JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na fagot
Leonard Bernstein – West Side Story
Bakalářská práce
Autor práce: Jana Zmeškalová, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D. Oponent práce: MgA. Jaroslav Kubita
Brno 2016
Bibliografický záznam ZMEŠKALOVÁ, Jana. Leonard Bernstein – West Side Story [Leonard Bernstein – West Side Story]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta hudební, Katedra dechových nástrojů, 2016. 41 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D.
Anotace Bakalářská práce „Leonard Bernstein – West Side story“ pojednává o životě a díle jednoho z nejvýznamnějších amerických skladatelů 20. století a jeho práci na kultovním muzikálu West Side Story. Obsahuje informace o původních plánech a nápadech, popisuje celý tvůrčí proces a vývoj muzikálu, který probíhal pod vedením čtyřčlenného týmu, přináší přehled nepoužitých písní a finální seznam postav a skladeb s rozborem.
Annotation This bachelor thesis „Leonard Bernstein – West Side Story“ deals the life and work of one of the most important American composers of the 20th century and his masterpiece, the musical „West Side Story“. It contains information about initial plans and early ideas and a description of the creative process involved in the evolution of the piece, which was directed by a four-part team. There is also a summary of unused songs, a final list of characters and songs, and analysis of the compositions.
Klíčová slova Leonard Bernstein, West Side Story, Broadway, muzikál, Arthur Laurents, Stephen Sondheim, Jerome Robbins.
Keywords Leonard Bernstein, West Side Story, Broadway, musical, Arthur Laurents, Stephen Sondheim, Jerome Robbins
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně 12. května 2016
Jana Zmeškalová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Janě Michálkové Slimáčkové, Ph.D., která se mnou práci průběžně konzultovala, Danielu Šimkovi, s nímž jsem se radila při rozboru jednotlivých skladeb a v neposlední řadě Ericovi Rollandovi za poskytnutí informací o potřebné literatuře dostupné v zahraničí.
Obsah Předmluva ......................................................................................................................... 7 Úvod................................................................................................................................... 8 1.
Leonard Bernstein ..................................................................................................... 9
2.
West Side Story ........................................................................................................18
3.
4.
2.1.
Počátky vzniku ..................................................................................................18
2.2.
Původní plány ....................................................................................................19
2.3.
Portorikánské téma ...........................................................................................20
2.4.
První náčrty .......................................................................................................21
2.5.
Rukopisy ............................................................................................................21
2.6.
Nepoužité skladby .............................................................................................22
2.6.1.
Mix! ...........................................................................................................22
2.6.2.
This Turf Is Ours .......................................................................................22
2.6.3.
First Mambo a Huapango ..........................................................................22
2.6.4.
Like Everybody Else ...................................................................................23
Hudební stránka muzikálu West Side Story .............................................................24 3.1.
Charakteristika Bernsteinovy notace ...............................................................24
3.2.
Orchestrace........................................................................................................24
3.3.
Finální seznam skladeb .....................................................................................26
3.4.
Seznam postav ...................................................................................................27
Rozbor jednotlivých skladeb ....................................................................................29 4.1.
Prologue .............................................................................................................29
4.2.
Jet Song ..............................................................................................................29
4.3.
Something’s Coming ..........................................................................................30
4.4.
The Dance at the Gym ........................................................................................30
4.5.
Maria..................................................................................................................31
4.6.
Balcony scene .....................................................................................................31
4.7.
America ..............................................................................................................32
4.8.
Cool ....................................................................................................................32
4.9.
One Hand, One Heart ........................................................................................33
4.10. Tonight (Ansámbl) .............................................................................................33 4.11. The Rumble ........................................................................................................34 4.12. I Feel Pretty ........................................................................................................35 4.13. Ballet Sequence ..................................................................................................35 4.14. Gee, Officer Krupke............................................................................................36
4.15. A Boy Like That a I Have a Love .......................................................................37 4.16. Taunting Scene...................................................................................................38 4.17. Finale .................................................................................................................38 Závěr ................................................................................................................................39 Použité informační zdroje ................................................................................................39
Předmluva Muzikál West Side Story můžeme považovat za stěžejní dílo americké muzikálové tvorby. Tolik známý shakespearovský příběh Romea a Julie je zde zasazen do prostředí tehdejšího New Yorku a jeho neustále soupeřících gangů. Pro mne samotnou je toto mistrovské dílo velkým životním mezníkem, a to z toho důvodu, že jsem měla možnost se po tři měsíce podílet na nastudování originální verze muzikálu a jeho provedení po celé Evropě pod taktovkou Donalda Chana, dirigenta působícího na newyorské Broadwayi. I když by se mohlo zdát, že se každodenní interpretace West Side Story poměrně rychle může stát pro hudebníka rutinou, v mém případě tomu tak nebylo. Bernsteinova hudba je tak silná a živelná, že každé provedení tohoto muzikálu bylo pro mne naplněné nezištným nadšením a neustálým objevováním brilantních hudebních myšlenek. V mé bakalářské práci bych chtěla čtenáře seznámit s velmi pozoruhodným životem Leonarda Bernsteina a také se spoustou zajímavých faktů o West Side Story, které vyplývají nejen z mé osobní zkušenosti s interpretací tohoto muzikálu, ale i ze studia množství zahraničních materiálů, jež pro mne byly obrovským zdrojem informací. Pracovala jsem především s publikacemi, které vyšly v anglickém jazyce a věnovaly se různým způsobem nejen Bernsteinově West Side Story, ale i jeho tvorbě a životu celkově. Při rozboru díla jsem používala kompletní partituru i její klavírní výtah. Velmi důležitým zdrojem informací byla také publikace Nigela Simeona The Leonard Bernstein Letters, ze které jsem načerpala mnoho informací z osobního i pracovního života Leonarda Bernsteina. Mým záměrem bylo napsat práci, jež obeznámí čtenáře majícího již určité povědomí o tomto díle s dlouhým procesem vývoje celého muzikálu od prvních myšlenek na jeho realizaci až do podoby, v jaké ho známe nyní.
7
Úvod První část práce se věnuje životu a tvorbě Leonarda Bernsteina, jednoho z nejvýznamnějších amerických tvůrců 20. století. Jeho velkým životním cílem bylo vytvořit typické, nové a ryze americké dílo, které by se pro jeho zemi stalo charakteristickým. I přesto, že toho dle svého vlastního názoru nikdy nedocílil a nebyl se svou prací spokojen, můžeme s jistotou říci, že muzikál West Side Story se takovým dílem stal. Bernsteinův život byl velmi rozmanitý, plný rozporů a velkých zvratů, ale také obrovských úspěchů, slávy a vyprodaných koncertních sálů. Stejně jako jeho život byla rozmanitá i jeho neobyčejně rozsáhlá tvorba, která zasahuje do mnoha oblastí od koncertů pro sólové nástroje s doprovodem orchestru, přes tvorbu symfonickou, až k operám, filmové hudbě a muzikálu. Právě muzikál je oblastí, jež ho proslavila nejvíce. Díky West Side Story se dostal do povědomí široké veřejnosti a to nejen skrze uvedení tohoto díla v Americe i v Evropě, ale především prostřednictvím jeho filmové verze. Druhá část bakalářské práce se zabývá právě tímto světoznámým muzikálem a jeho originálním broadwayským provedením. Nejprve se zaměřuje na úplné počátky a období, kdy vůbec vznikla myšlenka na oživení shakespearovského tématu Romea a Julie. V dalších kapitolách je popsán celý tvůrčí proces, první náčrty díla a průběh kompoziční práce od úplných počátků, postupně přes veškeré změny, přepisy a vynechané skladby, až k finální podobě muzikálu, jak jej známe dnes. Závěr práce se věnuje stručnému rozboru a zajímavostem, které můžeme nalézt v jednotlivých skladbách.
8
1.
Leonard Bernstein Tvorba skladatele, dirigenta, klavíristy a pedagoga Leonarda Bernsteina
(původním jménem Luis1) zahrnuje symfonickou a orchestrální hudbu, balety, opery, filmovou a divadelní hudbu, skladby pro sbor, komorní tvorbu a mnoho skladeb pro klavír. Tento všestranný umělec se narodil 25. srpna 1918 ve městě Lawrence (Massachussets), jako prvorozený syn ruských židovských imigrantů. Až do svých devíti let údajně neprojevoval zájem o hudbu. Jeho otec Samuel, původem z ukrajinské části Ruska nedaleko Berezdova, měl se svou ženou Jennie tři děti. Nejstaršího Leonarda, o pět let mladší dceru Shirley Anne a syna Burtona, který se narodil roku 1932. Z chudého mladíka, pracujícího na rybím trhu, se Samuel vypracoval a stal se majitelem posléze velmi dobře prosperující společnosti Samuel Bernstein Hair Company. Leonard se svým otcem neměl dobré vztahy, Samuel ho zpočátku nepodporoval v hudební kariéře, jelikož v ní nespatřoval žádnou budoucnost. Malý Leonard nejprve navštěvoval školu Williama Lloyda Garrisona v Roxbury a ve svých osmi letech začal souběžně chodit také do hebrejské školy, do které docházel každé odpoledne. První učitelkou klavíru se v jeho devíti letech stala Fried Karpová. Chlapec dělal velké pokroky a již v tomto raném věku měl fenomenální paměť. V jedenácti letech, roku 1929, začal Bernstein docházet do Veřejné latinské školy v Bostonu2, později byl přijat na Novoanglickou konzervatoř, kde dostával klavírní lekce od Susan Williamsové. Jeho přáním bylo studovat hru na klavír u Heinricha Gebharda 3, který ho ovšem odmítl pro špatnou techniku hry. Proto tehdy čtrnáctiletý Leonard nastoupil k Heleně Coatesové4, Gebhardově asistentce, které v té době bylo pouhých 21 let.
1
Nechal se přejmenovat v šestnácti letech. SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 13. Nejstarší veřejná škola v USA, založena roku 1635. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 1. 3 Heinrich Gebhard (1878–1963) byl klavírista, skladatel a pedagog původem z Německa. Roku 1900 se proslavil díky vystupování s Bostonským symfonickým orchestrem. Později se stal velmi uznávaným pedagogem. 4 Helen Coatesová (1899–1989) byla Bernsteinovou učitelkou klavíru v letech 1932 – 1935. Stali se velmi blízkými přáteli a vyměnili si velké množství dopisů. V prvním z nich ji Bernstein žádá o lekce klavíru. V pozdějších letech se Helen stala jeho sekretářkou. SIMONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 3.; SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 118. 2
9
V tomto období Bernstein napsal jednu ze svých prvních skladeb a to klavírní koncert ve stylu Čajkovského a Liszta. V šestnácti letech již vystupoval jako sólista s Bostonským školním symfonickým orchestrem5. Během svých studií na Harvardově univerzitě (1935–1939) si na hodiny klavíru vydělával působením v malé jazzové kapele a hraním na piano v nočním klubu High Hat. Ač výuku moc nenavštěvoval, získal Bernstein roku 1936 děkanské ocenění a v letech 1937–1938 mu dokonce bylo přiděleno prospěchové stipendium6. Během tohoto období se Bernstein seznámil s několika významnými lidmi, kteří velmi ovlivnili jeho budoucí život. Patřil mezi ně skladatel Aaron Copland 7 či dirigent Dimitri Mitropoulos8. Postupem času Gebhard změnil své rozhodnutí a přijal Leonarda jako svého žáka. V té době Bernstein vystupoval nejen s Bostonským školním symfonickým orchestrem, ale také s Massachusettským symfonickým orchestrem. Začal projevovat velký zájem o Gershwinovu hudbu (Rhapsody in Blue, An American in Paris). Když roku 1937 devětatřicetiletý Gershwin zemřel na mozkový nádor, Bernsteina to velmi rozrušilo. V roce 1939 Bernstein na Harvardu velmi úspěšně provedl operu Marca Blitzsteina The Craddle Will Rock (Kolébka se zhoupne)9. Na jaře stejného roku skládá a také diriguje hudbu k Aristofanovým Ptákům10. Odmítá nabídku svého otce převzít vedení kosmetické firmy a stěhuje se. Jako klavírista nenachází uplatnění, proto začíná uvažovat nad kariérou dirigenta. Vzniká koncept jeho první symfonie Jeremiáš. Jelikož ani po delší době práci nenašel, vrací se domů. Dirigent Mitropoulos se opět nachází v New Yorku a pomáhá Bernsteinovi dostat se na Curtisův institut ve Filadelfii. Zde se Bernstein vzdělává ve hře na klavír
5
Hrál první větu z Griegova klavírního koncertu. SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 36. 7 Aaron Copland (1900–1990) byl americký skladatel. Seznámili se v den Coplandových narozenin, 14. listopadu 1937, stali se celoživotními přáteli. Bernstein velmi obdivoval Coplandovu tvorbu. SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 40. 8 Dimitri Mitropoulos (1896–1960) byl o téměř dvacet let starší než Bernstein. Údajně spolu měli poměr. V té době působil jako dirigent Aténského symfonického orchestru a byl jedním z prvních dirigentů, který dirigoval bez partitury, měl fenomenální paměť. Také jako první hrál na klavír a přitom dirigoval. SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 44. 9 Sám autor opery se zúčastnil harvardské inscenace, ze které byl nadšen. SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 48. 10 Bylo to jeho první divadelní dílo, které sám složil i dirigoval. SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 9. 6
10
u Isabelle Vengerové11 a v dirigování u Fritze Reinera 12. Roku 1940 je Bernstein přijat na šestitýdenní letní kurz v Tanglewoodu, letním sídle Bostonského symfonického orchestru, který je veden Sergem Koussevitzkym 13, jenž Bernsteina velmi ovlivnil. Následoval návrat na Curtisův institut, kde Bernstein strávil další rok, po němž získal diplom. Před tím, než se vypravil strávit následující léto opět v Tanglewoodu, oslavil velký úspěch se svým provedením Americké slavnostní předehry Wiliama Schumana. Také vyhrál soutěž o dirigování Bostonského promenádního orchestru. Tím získal možnost stát v čele orchestru před 22 tisíci posluchači14. Roku 1941 přišlo Bernsteinovo povolání do armády. Snažil se za každou cenu docílit odkladu, což se mu nakonec také, díky jeho zdravotnímu stavu, podařilo 15. Probíhající válka mimo jiné zapříčinila i uzavření Tanglewoodu roku 1942. To znamenalo Bernsteinův návrat do New Yorku, kde se začal živit aranžováním skladeb v hudebním nakladatelství Harms, Inc.16 Stále se ovšem snažil najít uplatnění jako klavírista či dirigent. V tom mu pomáhal jak Copland, tak i Blitzstein, se kterým se spřátelil po premiéře jeho Kolébky na Harvardské univerzitě. V tomto
období
Bernstein
začíná
navazovat
přátelství
s Adolphem
Greenem17, s nímž se znal již od léta 1937. Na jaře roku 1942 Bernstein oslavil svůj skladatelský debut a to díky Sonátě pro klarinet a klavír18. Kvůli soutěži vyhlášené Novoanglickou konzervatoří započal práci na dokončení symfonie Jeremiáš, kterou věnoval svému otci Samuelovi.
11
Isabelle Vengerová (1877–1956) byla klavíristka, pedagožka a jedna ze zakladatelek Curtisova institutu. SIMEONE, Meryl. Leonard Bernstein, s. 38. 12 Reiner byl uznávaným dirigentem. Pocházel z Budapešti, vedl orchestry v Cincinnati a v Pittsburghu a na Curtisově institutu byl předsedou orchestrálního oddělení. SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 56. 13 Serge Koussevitzky (1874–1951), dirigent s ruskými kořeny, v letech 1924 – 1949 vedl Bostonský symfonický orchestr. Spolu s Coplandem byl jedním z Bernsteinových mentorů. Bernstein několikrát prohlásil, že Koussevitzkého považuje za svého náhradního otce. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 51.; SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 70. 14 SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 77. 15 Bernstein celý život trpěl silným astmatem a nejrůznějšími alergiemi. I přesto byl silným kuřákem. 16 Ve stejném nakladatelství začínal svou kariéru i Gershwin. 17 Adolph Green (19144–2002) byl americký textař a dramatik. Úspěchu na Broadwayi dosáhl díky hrám On the Town a Wonderful Town, na kterých pracoval s Bernsteinem. Posléze společně s Betty Comdenovou slavili úspěchy i v Hollywoodu. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 30. 18 Premiéra Sonáty proběhla 21. dubna 1942 v Institutu moderního umění v Bostonu. Jako sólista vystoupil David Glazer, jenž byl doprovázen samotným Bernsteinem. Podle Bernsteina to byla jeho první skladba, která za něco stála. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 90.
11
Díky Arthurovi Judsonovi19 získává Bernstein místo pomocného dirigenta Newyorské filharmonie. Tou dobou je šéfdirigentem Artur Rodzinsky, avšak vystupuje zde i mnoho hostujících dirigentů. Jedním z nich byl i Bruno Walter, který nečekaně onemocněl a nebyl schopen vystoupit na koncertě 14. listopadu 1943. To byla velká příležitost pro Bernsteina, povolaného na dirigentský stupínek. Mladý dirigent, který s velkým úspěchem a bez jediné zkoušky s orchestrem, perfektně oddirigoval celovečerní program, se v podstatě z hodiny na hodinu stal neuvěřitelnou hvězdou a senzací. Během sezony 1943–1944 dirigoval Newyorské filharmoniky ještě jedenáctkrát. Následující rok povýšil z pozice pomocného dirigenta na dirigenta hostujícího. Za provedení svého Jeremiáše v podání tohoto orchestru získal roku 1944 cenu hudební kritiky New York Music Critics Circle Awards. Na Bernsteina se obrací v té době začínající choreograf Jerome Robbins, kvůli hudbě ke svému baletu Fancy Free. Bernstein se díla ujímá, čímž začíná celoživotní spolupráce těchto dvou autorů. Tento okamžik můžeme také považovat za počátek Bernsteinova skládání hudby pro divadlo. Premiéru baletu dirigoval sám Leonard, představení mělo velký úspěch. Následuje muzikál On the Town (Ve městě) z roku 1944, na kterém spolupracoval mimo Robbinse a Olivera Smitha také s Betty Comdenovou a Adolphem Greenem. Muzikál se dočkal 463 repríz a byl velmi výnosný. Přichází rok 1945 a k Bernsteinovi se dostává nabídka vzít pod svá křídla Newyorský městský orchestr. Působí zde nejen jako dirigent, ale také manažer. Následuje jeho první návštěva Evropy, kde kromě České filharmonie v Praze20, diriguje také Londýnskou filharmonii. Velký úspěch slaví londýnská premiéra Fancy Free. Po návratu do USA působí jako asistent Koussevitzkého v Tanglewoodu, kde se věnuje výuce dirigování. Další spolupráce Robbinse a Bernsteina na sebe nenechá dlouho čekat a opět se scházejí, tentokrát u baletu Facsimile21. Na Nový rok 1946 Bernstein veřejně oznámil zasnoubení s herečkou Felicií Montaelegrovou Cohnovou22, které ovšem bylo zrušeno po jeho návratu z druhého
19
Arthur Judson byl v té době jedním z nejvyhledávanějších a nejvýznamnějších agentů. Bernstein Prahu navštívil třikrát. Poprvé roku 1946 v rámci Pražského jara, poté o rok později a naposledy v roce 1990, kdy zde pár měsíců před svou smrtí provedl Beethovenovu Devátou symfonii. 21 Balet byl na Broadwayi poprvé proveden 24. října 1946. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 206. 20
12
evropského turné. Toto turné zahrnovalo návštěvu Československa, Belgie, Holandska, Rakouska a Anglie a poté pokračovalo v Izraeli, kam byl na sezonu 1948–1949 přijat jako dirigent Izraelské filharmonie. Návrat do USA znamenal také rozhodnutí začít se naplno věnovat skládání. Spolu s Robbinsonem plánují nový muzikál na téma hebrejské legendy Dybbuk23. Vzniká také Bernsteinova druhá symfonie s názvem The Age of Anxiety (Věk úzkosti) pro orchestr a sólový klavír 24. Rok 1951 přinesl smutnou událost – smrt Koussevitzkého. Pár týdnů po této ztrátě Bernstein opět požádal o ruku svou bývalou snoubenku Felicii. Svatba se konala 9. září25. Po svatbě se Bernstein soustředil na divadelní tvorbu. Vzniká hudba pro Petera Pana26 a během několikaměsíční svatební cesty píše operetu The Trouble in Tahiti (Zmatek na Tahiti). Dne 8. září 1952 se manželům Bernsteinovým narodila dcera Jamie. Bernstein byl jmenován profesorem hudby na Brandeisově univerzitě, kde působil během Festivalu umění. Po smrti Koussevitzkého také vedl kurzy v Tanglewoodu. Roku 1953 byl pozván do milánské La Scaly, aby zde dirigoval Cherubiniho Medeu27. Přichází další spolupráce s Comdenovou a Greenem a to na muzikálu Wonderful Town (Kouzelné město)28. Dále také vzniká hudba k filmu On the Waterforn (V přístavu)29. Na začátku roku 1954 začíná spolu s Lillian Hellmanovou zpracovávat Voltairovské téma Candida30, na kterém pracovali celé dva roky. Toto dílo se
22
Bernstein se s Felicií seznámil v únoru 1946 na večírku, který se konal po koncertě New Yorské filharmonie. 23 Muzikál byl dokončen až po letech a to v roce 1974. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 408. 24 Premiéra proběhla na jaře 1949, další provedení se konalo v Tanglewoodu v podání Bostonského symfonického orchestru pod taktovkou Koussevitzkého a s Bernsteinem jako klavíristou. Roku 1950 bylo dílo provedeno v newyorské Carnegie Hall. 25 SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 153. 26 Spolupráce s J. M. Barriem. Premiéra se konala na Broadwayi v Imperial Theatre 24. dubna 1950. 27 Stal se prvním Američanem, který zde dirigoval. 28 Bernstein složil hudbu k tomuto dílu během pouhých čtyř týdnů. Muzikál měl premiéru ve Winter Garden Theatre 26. února 1953. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 297.; SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 11. 29 Jediná filmová hudba, kterou Bernstein napsal. Film získal osm Academy Awards, např. za nejlepší obraz, nejlepší herecký výkon (Marlon Brando) a nejlepší režii (Kazan). Bernsteinova hudba byla nominována, avšak žádnou cenu nezískala. SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 171.; SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 333. 30 Opereta vychází z Voltairovy hry Candide, čili Optimista. Práce byla velmi zdlouhavá, jelikož Bernstein měl zároveň rozpracovaných více projektů. Rozhodli se pro texty mladého básníka Richarda Willbura. Premiéra proběhla roku 1956 v Bostonu a představení se odehrálo sedmdesát třikrát před téměř prázdným hledištěm. Roku 1974 se Robert Kalfin a Hugh Wheeler zhostili přepracování
13
postupem let dočkalo čtyř různých zpracování. Předehra této operety je jednou z Bernsteinových nejhranějších skladeb. Během práce na Candidovi Bernstein tvořil společně s Jeromem Robbinsem, Arthurem Laurentsem a Stevenem Sondheimem nový muzikál založený na příběhu Shakespearova
Romea
a
Julie.
Vznikla
tak
West
Side
Story31,
jeden
z nejvýznamnějších broadwayských muzikálů, který z Bernsteina udělal živoucí legendu. Dne 7. července 1955 se manželům Bernsteinovým narodil syn Alexander Serge, pojmenován na počest zesnulého Koussevitzkého. Následující rok 1956 sebou přinesl několik neočekávaných změn. Jednou z nich bylo Bernsteinovo jmenování druhým dirigentem Newyorské filharmonie pro sezónu 1957–1958. Následující sezónu byl jmenován šéfdirigentem, čímž vystřídal Dimitriho Mitropoulose. Tuto pozici si Bernstein udržel dlouhých 10 let. Kromě skládání a dirigování Bernstein vystupoval také v televizi. Během let 1954–1958 natočit devět televizích pořadů o hudbě, jazzu a dirigování. Ve spolupráci s televizí pokračoval i v následujících letech společně s Newyorskou filharmonií. Od roku 1958 následujících 14 let natočili 53 koncertů pro mládež. Dětský program o hudbě dostal název Omnibus. Pořad měl velký úspěch a vysílal se celkem v 29 zemích. Roku 1959 také Bernstein publikoval svou první knihu The Joy of Music (Hudbou k radosti). S Newyorskou filharmonií podnikl Bernstein v těchto letech dvě turné. Jedno roku 1958 po státech Latinské Ameriky32, druhé po Evropě33 proběhlo následující rok. Bernstein byl jmenován hudebníkem roku 1960. Získal také čestné tituly několika škol, ocenění Newyorského sdružení novinářů za rok 1960 a společně s filharmonií obdržel cenu Emmy. Téhož roku je zvolen do Národního institutu umění a literatury. Dne 28. února 1962 se Felicii Bernsteinové narodilo třetí dítě, dcera Nina.
Candida. Dílo představili jako muzikál, jenž se na Broadwayi dočkal 741 repríz. Třetí verze pro New York State Theater vznikla roku 1982 a finální čtvrtou upravili Jonathan Miller spolu s Johnem Wellsem pro Skotskou operu. SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 173–180. 31 Muzikálem West Side Story a jeho spoluautory se budu podrobně zabývat v následujících kapitolách této práce. 32 Turné podnikl ještě společně s Mitropoulosem. 33 Cesta zahrnovala i návštěvu tehdejšího Sovětského svazu, kde se Bernstein setkal se Šostakovičem a básníkem Borisem Pasternakem. SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 232-233 ; SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 391.
14
Během roku 1963 Bernstein dokončuje práci na své třetí symfonii nazvané Kaddish (Kadiš)34. V lednu 1964 se dozvídá o nečekané smrti Blitzsteina, který byl přepaden a zabit. Na následující sezónu 1964–1965 si ve filharmonii bere roční volno. Během této doby poprvé dirigoval v Metropolitní opeře a to Verdiho Falstaffa. Ve stejném období vzniká další z jeho velmi významných děl – Chichester Psalms (Chichesterské žalmy)35. Také opět spolupracuje s Comdenovou a Greenem. Roku 1966 diriguje Vídeňské filharmoniky a to přímo ve Vídeňské státní opeře. V roce 1969 přichází velká rána, smrt jeho otce Samuela. Následující rok je velmi nabitý. Odjíždí s Newyorskou filharmonií na turné po Japonsku, diriguje v Metropolitní i ve Vídeňské státní opeře, pracuje s Vídeňskými filharmoniky a Izraelskou filharmonií, s Londýnským symfonickým orchestrem a Orchestre de Paris. V létě opět učí na kurzech v Tanglewoodu. Při příležitosti otevření nového Kennedyho střediska ve Washingtonu na podzim roku 1971 je provedena jeho Mass (Mše)36, na které pracoval předchozí tři roky. Stejně tak jako muzikál West Side Story a Chichesterské žalmy můžeme i Mši považovat za jedno z Bernsteinových vrcholných děl. I přes odmítavý postoj katolické církve k jeho Mši je Bernstein tehdejším papežem Pavlem VI. pozván do Vatikánu, kde diriguje mimo jiné i své Chichesterské žalmy. O deset let později se sem vrací se svou první symfonií Jeremiášem. V letech 1972–1973 se opět působí na Harvardově univerzitě, kde vede cyklus přednášek. Po návratu do New Yorku se s rodinou stěhuje do obytného domu Dakota37, který byl hojně obýván umělci. Později pracuje na novém muzikálu a také vzniká cyklus písní nazvaný Songfest (Slavnost písně).
34
Symfonii věnoval památce J. F. Kennedyho, který byl zavražděn 22. listopadu 1963. Poprvé byla provedena v Izraeli v prosinci 1963. Americká premiéra proběhla roku 1964 v Bostonu. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 455.; SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 392.; SECREST, Meryle. Leonard Bernstein, s. 253–254. 35 Jedná se o zhudebnění tří hebrejských žalmů pro chlapecké sólo, sbor a orchestr. Zkomponováno pro chichesterskou katedrálu v Sussexu. 36 Mass je scénické dílo obrovského rozsahu, které vzniklo na objednávku Jacqueline Kennedyové. Premiéra proběhla 8. září 1971. Pojednává o ztrátě víry – objevuje se zde scéna znesvěcení oltáře. Libreto vytvořil Stephen Schwartz. Ač bylo dílo velmi diskutované, objevil se zájem o menší verzi. Tato verze byla v březnu tohoto roku provedena mimo jiné v brněnském Janáčkově divadle s Vojtěchem Dykem v hlavní roli celebranta. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 512.; SECREST, Meryl. Leonard Bernstein, s. 294.; Mass[online]. [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.bernsteinmass.cz/o-projektu. 37 Žili zde i Yoko Ono a John Lennon, který byl před domem zavražděn svým fanouškem.
15
Jelikož jeho žena Felicia už nemohla dále unést Bernsteinovy neustálé pletky s mladými muži, 26. října 1976 ho oficiálně opustila. O rok později ovšem došlo k jejich usmíření. Felicia už v té době měla zdravotní problémy, jež později vyústily v rakovinu plic, na kterou 16. června 1978 ve věku 56 let zemřela 38. Bersnstein po Feliciině smrti dlouhodobě trpěl depresemi. Rok po úmrtí své ženy Bernstein koncertuje s Newyorskou filharmonií v Japonsku. Také je uveden jeho muzikál 1600 Pennsylvania Avenue39, který ovšem nebyl úspěšný. Stále působí jako hostující dirigent Newyorské filharmonie i Izraelské filharmonie. Roku 1979 slaví velký osobní úspěch, poprvé diriguje Berlínské filharmoniky. Bernstein později každé své vystoupení nechal nahrávat. Když původní smlouva s Columbia Records roku 1975 vypršela, uzavřel smlouvu novou a to se společností Deutsche Grammophon. Pro tuto nahrávací společnost natáčel s Vídeňskými filharmoniky, Bostonským symfonickým orchestrem, Londýnským symfonickým orchestrem i Českou filharmonií. Celkem vzniklo více než 600 nahrávek40, mezi které patří i všech devět Beethovenových symfonií 41. Postupem času přišla řada dalších ocenění, například čestné doktoráty několika univerzit (Cleveland, Warwick, Boston, Harvard, Yale, Tel Aviv), ve Francii mu byl udělen Řád čestné legie. Za svou nahrávku Beethovenovy Deváté symfonie získal roku 1980 cenu Grammy, stejně jako za Šostakovičovu Pátou symfonii. O rok později byl oceněn francouzskou cenou Grand Prix du Disque Classique za nahrávku Američana v Paříži. Dále získává několik cen Emmy. I přes tuto obrovskou řadu úspěchů u něj dochází k dalšímu rozvoji depresí, které začal řešit alkoholem. Docházelo u něj k velkým výkyvům nálad a změnám chování,
byl
velmi
nespolehlivý.
Kvůli
nestálým
střetům
s Bostonským
symfonickým orchestrem odmítl roku 1982 učit na kurzech v Tanglewoodu a místo nich se zúčastnil letní školy ve Filharmonickém institutu v Los Angeles.
38
SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 504. Broadwayská premiéra muzikálu se uskutečnila 4. května 1976. Představení se dočkalo pouhých šesti repríz. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 527. 40 SECREST, Meryl. Leonard Bernstein, s. 331. 41 Ty natočil s Vídeňskými filharmoniky. SECREST, Meryl. Leonard Bernstein, s. 317. 39
16
Kromě spousty nahrávek v této době vznikla také jeho poslední opera A Quiet Place (Klidné místo) 42, která opět nebyla úspěšná. Roku 1990 se Bernsteinův zdravotní stav začal podstatně horšit. Byl mu nalezen zhoubný nádor na okraji pohrudnice levé plíce a byl nucen podstupovat ozařování. I přesto stále pracoval. V Berlíně oddirigoval Beethovenovu Devátou při oslavách pádu Berlínské zdi. Stále dirigoval ve Vídni a vyučoval v Tanglewoodu. Tam 19. srpna 1990 proběhl jeho poslední koncert. Na konci září téhož roku mu přestala fungovat levá plíce. Koncem října přišlo oficiální prohlášení, že Bernstein opouští koncertní pódia. O několik dní později, 14. října 1990, umírá ve svém bytě v Dakota House na srdeční záchvat.
42
Opera byla napsána pro Kennedyho středisko, operu v Houstonu a La Scalu. Jedná se o pokračování Zmatku na Tahiti, na libreto Stephena Wardswortha. SECREST, Meryl. Leonard Bernstein, s. 353.
17
2.
West Side Story Muzikál West Side Story je velmi emotivní dílo. Promlouvá k divákům
příběhem lásky, pošetilosti, snění, tance a zpěvu. Na druhou stranu je celý protknut nenávistí a bojem o prosazení vlastní nadřazenosti a vyčleňováním jednotlivců, kteří jsou podle všeobecného názoru odlišní – takto vypadá válka mladistvých gangů v newyorské Upper West Side. Všichni tito mladí lidé se ani v nejmenším nechtějí stát nudnými dospělými. Žijí si svůj život a věří, že jejich budoucnost bude stejně šedivá a pustá jako ulice, jež jsou jejich domovem a o které hodlají bojovat za každou cenu. Tento muzikál za téměř padesát let své existence neztratil ani špetku na aktuálnosti. Po svém prvním uvedení roku 1957 ve Winter Garden Theatre na Broadwayi a evropské premiéře v londýnském West Endu vznikla také filmová verze tohoto díla. Bernsteinova hudba, Robbinsonova choreografie, Laurentsův příběh a Sondheimovy texty dodnes dojímají miliony diváků po celém světě. V následujících kapitolách se seznámíme s tvůrčím procesem a vývojem celého tohoto fenomenálního díla.
2.1. Počátky vzniku První myšlenky na znovuoživení shakespearovského příběhu Romea a Julie přišly v lednu 1949, kdy Jerome Robbins kontaktoval Bernsteina, za účelem seznámit ho se svým nápadem na vytvoření moderní verze tohoto dramatu43. Cílem bylo vytvořit dílo, které bude působit pouze jako čistý muzikál. Autoři za žádnou cenu nechtěli sklouznout k operním projevům a klišé. Pro sepsání příběhu Robbins navrhl Arthura Laurentse, se kterým se společně s Bernsteinem setkali 10. ledna 1949 44. Laurents okamžitě započal práci a již tři týdny po této schůzce byla načrtnuta hlavní dějová linie. Jak můžeme zjistit z dopisu adresovanému Howardu Hoytovi45, již v průběhu února téhož roku na tomto díle Bernstein pracoval. Dle původních plánů se měl děj odehrávat v prostředí chudinské čtvrti během velikonočních oslav. Konflikt zde nenastává mezi gangy, ale mezi skupinami židů 43
SECREST, Meryl. Leonard Bernstein, s. 182. SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 17. 45 Howard Hoyt byl divadelní agent a manažer. V tomto dopisu datovaném 8. února 1949 se Bernstein zmiňuje o práci na díle s prozatímním názvem Operace Kapulet, což byl jeden z prvních smýšlených názvů West Side Story. SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters, s. 250. 44
18
(do níž patří Julie) a katolíků (jejímž členem je Romeo). Stejně jako u Shakespeara zde dochází ke smrti obou hlavních postav.
2.2. Původní plány Ve Sbírce Leonarda Bernsteina 46, jenž je nejcennějším zdrojem informací, jsou dochovány tři dokumenty, poskytující náhled na původní schéma muzikálu. Jedním z nich je Robbinsův seznam scén obsahující Bernsteinovy poznámky47: 1. Skrýš [ Zahájení ] 2. Pouliční karneval [ Tanec : setkání R a J ] 3. Balkon [ Duet, zamilovaný ] 4. Lékárna [ Romeo pracuje pro lékárníka : naplánování schůzky ] 5. Svatební scéna [ Sňatek (figuríny) ] 6. Hřiště [ velký pouliční boj – smrt Tybalta a Mercutia ] 1. Pronásledování [1a Malý balet] 2. Sklep [Milostná scéna: Lékárník dává R. léky] 3. Baletní přechod [(Velký balet) abstrakce] 4. Rodinná pře [J. předstírá sebevraždu] 5. Lékárna [Juke-box – ublížení T.]48 6. Sklep [Smrt Romea] Bernsteinův první náčrt obsahuje trochu více detailů a objevují se v něm také nepatrné rozdíly. Přináší motiv soupeřících katolíků a židů a zasazuje děj do období Velikonoc či Pesachu49: První jednání 1. Scéna na ulici – vozíky – vstup R. – nebo Murlberry St. Fest – nebo Velikonoce = Pesach 2. Bál, nebo Seder - nebo Motza’e Shabbat50, 46
Leonard Bernstein Collection, Music Division, Library of Congress, Washington DC. Tyto poznámky jsou uvedeny v hranatých závorkách. SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 18. 48 Písmeno T. znamená zkratku pro Tante, což bylo původní zamýšlené jméno Anity. SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 18. 49 SIMEONE, Nigel. West Side Story s. 19. 50 Sederová večeře je slavnostní večeře, která slouží jako připomínka vyvedení Izraele z Egyptského otroctví. Šabatem (zde psáno hebrejsky) je v židovské kultuře nazýván sedmý den v týdnu, jenž je považován za den odpočinku. 47
19
3. Balkonová scéna 4. Lékárna (schůzka, Tante) 5. Svatební scéna 6. Pouliční souboj Druhé jednání 1. Honička (střechy?) 2. Milostná scéna – plány na útěk do Mexika 3. Scéna u Kapuletů 4. Romeova smrt 5. Juliina smrt Toto Bernsteinovo schéma je finální podobě docela vzdálené. Ovšem už i zde se můžeme setkat se zásadními momenty, které zůstaly zachovány. A to převážně v prvním jednání. Patří mezi ně úvodní scéna odehrávající se na ulici, scéna obsahující tanec, balkonová scéna, svatební scéna a zakončení prvního jednání bojem. Bohužel měl Bernstein neustálé pochybnosti o fungování tohoto děje. Nebyl spokojen s Laurentsovým zpracováním tématu a tak i pod vlivem velkého pracovního vytížení a neustálého cestování od spolupráce odstoupil. Stejně tak Robbins s Laurentsem byli zaneprázdněni jinými projekty. Avšak po šesti letech přišel Laurents s nápadem znovu vzkřísit námět Romea a Julie.
2.3. Portorikánské téma V srpnu roku 1955 se Bernstein s Laurentsem opět setkali, aby prodiskutovali další možnosti muzikálu. Novou myšlenkou bylo ustoupení od židovsko-katolického tématu a přesun děje do prostředí portorikánských gangů, což v té době bylo velmi aktuální. V padesátých letech byla obrovským problémem velkých amerických měst masová migrace Portorikánců. Ročně do Spojených států přicházelo padesát až čtyřicet tisíc portorikánských přistěhovalců. V přistěhovaleckých čtvrtích New Yorku (zejména v Bronxu) vznikaly gangy, které mezi sebou neustále válčily. Probíhaly zde bitvy v ulicích i v parcích, většinou za použití nožů, či různých zbraní.
20
Noviny často informovaly občany o těchto událostech. Dokonce v některých plátcích vycházely rozhovory, se členy těchto gangů, či „slovníčky“ seznamující rodilé Američany s gangsterským slangem51. Autoři se nechali inspirovat některými novinovými články a téma mladistvých gangů a delikventů pomalu začalo nabírat obrysy. Současně s nimi také přicházela možnost použití latinsko-americké hudby.
2.4. První náčrty Během září a října roku 1955 Laurents vytvořil šestistránkovou skicu příběhu nazvanou Romeo. Děj byl rozdělen do tří aktů. Hlavní postavy stále nesou jména Romeo a Julie a obě na konci umírají, avšak děj již je zasazen do znepřáteleného prostředí amerických a portorikánských gangů. Ve stejné době Bernstein sepisuje seznam skladeb pro představení o třech dějstvích52. V něm již nacházíme náčrty některých scén - např. svatební scéna v E dur53, balkonová scéna54, Quintet, Cool a Maria. Objevuje se zde také bojový kánon s názvem Mix!. Jelikož potřeboval Bernstein pomoc s texty, začal hledat textaře. Jednal se svými dřívějšími spolupracovníky Comdenovou a Greenem, ti ovšem odmítli. Nedlouho na to se však Laurents seznámil s mladým Stephenem Sondheimem, který byl podle jeho názoru pro tuto práci dokonalým kandidátem55. Bernstein z něj byl také nadšen a tak v říjnu 1955 začala jejich spolupráce na díle s pracovním názvem East Side Story. Název byl později změněn na Gangway!. V květnu 1956 došlo k další, tentokrát finální, změně názvu a to na West Side Story.
2.5. Rukopisy Sondheim vypracoval nesčetně mnoho verzí textů různých písní 56. Osm těchto rukopisů se nachází ve Sbírce Leonarda Bernsteina57. Můžeme v nich najít 51
Čehož bylo využito v samotné West Side Story. Např. Cool it – svolat rvačku, Jump – tanec, nebo jiná společenská událost, Turf – sousedství ovládané gangem. SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 5. 52 SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 28. 53 Narážka na milostný duet původně plánovaný pro Candida – One Hand, One Heart. 54 V balkonové scéně chtěl Bersnstein původně použít skladbu Dream With Me, později Goodnight 1000 Times, ze které posléze vznikl finální duet Tonight. 55 SECREST, Meryl. Leonard Bernstein, s. 184. 56 Mnoho z nich se vůbec nepoužilo. Těmto vyškrtnutým písním se budu věnovat v následujících kapitolách.
21
spoustu rozdílů a provedených změn mezi původními rukopisy a finální publikovanou verzí. Kromě těchto Sondheimových rukopisů zde můžeme nalézt také ucelenou sbírku náčrtů a materiálů k muzikálu, které pochází z pera samotného Bernsteina. Tato kolekce obsahuje rané verze písní, nepoužité písně či skladby převzaté z dřívějších děl.
2.6. Nepoužité skladby Během práce na muzikálu West Side Story vzniklo nepočítaně textů a melodií. Avšak ne všechny byly využity. Mezi vyškrtnutá čísla patří tyto skladby: Mix!, This Turf Is Ours, First Mambo, Huapango a Like Everybody Else58. 2.6.1. Mix! Tato skladba se měla nacházet v úvodní scéně prvního jednání. Je to píseň vytvořená jako doprovod pro souboj, kterým měl začínat celý muzikál. Následně byl tento souboj přesunut na konec prvního jednání a skladba Mix! byla vyškrtnuta úplně a to z několika důvodů. Byla velmi rychlá a komplikovaná a to v takové míře, že zpěvákům nebylo rozumět. Agresivní a násilný text nebyl pro úvodní scénu zcela vhodný. Místo této písně je ve finální verzi použita píseň Jet Song. Bernstein ovšem většinu materiálu z tohoto čísla využil v budoucnu a to v druhé části Chichesterských žalmů, v písni Lamah rag’shu goyim, která pojednává o bojujících národech. 2.6.2. This Turf Is Ours Píseň vznikla během zkoušek ve Washingtonu a původně měla sloužit jako náhrada za Jet Song či varianta Prologu v první scéně prvního jednání. Ovšem jelikož byla moc násilná, rozhodli se autoři pro návrat k Jet Song. Objevuje se zde vzestupná figura c-f-f-h. Materiál z této skladby byl o několik let později použit ve Fanfáře k inauguraci Johna F. Kennedyho. 2.6.3. First Mambo a Huapango Tyto dvě skladby měly být umístěny ve třetí scéně prvního jednání, která byla zamýšlena jako ryze taneční. First Mambo o rozsahu 42 taktů nemá, kromě názvu, nic společného s finální verzí Mamba ze scény Dance at the Gym. 57 58
SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 32. SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 55–60.
22
Dvacetičtyřtaktové Huapango je založeno na chromatickém tématu vzestupných tónů h-cis-dis-e, poté přichází klesající řada d-c-h-a, která je vystřídána stoupajícími tóny g-a-h-c.
2.6.4. Like Everybody Else Tato píseň bývala též zvaná Kids Ain’t, nebo Kid Stuff. Je to trio, ve kterém dívčí postava Anybodys zpívá o tom, jak moc by si přála být chlapcem. Skladba vznikla během zkoušek ve Washingtonu a nikdy nebyla použita, ani instrumentována.
23
3.
Hudební stránka muzikálu West Side Story
3.1. Charakteristika Bernsteinovy notace West Side Story byla veřejnosti a médiím prezentována jako „nový“ muzikál. Leonard Berstein chtěl tímto svým dílem vytvořit něco, co bylo zcela neočekávané, nepoznané a ryze americké. Velmi charakteristickým znakem celého muzikálu jsou tritóny, které Bernstein využívá jako velmi důležitý sjednocující prvek. Tritón zde znázorňuje neřešitelný konflikt mezi soupeřícími gangy. Nalezneme jej ve skladbách Prologue, Rumble, na začátku písně Maria, v Balcony Scene, I Have a Love a samozřejmě také v orchestrálním Epilogu, kde dochází k návratu hudebních myšlenek. Celé dílo je protknuto striktní motivickou a intervalovou zásadovostí. Například písně Cool, Something’s Coming a hlavní téma Marii začínají sledem totožných intervalů – zvětšené kvarty a malé sekundy. Skladbám Prologue a Rumble dominují motivy založené na kombinování tritónů s čistými kvartami. Zřejmá je inspirace židovskou hudbou, ke které měl Bernstein ve svém dětství velmi blízko. Setkáváme se zde s motivem vycházejícím ze slavnostního troubení na šofar 59. Dalším prvkem muzikálu jsou rytmy, které mají kořeny v hudbě jižní a střední Ameriky. Můžeme zde nalézt skladby vycházející z latinsko-amerických tanců (mambo, cha – cha). V neposlední řadě se objevuje několik odkazů na skladatele vážné hudby. Na začátku písně Somewhere slyšíme jasné obrysy melodie druhé věty Beethovenova Klavírního koncertu č. 5 Es dur op. 73. Dále se setkáváme s narážkou na Wagnera a to v písni I Have a Love a také v posledních taktech Epilogu, kde Bernstein použil jeho motiv Vykoupení láskou z opery Prsten Nibelungův60.
3.2. Orchestrace Broadwayští skladatelé obvykle nevytvářeli své vlastní orchestrace, ale pověřovali tímto úkolem specialisty. Stejně tak tomu bylo v případě muzikálu West
59
Šofar je dechový nástroj vyrobený ze zvířecího rohu. V židovské kultuře je považován za náboženský předmět a používá se při slavnostních příležitostech a svátku Roš hašana. 60 SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 83.
24
Side Story, kdy byli ke spolupráci s Bernsteinem povoláni Sid Ramin 61 a Irwin Kostal62. Bernstein původně přemýšlel nad 28 hráči: pět hráčů na dřevěné nástroje, sedm na žestě, dva na bicí, jeden klavír, kytara a smyčce. Hráči na dřevěné dechové nástroje (tzv. Reeds) mají v povinnosti střídání nástrojů, jedinou výjimkou je Reed V., který hraje pouze na fagot63. Definitivní podoba orchestru je velmi podobná původním plánům, avšak došlo k několika změnám. Hráči na dechové nástroje, s výjimkou Reed V., střídají více nástrojů, než bylo původně zamýšleno a bicí sekce se rozrostla na pět hráčů, z nichž jeden hraje pouze na tympány. Klavírista navíc střídá celestu a kytarista kromě elektrické a akustické kytary hraje také na mandolínu. Finální orchestrace vypadá takto64: Reed I.: pikola, flétna, altsaxofon, B klarinet, basklarinet Reed II.: Es klarinet, B klarinet, basklarinet Reed III.: pikola, flétna, hoboj, anglický roh, tenorsaxofon, barytonsaxofon, B klarinet, basklarinet Reed IV.: pikola, flétna, sopránsaxofon, bassaxofon, B klarinet, basklarinet Reed V.: fagot 2 lesní rohy in F 3 trumpety in B (druhá střídá D trumpetu) 2 trombóny Tympány 4 hráči na bicí nástroje: bicí souprava, vibrafon, 4 naladěné bubny, guiro, xylofon, 3 bonga, 3 kravské zvonce, conga, timbales, malý buben, policejní píšťalka, cabaza, 2 zavěšené činely, kastaněty, maracas, prstové činelky, tamburína, malé maracas, zvonkohra, čínský blok, claves, triangl, temple blocks, chimes, tam-tam, řehtačka, tahací píšťalka 61
Sid Ramin (nar. 1919) je americký skladatel, orchestrátor a aranžér pracující pro televizní, filmové a divadelní produkce. 62 Irwin Kostal (1911-1994) byl americký hudební aranžér a orchestrátor Broadwayských muzikálů. 63 Tento part byl napsán pro Sanforda Sharoffa, který byl Bernsteinovým spolužákem na Curtisově institutu. Hrál také v Candidovi. SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 87. 64 BERNSTEIN, Leonard. West Side Story, nečíslovaná strana.
25
Klavír / celesta Elektrická kytara / akustická kytara / mandolína Housle I. – VII. Violoncello I. – IV. Kontrabas
3.3. Finální seznam skladeb Uspořádání písní je následovné 65: První jednání: 1. Prologue (instrumentální) 2. Jet Song (Riff a Jets) 2a. Jet Song Chase (instrumentální) 3. Something’s Coming (Tony) 3a. Something’s Coming Chase (instrumentální) The Dance at the Gym: 4. Blues (instrumentální) 4a. Promenade (instrumentální) 4b. Mambo (instrumentální) 4c. Cha – Cha (instrumentální) 4d. Meeting Scene (podkresová hudba) 4e. Jump (podkresová hudba) 5. Maria (Tony) 6. Balcony Scene (Maria a Tony) 7. America (Anita, Rosalia a děvčata) 7a. America to Drugstore (instrumentální) 8. Cool (Riff a Jets) 8a. Cool Chase (instrumentální) 8b. Under Dialogue and Change of Scene (podkresová hudba) 9. Under Dialogue (instrumentální)
65
BERNSTEIN, Leonard. West Side Story, nečíslovaná strana.
26
9a. One Hand, One Heart (Svatební scéna: Tony a Maria) 10. Tonight (Ansámbl: Maria, Tony, Anita, Riff, Bernardo, Sharks a Jets) 11. The Rumble (instrumentální) Druhé jednání: 12. I Feel Pretty (Maria, Francisca, Rosalia, Consuelo) 13. Under Dialogue (instrumentální podkres) 13a. Ballet Sequence (Tony a Maria) 13b. Transition to Scherzo (instrumentální) 13c. Scherzo (instrumentální) 13d. Somewhere (dívka) 13e. Procession and Nightmare (celé osazenstvo) 14. Gee, Officer Krupke (Jets) 14a. Change of Scene (instrumentální) 15. A Boy Like That a I Have a Love (Maria a Anita) 15a. Change of Scene (instrumentální) 16. Taunting Scene (instrumentální) 17. Finale (Maria a Tony)
3.4. Seznam postav66 Zpívané role Maria – soprán Tony – tenor Anita – mezzosoprán Riff – baryton Action – baryton Baby John – baryton A-rab – tenor, nebo baryton Snowboy – tenor, nebo baryton Big Deal – tenor, nebo baryton Rosalia – soprán Bernardo – baryton
66
BERNSTEIN, Leonard. West Side Story, nečíslovaná strana.
27
Francisca – soprán Consuelo – mezzosoprán Dívka – mezzosoprán Diesel – tenor, nebo baryton Sbor: Jets, Sharks, jejich dívky Mluvené role Krupke Schrank Glad Hand Hlas Mariiny matky mimo scénu Hlas Mariina otce mimo scénu Doc
28
4.
Rozbor jednotlivých skladeb
4.1. Prologue Skladba začíná synkopovanými akordy, ve kterých slyšíme paralelní souzvuky zmenšené kvarty a malé tercie. Napjatá atmosféra je nastolena tichem, jež přesušuje jen luskání prstů. První motivická myšlenka přichází po jedenácti taktech. Nejprve se objevuje v podání altsaxofonu a vibrafonu. Je uvedena stoupající oktávou, následuje klesající trojzvuk a další skok dolů v rámci tritónu (e1-e2-cis2-a1-dis1). Tento první motiv je doplňován motivem druhým, ten je odvozen z počátečních synkopovaných akordů. Tato kombinace vytváří neustálé zvukové napětí odrážející se v Robbinsově choreografii – Jets a Sharks se neustále přemisťují po scéně i mimo ni čekajíc na explozi násilí. Celá skladba je protknuta motivem šofaru. V taktu 134, kdy se poprvé objevuje Bernardo, je tento motiv nejsilnější. Od chvíle, kdy jeden ze členů Sharks podrazí nohy svému soupeři z gangu Jets, se objevuje šofar motiv v podání různých nástrojů. Na vrcholu scény, kdy spěje Prologue k čirému násilí, zahraje celý orchestr klesající část prvního motivu (takt 182), v taktu 198 se poté objevuje inverze tohoto motivu. Prologue končí reprízou úvodních taktů (takt 269–279). Později bylo na začátek Prologu vloženo úvodních sedm taktů z orchestrální suity Symphonic Dances from West Side Story (Symfonické tance z West Side Story).
4.2. Jet Song Originální hudební materiál této skladby vychází z původní vokální verze skladby Opening, která byla později nahrazena instrumentálním Prologem. Číslo začíná jako podkresová hudba tematicky vycházející z Prologu. V taktu číslo 24 přichází transpozice do tóniny B dur a nastává zrychlení přinášející mnohem živější synkopovaný doprovod, doplněný opakující se čtyřtónovou figurou b-g-b-fis v 6/8 rytmu. Z této rytmické figury získáváme pocit, že skladba je v dvoudobém rytmu, to narušuje nástup Riffova zpěvu, který postupuje ve čtvrťových hodnotách, tedy tři čtvrťové noty na takt. Celá tato sekvence trvá až do taktu číslo 44, kdy se navrací téma Prologu se slovy: „You’re never alone, You’re never disconnected!“. Zbytek skladby je založen na hudebním materiálu již použitém v Prologu. 29
Ve většině případů se v původní partituře dělá skok a takty 93–128 se vynechávají.
4.3. Something’s Coming Tato píseň byla do muzikálu zařazena jako poslední. V době, kdy Bernstein skládal tento kus, u něj převládalo používání tritónů, které se zde hojně vyskytují. Kromě těchto zvětšených kvart jsou dalším charakteristickým rysem melodie také zmenšené septimy. Stejně jako ve skladbě Jet Song, se i zde setkáváme s jistou nejednoznačností rytmu. Hudba je mnohem víc optimistická a méně agresivní než předchozí čísla. Tuto skladbu můžeme považovat za předzvěst písně Maria, jelikož je mezi těmito dvěma čísly několik podobností a to nejen v užití tritónů, ale i v opakování vzestupné figury gis-a-h. Stejně tak melodie úvodního textu „Who knows?“ (takt 7–8) přesně odpovídá konturám melodie písně Maria (Maria: takt 8–9), ovšem s tím rozdílem, že první tón se zde nachází o oktávu výš. Čím více se blížíme k následující taneční sekvenci The Dance at the Gym, tím víckrát se objevuje motiv Marii.
4.4. The Dance at the Gym Blues Promenade Mambo Cha – Cha Meeting Scene Jump Jedná se o rozsáhlou sekvenci tanců, z nichž dva jsou původně latinskoamerické. Tato část je zcela instrumentální. Děj, který vyznačuje vzájemnou rivalitu gangů, k nám promlouvá pouze pomocí hudby a tance. Celá sekvence začíná připomínkou skladby Something’s Coming, po níž následuje první tanec – žesťové Blues. Hlavní melodie této skladby (takty 8–12 a dále) je odvozena z té části písně Jet Song, která bývá vynechána (Jet Song: takty 93–128). Tato melodie je přerušována úvodními synkopovanými takty Prologu. V tomto tanci mají Jets taneční parket sami pro sebe. Na konci skladby přichází Bernardo, Maria, Anita a Chino. Dochází k tanečnímu utkání mezi Jets a Sharks. 30
Postava zvaná Glad
Hand vyhlásí Promenádu (Tempo di Paso Doble).
Následuje Mambo uvedené salvou latinsko-amerických perkusí (bonga, timbales, kravské zvonce, bicí souprava). Je to konfrontační tanec, ze kterého Jets odcházejí poraženi. Hlavní téma Mamba začíná v taktu 72 a to dvoutaktovou frází zakončenou dvěma páry klesajících tónů. Následující dva takty mají stejný základ, ale jsou lehce pozměněny. Na konci skladby přichází na scénu Tony a objevuje se fragment motivu Marii (nejprve v trombónech, takt 147–148). Po následném trumpetovém sólu se hudební proud zklidňuje a pomalu přechází v choulostivou Cha – Chu, ve které se opět setkáváme s náznaky motivu Marii. Sekvence se plynule posouvá k Meeting Scene, kde už je tento motiv zcela jasný a slyšitelný. Soustředění se přenáší na tanečníky. Přichází repríza Tempa di Paso Doble, jež nás přivádí k závěru celé této taneční sekvence, kterým je Jump. Tato skladba vychází z hudebního stylu Jump Blues, jenž byl velmi populární ve čtyřicátých letech dvacátého století. Vyznačuje rychlým tempem a hrává se v malém obsazení.
4.5. Maria Tato píseň je uvedena recitativem podkresleným postupně klesajícím fagotem ve čtvrťových hodnotách za doprovodu lesního rohu. Tematicky je tento úvod předzvěstí začátku skladby Balcony Scene. Bernsteinova práce s textem zachycuje radost a potěšení z nové mladé lásky vyjádřené opakováním Mariina jména. Postupně se skladba rozrůstá do lyrické písně, ve které se objevuje velké množství zvětšených kvart. Ty v této části nejsou výrazem konfliktu a násilí, ale stávají se projevem touhy a lásky mezi dvěma členy znepřátelených gangů. Melodie má také další výrazné rysy, mezi které patří například dur/mollová ambivalence v taktech 11–13 („And suddenly that name/Will never be the same to me“), kdy slovo „suddenly“ začíná tónem a, avšak v opakování melodie ve slově „never“ se objevuje tón as. Dalším podstatným rysem je rozsáhlé užití triolového rytmu a to jak v úvodu, tak v průběhu celé písně.
4.6. Balcony scene Instrumentální podkresová hudba, která otevírá tuto scénu je zcela odvozena z písně Maria. Klesající čtvrťový pohyb z úvodního recitativu se zde objevuje 31
v půlových hodnotách a doprovází dva první takty Mariina zpěvu („Only you, you’re the only think I’ll see forever!“, takt 30–31). Po těchto dvou taktech je rytmus oživen synkopovaným doprovodem, který se postupně stává nejsilnějším tématem celého doprovodu a vede nás k písni Tonight. Melodie Tonight postupuje v osmitaktových úsecích. Začíná vzestupnou kvartou a je význačná neočekávanými změnami vedení hlasu a harmonie. Prvních osm taktů je v tónině B dur, každá fráze zde končí druhým stupněm dané tóniny (c). Tón c se s postupem melodie mění z druhého stupně na uvádějící tón nastávající modulované osmitaktové fráze (takt 59), kde se tímto ukončujícím tónem jednotlivých frází – druhým stupněm – stává tón f, který se opět mění na uvádějící tón další fráze (takt 67), jež začíná druhým obratem kvintakordu stupnice Ges dur. Tato osmitaktová fráze je zakončena akordem C dur, kde se tón c opět stává druhým stupněm uvádějícím nás zpět do tóniny B dur (takt 75). Takto skladba pokračuje i nadále s tím rozdílem, že další úvodní tóninou je A dur. Ke konci skladby se během Tonyho zpěvu a i v následující části, kde se připojuje Maria (od taktu 121), objevuje motiv ze skladby Somewhere, která se vyskytuje v druhém jednání, a to v basklarinetu, fagotu a flétně. Nejzajímavějším momentem jsou takty 127–136, v nichž se střetávají dvě myšlenky – fagot hrající motiv Somewhere, doprovázený smyčci hrajícími Tonight. Motiv skladby Somewhere se objevuje i v posledních čtyřech taktech Balcony Scene (takt 151–154).
4.7. America Je to píseň a taneční číslo určené portorikánským dívkám. Po pomalém úvodu založeném na triolových rytmech přichází rychlá část označená Tempo di Huapango. Huapango je paradoxně ne portorikánský, ale mexický tanec, založený na střídání taktů. V písni America jde o střídání taktu šestiosminového s taktem tříčtvrtečním. V textu nacházíme mnoho kontrastů a ironických komentářů, vyjadřujících se k sociální situaci dotyčných.
4.8. Cool V této skladbě se setkáváme s nejzřetelnějším použitím tritónů a to hned v úvodních taktech a dále pak i v následující zpívané melodii („Boy, boy, crazy boy“, takt 7).
32
Více než půlka skladby je vytvořena ve formě instrumentální fugy. Ta začíná v taktu 43. Počáteční takty této fugy jsou založeny na postupném použití všech dvanácti tónů chromatické stupnice. V prvních čtyřech tónech této fugy můžeme nalézt náznak inspirace Beethovenovou Velkou fugou op. 133. Její úvod začíná vzestupným půltónovým pohybem, následuje vzestupná septima (v Beethovenově případě je tato septima zmenšená, u Bernsteina malá) a klesající půltón67. V provedení nacházíme motivy již použité v předchozích skladbách – například motiv troubení na šofar. V repríze, která je tentokrát zpívána všemi členy Jets, se vyskytují fragmenty tečkovaného rytmu z provedení fugy. Celá skladba končí sestupem v paralelních oktávách na tónech h-fis-c. Poslední dva tóny skladby jsou stejné jako tóny úvodní, s tím rozdílem, že jsou použity v opačném pořadí.
4.9. One Hand, One Heart Toto číslo začíná podkresovou hudbou - reprízou skladby Cha – Cha ze sekvence The Dance at the Gym. Samotná píseň přichází v taktu 35 a to osmitaktovou introdukcí, která je jasnou předzvěstí písně Somewhere. Zpěv nastupuje v taktu 67. Každá fráze tohoto duetu začíná na třetím stupni dané tóniny a směřuje k následujícímu tónu, který je při každém dalším opakování o stupeň výš (b-ces, b-des, b-es). Celé toto téma je zakončeno klesající kvintou („One hand, one heart“, takt 95–98 a o tón výš v taktu 133–136). Následně po instrumentální mezihře skladba moduluje z Ges dur do tóniny As dur a celý tento proces se opakuje.
4.10. Tonight (Ansámbl) Tato píseň přímo navazuje na píseň předešlou a přerušuje Mariino a Tonyho snění o společné budoucnosti. Začíná souzvukem tónů e a c burácejícím nad ostinátní basovou linkou (e-fis-gis) vedenou ve čtvrťových hodnotách v rytmu střídajícím takt čtyřpůlový s taktem dvoupůlovým. Celá tato figura, která s přicházejícím zpěvem bývá narušena vloženými tříosminovými takty, se opakuje nejprve čtrnáctkrát, poté desetkrát a v průběhu celého čísla se ještě několikrát vrací.
67
U Beethovena se jedná o tóny g-gis-f-e, u Bernsteina je to c-des-ces-b. SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 102.
33
Tento úvodní motiv, složený z basové linky a razantních souzvuků, se ve skladbě objevuje několikrát a působí zde jako instrumentální předěl mezi jednotlivými částmi tohoto čísla. Jets a Sharks zde vyjadřují nenávist, výsměch a opovržení nad svými rivaly. Stále se opakující fráze, kterou si Bernardo a Riff předávají, pokaždé začíná klesající kvartou a to až do taktu 38, kde oba gangy zpívají jednotnou melodii uvedenou kvartou vzestupnou. Přidává se Anita zpívající melodii použitou v úvodu nad totožným ostinatem. Poslední dva tóny jejího zpěvu jsou shodné s počátečními tóny zpěvu Tonyho, který nastupuje s hlavním tématem písně Tonight, již slyšené v Balcony Scene (takt 67). Na konci Tonyho Tonight se navrací útočná melodie ze začátku skladby tentokrát zpívaná pouze Riffem. Připojuje se Maria s další slokou Tonight a Tony přitakávající Riffovi. Postupně se přidává také Bernardo, Anita a s nimi i ostatní členové obou gangů. Hudba neúnavně graduje, rytmická škála je obohacena o augmentaci melodie zpívané gangy (takt 130–132) a příchodem nové myšlenky založené na klesajících půlových notách („They began it“, takt 134) v momentě, kdy se Tony přidává k Marii a jejímu Tonight. V taktu 142 (Agitato) kvintet směřuje ke svému závěru. Zpěv obou gangů vrcholí v návratu k počátečnímu osminovému motivu, nejprve v terciích, následovně v unisonu (takt 146). Současně Tony a Maria předkládají finální frázi tématu Tonight, čímž je celá skladba ukončena.
4.11. The Rumble Toto číslo, uzavírající první jednání, nese označení Tempo di Prologue. Vyskytuje se zde nejen velké množství tritónů spojených s motivem šofaru, ale i různé další obměny a fragmenty tohoto motivu. Nejsilnější z nich se nachází v taktech 81–82 v momentě, kdy Bernardo zabíjí Riffa. O dalších deset taktů později Tony zavraždí Bernarda, hudba zde znázorňuje šílenství a naprostou ztrátu Tonyho kontroly. První jednání končí stejně tak jako začalo – čistě instrumentálně. Hudba vykresluje drama, které se odehrává na scéně. Ozývá se siréna a objevují se synkopované akordy z úplného počátku Prologu (takt 113–116), následuje krátké sólo bicích nástrojů, poté skladbu dokončují dechy. Na scéně zůstávají pouze 34
bezvládná těla Bernarda a Riffa. Zatažení opony je doprovozeno tremolem xylofonu a zvony připomínajícími odbíjení kostelních hodin.
4.12. I Feel Pretty Tato skladba valčíkového typu je uvedena rozsáhlou instrumentální introdukcí v tónině Es dur. S otevírající se oponou přichází modulace do F dur (takt 73), chvíli hudba doprovází mluvený dialog a v taktu 139 začíná zpěv Marii. Je to jediná humorná píseň, která se do této doby v muzikálu objevuje. Maria, nic netušící o tragédii, jež se udála na konci prvního jednání, v této písni zamilovaně sní, doprovázena svými přítelkyněmi, které si z jejích až absurdních představ utahují. Mariina naivita zde ještě více umocňuje dramatičnost momentu jejího seznámení se s proběhlými událostmi, které přijde o několik chvil později.
4.13. Ballet Sequence Under Dialogue Ballet Sequence Transition to Scherzo Scherzo Somewhere Procession and Nightmare Tato snová taneční sekvence obsahuje několik emocionálních rovin: zoufalou potřebu útěku Tonyho a Marii; idealizovaný svět, ve kterém neexistuje násilí a gangy; samostatnou píseň (Somewhere) zobrazující naději, že takové místo se jednoho dne stane realitou; obřadný průvod; vzpomínky na nedávné události (Nightmare); na závěr přichází částečná repríza skladby Somewhere. Celá sekvence začíná podkresovou hudbou v momentě, kdy Maria tloukne pěstmi do Tonyho hrudi za křiku „Killer, killer, killer, killer, killer“. Během toho, co se Tony snaží Marii vysvětlit, co se ve skutečnosti událo, zní velmi temná synkopovaná připomínka motivu písně Maria. Toto v orchestru trvá až do chvíle, kdy Tony začne zpívat („And I’ll take you away“, takt 24 – přechod do Ballet Sequence), po pěti taktech se připojuje Maria. Orchestr dále pokračuje vytrvalou rytmickou figurou založenou na motivu Marii a jeho variantě použité ve skladbě Cha-Cha.
35
Na počátku následující části (Transition to Scherzo) se tento motiv objevuje v pomalejším tempu. Poslední čtyři takty Transition nastává zrychlení, jsou zde použity rytmické útvary dominující přicházejícímu Scherzu. Čím více se blížíme ke konci této části, tím naléhavější je motiv Marii, který postupuje k taktu 112, kde zní nad rytmickou figurou poprvé se vyskytující v taktu 72. Tato rytmická figura poté zaznívá dvakrát pomaleji (takt 120 – 121), následuje lesní roh uzavírající Scherzo tónem h, jenž je zároveň prvním tónem následující písně Somewhere. V této části jsou postavy naprosto odtrženy od reality. Píseň je zpívána ženským hlasem, zpívající postava se ovšem na scéně neobjevuje, což ještě více umocňuje pocit snění. Melodie je navzdory zdánlivé přímočarosti (osmitaktové fráze) dosti nepředvídatelná. Dvoutónový Somewhere motiv se v taktu 130 objevuje v posledním taktu fráze v klesající podobě. Ovšem na konci další této fráze (takt 139–140) dochází k inverzi tohoto motivu, což vytváří velmi expresívní efekt. Následující Procession and Nightmare začíná instrumentální vzpomínkou, kdy současně zní motiv Somewhere s motivem písně I Have a Love, která se objeví o několik momentů později. V taktu 167 se v orchestru objevuje melodie „There’s a place for us“, kterou o dva takty později začnou zpívat všichni herci společně. Přichází generální pauza, po níž se hudba stává stále více znepokojující, násilná a bouřlivá, což spěje až do návratu synkopovaných rytmů z úplného úvodu celé Ballet Sequence, které jsou zde podány mnohem agresivněji. Vyvrcholením této části je návrat hudby ze skladby Rumble, po níž přichází zkrácená repríza Somewhere v podání Tonyho a následně obou milenců. Tímto celá sekvence končí.
4.14. Gee, Officer Krupke Sondheim si nebyl jistý zařazením skladby Gee, Officer Krupke do této části druhého jednání68 a to z toho důvodu, že se tato humorná píseň zcela vymyká ději, který je v tento moment dosti dramatický a vypjatý. Krupke je skvělým příkladem muzikálové frašky či burlesky. Na rozdíl od ostatních skladeb je zde využito tritónů jako komického prvku (na začátku každé sloky). Samotný text je velmi břitký a vtipný.
68
SIMEONE, Nigel. West Side Story, s. 70.
36
Jets zde velmi nemilosrdně zesměšňují svého potenciálního spojence – policistu, jež s nimi v průběhu muzikálu sympatizuje. Skladba zobrazuje gang Jets jako skupinu velmi bezcitných mladíků, kteří dokáží žertovat, i přesto že právě zemřel jejich lídr a zároveň přítel. Lidská tragédie je jim zcela lhostejná.
4.15. A Boy Like That a I Have a Love Tento duet je jednou z nejsilnějších skladeb celého představení. Velmi hrubá a bouřlivá dvoutaktová introdukce, ve které se objevuje střídání malých a velkých sekund, nepravidelné akcenty, trhané rytmy a střídání taktů, nás vede k první písni tohoto čísla. Orchestr má velmi temnou barvu, což podporují tři současně hrající basklarinety. Anita zde dává naprostý průchod svým emocím, v partituře nacházíme poznámku ‚bitterly‘ (hořce), ovšem v jejím zpěvu pociťujeme také vztek. V Anitině partu se opět setkáváme se střídáním malých a velkých sekund, které již bylo použito v instrumentálním úvodu. Mariin vstup (takt 34) přináší naprosto odlišný hudební materiál. Hlas nejprve postupuje ve čtvrťových notách, poté přebírá Anitin motiv v osminách („A boy who kills cannot love“, takt 18), avšak s použitím nového textu (takt 38). Tato fráze je ukončena odlišně, než v Anitině případě („Very smart, Maria, very smart!“, takt 23–25), je vedena do mnohem více květnatého a lyrického motivu („But my heart knows they’re wrong“, takt 43–45) zaznívajícího zároveň s reprízou Anitina úvodního zpěvu. V této Mariině lyrické části slyšíme předzvěst hlavního motivu následující písně I Have a Love, která přichází na řadu v taktu 68. Synkopovaně doprovázená melodie nejprve postupuje v malých krocích, avšak posléze přichází další motiv, který je uveden stoupající malou septimou (takt 73), po němž následuje malá sekunda a další malá septima. V momentě, kdy se tento motiv objevuje znova (takt 91), je tato septima rozšířena na velkou nónu a ta je následována nejprve klesajícím půltónem, v dalším případě již celým tónem. V taktu 105 začínají oba hlasy společně zpívat částečnou reprízu úvodní melodie I Have a Love, nejčastěji v terciích či v unisonu. Oba hlasy končí na dlouhém tónu g. Celá skladba je uzavřena instrumentální reprízou fráze objevující se v taktu 72.
37
4.16. Taunting Scene V této scéně nejprve zaznívá z juke-boxu reprodukovaná repríza skladby Mambo. Následující instrumentální hudba je harmonicky i rytmicky velmi nestabilní, což podtrhuje děj, ve kterém je Anita zesměšňována a poté napadena gangem Jets. Tato skladba je v podstatě přepracovaná píseň America, se kterou jsme se setkali v prvním jednání. Hudba, původně použita jako sarkasticky žertovná, je nyní podána ve své nejkrutější a nejagresivnější podobě.
4.17. Finale Tony je smrtelně raněn, i přesto stále doufá v útěk s Marií. Ta, držící ho v náručí, zpívá bez jakéhokoli instrumentálního doprovodu část skladby Somewhere („Hold my hand and we’re halfway there“, takt 1–2). V další dvoutaktové frázi se k ní připojuje Tony, který záhy umírá. Maria se zajíká, třetí takt fráze „Somehow, someday!“ je dokončen orchestrem pokračujícím velmi klidnou a tichou reprízou tématu Somewhere. Všichni účinkující se scházejí na scéně a Maria se k nim obrací se svým velmi sžíravým proslovem. Poté se loučí s Tonym slovy již použitými v Balcony Scene: „Te adoro, Anton.“ Závěrečné momenty muzikálu jsou citově velice vypjaté. Oba soupeřící gangy v sobě projeví společnou jednotu. Hudba doprovázející smuteční průvod vychází z písně I Have a Love (její téma zde zní nad zatěžkanými basovými tóny). Poté opět čerpá ze skladby Somewhere a v momentě, kdy Maria opouští jeviště, muzikál končí trojím zazněním souzvuku tónů c-e-g, ve dvou prvních případech obohaceným o tón fis, přicházejícím na druhou dobu (takt 26–28).
38
Závěr Cílem této práce bylo seznámit čtenáře nejen se životem Leonarda Bernsteina, ale především s vývojem jednoho z jeho nejznámějších děl, muzikálu West Side Story. Ačkoli jsem participovala na mnoha provedeních tohoto díla a byla jsem přesvědčena, že Bernsteinovu West Side Story velmi dobře znám, setkávala jsem se v průběhu práce s mnoha informacemi, které pro mne byly zcela nové a překvapivé a také s obrovským množstvím dalších aspektů, jež by bylo možné zpracovat. Avšak nechtěla jsem odbočovat od předem stanoveného zaměření, kterým bylo pojednání o zcela původní broadwayské inscenaci. Po zkušenosti s dosavadní prací jsem došla k závěru, že by bylo velmi zajímavé se nadále tomuto tématu věnovat a práci rozšířit například o náhled na různé aranže
muzikálu, porovnání s jeho
filmovou verzí či srovnání s
Bernsteinovými Symfonickými tanci z West Side Story. Také by bylo možné práci zaměřit na detailnější rozbor skladeb či podrobnější výzkum původních náčrtů jak hudby, tak textů i charakterů jednotlivých postav. Dalším zajímavým aspektem by mohlo být pojednání o české produkci tohoto muzikálu a jeho brněnském přepracování do koncertní podoby nazvané Jazz Side Story. Upřímně doufám, že se mi podařilo téma zpracovat kvalitně a moje bakalářská práce bude přínosem pro čtenáře, kteří si budou chtít nejen poslechnout Bernsteinovu skvělou hudbu, ale hlavně hlouběji proniknout do její podstaty.
39
Použité informační zdroje BERNSTEIN, Leonard. Hudbou k radosti. Praha : Supraphon, 1969. 121 s. BERNSTEIN, Leonard. O hudbě : koncerty pro mladé publikum. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. 315 s. ISBN: 80-7106-120-4. BERNSTEIN, Leonard. West Side Story: Original Broadway cast recording [zvukový záznam na CD]. [S.I.] : Sony Music Entertainment Inc., 1998. BERNSTEIN, Leonard. West Side Story [zvukový záznam na CD]. Sony Classical Records, 1961. BERNSTEIN, Leonard. West Side Story: Complete Score. [online]. [cit. 2016-0430]. Dostupné z: http://www.stcc.edu.hk/~wyc/webshare/Musical%20Scores/score/Bernstein_WestSid eStory%5BCompleteFullScore%5D.pdf BERNSTEIN, Leonard. West Side Story: Vocal Score. [online]. [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.newlyric.co.uk/West%20Side%20Story%20PV%20Score.pdf EMMERT, František. Poznámky k instrumentaci II. Brno : Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2001. 125 s. ISBN: 80-85429-53-5. The Making of West Side Story Documentary. [online]. [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=j3SEW63LsaM Mass. [online]. [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://www.bernsteinmass.cz/oprojektu PFEUFFER, Petra. Der Broadway-Klassiker West Side Story. Mannheim : BB Promotion, 2013. Puerto Rican Emigration: Why the 1950s? [online]. [cit. 2016-04-30]. Dostupné z: http://lcw.lehman.edu/lehman/depts/latinampuertorican/latinoweb/PuertoRico/1950s. htm Roš hašana. Federace židovských obcí [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.fzo.cz/judaismus/svatky/ros-hasana/ 40
SECREST, Meryle. Leonard Bernstein. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996. 450 s. ISBN: 80-7106-153-0 SHAKESPEARE, William. Romeo a Julie. Praha : Dilia, 1980. 112 s. SIMEONE, Nigel. Leonard Bernstein : West Side Story. Farnham : Ashgate Publishing, 2009. 177 s. ISBN: 9780754664840 SIMEONE, Nigel. The Leonard Bernstein Letters. Yale : University Press, 2013. 606 s. ISBN: 978-0-300-20544-2 Zvyky a tradice v judaismu [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2010. Dostupné z: http://www.hks.re/wikipkokaisl/doku.php?id=judaismus-_janku_kadlecova_koldovska_kricnerova_kudr nova
41
