LEDEN 2012

PROUDY 85 OBČASNÍK FARNOSTI ŠTĚCHOVICE / LEDEN 2012

PAN BISKUP MALÝ VE SLAPECH

2

ZEPTALI JSME SE ZA VÁS Jsme moc rádi, že se konečně našla jedna naše odvážná farnice, která se tentokrát ujala položení otázek panu faráři místo již vyčerpané redakční rady. Obdivujeme, že si paní Jana Kopečná, přestože má tři malé děti, našla čas pro příspěvek do našich Proudů. Přestože Rok rodiny skončil, dovolila bych si položit pár otázek týkajících se právě rodiny… Každý z nás, ať jsme již mladí, či "více mladí ?", vzpomínáme na své rodiče s určitými, pozitivními či negativními, myšlenkami. Jak byste zhodnotil své dětství? Jaké dobré vlastnosti byste vyzdvihl u svých rodičů v souvislosti s Vaší výchovou? Dětství jsem měl krásné, ačkoliv bylo prožívané v nenormálních podmínkách politických. Rodičům vděčím za společnou večerní modlitbu - tu se modlíme dodnes, a pak za to, že se snažili, abychom jako děti něco viděly a něco se i naučily. Nyní obecně: V čem dnes podle Vás zásadně chybují rodiče ve výchově a péči o své děti? Co jim chybí? Jak vidíte Vy očima pozorovatele dnešní rodiny? To je těžká otázka a já nejsem odborník. Sám se snažím naučit dětský jazyk, tj. s dětmi komunikovat. Děti na rozdíl od dospělých nejen mluvi, ale hovoří také hrou, "zlobením", předstíráním atp. Chce to především hodně lásky a trpělivosti. Co byste doporučil rodičům, a poté dětem: Jak "vylepšit" své vlastní chování tak, aby byly obě strany ochotny naslouchat a těšit se jeden z druhého? Zase mohu říct jen o sobě, snažím se je brát takové, jaké jsou a ne podle svých představ. A hlavně ukazovat jim lásku, a to, že člověku na nich záleží. Pak mě občas krásně osloví jako autoritu: "paní učitelko" nebo "pane trenére". Poslední otázku bych uvedla přáním Božího požehnání v novém

3

roce Vám a nám všem a zeptala bych se: Co byste si v letošním roce přál, aby se povedlo u Vás, ve Vašem životě a v naší farnosti? Chtěl bych pociťovat Boží přítomnost a vidět Jeho působení, a to, co dokáže. A ve farnosti, aby Bůh pomohl oživit a proměnit společenství starších a založit společenství maminek s dětmi.

14 zastavení neboli vzpomínky z externího studia Psal se rok 2008, když se na mě p. farář obrátil s otázkou, zda bych neměl zájem o studium Kurzu pro pastorační pomocníky konaného při Pastoračním středisku Arcibiskupství pražského v PrazeDejvicích. První reakce byla, že jsem na to příliš starý a málo zkušený z pohledu praktikujícího věřícího, později začala hlodat zvědavost a určitá snaha nenechat příliš odpočívat mozek, takže jsem celou záležitost pojal jako "univerzitu 3. věku" a začali jsme se o možnosti studia blíže zajímat. Ukázalo se, že pro malý zájem (nízký počet přihlášených) v roce 2008 kurz nezačne, bylo nám však nabídnuto v mezidobí absolvovat alespoň Kurz pro služebníky eucharistie, který se konal v lednu 2009 v rozsahu tří přednášek vždy v sobotu dopoledne a byl zakončen závěrečným testem vysokoškolského typu. Nutno konstatovat, že obsahoval cca 50% otázek z probírané látky, zbývající část byly všeobecné znalosti (např. kdo byl arcibiskupem před kardinálem Beranem apod.). Ouha - snad malá studijní píle, nebo nedostatečný rozhled v dané materii, přinesly zkažené ovoce v podobě sdělení (a to až v květnu 2009), že jsem nezískal potřebný počet bodů, a proto pan biskupský vikář rozhodl, že nemohu získat pověření eucharistickou službou, dokud si kurz nezopakuji. To víte, že to byla rána mému sebevědomí a moc se mi nechtělo pokračovat. Čas vše zahojí, a tak v září 2009 jsem zahájil "velký" kurz pro potenciální pastorační pomocníky, který shora uvedenou problematiku též zahrnoval. V každém školním roce proběhlo 7 studijních sobot, celé studium bylo postaveno na samostudiu a závěrečných testech v roce

4

2010 a 2011. V dalších řádcích se pokusím podělit se čtenáři o témata, dojmy a mohu pouze doufat, že se nebudete příliš nudit. Zastavení první - Písmo svaté I. Božská inspirace a pravdivost Písma svatého Co bylo Bohem zjeveno a je v Písmu svatém obsaženo a vyjádřeno, bylo zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého. Svatá matka církev totiž považuje podle apoštolské víry všechny knihy jak Starého tak Nového zákona se všemi jejich částmi za posvátné a kanonické, protože jejich původcem je Bůh, neboť byly sepsány z vnuknutí Ducha svatého (srov. Jan 20,31; Tim 3,16; Petr 1,19-21; 3,15-16) a jako takové byly církvi předány. K sepsání posvátných knih si však Bůh vybral lidi a použil je s jejich schopnostmi a silami, působil v nich a skrze ně, aby jako praví autoři zapsali všechno to a pouze to, co on chtěl. Protože tedy všechno, co tvrdí inspirovaní autoři neboli svatopisci, se musí považovat za tvrzení Ducha svatého, je třeba uznat, že knihy Písma svatého učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmu svatém pro naši spásu. Tak tedy "veškeré Písmo je vdechnuto Bohem a je dobré k poučování, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo" (2Tim 3,1617 řec.). Věroučná konstituce o Božím zjevení, kap.11 V tu sobotu, 17.10., jsem si opakovali, že Bible svatá má 46 knih SZ a 27 knih NZ, že je to kniha náboženská, nikoli vědecká, a kniha inspirovaná Duchem svatým. Vzniká postupně v průběhu cca 1200 let. Slovem Božím v Bibli se Bůh zjevuje člověku. Církev je oprávněna Boží slovo vykládat a plnit tak svou učitelskou funkci. Z odborného hlediska můžeme knihy rozdělit na: dějepisné naučné prorocké Z pohledu jazykového byl SZ sepsán hebrejsky, jen Daniel, Ezdráš

5

měli část aramejskou. NZ vznikal v řečtině. Kánon (seznam autoritativních spisů) se měnil v průběhu dějin, takže některé spisy byly označovány za deuterokanonické, tj. druhotně kanonické. Významný byl tridentský koncil (1546), který trval na řeckém, tedy širším kánonu - tzv. Septuaginta a poté II. vatikánský koncil (1965), který vydal Konstituci o Božím slovu a zjevení (Dei Verbum) a přispěl k určitému sblížení protestantských a katolických biblistů. Zmínili jsme i „ svéráz“ Bible: Bible není: reportáž, výmysl, nejde o dějiny ani o poezii (básně) či bájesloví (mytologii). Bible je: svědectví, vyznání, poselství (zvěst). Můžeme uvěřit anebo odmítnout. O TO JDE!! Ne dostat důkazy, ale uvěřit poselství! V těchto mých vzpomínkách na mistrovský výklad P. Vladimíra Málka a další vyučující není dostatek prostoru, ale pro případné zájemce uvádím z osnov kurzu několik literárních odkazů: Heller: Co je Bible - první orientace, PS 1999 Norbert: Jak porozumět Písmu svatému, Řím: Křesťanská akademie, 1968 Ziolkowski: Nejtěžší stránky bible, Kost. Vydří: Karmelit. nakladatelství, 2001 Tresmont: Bible a antická tradice: esej o hebrejském myšlení, Praha: Vyšehrad, 1998 Dokumenty II.vatikánského koncilu - Věroučná konstituce o Božím zjevení, Praha: Zvon,1995

Růžence v říjnu 2011 Při nedělních setkáních ve štěchovickém kostele před modlitbou svatého růžence jsme si četli rozjímání z knížky Ladislava Simajchla Maria a dnešní životní styl. Jeho úvahy jsou tak jednoduché, a právě proto srozumitelné a inspirující, že by byla škoda se o ně nepodělit i s těmi, kteří se na naše společná setkání nedostali. Maria - vzor věřících lidí Bylo to v samoobsluze. Stála tam jako obvykle před pokladnou řada lidí. Takový ten němý, mlčící, pasivní zástup. Najednou kdosi v tom

6

zástupu vytáhl z kapsy - asi prudce - kapesník. S ním vylítl i růženec a s chřestěním jel po kamenné dlažbě, až přistál u stěny. V tu chvíli všichni ožili a sledovali mladého majitele, jak se rozběhl za růžencem. Byl celý rozpačitý ten majitel růžence, zřejmě nebyl zvyklý předvádět se na veřejnosti. Růženec - po babičce klokočí - patří taková věc do ruky současného člověka, dnešního křesťana? Není to spíš už jen muzejní exponát v babiččině truhle? Odpověď souvisí s mariánskou úctou vůbec. Podobně se dnes lidé ptají, zda židovská dívka Miriam, zda židovská matka Maria má ještě něco společného s lidmi dvacátého století? Pozorujme ji, co to vlastně o ní Písma vypovídají. Je toho málo, ale i to málo svědčí o pozoruhodném faktu, že ona jaksi už předem předjímala to, co její Syn později formuloval jako své požadavky, jako úkol pro nás všechny. Dřív, než to Ježíš vyslovil, Maria už to konala. "Dal jsem vám příklad, abyste si i vy sloužili navzájem", říká Ježíš při loučení - ale Maria už před jeho narozením spěchá do Judských hor sloužit těhotné příbuzné Alžbětě. "Jestliže mi kdo slouží, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo slyší mé slovo, má věčný život", řekl Ježíš, ale Maria to chápala dřív, než začal veřejně učit. Na svatbě v Káni galilejské radí všem dobře: "Co vám poručí, to udělejte!" A v evangeliu: před námi stojí dívka Maria a slyší Boží hlas, neslýchaný požadavek. Ona, dosud nežijící s mužem, má mít syna. Boží úkol přijímá, i když ví, že změní celý její život. My si tuto událost představujeme příliš jednoduše, vyumělkovaně, příliš nyvě, podle líbivých obrázků "zvěstování", na nichž Panna Maria klečí na klekátku s lilií v ruce a andělsky krásný mládenec - posel s labutími křídly právě přistává v levém horním rohu obrazu, obklopen nebeskou září. Jenže ve skutečnosti to byla událost navenek velmi prostá. Její obdobu jsme každý z nás pro sebe ve svém životě zažili také nejednou. Kolikrát v životě i tys už slyšel Boží hlas, Boží výzvu. A najednou jsi jasně věděl: teď bych měl toto ve svém životě změnit k lepšímu, teď bych měl takhle změnit svůj život.

7

Jenže my na to reagujeme jinak než Maria. Mávneme rukou a řekneme: "To se nedá uskutečnit." Nebo sice souhlasíme, ale řekneme: "To se udělá, ale zítra, jindy, za čas." A jdeme dál. Jinak dívka Maria: bez slečinkovského upejpání, bez ženské nerozhodnosti, bez ženské kupy řečí, odpovídá prostě a stručně: Fiat. Dobrá, beru to. Také se při tom bála - evangelium to vzpomíná, že se polekala. Není divu, vždyť to bylo mladé děvčátko. Ale neutekla, necouvla. Uvěřila Bohu. V plačícím nemluvněti viděla Božího Syna. Jeho tenkrát jí nepochopitelná slova a události uchovávala v paměti. Nemusíme se stydět za to, že máme v úctě tuto statečnou dívku Miriam. Nemusíme se stydět za to, že si vážíme matky Mesiáše, Marie. Ve všech dobách budou takoví, kteří budou jako my chápat její osobní velikost, kteří ji budou ctít jako vzor pevné víry v Boha. Pojďme s ní vstříc jejímu Synu a naslouchejme jeho slovům tak pozorně, jak nás Maria nabádá: "Cokoli vám řekne, učiňte." Marta Dobruská

Návštěva u sester trapistek

8

Dne 29. října na pozvání P. J. Andrejčáka několik našich farníků navštívilo klášter Naší Paní nad Vltavou v Poličanech - nové sídlo sester trapistek. V jejich nedávno dokončeném kostele se konal koncert italského smíšeného pěveckého sboru z Cremony. Na začátku vystoupení dirigentka souboru přiblížila přítomným

obsah jednotlivých bloků skladeb. Ty byly věnovány Duchu Svatému, Pánu Ježíši a Matce Boží. Zejména poslední část skladeb věnovaná Panně Marii byla provedena s typickou italskou procítěností a zvláště na ženské části souboru bylo patrné, jak tyto skladby mají "pod kůží". Dlouhotrvající potlesk přítomných byl odměněn přídavkem a pak jsme byli vlídnými a sympatickými sestrami všichni pozváni na malé pohoštění. Z přiložených fotografií je patrné, jak citlivě je tento klášter zasazen do okolní krajiny a jak obdivuhodná je jeho architektura, a to exteriéru i interiéru. V současné době žije v klášteře asi 20 sester včetně novicek a postulantek v mezinárodním složení a kromě modlitby a

9

zpívané liturgie, na které se sedmkrát denně setkávají v kostele, se sestry věnují pestré pracovní činnosti (výroba růženců, sošek a obrázků, malování ikon, chov včel, pěstování bylin, zeleniny a ovoce). Některé z jejich výrobků spolu s dalšími produkty z jiných trapistických klášterů (biokosmetika, zavařeniny, čokolády aj.) jsme si mohli prohlédnout a případně zakoupit v malém obchůdku. V r. 2012 hodlají sestry zahájit i výrobu potravinářských a cukrářských produktů. Zase jednou jsme si uvědomili, jak jsme Pánem neskutečně obdarováváni a překvapováni. Jak neexistuje na světě místo, které bychom skutečně mohli nazvat "Bohem zapomenutý kraj". J. S.

Živý betlém v Buši Narodil se Kristus Pán i jiné vánoční písně zní lesem, tak to u nás v Buši je již čtrnáctým rokem. Kdysi se pár přátel domluvilo - připomenout si krásný vánoční příběh o narození Ježíše Krista, který není o spěchu, nervozitě a šílení, kterému občas propadáme, ale naopak je

10

o ztišení, očekávání, naději. A tak každým rokem v době adventní putujeme krásnou zimní krajinou (letos pouze krásnou krajinou), kde uprostřed lesa čekají velcí i malí zpěváci a herci. K radosti dětí i zvířátka (tentokrát se ale zvířátkům asi nechtělo), ale přesto se setkání u živého betlému vydařilo. Společné zpívání a rozjímání o tomto vánočním příběhu, kdy si připomínáme narození Spasitele, se stalo u nás v Buši krásnou tradicí. Svátečně naladěni se pomalu rozcházíme, ale ještě zastávka u menšího pohoštění, kde se setkáváme známí a přátelé, věřící i nevěřící. V. B.

Oslava narozenin člena štěchovického farního společenství, pana Ježíše Krista Děti mu říkají Ježíšek. Roznáší dárky. Pro děti hračky, počítače, oblečení a podobné věci. Nejcennější jsou ale ty dárky, které si lidé vzájemně přejí - "..štěstí, zdraví, dlouhá léta..", "šťastné a veselé", ale i požehnané. Jak se dá zjistit, pan Ježíš Kristus letos slavil po celém světě přibližně již své 2011-cté narozeniny. I ve svém domě - v chrámu sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích. Na oficiální slavnost, která začala 25. prosince přesně v 0.00 hod. přišlo, jako obvykle, mnoho jeho přátel nebo sousedů. Kostel byl zaplněn z velké části. Letos dokonce i s velkým osvětlením, které by mu mohla betlémská hvězda i závidět. No ona není závistivá. Ráda umožnila vysílání půlnoční mše televizní stanicí regiotv.cz ve spolupráci s vasesit.cz a dopřála připojení přes internet i bývalým farníkům, jako např. manželům Schröffelovým až někde v Orlických horách. Poprvé se slavnosti zúčastnil i sbor starostek a starostů obcí tvořících farnost. O několik dnů později, 29. prosince 2011 v 17.00 začala druhá, neoficiální oslava, zásluhou městyse Štěchovice, TJ Štěchovice a farnosti Štěchovice. (Farnost Štěchovice zahrnuje tři bývalé farnosti -

11

Davle, Štěchovice, Slapy.) Tentokrát se slavilo prostřednictvím nádherného díla českého kantora z doby již dávno minulé, jehož název zní - Jan Jakub Ryba: Česká mše vánoční. Provedl ji Hvozdnický smíšený sbor za vedení Veroniky Kopecké, s doprovodem instrumentálního sboru Musica Podberdensis a varhaníka Jiřího Kopečného. Sólové party zazpívali Alena Kopecká - soprán, Veronika Kopecká - alt, Vladimír Doležal, člen opery ND - tenor a Luděk Vele, člen opery ND - bas. Účastníků oslavy bylo tolik, že se téměř do kostela nevešli. Zapomnělo se na hříchy minulosti - kdo komu, kde a jak a čím ublížil - zůstala pouze společná radost, že "nám, nám, narodil se". Posluchači byli lidé různého věku - babičky i dědové, maminky i tátové, mládež i děti. A pochvala pro rodiče za to, že i docela malé děti vzali na koncert. Bylo obdivuhodné, jak tyto velmi malé děti vydržely cca hodinu "nezlobit". Tak asi tříletý chlapec se držel ze začátku maminky a babičky, později zkoušel, jaké by to bylo spát na koberci před oltářem, v čemž mu usilovně a starostlivě bránila o něco starší sestřička. Jiný, tak 67 letý, dobře živený klučina, opakovaně chodil k nádhernému stromečku přivonět si k perníčkům paní Kateřiny. Jiný zjistil, že se dá vlézt pod kazatelnu. V žádném případě však nebyl rušen důstojný průběh koncertu, ať již bezdůvodným běháJakub Šimon Jan Ryba ním nebo křikem. (1765 - 1815) Jan Jakub Ryba psal svou Českou mši vánoční pro amatérské provozování. Pravda, srovnávání tehdejšího podílu výuky zpěvu s dnešním na základních školách vyznívá v neprospěch současnosti. Vždyť i označení učitele slovem kantor, přežívající do dnešních dnů, označuje zpěváka. Lze se tudíž domnívat, že tehdejší muzikant - nepro-

12

fesionál, byl hudebně vycvičenější než ten dnešní. Proto musíme obdivovat kvalitu nastudování této skladby amatérským souborem. A nic na tom nemění skutečnost, že spoluúčinkovali i profesionální zpěváci - sólisté opery Národního divadla v Praze. K vynikajícimu požitku z poslechu mše přispěla skutečnost, že kostel byl naplněný vděčnými posluchači. V prázdném prostoru by to znělo jinak. Ocenění výkonu souboru dali posluchači najevo dlouhotrvajícím potleskem. A společným ukončením koncertu písní "Narodil se Kristus Pán....". Tato starobylá píseň z doby gotické, poprvé zaznamenaná r. 1505, důstojně ukončila program neoficiální oslavy narozenin pana Ježíše Krista. Nu, ješte pár minut oslava trvala. Než se chrám vyprázdnil a připravené víno vypilo. Jakub Šimon Jan Ryba se narodil r. 1765 v kantorské rodině v Přešticích, vystudoval piaristické gymnázium v Praze a místo vysněné dirigentské kariéry v opeře šel učitelovat od r. 1788 do Rožmitálu. Tam složil více než 1400 skladeb, převážně pro církevní použití v kostele, ale i písně na své české texty pro zpívání mimo liturgický prostor. Dílo, které bylo dnes provedeno, patří k jeho nejoblíbenějším. Není komponováno na (latinský) mešní text, ale představuje lidovou pastýřskou hru - pastorelu, jakých napsal ještě několik. Jako učitel uměl navodit např. ve svých "Radovánkách nevinných dítek o vánocích" vánoční náladu, kde jedno dítě se těší slovy: "A což, bratříčku, v kostele! Tu opět na kůru pěkně hrají a po česky zpívají, až srdéčko plesá. Všecko se na ten den raduje!" On sám však mnoho radosti neužil. Ústrky a nepochopení svých představených nevydržel snášet a r. 1815 ukončil svůj život. A můžeme se opět těšit na Ježíška. Na jeho přibližně 2012-cté narozeniny. A nepřehánět to s dárky - "...stačí svetr nebo knížka, všichni chcem však od Ježíška, jen aby byl šťastný a veselý". Vladimír Glasnák

13

STALO SE 27. 8. a 28. 8. 2011 Žehnání školních tašek Ani tentokrát náš pan farář nezapomněl na naše děti školou povinné, ať už ty začínající - prvňáčky, nebo už zkušenější školáky, a úvodem mše sv. ve všech našich kostelích jim požehnal školní tašky i pomůcky a popřál jim hodně zdaru a vytrvalosti do nového školního roku, a hlavně radost z poznávání. Jejich rodičům pak hodně trpělivosti a lásky. red

Měchenicích. Přítomno bylo tentokrát třicet občanů. Zásluhu na takové účasti měla naše paní starostka Kateřina Gavlasová, která včas tuto bohoslužbu oznámila. Pan farář měl kázání o životě sv. Ludmily a na závěr tak jako každý rok vzpomněl na pana Jana Antonína Pacáka, jehož mozaikový obraz sv. Ludmily tuto kapličku od r. 2002 zdobí. Pomodlili jsme se za něho Zdrávas Královno a jen jsem byla trochu smutná, že se ani letos nezúčastnila paní Pacáková. Po 17. 9. 2011 Bohoslužba v krátkém občerstvení a vyprávění Měchenicích odjeli někteří z nás do Štěchovic, kde jsme se zastavili u paní J a n i č k y Rousové. V krásném podvečeru jsme poseděli na zahradě a večer zakončili mší svatou v kostele. Těším se na další setkání a doufám, že se všichni ve zdraví a v hojném Svátek sv. Ludmily jsme opět počtu sejdeme. oslavili u naší kapličky v Inka Abelová

14

18. 9. 2011 Poutní mše sv. v Třebenicích Na obrázku je kostel Povýšení svatého Kříže v Choustníkově Hradišti v okrese Trutnov. U nás ve farnosti máme kapličku Povýšení svatého Kříže ve starých Třebenicích, kde jsme se jako každý rok tak i letos sešli na poutní mši svaté, abychom uctili tento svátek. Počasí nebylo zrovna příznivé, dost pršelo. Všichni jsme se schovávali pod deštníky, jenom na pana faráře a obětní stůl nepršelo. U kapličky totiž rostou dva mohutné kaštany, a tak to budilo dojem, že nad nimi drží velký deštník andělé. Při kázání nám pan farář zdůraznil, jak je důležité dělat správně znamení kříže, je to vlastné takové nejkratší vyznání víry. Vzpomněla jsem si, že za minulého režimu se mnoho lidí bálo nebo se stydělo k víře hlásit. Přesto, když jsem jela autobusem nebo tramvají, všimla jsem si, že když jsme míjeli nějaký kostel, tak se jeden nebo dva lidé pokřižovali. V dnešní době jsem se s tím ještě nesetkala. Je to možná tím, že již tak často hromadnou dopravou nejezdím. Mně ale nepřísluší někoho kritizovat, a tak se vrátím k našemu

setkání. Pan farář tentokrát nepřijel ani autem ani na kole, ale přišel pěšky se svými psy Oliverem a Guliverem. Oba pejskové, až na občasné tiché kňourání, byli při mši svaté moc hodní. Po mši svaté jsme šli jako každoročně posedět a podebatovat do hospody U Taterů. Vzpomnělo se i na ty, kteří z nějakého důvodu přijít nemohli a i na ty, kteří mezi námi už nejsou. Prosíme Pána Boha, abychom se za rok mohli znovu setkat. Karel a Božena Týcovi 2., 9., 16., 23. a 30. 10. 2011 Modlitba růžence - viz samostatný článek na str. 5

15

8. 10. 2011 Žehnání zvířátek Osud našich koťátek byl zpočátku velice krutý. Byla nalezena (pravděpodobně se jich někdo úmyslně zbavil) u silnice mezi poli nedaleko Jílového u Prahy. Několikadenní ještě slepá koťátka měla velké štěstí, že jejich naříkání zaslechly děti projíždějici okolo na koních. Od 6. září, kdy byla nalezena, bydlí u nás v Pikovicích. Dnes jsou jim více než dva měsíce a mají se čile k světu. Jsou zvyklá na převozy v přepravním boxu, tudíž i účast na žehnání zvířátek před štěchovickým kostelem brala v naprostém klidu a samozřejmě, jako kdyby se již někdy zúčastnila. Ani ostatní zvířátka, která ke kostelu dorazila, je nevyváděla z jejich klidu. Až jsem byla sama překvapená, jak se umí na veřejnosti chovat. Bylo to jejich první veřejné vystoupení. Po příjezdu domů byla asi přeci jen trochu unavená, takže spokojeně usnula v pelíšku. Moc děkujeme za jejich požehnání a těšíme se již na příští rok, až se zase všichni společně

sejdeme u vás před kostelem. Denisa Vondrová

9. 10. 2011 Kaple sv. Františka z Assisi, Bojanovice Dlouhé procesí, vepředu korouhve a ministranti v komžích. Pak zbožní poutníci, ti nejzbožnější bosi. Nejoddanější ctitelé svatého Františka s sebou vedou či nesou na jeho počest svá (i jeho) oblíbená zvířátka - psy, kočky, kanáry, rybičky, králíky, ovce, sem tam nějaká blecha. Zpěv nábožných písní se rozléhá po Hvozdech a ruší srnky, muflony i divočáky - ti raději zalézají hlouběji do roští. Z Bojanovic na uvítanou vyzvánějí zvony. A zvoní a zvoní a zvoní... "Vstávej, ten šlofík po obědě jsme nějak přeťápli!!! Půl druhý, nejvyšší čas vyra-

66

zit do Bojanovic na mši!!!!" Počasí nevlídné, vítr, lezavo. Všech dvanáct účastníků výroční pouti se namačkalo do kaple. Zvířátka měla svoji bohoslužbu s požehnáním včera ve Štěchovicích, takže jsme bez psů, koček atd. Ale nepochybuji, že svatý František z nás měl radost. Marta 30. 10. 2011 Společenství živého růžence Poslední říjnovou neděli jsme zakončili ve štěchovickém kostele společné říjnové modlitby svatého růžence. Následně jsme se ohřáli v teplém farním sále u malého pohoštění, kde jsme se sešli ve společenství živého růžence. Je až neuvěřitelné, že letošním setkáním jsme oslavili 5. výročí tohoto společenství. Tehdy na začátku byly obavy, zda bude dost sil a vytrvalosti. Vzpomínám na slova P. Pawla: "Je-li to v souladu s Boží vůlí, pak se nemusíme o budoucnost starat." Za tuto dobu jsme při modlitbě našeho růžence měli možnost pocítit velkou pomoc zvláště ve velmi vážných situacích. Naše setkání obohatil svým příspěvkem i P. Pawel. Mimo jiné nám doporučil, abychom úmysly

této modlitby obměňovali dle aktuálních potřeb, a tak i jemu byli nápomocni v prosbách, které má na srdci jako pastýř naší farnosti. Do příštího setkání jsme stanovili tento úmysl modlitby: přimlouváme se za ochranu Ježíše a Marie pro děti: nemocnou Barborku Vrabcovou a její maminku, za malého Tadeáše Kopečného a celou rodinu (tehdy jsme ovšem ještě netušili, že to bude Tadeášek), a za zdárný příchod miminka v rodině Brožových (tehdy jsme také ještě nevěděli, že to bude holčička Anna). Ve všech případech, jak jsme se pak dodatečně dozvěděli, bylo našich modliteb opravdu zapotřebí a jsme moc rádi, že vše šťastně dopadlo. Další setkání společenství bude 29. 1. 2012. Všichni, i hosté, jste upřímně zváni, vždyť Boží království je tam, kde je Ježíš: "Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." A v modlitbě růžence je s námi i Panna Maria. Lída Dobruská 1. 11. 2011 Slavnost Všech svatých Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?

17

Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl ?... Zpěv tohoto a dalších žalmů provázel naše kroky v průvodu, který toho večera po mši svaté obcházel štěchovický hřbitov, na kterém tmou problikávala světla mnoha svící a lampiček, tak jak je v tomto čase u nás zvykem. Při tom nám ještě v mysli zněla slova z homilie P. Pawla o tom, jaké máme ve všech svatých v nebi mocné přímluvce a pokud se jim budeme snažit alespoň trochu svým životem přiblížit, můžeme zažívat Boží království už dnes na zemi. HaJ 2. 11. 2011 Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Při mši sv. ve slapském kostele i následné pobožnosti na hřbitově jsme vzpomínali na všechny, kteří už nejsou mezi námi, ať už jsou pochováni na zdejším hřbitově nebo kdekoliv jinde. Ve své promluvě nám pan farář zdůraznil, že tak jako můžeme my svými prsty ukázat druhým směr, tak i prsty vztyčených náhrobků a křížů na našich hřbitovech symbolicky ukazují směr vzhůru a my bychom proto neměli vidět jen hroby, ale věčnost, na kterou

poukazují.

H. M.

Listopad 2011 Nová věžička na kapli v Davli Co pamatuji, byl křížek na věžičce na kapli v Davli vždy nakřivo. Nakláněl se tak trochu dopředu. Jenže poslední dobou to již vypadalo, že by mohl spadnout. Letos konečně došlo k celkové rekonstrukci. Křížek nyní svítí zlatem do dáli. Vzhled věžičky oceňujeme nejenom my, kteří do kaple chodí pravidelně, ale i ostatní davelští a ti, kteří Davlí třeba jen projíždějí. E.Ž.

18

26. 11. 2011 Desátý jubilejní ročník výstavy betlémů Ač je to k nevíře, opravdu je to již deset let, co se tento nápad zrodil u mého muže, ale bylo jej

ze Štěchovic. Spoustu krásných výrobků zapůjčila i keramička paní Listíková ze Štěchovic. K stálým půjčovatelům patří také keramik pan David, paní

třeba zrealizovat a zorganizovat, a to je zase moje parketa. Když si tak promítnu ty předešlé ročníky, tak se snad ani jeden rok nestalo, že by se nám neozval, většinou na poslední chvíli, někdo nový, kdo ještě nevystavoval. Tak tomu bylo i letos. Nejenom, že se ozvala paní učitelka ze základní školy ze Štěchovic, že děti také mají vyrobené nějaké betlémy, ale i pan Liška a pan Macků z Davle, Peškovi z Brunšova a pan Dudek

Mrůzková z Modřan a několik dalších našich farníků. V letošním roce byla i rekordní účast obdivovatelů. Na výstavě se před vánočními prázdninami vystřídala postupně celá štěchovická škola, mateřská škola a bylo započteno celkem 600 hlasovacích lístků. Podle zápisů v kronice se všem výstava velmi líbila. A který že to vyhrál? Ručně vyřezávaný betlém pana Dudka ze Štěchovic. Kateřina Nožinová

19

3. 12. 2011 byl u nás Mikuláš Jako každoročně se naše děti setkaly ve štěchovickém kostele se sv. Mikulášem. Zájemců bylo přihlášeno kolem 35, rodičů téměř dvojnásobek, protože letos převládla batolata, většinou ještě nemluvící. Mnozí z nich měli z břichatého biskupa patřičný respekt a přes jeho vlídné zacházení i slzičky na krajíčku. Ubylo starších dětí, mám na mysli 12-14 let, kteří chodili v minulých letech, zdá se, že nastává generační obměna. Takže ubylo i básniček a písniček. Ze shora uvedených důvodů a i docela vysoké nemocnosti přihlášených dětí byla malá slav-

nost skončena v limitu a mše svatá mohla začít v obvyklou dobu. Duchovní pastýř všechny zúčastněné pochválil a posteskl si, že letos to Mikuláš vzal zkrátka, a tudíž nebude ani moci vynechat homilii. J.Š. 4. 12. 2011 Návštěva pana biskupa Malého ve Slapech Byla druhá neděle adventní a do naší farnosti, konkrétně do kostela sv. Petra a Pavla ve Slapech, přijel pan biskup Václav Malý. Na jeho příjezd jsme se všichni těšili. Pan farář zamluvil místo v restauraci, zajistil správný počet kachen, takže jsme mohli slavit i po mši svaté v

20

nedaleké restauraci U Neužilů. Já jsem dostal za úkol o návštěvě pana biskupa napsat tento článek do časopisu Proudy. Úkol jsem s radostí přijal, vždyť přece psát o Václavu Malém není složité. Je to velká osobnost. Bojoval za naše svobody, podepsal chartu 77, zakládal VONS, byl za to vězněn, přišel o možnost veřejně

poslání kněze. Když jsem se vrátil ze mše celebrované panem biskupem a z následné oslavy, pustil jsem se ihned do svého úkolu. Začal jsem tím, že jsem si napsal poznámky: jaká byla čtení, o čem pan biskup hovořil, co na mne z jeho kázání nejvíce zapůsobilo, abychom si to všichni mohli při čtení Proudů připo-

kázat. Stal se jedním z nejoblíbenějších, a možná vůbec nejoblíbenějším vůdcem sametové revoluce. Statečně se zachoval i po roce 89. Snadno se mohl stát významným bohatým politikem, místo toho zůstal věrný svému

menout. Potom jsem si udělal malou přestávku. Dnes je 1. 1. 2012. Právě jsem rychle odešel po mši domů, abych nemusel panu Sukovi vysvětlovat, proč jsem ještě neposlal slíbený článek. Kde jsou mé poznámky?

21

Netuším. Marně se snažím rozpomenout na kázání pana biskupa. Zdá se, že z celé oslavy zbyl jen obraz kachny s knedlíkem a se zelím, zakončený palačinkou, kterou jsem dojídal po naší Áně. Ne, tak to není. Jedna vzpomínka je silnější. Mám kromě Aničky dvě velké děti. Nemohu už jim říkat, kdy a jak se mají modlit, zda mají jít do kostela a do jakého vlastně. Mají hlavu plnou zmatků a dělají si co chtějí. Pan biskup je dokázal oslovit, možná jen na chvilku, ale děkuji za ni. Stály vedle mě, odříkávaly se mnou modlitby, myslím, že aspoň v tu chvíli myšlené vážně, a já jsem se cítil štastný. O kázání vám mohu říct jen to, co o něm řekl náš Honza: "Dneska to bylo o mně!" Jan Vomlel Ještě jen malý dodatek redakční rady: Pokud naše chabá paměť slouží, tak otec biskup ve svém kázání zdůrazňoval některé vlastnosti, které by měli mít křesťané - měli by se starat o to, co prožívají druzí, ale reagovat vždy bez frází, opravdově a upřímně, nikdy by neměli propadat beznaději, ale ani přehnanému nadšení a neměli by se bát být vidět

("vystup na vysokou horu" - Iz 40, 9). 11. 12. 2011 Křtiny malého Tadeáška Bud´Bohu chvála, dík a čest a pozdravení, že vzešla nová ratolest na vinném kmeni... Toho nedělního rána jsme byli v kostele sv. Kiliána zase jednou svědky takových křtin, jaké si člověk představuje, že mají být. Na všech zúčastněných bylo vidět radostné očekávání a prožívání této veliké události v životě malého křesťana. Tato radost se pak přenášela i na přítomné farníky. S úsměvem jsme pozorovali tu novou ratolest – malého Tadeáška Kopečných i jeho dva jen o málo starší bratříčky. Není divu, že jich oba rodiče měli plné ruce. Samozřejmě došlo i na fotografování, ale rozhodně nebylo nápadné a středem pozornosti, jak to někdy bývá. Bylo znát, že celá rodina pochází z Moravy, po obřadu následovalo pohoštění s pravou moravskou slivovicí, výbornými koláči, tzv. frgály a jinými dobrotami. Při té příležitosti jsme měli možnost trochu blíže se s našimi (skoro)novými farníky seznámit. H a J

22

17. 12. 2011 Adventní duchovní obnova Jak člověku let přibývá a sil (a zřejmě i rozumu!) ubývá, jeden by předpokládal, že na stará kolena začne správně třídit věci na podstatné a ty "druhé"… Ale

Hospodin svátostně uvázal na krk jednomu muži (samozřejmě tomu mému!), jenž sebe sám rád nazývá "zanedbaným katolíkem". On mě totiž právě můj Jaroslav ráno 17. 12. přesvědčil, abych laborku a smejčení bytu

kdepak! Co si myslíte, že jsem před Vánoci utřídila v tabulce "podstatnosti" na přední místa? Jak jinak?: udělat v práci před koncem roku co nejvíce analýz, doma aspoň trochu poklidit, napéct pár druhů cukroví… Nějaká adventní duchovní obnova? Cože to je? Já přeci nevím, kam dřív skočit! Ještě že mne před "pár" lety

vyměnila za účast na duchovní obnově. Jednoduché to nebylo. Přišli jsme poslední, do kaple plné lidí. Ranní chvály, první zamyšlení, to by ještě šlo, ale první silentium (jenž jsem měla strávit ve společnosti sebe sama, bez shonu, bez práce, bez očí na hodinkách!) bylo pro mne hodinou utrpení. Ale Hospodin mě v tom dlouho

23

nenechal a i já jsem najednou našla zapomenutou cestu od "toho druhého" k tomu podstatnému… Duchovní obnovu vedl P. Jan Kotas, který je sám o sobě zárukou, že jednotlivá zamyšlení posunou duše zúčastněných až na hlubinu. P. Jan zraje v kněžské službě a pedagogické praxi jako víno a tichá pokora, se kterou otevírá srdce myšlenkám o víře, snad musí zasáhnout každého… Mne dostal dokonale. Hospodin je dobrý kapelník a vybírá si správné nástroje, aby v člověku (aspoň občas) rozezněl motiv, jenž mu sám vložil do duše. Bylo to zvláštní dopoledne, od nervózního začátku k tichému poznání, že advent není o dohánění pracovních restů a o pečení cukroví, ale o ztišení se a přemýšlení vedle člověka, ke kterému patřím, s lidmi, na které jsem (snad mi to prominou!) v plynutí času trochu pozapomněla, ale oni bohudíky nezapomněli na mne. …a že nevíte, o čem duchovní obnova byla? O všem důležitém v životě křesťanském a lidském: o vodě, o křtu, o oleji, o svátostech, o modlitbě, Božích výzvách a lidských odpovědích na ně... a

taky o prostém lidském sdílení se na štěchovické faře. Dík, že jsem tam mohla být. Daniela Schröffelová 29. 12. 2011 Koncert ve štěchovickém kostele - viz samostatný článek na str.10 6. 1. 2012 Tříkrálová sbírka Jako každoročně i letos proběhla v některých našich obcích Tříkrálová sbírka. Nakonec jsem dala dohromady 2 skupinky dětí, jednu klučičí a druhou holčičí. Výtěžek nebyl nějak závratný, ale musím říct, že po loňské pauze, kdy jsem kvůli nemoci nechodila, na nás již lidé čekali. Důkazem toho byly nesmazané nápisy na dveřích z roku 2010. Holky si vykoledovaly i spoustu dobrot, ba dokonce i já jsem dostala od jedné paní čokoládu. Myslím si, že lidé jsou k této akci velmi vstřícní, a proto se k vám obracím s prosbou o pomoc. Pokud by někdo chtěl rozšířit naše řady a začít s námi koledovat i v jiných obcích, než v těch stávajících, budu strašně ráda, když se mi už i teď ozve. Vaše kostelnice

PRAVIDELNÉ

DĚNÍ

VE

FARNOSTI

Bohoslužby:

Příprava na křest dospělých:

úterý:

sobota: po mši svaté, na faře ve Štěchovicích

středa: čtvrtek: pátek: sobota: neděle:

18:00 Štěchovice - farní kaple Svaté rodiny 18:00 Štěchovice - farní kaple Svaté rodiny 18:00 Slapy - kostel sv. Petra a Pavla (v zimním období dle ohlášení) 18:00 Davle - kaple Navštívení Panny Marie 18:00 Štěchovice - kostel sv. Jana Nepomuckého (s nedělní platností) 8:00 Davle - kostel sv. Kiliána 10:00 Slapy - kostel sv. Petra a Pavla

Setkání ve farnosti: SPOLEČENSTVÍ STARŠÍCH - každou středu v 16:30 na faře ve Štěchovicích BIBLICKÁ HODINA - každou druhou a čtvrtou středu v měsíci v 18:30 na faře ve Štěchovicích SPOLEČENSTVÍ DĚTÍ - každou 1. sobotu v měsíci v 15:00 na faře ve Štěchovicích

Výuka náboženství: úterý:

14:00 - nejmladší děti, příprava na I. svaté přijímání úterý: 15:00 - starší děti vyučování probíhá na faře ve Štěchovicích

PROUDY

Svátost smíření: 15 min. před mší svatou v kostele, nebo jindy a jinde po předchozí domluvě s knězem

Svátost manželství: Způsob a délku přípravy domluvit osobně s knězem

Pohřeb: Domluvit předem s knězem, osobně nebo telefonicky

Telefonický kontakt: Farní úřad Štěchovice, kancelář 724 791 848 P. Adam Pawel Debek - farář Jiří Suk - místopředseda pastorační rady: 720 490 102 Eva Žemličková - redakce PROUDY: 606 121 173

Prezentace farnosti na internetových stránkách (od listopadu 2009 nové): www.stechovice.farnost.cz e-mail: Pan farář P. Pawel Adam Debek [email protected]

Úřední hodiny pro veřejnost: středa: 19:00 - farní úřad Štěchovice

Občasník pro vnitřní potřebu farnosti Štěchovice Náklad: 250 ks

Adresa redakce: Štěchovice 213 tel.: 724 791 848 Šéfred.: P. Pawel A. Debek