MANUÁL PRO STÁŽE FMV VŠE

MANUÁL PRO STÁŽE FMV VŠE Inovace

studijního

programu

Mezinárodní ekonomické vztahy rozvojem teritoriálně a prakticky orientované specializace studentů

OBSAH

1! PROČ JET NA STÁŽ A JAK SI JI VYŘÍDIT ..........................1! 1.1! JAK KONTAKTOVAT FIRMU A DOHODNOUT ODBORNOU STÁŽ ......... 2! 1.2! ZKUŠENOSTI STUDENTŮ FMV ZE STÁŽE ..................................... 3!

2! KULTURNÍ ŠOK ....................................................... 12! 2.1! INTERKULTURNÍ ROZDÍLY V PODNIKOVÉM PROSTŘEDÍ .............. 27! 2.2! INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE ............................................... 32!

3! JAK ZPRACOVAT SEMESTRÁLNÍ PRÁCI ........................ 37! 3.1! JAK ZVOLIT TÉMA PRÁCE ......................................................... 37! 3.2! OBSAH, METODY A HARMONOGRAM PRÁCE .............................. 38! 3.3! FORMÁLNÍ POŽADAVKY NA SEMESTRÁLNÍ PRÁCI ....................... 42! 3.4! ZDROJE, CITACE A SEZNAM LITERATURY .................................. 48! 3.5! ODEVZDÁNÍ A OBHAJOBA SEMESTRÁLNÍ PRÁCE ........................ 53!

1

PROČ JET NA STÁŽ A JAK SI JI VYŘÍDIT

Tato kapitola vám přináší základní organizační informace o tom, jak si vyřídit (zahraniční stáž) a také zkušenosti studentů FMV VŠE, kteří již stáž úspěšně absolvovali. Fakulta mezinárodních vztahů považuje praktické zkušenosti studentů s prací v mezinárodním prostředí za zásadní součást vzdělání a velkou konkurenční výhodu svých absolventů. Z toho důvodu jsou odborné praxe součástí studijních programů FMV, a to jak v bakalářském, tak magisterském studiu. Při splnění podmínek daných fakultou jsou tyto praxe uznatelné v rámci povinně volitelných kreditů (fVB, fVM nebo sV). Při absolvování praxe v zahraničí je možné získat finanční podporu z Erasmus+ nebo stipendijního fondu FMV. Systém praxí FMV v současné době zahrnuje: •

22F401 odbornou praxi;

•

22F411 zahraniční odbornou stáž – krátkodobou (6-8 týdnů);

•

22F412 zahraniční odbornou stáž – dlouhodobou (3 měsíce);

•

22F413 odbornou stáž – krátkodobou;

•

22F201 zahraniční rozvojovou stáž.

Podrobnosti proto můžete hledat přímo v ISIS, a to v sylabech výše uvedených předmětů. Veškeré informace ke stážím včetně aktuálních vzorů smluv pak naleznete na portálu praxí na webu Fakulty mezinárodních vztahů: http://fmv.vse.cz/studenti/praxe/

!

1

1.1 JAK KONTAKTOVAT FIRMU A DOHODNOUT ODBORNOU STÁŽ Nabídka odborné stáže nebo praxe může probíhat v zásadě několika způsoby, a to výhradní vlastní iniciativou studenta, dále situací, kdy FMV pouze zprostředkuje oznámení o konání stáže (obvykle na svých webových stránkách http://fmv.vse.cz/studenti/praxe/) a nakonec oznámením možnosti stáže a vypsáním výběrového řízení na straně FMV. V prvním případě je výsledná stáž výhradní iniciativou studenta, který provádí prvotní kontakt s firmou, domlouvá si průběh stáže, případně plní podmínky výběrového řízení, které stanoví firma. Pokud firma vypisuje výběrové řízení na obsazení místa stážisty, student sleduje a plní podmínky tohoto výběrového řízení. Nicméně je zde i prostor pro vlastní iniciativu studenta, který může například oslovit odborníka přednášejícího ve výuce, který bude garantem jeho semestrálního práce. Je rovněž možné kontaktovat přímo vybranou firmu. Zde se doporučuje zaslat dotaz buď na personální oddělení, případně oslovit přímo konkrétní odbor nebo firemní divizi, kde může student minimálně získat představu o dalším postupu. Ve chvíli, kdy má pozitivní informaci o možnosti zahájení stáže (písemné potvrzení), kontaktuje proděkana pro pedagogiku. Proděkan schvaluje vhodnost stáže a její soulad se zaměřením studia. Souběžně také student může kontaktovat možného budoucího gestora stáže. Výběr gestora by měl ctít odbornost vyučujícího. S garantem práce je třeba domluvit předběžné zaměření tématu semestrální práce, která je součástí hodnocení odborné stáže. Druhá situace nastává, když FMV pouze zprostředkuje oznámení o možnosti stáže, případně o podmínkách výběrového řízení. Průběh takového řízení je potom mezi studentem a danou firmou – tj. FMV nezasahuje do požadavků výběrového řízení, termínů apod. Formality spojené se schválením stáže a jejím zapsáním do studijního programu jsou stejné jako v případě, kdy konkrétní stáž je výsledkem individuální iniciativy studenta.

!

2

Ve třetím případě, pokud FMV sama vypisuje a hodnotí výběrové řízení, nejprve je učiněno oznámení, které obsahuje všechny důležité podmínky výběrového řízení jako název firmy či instituce, místo a termín konání, náplň práce a také podmínky samotného řízení. Tyto podmínky obvykle obsahují informace, které je nutné doložit k výběrovému řízení (CV, motivační dopis, studijní průměr, případně esej). S ohledem na konkrétní instituci je možné požadovat i výpis z rejstříku trestů a podobné dokumenty.) Úspěšní uchazeči jsou v předem daném termínu informování o výsledku přijímajícího řízení. Je možné, že řízení bývá dvoukolové a finální výběr poté provádí sama firma, například na základě ústního pohovoru. Bez ohledu na způsob, jakým byla učiněna nabídka, nebo proběhlo výběrové řízení, vyplňují a podepisují student, firma a FMV trojstrannou dohodu, tzv. Training Agreement, který je formálním potvrzením o konání stáže. Za FMV podepisuje tento dokument proděkan pro pedagogiku. Následně potom student vyřizuje administrativní náležitosti zápisu a případné přidělení stipendia (v případě zahraničních stáží).

1.2 ZKUŠENOSTI STUDENTŮ FMV ZE STÁŽE

Stálé zastoupení ČR při EU: Ondřej Litavský 1. Jak vypadal tvůj pracovní den? Jaké byly tvé kompetence a za co jsi zodpovídal? Typický pracovní den na stáži ani nelze popsat, práce byla velice různorodá a díky vstřícnosti celého oddělení taková, abych z ní vytěžil co nejvíc. Pravidelné ale byly pracovní skupiny v Radě EU a dále jsem se často účastnil různých konferencí, workshopů a seminářů. Každopádně jsem začínal vždy ráno v kanceláři a poté jsem případně vyrážel do „terénu“ buď s kolegy z oddělení, nebo individuálně. Nejčastěji jsem navštěvoval jednání pracovních skupin v oblasti energetiky a dopravy, jejichž agenda byla velmi nabitá. Na těchto zasedáních jsem !

3

pořizoval písemné záznamy o průběhu jednání, která probíhala obvykle v anglickém

jazyce,

případně

byla

tlumočena

do

několika

jazyků

osmadvacítky. Několikrát jsem se účastnil zasedání COREPER a na závěr jsem se podíval i na Radu ministrů pro oblast energetiky, kterou má v ČR v gesci Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dále jsem zpracovával různé rešerše a analýzy z oblasti tvorby a naplňování legislativy a politik EU. Zajímavá byla i pomoc při organizaci společenské události na Stálém zastoupení, které se mj. účastnili předsedové automobilových asociací zemí V4 nebo místopředseda Evropské komise, Maroš Šefčovič. Moje kompetence se během stáže postupně rozšiřovaly.

2. Co bylo pro tebe při výběru stáže důležité? Největší motivací zúčastnit se této stáže pro mě byla skutečnost, že byla zaměřena pracovně. Zahraniční pracovní zkušenost v dnešní době představuje ceněnou konkurenční výhodu na trhu práce. Dalším důležitým faktorem bylo pochopitelně místo výkonu stáže. Brusel mi vyhovoval jak z hlediska jazykového režimu – věci jako vyřízení pronájmu bytu, nákupy nebo administrativu jsem obstarával ve francouzštině a při práci jsem obvykle používal spíše angličtinu, takže jsem procvičil oba jazyky. Pozitivem při výběru

!

4

stáže byl také fakt, že Brusel je město tolerantní vůči cizincům a opravdu jsem se v něm jako cizinec necítil. 3. Jak bys zhodnotil přínos stáže? Co se ti na stáži nejvíc líbilo? Přínos stáže byl nad má očekávání a to jak z profesního, tak osobního hlediska. Člověk je postaven před řadu výzev a očekávání neočekávatelného. Každý den se dělo něco nového, sbíral jsem kontakty a spoustu zážitků. Na stáži mě bavila především různorodá práce v zajímavém prostředí a ve vstřícném kolektivu. Líbilo se mi i samotné město, měl jsem štěstí na oblast, kde jsem byl ubytován a nenarazil jsem na žádné větší problémy.

4. Jak probíhala procedura vyřizování stáže? Přihlásil jsem se do výběrového řízení organizovaného FMV, informace byly zveřejněny na webu. Bylo potřeba poslat CV, informace o dosavadním prospěchu na VŠE, motivační dopis, popsat nástin tématu diplomové práce a předpokládanou činnost na stáži. Vše se odesílá koordinátorce pro pracovní stáže. Jakmile jsem byl vybrán, začal schvalovací proces ze strany MZV. Tam jsem musel zaslat vyplněnou žádost o stáž, fotokopii OP, prohlášení o způsobilosti k právním úkonům, kopii karty zdravotního pojištění, výpis z rejstříku trestů a životopis.

!

5

5. Co bys doporučil studentům začínajícím na FMV? Jak se dá vytěžit ze stáže co nejvíce? Myslím si, že nejlepším způsobem jak ze studia dostat maximum, je právě účast na nějaké zahraniční studijní či pracovní stáži. FMV v tomto ohledu poskytuje nadstandardní příležitosti, je dobré sledovat dění na webu. Mě čeká ještě stáž v UKTI na Britském velvyslanectví v Praze, o které jsem se dozvěděl právě na stránkách FMV. 6. Koho zajímavého jsi měl tu čest potkat? V Bruselu působí spoustu zajímavých lidí a měl jsem možnost se účastnit konference, kde měl proslov bývalý předseda EK, José Barroso. Na jednom plenárním zasedání EESC hovořil předseda EP, Martin Schulz, nebo i Valéry Giscard d’Estaing, bývalý francouzský prezident. Několikrát jsem se bavil s různými diplomaty osmadvacítky, potkal jsem i zajímavé lidi během různých společenských událostí. 7. Co z toho, co ses na FMV naučil, jsi v práci nejvíce potřeboval? (jazyky, odborné předměty) Kromě jazyků to byly zejména znalosti z oblasti evropského práva, přínosem jsou ale i komplexnější ekonomické předměty. Celkově mohu říct, že studium na FMV je dobrým předpokladem pro práci v této oblasti. 8. V čem je země, ve které jsi byl unikátní/specifická/jiná? Belgické hlavní město je velice multikulturní, což člověk vidí v prvních minutách po příjezdu. S tím je spojena i zvýšená tolerance a vzájemný respekt mezi lidmi vytvářející lepší atmosféru ve společnosti. Lidé jsou zde přátelštější než v ČR a velký rozdíl vidím i v profesionalitě a ochotě obsluhujících. Kvalita služeb je u nás ve srovnání s Belgií bídná. CzechTrade Mexiko: Iveta Tollingerová 1. Ve které organizaci jsi stážovala? Kde se nachází? V agentuře CzechTrade, v její Zahraniční kanceláři (ZK) v Mexico City.

!

6

2. Jak vypadal tvůj pracovní den? Jaké byly tvé kompetence a za co jsi zodpovídala? V kanceláři jsem pracovala spolu s ředitelem ZK a jeho asistentkou. Pracovní den nebyl vždy stejný. Většinu dní jsem trávila v kanceláři vypracováváním projektů či různých výzkumů. Dvakrát jsem spolu s kolegy doprovázela české firmy, které přijely do Mexika navázat nové obchodní kontakty, na několikadenních oborových veletrzích, kde jsem jim poskytovala organizační a překladatelskou podporu. 3. Co bylo pro tebe při výběru stáže důležité? Praxe byla v mém studijním oboru Mezinárodní obchod. 4. Jak bys zhodnotila přínos stáže? Co se ti na stáži nejvíc líbilo? V praxi jsem mohla použít svou teoretickou a jazykovou vybavenost z VŠ, především tedy španělštinu ve velice specifických situacích. Velmi zajímavé bylo vidět Mexičany obchodovat, ať již při prvním styku s obchodním partnerem, tak poté v plnění svých slíbených závazků. Málokdy to totiž vypadalo tak, jak jsme z Evropy zvyklí. 5. Jak probíhala procedura vyřizování stáže? Nejprve jsem kontaktovala ředitele ZK v Mexico City a následně prošla výběrovým pohovorem, zároveň jsem kontaktovala vedení VŠE a ujistila se o možnosti zapsání stáže do studia a možnosti čerpání stipendia. Následovalo podepsání Training Agreement mnou, CzechTradem a proděkanem Hnátem. Také bylo nutné nalézt a kontaktovat vedoucího seminární práce týkající se této praxe a domluvit se s ním na náplni oné SP. 6. Co bys doporučila studentům začínajícím na FMV? Jak se dá vytěžit ze studia co nejvíc? Vedle klasického studia na VŠE se také zajímat o další aktivity, které škola nabízí, jakými jsou právě praxe a výměnné studijní pobyty v zahraničí. Pro mne byly určitě klíčové v mém akademickém i osobním rozvoji.

!

7

7. Jednalo se o tvou první zahraniční zkušenost? Absolvovala jsi už v rámci VŠE zahraniční studijní pobyt? Absolvovala jsem studijní pobyt na univerzitě Instituto Tecnológico Autónomo de México (ITAM) také v Mexico City, právě semestr před touto stáží.

8. Co z toho, co ses na FMV naučila, jsi v práci nejvíce potřebovala? (jazyky, odborné předměty) Nejvíce určitě španělštinu a angličtinu. Dále potom celkový přehled o světové ekonomice a fungování mezinárodního obchodu. Zajímavé bylo používat znalosti o protokolu a etiketě nabyté v jednom z kurzů VŠE. 9. V čem je země, ve které jsi byla unikátní/specifická/jiná? Mexiko je od ČR odlišné snad úplně ve všem, což je pro výměnného studenta a stážistu neskutečné zajímavé. Já osobně jsem si nejvíce užívala vstřícnost a věčnou dobrou náladu Mexičanů, stále teplé počasí, unikátnost mexické kuchyně, nepřeberné množství zajímavých míst (pláže, archeologická naleziště, městské trhy, malebné vesničky „pueblos mágicos“ a spoustu dalších) a takto bych mohla pokračovat. Mexiko samozřejmě není jen rájem na zemi, ovšem pokud je člověk zdravě opatrný –pro relativní nebezpečnost

!

8

v Mexiku – a tolerantní ke svému okolí, není možné, aby si pobyt v této úžasné zemi neužil.

České centrum Mnichov: Andrea Němcová 1. Ve které organizaci jsi stážovala? Kde se nachází? Svojí stáž jsem absolvovala v Českém centru Mnichov v Německu od začátku září do konce listopadu 2014. 2. Jak vypadal tvůj pracovní den? Jaké byly tvé kompetence a za co jsi zodpovídala? Jako stážista v Českém centru Mnichov jsem měla pracovní dobru od 9 do 17 hodin, přičemž pokud byla na některých večerních akcích centra vyžadována také má účast (například z důvodu pořizování záznamu z večera), bylo možné si tento přesčas následně kompenzovat náhradním volnem. Do mých kompetencí spadala především správa komunikačních kanálů centra, tedy facebooku a webových stránek centra, což obnášelo zejména psaní textů o plánovaných akcích centra v českém a německém jazyce. Dalšími úkoly byla pak komunikace s partnery akcí, umělci a návštěvníky, podpora vedení při organizačních

záležitostech,

překlady

čeština-němčina-čeština,

rešerše

a vyhledávání nových komunikačních partnerů centra. Některé úkoly závisely na povaze plánovaných akcí – například pro 14. Týden českého filmu jsem zpracovávala a vyhodnocovala dotazníkové šetření pro průzkum publika, při přípravě výstavy obrazů karikaturisty a grafika Jiřího Slívy jsem se třeba naučila i paspartovat obrazy. Nejednalo se tedy o práci stereotypní, jelikož každá z akcí centra byla svým způsobem jedinečná. 3. Co bylo pro tebe při výběru stáže důležité? Chtěla jsem získat zkušenosti z jiného směru a oblast kultury se mi jevila jako velmi zajímavá. Důležité pro mě bylo, aby se nejednalo o stáž, kterou si člověk někde „odsedí“ a nic si neodnese. Proto jsem se před výběrovým řízením sešla se slečnou, která stáž v Českém centru Mnichov absolvovala asi rok přede mnou, abych přesně věděla, co práce v centru obnáší.

!

9

4. Jak bys zhodnotila přínos stáže? Co se ti na stáži nejvíc líbilo? Určitě kladně, rozšířila jsem si obzory, oprášila němčinu, poznala nové lidi a kulturu. Líbila se mi rozmanitost mých úkolů. V Českém centru Mnichov byl skvělý kolektiv, což je pro mě také velmi důležité.

5. Jak probíhala procedura vyřizování stáže? Stáž v Českých centrech byla nabízena přímo fakultou, takže vyřizování nebylo nijak složité. Přihlásila jsem se do výběrového řízení, jehož součástí byl motivační dopis a návrh projektu stáže. Poté jsem ze strany VŠE byla navržena Českému centru Mnichov, které mi pak mou účast potvrdilo. Jelikož se jednalo o stáž v rámci EU, nemusela jsem před odjezdem zařizovat téměř nic, pouze si vyřídit pojištění a najít si ubytování (což tedy není v Mnichově úplně jednoduché). 6. Co bys doporučila studentům začínajícím na FMV? Jak se dá vytěžit ze studia co nejvíc? Určitě je škoda nevyužít možnosti, jaké VŠE nabízí, ať už se jedná o výjezdy pracovní či studijní. V dnešní době se mezinárodní společnosti po zahraničních zkušenostech vyloženě ptají a nemít žádnou zahraniční

!

10

zkušenost může být ve výběrovém řízení i diskvalifikační. Navíc díky výjezdu do zahraničí poznáte nové pracovní či studijní prostředí, kulturu, známé a z toho všeho můžete v budoucnu čerpat. 7. Koho zajímavého jsi měla tu čest potkat? Režiséra Jirku Mádla a producenta Miloslava Šmídmajera při prezentaci filmu Pojedeme k moři v rámci 14. Týdne českého filmu, karikaturistu a ilustrátora Jiřího Slívu při vernisáži jeho výstavy v prostorách centra, písničkáře Jaroslava Hutku při jeho koncertu, režiséra Zdeňka Tyce, při představení jeho filmu Jako nikdy a další. 8. Jednalo se o tvou první zahraniční zkušenost? Absolvovala jsi už v rámci VŠE zahraniční studijní pobyt? V letním semestru 2013 jsem absolvovala studijní pobyt na TU Braunschweig v Německu. 9. V čem je země, ve které jsi byla unikátní/specifická/jiná? Německo jako takové asi zas tak odlišné není, ale Mnichov jakožto hlavní město Bavorska ano – i s dobrými znalostmi němčiny bavorštině prostě neporozumíte, takže „Wie bitte?“ se stane jednou z vašich oblíbených frází, půl hodinové zpoždění metra je úplně normální, takže rychle přesedláte na kolo a pozor, v období Oktoberfestu je téměř ostuda vyrazit z domu bez „dirndlu“ či „lederhosen“!

!

11

2 KULTURNÍ ŠOK Mgr. Ing. Kamila Matysová Kulturní šok je součástí procesu akulturace, tedy procesu střetávání příslušníků různých kultur a jejich vzájemné interkulturní percepce, komunikace a interakce. Kulturou rozumíme v tomto textu hodnoty, normy, postoje, vzorce chování, jednání a prožívání sdílené sociální skupinou, např. příslušníky národa (v případě národní kultury), nebo zaměstnanci organizace (v případě organizační kultury). Akulturace může mít v realitě mnoho podob: odmítání druhé kultury, izolace, vyloučení, separace, segregace, kulturní dominance až kolonizace, asimilace, soutěživá až konfliktní interakce, kooperace až integrace kultur. Vlastní kulturu si sice osvojujeme v rámci socializačních mechanismů během výchovy, tento proces nazýváme také akulturací, nicméně si svou kulturu nemusíme vůbec uvědomovat. Střet s cizí kulturou vyvolává na jedné straně uvědomění si vlastní kulturní identity, na druhé straně vymezení se vůči cizí kultuře. Procesy akulturace a akulturace by se daly přirovnat k osvojování si mateřského jazyka a cizích jazyků. Zatímco průměrný

rodilý

mluvčí

nemusí

rozumět

fonetickým,

morfologický

a syntaktickým pravidlům vlastní mateřštiny, aniž by to narušovalo jeho schopnost mateřský jazyk funkčně používat, začne si tyto aspekty uvědomovat ve chvíli, kdy je konfrontován s jazyky cizími. V této kapitole se zaměříme na problematiku kulturního šoku a faktory, jež jej významně ovlivňují. Akulturace probíhá v několika fázích, jež můžeme graficky zaznamenat pomocí akulturační křivky (viz obrátek č. 1). Vertikální osa znázorňuje emocionální prožívání jedince, kde negativní emoce doprovázejí tzv. akulturační stres; horizontální osa představuje čas, který jednotlivé etapy akulturace vyžadují. Je nutné zdůraznit, že čas je v případě tohoto procesu velmi individuální. Při dlouhodobých pobytech v zahraničí nastupuje interkulturní šok do půl roku a může trvat rok i déle, nicméně i u krátkodobých pobytů a stáží v rozsahu několika měsíců lze vysledovat zkrácenou podobu akulturace, obsahující většinu vývojových etap, včetně kulturního šoku.

!

12

Obrázek č. 1: Akulturační křivka Pocity pozitivní

1

5 .

Čas

4 . Pocity negativní

2

3 .

Zdroj: vlastní zpracování podle Hofstede (2007, s. 244) a Berry et al. (2011, s. 365)

První etapa představuje počáteční nadšení, které je označováno také jako „líbánky“, převládají pozitivní emoce radosti, zájmu a překvapení spojené s očekáváním nového a neznámého. Zde záleží na míře úzkostnosti a averzi jedince k nejistotě. Pocity radosti, které přináší přípravy na výjezd a vzrušení spojené s cestováním a poznáváním cizích kultur, jsou kombinovány s různou intenzitou strachu. Pozitivní aspirace a pocity radosti postupně klesají s tím, jak je jedinec konfrontován s cizím prostředím a cizí kulturou a postupně v řádech několika měsíců se dostavuje druhá etapa, kterou označujeme jako kulturní šok. Jak už bylo předestřeno, tato etapa může trvat několik měsíců až rok, případně může přetrvávat i déle než jeden rok. Třetí etapou, následující po kulturním šoku, je odcizení. V této etapě si individuum uvědomuje své vlastní kulturní závaží kontrastující s cizí kulturou, dostavují se pocity egocentrismu, etnocentrismus a odmítání cizí kultury, ze které je člověk zklamán, protože nesplnila jeho prvopočáteční očekávání. Interkulturní šok je popisován jako stav frustrace a hluboké deziluze, problémy nastávají !

13

i v takových oblastech, kde je člověk vůbec neočekává. Akulturační křivka dosahuje svého minima a prožívání jedince se vyznačuje negativními emocemi hněvu a zlosti, jež přerůstají v hostilitu, plně se manifestují předsudky a cizí kulturní specifika jsou vysvětlována stereotypními představami o vlastní a cizí kultuře. Pocity rozhořčení, nepřátelství a bezmoci se symptomaticky projevují v tělesných funkcích a autonomní aktivaci organismu jako poruchy spánku, zažívací problémy, pocity vyhoření apod. Pro přežití je nutné zaujmout určité strategie zvládnutí cizí kultury. V extrémním případě člověk zahraniční pobyt vzdává a předčasně se vrací do vlasti, v případě nemožnosti návratu je nutná hospitalizace, případně lékařská či terapeutická intervence. Snaživý cizinec přechází do čtvrté fáze, tzv. funkčního přizpůsobení. Je sice nepravděpodobné, že by přirozenou cestou jednotlivec v této etapě rozpoznal a pocítil zvnitřnělé hodnoty a normy, na nichž se zakládají pozorovatelné praktiky, symboly a artefakty (pozdravy, oslovování, rituály stravování, projevování úcty apod.), nicméně jsou tyto vnějškové projevy mechanicky respektovány a dodržovány, aby byl alespoň částečně korigován pocit neustálého zmatku a chaosu. Člověk se navrací do duševního stavu dítěte, které se musí naučit i ty nejjednodušší věci, rozložení moci ve společnosti, vztah k riziku, průběh procedur apod. V řádu několika let se pocity stabilizují na optimální rovině, zpravidla po dvou letech pobytu, jedinec přijímá za své některé prvky hostitelské kultury a nachází pocit nového sebevědomí a sebedůvěry. Tuto poslední fázi označujeme jako adaptaci. Po návratu do vlasti po delším časovém úseku se dostavují pocity tzv. kontra-kulturního šoku, který zpravidla nebývá tak hluboký jako vlastní kulturní šok, nicméně vyjadřuje jisté zklamání z návratu do důvěrně známého prostředí, které se po zahraniční zkušenosti nejeví tak jednoznačně, protože jedinec zaznamenal změnu ve vlastním kulturním vymezení. Konkrétní vývoj akulturační křivky stejně jako prožívání akulturačního stresu při kulturním šoku jsou velmi individuálními fenomény a záleží na mnoha faktorech, které bychom mohli rozdělit do tří skupin: demografické

!

14

a osobnostní předpoklady jedince, kulturní vzdálenost, sociální vzdálenost a sociální podpůrná síť. Co se týče demografických charakteristik individua, zažívají méně akulturačního stresu lidé mladší oproti lidem starším a jedinci vzdělaní oproti méně vzdělaným. Lépe se do cizího kulturního prostředí začleňují lidé se znalostí regionálního jazyka, případně alespoň angličtiny jakožto mezinárodního dorozumívacího prostředku. V této souvislosti je namístě zvážit význam místního jazyka pro příslušníky hostitelské kultury. V některých zemích, např. v USA nebo ve Francii, se od cizinců očekává znalost místního jazyka. Neznalost jazyka bude místní obyvatelé pobuřovat a může u nich vyvolat odmítavé a nezdvořilé chování. V jiných zemích, např. v Itálii nebo v Řecku, se od cizinců neočekává, že budou ovládat místní jazyk. Jazyková kompetence cizinců pak v místních vyvolává pocity radosti a potěšení, což vytváří atmosféru vlídnosti a oboustranné zdvořilosti. Vzájemná interakce je tak o poznání snazší. Každý jednotlivec žijící v cizím kulturním prostředí by měl být alespoň částečně obeznámen s místním jazykem v úrovni pozdravů, zdvořilostních frází, základních dorozumívacích obratů apod., aby tak alespoň ukázal respekt k cizímu kulturnímu prostředí. Žít

v cizí

kultuře

bez

alespoň

částečné

jazykové

kompetence

je

kontraproduktivní ve vztahu k úspěšnému interkulturnímu přizpůsobení. Posledním demografickým faktorem, jež ovlivňuje akulturaci, je pohlaví a pohlavně příslušná sociální role. Přestože by se mohlo zdát, že jsou ženy empatičtější než muži, a tím bude jejich adaptace na cizí kulturní prostředí snazší, ukazuje se, že právě ženy zažívají v cizím kulturním prostředí více stresu než muži. Důvodem bývají (často jen domnělé) konvence, společenská pravidla a tabu, která ženám brání (mnohdy podvědomě) v tom, aby si samy bez doprovodu muže či přítelkyně zašly večer do společnosti, do baru, do divadla apod., aniž by si připadaly nepříjemně a domněle vyvolávaly v druhých podezření

či

nevyžádanou

pozornost.

Především

ženy

ve

vyšších

manažerských pozicích se ve snaze zachování dobré reputace a respektu v očích podřízených izolují na hotelových pokojích a brání se navazování interakcí s místními lidmi, což má za následek prohlubování kulturního šoku. Pochopitelně je v některých kulturách taková strategie opodstatněná a žádoucí. Jednoduchým vodítkem pro zhodnocení žádoucího pohlavně

!

15

příslušného chování představuje Hofstedeho index maskuliny. V tabulce č. 1 jsou zaznamenány skóry indexu maskulinity pro vybrané země, přičemž platí, že s rostoucí hodnotou indexu, lze očekávat, že v dané kultuře bude po ženách vyžadováno cudnější a zdrženlivější chování. Tabulka č. 1: Hodnoty indexu maskulinity Země

Švédsko

Norsko

Dánsko

Portugalsko

Thajsko

Španělsko

Francie

Arab. země

Skór

5

8

16

31

34

42

43

53

Země

Řecko

ČR

USA

Filipíny

Německo

Irsko

Švýcarsko

Velká

francouzské Skór

57

57

Země

Mexiko

Itálie

58

Británie 62

64

66

66

68

Venezuela

Rakousko

Maďarsko

Japonsko

Slovensko

73

79

88

95

110

Švýcarsko německé Skór

69

70

72

Zdroj: vlastní zpracování podle Hofstede (2007, s. 98)

Tento pohled je určitým zjednodušením, protože otázka genderové rovnosti bude také závislá na tom, do jaké míry je společnost individualistická a rovnostářská. Nicméně například platí, že zatímco v Japonsku manažerky prakticky neexistují, jsou celkem běžné na Filipínách a v Thajsku, z evropských zemí je pak výrazná diferenciace mužských a ženských rolí v německy mluvících zemí a některých regionech bývalého R-U. Možná je překvapující nepříliš vysoká hodnota indexu maskulinity pro arabské země, což je výrazem skutečnosti, že straší ženy, především matky, mají vyšší moc a status. Od mladých žen je však vyžadována umírněnost, cudnost a nevhodné chování ženy je nazíráno přísněji než nevhodné chování muže. Vliv osobnostních předpokladů na schopnost adaptovat se v cizím kulturním prostředí si můžete otestovat v následujícím testu kulturní adaptability (viz tabulka č. 2). V tomto testu je schopnost adaptace v cizí kultuře chápána jako univerzální vlastnost, jež člověku pomůže kdekoli na světě, v sousední zemi i na opačném konci světa. Pochopitelně se ale jedinec může v konkrétní !

16

kultuře přizpůsobit lépe než v jiné vlivem kulturních hodnot a norem, které jsou kompatibilní s vlastnostmi osobnosti a specifickými kvalitami jedince. Výsledky testu proto nesmějí být brány jako dogma a je nutné navíc zohledňovat ostatní faktory, zvláště pak kulturní vzdálenost mezi hostitelskou společností a kulturou, z níž jedinec pochází. Test přihlíží pouze k obecným předpokladům úspěšné adaptace, jimiž jsou: dlouhodobé zkušenosti s cizími kulturami; emocionální libost asociací vztahujících se k cizím kulturám; schopnost zvládat zátěžové situace připomínající kulturní šok; vlastnosti osobnosti jako extraverze, flexibilita, vytrvalost, prožívání smyslu života a schopnost sebeřízení; duševní zdraví a absence psychických problémů.

Tabulka č. 2: Test kulturní adaptability Instrukce: V testu máte na výběr mezi dvěma tvrzeními. Zvolte prosím to číslo, které nejlépe odpovídá vašemu pocitu. 1 Zcela souhlasím s prvním výrokem. 2 Celkem souhlasím s prvním výrokem. 3 Oba výroky jsou mi stejně vzdáleny. 4 Celkem souhlasím s druhým výrokem. 5 Zcela souhlasím s druhým výrokem.

Od dětství se důvěrně stýkám s lidmi jiných národností a kultur.

1 2 3 4 5

S cizinci a lidmi z jiných kultur nemám žádné zkušenosti.

1 2 3 4 5

Dovedu si představit cizince jako svého životního partnera.

1 2 3 4 5

Představa cizince jako mého životního partnera je pro mne zcela

1 2 3 4 5

nepřijatelná. S lidmi z cizích zemí si vždy velmi dobře popovídám.

1 2 3 4 5

S lidmi z cizích zemí si v podstatě nemám co říct.

1 2 3 4 5

Můj vztah k evropské integraci v kontextu začleňování ČR je

1 2 3 4 5

v zásadě pozitivní. Můj vztah k evropské integraci v kontextu začleňování ČR je

!

17

1 2 3 4 5

v zásadě negativní. Pod pojmem „dlouhodobý pobyt v cizině“ si představím spíše

1 2 3 4 5

zajímavou výzvu. Pod pojmem „dlouhodobý pobyt v cizině“ si představím spíše

1 2 3 4 5

nepřijatelný problém. Slova „Mokele mbe mbe“ vnímám příjemně exoticky.

1 2 3 4 5

Slova „Mokele mbe mbe“ vnímám dost nepřijatelně.

1 2 3 4 5

Pokud se pamatuji, bylo mi na letních táborech dobře.

1 2 3 4 5

Na letní tábory mám špatné vzpomínky.

1 2 3 4 5

Už nějakou dobu žiji samostatně a dokážu se s tím vyrovnat.

1 2 3 4 5

Dosud nemám příjemnou zkušenost se samostatným životem.

1 2 3 4 5

Bylo pro mne snadné přizpůsobit se při přechodu ze ZŠ na SŠ, ze

1 2 3 4 5

školy do zaměstnání apod. Každé takové přizpůsobení bylo pro mne velmi obtížné.

1 2 3 4 5

Dokážu snadno nalézt nové přátele.

1 2 3 4 5

Dlouho mi trvá, než navážu kontakt s novými lidmi.

1 2 3 4 5

V životě vždy nalézám poslání a hluboký smysl.

1 2 3 4 5

V životě nedokážu nalézt hluboký smysl.

1 2 3 4 5

Každá lidská kultura vytváří vlastní pravidla chování.

1 2 3 4 5

Ve všech lidských kulturách platí univerzální pravidla chování.

1 2 3 4 5

Když přijdu mezi lidi, které neznám, přizpůsobuji se.

1 2 3 4 5

Když přijdu mezi lidi, které neznám, očekávám jejich pochopení.

1 2 3 4 5

Když nějaký úkol začnu, dokončím ho.

1 2 3 4 5

Některé úkoly nechávám raději nedořešené.

1 2 3 4 5

!

18

Nepamatuji si, že by pro mne bylo něčí chování zvláště

1 2 3 4 5

nepříjemné. Drobné detaily v chování lidí mne dokážou vytočit. Mému prožívání je blíže tvrzení: „Jsem důležitý, lidé jsou fajn a

1 2 3 4 5 1 2 3 4 5

naděje umírá poslední.“ Mému prožívání je blíže tvrzení: „Nestojím za nic, lidé jsou špatní

1 2 3 4 5

a lepší už to nebude.“ S běžnými společenskými situacemi nemám problém.

1 2 3 4 5

Některým společenským situacím se systematicky vyhýbám.

1 2 3 4 5

V životě používám zdravý selský rozum.

1 2 3 4 5

Občas vnímám věci, které ostatní lidé nevidí, neslyší nebo nejsou

1 2 3 4 5

schopni jinak vnímat. Lidé by měli dostat příležitost získat vlastní zkušenosti a

1 2 3 4 5

rozhodovat se podle svého. Lidé by si často ušetřili spoustu práce, kdyby se řídili mým

1 2 3 4 5

doporučením. Zdravě jím, zdravě spím a celkově se cítím v pohodě.

1 2 3 4 5

Občas mám problémy se spánkem, zažíváním apod.

1 2 3 4 5

Zdroj: vlastní zpracování podle Morgensternová, Šulová et al. (2007, s. 214– 218) Po sečtení bodů lze přistoupit k vyhodnocení. V celkem dvaceti položkách je možné získat maximálně 100 bodů a minimálně 20 bodů. Obecně platí, že čím je výsledný skór vyšší, tím stoupá i riziko spojené s akulturačním stresem. Nízká hodnota ovšem není zárukou hladkého průběhu adaptace v cizím kulturním prostředí, jak již bylo řečeno, je nutné zohlednit i ostatní faktory.

!

19

Test byl standardizován na populaci studentů oboru Mezinárodní obchod v návazné studijním programu na vzorku 207 respondentů s tím, že je průměrně dosahováno hodnot v rozmezí 37 až 46 bodů. V případě, že je vaše výsledná hodnota vyšší než 46 bodů lze očekávat, že se budete v cizím kulturním prostředí adaptovat hůře než běžný student oboru Mezinárodní obchod. Dalším okruhem faktorů, jež moderují vztah mezi akulturací a stresem, jsou vzdálenosti mezi kulturami. V první řadě se jedná o vzdálenost kulturní, jež vyjadřuje odlišnosti mezi objektivně existujícími rozdíly v kulturních hodnotách a normách. Druhým typem vzdálenosti je pak vzdálenost sociální, případně psychická, která vyjadřuje subjektivní vnímání odlišností mezi kulturami. Sociální či psychická vzdálenost souvisí s postoji a předsudky individua. Zatímco si mohou být některé kultury hodnotově velmi blízké, budou se představitelé těchto kultur vzájemně vnímat jako výrazně odlišní, např. vlivem fyziognomických či jazykových rozdílů a naopak. Například existují výrazné rozdíly v hodnotách a normách mezi českou a slovenskou kulturou, avšak vlivem podobného jazyka, společné historické zkušenosti a dalších socioekonomickým faktorům se Slováci a Češi vnímají jako velmi podobné kultury, což má za následek např. bezproblémovou akulturaci Slovenských migrantů v České republice. Rozdíly v kulturních hodnotách a normách se vyjadřují dvojím způsobem, pomocí kulturních dimenzí a kulturních standardů. Kulturní dimenze jsou škály, které obsahují dva krajní póly, např. již zmíněnou maskulinitu a feminitu, které jsou charakteristické extrémními vlastnostmi. Postavení země v rámci dimenze vyjadřuje index, např. index maskulinity (MAS) pro Japonsko je MAS = 95, pro Švédsko MAS = 5, což znamená, že Japonsko bude vykazovat silně maskulinní charakteristiky, Švédsko naopak charakteristiky femininní. Tabulka č. 3 prezentuje dvě nejznámější typologie kulturních dimenzí.

!

20

Tabulka č. 3: Nejznámější dimenze národních kultur Hofstedeho

Stručný popis

Trompenaarsova

dimenze

Stručný popis

dimenze

Rozpětí moci

Zda je společnost

Výkon versus status

Zda si

(PDI)

rovnostářská, nebo

společenské

hierarchizovaná.

postavení vydobýváme výkonem, nebo je nám připsáno (pohlavím, titule, původem apod.).

Individualismus

Do jaké míry a jak silně

Individualismus

Zda člověk žije

versus

je jednotlivec

versus

jako individuum,

kolektivismus

integrován do

komunitarismus

nebo jako součást

(IDV)

skupinových vazeb.

Maskulinita

Vztah k mužským

versus feminita

(asertivita, soutěživost,

(MAS)

výkon úspěch) a

skupiny.

ženským hodnotám (péče o druhé, kvalita života, skromnost). Vyhýbání se

Vztah k nejistotě

Universalismus

Zda jsou

nejistotě (UAI)

a potřeba vytvářet

versus

důležitější

pravidla.

partikularismus

pravidla, nebo vztahy mezi lidmi.

Dlouhodobá

Vyjadřuje orientaci na

Sekvenční versus

Zda děláme

versus

budoucnost, nebo na

synchronní

aktivity postupně,

krátkodobá

minulost a s ní spojené

orientace (LTO)

tradice.

Požitkářství

Do jaké míry se

Neutrální versus

Zda a jak

versus

připouští, nebo

emocionální

kontrolujeme,

!

21

nebo souběžně.

zdrženlivost

potlačuje užívání si

nebo projevujeme

(IVR)

života.

emoce. Specifický versus

Oddělování, nebo

difúzní

překrývání profesní a soukromé sféry života.

Externí versus

Zda je možné

interní orientace

okolí ovlivnit, nebo je mu nutné se přizpůsobit.

Zdroj: vypracováno dle Hofstede (2007), Trompenaars a Hampden-Turner (2009)

Kulturní standardy se profilují v konfrontaci dvou kultur, proto se jim také říká párové kulturní standardy. Jsou to způsoby vnímání, myšlení, hodnocení a jednání, které jsou většinou členů daného společenství posuzované jako normální, typické a závazné. Kulturní standardy jsou velmi dobře přehledné a lehko zapamatovatelné. Na druhé straně však mohou vést k redukci složitých sociálních a kulturních souvislostí a vést k zobecňování v polopravdivé až nepravdivé stereotypy. Kulturní standardy jsou identifikovány pomocích tzv. kritických

interakčních

situací

(Nový,

Schroll-Machl,

2005,

s.

15):

„Nejvhodnější a nejrozšířenější metodou je dotázat se co největšího počtu lidí se zkušenostmi z rozličných setkání (např. ze studijních výměn, zaměstnávání odborných expertů v zahraničí nebo odborného personálu se zahraničními zkušenostmi) na to, jaké těžkosti a problémy se opakovaně vyskytly při jednání se zahraničními partnery, které jiné (nečekané, nevysvětlitelné) reakce zaznamenali u svých zahraničních partnerů a jak si ze svého pohledu toto chování vysvětlují.“ Kritické interakční situace jsou pak podrobeny srovnávací analýze, kterou provádí specialisté na obě kultury. Při vyvozování závěrů ohledně párových kulturních standardů jsou používány mimo jiné i poznatky z dosud definovaných kulturních dimenzí. Tak je například definován kulturní standard německá explicitní komunikace oproti francouzské implicitní !

22

komunikaci, nicméně je nutné brát tento kulturní standard párově. Pokud bychom například porovnávali francouzskou komunikaci s japonskou, jevila by se francouzská kultura v konfrontaci se silně implicitní japonskou kulturou jako explicitní. Při přípravě na zahraniční stáž je vhodnější seznámit se s danou kulturou prostřednictvím párových kulturních standardů, kulturní dimenze nabízí příliš obecné porovnání kultur a nemusí být dostatečně vypovídající ohledně komplexnosti konkrétní národní kultury. Z interkulturního tréninku také víme, že dochází k mnohým desinterpretacím. Jako příklad můžeme uvést následující příběh jednoho z účastníku česko-německého tréninku: Tomáš žije již rok v Německu. Velmi ho překvapuje, jak jsou místní prodavačky v obchodech úslužné a zdvořilé. Vždy pozdraví, usmívají se a jsou ochotné Tomášovi ve všem vyhovět. To prodavačky v České republice jsou často nerudné, arogantní a mrzuté. Tomášův závěr je, že Němci jsou milí, přátelští, více se zajímají o lidi a jsou obecně více emocionální než Češi. Takový závěr je typickým zjednodušením kulturní dimenze, zde Trompenaarsovy kulturní dimenze neutrální versus emocionální. Německá kultura je skutečně více emocionální než kultura česká, nicméně emocionalita je v Německu projevována pouze ve sféře soukromé. Jádro uvedené kritické interakční situace spočívá v německém oddělování pracovní role od osobnosti. Striktní požadavek slušnosti, ochoty a úsměvu v pohostinství a službách v Německu je výrazem profesionality spojené s pracovní rolí, v žádném případě bychom takové projevy neměli interpretovat jako pokus o sblížení a vytvoření přátelských vazeb. V zahraniční literatuře vychází v knižní podobě kulturní asimilátory, které jsou založeny na interpretaci kritických incidentů, jež představují typické kritické interakční situace. Například německé nakladatelství Vandenhoeck & Ruprecht vydává takové tréninkové programy pod názvy Beruflich in …, např. Beruflich in Tschechien, Beruflich in Italien, Beruflich in China apod. Kritické incidenty v těchto programech obsahují interakci jedinců z odlišných kultur, protagonisti mají typická jména a dějová zápletka vyústí v určitý problém či nedorozumění.

!

23

Při analýze takového problému či nedorozumění se trénovaný učí porozumět kulturně podmíněným aspektům mezilidské interkulturní interakce. Tématem příběhů mohou být: úzkost, nenaplněná očekávání, dvojsmysly, konfrontace jedince s předsudky, práce, čas a prostor, jazyk, sociální role, význam skupiny a jednotlivce, rituály, pověry, hierarchie, hodnoty, kategorizace, diferenciace, učební styly a atribuce. Z českých zdrojů lze doporučit publikace od autorů Nový a Schroll-Machl (2005, 2007), kde jsou rozebrány kulturní standardy pro Českou republiku, Rusko, Německo, Anglii, Francii, Latinskou Ameriku, Spojené státy americké, Indonésii a Indii. Jako příklad uvádíme v tabulce č. 4 srovnání německých kulturních standardů s vybranými národními kulturami. Tabulka č. 4: Německé kulturní standardy – srovnání Rozdíl vůči

Rozdíl vůči

Rozdíl vůči České

USA

Francii

republice

Přímost

Explicitní, přímá

Slabý komunikační

mezilidské

komunikace

kontext

komunikace

Rozdíl vůči Číně Přímost/upřímnost

Konfliktní konfrontace

Orientace na

Orientace na

Kladný postoj ke

Orientace na pravidla

pravidla

pravidla a

strukturám, jejich

Závaznost smluv

Potřeba

stabilitu

přeceňování

Ohraničení

Oddělování

Oddělování

Oddělování pracovní

soukromé oblasti

jednotlivých

jednotlivých oblastí

a soukromé oblasti

Mezilidská

oblastí života

života a stránek

organizace

osobnosti

diferenciace vzdáleností Systematické

Konsekutivnost

Plánování času

Věcná orientace

Věcná orientace

vyřizování úkolů Osobní

Věcná orientace

vlastnictví

!

24

Uvědomování si

Řízení sebe sama Kontrola zaměřená

povinností

na pravidla Usilování o

Stabilní sebejistota

rovnost Autoritativní myšlení Tělesná blízkost Diferenciace mužských a ženských rolí Smysl pro

Individualismus

pospolitost Zdroj: Nový a Schroll-Machl (2005, s. 213) Četné publikace věnované interkulturní problematice se zaměřují pouze na povrchové vrstvy kultury, jako jsou zvyklosti obchodního jednání, etiketa, tradice, rituály, tabuizovaná témata pro small-talk apod. K úspěšné adaptaci je však nutné chápat hlubší vrstvy kultury, jako jsou hodnoty, normy, základní předpoklady a jejich vzájemnou provázanost. V případě etnických postojů, případně předsudků a stereotypů, je důležitá jednak předsudečnost akulturujícího se jedince, jednak nastavení hostitelské kultury vůči cizincům. Před výjezdem do zahraničí je vhodné zrevidovat si vlastní postoje nejen k majoritní národnosti v cílové destinaci (např. Němcům), ale i významným minoritám (např. Turkům a Maročanům žijícím v Německu). Vhodné je rovněž zhodnotit vlastní postoje k dominantním imigračním a etnickým skupinám ve vlastní zemi (Ukrajincům, Slovákům, Vietnamcům či Romům v případě České republiky). V případě vysoké předsudečnosti je totiž pravděpodobné, že si v cizí zemi budeme hledat náhražky (surogáty) skupin, vůči nimž zaujímáme negativní postoje v domácím prostředí. Sami sebe se můžeme například zeptat, zda bychom příslušníka cizí kulturní skupiny (národa, etnika, rasy, náboženské skupiny) přijali: 1. do blízkého příbuzenství na základě sňatku; 2. do svého klubu jako

!

25

osobního kamaráda; 3. jako souseda v ulici, kde bydlím; 4. do zaměstnání, kde pracuji, 5. jako občana své vlasti; 6. pouze jako návštěvníka své vlasti; 7. do své vlasti bych jej nepustil, resp. bych jej vyhostil. Poslední dvě výpovědi naznačují přítomnost předsudků, nicméně uvedená technika odhaluje jen ty předsudky, které jsme schopni si vědomě přiznat. U určitých jedinců jsou předsudky ve vědomé rovině popírány a fungují více v rovině nevědomé, což způsobuje řadu psychických obtíží. Úspěchem je, pokud si dokážeme vlastní předsudky alespoň přiznat a aktivně s nimi pracovat. Akulturace v cizím prostředí

je

emocionálně

náročným

procesem,

jež

může

k rozvoji

a upevňování předsudků přispívat. K informaci o tom, jak je daná kultura nastavena vůči cizincům, může posloužit již výše uvedený index maskulinity. Čím je kultura maskulinnější, tím více bude po přistěhovalcích požadována asimilace, přistěhovalci se tedy musí vzdát své původní kultury, plně respektovat kulturu hostitelské země a usilovat o splynutí s ní; naopak v zemích femininních je vztah k cizincům založen na integraci, cizinci se tedy musí přizpůsobit jen v těch záležitostech své kultury a náboženství, které jsou v rozporu s hodnotami a normami hostitelské společnosti. Předsudečnost lze také vyvodit z indexu vyhýbání se nejistotě. S rostoucí mírou vyhýbání se riziku, roste i předsudečnost a xenofobie, jež jsou výrazem obecné úzkostnosti a strachu z neznámého. Tabulka č. 5 zachycuje hodnoty indexu vyhýbání se nejistotě Tabulka č. 5: Hodnoty indexu maskulinity Země

Singapur

Dánsko

Švédsko

Irsko

VB

USA

Skór

8

23

29

35

35

60

Země Rakousko Skór

70

Itálie 75

Německo Arabské země 65

Venezuela Mexiko Španělsko Francie Japonsko 76

82

86

86

92

Zdroj: vlastní zpracování podle Hofstede (2007, s. 132)

Čím více interakcí jedinec s příslušníky hostitelské kultury zažívá, tím se zvyšuje pravděpodobnost odbourání sociální vzdálenosti a s ní spojených

!

26

68 Rusko 95

předsudků a stereotypů. K zapojení jedince do sociálních interakcí lze využít různých forem sociálních podpůrných sítí. Na univerzitách, jež přijímají zahraniční studenty, zpravidla funguje tzv. International Office. Takové oddělení pořádá nejrůznější kulturní i sportovní akce, prezentace, workshopy, exkurze, společenské večery, ale také interkulturní tréninky. Sociální podpůrná síť usnadňuje adaptaci na cizí kulturní prostředí a umožňuje navazování nových kontaktů.

2.1 INTERKULTURNÍ ROZDÍLY V PODNIKOVÉM PROSTŘEDÍ Globálně lze organizační designy podnikových kultur vymezit pomocí indexu vyhýbání se nejistotě (UAI) a indexu vzdálenosti moci (PDI), jež odpovídají na dvě základní otázky: Jaká pravidla a postupy budou v podniku dodržovány, aby bylo dosaženo požadovaných cílů? Kdo má rozhodovací pravomoc? Obrázek č. 2 znázorňuje čtyři kombinace těchto kulturních dimenzí a příslušné organizační kultury. Obrázek č. 2: Organizační kultury UAI -

PDI -

!

TRŽIŠTĚ

RODINA

DOBŘE NAOLEJOVANÝ STROJ

PYRAMIDA LIDÍ

27 UAI +

PDI +

Nízké vyhýbání se nejistotě a nízký index vzdálenosti moci vymezuje organizační kulturu typu tržiště, jež je typická na jedné straně pro anglicky mluvící země (Velkou Británii, Irsko, Kanadu, částečně pro USA), na druhé straně pro skandinávské země, především Švédsko a Dánsko. Tržišti nevládne ani hierarchie, ani předpisy, nýbrž požadavky situace, resp. aktuální podmínky trhu. Ke každému problému je nutné přistupovat nově, případ od případu a dle konkrétní situace. Britský styl vedení je v této souvislosti označován jako tzv. casual leadership, neboli nahodilý leadership. Pravidla jsou stanovována pouze rámcově, což lze vysledovat i v širším kontextu právní tradice precedentního práva v anglosaských zemích. Pozitivně se cení schopnost vyjednávat, spolupracovat v týmu a dosahovat výsledků. Když se vyskytne problém, prvořadou otázkou není problém zakrýt či najít viníka, nýbrž o problému otevřeně diskutovat a najít takovou strategii, aby se opakování chyb zabránilo. Švédský model leadershipu je označován jako primus inter pares, neboli první mezi rovnými, z čehož je patrný důraz na rovnostářství a nutnost týmové kooperace. Rozdíl mezi anglosaským a skandinávským tržištěm spočívá v tom, že skandinávské zemně jsou femininní a anglicky mluvící země maskulinní. Ve švédských a dánských podnicích je tak možné sledovat akcentaci kvality pracovního života, uplatňují se všechny formy obohacené práce jako job enrichment (zvýšení rozmanitosti pracovních činností), job enlargement (zahrnutí plánování, rozvrhování pracovní doby a kontroly do vlastní pracovní činnosti), job rotation (střídání pracovních činností v horizontální či vertikální rovině a rozvoj vlastní kvalifikace). Přínosem těchto obohacených forem práce je zvyšování sociální interakce mezi členy pracovní skupiny a posilování vzájemné solidarity a loajálnosti. V amerických podnicích má spolupráce podobu kontraktu, odchod z podniku není považován za morální prohřešek, průběh kariéry je rychlý a závislý na pracovních výsledcích, vzdělání je osobní investicí. Z hlediska motivace převažuje ve skandinávském modelu tržiště potřeba výkonu, sounáležitosti a mezilidských vztahů, v anglosaském modelu tržiště pak dominují potřeby sebeúcty, respektu a výkonu.

!

28

Rovnostářství spojené s vyšším vyhýbáním se nejistotě je příznačné pro podnikovou kulturu typu dobře naolejovaný stroj. Do tohoto modelu spadají německy mluvící země jako Německo, Rakousko, Lucembursko, ale také třeba Maďarsko. Autorita je koncentrována do jasně formulované procedury. V případě německého leadershipu hovoříme o tzv. funkční hierarchii. Organizace pracuje podle plánu a tohoto plánu a pravidel z něho vyplývajících se všichni bezpodmínečně drží. Pracovníci rozhodují plně ve své vlastní pravomoci a jejich nadřízený stejně jako spolupracovníci tuto rozdělenou pravomoc a odpovědnost do důsledku respektují. Řídící pracovníci se snaží nezdůrazňovat své vyšší hierarchické postavení. Důraz je kladen na otevřenou diskusi,

výměnu

názorů,

splnění

pracovních

požadavků

podřízených

a spoluúčast při konečném rozhodnutí. Při zřejmých chybách a problémech padá odpovědnost na tu osobu, která ji způsobila, korigovány jsou nedostatky v organizační

struktuře

a

úředních

postupech.

V prostředí

dobře

naolejovaného stroje je žádoucí osvojit si mechanismy vyrovnání se s kritikou, ta by neměla být brána osobně, nýbrž má být vztahována k pracovní roli. Z pohledu motivace je v prostředí silné averze k riziku akcentována především potřeba bezpečí a jistoty. Vysoká averze k riziku spojená s hierarchizací definuje organizační design typu pyramida lidí, typický pro Francii, Španělsko, Rusko, Japonsko a také arabské a latinské země. Autorita je koncentrována v osobě manažera v souladu s jeho formálně deklarovanou funkcí a pozicí v organizační hierarchii. V kontextu japonských podniků lze v souvislosti s vysokým vyhýbáním se nejistotě zmínit kaizen, systém kontinuálního zlepšování, eliminaci ztrát a plýtvání (tzv. muda), strategii just in time apod. Leadership je v prostředí pyramidy silně autokratický s tím, že za důvěryhodného vůdce je považován

benevolentní

autokrat.

Porady

slouží

více

k vymezování

kompetencí a mocenských základen, než k diskusi nad náměty a novými myšlenkami.

Účast

podřízených

na

rozhodování

je

poměrně

nízká.

V kolektivistických pyramidách, jako např. v latinských či arabských zemích, ale i v Rusku, lze vysledovat projevy nepotismu. Japonský kolektivismus se projevuje jako tzv. keiretsu, kdy dochází k uskupení společností na základě křížového provázání vlastnických podílů. Hlavní roli hrají dlouhodobé osobní

!

29

kontakty mezi vysoce postavenými manažery založené na důvěře, rodinných vazbách a na vzájemném členství ve správních radách a dozorčích orgánech. Z hlediska potřeb má v pyramidě lidí největší motivační sílu potřeba moci, respektu a uznání, v případě Francie též potřeba sounáležitosti. Poslední

typ

rodina

se

vyznačuje

slabým

vyhýbáním

se

nejistotě

a hierarchizací a je charakteristický např. pro Vietnam, Čínu, Indii, Indonésii či Malajsii. Vlastník nebo manažer je vnímán jako všemocný praotec. Pravomoc je koncentrována v osobě manažera bez uspořádání činností. V problematických situacích je nutné stále se se vším obracet na nadřízeného. Odporovat nadřízenému znamená hledat si nové zaměstnání. V případě motivačního nastavení rodiny hrají vedle sounáležitosti významnou roli takové potřeby, které v klasických koncepcích motivace nenajdeme, např. potřeba harmonie, zachování tváře a povinnosti. K diagnostice vlastního motivačního nastavení a určení preference jednoho z výše

uvedených

organizačních

designů

můžeme

využít

následující

projektivní techniku. Na čistý list papíru si načrtněte 11 sloupců a 10 řádků. Velikost volte takovou, aby se vám do kolonky, která vznikne, vešla zhruba dvě slova. Do prvního sloupce napište prvních deset povolání, která vás napadnou. Do každého řádku k jednotlivým povoláním pak napište deset charakteristik, které vás v souvislosti s povoláním napadnou, přijdou vám užitečné a žádoucí. Je možné, že se vám nepodaří vyplnit všech deset políček, ale pokuste se o to. Pokud se vám budou některá slova u různých povolání opakovat, nic se neděje, ale vyvarujte se tomu, aby se to opakovalo příliš často. Je nutné, abyste tento úkol splnili před tím, než budete pokračovat ve čtení dalšího textu. Následné informace o interpretacích výsledků by vás mohly ovlivnit, manipulovat vámi a narušit volný proud asociací. Tabulka č. 6 prezentuje příklad.

!

30

Tabulka č. 6: Tabulka motivace POLICISTA

důsledný

vstřícný

KOMINÍK

čistotný

usměvavý

přísný

hezký

čistotný

moudrý

vysoký

milý

vlídný

přátelský

pozitivní

odvážný

rychlý

neomalený

smradlavý

vulgární

užitečný

důsledný

drzý

vonící čistotou

přísný

rychlý

inteligentní

rozhodný

čistý

neoblomný

přinášející štěstí POPELÁŘ

hbitý

odvážný

šikovný obtížně

LÉKAŘ

bílý

čistotný

manipulovatel ný

UČITEL

přísný

velkorysý

rychlý

chytrý

vtipný

zábavný

všímavý

METAŘ

zamyšlený

pečlivý

inteligentní

obětavý

důsledný

neveselý

moudrý

pečující o lidi těžce ŠIČKA

důsledná

pečlivá

neunavitelná

vytrvalá pracující rychle

MODERÁTOR

vtipný

zábavný

inteligentní

vytrvalý

neúnavný

reagující LÉKÁRNICE

čistotná

nadaná

inteligentní

pečlivá

rychle

vonící

reagující

čistotou

neveselá

Zdroj: vlastní příklad z interkulturního tréninku

Tabulku interpretujeme tak, že jednotlivé charakteristiky sdružujeme do kategorií podle jednotlivých motivátorů. Kategorie, které mají nejčetnější zastoupení, poukazují na nejsilnější motivátory. Na potřebu bezpečí a jistoty poukazují charakteristiky kompetence, kvalifikace, dodržování pravidel, norem, zásad, analytického vnímání apod., v příkladu jsou zvýrazněny červeně. S potřebou afiliace a sounáležitosti souvisí charakteristiky vyjadřující mezilidské vtahy, přátelství, lásku, empatii, společenské aktivity apod., v tabulce jsou zvýrazněny zelenou barvou. Motivaci k výkonu popisují hodnotící výrazy typu dobrý, lepší; slova vyjadřující tvořivost, vynalézavost, snahu něco vyřešit a zdokonalit, v tabulce jsou zvýrazněna modrou barvou. Motivaci k moci vystihují výrazy vyjadřující verbální i neverbální agresi (útok, kárání, výhružky, obvinění, pronásledování aj.), závislost někoho na něčem, ovlivnitelnost, manipulovatelnost a společenský status. Testovaná osoba uvedla nejvíce slov v kategorii potřeb bezpečí a jistoty, sama pracuje několik let ve francouzské firmě a francouzskou podnikovou kulturu hodnotí jako

!

31

velkorysý

nedostatečně

systematickou,

s finančně

a

časově

neefektivním

managementem, negativně vnímá prodlevy při dohadování se na výsledku.

2.2 INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE Interkulturní sociální interakce jsou prostoupeny komunikací, a to jak verbální, tak i neverbální. Jazyk a řeč, případně též neverbální komunikační kanály, jsou symbolickými projevy hlubinných vrstev kultury, nicméně se jedná o tak komplexně provázané fenomény, že je nelze vymezit pomocí jedné kulturní normy či hodnoty. Na druhou stranu rozdíly v jazyce nemusí nutně znamenat rozdíl v kultuře. Pro potřeby globálního posouzení komunikace je užitečná Hofstedeho dimenze vzdálenost moci a Demorgonova dimenzi explicitní/implicitní komunikace. Tabulka č. 7: Hodnoty indexu vzdálenosti moci Švýcarsko Země

Rakousko

Severské

Dánsko

Irsko německé

VB

Německo

USA

státy

Skór

11

18

26

28

31

35

35

40

Země

Itálie

Japonsko

Španělsko

Francie

Brazílie

Venezuela

Mexiko

Rusko

Skór

50

54

57

68

69

81

81

93

Zdroj: vlastní zpracování podle Hofstede (2007, s. 43)

Můžeme očekávat, že v zemích, kde je vyšší hodnota indexu vzdálenosti moci, bude vyšší tendence projevovat lidem s vyšším společenským statusem (osobám váženějším, starším, autoritám apod.) úctu a zdvořilost. Bude se zde uplatňovat používání gramatických prostředků pro vyjádření zdvořilosti (např. vykání ve francouzštině, onikání v italštině apod.), formální oslovování a pozdravy, používání titulů aj. Naopak v kulturách více rovnostářských, jako jsou severské, anglicky a německy mluvící země, bude tendence k neformální

!

32

komunikaci, používání prostředků zdvořilosti a formálnosti může dokonce působit jako projev snobství. V souvislosti s formálním vyjadřováním musíme ovšem zohledňovat další kulturní aspekty, např. německé oddělování soukromé a profesní sféry. Německé onikání a další prostředky formálnosti jsou používány tam, kde je to výraz sociální role, např. v univerzitním prostředí v komunikaci mezi starším profesorem a studentem. V německých obchodech se ale běžně setkáme s neformálními pozdravy typu: Hallo! (Ahoj!) Stejně tak v písemné komunikaci s neznámou osobou si v německé kultuře někdy můžeme povšimnout rychlé tendence k neformálnosti. Zatímco v prvním dopise (emailu) nás pisatel osloví formálním způsobem: Sehr geehrte Frau Nováková, … (Vážená paní Nováková, …); v druhém dopise je již oslovení méně formální: Guten Tag, Frau Nováková, … (Dobrý den, paní Nováková, …); ve třetím dopise pak následuje zcela neformální oslovení: Hallo Jitka, … (Ahoj Jitko, …) a zdvořilostní onikání nahrazuje tykání. Tento případ však nesmíme zobecňovat, vždy bude záležet na konkrétním nastavení organizační kultury instituce, vzájemném vztahu komunikujících osob a dalších faktorech. Na tyto projevy bychom měli být citliví a volně je napodobovat, nikdy bychom však neměli být v tomto ohledu iniciativní. Pokud je komunikačním prostředkem angličtina, nerozlišujeme sice mezi tykáním a vykáním, ale v písemné komunikaci máme k dispozici následující prostředky formální a neformální komunikace (viz tabulka č. 8).

!

33

Tabulka č. 8: Oslovení a rozloučení v dopise (emailu) Neformální Oslovení

Neformální rozloučení

Dear Marry Dear Jack

Hi!

All the best Kindest regards Best regards Regards Yours Yours truly Best wishes Love Take care Bye Zdroj: vlastní zpracování

Formální oslovení

Formální rozloučení

Dear Sir Dear Madam Dear Miss Brown Dear Mr Brown

Yours faithfully (BrE) Yours truly (AmE) Yours sincerely (BrE) Sincerely yours (AmE)

Podobně se v rovnostářských kulturách uplatňuje formálnost a neformálnost v komunikaci

ústní.

Zatímco

Čech

bez

znalosti

kulturních

specifik

anglofonních zemí by měl tendenci pozdravit svého učitele, kterého náhodou po letech potká na ulici, formálním a odtažitým způsobem: Good morning, Mr Brown! I’m very pleased to meet you! (Dobré ráno, pane Browne! Těší mě, že vás potkávám.) Americký mluvčí využívá tzv. strategií pozitivní zdvořilosti, osloví učitele křestním jménem a použije uvolněné hovorové obraty: Hi John! I haven’t seen you for years! Are you still teaching? How lovely to see you! (Ahoj Johne! Neviděl jsem tě roky! Stále vyučuješ? Jak milé tě zase vidět!). Demorgonova dimenze explicitní a implicitní komunikace vymezuje, do jaké míry je komunikovaná informace sdělena přímo s jasnou formulací, nebo je vázána na kontext (tj. na neverbální komunikaci, náznaky, ironii apod.), viz obrázek č. 3.

!

34

Obrázek č. 3: Explicitní a implicitní komunikace +

Japonsko

Význam kontextu

Střední východ Latinská Amerika Itálie/Španělsko Francie Velká Británie USA Skandinávie Německo

-

Švýcarsko

Implicitní

Explicitní Zdroj: Demorgon, Molz (2003, s. 56)

Zatímco v explicitních kulturách se setkáváme s jasnou a přímou komunikací, což může na mluvčí z implicitního prostředí působit nediplomaticky až hrubě, v kulturách implicitních je pak hojně využíván small-talk, význam má neverbální komunikace a způsob, jakým se komunikuje. Prvky implicitnosti můžeme z evropských kultur vysledovat v Anglii, kde se kritika formuluje velmi zdrženlivě a nepřímo; návrhy, prosby a doporučení jsou formulovány opisem; vlastní názory se neprezentují jako jediné správné. V latinských zemích je místo písemné komunikace vhodnější řešit záležitosti osobně, např. na

univerzitu

či

do

společnosti

dojet

s několikadenním

předstihem

a nespoléhat se na předem zaslané dokumenty. V silně implicitních kulturách je pro úspěšnou komunikaci nutné navázání dlouhodobějšího osobního vztahu.

!

35

Literatura k 2. kapitole: [1] Berry, J. W. et al. (2011): Cross-Cultural Psychology: research and applications. New York, Cambridge University Press. [2] Demorgon, J., Molz, M. (2003): Bedingungen und Auswirkungen der Analyse von Kultur(en) und interkulturellen Interaktionen. In: Thomas, A., Psychologie interkulturellen Handelns. Göttingen, Hogrefe, 43–86. [3] Hofstede, G. (2007): Kultury a organizace. Software lidské mysli: Spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha, Linde. [4] Morgensternová, M., Šulová, L. et al. (2007): Interkulturní psychologie: Rozvoj kulturní senzitivity. Praha, Karolinum. [5] Nový, I., Schroll-Machl (2005): Spolupráce přes hranice kultur. Praha, Management Press.! [6] Nový, I., Schroll-Machl (2007): Interkulturní komunikace v řízení a podnikání: česko-německá. Praha, Management Press. [7] Trompenaars, F., Hampden-Turner, Ch. (2009): Riding the Waves of Culture. Understanding Cultural Diversity in Business. London, Nicolas Brealey Publishing.

!

36

3 JAK ZPRACOVAT SEMESTRÁLNÍ PRÁCI doc. Ing. Zuzana Stuchlíková, Ph.D., Ing. Jana Peterková, Ph.D. a Ing. Radek Čajka, Ph.D Tato kapitola se zaměřuje na praktické informace o semestrálním projektu, který je nutný vypracovat a následně obhájit k absolvování stáže.

3.1 JAK ZVOLIT TÉMA PRÁCE Semestrální práce kombinuje

teoretické

znalosti

s praktickými

poznatky, získanými v průběhu stáže. Student by měl využít informace, které nabyl od zaměstnavatele, tedy poskytovatele stáže a vhodně je zarámovat teoretickými poznatky, které získal v průběhu studia na FMV. Pokud například student oboru Mezinárodní obchod vyjíždí do Číny, aby zde absolvoval stáž ve společnosti Škoda Auto a.s., může si jako téma semestrální práce zvolit „Brand management Škoda Auto a.s. na čínském trhu“ nebo „Možnosti

vstupu

zahraničních

investorů

na

čínský

trh

v oblasti

automobilového průmyslu: případová studie společnosti Škoda Auto a.s.“. V případě studenta oboru Podnikání a právo nebo Právo v podnikání by připadalo v úvahu téma „Problémy ochrany práv duševního vlastnictví v Číně na příkladu studie společnosti Škoda Auto, a.s.“. V případě, že student v práci používá informace od poskytovatele stáže, je nutné, aby tato firma nebo instituce o tom věděla a souhlasila se zpracováním a publikací údajů. V případě, že jde o citlivější informace, je možné dohodnout se na utajení práce. Téma práce by mělo být odlišné od témat, která student zpracoval nebo zpracovává v rámci bakalářské a diplomové práce i prací seminárních v jednotlivých předmětech. Téma semestrální práce zadávané na FMV VŠE by mělo být rovněž odlišné od tématu zpracovávaného stejným studentem na jiné vysoké

škole,

pokud

student

studuje

(studoval)

na

více

vysokých

školách. Téma semestrální práce v rámci stáže na jiné kvalifikační práce !

37

studenta může navazovat, ale není možné, aby tato semestrální práce byla např. poté i součástí diplomové práce. O možnosti využití malé části semestrální práce v práci diplomové je nutno se poradit s garantem stáže nebo vedoucím diplomové práce. Oproti

bakalářské

a

diplomové

práci

se

vyžaduje

větší

samostatnost studenta a větší interakce s praxí. Student by měl při zpracování semestrální práce prokázat schopnost používat studiem nabyté vědomosti a schopnosti a tyto vědomosti vhodně propojit s reálným působením ve vybrané firmě. Role garanta semestrální práce/projektu spočívá zejména v pomoci při volbě metod zpracování. Garant práce upozorňuje studenta v průběhu zpracování semestrální práce na její případné formální a obsahové nedostatky.

3.2 OBSAH, METODY A HARMONOGRAM PRÁCE V případě krátkodobé odborné stáže v České republice nebo v zahraničí (předměty s identy 22F413, 22F411 22F201 – viz i sylaby jednotlivých předmětů a jejich zaměření na http://fmv.vse.cz/studenti/praxe/) student zpracovává projekt stáže v rozsahu minimálně 20 normostran. V případě dlouhodobých praxí nebo odborných stáží (předměty s identy 22F401, 22F412) je požadován rozsah minimálně 30 normostran stati. Téma a cíl semestrální práce Předmět zkoumaní v rámci stáže/odborné praxe je přesné vymezené téma, které by mělo být stanoveno úžeji, aby student mohl téma řešit na odpovídající úrovni, tedy aby ve svém zkoumání mohl jít do hloubky problému. Při stanovení cíle semestrální práce by student měl vycházet z: daného tématu a jeho zúžení v návaznosti na zaměření stáže/praxe; z rešerše základní literatury a možných zdrojů informací firmy/poskytovatele stáže (včetně konzultací s garantem práce a zástupcem dané firmy); definice zkoumaného problému. !

38

Cíl semestrální práce navazuje na výběr tématu a předmět zkoumání (obdobně jako v případě bakalářské nebo diplomové práce). Specifikuje problém, který má práce za úkol vyřešit, může se vázat k výzkumné otázce, případně také může být jeho součástí pracovní hypotéza (hypotézy). Poskytuje odpověď na otázku, co by se měl čtenář z práce dozvědět a zároveň poskytuje zpracovateli vodítko pro postup při zpracování práce. Cíl by měl být formulován co nejkonkrétněji, případně jako odpověď na výzkumnou otázku nebo potvrzení/vyvrácení hypotéz (představa o možnosti řešení problému/výzkumné otázky). Součásti cíle může být stanovení výzkumné otázky či hypotéz(y), jejichž pravdivost práce zkoumá a ověřuje (pokud nejsou součástí cíle, je vhodné je stanovit později v úvodu práce). Výzkumné otázky by také měly být co možná nejstručnější, jednoznačně formulované a jasné. Zároveň je vhodné v případě, že je výzkumných otázek více, vysvětlit vztah mezi nimi – která otázka je nadřazena jiné, která je pro zpracovávané téma nejdůležitější, ústřední. Cílem semestrální práce nemůže být popis, analýza, srovnání (komparace) atd. Popis, analýza i srovnání patří mezi metody, mezi cesty, jimž se autor k cíli může dostat. Příklad stanovení tématu a cíle semestrální práce: •

„Marketingová strategie Škoda Auto a.s. na čínském trhu“ (téma).

•

„Brand management Škoda Auto a.s. na čínském trhu“ (předmět zkoumání).

•

„Zhodnocení silných a slabých brand managementu společnosti Škoda Auto

na

čínském

trhu.

Doplněno

případovou

studií:

Brand

management na trhu luxusních automobilů v Číně“ (hlavní cíl práce, je vhodného doplnit i cíli vedlejšími). •

Nebo „Revize případně návrh nové strategie společnosti Škoda Auto a.s. v oblasti brand managementu v Číně se zvláštním důrazem na segment luxusních automobilů“ (hlavní cíl semestrální práce).

Metody při zpracovávání semestrální práce V závislosti na povaze samotné odborné stáže/praxe, výzkumné otázky či s ní souvisejícími hypotézami autor semestrální práce volí adekvátní metody, jimž !

39

hypotézy testuje a s jejichž pomocí hledá odpověď na výzkumnou otázku. Metody se mohou různit nejen podle tématu, ale také podle oborů – podobné téma

může

být

zpracováváno

z

mnoha

úhlů

pohledu

za

použití

metodologického aparátu různých disciplín. Výběr vhodných metod je náročnou a zároveň důležitou etapou zpracovávání textu semestrální práce. Zde je tedy třeba, po prvotním samostatném zorientovaní v problému, se v možnostech metody konzultovat s garantem práce a také se zástupcem firmy, v němž je stáž/praxe vykonávána. Metody a postup zpracování by měly poskytnout odpověď, jakým způsobem student dospěje ke splnění cíle práce. Zamýšlené metody a postupy zásadně závisí na zvoleném konkrétním oboru, tématu a předmětu zkoumání, stejně jako na informacích a podkladech, které je možné získat při výkonu stáže/praxe. Metodické požadavky se semestrální práce také odlišují od požadavků kladených na bakalářské a diplomové práce. V případě semestrální práce v rámci stáže převažuje praktická část nad teoretickou.

Tato

praktická

část

odráží

spolupráci

studenta

s poskytovatelem stáže a je nejdůležitějším výstupem z celé odborné stáže/praxe. Pro semestrální práci lze doporučit především následující metody: •

Pozorování: sledování skutečnosti (zde na základě působení přímo v dané firmě) a zaznamenávání jejích charakteristik, podstatných pro zpracovávané téma.

•

Srovnávání neboli komparace: sledování různých subjektů (zde např. firem působících na určitém trhu nebo v určitém odvětví a jejich srovnání v určitém ukazateli nebo ukazatelích, které si stanovíme).

•

Případová studie: hojně používaná např. v marketingu, kdy se daný problém analyzuje na případu vybrané firmy nebo odvětví.

•

Dotazníkové šetření a jeho statistické vyhodnocení.

•

Vhodné

metody

marketingového

i kvalitativní).

!

40

výzkumu

(kvantitativní

Je možné a vhodné použít i další metody vědecké práce, které se běžně používají při zpracovávání bakalářské nebo diplomové práce (v závislosti na tématu v rámci odborné stáže/praxe a míře jeho praktičnosti): •

Analogie: na základě shody či podobnosti určitých charakterových vlastností je vytvářen úsudek o shodě určitých jevů.

•

Analýza: rozčlenění určitého jevu nebo skutečnosti na jednotlivé části a jejich kritické zhodnocení. Důležité je postihnout příčiny jednotlivých jevů.

•

Syntéza: spojení jednotlivých částí v celek, sledování vzájemných souvislostí. Metoda syntézy obvykle doplňuje metodu analýzy.

•

Indukce: vyvozování obecného závěru na základě mnoha poznatků o jednotlivostech. Induktivní úsudky umožňují dojít k podstatě jevů, stanovit jejich zákonitosti. Typickým východiskem indukce je statistické zpracování a zhodnocení reprezentativních souborů údajů, které umožňují formulaci obecnějších závěrů, platných pro zkoumanou oblast.

•

Dedukce: takový způsob myšlení, při němž od obecnějších závěrů, tvrzení a soudů přecházíme k méně obecným. Indukce a dedukce spolu úzce souvisí. Indukcí dospíváme na základě zkoumání jednotlivých jevů praxe k teoretickým zobecněním, naopak teoretické závěry si dedukcí ověřujeme v praxi.

•

Deskripce,

vědecký

popis:

se

soustředí

na

podrobnou

charakteristiku zkoumané oblasti či jevu a která bývá zpravidla posléze doplňována analýzou. Harmonogram práce Semestrální práce se zpracovává obvykle v průběhu 1 semestru, v době, kdy je student fyzicky přítomen ve firmě poskytující stáž nebo praxi a může zde sbírat a vyhledávat potřebné informace a data. Student v tomto období také spolupracuje s garantem své práce. Na základě konceptu

práce

zpracovaného na začátku semestru nebo samotné stáže/praxe vytváří návrh obsahu semestrální práce. Je třeba také provést předběžnou rešerši informací pro teoretické/obecné ukotvení sledovaného problému. Koncept semestrální práce by měl schválit garant z FMV i zástupce firmy, s níž bude

!

41

student v rámci stáže spolupracovat. Text je dále rozvíjen, zpřesňován či doplňován, s ohledem na informace získané v průběhu stáže v samotné firmě. Zejména v tomto období je nezbytně nutné stanovit si časový plán práce s ohledem na předpokládaný termín obhajoby. Orientační plán dává možnost předem si rozmyslet a rozvrhnout jednotlivé fáze zpracování. Ve fázi psaní semestrální práce student pokračuje ve sběru informací a rešerši literatury a zpracovává první verze uceleného textu. Je doporučeno, aby student konzultoval jednotlivé kapitoly s garantem z FMV v průběhu jejich psaní. Není vhodné konzultovat až celkovou práci v její finální podobě. Při postupných konzultacích jednotlivých kapitol je možné eliminovat případné metodologické, obsahové i formální problémy při psaní, jež by se mohly opakovat v následujících kapitolách. Po revizi a konzultaci jednotlivých kapitol může student dále text rozvíjet, doplňovat a upravovat. Může také dohledávat chybějící informace v odborné literatuře a zejména konzultovat případné nesrovnalosti se zástupci firmy poskytující stáž.

3.3 FORMÁLNÍ POŽADAVKY NA SEMESTRÁLNÍ PRÁCI Semestrální práce odevzdávané jako součást stáže nebo praxe a hodnocené v rámci v rámci obhajoby po ukončení vlastní stáže mají obdobné formální náležitosti

jako

kvalifikační

práce

(tedy

bakalářské

nebo

diplomové) zpracovávané během studia. I zde platí nutný soulad mezi obsahem a formou, který zvyšuje hodnocení práce a zároveň umožňuje snazší porozumění textu. Student zde demonstruje dovednosti, které jsou samozřejmou součástí vysokoškolského vzdělání. Tuto oblast lze rozdělit na několik dílčích témat, kde ve většině případů platí obdobná pravidla jako při zpracování kvalifikačních prací. V oblasti typografického zpracování je vhodné zmínit například zásadní požadavek jednotné úpravy textu semestrální práce a dodržení jednotného formátu textu. Pro nastavení vzhledu stránky platí stejné zásady jako při tvorbě kvalifikačních prací například ve vztahu k okrajům stránky, číslování !

42

stránek nebo nastavení stylu písma. Hodnota řádkování je obvykle 1,5, případně jsou používány tzv. násobky. Text práce je členěn do hlavních kapitol a dalších, nižších, úrovní textu. S ohledem na rozsah semestrálních prací lze doporučit členění na dvě (kapitola, podkapitola) maximálně, v odůvodněných případech, na tři úrovně textu. Číslování je provedeno ve formě tzv. desetinného principu (1, 1.1, 1.1.1). Požadavek jednotné úpravy se vztahuje i na odrážky nebo číslované seznamy, které jsou v práci uváděny. Číslovány jsou také jednotlivé stránky textu. Obvykle se začíná s číslováním na stránce obsahu, případně první stránce úvodu. Do číslování je možné zahrnout i předchozí formální stránky, jako titulní nebo seznam obrázků a tabulek a začít číslovat například od strany 3. Číslování stránek je obvykle umístěno vpravo, příp. uprostřed stránky na dolním okraji. Odstavce začínají buď na začátku řádku, pak je nutné mezi ně vložit volný řádek, případně mohou začít zhruba pět úhozů od začátku řádky nebo na vzdálenost mezery. V takovém případě není nutné vkládat mezi jednotlivé odstavce volné řádky. Každý odstavec by měl v podobě několika vět či souvětí rozvádět vždy jednu myšlenku. Dalším prvkem, který je nutné při zpracování semestrální práce vzít v úvahu, je poznámkový aparát. Poznámky pod čarou je možné využít buď k doplnění dodatečných informací, které by ve vlastním textu působily rušivě nebo pro uvedení zdroje informace, kterou autor cituje nebo na ní odkazuje. Pokud je obsahem poznámky zdroj informace, musí být styl úpravy totožný se stylem úpravy seznamu zdrojů. Týká se to například i pořadí jednotlivých položek. K náležitostem úpravy semestrálních prací patří i další prvky jako je psaní interpunkcí, uvozovek, běžných zkratek a dalších symbolů. Jsou také stanovena pravidla pro vkládání mezer (například vždy za interpunkčním znaménkem, nikoli uprostřed složených přídavných jmen) nebo uvádění

!

43

procent, data nebo čísel a číslovek v textu. Lze uvést alespoň základní pravidla z této oblasti: •

Procenta ve významu podstatného jména se uvádí s mezerou mezi číslovkou a znakem procent „10 %“; ve významu přídavného jména (desetiprocentní) se mezera vypouští „10% sleva“.

•

Základní číslovky (obvykle 0-10) se rozepisují „tři příklady“; roky nebo letopočty se píší bez mezer.

•

Ve větě se neuvádí dvě interpunkční znaménka za sebou, např. „?.“. Pokud věta končí zkráceným výrazem, například „atd.“ – nepřidává se další interpunkční znaménko.

•

Za výrazy jako „tzv.“ nebo „např.“ se neuvádí uvozovky.

•

Za výrazem „Viz“ (například v poznámce pod čarou) se tečka neuvádí.

•

Při použití zkratek se v textu při jejich prvním uvedení obvykle uvádí plný název a za ním v kulaté závorce výraz „dále jen“ a příslušná zkratka. Případně je možné uvést v závorce i originální název, v případě že v textu uvádíme český překlad názvu.

Cizí osobní jména je nutné psát v originální podobě a nelze je překládat. Jistý problém může tvořit tzv. transkripce, tedy přepis z jiné abecedy. Příkladem může být: Čou En-laj --- Zhou Enlai. Mohou se vyskytnout rozpory mezi ustáleným českým přepisem a oficiální současnou podobou přepisu do latinky. Zde má autor právo se rozhodnout o tom, jakou variantu použije. Nicméně musí ji opět důsledně používat v celé práci. Další důležitou oblastí při tvorbě semestrálního práce je stylistická úprava textu, tedy vhodné využití jazykových prostředků, jako je vhodný výběr slov, stavba vět a jejich spojení nebo užití odborných pojmů. Tyto i další prvky mají zásadní vliv na formu vyjadřování. Ta následně ovlivňuje srozumitelnost textu a přehlednost předkládaných názorů a informací. Text musí být jasný, srozumitelný a přehledný, aby mohl být správně pochopen. Stylistická úprava tedy významně ovlivňuje i jeho hodnocení. Na stylistiku textu je kladeno několik zásadních požadavků. Základním je dodržování všech pravopisných a gramatických norem a absenci !

44

různých slangových výrazů či zkomolenin. V případě nutnost je možné takový výraz uvést, nicméně musí být graficky (například uvozovkami nebo typem písma) odlišen od základního textu. Dále je možné uvést i jasnost a přesnost vyjadřování nebo jen minimální, pokud vůbec, emocionální zabarvení textu. Rovněž

odborná

terminologie

musí

být

používána

v adekvátních

a relevantních souvislostech. K důležitým aspektům patří rovněž předkládání vlastních názorů a myšlenek. V odborných textech se v českém prostředí používá ve vlastním textu především tzv. neosobní vyjadřování (dále je možné uvést; z předchozího vyplývá). První osoba jednotného čísla se objevuje především v úvodu a závěru práce, kde autor prezentuje své záměry nebo výsledky své práce (ve své práci se budu zabývat; na základě předložených informací jsem došel/la k závěru, že). Tzv. autorský plurál, tedy 1. osoba množného čísla (a nyní se dostáváme k jádru věci), se obvykle používá spíše v textech popularizačního charakteru. Neméně důležitým prvkem je kompozice textu, tedy sled jednotlivých částí (kapitol), který by měl v logickém sledu rozvíjet téma práce a od úvodního vymezení problému dospět v následných krocích k naplnění cíle práce. Semestrální práce, které jsou součástí stáží, jsou obvykle zaměřeny spíše prakticky. Tak, aby odrážely zaměření stáže a pokud možno souzněly s jejím obsahem. Nicméně i takto zaměřené práce nemohou postrádat úvodní, spíše teoretické vymezení problému, které vytváří rámec pro následný empirický text. Pokud je například práce věnována tématu činnosti státních aktérů při podpoře exportu na příkladu konkrétní instituce, úvodní kapitola bude zmiňovat stručně okruh státních aktérů a jejich možnosti při podpoře exportu. Největší prostor bude věnován typu aktérů, kam patří sledovaná instituce. Dále bude vymezen okruh nástrojů, opět s přihlédnutím ke konkrétnímu zaměření práce. Tento rámec bude poté využitý při zpracování například konkrétní případové studie. Nebo jestliže autor rozebírá konkrétní použití moderních technologií, například sociálních sítí v komunikaci kulturních institutů s veřejností, bude úvodní kapitola věnována sociálním sítím jako prvku komunikace a jejich využití v obecné rovině.

!

45

Obsah každé části textu by měl být navozen jejím titulkem. Téma je poté obvykle členěno na další (nižší) úrovně textu, které uvádí dílčí témata. V rámci podkapitol rozvíjejí konkrétní myšlenky jednotlivé odstavce. V obecném pohledu platí, že každý odstavec by měl být věnován jedné konkrétní myšlence. S ohledem na čtivost a srozumitelnost textu je nutné věnovat pozornost i stavbě textu, zejména rovnováze v délce vět. Střídání krátkých i delších vět, případně souvětí. Text musí zůstat v každém případě srozumitelný a neustále musí sledovat naplnění cíle práce. To znamená v logickém sledu jednotlivých kapitol až odstavců rozvíjet argumenty, které odpovídají na stanovené otázky a směřují k závěru práce. Jakkoli autor vyjadřuje v textu práce svůj názor, vždy by měl používat objektivně laděný projev a nesklouzávat k expresivním, byť třeba originálním a zábavným výrazům. Semestrální práce má rovněž svou formální strukturu a náležitosti. K nim patří zejména: •

Titulní stránka s uvedením titulu semestrální práce, jménem autora a garanta stáže a také identu a názvu předmětu, v jehož rámci byl text zpracován.

•

Obsah.

•

Seznam tabulek, obrázků a grafů (pokud to je vhodné).

•

Úvod.

•

Text (jednotlivé kapitoly).

•

Závěr.

•

Seznam zdrojů.

•

Seznam příloh (pokud to je vhodné).

Úvod semestrální práce definuje vlastní téma práce, čemu přesně se autor bude věnovat. Uvádí také cíl práce, kterého má být dosaženo. Ve stručné podobě představuje tematické zaměření jednotlivých kapitol a předkládá tak čtenáři ve stručné podobě logickou strukturu práce. Je zde také prostor pro uvedení všech mimořádných okolností, které se týkají zpracování textu, metod práce, okruhu zdrojů a případně také průběhu stáže samotné.

!

46

Vlastní text potom rozvíjí naplnění cíle práce v jednotlivých etapách (kapitolách) textu. Na rozsah a způsob naplnění cíle práce následně odpovídá závěr. Závěr práce přináší syntézu dílčích informací a závěrů obsažených v předchozím textu. Také jsou stanovena pravidla pro formální úpravu vložených objektů, jako jsou grafy, tabulky, schémata, obrázky a další. Každý z objektů je zarovnán vždy na střed stránky. Nad objektem je uvedeno o jaký druh se jedná, je mu přiřazeno pořadové číslo v dané kategorii a také je uveden popis obsahu (například: Graf 1. Vývoj objemu exportu v letech 2005-2010, v mil. USD a v %). Pod každým objektem je také uveden odkaz na zdroj informací. V případě vlastního zpracování na základě shromážděných informací se uvádí výraz „vlastní zpracování“, případně „zpracováno na základě…“. Popisky objektů jsou uváděny menší velikostí písma, obvykle 10 nebo 11. Práce zpracovávaná v českém jazyce by měla mít i tyto objekty a jejich obsah přeloženy do stejného jazyka. Používá se jednoduché řádkování. Tabulky i další objekty by měly mít v celé práci stejný formát, tedy měly by vypadat, pokud možno stejně. Do vlastního textu je dále možné vkládat pouze objekty, jejichž rozsah není větší než jedna stránka textu. Větší objekty, podobně jako třeba celé dokumenty nebo rozsáhlé výňatky je nutné uvést do přílohy. Jakékoli vložené objekty či přílohy musí mít jasně deklarovanou vazbu k textu. To znamená, že v textu se musí objevit odkaz na takové objekty nebo přílohy, případně jakýkoli komentář k jejich obsahu. Velmi důležitá, ať už z hlediska formálního nebo obsahového je i závěrečná kontrola textu. V ideálním případě by tuto kontrolu měla provést nezúčastněná osoba. Před odevzdáním hotového dokumentu do odevzdávárny v ISIS je nutné se přesvědčit, že práce obsahuje všechny části, které má mít a že splňuje všechny předepsané požadavky. To se týká například jednotného formátování textu, způsobu úpravy vložených objektů, formátování odstavců a zarovnání textu, jednotného stylu nadpisů, ale i poznámek pod čarou. Nová stránka by rovněž neměla začínat posledním řádkem odstavce nebo uvedením zdroje k objektu prezentovanému na předchozí stránce práce. Naopak jako

!

47

poslední údaj na konci stránky se nesmí objevit jakýkoli nadpis, za kterým není ještě alespoň pět řádků textu. S ohledem na formální stránku je nutné dodržet začátek nové kapitoly na nové stránce. Jinou dimenzi představuje kontrola souznění titulu semestrální práce a jejího obsahu. Titul, ale ani úvod práce nemůže slibovat nic, co se následně neobjevuje v samotném textu. I z tohoto důvodu se obvykle finální verze úvodu zpracovává na konci celého procesu společně se závěrem práce.

3.4 ZDROJE, CITACE A SEZNAM LITERATURY Zdroje Otázka kvalitních zdrojů je zásadní jak při psaní kvalifikačních prací, tak i semestrálních prací. Povaha obou prací se ovšem mírně odlišuje. Zatímco v případě klasických kvalifikačních (zejména bakalářských) prací výrazně převažuje část teoretická, u semestrální práce by tomu mělo být opačně. Stěžejní pasáží by se měla stát část praktická, která ztělesňuje činnost studenta v konkrétní firmě či organizaci. Zde bude student s největší pravděpodobností čerpat i většinu informací. Navzdory výše uvedenému by ovšem nebylo záhodno problematiku zdrojů opomíjet. Kde tedy čerpat kvalitní informace? V jednoduchosti lze říci, že by se vždy mělo jednat o kvalitní odborné prameny. Velkou zárukou spolehlivosti jsou statistická data oficiálních národních či mezinárodních institucí, jako jsou statistické úřady, centrální banky či agencie OSN. S ohledem na bezplatné, volně dostupné zdroje lze jistě doporučit tzv. KOUMES

–

Katalog

Online

Užitečných

Materiálů

Ekonomických

& Společenských (http://www.econlib.cz/odkazy/). Ten provozuje ECONLIB, což je virtuální ekonomická knihovna, provozovaná společně Centrem informačních a knihovnických služeb Vysoké školy ekonomické v Praze (CIKS) a knihovnou CERGE-EI. !

48

Odbornější, a tím pádem (ve většině případů i kvalitnější) zdroje nejsou většinou volně dostupné. Přístup je však studentům VŠE zajištěn přes Centrum informačních a knihovnických služeb Vysoké školy ekonomické v Praze (CIKS), jelikož je VŠE předplatitelem mnohé řady významných databází. Základním odkazem je zde http://www.vse.cz/zdroje/, kde studenti naleznou jak specializované či faktografické zdroje, tak i citační rejstříky. Webové dokumenty, příp. zdroje dostupné pouze na internetu v současnosti převažují. I tyto zdroje však musí být odborné, ověřené a spolehlivé. Pozor zejména na stránky, jejichž autor a původ je nejasný (sem patří i Wikipedia). Zdroje by měly být rozmanité. Vzhledem k tomu, že je někdy těžké posoudit objektivitu a spolehlivost jednotlivých zdrojů, doporučujeme používat v jednotlivých oblastech zkoumání více zdrojů a na základě nich si vytvořit vlastní pohled/názor, resp. shrnout většinový názor. Není vhodné v práci používat jen zdroje, které potvrzují autorovu představu/názor na dané téma. Pro větší objektivitu je třeba uvádět i alternativní teze a pohledy, kritiky apod. Citace Problematika citací se týká obecně celého semestrální práce, nicméně ze své podstaty bude studenty primárně více řešena v části teoretické. To ovšem neznamená, že část praktická by byla prosta citací. Všechny použité zdroje musí být uvedeny v přehledném (strukturovaném) seznamu literatury na konci práce. Na zdroje musí být průběžně odkazováno v textu, tzn., musí být citovány! Odkazy na literaturu/citace jsou krátkou formou bibliografického záznamu, která slouží: •

K rychlé a přesné identifikaci dokumentu, ze kterého autor vybral a použil data, statistiky, citát, parafrázovanou myšlenku apod.

•

K přesnému určení umístění citátu, parafrázované myšlenky v rámci zdrojového (citovaného) dokumentu (platí pouze, pokud jsou v odkazu uvedeny povinné údaje, včetně čísla strany).

!

49

•

K ochraně autorských práv, tj. práv autorů jednotlivých zdrojů, na něž se odkazujete.

•

Jak pro autora (může se ke zdrojové myšlence snadno vrátit jedině, pokud je přesně označena), tak pro čtenáře práce (pokud si chce zkoumanou problematiku prohloubit a vrátit se k původním zdrojům).

Dvě hlavní formy citací (upravují speciální normy ČSN ISO 690, 690-2): •

Průběžné poznámky pod čarou (přehledné, na konci každé strany, vhodné i zkrácené verze, číslované), možné i jako vysvětlivky (tzn. na konci oddílu nebo celé práce).

•

Tzv. harvardský systém využívající první údaj záznamu/autora nebo publikující instituci a rok vydání (v závorkách, přímo v textu), podrobné údaje jsou uvedeny v závěrečném seznamu literatury v částečně jiném pořadí. Příklady viz dále.

Oba způsoby jsou dle citační normy možné, v monografiích i vědeckých časopisech se stále více využívá harvardský systém. U semestrálních prací doporučujeme

prodiskutovat

použití

jednoho

z

uvedených

systémů

s vedoucím práce. Důležité je sladit způsob odkazování v celé práci, tj. nekombinovat uvedené možnosti. Je třeba používat stejný způsob odkazování i u uvádění zdrojů u tabulek, grafů atd. Podrobněji viz např. Nová citační norma ČSN ISO 690:2011 – Bibliografické citace

–

on-line

příklady

na

v Praze: http://ciks.vse.cz/citace/ nebo

stránkách

na

jiných

knihovny

vhodných

VŠE

stránkách,

např. https://sites.google.com/site/novaiso690/metody-citovani. Kdy je třeba odkaz v textu uvést? Tam, kde se vyskytují: •

Čísla (statistiky), konkrétní data, převzaté definice.

•

Doslovné

citace

cizího

autora

v uvozovkách).

!

50

(ty

musí

být

navíc

uvedeny

•

Parafráze a reformulace textů jiných autorů (tj. převedení cizích myšlenek do vlastních slov, přičemž se nemění význam původního textu).

•

Tzn. všude tam, kde nečerpáte „z vlastní hlavy“!

Práce bez odkazů/citací a přitom využívající cizí zdroje = plagiát?! •

Pokud semestrální práce neobsahuje žádné odkazy/citace nebo neadekvátní počet (závisí na charakteru textu, nelze obecně vymezit „vhodný počet“), měla by být vedoucím práce vrácena k doplnění.

•

Příliš mnoho citací nebo parafrází také není vhodné, protože může poukazovat na nedostatek vlastní analýzy a pouhé přebírání cizích myšlenek.

•

Hodnocení práce se zdroji (tj. nejen struktura a kvalita zdrojů, ale i odkazování) je jednou ze součástí

celkového

hodnocení

semestrální práce. •

Pokud autor v práci uvádí cizí myšlenky bez uvedení odkazu na zdroj, vystavuje se nebezpečí neobhájení práce a zároveň postihu ze strany disciplinární komise FMV (jelikož jde o hrubé porušení etických pravidel akademické práce).

Na základě výše uvedeného lze tedy doporučit následující: •

Odkazujte a citujte důsledně hned, jakmile začínáte psát.

•

Odkazy slouží i pro Vaši orientaci ve zdrojích, k nimž se můžete lépe vracet.

•

Doplňování odkazů až v pozdějších fázích psaní je náročné časově, některé důležité zdroje mohou být i opomenuty.

Příklady odkazování v textu/citování pomocí poznámek pod čarou: Poznámky pod čarou mohou být ve standardizované, kompletní podobě (tj. celý záznam a kompletní informace – tak, jak jsou uváděny v seznamu literatury – viz výše) nebo ve formě zkrácené (tj. v první poznámce pod čarou z určitého zdroje je uvedena kompletní informace a v poznámkách následujících ze stejného zdroje jen některé údaje). V jedné poznámce pod čarou může být uvedeno více zdrojů. Vhodné je ale zdroje rozdělovat, aby měl autor i čtenář snadnější orientaci v původních !

51

zdrojích (pokud je v poznámce více zdrojů, je nutno hledat původní myšlenku v několika zdrojích najednou). Není vhodné uvádět poznámku pod čarou k nadpisům jednotlivých kapitol s tím, že daná kapitola je celá zpracována na základě jednoho zdroje. Jak bylo uvedeno výše, zdroje mají být rozmanité, není vhodné založit delší text pouze na 1 zdroji. V poznámkách pod čarou je možné uvádět jak odkazy na literaturu, tak vysvětlující a doplňkové informace, které nejsou pro text zásadní, jsou mimo hlavní téma apod. Údaje v poznámkách pod čarou mají stejnou podobu jako seznam literatury (tj. musí obsahovat stejné náležitosti, viz dále) + je upřesněno číslo strany, z níž autor čerpá. U interní firemních dokumentů: Zvláštností semestrálních prací je dozajista vysoká míra kooperace s podniky či institucemi, kde student působí v rámci praxe. Ty jsou častým (a často také jediným) zdrojem informací pro praktickou část práce. V mnoha případech se ovšem jedná o informace neveřejného charakteru. Pokud firma či instituce svolí s využitím dat či jiných interních informací v semestrální práci, doporučuje se následující způsob citace: V textu kvalifikační práce: Čistý zisk společnosti za rok 2014 činil 83 mil. Kč (Jan Novák 2015, s. 3). V seznamu literatury: Jan Novák (1999). Finanční přehled 2015. Prezentace PowerPoint. Firma ABC. Praha. Seznam literatury – základní požadavky a příklady Seznam literatury (uváděný na konci semestrální práce) musí zahrnovat kompletní

a

přesné

údaje

o

jednotlivých

použitých

zdrojích

v předepsaném pořadí a podobě (viz příklady dále). V seznamu literatury musí být uvedeny jen ty zdroje, které autor v semestrální práci opravdu využil. V seznamu literatury musí být uvedeny veškeré zdroje a statistiky, na něž je v textu odkazováno v poznámkách pod čarou, v grafech nebo tabulkách apod. Seznam zdrojů se uvádí v abecedním pořadí, zdroje jsou

!

52

číslovány, je možné je členit dle typu publikace (monografie, články z odborných časopisů, elektronické zdroje apod.). Příklad seznamu literatury na konci semestrální práce – při odkazování pomocí poznámek pod čarou (u tzv. harvardského systému je třeba uvádět za tvůrcem rok v závorkách, až poté následuje název díla a další povinné údaje): 1. OECD. OECD Economic Survey – Japan 2011. Paříž: OECD, 2011. ISBN 9264-16007-8. 2. ROSENBLUTH, F. M. Japan in 2010: Messy Politics but Healthier Democracy. Asian Survey, Vol. 51, No. 1, s. 41-53. ISSN 0004-4687. 3. SALSBERK, B. – CHANDLER, C. – CHHOR, H. (2011). Reimagining Japan: The Quest for a Future That Works. VIZ Media, 2011. ISBN-13: 9781421540863. 4. STATISTICS BUREAU. Statistical Handbook of Japan. [Online.] Statistics Bureau and Statistical Research and Training Institute, 2012. [cit. 5.9.2012.] Dostupné z: http://www.stat.go.jp/english/data/handbook/index.htm. Doporučené, rozšiřující zdroje: http://ciks.vse.cz/citace/ BERNÁTOVÁ, O., SKŮPA, J. Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 0197) platné od 1. dubna 2011. [Online.] Portál Citace.com, 2012 [cit. 7.12.2012.] Dostupné z http://www.citace.com/soubory/csniso690interpretace.pdf. FIRSTOVÁ, Z. Nová citační norma ČSN ISO 690:2011 - Bibliografické citace. [Online.]

[cit.

7.12.2012.]

Dostupné

z

https://sites.google.com/site/novaiso690/home.

3.5 ODEVZDÁNÍ A OBHAJOBA SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Odevzdání semestrální práce Před finálním odevzdáním semestrální práce doporučujeme provést kontrolu všech podstatných částí práce, nejlépe podle připraveného seznamu: •

!

obsah 53

•

nadpisy

•

číslování tabulek a grafů

•

provázanost (i formální) jednotlivých částí práce

•

seznam literatury

•

přílohy

Ve formální závěrečné úpravě pak je práce vložena do ISIS a v písemné podobě odevzdána vedoucímu (garantovi) praxe nebo stáže. Termín odevzdání semestrální práce je stanoven po domluvě s garantem dané praxe. Náležitosti

odevzdání

kvalifikační

práce: Semestrální práce se

odevzdává primárně v elektronické podobě, a to vložením do Odevzdávárny, kterou pro danou praxi otevírá v ISISu garant praxe. Současně doručí student garantovi praxe i výtisk semestrální práce. Obhajoba semestrální práce Garant semestrální práce má v procesu její tvorby i při závěrečném hodnocení zásadní postavení. Jeho úlohou je metodicky studenta vést po celou dobu zpracování projektu. Napomáhá primárně k adekvátní volbě tématu, které v sobě vhodně kombinuje jak teoretické, tak i praktické aspekty. V průběhu tvorby se studentem pravidelně komunikuje a poskytuje mu zpětnou vazbu. Obhajoba semestrálního práce probíhá v domluvený termín během zkouškového období (výjimečně před nebo po něm), a to za účasti garanta praxe a alespoň jednoho dalšího akademického pracovníka. Na závěr praxe musí organizace vystavit písemné pracovní hodnocení studenta, tzv. hodnotící formulář studenta na praxi. Student poskytne organizaci tento formulář. Zodpovědný pracovník organizace/gestor předá studentovi vyplněný formulář v zalepené a orazítkované obálce. Hodnocení student přinese s sebou na obhajobu semestrálního práce. V rámci obhajoby prezentuje student projekt, který zpracoval, ale také činnost, kterou u dané firmy či instituce vykonával. Druhé zmíněné kritérium hodnocení je velice podstatné a je také přímo napojeno na hodnocení, které komise obdrží v zalepené obálce od příslušné firmy či

!

54

instituce. Student by měl být schopen osvětlit, jakou přidanou hodnotu měla jeho pracovní stáž pro zaměstnavatele a jakou pro něj. Tato část by měla být podstatná v celém hodnocení. Po samotné prezentaci semestrálního práce a příslušné činnosti si komise bez účasti studenta prostuduje hodnocení od firmy či instituce a dohodne se na celkovém hodnocení, které následně studentovi s odůvodněním oznámí. Hodnotící formulář studenta na praxi je následně garantem praxe postoupen dále a archivován.

!

55