magazín nejen o Linuxu LinuxEXPRES

magazín nejen o Linuxu | LinuxEXPRES

04 | obsah

LinuxEXPRES 2/2004 Obsah editorial obsah novinky Aktuality a zprávy z Linuxu Zajímavosti ze světa open source

distro Slackware 10 (Petr Vojnar)

open source Inkscape 0.40 (Svatopluk Vít) Xfce 4.2 beta (Petr Krajča) Shorewall 2.0 (Lukáš Zapletal)

reportáž InstallFest 2004 (Petr Koloros)

rozhovor Antonín Mička

příloha Fedora Core 3 (Lukáš Zapletal) Hvězda mezi tučňáky (Vlastimil Ott)

business Drážní inspekce (Ing. Michal Miklenda)

praxe Síťové nástroje v Linuxu (Bohdan Milar)

servery PostreSQL 8.0 (Pavel Císař) MySQL 4.1 (Adam Rambousek)

hardware Palm Zire 72 a Linux (Lubomír Čevela)

hry Fish Fillets NG, Tuxracer (Martin Janíček) Neverball, Tuxkart (Martin Janíček)

internet recenze knih okénko do oken tiráž

03 04 05 08

Obsah CD OpenOffice.org 1.1.3 Aktuální verze pro Linux i Windows s velkým množstvím šablon a taháků ze serveru OpenOffice.cz. OpenClipart Kolekce „svobodných“ obrázků nejen pro balík OpenOffice.org.

11

Cedega Časově omezená verze emulátoru Windows s DirectX firmy Transgaming.

18

Half Life Demo Demovezre veleúspěšné hry fungující pod programem Cedega včetně datadisku Opposing Force.

22 23 31 34 37 42 44 47 48 49 50

Half Life 2 Video Ukázka z nejnovějšího titulu firmy Valve ve formátu QuickTime. Fish Fillets NG Plná verze skvělé logické hry pro Linux od tvůrců hry UFO: Aftermath. Je spustitelná přímo z CD, stačí spustit skript v kořenovém adresáři disku. Ostatní Ovladače pro videokarty, hry, aktuální Mozilla, Firefox a Thunderbird pro Linux i Windows.

Co to je URL článku? Každému článku publikovanému v časopise přidělíme URL, které budete moci zadat do prohlížeče. Velmi snadno se tak dostanete na stránku článku, kde najdete jednak doplnění, další materiály ke stažení, odkazy (abyste je nemuseli přepisovat z časopisu), příklady či výpisy kódu, případná errata a hlavně hodnocení článku a diskuzi. Vy rozhodnete o tom, jestli bylo dané téma vhodné a zda bylo kvalitně zpracované. Měsíčník příznivců Linuxu ISSN 1214-8733, MK ČR E15469

LinuxEXPRES | magazín nejen o Linuxu

novinky | 05

Nový archivátor – 7-ZIP Nedávno vznikl nový datový formát pro komprimaci dat (http://www.7-zip.org). Jeho implementace fungovala nejprve pro systém MS Windows, ale už je na světě i utilita pro unixové systémy (http://p7zip.sourceforge.net). Hlavním motivem vzniku byl fakt, že dosavadní formát zip byl omezen hranicí 4 GB. Ve srovnání s jinými algoritmy není ani pomalejší ani žádným jiným způsobem omezený. Existuje mnoho formátů pro komprimaci dat, některé jsou typické pro platformu

Open source zraje MS Windows (zip, rar), jiné pro unixové platformy (bzip, bzip2, tar, gzip atd.). Některé jsou zatížené licencí, jiné jsou příliš pomalé, mají špatný kompresní poměr či jsou staré a nepodporují tudíž např. velké soubory či šifrování. 7-ZIP by měl všechny tyto nedostatky odstraňovat a měl by se stát novým standardem pro komprimaci dat. V současnosti existuje pro Linux pouze (neoficiální) verze pro příkazovou řádku, vznik přístupného uživatelského rozhraní lze očekávat velice rychle.

Sbírkotvůrce Pokud hledáte šikovný program pro správu svých sbírek, potom se zaměřte na Tellico – http://www.periapsis.org/ tellico/, dříve Bookcase. S jeho pomocí si uděláte pořádek ve svých sbírkách hudby, knih, etiket, vína a kdovíčehoještě. V programu lze totiž transparentně přidat vlastní typ sbírky a pak už stačí jen ji plnit daty.

výstupního formátu široké. I vzhled záznamu v okně programu uzpůsobit pomocí CSS stylu.

Oprava poškozených médií

A jaké je praktické využití? Pokud se nosič poškodí (autoři jej například


Ovladače pro karty Intel PRO/ Wireless 2100 Dlouho očekávané ovladače pro síťová zařízení Intel byly 15. 11. 2004 konečně vydány. Projekt byl několikrát dementován, poté přiznán, pak zastaven, poté slíbeno jeho brzké dokončení, potom opět pozastaven. Ovladač je možné stahovat z adresy ipw2100.sourceforge.net/.

Solaris zdarma Firma Sun Microsystems plánuje uvolnění svého unixového operačního systému Solaris 10 zdarma. Každý, kdo se na stránkách Sun zdarma zaregistruje, bude moct Solaris používat na procesorech x86. Nejedná se ale o úplné poskytnutí: Sun bude vyžadovat roční poplatek za opravu chyb a technickou podporu.

Venezuela goes Linux

Program nevyžaduje k běhu SQL databázi, veškerá data ukládá do XML souborů, se kterými lze lehce manipulovat. Export funguje do HTML, ale vzhledem k použití XSL šablon jsou možnosti

Narazili jsme na velice zajímavý a praktický projekt, který může ušetřit mnoho vypadaných vlasů. DVDDisaster http://www.dvdisaster.com uvedl do praxe jednoduchou myšlenku. Po vypálení CD nebo DVD se pomocí utility vytvoří speciální soubor s popisem dat a kontrolními součty. To není nic nového, každé médium takové záznamy má (jsou v režii souborového systému). DVDDisaster ale tyto algoritmy zdokonaluje a vytvořený soubor se zaměřuje na menší úseky datového nosiče. Proto také dosahuje soubor s tímto kontrolním součtem pro DVD až sedmi set megabajtů.

Britská instituce Office of Government Commerce (OGC) vydala studii, jejíž závěr vyplývá kladně pro open-source software. Dle zprávy je software s otevřeným kódem důvěryhodný, a především levnější. To je také hlavní důvod jeho nasazení v britských úřadech. Nemá ovšem nahradit stávající systémy. Pozoruhodným argumentem je fakt, že open source má také ekologický aspekt – prodlužuje životnost hardwaru.

Venezuelský parlament začal debatu na téma zavedení open-source do státních a vládních institucí. Debata probíhá zejména s ohledem na oblasti exekutivy, legislativy, zákonodárství, školství a volební systém. Vše by mělo být samozřejmě ztělesněno GNU/Linuxem.

Velká trojka se shodla

poškrábali dnem skleněné láhve), DVDDisaster je schopen pomocí souboru s kontrolním součtem rekonstruovat až o 10 % procent více dat, než zvládne klasický postup prováděný mechanikou při čtení. Pro někoho to možná není příliš, ale kdo už něco podobného zkoušel, ví, že každý důležitý bajt má cenu zlata.

Firmy Sun Microsystems, IBM a Microsoft se shodly na společném doporučení ohledně otevřeného formátu pro výměnu dat v EU. Ten by měl vycházet z formátu OpenOffice.org 2.0, ale musí být před tím standardizován dle ISO. Jednání iniciovalo sdružení TAC – Telematics between Administrations Committee, orgán Evropské unie.

Samozřejmě je nutné vytvořit kontrolní soubor ihned po vypálení média, později už to nemá smysl. Další nevýhodou je také prostorová náročnost těchto souborů, ale na druhou stranu není dnes několikasetmegabajtový soubor ničím zvláštním a ceny harddisků jsou nízké. Proto se tato utilita hodí na místa, kde jde o data především.

Novinky Dvě hlavní události mezi novým softwarem: Fedora Core 3 (více v recenzi) a Mozilla Firefox 1.0 (najdete spolu s balíkem a programem Thunderbird 0.9cs na přiloženém CD). Server mozilla.org byl dlouhou dobu přetížen a statistiky lámaly rekordy. Málo platné, svět objevil svou hvězdu. O Firefoxu můžeme zhusta číst už i na serverech nevěnujících se informačním technologiím.

14 | open souce Instalace Xfce je součástí většiny běžných distribucí jako alternativní prostředí, zejména jako náhrada za KDE nebo GNOME. Instalace z balíčků by proto neměla činit větší problémy. Pokud máte ve zvyku kompilovat si programy sami, budete to mít mírně složitější. Jak jsem již naznačil, je Xfce modulární a možná až příliš. Celé prostředí se skládá ze čtyř základních balíčků, které je potřeba kompilovat v určitém pořadí, a pak z dalších rozšiřujících modulů. Dohromady to ve verzi 4.0.6 činí 22 balíčků! Lze to vyřešit jednoduchým skriptem, který by pro mírně zkušené uživatele neměl být problém. Od verze 4.2Beta je k dispozici i grafický instalátor (viz odkazy), který se postará o správné pořadí při kompilaci. Má však jednu menší chybičku, kvůli níž je prakticky nepoužitelný – chybí program pro odinstalování, ale to by se mělo podle vývojářů do budoucna změnit. Po úspěšné instalaci už stačí jen obligátní ln -s /etc/X11/xinit/ xinitrc.xfce ~/.xinitrc pro změnu prostředí, restartovat X Window System a můžeme se těšit z nového prostředí. Jen podotknu, že je potřeba mít nainstalované knihovny GTK+ 2.0.6 nebo novější, libxml2 a pro ruční překlad pak pkg-config. Všechny tyto knihovny by měly být součástí většiny současných distribucí, tudíž by to nemělo činit nějaké výrazné komplikace. Pokud byste chtěli vyzkoušet Xfce, bez instalace je tu ještě možnost stáhnout si Xfld (www.xfld.org), kde jako prostředí je právě Xfce.

Co to umí? Xfce nabízí vše, co se od desktopového prostředí pro unixy očekává – správce oken (window manager) s podporou několika ploch, panel ke spouštění aplikací, do kterého jdou vkládat další aplikace (kupříkladu hodiny, informace o zatížení procesoru, atd. – něco na způsob appletů z GNOME, KDE nebo Window Makeru) a samozřejmě panel pro přepínání mezi aplikacemi. A k to-

mu navíc správce souborů XFFM. Mnohým možná bude chybět tlačítko „Start“, známé z KDE nebo GNOME a možnost umístit na plochu ikony. Tyto vlastnosti jsou plně nahrazovány funkcí panelu s aplikacemi a dostupnost „hlavního“ menu je řešena přes pravé tlačítko myši, třeba jako ve Window Makeru. Pro někoho možná nezvyklé ovládání může přinést určité zvýšení produktivity práce – je přece jenom rychlejší kliknout pravým tlačítkem nad plochou, než zdlouhavě přejíždět myší do levého dolního rohu. Omezení vkládat ikony ke spouštění aplikací pouze do panelu zase přináší „úhlednou pracovní plochu“ pro každého. Určitě znáte ve svém okolí pár osob, u nichž je pracovních plocha jen změtí ikon programů, které nikdy nepoužily. Pokud na tlačítku „Start“ vážně trváte, vyčkejte na další verzi, tam by se již mělo objevit. Celý systém lze velmi snadno rozšiřovat o další funkce, zejména pak o různé pluginy do panelu. Vřele doporučuji doinstalovat si balíček z projektu Goodies for Xfce (xfce-goodies.berlios.de), získáte tak spoustu užitečných funkcí – přepínání klávesnice, informace zatížení sítě a chcete-li, tak i předpověď počasí.

Ovládání a vzhled Ovládání se drží zažitých kolejí a nijak výrazně nevybočuje. Pokud chcete, můžete si většinu věcí nastavit dle libosti. Některá nastavení jsou bohužel k dispozici pouze ve formě textových souborů jako třeba klávesové zkratky. Pokud kliknete na plochu pravým tlačítkem, dostanete nabídku programů ke spuštění – terminál, WWW prohlížeč, správce souborů a samozřejmě spouštěč jiných programů. Pod prostředním tlačítkem se pak skrývá nabídka právě běžících aplikací. Takovou libůstkou je přesun oken mezi plochami pouhým chycením a přetažením v panelu ploch. Vzhled potěší všechny hračičky. Opět lze nastavit vše do těch nejmenších detailů, od dekorací oken přes témata plochy až po ikony. Předem je na-

chystáno velké množství témat, které kromě Xfce můžou připomínat i jiná prostředí, například MacOS, BeOS, KDE, pro extrémisty pak Windows XP nebo 95. Asi každý, kdo si nainstaluje nové prostředí, a je jedno, jestli je to Xfce, KDE, GNOME, nebo Window Maker, si pár minut, někdy spíše hodin, pohraje s nastavováním barev, ikonek a podobných detailů, aby právě ten jeho desktop vypadal co nejlépe.

Konfigurace Jak jsem se již zmínil, spoustu věcí lze nastavit. Máte k tomu dvě možnosti, buď nad daným objektem, jehož vlastnosti chcete upravit, stisknete pravé tlačítko a zvolíte Vlastnosti, nebo si můžete spustit Správce nastavení, něco na způsob KDE Control Center nebo Ovládacích panelů z Windows, kde jsou všechna nastavení pěkně pohromadě. Ke Správci nastavení se dostanete například z hlavního panelu nebo přes stisk pravého tlačítka na ploše. Nastavovaní je velmi intuitivní. To, jestli panel s aplikacemi má být nahoře, dole vlevo, či vpravo, či se má skrývat, nebo ne, jaké dekorace by měla mít jednotlivá okna, kam umístit nadpis, je asi hodně individuální, proto se tu zmíním jenom o některých vlastnostech. Při práci s pozadím asi potěší podpora alfa-kanálu (částečná průhlednost) u obrázků. V případě, že máte nějaký jednoduchý obrázek pracující s alfa kanálem, může být i ve stupních šedé, lze měnit barvu obrázku jen změnou barvy pozadí. Stačí si vzít některé z předdefinovaných tapet s logem myšky a vyzkoušet si, která barva plochy vám bude nejvíc vyhovovat. Další pěknou vlastností je schopnost přecházet plynule mezi jednotlivými plochami – tlakem myši na okraj plochy nebo přetažením okna. Tyto vlastnosti je nutné zapnout v části Správce Oken-Pokročilé. Abych nepěl jen samou chválu, musím říct, že v jednom mě Xfce velmi zklamalo. Jedná se o naprostou absenci editoru menu. Úprava menu se provádí prostou editací XML souboru ~/.xfce4/


open source | 15

Shorewall 2.0 Firewall snadno a rychle Lukáš Zapletal

Shorewall není žádný server nebo démon, je to jen sada skriptů a konfiguračních souborů – jakmile aktivuje danou sadu pravidel, je hotovo. O všechno ostatní se stará jádro Linuxu. Shorewall 2.0 je určen pro jádra 2.4 a 2.6 a nedá se tedy použít pro starší verze, které neobsahují netfilter/iptables. To jen pro upřesnění, vrhněme se na stručný praktický návod. Stáhněte si balíček pro svou distribuci a nainstalujte ho. Já používám systémy Gentoo a Mandrake, takže bych provedl příkazy emerge shorewall (resp. urpmi shorewall). Balíček je závislý na programu iproute, takže si jej instalační program stáhne také (zřejmě ale bude již nainstalovaný). Alternativou k binárním balíčkům je samozřejmě kompilace – v případě Shorewall se ale žádná nekoná. Tarball stačí totiž jen rozbalit a spustit skript install.sh (přečtěte si raději README, v některých případech musíte nastavit několik proměnných v prostředí). Změňte aktuální adresář na /etc/shorewall, uvařte si hrnek kafe a jdeme na to. Netfilter rozlišuje mezi třemi zónami – Internetem (net), lokální sítí (loc) a demilitarizovanou zónou (dmz). Firewall funguje pochopitelně i na počítačích se třemi síťovými kartami. My se však budeme věnovat možnosti s jednou kartou – chceme ochránit svůj veřejný počítač/server jen před útoky z jedné sítě (Internetu). Ještě jednu zónu jsem vám zatajil – je jím samotný firewall jako takový a značí se fw. Tyto tři zóny najdete nadefinovány v souboru zones (připomínám, že jsme v adresáři /etc/shorewall). Pokud tam není žádný soubor, nebo takový adresář neexistuje, najdete jej v umístění /usr/share/doc/shorewall/ default-config – překopírujte si


jej. Konfigurace začíná nastavením politiky v souboru policy, což je politika (plán) celého firewallu. Tento soubor má samozřejmě jednoduchý textový formát a je v něm implicitně nastaveno chování: a) z vnitřní sítě (loc) do Internetu (net) vše povoleno; b) opačným směrem vše ignorováno; c) všechno ostatní zamítnuto. Do souboru policy je vhodné umístit (tzn. odkomentovat) také pravidlo fw net ACCEPT, které praví: „Z firewallu (fw) na Internet (net) je přístup povolen (ACCEPT).“ Na serverech sloužících pouze k účelu filtrování a ochrany by se správně nemělo ani pracovat ani instalovat jiné služby, než je právě firewall (snad kromě proxy serveru). Pokud tak neučiníte, pak se jen stěží ze své pracovní stanice dostanete na Internet – a to nechcete. Pro naše účely linuxové stanice můžeme ještě v souboru politiky změnit výskyt loc za net (soubor zones) a následně zrušit (například komentářem) zóny loc a dmz (soubor zones). Jinak nás totiž bude Shorewall při každém startu varovat, že máme sice nadefinovány tyto dvě zóny, ale v žádném pravidle se neuplatňují a jsou tedy zbytečné. Máte nakonfigurovánu politiku, to by ale nestačilo. Chcete například povolit na svém stroji či www serveru příchozí poštu a ssh (porty 80, 25 a 22). Tohoto docílíte nadefinováním pravidel. Ta se zapisují do zvláštního souboru jménem rules – vůbec celý systém konfigurace je velmi přehledný a až trapně jednoduchý. Ještě předtím však musíte přiřadit jednotlivým zónám síťová rozhraní. V našem případě konfigurujeme stanici s jednou síťovou kartou eth0, vložte tedy do souboru interfaces řádku net eth0

Už vás někdy napadnul hacker? Zřejmě ne. A chcete si to vyzkoušet? Tuším, že také ne. Je dobré se chránit, protože po Internetu se pohybují nejen podivná individua, která by mohla mít zájem získat nějaké informace z vašeho počítače nebo prostě jen ukojit svoji touhu, ale také různé červy a viry. Kdoví, jeden z nich může být naprogramován „na míru“ nějaké z vašich veřejně přístupných síťových služeb. Systém Linux obsahuje přímo v jádře firewall, který se dá ovládat pomocí příkazu iptables. Tento program má však mnoho parametrů a uživatel (správce) musí zajistit, aby byly po každém startu tyto příkazy (také se jim říká pravidla) volány, a to korektně (nejlépe ve správném pořadí). Mnoho distribucí proto nabízí vlastní „udělátka“, pomocí kterých je možno „naklikat“, co je potřeba – zejména v situacích s jedním síťovým zařízením (pracovní stanice) totiž není vhodné studovat manuálové stránky a hledat na Internetu. Jestliže ale často měníte distribuce, nepoužíváte taková „klikátka“ nebo je prostě vaše oblíbená distribuce nemá (Gentoo, Debian, Slackware), musíte si firewall nakonfigurovat ručně. Na pomoc si můžete vzít Shoreline Firewall, zkráceně Shorewall.

Odkazy: www.shorewall.net Domovská stránka projektu sf.net/projects/shorewall Informace pro vývojáře

URL článku: http://www.linuxexpres.cz/04d2

16 | open souce

detect dhcp, která říká: „K zóně Internet přiřaď zařízení eth0, broadcast adresu si detekuj automaticky, jo a bacha, používám DHCP!“ Nyní již můžete vesele definovat pravidla v souboru rules. Na první řádek umístěte výjimku pro webový server: ACCEPT net fw tcp 80. Význam je nasnadě: „Akceptuj pakety z Internetu směřující na firewall protokolem TCP s cílovým portem 80.“ Analogicky to proveďte pro poštu, ssh a vůbec všechny služby, které chcete povolit. V nové verzi 2.0, která se objevila teprve nedávno, existují předdefinovaná pravidla, která vám ještě více usnadňují konfiguraci. V souboru /usr/share/ shorewall/actions.std najdete mnoho hodnotných pravidel, která můžete ihned využít. Předdefinována jsou nejen ta jednoduchá (např. povolení služby www nebo pošty), ale i složitější (VNC) čítající rozsahy portů nebo celou sadu pravidel. Příklad konfigurace by mohl být: AllowPing AllowSSH AllowSMTP AllowWeb

net net net net

fw fw fw fw

Čeká vás spuštění Shorewallu, ale ještě předtím editujte soubor shorewall.conf. Přepněte volbu IP_FORWARDING na Off, protože implicitně je Shorewall nastaven na dvouzónový firewall s IP forwardingem. Nyní stačí firewall spustit pomocí příkazu /etc/init.d/shorewall start (Gentoo), resp. service shorewall start (Mandrakelinux). Pro automatické spouštění pak postačí příkaz rc-update add shorewall default, resp. v Mandrakelinuxu ln -s /etc/init.d/shorewall /etc/rc5.d/S10shorewall. Jen dávejte pozor na to, aby byl Shorewall spuštěn po startu síťového rozhraní a aktivaci firewallu v jádře, ale před všemi síťovými démony. Jestliže jste něčemu neporozuměli, nezoufejte. Snažil jsem se totiž být maximálně stručný. Veškeré další informace získáte ve velmi dobré dokumentaci, která je přehledná a aktuální. Najdete

Shorewall v několika krocích # su # urpmi shorewall # cd /etc/shorewall # cat int*s | sed -r \ „s/^([^#])/#\1/“ > \ interfaces # cat zones | \ sed s/^loc/#loc/ > zones # cat zones | \ sed s/^dmz/#dmz/ > zones # echo -e \ „net\teth0\tdetect\n“ \ >> interfaces # vim policy rules # cat sh*l.conf | \ sed -r „s/(IP_FORWARDING \s*=\s)*On/\1Off/“ > \ shorewall.conf # ln -fs \ /etc/init.d/shorewall \ /etc/rc5.d/S10shorewall tam nejen podrobnější možnosti konfigurace, ale také příklady pro situace se dvěma nebo třemi síťovými kartami. Program Shorewall toho nabízí samozřejmě víc a stále se vyvíjí. Stejně snadno, jako jsme nastavili firewall, můžeme přidat podporu omezování provozu (traffic shaping), účtování přenesených dat (accounting), virtuální síťové zařízení (virtual interfaces) či černých listin (blacklists). Všechno se velmi snadno a pružně udržuje. Je dobré porozumět programu Shorewall z několika důvodů. Jednak nemusíte vždycky vědět, kdy budete potřebovat nastavení firewallu u kamaráda na distribuci, kterou neznáte. A navíc – Shorewall je hojně používán i u některých „klikacích“ nadstaveb oblíbených distribucí – například v nástroji DrakConf v distribuci Mandrakelinux. Je dobré vidět pod pokličku.

open source | 17

XMMS Multimediálny prehrávač Martin „gucci“ Gurský

Čo by to bol za multimediálny prehrávač, keby nemal množstvo rozširujúcich pluginov. Niektoré významnejšie si teraz spomenieme. CD AudioPlayer na prehrávanie Audio CD, MPEG Layer (1, 2, 3), Extra-stereo, ten má za úlohu vytvoriť kvalitný 3D zvuk, Echo alebo ozvena a iné. Teraz si predstavte takú vec, že počúvate MP3 alebo ste do CD-ROM mechaniky vložili audio CD, máte pripojenie na Internet a zrazu sa vám v jednom z okien XMMS zobrazuje striedavo predný aj zadný obal vášho obľúbeného CD, ktoré práve počúvate. Paráda. Na svedomí to má plugin s názvom CoverViewer. Navyše sa obrázky obalov ukladajú na disk do adresára /home/ user/.covers, takže si ich neskôr môžete prezrieť alebo vytlačiť. Musím vás však upozorniť, že každý rozširujúci plugin, ktorý chcete používať, si musíte najprv zapnúť v nastavení. O tom, ako sa pracuje s XMMS, si povieme ďalej. XMMS je navonok veľmi podobný Winampu. Základné ovládanie je identické. Napríklad otváranie, prepínanie skladieb, ekvalizér alebo vytváranie playlistov je presne ako vo Winampe. Ako som už uviedol, plugin, ktorý chcete používať, je potrebné zapnúť v nastaveniach. Nemusíte sa však obávať, nastavuje sa jednoducho. Do nastavenia pluginov sa dostanete, ak spustíte XMMS a stlačíte [Ctrl+p]. Jednotlivé pluginy sa zapínajú kliknutím na „Zapni plugin“ a líšia sa možnosťou nastavenia. V záložke Moduly Audio I/O si môžete nastaviť CD AudioPlayer, MPEG Layer 1,2,3, OGG Vorbis, Wave prehrávač. V záložke Efektové moduly sú Modul Echo, Modul Extra stereo, Odstránenie hlasu, ďalej si podľa vlastného uváženia nastavíte, ako sa bude


v playliste zobrazovať formát piesne, kodovanie a veľa ďalších nastavení. Pluginov je veľa, ale mňa zaujali hlavne tie, o ktorých budem písať. Chcete spraviť zo svojho počítača jukebox, ovládať ho z kresla alebo postele? Nastavte si plugin XMMS-IRman. Je to modul, ktorý vám umožní ovládať XMMS prehrávač diaľkovým ovládačom. Jednotlivé úkony si nadefinujete v nastavení a možete ho používať. Ten je pre nás pohodlnejších. Ak si radi pospevujete pesničky alebo spievate karaoke, aj tu si prídete na svoje. XMMS totiž obsahuje plugin, ktorý dokáže zo skladby počas prehrávania odstrániť originálny spev, takže budete počuť len melódiu a možete sa realizovať v spievaní. V mojej linuxovej distribúcii je obsiahnutý aj vizualizačný plugin s názvom K-Jofol interface. Tento dokáže meniť nielen farebný vzhľad XMMS ale aj design. Plugin xmms-xf86audio sa dá stiahnúť na stránke http://www.devin.com/ xmms-xf86audio/. Podľa autorovej stránky je plugin určený pre grafické prostredie GNOME2 a jeho úlohou je umožniť používanie multimediálnych klávesníc spolu s XMMS. Podobnými funkciami disponuje aj xmms-itouch pre Logitech iTouch keyboard. Vďaka pluginu dosiahnete rozšírené funkcie ovládania multimédií. Okrem toho, že program obsahuje veľa zaujímavých pluginov, má aj zaujímavé skiny (zmena vzhľadu). Skinov je dostatok a každý si určite vyberie ten svoj. Ak si neviete celkom dobre predstaviť, ako jednotlivé pluginy a skiny dokážu vylepšiť vzhľad a funkčnosť XMMS, neváhajte a skúste. Tí z vás, ktorí už XMMS používajú a možno nevedeli o niektorých vylepšeniach, skúste ich tiež.

Kto by v dnešnej digitálnej počítačovej dobe nepoznal pojem MP3? A samozrejme ak sa povie MP3, mnohých z vás napadne Winamp. Veď prečo nie, je to asi najrozšírenejší program na prehrávanie rôzných multimediálnych formátov pre Windows. Linux vo svojej dnešnej podobe dokáže slúžiť nie len ako server, ale aj ako plnohodnotná pracovná stanica. Jedným z programov, ktoré prispievajú k tomu, aby sa Linux rozširoval medzi užívateľov, je aj program na prehrávanie multimédií. Je ním XMMS alebo [X MultiMedia System]. Je vytvorený pod GNU General Public License. Dalo by sa povedať, že XMMS Player je niečo ako Winamp pre Linux. Pozor iba „ako“, pretože s Winampom nemá nič spoločné, aj keď dokáže použiť playlisty a skiny z Winampu. Taktiež môžete použiť hotový ekvalizér. Stačí si len z Winampu „požičať“ súbor winamp.q1 a ten naimportovať do XMMS. Autormi tohto kvalitného produktu sú Mikael and Peter Almovci. Tento vynikajúci player podporuje veľké množstvo hudobných formátov. Najznámejšie sú ogg, mp3, wav, mid a mnoho ďalších. Okrem toho dokáže prehrať aj videozáznamy. Ak budete prehrávať audio CD, XMMS sa bez problémov pripojí na CDDB server a z Internetu stiahne všetky informácie o prehrávanom audio CD alebo MP3, ktorú práve počúvate. V playliste sa vám pekne zobrazia názvy piesní a v podrobnejších informáciách názov albumu, žáner a rok vydania. Momentálna stabilná verzia je XMMS-1.2.10.

Odkazy: www.xmms.org Stránka projektu

URL článku: http://www.linuxexpres.cz/04e2

22 | rozhovor

Antonín Mička Člen výboru CZLUGu Dobrý den, než se pustíme do rozhovoru o CZLUGu, můžete mi říci něco o sobě? Narodil jsem se v létě roku 1983, tedy rok před vznikem GNU. Kromě základní školy jsem absolvoval elektrotechnickou průmyslovku zakončenou maturitou. Nyní navštěvuji Ústav elektrotechniky a informatiky na pardubické univerzitě. Pardubice jsou též mé domovské město. Jak jste se vlastně dostal k Linuxu a CZLUGu? První Linux se ke mně dostal jako příloha některého z časopisů, původně jsem byl velmi zvědavý, co tento systém umí, posléze jsem ho bral jako výzvu naučit se něco nového. Nadšení mi zůstalo. Členem CZLUGu jsem se stal poté, co jsem si řekl, že bych pro Linux, respektive pro free/open-software, mohl udělat něco víc než být jen uživatel. To mě také motivovalo k tomu, abych kandidoval do voleb vedení tohoto sdružení. Už v předchozí otázce jsem se zmínil o CZLUGu, můžete nám toto sdružení přiblížit? CZLUG je zájmové sdružení uživatelů Linuxu, tedy lidí, kteří věří tomu, že Linux je konkurenceschopný systém. V našem sdružení jsou lidé více či méně aktivní, neboť členství nikoho k žádné aktivitě nezavazuje, byť je podmíněné členským

příspěvkem, podle mě nijak přemrštěným. Členem se může stát každý i méně zkušený uživatel operačního systému Linux. Za peníze, které má CZLUG k dispozici, podporuje prospěšné projekty. Mimoto jsme společně se svazem texistů uspořádali již čtvrtý ročník konference SLT, která letos probíhala ve Znojmě, a která mívá tradičně i pestrý doprovodný program. Mimo to jsme se dvěma zástupci podíleli na demonstraci proti softwarovým patentům v Bruselu. Čas od času vedení sdružení vysloví formou tiskové zprávy svůj postoj k aktuálním problémům okolo free/open software. Zmínil jsem jste se o free/open softwaru. Můžete mi říci svůj názor na problematiku softwarových patentů? Teoreticky by patenty byly prospěšné, ale my žijeme v reálném světě. Faktem také zůstává to, že řada programových postupů vychází z principů, které se používaly dávno před tím, než např. IBM vydala první mechanickou kalkulačku. Nebo také to, že patentové úřady ve Státech nejsou schopné rozlišit to, co by patentovatelné být mělo, tedy skutečně nějakou převratnou a netriviální novinku, a to, co by se ani na přihláškách objevit nemělo – jako například patent na ukládání konfigurace do xml dokumentu. Jako by si konfigurační data zasloužila nějakou výjimku pro to, aby si jedna forma jejich skladování zasloužila patentovatelnost. A to nemluvím o situaci, kdy na nějakou technologii získá jedna společnost patent jen proto, že stihla rychleji běžet na patentový

úřad, nebo i hůře, že svůj patent získala na úkor jiného, byť otevřeného projektu. Ovšem to myslím jako příklad, já sám o takovém případu nevím. Můžete mi prozradit plány sdružení CZLUG do budoucna? Především asi větší popularita Linuxu nebo free software všeobecně. Každý, kdo toto odvětví softwarového průmyslu lépe sleduje, si nemůže nevšimnout pokroku, jaký Linux za posledních pár let zvládnul. A nejenom Linux, neboť kompletní systém tvoří i řada jiných projektů jako KDE nebo GNOME. Myslím, že hlavním faktorem je i větší popularita, neboť dnes již existují linuxové varianty komerčního softwaru, ze kterých má řada dlouhou historii jak ve světě PC tak již dříve ve světě špičkových unixových stanic. Nemohu nejmenovat Pro/E (špičkový grafický systém Pro/Engineer, pozn. redakce), se kterým jsem mohl pracovat. Což je ale pro většinu uživatelů ještě důležitější, roste i počet softwaru pro domácí a kancelářské použití jako kancelářské balíky typu Office nebo software pro komunikaci na síti (samozřejmě i Internetu). Hráče asi potěší i to, že je také velké množství linuxových her, od logických po strategie. Samozřejmě je tu i možnost provozovat i hry pro OS Windows, tomu napomáhá projekt Wine. Můžete nás pozvat na nejbližší akci CZLUGu? Zatím mlhavá je valná hromada CZLUGu, při které bývá pravidelně seminář. Odhadem by se mohla konat v prosinci či lednu. Možná také čtenáři zaregistrovali konferenci Jednoty školských informatiků, která se uskutečnila 13. listopadu v Praze, kde mohli spatřit mimo jiné i moji maličkost. Za zmínku též stojí druhý ročník konference LinuXchange 2004, která se konala v Olomouci. (Reportáž přineseme v příštím čísle. Pozn. redakce.) Za LinuxEXPRES se ptal Jan Pavelka


speciální příloha | 23

34 | praxe

Sítové nástroje v Linuxu ´ 2. část Bohdan Milar

Ať již chcete využívat síť jakýmkoli způsobem, potřebujete k tomu mimo jiné tyto věci: obecnou znalost fungování sítě, hardware pro stavbu, softwarové nástroje k jejímu nastavení a správě. A právě síťovými nástroji se v tomto seriálu budeme zabývat. Nejprve ovšem bude dobré krátce se s problematikou sítí TCP/IP seznámit na obecnější rovině.

Pakety – pseudomatrjoškový systém

Minule jsme si ukázali, co jsou a jak fungují ethernet a TCP/IP, jak se přepočítávají bity a byty pro potřeby síťování, zda váš kernel vůbec síťování umožňuje, jak nastavit IP adresu, masku sítě a všesměrovou adresu, jak nastavit jednoduché směrování a výchozí bránu. To zpravidla stačí k tomu, aby začalo fungovat propojení do lokální sítě. Pokud se do Internetu nepřipojujete přes modem a nastavili jste správně bránu, budete mít přístup i do sítě sítí.

Řekněme kupříkladu, že jsme přímo (síťovým kabelem) připojeni k lokálnímu WWW serveru (např. firemní intranet). Nyní si popíšeme, co se na síti stane, když ve svém oblíbeném internetovém prohlížeči zadáte IP adresu tohoto serveru.

Odkazy: lartc.org Linux Advanced Routing and Traffic Control linuxsoft.cz/article.php?id_article=278 Linux v příkazech – diagnostika sítě linuxsoft.cz/article.php?id_article=389 Linux v příkazech – OpenSSL www.pslib.cz/ke/manuals/linux/network Linux – síťování knihy.cpress.cz/Book.asp?ID=675 Kniha Linux – Dokumentační projekt

URL článku: http://www.linuxexpres.cz/04h2

Podobně jako zlobři a cibule má také síťová komunikace své vrstvy. Síťový model ISO/OSI popisuje až osm vrstev síťové komunikace. Nám pro pochopení principu komunikace postačí zjednodušené čtyřvrstvé schéma TCP/IP.

Na našem počítači běží WWW (neboli HTTP) klient v podobě onoho prohlížeče. Ten chce po WWW (HTTP) serveru nějaká data ke zobrazení. Na začátku řádku s adresou (kam jsme zadali IP adresu serveru) většina prohlížečů doplní automaticky http://. To znamená, že data budou získávána prostřednictvím protokolu HTTP, kterému obě aplikace – server i klient – rozumí. Této vrstvě říkáme aplikační. Dalšími protokoly této vrstvy jsou třeba FTP, POP3, IMAP, SMTP, DNS, ... Protokol HTTP nám ovšem nezajistí rozložení dat do obálek, což je pro transport nezbytné. Toho se ujme transportní vrstva reprezentovaná protokolem TCP. Ta rozřeže příslušnou HTTP komunikaci (textový dotaz od klienta) na kousky potřebné velikosti a každý z nich opatří hlavičkou, která mimo jiné určuje původní pořadí kousků. Druhý počítač potom bude moci data v tomto pořadí zase „slepit“ dohromady. Kousky rozřezané protokolem TCP ale nevědí vůbec nic o tom, odkud a kam mají být přepraveny. V hlavičce TCP taková informace není. O to se již stará protokol IP. Ten vezme posloupnost TCP

paketů (včetně TCP hlaviček) a znovu ji rozřeže, přičemž každému kousku přidělí vlastní IP hlavičku obsahující mj. zdrojovou a cílovou IP adresu, čímž zajistí průchod dat sítí. Této vrstvě říkáme síťová. Nyní už jsou naše data připravena k přenosu po síti obecně, ale stále ještě neopustila počítač. Nevědí totiž nic o tom, po jakém druhu sítě budou přenášena, jakou rychlostí, jaké „dopravní předpisy“ na příslušném segmentu sítě platí apod. O to se stará spojová vrstva. V našem případě bude spojení realizováno po ethernetu prostřednictvím ovladače příslušné karty. Vlastní přenos se provede tak, že počítač se přes síťovou kartu pokusí do ethernetu vyslat paket. Protože v ethernetu jsou v podstatě všechny počítače připojeny na jeden drát, je možné, že se v týž okamžik pokusil vysílat i jiný počítač. Proto náš počítač současně s vysíláním čte, co na ethernetu běhá. Pokud se to liší od toho, co vyslal, došlo ke kolizi a vysílání se bude po chvíli opakovat. Když data začnou proudit po kabelu, zjistí cílový počítač podle hlaviček, že jsou určena právě jemu, načte si je do paměti a začne zpracovávat. Nejprve otevře obálky (odstraní IP hlavičky), které svou roli již splnily. Dále musí stránky našeho předlouhého dopisu poskládat v původním pořadí, o což se postará číslování v TCP hlavičkách, které pak budou také odstraněny. Výsledkem jsou data ve formátu HTTP, která předá systém příslušnému programu (HTTP serveru) ke zpracování. Ten vyhodnotí dotaz (např. „Prosím, zašlete mi obsah souboru index.html z adresáře album/.“) a pokud mu v tom něco nebrání (např. přístupová práva), vyřídí jej. Tedy vezme soubor index.html z ad-


praxe | 35

resáře album/ a vše, co k němu náleží (např. obrázky), a pošle je na příslušnou adresu. Při odeslání dat ze serveru budou použity opět všechny vrstvy síťové komunikace. Pro zopakování: nejnižší – spojová (ethernet), síťová (IP), transportní (TCP), aplikační (HTTP). Klient (náš webový prohlížeč) pak dostane data ke zobrazení poté, co je náš počítač vybalí z IP obálek a seřadí podle TCP hlaviček.

Adresní rozsahy Při čtení stránky z intranetového serveru mají pakety většinou relativně snadnou cestu. Stává se, že proudí pouze po jednom koaxiálním kabelu nebo jen přes jeden switch. Jak to ale vypadá, když čteme něco z Internetu, kde je nutné cestou k cílovému serveru překonat velkou vzdálenost a prodrat se spletitými cestičkami optických kabelů, WiFi nebo se dokonce proletět na oběžnou dráhu k telekomunikační družici? V prvním díle jsme si na příkladu masky a adresy sítě ukázali, že protokol IP verze 4 nám nabízí čtyřbytové IP adresy (např. 147.251.48.205). Je tak teoreticky možné, aby existovalo 4294967296 adres. Už samotné 4 miliardy jsou méně, než kolik je lidí. Navíc některá čísla jsou vyhrazena pro speciální účely, takže použitelných adres je ještě méně. Již velmi rychle se blíží okamžik, kdy IP adresy nebudou pro Internet stačit. Ve svobodném tržním prostředí, jakým Internet zatím ještě s pár výjimkami je, existují nejméně tři řešení. Prvním je růst ceny za tzv. veřejnou IP adresu, čehož jsme v poslední době svědky. Druhou možností je stávající systém nějak obejít, a tak vznikly soukromé IP adresy. Za třetí pak lze zcela změnit systém, na čemž se pracuje v podobě protokolu IP verze 6. My se zde podíváme na soukromé adresy, protože s těmi se pravděpodobně setkáte. Myšlenka soukromých adres vychází z předpokladu, že v Internetu nebudou některé adresní rozsahy používány. Z těchto rozsahů si pak může každý vybrat, jaký mu vyhovuje (např. velikostí) a použije jej pro svou domácí nebo firemní síť. Potom bude stačit


jedna veřejná (internetová) adresa pro připojení celé soukromé (privátní) sítě. K připojení do Internetu musíme v případě použití soukromých adres využít bránu. Brána je zařízení, které je připojeno zároveň na vnitřní (soukromou) i vnější (internetovou) síť. Tímto zařízením může být počítač se dvěma síťovými kartami, případně s jednou síťovou kartou a modemem, nebo specializované zařízení (hardwarový router, WiFi Access Point, ADSL modem, kabelový modem apod.) K tomu jak počítač nastavit, aby fungoval jako brána, se v některém z následujících dílů ještě dostaneme. Nyní jen přehled rozsahů soukromých IP adres, které můžete použít ve svých privátních sítích: » od 10.0.0.0 do 10.255.255.255 » od 172.16.0.0 do 172.31.255.255 » od 192.168.0.0 do 192.168.255.255 Rozsah začínající číslem 10 je určen pro stavbu jedné obrovské sítě, ve které další tři desítková čísla (24 bitů) budou určovat adresu počítače. Lze v ní tedy mít 24. mocninu 2, tj. 16777216 počítačů. Rozsah 172 je určen pro až 16 sítí (s čísly od 16 do 31) po 65536 počítačích (např. 172.22.0.0 – 172.22.255.255). Počítače zde budou mít čísla od 0.0 do 255.255, tedy např. 172.18.12.15 je na stejné síti jako 172.18.45.152, ale na jiné než 172.24.131.16. Poslední rozsah je využívaný často. Začíná čísly 192.168 a je předurčen pro až 256 sítí s 1 až 256 adresami. Předposlední číslo tedy označuje jednu z našich soukromých sítí (např. každé oddělení může mít svou) a poslední číslo je pak adresou počítače v dané síti. Např. 192.168.1.48 je na stejné síti s 192.168.1.175, ale na jiné než 192.168.5.46. To, kolik čísel zleva bude použito jako adresa sítě, a kolik jich tedy zbude pro adresování počítačů (či pro jiné účely, např. všesměrové vysílání), je také stanoveno: » od 1.0.0.0 do 127.255.255.255 je adresou sítě první číslo (8 bitů)

Offtopic

Lukáš Zapletal Unixová architektura je mi velmi sympatická už léta, snad je to tím, že jsem původní profesí programátor. Mám rád ve věcech pořádek, což Linux splňuje například logickým uspořádáním souborového systému. Vše má svoje místo. Maximálně se snažím využít všech nástrojů příkazové řádky, které Linux nabízí. Snad až na jeden. Naprosto nechápu, proč většina poštovních klientů v Linuxu používá k ukládání standardní unixový mailbox formát. Je to přece tak nepraktické! Vždyť poštovní server používá na stanici jen málokdo. A ruku na srdce – když je něco funkční a staré, neznamená to, že neexistuje něco lepšího. To bychom se přece nikam nedostali. Připomínám, že jsem použil výraz používá, ne že jej má nainstalovaný. Často se mi stane, že zapomenu „zkomprimovat“ poštovní složky a zjistím, že můj adresář ~/mail má několik set megabajtů. Data se dají přece ukládat daleko efektivněji než v obyčejném sedmibitovém textu. Jistě, pro poštovní server to je velice výhodná forma, jak dostane, tak uloží, ale jak jsem napsal v předchozím odstavci – když jej na stanicích nepoužíváme? Přílohy jsou navíc v redundantním kódování, takže jsou asi o 30 % větší, a proto není divu, že můj zálohovací skript někdy selže. Nemá totiž na USB klíči o velikosti 512MB místo – to když zapomenu provést údržbu složek. E-mailů dostávám totiž hodně. Poštovní klienti poštu stahují pomocí různých protokolů, jako je POP3 nebo IMAP. Unixové mailboxy se používaly v době, kdy se pošta doručovala MTA démonem přímo do schránek a uživatelé si ji četli na serveru. Nevidím žádný důvod, proč toto zastaralé ukládání u čistokrevných POP3/IMAP klientů dále používat. Nástroje, které se používají k filtraci příchozích e-mailů (spam, viry) máme přece nainstalovány na serverech a navíc se dají spouštět dávkově pomocí MUA. Můj vysněný klient by takto poštu ukládal, navíc by e-maily fulltextově naindexoval a nakonec si ještě udělal nějaké cache soubory pro rychlejší zobrazování seznamu ve složkách. Měl bych přehled, maily i přílohy přístupné i bez spuštěného klienta a odpadla by zbytečná komprimace (údržba). Rozhodně bych ale nechal v nastavení volbu „používej unixový formát mailbox“ pro ty, kteří na něj nedají dopustit.

36 | praxe

a těmto adresám se říká třída A » od 128.0.0.0 do 191.255.255.255 jsou adresou sítě první dvě čísla (16 bitů) a jde o třídu B » od 192.0.0.0 do 223.255.255.255 určují adresu sítě první tři čísla (24 bitů) a říká se jim třída C Asi jste si všimli, že není uveden prostor 0.0.0.0 až 0.255.255.255. Ten je využit pro speciální účely v rámci správy sítě (např. DHCP na adrese 0.0.0.0). Adresy od 224.0.0.0 do 255.255.255.255 jsou použity mj. na experimentování, třídy D, E, F atd.

zde ovšem za použití dvou příkazů, kdy ten první nastaví IP adresu a ten druhý teprve rozhraní eth0 spustí. Ještě musíme nastavit směrování, takže s route by to bylo takhle route add -net \ 192.168.1.0 netmask \ 255.255.255.0 eth a s ip takhle ip route add \ 192.168.1.0/24 dev eth

Zvláštní význam má ještě rozsah 127.0.0.0 až 127.255.255.255, který slouží pro vnitřní potřebu počítače. Již minule jsme si ukázali, že adresa 127.0.0.1 je přiřazována fiktivnímu rozhraní loopback (místní smyčka) označovanému jako lo nebo lo0.

Zajímavá je možnost použití IP adresy s lomítkem a počtem bitů, které budou chápány jako síťová část adresy. Místo masky sítě 255.255.255.0 (tj. tři byty, tedy tři osmice bitů, 3 * 8 = 24) lze napsat prostě /24. Chybí ale pořád nastavení výchozí brány. Nastavme si ji jako 192.168.1.1

ip

route add default gw \ 192.168.1.1

Program ip si dělá ambici stát se univerzálním nástrojem pro nastavování sítí v prostředí GNU. V jeho stručné manuálové stránce se můžeme dočíst, že je to konfigurační a routovací nástroj pro rozhraní TCP/IP. Dále nás tato stránka odkáže na rozsáhlou dokumentaci ve formátu PostScript (ps) a TeX (DVI), kterou najdeme v adresáři /usr/share/ doc/iproute2-2.4.7/. Nebudeme dnes probírat všechny vymoženosti, které nám ip nabízí. Ukážeme si jen to, co minule s příkazy ifconfig a route. K dalším funkcím se v průběhu seriálu dostaneme, když se budeme věnovat dalším oblastem práce se sítí. Začněme přidělením IP adresy nějakému síťovému rozhraní, řekněme eth0 s IP adresou 192.168.1.12. Nejprve pomocí ifconfig ifconfig eth0 \ 192.168.1.12 up a nyní s použitím ip ip addr add \ 192.168.1.12/24 \ dev eth0 brd + ip link set up dev eth

resp. ip route add default \ via 192.168.1.1 Je zřejmé, že syntaxe příkazu ip je trochu odlišná od tradičních nástrojů. Obdobně je tomu v případě, kdy chceme informace jen vidět, jako kdybychom zadali ifconfig nebo route bez parametrů. U ip je situace následující ip link show ip addr show ip route show

Konfigurační soubory Nyní již víme, jaké adresy si pro naše potřeby máme vybrat. Víme také jak jednorázově nakonfigurovat síťové rozhraní a nastavit routování. Teď zbývá tyto údaje uložit do konfiguračních souborů. To nám zaručí, že při příštím startu počítače nebudeme muset konfiguraci znovu vymýšlet a, budeme-li si to přát, nastaví se karta automaticky. Jednotlivé způsoby konfigurace jsou v oblasti nastavení sítě hodně závislé na distribuci Linuxu. Např. u Slackwaru

se konfigurace provádí často prostým zápisem konfiguračních příkazů s příslušnými parametry do souboru /etc/ rc.local. My si ukážeme konfigurace pro Mandrake a Debian. Mějme rozhraní eth0 s adresou 192.168.0.24 a bránu 192.168.0.1. V Mandrake Linuxu budeme upravovat soubor /etc/sysconfig/networkscripts/ifcfg-eth0. Je vidno, že jméno souboru je závislé na konfigurovaném rozhraní. Obsah bude následující: DEVICE=eth0 \ BOOTPROTO=static \ IPADDR=192.168.0.24 NETMASK=255.255.255.0 \ NETWORK=192.168.0.0 \ BROADCAST=192.168.0.255 ONBOOT=yes \ MII_NOT_SUPPORTED=no A takto bude vypadat soubor /etc/ network/interfaces v distribuci Debian GNU/Linux, v němž jsou definována všechna síťová rozhraní současně (zde včetně lo): auto lo eth0 iface \ lo inet loopback iface \ eth0 inet static address 192.168.0.24 \ netmask 255.255.255.0 \ gateway 192.168.0.1 Označení static představuje skutečnost, že si dané rozhraní nastavujeme ručně, a ne třeba prostřednictvím DHCP. ONBOOT (Mandrakelinux) a auto (Debian) udává, zda má být rozhraní aktivováno během startu systému.

Závěr Jsme na konci druhého dílu a o pár krůčků dál v nastavování sítí. Příště si mimo jiné ukážeme pár užitečných nástrojů k testování navázaného spojení a povíme si, co jsou to služby doménových jmen a jak je v Linuxu nastavit (z pohledu klienta).


internet | 47

www.cstug.cz Československé sdružení uživatelů TeXu je zájmové sdružení lidí, kteří používají TeX. Jedná se o program pro špičkově provedenou sazbu různých, zejména technických a matematických, dokumentů. S TeXem je radost sázet jízdní řády, telefonní seznamy, diagramy, rovnice, ať už matematické či chemické. Sdružení CSTUG vydává pro členy vlastní časopis, pořádá přednášky, účastní se mezinárodních akcí, spolupracuje se sdružením CZLUG, podílí se na lokali-

zaci a vývoji přidružených programů, které distribuuje (členům zdarma) pod

názvem TeXLive. Mnozí ze členů sdružení vydávají knihy jak pro pokročilé TeXisty tak pro začátečníky. Na konci listopadu proběhla volba nového vedení, která by měla do aktivit přinést trochu oživení. Doufejme, že se bude počet členů zvyšovat (členský příspěvek představuje pro jedince cca 300 Kč, pro studenty existuje sleva) a tento skvělý program bude nadále nacházet své příznivce. Stránky jsou zaměřeny zcela prakticky, zejména proto, aby netvořily bariéru pro začátečníky. Nejen z tohoto důvodu je vše na dosah jednoho kliknutí myši. Hlavní strana obsahuje základní odkazy na aktivity a představitele sdružení, informace o členství, partnerský web na Slovensku. Další rubrika uvádí základní literaturu (mnohá je k dispozici ke stažení zdarma) a používaný a oblíbený software. Software je šířen s otevřenou licencí a patří mezi pilíře GNU. Autor jedné z nejlepších

nástaveb, pdftexu, která umí generovat pdf dokumenty, svou práci vytvořil na Masarykově univerzitě v Brně, kde jako cizinec studoval. Univerzitní prostředí je pro TeX vůbec prostředím přirozeným. Snad na každé univerzitě či vysoké škole tento program nalezl své fanoušky a své opodstatnění. Hodí se zejména pro přehledný tisk složitých fakultních rozvrhů. Mnozí učitelé a studenti jej používají pro vytváření svých odborných prací, protože prostě nic lepšího neexistuje (a to včetně komerčního softwaru). Kromě odkazů na podobné zahraniční weby je cennou studnicí informací a zkušeností především archiv konference. V ní se nacházejí cenné zkušenosti mnoha uživatelů, kteří se TeXu věnují již více než deset či dvanáct let. Hlavní konference pro uživatele má adresu [email protected], pravidla pro její používání hledejte na stránce. Archiv lze prohlížet také přes Google Groups, číst je možné také přes rozhraní news. Pomoc nalezne začátečník jednak na těchto stránkách, jednak také ve zmíněné konferenci. Každý nový uživatel je vítán.

www.gnomefiles.org Před časem se vývojáři a uživatelé grafického prostředí GNOME „shodli“, že chybí softwarové centrum, kde by každý našel aktuálně vydané verze programů pro GNOME resp. Gtk. To byla tedy původní myšlenka pro vznik portálu GnomeFiles, který už svým vzhledem dává najevo, komu a k čemu má sloužit. Jedná se a ručně tříděný rozcestník softwaru pro GNOME, ale třeba i Xfce. Hlavní strana obsahuje dvanáct kategorií, do nichž je veškerý software rozdělen, dále nejžhavější novinky a žebříček nejvíce stahovaných a nejoblíbenějších aplikací. Celý web je anglicky, kategorie jsou pojmenovány například Audio tools, Games, Development, Graphics & Design či Utilities. Nalezení nové aplikace či nové verze své oblíbené aplikace je tedy otázkou okamžiku.


V současnosti obsahuje databáze téměř šest set aplikací — každá z nich má svou stránku s odkazy na domovskou stránku, kontaktem na autora, náhledy, historii vývoje atd. O aplikaci je možné diskutovat nebo je možné založit záznam o chybě. Web je samozřejmě otevřen novým projektům a je tedy možné založit stránku své aplikace, jež je určena pro zmíněné prostředí. Jedná se vlastně o stejný princip, na jakém funguje server www.freshmeat.net (o něm jsme psali v nultém čísle), tedy zprostředkování kontaktu mezi vývojáři a uživateli. GnomeFiles není jedinou planetou v GNOME galaxii. Naopak je vytvořen

tak, aby zapadl mezi ostatní hvězdy, použijeme-li tuto nepříliš originální příměru. Doplňuje tak portfolio webů

Gnome.org, GnomeDesktop.org, GnomeSupport.org či PlanetGnome. Jedná se tedy o portál, který musí fanoušek sledovat každý den.

magazín nejen o Linuxu LinuxEXPRES

Recommend Documents