JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra kompozice a dirigování Dirigování orchestru
Leonard Bernstein – Symfonické tance z West Side Story Bakalářská práce
Autor práce: Ema Mikešková Vedoucí práce: Prof. Rostislav Hališka Oponent práce: doc. Mgr. Jan Zbavitel
Brno 2011
Bibliografický záznam MIKEŠKOVÁ, Ema. Leonard Bernstein – Symfonické tance z West Side Story [Leonard Bernstein – Symphonic dances from West Side Story]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra kompozice a dirigování, rok. 2011, 62 s. Vedoucí diplomové práce Prof. Rostislav Hališka.
Anotace Diplomová práce „Leonard Bernstein – Symfonické tance z West Side Story“ pojednává o této skladbě z pohledu dirigenta. Obsahuje stručný životopis, rozbor a srovnání dvou interpretací.
Annotation Diploma thesis „Leonard Bernstein – Symphonic dances from West Side Story” deals with this composition analysed by the conductor. It includes short biography, analyse and confrontation of two interpetations.
Klíčová slova Leonard Bernstein, Symfonické tance, West Side Story, dirigování, analýza, interpretace
Keywords Leonard Bernstein, Symphonic dances, West Side Story, conducting, analyse, interpretation
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje. Brně, dne 6.května 2011
Ema Mikešková
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Prof. Rostislavu Hališkovi za pozitivní ovlivnění formálního obsahu práce a Rostislavu Mikeškovi za konzultace grafické, obsahové i gramatické stránky práce a pomoc při tvorbě notových ukázek v elektronické podobě.
Obsah Úvod.......................................................................................................................... 1 1. Leonard Bernstein............................................................................................... 2 2. Rozbor................................................................................................................... 4 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9
Globální pohled....................................................................................................................... 4 Prologue................................................................................................................................... 4 Somewhere............................................................................................................................. 12 Scherzo....................................................................................................................................15 Mambo................................................................................................................................... 17 Cha – Cha.............................................................................................................................. 22 Meeting Scene...................................................................................................................... 26 Cool........................................................................................................................................ 28 Fugue..................................................................................................................................... 29 2.9.1 Proposta.................................................................................................................... 29 2.9.2 První risposta............................................................................................................ 31 2.9.3 Druhá risposta.......................................................................................................... 32 2.9.4 Třetí risposta............................................................................................................. 32 2.9.5 Těsna – viz. ukázka partitury na str. 34 a 35............................................................ 32 2.9.6 Mezivěta – viz. ukázka partitury na str. 36 – 38....................................................... 33 2.9.7 Spojení témat Cool a Fugue – viz. ukázka partitury na str. 38 – 40......................... 33 2.10 Rumble............................................................................................................................... 41 2.11 Finale.................................................................................................................................. 43
3. Srovnání interpretací......................................................................................... 46 3.1 Celkové srovnání................................................................................................................... 46 3.1.1 Zvukové záznamy........................................................................................................ 46 3.1.2 Srovnání snímků NY a LA........................................................................................... 46 3.2 Srovnání jednotlivých tanců................................................................................................ 47 3.2.1 Prologue....................................................................................................................... 47 3.2.2 Somewhere.................................................................................................................... 49 3.2.3 Scherzo......................................................................................................................... 50 3.2.4 Mambo........................................................................................................................ 50 3.2.5 Cha – Cha..................................................................................................................... 51 3.2.6 Meeting Scene............................................................................................................... 51 3.2.7 Cool.............................................................................................................................. 52 3.2.8 Fugue............................................................................................................................ 52 3.2.9 Rumble.......................................................................................................................... 53 3.2.10 Finale......................................................................................................................... 54 Závěr.................................................................................................................................................. 55 Použité informační zdroje............................................................................................................... 56 Seznam příloh................................................................................................................................... 57 Přílohy............................................................................................................................................... 58
Úvod V této práci jsem chtěla nastínit možný úhel pohledu dirigenta na Symfonické tance z West Side Story. K výběru tohoto tématu jsem přistoupila na základě vlastní zkušenosti s touto skladbou. Ráda bych skrze tuto práci došla k hlubšímu poznání a lepšímu pochopení tohoto díla. Ze zmíněné použité literatury vycházím pouze v kapitole o Leonardu Bernsteinovi. Další kapitoly jsou vytvořeny pouze s pomocí partitury a hudebních záznamů.
1
1
Leonard Bernstein Narodil se 25.srpna 1918 v Lawrence, Massachusetts, zemřel 14.října 1990.
Byl to dirigent, skladatel, klavírista, popularizátor hudby a pedagog. Jako malý chlapec bral lekce na piano a navštěvoval Posádkovou a Bostonskou latinskou školu. Studoval na univerzitě Harward, kde absolvoval v roce 1939 studium hudebních oborů. Ve studiu pokračoval na Curtisově institutu ve Filadelfii, kde byl zcela výjimečným žákem Fritze Reinera. Se svým zásadním dirigentským vzorem, Sergejem Koussevitzkým se setkal v roce 1940 v Tanglewoodu. Později se stal Koussevitzkého asistentem Bostonského symfonického orchestru. Prosadil se pomocí „záskoku“ za nemocného Bruna Waltera v New York Philharmony, kde od září 1943 působil jako asistent. Po smrti S. Koussevitzkého byl po mnoho let pedagogem dirigování na Tanglewoodských kurzech. V roce 1947 přijal pozvání Palestinského orchestru a vyjel do Jeruzaléma, aby tam uskutečnil několik koncertů. V rozmezí let 1958 – 1969 byl hudebním ředitelem New York Philharmony (831 koncertů). Až do své smrti dirigoval u nejvýznamnějších orchestrů po celém světě (London Symphony Orchestra, Vídeňská filharmonie, Los Angeles Symphony, Izraelská filharmonie aj.), operních domů, a na největších hudebních festivalech. Zásadním přínosem bylo například oživení produkce díla Gustava Mahlera nebo Charlese Ivese. Veřejně je znám zejména díky svým pořadům pro děti věnovaným klasické hudbě, je tedy jeho zásluhou, že se dnes v Americe tolik mladých lidí zajímá o vážnou hudbu. S Newyorskou filharmonií uskutečnil v letech 1958 - 1973 padesát tři programů pro mladé publikum „Young People´s concerts with the New York Philharmonic“. Ve všech těchto televizních programech Bernstein zasvěcoval velké i malé posluchače do různých tajů hudby a představoval významné skladby a hudební skladatele. Existuje také knižní podoba některých těchto scénářů ( O hudbě - Koncerty pro mladé publikum. Praha: NLN, 1996). Autorkou Bernsteinova životopisu je Meryle Secrest. Po stránce hudební kompozice je možné jej považovat za postmodernistu již v 50. letech 20. století. Nerozlišoval mezi hudbou klasickou a populární, ale pouze 2
mezi dobrou a špatnou. Bernstein byl stylový syntetik a eklektik - umělecké škatulkování zcela ignoroval. V artificiálních skladbách, v zásadě tonálních, používal latinskoamerické prvky, výrazný rytmus (synkopy, střídavé rytmy, nesouměrné metrum) a barvitou instrumentaci (časté využívání klavíru, vysoké polohy žesťů, početných, virtuózních perkusivních nástrojů); formu muzikálu pozvedl na vysokou úroveň (např. jazzová fuga v muzikálu West Side Story v části „Cool“) a znovu dokázal, že i díla populární kultury mohou být zároveň velmi hodnotná. Mnoho jeho skladeb není možné zařadit do vymezených kategorií, protože jsou často polystylové a polyžánrové. Náměty skladeb, duchovní i čistě světské, se neobracejí do minulosti, ale přímo reflektují svět, v němž autor žil a tvořil. Mnoho vokálně – instrumentálních kompozic je vícejazyčných, často mísících angličtinu, hebrejštinu a různé další jazyky, včetně latiny. I duchovní kompozice často obsahují zcela světské, zdánlivě i provokující texty.
3
2
Rozbor
2.1 Globální pohled Symfonické tance se skládají z deseti částí – tanců, které jsou vzájemně propojeny. První Prologue, rychlý a dramatický, druhý Somewhere, klidný, milostný, třetí Scherzo, nepravidelné a odlehčené, čtvrté Mambo, živelné a strhující, pátá Cha - Cha houpavá a zdrženlivá, šestá Meeting Scene (Scéna setkání), tichá, očekávající bouři, sedmý Cool, tajemný, napjatý, osmá Fugue, vypjatá, ale zadržovaná s pomalou gradací, devátý Rumble (Rvačka), bouřlivý, nevyhnutelný, zakončený kadencí flétny a desáté Finale, smrt a odpuštění.
2.2 Prologue Začátek první části, Prologue, je psán v 6/8 taktu. Hybnost je poměrně svižná, nicméně swingová, s jistou pohodlnou houpavostí. Předpis Allegro moderato, čtvrťová nota s tečkou = 128. Hned v prvních taktech Bernstein předznamenává hlavní hudební motiv celé West Side Story, zvětšenou kvartu. Uvádí nás do dramatického napětí, které vrcholí ve čtvrtém taktu příznačnou zvětšenou kvartou a dále pokračuje chromatickým postupem H – C – B. Tento motiv bych označila jako první téma, ke kterému se pak vrací ve druhé polovině první části.
4
5
Od 7. taktu následuje druhé téma. Volba 6/8 taktu nabízí možnost přiblížit se principu jazzového frázování. Fráze jsou důrazně zakončeny duolami.
V předtaktí v taktu 17 začíná třetí téma, které se prolíná s prvky druhého tématu. Je instrumentováno kombinací vibrafon, alt saxofon.
V taktu 28 se objevuje další, již čtvrté téma.
Tok těchto (druhého až čtvrtého) témat přeruší bicí nástroje, citující druhé téma v dynamice p, k nimž se připojuje fagot a trombón návratem posledních tří taktů prvního tématu, aby pak opět pokračovala variace druhého, třetího a čtvrtého tématu. V tomto duchu, s neustálými gradacemi a opětovnými ústupy dynamiky, pokračuje hudební tok až k taktu 133. V této pasáži (t.133 - 138) graduje první polovina úvodu, metrum se mění na 2/4 a vrcholí prvním tématem.
6
Taktem 141 začíná po dramatické generální pauze práce s prvním tématem. Pokud byla dosud hybnost poměrně svižná, začíná nyní rytmický tok přímo vřít. Jako nezadržitelný proud působí ostinátní sedmiosminový motiv basových nástrojů, jímž nás Bernstein od taktu 154 definitivně vtahuje do boje gangů na život a na smrt. Tento motiv systematicky nabourává pravidelnou strukturu společně s nepravidelnými vpády dřevěných, později i žesťových dechových nástrojů.
Celá tato pasáž vstupuje do taktu 179, ve kterém se objevuje další, již páté téma prvního tance. Pravidelný rytmický „motor“ smyčců je podpořen bicími nástroji a fagoty a doplněn latinsko-americkým modelem hraným na timbales (latinsko-americká obdoba tympánů, nicméně velmi odlišná stavbou i zvukem - plytké nástroje s rovným kovovým korpusem a zvýšenými ráfky, jejichž tónová výška je pouze přibližná). Hlavní hlas tématu hrají dřevěné nástroje v dialogu s žesti.
7
8
Takt 189 - 194 vyplňuje mezihra žesťů, navazující na tutti orchestru, využívající prvky pátého tématu. V taktu 203 se opět objevuje ostinátní basový model a nad ním vyvíjející se šesté téma narušované důraznými, stále četnějšími osminami v basových dechových nástrojích. Napětí graduje ke zdánlivému vrcholu části, taktu 225, kde začíná další mezihra, sekvenční útvar posunující své počáteční tóny po zmenšeném septakordu (tóny C – Es – Fis – A - C).
Dynamika ustupuje do p, aby pak opět gradovala k taktu 243, kde se navrací v poněkud zhuštěné instrumentaci páté téma. V taktech 250 - 257 dochází k proměně prvků pátého tématu na téma druhé – tímto pak v taktu 258 ve fff dynamicky vrcholí první část.
9
10
11
Tento vrchol, ve 2/4 taktu, pak doznívá návratem v taktu 6/8 (tedy frázovaném shodně se začátkem). Znovu se objeví třetí sólové téma, které pak na tónu C zeslabuje do ppp. Toto téma je již psáno ve 4/8 taktu, předjímajícím následující tanec.
2.3 Somewhere Taktem 278 začíná tanec marné naděje, Somewhere. Hybností pomalý, Adagio, osminová nota = 72, psaný ve 4/8 taktu. První téma tohoto tance je v pp, instrumentované harfovými flažolety a sólovou violou.
Dále jej přebírá lesní roh a k němu zaznívá krásný protihlas v hoboji, to vše podložené náznakem latinsko-amerického rytmu v klavíru a harfě. Téma se stále vyvíjí, až přichází první dramatický vrchol v taktu 312, aby opět utichl a dal prostor motivu smrti, druhému tématu, v taktu 315.
12
Tento motiv vyžaduje maximální klid a pokoru. Vnitřní disonance v taktech 319 – 321 v hobojích, klarinetech a trubkách, podpořených klavírem a harfou, potřebují precizní ladění.
13
14
Celý tanec vrcholí po symbolickém doznění „srdečního tepu“ taktem 329 v překvapivém subito fff.
Tímto taktem také začíná postupná proměna konce prvního tématu Somewhere v začátek dalšího tance, Scherza. Metrum se mění na 4/4 a z Andante con motto postupně zrychluje. Přichází také první hráčský problém v podobě střídavých taktů, které předznamenávají následující tanec.
2.4 Scherzo Vstupujeme do třetího tance. Scherzo bezezbytku naplnilo požadavek Vivace e leggiero, živě a lehce, čtvrťová nota = 172. Tento tanec je „na špičkách“, jako by noty ještě nestihly zaznít a už jsou tu další. Dosáhnout takové lehkosti je těžké zejména kvůli střídavým taktům a polyrytmii. Je třeba se oprostit od obvyklé představy a nehrát strojeně předepsané takty, neboť takzvané „clave“, tedy vnitřní metrické členění v latinsko-amerických tancích, je mnohem bohatší ve srovnání 15
s tradiční přestavou o střídaní přízvučných a nepřízvučných dob v taktu. Zařazením střídavých taktů se Bernsteinovi podařilo vystihnout těkavost latinsko-amerického „clave“. První téma (t. 347) má délku čtrnácti taktů a je v repetici, rozdělené na dvě části: první část devítitaktová
a druhá část pětitaktová.
16
Po opakování následuje druhé téma, ne nepodobné tomu prvnímu, proložené luskáním prsty. Posléze se navrací ke druhé části prvního tématu, aby pak znovu zaznělo celé první téma v barevnější instrumentaci dokreslené koncertními tom-tomy laděnými na tvrdě velký septakord F dur, stejně jako tónina celé části. Po generální pauze začíná taktem 396 čtyřtaktový předěl k dalšímu tanci. Je psán v 5/4 taktu a spojuje motivy obou tanců.
2.5 Mambo Meno presto, čtvrťová nota = 132. V prvních taktech je sólově exponována skupina bicích nástrojů – kravské zvonce, bonga a timbales hrají typický rytmický model mamba. Hned na začátku Mambo směle nastupuje ve ff. První vstup celého orchestru předznamenává druhé téma tance. V taktu 410 začíná první téma ve smyčcích, klarinetech a saxofonu. Téma osciluje mezi variabilní akcentací jednotlivých latinsko-amerických rytmů, je tedy proměnlivé a nepravidelné. Prokládají jej kontrastní motivy, často vycházející z různých prvků celé skladby.
17
Taktem 438 začíná druhé, zásadní téma žesťů, bicích nástrojů, fagotu a basových smyčců, proložené výkřikem „Mambo!“, jemuž v závětí odpovídají smyčcové nástroje. Znovu se opakuje předvětí a na něj pak navazuje odlišné závětí.
18
19
Pokračují velmi výrazné žestě zdánlivě figurační hudbou, s níž se však dále pracuje natolik intenzivně, že nezbývá, než ji označit za třetí téma složené ze dvou motivů. První, šestitaktový motiv, převážně instrumentován skupinou žesťových nástrojů, a druhý, čtyřtaktový motiv "odpovědi", hraný dřevěnými a smyčcovými nástroji. Oba motivy jsou dále kombinovány a prokládány kontrastními pasážemi.
V taktu 488 se navrací druhé téma, tentokrát v jemnější dřevěné a smyčcové instrumentaci, podložené prvním motivem tématu třetího. Následuje akcentovaná mezihra (t. 498) s dvou taktovým motivem, nejdříve v sólovém trombónu, pak i ve skupině lesních rohů.
20
Taktem 512 opět graduje zvukovost do dynamiky ff a zaznívá výrazné trumpetové sólo podpořené dřevěnými a smyčcovými nástroji.
21
Triumfálně se ve všeobecné síle ff navrací první téma Mamba v obsazení celého orchestru s dominantním latinsko-americkým doprovodem bicích nástrojů.
Je to dynamický vrchol celých Symfonických tanců ústící do taktu 536, kde ještě čtyři takty setrvá v napětí a pak utichá a zpomaluje vstříc „elegantní“ Cha – Cha.
2.6 Cha – Cha Andantino con grazia, čtvrťová nota = 100. Na začátku (t.545) je krátká čtyřtaktová předehra, jejíž melodie je rozdělena mezi basklarinet, fagot a violoncello. Zvukovou charakteristiku dodává i pizz. v kontrabasech, smyčcové i harfové flažolety a triangl. Taktem 549 s předtaktím začíná první téma v tónině G dur. Hrají ho dřevěné a smyčcové nástroje doprovázené harfou, violoncelly, tamburínou a maracas.
22
23
24
25
Taktem 555 začíná mezihra motivicky shodná s předehrou. Následuje první téma s odlišným závětím. Taktem 563 nastupuje předtaktím čtvrťové noty druhé téma, které hrají dřevěné nástroje v subito f a smyčcové nástroje subito mf dolce espr.. V této pasáži se kontrastně střídají tenuta se stacc. a akcenty, využívající v rámci 4/4 taktu pohyblivé tříosminové metrum.
Takty 567 – 8 jsou předělem k další části.
2.7 Meeting Scene Meno mosso, čtvrťová nota = 72. První téma začíná šestou osminou taktu 568 sólovými houslemi con sord., pokračuje ve vibrafonu, celestě a čtyřech sólových prvních houslích div. pp dolce. Celé fráze jsou vázány legatem, předpis Sempre rubato.
26
V taktu 573 na 3. době je koruna, stejně jako v následujícím taktu, tentokrát spolu s poco rall. Ve druhé polovině taktu 577 začíná Tutti, arco prvních houslí. Dalším taktem téma končí.
27
Celé téma tohoto tance je vystavěno z jednoho motivu, který se postupně rozvíjí v dynamických vlnách. V taktu 578 se objevuje základní prvek motivu tohoto tance, začíná však a tempo a motiv dále zrychluje do výsledného Allegretta následujícího tance Cool (viz. ukázka výše). 2.8 Cool Allegretto, čtvrťová nota = 160. Vzhledem k předpisu Swing je třeba frázovat celý tanec v triolovém cítění swingového rytmu – druhá osmina trochu pozdržená a s mírným přízvukem. Zjednodušeně lze jazzové frázování popsat jako převod psaných osmin do rytmu triol, přičemž z trioly se hraje první a třetí hodnota. Nicméně i tento základní požadavek je pro řadu hráčů, kteří se pohybovali pouze v oblasti tzv. klasické hudby, nesnadným úkolem. Základní chybou je určitá rytmická topornost hry, často je rytmus hrán jako osmina s tečkou a šestnáctina s důrazem na přízvučnou dobu. Tak vzniká spíše komická parodie jazzu. Správněji je frázování provedeno, jestliže je nepřízvučná doba hrána s mírným akcentem. Triolový přepis je ovšem jen přibližným vyjádřením jazzového frázování. V závislosti na tempu se může měnit tak, že se triolová hodnota přibližuje více původní pozici osminy (zejména v rychlých tempech). Existuje také závislost frázování na historickém kontextu skladby. Jinak se frázovalo v new-orleanském stylu, jinak v ranném swingu a jinak dnes. Obvykle jsou tyto nuance nezachytitelné notopisem a proto je lze studovat nejlépe poslechem dobových nahrávek. Toto téma je velmi rozsáhlé a určitě by vzhledem k polemickým názorům v dané oblasti samo vystačilo na bakalářskou práci. V pilotní nahrávce z roku 1961 použil Leonard Bernstein právě takový výklad a tato interpretační tradice se dodržuje i v současnosti - namísto psaných osmin slyšíme triolové frázování s vynechanou prostřední hodnotou. Začátek Cool je ve 4/4 taktu s předtaktím. Je předehrou anticipující první téma. První dva takty jsou instrumentovány basklarinetem a klavírem, doplněné violoncellovými pizz. V taktu 583 se přidává flétna, altsaxofon a vibrafon.
28
Taktem 585 se metrum mění na 3/2 a dále postupně přibývají všechny nástroje. Akcenty v tutti obsazení zaznívají vždy na poslední osmině taktu.
V taktu 589 začíná ve 2/2 metru první téma, instrumentované flétnou a harfou za doprovodu klarinetu, basklarinetu a pizz. ve violoncellech a kontrabasech. Téma přebírají v taktu 591 violoncella div. a 3, con sord., doprovázeny akordy vibrafonu a celesty.
Stejný model se opakuje, tentokrát s violami. V taktu 597 začíná závětí tématu, melodii převezmou housle a v taktu 600 flétna, altsaxofon a vibrafon. Taktem 603 se navrací motiv z předehry, který se v taktu 607 prolíná s nastupujícím tématem dalšího tance.
2.9 Fugue 2.9.1 Proposta Fugue zůstává ve shodném tempu (reálně je však rychlejší – viz interpretační srovnání). Je doprovázena typickým swingovým rytmem v činelu. Skládá se z několika motivických vrstev. Proti klasické stavbě má tato fuga jednu propostu 29
a tři risposty, transponované vždy o malou tercii, tedy postupující po zmenšeném septakordu (tóny C – Es – Fis - A), podobně jako sekvence v taktech 227 - 234. První polovina proposty fugy v délce pěti taktů začíná sólovou trubkou (takt 607). Druhá polovina v délce osmi taktů začíná šesnáctinovou notou, ligaturovanou k celé notě, dvěma celými a další akcentovanou čtvrťovou notou, doplněnou skupinkami not vibrafonu, harfy a kontrabasovými pizz. Pozor na chybu v prvním vydání partitury. Soudě podle obou nahrávek Leonarda Bernsteina a řady dalších má být v taktu 615 nejprve čtvrťová pauza a až po ní osminová pauza s tečkou a následující skupinka not – týká se vibrafonu a harfy (v notové ukázce devátý takt). Celá proposta má tedy třináct taktů.
30
2.9.2 První risposta V taktu 620 rispostu uvádí o malou tercii výše lesní roh s violoncelly. První polovina tématu zůstává rytmicky zachována, druhá polovina se rytmicky liší použitím ligaturovaných nástupů tónů tématu. Téma je zkráceno na dvanáct taktů. Rispostu v akcentech podporují další lesní rohy a malý bubínek, od taktu 630 také harfa. Objevuje se stálá protivěta, kterou hrají od taktu 620 střídavě první a druhá flétna společně s vibrafonem, podpořené v některých akcentovaných místech trubkami con sord., místy s efektem frullata. Tato protivěta tvoří kontrast k celým notám risposty, má velmi rychlou hybnost, tečkované rytmy, synkopy, předražené noty a trioly.
31
2.9.3 Druhá risposta Druhou rispostu uvádí od taktu 632 sólový trombón s kontrabasy podpořený dalšími trombóny a malým (tenorovým) tom - tomem. Protivětu pak představuje klarinet s klavírem, od taktu 637 flétny s klavírem, zesílené trubkou, později pikolou a hoboji. Od taktu 632 se nově rozvíjí motiv druhé risposty - skupinky not v tečkovaném rytmu (znějící dosud pouze v propostě) kombinované se synkopickými čtvrťovými notami. Tyto jsou instrumentovány flétnami, altsaxofonem, vibrafonem, později také smyčci v pizz. a druhým klarinetem.
2.9.4 Třetí risposta V taktu 644 začíná třetí, již poslední risposta – hlavní téma hrají smyčcové nástroje, protivětu hoboje, klarinety a fagoty, motiv druhé risposty flétny, pikola, altsaxofon, xylofon, vibrafon, klavír a harfa. Ostatní nástroje zdůrazňují výrazné akcenty tématu a protivěty.
2.9.5 Těsna – viz. ukázka partitury na str. 34 a 35 V taktu 656 začíná těsna, která je ovšem tvořena tématem protivěty, nikoliv proposty. Latentně zaznívá rovněž téma fugy. První hlas protivěty hraje basklarinet, fagoty a violoncella s kontrabasy, druhý pak zbývající dřevěné dechové nástroje. Swingově rytmizovaný činel, který dosud podkládal celou fugu, je nyní nahrazen 32
osminovým rytmem malého bubínku a čtvrťovými notami velkého bubnu bicí soupravy. Protivěta je zkrácená o dva takty, má tedy délku deseti taktů. Téma secco akordů, hrané skupinou žesťových nástrojů, ráfkem malého bubínku, xylofonem, klavírem, harfou, houslemi a violami, je pouze zdánlivě nové, protože je citací hlavního tématu fugy v jiné rytmizaci - přesné výšky tónů tohoto tématu zaznívají jen v xylofonu, ostatní nástroje jej doplňují do akordické sazby.
2.9.6 Mezivěta – viz. ukázka partitury na str. 36 - 38 Následuje pasáž ligaturovaných synkop v celém obsazení orchestru, proložená dvoutaktovými sólovými jazzovými "breaky" na soupravu bicích nástrojů - obvykle jsou tato sóla pojata improvizačně. Od taktu 674 do taktu 678 zní mezivěta spojující poslední dva takty fugového tématu a jeho protivěty s předehrou předchozího Cool.
2.9.7 Spojení témat Cool a Fugue – viz. ukázka partitury na str. 38 - 40 V taktu 679 se cituje předehra Cool a taktem 685 začíná pasáž ve ff, která staví do konfrontace hlavní téma Cool a protivětu fugy, které se střídají vždy po několika taktech. Téma Cool je instrumentováno téměř v tutti obsazení, protivěta fugy pak ve dřevěných dechových nástrojích, vibrafonu a klavíru.
33
34
35
36
37
38
39
40
Taktem 701 začíná spojka založená na protivětě fugy, pomocí které decrescenduje zpět do p. V taktu 705 se navrací téma Cool v dynamice p, tentokrát již jen doplněno, nikoliv přerušeno, motivem protivěty v dynamice ff. V taktu 717 se opět připojuje hi - hat ve swingovém rytmu shodném se začátkem Fugue. V závěru (od t. 719) se střídají motivy Cool a Fugue v postupném decresc., zakončeném efektní "tečkou" akcentů ve ff koncertních tom-tomů, klavíru a kontrabasů.
2.10 Rumble Molto allegro, čtvrťová nota s tečkou = 144, 6/8 takt. První téma kombinuje osminy s ligaturovanými synkopami. Toto téma je opět polyrytmické. Zde jsem se zamýšlela nad interpretační obtížností zápisu tohoto tance. V původní nahrávce Leondarda Bernsteina s Newyorskou filharmonií (1961) lze zřetelně slyšet určité nesrovnalosti v souhře orchestru. I moje vlastní zkušenost s nastudováním řadí tuto část k těm nejobtížnějším. Rumble (= rvačka) je napsána v 6/8 taktu, ale snažila jsem se v hudbě odhalit latentní metrický princip, který se ukázal jako velice sofistikovaný. Fráze odpovídají sledu taktů 9/8, 12/8, 9/8, 5 x 6/8, 9/8, 12/8, 9/8. Od taktu 745 začíná již pravidelné 6/8 členění. Pro názornost jsem připravila srovnání obou způsobů zápisu této části.
41
Originální verze:
Upravená verze:
V taktu 769 zní citace druhého tématu prvního tance (viz. takt 8 – 14).
42
Taktem 776 začíná po fermatě na taktové čáře provedení.
Rumble je zakončen krátkou citací úvodního tématu Symfonických tanců (takt 810 – 812 / 1 – 5).
Po dlouhé fermatě na pauze následuje kadence sólové flétny.
2.11 Finale Adagio, osminová nota = 80. První téma (takt 813) je shodné s druhým tématem Somewhere (takt 315), je to tedy motiv smrti. Tentokrát je instrumentován smyčcovými nástroji divisi con sord. a flétnou v dynamice p.
43
V taktu 819 je první dynamický důl Symfonických tanců – zůstávají pouze housle a violy, ppp dolciss., v taktu 823 se přidává lesní roh. Je to vlastní téma Finale (shodné s koncem tématu muzikálové „Maria“ a podobné Meeting scene).
V taktu 825 instrumentace narůstá o flétny, klarinet, basklarinet a celé obsazení smyčcových nástrojů, hybnost se mírně zrychluje synkopickým doprovodem viol a violoncell. Vrchol této fráze je v taktu 829, kde téměř všechny použité nástroje hrají harmonizovaný rytmus melodie. V taktu 831 zaznívá podruhé téma Finale, jehož dynamický i výškový vrchol v taktu 835 je zároveň vrcholem tohoto tance.
44
V taktu 837 se opět navrací motiv smrti (viz. takt 315) a citace Somewhere pokračuje od tohoto taktu s drobnými obměnami až do konce skladby, jen takt 328 je na konci ještě jednou zopakován s fermatou, decrescendující do ticha.
45
3
Srovnání interpretací
3.1 Celkové srovnání 3.1.1 Zvukové záznamy Měla jsem k dispozici dva snímky. První záznam pochází z roku 1961 v interpretaci New York Philharmonic (dále jen NY) pod vedením Leonarda Bernsteina, stručně bych ji charakterizovala jako živelnou. Druhý záznam taktéž pod jeho vedením z roku 1982 interpretovali Los Angeles Philharmonic (dále jen LA), tento snímek je z mého pohledu přesvědčivější a působí velmi kompaktním dojmem. Podrobné informace o těchto dvou natáčeních jsou v příloze č.1. Tyto nahrávky jsem zvolila zejména kvůli možnosti srovnání dvou snímků vzdálených svou realizací o dvacet let. Dalším lákadlem pro mě bylo sledovat také dvacetiletý vývoj koncepce dirigenta a skladatele tohoto díla, jež měl tou dobou za sebou jistě mnoho koncertních provedení těchto tanců. Kromě zmíněných záznamů existují přístupné snímky na YouTube – mezi zajímavými živý záznam koncertu San Francisco Symphony pod vedením jejich hudebního ředitele a dirigenta Michaela Tilsona Thomase z Carnegie Hall 2008, ale také neuvěřitelně strhující záznam The Simón Bolívar Youth Orchestra of Venezuela pod vedením Gustava Dudamela z festivalu Proms 2007, kde hrají celé Symfonické tance. 3.1.2 Srovnání snímků NY a LA Srovnání těchto dvou záznamů bylo velmi zajímavé. Obecně lze v těchto letech 1961 až 1982 zaznamenat značný vývoj úrovně snímání zvuku i interpretačních dovedností amerických orchestrů, což je pro mne znatelné i v konfrontaci těchto dvou snímků. Z pohledu volby temp vnímám značný posun – ve snímku NY jsou velmi živě a pro mne inspirativně volená tempa rychlých tanců, naopak při volbě pomalých temp bych spíše přejala verzi LA. Shodný pohled zastávám i u výrazových prostředků – u rychlých částí upřednostňuji živelnou verzi NY, zatímco v pomalých tancích poklidnou interpretaci LA. Po stránce rytmu a frázování jsou ve snímcích místa, které pro mě v konfrontaci těchto dvou záznamů vyznívají u snímku NY poněkud nestabilně – konkrétní příklady rozebírám 46
v podrobném srovnání jednotlivých tanců. Barevná kompaktnost vychází z technologií snímání zvuku, zvuk snímku z roku 1982 tedy na mě působí oproti snímku z roku 1961 kompaktnějším dojmem. Stran volby dynamiky upřednostňuji inspiraci oběma záznamy – dynamicky jsou oba velmi plastické, silné dynamiky jsou z mého pohledu u snímku NY příliš silné na úkor kultivovanosti zvuku a záznam LA naopak příliš kultivovaný na úkor zvukového napětí, mou volbou je tedy kompromis mezi těmito kvalitami. Celkově na mě snímek NY působí živelným dojmem, zatímco záznam LA dojmem vyzrálým.
3.2 Srovnání jednotlivých tanců V této kapitole přistupuji ke konfrontaci temp, kterou uvádím pro větší přehlednost v tabulkách v příloze č.2. Dále uvádím subjektivní náhled na vystavění jednotlivých témat, rytmu, dynamiky, agogiky a vlastní preference. 3.2.1 Prologue Předpis Allegro Moderato, čtvrťová nota s tečkou = 128. Snímek NY začíná v tempu 124 a v průběhu taktů 1 až 140 postupně zrychlí do tempa 136, zatímco u LA zůstává tempo konstantní, 130. Snímky se také liší dynamikou v úvodních taktech. Snímek LA zní proti snímku NY umírněněji, dynamika je tedy slabší. V taktu 12 se u LA záznamu zeslabuje dynamika do p, u snímku NY zůstává stejná – osobně preferuji zeslabení. Frázování duol na konci fráze druhého tématu zní u obou záznamů shodně. V NY variantě je třetí téma sólového altsaxofonu a vibrafonu svobodněji jazzově frázované a v taktu 26 dokonce v altsaxofonu obohacené o krátkou skupinku not vedoucí k tónu F v taktu 27. Čtvrté téma (od taktu 28 do taktu 39) je dosti odlišné. U NY záznamu je vystavěno s průběžným poco accelerandem a crescendem až do taktu 40 a nejsou příliš zřetelné duoly, zatímco v podání LA zůstává tempově konstantní, zesiluje až od taktu 34 shodně se zápisem a frázování duol je zcela přesné. V tomto případě se přimlouvám za variantu LA. V obou záznamech NY i LA zní v taktu 42 v lesních rozích crescendo, které není psané a je velmi podstatné z hlediska vystavění fráze. Od taktu 62 do taktu (dále jen t.) 73 se opět opakuje čtvrté téma, v podání NY crescenduje a acceleranduje
47
již od začátku, LA crescenduje až od druhé fráze (t.65) a poco accelerando nastupuje ve třetí frázi (t.68) – osobně mě více zaujala verze LA. V t.74 se vrací třetí téma, obohacené o akcenty v lesních rozích, podruhé vždy s crescendem (viz.t.42 zmíněný výše) a glissanda s crescendy v trombónech, v těchto jsou u snímku NY výraznější jak akcenty, tak crescendovaná glissanda, za což se přimlouvám i já. Stejná fráze se znovu opakuje od taktu 80. V záznamu LA zní v t.85 – 87 na dlouhém tónu výraznější decrescendo, zvukově velmi zajímavé a v taktu 87 i mírně pozdržené (rit.). V interpretaci LA je následující téma (t.100 - 106), vycházející ze čtvrtého tématu, vystavěné více legatově se zřetelným vývojem delších frází, což je pro mne hudebně zajímavější. V t.121, který je návratem původní podoby čtvrtého tématu, zní v nahrávce LA slabší dynamika a tempo zrychluje do taktu 132 pouze nepatrně, což se mi zamlouvá více, zatímco u záznamu NY je počáteční dynamika silnější a accelerando výraznější. V taktu 133 přechází metrum na dvoučtvrťové. Taktem 141 začíná druhá část Prologue, která má předpis Scherzando e misterioso (l´istesso tempo). Ve snímku NY je tato část v pomalejším tempu (přibližně 132) a od tutti nástupu violoncell, kontrabasů a klavíru (t.154) přechází do tempa rychlejšího (140) a dále postupně zrychluje (až do tempa 146) do t.264, kde se opět cituje druhé téma tohoto tance a vrací se 6/8 takt. Nahrávka LA je z mého pohledu tempově stabilnější a pro mne zajímavější – v začátku části zůstává předchozí tempo 130, které se v t.154 zrychlí do tempa 140, v němž zůstává až do návratu 6/8 taktu. Předmětem pozorování je pro mne u snímku NY zvuk klavíru od t.154 – zní intonačně téměř o půl tónu výše, než ostatní nástroje a je také silnější, v akusticky odlišném zvuku, z čehož usuzuji, že je zřejmě nahráván dodatečně. Nově nastupuje páté téma tohoto tance (t.179). NY verze tohoto tématu je rychlejší. Podstatná odlišnost je v prvním taktu tohoto tématu – zatímco NY dodržuje dlouhou akcentovanou šestnáctinovou notu ligaturovanou ke čtvrťové notě v plné síle po celou její délku (dále také v taktu 183), LA ji zeslabuje a nepatrně odsazuje, čímž dosahuje lepší stability rytmu. V t.195 u NY lépe vynikají glissanda, instrumentovaná klavírem a harfou. Celkově je v následujících úsecích NY záznam rychlejší a dramatičtější. Od taktu 225 začíná imitační mezihra, ve které ustupuje LA do většího p, čímž lépe vyniká následující crescendo. Dramatickým i dynamickým vrcholem tohoto tance je pasáž od t.252 vrcholící v t.258 návratem druhého tématu.
48
V těchto taktech LA více odděluje a zkracuje jednotlivé akcenty, díky čemuž mohou být pro posluchače zřetelnější. Návratem se po první citaci mění metrum ze 2/4 na 6/8, téma tedy zaznívá v původní podobě. Touto proměnou taktu se také mění tempa obou interpretací, ačkoliv tato změna není psána – LA přechází do tempa 124 a NY do tempa 122 – obě tato tempa jsou dokonce pomalejší, než tempa na začátku tance. U LA záznamu je zřetelnější změna frázování, vzhledem ke změně taktu a také větší decrescendo v posledních taktech tohoto tance. 3.2.2 Somewhere Předpis Adagio, osminová nota = 72. V tanci Somewhere je z mého pohledu nejdůležitější zachování klidného tempa a příliš z něj nevybočovat. V tomto duchu je mi bližší snímek LA. První téma hraje NY v tempu 72, LA 68. V taktu 284 a 285 je u obou nahrávek ritardando. Sólový lesní roh začíná hrát téma (t.286) u snímku LA v pomalejším tempu a do tempa 60 se dostává v následujícím taktu – u LA je toto tempo pomalejší, než na začátku, zatímco NY zní rychleji. V NY záznamu je v taktu 293 molto rit., v LA pak pozvolné rit. mezi takty 297 – 300, v t.301 pak u obou interpretací molto rit., jako zklidnění před návratem prvního tématu (NY 74, LA 58). Od t.307 jde tempo mírně dopředu a pak se opět uklidní rit. v t.309. NY má v poměru k ostatním tempům tohoto tance velmi pomalé t.310 a 311 (tempo 62), zatímco LA v těchto taktech zůstává téměř v tempu předchozí citace tématu (tempo 54) a zpomaluje až v t.312, 313. - osobně považuji za napjatější variantu LA. V t.315 se objevuje motiv smrti, druhé téma Somewhere. LA zůstává v konstantním tempu 54, zatímco NY interpretuje v tempu 64, tedy rychlejším, než předchozím. V taktech 320 a 321, což je pasáž charakteristických disonancí hobojů, anglického rohu, klarinetů, trubek a klavíru, je ve snímku NY poco accel., zatímco ve snímku LA poco rit. - opět se mi více zamlouvá LA verze. V samotném závěru tohoto tance (t.322 - 328) je v LA snímku krásně vystavěná fráze, jak po stránce dynamiky (2 takty cresc., do konce fráze konstantní decresc.), tak tempa (pozvolné rit., výrazné odsazení v posledních dvou taktech). Následuje překvapivé subito fff v celém obsazení orchestru. V tomto místě se láme tempo a začíná mezivěta, spojující Somewhere
49
s následujícím tancem. Tato mezivěta skýtá střídavé takty a postupné accelerando do následujícího tempa. Takt 329 interpretuje NY v tempu 86, LA 78, t.332 – 333 je v obou interpretacích poco acc., 334 poco rit. V taktu 335 se mění instrumentace – hrají hoboj, anglický roh a trubky, předpis poco piu mosso, čtvrťová nota = 96 - tento takt zahajuje NY tempem 102 a LA 88. Takt 337 má předpis Agitato, čtvrťová nota = 120 – NY 114, LA 92. Obě interpretace pak pokračují pozvolným accelerandem až k prvnímu taktu dalšího tance. 3.2.3 Scherzo Předpis Vivace e leggiero, čtvrťová nota = 172. Tempo tohoto tance má svůj vývoj – postupně zrychluje v průběhu celého tance u obou záznamů – NY z tempa 155 do tempa 158, LA pak z tempa 144 do tempa 154. Mezi nahrávkami nejsou žádné podstatné rozdíly, jen LA vykresluje větší dynamické vlny ve druhé frázi tématu (t.351 – 355) a znovu také v návratu tématu (t.385 – 389). Záznam NY postrádá zcela luskání prstů (t.367 a 390) V taktech 398 a 399 je u LA velmi výrazné crescendo do prvního taktu Mamba.
3.2.4 Mambo Předpis Meno Presto, čtvrťová nota = 132. Celkový dojem tohoto tance je v podání NY značně živelnější a pro mne mnohem zajímavější. Tento tanec má opět značný průběžný tempový vývoj. Od taktu 400 do taktu 437 oba záznamy pomalu accelerandují – NY z tempa 130 a LA z tempa 126. První téma, začínající v taktu 410 je v podání LA více akcentované, nicméně proti NY působí statickým dojmem. V obou snímcích jsou velmi výrazné vstupy trombónů v t.418 a 422. V t.438 nastupuje druhé, ústřední téma Mamba, které ve snímku LA ustupuje do pomalejšího tempa (124), z něhož v průběhu tance opět zrychlí, zatímco NY stále průběžně zrychluje. Výkřik Mambo je ve snímku NY zcela vynechán, je však plně nahrazen přesvědčivým dynamickým vyzněním tohoto tématu. Celkově jsou ve zvuku NY lépe slyšitelné melodické bicí nástroje a klavír, což platí i pro glissando xylofonu a piana v taktu 465. V taktu 480 zní motiv lesních rohů a trumpet spolu s bicími nástroji, tento je v podání NY velmi ostře artikulován (staccato).
50
V t.488 ustupují žesťové nástroje v obou nahrávkách do p, aby daly prostor tématu dřevěných nástrojů a pak opět zesilují v t.491 – 494. NY již v t.508 hraje v plné síle, zatímco LA dává pomocí slabší dynamiky v žesťových nástrojích prostor dřevěným a smyčcovým nástrojům, hrajícím melodii. V t.512 začíná výrazné trumpetové sólo podpořené dřevěnými a smyčcovými nástroji. Sólista NY zkracuje ligaturované čtvrťové synkopy v t.512 a 516 na staccata. Dynamika obou snímků je v tomto místě velmi silná a směřuje k dynamickému vrcholu celých Symfonických tanců, který přichází v t.524 spolu s návratem prvního tématu Mamba. Toto téma je doplněno vstupy sólových trombónů ve ff (t.529 a 532). Stále graduje a od taktu 536 pomalu ustupuje do slabší dynamiky následujícího tance. V taktech 524 – 535 hrají NY v tempu 138 (na začátku 130) a LA 130 (zač.126, t.438 – „Mambo“ - 124). V t.543 je předepsáno molto rall., téměř shodné v obou provedeních. 3.2.5 Cha – Cha Předpis Andantino con grazia, čtvrťová nota = 100. V tomto tanci se pojetí obou orchestrů liší pouze v detailech. Předepsané tempo je v obou případech dodrženo. V úvodu (t.545 – 548 a 555 – 556) jsou u záznamu LA jemnější flažolety ve violách a violoncellech. V taktech 563 – 565 je mírné accelerando (NY do tempa 108, LA do tempa 110). V posledních dvou taktech tance zní pozvolné ritardando, anticipující Meeting Scene. 3.2.6 Meeting Scene Předpis Meno Mosso, čtvrťová nota = 72, Sempre rubato. Tato část je pomalá a vystavěná pomocí malých agogických i dynamických vln. Snímek LA je celkově dynamicky i agogicky klidnější. Koncertní mistr NY hraje vždy v motivu zvětšené kvarty glissando, které je sice zajímavé, z mého pohledu je však v tomto případě nežádoucí. LA hrají velmi výrazně slabší dynamiku v t.574 (echo) a v taktu 577 v tutti nástupu houslí molto rit. Snímek NY zůstává v taktu 578 ještě v a tempu a zrychluje až v následujících dvou taktech, zatímco LA zahajuje accelerando již v t.578.
51
3.2.7 Cool Předpis Swing, Allegretto, čtvrťová nota = 160. Vzhledem k předpisu Swing se osminové noty frázují v triolovém rytmu. Celkově začínají oba záznamy ve shodném tempu 150, NY varianta mírně zrychluje, což je podle mne v tomto tanci nežádoucí. V podání LA je udrženo napětí a dynamika po jakémkoliv vzruchu ustupuje zpět do p. V úvodním motivu jsou první dva takty psány staccato a následující legato, v obou záznamech však zůstává tato změna nereflektována. Celkově je tento úvod (t.581-588) hrán NY legatově a LA poněkud výrazněji artikulovaným legatem. V t.589 interpretace LA subito zpomaluje do tempa 148 (74). Předpis je v tomto taktu půlová nota = 88 (tedy rychlejší, než na začátku). Fráze závětí tématu (t.597) začíná v podání LA z minimální možné dynamiky a v t.599 výrazně zeslabuje do pp. V taktu 606 je tempo NY 77 a LA 74. Cool se prolíná s dalším tancem – Fugue. 3.2.8 Fugue Předpis – žádný, pokračuje tedy stejné tempo, jako v t.589, půlová nota = 88. V prvním taktu Fugue (607) však v obou záznamech dochází k nárazovému zrychlení tempa – NY 77 → 84, LA 74 → 79. Obě interpretace pak v průběhu Fugue ještě zrychlí. Zásadním identifikačním prvkem těchto snímků jsou vi – de v tomto tanci. LA 701 – 704, nahrazené vloženým jednotaktovým přechodem sady bicích nástrojů a NY 705 – 729, tedy až do konce Fugue. V celkovém pojetí je lépe dramaticky vystavěné podání LA, v propostě a rispostách zůstává v napětí a tempo graduje až v těsně od t.656, naopak podání NY postupně zrychluje již od začátku. V základním tématu fugy (dlouhé tóny, poprvé hrané trubkou) je v podání NY lépe vystavěno molto cresc. do sforzata (t.609 – 610, 614 – 615). V NY podání je předepsaný činel nahrazen metličkami na malý bubínek. V obou interpretacích je opravena chyba v partituře – zmíněná v předchozí kapitole (t.615). Ve třetí rispostě (t.644) hrají smyčcové nástroje LA plastičtější dynamiku hlavního tématu, vytvářející napětí (pp – molto cresc. - sfz a opět pp – cresc. atd.) a dávající akustický prostor dalším hlasům (stálé protivětě a motivu tečkovaných a synkopovaných not). Na začátku těsny (t.656) zní ve snímku NY velmi výrazná trumpetová frullata. Zřetelné je v těsně uvedení obou hlasů v obou záznamech. V taktech 664 a 665
52
je u obou podání velmi výrazné vystavění imitujících hlasů v crescendu. Synkopované rytmy následujících taktů, přerušované dvoutaktovými sóly na bicí soupravu jsou v obou podáních frázovány zadržovaně (t.666 a 670). Ve velkolepém zvuku se navrací téma úvodu Cool. LA od t.681 do t.684 mírně zrychluje. V této pasáži je pro nahrávku NY charakteristické téměř rovné (tedy ne swingově triolované) frázování a v taktu 684 zcela chybí také psané trioly tympánu a malého bubínku – místo nich je rovný přechod na bicí soupravu. Následující část (od t.685) spojuje témata Cool a stálé protivěty Fugue v jedno. V podání NY vyznívá tato část svobodněji a s velmi přesvědčivým jazzovým frázováním, nicméně kompaktní zvuk žesťových nástrojů a dokonalé vystavění dynamiky snímku LA (sub.pp v žesťových nástrojích) mě nutí zhodnotit LA jako přesvědčivější. Za zmínku stojí také NY trumpetistou a trombonistou zřetelně artikulovaný tečkovaný rytmus v taktu 695 a velmi stylově zatěžkaný akcent na synkopě po druhé době t.699 instrumentovaný převážně žesťovými a bicími nástroji. V této pasáži jsou tempa snímků NY 87, LA 83. Zde srovnání končí a dále pokračuje již jen charakteristika nahrávky LA. Tato se návratem k původní podobě tématu Cool (t.705) s dynamikou p navrací také téměř do původního tempa (75, tentokrát však 79) a ještě více zadržované tempo nastupuje v taktu 717, kde znovu nastupuje swingový rytmus hi – hat. Poslední dvě doby taktu 729 jsou hrány již v tempu následujícího Rumble. 3.2.9 Rumble Předpis Molto allegro, čtvrťová nota s tečkou = 144. Zásadní odlišností podání LA je volba pomalejšího tempa, větší zvuková jednotnost a rytmická přesnost. Vývoj tempa tohoto tance je u NY 130 → 138 a u LA 120 → 129. V interpretaci LA je znatelný vývoj triolované fráze latinsko-amerického charakteru ve smyčcích (t.736 – 739), která je na konci mírně zesílená a směřuje k akcentu na první době následujícího taktu. Jednotlivé vstupy sólových nástrojů (od t.746) jsou v podání LA výrazově umírněnější, nicméně působí přesněji. První glissando v lesních rozích (t.749) je u obou snímků vyhrané. V podání LA je zřetelně vystavěná fráze od t.763 do 1.doby taktu 767, kde zazní velmi výrazné subito ff. V taktu 769 se navrací druhé téma celých Symfonických tanců v celém obsazení orchestru – v provedení NY je toto téma frázováno triolovaně (podle zápisu), LA jej hraje
53
téměř v duolách. Taktem 776 začíná provedení – práce s tématem. Tuto pasáž hrají LA ve slabší dynamice. V NY snímku zcela chybí sólo perkusivních bicích nástrojů v taktech 781 a 782. Fermatu v taktu 811 lze vypočítat shodně pro obě nahrávky – je držená na 4 takty – je to návrat prvního tématu Prologue, hlavního motivu celých Symfonických tanců. Po doznění skupinky not v tutti obsazení na konci Rumble zní kadence sólové flétny – interpretace sólisty LA je klidnější, než NY. Tato kadence uklidňuje hudební tok a předjímá tak následující Finale. 3.2.10 Finale Předpis Adagio, osminová nota = 80. Finale je ve většině hudebních motivů citací témat Somewhere, obohacenou pouze o jedno nové téma, inspirované muzikálovou písní „Maria“ (t.819 a 831). Celkově působí nahrávka LA klidněji, využívá méně agogiky a slabší dynamiku. Na začátku (t.813) LA nastupuje v barevnějším zvuku, ale slabší dynamice. V t.819 začíná nové téma Finale, je to současně dynamický důl tohoto tance, instrumentovaný pouze vysokými smyčcovými nástroji v ppp dolcissimo. Tato fráze vyznívá z mého pohledu lépe v podání LA. V taktu 824 je na obou nahrávkách rit. a v následujícím taktu začíná poněkud rychlejší tempo (NY 79, LA 68). Takt 831 je opět návratem tématu Finale – ve snímku NY je instrumentačně obohacen o flétnu. Tato fráze směřuje k dynamickému vrcholu tohoto tance (t.835). V taktu 837 nastupuje, po molto rit.v obou záznamech, motiv smrti (NY 64, LA 55). V taktu 844 začíná citace prvního tématu Somewhere v uspořádání shodném s t.322. V tomto úseku mě zaujala dynamika LA, nastupující z měkkého pp a velmi jemně zesílená do t.846, odkud opět ustupuje do ppp. Tempa tohoto závěru jsou velmi odlišná – NY 64, LA 49. Z mého pohledu nejdůležitější pro tento tanec je trpělivost v posledních třech taktech – preferuji tedy snímek LA, kde jsou dodrženy dlouhé cesury a velmi pomalé tempo. Symfonické tance doznívají do absolutního ticha.
54
Závěr Díky této práci jsem došla zejména k zajímavým poznatkům stran možného přístupu ke studiu jakéhokoliv hudebního díla. Věřím, že by tato práce mohla podat subjektivní náhled i faktická vyjádření o Bernsteinových Symfonických tancích. Vzhledem k tomu, že jsem většinu práce zpracovala bez odborné literatury, pouze s pomocí partitury a poslechu nahrávek, dovoluji si ji považovat za původní. Vzhledem k předchozí vlastní zkušenosti s nastudováním tohoto díla je pro mne tento detailní zpětný náhled na kompozici velmi obohacující.
55
Použité informační zdroje BERNSTEIN, Leonard. O hudbě. NLN. 1996. BERNSTEIN, Leonard. Symphonic dances from West Side Story (score, partitura). Boosey & Hawkes. 1960. MATZNER, POLEDŇÁK, WASSERBERGER a kol. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby II. Editio Supraphon, Praha. 1986. SECREST, M.: Leonard Bernstein. NLN. 1996. SCHMIDT-JOOS, S.: Muzikál. Supraphon. 1968. oficiální webové stránky o L.Bernsteinovi. [online]. www.leonardbernstein.com
56
Seznam příloh Příloha č.1: Informace o srovnávaných zvukových záznamech Příloha č.2: Tabulky tempových srovnání jednotlivých tanců
57
Přílohy Příloha č.1: Informace o srovnávaných zvukových záznamech Original recording: Produced by John McClure Recorded at Manhattan Center, NYC, United States on March 6, 1961 New York Philharmonic, Orchestra Leonard Bernstein, Conductor CD: West Side Story Original Broadway Cast Recording Reissue Producer: Didier C. Deutsch SMK 60724 Sony Classical/Columbia/Legacy, 1998 Distribution: Sony Music. 0607242000 _____ Original recording: Produced by: Hanno Rinke, Executive Producer Hans Weber, Recording Producer Recorded at Davies Symphony Hall, San Francisco, United States on July 24, 1982 Los Angeles Philharmonic, Orchestra Leonard Bernstein, Conductor CD: Bernstein conducts Bernstein with the LA Philharmonic CD |A|D|D| / |D|D|D| 000289 469 8292 1 |G|B 7| Deutsche Grammophon , 2003
58
Příloha č.2: Tabulky tempových srovnání jednotlivých tanců 1 Prologue Předepis čtvrťová nota s tečkou = 128. takt
MF
NY
LA
1 - 140
128
124 → 136
130
141 - 263
128
136 → 146
140
122
124
264 120 V nahrávce NYP luská pouze jeden člověk. 2 Somewhere Předpis osminová nota = 72. takt
MF
NY
LA
278
62
72
68
-
rit.
rit.
287
66
76
60
301
molto rit.
molto rit.
molto rit.
302
66
74
58
309
rit.
-
rit.
310
60
62
54
311
-
rit.
rit.
312
-
62
54 poco rit. → 52
315
58
64
54
322
62
68
60
326
rit.
rit.
rit.
329
70
86
78
335
96
102
88
337
100 + accel.
114 + accel.
92 + accel.
NY
LA
284 - 285
3 Scherzo Předpis čtvrťová nota = 172. takt
MF
347 - 399 132 → 134 155 → 158 V nahrávce NYP chybí luskání prsty – není nijak suplováno.
59
144 → 154
4 Mambo Předpis čtvrťová nota = 132. takt 400 - 437 438 438 - 539
MF
NY
LA
120 →
130 →
126
→
→
124 →
→ 126
→ 138
→ 130
540 - 544 poco/molto rit. poco/molto rit. V nahrávce NYP zcela chybí výkřik „Mambo“.
poco/molto rit.
5 Cha – Cha Předpis čtvrťová nota = 100. takt
MF
NY
LA
545
100
100
100
563 - 565
-
→ 108
→ 110
567 - 568
rit.
rit.
rit.
6 Meeting Scene Předpis čtvrťová nota = 72, Sempre rubato. takt
MF
NY
LA
569
cca. 68
cca. 68
cca. 68
574
rall.
rit.
rall.
575
-
rit.
-
577
-
rit.
molto rit.
578
a tempo + acc.
a tempo + acc.
a tempo + acc.
7 Cool Předpis čtvrťová nota = 160 / půlová nota = 88 takt
MF
NY
LA
581
142
150 →
150
589
70
→
74
606
-
→ 77
-
60
8 Fugue Předpis – žádný, pokračuje stejné tempo (88). takt 607 - 704
MF
NY
LA
75 → 77
84 → 87
79 → 83
vi-de LA
701 – 704 vi-de *
vi-de NY
705 – 729 vi-de
705 76 79 * V nahrávce LAP je místo vi-de vložen jednotaktový přechod na bicí sadu. 9 Rumble Předpis čtvrťová nota s tečkou = 144. takt 730 - 811
MF
NY
LA
114 → 120
130 → 138
120 → 129
10 Finale Předpis osminová nota = 80. takt
MF
NY
LA
813
64
64
70
817
rit.
-
rit.
818
- // -
rall.
- // -
819
59
57
58
821
-
poco acc.
-
822
-
rit.
rit.
823
-
70
acc.
824
rit.
molto rit.
rit.
825
64
79, poco acc.
68
829 - 830
rit.
rall.
rall.
831
57
58
55
833
-
acc.
-
834
-
66
→ 58
835
-
-
poco rit.
836
rit.
molto rit.
molto rit.
61
837
58
64
55
-
poco acc.
-
843
rit.
molto rit.
rit.
844
55
64
49
847
-
rit.
-
849
na 7 dob
na 5 dob
na 6 dob
850
na 7 dob
na 6 dob
na 6 dob
851
10 dob (3+7)
12 dob (3+9)
12 dob (4+8)
841 - 842
Poznámka k tabulkám: MF = Moravská filharmonie Olomouc NY = New York Philharmonic LA = Los Angeles Philharmonic
62