Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta
Lucie Jonášová Problematika surogačního mateřství ve srovnání se zahraniční právní úpravou Diplomová práce
Olomouc 2013
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Problematika surogačního mateřství ve srovnání se zahraniční právní úpravou vypracovala samostatně a citovala jsem všechny použité zdroje.“ V Břeclavi dne 20. 3. 2013 Lucie Jonášová
2
„Tímto bych velmi ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, Prof. JUDr. Milaně Hrušákové, CSc., za vstřícnost, cenné rady a připomínky při zpracování této práce. Další poděkování patří obzvlášť mé rodině za neskutečnou trpělivost a podporu po celou dobu mé tvůrčí činnosti a dále také Petru Chamrádovi za technickou pomoc.“
3
Obsah ÚVOD ................................................................................................................................. 6 1. POJEM SUROGAČNÍHO MATEŘSTVÍ ............................................................ 10 1.1 Náhradní matka ................................................................................................... 10 1.2 Objednatelský pár ............................................................................................... 12 1.3 Způsoby početí dítěte .......................................................................................... 12 1.3.1 Částečné náhradní mateřství ........................................................................ 12 1.3.2 Úplné náhradní mateřství ............................................................................. 13 1.4 Asistovaná reprodukce ........................................................................................ 14 1.4.1 Žádost o umělé oplodnění ............................................................................ 14 1.4.2 Okruh žadatelů o umělé oplodnění .............................................................. 15 1.4.3 Dárce ............................................................................................................ 16 2. NÁHRADNÍ MATEŘSTVÍ Z HLEDISKA ETICKÉHO A PSYCHOLOGICKÉHO 18 2.1 Psychologické aspekty náhradního mateřství ..................................................... 19 2.2 Biologické, sociální a právní rodičovství ........................................................... 20 3. PRÁVNÍ ÚPRAVA SUROGAČNÍHO MATEŘSTVÍ DE LEGE LATA ................... 22 3.1 Právní úprava v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině ............................................... 22 3.1.1 Průběh surogačního mateřství za současné právní úpravy .......................... 24 3.2 Právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ................................ 26 4. SROVNÁNÍ SE ZAHRANIČNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVOU ............................................... 28 4.1 Velká Británie ..................................................................................................... 28 4.1.1 Sporné případy náhradního mateřství řešené před anglickými soudy ......... 30 4.2 Ukrajina .............................................................................................................. 32 4.3 Řecko .................................................................................................................. 34 4.4 Izrael ................................................................................................................... 35 4.5 Zhodnocení zahraničních právních úprav surogačního mateřství ...................... 36 5. PRÁVNÍ ÚPRAVA DE LEGE FERENDA .................................................................. 38 4
5.1 Smlouva o náhradním mateřství ......................................................................... 39 5.1.1 Strany surogační smlouvy............................................................................ 39 5.1.2 Předmět smlouvy o náhradním mateřství .................................................... 40 5.1.3 Úplatnost smlouvy o náhradním mateřství .................................................. 41 5.1.4 Vymahatelnost smlouvy o náhradním mateřství ......................................... 41 5.2 Návrh právní úpravy institutu náhradního mateřství .......................................... 43 5.2.1 Zákon o specifických zdravotních službách (zákon č. 373/2011Sb.) .......... 43 5.2.2 Nový občanský zákoník ( zákon č. 89/2012 Sb.) ........................................ 44 5.2.3 Zákon o rodině ( zákon č. 94/1963 Sb., o rodině) ....................................... 45 ZÁVĚR .............................................................................................................................. 46 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ................................................................................... 48 Literatura................................................................................................................... 48 Právní předpisy ......................................................................................................... 50 ABSTRAKT ...................................................................................................................... 51 ABSTRACT ...................................................................................................................... 52
5
ÚVOD Rodinné právo operuje se spoustou zajímavých a často komplikovaných institutů, mezi něž můžeme bezpochyby zařadit také náhradní mateřství, které však v našem právním řádu není zakotveno. S přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se tato situace mění, avšak v minimální míře, jelikož se v této nové právní normě náhradní mateřství objevuje pouze v souvislosti s osvojením mezi příbuznými. I takovou zmínku můžeme považovat za úspěch, protože by mohla vést k bližšímu osvětlení institutu a úplné právní úpravě. V období před přijetím nového občanského zákoníku jakoby náhradní mateřství v České republice neexistovalo. Opak je však pravdou, a i když se jím žádný zákon nezabýval a dodnes není přijata komplexní úprava, náhradní mateřství se ve skutečnosti provádí, a to bez jakékoli kontroly a stanovených mezí v právním řádu. Problematikou chybějící právní úpravy se v roce 2009 zabývalo Ministerstvo spravedlnosti, které v rámci diskusí s odborníky v oblasti asistované reprodukce nalezlo několik možných řešení stávající situace. Jednou z možností bylo připravení návrhu speciálního zákona, který by komplexně řešil institut náhradního mateřství. Dále byla také zvažována novelizace stávajících právních předpisů jako zákon o rodině, již zrušený zákon o zdraví lidu, nahrazený zákonem o zdravotních službách1 a zákonem o specifických zdravotních službách2 a zákon o sociálně právní ochraně dětí, do kterých by byla tato problematika začleněna. Bohužel k novelizacím výše uvedených zákonů nedošlo, i když zde tato možnost byla, a to v nedávné době v rámci novelizace zákona o péči o zdraví lidu. Otázka náhradního mateřství tak zůstává i nadále neřešena, pokud tedy nepočítám zakotvení ve výše uvedeném novém občanském zákoníku, která ve své podstatě právní úpravu institutu náhradního mateřství nepředstavuje. Hlavním pojmem, který se v práci bude často objevovat, je mateřství. Mnozí by se mohli domnívat, že se jedná o zcela jasný pojem a že na rozdíl od otcovství je mateřství jisté. Tato domněnka je podpořena i římskou zásadou „Mater semper certa est, pater incertus“. Ovšem je tomu opravdu tak? Platí tato zásada vždy a za každých okolností? Je určení mateřství tak jednoduché a jisté?
1 2
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
6
S rozvojem asistované reprodukce3 vyvstávají pochybnosti o tom, kdo je skutečně matkou dítěte. V § 50a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, je řečeno, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila, tedy gestační matka, která nemusí být dokonce vůbec geneticky spřízněná s dítětem. Jedná se o případy, kdy je dítě počato genetickým materiálem poskytnutým jinou ženou, a to tak, že dojde buď k dárcovství oocytu, nebo k embryotransferu ve prospěch jiné ženy, která dítě následně porodí. V těchto situacích dochází ke střetu biologického a právního mateřství. Surogačním mateřstvím můžeme chápat situaci, kdy si neplodný pár „objedná“ ženu, která je ochotna podstoupit artificiální inseminaci nejčastěji pomocí genetického materiálu muže z objednatelského páru, nebo implantování embrya pocházejícího z objednatelského páru. Tato žena – náhradní matka se zaváže dítě donosit a po porodu odevzdat objednatelskému páru, ve většině případech také biologickým rodičům, pokud byl použit jejich genetický materiál. Může se ale stát, že tato procedura neproběhne podle plánů objednatelského páru a vyskytnou se problémy zejména s odevzdáním dítěte. Pak se naskýtá otázka, co dělat v případě, že náhradní matka odmítne po porodu předat dítě jeho biologickým rodičům? Jelikož česká právní úprava tento institut naprosto ignoruje, dle zákona o rodině, který stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila, bude mateřství svědčit náhradní matce, i když biologicky jí dítě nepatří. Struktura mé práce bude odpovídat problémům, které jsem v rámci institutu náhradního mateřství nalezla. V první kapitole je nutné objasnit samotný pojem náhradního mateřství jako jednu z nejnovějších metod asistované reprodukce. V rámci této kapitoly vystihnu další pojmy úzce spojené s náhradním mateřstvím, jakými jsou způsoby početí dítěte, asistovaná reprodukce, objednatelský pár, náhradní matka a forma odměny pro náhradní matku. Druhou kapitolou vytyčím asi největší problém tohoto institutu v České republice, a to nedostatečnou právní úpravu, nebo lépe řečeno žádnou právní úpravu. Proto v této části popíši současný stav a budu hledat možná řešení, která by byla vhodná s ohledem na náš právní řád.
3
Asistovanou reprodukcí se dle § 3 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách rozumí postupy a metody, při kterých dochází k odběru zárodečných buněk, k manipulaci s nimi, ke vzniku lidského embrya oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy, k manipulaci s lidskými embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem umělého oplodnění ženy a) Ze zdravotních důvodů při léčbě její neplodnosti nebo neplodnosti muže, jestliže a. je málo pravděpodobné nebo zcela vyloučené, aby žena otěhotněla přirozeným způsobem nebo aby donosila životaschopný plod, a b. jiné způsoby léčby její neplodnosti nebo neplodnosti muže nevedly nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k jejímu otěhotnění.
7
Není totiž tajemstvím, že se náhradní mateřství v České republice provádí, a to bez právního zakotvení, které by vneslo určitá pravidla do vztahů mezi zúčastněnými osobami. Vzhledem k tomu, že je v některých státech v zahraničí náhradní mateřství povoleno a prováděno, bude následující kapitola věnována kvalifikaci právních řádů jednotlivých zemí a jejich porovnání mezi sebou a také s právní úpravou v České republice. Komparace těchto systémů by měla vést k nalezení nejlepšího možného řešení úpravy náhradního mateřství. Dále se budu věnovat surogační smlouvě (smlouva o náhradním mateřství), která je v souvislosti s náhradním mateřstvím ve velké míře zmiňována. Smluvní úprava vztahů mezi náhradní matkou a objednatelským párem se může zdát potřebná, avšak musíme brát v úvahu určité problematické aspekty. Vyzvednu hlavně problém týkající se vynutitelnosti surogační smlouvy v případě nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy. Komplikovaným lze shledat v neposlední řadě také určení předmětu takové smlouvy, jelikož předmětem smlouvy nemůže být novorozené dítě. Co se týče dítěte jako nejdůležitějšího článku celého procesu náhradního mateřství, začlením do práce také určité etické otázky týkající se této problematiky. Vymezím právní, sociální a biologické rodičovství a zaměřím se také na práva dítěte, přičemž budu vycházet z Úmluvy o právech dítěte4. V procesu náhradního mateřství by se totiž mělo především hledět na zájmy a potřeby nenarozeného dítěte. Nedílnou součástí diplomové práce je mnou navržené řešení náhradního mateřství de lege ferenda, které by mohlo vést k objasnění a právnímu zakotvení výše zjištěných problematických skutečností. K vypracování diplomové práce použiji především srovnávací metody. Srovnáním jednotlivých zahraničních právních úprav vyzdvihnu nejdůležitější pojmy institutu náhradního mateřství, což povede k objevení a zdůvodnění základních rozdílů. Takové porovnání nakonec povede k výběru nejvhodnějšího řešení dané problematiky pro český právní řád. Další použitou a nutnou metodou bude metoda logická, pomocí níž oddělím důležité pojmy vztahující se k mé práci. Dále pak použiji analýzu, pomocí které budu zkoumat a vykládat jednotlivé prvky ustanovení zákonů. Jako poslední metodu, kterou aplikuji, bude metoda syntetická, pomocí níž navrhnu znění budoucí právní úpravy, která by mohla vyřešit absenci právní úpravy institutu náhradního mateřství v českém soukromém právu. Vzhledem ke skutečnosti, že na téma náhradního mateřství nebylo publikováno mnoho monografií, vycházela jsem především z odborných článků, zákonů a komentářů.
4
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte
8
Nejvýznamnějšími autory jsou Jiří Haderka s články Surogační mateřství5 a Otázky mateřství a otcovství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb.6, dále Kateřina Smolíková a její Institut matky hostitelky7, Ivana Stará s Právní a etickou otázkou pronájmu dělohy8. Co se týče monografií, je třeba zmínit České rodinné právo9 od autorek prof. JUDr. Milany Hrušákové, CSc. a doc. JUDr. Zdenky Králíčkové, Ph.D, dále pak od Milany Hrušákové Zákon o rodině, komentář10. Hlavním cílem mé diplomové práce je porovnání současného stavu náhradního mateřství v České republice s právní úpravou jiných států, a to především Velké Británie, Řecka a Ukrajiny. Výsledkem tohoto srovnání by mělo být zjištění, která z porovnávaných úprav je nejvíce vhodná pro náhradní matku, budoucí rodiče a hlavně pro dítě. V souvislosti s tímto zjištěním se pokusím o navržení ustanovení de lege ferenda, která by problematiku řešila.
5
HADERKA, Jiří. Surogační mateřství. Právní Obzor, 1986, č. 10. 933 s. HADERKA, Jiří. Otázky mateřství a otcovství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 9, 535 s. 7 SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Institut matky hostitelky. Zdravotnictví a právo, 2009, č. 11, 9 s. 8 STARÁ, Ivana. Právní a etická otázka pronájmu dělohy. Právo a rodina, 2010, č. 4, roč. 12, 22 s. 9 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. Brno: Doplněk a Masarykova univerzita, 1998. 400 s. 10 HRUŠÁKOVÁ, Milana, a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009. 558 s. 6
9
1. POJEM SUROGAČNÍHO MATEŘSTVÍ Surogační mateřství je z hlediska etického, právního i psychologického velmi složitým pojmem, tudíž je i předmětem mnohých diskusí. Pod tímto pojmem tedy rozumíme případy, „kdy je uzavřena „smlouva“ mezi objednavatelským manželským párem a ženou, které je implantováno embryo, jež donosí a porodí.“11 V dnešní době existuje několik definic tohoto pojmu, které však nalezneme pouze v právnických slovnících či odborných článcích, a to především z důvodu, že v České republice není i nadále tato problematika řešena na zákonné úrovni stanovením zákonné definice. V jednom z mnoha odborných článků se podstatou náhradního mateřství zabývá i JUDr. Jiří Haderka. Dle něj „jde o situaci, kdy buď za úplatu nebo snad i bezúplatně je zjednána žena (jejíž osobní stav není rozhodný) a to za účelem,
aby
se
dala
artificiálně
inseminovat
(zpravidla
semenem
muže
z objednatelského páru manželů) nebo snad aby si dala implantovat embryo, obstarané objednatelským párem, dítě odnosila a po porodu je odevzdala objednatelům.“12 Sjednání ženy jako náhradní matky v případech, kdy žena není schopna počít či donosit vlastního potomka není žádnou novinkou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Této metody se využívalo již od starověku, avšak nikoliv pomocí metod umělého oplodnění, které známe dnes. Žena se v té době nechala oplodnit přirozenou cestou mužem z objednatelského páru a po porodu dítě předala. I v samotné knize Genesis lze nalézt snad nejznámější příklad náhradního mateřství. „I řekla Sarai Abramovi: Aj, nyní Hospodin zavřel život můj, abych nerodila; vejdi, prosím, k děvce mé, zda bych aspoň z ní mohla míti syny. I povolil Abram řeči Sarai.“13 V úryvku se poukazuje na neplodnost Sáry, která povolila svému manželovi, aby zplodil dítě se služkou a toto dítě bylo pak považováno za dítě Sáry a Abrahama. Objednateli v tomto případě byli Sára s Abrahamem a náhradní matkou pak služka Sáry Agar.
1.1 Náhradní matka Ve zvláštním trojúhelníku náhradního mateřství, který tvoří biologický otec jako dárce spermatu, biologická matka jako dárkyně vajíčka a nositelka plodu jako náhradní matka, hraje právě posledně uvedená osoba velmi důležitou roli. Bez ní by totiž nemohlo k získání dítěte cestou náhradního mateřství vůbec dojít. Manželský pár, který se rozhodl pro tuto metodu,
11
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. Brno: Doplněk a Masarykova univerzita, 1998, s. 190. 12 HADERKA, Jiří. Surogační mateřství. Právní Obzor, 1986, č. 10. s. 917. 13 Genesis 16:2 dle vydání Bible Kralické z roku 1613. Dostupné na
.
10
musí najít ženu ochotnou „propůjčit“ svou dělohu za účelem donošení dítěte objednatelů. V návaznosti na problém vyhledávání ženy vhodné pro náhradní mateřství, lze rozlišovat altruistické a komerční náhradní mateřství. V případě altruistického mateřství neplodný pár požádá příbuznou osobu, nebo se tato osoba sama nabídne, že dítě odnosí, porodí a předá. Nejčastěji se jedná o matku či sestru jednoho z neplodného páru, proto nakonec nedochází k nějaké finanční odměně. Dle odborné literatury zde však nastává problém s následným osvojením dítěte, jelikož osvojení dítěte není možné mezi blízkými příbuznými a těmi matka či sestra jsou. Účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, však osvojení mezi příbuznými v souvislosti s náhradním mateřstvím již možné bude. Požadavek neexistence příbuzenského poměru mezi osvojitelem a osvojencem není v zákoně výslovně uveden, ale vyplývá již ze samotné podstaty a účelu osvojení, a proto by se jevil jako nadbytečný.14 Pokud se jedná o komerční mateřství, náhradní matky jsou v těchto případech zprostředkovány zprostředkovatelskými agenturami, nebo je lze jednoduše najít na webových stránkách, kde tyto ženy své služby nabízejí. Avšak neplatí se jen náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím, ale také jakási odměna navíc pro náhradní matku. Tento způsob zcela odporuje zákonu, jelikož úplatné předání dítěte může být považováno za trestný čin svěření dítěte do moci jiného dle § 169 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. „ Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný podobný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.“ I navzdory skutečnosti, že komerční mateřství, tedy náhradní mateřství za odměnu, v České republice odporuje zákonu, konkrétně trestnímu zákoníku, běžně se u nás praktikuje. Důkazem je fakt, že po zkusmém hledání na internetu jsem téměř okamžitě objevila webovou stránku týkající se náhradního mateřství a našla jsem tam nejen nabídky žen, které by se chtěly stát náhradními matkami, ale také poptávky po takových ženách. V inzerátech jsem se mohla dočíst, jakou odměnu budoucí rodiče náhradní matce nabízejí, či jakou odměnu vyžaduje ta která náhradní matka. Nejednalo se zde pouze o náklady spojené s těhotenstvím a porodem, ale také o určitou peněžitou částku navíc jako kompenzaci za obtíže s těhotenstvím spojené. Tyto částky se pohybovaly v rozmezí od 200.000,- Kč do 500.000, Kč. I z tohoto důvodu je zcela zřejmé, že náhradní matky proces náhradního mateřství nepodstupují jen z čistého dobrodiní a pomoci druhému, ale jednou z hlavních 14
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. Brno: Doplněk a Masarykova univerzita, 1998, s. 296.
11
motivací je především získání finanční odměny, a to i za možnosti případného trestního stíhání.
1.2 Objednatelský pár Objednatelským párem v této oblasti rozumíme muže a ženu, kteří tvoří neplodný pár.15 Problém nastává na straně ženy, která nemůže sama donosit dítě z různých důvodů. Těmito důvody může být například velmi malá děloha, nebo odoperovaná děloha v důsledku rakoviny děložního čípku. Může se také stát, že tělo ženy jednoduše plod nepřijme a odmítá ho. Jedinou možností těchto žen k získání geneticky vlastního potomka je právě náhradní mateřství, pominu-li adopci, která je v těchto případech další možností, avšak bez genetické příbuznosti. Existují ale také ženy, které problém se sterilitou nemají, a přesto využívají, neboli spíše zneužívají tohoto institutu. Většinou se jedná o ženy na manažerských postech nebo modelky, které si tímto způsobem odstraňují nepohodlí, které je s těhotenstvím spojeno. Účelem náhradního mateřství je umožnit ženám, které mají problém donosit a porodit vlastní dítě, být rodičem. Proto by mělo být zakázáno zneužívání tohoto institutu ženami, které jsou naprosto zdravé a schopné porodit vlastního potomka a náhradní matku by využili jen z důvodu udržení štíhlé postavy, kvůli kariéře nebo prostě jen proto, že je to jakýsi trend a mohou si ho dovolit.
1.3 Způsoby početí dítěte Podle poskytovatele genetického materiálu, pomocí něhož je následně dítě počato, můžeme rozlišovat dva druhy náhradního mateřství, a to částečné a úplné. 1.3.1 Částečné náhradní mateřství U částečného náhradního16 mateřství pochází vajíčko od náhradní matky17 a spermie pochází od: 15
Neplodným je takový pár, kde žena do dvou let pravidelného pohlavního styku (to je frekvence 2- 3x týdně) neotěhotní. Viz. FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce – nová právní úprava. Právní fórum, 2007, č. 4, s.124. (poznámka 8) 16 DULAWOVÁ, Ingrid. Institut „náhradní matky“. Bakalářská práce. 2010, s. 11. 17 V případech částečného náhradního mateřství, kdy je biologickou matkou náhradní matka, existuje větší riziko, že náhradní matka odmítne dítě po porodu předat objednatelům. Příkladem bych uvedla americký případ Baby M., kdy se náhradní a také genetická matka nechala oplodnit spermatem muže z objednatelského páru na základě surogační smlouvy. Náhradní matka dítě po porodu odevzdala, ale posléze si vše rozmyslela a chtěla dítě zpět. Soud však dítě svěřil do péče biologického otce na základě nejlepšího zájmu dítěte vzhledem k tomu, že surogační smlouvu považoval za neplatnou a v rozporu s veřejným pořádkem. I navzdory tomuto názoru, přiznal biologické matce právo dítě navštěvovat.
12
-
manžela nebo partnera náhradní matky. V tomto případě není dítě nijak geneticky spjato s objednatelským párem.
-
muže z objednatelského páru, kdy už je dítě geneticky spjato s jedním z objednatelského páru. Jako otec se zapíše biologický otec a manželka následně dítě osvojí.
-
dárce – u tohoto způsobu nemá dítě s objednateli opět žádnou genetickou vazbu.
1.3.2 Úplné náhradní mateřství Vajíčko zde pochází od ženy objednatelky nebo od dárkyně. Existuje několik způsobů získání spermií a vajíček, a to18: -
spermie i vajíčko pochází od objednatelů, tzn. že genetická vazba s dítětem je stoprocentní
-
spermie je od dárce a vajíčko od objednatelky – genetická vazba k jednomu rodiči
-
spermie je od objednatele a vajíčko od dárkyně – genetická vazba k jednomu rodiči
-
spermie i vajíčko pocházejí od dárců – žádná genetická vazba.
U tohoto způsobu náhradního mateřství je zapotřebí některé z metod asistované reprodukce. Jedná se především o in vitro fertilizaci (IVF) s embryotransferem (ET), intrauterní inseminaci (IUI) a intracytoplasmatickou injekci spermie (ICSI). Během metody in vitro fertilizace19 se odeberou vajíčka a spermie, k jejichž spojení dochází ve zkumavce mimo tělo ženy. Pokud se podaří vajíčka úspěšně oplodnit, následuje druhá fáze, kdy jsou embrya přenesena do dělohy, jedná se tedy o embryotransfer. V tomto případě je možné použití zárodečných buněk budoucí matky (homologní inovulace) nebo zárodečných buněk dárkyně (heterologní inovulace). Při intrauterní inseminaci20 dochází k zavedení spermií pomocí katetru do dělohy a oproti ostatním metodám se jedná o metodu nejjednodušší. Oplodnit lze spermiemi manžela či přítele (homologní inseminace), nebo pomocí spermií poskytnutých dárcem (heterologní inseminace). Metoda Intracytoplasmatické injekce spermie21 je pro větší úspěšnost využívána častěji než in vitro fertilizace. Jedná se o zavedení jediné spermie do zralého vajíčka. Tenkou 18
DULAWOVÁ, Ingrid. Institut „náhradní matky“. Bakalářská práce. 2010, s. 11-12. Ženská neplodnost. Metody asistované reprodukce. [online]. [citováno dne 16. 3. 2012 ]. Dostupné na . 20 Ženská neplodnost. Metody asistované reprodukce. [online]. [citováno dne 16. 3. 2012 ]. Dostupné na . 21 Tamtéž. 19
13
jehlou se propíchne obal odebraného vajíčka a vsune se do něj jedna vybraná spermie. Pokud dojde k úspěšnému oplodnění, opakuje se postup embryotransferu do dělohy jako tomu je u metody IVF.
1.4 Asistovaná reprodukce Jelikož je náhradní mateřství jednou z metod asistované reprodukce,22 je vhodné věnovat se také tomuto pojmu. Bez asistované reprodukce, konkrétně umělého oplodnění, by nemohl být proces náhradního mateřství proveden. Asistovaná reprodukce je v českém právním řádu upravena zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, který je výsledkem reformy zdravotnictví a kterým se nahrazuje zákon o péči o zdraví lidu z roku 1966. V zákoně je zakotvena legální definice, která říká, že asistovanou reprodukcí můžeme chápat postupy a metody, při kterých dochází k odběru zárodečných buněk, k manipulaci s nimi, ke vzniku lidského embrya oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy, k manipulaci s lidskými embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem umělého oplodnění ženy. Umělé oplodnění může být provedeno, pouze pokud je nepravděpodobné nebo vyloučené, aby žena otěhotněla přirozeným způsobem a jiné metody léčby její neplodnosti nebo jejího muže byly nebo s největší pravděpodobností budou bezvýsledné. 23 1.4.1 Žádost o umělé oplodnění Léčba neplodnosti ženy či muže pomocí umělého oplodnění může být započata pouze na základě písemné žádosti, která nesmí být starší 6ti měsíců. Tuto žádost podává žena v plodném věku, a to maximálně do věku 49 let včetně, která nesmí být zbavena ani omezena způsobilosti k právním úkonům, aby mohla posoudit poskytnutí zdravotní služby a její následky24. Žádost podává společně se svým partnerem, se kterým tvoří neplodný pár a zákrok hodlají podstoupit společně.25 Je tedy vyloučeno, aby bylo provedeno umělé oplodnění ženě bez partnera, tedy osamělé ženě, nebo ženě z lesbického páru, která by využila umělého oplodnění k zajištění mužských zárodečných buněk a k otěhotnění.26 Dle zákona o specifických zdravotních službách je nepřípustný příbuzenský vztah mezi mužem a ženou,
22
Centrum reprodukční medicíny REPROMEDA řadí právě náhradní mateřství do poskytované péče. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách 24 FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce – nová právní úprava. Právní fórum, 2007, č. 4, s. 124. 25 Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách 26 FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce – nová právní úprava. Právní fórum, 2007, č. 4, s. 124. 23
14
kteří podávají žádost o umělé oplodnění a tvoří neplodný pár. Podobné vyloučení můžeme najít v §12 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, který zakazuje uzavření manželství mezi předky a potomky a mezi sourozenci. U žadatelů není rozhodné, zda tvoří manželský pár či nikoliv. Znamená to tedy, že o provedení umělého oplodnění může požádat žena s mužem, který je ochotný podstoupit tento zákrok, i když se s touto ženou vůbec nezná. Další možností je, že tato žena požádá o pomoc svého kamaráda. Tímto způsobem tak může dojít k umělému oplodnění i osamělé ženy bez partnera. Neplodný pár musí udělit souhlas k provedení úkonů asistované reprodukce a před každým dalším umělým oplodněním je zapotřebí dávat souhlas k jeho uskutečnění. Tyto souhlasy, jakož i souhlas příjemkyně k provedení jednotlivých výkonů asistované reprodukce, se zaznamenávají do zdravotnické dokumentace příjemkyně. Souhlasy musejí být písemné a podepsány jak ošetřujícím lékařem, tak žadatelkou.27 1.4.2 Okruh žadatelů o umělé oplodnění Nejčastěji se setkáváme s případy bezdětných manželů, kteří jsou v současné době asi nejpřirozenějšími žadateli o umělé oplodnění. Založení rodiny je pro manželský pár hlavním účelem manželství. V právním řádu absentuje definice rodiny, a to z toho důvodu, že rodina sama o sobě není subjektem právních vztahů, subjektem jsou pouze členové rodiny. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře považuje za členy rodiny osoby, které spolu žijí ve společné domácnosti a jsou osobami blízkými. Ty dále vymezuje § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník jako příbuzné v řadě přímé a v řadě pobočné jen sourozence, dále pak manžele. Ve smyslu zákona o rodině se rodinou rozumí především vztahy mezi rodiči a dětmi. To znamená, že rodiči dítěte nemusí být současně i manželé.28 Umělé oplodnění ženy zárodečnými buňkami manžela představuje menší riziko vzniku právních problémů objevujících se v rámci asistované reprodukce. Matkou dítěte bude dle § 50a zákona o rodině žena, která dítě porodila a otcem dítěte bude na základě § 54 odst. 3 zákona o rodině muž, který dal k umělému oplodnění ženy souhlas, to znamená, že jím je v tomto případě manžel matky dítěte.29 27
Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách HRUŠÁKOVÁ, Milana, a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnertví. Komnetář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, s. 4. (§1 odst. 2) 29 JIRMANOVÁ, Barbora. Právní a sociální aspekty surogačního mateřství. Diplomová práce. 2010, s. 27. 28
15
K asistované reprodukci mají přístup i nesezdané páry, které tvoří neplodný pár, jelikož již zmiňovaný zákon o specifických zdravotních službách výslovně neuvádí, že by umělé oplodnění mohli podstoupit jen manželé. Děti narozené nesezdanému páru mají stejná práva jako děti narozené v manželství a společnost mezi nimi nečiní žádné rozdíly. Ovšem pokud se jedná o právní hledisko, je situace složitější, než by tomu bylo u manželů. Jestliže se nesezdanému páru narodí po provedení umělého oplodnění dítě, nemůže nastoupit první domněnka otcovství svědčící manželu matky. Otcovství se bude určovat dle § 52 zákona o rodině, a to souhlasným prohlášením rodičů. Narodilo-li by se dítě v době mezi sto osmdesátým a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem muže, který tvoří se ženou neplodný pár, nemůže tento muž popřít otcovství k narozenému dítěti. Problém by nastal v případě, kdy by k zákroku byly použity spermie od dárce. Pokud by poté partner odmítl dát souhlasné prohlášení, matka dítěte by ho nemohla nijak donutit a nemohla by být podána ani žaloba na určení otcovství. 30 Co se týče osamělých žen, zákon nikde nezakazuje, aby mohli mít dítě prostřednictvím asistované reprodukce. Žádné zdravotnické zařízení nezkoumá, zda žadatelé o umělé oplodnění k sobě mají nějaký vztah a žijí spolu. Z toho důvodu je možné, aby tato osamělá žena požádala cizího muže, aby s ní tvořil neplodný pár a mohl tak podstoupit výkony asistované reprodukce. Každá žena, i ta která partnera nemá, má právo stát se matkou. Avšak na druhou stranu jsou metody asistované reprodukce považovány za léčbu neplodnosti, a proto by je žena, která žádnou zdravotní indikací netrpí, neměla zneužívat k nahrazení partnera. 1.4.3 Dárce Anonymním dárcem může být dle platné právní úpravy žena ve věku 18-35 let a muž ve věku 18-40 let. Zdravotnické zařízení, které provádí umělé oplodnění je povinno zajistit zachování anonymity jak dárce, tak neplodného páru a zároveň také anonymitu mezi dárcem a dítětem narozeným z asistované reprodukce.31 Dárci zárodečných buněk jsou podrobeni posouzení zdravotního stavu, který musí být výborný. Vhodnou dárkyní oocytů může být jen žena, jejíž vaječníky fungují velmi dobře
30 31
JIRMANOVÁ, Barbora. Právní a sociální aspekty surogačního mateřství. Diplomová práce. 2010, s. 28. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
16
a produkují zdravá a kvalitní vajíčka. Činnost vaječníků může negativně ovlivnit například kouření a nadváha.32 Darování zárodečných buněk je dobrovolné a bezúplatné. Znamená to tedy, že osobě, které byl proveden odběr těchto buněk, nevzniká právo na finanční či jinou úhradu. Avšak dárce může požadovat náhradu účelně a prokazatelně vynaložených výdajů 33 spojených s darováním zárodečných buněk, které hradí příjemkyně, nebo poskytovatel, kterému byly buňky předány.34
32
Darované oocyty [online]. Unica. [citováno dne 28. 2. 2013]. Dostupné na < http://www.unica.cz/cs/informace -pro-darkyne.html>. 33 Většinou se jedná o cestovné, ztrátu času a léky, které je třeba při stimulaci vaječníků. 34 Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.
17
2.
NÁHRADNÍ
MATEŘSTVÍ
Z HLEDISKA
ETICKÉHO
A PSYCHOLOGICKÉHO Náhradní mateřství lze považovat za složitý proces, a proto je třeba brát v úvahu veškeré etické a psychologické aspekty, které se v průběhu mohou vyskytnout. Většina lidí se může domnívat, že se jedná o jednoduchou záležitost a pod pojmem náhradního mateřství si představí neplodný pár, který spolu s náhradní matkou a advokátem sepíší surogátní smlouvu se všemi podmínkami. Na základě této smlouvy bude náhradní matce zavedeno do dělohy embryo geneticky shodné s manželským párem. Po devíti měsících tato žena porodí dítě, které předá jeho biologickým rodičům, získá dohodnutou peněžitou částku a může se opět vrátit ke svému dřívějšímu životu. Skutečnost je však jiná a celý proces náhradního mateřství tak snadný rozhodně není. Je správné, aby byla žena považována za nějaký nástroj druhého k dosažení jeho cílů, nebo aby její děloha představovala jakýsi prostor k pronájmu? Někteří psychologové a lékaři se k této problematice staví kladně, jiní zastávají názor opačný a náhradní mateřství kvůli jeho etickým aspektům vylučují. K uskutečnění náhradního mateřství je zapotřebí dvou stran, které do tohoto vztahu vstupují dobrovolně. Vzhledem k tomu jednají neeticky obě strany, a to objednatelé i náhradní matka. Objednatelé zneužívají tělo náhradní matky k vlastnímu prospěchu, tedy k narození geneticky vlastního potomka, s čímž náhradní matka souhlasí a přijme za tuto službu určité finanční prostředky bez ohledu na jejich povahu. Můžeme chování obou účastníků náhradního mateřství označit za etické? Dle mého názoru nikoli. Většina žen vstupuje do náhradního mateřství s vidinou určitého přivýdělku, což může v důsledku vést k obchodování s lidmi.35 A to etické rozhodně není. Neříkám však, že neexistují i ženy, které do tohoto procesu jdou opravdu jen z altruistických pohnutek a nepožadují po objednatelském páru ani náhradu
35
V roce 2004 byl v Belgii zaznamenán případ náhradní matky, která se nechala uměle oplodnit spermatem muže z objednatelského páru, za což měla obdržet 10.000 eur. Taková částka náhradní matce nejspíš nestačila, proto si na internetu našla neplodný pár z Nizozemí, kterému hodlala dítě po narození „prodat“ za 50.000 eur. Situaci s belgickým párem vyřešila tak, že jim namluvila, že prodělala potrat. Ti jí tuto výmluvu neuvěřili a celou záležitost předali soudu. Náhradní matka po porodu předala zdravou holčičku Donnu tomu páru, který zaplatil víc, tedy nizozemskému páru. Této ženě, která zneužila institutu náhradního mateřství ve svůj prospěch, hrozilo trestní stíhání pro obchodování s lidskými bytostmi a holčička byla, vzhledem k utvořeným rodinným vztahům mezi ní a nizozemským párem, soudem svěřena do péče tohoto páru. Viz. BIRICZOVÁ, Hana. Sháníme pronájem dělohy pro naše dítě. Zn.: cena dohodou. [online]. OnaDnes, 27. 9. 2007. [citováno dne 28. 2. 2013]. Dostupné na . Viz. No verdict in baby Donna case [online]. Expatica, 1. 8. 2007. [citováno dne 28. 2. 2013]. Dostupné na .
18
nákladů vzniklých v souvislosti s těhotenstvím. Takových náhradních matek není mnoho, což jsem zjistila na internetu při hledání žen, jež by byly ochotné donosit a porodit cizí dítě.
2.1 Psychologické aspekty náhradního mateřství Jedním z problémů náhradního mateřství je mimo jiné negativní psychologický dopad na všechny zúčastněné strany. Nejdříve bych začala u náhradní matky, která musí projít zdlouhavým procesem umělého oplodnění, následně těhotenstvím a porodem, což není pro ženu lehké období. Většina žen si během těhotenství vytvoří k dítěti, které nosí pod srdcem, určitou citovou vazbu. Náhradní matka si je vědoma toho, že se bude muset po porodu dítěte vzdát a vzhledem k již vzniklému vztahu matky a dítěte, může mít tato skutečnost vliv na psychiku náhradní matky a v důsledku i na vývoj plodu. Citový vztah matka-dítě je dán přírodou, a proto je pro matku těžké potlačit svůj mateřský pud a chovat se k dítěti jako k cizímu. V případech, kdy má náhradní matka rodinu a vlastní děti, může pro ni být psychicky vysilující vysvětlit jim, proč s nimi miminko, které se má narodit, nebude moci žít.36 Stejně jako na náhradní matku má tento proces určité dopady i na objednatelský pár. Pochybnosti týkající se výběru náhradní matky, o tom, zda se dítě narodí zdravé a zda jim bude předáno, působí na psychiku objednatelského páru nejen po celou dobu těhotenství, ale také po dobu, než soud rozhodne o osvojení dítěte. Po pravomocném rozhodnutí soudu o nezrušitelném osvojení se už biologičtí rodiče nemusejí bát, že by náhradní matka vzala svůj souhlas zpět. U objednatelského páru by se po čase mohly objevit výčitky svědomí, že si své dítě koupili a degradovali tak lidskou bytost na obyčejné zboží, které je předmětem prodeje a koupě. Bohužel se některým následkům náhradního mateřství nelze vyhnout a všichni účastníci by měli být srozuměni s tím, že mohou nastat. Využití metody náhradního mateřství představuje pro obě strany složité rozhodnutí, při němž je třeba zkoumat veškerá pro a proti. Celý proces surogace má vliv nejen na psychiku účastníků smlouvy, ale také na psychiku dítěte. Jelikož se dítě devět měsíců nachází v těle náhradní matky, má toto období vliv na jeho vývoj a zdravotní stav. Pokud tedy bude náhradní matka ve stresu a bude podléhat depresi, odrazí se to na charakteru a temperamentu dítěte.37
36
DULAWOVÁ, Ingrid. Institut „náhradní matky“. Bakalářská práce. 2010, s. 29. LIŠKOVÁ, Karolína. Pronajmu dělohu. [online]. Instinkt, 20. 1. 2011, č. 3. [citováno dne 28. 2. 2013]. Dostupné na . 37
19
Vyvíjející se plod v děloze náhradní matky získává od této ženy velké množství buněk, které se krví dostanou z jejího těla do organismu dítěte. Může tak dojít k určitým změnám a dítě se narodí trochu jiné, než kdyby jej odnosila jeho biologická matka. V rámci biologického mateřství vyvstává otázka, která se týká přenosu genetického materiálu náhradní matky na dítě. Je potřeba zamyslet se nad tím, zda je genetický materiál matky hostitelky přenášen na dítě i v průběhu těhotenství, nebo zda je genetický vývoj určen pouze implantovanými buňkami, patřící objednatelům.38 K této otázce prozatím nebyly zveřejněny žádné studie či průzkumy, proto se k ní nemohu zodpovědně vyjádřit. Lze se však domnívat, že k nepatrnému přenosu během těhotenství může dojít.
2.2 Biologické, sociální a právní rodičovství Každý člověk má svého biologického rodiče, který se však mnohdy neshoduje s rodičem sociálním a právním. K takovému nesouladu může docházet u adoptovaných dětí, dětí narozených prostřednictvím asistované reprodukce za použití zárodečných buněk dárců, či u dětí narozených náhradní matce. Biologickým rodičovstvím rozumíme genetickou shodu matky a otce s dítětem. Ke zplození dítěte tedy dochází s použitím genetického materiálu rodičů, a to buď přirozenou cestou, nebo pomocí umělého oplodnění. V těchto případech je jistá stoprocentní genetická vazba na oba rodiče. Rodičovství právní je založeno faktem porodu, a to na základě zákona o rodině. Není tedy rozhodné, zda žena, která dítě porodila, je současně jeho biologickou matkou. Sociálními rodiči jsou ti, kteří se o dítě skutečně starají a vychovávají jej, přestože nejsou považováni za rodiče biologické a ani právní. V nejlepším zájmu dítěte by mělo být biologické, právní a sociální rodičovství soustředěno do jedné osoby, avšak to není vždy možné. S touto problematikou souvisí také otázka práva dítěte znát svůj původ, které je zakotveno v čl. 7 Úmluvy o právech dítěte. Ne vždy je však genetický původ zjistitelný, a proto je v tomto článku dodatek „pokud je to možné“. O případy, kdy by byl genetický původ nezjistitelný, jde tehdy, pokud je k umělému oplodnění použito genetického materiálu dárce. Vztah dárce-příjemkyně a dárce-dítě je ryze anonymní, to znamená, že žádná ze stran neví, komu je vajíčko či spermie určena a naopak, kdo ji daruje. Úmyslem dárce je pomoci neplodnému páru a nikoliv založení svých rodičovských práv a povinností.
38
SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Institut matky hostitelky. Zdravotnictví a právo, 2009, č. 11, s. 7.
20
Pokud dítě, které nepoznalo své biologické rodiče, vyrůstá v harmonické rodině, kde se cítí v bezpečí a dostává se mu podpory a lásky, nemá zapotřebí vyhledávat skutečnosti o svém původu a čl. 7 Úmluvy je pro něj z tohoto hlediska bezpředmětný. Pro dítě a jeho blaho je nedůležitější prostředí, ve kterém žije a lidé, kteří jej obklopují a vychovávají. Právě vzájemnou důvěrou a podporou se vytváří a prohlubuje vzájemný vztah rodičů a dítěte, bez ohledu na to, zda jej tito lidé zplodili.39
39
NOVÁČKOVÁ, Petra. Právo dítěte znát svůj původ versus biologické, právní a sociální rodičovství. Diplomová práce. 2007/2008, s. 38.
21
3. PRÁVNÍ ÚPRAVA SUROGAČNÍHO MATEŘSTVÍ DE LEGE LATA Pokrok medicíny na poli asistované reprodukce nelze zastavit a právě díky tomuto posunu kupředu se můžeme setkat s možností léčby neplodnosti prostřednictvím metody náhradního mateřství. Z toho důvodu vznikl ve většině zemí problém, jak se k tomuto novému institutu postavit a jak jej začlenit do právního řádu. Jak jsem již uvedla, jde bezesporu o záležitost velmi komplikovanou, a to z hlediska právního, etického i psychologického. Navíc skýtá mnoho úskalí, která musí být vyřešena, aby mohlo být náhradního mateřství vůbec provedeno. České právo náhradní mateřství zaznamenalo, avšak pro některé jeho problematické aspekty, jej prozatím nijak neupravuje. Důsledkem toho je vznik právní mezery v našem právním řádu. Náhradní mateřství, jako právní institut, není v České republice povoleno, ale není ani zakázáno. Pokud bychom se podívali na čl. 2 odst. 4 Ústavy, zjistili bychom, že je dovoleno vše, co není zákonem zakázáno.40 Lze se tedy domnívat, že by náhradní mateřství bylo možno provádět, pomineme-li trestně právní specifika. Právě díky nulové právní úpravě, v důsledku čehož vznikla tzv. mezera v právu, a zásadě „vše je dovoleno, co není zakázáno“, využily metodu náhradního mateřství již stovky párů.41
3.1 Právní úprava v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině Dříve nebylo pochyb o tom, kdo je matkou dítěte, tudíž neexistovaly žádné spory o určení mateřství. Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů, upravoval do 1.8.1998 jen způsob určení otcovství. Avšak s rozvojem reprodukční medicíny, kdy se v roce 1978 podařil britským lékařským odborníkům uskutečnit porod živého dítěte ze zkumavky42, se začaly objevovat pochybnosti i na straně matky. Na mezinárodní úrovni bylo umělé oplodnění a náhradní mateřství řešeno v roce 1985 na Světovém medicinskoprávním kongresu v Gentu.43 Výsledkem byla, s ohledem na české právo, novela zákona o rodině44, která vložila nový § 50a, stanovující, že „matkou dítěte, je žena, která dítě 40
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Proces náhradního mateřství v České republice provádí a otevřeně se k němu hlásí jediná klinika, a to Klinika reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně Viz. Náhradní matky porodily už i u nás desítky dětí. [online]. Právo, 2010, č. 9. [citováno dne 16. 3. 2012]. Dostupné na < http://nahradni-materstvi.webnode.cz/news/nahradni-matky-porodily-uz-i-u-nas-desitky-deti/ >. 42 HADERKA, Jiří. Otázky mateřství a otcovství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe,1998, č. 9, s. 535. 43 Tamtéž. 44 Zákon č. 91/1998 Sb., tzv. velká novela zákona o rodině. 41
22
porodila“. Toto ustanovení sice náhradní mateřství přímo neupravuje, avšak velmi ovlivňuje jeho právní následky.45 V případech, kdy dojde k oplodnění metodou in vitro fertilizace s následnou implantací embrya a vajíčko bylo získáno od ženy z objednatelského páru, matkou dítěte bude žena, která ho porodila a nikoli skutečná biologická matka. Jelikož výše uvedené ustanovení je kogentního46 charakteru, nelze se od něj odchýlit jakoukoliv dohodou mezi objednatelkou a náhradní matkou. Taková smlouva o náhradním mateřství by byla dále absolutně neplatná na základě §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který stanovuje, že „neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“47 V souvislosti s právní úpravou náhradního mateřství je vhodné zmínit se také o mezinárodních lidsko-právních úmluvách, které jsou pro Českou republiku závazné a mají přednost před zákonem, což vyplývá z čl. 10 Ústavy České republiky.48 Jedná se o Úmluvu o právech dítěte,49 Evropskou úmluvu o právním postavení dětí narozených mimo manželství,50 Úmluvu o lidských právech a biomedicíně51 a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod.52 Uvedené mezinárodní smlouvy se o náhradním mateřství konkrétně nezmiňují, avšak obsahují ustanovení, kterým české právo nesmí odporovat, a de facto tím ztěžuje procesy vedoucí k uzákonění náhradního mateřství. Jako příklad bych uvedla čl. 2 Evropské úmluvy o právním postavení dětí narozených mimo manželství, který říká, že určení matky dítěte narozeného mimo manželství závisí na skutečnosti porodu. Z podobné koncepce vychází také zákon o rodině v oblasti určování mateřství. Pokud by tedy zákonodárce umožnil, že by matkou dítěte mohla být i jiná žena, než ta která dítě porodila, odporovalo by takové ustanovení zákona mezinárodní smlouvě. Jelikož mají mezinárodní smlouvy přednost před zákony České republiky, nesmí být tyto zákony s nimi v rozporu.
45
RADVANOVÁ, Senta. Kdo jsou rodiče dítěte – jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo, 1998, č. 5, s. 11. 46 Tamtéž. 47 SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Institut matky hostitelky. Zdravotnictví a právo, 2009, č. 11, s. 7. 48 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 49 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. 50 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 47/2001Sb. m.s. 51 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m.s. 52 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.
23
Další významnou úmluvou je Úmluva o právech dítěte, která na první místo řadí zájem dítěte, který musí být zkoumán vždy, pokud se bude jednat o činnost veřejných nebo soukromých zařízení sociální péče nebo soudů týkající se dítěte. Zájem dítěte je prvořadý hlavně proto, že z pohledu Úmluvy o právech dítěte je právě dítě považováno za nezranitelnější a nejbezbrannější lidskou bytost, která za každých okolností vyžaduje zvláštní péči a podporu.53 Mimo jiné Úmluva zakotvuje také přirozené právo dítěte na život, právo znát svůj původ a právo na zachování rodinných svazků. Úmluva o lidských právech a biomedicíně se přímo surogačním mateřstvím nezabývá, avšak v jejím čl. 21 kapitoly VII můžeme najít určitou podobnost s problematikou úplatnosti tohoto institutu. Článek 21 Úmluvy zní: „lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu.“54 Tento článek lze tedy vyložit tak, že vylučuje náhradní mateřství na komerční bázi, kdy je náhradní matce poskytnuta odměna za „pronájem dělohy.“ Právě děloha ženy, která svolí k implantování embrya, je považována za část lidského těla, a proto nemůže být z hlediska Úmluvy o lidských právech a biomedicíně pronajímána. Žádná z výše uvedených Úmluv přímo nezakazuje samotný institut surogačního mateřství, avšak do značné míry ovlivňují proces jeho provádění. 3.1.1 Průběh surogačního mateřství za současné právní úpravy Jak jsem již uvedla, surogace se v České republice provádí bez ohledu na to, zda je právně zakotvena či nikoliv. Za současné situace začíná proces náhradního mateřství vyhledáním vhodné ženy, která převezme roli náhradní matky. Pokud by tato žena byla vdaná, je třeba zajistit souhlas jejího manžela. Náhradní matka a objednatelský pár se zúčastní sezení s advokátem, který oběma stranám po právní stránce vysvětlí vzniklou situaci. Bez tohoto pohovoru a podepsání právního rozboru není možné provedení náhradního mateřství. Další podmínkou, která musí být splněna, je neplodnost na straně ženy z objednatelského páru způsobená vrozenou vadou nebo odoperovanou dělohou. Obě ženy jsou následně vyšetřeny a dochází k odebrání genetického materiálu objednatelského páru. Aby mohlo být umělé oplodnění náhradní matky provedeno, musí být
53
POLÁKOVÁ, Martina. Určení rodičovství z pohledu práva dítěte znát své rodiče deklarovaného Úmluvou o právech dítěte. Právní rozhledy. č. 2, 2000, s. 56. 54 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m.s.
24
použito vajíčko objednatelky. Pokud jsou veškeré požadavky splněny, dochází k samotnému implantování embrya do dělohy náhradní matky. Veškeré výdaje spojené s umělým oplodněním platí objednatelský pár. Náhradní mateřství nesmí být úplatné, avšak náhradní matka si může nárokovat výdaje spojené s těhotenství a slehnutím. Jakmile je prokazatelně zjištěno těhotenství náhradní matky, uzná biologický otec (muž z objednatelského páru) s jejím souhlasem otcovství. Uznáním mu vznikají rodičovská práva a povinnosti. Poté, co náhradní matka dítě porodí, stává se automaticky ze zákona matkou narozeného dítě, i když k němu nemá žádnou genetickou vazbu. Vzhledem k již zmiňovanému ustanovení § 50a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, stanovující, že matkou dítěte je žena, která je porodila, je jedinou možností, jak se může biologická matka stát také matkou právní a dostat se do souladu s právem, osvojení si dítěte, které porodila náhradní matka. Biologická matka tedy po narození dítěte požádá o osvojení a náhradní matka připojí svůj souhlas, který může udělit nejdříve po uplynutí 6ti týdnů od porodu, a to osobně před soudem v řízení o osvojení. Souhlasu by nebylo potřeba v případě, že by byly splněny podmínky stanovené v § 68 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, pokud by po dobu nejméně 6ti měsíců soustavně neprojevovala opravdový zájem o dítě, nebo po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevila o dítě žádný zájem, ačkoli jí nebránila žádná závažná překážka. K tomu, aby soud v řízení o osvojení mohl rozhodnout o umístění dítěte do péče osvojitelů, musí proběhnout tzv. obligatorní preadopční péče. 55 Avšak do doby než soud rozhodne, nemá biologická matka jistotu, že k osvojení opravdu dojde. Zákonný zástupce dítěte, tedy náhradní matka, která dala souhlas k osvojení, může svůj souhlas odvolat až do té doby, než rozsudek o osvojení nabude právní moci. Povinností soudu je přihlédnout k této skutečnosti, aniž by zkoumal důvody jejího vzniku.56 Bohužel nic není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Kromě rizika odvolání souhlasu náhradní matky s osvojením, existuje spousta dalších podobných nebezpečí vyskytujících se v souvislosti s procesem náhradního mateřství. Může se stát, že náhradní matka nebude chtít po porodu dítě předat jeho biologickým rodičům a bude požadovat po otci dítěte výživné, jelikož ten uznal otcovství. V jiném případě muž z objednatelského páru, který uznal otcovství, zemře dříve, než dojde k osvojení dítěte biologickou matkou. Náhradní matka 55
Preadopční péče by měla trvat minimálně tři měsíce. HRUŠÁKOVÁ, Milana, a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnertví. Komnetář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, s. 326-327. (§67 odst.1) 56
25
by si mohla dítě ponechat a vznést nárok na dědictví, protože smrtí otce by se dítě stalo automaticky zákonným dědicem. Biologická matka by přišla nejen o polovinu dědictví po svém manželovi, ale také o své dítě.57
3.2 Právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník V souvislosti s náhradním mateřstvím je vhodné zmínit již rok platný nový občanský zákoník58 (dále jen NOZ), který nabude účinnosti dne 1. 1. 2014. Tento zákon provádí v českém soukromém právu spoustu změn a zavádí nové instituty, které sjednocují roztříštěnou soukromoprávní úpravu. Koncepce rodinného práva zůstává v rámci NOZ nezměněna a navazuje na současnou právní úpravu. Odchylky můžeme najít ve formulaci jednotlivých ustanovení, které slouží lepšímu porozumění textu. NOZ se v rámci rodinného práva vrací k dřívějším institutům59 a zavádí instituty zcela nové.60 Za jeden z nových institutů můžeme označit právě náhradní mateřství, které je v NOZ zmíněno v souvislosti s osvojením mezi příbuznými a NOZ se tak stává jediným místem v českém právním řádu, kde se tento pojem objevuje. Konkrétně se jedná o § 804, který stanoví, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“61 Tímto by tedy bylo možné provádět osvojení i v případech, kdy by náhradní matka a biologická matka byly příbuzné v přímé linii. Druhá věta ve výše uvedeném paragrafu je vložena právě proto, že i v občanském zákoníku by měl být zohledněn pokrok lékařské vědy, která umožňuje vnést do dělohy ženy oplodněné vajíčko jiné ženy. Právě vztahy mezi ženou, která poskytla genetický materiál, a dítětem mohou být upraveny cestou osvojení. Jelikož ve většině případů převažuje zájem o náhradní mateřství především mezi příbuznými, je tímto ustanovením vyřešen problém s osvojením dítěte, které odnosila a porodila například matka pro svou dceru.62 V současném
platném
a
účinném
rodinném
právu
není
možné
osvojení
mezi příbuznými v přímé linii. Pokud by teda matka nabídla své dceři, že jí donosí a porodí 57
HÁTLOVÁ, Petra. Náhradní matky porodily už i u nás desítky dětí [online]. Právo, 21. července 2010 [citováno dne 16. 3. 2012]. Dostupné na . 58 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 59 Např. osvojení nezletilého 60 Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, [citováno dne 30. 2. 2013]. Dostupné na . 61 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 62 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku. Dostupné na .
26
dítě, nemohl by soud žádosti dcery o osvojení jejího biologického dítěte vyhovět, protože právní matkou by byla jeho biologická babička.63 Poslední věta ustanovení § 804 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve své podstatě umožňuje altruistické náhradní mateřství, ačkoliv tento pojem český právní řád nezná a nikterak neupravuje jeho konkrétnější obsah. Dle mého názoru by měly být stanoveny pevné mantinely tohoto institutu, aby se každý, kdo by chtěl náhradního mateřství využít, mohl seznámit s jeho podmínkami, riziky a zjistil tak, co může očekávat.
63
Jako příklad bych mohla uvést případ z roku 1998, kdy byla v tisku, právnických časopisech a etických komisí probírána situace ženy, která měla nedostatečně vyvinutou dělohu a jejíž matka se nabídla dítě donosit. Tato žena byla přijata k metodě umělého oplodnění in vitro fertilizace. Avšak v okamžiku, kdy již byla embrya připravena k transferu, se zjistilo, že žena má dělohu o velikosti palce a že není možné embrya zavést. Vznikl problém, co s embryi. Proto se matka mladé ženy, které bylo čtyřicet čtyři let, nabídla, že embrya pro svou dceru donosí a lékaři chtěli toto přání obou žen splnit. Po diskusi s právníky byli upozorněni, že podle zákona by matkou dítěte byla žena, která jej porodila, tedy jeho genetická babička. A následné řešení adopcí dítěte by nebylo možné, jelikož naše zákony zakazují adopci mezi příbuznými. To vedlo lékaře k odmítnutí provedení této metody. Viz. Zamykalová, Lenka: Kdo smí participovat na asistované reprodukci? [online]. Biograf, 2003, č. 31, pozn. č. 14,15. [citováno dne 16. 3. 2012]. Dostupné na .
27
4. SROVNÁNÍ SE ZAHRANIČNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVOU Jelikož se o náhradním mateřství mluví v celosvětovém měřítku a předpokládaná právní úprava v České republice by na základě dřívějších ministerských diskusí měla vycházet z předlohy právní úpravy ve Velké Británii, pokusím se na tento institut podívat také z pohledu některých států jako je právě uvedená Británie, ale i Řecko, Ukrajina a Izrael. V některých státech je náhradní mateřství za splnění určitých podmínek legalizováno a ve většině států je možné pouze nekomerční náhradní mateřství. Jedná se zejména o Velkou Británii, Izrael, Indii, Řecko a Ukrajinu. V zemích jako je Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, Polsko a Francie je náhradní mateřství výslovně zakázáno. Speciálním případem jsou Spojené státy americké, kde v některých státech je tento institut povolen, v jiných zakázán a existují také státy, kde není vůbec upraven stejně jako v naší republice.
4.1 Velká Británie Velká Británie je jedním z mála států, kde je náhradní mateřství dovoleno a současná právní úprava je výsledkem kompromisu mezi zákazem, či dokonce kriminalizací a úplnou volností náhradního mateřství.64 Tento stát se snažil zareagovat na zjevnou situaci, která se ve společnosti děla, takovým vhodným způsobem, aby byla zachována všechna práva a povinnosti náhradní matky, objednatelů a dítěte, a to vzhledem k jejich lidské důstojnosti, fyzickému i duševnímu zdraví.65 Náhradní mateřství je ve Velké Británii upraveno právním předpisy, které byly poprvé představeny společnosti před dvaceti lety. Jejich cílem bylo zakázat komerční uspořádání vztahů náhradního mateřství a limitovat jej pouze na vztahy altruistické zahrnující přátele nebo rodinu. Zákony o surogačním mateřství byly v roce 2008 aktualizovány v rámci širší revize britského práva asistované reprodukce, avšak jejich právní rámec zůstává zásadně nepřepracován.66 Právní úprava náhradního mateřství je tedy obsažena ve třech zákonech. Prvním z nich je Surogacy Arrangement Act z roku 1985,67 díky němuž je trestným činem68 podávání 64
SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Institut matky hostitelky. Zdravotnictví a právo, 2009, č. 11, s. 9. Tamtéž. 66 Fertility and Parenting law. Surrogacy Legislation and Surrogacy Law Cases. [online]. [citováno dne 20. 2. 2013]. Dostupné na . 67 Surogacy Arrangements Act 1985. [online]. [citováno dne 7. 4. 2012 ]. Dostupné na < http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1985/49/contents>. 68 Mail online. What the law says. [online]. [citováno dne 7. 4. 2012 ]. Dostupné na . 65
28
inzerce směřující ke hledání náhradní matky, objednatelského páru, nebo činnost směřující ke zprostředkování dohody o náhradním mateřství na komerční bázi. Úprava je tedy založena pouze na nekomerčním (altruistickém) provedení, kdy za donošení dítěte nesmí být poskytnuta smluvní odměna, ale jen náhrada nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím. Dalším zákonem je The Human Fertilization and Embryology Act z roku 199069, umožňující objednání procesu, při kterém manželé jako budoucí rodiče přebírají právní rodičovství a získávají nařízení o svěření dítěte do péče.70 Nejnovější a zároveň poslední právní předpis týkající se náhradního mateřství je The Human Fertilization and Embryology Act z roku 2008, který rozšiřuje okruh žadatelů o vydání nařízení o svěření dítěte do péče a zahrnuje mezi ně také nemanželské páry a osoby stejného pohlaví. Legislativa Velké Británie tedy umožňuje sepsání surogační smlouvy mezi náhradní matkou a objednateli, a to jen v případech nekomerčního náhradního mateřství, protože, jak již bylo uvedeno, sjednání náhradního mateřství za úplatu je trestným činem. Surogační dohoda je založena na důvěře a dobré vůli a jelikož není právně závazná ani soudně vymahatelná, není náhradní matka povinna dítě po narození předat objednatelům. V této souvislosti bych si položila otázku, k čemu vlastně taková smlouva o náhradním mateřství slouží, když její obsah nelze soudně vymáhat. Domnívám se, že by mohla být přínosná v případech, kdy celý proces náhradního mateřství proběhne bez problémů a náhradní matka je ochotna dítě předat. Taková smlouva by mohla urychlit proces rozhodování soudu. Avšak pokud se náhradní matka rozhodně ponechat si narozené dítě, není zde možnost vymáhat předání dítěte, protože obdobně jako v České republice zde totiž platí zásada, že matkou dítěte je žena, která je porodila. Pokud se tedy náhradní matka s objednateli dohodne na odevzdání dítěte, k právnímu předání může dojít teprve na základě rozhodnutí soudu a nikoli na základě smlouvy o náhradním mateřství. K tomu, aby soud mohl rozhodnout o svěření dítěte do péče jeho biologických rodičů, musí dojít ke splnění určitých podmínek. Prvním krokem, který musí být učiněn po porodu, je zapsání otce dítěte, tedy muže z objednatelského páru do rodného listu vedle náhradní matky. Biologický otec poté nabývá stejných rodičovských práv jako náhradní matka. Objednatelé musejí být manželé, státními
69
Human Fertilization and Embryology Act 1990. [online]. [citováno dne na . 70 Tzv. parental order
29
7. 4. 2012 ]. Dostupné
občany Velké Británie a musejí podat žádost o svěření dítěte do péče tzv. parental order71. Tato žádost se podává od šestého týdne po narození dítěte až do šestého měsíce od narození. Souhlas s osvojením dává náhradní matka po skončení šestinedělí spolu se souhlasem případného manžela nebo druha. Žadatelé musejí být starší 18 let a alespoň jeden z páru musí být biologickým rodičem dítěte. Pokud jsou všechny podmínky splněny, soud rozhodne o svěření dítěte do péče žadatelů, čímž na ně přecházejí rodičovská práva a je vydán nový rodný list se jmény žadatelů.72 Z předběžných debat o náhradním mateřství vyplynulo, že by budoucí podoba právní úpravy tohoto institutu v České republice měla vycházet právě z úpravy ve Velké Británii. Inspirace Velkou Británií je vhodná, jelikož jde o velmi zdařilou myšlenku. V této úpravě můžeme najít určité ústupky, avšak nedává úplnou volnost v jednání zúčastněných stran, jako je tomu např. na Ukrajině. Především oceňuji stanovení mantinelů, které nelze za žádných okolností překročit a celý proces předávání dítěte je pod dohledem soudu. Přesněji řečeno, až soudním rozhodnutím se dárci genetického materiálu stávají právními rodiči. Při rozhodování sporu mezi náhradní matkou a objednatelským párem přihlíží soudce hlavně k právům a zájmům dítěte. Nejdůležitější je to, co je v nejlepším zájmu dítěte. Na druhou stranu můžeme tuto úpravu označit za velmi liberální, neboť umožňuje náhradní mateřství částečné i úplné. Další liberalitu shledávám v okruhu osob, které mohou tohoto institutu využít. Mimo manželské páry jsou akceptováni i svobodní a osoby stejného pohlaví. Povoleno by mělo být pouze úplné náhradní mateřství, kdy je poskytnut genetický materiál objednatelů, v důsledku čehož se stávají biologickými rodiči. V případě, že by náhradní matka byla i matkou biologickou, existovalo by větší riziko, že si dítě po porodu ponechá, než by tomu bylo u úplného náhradního mateřství. 4.1.1 Sporné případy náhradního mateřství řešené před anglickými soudy Existuje několik publikovaných případů anglických soudů, kde došlo v průběhu náhradního mateřství ke sporu. Jedním z těchto případů je případ TT73 týkající se ženy, která na internetu poznala manželský pár, hledající náhradní matku. Žena neformálně souhlasila, že 71
Human Fertilization and Embryology Act 2008, section 54 [online]. [citováno dne 7. 4. 2012]. Dostupné na . 72 COTS Surrogacy in UK. Is surrogacy legal in the UK? [online]. [citováno dne 7. 4. 2012 ]. Dostupné na . 73
In the Matter of TT (a Minor) [2011] EWHC 33 (Fam)
30
tomuto páru porodí dítě, s tím, že ona bude dárkyní vajíčka, které bude oplodněno spermií manžela z objednatelského páru. Jelikož jsou ve Velké Británii zakázány zprostředkovatelské agentury, nebylo jim poskytnuto poradenství a podpora, které tyto agentury zabezpečují. V průběhu těhotenství se vztah smluvních stran zhoršil a náhradní matka změnila názor a rozhodla se dítě nepředat. Zamýšlení rodiče podali soudu žádost o povolení styku s dítětem. Když bylo dítěti pět měsíců, soud svým rozhodnutím umožnil objednatelům pouze omezený styk s dítětem. Rozhodnutí soudu o ponechání dítěte náhradní matce vycházelo především z posouzení blaha dítěte. Jelikož náhradní matka byla zároveň matkou biologickou, byla mezi ní a dítětem utvořena velmi těsná vazba. Pokud by dítě bylo přesunuto k objednatelskému páru, hrozilo by riziko emocionální újmy. Celý proces náhradního mateřství spolu s porodem může být pro náhradní matku tak silnou životní událostí, že se ocitne v situaci, kdy není schopna se dítěte vzdát. O to víc je odevzdání novorozence těžší, když ví, že jí dítě biologicky patří. Další případ se týkal mezinárodního únosu dětí náhradní matkou. Ve věci W,B a H74 se jednalo o kalifornský manželský pár, který uzavřel závaznou surogační smlouvu s náhradní matkou z Velké Británie. Těhotenství probíhalo v Kalifornii, avšak náhradní matka si celou záležitost rozmyslela a vrátila se zpět do Británie, kde následně porodila dvojčata. Objednatelský pár celou věc předal soudu, který rozhodl o navrácení dětí jejich rodičům do Kalifornie. V následujícím případu soud opět rozhodl ve prospěch objednatelského páru. Ve věci N75 šlo o spor mezi objednateli a náhradní matkou, která odmítla dítě předat. Soud nakonec 18ti měsíční dítě svěřil do péče budoucích rodičů.76 Nelze říci, že by existoval jeden precedenční rozsudek, podle kterého by se posuzovaly veškeré spory o rodičovství vznikající při náhradním mateřství. Každý případ je řešen samostatně dle konkrétních okolností toho kterého případu. Zkoumají se hlavně zájmy dítěte, možnosti náhradní matky, možnosti budoucích rodičů a jejich skutečný zájem starat se o dítě.
74
In the Matter of W and W v H (Child Abduction: Surrogacy) No 2 [2002] 2 FLR 252 In the Matter of N (a Child) [2007] EWCA Civ 1053 76 GAMBLE, Natalie; GHEVAERT, Louisa. Surrogacy, parenthood and disputes: are there any lessons to be learned? [online]. BioNews, 14. února 2011 [citováno dne 21. 2. 2013]. Dostupné na . 75
31
4.2 Ukrajina Na Ukrajině je náhradní mateřství povoleno, ale je řešeno odlišně od ostatních právních úprav. Je zde připuštěno pouze úplné náhradní mateřství, kdy je do těla náhradní matky
implantováno
embryo
pocházející
z genetického
materiálu
muže
a
ženy
z objednatelského páru. Náhradní matka tedy nemá žádnou genetickou vazbu k dítěti, které následně porodí.77 Legislativním aktem v této oblasti je ukrajinský zákon o rodině Family code of Ukraine, který garantuje všem občanům realizaci jejich rodičovských práv. Článek 123 tohoto zákona stanovuje, kdo bude považován za rodiče v případech artificiální inseminace nebo implantace embrya. Náhradním mateřství se potom zabývá čl. 123 odst. 2, který říká, že v případě, kdy je embryo implantováno do těla jiné ženy, za rodiče dítěte je považován pár, který poskytl genetický materiál.78 To znamená, že náhradní matka nemá žádný právní nárok proti právním rodičům. Právní řád Ukrajiny je postaven na komercionalizaci náhradního mateřství a existuje zde několik klinik, které na peněžitém
pronájmu dělohy vydělávají. 79
Některé
zprostředkovatelské agentury nabízejí různé balíčky služeb, jejichž poplatky začínají na částce 5000 eur.80 Taková úprava, kde je možné náhradní mateřství za úplatu a manželský pár si musí za dítě zaplatit hodně vysoké částky, může dle mého názoru hraničit s obchodováním s dětmi. Existují i páry, které jinou možnost početí dítěte již nemají a jsou proto ochotni zaplatit jakoukoli sumu, i kdyby si musely vypůjčit a do konce života se zadlužit. Taková úprava náhradního mateřství je hodně liberální, což dokazuje sama ukrajinská legislativa tím, že nechává své občany, aby si řešily důležité otázky smlouvou. Jedinou podmínkou je, že smlouva nesmí být v rozporu s platnými právními předpisy. Smlouva mezi náhradní matkou a objednateli by měla obsahovat: -
zdravotní stav náhradní matky
-
zdravotnické zařízení, kde bude zákrok proveden
-
výše odměny surogační matky za její služby81
-
další výdaje spojené s oplodněním, těhotenstvím a slehnutím
77
Family law group. Surrogacy in Ukraine. [online]. [citováno dne 7. 4. 2012]. Dostupné na . 78 Family code of Ukraine, article 123/2. [online]. [citováno dne 7. 4. 2012]. Dostupné na . 79 STARÁ, Ivana. Právní a etická otázka pronájmu dělohy. Právo a rodina, 2010, č. 4, roč. 12, s. 21. 80 Surrogacy in Ukraine. Our programs. [online]. [citováno dne 10. 4. 2012]. Dostupné na . 81 Náhradní matky si mohou v tomto těhotenském byznysu na Ukrajině vydělat až milion korun. Viz. STARÁ, Ivana. Právní a etická otázka pronájmu dělohy. Právo a rodina, 2010, č. 4, roč. 12, s. 21.
32
-
podmínky, které by náhradní matka měla dodržovat v průběhu těhotenství (životní podmínky, zdravý životní režim a výživa)
-
proces předání dítěte a zápis do rodného listu
-
ustanovení o vyšší moci (pro případy, kdy se narodí postižené dítě či mrtvé dítě, narodí se více než jedno dítě, nebo kdy těžký porod způsobí následnou neplodnost náhradní matky).
Vedle této smlouvy, kterou uzavírají budoucí rodiče s náhradní matkou, je uzavřena také smlouva se zdravotnickým zařízením a obě tyto smlouvy by měli být notářsky ověřeny, aby mohly nabýt právní moci.82 Vzhledem k tomu, že jsou ukrajinské zákony, co se týče náhradního mateřství, mnohem vstřícnější, navštěvují Ukrajinu za tímto účelem některé neplodné páry z jiných států. Při mezinárodním náhradním mateřství však může vzniknout problém, který nastal právě v případu X a Y83. Manželský pár pocházející z Anglie uzavřel surogační smlouvu s vdanou ukrajinskou ženou, které bylo implantováno embryo vzniklé spojením vajíčka od dárkyně a spermií od muže z objednatelského páru. Vztahy mezi smluvními stranami byly po celou dobu náhradního mateřství přátelské a náhradní matka byla ochotná po porodu odevzdat dvojčata jejich rodičům. Nastal však problém s anglickými a ukrajinskými zákony, což vyústilo v situaci, kdy děti zůstaly bez státní příslušnosti a bez rodičů. Objednatelé nemohli zůstat na Ukrajině a ani si nemohli děti odvézt do Anglie. Dle anglického práva je jedinou matkou dětí ukrajinská žena, i když biologicky k nim nemá žádný vztah a otcem je její manžel. Na druhou stranu podle ukrajinských zákonů, jakmile náhradní matka porodí dítě a odevzdá ho objednatelům, zapíší se do rodného listu jako rodiče oni a náhradní matka nemá žádná rodičovská práva ani povinnosti. Děti se tedy nestaly ukrajinskými občany, a jelikož je ani Anglie nepovažovala za své občany, zůstaly bez státní příslušnosti. Anglický soud nakonec v tomto případu rozhodl tak, že vydal příkaz ke svěření dětí do péče biologických rodičů, a to na základě posouzení nejlepších životních podmínek a zájmu dětí. Toto rozhodnutí mělo a má představovat odstrašující případ pro ty, kteří by zvažovali náhradní mateřství v zahraničí.
82
Family law group. Surrogacy in Ukraine. [online]. [citováno dne 10. 4. 2012]. Dostupné na . 83 In the matter of X & Y (Foreign Surrogacy) [2008] EWHC 3030 (Fam). Dostupné na .
33
Jak vyplývá z výše uvedeného případu problematika náhradního mateřství nemusí spočívat vždy jen v neodevzdání dítěte, ale může také dojít ke střetu právních úprav v jednotlivých státech.
4.3 Řecko Právní úprava náhradního mateřství v Řecku84 je o něco více přísnější než ve výše uvedených zemích. Od roku 2002 je v této zemi legální altruistické náhradní mateřství na základě speciálního povolení soudu. Náhradní mateřství je upraveno v zákoně č. 3089/2002 (Greek civil code), konkrétně v článku 1458 tohoto zákona, ve kterém je stanoveno, že transfer oplodněného vajíčka do těla jiné ženy (vajíčko nesmí pocházet od této ženy) a její těhotenství je umožněno na základě soudního povolení, které je vydáno ještě před transferem. Toto povolení je vydáno na základě písemné smlouvy mezi náhradní matkou a párem, který si přeje mít dítě touto cestou. Biologická matka požádá o vydání tohoto povolení a procedura oplodnění začíná teprve po uveřejnění soudního rozhodnutí. Soud může vydat povolení k náhradnímu mateřství jen za splnění následujících podmínek: -
budoucí matka musí prokázat, že nemůže ze zdravotních důvodů počít vlastní dítě
-
budoucí matka nesmí být starší 50-ti let
-
náhradní matka musí prokázat, že je zdravotně a duševně v pořádku
-
strany musí soudu předložit písemnou dohodu
-
smlouva může umožnit náhradu nákladů. Platby za služby a jiné finanční výhody jsou zakázány
-
v případě, že by náhradní matka byla vdaná, je potřeba písemného souhlasu manžela a jeho podpisu na surogační smlouvě
-
oplodněné vajíčko nesmí patřit náhradní matce
-
náhradní matka a budoucí rodiče musí být řeckými občany nebo zde musí mít trvalý pobyt.
V roce 2005 byl vydán zákon č. 3305/2005 (Enforcement of Medically Assisted Reproduction)85, který upravuje asistovanou reprodukci a náhradní mateřství podrobněji. 84
HATZIS, Aristides. The Regulation of Surrogate Mothergood in Greece. 2010. [online]. [citováno dne 10. 4. 2012]. Dostupné na . 85 HATZIS, Aristides. The Regulation of Surrogate Mothergood in Greece. 2010, s. 3-4. [online]. [citováno dne 10. 4. 2012]. Dostupné na .
34
Pro účely náhradního mateřství jsou nejdůležitější články 13 a 26 tohoto zákona. Ustanovení článku 13 říká, že náhradní matka by měla být lékařsky vyšetřena a měla by se podrobit důkladnému psychologickému zhodnocení. Dále se zde požaduje také dobrý zdravotní stav budoucích rodičů. Smlouva o náhradním mateřství by měla být bezúplatná a zákon vyjmenovává případy, kdy se o finanční odměnu nejedná. Jsou to výdaje spojené s procesem umělého oplodnění, těhotenstvím a slehnutím a dále náhrada vzniklé škody a ušlé mzdy náhradní matky, jelikož z důvodu těhotenství a porodu musela opustit zaměstnání. Další článek výše uvedeného zákona, a to čl. 26 zakotvuje trestní sankce tomu, kdo porušuje podmínky náhradního mateřství stanovené zákonem a kdo poskytuje profesionální služby jako zprostředkovatel a snaží se tento institut komercializovat.
4.4 Izrael Izrael můžeme označit za jeden ze států, kde je náhradní mateřství povoleno. Izraelský parlament zlegalizoval tuto problematiku v roce 1996 zákonem Embryo Carrying Agreemetns Law. Izrael se tak stal první zemí na světě, která legalizuje státní dohled nad náhradním mateřstvím. Každou část procesu náhradního mateřství schvaluje státem jmenovaná komise, přičemž musí být splněny přísně stanovené podmínky pro udělení souhlasu. Náhradní matkou může být pouze svobodná, vdova nebo rozvedená žena, která má alespoň jedno vlastní dítě a není příbuznou objednatelského páru. Embryo Carrying Agreements Act umožňuje uzavření smlouvy s náhradní matkou pouze heterosexuálním manželským párům. Zákon tedy vylučuje, aby se zamýšleným otcem, či matkou stal svobodný muž nebo žena, nebo osoby stejného pohlaví. Zákon dále vyžaduje sdílení náboženského vyznání náhradní matky a objednatelského páru, aby náboženské vyznání dítěte bylo beze vší pochybnosti. Požadavek náboženského vyznání vyplývá z legálního pojetí rodinného práva, ve kterém jsou práva a postavení jednotlivce přiznávána na základě jeho náboženství a rodinného statutu. Věk budoucí matky nesmí překročit hranici 50ti let a zároveň musí prokázat, že je neplodná, nebo že by jí těhotenství mohlo značně poškodit zdraví. Věková hranice u budoucího otce je 60 let. Po porodu musí budoucí rodiče předložit žádost k získání právního rodičovství. Na soudu pak záleží potvrzení, že se stávají jedinými opatrovníky a rodiči dítěte ve všech ohledech. Náhradní matka může odstoupit od smlouvy a dítě si ponechat do doby, než soud udělí právní rodičovství objednatelskému páru. To může udělat, pouze pokud sociální pracovník,
35
upozorněný soudem, zjistí změnu okolností v takové míře, že je ospravedlnitelné odstoupit od smlouvy a že blaho dítěte nebude jejím zrušením dotčeno. Stejně jako v Anglii nebo Řecku je zakázána jakákoliv odměna pro náhradní matku, avšak komise může povolit měsíční platbu na pokrytí nákladů náhradní matky zahrnujících právní poradenství, ztrátu výdělku, kompenzaci za způsobenou bolest či jiné odůvodněné výdaje.86
4.5 Zhodnocení zahraničních právních úprav surogačního mateřství Nelze jednoznačně stanovit, která z výše uvedených právních úprav je nejlepším a nejvhodnějším řešením institutu náhradního mateřství. Každá z těchto úprav je jedinečná, založena na odlišných principech toho kterého státu. K dobru všech uvedených států lze přičíst snahu o pochopení tohoto nového institutu, který stojí za to, aby se jím státy zabývaly. Náhradní mateřství bylo mnohokrát označeno za kontroverzní a problematické, což dalo jednotlivým státům prostor pro hledání správného řešení. Při zpracování právních předpisů týkajících se náhradního mateřství je třeba zvažovat podmínky v jednotlivých státech. Ty se samozřejmě liší stát od státu, a proto není možné kompletně převzít právní úpravu, která je zpracována s ohledem na potřeby tamější společnosti. Znamená to tedy, že co může být dobré pro jeden stát, nemusí vyhovovat druhému. Z výše uvedených důvodů je třeba při úvahách nad legalizací náhradního mateřství v České republice vycházet především z úpravy, která se přibližuje našim poměrům. Inspirace ukrajinskými zákony tedy není vhodná, jelikož stranám náhradního mateřství poskytuje velkou volnost a prakticky nekontroluje jeho průběh. Výjimkou je stanovení podmínek, které musí být účastníky splněny. Chybu shledávám v uzákonění náhradního mateřství na komerčním principu a zprostředkovatelských agentur, což může vést k riziku obchodování s dětmi. Ukrajinské náhradní matky jsou totiž vyhledávány neplodnými páry ze zahraničí, kteří jsou ochotni zaplatit za dítě jakoukoli částku. Jediné pozitivum ukrajinské právní úpravy spočívá ve vypořádání se s problematikou vymahatelnosti smlouvy. V zákoně87 je totiž uvedeno, že pokud bylo k embryotransferu použito genetického materiálu jiné ženy, bude tato žena považována za matku dítěte a náhradní matka nemá na dítě právní ani biologický
86
New Family. Surrogacy. [online]. [citováno dne 23. 2. 2013]. Dostupné na . 87 Family code of Ukraine, article 123/2. [online]. [citováno dne 7. 4. 2012]. Dostupné na .
36
nárok. Toto ustanovení by tedy vyřešilo situace, kdy by náhradní matka odmítala předat dítě jeho biologickým rodičům. Řecká legislativa je oproti té ukrajinské mnohem přísnější a omezuje přístupnost k této metodě na řecké státní občany. Řecko umožňuje pouze altruistické a úplné náhradní mateřství, přičemž vajíčko nesmí pocházet od náhradní matky. Před samotným provedením tohoto institutu je potřeba povolení soudu, kterému musí být předložena surogační smlouva obsahující veškeré náležitosti. Domnívám se, že by podmínka soudního povolení mohla ještě více prodloužit již tak složitý proces. Právní úpravu Velké Británie můžeme označit za kompromis mezi naprostou volností a úplným zákazem. Náhradní mateřství je zde omezeno jen na nekomerční způsob provádění a zprostředkovatelské agentury jsou stejně jako v Řecku zakázány. Co se týče otázky surogační smlouvy, tak ta je ve Velké Británii povolena, avšak není právně závazná ani vymahatelná a má spíše podpůrný charakter. K odevzdání dítěte tedy nedochází na základě smlouvy, ale rozhodnutím soudu o svěření do péče. Anglická legislativa umožňuje náhradní mateřství úplné i částečné s použitím zárodečných buněk dárce, nebo dokonce samotné náhradní matky. S touto možností nesouhlasím především z důvodu zvýšeného rizika neodevzdání dítěte biologickým rodičům. Vzhledem k výše uvedenému bych se přikláněla k použití anglické právní úpravy jako vzoru pro budoucí legislativu v oblasti náhradního mateřství u nás.
37
5. PRÁVNÍ ÚPRAVA DE LEGE FERENDA V rámci této kapitoly bych se ráda věnovala otázce legalizace metody náhradního mateřství do budoucna v novelizované či zcela nové právní úpravě. V rámci těchto úvah je potřeba zvážit veškeré možné faktory týkající se náhradního mateřství, a to jak ze strany náhradní matky, tak ze strany biologických rodičů. Dále je potřeba odpovědět si na otázku, komu by tato metoda měla být přístupná, jak by měla vypadat případná smlouva o náhradním mateřství, co by měla obsahovat, co by mělo být jejím předmětem a v neposlední řadě také přípustnost odměny pro náhradní matku. Dále je tu také problematika splnění závazku vyplývajícího ze smlouvy, a to předání a převzetí dítěte, a soudní vymahatelnost smlouvy. Nejdříve bych se věnovala tomu, zda má být metoda náhradního mateřství přístupná všem, anebo by měla být omezena. Přikláním se k tomu, že by tato metoda měla být určena především těm párům, kteří se léta88 snažili o dítě a ze zdravotních důvodů89 na straně ženy nebylo možné reálně dítě donosit a porodit. Na druhou stranu by tato metoda neměla být umožněna těm ženám, které netrpí žádnými zdravotními problémy, budují kariéru a nechtějí si těhotenstvím zkazit postavu či přijít o větší část příjmu. U těchto žen je pak velká pravděpodobnost, že se o narozené dítě nebudou osobně starat a opět si zaplatí další ženu, která by dítě opatrovala, jako svou náhradu. K tomu, aby bylo možné provést proces náhradního mateřství v souladu se zákonem, mělo by jít o náhradní mateřství úplné, kdy jsou zárodečné buňky získány od objednatelského páru a ten se následně stává biologickým rodičem dítěte. Oba objednatelé tedy poskytnou vlastní genetický materiál, který by měl být bez genetického zatížení. Dalším důležitým bodem je také zdravotní stav náhradní matky, kterou si objednatelé vyberou. Zkoumány jsou nejen kvality zdravotní, ale také psychologické a genetické, a to z toho důvodu, aby se narodilo dítě zdravé a byly vyloučeny možné deformace a vrozené choroby. Smlouva mezi mužem a ženou, kteří nemohou mít dítě, a náhradní matkou, by měla mít jen pomocnou funkci spočívající v urychlení konečné fáze, a to osvojení. Jednoznačné určení toho, jak by měla smlouva o náhradním mateřství vypadat je problematické, což dokazuje také diskuse na toto téma zahájená v roce 2009 tehdejší ministryní zdravotnictví 88
Tímto obdobím se rozumí doba 1-2 let, v němž má pár pravidelný pohlavní styk a nedosáhne těhotenství. Viz. ORIFT. Neplodnost – základní informace [online]. [citováno dne 30. 3. 2012]. Dostupné na . 89 Mělo by se jednat o ženy, které trpí závažným děložním faktorem, to znamená, že její děloha není schopna umožnit zahnízdění a donošení plodu. Důvodem mohou být případy, kdy musela být děloha operativně odstraněna nebo se vůbec nevyvinula díky vrozené vadě. Dále se může jednat o stav, kdy v děloze vznikly srůsty nebo děložní sliznice nenarostla do potřebné tloušťky, což je třeba k zahnízdění embrya. Viz. REPROMEDA. [online]. Náhradní mateřství. [citováno dne 2. 3. 2013]. Dostupné na .
38
Danou Juráskovou a ministryní spravedlnosti Danielou Kolářovou. Odborníci v této diskusi řešili mimo jiné vymahatelnost vydání dítěte na základě surogační smlouvy u soudu a okamžik právního předání dítěte.90 Z tohoto jednání však žádná vhodná podoba změny právní úpravy nevzešla a institut náhradního mateřství zůstal dále neupraven.
5.1 Smlouva o náhradním mateřství Možným řešením by mohlo být uzákonění zvláštního samostatného smluvního typu v rámci občanského zákoníku, který by byl určen právě pro případy náhradního mateřství. Tato smlouva by měla mít obligatorně písemnou formu a navíc by podléhala také schválení soudu, čímž by nabývala účinnosti.91 5.1.1 Strany surogační smlouvy Jednou ze stran smlouvy by měl být manželský pár, protože je v zájmu dítěte narodit se do úplné rodiny. Nechtěla bych tímto svým názorem nějakým způsobem diskriminovat homosexuální páry v možnosti použití metody náhradního mateřství, ale vzhledem k názoru české společnosti na výchovu dětí osobami stejného pohlaví se přikláním k tomu, aby tato metoda byla legalizována právě ve formě přístupné pouze neplodným manželským párům. Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství zachovává výkon rodičovské zodpovědnosti a umožňuje svěření dítěte do výchovy tomu partnerovi, který se ještě před vznikem partnerství stal rodičem. Je tedy vyloučeno, aby vstupem do partnerského vztahu došlo k omezení rodičovských práv této osoby. V případě, že jeden partner pečuje o dítě a oba žijí ve společné domácnosti, může se na výchově dítěte podílet i druhý partner. Osvojení dítěte registrovanými partnery, nebo osvojení jedním z partnerů, je nadále zakázáno.92 Z toho vyplývá, že názor na výchovu dětí homosexuálními páry není zcela překonán, jak je tomu v jiných zemích, kde se jim přiznávají stejná rodičovská práva jako manželům. Je zde také otázka svobodných žen, které si přejí dítě, ale po neúspěšném umělém oplodnění se zjistí, že jsou neplodné. Mělo by jim být náhradní mateřství umožněno? Na tuto otázku není zcela jasná odpověď, protože jak jsem již uvedla výše, v nejlepším zájmu dítěte je
90
Vláda České republiky. Ministryně jednaly o institutu „náhradní matky“. [online]. [citováno dne 10. 3. 2012]. Dostupné na . 91 ATTL, Karel.: Institut náhradní matky – ano, či ne? Prevence úrazů, otrav a násilí, 2009, č. 2, s. 188. 92 HRUŠÁKOVÁ, Milana, a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, s. 535-536 (§ 13).
39
vyrůstat s otcem i matkou. Na druhou stranu bychom neměli ženě upírat její právo být rodičem. Avšak § 6 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů říká, že „Umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 49 let, a to na základě písemné žádosti muže a ženy, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně.“93 To znamená, že umělé oplodnění může být provedeno, pokud žena tvoří s mužem neplodný pár. Tento zákrok tedy bez partnera není možný.94 Na základě toho by nemělo docházet ani k náhradnímu mateřství, kde je žena sama bez partnera. Druhou stranou smlouvy by byla náhradní matka, kterou si objednatelé vyberou. Osoba surogační matky je klíčová, jelikož bez ní by nebylo možné celý proces uskutečnit. Objednatelé by se měli při výběru vhodné nositelky jejich dítěte zajímat hlavně o kvality této ženy po stránce psychické a genetické, aby byly zmírněny rizika související se zdravím, inteligencí a vzhledem budoucího dítěte.95 Náhradní matka by měla mít alespoň jedno dítě, protože v případě, že by byla bezdětná, by mohla vzniknout nejistota ohledně odevzdání dítěte. Preferována je svobodná náhradní matka. Pokud by totiž byla vdaná, její manžel by byl automaticky otcem dítěte a musel by nejdříve popřít otcovství, aby mohl biologický otec učinit souhlasné prohlášení o určení otcovství. Z toho důvodu je výhodnější, když je náhradní matka svobodná. 5.1.2 Předmět smlouvy o náhradním mateřství Co se týče předmětu smlouvy, jak již vyplývá z ústavních zákonů a mezinárodních úmluv o lidských právech, předmětem smlouvy nemůže být použití lidského organismu jako „lidského inkubátoru“ za účelem donošení plodu, či závazek rodičky vzdát se po porodu dítěte. Jediným předmětem této smlouvy může být s ohledem na výše uvedené pouze poskytnutí určité specifické služby svého druhu, a to vývoj plodu v děloze náhradní matky od doby zavedení oplodněného vajíčka do samotného porodu.96 Ve smlouvě by byl uveden závazek náhradní matky strpět zavedení oplodněného vajíčka do své dělohy a zdržet se po dobu těhotenství všeho, co by mohlo ohrozit plod a dále závazek dát souhlas k osvojení dítěte jeho biologickými rodiči.
93
Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce – nová právní úprava. Právní fórum, 2007, č. 4, s. 124. 95 HADERKA, Jiří. Surogační mateřství. Právní Obzor, 1986, č. 10. s. 929. 96 FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce – nová právní úprava. Právní fórum, 2007, č. 4, s. 190. 94
40
5.1.3 Úplatnost smlouvy o náhradním mateřství A jak by se měla budoucí možná právní úprava tohoto institutu vypořádat s otázkou úplatnosti surogační smlouvy? Tato smlouva by měla být bezúplatná a hrazeny by měly být pouze výdaje spojené s lékařskými zákroky, těhotenstvím a slehnutím. Do úvahy by ještě mohla připadat určitá přiměřená peněžní kompenzace za obtíže spojené s těhotenstvím jako je např. ztráta příjmu z pracovní činnosti či ztížení společenského života. Taková kompenzace by vycházela z majetkových možností objednatelů a o její přiměřenosti by rozhodl soud. V souvislosti s náhradou účelně vynaložených nákladů je třeba odpovědět na otázku, co se stane s poskytnutým finančními prostředky v případech, kdy dojde k potratu, nebo si náhradní matka dítě nechá. Mohou tyto peníze objednatelé požadovat zpět? Domnívám se, že náhradu nákladů bude muset náhradní matka navrátit objednatelům v případě, že si potrat způsobila úmyslně, nebo od počátku měla v úmyslu nesplnit závazek a dítě si ponechá. Z toho důvodu je spravedlivé, aby náklady s těhotenstvím a slehnutím nesla sama. Její chování je totiž srovnatelné s chováním ženy, která nosí své vlastní dítě, o němž sama rozhoduje a hradí si své náklady. Co se týká lékařských zákroků, výdaje na ně hradí vždy bezpodmínečně objednatelský pár, jelikož umělé oplodnění náhradní matky je plně v jejich zájmu a z jejich iniciativy. Nepřípustná by měla být odměna založená na komerčním principu, jelikož je zde veliké riziko vydírání biologických rodičů náhradní matkou. Ta by mohla chtít vyšší odměnu, než byla sjednána a pro případ, že by jí nebylo vyhověno, dítě by objednatelům nepředala a nechala by si ho, nebo „prodala“ páru, který by byl ochotný zaplatit jí požadovanou částku. Mohlo by tedy dojít k obchodování s dětmi, což je trestné. Jak jsem již v práci uvedla, takové případy se staly, a proto je potřeba zabránit jejich opakování. 5.1.4 Vymahatelnost smlouvy o náhradním mateřství V nejlepším případě by proces náhradního mateřství skončil osvojením narozeného dítěte biologickými rodiči, avšak v průběhu může dojít k nepředvídatelným událostem, které nevedou ke zdárnému konci. K těmto událostem může dojít jak na straně náhradní matky, tak na straně zájemců o dítě. U náhradní matky se jedná o to, že její těhotenství skončí potratem, dítě se narodí s vrozenou vadou, nebo se rozhodne ponechat si narozené dítě.
41
U objednatelů může dojít k tomu, že jejich manželství skončí rozvodem, nedožijí se narození dítěte97, nebo upustí od záměru získat dítě formou náhradního mateřství. Jako příklad toho, kdy náhradní matka odmítá dítě předat jeho biologickým rodičům, bych mohla uvést známý případ z oblasti náhradního mateřství ve Spojených státech amerických, a to případ Johnson v. Calvert. Náhradní matka A. L. Johnsonová v tomto případě uzavřela s manželi Calvertovými smlouvu, dle které si za úplatu 10.000 dolarů nechala implantovat embryo geneticky příbuzné s Calvertovými a po porodu se zavázala dítě odevzdat. Avšak poté, co se dítě narodilo, změnila názor a ponechala si jej. Nejvyšší soud v Kalifornii tehdy rozhodl ve prospěch manželů Calvertových. Jelikož v Kalifornii existují dvě domněnky určení mateřství, a to prokázání, že žena dítě porodila, nebo prokázání genetické příbuznosti. Každé ženě tedy svědčila jedna domněnka, a proto soud rozhodl podle toho, která žena zamýšlela vychovávat dítě jako vlastní. Touto ženou byla tedy paní Calvertová. Tento případ je významný hlavně z toho důvodu, že soud zde poprvé uznal platnost surogační smlouvy a prolomil zásadu, že matkou dítěte je žena, která je porodila.98 Pokud by se z náhradního mateřství narodilo dítě postižené, je otázkou, který z účastníků je povinen dítě převzít. Tato situace se stát může a v minulosti se již stala. Většinou objednatelé takové dítě odmítají převzít, jelikož není v takovém stavu, jaký si představovali. Dle současné úpravy by matkou i takového dítěte byla stále ta, která jej porodila. Avšak v rámci navrhované právní úpravy by si dítě, i když postižené, měli převzít objednatelé. Mělo by se to týkat případů, kdy těhotenství probíhá bez problémů a náhradní matka dbá o zdraví své i dítěte a za případnou vrozenou vadu dítěte nemůže. Objednatelé totiž náhradní mateřství podstupují s možnými riziky, o nichž jsou poučeni a rozhodnutí je tedy jen na nich. Aby nedocházelo k možným komplikacím v oblasti náhradního mateřství, je třeba při zpracování právní úpravy pro tento institut vzít v úvahu veškeré nepředvídatelné události zmíněné v této práci. Po vzoru právní úpravy náhradního mateřství ve Velké Británii, by i v České republice mohlo být umožněno sepsání surogační smlouvy, kterou by se upravili vzájemné vztahy mezi účastníky a po jejímž předložení soudu, by byl urychlen proces osvojení biologického
97
Případ toho, že objednatelé zemřeli dříve než bylo vůbec embryo zavedeno do dělohy náhradní matky, se stal v roce 1983. Manželé Riosovy z Los Angeles zahynuli při letecké nehodě ještě před tím, než mohlo být použito dvou zmražených embryí a nezanechali žádné instrukce, co by se mělo stát s embryi pro případ jejich smrti či rozvodu. Dostupné na . 98 VOJÁČKOVÁ, Sylva. Právo ženy? (právně-filozofická analýza). Diplomová práce. 2009, s. 55.
42
dítěte. S ohledem na mezinárodní úmluvy není možné vymáhat po náhradní matce odevzdání dítěte. Smlouva by tedy měla pouze podpůrný charakter.
5.2 Návrh právní úpravy institutu náhradního mateřství 5.2.1 Zákon o specifických zdravotních službách (zákon č. 373/2011Sb.) Vzhledem k výše uvedeným problémům lze uvažovat o úpravě, která může do institutu náhradního mateřství zavést řád. Jelikož v nedávné době došlo ke zrušení zákona o péči o zdraví lidu99 a jeho nahrazení zákonem o zdravotních službách100 a zákonem o specifických zdravotních službách101, je vhodné zaměřit se nejdříve na tyto zákony, speciálně na poslední z uvedených. Jedná se o zákon, který upravuje mimo jiné také asistovanou reprodukci. Jelikož je náhradní mateřství jednou z metod asistované reprodukce, lze se domnívat, že by institut náhradního mateřství měl být zařazen v rámci této specifické zdravotní služby. Zákon by tedy obsahoval ustanovení o náhradním mateřství, které by definovalo samotný pojem, jakým způsobem celý proces z lékařského hlediska probíhá, a komu je určen. Návrh ustanovení by mohl mít tuto podobu: §x Náhradní mateřství (1)
Náhradním mateřstvím se rozumí implantování lidského embrya patřící neplodnému manželskému páru do pohlavních orgánů jiné ženy. Tato žena dítě donosí a porodí.
(2)
Pro proces náhradní mateřství lze použít výhradně vajíčko patřící neplodné ženě a spermie patřící manželu této ženy. Odebrané vajíčko je oplodněno pomocí metody in vitro fertilizace a vzniklé embryo se pomocí embryotransferu vloží do dělohy jiné ženy, tedy náhradní matky.
(3)
K odběru zárodečných buněk musí být poskytnut písemný souhlas neplodného páru. Udělení písemného souhlasu je vyžadováno také od náhradní matky, které je implantováno embryo. Výše navržené ustanovení zákona o specifických zdravotních službách začleňuje
náhradním mateřství do právního řádu a objasňuje tak veřejnosti tento institut a proces jeho provádění. Z druhého odstavce vyplývá, že při zákroku není možné použít zárodečnou buňku 99
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (účinný od 1. 4. 2012) 101 Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (účinný od 1. 4. 2012) 100
43
dárkyně, nebo dokonce náhradní matky. Neplodná žena, která bude chtít mít dítě cestou náhradního mateřství, musí produkovat zdravá vajíčka, která by mohla být použita. V návrhu ustanovení se snažím poukázat na úplné náhradní mateřství, a to z důvodu zavedení řádu do celého procesu. Pokud by totiž žena neprodukovala zdravá vajíčka nebo žádná, muselo by dojít k dárcovství a tím by byla narušena úplná genetická vazba mezi rodiči a dítětem. Ženám, které neprodukují zdravá nebo žádná vajíčka a je u nich zjištěna další zdravotní indikace znemožňující donošení plodu, by metoda náhradního mateřství neměla být určena. Smyslem náhradního mateřství je umožnit ženě, která nemůže ze zdravotního důvodu počít nebo plod donosit, mít vlastní dítě. Pokud by tedy k umělému oplodnění náhradní matky muselo být použito vajíčko dárkyně, neexistovala by zde žádná genetická vazba mezi objednatelkou a dítětem. Domnívám se, že vhodnějším a o něco méně problematickým řešením je pro tuto ženu adopce. Na světě totiž existuje spousta dětí, které nemají rodiče, domov a čekají na někoho, kdo se o ně postará a zajistí jim život, který si zaslouží. Z toho důvodu si kladu otázku k čemu podstupovat náhradní mateřství plné nepředvídatelných okolností, s nejistým koncem, které v konečném důsledku nesplňuje svůj účel, tj. získání biologického potomka. 5.2.2 Nový občanský zákoník ( zákon č. 89/2012 Sb.) Další oblastí, kde by se náhradní mateřství mohlo objevit, je nový občanský zákoník. Ten by upravoval surogační smlouvu, neboli smlouvu o náhradním mateřství jako zvláštní smluvní typ. SMLOUVA O NÁHRADNÍM MATEŘSTVÍ §xy (1) Smlouva o náhradním mateřství upravuje vztahy mezi objednatelským párem a náhradní matkou. Předmětem této smlouvy je poskytnutí specifické služby, jakou je vývoj lidského plodu v děloze náhradní matky. (2) Smlouva o náhradním mateřství musí být uzavřena písemně a musí být úředně ověřena. §xx (1) Náhradní matka se smlouvou zavazuje strpět zavedení oplodněného vajíčka objednatelů do své dělohy a nečinit nic, co by mohlo plod poškodit. Po porodu se zavazuje předat dítě biologickým rodičům. (2) Objednatelé jsou povinni poskytnout genetický materiál a uhradit náhradní matce náklady spojené s umělým oplodněním, těhotenstvím a slehnutím.
44
§yx (1) Jakákoliv odměna pro náhradní matku za náhradní mateřství je nepřípustná, ledaže by se jednalo o náhradu ušlého výdělku po dobu těhotenství. 5.2.3 Zákon o rodině ( zákon č. 94/1963 Sb., o rodině) Pokud by Česká republika nebyla signatářem Evropské úmluvy o právním postavení dětí narozených mimo manželství, bylo by možné označit za matku dítěte i jinou ženu, než tu, která jej porodila. Další návrh de lege ferenda by se pak mohl týkat změny stávajícího ustanovení § 50a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, které již bylo v této práci mnohokrát zmiňováno. Ustanovení by tedy nově znělo takto: „Matkou dítěte je žena, která je porodila. To se netýká náhradního mateřství, kdy je matkou dítěte žena, která poskytla genetický materiál.“ Jestliže zákonodárce uvedl náhradní mateřství již v novém občanském zákoníku, domnívám se, že je více než vhodné zabývat se jím dále, a to zejména v oblasti týkající se mateřství. Z tohoto důvodu jsem se pokusila nastínit úpravu, která by mohla vyřešit sporné případy mateřství. Pokud by teda žena poskytla k oplodnění jiné ženy svůj genetický materiál, byla by za biologickou i právní matku považována ona a náhradní matka by na dítě neměla žádný nárok. Vzhledem k již výše zmíněné překážce v podobě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a má přednost před zákonem, taková změna v zákoně o rodině není možná. Je tedy třeba vzít v úvahu jiné, již uvedené alternativy.
45
ZÁVĚR Náhradní mateřství představuje institut, který dokáže vyřešit problém s neplodností a umožní tak muži a ženě mít vlastní dítě. Z medicínského hlediska se jedná o relativně jednoduchý proces, avšak z právního hlediska nastává problém. Která ze dvou žen, jež se tohoto procesu účastní, bude považována za matku? Ta, která dítě 9 měsíců nosí pod srdcem, nebo ta, která je s dítětem geneticky příbuzná? Dle platných zákonů je matkou dítěte ta, která ho porodila. Biologická matka se tedy může stát právní matkou pouze v případě adopce, ke které musí dát náhradní matka souhlas. Pokud tento souhlas nedá a rozhodne se dítě si ponechat, žádný zákon jí v tom nebrání. Účelem mé diplomové práce je nejen přiblížení a definování institutu náhradního mateřství, ale především nalezení vhodného řešení, co se týče právní úpravy v ČR. Právě v tomto hledání mi byla nápomocna kapitola týkající se zahraničních právních úprav, ze které vyplynulo, že neúčinněji řeší danou situaci legislativa Velké Británie. Z toho důvodu jsem se při navrhování úpravy de lege ferenda v některých oblastech inspirovala především anglickou právní úpravou. S ohledem na zjištěné skutečnosti zastávám názor, že by náhradní mateřství mělo být v naší republice povoleno. Pokud by tomu totiž bylo jinak a tato možnost byla zakázána, zájemci o náhradní mateřství by zákrok podstoupili v jiné zemi. Tímto by mohlo vzniknout mnoho problémů, které by se povolením a přiměřenou, avšak účinnou kontrolou v rodné zemi nemusely vyskytnout. Jak jsem již uvedla, úprava náhradního mateřství by mohla probíhat cestou novelizací stávajících zákonů. Jedním z nich je zákon o specifických zdravotních službách, který by definoval pojem náhradního mateřství a uvedl ho do našeho právního řádu. Jelikož nový občanský zákoník v rámci rodinného práva počítá s adopcí mezi příbuznými v přímé linii a sourozenci pro případ náhradního mateřství, mohl by se také více zabývat tímto novým pojmem a zavést tak do právního řádu určitá pravidla, dle nichž bude tento institut legální a bude fungovat tak, aniž by došlo k porušení práv náhradní matky, biologických rodičů, či dokonce dítěte. Vztahy mezi objednateli a náhradní matkou, jejich práva a povinnosti by řešila smlouva o náhradním mateřství zakotvená v novém občanském zákoníku jako zvláštní smluvní typ. Tato smlouva by měla mít pouze charakter pomocný, avšak po jejím předložení soudu by došlo ke zjednodušení procesu rozhodování o osvojení.
46
Povolením a právní úpravou náhradního mateřství vzniká otázka, zda bude způsob určení mateřství dán skutečností porodu dítěte nebo genetickou příbuzností. V současné době je mateřství dáno faktem porodu, kdy je matkou žena, která dítě porodila. U náhradního mateřství by však bylo vhodnější užití genetické příbuznosti, což jsem uvedla v rámci navrhované právní úpravy. Pokud tedy nastane rozpor mezi náhradní matkou a objednatelkou, tedy biologickou matkou, přihlédne soud na základě nově navrženého §50a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině k tomu, která z nich je s dítětem geneticky příbuzná a která od počátku zamýšlela vychovávat dítě jako vlastní. Zavedením onoho ustanovení by se tedy zjednodušil i proces předání dítěte, jelikož by odpadla nutnost adopce dítěte biologickými rodiči, kteří se stávají právními rodiči okamžikem oplodnění vajíčka objednatelky spermií objednatele. Tento návrh však nelze použít, protože by odporoval znění mezinárodní smlouvy. Nadále tedy zůstává určení matky dítěte dle skutečnosti porodu. Na závěr je třeba znovu připomenout, že samotný legislativní proces netvoří jedinou překážku uzákonění institutu náhradního mateřství. Právní otázky v mé práci vytýčené doprovází zcela zřejmé veřejné diskuse podléhající etickým, morálním, či dokonce náboženským otázkám v této věci. K uzákonění náhradního mateřství tak nepochybně povede dlouhá cesta, kterou je však dle mého názoru zcela nezbytné v blízké době projít.
47
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literatura ATTL, Karel.: Institut náhradní matky – ano, či ne? Prevence úrazů, otrav a násilí, 2009, č. 2, 188 s. COTS Surrogacy in UK. Is surrogacy legal in the UK? [online]. [citováno dne 7. 4. 2012]. Dostupné na . DULAWOVÁ, Ingrid. Institut „náhradní matky“. Bakalářská práce. 2010, 54 s. Family law group. Surrogacy in Ukraine [online]. [citováno dne 7. 4. 2012]. Dostupné na . FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce – nová právní úprava. Právní fórum, 2007, č. 4, 124 s. GAMBLE, Natalie; GHEVAERT, Louisa. Surrogacy, parenthood and disputes: are there any lessons to be learned? [online]. BioNews, 14. února 2011 [citováno dne 21. 2. 2013]. Dostupné na . HADERKA, Jiří. Otázky mateřství a otcovství od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb. Právní praxe, 1998, č. 9, 535 s. HADERKA, Jiří. Surogační mateřství. Právní Obzor, 1986, č. 10. 933 s. HÁTLOVÁ, Petra. Náhradní matky porodily už i u nás desítky dětí [online]. Právo, 21. července
2010
[citováno
dne
16.
3.
2012].
Dostupné
na
materstvi.webnode.cz/news/nahradni-matky-porodily-uz-i-u-nas-desitky-deti/>. HATZIS, Aristides. The Regulation of Surrogate Mothergood in Greece. 2010 [online]. [citováno dne 7. 4. 2012]. Dostupné na . HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo. Brno: Doplněk a Masarykova univerzita, 1998, 400 s. HRUŠÁKOVÁ, Milana, a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, 558 s. JIRMANOVÁ, Barbora. Právní a sociální aspekty surogačního mateřství. Diplomová práce. 2010, 66 s.
48
LIŠKOVÁ, Karolína. Pronajmu dělohu. [online]. Instinkt, 20. 1. 2011, č. 3. [citováno dne 28. 2. 2013]. Dostupné na . Mail online. What the law says
[online]. [citováno dne
7. 4. 2012 ]. Dostupné
na
-
giving-birth.html>. New Family. Surrogacy. [online]. [citováno dne 23. 2. 2013]. Dostupné na . NOVÁČKOVÁ, Petra. Právo dítěte znát svůj původ versus biologické, právní a sociální rodičovství. Diplomová práce. 2007/2008, 69 s. Orift. Neplodnost – základní informace [online]. [citováno dne 30. 3. 2012]. Dostupné na . POLÁKOVÁ, Martina. Určení rodičovství z pohledu práva dítěte znát své rodiče deklarovaného Úmluvou o právech dítěte. Právní rozhledy, 2000, č. 2, s. 55-58. RADVANOVÁ, Senta. Kdo jsou rodiče dítěte – jen zdánlivě jednoduchá otázka. Zdravotnictví a právo, 1998, č. 5, s. 7-13. SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Institut matky hostitelky. Zdravotnictví a právo, 2009, č. 11, 9 s. SPEJCHAL, Petr. Náhradní mateřství. Studentská vědecká odborná činnost. 2011, 22 s. STARÁ, Ivana. Právní a etická otázka pronájmu dělohy. Právo a rodina, 2010, č. 4, roč. 12, 22 s. Vláda České republiky. Ministryně jednaly o institutu „náhradní matky“. [online]. [citováno dne 10. 3. 2012 ] Dostupné na . VOJÁČKOVÁ, Sylva. Právo ženy? (právně-filozofická analýza). Diplomová práce. 2010, 69 s. ZAMYKALOVÁ, Lenka. Kdo smí participovat na asistované reprodukci? [online]. Biograf, 2003, č. 31, pozn. č. 14,15. [citováno dne 16. 3. 2012]. Dostupné na . Ženská neplodnost. Metody asistované reprodukce. [online]. [citováno dne 16. 3. 2012]. Dostupné na .
49
Právní předpisy Family
code
of
Ukraine
[online].
Dostupné
na
upload/publication/usa/en/7148/family_kideks_engl.pdf>. Human Fertilization and Embryology Act (1990) [online]. [citováno dne 2012-04-07]. Dostupné na . Human Fertilization and Embryology Act (2008) [online]. [citováno dne 2012-04-07]. Dostupné na . Surogacy Arrangements Act (1985) [online]. [citováno dne
2012-04-07 ]. Dostupné
na . Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 47/2001Sb. m.s., o přistoupení ČR k Evropské úmluvě o právním postavení dětí narozených mimo manželství Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96/2001 Sb. m.s., o přijetí Úmluvy o lidských právech a biomedicíny Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
50
ABSTRAKT JONÁŠOVÁ, Lucie: Problematika surogačního mateřství ve srovnání se zahraniční právní úpravou. [ Diplomová práce ] / Lucie Jonášová. Univerzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta; Katedra občanského a pracovního práva. Vedoucí diplomové práce: Prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc. Olomouc, Právnická fakulta UP, 2013, 52 s. Diplomová práce se zabývá problematikou surogačního mateřství ve srovnání se zahraniční právní úpravou. První kapitola definuje pojem náhradního mateřství, jeho subjekty a možnosti provedení ve spojení s asistovanou reprodukcí. Problematické aspekty surogace z hlediska etického a psychologického jsou uvedeny v kapitole druhé. Další kapitoly jsou zaměřeny především na současnou právní úpravu tohoto institutu v České republice a ve vybraných státech v zahraničí. Autorka si dala za cíl zhodnotit stávající stav na poli náhradního mateřství, a to jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Na základě tohoto zhodnocení navrhne vhodnou právní úpravu, která by určila mantinely pro provádění náhradního mateřství a zmírnění rizik s ním souvisejících. Klíčové slova Náhradní mateřství, náhradní matka, objednatelský pár, dítě, asistovaná reprodukce, surogační smlouva, průběh, legislativa.
51
ABSTRACT JONÁŠOVÁ, Lucie: Surrogacy compared with foreign legislation. [ A thesis ] / Lucie Jonášová. Palacký University Olomouc. Faculty of Law; Department of Civil Law and Labor Law. Supervisor: Prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc. Olomouc, Palacký University – Faculty of Law, 2013, 52 p.
This thesis deals with surrogate motherhood compared with foreign legislation. The first chapter defines the concept of surrogacy, its subjects and implementation options in conjunction with assisted reproduction. Problematic aspects of surrogacy from an ethical and psychological point of view are mentioned in the second chapter. Other chapters are focused on the current legislation of the institute in the Czech Republic and selected countries abroad. The author’s goal was to assess the current state in the field of surrogacy, both in the Czech Republic and abroad. Based on this evaluation, the author will suggest appropriate legislation which would determine the limits for the implementation of surrogacy and mitigate the risks associated with it.
Key words Surrogacy, Surrogate mother, Intended parents, child, Assisted reproduction, Surrogacy agreement, Process, Legislation.
52