MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA INFORMATIKY DIPLOMOVÁ PRÁCE. Tvorba arabských kaligramů

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA INFORMATIKY DIPLOMOVÁ PRÁCE

Tvorba arabských kaligramů

Bc. Jana Honců 2013

Prohlášení Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používala nebo z nich čerpala, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.

Vedoucí práce: doc. Mgr. Vítězslav Švalbach

3

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu diplomové práce, doc. Vítězslavu Švalbachovi, za vedení práce a odbornou pomoc. Dále chci poděkovat Mgr. Haně Novákové za výuku arabštiny a za veškerou pomoc, kterou mi poskytla při psaní této práce a Mgr. Vilémovi Šustrovi za pomoc s informatickou částí diplomové práce.

4

Shrnutí Tématem diplomové práce je arabské kaligrafie. Teoretická část se věnuje vývoji arabského jazyka a písma, arabské kaligrafii a druhům kaligrafických písem. V praktické a informatické části vytvářím kaligramy arabské basmaly, nejznámější a nejpoužívanější muslimské fráze. V informatické části je též obsažen stručný návod, jaké objekty v programu Cinema 4D je vhodné použít a jak je nastavit pro vytvoření scény s textem ve 3D.

5

Klíčová slova Basmala, arabská kaligrafie, kaligram, Cinema 4D, Adobe Illustrator, arabské písmo, čtvercová kufi.

6

Obsah 1

Úvod ............................................................................................................................ 10

2

Vývoj arabštiny ........................................................................................................... 12 2.1

3

Předarabské jazyky ............................................................................................. 12

2.1.1

Předarabština .................................................................................................. 13

2.1.2

Safajština ........................................................................................................ 14

2.1.3

Ṯamūdejština .................................................................................................. 14

2.1.4

Lihjánština – dedánština ................................................................................. 14

2.1.5

Hismajština ..................................................................................................... 14

2.1.6

Ḥasajština ....................................................................................................... 15

2.2

Raná arabština ..................................................................................................... 15

2.3

Staroarabské dialekty .......................................................................................... 15

2.4

Koiné................................................................................................................... 16

2.5

Jazyk Koránu ...................................................................................................... 16

2.6

Arabština století po vzniku islámu ...................................................................... 17

2.7

Klasická arabština 8. – 10. století ....................................................................... 17

2.8

Vrcholné období klasické arabštiny .................................................................... 18

2.9

Arabština od 15. století do 19. století ................................................................. 19

2.10

Vznik moderní spisovné arabštiny ...................................................................... 19

2.11

Arabština v období od počátku 20. století .......................................................... 20

2.12

Střední arabština ................................................................................................. 20

Arabská abeceda a první rukopisy ............................................................................... 21 3.1

Vznik arabské abecedy ....................................................................................... 21 7

3.2

Součastná arabská abeceda ................................................................................. 22

3.3

První arabské rukopisy........................................................................................ 25

4

Zásady arabské kaligrafie ............................................................................................ 26

5

Druhy písem ................................................................................................................ 30

6

Basmala ....................................................................................................................... 35 6.1

7

8

9

Tvorba kaligramů ........................................................................................................ 39 7.1

Volba písma ........................................................................................................ 39

7.2

Přepsaní basmaly ................................................................................................ 39

7.3

Volba programu .................................................................................................. 40

7.4

Volba způsobu tvoření ........................................................................................ 41

7.5

První kaligram .................................................................................................... 41

7.6

Druhý kaligram ................................................................................................... 43

7.7

Třetí kaligram ..................................................................................................... 46

7.8

Čtvrtý kaligram ................................................................................................... 49

7.9

Pátý kaligram ...................................................................................................... 50

7.10

Šestý kaligram .................................................................................................... 52

7.11

Sedmý kaligram .................................................................................................. 53

7.12

Osmý kaligram.................................................................................................... 53

Tvorba kaligramů ve 3D .............................................................................................. 56 8.1

Výběr programu .................................................................................................. 56

8.2

Popis standardního rozvržení okna Cinemy 4D.................................................. 57

8.3

Převod dat z programu Adobe Illustrator do Cinamy 4D ................................... 59

8.4

Nastavení objektu vytažení NURBS ................................................................... 63

8.5

Nastavení vlastností křivek ................................................................................. 67

8.6

Deformace........................................................................................................... 68

8.7

Scéna ................................................................................................................... 71

8.8

Osvětlení ............................................................................................................. 71

8.9

Materiály ............................................................................................................. 72

8.10

Rendrování .......................................................................................................... 74

8.11

Praktické provedení ............................................................................................ 76

Tvorba animace ........................................................................................................... 90 9.1

10

Basmala a matematický systém založený na čísle 19 ......................................... 37

Praktické provedení ............................................................................................ 94

Závěr ............................................................................................................................ 98

Použitá literatura .................................................................................................................. 99 Seznam obrázků ................................................................................................................. 101 Příloha k praktické části práce ......................................... Chyba! Záložka není definována. 8

Příloha k informatické části práce .................................... Chyba! Záložka není definována. Seznam datových příloh ..................................................................................................... 125

9

1 Úvod Arabské písmo je mnohem starší než latinka. K arabskému písmu jsem se dostala díky své matce. Když mi bylo pět let, vrátila se z dovolené v Egyptě a mě již tehdy zaujaly egyptské památky. Po první návštěvě Egypta v roce 2000 jsem se začala zajímat i o jejich jazyk. Nejprve jsem si koupila učebnici Egyptské hovorové arabštiny, kde byla arabština přepsaná do latinky, na konci této knihy byla ukázka arabské abecedy a tehdy se zrodila má láska k arabštině. Těsně před maturitou jsem dokonce pravidelně dojížděla na Státní jazykovou školu do Prahy, kde spisovou arabštinu vyučují. Na vysoké škole mi arabština velice chyběla, proto jsem se přihlásila do čtyřsemestrálního kurzu arabštiny na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Znalosti, které jsem během tohoto kurzu získala jsem chtěla uplatnit v diplomové práci. S arabštinou samozřejmě souvisí i islám. Během studia na vysoké škole jsem též navštěvovala předmět Islám, kde jsem se setkala s kaligrafií. Každá súra koránu (kromě jedné) začíná kaligramem basmaly. Díky tomu jsem se začala zajímat o kaligrafii. Minulý rok jsem se začala uvažovat o pobytu v zahraničí se studiem jazyka a kaligrafie. V té době jsem se dostala i k čínštině a čínské kaligrafii. Přihlásila jsem se na kurz čínštiny na filozofické fakultě a po roce studia ještě odjela na měsíc do Číny, kde jsem se věnovala jak jazyku, tak i čínské kaligrafii. Znalosti, které jsem během tohoto pobytu získala budou velice užitečné při psaní diplomové práce. Práce se však týká arabské kaligrafie, proto jsem ještě v listopadu loňského roku odletěla na čtrnáct dní studovat arabštinu a arabskou kaligrafii do Maroka. Zde jsem se věnovala převážně marocké kufi. Práce, které vznikly v době pobytu v Maroku budou přidány jako příloha diplomové práce.

10

V informatické části jsem využila znalosti, které jsem získala studiem předmětu Základy počítačové grafiky. Ve cvičeních tohoto předmětu jsme se věnovali tvorbě 3D grafiky v programu Cinema 4D.

11

2 Vývoj arabštiny 2.1 Předarabské jazyky Než se vůbec můžeme začít věnovat předchůdcům arabského písma a jazyka, musíme se podívat na situaci, které byla na Arabském poloostrově ještě před jejich vznikem. Arabský poloostrov byl osídlen velmi brzy, bohužel však první doklady osídlení jsou až z období kolem roku 3000 př. n. l. Jedná se o doklady osídlení na pobřeží. Vnitrozemí bylo osídleno až později. Během necelých 1000 let se z obyvatel Arabského poloostrova stala velmi vyspělá civilizace. V této době se na Arabském poloostrově používalo mnoho různých jazyků. Mezi ty nejstarší patří jazyky jihoarabské. O těchto jazycích máme jak přímé, tak nepřímé doklady existence. Tyto jazyky nazval prof. Petráček protojihoarabštinou. Jedná se dle něj o jazyk, který je předchůdcem dnešních moderních jihoarabských jazyků.1 Další skupinou jazyků je tzv. ṣajhadština (dříve se jí říkalo epigrafická jihoarabština). Do této skupiny jazyků patří např. sabejština, maḏābština, qatabánština a ḥaḍramajština. Tyto jazyky jsou důležité, protože poskytly písmo jazykům, které předcházely arabštině.2

1

ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2007. ISBN 978-80-7308-201-7, str. 60. 2 Ibidem. str. 61. 12

Na Arabskám poloostrově existovala ještě řada dalších jazyků – „mluvená minejština“, ḥimjarština. Ḥimjarština je také jediným jazykem, který se v této oblasti používal ještě při vzniku islámu.3 Pokud se přesuneme na sever Arabského poloostrova, nesmíme zapomenou na dialekty aramejštiny, které zde byly velmi rozšířené od 10. století př. n. l. až do nástupu samotné arabštiny. V této části arabského poloostrova se pro zápis předarabských nápisů používalo nabatejské písmo. Z tohoto písma také vychází základní tahy dnešní arabské abecedy.4 Poslední oblastí, kterou jsem ještě nezmínila, je oblast středu Arabského poloostrova. Tato oblast je tou nejdůležitější. Právě zde se totiž začala utvářet arabština, jak ji známe dnes. Jednotlivé vývojové stupně se v dostupné literatuře různí. V knize P. Zemánka jsou označeny následovně: předarabština, raná arabština, staroarabské dialekty a koiné (tzv. jazyk písní), pak již nastává éra jednotné arabštiny.5 Kniha Ch. Bahboucha označuje za vývojová stádia protoarabštinu (5. - 4. století př. n. l.), epigrafickou arabštinu (4. – 6. století n. l.), klasickou arabštinu (6. – 19. století n. l.) a moderní arabštinu (od 19. století n. l.).

2.1.1 Předarabština Tato skupina jazyků bývá často nazvána také předarabskými dialekty, protoarabskými dialekty nebo starou severní arabštinou. Toto vývojové stádium arabštiny je dochováno hlavně z nadpisů, které pochází z období 8. století př. n. l. do 4. století n. l. Tyto jazyky byly zapisovány mnoha druhy písem (na severu hlavně varianty aramejského písma a na jihu varianty písma jihoarabského). Vzhledem k obsahu nápisů (osobní sdělení, označení míst, ale i básně) se vědci domnívají, že bylo písmo srozumitelné i pro nižší vrstvy obyvatelstva. Nápisy byly nalezeny po celém Arabském poloostrově.6 , Katabán či Ḥaḍramout.7 Do této skupiny patří dialekty tajmajština, dedánština, dumajština. Všechny tyto jazyky jsou velmi podobné rané arabština.8

3

ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny… str. 61 Ibidem. str. 62. 5 Ibidem. 6 Ibidem. str. 63 – 64. 7 BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie. Vydání první. Praha: Dar Ibn Rushd, 2002. ISBN 8086149-36-6, str. 7. 8 ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny…str. 64. 4

13

2.1.2 Safajština Jak už název napovídá měla centrum v pohoří Safā, které leží na jich od Damašku. Tyto texty jsou cca z 1.století př. n. l. až do 3. století n. l. Pro tento typ arabštiny se používala severní varianta jihoarabského písma, které však bylo značně zaobleno. Jednalo se hlavně o krátké texty (hlavně ze života autora) s obrázky (většinou se jednalo o zvířata, lidi či magické symboly).9

2.1.3 Ṯamūdejština Jméno tohoto jazyka je odvozeno od staroarabského kmene Ṯamūd. Ačkoli víme, že tento kmen existoval již v roce 715 př. n. l., nejstarší nápisy pochází z cca 6. století př. n. l. Nejmladší nápis je ze 4. století n. l. Je zajímavé, že právě tento kmen označil Muhammad jako příklad bezvěrců. Nápisy se vyskytují hlavně v oblasti Midjāna. Mezi tzv. ṯamūdejské nápisy patří ty, které nebylo možno zařadit jinam. Dalo by se tedy říci, že se jedná o „zbytkovou třídu“. Nápisy byly psány značně upraveným jihoarabským písmem.10

2.1.4 Lihjánština – dedánština Tento jazyk se dělí na oficiální (dedánština) a neoficiální. Jak už název říká, toto písmo bylo rozšířeno v oblasti Dédánu. První nápisy jsou z období začátku letopočtů a jsou psány variantou jihoarabského písma, je však již možné rozlišit ranělihjánský a pozdnělihjánský duktus. Nápisy z této doby většinou obsahují pouze jméno pisatele.11

2.1.5 Hismajština Dřívějším označením pro tuto skupinu jazyků je „ṯamūdejština E“ nebo také „jižní safajština“. Tyto nápisy jsou typické pro severozápad Arabského poloostrova.12

9

ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny… str. 65 – 66. Ibidem. str. 68 – 69. 11 Ibidem. str. 70. 12 Ibidem. 10

14

2.1.6 Ḥasajština Tento jazyk byl opět pojmenován podle oblasti, kde byly objeveny nápisy – oblast Ḥasāˀ (nachází se na východním pobřeží Saúdské Arábie). Většina nápisů jsou epitafy. Jsou napsány značně odlišnou podobou jihoarabského písma. Jsou to jediné písemné památky té doby v této oblasti. Důvodem byla nejspíš menší hustota osídlení.13

2.2 Raná arabština Jedná se o první etapu, kdy se dá mluvit o arabštině jako takové. V předchozích etapách se jednalo ještě o předarabštinu. Do tohoto vývojového stádia arabštiny patří nápisy, které jsou již psány nabatejským písmem. Toto písmo se pak stalo vzorem pro součastnou arabskou abecedu. Nejstarším nápisem, který je již arabský, je náp

. Jeho

Vědci se domnívají, že vznikl mezi roky 88 až 150 n. l. Jsou to však pouze tři řádky vsunuté do nabatejského nápisu. Je psán nabatejským písmem, ale jsou již patrné stopy napojení písmen.14 Dalším nápisem v rané arabštině je nápis z an-Namāry. Tento nápis, který je datován do roku 328 n. l. (uveden přímo v nápise), byl velmi dlouho považován za nejstarší arabský nápis. Jedná se o epitaf krále Imruˀ al-Qajse a byl napsán nabatejským písmem, i zde jsou patrné stopy napojení písmen.15 Dalším zajímavým nápisem je nápis Zeder. Jde o křesťanský nápis, který je napsán hned ve třech jazycích – řecky, syrsky a arabsky. Nápis je datován do roku 512 n. l., jak je uvedeno v řecké části.16

2.3 Staroarabské dialekty V předislámské době žilo na Arabském poloostrově mnoho různých kmenů (Kalb, Tamīm, Maḏḥiǧ.). Všechny tyto kmeny mluvili dialekty, které již můžeme označit jako arabštinu a to nejpozději od 6. století n. l.17

13

ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny… str. 71. Ibidem. str. 74 – 75. 15 Ibidem. str. 79. 16 Ibidem. str. 82. 17 Ibidem. str. 83. 14

15

Tyto dialekty rozdělujeme do tří skupin18: Oblast Jemenu – např. dialekty kmenů Kināna, Hamdān Západní Arábie – např. dialekty Mekky a Medíny Východ Arabského poloostrova – např. dialekty kmenů Tamīm, Bakr Dialekty se lišily a přesto bylo možné, že si lidé navzájem rozuměly. V celé této skupině je velmi zajímavé, že se nevyskytuje žádný dialekt, který by byl shodný s pozdější klasickou arabštinou. Popisy těchto dialektů máme často díky arabským filologům, kteří je v 7. a 8. století n. l. srovnávali se vznikající „normou“. Je tedy vidět, že již v této době existovaly tendence k vytvoření jednotného spisovného jazyka. Musel tedy existovat ještě nějaký mezistupeň mezi těmito dialekty a klasickou arabštinou.19

2.4 Koiné Jedná se o jazyk poezie. Právě on by mohl být oním jazykem, který dokládá pokusy o unifikaci jazyka. Existuje „několik typů ústně tradovaných literárních útvarů, mezi něž patří předislámská arabská poezie, výroky káhinů (staroarabských pohanských kněží), proroků a šamanů jakožto specifická forma užití jazyka, a jazyk předislámské arabské prózy.“20

2.5 Jazyk Koránu Pro ranou arabštinu je nejvýznamnějším dílem Korán. Jedná se o knihu, která byla nejprve recitována Muḥammadem a to cca v letech 612 – 632 n. l. a až následně sepsána. První pokus o zapsání koránu obsahoval jen tahy písmen. Tečky, které slouží k odlišení některých písmen (např. b, j, n, t, ṯ) v zápisu chyběly. Tyto tečky se začaly v psaném projevu objevovat až později. Dokonce se můžeme setkat s Koránem, kde jsou tyto tečky ještě barevně odlišeny.21

18

ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny… str. 86 – 95. Ibidem. str. 95. 20 Ibidem. str. 97. 21 Ibidem. str. 108 – 117. 19

16

2.6 Arabština století po vzniku islámu Tuto éru arabštiny nazýváme formativní. V této etapě jde hlavně o sjednocení arabštiny – všechny jednotící tendence směřují ke Koránu, ale také k staroarabské poezii.22 Vznik islámu je pro arabštinu velmi důležitý. Mění se její funkce. Z jazyka, který sloužil hlavně jako dorozumívací prostředek v běžné komunikaci se začíná stávat spisovný jazyk, který se hojně používá i v písemném projevu. Vzorem pro jazyk se stal Korán. Arabština však začíná plnit i další funkce a to jak v kultuře, vědě, tak i v administrativě.23 V tomto období vzniká arabsky psaná literatura. Knihou, které byla nejčastěji přepisována je samozřejmě Korán. Dále se do arabštiny překládalo a to hlavně ze syrštiny a řečtiny.24 Formativní éra arabštiny končí cca na konci 7. století. Od této doby je možné mluvit o arabštině jako o oficiálním jazyku arabské říše. K tomu přispěl i rok 697 n. l., kdy se začínají razit mince, na kterých jsou nápisy v arabštině a dále také arabizace administrativy. Do této doby byla většina dokumentů psána v řečtině i arabštině, od 8. století se používá většinou již jen arabština. Vrcholí také redakce Koránu – mění se písmo. Postupně se přidává tzv. vokalizace. Nejspíš tak učinil Abū ˀAswadem ad-Duˀalīm.25 Vokalizační značky slouží k zaznamenávání arabských samohlásek (a, i, u) do psaného textu. Tyto značky se používají téměř výhradně v Koránu a dalších posvátných textech. V běžných textech je nenajdeme. K původní „odvozenině“ od nabatejského písma, která byla značně nejednoznačná se začínají přidávat výše zmíněné tečky k odlišení některých písmen. Do té doby bylo možné odlišit některá písmena jen na základě kontextu. -

).26

-

Na jednu stranu se tedy vytváří jednotný spisovný jazyk, ale na stranu druhou již vidíme první pokusy o oddělení arabských dialektů. A to hlavně z důvodu, že na arabštinu působilo mnoho cizích jazyků.27

2.7 Klasická arabština 8. – 10. století Toto období již pro arabštinu není tak významné jako období předchozí. Dotváří se v něm spisovná forma arabštiny. Arabština dostává další rozměr – kulturní. Důraz se postupně

22

ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny… str. 126. Ibidem. str. 123 – 124. 24 Ibidem. str. 125. 25 Ibidem. str. 127 - 131. 26 Ibidem. str. 131. 27 Ibidem. str. 129. 23

17

přesouvá na mluvenou podobu jazyka. Nová norma klasické arabštiny už nemá jako svůj vzor jazyk Koránu, ale jazyk poezie. Dá se tedy říci, že klasická arabština vzniká uměle.28 V tomto období vrcholí arabizace – Syropalestina, Irák, jižní Palestina, Egypt. Nejdříve se arabizace týkala hlavních měst a až následně venkova. Arabština se však začíná šířit i do nearabského světa. Z 8. století se dochovaly křesťanské texty v Syropalestině. Z židovského prostředí máme památky až z 9. století.29 Rozvíjí se také tvorba gramatik a slovníků - první gramatiku sepsal Sībawaih. Tato kniha nesla název al-Kitāb. První slovník sestavil Sībawaihův učitel al-Ḫalīl ibn Aḥmad. Tato dvě díla jsou považována za zakladatelská, protože na ně navazují další učenci.30 Začínají se překládat odborné vědecké texty. Vzniká tedy i potřeba nové slovní zásoby. V této době se většina slov z cizích jazyků přejímala. V první řadě se začaly překládat řecké a koptské spisy z oblasti medicíny, astronomie a alchymie. Arabština se v té době obohatila o množství řeckých slov z těchto oblastí. Dalším jazykem, ze kterého arabština přejala mnoho slov z oblasti poezie je perština. Dále byla důležitým jazykem syrština, které měla vliv hlavně na oblast náboženství.31

2.8 Vrcholné období klasické arabštiny Za začátek vrcholného období klasické arabštiny můžeme považovat počátek 10. století. Arabština v této době plní politickou, náboženskou, vědeckou i kulturní funkci. Cca kolem roku 900 nastal zvrat v oblasti administrativní. Většina textů z tohoto období se začíná psát v rýmech. Jsou patrné snahy jazyk více a více vyšperkovat. To však vede k stále větší míře nesrozumitelnosti textu pro nižší třídy obyvatelstva. Proto také dochází k definitivnímu oddělení klasické arabštiny a dialektů. Klasickou arabštinu dále používají spíše vyšší vrstvy obyvatelstva.32 V tomto období také začíná vznikat zábavná literatura – tzv. pololidová tvorba. Jazyk zábavné literatury byl přizpůsoben nižším vrstvám obyvatelstva.33 V této době je také „dokončena arabizace Sýrie, Palestiny, Iráku a Egypta … rozsáhlá území severní Afriky zůstala stále berberofonní, arabština, která oblast zasáhla v době první vlny arabské expanze v 7. a 8. století, zůstala jazykem vládnoucích vrstev a městského obyvatelstva. Byla to teprve vlna expanze, spojená s beduínskými kmeny

28

ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny… str. 135 – 137. Ibidem. str. 128 - 143. 30 Ibidem. str. 136. 31 Ibidem. str. 139. 32 Ibidem. str. 150 – 151. 33 Ibidem. str. 152. 29

18

Banū Sulajm a Banū Hilāl, která proběhla v 11. a 12. století, jejímž důsledkem bylo obsazení pouštních oblastí a prosazení arabštiny i mimo severoafrická města.“34

2.9 Arabština od 15. století do 19. století Toto období je pro vývoj arabštiny velmi důležité. Během 15. století arabština ztrácí svoje postavení. V administrativě je postupně nahrazena osmanskou turečtinou, a to kvůli postupné turecké nadvládě. Dalším problémem byli Peršané. Ti se postupně vrátili k původnímu jazyku a přestali tedy tvořit v arabštině.35 Není to však jen období úpadku arabštiny. V této éře arabštiny se rozvíjí dvě úrovně tohoto jazyka. Na jedné straně je tu „literatura vyššího stylu“, která je vlastně striktní arabštinou a na straně druhé pololidová tvorba, tedy literatura pro obyčejný lid. Pololidová literatura dosáhla svého vrcholu v 15. století. V tomto období vznikají nám známé pohádky Tisíc a jedna noc.36

2.10 Vznik moderní spisovné arabštiny Na konci 18. století egyptsk

, že rozdíly, které byly mezi

Araby a Evropany jsou obrovské. Zjistil, že západ je daleko vyspělejší a je potřeba udělat nějaké reformy. Jedna z nich byla změna arabštiny z archaického jazyka na jazyk moderní. Centrem se stává Egypt. Tato změna samozřejmě nebyla okamžitá a trvala ještě do století dvacátého. Muḥammad

posílá do Evropy mnoho učenců. Důvodem je získat znalosti

západní vědy a kultury. Arabština tedy potřebuje vytvářet nová slova pro pojmenování neznámých věcí.37 V rámci reformy vzdělávání bylo také založení první tiskárny v roce 1822. Byla to tiskárna v Búláqu. První tištěnou knihou byl italsko-arabský slovník. V roce 1828 vznikla také první oficiální periodika – noviny Al-waqā ‘i

-misrīja – Vakayi–i

Mısriye (Egyptské události), které byly tištěny v arabštině a turečtině.38 V tomto období se rozvíjí arabský nacionalismus a to jak „obecný“, tak zaměřený na jednotlivé státy. Možná právě proto se začíná diskutovat o tom, zda je možné používat

34

ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny… str. 152 – 153. Ibidem. str. 157 – 158. 36 Ibidem. str. 159 – 160. 37 Ibidem. str. 161 – 162. 38 GOMBÁR, E. Moderní dějiny islámských zemí. Vydání první, Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-599-X, str. 92. 35

19

dialektismy či dialekt v oficiálních projevech. Diskuze měla jasný výsledek, pokud se má jednat o celý arabský svět, dialekty ani dialektismy se používat nesmí.39 Až na začátku 20. století se začínají zakládat první akademie, které se starají o spisovnou arabštinu. Právě zde se tvořily nové termíny pro slova, která byla arabštině neznámá. První takovou akademií byla damašská, která byla založena v roce 1918.40

2.11 Arabština v období od počátku 20. století V tomto období je velmi patrné rozdělení arabštiny na vrstvy. Jednou z těchto vrstev je spisovná arabština, které navazuje na středověkou klasickou arabštinu, další vrstvou jsou dialekty a poslední vrstvou je tzv. střední arabština.41 Střední arabština je jakýsi mezistupeň mezi dialekty a spisovnou arabštinou. Používá se jak v mluveném, tak v písemném projevu. Někdy bývá také označována jako „jazyk vzdělanců“ (Educad Spoken Arabic). Stranou stojí maltština, ta se dnes píše latinkou. Dříve byla arabským dialektem, dnes je ale velmi ovlivněna italštinou.42 Dialekty se v dnešní době dělí do několika skupin:43 Magribská oblast – severní Afrika Wádí an-Níl – Egypt, Súdán Al-hilál al-chaṣíb – Sýrie, Palestina Al-Hižáz a Nažd – Saudská Arábie Bilád Má bajna an-nahrajni a bilád al-Chalíž – Mezopotámie, státy Arabského zálivu.

2.12 Střední arabština Střední arabštinou nazýváme jazyk, který začal svůj vývoj ve stejné době, jako klasický jazyk. Vyvíjí se však doposud. Dříve se tento jazyk používal téměř výhradně v mluvené podobě (i když nejstarší záznam této vrstvy arabštiny je z roku 644 n. l., tedy z 22 roku hidžry), dnes se však často používá i v písemném projevu (např. na internetu v diskusních fórech).44 39

ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny… str. 165. Ibidem. str. 166 – 167. 41 Ibidem. str. 179. 42 Ibidem. 43 BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str. 20. 44 ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny… str. 188 – 192. 40

20

3 Arabská abeceda a první rukopisy 3.1 Vznik arabské abecedy Vůbec prvním písmem v arabské oblasti bylo písmo hieroglyfické. Dalšími velmi starými písmy této oblasti jsou písmo klínové, sumerské, babylónské, fénické. První a zároveň největší změny v písmu se udály začátkem prvního tisíciletí př. n. l. Babylónské a sumerské písmo bylo nahrazeno písmem semitským a z fénického písma vzniklo písmo aramejské. Semitská písma se vyvinula z egyptských hieroglyfů nebo ze sumerského klínopisu. Nejdokonalejší písmo bylo nalezeno na zbytcích starověkého města Ugarit. Jednalo se o text v semitském jazyce, který byl zapsán starší formou abecedy fénické. Abeceda se skládala ze 28 znaků a to jak pro souhlásky, tak pro samohlásky. Text se četl zleva doprava.45 Arabové nejdříve používali pro zápis západní fénickou abecedu, následně pak i abecedu aramejskou (1000 př. n. l.). Památky, které z této doby máme představují hranatý jihoarabský typ písma. Tento typ písma se používal až do začátku 7. století. Pak již tuto variantu písma nahrazuje, mnohokrát zmíněné, písmo, které je založeno na písmu nabatejském. Z pozdější varianty nabatejského písma vzniklo písmo kúfické.46

45 46

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str. 15 – 16. Ibidem. str. 17. 21

–

, s“. 47

Moderní arabština doplnila ještě další znaky - ṯ, ch, ḍ, ḏ, ẓ, ġ.

Arabská abeceda neměla ještě na začátku 7. století tečky. To mělo za následek, že se texty mohly číst různě. To bylo důvodem, proč byly zavedeny u některých písmen tečky. Ale samohlásky v té době stále nebylo zvykem zapisovat. Když však vznikl korán, bylo potřeba, aby se jeho výslovnost sjednotila, proto vznikla vokalizace.48

3.2 Součastná arabská abeceda Arabské písmo se píše zprava doleva. Velice často bývá nazýváno „rozsypaným čajem“. Arabština má 28 souhlásek a 3 samohlásky. Pokud však chceme být důslední, musíme říci, že má arabština 28 grafémů – 27 pro souhláskové fonémy a jeden (alif), který zastává několik různých funkcí – nositel hamzy, prolongační a ochranný grafém.49 V klasickém arabském textu však samohlásky nenajdeme. Ty se objevují jen v koránu, případně v bibli. Textům, ve kterých jsou krátké samohlásky zaznamenány se říká vokalizované. Samohlásky se píší v podobě čárky či malého „w“. Pokud napíšeme čárku nad písmeno (fatḥa), jedná se o samohlásku a. V případě, že je čárka napsána pod písmenem (kasra), jde o samohlásku i. Poslední samohláskou je u, které se v arabštině zapíše jako malé „w“ nad písmenem (ḍamma). V arabských textech nalezneme i dlouhé samohlásky. Ty však nemají speciální znaky. Dlouhé samohlásky se tvoří pomocí souhlásek. Pokud chceme vytvořit ā, použijeme znak pro krátké a a za něj napíšeme alif a to pouze v případě, že je text vokalizovaný. Pokud se jedná o text nevokalizovaný, stačí pouze znak alif. Stejně tak pro ī, použijeme písmeno j a pro ū písmeno w. Arabské souhlásky se dělí na sluneční a měsíční. Mezi sluneční hlásky patří ty, které se tvoří pomocí špičky jazyka. Jedná se o t-hlásky (t, ṭ, ṯ), d-hlásky (d, ḍ, ḏ), s-hlásky (s, ṣ, š) ,z-hlásky(z, ẓ) a dále o r, l a n.50 Většina souhlásek má čtyři podoby: samostatnou, počáteční, středovou a koncovou. Výjimkou jsou písmena d, ḏ, r, z, w a písmeno alif (či hamza). Písmena d, ḏ, r, z, w se nikdy nespojují z levé strany. Proto mají pouze samostatnou a koncovou podobu. Písmeno, které za některým z nich následuje má buď samostatnou nebo počáteční podobu. Zvláštním písmenem v arabštině je alif. 47

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str. 25. Ibidem. str. 27. 49 OLIVERIUS, J. a ONDRÁŠ, F. Moderní spisovná arabština: Vysokoškolská učebnice I.díl. Praha: SET OUT, 2007. ISBN 80-86277-51-8, str. 18. 50 BAHBOUH, CH. a FLEISSIG, J. Základy moderní spisovní arabštiny I. Vydání druhé. Praha :Dar Ibn Rushd, 2003. ISBN 80-86149-38-2, str. 44. 48

22

Arabština má ještě několik dalších znaků. Jedná se o koncovky -un, -an, -in a o tzv. sukún, který značí nulovou koncovku. Koncovky -un a sukún se uvádějí pouze ve vokalizovaném textu. Stejně tak se ve vokalizovaném textu objevuje znak pro zdvojení souhlásky. V některých nevokalizovaných textech se občas setkáváme se znakem pro samohlásku či koncovku, a to v případě, že by mohlo dojít k záměně významu slova. Zaznamenávání vokalizace však není podmínkou ani v tomto případě. Pokud samohláska chybí, význam slova musí čtenář pochopit z kontextu. Pořadí hlásek v arabské abecedě neodpovídá našemu. V průběhu vývoje arabštiny se toto řazení často měnilo. Dnes vypadá arabská abeceda následovně: alif (hamza), b, t, ṯ, ž, ḥ, ch, d

, ġ, f, q, k, l, m, n, h, w, j. Tabulka pod textem ukazuje

všechny základní podoby písmen, arabský a český název písmen. Poslední sloupec je v knize, ze které je přebrán, špatně pojmenován. Nejedná se o českou transkripci, ale transliteraci. Jedná se pouze o přepis arabského znaku do latinky.

23

Obrázek 1 Arabská abeceda 51

51

BAHBOUH, CH. a FLEISSIG, J. Základy… 24

3.3 První arabské rukopisy Většina prvních rukopisů neměla na první straně ani název autora, název díla či místo nebo datum, kdy byl napsán. Každý arabský rukopis začíná formulkou: „Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného…“.Rukopisy z 7. a 8. století byly většinou napsány na listy o velikosti 25 x 18 cm nebo 18 x 12 cm. Písař se snažil, aby rukopis vypadal hezky, mezery mezi slovy i řádky byly stejné. Na větší listy se vešlo zhruba 25 – 30 řádků, na menší listy pak 12 – 15 řádků. Texty často obsahovaly bílé plochy na které později malíř namaloval ilustrace. Papír byl v té době drahou záležitostí, proto se písař snažil využít veškerý prostor. Text také nebyl členěn na odstavce. Ke členění textů se používal černý kroužek nebo kroužek s tečkou. Klasickou tečku nebo čárku u většiny prvních spisů nenajdeme. U mnohých rukopisů byly prázdné okraje, které sloužily k dopsání poznámek. Stránky nebyly číslovány a to až do 17. století. Aby bylo patrné, která strana následuje, bylo vždy dole uvedeno první slovo následující strany. Dříve než stránky se začaly číslovat listy. V rukopisech také občas najdeme poznámky o tom, jak se zrovna písař cítí, jak mu jde psaní atd. Na konci rukopisu často najdeme autora a datum napsání.52 Na hřbet knihy se na konci 9. století začala používat kůže. Později se samozřejmě kůže používala na celou knihu. Tuto obálku bylo potřeba nějak vyzdobit, k tomuto účelu používali kaligraficky napsaný název knihy.53 V 10. století dokonce najdeme zmínky o záložkách do knih. Ty se také velice často zdobily kaligraficky.54

52

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str. 32 – 33. Ibidem. str. 34. 54 Ibidem. 53

25

4 Zásady arabské kaligrafie Arabské písmo se skládá ze čtyřech základních tahů – vodorovného, příčného a kolmého. Písmena se spojují většinou horizontálním tahem. Horizontální tah lze libovolně prodlužovat. Pro arabské písmo je nejdůležitější hlava písmena, která zůstává stejná. Podle hlavy písmeno poznáme, jeho napojení se však mění. Jako měřítko svislých tahů slouží alif. Toto písmeno se většinou píše jako jedna čára a to shora dolů. Důležitý je pak počet teček, které lze nad sebe do tohoto písmena vepsat. Charif Bahbouh alif nazývá měřítkem pro výšku textu. Měřítko (nebo spíše proporce písma) má každý kaligraf své. Většinou bývá 3 – 12 teček. 55

Obrázek 2 Proporce písma56

55

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str. 35 - 38. PARMN, A. a AS-SAID, I. Geometrická koncepce v islámském umění. Vydání první. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-7203-911-1, str. 139. 56

26

Arabská kaligrafie je založena na pěti základních zásadách:57 pevné držení pera správně seříznutá špička pera dobrá kvalita papíru lesk inkoustu (tuže) ovládání dechu při psaní Kaligraf by měl pero držet pomocí palce a ukazováku na prostředníku. Ruka by měla být dostatečně lehká, ale zároveň i pevná. Každý kaligraf má také svá pera. První kaligrafové ještě používali pera, která byla vyrobena z kovu nebo kamene. V této době byly ještě nápisy ryty do dřeva či tesány do kamene. Později se k jejich zhotovení začalo používat dřevo – týkové, větví datlovníku a rákosu. Aby bylo pero kvalitní, musí splňovat několik základních pravidel:58 nesmí být příliš tvrdé barva má být temně hnědá dužina pera má být bílá délka může být střední nebo dlouhá tloušťka může být střední nebo silná

Obrázek 3 Pera59

Pera bývají různě seříznuta, protože seříznutí pera určuje styl celému textu. Základní barvou inkoustu je černá, ale používají se i další barvy (zlatá, stříbrná, červená, modrá, zelená,…). Pracovní postup výroby barevných inkoustů byl vždy tajný. Barvy jsou většinou minerálního nebo rostlinného původu. Postup výroby černé tuže je následující: „v hliněné nádobě se pálila vlna z břicha ovcí, saze z vlny se pak kamenem rozemlely na prach, přidala se voda a arabská guma a směs se znova zahřála, čímž byla získána základní 57

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str. 37. Ibidem. str. 44 – 45. 59 Ibidem. str. 45. 58

27

hmota. Podle potřeby se pak vždy kousek rozpustil ve vodě a dle stupně zředění se namíchala barva černá, nebo tmavě hnědá. (Ve srovnání se současností jde o nejkvalitnější „třenou tuš“, která již však byla nahrazena syntetickými materiály.)“60 Poměr prachu a arabské gumy byl 1:4, k této hmotě se ještě přidával 1 – 2 díly duběnek. Tuš se ředila vodou tak, aby vznikla látka, která má obdobnou konzistenci jako med rozpuštěný ve vodě. Vzniklá tuž se ještě musela řádně zamíchat (doslova našlehat), pak již byla připravena ke psaní.61 Arabští kaligrafové používali nejčastěji následující psací materiály:62 - asīb (z kůry datlovníku) dila (žebra velbloudí nebo ovčí) al-luḥūf (tenký bílý kámen) al-žild, al-adīm (z kůže) al-maḥāriq (bílá tkanina; natřená arabskou gumou, vyčištěná smirkem) al-bardī (papyrus; šířka 16 – 30 cm) Písař se též musí naučit perfektně ovládat svůj dech, protože jinak se může v písmu odrazit to, jak se písař daný den cítí (zda je veselý, smutný, naštvaný, zda se dobře vyspal, zda není unavený…).63 Díky dodržování těchto zásad a hlavně toho, že má každý kaligraf jinak uvolněnou ruku, jiný hrot pera, jiný papír, inkoust a jinak zvládá svůj dech, objevuje se mnoho různých kaligrafických abeced a právě proto se začaly vyvíjet i různé kaligrafické školy a tedy i písma. Výše uvedené zásady ale rozhodně nejsou všechny. Na práci kaligrafa mělo samozřejmě vliv také okolní prostředí – hlavně teplota a vlhkost. Papír s přibývající vlhkostí měkne a vlhne a naopak při snížené vlhkosti křehne.

60

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str. 37 – 38. Ibidem. str. 47. 62 Ibidem. str. 46. 63 Ibidem. str. 37. 61

28

Obrázek 4 Sada nástrojů64

Každý kaligraf měl svoji vlastní výbavu, která vždy musela obsahovat následující nástroje:65 různá pera (aqlam) ostrý nůž (sikkīn) krabička na pera (maqlama) kousek látky, na níž se pera pokládala (maṭraša) hadřík k otírání per (mimsaḥa) tuš nebo inkoust (midād, ḥibr) tvrdý kámen sloužící jako brousek (misann) nádoba na tuž (ze skla, keramiky nebo kovu)

64

Calligraphy Intro [online]. [citováno dne 2.2.2013]. Dostupné na: http://joshberer.wordpress.com/2008/03/04/calligraphy-intro/. 65 BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str. 47. 29

5 Druhy písem Arabové si již v počátcích uvědomovali potřebu rozvoje písma. V tomto období bylo nejrozšířenějším písmem písmo „al-muḥāzija“, toto písmo však nebylo využíváno ke kaligrafii, ale spíše k běžným účelům. Postupem času se začaly vytvářet první kaligrafické školy. Mezi písma těchto prvních kaligrafických škol patří písma al-makkī a al-baṣrī.66 Z nejstarších písem však bylo jednoznačně nejznámější písmo kufické. Písmo je pojmenováno podle města Kufa a je odvozeno od písma syrského – vzniklo jeho úpravou.67 Kúfickému písmu se také říká písmo hranaté. V době

(7. století)

se toto písmo používalo hlavně v náboženství (výzdoba mešit, Korán), dále se používalo i na nově vzniklých mincích. Původní kúfické písmo mělo rovné úhly, nemělo tečky ani vokalizaci. Nejstarší památkou psanou tímto písmem je text Koránu z 8. století. Tuto památku do dnešních dob uchovává jedna z egyptských knihoven. Největší rozmach mělo toto písmo od 9. století až do konce 12. století.68 Kúfické písmo se v dějinách značně měnilo a s určitými podobami tohoto písma se můžeme setkat i dnes. Kúfické písmo se, dle názoru několika vědců, také stalo základem pro písmo an-naschī a aṯ-ṯulṯ. Dle nich se o to zasloužil al-Ḥasan al-Baṣrī. Další variantou kúfického písma je písmo al-muwarraq. Toto písmo bylo také nazýváno rostlinným kúfickým písmem. Dalším písmem, které bylo inspirováno rostlinnými motivy bylo písmo al-muḍaffar. Písmo al-muḍaffar se začalo používat ve 12. století. Novější variantou písma 66

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str.39. Kufic [online]. [citováno dne 13.12.2012]. Dostupné na: http://www.nationmaster.com/encyclopedia/Kufic. 68 BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str.39. 67

30

kúfi je písmo al-mutarābiṭ, které vzniklo ve 14. století. Toto písmo bývá také nazýváno jako písmo spojené kúfi. Důvodem je spojení písmen v horní části a vytvoření uzlu uprostřed.69 Kúfické písmo je však velmi zdobné a často i špatně čitelné a proto je pro běžnou potřebu nevhodné. Z tohoto důvodu je postupem času nahrazován kurzivou. V době vlády Abbásovců (750 – 1258) se používalo několik různých typů písem:70 al-ǧalīl (písmo vznešené) as-siǧillāt (písmo úředních listin) al-qiṣaṣ (písmo pohádek) ad-dibāǧa (písmo pro úvod nějakého textu) at-tawāqī (písmo podpisu) al-maṣāḥif (písmo koránské) Do dnešních dob se používá kúfické písmo al-murabba či písmo al-mudawwar. Písmo al-

čtvercové, protože tvoří jakési čtverce. Nejčastěji se používá

k napsání slova Alláh či Muḥammad. Slova napsaná písmem al-mudawwar tvoří kruhy, proto se také toto písmo nazývá kulaté. Na rozdíl od původního kúfického písma se dnes většinou používají tečky.

Obrázek 5 Písmo kúfí - staré kúfí, kúfí a nové kúfí71

Dle knihy Charifa Bahbouha Půvab arabské kaligrafie dnes „Arabská kaligrafie tradičně užívá základní i další druhy písem.“72 Prvním z nich je písmo aṯ-ṯulṯ. Tomuto písmu se také často říká třetinové nebo přímo třetina a bylo nejvíce rozšířené v Egyptě. Jak již jsem 69

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str.39 – 40. Ibidem. str.41. 71 Ibidem. str. 135. 72 Ibidem. str. 41. 70

31

uvedla, písmo nejspíš vytvořil al-Ḥasan al-Baṣrī. Ibrāhīm al-Sijzī vytvořil dva druhy pera, jedno sloužilo k zápisu písma aṯ-ṯulṯ a druhé se používalo k zápisu písma aṯ-ṯulṯajn (dvou třetinové písmo), které vytvořil.73 Dodnes se tímto písmem píší tituly knih a novin a nalezneme ho také v mešitách. „Princip výstavby ṯulṯ, například u písmene alif – výška písmene má 9 teček, špička písmene má háček o velikosti 3 teček. Pokud je písmeno částečně zakřiveno, pak je nutno u oblouku dodržovat určité dimenze, např. oblouky čtvrtkruh, oba jsou pro tvary dalších písmen určující .“74

Obrázek 6 Písmo aṯ-ṯulṯ75

Dalším písmem, které arabská kaligrafie uznává je písmo an-nasch. Písmo an-nasch bylo používáno hlavně v Sýrii a to pro opisování knih. I název tohoto písma je odvozen od slova opakovat. Dnes se velice často používá k tisku knih či novin. O zdokonalení tohoto písma se nejvíce zasloužil Ibn Mu

, kterým svým zdokonaleným písmem

napsal Korán. Stejně tak je i autorem knihy o arabské kaligrafii.76 V 11. století bylo písmo an-nasch vystřídáno písmem kúfickým. Postupně se z něj vyvíjely další formy tohoto písma.77 K rozvoji tohoto písma snad nejvíce přispěl „otrok chalífy Mustaʼsima, Jakut. Jeho zásluha nespočívá pouze v tom, že přiřízl třetinu rákosového pera šikmým řezem, a tím bylo dosaženo stínování tahů. Někdy se naschi (písmo an-nasch – poz. autorky) nazývá písmenem Jákútovým. Zaříznutím špičky vznikla i jednotka na měření poměrů jednotlivých částí písmene: je jím kosočtverec, bod v podobě čtverečku, který vznikl tahem stejně dlouhým jako je šířka špičky pera.“78Písmo an-nasch, které se používá nejvíce „má jistý šikmý sklon a je kulatější než písmo aṯ-ṯulṯ. Princip výstavby an-naschí, například: alif – má 5 – 7 teček a je široký, š – má hluboký oblouk u tečky, délka je 5 teček, ḥ - má hloubku 6 teček, délka je 5 teček.“79

73

IHSANOGLU, E. The different aspects of islamic culture. 5 sv. Paris: UNESCO, 1998. pg. 575. BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str.42. 75 Ibidem. str. 135. 76 Ibidem. str. 42 - 49. 77 DUDÁK, V. Svět islámské architektury. In KŘIKAVOVÁ, A. et al. Islám, ideál a skutečnost. Vydání druhé. Praha: Baset, 2002. ISBN 80-86223-71-X, str. 213-214. 78 MENDEL, M. .Čarovná moc slova. In KŘIKAVOVÁ, A. et al. Islám, ideál a skutečnost… str.168. 79 BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str.42. 74

32

Obrázek 7 Písmo an-nasch80

Nejjednodušším písmem je písmo ar-ruq

. Toto písmo se proto používá v běžné

korespondenci či v novinách.

Obrázek 8 Písmo ar-ruq

Dalším uznávaným písmem je písmo at-ta Písmo -

81

, vzniklo ve 13. století a přišli s ním Peršané.

je typické tím, že vypadá, jako by bylo psané zleva. Písmena vypadají, jako

kdyby visela na nějaké lince. I toto písmo se dále vyvíjelo a vznikaly z něj další písma. Spojením písma at-ta līq a an-nasch vzniklo písmo nasta

. Stalo se tak na konci 13.

století za pomoci významného kaligraf

. Tento typ písma se často

používal při opisování knih (především perských). Písma nasta

-

līq dala

vzniknout písmu fārisī. Písmo fārisī se od svých předchůdců trochu liší: „špičky písmen jsou v něm prodlužovány a písmena prudce mění svou šíři od největší po nejmenší.“82 Protože i toto písmo se používalo k opisu perských textů, bylo potřeba vytvořit ekvivalenty pro perské hlásky, které arabština nemá. Pro tento účel se použili arabské znaky, ke kterým se přidalo více teček.83 Dalším písmem, které Ch. Bahbouh zmiňuje, je písmo ad-dīwānī. Písmo addīwānī vzniklo v Turecku a nejprve ho začali užívat na úřadech, velmi složitě se čte. Další variantou písma ad-dīwānī je písmo aṭ-ṭuġra. To je označováno za oficiální formu pro podpis. Z písma ad-dīwānī vzniklo písmo ǧalī-dīwānī. Písmo ǧalī-dīwānī může nezasvěcenému jedinci připadat jako vokalizované. Toto písmo se stejně jako jeho předchůdce špatně čte a to zejména z důvodu velké zdobnosti.84

80

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie str. 135. Ibidem. 82 Ibidem. str.43. 83 Ibidem. str. 43. 84 Ibidem. str. 43. 81

33

Obrázek 9 Písmo ad-dīwānī85

Písmo ar-rajḥānī je odvozeno od písma an-nasch. Je však rozdílné v tom, že se často spojuje koncová podoba písmene na konci slova s počáteční podobou písmene na začátku dalšího slova. S tímto typem písma

Bin Hilāl. Právě tento muž byl

zakladatelem školy, která se věnovala tomuto písmu.86 V Egyptě, Iránu a Indii je velice rozšířeno písmo al-muḥaqqaq. Bin Hilāl, který ho zdokonalil. Písmo al-muḥaqqaq můžeme označit za monumentální a zároveň velmi podobné písmu aṯ-ṯulṯ. Rozdíly v těchto dvou písmech je možné najít až po podrobném zkoumání obou písem. „Nejvýrazněji se mezi oběma písmy poznají rozdíly u písmen alif, l, b, h, ch, ǧ, ġ, w,

, k a s:

alif – píšeme najednou (jedním tahem shora dolů, často končí šípem) l – píšeme jako alif, ale pokračujeme špičkou pera a táhneme doleva, abychom mohli vytvořit špičku poháru (špičkou a celým perem) h – píšeme trojfázově, špičkou pera a celým perem w – píšeme trojfázově s – nejdříve píšeme zuby, pak část poháru nebo půlměsíce k – píšeme jako alif, pak tah doleva, třetí fáze je pokračování tahu a konec alifu na lince“87 Písmo al-iǧāza můžeme nalézt v názvech súr Koránu. Písmo, které vzniklo z písma kúfického a používalo se hlavně v Andalusii je nazýváno písmem al-maġribī. Nejnovějším písmem, které bych chtěla ve své práci zmínit, je písmo at-tāǧ. Objevuje se až v 1.polovině 20. století a dnes ho můžeme nejčastěji najít na svatebních oznámeních.88

Obrázek 10 Písmo al-maġribī89

85

BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie… str. 135. Ibidem. str. 43 - 49. 87 Ibidem… str. 44. 88 Ibidem. 89 Ibidem. str. 135. 86

34

6 Basmala Basmala je označení pro arabský ideom

(Ve jménu Boha nebo Ve jménu Alláha).

Pod stejným názvem se ale také často skrývá celá věta:

.

Transliteraci je možné najít v různých podobách např. Bismillah-ir-Rahman-ir-Rahim nebo b-ismi-llāhi r-raḥmāni r-raḥīmi.90 V češtině tato věta zní: „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.“ Název Basmala vznikl z prvních čtyř kořenových hlásek uvedené věty – tedy z b, s, m a l. Arabština nevěnuje samohláskám přílišnou pozornost, proto jsou vybrány pouze souhlásky. Mezi tyto souhlásky pak již byly jen vloženy samohlásky a (pro „nearabský svět“). Název Basmala se používá spíše v nearabských zemích. Arabské země používají označení Bismillah. Ačkoliv to na první pohled nevypadá, spojení

(b-ismi-llāhi) je složeno ze

tří slov. Prvním z nich je částice bi. Částice bi má v arabštině mnoho významů. V případě tohoto slovního spojení je její význam prostřednictvím někoho (kdo je napsán za ní), pro někoho či pomocí někoho. Další částí je slovo ismi. Základním tvarem tohoto písmena je pouze ism. Koncovka i je arabskou koncovkou pro druhý pád, který se po částici bi používá. V arabském textu se však pádové koncovky většinou nezapisují a ani v mluveném jazyce se prakticky nepoužívají. Basmala je však výjimkou. Zde se vysloví celé ismi. Nalezení kořenu tohoto slova pro mě bylo velice těžké. Na internetové stránce http://wahiduddin.net/words/bismillah.htm jsem nalezla, že by toto slovo mělo mít kořen SMW nebo ASM. Bohužel však nemám dostatečné znalosti, abych tento kořen mohla určit 90

SHELQUIST, R. Bismillah al rahman al rahim [online]. [citováno dne 2.1.2013]. Dostupné na: http://wahiduddin.net/words/bismillah.htm. 35

sama. O pomoc jsem tedy požádala Mgr. Novákovou. Kořenem tohoto slova je v moderní arabštině SMJ. Toto slovo mělo nejspíše základ, který byl společný více semitským jazykům a proto ho například Hans Wehr, německý arabista, řadil ve svém slovníku Arabisches Wörterbuch für die Schriftsprache der Gegenwart z roku 1952 pod kořen SM.91 Posledním ze slov je Alláh. Toto slovo začíná určitým členem al, za ním následuje slovo Bůh – láh. Celé spojení tedy znamená ten Bůh, ten jediný Bůh. Samotná Basmala značí, že jednáme pod vedením boha, k jeho úctě a slávě. Slova

(r-raḥmāni r-raḥīmi) jsou druhé s třetí jméno z tzv. 99

krásných jmen boha či božích vlastností. Prvním jménem je samozřejmě Alláh. Slova r-raḥmāni r-raḥīmi jsou vlastnostmi Boha, které jsou uvedeny v Koránu. Každý muslim by měl tyto jména znát. Obě slova mají stejný kořen RḤM. Věta

je nejpoužívanější větou v islámu a myslím si, že je

i nejpoužívanější větou na světě. Slovní spojení Bismillah vyslovují muslimové když usedají k jídlu, když řídí auto, když večer usínají… Pokud jídlo dojí, šťastně dojedou do svého cíle či když se ráno probudí… říkají Alhamdullillah. Basmala původně sloužila k oddělení jednotlivých súr koránu, proto s ní začínají všechny súry koránu. Výjimkou je súra deváté. Je to proto, že byla dříve nejspíš součástí osmé súry.

Obrázek 11 Basmala92 91

WEHR, H. Arabisches Wörterbuch für die Schriftsprache der Gegenwart. Fünfte Auflage. Wiesbaden: Harrassowitz, 1985. ISBN 3-447-01998-0. 92 MENDEL, M. Islámská výzva. Vydání první. Praha : Atlantis, 1994. ISBN 80-7108-088-8, str. 107. 36

6.1 Basmala a matematický systém založený n na čísle 19 Systém, o kterém bych se chtěla ve své práci zmínit, je dílem Rashada Khalifa. Jeho kniha, kde je tento systém poprvé zmíněn, vyšla v roce 1973 pod názvem Miracle of the Quran: Significance of the Mysterious Alphabets. Celý matematický systém je založen na čísle 19, které je základním číslem nejen pro korán, ale i pro basmalu. V koránu je celkem 114 súr, toto číslo je bez zbytku dělitelné 19, stejně tak je i počet veršů dělitelný číslem 19 93. V koránu je možné najít mnoho podobných příkladů.

Obrázek 12 Tabulka numerických hodnot jednotlivých písmen arabské abecedy94

Pokud se chceme věnovat basmale, musíme použít přiřazení číselných hodnot k jednotlivým písmenům arabské abecedy. Na základě tabulky na obrázku číslo 12 je jednotlivým písmenům přiřazována hodnota. Řazení písmen neodpovídá pořadí písmen v moderní arabské abecedě. Pokud se podíváme na basmalu, jak je uvedena v knize Beyond probability God’s message in mathematics v prvním díle s názvem The Opening Statement of the Quran (The Basmalah), jednotlivým písmenům věty Bism Allah Al-Rahman Al-Rahym přiřadíme příslušnou hodnotu a hodnoty jednotlivých písmen sečteme, výsledek bude číslo 786.

93

ARIK, A. Beyond probability God’s message in mathematics, Series 1: The Opening Statement of the Quran (The Basmalah).Tucson: Monotheist productions international, 1992. str. 11-12. 94 Ibidem, str. 13. 37

Písmeno

Numerická hodnota

B

2

S

60

M

40

A

1

L

30

L

30

H

5

A

1

L

30

R

200

H

8

M

40

N

50

A

1

L

30

R

200

H

8

Y

10

M

40

celkem

786

Toto číslo je opět dělitelné 19. Počet písmen v basmale je 19. To však není vše. Počet výskytů jednotlivých slov basmaly v koránu je také vždy dělitelný číslem 19. Slovo ism je v koránu zmíněno přesně 19krát, slovo Allah v koránu najdeme 2698krát, al-rahman je v koránu přesně 57krát a poslední slovo al-rahym je zmíněno 114krát. Všechny tyto čísla jsou dělitelná 19.95 Je to jen náhoda? Velice mě zajímalo, proč se jedná právě o číslo 19. Odpověď jsem nalezla v knize Studies in Jewish Mysticism. Ve všech biblických jazycích mají vždy písmena slova „one“ (jeden, jedna) dohromady hodnotu 19.96 Zde by tedy, dle mého názoru, mohla být souvislost koránu a jediného boha. 95 96

ARIK, A. Beyond probability…, str. 13-29. DAN, J. and TALMAGE, F. Studies in Jewish Mysticism. Cambridge, 1982. str. 88-89. 38

7 Tvorba kaligramů 7.1 Volba písma Ze všech arabských písem mě nejvíce zaujalo písmo kúfické. Proto jsem se rozhodla, že budu pro vytvoření všech basmal používat právě toto písmo. Kúfická písma měla a mají spoustu podob. U součastných kaligrafů je velice oblíbené. Nejvíce mne uchvátilo čtvercové kúfické písmo. V arabském světě se setkáváme s geometrickými útvary. A právě čtvercové kúfí se velice často do geometrických útvarů skládá. Je založena hlavně na pravých úhlech a v současné arabské kaligrafii je velmi oblíbené.

7.2 Přepsaní basmaly První věcí, kterou bylo potřeba před prací na každém kaligramu udělat, bylo rozepsání celé basmaly na jednotlivá písmena, případně slova. Jednotlivá písmena jsem si rozepisovala pomocí latinky. Tento rozpis však už nebyl přesným přepisem arabského textu do latinky, obsahoval již pouze písmena, která se v kaligrafech musí vyskytnout. Jednalo se tedy již pouze o písmena, která je nutno kaligraficky přepsat. Rozpis prvního slova do „pracovní podoby“ byl velmi jednoduchý. Stačilo pouze vynechat samohlásky. Dalším slovem je Alláh, zde je hned několik problémů. Je zde použit

39

určitý člen, který se zapisuje pomocí alifu a L. Za určitým členem máme slovo lláh. Dvě stejná písmena za sebou nemohou v arabském textu stát, pokud mezi nimi není vyslovovaná samohláska nebo se nejedná o zápis většího počtu stejných písmen. Proto zapíšeme pouze jedno L a nad něj přidáme tzv. šaddu nebo tašdíd ( ). Překladem těchto slov je zesílení. Tím se tedy vyřeší dvě LL. Následuje dlouhé Á, to se v arabštině nejčastěji zapisuje pomocí alifu. Toto slovo je však výjimkou. Zde se, stejně jako u několika dalších slov, používá tzv. 'alif chandžaríja. Jedná se o krátký svislý alif nad písmenem, za kterým chceme dlouhé Á. Následuje už jen koncová podoba písmena H. Třetím slovem v pořadí je 'ar-raḥmán. Toto slovo také začíná určitým členem. Prvním písmenem následujícího slova je R, jedná se tedy o tzv. sluneční hlásku. Proto dochází s tzv. asimilaci. Písmeno L se v určitém členu připodobní písmenu, které následuje – tedy změní se na R. Dále následuje slovo raḥmán. Opět by bylo nutné zapsat písmeno R. Jak jsem již uvedla výše, arabština nezapisuje dvě stejná písmena vedle sebe. I zde se druhé R nahradí šaddou. Posledním problémem tohoto slova je opět dlouhé Á. I v tomto slově se dlouhé á zapíše pomocí krátkého svislého alifu. Posledním slovem basmaly je 'ar-rahím. Nastává zde opět asimilace L z určitého členu. Jediné, co je tedy u tohoto slova potřeba vyřešit je dlouhé Í. Dlouhé Í se v arabštině zapisuje pomocí znaku pro krátké I (ve vokalizovaném textu) a písmenem J. Slova: BSM 'ALLH 'ALRḤMN 'ALRḤJM Písmena: B S M alif L L H alif L R Ḥ M N alif L R Ḥ J M

7.3 Volba programu Praktickou část diplomové práce jsem vytvořila v programu Adobe Illustrator CS3. Tento program jsem používala již pro praktickou část bakalářské práce, mám s ním větší zkušenosti než s ostatními grafickými programy (např. Corel Draw). Novější verze programu Adobe Illustrator jsou dostupné pouze ve Studiu grafického designu a multimédií, kam bohužel nemám přístup. Dále jsem používala program Adobe Photoshop CS3. Obrázky, které jsou vloženy v textu, jsem nejprve vložila do Adobe Photoshopu CS3 a až po převedení do formátu .jpg jsem je vkládala do textu.

40

7.4 Volba způsobu tvoření Všechny kaligramy, které jsem vytvořila, jsou vytvořeny čtvercovou kúfi. Proto jsem pro tvorbu všech kaligramů používala čtverečky. Ze čtverců byla poskládána písmena, která jsou uvedena výše a následně byla písmena připojena k sobě. Při skicování kaligramů jsem používala čtverečkovaný papír. Tvořila jsem mnoho různých návrhů, které se lišily velikostí písma, vzdáleností jednotlivých písmen či tvarem (některé jsou součástí přílohy). Návrhy, které se mi líbily nejvíce, jsem následně překreslila v programu Adobe Illustrator a dále upravovala. Při této práci jsem se také přesvědčila, že návrh nakreslený na čtverečkovém papíře vypadá někdy úplně jinak, než ten samý obrázek překreslený v grafickém programu. Práce na čtverečkovaném papíře však pro představu stačí.

7.5 První kaligram Vytvoření prvního kaligramu bylo velmi těžké. Nejdůležitější otázku, kterou jsem musela vyřešit, byla velikost písma. Musela jsem si tedy vytvořit písmovou osnovu. Velice dlouho jsem přemýšlela, jakou zvolit základní velikost alifu (tedy vzdálenost horní dotažnice od základní). Nakonec jsem došla k závěru, že použiji 7 čtverečků. Další otázku, kterou jsem musela vyřešit bylo, zda v kaligramu použít všechny tři odlišné velikosti písmen či využít jen dvě základní. Rozhodla jsem se využít pouze dvě základní velikosti písma. Pro velikost menšího písma (tedy vzdálenost střední dotažnice od základní) jsem zvolila 4 čtverečky. Poslední otázku, kterou jsem si musela ještě před vytvořením kaligramu položit byla vzdálenost spodní dotažnice od účaří (základní dotažnice). Tuto velikost jsem zvolila stejnou jako velikost menších písmen. Po tomto rozhodnutí jsem již přistoupila k samotnému tvoření kaligramu. Nejprve jsem musela jednotlivá písmena reprezentovat pomocí čtverců (obr.13/1). Následující tabulka uvádí prvotní návrh počtu čtverců u jednotlivých písmen: Název

Popis

Počet

písmene

čtverečků

Počáteční B

Čtyři čtverce ve sloupci

4

Středové S

3 x čtyři čtverce ve sloupci, sloupce spojeny jedním

14

čtvercem Koncové M

Bříško písmene je vysoké 4 čtverce a široké 3 čtverce, poslední sloupec má ještě 4 čtverce ke spodní dotažnici 41

14

Alif

7 čtverců ve sloupci

7

Počáteční L


7

Středové L


7

Koncové H

Shodné s bříškem koncové podoby písmene M

10

Alif


7

Počátení L


7

Koncové R

8 čtverců ve sloupci – od střední dotažnice směrem dolů

8

Počáteční Ḥ

4 čtverce ve sloupci, na ně navazuje řada dvou čtverců pod

8

střední dotažnicí a stejná řada nad účařím Středové M


10

Koncové N

2 x čtyři čtverce ve sloupci, sloupce spojené jedním

9

čtvercem Alif


7

Počáteční L


7

Koncové R


8

Počáteční Ḥ


8

střední dotažnicí a stejná řada nad účařím Středové J

Shodné s počáteční podobou písmene B

4

Koncové M

Bříško písmene je vysoké 4 čtverce a široké 3 čtverce,

10

poslední sloupec má ještě 4 čtverce ke spodní dotažnici Další velice složitou otázkou bylo, zda použít mezery mezi slovy či celý nápis vytvořit bez mezer. Pobodnou otázku jsem řešila s napojením písmen. Nejprve jsem mezi všechna písmena vložila vždy jeden čtvereček nad účaří. Mezery mezi slovy jsem ponechala (obr. 13/2). S výsledkem jsem však nebyla spokojená. Přistoupila jsem tedy k prvním úpravám. Čtverce mezi písmeny jsem odstranila a ponechala jsem jen mezery mezi slovy. Jednotlivá písmena jsem tedy napojila hned za sebe (řídila jsem se pravidly pro spisovnou arabštinu za písmeny, po kterých nelze přímo navázat následujícím písmenem, jsem nechala mezeru). V nápisu jsem však narazila na problém. Alif byl vždy oddělen od zbytku slova, stejně tak písmena LR. Tyto mezery ve slovech velice znesnadňují čtení nápisu a je potřeba značné soustředění, abychom poznali, kde začíná nové slovo (obr. 13/3). Proto jsem se rozhodla, že i tyto mezery eliminuji, zůstanou tedy jen mezery mezi slovy (obr.13/4). Na vytvořeném kaligramu mi ale pořad něco vadilo. Poslední úpravu, kterou jsem v kaligramu udělala, byla úprava středové podoby písmene S. Čtverečky, které spojovaly jednotlivé sloupce jsem odstranila. Písmo S je tedy v konečné fázi tvořeno pouze třemi sloupci po čtyřech čtvercích (obr.13/5).

42

Obrázek 13 Postup vzniku prvního kaligramu – 1 znázornění jednotlivých písmen, 2 spojení písmen do slov, 3 redukce spojení písmen ve slovech, 4 redukce mezer v určitých členech, 5 redukce písmene s

7.6 Druhý kaligram Prvotní myšlenkou bylo vytvoření kaligramu, kde by se velikost jednotlivých písmen postupně zvětšovala a následně pak opět zmenšovala tak, aby velikost prvního a posledního písmene byla stejná. Při tvorbě tohoto kaligramu jsem nepoužívala písmovou osnovu, neřídila jsem se tedy tím, jakou velikost má písmeno ve spisovné arabštině. Pouze jsem si zvolila účaří. Každé písmeno v basmale mělo mít vždy celé stejnou velikost. Výjimkou měla být pouze středová podoba písmene S. V tomto písmenu se jednotlivé sloupce zvětšují. Nejvyšším písmenem muselo být počáteční L ve slově 'ALRḤMN. Velikost nejmenšího písmene jsem stanovila na tři čtverečky. Důvodem proč jsem nezvolila menší velikost bylo poslední písmeno celého spojení – koncové M. Toto písmeno má bříško, které není možné zapsat menším počtem čtverců než tři na výšku a tři na délku. Nyní jsem již mohla začít kaligram vytvářet. Nejprve jsem opět musela přepsat jednotlivá písmena pomocí čtverců. Použila jsem obdobné znázornění písmen jako v předchozím kaligramu. Na základě zkušenosti z předchozího kaligramu jsem již nespojovala písmena jedním čtvercem, ale napojila jsem je hned za sebe. Mezery jsem nechávala pouze mezi slovy. Stejně tak jsem ani nespojovala jednotlivé sloupce písmene S pomocí čtverce, ale napojila jsem je též k sobě.

43

Tabulka uvádí návrh počtu čtverců u jednotlivých písmen: Název

Popis

Počet

písmene

čtverečků

Počáteční B

Tři čtverce ve sloupci

3

Středové S

Tři sloupce po čtyřech, pěti a šesti čtvercích

15

Koncové M

Bříško písmene je vysoké 7 čtverců a široké 3 čtverce,

23

poslední sloupec má ještě 7 čtverce pod úrovní účaří Alif


8

Počáteční L


9

Středové L


10

Koncové H

Bříško o velikosti 11 x 3 čtverce

24

Alif


12

Počátení L

13 čtverců ve sloupci (nejvyšší písmeno v kaligramu)

13

Koncové R

24 čtverců ve sloupci – 12 nad účařím a 12 pod účařím

24

Počáteční Ḥ

11 čtverce ve sloupci, na ně navazuje řada dvou čtverců

15

v horní části písmene a stejná řada nad účařím Středové M

Bříško o velikosti 10 x 3 čtverce

22

Koncové N

2 x devět čtverců ve sloupci, sloupce spojené jedním

19

čtvercem Alif


8

Počáteční L


7

Koncové R

12 čtverců ve sloupci – 6 nad účařím a 6 pod účařím

12

Počáteční Ḥ

5 čtverce ve sloupci, na ně navazuje řada dvou čtverců

9

v horní části písmene a stejná řada nad účařím Středové J

Čtyři čtverce v řádku

4

Koncové M

Bříško písmene je vysoké i široké 3 čtverce, poslední

11

sloupec má ještě 3 čtverce pod úrovní účaří

44

Obrázek 14 Výsledný kaligram

K tomuto kaligramu jsem vytvořila ještě druhou variantu. K jejímu vytvoření jsem použila již vytvořený kaligram. Tato druhá varianta byla vytvořena tak, aby písmo, které se nachází ve středu celého kaligramu bylo největší. Již jsem nevyžadovala, aby první i poslední písmeno mělo stejnou velikost. Písmenem, které se nachází vprostřed celého kaligramu je počáteční podoba písmene Ḥ. Toto písmeno tedy musí být největší. Po zkušenosti z předchozího kaligramu, tato velikost musí být 13 čtverců. Při tvorbě dalších písmen jsem postupovala od prostředního písmene ke krajům. Problémem, na který jsem narazila byla velikost prvních dvou písmen basmaly – tedy velikost počátečního B a středového S. Pokud bych chtěla zachovat stejný styl písmene S jako u předchozího kaligramu (každý sloupec tohoto písmene jiné výšky), velikost písmene B by byla pouze jeden čtvereček (obr. 15/1). Proto jsem se rozhodla, že ponechám všechny sloupce písmene S stejně veliké (tedy čtyři čtverečky). Písmeno B v tomto kaligramu bude mít velikost tři čtverečky (obr. 15/2).

45

Obrázek 15 Další varianty vzniklého kaligramu

7.7 Třetí kaligram Základní velikostí pro tento kaligram je šest čtverečků. Menší písmena jsou veliká tři čtverečky a spodní dotažnice je také ve vzdálenosti třech čtverců. Reprezentace jednotlivých písmen je podobná, jako v prvním kaligramu.

46

Tabulka uvádí prvotní návrh počtu čtverců u jednotlivých písmen: Název

Popis

Počet

písmene

čtverečků

Počáteční B

Tři čtverce ve sloupci

3

Středové S

3 x tři čtverce ve sloupci, sloupce spojeny jedním čtvercem

11

Koncové M

Bříško písmene je vysoké i široké 3 čtverce

8

Alif


6

Počáteční L


6

Středové L


6

Koncové H


8

Alif


6

Počátení L


6

Koncové R


6

Počáteční Ḥ


7

střední dotažnicí a stejná řada nad účařím Středové M


8

Koncové N

2 x čtverec nad a pod dotažnicí ve sloupci, spojené jedním

5

čtvercem pod dotažnicí Počáteční Ḥ


7

střední dotažnicí a stejná řada nad účařím Středové J

Shodné s počáteční podobou písmene B

3

Koncové M

Bříško písmene je vysoké i široké 3 čtverce

8

Mezi jednotlivá písmena jsem vložila, stejně jako v prvním kaligramu, jeden čtverec. Nyní jsem mohla začít s úpravou. V basmale se dvakrát vyskytuje stejná skupina písmen LR (ve slovech 'ALRḤMN a 'ALRḤJM), stejně tak se zde vyskytuje třikrát samostatná podoba alifu. Rozhodla jsem se jak skupinu LR, tak samotný alif použít pouze jednou. V tomto návrhu jsem se snažila, aby všechna písmena M a H byla pod sebou. Některé části písmen se však překrývají – jde především o koncové podoby písmene M. Výsledný kaligram však stále nebyl podle mých představ. První volbou bylo přidání teček (v tomto případě čtverečků) k některým písmenům. Přidané „tečky“ jsou, jak jsem již uvedla v teoretické části, běžnou součástí moderního arabského písma, ale čtvercová kufi je příliš často nepoužívá. „Tečky“ jsem přidala pouze nad počáteční podobu písmene B (BSM)a nad koncovou podobu písmene N ('ALRḤMN). Obě „tečky“ jsou od samotného písmene ve vzdálenosti jednoho čtverce. Bohužel jsem však s kaligramem stále nebyla spokojená. Poslední úpravu, kterou jsem udělala, bylo otočení přidaných „teček“ o 45°. 47

Obrázek 16 Třetí kaligram

Tento kaligram jsem použila k vytvoření dalších čtyřech kaligramů. Při tvorbě prvního z kaligramů jsem pootočila ještě další čtverečky. Jednalo se hlavně o horní čtverce v delších vertikálních tazích. Čtverečky byly, stejně jako v předchozím případě, pootočeny o 45°. U písmen, které jsou v závorce došlo k pootočení čtverečku – (B)(S)M (A)(L)(L)H (L)(R)ḤMN Ḥ(J)M. Tvorba druhého byla o něco jednodušší. Dodatečně přidané čtverečky nad počáteční podobou písmene B a nad koncovou podobou písmene N jsem odstranila. Naopak jsem pootočila (opět o 45°) první a poslední čtvereček celého nápisu. Jednalo se o horní čtvereček počáteční podoby písmene B a o poslední čtvereček koncové podoby písmene N.

Obrázek 17 První a druhá varianta třetího kaligramu

48

Třetí variantu tohoto kaligramu jsem vytvářela z původní. Pouze jsem pootočila první čtvereček alifu, počátečního a středového L ve slově 'ALLH. Dále jsem také pootočila poslední čtverec písmene R ve slově 'ALRḤMN. Pro vytvoření čtvrtého, posledního kaligramu jsem musela všechny dodatečně přidané čtverečky odstranit. Zbyl mi tedy pouze nápis. První a poslední čtvereček celého nápisu jsem pootočila o 45° (jako u druhé varianty).

Obrázek 18 Třetí a čtvrtá varianta třetího kaligramu

7.8 Čtvrtý kaligram I pro tento kaligram jsem použila stejné znázornění písmen jako v předchozím případě. Jediným rozdílem byla koncová podoba písmene N. Pro toto písmeno jsem použila druhou variantu, uvedenou na výše citovaných internetových stránkách. Původní písmeno se tak o jeden řádek zvětšilo. Tento kaligram jsem tvořila odlišným způsobem, než předchozí. Všechna slova jsem si vytiskla, vystříhala a začala je skládat. Tentokrát jsem chtěla, aby se jednotlivá písmena nepřekrývala. Stejně jako u předchozích kaligramů, i zde jsem eliminovala opakované výskyty spojení l-r a samostatného alifu. Kaligram vzniklý skládáním slov jsem následně ručně překreslila do programu Adobe Illustrator. I tento kaligram bylo ještě potřeba trochu oživit. Zde jsem opět přistoupila k přidávání teček (čtverečků). Rozhodla jsem se však přidat čtverečky pod středovou podobu písmene J (v moderní spisovné arabštině jsou tyto tečky součástí samotného písmene). Opět jsem tyto čtverečky pootočila o 45°. Další úpravu, kterou jsem provedla bylo pootočení prvního čtverečku počáteční

49

podoby písmene B a posledního čtverečku koncové podoby písmene N, stejně jako v několika variantách předchozího kaligramu.

Obrázek 19 Čtvrtý kaligram

I od tohoto kaligramu jsem zkoušela vytvářet další varianty. První varianta vznikla pouze drobnou úpravou kaligramu předchozího. Pouze jsem pootočila o 45° všechny horní čtverce u středové podoby písmene S. Při tvorbě další varianty jsem opět pootočila některé čtverečky u delších svislých tahů. Písmena, která mají pootočený horní čtvereček jsou v závorce: (B)(S)M (L)(L)H ḤMN (A)(L)(R)Ḥ(J)M.

Obrázek 20 Další varianty čtvrtého kaligramu

7.9 Pátý kaligram Pro tvorbu dalšího kaligramu jsem použila abecedu, které je uvedena na následující webové stránce: http://www.sakkal.com/instrctn/sq_kufi_alphabet.html. Na této stránce uvádí autor Mamoun Sakkal podobu jednotlivých písmen ve čtvercové kufi. Tuto abecedu autor vytvořil v roce 2010.

50

Jednotlivá písmena jsem tedy vyhledala v uvedené tabulce a použila pro tvorbu svého kaligramu. Písmena jsem poskládala do slov, opět jsem mezi jednotlivá písmena vložila jeden čtvereček. V tomto kaligramu jsem se snažila, aby výsledný kaligram zabíral co nejméně místa a zároveň, aby byl vždy mezi slovy alespoň jeden čtvereček volný. Tímto způsobem vzniklo několik různých kaligramů. Opět se mi zdálo, že kaligramům něco chybí. V tomto případě jsem volila rámeček. Šířka rámečku byla vždy jeden čtvereček.

Obrázek 21 Kaligram číslo pět a jedna z jeho variant

Obrázek 22 Další varianta pátého kaligramu

I k tomuto kaligramu jsem vytvořila další varianty. Většina z nich se liší pouze uspořádáním slov. Poslední varianta se od ostatních odlišuje o něco více. Znázornění jednotlivých písmen zůstalo stejné, jen jsem mezi dvě písmena vložila dva čtverečky.

51

Obrázek 23 Pátý kaligram se dvěma čtverci mezi písmeny

7.10 Šestý kaligram I pro tvorbu tohoto kaligramu jsem použila písmo z výše uvedených webových stránek. Snažila jsem se, aby všechna slova byla v řádku vždy celá, neoddělovala jsem tedy části slova, jako tomu bylo v předchozích případech. Dalším cílem bylo aby, písmena M a H byla vždy pod sebou ve sloupci. Dlouhou dobu jsem uvažovala, zda využít překrývání slov. Nakonec jsem usoudila, že bez menšího překryvu by na sebe nemohla písmena M a H plynule navazovat a proto jsem ho povolila. Jednotlivá písmena jsem spojila dvěma čtverečky a mezi slovy jsem též vynechala dva sloupce. Ve vzniklém kaligramu se částečně překrývá alif ve slově 'ALRḤMN a počáteční podoba písmene L slova 'ALRḤJM. Dále se pak částečně překrývá koncová podoba písmene R slova 'ALRḤMN a počáteční podoba písmene Ḥ ve slově 'ALRḤJM. Tento kaligram jsem vytvořila ve variantě s rámečkem (v šířce jednoho čtverce) a bez rámečku.

Obrázek 24 Šestý kaligram v obou variantách

52

7.11 Sedmý kaligram Opět jsem použila webové stránky http://www.sakkal.com/instrctn/sq_kufi_alphabet.html . Tentokrát jsem však všechna písmena použila v jejich samostatné podobě. Pokud se nějaké písmeno vyskytovalo vícekrát, bylo i vícekrát použito. V první variantě tohoto kaligramu jsem se snažila, aby všechna písmena M a H byla opět v jednom sloupci. V ostatních variantách jsem si již žádné další podmínky nekladla.

Obrázek 25 Sedmý kaligram a jeho varianty

7.12 Osmý kaligram Poslední kaligram, který jsem vytvořila, je ve tvaru spirály. Hlavním cílem bylo vytvoření kaligramu ve tvaru spirály. Podobu jednotlivých písmen jsem v tomto případě vytvářela přímo při tvorbě kaligramu. Vždy jsem se snažila, aby byla podoba písmen v celém kaligramu stejná. Pouze pro zdůraznění slova 'ALLH jsem obě písmena L zvětšila o jeden čtvereček. Mezery mezi slovy jsem eliminovala. Pro připojení písmen byl většinou použit jeden čtvereček. V místech, kde si to nápis vyžadoval (rohy) jsem použila čtverců více. Následující tabulka uvádí počty čtverců u jednotlivých písmen. Slovem spojení je označeno spojení dvou písmen v případě, že k němu nestačil jeden čtvereček: Název

Popis

Počet

písmene

čtverečků

Počáteční B

Dva čtverce ve sloupci

2

SPOJENÍ

Tři čtverečky

3

Středové S

3 x dva čtverce ve sloupci, sloupce spojeny jedním

8

53

čtvercem SPOJENÍ

Tři čtverečky

3

Koncové M

Tři čtverečky ve sloupci – dva nad účařím a jeden pod

3

Alif

3 čtverce ve sloupci

3

SPOJENÍ

Čtyři čtverečky

4

Počáteční L


4

Středové L


4

Koncové H


2

SPOJENÍ

Pět čtverečků

5

Alif


3

Počáteční L


3

Koncové R


3

SPOJENÍ

Tři čtverečky

3

Počáteční Ḥ

Čtyři čtverce – dva sloupce po dvou

4

Středové M


3

Koncové N

Dva čtverce – jeden nad a druhý pod účařím

2

Alif


3

Počáteční L


3

Koncové R


3

SPOJENÍ

Tři čtverečky

3

Počáteční Ḥ

Čtyři čtverce – dva sloupce po dvou

4

Středové J


2

Koncové M


3

Stejně jako většina ostatních kaligramů, i tento jsem vytvořila ve více variantách s menší odlišností. Na začátku každého slova jsem pootočila čtvereček. Vždy jsem otáčela ten, který by byl v moderní arabštině napsán jako první. Jednalo se tedy o otočení horního čtverečku písmene B ve slově BSM a horního čtvrtečku alifu ve slovech 'ALLH, 'ALRḤMN a 'ALRḤJM.

54

Obrázek 26 Osmý kaligram

55

8 Tvorba kaligramů ve 3D V této části práce se budu věnovat tvorbě kaligramů ve 3D. Jako vstupní data budu používat kaligramy vzniklé v programu Adobe Illustrator. Tyto kaligramy převedu do programu Cinema 4D a následně vytvořím 3D varianty. Před popisem tvorby jednotlivých kaligramů se budu věnovat základním objektům a jejich nastavení v programu Cinema 4D. Tento popis je koncipován tak, aby byl užitečný především lidem, kteří mají zkušenost např. s Adobe Illustratorem (či jiným 2D grafickým programem) a chtějí svým objektům, které vytvořili právě v tomto programu (především textům) dát třetí rozměr či vytvořit nějakou pěknou scénu a v žádném 3D grafickém programu nikdy nepracovali.

8.1 Výběr programu Pro tvorbu kaligramů ve 3D jsem si vybírala mezi programem Cinema 4D a programem 3DS Max. Nakonec jsem zvolila program Cinema 4D, protože je výtvarnější. 3DS Max je určen spíše po technické kreslení. Dalším důvodem, proč jsem si vybrala program Cinema 4D je ten, že jsem se s ním seznámila již v prvním ročníku studia na vysoké škole v předmětu Základy počítačové grafiky. Díky přednáškám jsem si osvojila základní teoretické znalosti počítačové grafiky a ve cvičeních jsem se naučila pracovat právě se Cinemou 4D. Výhodou byla též možnost stažení studentské (časově omezené) verze tohoto

56

programu pro studenty daného předmětu. Tuto možnost jsem využila již v době, kdy jsem předmět studovala a znovu nyní, při práci na diplomové práci – mám k dispozici verzi R13.

8.2

Popis standardního rozvržení okna Cinemy 4D

Obrázek 27 Standardní rozvržení okna Cinemy 4D

Před začátkem práce v Cinemě je potřeba se nejprve dobře seznámit se základním pracovním prostředím aplikace. Největší část obrazovky zabírá editační okno (scéna), kde se zobrazují objekty. Přímo nad scénou vidíme několik panelů s různými nástroji. Zde najdeme ty úplně nejzákladnější nástroje, dále nastavení renderingu a možnosti samotného rendrování, nabídku pro vkládání objektů do scény. Vpravo od scény v horní části obrazovky se nachází tzv. manažer objektů. V manažeru objektů najdeme všechny objekty, které jsou umístěny ve scéně, vidíme zde i typy těchto objektů a jsou zde přehledně uspořádány. Zde je možné např. nastavit, zda se má daný objekt zobrazovat ve scéně. Pokud klikneme na objekt, zahrne se do výběru aktivních objektů (změní se barva názvu z bílé na oranžovou). Dále zde můžeme měnit názvy jednotlivých objektů (dvojklikem) pro snazší orientaci ve složitějších scénách. Pod správcem objektů se nachází správce nastavení. V něm je možné měnit nastavení vybraného objektu, případně materiálu nebo nástroje. Nastavení je často rozděleno v záložkách. Pod scénou se nachází časová osa, které se využívá při tvorbě animace. V levé části pod časovou osou se nachází materiály. Zde je možné vytvořit nový materiál, který se pak nanese na objekt a tím se změní jeho povrch. V pravé části pod časovou osou jsou souřadnice. Vlevo od scény je nabídka pracovních režimů – těmi základními jsou režimy pro editaci bodů, hran a polygonů. 57

Na předměty ve scéně se můžeme dívat z mnoha pohledů. Nejjednodušším způsobem, jak si vybrat určitý pohled je v nabídce kamery. Ze základních pohledů zde máme perspektivu, paralelní pohled, pohled zleva, zprava, přední, zadní, vrchní a spodní. Klinutím na příslušný pohled se do něj přepneme.

Obrázek 28 Nabídka kamery

Scénu však můžeme sledovat i z několika pohledů součastně, k tomu slouží klávesa F5. V okně se objeví čtyři pohledy součastně. Pokud chceme nějaký z nich změnit, stačí pouze v příslušné nabídce kamery zvolit pohled, který chceme. Pro přepnutí do některého ze zobrazených pohledů můžeme použít ikonku v pravé horní části zvoleného pohledu (na obrázku pod textem označena červeně). Tento popsaný způsob rozhodně není jediným, jak lze mezi pohledy přepínat.

Obrázek 29 Čtyři pohledy na scénu

58

Vlevo vedle tohoto tlačítka jsou tři ikonky, které slouží k pohybu kamerou, kterou se právě díváme na scénu, k jejímu přiblížení a oddálení a rotaci. Vždy je však potřeba kliknout levým tlačítkem na příslušnou ikonku a držet toto tlačítko tak dlouho, dokud nebude scéna vypadat tak, jak chceme. Pro přiblížení a oddálení scény držíme levé tlačítko myši a posunujeme jí vpravo a vlevo.

Obrázek 30 Ikonky pro pohyby se scénou – posunutí, přiblížení a oddálení, rotace, maximalizace a minimalizace

Tyto základní pohyby však lze provést i jednodušeji. Rotovat je možné pokud budeme držet klávesu ALT a levé tlačítko myši. Pomocí klávesy ALT a pravého tlačítka myši se přibližujeme a oddalujeme. Pokud použijeme ALT a prostřední tlačítko posouváme pohled na scénu. Velice důležitý je také posun, zvětšení, zmenšení a rotace objektů ve scéně. Ikonky, které jsou k tomu určeny jsou na obrázku 31. Posunutí objektu je možné pomocí druhé ikonky (zleva) na obrázku, třetí slouží ke změně velikosti objektu a čtvrtá k otočení. Objekt, kterým chceme hýbat musí být zahrnut do výběru (vysvětleno později). Prostřední tlačítko na obrázku 31 ukazuje, který z těchto pohybů máme právě aktivní. Pro samotou akci je potřeba opět držet levé tlačítko. Ikonkami v pravé části obrázku 31 s názvy souřadnic můžeme zamezit pohybu daného objektu ve směru příslušné osy. Kliknutím na příslušnou ikonku se změní její vzhled – barva pozadí z modré na šedou a zmizí oranžový kruh, příslušná osa se zafixuje. Opětovným kliknutím ji uvolníme.

Obrázek 31 Ikony sloužící k posunu, změně velikosti a otočení objektu

8.3 Převod dat z programu Adobe Illustrator do n Cinamy 4D Při klasickém uložení souboru v programu Adobe Illustrator ve verzi CS3, otevření programu Cinema 4D a následném „přenesení“ ikonky ohlásí program chybu. Z internetových diskuzí jsem zjistila, že do Cinemy 4D můžeme importovat soubor vzniklý v Adobe Illustratoru a uložený ve verzi 8. Musíme tedy soubor exportovat do formátu .ai. Nejprve je potřeba v programu Adobe Illustrator zvolit File – Save As… (nebo použít klávesovou zkratku Shift + Ctrl + S). Otevře se nám dialogové okno, v tomto dialogovém okně si vybereme, kam se má soubor uložit, jak se má jmenovat a jako jaký typ 59

se má uložit (Adobe Illustrator s příponou .al). Nyní klikneme na tlačítko uložit. Otevře se nám další dialogové okno – Illustrator Options (obr. 30).

Obrázek 32 Illustrator Options

Zde je potřeba nastavit verzi, ve které chceme soubor uložit. Primárně je vždy nastavena verze, ve které pracujeme – v mém případě CS3. Vyberu tedy Illustrator 8 (jak je vidět na obrázku 29). Nyní je již soubor připraven k importování do Cinemy 4D. Stačí pouze otevřít Cinemu 4D, minimalizovat ji a následně „přenést“ ikonku souboru uloženého v Illustratoru na ikonku Cinemy 4D na hlavním panelu. Objeví se dialogové okno Adobe Illustrator Import.

Obrázek 33 Adobe Illustrator Import 60

V tomto dialogovém okně je potřeba vybrat měřítko a zda chceme spojit křivky, případně seskupit křivky. Měřítko je uváděno v násobcích. Zadáme-li hodnotu 2, bude vložený objekt 2x větší, naopak pokud zadám 0,10 bude objekt 10x menší. Rozhodnutí, zda vybereme spojit křivky či je seskupit je velice zásadní. Pokud zvolíme spojit křivky, budou křivky uvnitř jednotlivých slov spojeny s daným slovem (bude tedy možné pracovat jen s celým slovem), pokud však zvolíme pouze seskupit křivky, bude možné pracovat jak s celým slovem, tak i s křivkami uvnitř slov. Toto je nejlépe vidět na konkrétním případě. Na obrázku po tímto textem je vidět, jak vypadá manažer objektů – levá část obrázku ukazuje možnost seskupení křivek, pravá část spojení křivek. V levé části je vidět, že je možné pracovat s větším množstvím křivek. V pravé části se objevuje pouze tolik objektů, kolik je v basmale slov. Ačkoliv bude manažer objektů odlišný, scéna je pro obě varianty stejná. Pro tvorbu prvního kaligramu jsem zvolila možnost spojit křivky.

Obrázek 34 Manažer objektů – porovnání

Obrázek 35 Scéna po vložení souboru z Adobe Illustratoru

61

Nyní máme křivky převedeny do Cinemy 4D. Můžeme ji vidět jak ve scéně, tak v manažeru objektů. Stále se však jedná pouze o dvourozměrný objekt. Dalším krokem tedy bude vytvoření dalšího rozměru. K tomu v Cinemě slouží objekty NURBS (non uniform rational B-spline). Ty jsou při výchozím nastavení umístěny vpravo nad scénou. Tím nejjednodušším objektem NURBS je, dle mého názoru, objekt vytažení NURBS.

Obrázek 36 NURBS

Pokud tento objekt pouze přidáme do scény, nic se nestane. Je potřeba nejprve podřídit vloženou křivku tomuto objektu. To se provádí velice jednoduchým způsobem. Přetáhneme křivku v manažeru objektů na ikonku vytažení NURBS (levé tlačítko myši však musíme pustit v okamžiku, kdy se na obrazovce u kurzoru objeví šipka dolů). Na následujícím obrázku je vidět manažer objektů po úspěšném podřízení křivky objektu NURBS.

Obrázek 37 Manažer objektů - podřízení objektu Cinema 4D

Pokud máme více než jednu křivku, stále nevidíme třetí rozměr ve scéně. Ještě je nutné v nastavení objektu vytažení NURBS (klikneme na ikonu vytažení NURBS v manažeru objektů, v pravé části okna se objeví nastavení tohoto objektu) v části objekt zaškrtnout možnost hierarchicky (objekt vytažení NURBS jinak nedokáže rozeznat všechny křivky. Nyní již objekt vidíme ve 3D. Nástroj vytažení NURBS funguje tak, že vytváří několik kopií křivek a ty jsou následně překryty polygonální vrstvou.

62

Obrázek 38 Nastavení objektu vytažení NURBS

Obrázek 39 Basmala převedená do 3D

8.4 Nastavení objektu vytažení NURBS V nastavení objektu vytažení NURBS je potřeba ještě změnit některé vlastnosti objektu. Nastavení tohoto objektu jsou rozdělena do pěti záložek – Základní vlastnosti, souřadnice, objekt, uzávěry a phong vyhlazení. V záložce základní vlastnosti najdeme jméno objektu, jeho příslušnost k vrstvě, můžeme zde nastavit viditelnost objektu v editoru. Velice důležitými jsou možnosti aktivace objektu a rentgen. Jak již název napovídá, aktivace objektu slouží aktivaci konkrétního objektu. Pokud vybereme rentgen, máme možnost vidět vše, co je umístěno za tímto objektem či přímo v něm (objekt se stane průhledným). Druhá záložka se týká souřadnic. Zde můžeme měnit pozici objektu, která je však uvedena v tzv. lokálním systému objektu. Dále je zde uvedeno měřítko os lokálního

63

systému (standardní nastavení toho měřítka je 1 pro všechny tři souřadnice). Poslední z části je úhel rotace v systému heading/pitch/bank (HPB).97

Obrázek 40 Záložka základní vlastnosti a souřadnice

Obrázek 41 Záložka objekt a uzávěry

Třetí záložka objekt je velmi důležitá. Zde jsem již v úvodu vybírala nastavení hierarchicky, aby byl objekt ve 3D. Dále je zde možné nastavit posun a to pro každou osu zvlášť. První údaj značí posun na ose X, druhý na ose Y a třetí na ose Z. Nejedná se však o posun celého objektu, ale pouze o posun přední či zadní části v dané ose. To znamená, že každá podřízená křivka se posune o daný počet cm v určené ose. Najdeme zde i nastavení segmentace. Segmentace rozděluje objekt na polygony. Jedná se o rozdělení na polygony v ose Z. Pokud tedy zadáme segmentaci 3, bude objekt rozdělen na tři polygony a to tak, že se vytvoří tři kopie původních křivek. Segmentace je klíčová při zaoblení části objektu. Čím více segmentů máme, tím bude zaoblení hladší. Dále zde nastavujeme segmentaci izoparm. Jedná se o počet izoparm použitých k zobrazení. Izoparmy jsou takové vykreslující křivky, které generují tvar objektu. Další záložka se týká uzávěrů. Pomocí nastavení uzávěrů můžeme vytvořit a následně i upravit uzávěry. Cinema 4D nám dokonce umožňuje nastavit každý uzávěr 97

KOENIGSMARCK, A. VON Cinema 4D R10. Praktický výukový kurz. Vydání první. Brno: Computer Press, a.s., 2008. ISBN 978-80-251-2056-9, str. 35. 64

zvlášť. Ten, který se nachází v místě původní křivky se nazývá počátek a ten v místě poslední kopie (tedy na konci objektu vytažení NURBS) se nazývá konec. Uzávěry je možné zvolit otevřené či uzavřené, případně zaoblené. Na obrázku pod textem je v levé horní části otevřený uzávěr, vedle něj uzavřený, v dolní části vlevo je zaoblení a v pravé části zaoblený uzávěr. Pokud vybereme zaoblení či zaoblený uzávěr, máme možnost další volby – počtu kroků, poloměru, typu zaoblení… Parametr kroky udává, jaké bude rozdělení uzávěru. Pokud zadáme počet kroků 2, pak bude zaoblení provedeno ve dvou krocích. Čím větší počet kroků, tím hladší bude zaoblení. Poloměr nám určuje velikost zaoblení. Pokud si zvolíme příliš velkou hodnotu, může se stát, že se budou jednotlivé objekty dotýkat. Typ zaoblení pak říká, zda má být zaoblení lineární, konvexní, konkávní, půlkruhové, 1 krokové, 2 krokové či vrytím.

Obrázek 42 Uzávěry

V této záložce najdeme ještě nastavení typ. Zde si volíme, jak bude segmentován přední a zadní uzávěr. Rozdíl v tomto parametru je nejlépe viditelný při aplikaci nějaké deformace. Na obrázku pod textem je vidět, jaký je rozdíl mezi volbou N-úhelníky (horní část) a volbou čtyřúhelníky s pevnou mřížkou a šířkou 3 cm (dolní část). Na tento objekt byl aplikován objekt zkroucení. Pokud tedy v parametru typ necháme N-úhelníky, objekt se nám začne chovat nepřirozeným způsobem (začne se „klátit“). Pokud tedy uvažujeme o použití nějaké deformace na daném objektu, je určitě lepší použít volbu čtyřúhelníky s pevnou mřížkou. Parametr šířka určuje velikost pevné mřížky.

65

Obrázek 43 Rozdíl v typech uzávěrů

Poslední záložkou je vyhlazení Phong. Jak již název napovídá, jedná se o vyhlazení povrchu objektu. Zvolíme-li malý úhel, z částí objektů, které mají být zaobleny budou vystupovat hrany. „Tento efekt je založen na velikosti úhlu mezi sousedními normály polygonů. Leží-li hodnota tohoto úhlu mezi normály pod hodnotou úhlu ve vlastnosti Phong vyhlazení, propočítá se vystínování mezi polygony. Ostrá hrana mezi polygony se tím vyhladí. Je-li však úhel mezi normály větší než hodnota úhlu Phong stínování, zůstane hrana mezi rovinami viditelná.“98 Najít tu správnou hodnotu úhlu Phong stínování proto není jednoduché, proto tuto hodnotu ponechám tak, jak ji program sám nastavil, tedy 60º.

98

KOENIGSMARCK, A. VON Cinema 4D R10… str.36. 66

Obrázek 44 Záložka Phong vyhlazení

8.5 Nastavení vlastností křivek Dalším krokem ke zdárnému vytvoření kaligramu je nastavení křivky, kterou jsme převedli. Nejprve je potřeba kliknout na křivku (ve správci objektů standardně pod názvem cesta a číslo), které chceme změnit vlastnosti. Jednou z možností je vybrat pouze jednu a upravovat vlastnosti pro každou křivku zvlášť. Většinou ale potřebujeme, aby vlastnosti byly stejné pro všechny křivky převedené z Adobe Illustratoru. Nejjednodušším způsobem je označení první křivky a označení poslední křivky s použitím klávesy Shift. Ve správci vlastností nyní vidíme názvy všech křivek, které jsme označili a jejich počet. Abychom opravdu věděli, že vybíráme nastavení pro celou skupinu objektů, zobrazí se ve většině polí pro výběr nápis: <>.

Obrázek 45 Správce nastavení – křivky

V nastavení křivek máme k dispozici tři záložky – základní vlastnosti, souřadnice a objekt. První dvě jsou až na chybějící možnost rentgenu (což je pochopitelné, křivky nejsou 67

prostorové objekty) shodné s těmi, které jsem již zmínila v nastavení objektu vytažení NURBS. Poslední záložkou je objekt. Zde si můžeme nastavit parametr mezilehlé body, úhel či typ. Parametr mezilehlé body je velmi důležitý. Pomocí něj si volíme segmentaci křivky. Můžeme si vybrat z následujících možností: žádné, přirozené, jednotné, adaptivní a rozdělené. Nejvíce nás budou zajímat možnosti přirozené, jednotné a adaptivní. Volba Přirozené znamená, že se budou body vkládat rovnoměrně mezi původní. Pokud si vybereme tuto možnost, určujeme ještě parametr počet. Tento parametr nám říká, kolik bodů bude vloženo mezi každé dva původní body. Pokud zvolíme volbu jednotné, segmenty budou vždy stejně velké. Možnost adaptivní přizpůsobuje počet mezilehlých bodů vzhledu křivky.

Obrázek 46 Záložka objekt

8.6 Deformace Deformace nalezneme pod ikonkou, která se nachází kousek od ikonky pro menu NURBS. Na obrázku pod textem je celé toto menu. Pokud vybranou deformaci vložíme do scény, s objektem se nic nestane. Opět je nutné deformaci podřídit objektu, na který chceme deformaci použít (v mém případě vytažení NURBS). Podřízení se provádí stejně, jako podřízení křivky vytažení NURBS. Pro vytváření kaligramů jsem původně plánovala používat hlavně objekty vydutí a zkroucení, nakonec jsem však od používání deformací ustoupila. Myslím si však, že mohou být vhodné pro tvorbu jiných kaligramů, proto jejich nastavení ve stručnosti popíši.

68

Obrázek 47 Deformace

Správce nastavení vydutí obsahuje tři záložky – základní nastavení, souřadnice a objekt. Záložky základní nastavení a souřadnice jsou shodné s těmi, které již známe např. z objektu vydutí NURBS. Záložka objekt obsahuje parametr velikost, která nám říká, jak velký deformátor bude – předdefinována je krychle o straně 250 cm. Standardně se totiž deformátor aplikuje pouze na ty části objektu, které jsou uvnitř samotného deformátoru a nad ním (tedy krychle). To je možné změnit pomocí parametru režim. Pokud ponecháme tento parametr nastaven na s omezením. Bude deformace provedena tak, jak jsem uvedla. Pokud změníme parametr na bez omezení, bude se deformovat i spodní část objektu. Možnost uvnitř krychle deformuje pouze tu část objektu, který je uvnitř v krychli. (obrázek 45 ukazuje tuto vlastnost na konkrétním příkladě basmaly s použitím deformace ohnutí). Dalším parametrem, který můžeme v záložce objekt změnit je intenzita. Intenzita se udává v procentech a říká nám, jak moc bude objekt vydut. Pro kladné hodnoty dochází k vydutí vně, pro záporné hodnoty dovnitř. Dalším parametrem, který je také udáván v procentech, je zakřivení. Jako poslední můžeme vybrat možnost vyhladit.

Obrázek 48 Záložka základní vlastnosti a objekt

69

Obrázek 49 Režim s omezením (horní), bez omezení, uvnitř krychle (dolní)

Druhým, již zmíněným deformátorem je zkroucení. Stejně jako u dalších deformací se po vložení této objeví čtverec o rozměrech 250 cm. Ve správci nastavení objektu zkroucení jsou opět tři záložky. První dvě jsou shodné s předchozími, poslední – záložka objekt – se liší. Záložka objekt obsahuje velikost deformátoru, režim a novým údajem je zde úhel. Jedná se o úhel, o který se má horní část předdefinované krychle otočit.

Obrázek 50 Záložka základní vlastnosti a objekt

70

8.7 Scéna Do scény bývá často vhodné přidat podlahu a případně i oblohu. Ty nám často slouží např. jako odrazové plochy pro světlo. Nabídka s vložením podlahy či oblohy je hned vedle deformátorů. Oba dva z těchto objektů se pouze vloží do scény. I tyto objekty můžeme upravit pomocí správce nastavení. Máme však k dispozici pouze dvě záložky – základní vlastnosti a souřadnice. Tyto objekty však většinou není třeba upravovat. Snad jen ve výjimečných případech je nutné zvětšit velikost podlahy. K tomu slouží nastavení měřítka v záložce souřadnice. Zde nastavujeme velikost pro každou souřadnici zvlášť.

Obrázek 51 Obloha a podlaha

8.8 Osvětlení Do scény je ještě potřeba přidat osvětlení , aby se scéna co nejvíce přiblížila realitě. Světla do scény je možno vkládat více způsoby. První způsob je jednoduché vložení pomocí ikonky nad scénou. V nabídce je možné vybrat různé typy světel.

Obrázek 52 Světla

Jako u všech ostatních objektů i u světla je možné měnit jeho vlastnosti pomocí správce nastavení. Všechny druhy světel mají vlastnosti rozděleny do následujících skupin – základní vlastnosti, souřadnice, hlavní, detaily, viditelnost, stín, fotometrie, kaustika, šum, čočkové odrazy a projekt. U některých světel je nabídka ještě větší. Ve své práci používám hlavně změnu parametru stín ve stejnojmenné záložce. Přednastavenou 71

hodnotou je žádný. Pokud však chceme, aby scéna vypadala přirozeně, bylo by vhodné tento parametr změnit. Máme na výběr z měkkého či ostrého stínu, případně ze stínu oblasti. Druhým způsobem, kterým ve své práci vkládám světlo je pomocí prohlížeče obsahu. Prohlížeč obsahu se nám zobrazí, pokud klikneme na okno a následně vybereme prohlížeč obsahu. Abychom se dostali k nabídce světel, musíme zvolit Přednastavené – Prime – Light Setups. Zde si můžeme vybrat z nabídky tříbodového osvětlení, osvětlení připomínající sluneční či z pole světel, dále jsou zde již předdefinované scény s osvětlením, kam je možné např. jen vložit text či změnit materiál nějakého objektu a máme pěknou scénu připravenou k rendrování.

Obrázek 53 Prohlížeč obsahu - Light Setups

8.9 Materiály Objekty, které do scény vkládáme mají vždy nastaven implicitní materiál (pokud jej nepřenastavíme). Materiály si můžeme vytvářet vlastní, používat předdefinované či je např. stáhnout z internetu. Vytvořit nový materiál můžeme např. pomocí kliknutí na možnost vytvořit v levé dolní části základní obrazovky Cinemy 4D a následně vybrat možnost nový

72

materiál. Stejně jako u objektů můžeme měnit vlastnosti i u materiálů. V nastavení materiálu máme k dispozici šest základních záložek – základní vlastnosti, barva, odlesk, iluminace, editor a přidělení. V záložce základní vlastnosti máme možnost, kromě změny názvu a příslušnosti k vrstvě, vybrat z nabídky – barva, svítivost, odrazivost, mlha, normály, odlesk, záření, povrchová úprava, průhlednost, prostředí, hrbolatost, alfa, barva odlesku a deformační mapa. Pokud vybereme některou z uvedených možností, přidá se nám příslušná záložka. V této záložce pak můžeme upravovat příslušné parametry.

Obrázek 54 Nastavení parametrů u materiálu

Vytváření vlastních materiálů mi přijde dost složité, máme totiž k dispozici materiály předdefinované. Dříve, než si vytvoříme vlastní materiál je tedy lepší zjistit, zda již podobný materiál neexistuje a případně ho jen upravit. Nabídku materiálů nalezneme v prohlížeči obsahu. Ten můžeme zobrazit pomocí možnosti Okno – Prohlížeč obsahu. Zde je nutné vybrat Přednastavené – Prime – Materials. Materiály jsou zde rozděleny do čtyř skupin – backgrounds, basic, HDRI a misc. Dvojklikem na materiál ho vložíme do menu materiálů. Takto vložené materiály je samozřejmě možné opět upravovat. Nyní již máme připravený materiál. Teď jím ještě musíme pokrýt vybraný objekt. To můžeme provést dvěma způsoby. Tím jednodušším způsobem je přenesení materiálu z menu materiálu na objekt ve scéně, který jím chceme pokrýt. Tento způsob však nedoporučuji. Daleko lepším způsobem je aplikace materiálu na objekt v manažeru objektů. To se provádí stejně jako podřízení objektu – tedy přetažením materiálu na objekt, který chceme pokrýt. Na obrázku pod textem je vidět, jak vypadá manažer objektů po pokrytí objektu vytažení NURBS materiálem.

73

Obrázek 55 Správce objektů

8.10 Rendrování Objekt, se kterým ve scéně pracujeme však může ve skutečnosti vypadat značně odlišně (hlavně díky světlu, materiálům…). Abychom zjistili, jak bude objekt skutečně vypadat, musíme ho tzv. vyrendrovat. Proces rendrování nám přepočítává scénu a z 3D objektů mám vytváří 2D obrazy. Rendrovat můžeme i animace. K rendrování slouží tři ikonky v horní části okna Cinemy 4D. První z nich nám umožňuje vyrendrovat aktuální pohled, vyrendruje nám tedy to, co momentálně vidíme ve scéně. To je velmi užitečné, pokud pouze potřebujeme, zjistit, jak bude scéna skutečně vypadat. Bohužel však není možné tento render nějak uložit. K tomu slouží ikonka vedle –vypočítání obrázku do prohlížeče. Dříve, než přistoupíme k rendrování do prohlížeče, bylo by vhodné upravit nastavení rendrování – aby nebyl výslední obrázek zubatý. K tomu slouží poslední ikona s názvem nastavení renderingu.

Obrázek 56 Rendrování

Různé možnosti nastavení jsou zde uspořádány do šesti skupin – výstup, uložit, multi-pass, vyhlazování, volby a stereoskopie. Za ty nejdůležitější považuji skupiny výstup a vyhlazování. Na kartě výstup si volíme velikost vyrendrovaného snímku. Tento parametr ale velice ovlivňuje rychlost renderingu. Obrázky vložené do této práce jsou o rozměrech 2560 x 1600 pixelů. Dále je potřeba nastavit vyhlazování, k tomu slouží stejnojmenná karta. Zde máme možnost zvolit žádné, geometrie či nejlepší. Abychom neměli obrázek „zubatý“ a zachovali jsme všechny vlastnosti materiálu, je nutné vybrat možnost nejlepší. I toto nastavení nás však bude stát čas při rendrování. Poslední volbou, kterou bych ráda zmínila, je možnost nastavení, jakým směrem se bude obrázek rendrovat. Tuto možnost máme v kartě volby pod názvem sekvence zásobníků. Standardní je rendrování od středu. Z nabídky však můžeme vybrat zleva doprava, zprava doleva, shora dolů nebo odspoda nahoru. Myslím si, že těchto pár nastavení každému začínajícímu grafikovi postačí.

74

Obrázek 57 Nastavení renderingu

75

8.11 Praktické provedení Pro tvorbu prvního kaligramu v Cinemě 3D jsem využila třetí kaligram vytvořený v Illustratoru. Pro převod z jednoho programu do druhého jsem použila postup, který jsem výše popsala. Při převodu jsem volila měřítko 1 a nechtěla jsem ani spojovat křivky ani je seskupovat. V nastavení vlastností objektu vytažení NURBS jsem nejprve v záložce objekt zvolila segmentaci rovnu 5 v záložce uzávěry jsem zvolila pro počátek i konec zaoblený uzávěr, aby na tyto uzávěry pak bylo možné aplikovat materiál. Zaoblení se bude provádět v pěti krocích a jeho poloměr bude 1 cm. Tento uzávěr jsem zvolila jako lineární. Poslední vlastností, kterou jsem v této záložce upravovala byl typ. Zde jsem vybrala klasické nastavení – čtyřúhelníky s pevnou mřížkou, která má šířku 1 cm.

Obrázek 58 Detail výše popsaného uzávěru

Pro všechny převedené křivky jsem ponechala jejich vlastnosti ve výchozím nastavení. Pouze jsem upravila vlastnosti v záložce objekt. V typu křivky jsem zvolila křivku beziérovu, pro nastavení mezilehlých bodů jsem vybrala přirozené a jejich počet jsem zadala roven 16. Dále jsem zde ještě zvolila možnost uzavřít křivku.

Obrázek 59 Záložka objekt

76

Do scény jsem dále přidala podlahu a světlo. Světlo jsem vybrala ploché s nastavením jasu na 50 %, přidala jsem stín, pro který jsem zvolila nastavení oblast a nakonec jsem ještě zakázala odlesk. Takto nastavené světlo ale stále ještě nebylo ideální. Přistoupila jsem tedy k dalším změnám jeho vlastností a tentokrát v záložce detaily. Původní hodnotu parametru vzorky jsem nahradila hodnotou 80, zvolila jsem možnost přidat zrno a následně ještě zobrazit v odrazech. Aby světlo vypadalo přirozeně musíme ještě u parametru úbytek zvolit možnost inverzní kvadratický. Takto nastavené světlo již splňovalo moje očekávání. Pokračovala jsem tedy v tvorbě kaligramu dále. V této fázi jsem se rozhodla, že vytvořím materiály. Při tvorbě nového materiálu jsem ponechala výchozí nastavení, jen barvu jsem z bílé změnila na černou. Tvorba druhého materiálu byla složitější. Nejprve jsem v nastavení barev upravila jas na 58 %. Dále jsem vybrala možnost svítivost, kde jsem upravovala též nastavení jasu. Zde jsem však zvolila pouze 11 %. Následně jsem v možnostech odlesku zvolila režim kov a v nastavení barvy odlesku jsem zvolila červenou.

Obrázek 60 Materiály

Oba dva matriály jsem přenesla na objekt vytažení NURBS. Rozhodla jsem se, že černý materiál bude pokrývat uzávěry a materiál, který jsem nazvala odlesk, bude na ostatních plochách. Abych toho docílila je potřeba mít materiály přiřazené objektu ve správném pořadí. Dále je potřeba u černého materiálu vepsat v jeho nastavení a záložce nastavení do pole použít pouze na zvolené C1. To zajistí, že černý bude opravdu jen uzávěr.

Obrázek 61 Přiřazení materiálu k objektům

Nyní jsem už jen nastavila vhodný pohled na scénu a scénu vyrendrovala. Nastavení renderingu je popsáno v kapitole 8.11 Rendrování (rendering). Při tvorbě tohoto kaligramu jsem nepoužila žádnou deformaci, proto jsem ještě na závěr přistoupila k přenastavení vlastností objektu vytažení NURBS. V tomto případě není nutné, aby byla nastavena segmentace na hodnotu pět (v záložce objekt) ale stačí použít segment jeden a stejně tak není nutné v záložce Uzávěry v parametru typ používat čtyřúhelníky s pevnou mřížkou, ale stačí nastavit pouze n-úhelníky.

77

Obrázek 62 Scéna

Obrázek 63 Kaligram

Další kaligram vznikl převedením a úpravou pátého kaligramu vzniklého v praktické části práce. Kaligram byl převeden do Cinemy stejně jako předchozí – opět jsem použila měřítko jedna, křivky jsem nechtěla ani spojit, ani seskupit. Ve vlastnostech objektu vytažení NURBS jsem i u tohoto kaligramu upravovala záložku objekt a uzávěry. V záložce objekt jsem zvolila vytažení ve směru osy Z na 20 cm, dále pak segmentaci na hodnotu 3 (pro případ, že bych chtěla použít nějaké deformace). V záložce uzávěry jsem, stejně jako v předchozím případě, zvolila pro počátek i konec možnost zaoblený uzávěr

78

s poloměrem 5 cm a počtem kroků pět. Tentokrát jsem však zvolila typ zaoblení konvexní. Typ byl zvolen opět na čtyřúhelníky s pevnou mřížkou 5 cm.

Obrázek 64 Detail výše popsaného uzávěru

Převedené křivky jsem opět nastavila jako beziérovy, jen jsem použila možnost adaptivní v mezilehlých bodech. Do scény jsem vložila podlahu a oblohu. Ponechala jsem výchozí nastavení obou objektů.

Obrázek 65 Záložka Objekt

K osvětlení této scény jsem použila kuželové světlo a pole všesměrových světel. Nejprve jsem do scény vložila pole světel. K ulehčení práce jsem použila prohlížeč obsahu, kde je již pole těchto světel připraveno. Výchozí nastavení tohoto světla se mi zdálo velice pěkné, proto jsem ho dále neupravovala. Nyní jsem do scény vložila světlo kuželové. Tomuto světlu jsem také ponechala výchozí nastavení, jen jsem zvolila cíl světla. V poslední fázi bylo ještě potřeba vytvořit materiál, který bude na basmalu použit. Vytvořila jsem pouze šedivý materiál (v nastavení RBG 115/115/115) a zakázala jsem odlesk.

79

Obrázek 66 Scéna


Třetí kaligram vznikl z prvního kaligramu, který jsem vytvořila v Illustratoru. Jeho konstrukce byla o něco složitější než konstrukce předchozích dvou. Křivky byly převedeny do Cinemy 4D stejným způsobem, jako u předchozích kaligramů – nespojené, neseskupené. Jakmile objekt dostane třetí rozměr, bylo potřeba jednotlivé slova natočit. Nejjednodušším způsobem je použít ikonku převedení objektu na editovatelný, která se nachází v levé horní části obrazovky.

80

Obrázek 68 Převedení objektu na editovatelný

Nyní již pouze stačí označit (např. v manažeru objektů či přímo ve scéně) objekt, kterým chceme pootočit a učinit tak (postup popsán v kapitole 8.2). Text již máme umístěn tak, jak se nám líbí. Potřebujeme ještě přidat oblohu a podlahu. Do scény jsem dále vložila dvě světla. Prvním světlem je světlo čelní. Toto světlo jsem vybrala jako kuželové. Tomuto světlu jsem také změnila barvu na velice slabě modrou (RGB 225/248/249). Též jsem světlu přidala stín, jehož parametr jsem nastavila na oblast. Druhé, horní, světlo jsem zvolila jako všesměrové. Umístila jsem ho nad celý text. Dále je ještě potřeba pro text vytvořit materiál. Prvním krokem byla změna barvy nově vytvořeného materiálu – zvolila jsem šedou barvu (RGB 204/204/204) a jas 58%. Pak jsem se ale rozhodla, pro texturu – flanel. Kliknutím na obrázek pod tímto nastavením se dostaneme do nastavení barev. Zde jsem změnila původní bílou na černou a naopak. S nastavením barvy jsem byla takto spokojena.

Obrázek 69 Barva materiálu

Po nastavení barvy jsem se věnovala nastavení odrazivosti ve stejnojmenné záložce. Barvu odrazu jsem ponechala bílou, pouze jsem její jas podstatně snížila – na hodnotu 20%. Opět jsem se však dodatečně rozhodla pro texturu – flanel. U nastavení textury jsem zněmila tři jeho parametry – odsazení při rozostření na hodnotu 70%, sílu rozostření na hodnotu 30% a Intenzitu mísení na 20%. Poslední záložkou, kde jsem prováděla nějaké změny je záložka odlesk. Režim jsem ponechala jako plast, šířku a výšku jsem nastavila na hodnotu 100% a Úbytek jsem zvolila -35%. Takto nastavený materiál jsem přenesla na objekt.

81

Obrázek 70 Scéna


I pro tvorbu dalšího kaligramu jsem použila první vzniklý kaligram v Adobe Illustratoru. Opět byl převeden do Cinemy 4D postupem, který je popsán na začátku informatické části. Křivky opět nebyly ani spojeny ani seskupeny. Má představa o tomto kaligramu byla taková, že vytvořím něco trochu modernějšího než předchozí kaligramy. Pro tento účel jsem se rozhodla použít objekty, které jsou v nabídce MoGraph.

82

Obrázek 72 MoGraph

V nastavení objekt vytažení NURBS bylo nutné v záložce objekt u parametru posun vybrat ve třetím políčku (osa z ) 100 cm. Aby byl efekt objektu MoGraph pěkný, je nutné upravit i počet segmentů a to na dostatečně vysoké číslo – v mém případě 20. Segmentaci izoparm jsem nastavila na 10. V záložce uzávěry jsem pro počátek i konec vybrala možnost zaobleného uzávěru. O výběru typu zaoblení jsem dlouho přemýšlela– zda bude lepší vybrat lineární či vybrat spíše možnost konvexního zaoblení. Prozatím jsem se spokojila s nastavením lineárního zaoblení (v této fázi tvorby kaligramu jsem nepovažovala za nutné se věnovat nastavení kroků a poloměru, proto jsem u obou parametrů vybrala možnost 1). Nyní jsem přistoupila k vložení objektu z nabídky MoGraph. Nejvíce mě zde zaujal objekt s názvem PolyFx. Pokud tento objekt podřídíme jinému objektu, rozpadne se na polygony. Způsob, jakým se daný objekt rozpadne závisí na nastavení objektu PolyFx. V nastavení tohoto objektu je nejdůležitější záložka úbytek. Pro svůj kaligram jsem změnila pouze původní nastavení tvaru z nekonečného na lineární. Aby se tento objekt aplikoval jen na začátek textu (tedy na jeho pravou stranu, je potřeba v orientaci vybrat –X. Ostatní parametry jsem ponechala výchozí. S výsledkem jsem však nebyla spokojena. Velice dlouhou dobu jsem strávila nad tím, kde jsem něco špatně nastavila. Nakonec jsem však svou chybu odhalila. Stala se hned v úvodu, kdy jsem upravovala nastavení objektu Vytažení NURBS. V záložce uzávěry bylo potřeba změnit nastavení kroků a poloměrů, které jsem nepovažovala za důležité. Zvolila jsem tedy poloměr u konce i počátku na 2 cm a počet kroků roven 3. Zjistila jsem, že konvexní typ uzávěru vypadá daleko lépe než uzávěr lineární, proto jsem změnila i toto nastavení. Objekt PolyFx jsem zkopírovala a vložila do scény, chtěla jsem ho aplikovat i na konec textu (levou stranu). Musela jsem změnit orientaci v záložce úbytek a to na +X.

83

Do scény jsem samozřejmě přidala podlahu a tříbodové osvětlení. Dále jsem vytvořila materiál. Rozhodla jsem se, že celou scénu budu ladit do modré barvy a to i přesto, že pro kaligrafický styl, který používám ve celé diplomové práci (čtvercová kufi) je typické především černobílé zbarvení. V nastavení barvy jsem využila texturu – fresnel. Nastavení barev je vidět na obrázku pod textem. Dále jsem nastavila odrazivost tohoto materiálu. V záložce odrazivost jsem snížila jas na hodnotu 70%, v záložce odlesk jsem zvolila režim plast se šířkou 50% a výškou 20%.

Obrázek 73 Materiál

Tento kaligram se mi opravdu velice líbil, proto jsem vytvořila několik jeho variant. Ty se od sebe liší převážně použitým materiálem a nastavením světel.

Obrázek 74 Scéna 84


Jako vzor pro pátý kaligram jsem si zvolila kaligram číslo osm vytvořený v Adobe Illustratoru. Tvorba tohoto kaligramu byla poněkud složitější než tvorba předchozích. Měla jsem k dispozici jen předlohu a kaligram jsem plánovala tvořit až přímo v programu Cinema 4D. Snažila jsem se o stejný přístup k tvorbě (tedy do spirály) jako u kaligramu dříve vytvořeného. Cílem bylo, aby uprostřed kaligramu zůstalo volné místo k umístění světel. Nejprve jsem si kaligram nakreslila na čtverečkovaný papír (s označením jednotlivých písmen) – zvolila jsem pohled shora. Podobu písmen jsem volila stejnou, jako u kaligramu vytvořeného v Illustratoru – mezi písmeny jsem tedy ponechala i jeden čtverec, slova na sebe navazují a nebyla mezi ně vkládána žádná mezera. Na obrázku pod textem je v jeho horní části vidět rozložení jednotlivých písmen. Černé čtverečky značí mezery mezi písmeny. V dolní části jsou vyznačena jednotlivá slova včetně směru, v jakém byla vytvořena. Celý nápis začíná vpravo od prostřední mezery (písmenem B), pokračuje ve směru hodinových ručiček a končí v pravém horním rohu písmenem M.

85

Obrázek 76 Návrh kaligramu

Po vytvoření tohoto prvního návrhu jsem se ale rozhodla, že si předlohu opět raději vytvořím v Illustratoru. V programu Adobe Illustrator jsem tedy pomocí čtverců vytvořila půdorys objektu (překreslila jsem návrh, který jsem již měla vytvořený na čtverečkovaném papíru), čtverce jsem volila o straně 10 cm, vzniklý půdorys jsem následně převedla do Cinemy 4D.

Obrázek 77 Předloha vytvořená v programu Adobe Illustrator

Obrázek 78 Předloha se znázorněním čtverců

86

Obrázek 79 Půdorys objektu v nesprávné poloze

Do scény se však vložil tento půdorys v nesprávné poloze. Střed objektu jsem posunula do počátku. Orientaci vloženého objektu jsem však ponechala. Postup, který jsem na začátku této kapitoly popsala jsem musela změnit. Objekt vytažení NURBS jsem tentokrát nemohla aplikovat na všechny převedené křivky najednou, ale bylo nutné každou křivku (čtverec) zvlášť podřídit tomuto objektu. Důvodem byla různá velikost jednotlivých písmen a různá pozice jednotlivých čtverců. Dále také nebylo potřeba v nastavení objektu vytažení NURBS volit hierarchicky. Zde již začala složitější práce. Písmena, které sahají od účaří ke střední dotažnici byla vytvořena pomocí vytažení čtverce o 20 cm ve směru osy Z, písmena, která začínají na účaří a končí horní dotažnicí pak vytažením čtverce o 30 cm ve stejném směru, obdobně jsem tvořila i písmena, která sahají od dolní dotažnice ke střední dotažnici. Pozice některých písmen bylo též potřeba upravit. Písmena, která se dotýkají dolní dotažnice, jsem posunula o 10 cm ve směru osy Z. Postup tvorby byl daleko složitější, než je postup při tvorbě v Illustratoru a to především proto, že je potřeba neustále měnit pohledy na scénu – zda je písmeno vytvořeno správně či nikoliv. Celý kaligram jsem mnohokrát předělávala.

87

Obrázek 80 Ukázka jednotlivých písmen

Po dokončení samotného kaligramu jsem ho ještě musela otočit do správné pozice (v mém případě o 90° kolem osy X). Do scény bylo samozřejmě vloženo i několik světel, podlaha a vše bylo pokryto vytvořeným materiálem.

Obrázek 81 Scéna

88


89

9 Tvorba animace Po vytvoření posledního návrhu mě napadla myšlenka vytvoření jednoduché animace. Již v té době jsem měla jasnou představu o tom, jak by tato animace měla vypadat. Abychom mohli vytvářet animace, musíme mít do scény přidanou kameru. Kameru do scény vložíme pomocí ikonky, která se nachází v horní části základního prostředí aplikace. Zde máme možnost vybrat ze tří druhů kamer – kamera, sledující kamera, stereo kamera. Pro tvorbu svých animací jsem vždy vkládala do scény pouze kameru.

Obrázek 83 Kamera

Abychom mohli začít vytvářet animaci musíme se přepnout do pohledu kamery – k tomu slouží černý čtvereček s tečkou uprostřed, který je ve správci objektů u kamery (obrázek 84)

Obrázek 84 Přepnutí do pohledu z kamery

Dále je velice důležité upravit velikost podlahy (pokud ji máme ve scéně). V nastavení vlastností podlahy je nutné v záložce souřadnice u parametrů měřítko. X, měřítko. Y 90

a měřítko. Z uvést např. 99999999, nastavení provádíme z důvodu, aby se kamera v žádném momentu nemohla dostat mimo dosah podlahy. Před samotným začátkem animování je též potřeba nastavit počet snímků za vteřinu. Toto nastavení se provede v nabídce úpravy – nastavení projektu.

Obrázek 85 Nastavení projektu

Pro tuto práci jsem zvolila 30 snímků za vteřinu. Zde můžeme též nastavit, jak bude animace dlouhá – pomocí parametrů min.čas, min. čas náhledu, max. čas a max. čas náhledu. Písmeno F u těchto parametrů značí snímky. Pokud tedy nastavíme minimum na 0 F a maximum na 60 F, bude animace trvat 2 vteřiny (při nastavení 30 snímků za vteřinu).

Obrázek 86 Nastavení délky animace a počtu snímků za vteřinu

Abych zamezila problémům s přehrávání této animace, v nastavení renderingu jsem též vložila hodnotu parametru rychlost přehrávání v záložce výstup na 30. 91

K vytváření animací nám slouží ikonky, které jsou umístěny vpravo pod časovou osou v základním prostředí Cinemy 4D (obrázek 87). Nejjednodušším způsobem, jak tvořit animace je pomocí tzv. automatického záznamu klíčových snímků. Klíčové snímky obsahují informace o scéně např. o poloze objektu, jeho barvě či intenzitě světla v určitém časovém okamžiku. Automatické zaznamenávání klíčových snímků se zapíná tlačítkem, které je na obrázku 87 zvýrazněno červeně. Zapnutí automatického zaznamenávání klíčových snímků poznáme podle červeného rámečku, který se objeví kolem scény. Aby se zaznamenávala pozice, měřítko, rotace i parametry, musí být ikonky, označené na obrázku 87 zeleně, zapnuty (tedy s modrým pozadím). Pokud mají šedé pozadí, je nutné na ně kliknout myší.

Obrázek 87 Ikonky pro animaci

Nyní již můžeme začít s animováním scény. Na časové ose nejprve musíme zeleného jezdce posunou do hodnoty 0. Hodnota, na které se právě nachází jezdec se nám zobrazí jak vedle něj (také zeleně), tak vpravo od časové osy. Obrázek 88 Časová osa

Teď je nutné, abychom scénu nastavili tak, jak chceme, aby vypadal úvodní snímek. Jakmile jsme s úvodním snímkem spokojeni, přesuneme jezdce na časové ose do jiné hodnoty (např. 10). Možností, jak toto učinit, je více např. klikneme na příslušnou hodnotu na časové ose či tuto hodnotu zadáme do políčka vedle časové osy. Nyní je opět potřeba, abychom scénu upravili tak, jak chceme aby v daném momentu vypadala. Jakmile se provede nějaká změna scény, objeví se u příslušného času označení klíčového snímku.

Obrázek 89 Klíčový snímek v 0 F a 10 F

Tímto způsobem můžeme pokračovat dále. Klíčové snímky lze ze scény odstranit. Postačí na příslušný snímek kliknout (na časové ose), označení klíčového snímku se zabarví do oranžova a stiskneme klávesu delete. Tyto snímky samozřejmě můžeme i posunout v čase – klíčový snímek uchopíme myší a přesuneme do zvoleného času. Samotná animace pak vzniká postupným přechodem od jednoho klíčového snímku k druhému. Všechny zachycené parametry se začínají přibližovat. Právě vznikající animaci je možné přehrát pomocí tlačítek pod časovou osu.

Obrázek 90 Tlačítka pro puštění animace

92

Vzniklou animaci je potřeba vyrendrovat a uložit. Nejdříve musíme vybrat v nabídce rendering – vytvořit náhled… zde máme opět k dispozici určitá nastavení.

Obrázek 91 Vytvořit náhled…

Po kliknutí na tlačítko OK se nám začíná počítat náhled. Průběh tohoto počítání vidíme v levé části okna pod menu materiálu. Ihned po dopočítání se zobrazí prohlížeč obsahu. Nyní si můžeme vzniklou animaci přehrát či uložit. Uložení je velmi jednoduché: z nabídky vybereme soubor – uložit jako… V menu, které se nám zobrazí zvolíme jako typ animaci a jako formát AVI film.

Obrázek 92 Uložení animace

93

9.1

Praktické provedení

K tvorbě animace jsem použila jeden z kaligramů, které jsem již měla v Cinemě 4D vytvořený. Moje představa o první animaci byla taková, že se kamera nejprve přiblíží k objektu, následně proletí prvním písmenem Ḥ, oddálí se od objektu, zpět proletí druhým písmenem Ḥ a na závěr se opět oddálí od basmaly. Do již existující scény jsem tedy, dle návodu výše, přidala kameru, zvolila jsem pohled z kamery a následně jsem pohled upravila tak, jak jsem chtěla aby vypadal úvodní snímek, dále jsem jezdce na časové ose posunula na hodnotu 0 a zapnula automatický záznam klíčových snímků. Klíčové snímky jsem vkládala následovně: 1. klíčový snímek – kamera je ve velké vzdálenosti od basmaly a směřuje na ni 2. klíčový snímek – kamera se nachází těsně před písmenem Ḥ, kterým se chystá proletět 3. klíčový snímek – kamera je těsně za písmenem Ḥ a je otočená zpět (na basmalu) 4.klíčový snímek – kamera snímá basmalu z opačné strany 5.klíčový snímek – kamera se nachází těsně před písmenem Ḥ, kterým se chystá proletět 6.klíčový snímek – kamera právě proletěla písmenem Ḥ a otočila se směrem k basmalu 7.klíčový snímek – kamera je ve větší vzdálenosti od basmaly a směřuje na ni Ve druhé animaci, kterou jsem se rozhodla vytvořit by kamera měla vždy prolétávat mezi jednotlivými slovy. Nejjednodušším způsobem, jak toto zrealizovat, je připravit dráhu kamery pomocí křivky. Při této animaci by bylo velmi složité natáčet kameru ručně tak, aby vždy sledovala basmalu. Je to však možné zajistit automaticky. Po vložení kamery do scény ji přidáme cíl, cílem bude basmala (tedy objekt vytažení NURBS). Klikneme pravým tlačítkem na kameru v manažeru objektů, v nabídce, která se objeví vybereme první možnost – Cineme 4D Vlastnosti. V dalším menu vybereme cíl. V pravé dolní obrazovce se nám objeví nastavení vlastností cíle (obr. 93).

94

Obrázek 93 Vložení cíle ke kameře

Do parametru cíl musíme nyní přesunout objekt vytažení NURBS. Z manažeru objektů přesuneme objekt vytažení NURBS se stisknutým tlačítkem myši do parametru cíl.

Obrázek 94 Nastavení cíle

Musíme též vytvořit křivku, po které chceme, aby se kamera posouvala. Křivku do scény vložíme pomocí ikonky v horní části základního prostředí Cinemy 4D. Z nabídky jsem vybrala křivku beziérovu. Beziérova křivka se vytváří velice jednoduše. Do scény

95

postupně vkládáme jednotlivé body křivky a upravujeme tvar křivky mezi jednotlivými body (postup je obdobný jako v programu Adobe Illustrator).

Obrázek 95 Křivky

Abych měla jistotu, že křivka nebude procházet nějakým slovem a bude v jedné výšce, vytvářela jsem ji ve vrchním pohledu na scénu. Stále jsem však nevěděla, zda se křivka nachází přímo mezi jednotlivými slovy. Použila jsem tedy přední pohled na scénu. Zjistila jsem, že se křivka nenachází mezi jednotlivými slovy. V nastavení vlastností křivky jsem ji tedy v záložce souřadnice přiřadila hodnotu -15 cm v parametru pozice. Y. Nyní jsem již měla jistotu, že je křivka na správném místě. Opět jsem změnila pohled na scénu a dále jsem pracovala pouze s pohledem perspektiva.

Obrázek 96 Křivka ve scéně - vrchní pohled

Po vytvoření křivky, vložení a nastavení kamery ještě potřebujeme, aby se kamera pohybovala po vytvořené křivce. K nastavení této vlastnosti použijeme podobný postup, jako k přiřazení cíle kamery. Pravým tlačítkem klikneme na kameru ve správci objektů, z nabídky vybereme možnost Cinema 4D Vlastnosti a z druhé nabídky použijeme natáčet ke křivce. Opět je nutné přiřadit ve vlastnostech natáčení ke křivce křivku, kterou chceme 96

použít. Křivku uchopíme ve správci objektů a přesuneme do parametru cesta ke křivce v záložce vlastnosti. Křivka je tedy přiřazena ke kameře, ale stále se nepohybuje. Teprve nyní můžeme začít s tvorbou samotné animace. V tomto případě je to o něco jednodušší než v jsem popisovala v úvodu. Na časové ose přesuneme zeleného jezdce na hodnotu 0, nastavíme automatický záznam klíčových snímků a v nastavení vlastností natáčet ke křivce zadáme u parametru pozice 0%. Vznikající animace tedy bude začínat pohledem na objekt z počátečního bodu křivky.

Obrázek 97 Nastavení natáčení ke křivce

Nyní přesuneme zeleného jezdce na časové ose do poslední hodnoty (konec animace – např. 90) a v nastavení vlastností natáčet ke křivce zadáme u parametru pozice 100%, tím se kamera přesune do posledního bodu křivky a vytvoří se klíčový snímek. Pokud animaci spustíme, vidíme, že se kamera posunuje po zvolené křivce a natáčí se za objektem vytažení NURBS.

97

10 Závěr Ve své diplomové práci jsem vytvořila několik arabských kaligramů Dalším cílem práce byl stručný popis vývoje arabštiny, arabského písma a kaligrafie. V informatická části jsem měla vytvořit stručný přehled základních objektů a jejich nastavení potřebných pro vytvoření 3D textu někým, kdo se ještě s Cinemou 4D nesetkal a dále samozřejmě vytvoření několika 3D kaligramů. V teoretické části jsem si prohloubila znalosti o vývoji arabštiny i arabského písma. Při práci na kaligrafech jsem získala ucelené znalosti z oblasti arabské kaligrafie. Dále jsem si osvěžila a práci v programu Cinema 4D a naučila jsem se používat spoustu objektů, o jejichž existenci jsem do té doby nevěděla – značně jsem si prohloubila znalosti z předmětu Základy počítačové grafiky. Ve své práci jsem narazila na problém s nedostatkem literatury o arabských kaligramech a především o jejich tvorbě. Většina literatury není vůbec dostupná. Věřím proto, že tato práce bude mít přínos i pro další, kteří se budou věnovat, ať už arabským kaligrafům nebo tvorbě 3D textu s využitím 2D grafiky.

98

Použitá literatura ARIK, A. Beyond probability God’s message in mathematics, Series 1: The Opening Statement of the Quran (The Basmalah).Tucson: Monotheist productions international, 1992. BAHBOUH, CH. Půvab arabské kaligrafie. Vydání první. Praha: Dar Ibn Rushd, 2002. ISBN 80-86149-36-6. BAHBOUH, CH. a FLEISSIG J. Základy moderní spisovní arabštiny I. Vydání druhé. Praha :Dar Ibn Rushd, 2003. ISBN 80-86149-38-2. Calligraphy Intro [online]. [citováno dne 2.2.2013]. Dostupné na: http://joshberer.wordpress.com/2008/03/04/calligraphy-intro/. DAN, J. and TALMAGE, F. Studies in Jewish Mysticism. Cambridge, 1982. DUDÁK, V. Svět islámské architektury. In KŘIKAVOVÁ, A. et al. Islám, ideál a skutečnost. Vydání druhé. Praha: Baset, 2002. ISBN 80-86223-71-X. Kufic [online]. [citováno dne 13.12.2012]. Dostupné na: http://www.nationmaster.com/encyclopedia/Kufic.

99

GOMBÁR, E. Moderní dějiny islámských zemí. Vydání první, Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-599-X. IHSANOGLU, E. The different aspects of islamic culture. 5 sv. Paris: UNESCO, 1998. KOENIGSMARCK, A. VON Cinema 4D R10. Praktický výukový kurz. Vydání první. Brno: Computer Press, a.s., 2008. ISBN 978-80-251-2056-9. KHATIBI, A. and SIJELMASSI, M. The splendour of islamic calligraphy. London: Thames and Hudson, 1995. ISBN 0-500-28294-3. MENDEL, M. .Čarovná moc slova. In KŘIKAVOVÁ, A. et al. Islám, ideál a skutečnost. Vydání druhé. Praha: Baset, 2002. ISBN 80-86223-71-X. MENDEL, M. Islámská výzva. Vydání první. Praha : Atlantis, 1994. ISBN 80-7108-088-8. OLIVERIUS, J. a ONDRÁŠ, F. Moderní spisovná arabština: Vysokoškolská učebnice I.díl. Praha: SET OUT, 2007. ISBN 80-86277-51-8. PARMAN, A. – AS-SAID, I. Geometrická koncepce v islámském umění. Vydání první. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-7203-911-1. SAKKAL, M. New Square Kufic Alphabet chart (2010) [online]. [citováno dne 5.5.2012]. Dostupné na: http://www.sakkal.com/instrctn/sq_kufi_alphabet.html. SHELQUIST, R. Bismillah al rahman al rahim [online] 3.1.2008. [citováno dne 2.1.2013]. Dostupné na: http://wahiduddin.net/words/bismillah.htm. WEHR, H. Arabisches Wörterbuch für die Schriftsprache der Gegenwart. Fünfte Auflage. Wiesbaden: Harrassowitz, 1985. ISBN 3-447-01998-0. ZEMÁNEK, P. Vývoj arabštiny. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2007. ISBN 978-80-7308-201-7.

100

Seznam obrázků Obrázek 1 Arabská abeceda ................................................................................................ 24 Obrázek 2 Proporce písma ................................................................................................... 26 Obrázek 3 Pera ..................................................................................................................... 27 Obrázek 4 Sada nástrojů....................................................................................................... 29 Obrázek 5 Písmo kúfí - staré kúfí, kúfí a nové kúfí ............................................................. 31 Obrázek 6 Písmo aṯ-ṯulṯ ........................................................................................................ 32 Obrázek 7 Písmo an-nasch ................................................................................................... 33 -

.................................................................................................... 33

Obrázek 9 Písmo ad-dīwānī ................................................................................................. 34 Obrázek 10 Písmo al-maġribī............................................................................................... 34 Obrázek 11 Basmala ............................................................................................................ 36 Obrázek 12 Tabulka numerických hodnot jednotlivých písmen arabské abecedy ............... 37 Obrázek 13 Postup vzniku prvního kaligramu ..................................................................... 43 Obrázek 14 Výsledný kaligram ............................................................................................ 45 Obrázek 15 Další varianty vzniklého kaligramu .................................................................. 46 Obrázek 16 Třetí kaligram ................................................................................................... 48 Obrázek 17 První a druhá varianta třetího kaligramu .......................................................... 48 Obrázek 18 Třetí a čtvrtá varianta třetího kaligramu ........................................................... 49 Obrázek 19 Čtvrtý kaligram ................................................................................................. 50 Obrázek 20 Další varianty čtvrtého kaligramu .................................................................... 50 Obrázek 21 Kaligram číslo pět a jedna z jeho variant .......................................................... 51 101

Obrázek 22 Další varianta pátého kaligramu ....................................................................... 51 Obrázek 23 Pátý kaligram se dvěma čtverci mezi písmeny ................................................. 52 Obrázek 24 Šestý kaligram v obou variantách ..................................................................... 52 Obrázek 25 Sedmý kaligram a jeho varianty ....................................................................... 53 Obrázek 26 Osmý kaligram ................................................................................................. 55 Obrázek 27 Standardní rozvržení okna Cinemy 4D ............................................................. 57 Obrázek 28 Nabídka kamery ................................................................................................ 58 Obrázek 29 Čtyři pohledy na scénu ..................................................................................... 58 Obrázek 30 Ikonky pro pohyby se scénou ........................................................................... 59 Obrázek 31 Ikony sloužící k posunu, změně velikosti a otočení objektu ............................ 59 Obrázek 32 Illustrator Options ............................................................................................. 60 Obrázek 33 Adobe Illustrator Import ................................................................................... 60 Obrázek 34 Manažer objektů – porovnání ........................................................................... 61 Obrázek 35 Scéna po vložení souboru z Adobe Illustratoru ................................................ 61 Obrázek 36 NURBS ............................................................................................................. 62 Obrázek 37 Manažer objektů - podřízení objektu Cinema 4D ............................................. 62 Obrázek 38 Nastavení objektu vytažení NURBS................................................................. 63 Obrázek 39 Basmala převedená do 3D ................................................................................ 63 Obrázek 40 Záložka základní vlastnosti a souřadnice.......................................................... 64 Obrázek 41 Záložka objekt a uzávěry .................................................................................. 64 Obrázek 42 Uzávěry ............................................................................................................. 65 Obrázek 43 Rozdíl v typech uzávěrů ................................................................................... 66 Obrázek 44 Záložka Phong vyhlazení .................................................................................. 67 Obrázek 45 Správce nastavení – křivky ............................................................................... 67 Obrázek 46 Záložka objekt .................................................................................................. 68 Obrázek 47 Deformace ........................................................................................................ 69 Obrázek 48 Záložka základní vlastnosti a objekt ................................................................. 69 Obrázek 49 Režim s omezením (horní), bez omezení, uvnitř krychle (dolní) ..................... 70 Obrázek 50 Záložka základní vlastnosti a objekt ................................................................. 70 Obrázek 51 Obloha a podlaha .............................................................................................. 71 Obrázek 52 Světla ................................................................................................................ 71 Obrázek 53 Prohlížeč obsahu - Light Setups ....................................................................... 72 Obrázek 54 Nastavení parametrů u materiálu ...................................................................... 73 Obrázek 55 Správce objektů ................................................................................................ 74 Obrázek 56 Rendrování........................................................................................................ 74 Obrázek 57 Nastavení renderingu ........................................................................................ 75 Obrázek 58 Detail výše popsaného uzávěru ........................................................................ 76 102

Obrázek 59 Záložka objekt .................................................................................................. 76 Obrázek 60 Materiály ........................................................................................................... 77 Obrázek 61 Přiřazení materiálu k objektům ......................................................................... 77 Obrázek 62 Scéna ................................................................................................................. 78 Obrázek 63 Kaligram ........................................................................................................... 78 Obrázek 64 Detail výše popsaného uzávěru ........................................................................ 79 Obrázek 65 Záložka Objekt ................................................................................................. 79 Obrázek 66 Scéna ................................................................................................................. 80 Obrázek 67 Kaligram ........................................................................................................... 80 Obrázek 68 Převedení objektu na editovatelný .................................................................... 81 Obrázek 69 Barva materiálu ................................................................................................. 81 Obrázek 70 Scéna ................................................................................................................. 82 Obrázek 71 Kaligram ........................................................................................................... 82 Obrázek 72 MoGraph ........................................................................................................... 83 Obrázek 73 Materiál ............................................................................................................. 84 Obrázek 74 Scéna ................................................................................................................. 84 Obrázek 75 Kaligram ........................................................................................................... 85 Obrázek 76 Návrh kaligramu ............................................................................................... 86 Obrázek 77 Předloha vytvořená v programu Adobe Illustrator ........................................... 86 Obrázek 78 Předloha se znázorněním čtverců ..................................................................... 86 Obrázek 79 Půdorys objektu v nesprávné poloze ................................................................ 87 Obrázek 80 Ukázka jednotlivých písmen............................................................................. 88 Obrázek 81 Scéna ................................................................................................................. 88 Obrázek 82 Kaligram ........................................................................................................... 89 Obrázek 83 Kamera.............................................................................................................. 90 Obrázek 84 Přepnutí do pohledu z kamery .......................................................................... 90 Obrázek 85 Nastavení projektu ............................................................................................ 91 Obrázek 86 Nastavení délky animace a počtu snímků za vteřinu ........................................ 91 Obrázek 87 Ikonky pro animaci ........................................................................................... 92 Obrázek 88 Časová osa ........................................................................................................ 92 Obrázek 89 Klíčový snímek v 0 F a 10 F ............................................................................. 92 Obrázek 90 Tlačítka pro puštění animace ............................................................................ 92 Obrázek 91 Vytvořit náhled… ............................................................................................. 93 Obrázek 92 Uložení animace ............................................................................................... 93 Obrázek 93 Vložení cíle ke kameře ..................................................................................... 95 Obrázek 94 Nastavení cíle ................................................................................................... 95 Obrázek 95 Křivky ............................................................................................................... 96 103

Obrázek 96 Křivka ve scéně - vrchní pohled ....................................................................... 96 Obrázek 97 Nastavení natáčení ke křivce ............................................................................ 97

104

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA INFORMATIKY DIPLOMOVÁ PRÁCE. Tvorba arabských kaligramů

Recommend Documents