KOSTEL PANNY MARIE VÍTĚZNÉ

KOSTEL PANNY MARIE VÍTĚZNÉ

DRUHÁ NEJVYŠŠÍ SAKRÁLNÍ KOPULOVITÁ STAVBA VE VÍDNI

Vznik kostela Osada „Fünf Häuser“, která se kdysi nacházela v prostoru dnešní ul. Clementinengasse, byla v pozdním 19. století rozvíjející se předměstí. Patřila k farní oblasti Reindorf, staré periferii v současném 15. obvodu, ale kvůli razantně stoupajícímu počtu obyvatel potřebovala nutně vlastní kostel. Z iniciativy císaře Ferdinanda I. se již v letech 1846/47 rozhodlo o stavbě kostela a byl zakoupen vlastní stavební pozemek. V dalších letech se ale záměr stále více zpožďoval. Ministr vyučování hrabě Leo Thun-Hohenstein se obrátil na Friedricha Schmidta, který si už udělal jméno jako profesor na milánské Akademii umění a stál na počátku skvělé kariéry. V roce 1858 poslal první návrh – trojlodní kostel se západní věží. Kvůli plánování ul. Gürtelstraße (1860), která protíná stavební pozemek pro kostel, nebylo možné uskutečnit tento podélný koncept navržený Schmidtem. V roce 1864 podnikl vídeňský arcibiskup kardinál Dr. Joseph Othmar Rauscher nový pokus o konečné uskutečnění plánované stavby kostela. Tehdy nově jmenovaný rakouský ministerský předseda hrabě Richard von Belcredi projevil velké pochopení pro kardinálovy plány.

Schmidtův návrh podélné stavby farního kostela ve Fünfhausu, 1858

Po výměně pozemku s majiteli tkalcovny Antonem a Jakobem Langovými, kteří sídlili ve Fünfhausu, byla v roce 1868 zahájena stavba na dnešním místě kostela. Architekt Schmidt prokázal velkou uměleckou originalitu a navrhnul podle nových prostorových podmínek zcela nový základní koncept: osmihranný centrální prostor s křížovou chodbou

Bratři Anton a Jakob Langovi 2

(ambitem) se zachováním podélné osy; monumentální cihlovou stavbu v novogotickém slohu korunuje 24dílná kopule a vysoká, ale graciézní věžička. Celková výška kostela činí 68 m.

Po sedmi letech stavby nový farní kostel ve Fünfhausu slavnostně vysvětil dne 17. října 1875 kardinál Rauscher jako kostel Matky Boží „Panny Marie Vítězné“, pouhých několik týdnů před svou smrtí.

Stavebník našeho farního kostela:

- kardinál Rauscher (1797 – 1875) Joseph Othmar Rauscher, narozený v roce 1797 ve Vídni, studoval nejprve práva. Za obrácení v mladém věku vděčil svému učiteli, zpovědníku a duchovnímu pastýři Klementu Maria Hofbauerovi, Apoštolu Vídně, který jej přivedl ke kněžskému povolání. V roce 1823 byl Rauscher vysvěcen na kněze a brzy se stal profesorem dějin církve a kanonického práva v Salzburgu. V roce 1832 se stal ředitelem Orientální akademie ve Vídni, v roce 1844 učitelem filozofie pozdějšího císaře Františka Josefa. V roce 1849 byl Rauscher jmenován knížetem biskupem Graz-Seckau (štýrskohradecko-sekovská diecéze), v roce 1853 knížetem arcibiskupem Vídně, v roce 1855 kardinálem. obhájcem konkordátu (1855). V letech rozvíjejícího se liberalismu se Rauscher osvědčil jako statečný a prozíravý bojovník za víru také v pozici slabšího a během opačné společenské situace.

Rauscher, odhodlaný bojovník za úplné osvobození církve od státního poručnictví, se stal hlavním motorem církevněpolitické obnovy v Rakousku. Stal se tvůrcem a

3

Stavitel kostela:

- Friedrich von Schmidt (1825-1891) Miláně. Krátce předtím přešel na katolickou víru. V dalších letech restauroval milánský dóm a významné kostely ve Vicenze, Benátkách a Muranu. Když byl v roce 1859 povolán jako profesor na vídeňskou Akademii a krátce na to jmenován stavitelem katedrály, zachránil díky rozsáhlým restauračním pracím katedrálu Svatého Štěpána před hrozícím chátráním.

Friedrich Schmidt se narodil v roce 1825 v Frickenhofenu ve Württemberském království jako syn evangelického pastora. Jeho pradědeček byl dvorní stavitel v Hannoveru. Friedrich Schmidt absolvoval berlínskou Stavební akademii a získal vzdělání kameníka; až jako 18letý spolupracoval na stavbě kolínského dómu a získal velké znalosti konstrukcí středověkých staveb, gotického repertoáru tvarů a základního řemeslného umění. Učňovská léta očividně Schmidta velmi ovlivnila, protože měl odjakživa rád středověké stavební styly, zejména gotiku.

Vídeňská katedrála Sv. Štěpána (jihozápad)

Vídeňská radnice je považována za jeho nejvýznamnější světskou stavbu. Kromě toho mu Vídeň vděčí za novostavbu Akademického gymnázia a budovy Kaiserliches

Ve 33 letech si Schmidt získal pověst jako akademický profesor v 4

Stiftungshaus na Schottenring (poškozený za války, nedochoval se).

Vedl rakouský spolek inženýrů a architektů Österreichischer Ingenieur- und Architektenverein i Künstlerhaus. V letech 1866 -1870 byl členem vídeňské obecní rady, od roku 1860 stálým členem Centrální komise pro zkoumání a zachování historických památek, předchůdkyně Spolkového památkového úřadu, v roce 1886 byl povýšen do šlechtického stavu.

Pohled z Náměstí Hrdinů na radnici

Arkádovými domy, které stojí po boku radnice, Schmidt trvale ovlivnil vzhled Vídně; představují prototypy vídeňských obytných domů.

Památník Friedricha Schmidta na patce jižní věže sv. Štěpána

Když zemřel v roce 1891, dostal čestný hrob na hřbitově Wiener Zentralfriedhof. Na patce jižní věže vídeňské katedrály Svatého Štěpána se nachází Schmidtův památník, kterému byl mezi mnoha jinými vyznamenáními vždy nejmilejší titul stavitele katedrály.

Západní arkádový dům

Friedrichu Schmidtovi se dostalo velkého uznání již za jeho života. 5

Stavební koncept kostela Panny Marie Vítězné Friedrich Schmidt propojuje v této stavbě tvary různých stylových epoch a vede je do jedné tvůrčí syntézy. Tento synkretismus stylů je sice charakteristický pro pozdní období historismu, ale F. Schmidt zde prokazuje mimořádnou uměleckou samostatnost a originalitu: v této jedinečné centrální stavbě ve slohu moderní gotiky slučuje architektonické prvky pozdně románské císařské baziliky (ještě viditelné na Konstantinově bazilice v Trevíru), byzantských církevních staveb, francouzské gotické katedrály a centrálních prostor renesance a baroka, které bývaly zakončené kopulí, nechává splynout do jednoho harmonického celkového dojmu.

Jako předloha kostela ve Fünfhausu mu sloužily vedle kostela Sv. Gereona v Kolíně, který sám uvádí, také katedrála v Cáchách, kostel Sv. Karla v Praze, dóm ve Florencii a barokní stavba S. Maria della Salute v Benátkách.

Schmidtův finální návrh, 1869 (boční pohled ze severu)

Základem našeho farního kostela je osmiúhelník, symbol nebeského Jeruzaléma: na osmi mohutných, ale štíhlých svazkových příporách spočívá 34 m vysoká vnitřní kopule. Na centrální prostor navazuje ochoz z 8 pravoúhlých a 8 trojúhelníkových polí, který obklopuje věnec ze šesti oltářních výklenků a čtyř kaplí. K chóru se připojují jako okolek polygonální vedlejší prostory, které částečně slouží jako sakristie.

Půdorys kostela Panny Marie Vítězné

6

Po boku hlavního portálu se nacházejí dvě věže, které jsou propojené s centrálním prostorem hrotitými opěrnými oblouky. Jejich umístění bylo zvoleno tak, aby se vzhledem k centrálnímu prostoru jevily natočené směrem ven a zachovaly pohled na kopuli. Sousední kaple přispívají k tomu, aby se opěrné oblouky nejevily jako silné nebo dominantní i přes svou mohutnost. Díky oběma věžím a prostoru chóru získává centrální stavba navíc podélnou osu, takže půdorys můžeme současně považovat za latinský kříž.

Mistrovským dílem stavební techniky 19. století je samotná konstrukce kopule: nad zděnou vnitřní kopulí se vypíná nosná železná konstrukce vnější kopule, která na laťování nese barevné střešní tašky. Mezi vnitřní a vnější kopulí se nachází pochozí prostor, kterým se po žebřících a vstupech dostanete do laterny věžičky. Odsud se návštěvníkům nabízí velkolepý výhled na Vídeň až k Vídeňskému lesu.

Pohled z laterny na sever: Kahlenberg-Leopoldsberg, AKH, Spittelau a kostel Lazaristů 7

Interiér kostela – „pohled na otevřená nebesa“ nanebevstoupení Páně a seslání Ducha Svatého a Ježíš jako soudce světa. Nad slavobránou je znázorněné korunování Panny Marie. Vysoké svazkové přípory přitahují pohled návštěvníků nahoru; na vlysu pod galerií je napsáno velkými písmeny: „Estis domestici Dei superaedificati super fundamentum apostolorum et prophetarum ipso summo angulari lapide Christo Jesu.“ (Pavel, Ef. 2, 1920) – „Jste kameny položenými za základ z jeho poslů a proroků ve stavbě, jejímž úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus.”

Centrální prostor: pohled na hlavní oltář

Bohaté a malebné vybavení přispívá podstatnou měrou k okázalému, monumentálnímu charakteru tohoto kostela. Sbírka nástěnných maleb v nazarénském stylu (namalovali bratři Karl Madjera a Ludwig Mayer Schönbrunnerovi) znázorňuje důležitá zastavení ze života Ježíše Krista: (ve směru hodinových ručiček) zvěstování Panny Marie, narození Ježíše Krista, dvanáctiletý Ježíš v chrámě, křest Ježíše v Jordánu, zmrtvýchvstání a kázání na hoře, Ježíš na cestě do Jeruzaléma, poslední večeře, ukřižování,

Freskami pomalovaná vnitřní kopule

Toto slovo je hlavním motivem malby na kopuli: 16 síťovitě sbíhajících polí vyobrazuje 16 proroků a 16 světců, kteří symbolizují Starý a Nový zákon; v biblické mystice číslic je 16 číslo proroka Eliáše. Osm hvězdicových polí představuje čtyři evangelisty a čtyři západní otce (Jeroným, Ambrož, Augustin a Řehoř).

Jan křtí Ježíše (freska) 8

Uprostřed mohutné kopulové klenby (výška vnitřní kopule: 34 m, vnitřní průměr: 18 m) trůní žehnající Ježíš Kristus jako apokalyptický vládce, který opět přijde, aby vše dokončil. On je A i Ω (počátek i konec věků), skutečný podkladový kámen své církve, která je vybudovaná z živých kamenů a která je v něm dokončena. 16 oken společně s velkými, čtyřdílnými lancetovými okny za bočními oltáři a varhany nechává vyniknout

celkovému velkému, barevnému a triumfálnímu centrálnímu prostoru. Tento koncept velmi připomíná řeč obrazů raně křesťanských byzantských kostelů a podporují jej ještě malované stěny a svazkové přípory (imitace cihel) v purpurové červené a žluté, které byly běžné také v pozdně antických audienčních halách císaře. Podporují myšlenku království Ježíšova a jeho vítězství po skončení věků.

Obchůzka interiérem kostela Na naší obchůzce kostelem, ve směru hodinových ručiček počínaje u hlavního vchodu, nejprve uvidíme oltář sv. Antonína s postavami sv. Terezy z Ávily a sv. Barbory.

reliéfu znázorňuje čtyři západní církevní otce. Plastika Dobrého pastýře na štíhlém sloupu stojí po boku výstupu na kazatelnu.

V dalším výklenku se nachází novogotická zpovědnice. Před několika lety byla odsunuta od stěny a doplněna o prostor pro zpovídající se tak, aby odpovídala moderním požadavkům. Naproti ní se nachází kazatelna, kterou navrhl samotný architekt F. Schmidt a realizoval ji Franz Schönthaler. Okouzluje svou elegantní originalitou: je vybudovaná na trojúhelníkovém půdorysu, stojí volně mezi dvěma svazkovými příporami a korunuje ji fiálový nástavec; vějířovité schodiště vede vzhůru ke koši kazatelny, který spočívá na krátkém sloupku a na

Kazatelna

9

Novogotická je také kamenná křtitelnice (F. Schönthaler), která se nachází v kapli sv. Josefa. Spočívá na šesti sloupcích. Na bronzovém krytu jsou gotickými písmeny provedena slova „In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Amen“. Kryt křtitelnice korunuje bronzová piniová šiška, která je odjakživa symbolem milosti a duchovní plodnosti.

Maria s Ježíškem (hlavní oltář)

Obchůzka vede návštěvníky dále k mariánskému oltáři (Marie, jako Královna s panovnickými insigniemi

křtitelnice

Okolo křížového oltáře, který znázorňuje ukřižovaného Spasitele s Pannou Marií a apoštolem Janem, se návštěvníci dostanou k chóru. Hlavní oltář (Franz Erler) připomíná svojí strukturou gotickou monstranci; znázorňuje v životní velikosti v měkké, italsky působivé líbeznosti Matku Boží na trůně s Ježíškem na klíně – oba jsou korunovaní a mají po boku anděly - a postavy svatého Petra a Pavla.

Mariánský oltář 10

a žehnajícím Ježíškem na rukou, mezi rodiči sv. Annou a sv. Jáchymem). V současnosti se u tohoto oltáře nachází také náš milostný obraz „Panna Maria Vítězná“.

Betlém, který se každoročně instaluje před křížový oltář, pochází od Michaela Sixe (1927).

Okolo kaple srdce Ježíšova a druhé zpovědnice se dostaneme k oltáři sv. Michaela se sochami sv. Jindřicha a sv. Leopolda. ..

Betlém (Michael Six, 1927)

Během velikonočních svátků lze vidět mezi kaplí srdce Ježíšova a oltářem sv. Michaela Boží hrob. Vyplňuje celý výklenek a je jedním z největších Božích hrobů ve Vídni. 8.zastavení křížové cesty: Pán Ježíš napomíná plačící ženy.

Novogotická zastavení křížové cesty (polychromované reliéfy v kamenném zarámování) navrhnul samotný Friedrich Schmidt a uskutečnil je F. Erler Varhany jsou dílem bavorského varhanáře Georga Friedricha Steinmeyera (Ötting, 1875). Galerie varhan byla v roce 1927 rozšířena a posunuta až ke sloupům. Boží hrob o Bílé sobotě 11

Milostný obraz „Panna Maria Vítězná“ obraz generálnímu štábu císařskoligistické armády a posílil důvěru v pomoc Boží, právě tento den, osmý den slavnosti všech svatých.3 P. Dominik, kterému předcházela pověst zbožnosti a který byl známý jako charismatický vizionář, povzbuzoval velitele, aby se odvážili do boje i přes předvídatelnou vojensky nevýhodnou pozici.

Náš milostný obraz, znázornění “Adorace Narozeného Krista“, je pozdní kopie obrazu, který nalezl karmelitánský páter Dominik à Jesu Maria Ruzzola, během 30-i leté války (11.10.1620) na zámku ve Štěnovicích v Čechách. Všem vyobrazeným osobám kromě Ježíška předtím vojáci kalvínských1 protestantů vypíchali oči. Vnitřní láskou prosil dlouho páter Dominik před obrazem, aby napravil tento čin pohrdání svatými a jejich vyobrazením. 2

P. Dominik Ruzzola (1559-1630) s obrazem „Panny Marie Vítězné”

Před bitvou na Bílé hoře (Praha, 8.11.1620) ukazoval p. Dominik

Žehnal vojákům a modlil se vroucně během bitvy před tímto obrazem. Bitva skončila už po

1

3

2

Kalvinisté odmítali vyobrazení svatých. Jeho prosba o nápravu tohoto pohrdání se kryje s prosbou Ježíše ve Fátimě (1917), lidé si odpykávají trest za pohrdání, kterého se dostalo jeho Matce Marii na těchto podobiznách.

12

Čeští stavové se zřekli říše, nerespektovali přísahu věrnosti císaři a zvolili si vzdorokrále, falckraběte Fridricha Falckého. Ten se také několikrát osobně podílel na činech obrazoborců.

dvou hodinách panickým útěkem povstalců. Vojáci a velitelé později dosvědčili znatelný zásah Boží, který jim nadpřirozeným způsobem přinesl vítězství.

Od roku 1858 to byl titulární kostel pro kardinála Rauschera, stavitele kostela v obvodu Fünfhaus, a inspiroval jej při výběru našeho patrocinia „Maria Vítězná“

Z tohoto důvodu získal obraz titul od papeže Řehoře XV. „Maria Vítězná“. Tato porážka povstalců a její následky dodnes zůstaly bolavým místem v dějinách českého národa. P. Dominik vzal obraz vyznamenaný Božím působením do Říma, kde jej v roce 1622 papež slavnostně přenesl do karmelitánského kostela na Quirinal (Pza. S. Susanna/ Via XX Settembre) a předal jako milostný obraz k uctívání věřícími. Kostel také dostal název „S. Maria della Vittoria“.

Kaplan Leopold Kastner (1881-1942)

Náš milostný obraz věnoval naší faře okolo roku 1910 tehdejší kaplan prof. DDr. Leopold Kastner jako kopii římského milostného obrazu. Stále více se stával středem zájmu v našem kostele.

Obrazový materiál: Titulní obraz: © Falkmar Ameringer; str.2 nahoře: © Wienmuseum inv. č. HM 157 001/354; dole: slavnostní sborník školy bratří De La Salle, Vídeň 2007; str. 3: http://upload.wikimedia.org /wikipedia/commons/thumb/1/1b/; Joseph_Othmar_Rauscher.jpg/220pxJoseph_Othmar_Rauscher.jpg; str. 4 nahoře: http://upload. wikimedia.org/wikipedia/comm ons/2 /22 /Friedrich_Freiherr_von_Schmidt.jpg; str. 7 nahoře: © Wienmuseum inv. č. HM 157 001/339; Str. 12 dole: Klášter karmelitek, Řím; str. 13: Dir. Mag. Günther Puchinger, Traiskirchen; Ostatní: fara Fünfhaus-Panny Marie Vítězné.

Malíř tohoto obrazu snad patřil do okruhu církevního malíře Josefa Kastnera jun., jehož rodinní příslušníci v pozdním 19. století pracovali na mnoha vídeňských kostelech (např. Meidling, Fünfhaus, Döbling) jako malíři a sochaři. Nelze vyloučit, že dárce obrazu, kaplan DDr. Leopold Kastner, (prokazatelně není spřízněný s rodinou umělců Kastnerů) sám pracoval na tomto obraze. Obličej sv. Josefa nese jeho rysy.

13

Stavební klenot ve Fünfhausu potřebuje i Vaši pomoc Ještě dnes vidíte na našem kostele stopy škod, které mu přivodily bombové útoky posledních týdnů války v roce 1945. Voda a sníh se tehdy dostaly netěsnými misty dovnitř, rozbitá okna byla celá léta jen provizorně zakrytá. Protože bylo nejprve možné opravit škody jen provizorně, dostavily se dlouhodobé následky.

špatném stavu a pokryté prachem a sazemi.

Zlomená špička věžičky

Elektroinstalace je kompletně zastaralá a nesplňuje dnešní bezpečnostní požadavky. Protože kostel stojí samostatně a rychle prochladne, je v zimě velice studený, takže s ohledem na starší lidi a na rodiny s malými dětmi se zde v zimním období nemohou konat téměř žádné bohoslužby.

Malba a omítka se drolí

Od roku 2009 existuje také podpůrný spolek „Iniciativa na záchranu stavebního klenotu ve vídeňském Fünfhaus, Panny Marie Vítězné”, který se zabývá veřejnými pracemi a sbírce darů. Každý je vítán jako člen tohoto spolku. Abychom tento vídeňský stavební klenot zachovali také budoucím generacím, potřebuje společné úsilí mnoha osob. Pomozte také Vy koupí stavebního kamene nebo převzetím patronátu. Bližší informace najdete na domovských stránkách fary:

Ochranná síť nad centrálním prostorem

Zdivo a omítka se uvolnily, takže před několika lety musela být natažena ochranná síť. Malby na vnitřní kopuli jsou ve velmi

www.mariavomsiege.at 14

Srdečně děkujeme za k aždý dar! Děkujeme čestnému výboru spolku, která pomyslně podporuje naši prosbu, zachování a restaurování kostely Panny Marie Vítězné: Kardinál Dr. Christoph SCHÖNBORN, vídeňský arcibiskup; Univ.-Prof. Dr. Johannes-W. BANDION, kulturní historik; DDr. Bernhard GÖRG, zástupce starosty Vídně v důch.; Dr. Michael HÄUPL starosta Vídně; Friedrich HÖRCSÖKY, ředitel víd. Kongresového centra Hofburg v důch.; Karl MERKATZ, herec; Dr. Ursula PROKOP, Architekturní středisko Vídeň; Wolfgang ROSAM, Change Communicator a Nakladatel; Dr. Wolfgang SCHÜSSEL spolkový kancléř v důch.; Dr. Karl Heinz SETINEK, zástupce předsedy představenstva Österr. Beamtenversicherung; Elisabeth WALDHEIM, vdova po spolkovém předsedovi; Gerhard ZATLOKAL, předseda 15. obvodu.

Bývalé členy čestného výboru: Dr. Otto von HABSBURG-LOTHRINGEN; Dr. Hubert JURASEK, viceprez. Verw.-GH v důch, oběti fašistického systému; Dr. Kurt REICHEL, předseda senátu Verw.-GH v důch.; em. Univ.-Prof. Dr. Rudolf SCHOLZ, vědec hudební vědy.

Josef Mitter Bilderrahmen Gebrüder Lang-Gasse 13 1150 Wien (01)893 42 22 Tiráž: vydal: fara Fünfhaus-Panny Marie Vítězné, 1150 Vídeň, [email protected] Za obsah odpovídá: farář P. Bruno Meusburger COp a Mag. Gertrud Tichy, Překládal: Dr. Ludwig Stuchlik. Tisk: City Copy Service, 1100 Vídeň. Všechna práva vyhrazena. Kopírování, i jednotlivých výňatků, je protiprávní. Vídeň, únor 2013

Panno Marie, neposkvrněná nevěsto Ducha Svatého, Spoluvykupitelko, Prostřednice veškeré milosti, naše Přímluvkyně, oroduj za nás pro milosrdenství Boží!