring (Foster 1859), Canbera (Griffin 1911), Praha Dejvice (aj keď Engel súťaž nevyhral...), Brno výstavisko (Kalous 1924), ideová súťaž na reguláciu časti Malej strany (1922), za urbanisticko krajinársky dopad mala súťaž na Žižkov pamätník na Vítkove (Zázvorka 1925) ...povojnové súťaže. Autor témy správne poukazuje na význam profesionality poroty, od čoho sa odvíja odborná kvalita súťažných podmienok a kritéria hodnotenia. Je tu aj faktor investície vyhlasovateľa do cien a odmien a časový faktor – to všetko ovplyvňuje účasť v súťaži. Autor analyzuje výsledky domácich a niektorých zahraničných urbanistických súťaží v poslednom období a porovnania premieta do záverov. Potvrdzuje, že ideovú súťaž je vhodné vyhlasovať ešte pred zadaním. Tak súťaž slúži na hľadanie urbanistickej koncepcie plánu a nie na hľadanie spracovateľa. Toto podporuje autor na � s.203, keď uvádza že úskalím súťaže návrhov je sústredenie jej pozornosti na hľadanie spracovateľa plánu a nie na získanie koncepčného podkladu (môže to byť aj synergia viacerých z návrhov...) pre zadanie a návrh ÚP. To samozrejme nevylučuje situáciu,
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
aby víťaz súťaže bol aj následným spracovateľom plánu (ale nie každý autor idey je aj vhodným a kompetentným spracovateľom, aj tieto otázky sú však riešiteľné napr. prizvaním takejto osoby do teamu spracovateľa). Ukazuje sa, že postup od idey k plánu môže mať niekoľko variant. Za istých okolností je totiž vhodná aj súťaž po zadaní – jej víťaz by už bol jednoznačne aj spracovateľom plánu. Je zrejme potrebné aj diferencovať vzťah súťaží k zadaniu, spracovateľovi a následne ÚP aj s ohľadom na ÚP dimenziu (sídelná, zonálna...). K dispozícii je aj iná možnosť súťaží. Súťažou návrhov si zväčša predstavujeme len súťaž na urbanistické usporiadanie územia. Súťažiť návrhov ale môže byť aj súťažou návrhov metodík, návrhu spôsobu regulácie, techniky územného plánu.... Kvalita spracovateľa nespočíva len v schopnosti predložiť urbanistickú koncepciu, ale aj v zručnosti vytvoriť plán, koordinovať team špecialistov (vedieť im určiť ako regulovať ich sektor práce...) a vykomunikovať ho. To je tiež jeden z argumentov na potrebu oddelenia povolania architekta a územného plánovača. Kapitola d/13 : Kdo staví město je témou z oblasti aplikácie a užívania územného
plánu. Vzťah plánu k územnému manažmentu, developingu, vzťah uskutočňovania záverov plánu voči verejnosti (tá spravidla až vtedy ožíva...). Zaujímavou pasážou je Urbánny development, táto téma si zaslúži širšie rozpracovanie. Význam tejto témy stúpa, ak sa v pozícii developera ocitá verejný sektor...čomu sa venuje pasáž manažment verejného investora. Poukazuje na dôležitosť definovania determinantu kapacity územia. Aj keď je otázne, či je vôbec možné hovoriť o objektívnom nastavení kapacity územia – to by sme museli vedecky spoznať jeho sociálne, ekonomické, ekologické ale aj estetické a etické prahy, limity a potenciály. Za dôležitý nástroj dialógu medzi investorom a samosprávou (verejnosťou...) považujú autori územnú štúdiu. Je to správny prístup, múdry investor naviac bude pripravený min. variantne ak nie alternatívne. Autori sa tak dostávajú k dvom podobám ÚS, ktoré sa odlišujú najmä svojimi cieľmi použitia. Vyššie uvedené podkapitoly sú ilustrované príkladmi v grafickej prílohe. Obrázky vhodne podporujú text, vhodné z hľadiska orientácie by bolo umiestniť k nim aj komentár. Dovolím si pripojiť aj ďalšie témy, ktoré budú v krátkej budúcnosti musieť byť súčasťou územného plánovania. Začína sa intenzívne formovať nová paradigma urbanizmu [8], ktorá sa zaoberá potencionalitou energetickej transformácie mesta zintenzívnením využívania slnečného žiarenia. Cieľom je dosiahnuť čo najvyššiu mieru urbánnej energetickej nezávislosti (a teda slobody...) a definovať podmienky na urbánnu energetickú kooperáciu. V hierarchii dimenzií sa budú sa formovať požiadavky na energetickú nezávislosť sídiel, zón a stavieb. Svoj význam tu má aj verejný priestor. Niektoré stavby získajú nový dôvod verejnej prospešnosti (energeticky zisková budova, verejný priestor, urbanistický blok...). Následná energetická priestorová kooperácia bude mať priemet v cenovej mape mesta, v daňovom zaťažení.... Modelovým príkladom je napr. Solar City Linz. Trend energetickej samostatnosti sa z architektonických merítok presúva do urbanistických dimenzií. Ako ÚPP budú potrebné aj konštrukcie tzv. solárnych máp. Ďalšou novou úlohou urbanizmu a ÚP je navrhovať také koncepcie a opatrenia v územím ktoré umožnia zadržať vodu v zastavanom území mesta ako v jeho okolitej krajine. Táto úloha je súčasne urbanistická ako aj krajinárska. Významne sa dotkne aj technickej infraštruktúry (nové požiadavky na odvedenie a recykláciu dažďovej vody).
[8] Špaček, R., Legény J., Morgenstein P. Zmena urbanistickej paradigmy, In: ALFA Architektonické listy FA STU v Bratislave, č.3/2014.
087 ii 1
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
086
088
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
089 ii
ZÁVER Predstavená výskumná úloha predstavuje ucelený súbor rozsiahlych výsledkov predmetu skúmania. Predložený rozsah je odrazom zložitosti problematiky v jej vrstvení ako aj parciálnych a tangenciálnych súvislostiach. Je dokladom skutočnosti, že územie je nenahraditeľný zdroj a jeho využitie je potrebné dôsledne zvažovať s ohľadom na potreby súčasnosti ale aj dedičstvo budúcich generácií. Význam ekologickej, ekonomickej, estetickej (kultúrnej) hodnoty územia sa v podmienkach Slovenska prejavuje v akceptácii nášho návrhu, o povinnosti obstarania územného plánu pre každú obec. K tomu navrhujeme vytvoriť štátny podporný fond. Predložený výskum reaguje na všetky okolnosti, ktoré súvisia s ÚP. Niektoré základné témy sa v práci opakujú v podaní rôznych autorov. Ich názory sa v zásade sa zhodujú, prípadné rozdiely sú len prejavom istej miery plurality výskumu, ktorá je v ÚP nevyhnutná...Táto poznámka sa dotýka najmä častí � c a � d, najmä časť � b prípadnú osciláciu vyrovnáva. Zaujímavý je profesijný prehľad riešiteľov – prevládajú architekti aj v témach relatívne špecifických. To len potvrdzuje koncepčné postavenie architektov v procese ÚP, nie je však vyjadrením menšej dôležitosti odborných participantov. Naopak, niektoré výsledky výskumu by sa mohli (mali) v nadväznosti na výsledky tejto práce stať predmetom ich odborného skúmania. Zmienku si zaslúži adjustačná úroveň práce, ktorá najmä v časti � b výrazne akcentuje kľúčové témy a axiómy výskumu. Konštatujem splnenie plánovaných cieľov ako sú uvedené v práci. Odporúčam závery ešte dôslednejšie syntetizovať („zhutniť“) a prezentovať príp. publikovať aj okrem doteraz publikovaného [9]. Team nadobudol veľký a širokoprierezový prehľad v problematike a túto vedomosť je potrebné ďalej využiť do realizačnej poloha – návrh metodiky a technicky spracovania územného plánu (prevádzacej vyhlášky) ako aj návrh na úpravu zákona. Táto recenzia nevyčerpáva podrobne každú stať práce. Ale sústreďuje sa na z môjho pohľadu najdiskutovanejšie okruhy a tézy. Pripomienky nie sú kritikou, ale dialógom. Recenziu som využil aj na formulovanie svojich postojov k problematike, ako som ich nadobudol počas výkonu ÚP praxe (aj v ČR) a vedeckovýskumnej činnosti na škole, v oblasti príslušnej legislatívy v komore. Niektoré polemiky sú výmenou skúseností z iného, aj keď príbuzného legislatívneho prostredia. Výskum otvoril odbornú diskusiu všetkých súvislostí obstarávania územných plánov a problematika bola aj predmetom diskusie Asociace pro urbanismus a územní plánování. [ V Bratislave, 17.05.2015 ]
[9] Jehlík, Jan. Metodika zadávaní územních plánů. In: In: Sborník z konference AUÚP Hledání plánu pro město – regulační plán či územní studie? Praha: AUÚP, 2014, s. 41.
recenze — prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD.
1
název práce: Metodika zadávaní územních plánů hlavní řešitel: doc. Ing. arch. Jan Jehlík / Fakulta architektury ČVUT Praha recenzent: prof. Ing. arch. Petr Pelčák
ii—2
z
091 ii 2
recenze — prof. Ing. arch. Petr Pelčák
Recenze prof. Ing. arch. Petra Pelčáka �
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Územní plánování v České republice je v hluboké krizi a jeho efektivita v mezinárodních průzkumech řazena mezi čtvero nejhorších v Evropě. Nemůže být pochyb o úzké souvislosti tohoto stavu s naší (ne)schopností demokraticky spravovat a řídit společnost i stát (a to na všech úrovních). Projevy územního plánování trvají dlouho a jsou těžce dodatečně korigovatelné: stavba a uspořádání měst, obcí a krajiny. Jejich realizovaná struktura má kardinální dopad nejen na tvář hmotného světa, ale i na jeho funkčnost, ekonomiku a v neposlední řadě též na psychosociální aspekty prostředí, ve kterém žijeme. Obýváme přitom geokulturní prostor, jehož společnost – jen krátce před tím, než se stala uzavřenou a „čistou“ společností národní – dokázala vytvářet moderní města, architekturu a též kulturní krajinu respektovanou v evropském kontextu. Připomeňme jen rozvoj západočeských lázeňských měst či krajinářské úpravy lichtenštejnského valtického panství v první půli 19. století, v jeho druhé půli celkovou přestavbu Brna a v první třetině 20. století Hradce Králové, výstavbu meziválečného Zlína či českou kubistickou nebo pražskou a brněnskou funkcionalistickou architekturu. Dnes však přetváříme naše města, venkov i krajinu způsobem velmi hloupým. Dáváme vzniknout prostředí škaredému, špatně fungujícímu, draze provozovatelnému, těžce udržitelnému, a tato negativa ještě vyniknou při srovnání s Evropou tradičně nazývanou západní. Protože územní plánování je – přes všechny zřejmé souvislosti s národní politikou, společenskou situací a kulturou – činností odbornou, nesou zodpovědnost za jeho stav v prvé řadě jemu příslušející odborníci – tedy architekti a urbanisté. A to bez ohledu na prostor, jaký jim společnost dává a na roli, kterou jim určuje. V době hluboké společenské apatie je proto pro nás dobrou zprávou, že se skupina architektů a urbanistů – vesměs pedagogicky působících na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze – rozhodla učinit základní krok k nápravě zdejšího disfunkčního územního plánování. Základním je nejenom proto, že cesta nápravy nemůže být zdolána bez následných kroků státní správy a zákonodárných orgánů, ale zejména proto, že se soustředí na počátek, na samotný základ procesu územního plánování, tedy na zadávání územních plánů (avšak nepomíjí a zdůrazňuje i jeho skutečný smysl a význam, totiž implementaci). A rovněž proto, že provádí naprosto zásadní, základní analýzu českého systému územního plánování v celé jeho stavbě, ve všech jeho složkách a procesech a jeho/jejich porovnání s evropskou praxí a jejími trendy. Zjednodušeně je možné výkon autorského týmu práce Metodika zadávání územních plánů popsat periferním, ale všeobecně srozumitelným termínem označujícím v naší armádě činnost pro čištění a opravu ručních zbraní, tedy pokus o rychlé odstranění jejich závady: rozborka – sborka. Lze si ji tak představit jako demontáž, analýzu, rozložení systému územního plánování na jednotlivé prvky, jejich pojmenování, očištění, případně výměnu opotřebovaných, rozbitých nebo zastaralých částí za nové a opětovné složení do funkčního celku. Práce nebudí respekt pouze svojí velikostí či objemem. Jde sice o čtyři knihy čítající celkem 1236 stran, avšak v oblasti územního plánování již byly popsány tuny papíru bez zřejmého smyslu i užitku. Respekt budí především promyšleností své struktury a strukturou své promyšlenosti. A také tím, že vytváří nástroj, že je manuálem k dobrému provádění územního plánování. Je tedy učebnicí (vzhledem k jejímu vzniku na akademické půdě je přiléhavější označení skripta) pro komunální i krajské politiky, úředníky státní správy od ministerstva po místní stavební úřad, pro aktivní a na správě své obce zainteresovanou veřejnost i odborníky – architekty a urbanisty. Přes velikost zpracovatelského a autorského týmu i složitost problematiky si práce zachovala přehlednost, srozumitelnost a výstižnost. Je samozřejmé, že části určené především odborné veřejnosti – ať již úředníkům či architektům-urbanistům [� c/ Analýzy vrstev a procesů, � d/ Analýzy vybraných témat] jsou obsáhlejší a specializovanější než části, jejichž adresátem je obecně společnost ve všech svých složkách – politické, správní/ výkonné, zákonodárné, občanské i odborné [� a/ Koncepce a návrh, � b/ Metodika]. Hlavní a novou kvalitou práce je – přes veškerou analytickou šíři, skladebnou strukturu, formulační přesnost, myšlenkovou a tematickou komplexnost, tedy přes celistvou a suverénní „techniku“ – že jejím objektem není město jako technický, technologický či technokratický konstrukt, nýbrž město (sídlo/sídliště i krajina) jako živý organismus, který má svůj obraz i svého ducha, město jako místo pro život lidí. Také proto klade důraz na dosud opomíjené, avšak zásadní aspekty územního plánování: na jeho počátku stojící sebereflexi obce a vytvoření a sdílení
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
vize její budoucnosti, na zpracování a přijetí strategického plánu obce jako základu pro zadávání plánu územního, tedy na význam politik pro zadávání a procesů pro implementaci územních plánů. Práce je strukturována do čtyř základních částí. První kniha [� a/ Koncepce a návrh] věcně charakterizuje pomýlenost a nevhodnost současné české územněplánovací praxe, jejího systému i nástrojů. A současně vytváří, objasňuje a vysvětluje její novou koncepci vycházející z jasně a jednoduše stanovených hodnot a cílů územního plánování. Za zásadní prvek stavby sídla/sídliště určuje právě ten, který se z něj u nás nejrychleji vytrácí či je nejvíce obírán o svůj charakter a kvalitu – totiž veřejný prostor. I tato lapidární, avšak současně logicky odůvodněná proklamace hierarchie a struktury ustrojení sídla/sídliště je v našem prostředí přesností a plností argumentace nová a zásadní. Obrovským koncepčním přínosem je specifikace územním plánem organizovaných systémových vrstev, parametrů a prostorových jednotek i způsobu jejich organizace a určení (zobrazení, popis, předpis), a to rovněž ve vztahu k charakteru plánů, a tedy jejich měřítku (širší vztahy, řešené území, detaily) a způsobu projekce (obligatorní, fakultativní). To úzce souvisí s významovými rovinami (metastruktura – širší vztahy, struktura a infrastruktura) informací o území a způsobu, závaznosti a podrobnosti jejich organizace. Jednoznačně, jednoduše a srozumitelně strukturovaný obsah územních plánů je uspořádán do celistvého systému a ten je přehledně zobrazen na rozkládacím přebalu knihy. Grafická schémata uspořádání systémových matic struktury prvků územního plánu a jejich charakteristiky zobrazené pomocí piktogramů a přehledných tabulek jsou jedním ze zásadních přínosů práce a celé její (nové) koncepce. Druhá kniha [� b/ Metodika] se zabývá zejména právními aspekty územního plánování – analýzou současného nevyhovujícího stavu a návrhem nutných úprav procesů a procedury územního plánování a z nich plynoucích úprav právního řádu. Rovněž tyto procesy a jejich aktéři jsou graficky zobrazeni v grafikonech na vnitřní straně rozkládacího přebalu publikace, a tak je podán jasný obraz celého (navrhovaného – upravovaného) systému, resp. jeho normativní složky. První dvě knihy čtyřsvazkové monografie se tedy zabývají analýzou stávajícího stavu disciplíny územního plánování a návrhem jejích úprav či spíše návrhem jejího nového pojetí tak, aby odpovídala skutečným potřebám tvorby a správy (stavebního a přírodního) území a také aktuálnímu stavu i obvyklým standardům této disciplíny v Evropě. Třetí a čtvrtá kniha [� c/ Analýzy vrstev a procesů, � d/ Analýzy vybraných témat] pak přináší soustředěný pohled na vybrané oblasti územního plánování (stavby a úpravy sídel/sídlišť i krajiny), a to takové, jež jsou dnes obzvláště významné či obzvláště citlivé. Právě nová citlivost a senzitivní, současná reflexe města-sídla/sídliště, krajiny i společnosti vedly výběr témat svazku třetího i způsob uchopení vrstev a procesů svazku čtvrtého. Analýzy těchto témat jsou provedeny zkušenými praktikujícími architekty. Také v tom tkví jedna z velkých předností práce: koncepce je provázána s praxí, vychází i míří k ní, ideální obraz je utvořen s konkrétní zkušeností, koncepce je ověřena heuristikou, odvolává se na případové studie, ty zase dokládají potřebu nové koncepce. A ta je srozumitelně, jednoduše a jasně stanovena. Práce – jak již bylo řečeno – je navíc současně vlastním manuálem, návodem k upotřebení, nástrojem k užívání. Nástroj sám o sobě však zůstává mrtvou věcí. Výsledek závisí na činnosti, na způsobu zacházení s ním. To se také předložená práce snaží ozřejmit a zdůraznit. Přestože jsou jednotlivé kapitoly analýzy posledních dvou svazků zpracovány v různém rozsahu i způsobu řadou autorů/řešitelů, významných profesionálů, vytvářejí srozumitelný a sdílný celek. Výběr témat (celkově dvaceti), kterým je touto analogií přiřazen zvláštní význam a z nichž některá jsou jako základní stavební kameny města a jeho plánování i údržby pojmenovány vůbec poprvé, je v dílčím i celkovém pohledu, z blízka i z odstupu přesný. Jejich sestavením vzniká a vyniká jasný a celistvý pohled na problematiku současného územního plánování a jeho ucelený instrumentář či metody řešení. Přestože jednotliví řešitelé vybraných témat i vrstev byli zvoleni velmi uváženě a odvedli výbornou práci, rozsahem, systémem a (v našem prostředí) novým vhledem mezi nimi vynikají texty týmů Ireny Fialové [� d/09 : Tendence ve vývoji měst, � d/10 : Územní plány EU]
z
093 ii 2
recenze — prof. Ing. arch. Petr Pelčák
092
a Michala Kohouta [� c/03 : Části (Mezoúroveň II)]. Jasným vědomím hodnot a srovnáním se situací v sousedním Rakousku upoutá � kapitola d/01 : Historická substance Miroslava Cikána. Lapidárností, přehledností a strukturovaností informací je mimořádná rovněž analýza � c/01 : Region (Makroúroveň) Milana Körnera. (Čímž nechci v žádném případě upozadit zpracovatele a texty dalších patnácti kapitol analýz.) Ke srozumitelnosti podávané problematiky přispívá rovněž zvolený způsob výběru a řazení doprovodných ilustrací a celková grafická úprava publikace. Přestože je týmovým dílem, dlouhodobé osobní angažmá pro změnu standardů našeho územního plánování autorů prvních dvou svazků, tedy jejího hlavního řešitele a vedoucího týmu Jana Jehlíka [� a/ Koncepce a návrh] a Jiřího Plose [� b/ Metodika], je zřejmě generátorem mimořádné hloubky, šířky i kvality, a tedy obrovského přínosu práce. Zaznamenáno, vysvětleno a uspořádáno do systému je zde vše podstatné, co o správném územním plánování dnes víme a jak si myslíme, že by mělo správně fungovat. (Nadějnou skutečností je, že podstatné motivy výzkumu jsou dnes již realizovány v praxi činností Institutu plánování a rozvoje Hlavního města Prahy a návrhem Metropolitního plánu hlavního města Prahy vedeného Romanem Kouckým). Metodiku zadávání územních plánů pokládám za práci epochálního významu. A to nejenom proto, že je definitivním a filosoficky zdůvodněným (filosofie jako nástroj celistvého vidění a uchopení světa) rozchodem s pomýleným programatickým a sociálněinženýrským plánováním Athénské charty a rovněž tak s technokraticko-alibistickým, statickým a k rozpadu základních hodnot území vedoucím plánováním socialistické a postsocialistické společnosti. Za epochální ji pokládám proto, že v poválečné perspektivě po obdobích komunistického teroru 40. a 50. let, jeho tání a Pražského jara 60. let, normalizace a společenského konsenzu předstírání 70. a 80. let a Divokého východu posledního čtvrtstoletí dává naší společnosti, která se snad právě probsouzí z letargie do období nového, srozumitelný návrh a rovněž nástroj ke správě svého území. Sebelepší systém a nástroj však sám práci nevykoná. Záleží na nás, zda budeme mít vůli a energii se ho ujmout a provést zásadní kvalitativní změnu ve správě svého poničeného území nově pojatým způsobem územního plánování. Kultura prostředí, kultura krajiny a sídel/sídlišť jsou základem kultury, jež se od každé společnosti očekává, která ji vřazuje do kultury širší, v tomto případě evropské. Práce Metodika zadávání územních plánů ukazuje směr cesty k našemu návratu do ní. [ V Brně, 10. 5. 2015 ]
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
095 ii 2
recenze — prof. Ing. arch. Petr Pelčák
094
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
097
resumé konzultantů
iii i
z
iii
resumé konzultantů iii–1 ---------- Úvod — Resumé konzultantů iii–2 ---------- Rozhovor s konzultanty ed. Filip Landa
Konzultační tým byl tvořen významnými experty v oblasti architektury, urbanismu a územního plánování s mimořádnými praktickými zkušenostmi zejména ze zahraničí:
-------------------------------------------------------------
Ing. arch. akad.arch. Jiří Klokočka – Belgie; prof. Ing. arch. Robert Votický – Velká Británie; prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel – Nizozemsko; akad. arch. Ivan Nosek – Německo; RNDr. Milan Svoboda – Česká republika. Během výzkumu plnili konzultanti roli „seniorů“, kteří jsou schopni nahlédnout na řešené problémy z mnoha úhlů pohledu. Pracovali v expertní rovině a na každou fázi výzkumu reagovali odbornými posudky a stanovisky. Výsledkem jejich práce bylo posouzení jak vlastních výstupů, tak jednotlivých evaluačních kroků výzkumu. Zásadní otázky, připomínky, ale i náměty shrnuli konzultanti do závěrečného elaborátu, z něhož hlavní řešitelský tým vybral klíčová témata, která zde stručně shrnujeme. Témata jsme se následně snažili rozvinout ve vzájemné debatě, jejíž editovaný a zkrácený přepis nabízíme níže.
iii—1
z
099 iii 1
resumé konzultantů — Úvod / Resumé konzutantů
Úvod — Resumé konzultantů �
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
100
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
101 iii
Ing. arch. akad. arch. Jiří Klokočka (Belgie) Urbanistická vize Plány jsou jen prostředky, jak vyjádřit a zakotvit určitou představu o území. Územní plán je buď důsledkem této vize, nebo ji předchází – pak ale musí být natolik flexibilní, aby umožnil vývoj situací, které nejsou vždy evidentní nebo předpokládatelné. Sociální aspekty urbanismu Města, která toto téma berou vážně, se snaží vyvažovat sociální strukturu a udržují si kontrolu nad částí stavebního fondu. Česká města naopak všechny domy prodávají do soukromého sektoru. Tato v podstatě nevratná strategie se dříve nebo později může samosprávě a státu velmi nepříjemně vymstít. V západních zemích, například v Belgii, zůstává vždy zhruba 10 % bytového fondu v rukou veřejných správ (měst a obcí, sociálních stavebních společností, různých podpůrných organizací, atd.), aby bylo možné zachytit jak nejslabší segment obyvatel, tak i případné dočasné výkyvy v sociální struktuře měst. Jsou proto vždy i podmínkou zadávání územních plánů. Energetické a dopravní aspekty Tato témata jsou ve vyspělých zemích velmi aktuální a jsou již všestranně implementována do zadávání územních plánů, protože mají bezesporu vliv i na prostorovou organizaci města. Jde jak o předpisy týkající se orientace budov, tak o nové městotvorné struktury, které silně determinují celkové transformace městských částí (např. aktuální explozivní vývoj dopravních uzlů, nádraží a jejich okolí a dynamika, která tyto transformace generuje a komplementárně nebo konkurenčně ovlivňuje historická centra). Statut územního plánu Cesta nevede neustálým „obohacováním“ územního plánu o všechny možné i nemožné aspekty, které se týkají prostorových kvalit a fungování území nebo fázování a priorit (a to už vůbec nemluvíme o subjektivních a emotivních aspektech a kvalitách, jako je atmosféra prostoru, harmonie, krása, atd.), ale naopak spočívá ve zjednodušení. Územní plán je potřeba oprostit od všech těchto aditiv a vrstev a redukovat ho na čistě právní dokument, který by samozřejmě byl výsledkem jiných (a předchozích) konceptuálních úvah i nástrojů a dokumentů. Tím by se ujasnila pozice územního plánu jako dokumentu definujícího dominantní funkci daného území, určujícího tím jeho hodnotu a zároveň dávajícího občanům tolik kýženou právní jistotu.
V takovém případě však musí jeho zadávání předcházet tvorba urbanistické vize pro dané území, která bude zakotvena v jiném typu plánovacího dokumentu – strukturální hypotéze. Celý svazek by pak obsahoval tři neodlučitelné části: ------------- strukturální plán (hypotéza požadovaného rozvoje závazná pro správní orgány); ------------- územní plán (striktně právní dokument závazný pro každého dotčeného); ------------- prováděcí urbanistický plán (regulační plán definující detailní podmínky pro dané téma nebo území, též závazný pro každého dotčeného). Aplikace Jednou z důležitých metodik je v Belgii v zákoně zakotvený systém městské nebo obecní poradní komise (v Belgii se nazývá GECORO, což je zkratkou pro Gemeentelijke Commissie voor Ruimtelijke Ordening = Obecní komise pro prostorové uspořádání). Tuto komisi musí mít povinně každá obec. Její složení je také zakotveno v Codexu RO (vlámském zákonu o územním uspořádání). Skládá se ze čtyř odborníků s hlasovacím právem, osmi zástupců společenských a sektorálních organizací též s hlasovacím právem a politiků bez hlasovacího práva (přičemž jednu třetinu komise musejí tvořit ženy). Komunikace Architektura a urbánní prostředí stále více ovlivňují každodenní život obyvatel měst. Nejsou již pouze předmětem odborného zájmu, ale stávají se objektem pozornosti širší veřejnosti. Přesto bývá celá řada hlavně urbanistických projektů již na počátku odsouzena k neúspěchu pro špatnou komunikaci směrem ke klientovi/společnosti/uživateli navrhovaného prostoru.
resumé konzultantů — Úvod / Resumé konzutantů
1
102
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
103 iii
prof. Ing. arch. Robert Votický (Velká Británie) Profese plánovače Komplexita systému územního plánování ve Spojeném Království vyžaduje specializovanou profesi – „planner“. Český systém plánování je neméně komplikovaný, zejména z důvodů nevyrovnanosti existující praxe. Proto by bylo dobré o podobné profesi městského „plánovače“ uvažovat. Stabilita legislativního rámce Výzkum metodiky zadávání územních plánů poukazuje na velmi nekompletní a nevyrovnaný právní rámec v ČR. Systém ve Spojeném Království je založen primárně na dokumentu Town and Country Planning Act z roku 1947. Nabízí se otázka, jak stabilizovat český systém, aby se na něj dalo systematicky v čase navazovat. Kontinuita přípravy plánů Jak zajistit obligaci a kontinuitu přípravy strategických a územních plánů jako primární, politicky co nejvíce nezávislou profesionální náplň příslušného úřadu obce? Zkušenost z Británie naznačuje, že ať již různé zájmové skupiny vyvíjejí tlak na rozvoj v určitém směru, zpracování dokumentace, předepsané konzultace atd. probíhají profesionálně stejně. Statistická data Statistická data jsou jedním ze základních podkladů plánování ve Spojeném Království a není možné si představit novou legislativu či plánovací akt bez fundamentálních statistických informací. V Británii je téměř hotova aplikace „smart city“, některé statistiky se již používají dnes. Statistika v ČR se oproti minulosti značně vylepšila, přesto závěry dat evidentně málo generují obraz budoucího rozvoje obcí. Poplatky v procesu projednávání Současné územní plánování ve Spojeném Království je finančně nákladné pro všechny zúčastněné. Za územní rozhodnutí a stavební povolení se platí značné, vládou stanovené částky. Omezení předprojektových konzultací kvůli snížení nákladů vedlo k situacím, kdy je nutno požádat o územní rozhodnutí bez jakékoliv indikace názoru městské části na projekt. Náklady na územní plánování v ČR jsou mnohem nižší – nevede to ale k většímu zneužívání komplikovaných a také právně nekompletních postupů?
Daň za development Daň za development (tzv. Sekce 106) je oblíbeným instrumentem britské administrativy. Přesto daň v Londýnské City za komerční projekty, která jde výhradně na veřejnou dopravu, je placena celkem bez výhrad. Schopnost vyjednávání a dohody Systém územního plánování ve Spojeném Království (založený na konceptu „kontroly developmentu“) je často kritizován jako zastaralý, komplikovaný, zdlouhavý a drahý – obdobně jako všechny podobné systémy v jiných zemích. Přesto se ukázalo, že například v obřím projektu King‘s Cross v Londýně bylo možné dosáhnout dohody vyjednáváním a konzultacemi od zadání až po realizaci i v developmentu, který ve svém časovém i fyzickém měřítku přesahoval kontrolní mechanismus územního plánování. Nové standardy byly vypracovány po dohodě klíčových aktérů (městská část, developer, investor, komunita) a projekt je nyní realizován. Podobným příkladem byla příprava olympijských her v Londýně. Všeobecně nepopulární systémy územního plánování se ale liší v mezních případech, když vše popisující a shrnující legislativa (ČR) nestačí a je nutno pracovat se schopností vyjednávání, kompromisu/dohody a s kvalitní administrativou a pragmatismem.
resumé konzultantů — Úvod / Resumé konzutantů
1
104
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
105 iii
prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel (Nizozemsko) Rozdělení pravomocí státní správy Základní rozdíl mezi nizozemskou a českou praxí spočívá v důsledném rozdělení pravomocí státní správy do tří základních vrstev: obecní, provinční, celostátní. Jejich zodpovědnost a návaznosti v pravomocech jsou přesně definovány a jejich dlouhodobé strategie, včetně dílčích plánů, jsou už tradičně dobře koordinovány – v úzké souvislosti s vodní infrastrukturou ohrožené země. Veřejná diskuse Strategické vize jsou veřejně diskutovány a musí získat nutnou politickou podporu předtím, než jsou promítnuty do dílčích plánů jednotlivých měst či území. Dynamický a flexibilní model plánování Během poválečných let byl systém územního plánování v Nizozemsku postupně rozvíjen od poválečného statického pojetí převážně bytové výstavby až po model dynamický a flexibilní na začátku 21. století. Velký vliv na tyto změny měl proces přestavby velkých měst (stadsvernieuwing) v osmdesátých letech, v němž vůle obyvatel obytných čtvrtí převážila nad technokratickými postoji urbanistů. Posledních 15 let je pak charakterizováno dalším zjednodušováním státních zásahů a posilováním pravomocí obcí podle jejich aktuálních potřeb. Městské komise Nástroje plánování jsou, zejména v oblasti velkých projektů, přizpůsobovány charakteru projektů, např. ustanovením architektů – koordinátorů operujících samostatně ve spolupráci s městským aparátem, včetně odborných komisí, jejichž úkolem je garance kvality. Role zadání je tedy vnímána jako součást dlouhého řetězce politických rozhodnutí a není vnímána jen jako autonomní část administrativního procesu přípravy územního plánu. Všichni účastníci procesu chápou přípravu projektu jako součást politického rozhodování až do chvíle, kdy je plán formálně odsouhlasen a tím je právně vymahatelný. Nedílnou součástí praxe je poměrně rozsáhlá možnost legálního vyvlastnění soukromého pozemku či objektu ve veřejném zájmu za dodržení právních podmínek.
akad. arch. Ivan Nosek (Německo) Územní plán jako vyjádření strategie Územní plán v syntetické nebo analytické podobě v Německu stanovuje využití stavebních pozemků sídelních celků, tzn. všech ploch katastru obce. Tento plán je zároveň vyjádřením strategického zájmu vývoje. Kritéria plánu Zásadními kritérii územního plánu jsou: stanovení formy bydlení, pracovních příležitostí, volného času/odpočinku/regenerace. Doplňující programy a dokumenty Na základě platného územního plánu v Kolíně nad Rýnem byly mj. zpracovány následující programy: koncept vývoje středu města, program životního prostředí, zajištění ploch pro výrobu a průmysl, krajinářský plán, program bydlení, rámcové a strukturální plánování, regenerační/revitalizační území, oblasti obnovy města. Střed města V územním plánování doporučuji věnovat zvláštní pozornost středu města, nejen z pohledu památkové péče, ale především z hlediska jeho využití. Dále by měla být pozornost věnována revitalizačním/ regeneračním územím, rezervním plochám, obnovitelnosti energie a práci s veřejností. Rada pro utváření města Důležitou roli v procesu projednávání územního plánu v některých spolkových zemích SRN tradičně hraje tzv. rada pro utváření města (Gestaltungsbeirat – v SPW a NRW). Jedná se o komisi pro posouzení zásadních městských projektů. Rada sestává ze šesti odborníků s hlasovacím právem (architekt – urbanista nezávislý, architekt – urbanista závislý, památkář, krajinářský architekt, stavební/energetický inženýr, předseda – vedoucí odboru životního prostředí, tvorby města, bydlení a majetku) a z přísedících bez hlasovacího práva (zástupci zájmových organizací, odboru umění, ředitel útvaru rozvoje města, zastupitelé, atd.). Kompetence rady jsou doporučující. Rada má za úkol na základě vysoké odbornosti provádět kontrolu v případě nepřiměřeného investičního vývoje (upozorňuje na možnosti snížení nákladů apod.).
resumé konzultantů — Úvod / Resumé konzutantů
1
106
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
107 iii
RNDr. Milan Svoboda (Ceská republika) Rozdělení územního plánování na strategickou a implementační část Celou prací metodiky zadávání územních plánů prostupuje určitá nejistota týkající se ohraničení územního plánu a vymezení jeho vazeb vůči plánovacím nástrojům obecnějšího charakteru, tedy vůči strategickému plánu, popř. programu rozvoje na straně jedné a vůči implementačním procesům (správním rozhodováním) na straně druhé. Domnívám se, že jediným „dobrým řešením“ je rozdělení územního plánování do dvou úrovní: 1 — strategie územního rozvoje vázané více na oblast strategického plánování, kdy nositelem přípravy je obec, která definuje sdílenou vizi rozvoje a verifikuje ji srovnáním s analýzami tvrdých dat i analýzami měkkého, mentálního charakteru. Je otázkou k další diskusi, v jaké poloze má být takováto strategie zakotvena na procesní lince územního plánování. V � kapitole c/02 je uváděna v jedné variantě jako podklad pro zadání, což se jeví jako slabá pozice, ve druhé variantě jako součást zadání, což lze považovat za pozici stabilnější; 2 — implementační část, tedy závazné podmínky pro rozhodování o investicích a změnách v území, zejména pro rozhodování dle stavebního zákona. Z hlediska vstřícnosti ÚP vůči uživatelům by měla vzniknout i třetí část, informativní, která by nesla koncentrované a logicky uspořádané informace pro vlastníky, developery, ale i jiné zájemce o informace o možnostech rozvoje území. Vztah územního plánu a ÚAP Podobnou, i když méně frekventovanou nejistotu vnímám i ve vztahu územního plánu a analytických podkladů. Z hypotézy „Územní plán musí obsahovat vhodné nástroje v širokém spektru účinnosti po analýzu stability území a tedy i pro zásahy v rámci stávajících struktur, respektive pro vytváření dalších urbánních vrstev nad vrstvami stávajícími“ vnímám požadavek začlenit do územního plánu systém analytických nástrojů umožňujících v čase analyzovat problematiku území. Nejsem si zcela jist, zda má tato analytická činnost být součástí územního plánu, nebo zda by měla stát nad plánovacími nástroji. Z praxe vím, jak málo pracují městské správy ve svém rozhodování se skutečnými analýzami. Velká města by tedy měla „povinně“ pracovat s určitým základním systémem analýz, které by měly odpovídat nejen obecně definovatelným potřebám, ale i určitým specifikům daného města a jeho sdílené rozvojové vizi. Podcenění aktivní role veřejné správy Veřejná správa jako celek dosud považuje územní plánování, resp. plánování za cosi nepotřebného, rušícího a komplikujícího život. Jakkoliv se situace mění, stále se setkávám s tendencí dělat územní plán jen v minimálním rozsahu odpovídajícím stavebnímu zákonu a se zásadním nepochopením významu tohoto dokumentu ze strany samosprávy.
Patrné je to právě v úrovni zadání, která jsou v naprosté většině případů formální, nepřehledná, opakují obecné pravdy uvedené ve stavebním zákoně a nadřazených dokumentech (PÚR, ZÚR) a pokud obsahují nějaké požadavky obce, jde o neuspořádaný seznam přání, z nichž většina není nástroji územního plánování řešitelná. Zde je obrovský prostor pro práci profesionálů směřující k rehabilitaci plánování a územního plánování jako nástrojů rozvoje města a k vysvětlení úlohy zadání jako zcela zásadního momentu, který určí kvalitu plánu a efektivitu rozvoje obce. Krajina jako předmět plánování Jako člověk s jiným profesním základem se nedomnívám, že je možné unifikovat metody popisu prostředí vystavěného a prostředí volného – viz např. � kapitolu c/03–3.1.5 vs. kapitolu a/3.2.3. Odlišnost přístupu a popisu vyplývá ze samotné úlohy obou prostředí v území města, z významu procesů zde probíhajících (společenské a přírodní) i ze struktur reprezentujících individuálně popsatelné jednotky. Velmi podstatným aspektem odlišného přístupu jsou i účel a strukturální charakteristiky změn v zastavěném území a v nezastavěné/volné krajině a právní povaha rozhodování o těchto změnách. Participace V � kapitole c/05 : Procesy se významně uplatňuje pojem participace jako jeden z předpokladů úspěšného zvládnutí plánovacího procesu a reálné implementace plánu. Lze souhlasit s tvrzením, že nejde najít jednotný model participace pro všechny případy a že participace musí být vždy šitá na míru danému městu a plánu. Zásadní otázkou je, jakým způsobem participaci načasovat. Zcela určitě musí být součástí strategického rozhodování o územním rozvoji obce, je ovšem k diskusi, zda má být i součástí sběru dat a analýz (např. ÚAP) a vytváření implementačního dokumentu plánu. Hrozí totiž stav „únavy“ z participace. Rozhodně všechny procesy ale musí být transparentní, musí být zajištěno otevřené poskytování informací a možnost zpětné vazby od aktérů včetně reakce na tuto vazbu. Udržitelný rozvoj obce Součástí procesu územního plánování musí být jeho „oponentura“ z hlediska udržitelného rozvoje obce. Stávající způsob VVURÚ (Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území) takovou oponenturou být nemůže, protože je nepřehledný, často naplňovaný pouze formálně (s výjimkou částí A – SEA a B – Natura 2000). Bylo by tedy vhodné pro pojetí „VVURÚ“ zajistit stejně kvalifikovaný názor jako na zadání (a v souvislosti s ním na obsah, pojetí a procesy) územního plánu dané tímto výzkumem.
resumé konzultantů — Úvod / Resumé konzutantů
1
�
16. 4. 2015 / FA ČVUT v Praze jj jp jk in rv zz ms
---------- ---------- ---------- ---------- ---------- ---------- ----------
Jan Jehlík Jiří Plos Jiří Klokočka Ivan Nosek Robert Votický Zdeněk Zavřel Milan Svoboda
iii—2
z
109 iii 2
resumé konzultantů — Rozhovor s konzultanty
Rozhovor s konzultanty
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
jp — V elkým tématem v procesu zadávání územních plánů, které často zmiňujete, jsou různé poradní nebo plánovací komise. U nás podobné komise často fungují jako orgán, který v dané věci sice rozhoduje, ale nemá za ni odpovědnost. Absence odpovědnosti vede k extrémním názorům, které ničí debatu hned na samém začátku, a to se také odrazí na výsledku. Daří se tomu v zahraničí předcházet? jk — M ůžu mluvit na základě zkušenosti z Belgie, stále totiž předsedám šesti takovým komisím ve Flandrech. Nesetkávám se s tak extrémními názory jako v Česku. Složení komisí je dané zákonem, tzn. v každé komisi zasedá určitý počet odborníků, určitý počet zástupců veřejných institucí a určitý počet politiků. Na rozhodnutí komise je závislý každý urbanistický plán, ne jenom stavební povolení. Zasedání komise má několik fází. V první fázi přichází autor plánu vysvětlit, o co v jeho záměru jde. Pak se o něm diskutuje. V těchto dvou fázích můžou být přítomni všichni včetně zastupitelů obce. Potom přijde na řadu formulování stanoviska, kdy musí politici zasedání komise opustit. Takže zastupitelé včetně starosty ví, o čem se diskutovalo, jaké názory a požadavky zazněly, ale samotného rozhodnutí se již neúčastní. Další fáze se tedy odehrává bez zástupců politické moci, jen za účasti zástupců občanských spolků a různých institucí. Je jasné, že každý hájí své zájmy a jen těžko se dochází ke kompromisu. Nicméně konsensus se ve většině případů nalezne a nakonec ani není potřeba hlasovat. Komise vydá stanovisko jako doporučení městské radě, která ho sice nemusí stoprocentně akceptovat, ale pokud ho nerespektuje, musí jednoznačně a zevrubně popsat důvody, proč se jím neřídí. Zatím jsem nezažil, že by se během zasedání komise vytvořila nějaká extrémní či neakceptovatelná stanoviska. jj — F orma těchto komisí mi připomíná porotu architektonické soutěže, která je snad jedinou funkční a stabilní obdobou plánovacích komisí v ČR. Každá porota má závislou část členů, která vždy zastupuje místní zájmy. Absolvoval jsem již velké množství různých zasedání porot. Místní politici byli z devadesáti procent nadšení, že nalezli s architekty společnou řeč a cestu. Jde o obecný princip demokracie, kde se tříbí názory. jk — V Belgii je jednoznačně stanoveno zákonem, že každá obec – a jen ve Flandrech je 308 obcí – musí takovou komisi mít. Bez ní neschválí Brusel či vyšší orgán provincie žádný plán. in — V Německu máme podobnou zkušenost, i když historie poradních komisí není až tak dlouhá. Zřizovat je začala původně tři města – Cáchy, Kolín nad Rýnem a Düsseldorf. Nyní má podobnou strukturu komisí, jak jsem ji načrtl ve svém elaborátu, celkem 38 měst v Severním Porýní-Vestfálsku, což znamená téměř 18 milionů obyvatel. Velice se to těmto městům vyplácí. Stejně jako v Belgii i zde je možné dojít ke kompromisu bez hlasování. Nutno podotknout, že členství v komisi je vždy čestná funkce, která není placená.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
zz — A no, v Nizozemsku existuje zákon o územním plánování, který v době, kdy jsem tam byl, naplňovalo ministerstvo prostorového plánování a bytové politiky (Ministerie van Volkshuisvesting, Ruimtelijke Ordening en Milieu – pozn. red.). V roce 2010 agenda plánování přešla pod jiné ministerstvo, ale jinak celý aparát zůstal beze změny. Důležitá v procesu územního řízení je tradice tzv. welstandcollege (volně přeloženo jako „estetická komise“), která vznikla už v době, kdy se stavěl Amsterdam Zuid (Jih), tedy po první světové válce. Jedná se o odborný poradní orgán, který se zabývá všemi projekty od menšího urbanistického měřítka až po jednotlivé stavby, od principů plánování až po detaily. V tomto orgánu sedí městští úředníci a nezávislí architekti, politici v něm nejsou. Welstandcollege fungují víceméně jako stavební úřady a jednou za čtyři roky se obměňuje jejich složení. jj — J ak funguje v Nizozemsku proces územního řízení a stavebního povolení? zz — Z jednodušeně řečeno, v každé obci je přepážka, kam architekt odevzdá potřebnou dokumentaci a dále se o ni nemusí příliš starat. Povolování staveb má na starosti tzv. Bouw- en Woningtoezicht, jakési stavební oddělení, které zajišťuje všechna potřebná povolení a dokumentaci od požárních specialistů, hygieniků, řeší napojení na infrastrukturu, dříve dokonce provádělo i kontrolu statiky atd. Stavební oddělení má své inspektory, kteří ze zákona musí obstarat všechna potřebná stanoviska. A jedním z těchto stanovisek je i vyjádření welstandscollege. Často se stane, že welstandcollege projekt neschválí a architekt ho pak musí předělávat. Důležité je, že na vývoj projektu je dost času, protože se začíná téměř se skicou a prostřednictvím stavebního oddělení je možnost konzultovat záměr se všemi dotčenými orgány od náčrtu až po konečný výsledek. jj — P rofesor Votický ve své zprávě popisuje, že díky povinným poplatkům je služba konzultace a postupné evaluace projektů ve spolupráci s komisemi lépe vymahatelná. Že když za něco platím, můžu to také požadovat v co nejvyšší kvalitě… rv — Č asto se odvolávám na diagram klíčových vztahů londýnského plánování, který vysvětluje, jak je strukturovaný plánovací proces v celé konglomeraci. Městské části musí mít ze zákona připravenou plánovací politiku a pak hrají podstatnou roli při doplňování strategického plánu, při schvalování jednotlivých kroků apod. Do toho vstupují vládní organizace, hygiena, politika rezidenční výstavby a spousta dalších institucí. ZÁVISLOSTI A KLÍČOVÉ VZTAHY - MĚSTSKÉ ČÁSTI LONDÝNA PARTNERSKÉ STRATEGIE: ODPAD, ZDRAVOTNICTVÍ, ZLOČINNOST + NEPOKOJE
KOMUNITNÍ STRATEGIE MĚSTSKÉ ČÁSTI A DALŠÍ STRATEGIE
VLÁDNÍ PLÁNOVACÍ POLITIKA
LONDÝNSKÝ PLÁN + STRATEGIE PRO RODINY VELKÉHO LONDÝNA
jk — V Belgii je členství placené, je to cca 60 euro pro jednoho člena za zasedání, předseda komise má zhruba dvojnásobek. CENTRÁLNÍ STRATEGIE DOKUMENT PLÁNOVANÉHO ROZVOJE (DPR)
jj — M áte i vy ostatní nějaké zkušenosti s podobnými komisemi? zz — J á jsem v žádné takové komisi nikdy nebyl a nevím tedy, jak rozhodovací proces probíhá v Nizozemsku na nejvyšší úrovni územního plánování. Schvalovacího procesu jsem se ale vždy zúčastnil z pozice architekta, který potřebuje obhájit svůj projekt. Základní rozdíl mezi nizozemskou a českou praxí je v důsledném rozdělení pravomocí státní správy do tří základních vrstev: obecní, provinční a celostátní. Zodpovědnost a pravomoci jednotlivých vrstev jsou přesně definovány a dlouhodobé strategie, včetně dílčích plánů, jsou dobře koordinovány. Vždy záleží na financích. V momentě, kdy státní plánovací komise rozhodne, že je například potřeba přestavět starou čtvrť ve městě, je zároveň ze státního rozpočtu uvolněn náležitý objem peněz k realizaci takového záměru. jj — C o se týče státní úrovně, v České republice existuje Politika územního rozvoje. Je v Nizozemsku nějaký podobný dokument nebo instituce, která by naplňovala státní zájmy z hlediska územního plánování?
ALOKACE LOKALIT DPR
MANAGEMENT ROZVOJE DPR
AKČNÍ PLÁN PRO ÚZEMÍ MČ
DOPLŇUJÍCÍ PLÁNOVACÍ DOKUMENTY (DPD)
struktura místního rozvoje
�
z/002 Závislosti a klíčové vztahy: městské části Londýna
LONDÝNSKÝ PLÁN DOPLŇUJÍCÍ PLÁNOVACÍ POUČENÍ
LONDÝNSKÝ PLÁN REGENERAČNÍ A PŘÍLEŽITOSTNÍ OBLASTI A ÚZEMÍ
LONDÝNSKÁ REZIDENČNÍ STRATEGIE
LONDÝNSKÝ PLÁN RELEVANTNÍ KRAJSKÁ STRUKTURA ROZVOJE (DOPRAVNÍ, REZIDENČNÍ A EKONOMICKÁ STRATEGIE ROZVOJE)
MÍSTNÍ ROZVOJOVÉ STRUKTURY SOUSEDÍCÍCH MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ
z
111 iii 2
resumé konzultantů — Rozhovor s konzultanty
110
Chtěl bych zdůraznit, že v Anglii nikdy nenastane situace, aby obec nebo region neměly připravený strategický plán. Tam je to naprosto automatická věc. Větší konglomerace, jakou je Londýn, má speciální plán, pod který spadá i strategická rovina. Británie má velmi tradiční, silně demokratický systém, což znamená, že se všechno musí důkladně projednávat. Existují zde velmi promyšlené participační programy pro veřejnost, které ale proces projednávání plánů extrémně prodražují. Za vlády Margaret Thatcherové byla snaha náklady spojené s pořizováním plánů redukovat, a proto byla například zrušena první fáze konzultací, z níž se stal pouze telefonický kontakt. Za každý krok v procesu vzniku plánu, od konceptu až po detail, se platí různé poplatky. To nakonec vedlo k odstranění nekonečných a často zbytečných diskusí developerů i různých aktivistů. Snaha ušetřit vlastně donutila investory, aby k projednání podávali už hotové návrhy. Plánovací komise v Londýně také existují. Zajímavé na tom je, že veřejnost má celkem striktní pravidla, co smí komentovat a připomínkovat a co už ne. Zdánlivou nevýhodou silně demokratického systému totiž je, že v plánovacích komisích, které rozhodují o věcech velkého i malého měřítka, sedí lidé, kteří se v podstatě neorientují v urbanismu ani architektuře. Předseda komise se ale zpravidla obrací na plánovací oddělení dané městské části nebo obce, kde již sedí erudovaní odborníci. Komise se tak může veřejně opřít o kvalifikované názory, které jsou většinou akceptovány – vyspělá demokracie se totiž pozná podle důvěry v odbornost a expertům je skutečně nasloucháno. jj — P ředseda komise tedy plní roli důležitého komunikátora. rv — A no, je to vlastně hlavní moderátor debaty. O územních záměrech se rozhoduje v širokém fóru, velká část jednání je přístupná veřejnosti. Debata se ale řídí striktními pravidly, nesmí v ní být žádné osobní zájmy, musí se argumentovat věcně. Pokud se někdo pravidel nedrží, je automaticky diskvalifikován z celého procesu projednávání. jj — V ydává plánovací komise také rozhodnutí? Od toho není žádný další úřad? rv — N ení. Celý proces se odehrává v těchto krocích: předložení dokumentace, komentář plánovací komise a projednávání s veřejností. Výsledek jednání jde zpátky k plánovací komisi, která vydá rozhodnutí – povolení nebo zamítnutí. Důležité je zmínit, že v plánovacím oddělení obcí nejsou jenom urbanisté a architekti, ale také plánovači („planners“). Legislativní rámec celého procesu je natolik komplikovaný, že není možné, aby ho znal každý architekt. Na to jsou v Británii specialisté, kteří sledují správnost postupu dle příslušných zákonů. jp — D omníval jsem se, že závěrečné rozhodnutí je vždycky politické. Jestliže rozhodnutí vydá plánovací komise, k jaké instituci se pak může účastník řízení odvolat? rv — O pět k plánovací komisi. jp — A le když s jejím rozhodnutím někdo nesouhlasí? jj — M yslím, že se v tomto případě jedná o úplně jiný druh komise, než na jaký jsme zvyklí z obecních zastupitelstev v Česku. V Británii plní tato komise roli úřadu, kdežto u nás je vždy jen poradním orgánem. Nechci teď rozebírat právní pozadí evropských států, zvláště těch anglosaských, kde je právo opravdu hodně jiné. Princip je ale pořád stejný: všechno je to o zodpovědnosti. Je zde totiž ještě jeden důvod, proč mě téma plánovacích komisí zajímá, a to sice vztah podrobnosti plánu a územního rozhodnutí. Domnívám se, že na jedné straně by měly být spíše obecnější plány a na druhé straně podrobnější způsoby, jak poznat realitu a individuálně vzhledem k dané situaci rozhodnout. A na třetí straně je jakýsi public-private partnership, zkrátka kontinuální debata s developery. Ti jsou u nás vnímáni negativně jako dravci, ale přiznejme si, že v rozvoji města hrají klíčovou roli. Mám pocit, že nám stále schází vůle se dohodnout a o projektech raději rozhodují za zavřenými dveřmi anonymní úředníci, kteří sice dbají na dodržení všech zákonů, ale neumí kvalifikovaně posoudit individuální situaci vymykající se ze zavedených standardů. zz — M yslím, že jde také o odhad toho, co je potřeba rozhodnout. Protože podrobnost plánu, která se v Česku vyžaduje jako podklad pro územní rozhodnutí, je téměř na úrovni prováděcí dokumentace. To je naprostý nesmysl, který likviduje významný prostor pro případné změny či vylepšení celého projektu. Přitom v momentě územního záměru
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
není potřeba vědět nic jiného, než urbanistické návaznosti a odpovídající měřítko. Ze strachu, aby se proces stavby náhodou nevymkl z rukou, se vyžaduje kompletní a detailní informace o projektu, který se už následně nemůže vyvíjet. jp — Z vašich zahraničních zkušeností je vidět, jak důležitá je vůbec ona možnost konzultovat své návrhy s dalšími odborníky, s veřejností, a tím vývoj projektu usměrňovat. rv — A bychom se ale vyhnuli nepatřičné glorifikaci evropských plánovacích systémů. Britský poválečný systém se potýkal s řadou problémů, protože vycházel víceméně z modernistických principů funkčního zónování a byl kritizován mnoha urbanisty. Významný krok byl učiněn až změnou zónovacího systému na systém pracující s prostorovým uspořádáním území. První, kdo tuto změnu zavedl, byl Londýn, nyní nový systém plánování adaptuje Liverpool a další města. jj — N yní jsme se bavili o způsobech dohadování a rozhodování. Podmínkou dohody a rozhodnutí je ovšem vždy nějaký záměr nebo vize. V Česku se velmi rychle stávají módou a zaklínadlem slova „strategie“ nebo „strategický plán“, aniž bychom tušili, o co ve skutečnosti jde. Je zde zřejmý nezájem politiků o tuto oblast. ms — Ú zemní plán stanoví základní principy. Následovat by měl další krok, který jednotlivé záměry upřesní a zformuluje. Problém je, že se to z hlediska stavebního zákona nesmí. Jakékoliv procesní ustanovení nemůže být součástí územního plánu. Z výstupů celého výzkumu metodiky zadávání územních plánů je cítit volání po městské strategii, která by se stala klíčovým podkladem pro koncipování územního plánu. Jenže strategické plánování je v české legislativě osloveno pouze jedním paragrafem v zákoně o obcích, navíc tam ani není slovo „strategie“, nýbrž „program rozvoje územního obvodu obce“. Důležité je si uvědomit, že územnímu plánování nepřísluší pouze jeden zákon, ale vztahuje se na něj podstatně větší část české legislativy. Jednotlivé zákony ale nejsou dostatečně provázány a v řadě míst si dokonce odporují. Domnívám se, že by měla vzniknout jakási „strategie územního rozvoje“, která by měla být povinnou součástí územního plánování. Stanovila by základní strategické postupy a musela by vzniknout participativním způsobem, ve spolupráci se všemi důležitými aktéry od aktivistů po developery, od politiků po úředníky. Územní plán by tím pádem byl skutečnou shodou na rozvoji území. Na tento zastřešující plán by pak navázal jeden nebo více implementačních plánů, které by území řešily ve větší podrobnosti. Možná ale přijdeme na to, že implementační nástroje už nejsou potřeba a implementace záměrů se může odehrávat procesní formou. jj — T o je otázka na Jiřího Klokočku, který mluví o belgickém způsobu plánování ve třech úrovních: strukturální plán, územní plán, prováděcí urbanistický plán. Nejsem si úplně jistý, zda úrovně mají být tři, zda se to všechno nemá odehrát v rámci jednoho dokumentu, který by zahrnoval strategickou, regulativní a procesní rovinu. Anebo zda by neměl existovat strategický plán nezávislý na územním plánu, který by se neustále obnovoval. Obávám se totiž, že strategické plány jsou v českém prostředí opravdu módní záležitostí, která nespěje k žádným smysluplným výsledkům. jk — R ozdělil jsem způsob plánování do tří úrovní jenom proto, že dle mého názoru je vkládání ambice dosažení kvality prostoru do územního plánu ztracená věc. Územní plán by měl být možná jen čistě právní dokument, který vůbec nemá ambici zabývat se např. koncepcí zeleně a vysazováním stromořadí. Proč tedy plánování nerozdělit na bazální vizi, kterou na základě belgické inspirace nazývám strukturálním plánem, a na případnou definici prostorových kvalit a její právní zakotvení formou prováděcích (regulačních) plánů? Dnes nemá cenu určovat, jaké vize budou mít města za dvacet let z hlediska prostorové kvality. in — V Německu se pod pojmem „územní plán“ rozumí dokument stanovující plošné využití území. Od padesátých let 20. století se německý stavební zákon moc nezměnil, měl pouze několik dodatků. V územním plánu se vždy řeší celé město, ne jednotlivé katastry. Platnost územního plánu je obvykle 25 let, protože kratší dobu platnosti by bylo velice složité projednat, což znamená, že plán vytváří jen jakousi platformu pro základní vizi vývoje města. Teprve z tohoto obecného dokumentu se odvozují
z
113 iii 2
resumé konzultantů — Rozhovor s konzultanty
112
řešení pro jednotlivé lokality, která jsou předkládána ke schválení politikům vždy v návaznosti na finanční možnosti dané obce. jp — O tázka Jana Jehlíka směřovala spíše k tomu, do jaké míry jsou všechny plánovací úrovně slučitelné do jednoho dokumentu. O něco podobného jsme se pokusili, když jsme připravovali územní plán pro Ústí nad Labem, který dodnes považuji za jeden z nejlepších plánů vůbec. Tenkrát se nám podařilo ukotvit do plánu jak strategickou, tak taktickou i operační rovinu. Byla v něm zachycena například i základní struktura veřejných prostranství. jj — V tu dobu ale existoval i program rozvoje města. Dostáváme se zpátky k tomu, čím jsme se ve výzkumu zabývali, totiž k matrixu základních otázek: co se zobrazuje, co se popisuje a co se předepisuje. Typicky struktura veřejných prostranství se v plánu pouze zobrazí – taková informace musí být vizualizovaná. Naopak popsat můžeme například lokality, nikoliv ve smyslu parcel, ale ve smyslu částí území s podobným charakterem. Ten se sice obtížně popisuje, nicméně vždy je spjatý jak s funkcí, tak s prostorovou strukturou a typologií. Popis definuje charakter pomocí určitých příměrů a vlastností prostředí, předpis pak například stanovuje maximální výšku objektů. Z toho vyplývá otázka, zdali má územní plán obsahovat více prostorových, respektive podrobnějších informací. V Česku obecně panuje strach z regulačních plánů, protože je téměř nelze podle stávající legislativy projednat. Pořízení regulačního plánu je ještě mnohem obtížnější než proces územního řízení. Zvláště menší města, která nemají tolik peněz a energie, s regulačními plány ani nepočítají, proto chtějí dostat co nejvíc informací do jednoho dokumentu. in — R egulační plány jsou velkým tématem. V Německu se nikdy nedělají pod tlakem. Pořizují se ale z několika důvodů: zaprvé v určitých historických oblastech, jimž je potřeba přiřknout nějaký charakter, zadruhé v regeneračních či transformačních územích, které je potřeba udržet pod kontrolou, a zatřetí se regulační plány pořizují pro území, v nichž se očekávají nekontrolovatelné investice. Vzhledem k technologickému pokroku a změnám ve výrobní struktuře dochází k rozsáhlému opouštění ploch v intravilánu, což je velký problém. Prostřednictvím regulačního plánu lze pak donutit budoucí investory, aby například zajistili pracovní místa pro transformovanou lokalitu. jp — T akový dokument má ovšem úplně jinou povahu, než na kterou jsme v ČR zvyklí. rv — K dyž se podíváte na plánovací legislativu v Británii, zjistíte, že jde vlastně o kontrolu. Územně plánovací dokumentace zajistí funkční rozdělení území, rozvoj infrastruktury, zkvalitnění dopravy, atd. a zároveň stanoví kontrolu, aby vše splňovalo zákonné podmínky. V širším slova smyslu se jedná o opravdovou strategii. Ta věnuje se především dvěma věcem: zajištění pracovních míst a rozvoj rezidenční výstavby. Plánování tak má vliv na (zejména sociální) bydlení a na zaměstnanost. jp — P řesně to ale české plány vůbec neobsahují. Rozumím tomu, proč české obce často požadují detailní plány. Ty důvody jsou v podstatě dva: jednak úřady mají dojem, že potřebují co nejpřesnější informace, aby mohly rychle rozhodovat a nemusely se na nic ptát, jednak jsou si vědomy toho, že v okamžiku schválení detailního plánu mají za sebou jednání se všemi dotčenými orgány. Nikomu se nechce otvírat dvakrát stejný proces projednávání, nejdříve při koncepčním záměru a posléze při detailnější rozpracovanosti úlohy. Všichni jsou rádi, že jednání s příslušnými institucemi můžou absolvovat jenom jednou. Jak jsou na tom jiné evropské státy co se týče počtu dotčených orgánů státní správy? V ČR jich je 34… jk — V Belgii je to mnohem méně, než v Česku, tuším, že cca 15. Nicméně to, co jste teď zmínil, je kontradikce. Obec sice nyní chce spoustu detailů, jenže hned příští rok vidí, že kvůli těmto detailům není plán dost flexibilní a je potřeba ho zase předělat. Chtěl bych se ale ještě vrátit k tomu, co zde bylo řečeno, že by měl územní plán obsahovat více prostorových informací. V Belgii se ještě více klade důraz na to, aby plány obsahovaly i sociální aspekty. Například minimálně 10 % bytů z celého nově budovaného fondu musí mít parametry sociálního bydlení. Zároveň se dbá na energetické aspekty – např. velké skleněné plochy se smějí orientovat jen na jih.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Regulační plán nelze schválit, pokud neobsahuje poznámku, že obytné místnosti nesmějí být orientovány na sever. jj — Z dá se, že daleko vážnějším problémem je způsob interpretace, respektive implementace obecnějších věcí než implementace konkrétních požadavků. I regulační plán je stále ještě obecný. V rámci procesu rozhodování o investici – a je jedno, zda jde o investici veřejnou nebo developerskou – se musí hledat shoda na nějaké obecnější strategii, například na prosazování nízkoenergetických domů. Protože pokud mám o něčem rozhodnout, pak potřebuji odůvodnění, v němž se mohu odkázat právě na obecně sdílený princip. Odůvodnění jsou přitom jedním z nejslabších míst správních rozhodnutí v Česku. Dobře mohu svůj záměr zdůvodnit jedině v případě, že znám počáteční záměr a obecné cíle. Jedná se de facto o politickou strategii kvality života, kterou musí obec dlouhodobě prosazovat. Architekt je pak jenom jedním z mnoha specialistů, kteří se snaží sdílenou vizi implementovat. zz — K dyž jsme mluvili o třech plánovacích vrstvách – strategické, taktické a operační – připadalo mi, že strategická úroveň v Česku samozřejmě existuje, jen se o ní moc nemluví. Připomíná mi to Koolhaasův Třeštící New York, kdy se autor vlastně pokusil zpětně odvodit manifest, který dal vzniknout New Yorku. Ze stávající podoby města odvodil manifest, který měl definovat, jak bude město vypadat. Paralelu vidím s českou strategií, která je zkrátka negativní. Bylo by asi velmi dobré skutečnou strategii popsat, a to zcela neúprosně jako sypání písku do mašiny, nadvládu dezinformací a dezorientace, protože se tak skutečně chováme. Je to strategie totálního zmatku. Nicméně myslím, že jsme takového popisu schopní až ex post. ms — D o svého elaborátu jsem sice napsal, že potřebujeme strategii, ale nemyslel jsem tím její dnešní podobu. Současné programy rozvoje obcí a měst jsou, až na pár výjimek, „pětiletky“. To nemá se strategií nic společného. Strategií rozumím rozhodnutí, že budu po určitou dobu někam směřovat, protože je to potřeba. Strategií například je, jak bylo řečeno v případě Německa, že každá rozvojová oblast musí přinášet nová pracovní místa a nové bydlení. To je politika, která byla ukotvena a směřuje se k ní. Nebo že se v Belgii uvažuje o nutných úsporách energie, to je přece také strategie. To samé platí v Nizozemsku… zz — H olanďané se od Čechů liší především tím, že nejsou schopni žít v negativní strategii. To už by se totiž dávno utopili v moři. Oni musejí mít pozitivní strategii, aby vůbec přežili. ms — K dyž jsem se o tom s Holanďany bavil, považovali za naprosto normální, když se na vládní úrovni rozhodne, že financování některého z regionů bude na příštích pět let razantně omezeno, protože je už dostatečně rozvinutý a peníze jsou potřeba jinde. To je strategie, kterou si v Česku ani nedokážeme představit. Naši politici by se totiž v případě takového rozhodnutí báli, že v příštích volbách už nebudou zvoleni… zz — M oc si ale Nizozemsko neidealizujme. Populistická rozhodnutí se tam odehrávají také. ms — N icméně na úrovni města jsou politici schopni flexibilně reagovat na jeho rozvojový potenciál, umí přihlédnout k jeho připravenosti, jeho potřebám, sociálním aspektům, rozvrstvení obyvatelstva apod. Tyto věci se u nás vůbec nesledují. in — C htěl bych připomenout jednu zásadní věc. Mimořádným tématem v rámci územního plánu je střed města. Německo se tím nyní hodně zabývá. Středy měst zaznamenávají velký úbytek obyvatel a změny urbanistické struktury a stavební substance. Tento problém není dostatečně pojmenovaný a příliš se neví, jak ho řešit. Nemohu teď nevzpomenout město, kde jsem vyrostl, totiž Teplice. Tam je tento problém naprosto evidentní. Středové funkce města byly přeneseny na okraj a z centra je pouze lázeňský kout bez stálých obyvatel. To samé se týká Prahy. jj — M yslím, že to samé se týká Londýna. Profesor Votický to ve svých textech také artikuloval. rv — A no, zmiňoval jsem to a velmi to souvisí právě s celkovou strategií města. V zájmu měst je, aby ve strategickém plánu, který sledují, měla zabudované konkrétní projekty
z
115 iii 2
resumé konzultantů — Rozhovor s konzultanty
114
na zlepšení určitých lokalit. Na základě strategie totiž dostávají podporu od státu ve formě grantů. Důležité je také zmínit tzv. Sekci 106 developmentu, díky níž je zaručena spolupráce soukromých developerů na zlepšování veřejného prostoru a služeb. Protože development je u veřejnosti a priori považován za něco negativního, co může městu uškodit. Když tedy přijde developer s komerčním projektem, z něhož bude mít zisk, první otázka od obce zní: „a co za to?“ Filozofie každého jednání obce s developerem tedy je: „ano, na základě Sekce 106 váš projekt podpoříme, ale potřebujeme v daném místě novou školu a nový park“. Soukromý developer je na svoje náklady zbuduje a přispěje tak k obecnému blahu. Obec má své požadavky obvykle velmi dobře připravené na základě celkové strategie. jj — S oučasně jste ale říkal, že předprojekční debata se kvůli poplatkům omezuje… rv — A no, ale to se týká pouze dílčích plánů. Diskuse o strategii, respektive strategických plánech nijak omezena není. Řada věcí se také předjednává spíše neformálně. jj — Z ajímalo by mě, jak tento princip „něco za něco“ konkrétně funguje. V české legislativě také existuje institut plánovací smlouvy, díky němuž je developer porušující status quo nucen přispět ke kultivaci veřejného prostoru. Obvykle ale moc nevíme, kdy to po developerech vyžadovat, takže plánovací smlouvu uplatňujeme pouze v případě nejkřehčích území. Na rozdíl od zkušenějších kapitalistických zemí ještě neumíme vést seriózní obchodní jednání. Velkým problémem u nás je korupce, která často znemožní dosažení skutečně žádoucího výsledku s jednoznačným benefitem pro veřejnost. rv — K tomu můžu jedině uvést konkrétní příklad z Londýna: prof. Peter Bishop, který – ještě než přešel do privátní sféry „plánovačů“ – byl jednatelem za městské části Camden a Islington na King‘s Cross, jednou řekl: „během svého pětadvacetiletého působení jsem se ani jednou nesetkal s korupčním jednáním.“ A to je člověk, který sehrál klíčovou roli při vyjednávání jednoho z největších evropských developerských projektů. Co dodat? jj — J e vidět, že to jde. in — D obrým příkladem komunikace mezi investorem a městem je například autobusové nádraží se supermarketem Billa v Litomyšli. V oboustranném zájmu bylo vybudování kvalitního městského prostoru a myslím, že se to velmi podařilo. jj — V ždycky se jedná víceméně o obchodní jednání na principu „win-win strategy“. Z toho přirozeně vyplývá požadavek, aby byly obě jednající strany stejně silné. Obávám se, že u nás často se silnými hráči na trhu jednají lidé, kteří ani netuší, co a jak by měli vyobchodovat, protože na to neexistuje žádný ceník. rv — T en by měl být právě součástí strategie. zz — V Nizozemsku za město vyjednávají vždy dvě osoby: radní pro územní plánování a ředitel pozemkového úřadu. To jsou jediní jednatelé, kteří můžou učinit důležitá obchodní rozhodnutí a diktovat si podmínky. Velkou výhodou holandských měst je, že vlastní většinu pozemků, které od druhé světové války stále neopustila. Mají k dispozici nástroj jakéhosi leasingu na sto let, který městům poskytuje silnou pozici, z níž mohou developera nutit do čehokoli. Zásadní rozdíl mezi nizozemskou a českou praxí tedy spočívá v pozemkové politice. U nás už je téměř všechna půda rozprodaná a města nemají dostatečné nástroje, jak ovlivňovat developerské záměry. in — V Kolíně nad Rýnem svou roli hraje také tzv. obchodní komora, v níž sedí starousedlíci. Jsou to většinou vzdělaní lidé a zároveň dobří obchodníci. Ti mají samozřejmý zájem na tom, aby v určitých oblastech města došlo ke kultivaci nebo oživení prostoru. jj — P ři prosazování strategií vždy narážíme na vyspělost demokracie nebo na jakousi obecnou psychiku národa. Ve vyspělých zemí je standardem, že se dodržují sliby. U nás dáme jeden den někomu své slovo a druhý den je všechno jinak. Plány by tu měly být od toho, aby všichni aktéři v území měli stejné a stabilní podmínky, aby byla jasně nastavena pravidla hry. Nestabilní právní prostředí jenom nahrává zmatku a korupčnímu jednání.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
Směřuji teď k tématu účasti veřejnosti na plánování města. V naší mladé demokracii je participace velmi citlivým tématem. V poslední době se objevují různí „profesionální participátoři“, kteří na práci s veřejností založili svůj byznys, dělají z participace technologii a přitom jim uniká podstata, kterou by mělo být dosažení dohody. Pro lepší ilustraci teď schválně zmíním dva extrémní názory: na jedné straně stojí představa, že lze na základě řízeného plebiscitu vyprodukovat výsledný návrh, na druhé straně je názor, že návrh musí dělat profesionál a spoluúčast lidí je potřeba minimalizovat, protože se s ní nelze dobrat dobrého výsledku. Náš svět urbanistů či plánovačů je pro lidi z jiných oborů často záměrně nesrozumitelný, mluvíme jakýmsi newspeakem a nedokážeme své představy dobře komunikovat. Jak vy vnímáte téma participace? jk — P řed chvílí zde bylo zmíněno, že politici nemají zájem o urbanismus. Já jsem ale přesvědčen, že chyba je na naší straně, a že zkrátka neumíme věci dobře vysvětlovat. Nevěřím tomu, že by politik neměl zájem, zvlášť když si uvědomí, že podoba města z urbanistického pohledu je nejlepší vizitkou jeho práce, kterou bezprostředně vnímají potenciální voliči. Měli bychom zřejmě používat dva jazyky – jeden profesní (jako mají například lékaři, když komunikují mezi sebou) a jeden takzvaně pro lidi (když doktor vysvětluje pacientovi, co mu vlastně je). jj — T akže chyba je na naší straně? jk — P odle mého názoru jednoznačně. Když bylo mým synům kolem deseti let, před každým jednáním jsem na nich zkoušel, zda pochopí, co jim chci říct. Když tomu rozuměli, věděl jsem, že můžu stejným způsobem vystupovat na jednání s veřejností a budu pochopen. ms — J á na to navážu. Když jsme zhruba před deseti lety pracovali na programu rozvoje města Plzně, tehdejší primátor Kalous narovinu řekl: „vy tomu určitě dobře rozumíte, ale my vůbec nevíme, o čem mluvíte“. Měl pravdu a donutil nás naučit se všechny věci srozumitelně vysvětlovat. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč se tvorba programu rozvoje povedla. Dle mého názoru je to ale jenom část participativního procesu. Schopnost participace jde ruku v ruce s určitým sociologickým jevem, s uvědoměním, že lidi nejsou ovce. V zemích na západ od nás nastal tento proces mnohem dříve; my se teď teprve probouzíme z více než čtyřicetiletého deliria režimů, které komunikaci příliš nepřály. Participace má v sobě dvě základní roviny: občané chtějí být dobře informování a zároveň potřebují předkladateli návrhu věřit, že to s nimi myslí dobře. Lidé jsou citliví a velmi rychle poznají, když někdo lže nebo když je jim něco zamlčeno. To je opravdu sociologický fenomén. Při přípravě projektu je určitě žádoucí přemýšlet kromě jiného o tom, jakým způsobem ho budeme komunikovat. Na druhou stranu, jak už bylo poznamenáno a jak je pro nás typické, se téma participace začíná převracet do druhého extrému, protože participovat je zkrátka v módě. Proto nemám přílišnou důvěru v dokumenty typu „manuál participace“. Domnívám se, že v rámci územního plánování má participace probíhat při přípravě strategie a zadání, ale při následné přípravě implementačního dokumentu už nikoliv, protože to už je speciální nástroj, kterému málokdo rozumí. Každá věc má mít svůj vlastní způsob komunikace. Jinak hrozí absurdní situace, kdy se z participace stane jakési fórum „křiklounů“, kteří nejsou schopni nahlédnout na projednávaný problém z větší perspektivy. Staré dobré české moudro praví „není člověk ten, který se zalíbí lidem všem.“ Důležité je si uvědomit, že tak to prostě je – každý projekt vyvolá spoustu negativních reakcí, protože ne všichni z něho budou profitovat a ne všichni mají možnost se k němu vyjádřit. Navíc každý územní či strategický plán je jiný a každé město či prostředí je jiné. in — C htěl bych uvést jeden příklad práce s veřejností. V Kolíně na Rýnem jsme došli tak daleko, že zaprvé se žádná veřejná projednávání nesmí odehrávat v době, kdy se hraje fotbal. A zadruhé: veškeré podklady a tiskové materiály musí být tak velké, aby se vešly do tašky. jk — Z cela logicky: jakýkoliv plán nebo dokument má tím větší šanci na úspěch, čím větší částí obyvatelstva je nesený. ms — N ebo aspoň akceptovaný.
z
117 iii 2
resumé konzultantů — Rozhovor s konzultanty
116
zz — K dyž jsem poprvé přijel do Nizozemska, spadl jsem doprostřed neuvěřitelného participačního procesu. Zajímavé na tom bylo, že například participační proces v Rotterdamu a v Amsterdamu byl diametrálně odlišný. V Rotterdamu vznikla velmi rychle jakási vrstva manipulátorů, kteří začali zneužívat naivitu občanů ve svůj prospěch. V Amsterdamu se toto nestalo. Zřejmě je tam vzdělanější obyvatelstvo, které okamžitě odhalilo všechny pokoutné úmysly. Prosazování nějakého záměru je vždy tak trochu veřejné divadlo. rv — V Británii je participace všeobecně chápána opět jako přirozená součást demokracie. Žádný politik by se neodvážil podporovat něco, co nebylo konzultováno a projednáno se všemi dotčenými občany. Britové se mohou opřít o hlubokou tradici a propracovaný „management veřejného vystupování“. Z Ameriky známe termín „advocacy planning“, s nímž se musí počítat. Když se něco prosazuje silou a proti vůli většiny, může se snadno stát, že to nakonec neprojde, což může mít devastující následky například pro již rozestavěný kus města. Je důležité počítat se všemi alternativami a jít do projednávání bez vnucování vlastních představ. jj — V rátil bych se ještě k managementu veřejného projednávání, k jeho režii. V jakékoli negociaci má každý svou roli. Připadá mi, že participaci lze využít k iluzi, kdy má většina účastníků pocit, že jim bylo vyhověno, přitom se ale stali obětí hry silnějších hráčů, kteří vývoj manipulativně a protidemokraticky zvrátili ve svůj prospěch. Třeba jenom proto, že silnější hráč nedal lidem k dispozici všechny karty. jk — P articipace ale přece neznamená dělat přesně to, co lidé chtějí, ale vyslechnout je. Dát jim pocit spoluúčasti. Poslední rozhodnutí je vždy politické, tzn. prostřednictvím volených zástupců. V Belgii jsou dokonce specializované kanceláře, které se soustřeďují pouze na participaci, popřípadě na režii projektu. Je to docela věda. Už jenom klást správné anketní otázky tak, aby byly dobře směřované a nemanipulativní, není vůbec jednoduché. ms — P articipační proces je výborný především z toho důvodu, že dokáže zvrátit případné zrůdnosti, které by se velmi negativně podepsaly na tváři obce. Ale na druhou stranu musím vzpomenout předloňskou přednášku Enriqua Peñalosy, bývalého starosty Bogoty, kterému jsme tleskali za to, co všechno ve svém městě za poměrně krátký čas dokázal. V jeho případě šlo jednoznačně o direktivní proces, kde nebyl ani náznak participace. Podobné strategie tu v podstatě obdivujeme, přitom se vždy jedná téměř o diktátorská rozhodnutí. jj — N apadá mě ještě jedna věc. Pro běžného občana je daleko srozumitelnější malé měřítko. Pokud předkládáme návrh ulice, kterou můžeme lidem ukázat na modelu nebo promítnout na vizualizaci, z níž bude jasné, kde budou stromy, pak je to snadno pochopitelné. V okamžiku, kdy předkládáme plán města v měřítku 1 : 25 000 nebo dokonce 1 : 50 000, stává se z našeho návrhu velké abstraktum, které každý není schopen přečíst. Občané pak na územním plánu hledají své bydliště a zajímá je jenom jeho bezprostřední okolí, než aby se zabývali celkovou koncepcí města. Co s tím? rv — P articipovat online. Zcela zásadní roli hraje přístupnost informací a možnost vyjádřit se. Nástrojů k tomu sloužících je mnoho. Například londýnský plán je celý na webu. Dostupnost a srozumitelnost informací je dokonce součástí celoměstské strategie. ms — K aždá věc musí mít svůj participativní model. Je potřeba do přípravy dokumentů opravdu vtáhnout všechny lidi, i když to může být někdy trochu iluzorní. Při projednávání složitějších věcí se vyplatí oslovovat důležité aktéry nebo specialisty z jiných oborů, např. ekonomy, právníky, sociology... S nimi už nelze jen diskutovat, ale přímo se jich ptát na rady. Potom se lidé stanou skutečnou součástí plánovacího procesu a postaví se za plán ve chvíli, kdy se ho někdo pokusí shodit.
Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů
z
119 iii 2
resumé konzultantů — Rozhovor s konzultanty
118
[z]
doc. Ing. arch. Jan Jehlík a kol. Metodika zadávání územních plánů Závěrečná zpráva – Recenze – Resumé konzultantů vydalo České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury Thákurova 9 166 34 Praha 6 – Dejvice Kniha vznikla za podpory Programového projektu hlavního města Prahy Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města autorský kolektiv: Jan Jehlík, Bohumil Kováč, Petr Pelčák, Jiří Klokočka, Ivan Nosek, Milan Svoboda, Robert Votický, Zdeněk Zavřel editor: Filip Landa redakce: Edita Lisecová grafická úprava a sazba: Kateřina Dolejšová tisk: Didot. polygrafická společnost, s.r.o., Mánesova 92/1643, 120 00 Praha 2 – Vinohrady Vydání první, Praha 2015 Náklad 400 výtisků Počet stran 120
{ https://vp.fa.cvut.cz/vystupy/z/ } isbn 978-80-01-05768-1