MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka
Maturita z předmětu český jazyk Tradiční a státní maturita
Bakalářská práce
Brno 2009
Autor práce:
Vedoucí práce:
Michaela Juráková
doc. PhDr. Karla Ondrášková, CSc.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 10. 12. 2009
Michaela Juráková
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. PhDr. Karle Ondráškové, CSc., za ochotně poskytovanou odbornou pomoc při koncipování této bakalářské práce a osloveným pedagogům za spolupráci.
3
OBSAH OBSAH ....................................................................................................................... 4 ÚVOD ......................................................................................................................... 5 1.
Charakteristika současné maturitní zkoušky ................................................... 6
2.
Historický vývoj maturitní zkoušky................................................................ 7
3.
2.1.
Vývoj maturitní zkoušky do roku 1918 .................................................. 7
2.2.
Maturitní zkouška v letech 1918 – 1945 ............................................... 10
2.3.
Maturitní zkouška v období 1945 – 1989 ............................................. 12
Maturitní zkouška z předmětu český jazyk a literatura od devadesátých let aţ
po současnost ........................................................................................................ 15 3.1.
Český jazyk ........................................................................................... 15
3.2.
Literatura ............................................................................................... 16
4.
Dotazník o českém středoškolském systému ................................................ 18
5.
Nová (státní) maturita z předmětu český jazyk a literatura .......................... 21
6.
5.1.
Didaktický test ...................................................................................... 21
5.2.
Písemná práce ....................................................................................... 22
5.3.
Ústní zkouška ........................................................................................ 24
Rozhovor s pedagogem ................................................................................. 26
ZÁVĚR ..................................................................................................................... 30 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................... 34
4
ÚVOD Bakalářskou práci s názvem Tradiční a státní maturita z předmětu český jazyk jsem si vybrala, protoţe patří k často diskutovanému tématu dnešní doby. A to nejen ve školství, ale i ve sféře politické a celospolečenské. Maturitní zkouška byla, je a bude důleţitým bodem ve vývoji a vzdělání člověka, jak po stránce osobního rozvoje, tak i po stránce uplatnění na trhu práce. V minulosti bylo ukončení studia maturitní zkouškou velice prestiţní. Maturitní zkouška byla brána jako průkaz vysoké úrovně obecného vzdělání a z pohledu vysokých škol jediná podmínka pro přijetí na univerzitní studium. Postupem času, především po roce 1945, došlo k úpadku úrovně maturitní zkoušky. Československé školství bylo ovlivněno, jak krutými následky druhé světové války, tak i politickou orientací po únoru 1948, která trvala s výjimkou několika svobodnějších okamţiků, v polovině šedesátých let, aţ do roku 1989. Po změně politického uspořádání, v devadesátých letech, se začíná klást větší důraz na výuku cizích jazyků, naopak postavení matematiky se zhoršuje aţ do té míry, ţe se maturita z matiky stává nepovinnou. Celkově se výuka na středních školách uvolňuje. Jakákoliv škola, která nabízí vzdělání ukončené maturitní zkouškou, si své maturitní okruhy určuje sama, coţ má za následek různorodost úrovně maturitní zkoušky. Maturitní vysvědčení je státem potvrzený dokument, jehoţ objektivitu nemá MŠMT uţ několik let právo kontrolovat. Srovnatelnost maturitní zkoušky tím pádem ztratila svou úroveň, hodnotu a stala se pouze formálním potvrzením ukončeného středoškolského vzdělání. Snahou státu je opět střední školství, prostřednictvím státních maturit, pozdvihnout. Státní maturita by zajišťovala jednotnou objektivní úroveň maturitní zkouškou a tím pádem i celého středoškolského vzdělání. Na základě těchto fakt se domnívám, ţe by veřejnosti i pedagogům nemělo být lhostejné, jakým směrem se v budoucnosti bude české školství vyvíjet, aby se maturita stala opět prestiţní zkouškou.
5
1. Charakteristika současné maturitní zkoušky Jak napovídá název bakalářské práce, ve své práci budu často operovat s pojmem maturita. Tento termín pochází z latinského slova maturus = dospělý, zralý. V pedagogické encyklopedii se maturita vysvětluje jako „zkouška zralosti, dospělosti, závěrečná zkouška ukončující studium na středních školách a jiných školách středoškolské úrovně.“1 Naopak v Pedagogickém slovníku je pojem maturita chápán jako „závěrečná zkouška ukončující studium na středních školách. Tradičně prestiţní zkouška opravňující ke vstupu na vysokou školu.“2 Maturitní zkouška se vykonává na středních odborných a uměleckých školách, středních odborných učilištích se studijními obory a v neposlední řadě na gymnáziích. „Střední vzdělání s maturitní zkouškou získá ţák úspěšným ukončením vzdělávacích programů šestiletého nebo osmiletého gymnázia, vzdělávacího programu v délce 4 let denní formy vzdělávaní, vzdělávacího programu nástavbového studia (§ 83) v délce 2 let denní formy vzdělávání nebo vzdělávacího programu zkráceného studia pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou (§ 85).3 Dnešní maturita se skládá ze dvou částí, a to písemné a ústní. Zatímco písemná část maturitní zkoušky je neveřejná, ústní probíhá veřejně a před zkušební komisí. Dnešní maturitní zkouška se skládá ze dvou povinných předmětů – český jazyk a literatura a cizí jazyk. Další volitelnou nabídku předmětů stanoví ředitel školy dle rámcového vzdělávacího programu, dále také určí témata, termíny a formu těchto zkoušek. Hodnocení výsledku zkoušky je v rozsahu stupnice známek výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný a nedostatečný. Dokladem o úspěšném vykonání maturitní zkoušky je vysvědčení, které je jednou z podmínek přijetí na vysokou školu, ale i jedním z poţadavků pro přijetí do pracovního poměru.
1
CHLUP, O. a kol.: Pedagogická encyklopedie, II.díl. Praha: Novina, tiskařské a vydavatelské podniky 1939, s. 106 2 PRŮCHA, J. a kol.: Pedagogický slovník, 5. vyd. Praha: Portál, 2008, s. 118 3 Nové školské zákony, 1. vyd.: Praha: ASPI Publishing, s. r. o., 2004, s. 30, § 58, ods. 4
6
2. Historický vývoj maturitní zkoušky V porovnání s minulostí je dnes maturitní zkouška brána jako výsledek úspěšného ukončení studia, na kterékoliv střední škole. Ohlédneme-li se o jedno století dozadu, zjistíme, ţe maturitní zkoušku bylo moţné sloţit pouze na gymnáziu. Všechny ostatní střední školy buď neexistovaly, nebo neumoţňovaly studentům ještě několik desítek let ukončit středoškolské vzdělání prostřednictvím maturity. Dnešní střední odborné školy v minulosti existovaly ve dvou formách, a to v podobě odborné či vyšší odborné školy. Tyto vyšší odborné školy vychovávaly děti z řad ţáků niţších gymnázií, reálek a měšťanských škol. 2.1. Vývoj maturitní zkoušky do roku 1918 První náznaky maturity nacházíme ve školských reformách z let 1848 – 1849. Školské reformy vycházely z dlouholetých studií pruského školství. Tyto studie byly vytvářeny německým filologem Hermannem Bonitzem a Franzem Exnerem, proto byly také nazývány jako Exner-Bonitzovy reformy. Legislativně byly tyto reformy odsouhlaseny prostřednictvím tzv. Nástinu organizace gymnázií a reálek 16. září 1849, který byl potvrzen císařem o více neţ pět let později. Tato reforma se stala na několik desítek let stěţejním podkladem pro vývoj gymnázií a reálek. Avšak podle Nástinu organizace gymnázií a reálek bylo povoleno sloţit maturitu jen na gymnáziu, které jako jediné umoţňovalo cestu na vysokou školu. To dokazovala také délka studia, která trvala osm, nebo sedm let, s niţším a vyšším stupněm. Gymnázia se nezaměřovala pouze na výuku klasických jazyků (latina, mateřský jazyk, němčina, řečtina, ostatní ţivé jazyky a zemské jazyka), ale i výuku náboţenství, matematiky a přírodních věd. Gymnaziální studenti uzavřeli své studium maturitní zkouškou, která se skládala z části písemné a ústní. Písemná část se sestavovala z jazyka mateřského, latinského, řeckého a matematiky a část ústní se konala ze všech předmětů, včetně náboţenství. Od zavedení, roku 1849, na gymnáziích byla maturita brána jako státní zkouška. Hlavním úkolem maturity bylo sjednotit úroveň klasických gymnázií.
7
„Základním posláním maturitní zkoušky bylo prokázání toho, ţe: 1) abiturient má tolik vědomostí, kolik se jich ţádalo jako důkaz obecného vzdělání, 2) dovede samostatně vědecky myslet a tím prokazuje svoji duševní zralost pro vědecké studium univerzitní.“4 Kromě klasického gymnázia se začala postupně, od šedesátých let, rozvíjet gymnázia reálná. Tato gymnázia umoţňovala také vykonat maturitní zkoušku, která byla vstupenkou na vysokou školu technického směru, či univerzitu. Gymnázium klasické a reálné se od sebe odlišovalo pouze rozsahem předmětů. Na reálném gymnáziu byl jako povinný předmět zavedeno kreslení, a poté byla třetí a čtvrtá třída rozdělena na skupiny s francouzštinou a řečtinou. Toto gymnázium bývalo velice často sdruţeno s vyšším gymnáziem, proto mělo název Reálné a vyšší gymnázium. Kromě reálného typu gymnázia A (viz výše), existovalo také reformní reálné gymnázium, typu B. Přičemţ tento stupeň gymnázia byl totoţný se čtyřmi niţšími stupni reálek. Typ gymnázia A se s typem B od sebe lišily pouze předměty (chemií a deskriptivní geometrií a obsáhlejší výukou latiny). Definitivní podobu reálných gymnázií vtiskly aţ Marchetovy zákony z počátku 20. století. Tyto zákony, které platily aţ do roku 1948, pozměnily podobu maturitní zkoušky. Absolventi reálek zpočátku studovali pouze dva, nebo tři roky. Cílem reálky bylo poskytnout obecné vzdělání a především střední úroveň pro řemeslnické povolání. V 70. letech 19. století došlo k obratu, kdy reálky měly právo poskytovat vyšší vzdělání v přírodních vědách a rozšířit znalosti pro vyšší odborná technická, hornická a lesnická studia. Studium na reálné škole se dělilo na niţší čtyřleté a vyšší tříleté. Dohromady délka studia tedy činila sedm let. Další výhodou pro studenty byla moţnost přechodu z niţšího stupně gymnázia na reálku. Postupem času se reálky začaly odklánět od svých původních cílů a přibliţovaly se k vyššímu všeobecnému vzdělání v moderních jazycích a moderní kultuře. Od roku 1869 probíhaly na vybraných reálkách první maturitní zkoušky, o tři roky později se konaly uţ na všech reálkách. 4
MORKES, F.: Historický přehled postavení maturitní zkoušky a analýza jejích funkcí, Praha: Tauris, 2003, s. 11
8
Zatímco poţadavky maturitní zkoušky pro gymnázia a reálky byly upraveny v únoru 1908, k úpravě maturit pro reálná gymnázia došlo o dva roky později. K další velké změně, týkající se maturitní zkoušky, došlo v březnu, roku 1909, kdy všechna maturitní vysvědčení na všech typech středních škol, byla sobě rovná. Jak jsem jiţ naznačila, maturitní zkouška se skládala ze dvou částí, a to písemné a ústní. Rozsah maturit na jednotlivých školách však nebyl jednotný, záleţelo na jednotlivém typu školy. Všechny předepsané předměty byly povinné, naopak neexistoval ţádný povinně volitelný předmět. Změna nastala i ve výsledném hodnocení maturitního vysvědčení; přestala se pouţívat pětistupňová stupnice známek, ale přešlo se ke slovnímu hodnocení. Písemná zkouška na gymnáziu se skládala z českého jazyka, z níţ si studenti vybírali jedno ze tří stanovených témat. Kromě písemné části z českého jazyka, překládali maturanti z latiny a řečtiny, s pomocí slovníku, do češtiny. Opačný překlad do latiny, společně s písemnou zkouškou z matematiky, odpadl. Student při ústní zkoušce musel prokázat znalosti z českého jazyka, latiny nebo řečtiny (dle výsledku písemné zkoušky, a to z předmětu, který měl lepší ohodnocení), z matematiky, dějepisu a zeměpisu. Podobně, jako na gymnáziu, byla skládána písemná část zkoušky i na reálném gymnáziu. Písemná zkouška byla tedy z překladu češtiny do latiny. Poté si studenti mohli zvolit volné téma z druhého ţivého jazyka (například francouzštiny). Ústní zkouška na reálném gymnáziu se skládala ze stejných předmětů jako na gymnáziu, avšak poţadavky byly přesněji vyhrazeny. Znalosti písemné zkoušky na reálkách, ze kterých se konala maturita, tvořily: překlady z češtiny do francouzštiny a naopak, úkoly z matematiky a deskriptivy a především z jazyka českého. Ústně se na reálkách zkoušelo: ze zeměpisu a dějepisu, přírodopisu, chemie, fyziky a matematiky. Zvláštním typem ústavu, na kterém bylo moţno ukončit studium maturitou, byly učitelské ústavy. Byly to školy pro budoucí učitelé měšťanských a obecných 9
škol. Maturitní zkouška se skládala na základě posledních dvou let studia. Čím více znalostí student prokazoval (nejhůře průměrná chvalitebná na vysvědčení), tím méně maturitních předmětů měl, nejméně však dva – nejvíce osm výukových předmětů. Po úspěšném ukončení studia byli absolventi posláni na učitelské nebo podučitelské pracovní pozice. Ke konečné zkoušce byli budoucí učitelé připuštěni po tříleté praxi. Absolventi učitelského ústavu mohli vykonávat pouze učitelské povolání. Šestileté dívčí lyceum bylo posledním typem školy, kde bylo moţno ukončit středoškolské studium maturitní zkouškou. Předpokladem pro splnění maturitní zkoušky bylo napsání písemné práce z jazyka českého, z francouzského (volné téma), případně přeloţit texty z výše uvedených předmětů, dále napsat překlad nebo volné téma ze zemského jazyka, tedy němčiny. V matematice musely studentky vyřešit čtyři příklady z aritmetiky společně s geometrií. Děvčata, která navštěvovala školu externě, měla kromě toho povinnost při písemné maturitě kreslit. Ústní maturitní zkouška se skládala z českého jazyka, francouzštiny, z angličtiny nebo druhého povinně volitelného jazyka zemského, zeměpisu, dějepisu, matematiky, fyziky a somatologie. Na začátku 20. století došlo k sníţení předmětů písemných části i účasti maturitní zkoušky. U písemné části zůstaly jen práce z českého jazyka, francouzštiny, angličtiny a němčiny. Ústně se přezkušoval pouze jazyk český, druhý ţivý jazyk a dějepis společně se zeměpisem a fyzikou. Po úspěšném vykonání maturity se dívky mohly přihlásit na vysoké školy. 2.2. Maturitní zkouška v letech 1918 – 1945 Důleţitým mezníkem ve vývoji školství byl rok 1919, který přinesl první dílčí reformu pro všechny střední školy. Hlavní myšlenkou reformy bylo zjednodušení středoškolského systému a osnovy jednotlivých středních škol se měly sbliţovat. Po těchto reformách se praktická gymnázia a reálná gymnázia od sebe nijak nelišila (jediným rozdílem byl počet hodin u předmětu řečtina, francouzština a deskriptivní geometrie). Další důleţitou událostí bylo zavedení povinné maturitní zkoušky
10
z češtiny. „Ta měla být bezprostředním odrazem nového státního uspořádání, měla posílit důleţitost i váţnost předmětu...“ 5 V roce 1931 došlo i ke změně maturitních termínů, které byly původně stanoveny na duben a červen. Písemná zkouška byla přesunuta po 15. květnu a ústní mezi 10. aţ 29. červnem. Písemná zkouška na různých typech gymnázií a reálek se psala z vyučovacího jazyka, většinou němčiny, a deskriptivní geometrie (pouze na reálkách). Na kaţdou práci bylo vymezeno pět hodin. Některé školy měly kromě toho stanovené písemné překlady i z jiných jazyků. Kaţdá škola si určovala svá témata pro písemné práce, která musela být zaslána pro schválení školskému úřadu. Ústní maturitní zkouška se stávala ze čtyř předmětů, kde hlavní předsedající byl zemský školní inspektor, případně jeho zástupce. Nové reformy maturitní zkoušky postihly i učitelské ústavy. Zkouška dospělosti se skládala z části písemné, praktické a ústní. Studentky psaly tři písemné maturitní práce (z jazyka vyučovacího, pedagogiky a druhého jazyka). Na cvičné škole se před komisí skládala praktická zkouška. Jednotlivé praktické úkoly byly oznámeny tři dny před zkoušením. Ústní zkouška se pak konala ze dvou povinných předmětů – vyučovacího jazyka, pedagogiky a ze dvou volitelných. Velice oblíbená střední škola, tehdejší doby, byla obchodní akademie, na níţ studenti od roku 1919 měli moţnost završit své studium maturitou. Původně byla maturita zavedena jako volitelná zkouška, o pár let později uţ jen jako povinná zkouška. Písemnou část tvořily předměty: vyučovací jazyk, německý jazyk a obchodní nauky. Při ústní části bylo kromě písemných předmětů zkoušeno i z předmětů volitelných, například ze zboţíznalství, hospodářského zeměpisu, právní nauky. Pouze studenti vyšší průmyslové školy stavitelské, chemické, strojní a textilní mohli studium ukončit maturitní zkouškou. Hlavním cílem maturity, na zmíněných školách, bylo prokázat odbornou a všeobecnou úroveň vzdělání, dle stanovených
5
MORKES, F.: Historické rozmluvy o maturitě, Učitelské noviny, 2002, č. 19, s. 17
11
učebních osnov. Povinnými předměty při ústní zkoušce byl jazyk vyučovací a dále pak odborné předměty. 2.3. Maturitní zkouška v období 1945 – 1989 Nejen maturitní zkouška, ale i celé školství bylo negativně ovlivněno druhou světovou válkou. Proto se nemůţeme divit, ţe úroveň jednotlivých středních škol, hluboce poklesla, coţ přineslo i zhoršení úrovně maturitní zkoušky, která byla především ovlivněna níţe uvedenými fakty: V politické sféře byla prosazována úloha dělnické třídy ve společnosti, a proto byla pro její členy vytvořena cesta k okamţitému získání maturity. Ve společnosti se nekladl důraz na vzdělání a byla prosazována manuální práce. Do řídících funkcí byli jmenováni tzv. dělnické kádry. Kvalita učebních osnov jednotlivých středních škol byla ovlivněna komunistickými idejemi a propagací, a tím pádem i zhoršením kvality učitelů. Dalším bodem, který znamenal zlom ve vývoji československého školství, bylo přijetí zákona č. 31/1953. Tento zákon nařizoval zkrácení základního vzdělání na osm let. Po základní škole bylo umoţněno výběrovým studentům navštěvovat tříletou střední školu, která byla ukončena maturitní zkouškou. Tento způsob vzdělání
byl
náhraţkou
studia
na
gymnáziích,
která
později,
současně
s pedagogickými gymnázii, zanikla. Maturitní písemná zkouška, která trvala čtyři hodiny, se konala ze dvou povinných předmětů: češtiny a ruštiny. Ústně se maturovalo pouze z matematiky a jednoho volitelného předmětu. Specifickým typem středoškolského vzdělání, které bylo ukončeno maturitní zkouškou, bylo studium při zaměstnání, které však zdaleka nedosahovalo předepsaných kvalit. Zvláštním
typem
maturitní
zkoušky,
byla
doplňující
zkouška
na
pedagogických školách. Tyto školy byly pouze pro výběrové studenty, kteří po absolvování studia měli odborné vzdělání pro práci v mateřských školách. Doplňující maturita měla několik částí. Skládala se z jednotlivých částí (studenti si 12
vylosovali vţdy po jedné otázce z metodik: biologie a zeměpisu, mateřského jazyka, matematiky, tělesné, výtvarné a hudební výchovy a přípravného ročníku). Při ústní části byli studenti zkoušeni po dvou otázkách z pedagogiky a po jedné otázce z psychologie. Závěrečná zkouška se konala z didaktiky a teorie výchovy. Součástí maturitní zkoušky bylo téţ doloţené potvrzení o vykonání hospitace. Od konce roku 1968 byla opět zavedena gymnázia, která se od sebe odlišovala svým zaměřením. Na tuto směrnici navazovaly všechny školy, které mohly poskytnout maturitní zkoušku. V uvedené směrnici byla maturitní zkouška vysvětlována tak, ţe „ţák dosáhl stanovené úrovně vzdělání a je připraven ke svému budoucímu povolání nebo k dalšímu studiu.“6 Díky uvedené směrnici, na konci šedesátých let dvacátého století, existovalo několik typů škol různého zaměření, které mohly poskytnout středoškolské vzdělání: střední průmyslové školy, výtvarné a výtvarně technické obory na střední umělecko-průmyslové, střední průmyslové a střední odborné školy, střední ekonomické školy, školy ekonomky sluţeb, střední školy společného stravování, střední hotelové školy, střední školy sociálně právní péče a střední knihovnické školy, střední zemědělské a lesnické technické školy, ale i pedagogické školy. Ve směrnicích byly uvedeny i detailní pokyny pro vykonání maturitní zkoušky na jednotlivých středních školách. „Na úrovni úplného středního vzdělání s maturitou se mělo dbát navíc o uvědomělý přístup k jazykovým a literárním jevům (...) seznámení se základními poznatky z oblasti informací.“7 Povinnými předměty písemné části maturitní zkoušky byly čeština, ruský jazyk, další jazyk nebo matematika. Pro práci z češtiny byla určena doba vypracování na pět hodin, pro další písemné předměty to bylo stanoveno na čtyři hodiny. Na středních odborných školách byla součástí maturitní zkoušky odborná a praktická práce. 6
MORKES, F.: Historický přehled postavení maturitní zkoušky a analýza jejích funkcí, Praha: Tauris, 2003, s. 44 7 Tamtéţ, s. 49
13
Při ústní části byly otázky navrţeny zkoušejícím. Zkoušení probíhalo po dvojicích. Nová koncepce středního školství upravila rozdělení středních škol na střední odborná učiliště, gymnázia a střední odborné školy a konzervatoře. Střední odborná učiliště se členila na dvouleté, tříleté učební obory. Nově vznikl také čtyřletý učební obor, který byl ukončen maturitní zkouškou. Tento obor byl otevřen pro výrobní obory a sluţby. Pro výrobní obory byla maturitní zkouška stanovena ze dvou povinných předmětů, a to českého jazyka a literatury a z ruského jazyka. Další dva maturitní předměty byly volitelné. Pro sluţby se maturitní zkouška skládala opět ze dvou povinných předmětů – českého jazyka a literatury a ruského jazyka. Další předměty byly volitelné. Maturitní vysvědčení na středních odborných učilištích současně plnilo funkci výučního listu. Dalším typem střední školy bylo gymnázium, které mělo především připravovat na studium na vysoký školách technického charakteru. K tomu byly výrazně upraveny i osnovy, které více kladly důraz na matematiku a přírodovědné předměty. Změna osnov poznamenala i maturitní zkoušku. K povinným předmětům český jazyk a literatura a ruský jazyk, se přidal nový předmět, základy výroby a odborné přípravy, poslední maturitní předmět byl volitelný. Posledním typem středoškolského vzdělání byly střední odborné školy (průmyslové, ekonomické, zemědělské, lesnické, zdravotnické, pedagogické, uměleckoprůmyslové školy) a konzervatoře, které připravovaly na odborné vzdělání. Na středních odborných školách byli studenti při maturitních zkouškách prověřováni z písemné, ústní a praktické části. Písemná zkouška se skládala z českého jazyka, která trvala pět hodin, z ruského jazyka, matematiky a odborných předmětů. Jednotlivá témata řádných maturit navrhovalo ministerstvo. Témata z odborných předmětů byla navrhována předmětovou komisí školy, s vybranými zadáními musel poté souhlasit ředitel školy. Ústní maturitní zkouška se konala z českého a ruského jazyka a ze dvou odborných předmětů dle zaměření dané střední školy. Kaţdý předmět měl stanoven 30 otázek, popřípadě i stejný počet podotázek.
14
3. Maturitní zkouška z předmětu český jazyk a literatura od devadesátých let až po současnost Po sametové revoluci, v devadesátých letech, dochází k uvolnění osnov maturitních zkoušek jednotlivých středních škol, coţ má za následek, rozdílnost středních škol a především úrovně maturitní zkoušky. Proto v roce 1998 vzniká prostřednictvím MŠMT kurikulum, s názvem Standart středoškolského odborného vzdělání, jehoţ cílem je zavedení rovnocenných poţadavků pro všechny střední školy a tím pádem i snaha o sjednocení okruhů maturitní zkoušky. 3.1. Český jazyk Maturitní zkouška z českého jazyka se skládá z části písemná a ústní. Při písemné práci si student vybírá jedno ze čtyř stanovených témat. Při slohové práci je povoleno pracovat s Pravidly českého pravopisu. Na zpracování písemné maturitní zkoušky z českého jazyka, je vymezeno 240 minut. Ústní část tvoří český jazyk a literatura. Pro úspěšné zvládnutí části český jazyk, je nutné obstát v obsahových okruzích: Ústní vyjadřování Písemné vyjadřování Stylistika Jazykové prostředky a nauka o jazyce Práce s textem a získávání informací. V ústním vyjadřování je práce především zaměřena na formální i neformální vyjadřování. Student by měl umět vést dialog a monolog na připravené i nepřipravené téma. Všechny uvedené dovednosti by měly být v souladu s jazykovými, komunikačními a společenskými normami. Při písemném vyjadřování by se ţák měl samostatně a souvisle vyjadřovat, a to v souladu s pravopisnými a gramatickými normami. Ţák se učí rozpoznat jednotlivé slohové útvary a postupy, a také umí napsat jednoduché obchodní dopisy. Osvojuje si nejen grafickou, ale formální úpravu jednotlivých písemných projevů. Ve stylistice ţák pracuje se základními funkčními styly a slohovými útvary.
15
„Jazykové učivo slouţí ke zvyšování jazykové kultury ţáků na základě poznání zvukových prostředků a ortoepických norem jazyka, zákonitostí tvoření slov, stylového rozvrstvení a obohacování slovní zásoby, gramatických tvarů a konstrukcí a jejich sémantických funkcí, hlavních principů a pravidel českého pravopisu.“8 Základní myšlenkou práce s textem je schopnost umět pouţívat různé techniky, orientovat se v textu, dalším kritériem je rozpoznání různých druhů a ţánrů textu. 3.2. Literatura Jak jsem jiţ uvedla, maturita se v předmětu český jazyk a literatura neskládá pouze z písemné části, ale i ústní. Pro ústní část maturitní zkoušky jsou předem vymezeny maturitní otázky, většinou v rozsahu 25 aţ 30 otázek, jak z české, tak i světové literatury. Pro úspěšné sloţení maturitní zkoušky z části literatura, jsou charakteristické tyto okruhy: Úvod do vyučování literatury Odkaz starověké a středověké literatury dnešku Období humanismu a renesance z hlediska dnešního čtenáře Od baroka k romantismu Realismus a naturalismus v literatuře. Poezie 60.-80. let 19. století Moderní umělecké literární směry, próza v meziválečném období (od konce 19. století do poloviny 20. století) Soudobá literatura Estetika ţivotního prostředí Výtvarné umění a hudba v ţivotě člověka. V okruhu Úvodu do vyučování literatury by si měl ţák osvojit znalosti pojmu literatura, rozeznat jednotlivé druhy a ţánry textů. Také se naučit pouţívat encyklopedie, slovníky a různé příručky.
8
Standard středoškolského odborného vzdělání, Praha: Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky, 1998, s. 11
16
Obsahový okruh, Odkaz starověké a středověké literatury dnešku, má za úkol seznámit ţáky s Biblí, středověkým písemnictvím a jeho autory. Kromě toho se zde poznává duchovní a světská lyrika a pojmy jako legenda, kronika. V období humanismu a renesance se pracuje s cizími autory, jako je Petrarca, Boccacco, Shakespeare, ale i českými autory Blahoslav, Veleslavín. Dále se ţáci naučí rozpoznávat sonet, povídku, novelu a dramatické ţánry: tragédii, komedii, jejich stavbu, atd. Ve čtvrtém okruhu se seznamují s uměleckými směry baroka, romantismu, klasicismu a osvícenství, jak v literatuře, tak hudbě a malířství. Z českých autorů se setkáváme s činností a tvorbou Jana Ámose Komenského, Máchy, Erbena a Tyla. Poznáváme zde také zahraniční autory: Moliéra, Goetha, Puškina, Huga, Poa. Z literárních druhů se ţáci zabývají baladou, lyricko-epickou básní, básnickou a detektivní povídkou a hororem. V epoše realismu a naturalismu se ţáci učí charakterizovat tyto směry a jednotlivé české a zahraniční představitele těchto směrů. V následujícím okruhu se ţáci zaměřují na prokleté básníky, symbolisty, impresionisty, buřiče, proletářskou poezii s poetismem, na meziválečné autory a jejich tvorbou. V okruhu Soudobá literatura se pracuje s tématickými okruhy, druhá světová válka v domácí i zahraniční literatuře, totalitní reţim, poválečná poezie a drama. Okruh, estetika ţivotního prostředí, se soustředí především na vnímání podnětů z lidského okolí. Studenti se nezabývají pouze přítomností, ale i minulostí, kde se dovídají o uplatnění různých technik výtvarných ţánrů. Výtvarné umění a hudba v ţivotě člověka je poslední doporučený okruh, jehoţ hlavním cílem je poznání výtvarného i hudebního umění. Prostřednictvím jednotlivých ukázek se ţák učí rozpoznat jednotlivé styly, ţánry, ale i výrazové prostředky jednotlivých uměleckých děl. Výsledná známka z českého jazyka se stanovuje na základě písemné a ústní části zkoušky, kdy písemná část tvoří minimálně třicet procent maturitní známky z předmětu český jazyk a literatura.
17
4. Dotazník o českém středoškolském systému Na základě jiţ řečené neobjektivity a rozdílné úrovně středních škol, jsem se rozhodla vytvořit pro studenty prvního ročníku Masarykovy univerzity, oboru Český jazyk a literatura, dotazník. Hlavní myšlenkou dotazníku je zjistit způsob vyučování, ale také uspořádání hodin českého jazyka a literatury na středních školách. Výzkumné akce se zúčastnilo 66 respondentů, kterým bylo poloţeno pět otevřených otázek: I. Jakou školu jsi navštěvoval/a? II. Z jakých studijních materiálů jste čerpali v hodině českého jazyka a literatury? III. Jak často jste psali pravopisná cvičení a slohové práce? IV. Pouţívali jste pravidelně v hodinách českého jazyka Pravidla českého pravopisu? V. Z čeho jsi se připravoval/a na maturitní zkoušku z českého jazyka a literatury? Dotazník pro studenty prvního ročníku, obor Český jazyk a literatura
učeb.
pozn.
učeb.
pozn.
Střední odborná škola (20 studentů)
Pravopis a slohová práce 1x / > 1x / pol. pol.
14
6
14
6
20
Gymnázium (46 studentů)
Typ střední školy
Studijní materiály český jazyk literatura
31
15
23
23
31
18
Pravidla čes. pravopisu
Příprava k maturitě
ano
ne
učeb.
pozn.
0
6
14
7
13
15
20
26
9
37
Z výše uvedeného dotazníku vyplývá, ţe o studium českého jazyka na vysoké škole má zájem 20 oslovených studentů z odborných škol a více neţ dvojnásobek absolventů gymnázií. Během dotazníku mi bylo ústně sděleno, ţe i přestoţe se předmět nazývá Český jazyk a literatura, se v hodinách vyučuje především literatura. K mírnému zlepšení docházelo v maturitním ročníku, kdy někteří dotázaní měli jednu hodinu českého jazyka za týden. Ze šestašedesáti dotázaných uvedlo třicet sedm studentů, ţe při hodinách literatury pouţívali učebnici. Studijní literatura byla různorodá, ale nejvíce dotázaných, deset studentů, čerpalo z učebnice Literatura v kostce, dále byly uváděny učebnice Literatura pro střední školy, Zrcadlo do literatury a Literatura od Věry Martínkové. Dvacet devět studentů na střední škole nepouţívalo ţádnou učebnici a pracovali pouze s čítankou a nadiktovanými zápisky. V hodinách českého jazyka pracovalo pětačtyřicet studentů s učebnicemi. Více neţ polovina studentů uţívala učebnici Český jazyk pro střední školy, dále následoval Český jazyk v kostce a Český jazyk od Věry Martínkové. Většina dotázaných, jak jsem se jiţ zmínila, měla hodiny českého jazyka výjimečně a ti co uvedli, ţe pro hodinu českého jazyka měli vyhrazenou jednu hodinu týdně, naznačili, ţe v ní velice často doháněli neprobranou látku z literatury. Jen patnáct studentů z gymnázia uvedlo, ţe pravopisná či slohová cvičení psali vícekrát neţ jedenkrát za pololetí. Pouze čtyři studentky z patnácti uvedly, ţe pravopisná cvičení psaly téměř kaţdou druhou vyučovací hodinu. K velice překvapivému výsledku jsem dospěla při čtvrté otázce, která se dotazovala, zda byla při vyučování vyuţita Pravidla českého pravopisu? Pouze šestnáct studentů uvedlo, ţe Pravidla českého pravopisu pouţívali pravidelně. Buď při slohových pracích, nebo k nastudování gramatiky českého jazyka. Další dotázaní se většinou shodli, ţe pouţili Pravidla českého pravopisu pouze při písemné maturitní zkoušce, ale někteří dokonce uvedli, ţe je vůbec nepouţívali. U poslední otázky se sjednotilo nejvíce respondentů. Celých padesát studentů uvedlo, ţe se k maturitní zkoušce připravovali pouze z materiálů či vlastních poznámek. Tyto materiály získali, buď od starších ročníků, nebo kolektivním vypracováním maturitních otázek společně ve třídě. Závěrem bych ráda uvedla, ţe mě některé získané výsledky velice překvapily. Za nesprávné pokládám malé mnoţství hodin českého jazyka. Domnívám se, ţe 19
kaţdý občan českého státu by měl ovládat svůj mateřský jazyk téměř dokonale, ale z uvedeného mnoţství hodin toho bohuţel nelze nedocílit. Vţdyť vlastní písemné vyjádření je osobní vizitkou člověka a také většina lidí je podle něj i hodnocena. Za velice pozitivní povaţuji vlastní či společné vypracovávání maturitních otázek. Studenti se při ní nejen osvojí určenou látku a práci s textem, ale také se naučí pracovat v kolektivu.
20
5. Nová (státní) maturita z předmětu český jazyk a literatura První úvahy o státní maturitě se objevují jiţ v druhé polovině devadesátých let, „poprvé však byla legislativně ukotvena v roce 2004. Tehdy byly do školského zákona včleněny paragrafy o společné části maturitní zkoušky, která měla být poprvé realizována v roce 2008. V roce 2007 však byla poslaneckou iniciativou navrţena změna zákona, kterou došlo jednak k odkladu maturity o dva roky, jednak k rozloţení celého procesu do dvou kroků. V roce 2010 tak budou studenti maturovat ze dvou povinných předmětů a teprve v roce 2012 k nim přibude třetí, povinně volitelný předmět.“9 Státní maturitní zkouška z předmětu český jazyk a literatura bude pro kaţdého povinná. Student gymnázia nebo střední školy bude mít právo volby ve výběru úrovně státní maturity. Státní maturita rozlišuje dvě úrovně obtíţnosti – základní a vyšší. Celá maturita z předmětu český jazyk a literatura se skládá ze tří částí: didaktického testu písemné práce ústní zkoušky. 5.1. Didaktický test Didaktický test má rovněţ základní (27 – 36 úloh) a vyšší úroveň obtíţnosti (42 – 53 úloh). Úkolem didaktického testu je prověřit, znalosti jazykové, literární a umění práce s textem. Na základní úroveň, je vymezena doba vypracování na 60 minut, u vyšší obtíţnost o 30 minut více. Obě dvě úrovně jsou tvořeny testovými otázkami, vţdy s jednou správnou odpovědí, u kaţdé otázky je napsaný získaný počet bodů za správnou odpověď. V obou úrovních jsou otázky hodnoceny 2, max. 3 body. Za špatnou odpověď nezíská student ţádný bod, body se ani neodečítají. Jediná rozdílnost u vyšší úrovně je, ţe je moţná jednoduchá psaná odpověď. U didaktického textu nesmí studenti pouţívat ţádný pomocný učební materiál.
9
http://www.msmt.cz/pro-novinare/statni-maturita-1
21
Příklad základní úrovně: „Někdy se u jmen obecných i vlastních, zvláště původu latinského a řeckého, neshoduje se zakončením 1. pádu ani rod, ani kmen v pádech ostatních. Jsou to především tyto případy: Jména na -um a -on (původem latinská a řecká) jsou rodu středního a mají, všechna -um a některá na -on, ostatní tvary bez zakončení na -um, -on a s koncovkami podle tvrdého vzoru (město), jako album, publikum, epiteton – alba, publika, epiteta atd. Jména zakončená na -ium, -eum, -uum, -ion, jako stipendium, muzeum, jubileum, individuum, stadion, mají v mnoţ. čísle v 2., 3., 6. a 7. páde koncovky podle vzoru měkkého: -í, -ím, -ích, -i. (Stručná mluvnice česká, upraveno) Která z následujících vět je napsána v souladu s výchozím textem, a je tedy jazykově správně? A) Na základe těchto kritérií byly sestaveny dva plány. B) Rádi si prohlíţejí albumy se starými fotografiemi. C) U nás mohou ţáci kromě lyceí studovat téţ na gymnáziích. D) Ţáci mívají obvykle potíţe s cizími substantivi a adjektivi.“10
Pro srovnání úrovní zde uvádím i příklad z vyšší úrovně. Ve vyšší úrovni je na první pohled patrné, ţe rozdílnost úrovně spočívá především pouţívání latinských ekvivalentů k českým slovům. „Supletivní [-ty- i -tý-] příd ‹1› ling. s. tvary; tvary téhoţ slova tvořené od různých základu (např. dobrý – lepší). (Akademický slovník cizích slov, upraveno) U kterého z následujících sloves se uplatňuje supletivnost? A) odnést B) spojit C) udělat D) vzejít.“11
5.2. Písemná práce Písemná práce je opět rozdělena na dvě úrovně. Hlavní myšlenkou písemné práce je přezkoušení, zda je student schopen samostatně vytvořit ucelený text, jak v souladu s pravopisnými a gramatickými pravidly, tak i jazykovými prostředky. Student, základní i vyšší úrovně, si bude vybírat z 10-ti celostátně navrhovaných témat. Pracovní doba je stejná, jak u didaktického textu, studenti základní úrovně, mají na vypracování 60 minut a studenti vyšší úrovně 90 minut. Písemnou práci píší studenti do rozdaných archů, jejichţ součástí je i zadání, které si maturant, ve vymezeném čase 25 minut, zaškrtnutím do archu zvolí. Jednotlivé úrovně se od sebe liší vymezením slohového útvaru a zadání. Např. pro základní obtíţnost bude zadání 10 11
http://www.novamaturita.cz/ilustracni-testy-a-zadani-1404033125.html Tamtéţ
22
znít následovně: „Třídit nebo netřídit? Zpracování: otevřený dopis obecním zastupitelům, vyjadřující nespokojenost s postojem obce k řešení otázek ţivotního prostředí.“12
Vyšší úroveň můţe mít následující zadání: „Literatura otevírá dveře do jiných světů. Výchozí text k zadání: Vţdycky, kdyţ čtu, tak mám pocit, ţe se mi otevírají nové obzory, ţe proţívám příběhy, které bych nikdy neproţil, ţe pociťuji to, co bych nikdy nepocítil… Zpracování: úvahový text s prvky uměleckého stylu.“13
Při psaní písemné maturitní zkoušky je studentům dovoleno pouţívat Pravidla českého pravopisu. Pro spravedlivé výsledné hodnocení práce jsou zavedeni dva proškolení učitelé příslušné střední školy. Výsledná známka se bude skládat ze tří bodů: písemná maturitní práce musí odpovídat zvolenému stylu a útvaru pouţité jazykové prostředky musí být v morfologickém, lexikálním a pravopisném souladu a musí odpovídat dané situaci musí být dodrţena kompoziční výstavba. Pokud při písemné práci není dodrţen první bod, práce bude označena jako nevyhovující a nebude se dále pokračovat v jejím hodnocení. Příslušní učitelé, kteří písemnou práci budou opravovat, musí hodnotit výše uvedené tři body pomocí čtyř bodových pásem: první pásmo označuje nejvýše dosaţenou úroveň vyjadřování ţáka, ţák nemá problémy s vyjadřováním u daného zadání písemné práce, všechny pouţité jazykové prostředky jsou v naprostém souladu, dodrţování kompoziční výstavby je bezchybné v následujícím pásmu se nalézají drobné nedostatky ve výše uvedených třech bodech, které však nebrání k celkovému porozumění vytvořeného textu v třetím pásmu jsou jiţ zřetelné jazykové, komunikační nedostatky, které mohou někdy vést aţ k nesrozumitelnosti textu a také velká nepřehlednost z hlediska kompoziční výstavby konečné pásmo charakterizuje nedostatečné znalosti a to znamená, ţe je zadání práce nedodrţeno.
12 13
http://www.novamaturita.cz/priklady-zadani-pisemne-prace-1404033334.html Tamtéţ
23
5.3. Ústní zkouška Ústní zkouška z předmětu český jazyk a literatura je zase rozdělena na dvě úrovně. Základní úroveň je určena především pro zájemce, u kterých se nepředpokládá studium na vysoké škole humanitního zaměření. Při přezkušování ţáků této úrovně se předpokládá, ţe budou schopni rozpoznat umělecký text od neuměleckého a velice stručně popsat jeho hlavní rysy. Rozdílnost vyšší a základní úrovně je dána především schopností jednotlivé výňatky z textu, uměleckého i neuměleckého, umět podrobně definovat a následně je rozebrat. Zatímco v základní úrovni se znalosti z literární historie ověřují okrajově, u vyšší úrovně je třeba prokázat naučené poznatky z lingvistiky a literárních vědy. U studenta, který si vybere tento stupeň maturitní zkoušky, se předpokládá studium na vysoké škole. V maturitním roce zpracuje a zveřejní škola, nejpozději do 30. září, přehled knih pro ústní zadání maturitní zkoušky. Z přehledu si zvolí ţák vlastní seznam literárních děl, který odevzdá řediteli dané školy. Na základě tohoto seznamu je ţák přezkušován u ústní zkoušky.
Seznam četby ţáků základní úrovně obtíţnosti musí minimálně obsahovat: Celkový počet literárních děl
20
Světová a česká literatura do konce 19. století
4
Světová literatura 20. a 21. století
4
Česká literatura 20. a 21. století
5
Poezie
1
Próza
1
Drama
1
(http://www.novamaturita.cz/maturitni-zpravodaj-1404034090.html)
24
Seznam ţáků vyšší úrovně obtíţnosti musí minimálně obsahovat: Celkový počet literárních děl
30
Světová a česká literatura do konce 18. století
3
Světová poezie a próza 19. století
2
Česká poezie a próza 19. století
2
Světová a česká dramatická tvorba 19. - 21. století
2
Světová a česká poezie 20.a 21. století
2
Světová próza 20. a 21. století
3
Česká próza 20. a 21. století
4
(http://www.novamaturita.cz/maturitni-zpravodaj-1404034090.html)
Maturitní zkouška u obou úrovni probíhá následovně: ţák si vylosuje jednu otázku, od zkoušejícího dostane pracovní list, který kromě obecné struktury zkoušky, obsahuje ukázky z uměleckého i neuměleckého textu. Pro přípravu ţáka je vymezená doba 20 minut, pro následné zkoušení 15 minut. Závěrečné hodnocení, na základě hlasování, stanovuje komise. Konečná známka je vytvořena prostřednictvím dílčích známek (1 : 1 : 1) z jednotlivých částí maturitního předmětu Český jazyk a literatura.
25
6. Rozhovor s pedagogem Cílem mé bakalářské práce je poskytovat nejen teoretické poznatky, ale především získávat nové informace a reakce na koncepci nové státní maturitní zkoušky. Na základě této skutečnosti jsem vytvořila dotazník pro učitele středních škol a gymnázií. Prostřednictvím dotazníku jsem oslovila pedagoga z gymnázia Slovanské náměstí, ze Střední školy informatiky a spojů v Komíně a Obchodní akademie na Pionýrské ulici. Dotazník se skládá ze sedmi otevřených otázek, které se týkají, jak stávající maturity, tak i nové státní maturity. Pro přehledné uspořádání reakcí na poloţené otázky jsem označila oslovené pedagogy jednotlivých škol písmeny: A pedagog z gymnázia Slovanské náměstí B pedagog ze Střední školy informatiky a spojů v Komíně C pedagog z Obchodní akademie na Pionýrské ulici.
I. Myslíte si, ţe je potřeba změnit současný maturitní systém? A Ano. B Ano, jistě. C Ne, myslím, ţe by stačilo pouze upravit nedostatky. II. V čem vidíte výhody současné maturity a v čem naopak nevýhody? A Výhoda - pouze tradice a zaběhnutý systém. Nevýhody - stát nedokáţe standardizovat výstup ze středoškolského studia, přitom tento výstup umoţňuje studium na všech VŠ, v jiných státech EU, je vţdy nějaká forma společného výstupu ze sekundárního vzdělávání. B Výhody - pokud je student „cvičená opice“, zvládne to. Nevýhody - memoruje se jako „idiot“, zbytečná práce a vědomosti, které nevyuţije.
26
C Výhoda - zvládnutá organizace, objektivita byla zaručována předsedou mat. komise z jiné školy, menší tlak na studenty (jsou zkoušeni z toho, na co byli čtyři roky připravováni). Nevýhody - snad příliš široké rozpětí úrovní, maturitu má dnes mnoho škol nevalné úrovně – propastný rozdíl mezi maturitou na prestiţním gymnáziu a na učebním oboru s maturitou. III. Jaký máte názor na připravovanou koncepci nové státní maturity? A Je zbytečně sloţitá – obsahově i časově. B Koncepce je snad dobrá, časem se určitě doladí detaily. Problém spočívá v tom, ţe na ni nejsou ţáci připravování, jelikoţ učitelé sami neví, jak bude vypadat a jak mají studenty připravit. Lepší by bylo změnit osnovy a styl výuky a teprve následně změnit závěrečnou zkoušku. C Přijde mi naprosto nemoţné sjednotit maturity na všech školách. Chápu, ţe mají být dvě úrovně, ale pro samotné studenty není jediný důvod, proč maturovat z vyšší úrovně a nikdo jim to nemůţe přikázat. Tudíţ se domnívám, ţe všichni budou maturovat ze základní úrovně a pro gymnazisty to bude znamenat úpadek a pro učňovské obory to stejně bude nemoţné. IV. Z jakého důvodu se učitelé brání změnám v maturitním systému? A Jsou jiţ po několikáté vzděláváni ke státní maturitě, která se ovšem stále odkládá. Jejich vzdělávání je zbytečné, úplně by stačily manuály k vlastnímu průběhu. B Protoţe neví, jak bude maturita vypadat, a jak na ni připravit ţáky. Brání se ale hlavně starší generace. C Neexistují přesně dané osnovy, co všechno bude na státních maturitách (př. kteří autoři, která díla, které směry, co z teorie,…). Dosud nebyla vydaná učebnice pro studenty ani pro učitele.
27
V. Domníváte se, ţe se prostřednictvím státní maturity zvýší úroveň středoškolského vzdělání? A Ano. B Ano, protoţe ţáci budou snad připravováni více do praktického ţivota. C Rozhodně ne!!! VI. Souhlasíte s dvouúrovňovým rozdělením státní maturity? A Ne. B Asi ano, ale rozdělení by mělo být explicitnější a mělo by být přesně řečeno, co to znamená a jaké to nese výhody. C Ano, i kdyţ v praxi to asi bude zbytečné. VII. Změní se podle Vás v něčem příprava učitele na hodiny českého jazyka a literatury a je moţné se za rok připravit na jiný druh maturity? A Příprava učitele se změní, na navrţený způsob nové maturity je moţné se připravit za rok na gymnáziích, za delší dobu na některých středních odborných školách, nikdy na většině středních odborných učilištích. B Příprava by se měla změnit radikálně, méně literatury, více mluvnice a praktických dovedností. Za rok to není moţné, proto by bylo lepší a logické, začít ţáky připravovat od prvního ročníku. C Za rok je to nemoţné, opravdu nevíme, co v literatuře probírat a co ne. Příprava učitele se sice změní, ale práce bude stejná.
28
Ze získaných odpovědí vyplývá, ţe pouze dva oslovení pedagogové ze tří souhlasí, ţe současný maturitní systém, je nedostačující a je třeba jej upravit. Výhody dnešní maturitní zkoušky vidí v tom, ţe má jiţ zaběhnutý systém a samotný ţák zná její průběh. Z hlediska historie jde jen a především o tradici. U negativ maturitní zkoušky se učitelé shodli především na tom, ţe stát nemůţe zasahovat do osnov maturitních zkoušek, a tím pádem není moţné sjednotit úrovně gymnázií, středních škol a především učebních oborů s maturitou. Další nevýhodou maturitní zkoušky je to, ţe se maturanti učí pouze mechanicky nazpaměť a naučené informace bohuţel nevyuţijí v praktickém ţivotě. Na otázku, jaký máte názor na připravovanou koncepci nové státní maturity? Jednotlivé odpovědi se od sebe nejvíce lišily a převaţovaly záporné odpovědi. Panu doktorovi z gymnázia připadá nová koncepce zbytečně obsahově i časově sloţitá. Učitelka z obchodní akademie si myslí, ţe je nemoţné sjednocení úrovně jednotlivých středních škol. Pozitivně na poloţenou otázku reagoval pouze pedagog B, který se domnívá, ţe připravovaná koncepce je přijatelná změna pro české střední školství, která se postupem času musí doladit. Samotní učitelé se změnám maturitního systému brání. Jako hlavní argument tu zazněla odpověď, ţe vlastně ani sami netuší, jaké mají být hlavní změny v maturitním systému. Pro učitele probíhala několikrát zbytečná školení, ale paradoxně ţádné dokumenty, nebo osnovy objasňující státní maturitní zkoušky, nebyly vydány. Naopak, dva ze tří oslovených učitelů, vidí ve státních maturitách zvýšení úrovně znalostí maturantů, a tím pádem i jednotlivých středních škol. Státní maturita má být rozdělena na dvě úrovně. S tímto členěním souhlasí učitelé odborných škol, ale v zápětí dodávají, ţe jednotlivé úrovně musí být přesně vymezeny. Paní učitelka z obchodní akademie poukázala také na to, ţe „pro samotné studenty není jediný důvod, proč maturovat z vyšší úrovně a nikdo jim to nemůže přikázat. Tudíž se domnívá, že všichni budou maturovat ze základní úrovně a pro gymnazisty to bude znamenat úpadek a pro učňovské obory to stejně bude nemožné.“ Jediný pan doktor z gymnázia nesouhlasí s dvouúrovňovým rozdělením. Všichni dotázaní se shodli, ţe se příprava učitele na výuku českého jazyka a literatury změní. Není moţné ale určit přesnou dobu. Na gymnáziích to můţe trvat rok, více neţ rok na některých středních odborných školách, nikdy na většině středních odborných učilišť...
29
ZÁVĚR V posledních kapitolách jsem se zabývala analýzou, jak současné maturity, tak i nové státní maturity z jazyka českého a literatury. Hlavním cílem mé práce bylo popsat, zpočátku celou historii maturitní zkoušky, dále analyzovat současnou maturitu, ale i navrhovanou státní maturitu a následně zjistit, která maturita je vhodnější pro maturanty, tak i samotné učitele, kteří tento předmět vyučují. V závěrečném vyhodnocení bych ráda nastínila rozdílnosti jednotlivých maturit. V úvodu jsem konstatovala, ţe můţeme maturitní zkoušku definovat jako zkoušku zralosti a dospělosti, ukončující středoškolské vzdělání. Podklady o maturitní zkoušce, jejím průběhu, společné a profilové části, následném vyhodnocení a přezkoumání, nalézáme v Nových školských zákonech. Legislativně maturitní zkoušku upravují § 77 – 82 v hlavě I., části čtvrté. První zmínka o maturitní zkoušce se objevila v letech 1848 – 1849, díky filologu Hermannu Bonitzovi a Franzu Exnerovi. Tyto reformy byly o několik let později potvrzeny Nástinem organizace gymnázií a reálek, které se pro gymnázia a reálky staly na několik desítek let ústředním dokumentem. Od počátku zavedení zkoušky dospělosti byla maturita brána jako státní zkouška, jejíţ cílem bylo sjednotit úroveň gymnázií. V polovině devatenáctého století bylo umoţněno ukončit studium maturitní zkouškou pouze na klasickém, později i reálném gymnáziu. Zvrat nastal v roce 1872, kdy se k výše uvedeným gymnáziím připojily i reálky. Později vznikly učitelské ústavy a dívčí lycea. Rozsah závěrečné zkoušky byl různorodý a osnovy maturitní zkoušky se lišily dle typu školy. Maturitní zkouška byla dělena na část písemnou a ústní. Písemná část se většinou skládala z českého jazyka a překladu do cizího jazyka, popřípadě překladu do českého jazyka. Ústní zkoušku tvořily předměty písemné části, ale také předměty dle zaměření školy. Definitivní podobu maturitní zkoušky aţ do roku 1948 upravily Marchetovy zákony. V letech mezi válkami byl maturitní systém minimálně změněn. Jedna ze změn, která nastala byla v roce 1919. Tato změna kladla důraz na zjednodušení
30
středoškolského systému, osnovy jednotlivých středních škol a následně jejich sbliţování. Po reformě se osnovy jednotlivých gymnázií téměř nelišily. K existujícím školám poskytující středoškolské vzdělání přibyly pouze odborné školy – obchodní škola, vyšší průmyslová škola stavitelská, chemická, strojní a textilní. Tyto školy na rozdíl od gymnázií nekladly důraz na klasické vzdělání, ale na znalosti z oboru. Po roce 1945 došlo k celkovému úpadku československého školství. Za hlavní příčinu můţeme označit druhou světovou válku a především změny v politické sféře. Tehdejší politika kladla největší důraz na manuální práce, a tím pádem vzdělání zůstávalo stranou. Jednou z negativních změn tehdejší politiky bylo zrušení gymnázií, které trvalo aţ do konce šedesátých let minulého století. Nově vzniklá gymnázia neměla jednotné zaměření. Hlavním cílem gymnázia bylo připravit studenta na vysokou školu technického zaměření. Kromě gymnázií existovaly střední odborná učiliště, střední odborné školy a konzervatoře. Střední odborná učiliště měly různou délku trvání studia. Dvouleté a tříleté učební obory byly uzavřeny výučním listem. Čtyřletý učební obor se zaměřením na výrobní obory a sluţby bylo moţné ukončit maturitou, která současně splňovala i funkci výučního listu. Cílem střední odborné školy bylo vychovat studenta, který bude mít odborné a praktické znalosti, z nichţ také skládal maturitu. Maturitní zkouška, jak je tomu i dnes, se skládala z části písemné a ústní. Při písemné části museli studenti napsat slohovou práci, na vybrané téma. Písemnou část tvořil jazyk český a jazyk ruský. Při ústní části byli studenti přezkušováni z uvedených jazyků, a poté z předmětů dle zaměření školy. Po roce 1989 došlo k celkovému uvolnění středoškolskému systému, coţ má za následek jednak nesrovnatelnou rozdílnost jednotlivých středních škol, tak i závěrečné maturitní zkoušky. „Jiţ od druhé poloviny devadesátých let minulého století zaměstnávají laickou i odbornou veřejnost úvahy o tzv. nové státní maturitě. Její podstatou by mělo být zavedení evaluačního standardu, který by v České republice zajistil srovnatelnost úrovně jednotlivých maturitních zkoušek.“14
14
RYSOVÁ, K.: Nová maturita pod drobnohledem, Český jazyk a literatura, 2008 – 2009, č. 1, s. 1
31
Zavedení jednotné osnovy nové maturity by bylo velice prospěšné, protoţe by došlo k „zvýšení vypovídající hodnoty maturitního vysvědčení pro zaměstnavatele, vyšší odborné školy, vysoké školy i pro maturanta samotného.“15 Legislativně byla nová státní maturita potvrzena aţ v roce 2004 a o čtyři roky později se měla konat první maturitní zkouška. Díky negativní vlně odporu ze strany pedagogů a studentů se posunul tento termín na rok 2010. Tento rok bude s následujícím rokem brán za období přechodné a pro studenty to bude znamenat vykonání dvou povinných zkoušek (českého jazyka a literatury a cizího jazyka) v rámci státní maturity. Od roku 2012 přibude k výše uvedeným předmětů ještě jeden povinně volitelný předmět. Jak jsem dříve uvedla, státní zkouška z předmětu český jazyk a literatura se bude skládat ze tří částí: didaktického testu, písemné práce, ústní zkoušky a bude nadále chápána jako komplexní. Uvedené předměty budou dvouúrovňově rozdělené. Jiţ tady se můţeme setkat s první negativní reakcí ze strany pedagogů, kteří uvádějí, ţe nikde není detailně vysvětlené, jak se tyto úrovně od sebe liší. Dalším kritériem, které nehovoří pro dané rozdělení, je nemoţnost donutit studenty, například z gymnázia, maturovat z vyššího stupně, čímţ klesne úroveň středoškolského vzdělání ještě níţe. První částí maturitní zkoušky z češtiny, je didaktický test, který má přezkoušet znalosti z jazykové i literární oblasti. Při bliţším prozkoumání testu se nemohu zbavit pocitu, ţe některé poloţené otázky jsou nesrozumitelně poloţené a konečný výsledek můţe být věcí osobního názoru či postoje. Dále také výsledné hodnocení některých poloţených otázek neodpovídá sloţitosti úkolu. Následující část zkoušky tvoří písemná práce. „Cílem písemné práce je ověřit, zda ţák dokáţe vytvořit smysluplný, souvislý a soudrţný text, který je funkční v dané komunikační situaci.“16 Z deseti centrálně zadaných témat z oblasti umělecké, odborné a publicistické, si ţák zvolí jedno téma dané úrovně. Rozhodujícím dělítkem úrovně má být schopnost napsání eseje. Zde se musím opět pozastavit a přiklonit se k názoru Květy Rysové, kdy při tvoření odborného textu je 15 16
RYSOVÁ, K.: Nová maturita pod drobnohledem, Český jazyk a literatura, 2008 – 2009, č. 1, s. 1 http://www.novamaturita.cz/maturitni-zpravodaj-1404034090.html
32
třeba pracovat se sekundární literaturou, ale přitom jedinou povolenou literaturou u maturitní zkoušky jsou Pravidla českého pravopisu. V této části se setkáváme i s prvním rozdílem oproti tradiční maturitě. Tradiční maturita má na zpracovaní daného tématu stanovenou dobu čtyř hodin. U státní maturity se tento čas zkrátil u základní úrovně obtíţnosti na jednu hodinu a vyšší úrovně na pouhých devadesát minut. Maturantům odpadá také moţnost psát text nanečisto, slohová práce se musí psát přímo do rozdaných archů se zadáním. Třetí částí maturity z jazyka českého a literatury je tzv. dílčí ústní zkouška, která prověřuje znalosti uměleckého a neuměleckého textu, její následnou analýzu a interpretaci. Ta se odráţí od předem odevzdaného seznamu literárních děl ţáka. Za nevhodné, stejně jako Květa Rysová, při zadání ústní zkoušky, pokládám návaznost vybraných děl ve vyšší úrovni, jelikoţ se domnívám, ţe neumělecký text bude vybrán, buď z oblasti publicistické, nebo odborné. Tím pádem můţe docházet k situacím, ţe se rozbor jednotlivých textů bez ohledu na konkrétní text bude opakovat. Další otázka, která můţe nastat je, zda celková úroveň znalostí maturantů z oboru literatury neklesne? Dá se přinejmenším předpokládat, ţe si budoucí maturanti budou vybírat díla, která jim budou vnitřně bliţší a nebudou se muset zaobírat literaturou, která je pro ně samotné obtíţná na porozumění či interpretaci, i kdyţ se bude jednat o významná díla. Uvedený poznatek vidím jako největší problém státní maturitní zkoušky z ústní části. V dnešní době musí maturanti prokázat hluboké znalosti z české a světové literatury, zavedením uvedené metody ústního zkoušení se tyto znalosti pravděpodobně sníţí a centralizují. Ze získaných poznatků a reakcí od učitelů mohu konstatovat, ţe je nutné změnit současný maturitní systém. Je zřejmé, ţe celý středoškolský systém bude prostřednictvím státních maturit povzbuzen. Samotná příprava do hodin i závěrečná maturitní zkouška bude nadále v rukou vyučujících daného předmětu. Přestoţe se bude jednat o státní zkoušku, jediné, co bude v jazyce českém a literatuře státem regulované, bude didaktický test. V další částech maturitní zkoušky bude opět převládat vliv školy, případně vyučujícího.
33
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BEZDÍČEK, J.: Československé střední školství v předpisech, tradici i praksi. Brno: Dědictví Havlíčkovo, 1935 ČENĚK, J.: Střední školství, jeho vývoj a jeho problémy. Praha : B. Kočí, 1926 CHLUP, O. a kol.: Pedagogická encyklopedie, Praha: Novina, tiskařské a vydavatelské podniky 1939 MORKES, F.: Historický přehled postavení maturitní zkoušky a analýza jejích funkcí. Praha : Tauris, 2003 MORKES, F.: Historické rozmluvy o maturitě, Učitelské noviny, 2002, č. 19 JENÍK, P.: Poznámky k probíhající reformě maturitní zkoušky, Český jazyk a literatura, 2008 – 2009, č. 3 KUZMIN,
M.
N.:
Vývoj
školství
a
vzdělání
v Československu.
Praha:
Československá akademie věd, 1981 LIPPMANN, K.: Maturita načisto, Český jazyk a literatura, 2008 – 2009, č. 2 PRŮCHA, J. a kol.: Pedagogický slovník, Praha: Portál, 2008 RYSOVÁ, K.: Nová maturita pod drobnohledem, Český jazyk a literatura, 2008 – 2009, č. 1 RYSOVÁ, K.: Ještě o nové maturitě, Český jazyk a literatura, 2009 – 2010, č. 1 VESELÁ, Z.: Česká střední škola od národního obrození do druhé světové války. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972 VESELÁ, Z.: Příspěvek k dějinám českého školství. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984 VESELÁ, Z.: Vývoj českého školství. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988 VESELÁ, Z.: Vývoj české školy a učitelského vzdělání. Brno : Masarykova univerzita, 1992 Standard středoškolského odborného vzdělání, Praha: Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky, 1998 Nové školské zákony, Praha: ASPI Publishing, s. r. o., 2004 http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/structures/041_CZ_CS.pdf www.msmt.cz/uploads/soubory/Tiskovy_odbor/Statni_maturita_Informacni_balicek.pdf www.msmt.cz/uploads/soubory/tiskove_zpravy/Maturitni_zpravodaj_6.pdf www.msmt.cz/pro-novinare/statni-maturita-1
34
www.novamaturita.cz/cesky-jazyk-a-literatura-1404033218.html www.novamaturita.cz/maturitni-zpravodaj-1404034090.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Maturitn%C3%AD_zkou%C5%A1ka
35
BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM JURÁKOVÁ, Michaela. Maturita z předmětu český jazyk. Tradiční a státní maturita: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra českého jazyka, 2009. 36s. Vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Karla Ondrášková, CSc.
ANOTACE Bakalářská práce s názvem Maturita z předmětu český jazyk a literatura pojednává nejen o současné maturitě. Ale nahlíţí i do historie, současnosti i budoucnosti maturitní zkoušky. Práce analyzuje tradiční a státní maturitu. V úvodní části se dovídáme informace z historie maturity. Následující část informuje o dnešní maturitě, poslední teoretická část nás seznamuje s novou připravovanou maturitní zkouškou. Součástí bakalářská práce jsou dva dotazníky, závěrečné shrnutí a srovnání uvedených maturit.
ANNOTATION Bachelor thesis called „Graduation exem in literature and czech language“ isn´t just about today´s leaving examination. It focuses on history, present and future of leaving examination as well. This bachelor thesis analyses the traditional and the state leaving examination. In the first part of the bachelor thesis there are many information about history of the leaving examination. The following part focuses on today´s leaving examination and the last part tells us how it´s going to look like in the future. In this bachelor thesis there are attachmentes like two questionnaires, final summary and comparision of those two kinds of leaving examinations.
KLÍČOVÁ SLOVA: Maturita. KEYWORDS: Graduation exam.
36
