Marcela Lukašþíková Vaníková
Ztracená
Ztracená Autor: Marcela Lukašþíková Vaníková Vydal a vytiskl: TIGRIS spol. s r. o., Zlín www.TiskovyExpress.cz 2011 ISBN 978-80-86062-38-9
Marcela L. Vaníková, Ztracená © 2011 E-mail:
[email protected] VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA. Kniha obsahuje materiál chránČný mezinárodními smlouvami a místními zákony o autorských právech. Jakékoliv další neautorizované kopírování nebo jiné použití je zakázáno. Žádná þást knihy nesmí být reprodukována nebo šíĜena v žádné podobČ a žádnými prostĜedky, elektronickými þi mechanickými, vþetnČ kopírování, nahrávání nebo uchovávání informací a posléze jejich opČtovného použití bez výslovného souhlasu autora.
VČnování Tato kniha je mým upĜímným díkem þlovČku, na kterém mi nejvíc záleží. ýlovČku, který mi ukázal cestu, jakou bych se mČla dát … A hlavnČ mi, jako jediný, odhalil její smysl… Já už jsem to pochopila, Daro... DČkuji
Ztracená Náruþím Tvým dokonale zmatená v hloubi duše cítím že jen láska nestaþí že i s ní jsem témČĜ ztracená ...
Nechce se mi Co skrývá se v temnotČ když prázdno rozežírá mé bolavé srdce když poslední dobou žiju jenom v prázdnotČ a místo chtíþe už vĤbec se mi nechce ...
Smysl Bez citu vkládám se do tvých dlaní bez rozmyslu nechávám myšlenky své plynout ty vteĜiny kdy mám obnaženou duši vČtšinou mČ zraní a pak ty chvíle postrádají smysl a já se ptám proþ poĜád ještČ držím se svého cíle tak moc zarputile když staþí jen zavĜít oþi až tma a svČtlo v jedno se slijou a když koneþnČ pod víþky mám noc nechat všechno jen tak nekoneþnČ plynout ...
Neumím Neumím se na povel smát a nabízet Ti srdce když mČ tak strašnČ bolí nechci se s Tebou na povel milovat a þekat až zranČná duše se zhojí ... Neumím se na povel jenom tak radovat a držet se když mČ dlanČ bolí Neumím jen tak nČkde zbĤhdarma stát a þekat až se zranČná duše zhojí ...
Pochopíš? Když sevĜeš mé dlanČ a na prsty polibek mi dáš když obejmeš mé myšlenky a chvíli mlþky budem stát když ponoĜíš se do pocitĤ vlastních když zamyslíš se nad slovy co vkládám do svých básní pak možná pochopíš co tím myslím vlastnČ když po chvílích s Tebou skládám smutné básnČ ...
Ani nevíš Ani nevíš jak smutno mi je když nehladí mČ tvoje ruce a ani letmým úsmČvem o mČ nezavadíš ... Ani nevíš jak prázdnČ se cítí moje srdce teć když jsi pryþ ... Jen stále doufám že se brzo vrátíš a zase se na mČ usmČješ a já se rozplynu ve tvé silné ruce a ty na oplátku zotavíš mé srdce ...
Tlak Jen tichá výþitka se zvolna snáší k zemi kĜeþovitČ v zaĢaté pČsti ke kĜiku a hnČvu jsme ve svých myslích odsouzeni a pak po náhodČ pomĤže jen štČstí ... Zkus zvolna dýchat a vyhnout se všemu tlaku zkus spolknout hnČv a zvolna ho smíchat s dobrou náladou zkus se do téhle fáze dostat sám a bez nátlaku lidi kolem Tebe Ti snad pomohou ...
Strach Když v hlubokých nocích ležím ve Tvých dlaních do hlavy vtírá se mi nepĜíjemný pocit co dokáže mou mysl ranit ... A pak ta beznadČj v hlavČ mou nadČj rdousí tiše vše promČní v þerno a v pustoprázdný prach a když mé tČlo už z posledního dýše pak teprve o mČ zaþínáš mít strach ...
Motýl Jsem jako zranČný motýl jemuž po zlomených kĜídlech šlapeš ještČ chci zase lítat a volnČ vzduchem plout dokud neuvidím první náznak deštČ chci splynout a volnČ se s Tebou se smíchat ale kĜídla stále bolí a já nemĤžu volnČ dýchat ...
Tvá duše Jsem hloupá když myslela jsem si že jen pro mČ dýcháš a ty místo toho aby sis vážil toho co cítím tak jen mým srdcem smýkáš tu bolest vážnČ už nikdy nerozdýchám a já vím že mou bolest vnímáš stejnČ jako já tvoji vnímám … Jsme propojení aĢ už chceš nebo zda se tomu bráníš Tvá duše je tmavá jako noc ale temnotČ v ní stejnČ nezabráníš …
Závoj smutku Za závojem smutku se tiše choulí moje slzy vím, že je ještČ brzo na to je na zem pustit i když jsou-li a mezitím má duše z posledních sil dýše našlapuješ po špiþkách chováš se velmi tiše abys ji z posledních sil ještČ víc nezranil ...
Slova V tíživých chvílích kdy tu se mnou nejsi kdy ani TvĤj stín se mnou nesdílí jedno lože Tvé tČlo i stín si svým životem žijou a ve chvílích kdy slova pĜirozenČjší jenom volnČ plynou a já nemám tu moc je nikterak zastavit cítím že stále nejsi zdejší že jen chabČ se snažíš zaþlenit a svĤj život jinak žít kéž by ses už našel ... Jen slova co ze rtĤ dávno Ti splynula krvácí touhou po tom aby je nČkdo slyšel ...
VČnovaná Darovi Ty I když už nevšímáš si mých úsmČvĤ a toho jak mám uþesané vlasy když sám od sebe mČ nepohladíš a sbíráš jen stĜepy dávno zašlé krásy když po probuzení má pĜítomnost Ti vadí a už pro Tebe není milá v náruþí Tvém zklamaná a ještČ více zarputilá však stále nevzdávám to ... no proþ asi ... Když na další krok nenacházíš sílu a duši okupuje þerný stín možná to chce ještČ vČtší víru ... ve mČ ... ... v nás ... ale co teć s tím? ...
Chci to ještČ zachránit Bez Tebe jako bez života se po bytČ zvolna potácím skleslost a podráždČnost si sama v sobČ zvolna rozvracím v krajinČ kde se ani jeden lísteþek bez touhy mé nepohne ... Jen tichá myšlenka vyslaná od Tebe že se chceš rozejít a udČlat vzteku pĜítrž je ještČ horší – vtíravČ trapná skoro jako tvá milenka se kterou náhle nČkam musíš jít ... Nechci se rozejít chci ještČ zachránit všechno co se dá ...
Kroky Svlékni svĤj plášĢ který jen prázdnou þernotu skrývá odlož svou masku svou podpĤrnou jistotu v které se hromadí Tvá vnitĜní síla podej mi ruce a foukni mi do dlaní a vykouzli na rtech úsmČv jen pro mČ to co je v hlavČ to srdce raní jenom ty kroky nech prosím tČ na mČ ...
Miluji... Miluji Tvé rty i TvĤj nČžný úsmČv smyslné hry které spolu hrajeme Tvé ruce a dlanČ položené v mém klínČ skoro až na dnČ ...
Až pĜijdeš Až pĜijdeš tak se ke mnČ pĜidej v tichosti svých myšlenek neruš tichost mojí až uvidíš, že se bojím dej mi prosím ruku a nedovol té bázni svojí aby ukázala jak moc se bojí ... Až pĜijdeš v tichosti se pĜitlaþ blíž a hlavu svou mi polož do klína a šeptej mi chvíli jak Ta rutina nám svazovala naše myšlenky a aspoĖ na jedinou chvíli zkus pĜipustit že naše snaha se nám vyplatila ...
NaĜþení V bláznivém naĜþení pĜicházející noci zĤstala jsem bezbranná naprosto bez pomoci jsem nezralá v úvahách ve kterých dnes se topím obþas dokonale sehraná a pĜec se v kruhu toþím …
PotĜebuji TČ PotĜebuju tČ cítit u sebe tak tČsnČ a blízko až si budu moct pĜivonČt abych mohla své ruce ovinout kolem Tvého tČla a spoþinout na tvých prsou ... AspoĖ chvíli bych chtČla cítit tlukot tvého srdce aspoĖ chvilku ho poslouchat jak skotaþí v synkopách a ty? Kam položíš své rozdovádČné ruce necháš je dovádČt pĜi našich hrách? ...
PromČnná tváĜ S tváĜí nevinnosti si za sklem tiše mĤžu hrát formovat její nálady podle toho jak budeš rád a pak ze zlomyslnosti ji mĤžu udČlat masku ze zlosti a v tichosti se pak smát a bavit se nad tou zvláštní hrou s tváĜí promČnnou ...
PĜi rozednČní Omámená pocitem prázdna co kolem mČ se úzce obepíná ukolébaná Tvými slovy a rty a jen mĤj rozum marnČ se k TobČ vzpíná promČnČná myšlenkou která všechno mČní spoutaná nocí co svírá mČ a pustí až pĜi rozednČní ...
OddČlení Rozpolcená v bezvýchodném bludišti Tvých tichých myšlenek spoutaná v nepĜehledném tržišti Tvých ponurých nálad plných pochybností a zmítaná i vlastními pochybami kdy mám pocit že þást mČ samé ani Tebe nezachrání ... Jako dva blázni žijeme spolu a pĜece oddČlenČ ...
Jen Ty Nikdy bych nepolíbila jiného muže nikdy bych se žádného jiného nedotkla i když se to možná mĤže já bych prostČ nikdy nemohla ... V mém srdci je místo jenom pro jednoho mou duši v dlaních jenom Ty svíráš jenom Ty vídáš moje slzy a jenom ty je svými rty slíbáš ...
Naivní slib Ve své naivitČ a ve svém špatném pĜesvČdþení jsem pĜednost Pištovi dala myslela jsem že když pomĤžu jeho špatnému svČdomí že tím dostojím slibu co jako terapeut jsem si dala ... Jeho svČdomí þerné utápČl v opilosti a možná þekal až nevČdomost se ho zhostí a Ty díval si se pohrdavČ na mČ a já v tajnosti oddČlávala jeho dlanČ ... Kdybych Ti Ĝekla co udČlal byl bys ho zabil sám si Ĝíkal že bys to udČlal ... a já navzdory svému pĜesvČdþení dostávala jsem tomu naivnímu slibu i když jsem mČla tušit že se tím všechno zmČní ...
Pouþení Pouþení z chyb nikdy samo nepĜichází vždy ruku v ruce s naším pĜedchozím hĜíchem vchází vždycky nás nakonec srazí na kolena vina tČch druhých ale pĜedevším ta naše vina ...
Zkus se do mČ vcítit V opilosti jsem handlovala s dĤvČrou Tvojí mČla jsem za to že když mu pomĤžu že víc nás to spolu spojí že zapadnu líp když situaci podĜídím se když s ostatními se napiju … a pĜitom pocit jsem mČla že v alkoholu pomalu utopím se ... Kdybys mČ neodhánČl a ode mČ nešel dál kdybys mi Ĝekl, co mČ þeká kdybys vedle mČ celou dobu stál nemusela bych se teć tak provinile cítit chtČla jsem jen dobĜe zapadnout tak zkus se do mČ vcítit ...
Ráno Když svítání mČ zahalí do svého tajemného pláštČ utápím se v myšlenkách a cítím se tak zvláštnČ když sny co pĜed chvílí ještČ se mi zdály a ráno neví, jestli vstoupit má-li a pak v upjatosti bezbĜehé vášnČ je dohráno ...
PĜedstavy Svázaná Tvým bezesným dechem kdy cítím že Tvé ruce už nemĤžu zastavit své pĜedstavy do udýchaných dlaní bezdČþnČ chytím tím nemĤžu snad nic pokazit ...
Smyslnost Tvé zatoulané prsty chytím ve své tĜesoucí se dlanČ když objevují již dávno objevené rty vzrušenČ se smČjí ale pĜitom skoro ani nedýchají ... A když se pozdČji oba utápíme ve tmČ neþekám jen jak prsty Tvé se svého úkolu zhostí v bouĜi rozcuchaných smyslĤ a v chtíþi vlhké smyslnosti ...
ýekání Když se dĤvČra línČ jak bárka houpá a slova spletená v tichosti do klína tiše proklínám se jak jsem byla hloupá a jak z radosti stala se rutina … K napjatosti mysli je cesta velmi vratká pĜes reálnost dnĤ až po mé mČlké snČní na nový zázrak utekla doba krátká s dĤvČrou þekám až se to jednou zmČní …
Nový den Z pod mechu kapradiny krájíme naše viny a do otevĜených dlaní chytáme sluneþní paprsky které jemnČ hladí a smyslnČ svádí mládí právČ narozeného dne …
NaplnČní NČžné doteky co už dávno nejsou k mání smyslné rozechvČní s pĜíslibem milování momenty porozumČní co mou mysl mámí ledabylé snČní jenž spČje k naplnČní ...
DĤvČra DĤvČra spletená v prstencích v trní napjatá v touze na rukou mi voní nádherná jak chvíle které nejsou k mání když vzývá tČ zarputile k nČžnému milování ...
HoĜkost HoĜkost jeĜabin bolest neutiší zĤstáváme v sobČ samotní a hluší tichost vánku pak podmaní si duši a bolest ostrá hlavu rychle zamotá a ze stĜípkĤ srdce zbude jenom nahota …
Bolest V zákrutách cesty skrývá se stín a marnČ si s tím Tvé nohy hlavu lámou asi marnČ þekáš že pĜijdeš na to, co teć s tím to spíš si nohy na kamení zlámeš … Bodavou bolest pak už nic neutiší a hoĜkost na rty pomalu se dere jiní vĤþi bolesti zĤstávají hluší a to tČ, zdá se sere …
Skládanka Skládáš den z pocitĤ jenž o rty se ti nČžnČ otírají z tváĜí slzy stíráš když zlé sny se zdají Kdo dovolí si vČznit víru když už jen pár chvil zbývá? Kdo nechá utopit se v splínu když nadČj v zákoutí se skrývá? ...
Jizvy Když tvá ústa zĤstávají nČmá a tvá duše jinou spĜíznČnou hledá když tvé srdce zniþehonic mlþí a tvĤj pohled mé nadČje zniþí prosím tČ neĜíke,j že TČ to bolí a že se jizvy jednoho dne zhojí ...
Prázdno V bezbĜehosti snĤ a v pĜíkrosti snČní když už ani nedoufáš že v nČco lepšího se to zmČní když vČci okolo mČní se v zrádno a náruþ dĜív plná teć má v sobČ prázdno nehledej v tom nČco co v tom jistČ není neþekej že bez snahy se tyhle vČci zmČní ...
ÚtČk Neumím se smát když slzy po tváĜích mi teþou neumím dál milovat se srdcem zlomeným divým se svým zchromlým nohám že radČji neuteþou i když jejich smČr už asi nikdy nezmČním ...
Rozchod Cítím se prázdná když odešel jsi srdce jsi mi vyrval z tČla a teć ho držíš potají v dlaních možná abych zapomnČla na tu bolest ale mnohem vČtší bolest tím zpĤsobíš ...
Ztráty Bez Tebe ztracená padám a nevím kam vnímám tČ po kapkách a nČkam utíkám když skládáš den z pocitĤ a já mĤžu se smát když ústy posloucháš mĤj tep když v prĤvanu našich ztrát mám pocit že je to posun vpĜed ...
Jak umírají slzy I kdybych kapky deštČ z tČla svého odhánČla i kdyby kapka slzy na víþkách mých umírala kapesníkem namoþeným v iluzích nČžnČ bych je utírala a s dĤvČrou jenž mám ke svým dlaním oþi obtČžkané smutkem nČžnČ bych pohladila jako tehdy naposledy když topila jsem se ve svých snách jako tehdy když odšel jsi a slzy mi umírali na Ĝasách ...
KĜivý pohled Jen hĜíchem který tíží mé ztmavlé svČdomí jen mé prohĜešky o kterých nikdy se nikdo nedozví jen odraz zrcadla který tak dokonale zná mČ jediný pohled jenž v opilém svČtle upírá se na mČ jediná myšlenka jenž v mysli nikdy neulpí když pĜes kĜivý obraz mČ hladí Tvoje dlanČ které už dávno jinde spí ...
Soumrak Když k ránu za soumraku cítím se svázaná a plná strachu když smíchem pĜekryju svou uplakanou tváĜ a ze zbytku tmy si ušiju þerný plášĢ pochopím jak bez Tebe mi strašnČ špatnČ je bez Tebe totiž umĜeli mé nadČje ...
Odsouzení Trýznivá myšlenka v mysli mé bubnuje potají dusí mČ a svírá a vĤbec se tím netají ze strachu hrajem spolu roztodivné hry však vítČze ani poraženého nikde není semkneš mé hrdlo o trošku víc snad ze strachu z odsouzení a pak už nezbude kromČ tmy nic kromČ bolesti jenž v mém srdci tiše pČní ...
SouznČní Z povinnosti ztrácím svou roztĜíštČnost ve dnech obtČžkaných smyslností a na oþích kde dĜíve mé slané slzy umírali teć tvé polibky tiší mou bolest jako by ji již dávno znali a dlanČ pulzují s mým vnitĜním já jen tichý vzdech mi na rtech vzápČtí umírá ...
VnitĜní hlad Svou duši svlékni a ponech ji jen tak chladu podlehni kouzlu a vnitĜnímu hladu svlékni svou duši a nasyĢ svĤj hlad obnaž svou mysl když se chceš milovat nejdĜív se však nauþ mít sám sebe rád ...
Nevinnost V jemnosti skrytá otevíraje bránu v hlubinách ticha v hloubce oceánu má duše þistá jako nevinnost sama …
Nejistota Jak snést tu nejistotu co spolehlivČ raní když necítím tvá ústa ani dotek dlaní jak nepodlehnout pocitĤm jenž jsou tak snadno k mání jak pomíjet to kouzlo kterému žádná se neubrání? ...
Bez Tebe Jak opadaný strom bez vĤnČ jabloní jak hluboká bolest co ke mČ se nakloní jak mokrá slza jenž na tváĜi se zatoulá jak bolavé moje já když bez Tebe tiše umírá ...
AlespoĖ jednou ýekám až bolavé srdce þasem znecitliví až uschnou nekoneþné potoky mých slz dokud mou bolest tvá nČha neprolomí alespoĖ jednou citlivý být zkus ...
V pĤli Beze slov zavĜená do pocitĤ samoty sevĜené pČsti a v nich TvĤj stín bezesné noci v pĜedstavách Ty ... jak mám utopit svĤj splín když nekoneþná touha co dĜív nosila mi štČstí nyní bezdČþnČ svazuje mou mysl? Jak odprostit se od slabosti která mi v hlavČ stále duní? Jak se vrátit do bodu kdy vČci ještČ dávali mi smysl? ... Zasekla jsem se v pĤli ...
Možná Tvá prázdná slova už nikoho neohromí TvĤj ledový pohled snad nechá mČ brzo v klidu spát proþ zkoušíme to znova? možná že už pĜíliš dlouho žijeme vzpomínkami bez pocitu nadČje že se nČco k lepšímu zmČní že nČco lepšího se ještČ mĤže stát možná že už nemáme tu moc nČco z toho zmČnit ...
JeštČ není pozdČ Již dĜíve jsem dokázala prolomit silné ledy a osud (asi za odmČnu) nás svedl dohromady spojil dva naprosto rozdílné svČty a já po dlouhé dobČ chtČla tanþit piruety Po pár mČsících jsme si však náhle tak cizí proþ ošklivé zĤstává a hezké ze srdce tak rychle mizí? vše hezké se najednou topí v hlubinách a dopĜedu nás žene jenom vlastní strach ... Do dlaní vtisknu ti polibek poslední do bariér ticha než naposled se rozední v myšlenkách nadČje že se vČci zmČní že co bylo zase bude že možná pozdČ ještČ není ...
Mohl bys Co kdyby do hlubin nadČjí þerná tma nikdy nedosáhla a hĜebenem nešla nadČj uþesat co kdybych pod vodu bez kyslíku hravČ TČ stáhla bez kruhu záchrany ... mohl by ses smát? ...
PĜíštČ Svými rty citlivČ TČ hladím v klínČ moje prsty modelují TvĤj pevný tvar upĜenČ se díváš tak zvláštnČ nevinnČ a pĜitom hlavu hloubČji mi dáš ... Vzpomínáš jak nám to nešlo na poprvé? dnes mi to jde líp a možná pĜíštČ to ještČ lepší bude ...
VnitĜní rozechvČní Na krku cítím ještČ TvĤj horký dech zpocené dlanČ a þelo klidnČ to tak nech své ruce pĜilož na chvíli k dílu chci cítit TČ v ruce tu mohutnou sílu bez zábran oddat se vnitĜnímu rozechvČní spoþítat vrcholy co nikdy nezevšední ...
Nahota Tvou nahotu tiše svírám ve svém náruþí proklínám tmu že mi TČ schovává cítím TvĤj dech co rytmus mČ nauþí a pĜitom prostor k vlastnímu tempu mi dá ... Chci vidČt Tvé prsty jenž bloudí mnou potají chci vidČt TČ nahého, dĜív než venku se stmívá chci cítit i vidČt svČtlo mi nic netají jak pomalu boĜíš se do mého klína ...
Rty Asi pozdČ zaþínám naslouchat rtĤm, které potají v tíze vČþnosti šeptají a kromČ nČžného doteku niþím jiným se netají ...
Topím se Ve studených okovech se má duše k zemi tiše sklání za závojem slz tČch slz nevdČþných pĜed samotou ve tmČ mČ už Tvá náruþ nezachrání prochladlá skrz na skrz se topím ve snech svých ...
Cizí ruce Poslední dobou poþítám jen špatné dny a nikdo mi záchranný kruh nehodí do prázdna zaženu všechny sladké sny možná že jinde líp pochodí ... V celodenní všednosti zaháním své zranČné srdce nic však nepĜebije ten hnusný pocit když na mČ šahají cizí ruce ...
Jednou Ti to vrátím V pochybnostech polykám svou pýchu a na popel spálím všechno co po TobČ mám se vztyþenou hlavou hrdČ zcela bez ostychu Ti tu bolest cos mi dal vrátím a pak poslední zbytky mého svČdomí dozajista ztratím ale už je mi to jedno pĜísahám ...
„Svoboda“ Svoboda hraje si jemnČ s mými vlasy bolestná touha se snadno mČní v dým uplakaná mlha mČ pak pohladí asi když na vlhkých rtech mi umírá poslední rým ...
Chlad Ve slepé uliþce leží svČtlo napĤl nakousnuté dávno je pryþ oheĖ i ta jiskra jen bolest v srdci Tvým chladem zažehnuté jenom si vzpomeĖ jak dĜív duše byla þistá nyní však v nedostatku ctnosti se topí a zalyká povinností ...
Hloubka Do vlasĤ mi vplétáš marnivost noci do klína v tichosti jazykem mi šeptáš v neskuteþné touze do které jsi procit jestli chci se mČ však neptáš ... Když ponoĜím se do hloubky svých pocitĤ nevdČþných a slzy se mým rtĤm jenom tiše klaní bezdČþnČ spČchají než zmČní se v smích který v hloubce vlastnČ ani není ...
Marnost MarnČ se snažím mezi Tvými Ĝádky v celodenní všednosti potichu si þíst na úkor všech svých pochybností kdy neotáþím se zpátky ale ani nevím kam mám vlastnČ jít … Kdybys ukázal mi cestu jenž se nám otevírá a zmizela zlost jenž zaplnila mé srdce kdybys nabídnul mi dlaĖ jenž mČ teć tak pevnČ svírá kéž mohla bych se spolehnout na Tvé mužské ruce …
Smutná Každý veþer oblékám se do tmy a se zastĜenými sny uléhám k spánku v tichosti ubíhají všechny moje dny bez úsmČvĤ a nadšení se poddávám vánku jenž kolem nás zvolna vČje a hladí naši vnitĜní záĜ dokud se smutná duše neusmČje a nerozbije smutnou tváĜ …
ZĤstaneš mojí vzpomínkou V marnotratnost mČní se myšlenky zastĜené bez úsmČvĤ život je najednou tak prázdný za závoji slz pĜes oþi zavĜené smutek srdcem zvolna protéká každý den bez tebe nemá význam žádný ale i pĜes to zĤstaneš navždy vzpomínkou mého života …
Když zavĜeš oþi Když zavĜeš oþi jiný svČt se Ti zjeví ten pokoj a klid bolavou duši pohladí sváže smutné myšlenky a snad TČ to neodradí veselý úsmČv ještČ na rtech mít … Když zavĜeš oþi jenž nČmé slzy chladí a veþer na Ĝasách zvolna mi umírá vzpomínkou na Tebe mou duši hladí srdce však bez Tebe dál smutné zĤstává …
Pochybnosti Rozmazané vzpomínky jenž už mČ neochromí ve stínu zalité v rozbouĜeném moĜi bez možnosti návratu jež nadČj mou zlomí smaže snad nČkdy všechny mé pochybnosti? a touhu novou dokáže stvoĜit však poté rozplyne se v každodenní všednosti …
Prázdnota Bojím se prázdnoty která mČ úzce obepíná do závČsĤ tmy zvolna se rozplývám svČtlo jež nedávno bylo ještČ ve mnČ teć v krajnosti myšlenek pomalu umírá …
Kam Kam mám schovat slzy než na tváĜi mČ zaþnou studit kam mám schovat tu svoji rozpolcenost která možná již zaþala TČ nudit … Co se slzami v oþích jež na Ĝasách spí tiše jak zbavit se strachu který za zády mi dýše …
Už Už neptám se nikoho jestli bych smČla jen pĜes bolest ještČ své tČlo cítím ale vše je jinak než vlastnČ jsem chtČla z jedné propasti do druhé se Ĝítím … Už neptám se lidí na jejich osudy a rány stejnČ jim nikterak nemĤžu pomoci osud si nakonec stejnČ urþujeme sami a v tom je jistý kousek bezmoci …
Pozlátko Proþ pokaždé všímáš si povrchní krásy která TČ svádí a jemnČ vždy rozruší která jen lže a pĜedstavy dusí pĜitom TČ zámČrnČ a pĜesvČdþivČ pokouší … Proþ všímáš si jen pozlátek a rádoby hezkých vČcí a nevidíš co uvnitĜ v hloubi každá duše má víc než vzhled je lepší pohled nČþí který TČ od blyštivých pozlátek odpoutá …
Po dlouhé dobČ Po dlouhé dobČ zase ve Tvých dlaních bezdČky milovaná ... NadČj co nikdy neumírá nevinná ... A každý další úder mého srdce cítím jak ve spáncích zbČsile mi tluþe a ve stĜípcích výkĜikĤ mi v jediném okamžiku na rtech umírá ...
Úlomky Co slepíš ze stĜepĤ jenž už kdysi byly na kusy rozbité co poskládáš z úlomkĤ ze snĤ a nadČjí? JeštČ poĜád doufáš že zmČní se vČci kolem? Nebo už koneþnČ víš, že aĢ udČláš cokoliv tak se stejnČ nic nezmČní? ...
Chvíle Skrz prsty cítím beznadČj protkanou nekoneþnou tmou která všechno kolem obepíná ty palþivé chvíle které mČ k sobČ znenadání zvou mČ pohltí a pak mČ ta chvíle celou svírá ...
PovČz mi Nechci se za Tebou otoþit naposledy a mávnutím zaplašit vČci o kterých dávno myslíš si že na nich nezáleží Ĝekni mi, kde jsou tvoje ústa, Tvoje dlanČ nevím co bych dala za nČ tak proþ ztrácím jich ... Zkus mi prozradit kam zmizel náš smích proþ moje vzpomínky za tebou odchází proþ v rukách držíš pramínky þasu jenž dávno se Ti ztrácí a proþ je tak malá šance že se ještČ vrátí ... Zkus mi prozradit kam zmizel šĢastný smích kam zmizely všechny naše sny proþ stĜádali jsme do komínkĤ všechny naše omyly povČz mi, kde jsou tvoje úsmČvy, tvĤj hnČv všechno bych vrátit chtČla zpČt tak to ještČ zkus …
PodvČdomí Na prstech neustále cítím vĤni Tvojí jsem plná pĜedstav a bezduchého chtČní a i když dále dny plynou zcela pĜirozenČ po nocích ztrácím se a podléhám snČní dokud v podvČdomí zas necítím Tvé dlanČ …
ÚsmČv Ve vzpomínkách dávných zvolna se probíráš pĜíjemnČ hladí Ti obnaženou duši na tváĜích nevinných úsmČv se usídlí skoro ho nevnímáš a strašnČ moc Ti sluší …
VČnovaná Darovi TváĜe mých lásek Když dívám se do tváĜí mých dávno zašlých lásek a vzpomínám na doby jenž kdysi zdobily krásu mojí v mysli objeví se jedna tváĜ a ta je právČ tváĜí Tvojí v srdci je hluboko zahrabaná vzpomínkami a chvílemi kdy byla jsem Tvojí ... Když vzpomenu si na chvíle jenž byly neviditelnou nití spojeny za rohy k sobČ myšlenky na Tebe nikdy se neztratí ty už patĜí navždy ke mČ ...
KolobČh myšlenek Všechny myšlenky se jednoho dne nČkde ztrácí myšlenky jež nás trápili a urþovali cestu kdy bez rozmyslu po ní jsme se vydali a na nic jsme se neptali ... Jen málo myšlenek o pár let pozdČji zpátky se vrací a vrásky nám už nedČlají urþují nám jiné cesty nový smysl hledají a netají se pĜedstavami jenž za ty roky se nastĜádali a pak se opČt v dáli ztrácí ...
Srdce z ledu Hlavu ve dlaních a slzy jenž mČ už dávno neposlouchají po tváĜích bezelstnČ klidnČ si stékají a nijak se tím netají a myslím že byl by hĜích utírat je ze své uplakané tváĜe a z bolavého srdce jenž na kusy už dávno je rozbité myslím, že byl by hĜích svazovat touhu lásky nekryté to nedovedu možná že lepší bude nechat na ní padat sníh a pak srdce vytesat si z ledu ...
Vzpomínky V náruþí tvém spoþinout smím jen chvíli aby se neztratili vzpomínky jenž v srdci den ode dne sílí a skoro tak krásné jsou jako kĜídla vílí jenž na spáncích TČ s nejvČtší nČžností pohladí a omámí svou vĤní a pak TČ vtáhnou do svých skrytých tĤní ...
Bezbranná Nerozumím slovĤm jenž pĜes rty se Ti derou nerozumím svým myšlenkám a pocitĤm které se ve mČ perou když vidím TČ s nČžností pĜivĜu oþi a pĜed svČtem tak dokonale bezbranná podám se mu aĢ si se mnou jak chce toþí ... Nerozumím pĜedstavám v nichž dlaní svou mČ svážeš nerozumím touze u které dýchat pĜestávám a pĜestože nerozumím slovĤm jenž jiným i mČ kážeš volnost tomu nechávám ta cesta mČ nČkam dovede a i když se možná nČkde stoþí nebudu bezbranná protože cítím že v tom nejsem sama ...
Ruce ÚsmČv pĜes rty pĜebČhne mi na znamení když myslím na Tebe .. Je spousta chvil v tichosti mého všedního dne které vČnuji Ti a smích mého veselého srdce jenž ze stĜepĤ kdysi jsem si složila ze tmy vyþaruji sníh a pod jeho nánosem mČ ochrání tvé teplé ruce které jsem nČkde nČkdy ztratila ... Jen v srdci si nosíme vzpomínky na nČþí teplé ruce jenž tu byly kdysi pro nás … ale teć zahĜívají jen vzpomínky schované u srdce ...
Prsten Prsten jenž už dlouho zdobí ruku mojí nesundám i když vím že chvíle jenž nám souzené byly tichost zašlých dní odplaví a jen myšlenka na Tebe tu bolest nenapraví ...
O autorce Marcela Lukašþíková Vaníková se narodila 24. 1. 1986 v ZábĜeze na MoravČ. Mládí prožila v hektické a uspČchané Praze, na konci povinné školní docházky se s rodiþi a sestrou pĜistČhovala do Brna, kde žije dodnes. Po základní škole se vyuþila dámskou krejþovou, ale protože ji tato práce neuspokojovala, dodČlala si dálkovČ nástavbu obor Podnikání. Po vystudování tĜíleté nástavby se dala na studia psychologie a sociálních prací. Studentka psychologie, absolventka psychoterapeutického pČtiletého výcviku (Integrovaná psychoterapie v KromČĜíži), absolventka TKI (Praha) a KI (Liberec, Brno). Absolventka výcviku Expresivní pĜístupy pro práci se skupinou a MDK. V souþasné dobČ studuje Poradenskou psychologii v BrnČ a Dramaterapii v Olomouci. Poezii píše již od svých 12 let, Její první krĤþky k poezii smČĜovali již na základní škole, kde ji povzbuzovala a pomáhala profesorka þeštiny Mgr. Štolfová. Nyní vydává svou, v poĜadí již dvanáctou, sbírku. Autorka v souþasnosti pravidelnČ publikuje a recenzuje básnČ na serveru Poeta.cz a Liter.cz a Basnicky.cz NámČty þi pĜipomínky mĤžete zasílat na emailovou adresu:
[email protected]
Již vydaná díla Poezie - StejnČ to není definitivní (2008) - Když skonþí den (2009) - Nic není þernobílé (2009) - Kartotéka vzpomínek (2010) - Život umí pĜekvapit (2010) - Co kdyby (2010) - HĜích (2010) - Obnažená duše (2011) - NadČje prý umírá poslední (2011) - ýas na zmČnu (2011) - Zdanlivo nespojitelne (2011) Odborné knihy - Telefonická krizová intervence (2010) - Expresivní pĜístupy pro práci se skupinou (2011)
