Kovy a dentální slitiny Ivan Malbohan Lenka Fialová Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1.LF UK 2015/2016
Stomatologické materiály
Kovové
Dentální kovy a slitiny Dentální amalgamy
Nekovové
Zubní sádry Zubní cementy Zubní keramické materiály Dentální pryskyřice Otiskovací hmoty Modelové materiály Modelovací materiály Brusné a leštící nástroje a prostředky
Úvod
Kovy patří k nejstarším dentálním materiálům.
Čisté kovové prvky se u nás ve stomatologické praxi užívají poměrně málo.
Jako hlavní materiály se nepoužívají, protože vlastnosti určitého prvku nesplňují požadavky potřebné v klinické praxi.
Někdy se používá čisté zlato, které je poměrně měkké, ke zhotovování velmi kvalitních, ale také velmi drahých inlejí. Titan se používá ve fixní protetice a jako materiál pro implantáty.
Požadavky na kovový materiál
Pro zhotovování protéz, ať fixních nebo snímacích, potřebujeme materiál o vyšší pevnosti, který má odpovídající tvrdost, tuhost a houževnatost, ale také tvárnost. Zanedbatelná rovněž není ani odolnost materiálu proti opotřebování a korozi. Důležitá je i vyhovující barva materiálu. Oproti tomu dobrá tepelná a elektrická vodivost představuje u zubních náhrad spíše nevýhodu.
Požadavky na kovový materiál Všem těmto požadavkům nejlépe vyhovují SPECIÁLNĚ PŘIPRAVOVANÉ STOMATOLOGICKÉ SLITINY
Kovová vazba
Kovová vazba je specifický typ chemické vazby, přítomný mezi atomy kovů. Atomy kovů ve snaze vytvořit si stabilní konfiguraci odvrhují nejméně vázané elektrony. Dochází k jejich přeměně na kationty. Valenční elektrony obklopující kovové ionty mohou volně přecházet z orbitu do orbitu a zaujímat energeticky nejvýhodnější pozice. Jsou volně sdílené všemi atomy. Vytvářejí elektronový oblak.
Krystalografické vlastnosti kovů
Kationty kovů, kolem nichž obíhají sdílené valenční elektrony,
Většina dentálních kovů krystalizuje v těchto soustavách:
jsou organizovány v krystalových mřížkách.
Kubická prostorově centrovaná (Cr, Mo, W) částice jsou umístěny ve vrcholech a uprostřed elementární buňky
Kubická plošně centrovaná (Au, Ag, Pt, Pd, Ir, Cu, Co, Ni, Fe) částice jsou umístěny ve vrcholech a uprostřed stěn elementární buňky
Hexagonální soustava (méně častá - Os, Ru, Zn, Ti)
Krystalografické vlastnosti
Krystalograficky, pomocí mikroskopu na lomu nebo výbrusu, sledujeme mřížkové parametry a typy krystalových mřížek a zejména poruchy krystalové mřížky.
Uspořádání krystalové mřížky není v reálných kovech zcela pravidelné.
Podle velikosti a tvaru krystalografické neuspořádanosti atomů rozeznáváme různé mřížkové poruchy:
Poruchy krystalové mřížky
Bodové Čárové Plošné Objemové
Krystalografické vlastnosti
Bodové - chybějící částice nebo částice navíc
Čárové (dislokace)
vypadnutí části hrany, vypadnutí celé řady vysunutí atomů z pravidelných poloh krystalové mřížky
Plošné
vakance intersticiální atom malý substituční atom velký substituční atom
vzniknou např. odstraněním části roviny atomů nebo jejím přidáním do struktury
Objemové
Mezi objemové poruchy řadíme trhliny a precipitáty (ostrůvky jiné krystalové struktury), přítomné v krystalu.
Krystalografické vlastnosti
Množství a zastoupení poruch krystalové mřížky ovlivňují mechanické vlastnosti kovů a zejména jejich slitin. Přítomnost těchto poruch umožňuje plastickou
deformaci kovu.
Deformaci označujeme jako změnu tvaru mřížky, která se navenek projevuje změnou tvaru bez vzniku trhlin. Plastická deformace je změna tvaru, která zůstává zachovaná i po odstranění příčiny deformace.
Proces krystalizace
Krystalizace začíná při přechodu z kapalného do pevného skupenství.
Kapalné skupenství kovu
Krystalizace
Pevné skupenství kovu
Proces krystalizace
Mechanismus krystalizace je zahájen vznikem stabilních krystalových zárodků neboli jader (nukleí). Zárodky jsou nepatrné objemy nové fáze v tavenině, na které se připojují další atomy. Krystalizační zárodky mají krystalovou strukturu a v tavenině jsou orientovány libovolným směrem. Krystalizační zárodky tuhé fáze vznikají:
spontánně přímo v tavenině – homogenní nukleace na již přítomných zárodcích cizí fáze – heterogenní nukleace
Proces krystalizace
Na krystalizační zárodky se postupně připojují další atomy a vzniká homogenní krystal. Ve svém růstu je krystal omezován sousedními rostoucími krystaly, a proto je tvar krystalu nepravidelný. Krystaly s nepravidelným tvarem se označují jako zrna.
Uvnitř zrn jsou částice uspořádány pravidelně, avšak vzájemná poloha zrn je náhodná a nepravidelná.
Na hranicích zrn se mohou ukládat nečistoty a mohou se stát místem, kde začíná koroze.
Proces krystalizace Počet zrn ovlivňuje vlastnosti kovu.
Lepší mechanické vlastnosti mají kovy s jemnozrnnou strukturou, která je podmíněna co největším počtem zárodků. Žádoucí je počet zrn větší než 500 na mm2 a velikost zrn 30 m a méně.
Zjemnění struktury lze dosáhnout:
rychlejším ochlazováním vnesením jemných cizorodých částic do taveniny jako heterogenních zárodků
Proces krystalizace
Při rychlém chladnutí se vytváří více zárodků. Vzniká jemnozrnná struktura, která se vyznačuje lepšími mechanickými vlastnostmi. Při pomalejším chladnutí vzniká hrubozrnná struktura. Pomalejší chladnutí
Rychlejší chladnutí
Jemnozrnná struktura LEPŠÍ MECHANICKÉ VLASTNOSTI (větší pevnost)
Hrubozrnná struktura
Proces krystalizace
Pokud chladnutí slitiny probíhá příliš rychle, roste zrno rychleji v jedno směru - primární větev, ze které potom kolmo odstupují kratší sekundární větve. Vytváří se stromečkovité rozvětvené útvary – dendrity.
Primární větev
Sekundární větev
Dendrity mají odlišné složení než ostatní části slitiny a svědčí o nehomogenitě materiálu.
Dendritická struktura může oslabit mechanickou i korozní odolnost slitin.
Proces krystalizace Endogenní krystalizace
Zárodečné krystaly vznikají rovnoměrně v celé hmotě odlitku Vhodná pro dentální slitiny – jemnozrnné, homogenní odlitky Au-Pt slitiny
Exogenní krystalizace
Zárodečné krystaly se vytvářejí pouze na povrchu odlitku
Proces krystalizace
Krystalizace je vždy doprovázena smrštěním, které je nejvíce vyjádřeno v centru odlitku, kde dochází k tuhnutí nejpozději. Projevem smrštění jsou tzv. kontrakční defekty.
Au slitiny – kontrakce Slitiny obecných kovů
1,4 % 2,3 – 2,7 %
Slitiny
Slitina je směs kovu s dalšími kovy nebo jinými prvky či sloučeninami, obvykle ve formě pevného roztoku. Vhodná kombinace kovů umožňuje docílit požadovaných vlastností. Jako legující prvky označujeme prvky, které i v malém množství významně upraví charakteristiku slitiny.
Slitiny kovů rozpustných navzájem v tekutém i v pevném stavu
Jsou-li prvky obsažené ve slitině navzájem zcela rozpustné a uchovají-li si tuto vlastnost i při tuhnutí, vznikne tuhý roztok.
Charakteristika
Existuje pouze jedna fáze V krystalové mřížce jsou přítomny nejenom atomy základního kovu, nýbrž také atomy přídavného prvku. Základem je atomová mřížka základní složky, v níž jsou atomy přimíšeného prvku. Podle toho, kde tyto atomy jsou umístěny, rozlišujeme dva základní typy směsných krystalů.
Slitiny kovů rozpustných navzájem v tekutém i v pevném stavu
Substituční směsné krystaly Rozměry atomů kovů tvořících slitinu se nesmějí lišit více než o 15 %. Atomy základního kovu jsou v jeho krystalové mřížce náhodně na několika místech nahrazeny atomy kovu přídavného. Příklad: Binární systémy Au-Pt, Au-Ag Uplatnění v zubním lékařství
Vměstnané směsné krystaly
Kombinace atomů, které se několikanásobně liší ve velikosti Přísadový prvek (např. N, C) je umístěn do mřížky základního kovu (velké atomy)
Vlastnosti dentálních slitin Dentální kov (slitina) je charakterizována vlastnostmi: mechanickými fyzikálními chemickými biologickými
Mechanické vlastnosti
Modul elasticity
Mez kluzu (trvalá
Pevnost (hranice, za níž
(přechodná deformace) deformace)
dochází k „přetržení“ materiálu)
Tvrdost
Tahové zkoušky
Mechanické vlastnosti Modul elasticity - přechodná deformace
Je mírou odolnosti slitiny při ohybu.
Větší modul elasticity
menší ohyb při zátěži
Je důležitá u slitin a materiálů určených pro kovokeramické systémy.
Větší modul elasticity menší náchylnost k odprýskávání keramiky
Mechanické vlastnosti Mez kluzu - trvalá deformace
Udává napětí, které způsobí trvalou deformaci materiálu obvykle o 0,1 % či 0,2 %.
Větší mez kluzu
vyšší odolnost vůči namáhání
Malá hodnota meze kluzu
snadná deformace materiálu
Hodnocení slitin podle meze kluzu
Mechanické vlastnosti Pevnost Pevnost v tahu
charakterizována jako maximální tah, který materiál snese, aniž by se přetrhl
Pevnost v tlaku
je maximální tlak, který materiál vydrží bez poškození
Mechanické vlastnosti Tvrdost
je ukazatelem schopnosti slitiny odolávat lokální zátěži ve skusu
Požadavky
Dostatečná odolnost materiálu proti zatížení při žvýkání
x
Nesmí poškozovat zuby v protilehlé čelisti
Tvrdost protetických slitin by neměla přesahovat tvrdost skloviny 125 kg/mm2 340 kg/mm2 (tvrdost skloviny)
Mechanické vlastnosti Testování
tvrdosti
Tvrdost
dle Vickerse zatlačením diamantového čtyřbokého jehlanu do studovaného materiálu
Tvrdost
podle Brinella vtlačováním ocelové kuličky do studovaného materiálu
Mechanické vlastnosti
Příliš tvrdé materiály bývají dosti křehké a může u nich při nárazu či vyšším tlaku docházet ke zlomení či odštípnutí. Z těchto důvodů nejsou vhodné pro použití ve stomatologii. Tvrdé kovy Ni, Cu, Fe, Cr, Co
Fyzikální vlastnosti
Teplota tání a varu
Všechny kovy s výjimkou rtuti a galia jsou při normální teplotě v pevném stavu. Teplota potřebná k přechodu kovu z pevného do kapalného skupenství se nazývá teplotou tání. Hodnoty se pohybují ve velkém rozmezí
Vysoká teplota tání Ir, Ru, Rh, Pt, Pd
Velmi nízké teploty tání Ga, Sn
Fyzikální vlastnosti
Hustota
Podíl hmotnosti a objemu (g/cm3) Největší hustotu mají zlaté slitiny, dále slitiny s redukovaným obsahem zlata. Nejlehčí je titan a jeho slitiny. Slitiny s vyšší hustotou se snáze odlévají. Hustota ovlivňuje výslednou hmotnost celé konstrukce. Nejtěžší práce jsou zhotoveny ze zlatoplatiny. Má vliv i na náklady na spotřebovaný materiál.
Chemické vlastnosti dentálních slitin Důležité chemické vlastnosti
Koroze
Pasivita povrchu slitiny
Chemické vlastnosti dentálních slitin Koroze
Koroze je postupné rozrušení materiálu vlivem chemických nebo fyzikálně chemických reakcí s okolním prostředím.
Při korozi v dutině ústní dochází k uvolňování iontů nebo jejich komplexů z dentálních slitin. Projevem koroze může být změna barevnosti.
Slitiny s vysokým obsahem Au a slitiny Au a Pt jsou stabilní.
Slitina na bázi obecných kovů vytváří na povrchu tzv.
pasivační vrstvu.
Chemické vlastnosti dentálních slitin Pasivita
Je to tvorba ochranné vrstvy na povrchu kovu, zabraňující korozi. Ochranná vrstva, označovaná jako pasivní vrstva, je tvořena zejména oxidy. Zabraňuje vylučování iontů prvků slitiny v dutině ústní.
Galvanické proudy
Mohou vznikat při blízkém kontaktu dvou různých kovů ve vlhkém prostředí dutiny ústní (sliny). Vznikají na základě rozdílu elektrodových potenciálů různých slitin a kovů. Udávají se v A. Patologické hodnoty 5 A.
Biologické vlastnosti
Mimo výše uvedené vlastnosti je nutné u stomatologických slitin sledovat jejich vztah k živým tkáním. Testujeme jejich cytotoxicitu, která se stanovuje v tkáňových kulturách fibroblastů. Ověřuje se i přímý kontakt, zda dochází k vyluhování (eluci) složek slitiny. A také zda při kontaktu s živými tkáněmi nedochází ke změně vzhledu použitého materiálu.
Biologické vlastnosti dentálních slitin Toxicita Alergické
reakce Mutagenita a kancerogenita
Biologické vlastnosti dentálních slitin Toxicita
Celková toxicita dentálních slitin nebyla prokázána. Lokální toxicita – malý význam.
Biologické vlastnosti dentálních slitin Alergické reakce Kovové slitiny představují cizorodý materiál v organismu. Mohou proto vyvolávat alergické reakce u pacienta, ale i u zubního technika.
Lokální projevy
Projevy v dutině ústní (např. povlak a otok jazyka, puchýřky a zčervenání dutiny ústní)
Celkové projevy
únava,
cefalea (bolest hlavy),
nausea (pocit na zvracení)
Biologické vlastnosti dentálních slitin
Mezi časté alergeny patří nikl, kobalt
a chrom.
zkřížená alergie na nikl a palladium
Projevem alergie mohou být tzv.
metalické skvrny.
Biologické vlastnosti dentálních slitin Mutagenita a kancerogenita slitin
Mutagenní a kancerogenní účinky
Berylium a kadmium !!!
odstraněny z dentálních slitin
Mutagenní účinky
Některé sloučeniny niklu jsou karcinogeny
nikl není mutagen
Šestimocný chrom
ve stomatologii se užívá trojmocný chrom
Technologie zpracování dentálních slitin Metoda ztraceného vosku
U nás představuje nejčastěji používanou techniku pro odlévání kovových zubních náhrad (inleje, korunky, můstky).
Voskový model opatřený vtokovým systémem se zalije do formovací hmoty. Po jejím utuhnutí a vypálení se vosk ztratí a do vzniklé dutiny se pod tlakem (odstředivka) nalije roztavený kov.
Technologie zpracování dentálních slitin Postup:
Ordinace
Příprava zubu (či zubů) na nasazení náhrady (broušení) Zhotovení otisku preparovaného zubu
Zhotovení sádrového odlitku, který je přesnou replikou zubního oblouku, ze kterého mohou být vyříznuty jednotlivé části (členy) Zhotovením voskového modelu představujícího ztracenou část zubu.
Laboratoř
Technologie zpracování dentálních slitin
Postup: Vrstva keramického papíru Voskový model
Kovový válec (kruh)
Formovací hmota
Vrstva keramického papíru
Voskový model Kovový válec (kruh)
Kovový válec (kruh)
Formovací hmota
Prostor po voskovém modelu
Vosková jehla
Základna
Vytvoření licí soustavy K voskovému modelu náhrady se připojí voskový model vtokové soustavy. Voskový model se uchytí na desku a překryje se kovovým kroužkem, který orámuje licí formu.
Základna
Zalití voskového modelu do formovací hmoty
Základna
Vypálení v peci – odstranění voskového modelu
Technologie zpracování dentálních slitin Postup:
Kovový válec (kruh)
Formovací hmota
Nalití (pod tlakem) roztaveného kovu do dutiny po voskovém modelu Na předehřátou taveninu se při odlévání působí odstředivou silou. Je to nutné proto, aby se dosáhlo dokonalého odlití stěn korunky.
Formovací hmota
Rozbití formovací hmoty
Uvolněný odlitek očistíme a odřízneme přebytečný kov, obrousíme a naleštíme
Klasifikace dentálních slitin Dentální slitiny rozdělujeme do tří skupin:
Slitiny s vysokým obsahem ušlechtilých kovů
Slitiny ušlechtilých kovů
Slitiny zejména obecných kovů
Složení slitin musí odpovídat příslušným normám ISO (International Organization for Standardization – mezinárodní organizace zabývající se tvorbou norem).
Vybrané součásti slitin ušlechtilých kovů Au Ag měkké
Cu Pevnost Tvrdost
Odolnost vůči korozi
Pt
Pevnost Tvrdost
Pd
Odolnost vůči korozi Zjemňuje zrno
Zn
Křehkost slitiny Antioxidant
Ag Tvrdší než zlato
Slitiny s vysokým obsahem ušlechtilých kovů Ušlechtilé kovy ≥ 60 % Au ≥ 40 %
Typy „high-noble alloys“
Au-Ag-Pt Au-Cu-Ag-Pd-I Au-Cu-Ag-Pd-II
Slitiny s vysokým obsahem ušlechtilých kovů 100%
Pt; 9,9
90% 80%
Ag; 11,5
Cu; 10,5
Cu; 11,8
Ag; 10
70%
Ag; 25
Pt
60%
Pd
50% 40%
Zn
Cu Au; 78
Ag
Au; 76
30%
Au; 56
20% 10% 0% Au-Ag-Pt
Žlutá
Au-Cu-Ag-Pd-I Au-Cu-Pd-I
Žlutá
Au-Cu-Ag-Pd-II Au-Cu-Pd-II
Žlutá
Au
Slitiny ušlechtilých kovů Ušlechtilé kovy ≥ 25 % Au obsah není specifikován
Typy „noble alloys“
Au-Cu-Ag-Pd-III Au-Ag-Pd-In Pd-Cu-Ga Ag-Pd
Slitiny ušlechtilých kovů
Při nižším obsahu zlata pod 45 % je zvýšené riziko zbarvování a koroze. Zlato je obvykle nahrazováno palladiem. Jsou dostatečně pevné a tvrdé.
Slitiny ušlechtilých kovů 100% 90%
Cu; 7,5
Pd; 25
Pd; 21
80% 70% 60%
Zn
Ag; 47 Pd; 77
50%
Pd Cu
Ag; 38,7
Ag
40%
Ag; 70
30% 20%
Au; 40 Au; 20
10%
Cu; 10
0%
Au-Cu-Ag-Pd-III
Žlutá
Au-Ag-Pd-In
Světle žlutá
Pd-Cu-Ga
Bílá
Nejtvrdší
Ag-Pd
Bílá
Obsah palladia větší než 10 % dává slitině bílou barvu.
Au
Slitiny zlata Zlato (Au) je nejstálejší kov, neoxiduje, nemění se v ústní dutině.
Ryzí zlato
Pro svoji měkkost a kujnost se používá jen výjimečně (inlaye, galvanoformy)
Slitiny
Slitiny zlata Poměrné množství zlata ve slitině se nazývá ryzost a vyjadřuje se v pomocí karátů nebo v procentech a tisícinách. Karát (k) představuje 1/24 z celku. 24 karátů odpovídá ryzímu zlatu. Příklady
Karáty
Ryzí zlato Slitina 18 K
24/24 18/24
Procenta 100 75
Tisíciny 1000 750
Zlaté dentální slitiny
Tradiční klasifikace rozděluje zlaté slitiny podle tvrdosti. Rozlišujeme 4 typy zlatých slitin:
I. měkké II. střední III. tvrdé IV. velmi tvrdé
Součásti zlatých dentálních slitin
Nejčastější kombinace
Au, Cu (Ag) Au, Pt, Cu, Zn Au, Pd, Cu
Minimálně 65 % Au Minimálně 75 % Au + platinových kovů (Pt, Pd, Ir, Rh, Ru)
Ostatní přísady – Sn, Zn, Fe, In zlepšují tavicí vlastnosti slitiny Vzhledem k nízké korozní odolnosti je snaha Cu ze slitin co nejvíce vyloučit. Nebezpečné prvky
Ni 0,1 % Be, Cd ( 0,O2 %)
Složení zlatých slitin 100% 80% 60%
Pt/Pd
Cu
40%
Ag
20%
Au
0% I. měkká Tvrdost Pevnost Tažnost Odolnost vůči korozi Cu
II. střední
III. tvrdá IV. velmi tvrdá Zvyšuje se Snižuje se Zvyšuje se
Příklady slitin s vysokým obsahem zlata Au 22 KAR
Slitina s nízkou pevností
100% 90%
Cu; 4,5 Ag; 4
80%
Au 18 KAR Pt
Slitina v velmi vysokou pevností
Cu; 11 Ag; 8,5
70% Pt
60% 50%
Pd Cu
Au; 91,5
40%
Ag
Au; 74,5
30% 20% 10% 0%
Au 22 kar
Au 18 kar Pt
Au
Příklady slitin se sníženým obsahem zlata Aurosa®
Aurix®L
slitiny v velmi vysokou pevností
100% 90%
Firemní názvy
Pd; 3 Pd; 20
Cu; 9,6
80% 70%
Cu; 15
Ag; 20 Zn
60%
Pt Pd
50% 40%
Cu
Ag; 45
Ag
Au; 65
30% 20% 10%
Au; 20
0%
Aurosa®
Aurix®L
Obsah zlata a platinových kovů 25 – 75 %.
Au
Slitiny na bázi obecných kovů
Nevýhodou zlata a i platinových kovů je vysoká cena. Proto se vyrábějí slitiny s nižším obsahem Au nebo na bázi obecných kovů. Chrom - tvrdost a odolnost vůči korozi Kobalt - pevnost a tvrdost, odolnost vůči korozi Nikl - tažnost, kujnost, snižuje pevnost, alergie Molybden – tvrdost
Slitiny na bázi obecných kovů Výhody
Nižší hustota v porovnání se zlatými slitinami – lehké konstrukce Vykazují vysokou tvrdost a pevnost ve srovnání se slitinami ušlechtilých kovů.
Nevýhody
Vysoká kontrakce při tuhnutí a chladnutí – obtížněji se dosahuje rozměrové přesnosti práce. Vyšší teplota tavení
Slitiny na bázi obecných kovů Slitiny na bázi kobaltu – kobaltové (chrómkobaltové) Slitiny na bázi niklu – niklové (chrómniklové) Titan a jeho slitiny Nerezavějící ocel (Fe, Ni, Cr, Mn,C) – ortodontické aparáty, spony protetických náhrad
Slitiny kobaltové a niklové
Složení
Slitiny kobaltové
≥ 85 hmotnost. % Co, Ni a Cr ≥ 4 hmotnost. % Mo
≥ 25 hmot. % Cr obvykle pevnější a tvrdší než slitiny na bázi niklu
Slitiny niklové
≥ 20 hmot. % Cr pro obsah niklu toxičtější (ALERGIE)
Titan a jeho slitiny Čistý titan z hlediska mechanických vlastností staven na první místo mezi dentálními kovy
Velice odolný vůči korozi
Na jeho povrchu se vytváří pasivační vrstva, která se rychle obnovuje.
Biokompatibilní
Lehký
Hliníkové bronzy
Složení
Cu-Al-Ni-Fe-Zn-Mn; Ag-Sn
Pěkná barva
x
• Velmi nízká korozní odolnost • Kovová pachuť v ústech
(velké množství uvolněných iontů)
• Alergické reakce
Řada pacientů je obtížně snáší. Existují kontraindikace: např. vředová choroba žaludku a dvanáctníku, agresivní prostředí Neodpovídají normám.
Slitiny pro kovo-keramické náhrady
Kovo-keramické náhrady využívají vhodných vlastností obou materiálů.
KOVOVÁ KONSTRUKCE
Mechanická odolnost X Snížená estetika slitin
+
NAPÁLENÁ KERAMICKÁ VRSTVA
Vhodné estetické a biologické vlastnosti X Křehkost
Slitiny pro kovo-keramické náhrady
Tyto slitiny musí mít teplotu tání nad 1000 °C, protože vypalování keramického materiálu se děje při 900 °C.
Je nutné též sladění tepelné roztažnosti kovové keramické složky, aby při vypalování nedošlo k jejich oddělení.
Slitiny pro kovo-keramické náhrady
Materiály u nás užívané
Na bázi palladia: Safibond Au-Ag-Pd-Sn-In-Ga-Zn-Ru Na bázi obecných kovů: Oralium Ceramic (na bázi kobaltu a chrómu) Wiron 99 (na bázi chrómu a niklu)
Materiály pro zubní implantáty
Kovové
V současné době se téměř výlučně používají materiály na bázi titanu, které vykazují vysokou pevnost a odolnost proti korozi. Obojí je dáno jejich velmi těsnou hexagonální krystalovou mřížkou. Vynikající biokompatibilita je výsledkem velmi stabilní vrstvy oxidu na povrchu kovu (pasivační vrstva). Pevnost titanu je vynikající (používají se i na rotory nejvýkonnějších ultracentrifug!!). Existují však i jeho speciální slitiny, které jsou ještě pevnější, ale velmi drahé.
Stomatologické pájky
Pájky jsou speciální slitiny, které slouží ke spojování kovových materiálů. Pájení je proces, kdy se kovy spojují při nižších teplotách (do 425 °C), při vyšších teplotách se v technice mluví o sváření. Ve stomatologické protetice se pájení používá pro obojí, i když většinou se pracuje při vyšších teplotách („sváří se“). Při pájení (sváření) se používají též pasty, které očistí povrch slitiny od oxidů, které by bránily smáčení povrchu a tím správnému spojení svářených struktur. Tomu musí předcházet mechanické očištění.
Stomatologické pájky
Vlastní pájka musí mít bod tavení (teplotu tavení) nižší než spojované materiály. To znamená též odlišné složení, což v dutině ústní zvyšuje riziko koroze. Proto se používají hlavně pájky na bázi zlata nebo stříbra, ke kterým se přidává cín (snižuje bod tání). Pájky na bázi zlata se používají zejména pro spojování odlitků fixních i snímacích zubních náhrad. Pájky na bázi stříbra se užívají hlavně v ortodontických aplikacích, které se nosí omezenou dobu (stříbro v dutině ústní více koroduje).
Stomatologické pájky
Vzhledem k vysoké toxicitě kadmia se dnes NESMĚJÍ POUŽÍVAT DŘÍVE ZCELA BĚŽNÉ PÁJKY KADMIOVÉ. Hlavním nebezpečím jsou totiž páry kadmia, které se při pájení vytvářejí a mohou vyvolat chronickou otravu u pracovníků dentálních laboratoří.
Literatura
Dostálová T.: SLITINY V ZUBNÍ
Hubálková H., Krňoulová J.: Materiály a technologie v protetickém
Vavřičková L., Dostálová T., Vahalová D.: Dentální slitiny kovů část I.:
Vavřičková L., Dostálová T., Vahalová D.: Dentální slitiny kovů část II.:
Večerek a kol.: Lékařská chemie pro stomatology I. Avicenum, Praha
PROTETICE.
LKS, 2005, s. 22 – 25. [PDF]
zubním lékařství. Galén, Praha, 2009.
Dělení dentálních slitin, fyzikální a chemické vlastnosti. Čes. Stomatol., 108, 2008,č. 2, s. 39 – 46.
Biologické vlastnosti slitin. Čes. Stomatol., 108, 2008, č. 3,s. 76 -79. 1981.
