KONCEPCE PÉČE O PAMÁTKOVÝ FOND V PARDUBICKÉM KRAJI
Kniha I © ing. arch. Ladislav Svoboda 2004 Autor děkuje za pomoc zejména těmto spolupracovníkům: - P. Arijčukovi, který zpracoval základní fotodokumentaci a podklady pro hesla z území malého okresu Lanškroun - ing. R. Jakeschovi, který zpracoval základní fotodokumentaci a podklady pro hesla z území malých okresů Česká Třebová, Ústí nad Orlicí a Vysoké Mýto, kromě městských památkových zón - PhDr. F. Musilovi, který zpracoval historický základ statí o vývoji jednotlivých okresů a města Žamberka - ing. arch. J. Peštovi, který zpracoval základní fotodokumentaci a podklady pro hesla z území Heřmanoměstecka, Chvaleticka, Přeloučska a Třemošnicka, mimo území měst Heřmanův Městec a Přelouč - ing. J. Slavíkovi, který zpracoval základní fotodokumentaci a podklady pro hesla z území města Litomyšle - E. Šípové, která se podstatným způsobem podílela na technickém zpracování map měst a okresů a výpočtu statistických přehledů - F. R. Václavíkovi, který zpracoval základní fotodokumentaci a podklady pro hesla z území okresu Chrudim, mimo Heřmanoměstecka, Třemošnicka, příslušné části Vysokomýtska, VPR a městských památkových zón, a okresu Pardubice, mimo Chvaleticka, Přeloučska, MPR Pardubice a Dašic a A. Vrbasovi, který se podstatným způsobem podílel na technickém zpracování map měst a okresů
OBSAH knihy I Vývoj architektury a památkové péče na území kraje Stručný nástin vývoje památkové péče Nutnost památkové péče a její historické souvislosti PŘÍLOHY Ekonomické souvislosti ochrany památek
kniha I - 3 -
Specifikace společenských, ekonomických a přírodních faktorů, ohrožujících památkově chráněné nemovitosti Stručná metodika péče o památkové konstrukce Zdivo, Omítky, Výplně otvorů, Podlahy, Střechy, Kamenné konstrukce, Dřevěné konstrukce Specifika péče o lidovou architekturu, Specifika péče o parky, Zeleň na veřejných prostranstvích a vegetaci na památkách, Specifika péče o kašny a fontány Stručná charakteristika ochrany kulturních památek v některých zemích Evropské unie Velká Británie, Německo, Francie Přehled možnosti získání finanční podpory (ČR i EU) majitelům kulturních památek Návrh systému podpory ochrany, zachování, prezentace a využití kulturních památek Pardubickým krajem do roku 2010 A. Na poli legislativy a organizačního zabezpečení B. Na poli finanční podpory C. Na poli propagace a osvěty D. Na poli vydávání závazných stanovisek a dokumentace Internetová prezentace památek Struktura hesel a doporučení k jednotlivým památkám, pamětihodnostem a ostatním objektům v památkových rezervacích a zónách v knihách pro jednotlivé okresy 1. Památková ochrana nebo návrh na ni 2. Hodnocení stavebního stavu 3. Kulturně společenský význam památky nebo pamětihodnosti 4. Stupeň přiměřenosti využití z hlediska památkové péče 5. Zachovalost prostředí 6. Územní ochrana prostředí 7. Opatření, která doporučujeme realizovat pro optimální výkon památkové péče Všeobecné zásady péče o památkové rezervace a zóny Přehled a návrh rozšíření vazeb na další koncepční dokumenty Pardubického kraje Návrh dalších koncepčních dokumentů a plánů v památkové péči na území Pardubického kraje Seznam nejohroženějších a nevyužívanýchnemovitých památek regionu Stavební objekty, Památky sochařské povahy Sumarizace navrhovaných opatření Podání návrhu na prohlášení za památku UNESCO, Podání návrhu na prohlášení za národní kulturní památu, Iniciace prohlášení za památku nebo jeho rozšíření, Iniciace zrušení prohlášení za památku, Iniciace pořízení stavebně historického průzkumu, Pořízení nálezové zprávy, Pořízení fotogrammetrického zaměření, Pořízení podrobného
kniha I - 4 -
geodetického zaměření , Pořízení stavebního zaměření , Pořízení aktuální podrobné fotodokumentace, Opakované sledování vývoje stavebního stavu, Iniciace stavebně zabezpečovacích prací, Iniciace restaurátorské obnovy, Zřízení ochranného pásma nebo památkové zóny, Iniciace změny vlastnických nebo uživatelských poměrů, Iniciace netradiční formy ochrany objektu, souboru nebo území, Zpřístupnění interiéru, objektu pro veřejnost s vhodnou expozicí, Zajištění lepší informovanosti o památce na místě, Iniciace Dnů otevřených dveří Dodatek Závěr Nejdůležitější literatura a prameny
VÝVOJ ARCHITEKTURY A PAMÁTKOVÉ PÉČE NA ÚZEMÍ KRAJE Území kraje má velmi rozmanitý horopis od nížiny Východolabské tabule v okolí Pardubic, v nadmořské výšce jen něco málo přes 200 metrů, až po Orlické hory a masív Králického Sněžníku (1424 metrů), který je nejvyšším bodem kraje. Nejpodstatnější centrální oblast kraje však tvoří Svitavská pahorkatina, k níž na jihozápadě přiléhají Železné hory a Hornosvratecká vrchovina, na východě pak Orlická pahorkatina. Názvům pahorkatin a vrchovin odpovídá příjemně zvlněný charakter většiny území. K nejcennějším památkám pravěkého osídlení patří keltské oppidum na Hradišti u Českých Lhotic, dvoudílná lokalita s centrální částí o rozloze asi 20 hektarů, k níž přiléhá jedním valem opevněné předhradí o ploše 10 hektarů. Nejvýraznější terénní relikt tu představují trojitý val, dělený dvěma příkopy mezi oběma částmi. Vznik hradiště v nadmořské výšce kolem 450 metrů nebyl zřejmě vyvolán zemědělským využíváním okolní krajiny, ale spíše se uvažuje o tom, že kontrolovalo jednu z odboček známé jantarové stezky, dalším důvodem mohlo být hledání nerostných surovin. Z románských památek se v kraji zachovalo jen několik později většinou upravovaných tribunových kostelíků, které dokládají soustředění intenzivnějšího osídlení především v západní části kraje, v pozdně románském období pak i na Choceňsku a Ústeckoorlicku, ojediněle i na Litomyšlsku, v oblasti kolem Trstěnické stezky. Jižně od Ústí nad Orlicí, v České Třebové, se také nachází jediná rotunda v kraji. Významnými památkami by rozhodně byly bezpochyby výstavné chrámy klášterů v Litomyšli, Podlažicích a Opatovicích nad Labem, pokud by ovšem nebyly za husitských válek zcela zničeny. Nejvýznamnější stavební aktivity období rané gotiky jsou spojeny s královskou kolonizací a restrukturalizací územní správy. Vznikají tak města Chrudim na starším hradišti a Vysoké Mýto a Polička ,,na zeleném drnu´´ a hrad Svojanov. Moravský markrabě založil již před polovinou 13. století město Jevíčko také se zajímavým půdorysem. Současně nebo v těsném závěsu následovaly i šlechtické kolonizační podniky, jejichž nejvýznamnějším projevem je vznik hradu Lichnice v Železných kniha I - 5 -
horách, založeného jednou z větví severočeského rozrodu Ronovců. Zajímavou součástí kolonizace Moravskotřebovska Borešem z Rýzmburka ve 3. čtvrtině 13. století byla soustava často i rozměrných opevněných lokalit. Samotná Moravská Třebová jako městské centrum tohoto podniku si pravidelností svého půdorysu nezadá s předními královskými lokacemi. Snad až na počátku 14. století vznikl hrad Rychmburk, který si zachoval pozoruhodné intaktní prostory, zčásti klenuté na střední sloup. Další, původně jen nevelké hrádky dokládají zdejší oblíbenost hradního typu s plášťovou zdí: Košumberk, Žumberk, Strádov a Rabštejnek. Pravděpodobně téhož typu byly i hrady Lanšperk a Cimburk. Chrudimské hradby vznikaly již od počátků města, těžiště výstavby hradeb ve Vysokém Mýtě a Poličce s vysokými půlkruhovými baštami je kladeno hlavně do 2. třetiny 14. století. Zatímco v Poličce se zachoval téměř celistvý hlavní hradební okruh výjma bran, ve Vysokém Mýtě naopak stojí dvě charakteristické dvouvěžové brány, restaurované v 19. století, a ostatní hradební okruh až na malé zbytky zanikl. Někdy ve 3. čtvrtině 14. století, nejpozději před rokem 1384 postavil Arnošt z Pardubic, známý jako první pražský arcibiskup, dvoupalácový vodní hrad v Pardubicích, jádro dnešního zámku. Již od 3. čtvrtiny 13. století byl v nedalekých Sezemicích budován kostel později zaniklého ženského cisterciáckého kláštera, dokončovaný v 80. letech 14. století. Tehdy vznikla výtvarně nejcennější severní kaple sv. Anny s obkročnou žebrovou klenbou, vybíhající z konzolek s lidskými maskami, blízkými parléřovským hlavičkám na sv. Vítě v Praze. Od 3. čtvrtiny 14. století byl v Chrudimi budován dnešní velkolepý kostel Nanebevzetí Panny Marie, a to za účasti pražské dvorské huti (je uváděna účast stavitele Jana Staňka a syna). První etapa výstavby tak patří k lineárnímu směru vrcholné gotiky doby Karlovy, dokončení do doby Václava IV. Významnou přestavbou prošel podle D. Líbala již v poslední čtvrtině 14. století kostel v Opatovicích nad Labem: klenba presbytáře přímo navazuje na klenební řešení P. Parléře v západním poli svatovítské sakristie a svatováclavské kapli. Nejcennější z drobnějších sakrálních staveb je kostel sv. Bartoloměje v Kočí, založený v roce 1397 královnou Žofií a stavěný J. a P. Lútkovými z Nového Města pražského. Těmto autorům je někdy připisována i stavba kostela v Morašicích u Litomyšle, vročená nástěnnými malbami do roku 1393. Malby vytvořil dvorní malíř litomyšlského biskupa Jana Železného, vyučený v Praze u Mistra Osvalda, pracujícího na sv. Vítu. Do poslední třetiny 14. století klade překvapivě D. Líbal vznik dvoupalácového jádra hradu v Liticích nad Orlicí, vzápětí vybaveného i věží se zajímavým rejstříkem portálů. Významnými doklady vrcholné gotiky doby Václavovy jsou dvě prostory, dochované z kláštera augustiniánů-kanovníků v Lanškrouně v nynějším zámku. Reakcí na neklidné poměry husitských válek bylo zesilování hradních opevnění: vnější pás hradby s půlkruhovými baštami obdržel Svojanov a výrazně bylo zesíleno šíjové opevnění hradu Ohebu. Vedle podkovovitých, dovnitř otevřených bašt bylo užito vpravdě revolučně tvarované koncové bašty na skalisku nad srázem. Pozoruhodné vnější opevnění s rozmanitými baštami obdržel do roku 1468 i hrad Litice a byl vybaven neméně pozoruhodnou reliéfní výzdobou brány zřejmě od mistra oltářní menzy v Klášterci nad Orlicí. Zajímavými pozdně gotickými součástmi sakrálních architektur jsou zvonice v Kamenné Horce a věž v Chornicích. Z pozdně gotických úprav na hradech je třeba zmínit ještě vestavbu dalšího
kniha I - 6 -
paláce na hradě Rychmburku, opatřeného pavlačí na arkádách a náročně kamenicky zpracovanými portály. Moravská Třebová byla jedním z míst nástupu nejranější renesance v českých zemích. Od roku 1486 ji vlastnil jeden z nejvýznamnějších moravských šlechticů své doby, Ladislav Velen z Boskovic, který měl velmi blízké vztahy k budínskému královskému dvoru Matyáše Korvína a jeho renesanční kultuře. Z přestavby Velenova sídla, hradu, se zachoval zejména portál z roku 1492 ve druhotné poloze a dvojice portrétních reliéfních medailónů. Boskovická Moravská Třebová a pernštejnské Pardubice si pak podle impulzů, vyvolávaných rozsáhlými požáry, předávají žezlo v realizaci rozsáhlých goticko renesančních přestaveb celého městského organismu. Nejprve vyhořely v roce 1507 Pardubice a byly pak stavěny za účasti pernštejnského stavitele Mistra Pavla z dílenského okruhu B. Rieda ve zděné podobě, charakteristické jednopatrovými domy s kamennými ostěními a vysokými štíty se záclonovými, namnoze malovanými nikami. V roce 1509 shořela dosud dřevěná Moravská Třebová a byla za podpory Ladislava z Boskovic nově stavěna z cihel a kamene (vnější podobu domů příliš neznáme, snad ji charakterizovala okosená ostění a hlazené pasparty, v interiérech byly i hmotné klenby s archaickými klínovými žebry). V roce 1538 opět vyhořely Pardubice, obnova za vydatné podpory Jana z Pernštejna a za vedení stavitele mistra Jiříka z Olomouce se však již děla v raně renesančním duchu a charakterizovala ji dvoupatrová výstavba s jedinečnými ornamentálními ostěními z pálené hlíny a obloučkové štítové atiky. Hned tři roky nato opět vyhořela Moravská Třebová a v rámci obnovy vznikají v obměňovaných schématech bohaté síťové klenby vstupních síní s rozmanitě utvářenými konzolkami a někde i svorníky. Na průčelích z této obnovy po četných pozdějších úpravách zůstalo jen několik vstupních portálů se znaky donátorů. Stranou dramatického vývoje sídelních měst předních renesančních velmožů v kraji jsme zatím ponechali přestavby vlastních sídel Pernštejnů, znamenající také v mnohém zásadní přínos. Vilém z Pernštejna hned po nabytí panství v roce 1491 začal velkolepě přestavovat jak hrad na Kunětické hoře, tak i hrad ve vlastních Pardubicích. Na Kunětické hoře byla zahuštěna zástavba obytného jádra, především však byla doplněna vnější pásma opevnění se třemi zemními rondely a dlouhým přístupovým koridorem, několikanásobně přehraženým branami. Hrad v Pardubicích díky poloze na volném rovinatém terénu mohl dostat téměř pravidelné obdélné zemní opevnění se čtyřmi bastiony, které objalo i hospodářské budovy. Také jádro vlastního hradu bylo doplněno dalšími obytnými křídly a reprezentativními prostorami s malbami (z nich nejvýznamnější jsou velké figurální kompozice Samson a Dalila a symbolistní Zákon a Milost z roku 1532 v tzv. Vojtěchově sále) a kazetovými stropy. Zevně architekturu doplňovaly nakoso postavené nárožní arkýře a v nádvoří přízemní arkáda. S pokročilejším 16. stoletím získávají úpravy renesanční duch. Z nich vyniká jemně ornamentalizovaný vstupní portál z roku 1529, renesanční arkáda v nádvoří vznikla až po roce 1560 pod vedením císařského stavitele O. Avostalise (v jiné transkripci U. Aostalliho), neboť zámek i celé panství se stalo majetkem komory. Zemní opevnění s drobnějšími rondely obdrželo ještě za Viléma z Pernštejna i město, s dominantou Zelené brány s náročně utvářenou střechou, tentýž dal vystavět v letech 1507-14 i kostel sv. Bartoloměje, původně jako pohřební kostel Pernštejnů. Zhruba ve stejné době byl kostel Zvěstování Panny Marie opatřen při obnově po požáru sklípkovou klenbou presbytáře. Velké výnosy pernštejnských panství, umožňující tyto rozsáhlé stavební podniky, plynuly i z provozování rybníkářství. V souvislosti s ním byla kolem roku 1513 vybudována pozoruhodná vodohospodářská stavba - Opatovický kanál, která
kniha I - 7 -
propojila oblast v labském oblouku mezi Opatovicemi a Přeloučí a stala se hlavním vodním zdrojem pro napájení rybníků v této oblasti. A byli to opět Pernštejnové, tentokrát Vratislav II. z Pernštejna s manželkou Marií Manriquez de Lara, kdo v letech 1568-81 nechali přestavět ze zbytků hradu Kostků z Postupic s pestrou minulostí kláštera a sídla biskupství velkolepý vrcholně renesanční zámek s arkádovým nádvořím, členitými štítovými atikami a výraznou lunetovou římsou, cele pokrytý sgrafity. Vedle U. Aostalliho, který zámek dostavěl, se na vedení stavby podstatně podílel i další z tohoto rodu vlašských stavitelů ze Savosa, působícího od poloviny 16. století v Čechách, Giovanni Battista Aostalli de Sala. Oba byli císařskými staviteli, pověřenými předními realizacemi v areálu Pražského hradu i na dalších císařských sídlech. Významná je renesanční přestavba lodi kostela ve Skutči ve 2. polovině 16. století, vybavené emporami a sochařsky zpracovanou kazatelnou, nesenou sochou Mojžíše a vybavenou na parapetech reliéfy evangelistů. Rozměrná luteránská modlitebna z doby kolem roku 1577, mající nezvyklou formu trojlodí, v němž jsou boční lodi cele vyplněny tribunami, se po barokních úpravách dochovala v kostele sv. Michaela archanděla v Králíkách. Nejuceleněji dochovanou vrcholně renesanční kostelní stavbou je však hřbitovní kostel sv. Michaela v Poličce, postavený Ambrožem Vlachem kolem r. 1580, opět síňové trojlodí s literátskou kruchtou. Oproti masivnímu zastoupení renesančních měšťanských domů v Pardubicích a v Moravské Třebové, jejichž cenu násobí dochování v homogenních urbanistických celcích, tvoří tato skupina v dalších městech spíše více či méně výrazné jednotlivosti. Z nich upozorněme na dům čp. 110 U rytířů v Litomyšli kameníka Blažka, který si jeho průčelí po požáru v roce 1546 opatřil originální plastickou dekorací, úzce související s reliéfy na parapetech pardubického zámeckého mostu z r. 1541. Z vrcholně renesančních měšťanských domů nelze opominout Mydlářovský dům v Chrudimi z let 1573-1577, zcela unikátně vybavený vykonzolovanými arkádami s reliéfy na parapetech na uličním průčelí. I ve 2. polovině 16. století pokračoval vývoj klenebního umění moravskotřebovských zedníků - síně z této doby mají síť na klenbě tvořenou originálními vtaženými lištami. V letech 1581-82 vznikla budova reprezentativní radnice na náměstí v Lanškrouně se dvěma kvalitními bosovanými portály s heraldickými reliéfy, jež jsou přímou odezvou hlavního zámeckého portálu v Litomyšli. Soudobé jsou i unikátní nejstarší příklady lidové architektury v Cerekvici nad Loučnou (čp. 11 z r. 1550) a v Čisté (čp. 171 z r. 1583) s vysokými roubenými světnicemi a přisazenou dvoupodlažní komorovou částí. Z manýristických úprav zámeckých objektů je třeba zmínit portál zámku v Seči z roku 1610, sochařsky zdobený a tektonicky odlišný od běžné české produkce, rozepjatý do široké kulisy. Snad ještě o něco dříve vznikalo reprezentativní venkovské sídlo Ladislava Velena ze Žerotína, zámek v Tatenicích, jehož arkádové nádvoří se bohužel nezachovalo, interiéry však skrývají klenby s jedinečně bohatou ornamentální štukovou výzdobou. Naopak později, ve 2. desetiletí 17. století, nahradil Velen snad nevýraznou zástavbu v předpolí moravskotřebovského hradu ohromujícím předzámčím, jehož mělká křídla mívala původně nádvorní stranu cele vybavenou arkádovými ochozy, v úplnosti pokrytými bosáží. Vstup je zvýrazněn monumentálním věžovitým pavilonem, jehož nádvorní řešení s přepásanými polosloupy, jakoby nedbajícími na masivní římsy, nemá u nás kromě Matyášovy brány na Pražském hradě obdoby. Proto se uvažuje o účasti G. M. Filippiho, architekta Rudolfa II., který po finančním skandálu zmizel z Prahy na Moravu. Stavbu prováděl místní stavitel G. Motalla z Castasegna, též zvaný z Bonnamone.
kniha I - 8 -
Další významné realizace vznikají po třicetileté válce již v intencích raného baroka. Již v roce 1641 byla na místě kdysi bratrského Nového nebo Horního města v Litomyšli zahájena výstavba areálu piaristické koleje, těžiště jeho výstavby však leží až v letech 1716-30, kdy vznikla podle návrhu G. B. Alliprandiho vpravdě mohutná stavba kostela Nalezení sv. Kříže s vypjatým hlavním průčelím, flankovaným nakoso postavenými věžemi. Sochařskou výzdobu kostela vytvářel Jiří František Pacák (16701742), který si po příchodu do Litomyšle v r. 1716 osvojil Braunův dramatický styl a od r. 1721 se stává hlavou zdejší Braunovy dílny. V letech 1727-31 vytvořil soubor plastik na náměstí v Poličce s vpravdě monumentálním mariánským sousoším a po r. 1735 se přestěhoval do Moravské Třebové, kde mj. vytvořil opět vysoce expresívní sousoší Kalvárie na Křížovém vrchu. Jeho sochy jsou dramaticky hybné a výrazově účinné, jiskru Braunova vnitřního génia však přece jen postrádají. Rozměrný sálový prostor kostela sv. Václava v Letohradě byl již dříve, po roce 1680, vybaven bohatými ornamentálními i figurálními štukaturami G. Maderny. V letech 1690-96 nechali jezuité postavit nad městečkem Luží na Chlumku na místě jen o málo starší mariánské poutní kaple velkolepý barokní chrám P. Marie. Stavbu prováděl podle návrhu P. I. Bayera již zmiňovaný, původem vlašský architekt, působící v Čechách, G. B. Alliprandi (kolem 1665-1720), vyučený u F. Martinelliho ve Vídni, který do české tvorby přinesl francouzské vlivy. V podobném rekatolizačním duchu byl vystavěn v působivé poloze nad Králíkami v letech 1696-1710 kostel s klášterem servitů - služebníků Panny Marie na Hoře Matky Boží. Jeden z vrcholů výstavby barokních šlechtických sídel představoval monumentální rezidenční Nový zámek u Lanškrouna, projektovaný pro Lichtenštejny v roce 1698 italským stavitelem D. Martinellim (1650-1718), který přinesl do střední Evropy styl římského klidného baroka. Bohužel se z něj zachovalo pouze torzo. Torzem, v tomto případě nikdy nedostavěným, zůstal i raně barokní zámek v Cholticích (stavitel Rossi de Luca z Pisy), plně dokončena však byla jeho osmiboká kaple s pozoruhodnou štukovou a freskovou výzdobou. Služby pro královéhradecké biskupy přivedly na Chrudimsko architekta J. B. Santiniho-Aichla (1677-1723), nejvýznamnějšího představitele vrcholně barokní architektury v Čechách, zcela osobitého a vysoce expresivního stylu. Lze mu připsat kostel sv. Martina ve Chrašicích u Chrasti a zřejmě i účast na projektech kostelů ve vlastní Chrasti, v Běstvině a také na vrcholně barokní přestavbě biskupské rezidence v Chrasti, zejména jejího čelního křídla. V letech 1724-26 byl v izolované poloze nad silným pramenem vystavěn J. Quadronim z Chrudimi podle plánu pražského stavitele C. A. Canevaleho poutní kostel sv. Mikuláše u Vraclavi s pozoruhodným zvlněným průčelím, sevřeným dvěma věžemi. Významnou sochařskou prací je monumentální morový sloup s kašnou na náměstí v Chrudimi z let 1727-34, vytvořený I. Rohrbachem a J. P. Čechpauerem podle modelu G. B. Bully (uváděna i spolupráce J. Santiniho). Nejzdařilejší prací heřmanoměsteckého stavitele P. Jedličky je zdejší pozdně barokní kostel sv. Bartoloměje z let 1756-61 s působivým, až sochařsky modelovaným průčelím a originálním dekorem. Kvalitní architekturu doplnili významnou freskovou výzdobou F. X. Palko a J. Q. Jahn (dokončena v roce 1762). V letech 1773-78 vznikla čistě rokoková architektura zámku v Nových Hradech s přebujelou štukovou a sochařskou výzdobou. Až pedantická přesnost v komponování jeho abstraktně geometrického půdorysného vzorce je zřejmě dílem účasti stavebníka, hraběte Jana Antonína Harbuvala-Chamaré, účast pražského architekta
kniha I - 9 -
Josefa Jägera (1722-93; původem tyrolský architekt, nejpozději od roku 1753 činný v Praze) se projevuje zejména v tektonizaci fasád a užití nezbytné balustrové atiky. Areál byl velice působivě zakomponován do svažitého terénu na úpatí strmého kopce. Teprve v letech 1779-80 byl ve vrcholně barokním stylu s náznaky rokoka velkolepě dotvořen za Filipa Kiského zámek v Chroustovicích. Hmota samotného zámku, modelovaná pod silným santiniovským vlivem, byla doplněna pomocí nápaditě tvarovaných hospodářských budov o rozlehlý, souměrně komponovaný čestný dvůr a hlavní zámecká osa byla prodloužena ještě alejemi a přísně komponovaným lesním útvarem Bažantnice. Filip Kinský se však neomezil na tuto realizaci a v duchu nastupujícího romantismu doplnil drobnějšími stavbami i další součásti panství: poblíž hradu Rychmburka zřídil zahradu s kruhovým klasicistním altánem, u Uherska osmiboký zámeček či letohrádek Theresienlust s lesním parčíkem, u Městce velký čtvercový háj s pravidelnou sítí cest, poměrně prostý lovecký zámeček v Čachnově a konečně nad Svratouchem lovecký zámeček Karlštejn s redukovaným čestným dvorem. Asi v roce 1784 vytvořil V. Kramolín fresky v kostele v Sezemicích a později zajímavé žánrové nástěnné malby v hlavním sále fary ve Svinčanech. Významný příklad klasicistní výmalby zámeckých interiérů představuje výzdoba dvou sálů na zámku v Chrasti z roku 1798 od A. Machka: jeden zdobí rozměrné romantické krajiny s podivuhodnou flórou a faunou, druhý menší obrazy a medailóny s antickými římskými zříceninami a bustami, zcela v módním romantickém duchu. Klasicismem začíná masivní přechod od roubených konstrukcí, v nichž byla zejm. na Poličsku vytvořena pozoruhodná regionální forma sevřeného čtyřkřídlého dvorce se špýchárkem nad průjezdem (dochov. příklady v Borové a Telecím), ke zděné výstavbě v městečkách a na venkově. Přes značnou početnost této produkce se nám z klasicistního období zachovalo jen málo architektonicky výraznějších příkladů. Zřejmě hned na počátku 19. století byl empírově upraven Winkelburkovský dům na Kateřinském předměstí v Chrudimi, který jen s minimálním odstupem čerpá z tvarosloví snad nejvýznamnějšího empírového zámku u nás, v Kačině u Kutné Hory. Lidovější a více či méně barokem ovlivněná je zástavba městeček v Dašicích a Sezemicích, z dalších míst jmenujme např. jižní frontu náměstí v Přelouči, čp. 87 v Luži a starou školu v České Třebové. Podobně i z klasicistní zděné přestavby vesnic lze již jmenovat jen několik výraznějších příkladů z Bylan u Chrudimi nebo Lešan u Skutče. Již ve 2. polovině 16. století byl v Kladrubech nad Labem založen císařský hřebčín se zámkem, obnovený vrcholně barokně po roce 1722 podle návrhu F. M. Kaňky (1674-1766). Areál byl ovšem zásadně rozšířen klasicistně s těžištěm ve 20. letech 19. století. Tehdy bylo vytvořeno velkolepé prostředí komponované krajiny, sahající až k Labským Chrčicím a Selmicím. Jádrem kompozice je 3 km dlouhá osová alej mezi dvory v Kladrubech a Františkovem, na niž navazují další kolmé aleje, vytvářející jednotlivé pastviny. Celek je upraven jako přírodně-krajinářský park s významnými solitérními dřevinami. F. Schmoranzem (1814-1902) byl v polovině 19. století romanticky upraven a rozšiřován zámek ve Slatiňanech, který se stal rezidencí rozsáhlého auersperského panství. Těžištěm prací F. Schmoranze však byly četné regotizace kostelů na Chrudimsku i v širším okolí; jeho zásahům neunikly ani rozměrné stavby městských kostelů v Chrudimi a Vysokém Mýtě. Jeho původními návrhy jsou Kuchyňkovský dům v Chrudimi ve stylu norimberské renesance a hřebčín ve Slatiňanech. Velkolepou stavbou ve stylu české novorenesance se do prostoru náměstí v Přelouči zapsal architekt R. Kříženecký: Občanská záložna vznikla v letech 1890-
kniha I - 10 -
1901. Pražský architekt Jan Vejrych (1856-1926), přední zastánce dekorativního historismu ve směru wiehlovské české novorenesance, je autorem projektu chrudimského muzea (1897-1898) a sousedního Osvětového domu (1897-1901, převážně v novobarokním duchu) i radnice v Pardubicích a Vosáhlovy vily v Dašicích. Zajímavé stavby na motivy pardubické renesance a národní historie (projevující se i aplikacemi štukových figurálních výjevů od V. Amorta) navrhl i místní pardubický architekt B. Dvořák. Aktivně studoval historickou architekturu a i díky jeho dostavbě předsíně s kaplí ke kostelu sv. Bartoloměje v letech 1912-13 nakonec nedošlo k náhradě cenného kostela větším chrámem. Již o něco dříve bylo po jižní a západní straně historického jádra v Pardubicích likvidováno vodní opevnění a došlo k výrazné urbanistické regulaci prostoru se vznikem nového zalomeného náměstí. To pak bylo v letech 1906-09 do jisté míry opticky předěleno výstavbou secesního divadla podle návrhu pražského architekta a profesora Antonína Balšánka (1865-1921). Podobně jako u Obecního domu v Praze (projektoval s O. Polívkou v letech 1905-11) tu vytvořil působivou stavbu se souměrným vstupním průčelím, prakticky oproštěnou od historizujícího dekorativismu, za nějž býval později jako pedagog na Vysoké škole technické mladými architekty kritizován. Secesi v osobité směsi s folklórem reprezentuje vila čp. 27 ve Fibichově ulici v Chrudimi z roku 1907, jíž tu zakladatel moderní české architektury J. Kotěra (18711923) zanechal doklad svého úsilí o hledání nového výrazu. Ještě dále pokročili v tomto hledání jeho žáci a na území kraje, konkrétně Pardubicka se soustředilo hned několik významných, vpravdě průkopnických realizací: v letech 1911-12 byl podle návrhu Josefa Gočára postaven léčebný dům v Bohdanči, jeden z nejhodnotnějších příkladů českého kubismu, současně stavěl architekt O. Novotný, pracující na cestě k téměř bezozdobné architektuře s režným zdivem a pádnou kompozicí hmot, sokolovnu a Zemánkův dům v Holicích a v letech 1921-23 bylo postaveno v Pardubicích krematorium podle návrhu P. Janáka, jehož plastické, hutné článkování, silně podtržené barvou ještě vychází z abstrahovaného národního ornamentu. Neoklasicistní směr moderní architektury ve 20. letech 20. století reprezentují v Pardubicích např. budovy sokolovny z roku 1923 (Šantrůček a Mendl), ředitelství pošt a telegrafu (1923), vyšší státní reálné školy z let 1925 - 29 a nájemního domu s pasáží čp. 60 (1925) od L. Machoně (poslední ještě ovlivněný národním slohem) a konečně průmyslového muzea z roku 1931 od K. Řepy. Tento architekt pak ve 30. letech vytvořil v Pardubicích i několik ryze funkcionalistických staveb, např. Obchodní dům firmy Kolařík (1935), dům Rolnického družstva (1938) a Poštovní a telegrafní úřad. V téže době vznikl (opět na Zeleném předměstí) typický obchodní dům firmy Baťa od F. L. Gahury. Již zmiňovaní architekti A. Mendl a V. Šantrůček z Prahy navrhli také rozměrný objekt divadla, tzv. Tylova domu v Poličce z let 1924-29. Divadlo je pozoruhodnou tradicionální stavbou ve stylu klasicizujícího rondokubismu a v tomto stylu vznikly o něco dříve, v letech 1923-24, jižně od historického jádra Poličky i celé obytné okrsky jednotně projektovaných nájemních domů od architekta V. Flégla z Prahy. V roce 1931 vznikla na již zmiňovaném novém náměstí v Pardubicích při historickém jádru mohutná budova funkcionalistického hotelu Grand s kinem, společenským sálem a restauracemi podle návrhu Josefa Gočára (1880-1945), jedné z vůdčích osobností české moderní architektury a urbanismu, profesora Akademie výtvarných umění. Hotel patří svým střízlivým útvarem k realizacím, ovlivňovaným již
kniha I - 11 -
od 20. let v Gočárově tvorbě holandskou architekturou Dudokova směru. Prostorový účin sálu parabolického průřezu byl bohužel potlačen vestavbami při poslední adaptaci, která zásadně změnila účel celé stavby. Gočár prošel i obdobím posecesního dekorativismu a obloučkového stylu, jež v Pardubicích reprezentují automatické Winternitzovy mlýny z let 1909-11, upravené ve 20. letech. Z další meziválečné architektury jmenujme např. divadlo v Ústí nad Orlicí od K. Roškota s expresívně tvarovanými, v podstatě však funkcionalistickými hmotami, dokončené v roce 1937. Z produkce funkcionalistických vil jmenujme alespoň čp. 483 na Horním Předměstí v Poličce od architekta B. Šmída, pracující s kontrastem hmot omítaných a provedených v režném zdivu. Několik zajímavějších staveb proměňujícího se meziválečného stylu vzniklo i na předměstí v Litomyšli, jmenujme z nich alespoň tradicionalistickou budovu gymnázia s výzdobou ve stylu art déco z let 1922-23 od A. Ausobského. Specifickou památkou vojenské architektury jsou betonové pevnosti, součásti československé obranné soustavy proti předpokládanému útoku ze strany Německa, budované ve 2. polovině 30. let 20. století na Kralicku. Jednou z mála skutečně hodnotných architektonických realizací z období socialismu je pozdně funkcionalistická budova nového pardubického nádraží s hotelem, dokončená v roce 1958 podle projektu K. Řepy, K. Kalvody a J. Dandy. Stručný nástin vývoje památkové péče Díky tomu, že hrad Kunětická hora se nacházel na komorním panství, bylo o jeho zachování rozhodnuto císařem Františkem I. již v roce 1820 (!). Dalším důležitým krokem byl pronájem zříceniny pardububickým Muzejním spolkem v roce 1917. Ten se rozhodl záhy od povšechné konzervace přejít k zásahům podstatnější povahy, nejprve v železobetonu rekonstruoval velikou sklípkovou klenbu v tzv. rytířské síni (projekt ing. A. Žabka) a následně požádal D. Jurkoviče (1868-1947; slovenský architekt, představitel secesního národopisného lyrismu, od r. 1919 vládní komisař pro zachování uměleckých památek na Slovensku) o vypracování celkového projektu, který pak vznikl v letech 1924-27. Jeho nejzajímavější realizovanou částí byla restaurace v západní části předhradí, naopak silně problematické se jeví schodovité uspořádání zakončení nejrůznějších hradebních zdí. Vzhledem k hojnému použití dřeva jako Jurkovičova oblíbeného materiálu restaurace již ve 3. čtvrtině 20. století zchátrala a velmi nešťastný přístup k její obnově vedl prakticky k jejímu zániku. Podle Jurkovičova projektu byl dále zastřešen hradní palác, další úpravy však většinou probíhaly podle silně pozměněných návrhů (vyhlídkový ochoz na válcové věži, romanticky zakrytý obedněním pod zvýšenou střechou v 80. letech 20. století). Muzejní spolek vzal na svá bedra i ještě těžší úkol: záchranu pardubického zámku, který koupil v roce 1920, ale již od roku 1892 tu měl umístěny své sbírky. Tady postupoval spolek méně razantním způsobem, spíše konzervoval stávající stav a restauroval některé cenné malby a stropy. Zastavit celkové chátrání velkého objektu však bylo nad jeho síly. Za socialismu se zámek sice stal památkou první kategorie, ale jeho obnova se rozbíhala velice liknavě. Prohlubující se špatný stavební stav se pak projevil v roce 1977 například propadáním některých stropů. Z iniciativy hlavního uživatele, Východočeského muzea, se od roku 1994 podařilo získávat větší finanční objemy a tak je v dnešní době celková obnova prakticky před dokončením. Není divu, že takovéto opravy, které musí od prosté konzervace přejít k razantnějším výměnám konstrukcí, jsou provázeny mnohými metodickými pochybeními. Tak například v roce 1961 byly v prvním patře severního křídla objeveny
kniha I - 12 -
rozsáhlé zbytky malovaného renesančního stropu (publikoval A. Vošahlík). Navzdory své velké ceně byly zachované trámy během rekonstrukce rozřezány, velmi nedbale uskladněny a nakonec jich byla do obnoveného sálu instalována jen část. Celkový projekt obnovy se pod vlivem četných dobových vyobrazení a zejména Kaňkova zaměření z 1. poloviny 18. století dopustil mnoha problematických purizujících zásahů. Jmenujme zejména renesanční štíty a vikýře, doplňované k cennému baroknímu krovu, který má ovšem daleko menší sklon než předchozí krov renesanční a tudíž proporce těchto doplňků, pomineme-li jejich silně diskutabilní oprávněnost, jsou silně deformované. Na nárožní severovýchodní hodinové věži bývala před obnovou jen nízká stanová stříška. Studie obnovy navrhla podle výše uvedených podkladů jistě líbivější cibulovitou střechu s lucernou, kvůli níž (její váze) nelze obnovit velká okna ve 2. patře. Po roce 1990 se načas podařílo restituci střechy zamezit, muzeum její obnovu později opět prosadilo. Jako další problematický zásah zmiňme alespoň obetonování klenutých sklepů pod záminkou statického zajištění. Domy samotného města byly naštěstí příliš malé na to, aby se staly předmětem radikálnějšího vyvlastnění a zůstaly převážně v rukou původních majitelů. Dům U Jonáše byl nicméně rekonstruován na galerii, při obnovách dalších domů vzhledem k blízkosti sídla odborného pracoviště byly celkem důsledně prováděny průzkumy z lešení a díky nim nejen obnovena četná terakotová ostění, ale nalezeny i raně renesanční niky často s unikátní malířskou výzdobou. V letech 1954-58 působil na úseku památkové péče v zařízení Krajského národního výboru v Pardubicích PhDr. Jaroslav Herout (* 1928), pravděpodobně největší popularizátor památek v Čechách. Vydal knihy Prahou deseti století, Naše stavební památky, Slabikář návštěvníků památek a další; za geniální považujeme knížku Staletí kolem nás, která se v roce 2001 dočkala již páteho přepracovaného vydání a v přehledných grafických tabulkách postihuje nejmarkantnější znaky stavebních slohů a jejich fází. Autor ji s vrozenou skromností určuje široké veřejnosti, zpracování však snese i přísnější odborná měřítka. V kraji se významným způsobem podílel na přípravě podkladů pro státní seznam památek a této problematice se pak věnoval v letech 19611988 v celostátním měřítku. O něco později působil na Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP) v Pardubicích ing. arch. Aleš Vošahlík, který později převzal v celostátním měřítku metodický postup památkové ochrany o historické městské celky. Podílel se na vzniku kategorie městských památkových zón a na výběru lokalit v jednotlivých regionech. Za jeho metodické pomoci zpracovali pracovníci KSSPPOP během 80. let mapy 33 památkových zón v tehdejším Východočeském kraji a po projednání s příslušnými městskými národními výbory je dovedli až do barevné tištěné podoby. Díky změně politické situace v roce 1989 je pak poslední plenární zasedání Východočeského krajského národního výboru v Hradci Králové uvedlo v platnost jako první prohlášený soubor městských památkových zón v Čechách. Šestnáct z nich se nachází v nynějším Pardubickém kraji. V 70. letech 20. století byl těžce poškozen nejvýznamnější historický sídelní celek kraje, samotná Chrudim. Přes odpor památkových orgánů byla likvidována podstatná část Kateřinského předměstí a nová bytová výstavba (i nezbytné nákupní středisko) se ocitla až v těsné blízkosti kostela sv. Kateřiny. Plíživá, ovšem stejně nebezpečná náhrada historické zástavby za objemnější bytové domy na zdejším Novém Městě probíhá bohužel prakticky dodnes. Ojedinělým počinem byla ve 2. polovině 70. let obnova francouzské zahrady s četnými stříhanými alejemi a živými ploty u zámku ve Chroustovicích z iniciativy F. Dobrkovského, překvapující tím spíše, že zámek není veřejnosti přístupný.
kniha I - 13 -
Po roce 1980 došlo k politickému rozhodnutí vybudovat v zámku v Litomyšli rádoby velkoryse řešené Muzeum české hudby. Projektant i dodavatelé tu ucítili velkou možnost utratit za politicky motivovanou obnovu velké množství finančních prostředků, a tak pod záminkou nedostatečné požární odolnosti, nevyhovující platným předpisům, byly klasické trámové stropní konstrukce složitě zaměněné za beton, nalívaný do košických plechů. Slabou náplastí na tyto příliš razantní zásahy byla opětná obnova sgrafitové výzdoby, restaurování klasicistní výmalby, objevené v mnoha místnostech, a nakonec i bombastická rekonstrukce lunetové římsy, pokryté vymyšlenou sgrafitovou rostlinnou ornamentikou. Hned po roce 1989 byly neosobní hudební expozice vymístěny a navrácena klasická zámecká instalace s dobovým mobiliářem. Jen obtížně lze najít velkou rekonstrukci památky, prostou všech metodických pochybení. Bohužel právě tyto realizace ční nad méně efektní, pro památkové orgány i realizátory časově mnohonásobně náročnější, avšak daleko správnější pravidelnou údržbu a menší opravy. Ke všem těmto drobným akcím vypracovává regionální odborná organizace památkové péče pod měnícími se názvy (pův. Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody, po r. 1990 Památkový ústav a od r. 2003 Národní památkový ústav) odborná stanoviska, která se ovšem po roce 1987 nedostávají do rukou konečných adresátů, ale jsou velkolepou byrokratickou mašinérií reprodukovány rozhodnutími tzv. výkonných orgánů. Vedle každodenní metodické práce, jejíž objem v 90. letech 20. století několikanásobně narostl i díky mocnému posílení územní ochrany, plní odborná organizace i rozsáhlé úkoly na poli evidence a dokumentace památek, správy sítě zpřístupněných hradů a zámků (zde se naopak díky restitucím rozsah úkolů výrazně zúžil), archeologických výzkumů i dalších prací. Již jsme zmínili přípravu map pro tuto územní ochranu a ještě dříve vznik státního seznamu památek na přelomu 50. a 60. let s obdivuhodným podílem sakrálních, feudálních i jinak politicky závadných staveb a plastik. Pozdější doplňování seznamu památek bylo ovšem s výjimkou tzv. památek dělnického hnutí a „osvoboditelů“ převážně jen nahodilé a nesystematické, výjimkou bylo zmapování potenciálu pardubického okresu v l. 19891990 (výsledný průmět do ústředního seznamu však byl velmi omezený). Zjištěné zastarávání a nedůsledné vedení evidenčních karet tohoto seznamu vedlo v 80. letech 20. století k pokusu o jejich aktualizaci naprosto nešťastným způsobem, s jehož tragickými důsledky se vedení seznamu potýká dodnes. Namísto k zodpovědné revizi karet příslušnými specialisty bylo přistoupeno k vyplňování složitého systému jiných, nově vytvořených formulářů nejrůznějšími nadšenci a dobrovolníky a zodpovědnost rozmělněna systémem komisí. Výsledky vzal nový památkový zákon za bernou minci, takže nyní probíhající tzv. prostorová identifikace může napravovat jen některé z tehdy vytvořených nepřesností, nedůsledností a omylů. Stále většími poklady se postupným narůstáním stávají archivní fondy ústavu, zejména fotoarchív a archív plánů.
Nutnost památkové ochrany a její historické souvislosti Pojem a ideový obsah památky se začíná vytvářet teprve na rozhraní 18. a 19. století. Začíná se vytvářet nový vztah k památkám a nový názor na jejich kulturní hodnoty. tento převrat je vyvolán rozvojem vědy a vědeckého poznání, který začíná doceňovat dokumentární hodnotu památek. Nicméně celý tento proud zájmů o památky je v této době nesen romantickým hnutím, které vyplynulo jako reakce proti dosavadní politice a imperialismu vlády Napoleona. Vytváří se ideální romantické hnutí, do jehož služeb vstupuje i rozvíjející se věda historická, archeologie, muzejnictví i všechno výtvarné umění. Toto pojetí památek, jako historického hmotného dokladu minulosti a
kniha I - 14 -
pomníku slávy i poroby národa má určitá vývojová období, jako příklon ke klasicismu a později k přehnanému obdivu gotiky. Tyto názory velice rychle zobecněly a daly základy k prvním způsobům ochrany památek. Zvláště v Německu, kde na rozvoji historické vědy pracovali G. F. Waagen, Fr. Kügler a K. Schnasse, a jejichž výsledky a závěry byly směrodatné i v RakouskuUhersku, došli poznáním uměleckých objektů ke snaze o jejich další zachování pro budoucnost. Zde také proto dochází k prvým pokusům aplikace nových teorií na monumentálních církevních nebo hradních stavbách. V Rakousku- Uhersku nejsou tyto snahy do poloviny 19. století nijak organizovány. Existovala pouze centralizující stavební správa, reprezentovaná vídeňskou Hofstelle, a krajská ředitelství, která vydávala určité dekrety a byrokratické předpisy. Za počátek nového vývojového stupně možno považovat položení základního kamene k dostavbě dómu v kolíně nad Rýnem. Tento počin byl dovršením živelného národního hnutí v Německu za dostavbu tohoto gotického chrámu, který již před tím, od roku 1821 do roku 1842 byl obnovován. (Základní kámen položen 4.9.1842 a dostavba pokračovala až do roku 1880 - arch. Ernest Zwinger, Richard Voigtel). Tato stavba se stala zájmem všech památkářů a škola při této huti měla silný vliv na celou RakouskoUherskou říši i ostatní Evropu. (Chrám sv. Štěpána ve Vídni, Sv. Vít v Praze, dóm v Košicích, věže dómu v Míšni a mnoho dalších). Z názoru, že památka, má- li býti stálým dokladem doby jež ji zbudovala, musí celým svým zevnějškem i vnitřkem vyvolávat dojem své původní podstaty, se nakonec v praxi dospělo k takovému způsobu její obnovy, která znamenala pro její původnost zkázu. Nakonec nešlo tak o původnost, ale o dojem. Z této teorie a praxe vzniklo koncem I. poloviny 19. století dogma o tzv. čistém slohu památky, který nazýváme slohovým purismem. Nastává údobí několika desetiletí platnosti tohoto dogmatického názoru, kdy dochází k romantickým restauracím památek, zejména středověkých- románských a gotických. Historický objekt je uváděn "do původní podoby", je oprošťován a očišťován od všech tvůrčích zásahů a vývojových etap pozdějších slohových období a proměňován tak v neživé slohové schéma, kde jsou setřeny i vývojové rozdíly téhož slohu, vzniklé tvůrčí prací jednotlivých umělců a období, zemí a národů. Zajímavý je např. výrok francouzského teoretika a restaurátora Violetta le Duca, představitele vědeckého směru ochrany památek: "při restauraci staré památky je potřebná posvátná úcta, celková negace jakékoliv osobní domněnky... Nejde o uměleckou tvorbu, ale o splynutí s uměním doby, která již neexistuje. Architekt musí znovu vytvořit nejen to, co by se mu zdálo špatné z hlediska stavitelského." (Nutno poznamenat, že tento systém fanatického gotizování gotických památek neovládl Evropu celou. Nejvýrazněji zakořenil v Německu a v Rakousko-Uhersku, ale naprosto nepostihl např. Itálii). Středověké umění se stalo v Evropě ideální uměleckou normou. Veliký vliv pro další vývoj měl pak sjezd německých architektů, konaný v roce 1844 v Praze, kde byly probírány otázky nové tvorby a kdy gotický sloh byl integrován na jedině platný slohový a estetický kánon. Zde, pod vlivem zprávy kanovníka Pešiny o své cestě po německých chrámech vyvstala vise o dostavbě dómu sv. Víta. (Tato byla pak zahájena v roce 1873 pod vedením arch. Mockera, později K. Hilberta). Průběhem II. poloviny 19. století vyvstává vlivem rozvoje umělecko-historické vědy a výtvarného umění reakce proti metodě slohového purismu, i když tento přetrvává až téměř do konce století. Věda objevuje a zhodnocuje i další vývojová období po gotice následující. Těmito novými zájmy a poznáním se mění náhled nanovější slohová období i celé soubory, jejichž části nejsou slohově jednotné. Pohled na památky, jako nositele historického fakt se mění a
kniha I - 15 -
památce se přisuzuje i význam dokladu umělecké tvořivosti a v této funkci i hodnota originálního materiálu pro dějiny umění. Oceňuje se vzhled památky pro její jedinečnost, ne pro všeobecně platnou formu. Odsuzuje se puristická restaurace památek jako idealistické schema a je nahrazována vědeckou restaurací. Pří této metodě se vyžaduje zachování exaktně zjištěného tvaru do nejmenších podrobností a nahrazení chátrajících či poškozených částí přesnou objektivní kopií, v níž je zachycen rukopis řemeslné práce, vývojová tvarová odlišnost a ráz jednotlivých uměleckých oblastí. Tak namísto systému, který živou památku proměňoval v neživé slohové schéma, nastoupila metoda přísně vědecké restaurace, která z původního uměleckého a řemeslného díla vytvořila kamennou napodobeninu, stavící diváka před problém rozeznat, co je původní a co je nové. V obou připadech (purismus i vědecká restaurace) se jedná o ztrátu originality. Tento převod ideového obsahu památku i praktický způsob jejího zachování spadá v Rakousku-Uhersku do roku 1850, kdy byla založena prvá organizace ochrany památek, tzv. ´´CC´´ - Central Comision für Erhaltung und Erforschung der Baudenkmale. Její činnost byla zahájena roku 1854. Od tohoto roku nepracovala CC o nic lépe a o nic méně byrokraticky, nežli bývalá Hofstelle; teprve za působení prof. E. Eitelberga přechází k zájmu o bádání v dějinách v umění. Situace se v podstatě nezměnila ani po rozdělení úřadu na tři sekce - prehistorickou, uměleckou a archivní (1873), který sice vydává různé směrnice a pokyny pro práci, avšak nemůžeme prakticky až do konce století nijak ovlivnit způsob praktického provádění ochrany památek, které jsou v soukromém vlastnictví nebo v rukou církve a buržoasie. Po nastolení dualismu v roce 1867 nastává rozvoj myšlenkového ruchu a v některých zemích monarchie, zvláště v Čechách, kde se mnoho dobrovolných zájemců a zastánců kulturních památek sdružuje v jednotlivých dobrovolných institucích a vědeckých orgánech. Tyto dobrovolné organizace velice iniciativně pracovaly za záchranu památek nejen v Praze, ale i v jiných městech a jejich činnost dokonce podněcovala k vyšší aktivitě i úředníky CC v Praze. Touto činností i dobrými výsledky vzrostlo sebevědomí domácí veřejnosti, zvláště když se podařilo prosadit zřízení ´´Zemské komise památkové´´. V posledních desetiletích 19. století připadl památkové péči v Čechách za úkol boj o plné přiznání hodnoty památek pro národní kulturu. K vyhranění tohoto boje docházelo hlavně na jednotlivých památkách, kde současná restaurační a puristická činnost rozbujela ve zcela mechanickou manýru. V těchto bojích a debatách, vedených na konci 19. století se ostře vyhranily názory na vymícení dosud platných dogmatických názorů a praktických zásad v ochraně památek. K této reakci došlo pod vlivem nových moderních názorů v Německu a v Anglii (John Ruskin), ale hlavně vlastním poznáním a z odporu proti ničení a schematizování vlastních památek. (Roku 1898 prvý sjezd archeologů ; diskuse o Mockerově obnově Karlštejna, diskuse a odpor proti dvojvěžové Mockerově dostavbě svatého Víta a nakonec Manifest proti škůdcům Staré Prahy, podepsaný předními umělci a architekty a Výzva spisovatele Viléma Mrštíka z roku 1897). Všechny tyto diskuse vedly k názoru, že pojem a obsah památky nutno rozšířit na všechny hmotné doklady vývoje, umělé či přírodní - dokonce i na památky, mající vztah k osobám, událostem a místům. Tato všeobecnost by vylučovala všechna omezení stáří památky, kvality a zabraňuje jakékoliv nadřazenosti památky, pokud nevyplívá z jejího obsahu. Další probojovávanou zásadou bylo, aby byla památka chráněna ve stavu, v němž se dochovala do přítomnosti - se všemi změnami a i vadami vzniklými jejím vývojem. Výsledkem těchto všech zápasů o novou metodu ochranářské praxe je konečně nový názor na funkci památky v oblasti kultury a na její ochranu. Tento nový názor
kniha I - 16 -
poprvé formuloval vídeňský profesor Alois Riegel v teoretickém úvodě svého návrhu památkového zákona v roce 1903, pod titulem ´´Moderní kult památek, jeho podstata a vznik´´ (Der moderne Denkmalkultus, sein Wesen und seine Entstellung). Poprvé zdůraznil, že všechna slohová období mají stejnou hodnotu vývojovém proudu umění a že proto ztráta kteréhokoliv prvku a článku v tomto vývojovém řetězu je nenahraditelná. Odpoutal se od pojmu památky jako historického dokladu nebo dokladu hodnoty umělecko-historické a proměnil dosavadní pietní vztah k památce ve složky citové. Celou metodu památkové péče založil Riegel na ceně stáří památky. Tato cena stáří (Alterwelt) památky má podle něho základní důležitost, naboť každá památka nese na svém povrchu stopy přirozeného stárnutí a pozvolného zániku, v druhé řadě má každá památka cenu historického dokladu vývoje lidské společnosti a konečně cenu vzpomínkovou, neboť dokládá přítomnosti i budoucnosti určitou skutečnost. Přitom pojem památky rozšiřujeme na každý doklad minulosti a ve smyslu teze - že památkou je dílo lidských rukou, které bylo vytvořeno v minulosti a dnešku ji připomíná - Riegel zásadně odvrhuje restauraci. Je pro konzervaci, která zpomaluje stárnutí památky a oddaluje její rozpad. ´´Protože památka nese na svém povrchu stopy procesu stárnutí, ruší každý zásah do tohoto procesu a odstraňování jeho důsledků jedinečná a nenahraditelný doklad stáří, a je tedy porušením piety k památce, jež se podle zákonů přírody vyžívá až do svého zániku.´´ Přesto uznává, že je nutné mnohdy obětovat cenu stáří objektu jiným, nadřazeným zájmům. (Dnešní teorie vychází ze zásad Rieglových, ovšem se ve všech jejích bodech. Máme-li hodnotit jeho názory, nutno říci, že to byly teze na tehdejší dobu velice vyspělé a pokrokové. Nedostatkem jeho teorie je to, že každou památku hodnotil cenou stáří. Tím se stala celá jeho teorie hluboce konzervativní a pro lidskou potřebu a potřebu života překážkou a brzdou. Je vyloučen každý zásah do organismu památky a tím vlastně znemožněno nové využití památky, třeba jinou funkční náplní. Jeho teorie je smířením se s procesem stárnutí - s procesem rozpadu a tlení). Tyto nové názory na způsob zachování památky byly nazvány konzervací, a byly vzápětí oficiálně přijaty v celém Rakousku-Uhersku a v celém odborném světě. Riegel, který sám uznává, že není možné vždy striktně postupovat podle zásady nedotknutelnosti památky hledá nové metody, jak zmírnit škody způsobené různými novými ústupky. Památku je nutno starostlivě ošetřovat, aby vydržela ve své podobě alespoň ještě několik generací. Lépe nežli kopie v materiálu památky uchová pro budoucí časy starý stav památky vědecká dokumentace. Památková ochrana se tak rozšiřuje nejen formou památky, jako byla do té doby, ale i na původní materiál a způsob zpracování. Hlavní úlohou památkové péče se tak stává potřeba nalézt prostředky k co nejdelšímu zachování původního stavu památky, zamezit nebo alespoň zpomalit proces stárnutí a rozpadu takovými prostředky, které neporušují originálnost hmoty památky. Technické zabezpečení se musí omezovat jen na retuše a plomby původní hmoty a to ještě jasně viditelné. V praxi památkové péče nastoupil na místo restaurační metody památkový vědecký výzkum. Konzervace památek se tak stává úlohou více vědeckou a teoretickou nežli praktickou. Když v roce 1904 profesor Riegel zemře, stal se pokračovatelem v uvádění nových zásad do praxe jeho žák dr. Max Dvořák - generální konzervátor, který ihned provedl novou reorganizaci vídeňského ´´CC´´. Reorganizace znamenala přeměnu centrální instituce památkové péče, z původního byrokratického úřadu v novou, na vědeckém základě postavenou a školenými historiky a architekty obsazenou správu
kniha I - 17 -
památkové péče. K reorganizaci patřila i další důležitá opatření, jako zřízení ústavu umělecko-historického, který organizoval zpracování soupisů památek. Nicméně ani tato nová instituce nedokázala prosadit vydání památkového zákona, i když k tomu bylo učiněno několik pokusů. Velice rychle byly Rieglovy a Dvořákovy teorie přijaty v Čechách. V roce 1900 byl založen Klub za Starou Prahu, kde se soustředili umělečtí historikové a architekti. posláním Klubu bylo prosazovat nové teorie a jejich aplikování pro Prahu a později i pro venkov. Vlastními silami bojovali členové Klubu proti ničení památek, proti používaným způsobům regulace Starého Města, rušení zahrad uvnitř bloků, zástavby pražských nábřeží a mnoho dalších akcí. Zde se vykrystalizovaly i nové názory např. na Pražskou památkovou rezervaci, na zahrnutí do zájmů památkové péče i mladší slohová období - jako klasicismu, novorenesance, secese i nově vznikající památky konstruktivistické architektury. Tímto bojem a pokrokovými názory se dostaly Čechy do popředí celého památkového proudu v Rakousku-Uhersku. Poslední akcí, kterou prováděla naše země společně s rakouskou monarchií před vznikem samostatného československého státu, byly válečné akce na záchranu památek ve válkou postižených oblastech. Památková péče se v nové republice dostala pod správu ministerstva školství a národní osvěty. Provádění památkové péče pak bylo svěřeno Státním památkovým úřadům v Praze a Brně. Všechny zásady a metody památkové ochrany převzaté od A. Riegla a M. Dvořáka se i v nové republice nadále rozvíjely. Je však nutné se zmíniti o dalších důsledcích praxe památkové péče v průběhu 20. století. Konzervace, založené na striktních Rieglových zásadách se setkávala v praxi s problémy neřešitelnými, neboť chyběla praxe a zkušenosti. Objevilo se mnoho předpisů a receptů pro konzervaci jednotlivých památek a hmot, ale téměř žádné nebyly řádně otevřeny a jejich použití znamenalo mnohdy úplnou zkázu konzervovaného díla. Na druhé straně konzervační postup, který se osvědčil na jedné památce naprosto selhal při použití na jiném objektu. Navíc byla veškerá tato činnost vedena pouze vědeckým zájmem, bez ohledu na estetickou stránku a další výraz díla. Proto začala veřejnost odsuzovat tuto metodu. Kromě toho se začínají používat pro dokumentaci jednotlivých vývojových fází objektů nové výzkumné metody. Každé dílo bylo rozpitváno a z celého původního výrazu, který byl formován dlouhým vývojovým procesem postupujících slohových období, se stal vzorníkem historických prvků. (Staroměstská radnice, Tyršův dům a mnoho jiných). Nalezené fragmenty byly ponechány na svém místě a tak se vedle románského očištěného kvádříkového zdiva objevilo renesanční sgrafito, rozdělené fragmentem gotického portálu a celá tato různice slohových elementů byla vsazena do barokně upravené barokní stěny apod. Interiér ´´konzervovaného´´ objektu se proměnil v muzeum stavebních slohů, řazených bez vyššího výtvarného zájmu a stal se tak zcela nevyužitelným prostorem, jelikož tato různice nesnesla žádných dalších doplňků. Tyto praktické postupy památkové ochrany byly ospravedlňovány tím, že takto provedená konzervace dovoluje prostudování památkového díla v každé době a že všechny poznatky vědy jsou tak přístupné veřejnosti. Nakonec však vlivem nevhodných, ba někdy škodlivých konzervačních prostředků se objevené fragmenty rozpadly a ztrácely svoji čitelnost, a proto se začaly množit hlasy proti těmto způsobům a začaly se hledat nové cesty a nové metody, které by spojily jednotlivé prvky a části uměleckého díla do jediného celku. Na základě těchto hledání se objevuje myšlenka syntézy jednotlivých slohových a výtvarných prvků objektu, která nachází rychlé uplatnění v památkářské praxi. Syntéza, která respektuje výsledky analytického průzkumu - jako prostředku poznání objektu a zajištění určitých vývojových faktů se snaží vnést do každé úpravy
kniha I - 18 -
památkového objektu jednotu a výtvarný systém. Tato metoda, ve své podstatě zcela správná a pokroková, byla nejsilněji, avšak dogmaticky a šablonovitě prosazována zejména za fašistické okupace naší republiky, kdy bylo v rámci syntetické údržby raženo heslo ´´Celek je víc než detail´´, a která se snažila za každou cenu obnovit památku v teoretické líbivé dokonalosti původních části nebo celku, je-li to v zájmu jednotící myšlenky. Po roce 1945 vlna konzervačního purismu pomalu opadávala. Rozbíjela se o ohromné množství úkolů, které bylo nutno ihned řešit a to i na takových památkách, které si podržely svoji funkci a nemohly ji ani na chvíli ztratit. Nezbývalo času na pomalé a mnohdy plané teoretizování a pokusy. Existovaly již zde i nové směry, které byly naznačeny prací architektů Jurkoviče a Janáka, i když jejich metody práce nebyly před druhou světovou válkou v souladu s teorií památkové péče. Zvláště práce arch. Pavla Janáka vnesla nové světlo do teorie a hlavně praxe památkové ochrany. Orgánem státní správy na úseku památkové péče po roce 1945 byl Státní památkový úřad v Praze a v Brně, který podléhal ministerstvu školství a osvěty. Na Slovensku, kde péče o památky byla prakticky v počátcích, podléhala pověřenectvu školství a kultury. V prvém období po ukončení druhé světové války byl dán památkové péči jeden základní úkol - ochrana a zabezpečení narušených nebo ohrožených památek a zajištění památek jako konfiskátů po odsunu Němců. Tento úkol se ukázal nejaktuálnější v pohraničí, kde bylo nutno podchytit nejen jednotlivé památky, ale mnohde celé cenné soubory. Je celkem pochopitelné, že bezprostředně po květnu 1945 se práce rozbíhala velmi pomalu. Některé akutní akce, jako obnova Staroměstské radnice, obnova historických domů na Staroměstském náměstí, byly prováděny a z prostředků poskytnutých v rámci akce zahlazení ničivých následků války. Na druhé straně byly vytvořeny víceméně spolkové organizace, které si braly za úkol organizaci obnovy a odstranění škod na jednotlivých kulturních památkách. Takový postup však nebyl nadále možný, neboť před památkovou péče byl postaven nesmírný soubor památek, které přešly do rukou státu a tyto formy nebyly sto problém zvládnout. Výsledkem nových úvah a odrazem naléhavosti řešení dané situace byla příprava a 16. 5. 1946 vydání zákona č. 137 O národních kulturních komisích pro správu státního kulturního majetku. Tento počin lze nazvat mezníkem v historii naší památkové péče, neboť jím byl vydán vůbec první, i když ne všeobsáhlý památkový zákon, o jehož vydání bylo usilováno více než půl století. Zákon dával pravomoc řídícím orgánům - ministr školství a osvěty v Čechách a v dohodě s pověřencem školství a osvěty na Slovensku - určovat za tzv. státní kulturní majetek nejvýznačnější objekty a památky ze státního majetku, kterým byla věnována prvořadá péče. Tehdy byla poprvé oficiálně řečena zásada o poslání těchto památek sloužit výhradně kulturním a lidovýchovným účelům. Správou tohoto státního kulturního majetku byly pověřeny nově ustanovené orgány při ministerstvu a pověřenectvu školství a osvěty - Národní kulturní komise. Za frázovitou líbivostí základních tezí je už jednoznačně patrný sílící vliv komunistů, pod rouškou státu a památkové péče se konají hluboké zásahy do majetkoprávních vztahů, po roce 1948 ještě zintenzívněné. Stát se holedbá rozsáhlou péčí o kulturní statky, ale neříká, kolik z nich bylo zcizeno nebo z nepochopení likvidováno a že řeší problémy, které by bez krutých zásahů do fungujících majetkových a ekonomických struktur vůbec nevznikly. Nekontrolovatelnému rozchvácení kulturních hodnot dále napomohla decentralizace Státní památkové péče tím způsobem, že Národní kulturní komise byly od ledna 1952
kniha I - 19 -
zrušeny a byly z nich vytvořeny poradní sbory ministerstva (pověřenectva) školství, věd a umění pro správu kulturního majetku - ale bez výkonné pravomoci. Tak veškerá správa v oboru památkové péče byla převedena na krajské národní výbory nebo u památek celostátní povahy na ministerstvo školství, věd a umění. Reorganizace byla zakončena přeměnou Státního památkového úřadu na Státní památkový ústav (Slovenský památkový ústav), který dostal za úkol odbornou pomoc v oboru památkové péče, při záchranných akcích, propagaci, vědeckém hodnocení kulturních památek a rozvoji výzkumu konzervačních metod. Státní památková péče přistoupila k řešení regenerace historických urbanistických celků. Byl vypracován plán prací na základě rozborů a výzkumů a pode stupně naléhavosti, a vyhlášeno bylo 29 měst za městskou památkovou rezervaci. Následně byla zahájena jejich plánovitá asanace a obnova. Pro odborné zpracování dokumentace a projektových prací byl zřízen od 1. 1. 1949 tzv. ´´ R ´´ atelier v pražském Stavoprojektu, a v roce 1954 v rámci reorganizace projektových ústavů vyčleněn specializovaný útvar - Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů - (SÚRPMO). Významným krokem v poválečném vývoje naší památkové péče bylo schválení zákona ´´o kulturních památkách´´ dne 17. dubna 1958. Jeho základní teze stanoví, že péče a udržování památky přísluší majiteli; u národního majetku správci, či uživateli. Tuto tezi pak převzal i zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ústupem z předchozí pozice však je omezení ochrany na věci, zapsané v Ústředním seznamu kulturních památek. ----Památky jsou důležitou konstantou měnícího se životního prostředí, zdrojem poučení a estetických prožitků. Naštěstí ani komunistický režim, deklarující tzv. lidovou demokracii, si v kulturním prostředí střední Evropy nedovolil otevřeně deklarovat snahu o likvidaci památek feudalismu (hradů, zámků a tvrzí) a staleté křesťanské tradice (kostely, kaple, kláštery). V 50. letech již cítil svoji moc jako upevněnou a po rozvrácení historických majetkových vztahů některé objekty exploatoval a pak vyčkával jejich zániku, jiné se pokoušel naplnit expozicemi o feudálním útisku českého lidu a podobných tématech, jež měly uvést do lepšího světla jeho pokřivenou ideologii. Jako rádoby kulturní stát tedy vybudoval i odborný a administrativní aparát k péči o památky, který navzdory ideologické preferenci památek dělnického hnutí a revolučních tradic dokázal prosadit i péči o ony památky ideologicky závadné. Díky tomu i přes snahy o pokud možno rozsáhlé demolice v historických jádrech měst a jejich převrstvení betonovými králíkárnami zůstala města Pardubického kraje až na části některých předměstí větších zásahů ušetřena a zůstala tak jedním z dokladů vysoké kulturní a estetické úrovně obyvatelstva českých zemí. Bylo smutné, že po roce 1989 veřejnost neocenila tyto zásluhy pracovníků památkové péče a pod dojmem zákonné konstrukce, podle níž vlastník je povinen pečovat svým nákladem o kulturní památku, je vinila z přisluhovačství mocenskému aparátu. Podstatné nicméně je, že přese ztráty se umělecko historický a architektonicky cenný stavební fond na našem území zachoval, je možné jej postupně rehabilitovat a nabídnout jako zdroj poučení a estetických prožitků nejen místním občanům, ale díky sílícímu cestovnímu ruchu i návštěvníkům z větší dálky, v rámci Evropské unie dnes vlastně spoluobčanům ze všech sousedních zemí a nejlépe i z ještě větší dálky, ze zámoří. Mnohé památky jsou i místně příznačné a nesou osobitou pečeť regionálního přetvoření odjinud přinesených slohových proudů, proto snad právem mluvíme o české gotice, české renesanci nebo českém radikálním baroku. Péče o tyto památky a uvědomění si jejich hodnot může být i jednou z forem obrany proti tzv. globalizaci, jak je některými skupinami obyvatelstva v záporném smyslu
kniha I - 20 -
cítěna a některými politiky je tento pocit přiživován. Nejen tedy jazyk, slovesnost, dějiny, ale i stavební a sochařské památky jsou důležitým znakem národní identity. Po roce 1989 halasné deklarace o zářném příkladu Sovětského svazu mizí i v památkové péči a opět se navazuje na středoevropské tradice. Stále významnější úlohu má dnes širší mezinárodní spolupráce. Česká republika přistoupila v roce 1991 k Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního bohatství. Od roku 2000 je pro nás závazná Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy a rovněž Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy. P Ř Í L O H Y (na CD-rom) Mezinárodní dokumenty k ochraně památek Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (New York, 1952), Mezinárodní charta o konzervaci a restaurování památek a sídel (Benátky, 1964), Mezinárodní charta o historických zahradách (Florencie, 1982), Mezinárodní charta pro záchranu historických měst (Washington, 1987), Mezinárodní charta o řízení archeologického dědictví (Lausanne, 1990), Mezinárodní charta o lidovém stavebním dědictví (Mexiko, 1999).
Právní předpisy k ochraně památek Zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči ve znění pozdějších změn, obsažených v zákonech č. 242/1992 Sb., č. 361/1999 Sb. a č. 61/2001 Sb., č. 122/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 146/2001 Sb. a č. 320/2002 Sb. Zákon č. 50/1976 o územním plánování a stavebním řádu opět ve znění pozdějších předpisů.
Ekonomické souvislosti ochrany památek Všeobecným názorem, přežívajícím z období socialismu, je, že stát by měl nést hlavní finanční tíhu obnovy památek. Tento názor je však velice pohodlný a do značné míry zavádějící. V oblasti sociální politiky je dobře patrno, že jakékoli finanční příspěvky, rozdávané státem, jsou velmi snadno zneužitelné a často přinášejí finanční prospěch někomu jinému než příjemcům. Ekonomičtí experti očekávají, že aktuálně znovu připravované zavedení novomanželských půjček povede ke zvýšení cen stavebních prací, a pokřivené efekty regulovaného nájemného, spočívající v pronajímání bytů načerno apod., jsou všeobecně známé. (Obáváme se, že k podobnému jevu dochází i u restaurátorských prací, financovaných převážně státem. Vybírání nákladově přiměřené nabídky obálkovou metodou a další metody jsou tu plně na místě, na druhé straně je ovšem podstatná i kvalitativní úroveň zásahu a jeho trvanlivost. Direktivně metodické řešení tu není možné, mohlo by být označeno jako omezování volné soutěže, zbývá tedy jen ústní výměna zkušeností.) Na jiném místě elaborátu rozebíráme zásadní prospěšnost drobných častých oprav oproti razantním rekonstrukcím, probíhajícím v delších časových intervalech. Tomu by měl být přizpůsoben i mechanismus žádání a schvalování takových podpor, který by měl být radikálně zjednodušen. Máme na mysli až tak radikální změnu přístupu, podle níž by vlastník obdržel finanční částku na základě provedení práce a odhadu její peněžní hodnoty příslušným referentem, který provede fotodokumentaci před a po provedení práce, bez složitého dokladování projekty, rozpočty a následně fakturami. Tento postup v sobě samozřejmě skrývá nebezpečí korupce, jehož eliminaci je třeba přenést do systému několikanásobné kontroly uvnitř aparátu, nikoli jej ponechávat na bedrech vlastníka. Jiným aspektem je, že vlastník památky může využívat kvalitativně jiného prostředí než majitel tuctové novostavby, esteticky kvalitnějšího, po hygienické stránce, někdy možná i provozně problematičtějšího. Domníváme se, že i údržbě památek by
kniha I - 21 -
prospělo uvolnění regulovaného nájemného a rozhýbání trhu s byty. Nájemce by se pak podle svého gusta mohl rozhodnout, zda chce za větší peníz (vyplývající i z finančně náročnější údržby) užívat méně pohodlnější bydlení. Vysoký zájem o bydlení v centru Prahy navzdory vyšroubovaným cenám ukazuje, že mnohé finanční problémy v památkové péči přetrvávají z dob socialismu i ve zdánlivě odtažitých oblastech. Po narovnání pokřivených vztahů problémy jistě nezmizí, budou se však koncentrovat jinam - doufejme, že sociální ghetta se budou profilovat mimo památkově hodnotná území v kraji. Velký význam má vhodná revitalizace památek a jejich propagace pro ekonomické pozvednutí regionů prostřednictvím cestovního ruchu. Trochu předběhneme, když uvedeme, že z více než 3 200 památek a pamětihodností, zpracovaných v heslářích tohoto elaborátu, bylo jen 41 objektů vyhodnoceno jako zcela nepřístupných v uzavřených areálech, takže veřejnost nemůže vnímat ani estetické kvality jejich zevnějšku. Dalších 435 objektů leží mimo významnější trasy pohybu lidí a návštěvníků, takže je vyhledá spíše jen opravdový zájemce nebo odborník. Více než 80% památek a pamětihodností je tedy ve velké míře konzumováno v rámci turistického ruchu a podstatná část z nich se podílí na skladbě historických urbanistických celků, kde jsou vnímány i při návštěvách center měst za jiným účelem. Jsou tedy připravené na to, aby při vhodné propagaci a zajištění dalších doprovodných služeb, které z jejich existence zpětně profitují, turistický ruch kolem nich dále narostl. Zavádějící by však mohla být preference památek v oblastech s nenarušeným životním prostředím. I památky a zvláště jejich výraznější soubory mají velkou šanci stát se magnety mototuristiky. Komerční faktor může být jednou z pohnutek pro obnovu památek i ve zdánlivě odtažitých sortimentech prodeje zboží nebo poskytování služeb. Umístění obchodu nebo provozovny v pěkném historickém objektu může být výhodou oproti konkurenčnímu podniku, umístěnému v objektu výrazově bezduchém. Zvláště významné je to u podniků, které mají svádět k delšímu příjemnému posezení a zakládají si na vlastní osobité atmosféře. Bohužel, někdy v těchto souvislostech není estetická kvalita památky a jejích prostorů vůbec brána v potaz a objekt je vnímán jako náhodný obal využitelného prostoru v blízkosti zvýšeného pohybu lidí. Památka může být i prvkem, spoluvytvářejícím image solidní firmy s dlouhou tradicí - jako taková může být graficky ztvárněna i v jejím logu. Specifikace společenských, ekonomických a přírodních faktorů, ohrožujících památkově chráněné nemovitosti Pro péči o památky má velký, možno říci zásadní význam všeobecné kulturní povědomí, kladný vztah ke svému prostředí, k domovu, a to v první řadě u obyvatel, bydlících v nich a kolem nich. V tomto aspektu mají země, jež prošly desetiletími komunistické nadvlády, stále přetrvávající silný handicap. Režim a ještě předtím odsun německého obyvatelstva rozvrátil majetkové vztahy, které byly jedním ze základních prvků stability zachování památek, rozsáhlé oblasti byly obtížně dosídlovány, takže nové obyvatelstvo nemělo k novému prostředí žádné citové vazby a při přetrvávajícím státním dirigismu ani jistotu, že je může vytvořit. Bude třeba se ještě léta se škodlivostí tohoto dlouhodobého zásahu vyrovnávat, aniž přitom budeme ušetřeni novým a bezpochyby ještě sílícím tlakům proti pohodlné ukotvenosti, migraci vnitřní i přistěhovalectví ze zcela odlišných kulturních prostředí. (S tímto naším bolestínstvím je v překvapivém rozporu vztah Američanů, přesněji obyvatel USA, k jejich zemi. Přestože jde o přistěhovalce, často kniha I - 22 -
z ekonomické nutnosti, ještě stále zvyklé i několikrát za život změnit zaměstnání a s ním i bydliště, dokázali vytvořit nesmírně dynamickou společnost s potřebnou dávkou národního patriotismu.) Velkým společensko ekonomickým problémem v ochraně nemovitých památek je stále pokračující výrobně technický pokrok v zemědělství, spojený s jeho stále se snižující potřebou pracovních sil, a naopak rostoucí zaměstnanost v sektorech obchodu a služeb, soustřeďující se do městských celků. Za socialismu byl problém vysídlování vesnických oblastí do jisté míry změkčen chalupářstvím, v němž Češi z nedostatku prostoru pro jiné podnikání vybíjeli svoji činorodost a řešili i nízkou kulturu bydlení v panelových sídlištích. Změna společenských poměrů možnost seberealizace podnikáním za účelem zisku opět otevřela a kultura bydlení ve městech opět roste, zdá se však, že opouštění vesnických stavení již nebude mít zásadně dramatický průběh. Chalupaření přetrvává, rostoucí ekonomický potenciál soukromých vlastníků jim dovoluje v případě nedostatku času zadat údržbové práce dodavatelům. Zvyšující se stupeň motorizace pak dává šanci využívat venkovská obydlí k trvalému bydlení v poměrně širokém okolí měst, do nichž se za prací dojíždí, a pokud se udrží i početný sektor drobných podnikatelů a živnostníků, skýtají drobné dílny a provozovny šanci na využití hospodářských částí zemědělských usedlostí, panských dvorů nebo továrniček. Jinak jsou tyto hospodářské objekty zřejmě nejohroženějším typem památek. Část jich po roce 1989 zažila renesanci zemědělského provozu, ovšem s letošním vstupem do Unie s její dotační zemědělskou politikou lze očekávat opětné opouštění provozně přežitých objektů a výstavbu nových areálů podle současných potřeb. Ve městech naopak čelíme tlaku na zvyšování užitné výměra staveb, a tedy zahušťování zástavby, přestože celkový počet obyvatelstva stagnuje. Vůbec nejatraktivnější jsou zpravidla centra měst, kde se projevuje snaha o zástavbu na případných volných plochách, o střešní vestavby nebo zvyšování podlažnosti – jak rozebíráme jinde, jde o tendence pro památkově chráněná centra veskrze škodlivé. Změna společenského režimu přinesla i obnovu sítě bankovních poboček, finančních úřadů, úřadů práce a s odstupem překvapivě i dalších státních úřadů. Jejich umísťování do historických center způsobuje památkovému vzhledu těchto území těžké rány. (Je potěšující, že např. v Chrudimi je nyní cítěna nevhodnost staveb Státního archivu a domu s pečovatelskou službou v památkové zóně, věřme, že se to stane poučením pro další dostatečně neuvážené zásahy.) --Jiným okruhem problémů jsou přírodní faktory. Podrobněji ochranu proti nim rozebíráme v následující kapitole, na tomto místě upozorněme, že nejzávažnějším z těchto faktorů je v naší zeměpisné šířce kombinace vlhkosti a střídání teplot nad a pod bodem mrazu. Opakované zmrznutí byť i mikroskopických množství vody a její opětné rozmrzání vede spolehlivě k postupnému rozevírání trhlin, odlučování od podkladu, postupné ztrátě estetické a funkční životnosti a následnému rozpadu téměř všech stavebních materiálů (snad vyjma skla a glazované keramiky). Tento proces ještě podporuje sluneční svit (mrazové cykly se na osluněné straně objektu opakují zpravidla častěji než na neosluněné) a může jej podporovat i vítr (podporuje lokální změny teplot a zanáší vlkost na neočekávaná místa), prudké změny ve vytápění objektu a (zejm. u organických materiálů) také pestrá flóra, počínaje mikroskopickými organismy a náletovou vegetací konče. Hlavně sluneční svit způsobuje degradaci barevných pigmentů. Jedním z hlavních úkolů údržby a konzervačních zásahů je tedy stálé zamezování vnikání vody a vlhkosti do objektu (krytinou, nátěry atd.) a pokud vnikání nemůžeme zcela zamezit (nelze provést spodní izolaci; některé materiály také mají svoji přirozenou vlhkost a konstantně ji vyžadují), musíme pamatovat na její odpařování.
kniha I - 23 -
Jiným rozměrem větru a vlhkosti jsou vichřice a povodně, někdy až takového rázu, rozsahu a intenzity, že nelze se na ně dostatečně připravit a neubráníme se částečné devastaci. Pak musí být památková péče vyzbrojena dostatečnou dokumentací, aby dokázala dát záchranným pracím potřebnou formu.
Stručná metodika péče o památkové konstrukce Všeobecně lze dnes říci, že téměř veškeré konstrukce památkového objektu vyžadují maximálně citlivý přístup a úctu. Vůdčím pocitem při zacházení s památkou by měla být pokora. Velmi nešťastnou snahou při jakékoli snaze o záchranu památky je navození takového stavu, aby tzv. od nějaké péče byl alespoň na pár let pokoj. To vede k nadměrné výměně omítek a dalších povrchových úprav i otvorových prvků, přestože se nakonec často ukáže, že životnost nových nevyzrálých materiálů je kratší než oněch starých. Nikdo si místo popraskaného a zašedlého obrazu nepořídí jeho novotou zářící kopii, ale u stavebních památek je takovýto přístup bohužel velmi častý. Metoda těžkého statického zajištění betonovou injektáží a torkretáží, prosazovaná jednostranně zaměřenými dodavateli v 60.-80. letech 20. století přinášela právě jen zachování zmrtvělého zdiva při zániku prakticky všech povrchů a výplňových prvků. Prioritou a krédem kvalitně prováděné památkové péče by měl být zcela opačný obraz: žádné velké rekonstrukce, které musejí následovat při dlouhodobě neprováděné údržbě, ale naopak častá, třeba i v malých úsecích prováděná údržba, spočívající v doplňování i jen drobnějších narušení, nejrůznější nátěry, u nichž je zpravidla požadavkem prodyšnost a případná odnímatelnost bez toho, aby zároveň odešla i historicky cenná vrstva. Je to přece právě povrch, který na každém a tedy i historickém objektu především vnímáme a ztráta tohoto mnohdy i umělecky nebo uměleckořemeslně zpracovaného povrchu, tvořícího třeba i jen zlomek hmotnostního procenta váhy památky, znamená zásadní ztrátu na hodnotě celkové. Jen vysoce poučený odborník, často ještě ve spolupráci se specialisty, může určit, které konstrukce v historicky rostlém organismu mohou být odstraněny. Dnes jsou takovými konstrukcemi nejčastěji utilitární doplňky ze 2. poloviny 20. století, každá generalizace v tomto směru je však velice ošidná a mohla by vést ke škodám. Jiným důvodem k větším rekonstrukcím je změna účelu stavby. Je zpravidla spojena s výměnou inženýrských sítí, což při současném stylu stavební výroby vede mj. k těžkému poškození oněch ceněných povrchů a devastaci otvorových prvků. Rekonstrukce se tak podobá radikálně zkrácenému cyklu chátrání s jediným rozdílem, že je vyřešen budoucí účel a jeho vložení do objektu a její součástí je (alespoň ve většině případů) uvedení do potřebného stavebně technického stavu. Je obtížným, avšak nanejvýše nutným úkolem památkového dozoru minimalizovat tuto degradaci již ve fázi přípravy a zpracování projektu (minimalizací dispozičních zásahů, vedením sítí méně hodnotnými, zaniklými nebo již vyměňovanými částmi povrchů tak, aby jiné ucelené části zůstaly zachovány, inventarizace otvorových, příp. jiných hodnotných prvků a jejich ohleduplná demontáž nebo zakrytí) a následně na ni dbát i dohledem během stavby. Zdivo je základním článkem téměř každého stavebního objektu. Důležitá je jeho skladba, způsob opracování zdicích prvků i typ pojiva, u neomítaného zdiva dokonce i úprava spar. Změny v kvalitách zdicího materiálu i pojiva a průběh nejrůznějších spar je spolu s tloušťkou zdiva a jeho prostorovým uspořádáním důležitou informační kniha I - 24 -
základnou pro určení vzniku a případného dalšího stavebního vývoje objektu. Svislé zdivo je pak podpůrným prvkem pro klenby nebo stropy a zastřešení, důležité je tedy zajištění jeho únosnosti vůči stálému zatížení těmito konstrukcemi i zatížení nahodilému (pohyb osob, nábytek a skladovaný materiál, sníh i nepříjemné boční zatížení větrem apod.). Metoda prezentace stavebně historického průzkumu, spočívající v barevném vyhodnocování zdí, snad někdy vede k mylnému pocitu, že právě zdivo je onou zásadní památkovou hodnotou. Rozhodně není na škodu znovu zopakovat, že zdivo je v mnoha případech jen nositelem ještě cennějších úprav svého povrchu, kleneb atd. Pietnější přístup právě k těmto konstrukcím umožňují spíše "klasické" způsoby statického zajištění pomocí táhel než užití betonu. Omítky V souladu s úvodním odstavcem doporučujeme maximální omezení velkoplošné náhrady historických omítek omítkami novými. Už i proto, že si nemůžeme být jisti, že námi dosažená úroveň jejich poznání je dostatečná a že budoucí generace neocení např. výmalbu byť jen z 1. poloviny 20. století, která se nám dnes jeví jako bezcenná. Na vnějších stěnách omítka mnohdy nese důležité informace o jednom nebo někdy i více barevných řešeních povrchu, v tloušťce jsou někdy dokonce dochovány zbytky starší plastické nebo ryté úpravy. I zde včasná oprava menších poškození může předejít odtržení větších omítkových ploch od podkladu a jejich následnému zániku. Historické stavby většinou postrádají kvalitnější izolaci proti vlhkosti, proto samozřejmou vlastností omítek přinejmenším ve spodních partiích stavby musí být jejich prodyšnost. Místo klasických omítek z dobře proleželého vápna jsou dnes k tomuto účelu používány tzv. sanační omítky s mnohdy složitými recepturami. Jako kvalitu dnes již bez pochyb vnímáme úpravu omítkových hran na klenbách, úpravu patek, úpravu styku stěn a stropů, speciální sádrové nebo strukturované povrchy atd. Snad již bez diskuse je cítěna hodnota plastických štukových detailů, ryté a sgrafitové výzdoby nebo maleb. U štukových detailů je třeba zdůraznit, že jejich plastické vyvinutí není zpravidla vytvářeno jen pravoúhlými ústupky, ale hrany mají nejrůznějším způsobem zaoblené rohy nebo naopak kouty jsou čtvrtkruhově, čtvrtoválně nebo i jiným, složitějším způsobem tvarované. Vůbec nejvýrazněji se to projevuje u hlavní, tedy podstřešní římsy, kde soubor ústupků a konvexkonkávních zaoblení vytváří profilaci, velmi často odvíjenou od kánonu, avšak na každé stavbě v individuálních proporcích. Je tedy nutno v případě větších plošných náhrad omítek všechny štukové prvky na stavbě velmi pečlivě proměřit a veškeré prostorové proporce zachovat. U fasád z období kolem roku 1900 bývají nejnáročnější detaily předpřipraveny ze štukosádrové hmoty a na průčelí připevněny. Vykazují zpravidla větší životnost než okolní omítky, je proto nutno je při obnově rozpoznat, zachovat, případně obnovit jejich připevnění. Výplně otvorů Ve smyslu všeobecných zásad je opět optimálním přístupem ke dveřním a okenním konstrukcím včetně jejich rámů a zárubní záchrana s lokálním doplněním dožitých prvků. Zvláště úporná by měla být snaha o zachování původních domovních dveří, namnoze náročně uměleckořemeslně zpracovaných, přirozeně včetně soudobého kování, klik atd. Narušení dobových dveří v interiérech bývá menší a jejich zachování by tedy nemělo být tak problematické. Pokud jejich rozmístění netvoří promyšlenou kompozici, lze někdy přistoupit k posunu v umístění dveří tak, aby odpovídalo současným dispozičním potřebám. Pokud je okenní kostrukce nutno nahradit v novém materiálu, prioritou by mělo
kniha I - 25 -
být stoprocentní zopakování dobového řešení včetně rozměrů dřevěných profilů, jejich uměleckořemeslného zpracování, způsobu osazení do špalet atd. Každý ústup od tohoto řešení musí být velmi pečlivě vážen, neboť změny se zpravidla výrazně projevují na celkovém vzhledu stavby. Naprosto nevhodný je pak ústup i od původního materiálového provedení otvorových prvků a náhrada dřeva např. plastem. Podlahy Nejrůznější parketové skládané podlahy, z fošen a kamenných desek, u novějších staveb i podlahy ze skládaných dlaždic nebo teraca je třeba považovat za důležitou součást památkové hodnoty stavby a jako takové je zachovávat. Opět je třeba upřednostňovat lokální výměny a doplnění, v případě nutnosti i lehce barevně nebo strukturou odlišné, od úvodního materiálu před totání výměnou. Střechy Teprve v poslední době jsou doceňovány konstrukce krovů jako svébytných technických děl, v jejichž promyšlené skladbě a empiricky určených profilech je skryto mnoho z dovednosti dávných tesařů. Trámy byly většínou až do 19. století rukodělně opracovávány, někdy bývají některé prvky i ozdobně tvarovány a jejich estetický dojem je tak ještě znásoben. Rozhodně tedy již nechápeme historické krovy jen jako nositele potřebného tvaru střechy, ale jako neoddělitelnou, pro svoji dobu příznačnou součást hodnoty památky. Jejich úplná náhrada je tedy, nakonec ve smyslu úvodních zásad, nevhodná a v případě narušení je třeba usilovat o lokální výměnu prvků a nepřistupovat k totální výměně kostrukce. Pokud k nim v krajním případě dojde, optimálním řešením je reminiscence předchozího stavu, dodržení vnějšího vzhledu, tj. sklonu, námětků, profilace případné římsy mezi sklony mansardové střechy atd., by mělo být samozřejmostí. Zachování střešní krytiny v původním materiálu je už bohužel méně reálné a tedy méně časté (snad nejcitlivější je to u střech skládaných z barevných břidlic nebo barevně glazovaných), za optimální se tedy považuje dodržení materiálu a vzhledu. Je třeba poznamenat, že starší krytina - a platí to zejména u šindele - bývá často zachována jako bednění pod krytinou novější, nejčastěji eternitem. Nadměrné využívání krytin plechových nebo z tzv. bonského šindele a podobné nejnovější trendy jsou pro historické objekty zcela nevhodné. Kamenné konstrukce Kámen jako vysoce trvanlivý materiál byl zejména v gotice a renesanci nositelem architektonického výrazu stavby - byly z něj tesány profilované články, v baroku a později se tato jeho funkce postupně omezuje na sochařské doplňky a tektonicky namáhané články, které však již většinou nejsou materiálově přiznávány. Jedním z velkých nešvarů je odhalování kamenného povrchu i v těchto případech. I odborník by tedy měl pečlivě vážit použití lazurního nebo sytého nátěru kamene, zajišťujícího plné zapojení do kompozice architektury. V obou případech musí jít o nátěry prodyšné a se schopností přirozeného smytí v průběhu času. Nátěry i veškeré dotmelování povrchu kamene má mít obecně menší trvanlivost než kámen sám. Již v úvodu jsme zdůraznili význam povrchu historického prvku, na němž u kamene mohou být v optimálním případě i zbytky vrypů umělcova dláta nebo zbytky původní polychromie. Je proto zásadně škodlivé jakékoli razantní čištění povrchu kamene
kniha I - 26 -
tlakovým otryskáváním, pemrlováním, otesáváním nebo jakýmkoli jiným způsobem. Naopak přichycení a konsolidace původního povrchu je jedním z nejdůležitějších úkolů restaurátorských zásahů. Ke kamenickým článkům je možno ještě poznamenat, že drobná poškození mohou být ponechána, naprosto není žádoucí kvůli nim prvek vyměňovat za bezduchou kopii. Nevhodnými, neestetickým doplňky jsou mnohde kovové konzoly na čele podstavců světců, jejich sousoší a Ukřižování. Jejich odstranění je žádoucí i z toho důvodu, že kov má větší tepelnou roztažnost než kámen a může v něm způsobovat trhliny. Velmi důležitou součástí péče o plastiky je pravidelná redukce blízké zeleně, která často poškozuje sochy nebo pomníky nejen mechanicky, ale zvýšeným stínem a vlhkostí podporuje růst sinic, mechů i lišejníků. Dřevěné konstrukce Platí tu opět obecné zásady, rozvedené pro konstrukce krovů v oddíle o střechách, další byly zmíněny mezi otvorovými prvky a v podlahách. Tyto zásady je možno vztáhnout i na roubené stěny a bedněné lomenice v lidové architektuře a jiné užití dřeva. Dřevo jako organický materiál má svoji specifickou problematiku, může být napadeno nejrůznějšími škůdci a bohužel podléhá také hoření. Co se týče rostlinných a živočišných škůdců, je třeba vždy odborně rozeznat původce napadení a podle něj dále postupovat aktuálními sanačními prostředky. K otázce prezentace dřevěného povrchu platí do značné míry totéž, co bylo řečeno u kamenných konstrukcí. Ne vždy se dřevěný povrch vizuálně uplatňoval, roubení bývalo opatřováno bílením a někdy i omítkou (např. i kostel ve Velinách u Holic, jehož roubená podoba na nás vysoce esteticky působí, býval zřejmě v úplnosti omítnutý, roubené stěny byly levnější než zdivo a byly proto pečlivě maskovány). Specifika péče o lidovou architekturu Pro lidovou architekturu a její jednotlivé skladebné prvky platí v podstatě vše, co bylo uvedeno výše, a nikoli ve ztenčené míře. Velkým úskalím je tu větší míra užití méně trvanlivých mateiálů (vedle dřeva dokonce i slaměných došků nebo nepálených cihel apod.), což při opravách vede k většímu procentu vyměňovaných konstrukcí. Jejich moderní strojní zpracování je však namnoze v příkrém rozporu s určitou neumělostí, nedůslednou pravoúhlostí a dalšími nedůslednostmi třeba i ve zdánlivě souměrně řešeném průčelí, které právě vtiskují lidové architektuře její neopakovatelný půvab. Je tedy třeba při výměnách buď použít staršího vhodného mateirálu odjinud nebo nové prvky (myšleno především řezivo), přizpůsobit přiměřenou rukodělnou úpravou ostatním povrchům. Nebudou asi udržitelné např. hliněné podlahy ve světnicích, každé jiné a zvláště pak dispoziční úpravy staveb vzhledem k jejich zpravidla jednoduchému a přehlednému dobovému řešení je třeba pečlivě vážit a zajistit jejich vratnost. U lidové architektury snad ještě více než u jiných typů památek je třeba dbát na zachování příznivého symbiotického vztahu s přírodním prostředím, což představuje neprovádění výraznějších terénních úprav v blízkosti staveb, udržování přiměřeně vzrostlé zeleně i nezmenšování k objektu příslušných zahrad, vymezených přiměřeným oplocením. Specifika péče o zříceniny Zříceniny, zpravidla s neúplně dochovanými svislými konstrukcemi a přirozeně
kniha I - 27 -
narušenými povrchy, jsou ještě více než jiné druhy památek vysoce citlivé na každý nově vnesený prvek nebo radikálně obnovený povrch. Optimálním způsobem péče je tedy opět stálá drobná údržba, v první řadě pěstění zeleně, která v opačném případě působí jako jeden z významných destrukčních činitelů, dále zamezení rozebírání zřícenin na stavební materiál, zamezení neodborných výkopů a nekontrolovaného lezení. Nejcitlivějšími částmi zdiva jsou jeho nelícované povrchy, tedy koruny a případně nejrůznější šikmá až svislá nerovná zakončení, vzniklá částečnou destrukcí. Jim je třeba velice citlivě a nevtíravě doplňovat pojivo a v omezeném množství i zdicí mateirál tak, aby nevznikaly prohlubně a kaverny, jimiž vlhkost proniká do hlouby zdiva a způsobuje mrazové zvětrávání. V poslední době se osvědčuje zakončení zdiva drnovou korunou a podobně i ponechání původního zásypu včetně travnatého povrchu na případně dochovaných klenbách se ukazuje lepším řešením než jakékoli nahrazování zásypů (obsahují i důležité informace archeologické povahy!) novodobými lehčenými hmotami a betonovými deskami. Tyto travní povrchy je však třeba ještě pečlivěji udržovat bez náletů dřevin než na jiných místech. V této souvislosti je třeba varovat před smýcením stabilizovaného vysokého až lesního porostu (kromě kmenů v bezprostřední blízkosti zdiva), pokud nebude trvale zajištěna údržba vzniklé louky nebo mýtiny bez zmiňovaných náletových dřevin. V opačném případě většinou vznikne naprosto neprostupné houští (i na zásypech archeologických výzkumů), které způsobuje větší škody než předchozí stromoví. Zásadní součástí zejména hradních zřícenin je veškeré utváření okolního terénu, které bývalo i součástí středověkých opevňovacích prací. Výklizy destruovaného zdiva musejí být vždy odborně posuzovány statikem i archeologem, aby nedošlo ke škodám. Specifika péče o parky, zeleň na veřejných prostranstvích a vegetaci na památkách Zeleň zvláště v městském prostředí má velký význam pro tepelný i světelný režim okolí, příznivý vliv na chemické složení vzduchu, snižování prašnosti i hlučnosti, příznivě působí na lidskou psychiku a nezanedbatelné jsou i její funkce estetické a prostorotvorné. Snad hlavním úskalím jejího použití v rozměrově konstantním architektonickém prostředí je skutečnost, že původně malé vysázené stromečky a keříky rostou, rostou a rostou a dříve nebo později se svým měřítkem dostávají do rozporu s prostředím, které měly úměrně doplňovat nebo spoluvytvářet. Jak údajně říkal zakladatel průhonického parku hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca, nejdůležitějším nástrojem zahradníka je pila. Chceme tím říci, že neustálé probírání a redukce pěstěných porostů jsou zásadní nutností, s níž se však veřejnost mnohdy těžce vyrovnává. Je tedy třeba pečlivě vážit, v jaké vzdálenosti a jakého druhu může být dřevina, vysazovaná v blízkosti sochy, sousoší a jakékoli památky vůbec. Podobně však i ve větších komponovaných celcích parků je nezbytná stálá péče spojená s redukcí jedině tak lze zachovat uvažované průhledy a kompoziční vztahy vůbec. Nešvarem v péči o parky je často nesekání travního porostu i pod vzrostlými stromy, což mívá za následek vznik křovinného podrostu, který také zabraňuje delším průhledům. Nedílnou součástí péče o parky je i údržba sítě cest a cestiček a drobných doplňků, především tedy laviček. Přes mírné statické přetížení kontaktních ploch není třeba se bát, že popínavá zeleň objekt zničí. Z čistě technického hlediska překrývající se listy tvoří prodyšný kryt proti agresivní srážkové vodě a brání i prudkému vypalování povrchu památky světelnými paprsky (snižují teplotu povrchu cca o 10°). Popínavá zeleň se příliš nehodí na členité štukové fasády, kde tuto výzdobu více méně zakrývá, příznivě působí v
kniha I - 28 -
kombinaci s povrchy z režných cihel, kamennými obklady a nakonec i hladkými povrchy např. na funkcionalistických stavbách. Specifika péče o kašny a fontány Voda je sice krásným oživujícím prvkem, v péči zejm. o kamenné kašny však představuje velké úskalí, spočívající v nutném zajištění nepropustnosti pro vodu (v ostatní problematice odkazujeme na stať o kamenných konstrukcích). Naši předci si toho byli většinou vědomi, proto používali málo propustné horniny (slivenecký vápenec, žula apod.), na našem území bohatém na pískovce se však hojně používal i tento materiál. Voda vyvolává poměrně velký hydrostatický tlak, proto nádrže z více kusů musí být velmi pevně spojeny (nejčastěji kovovými kramlemi či sponami, jež však i přes zalévání do olova korodují, přičemž nabývají na objemu a kámen trhají). Dlouhodobá přítomnost vody v kamenné nádrži vede k vylučování solí na jejím povrchu, korozní působení vody mohou dokonce zvyšovat i plyny ze vzduchu, které voda, padající v drobných kapičkách, absorbuje ve zvýšeném množství. Velmi důležité pro řešení nebo spíše předcházení většině problémů je sezónní provoz kašen, tedy jejich včasné vypuštění a zazimování (objevily se dokonce náměty na zakrývání kašen včetně figur pevnými konstrukcemi s neprůhledným nebo i průhledným krytem, které však nepovažujeme za příliš reálné a esteticky přijatelné, zakrytí nádrže považujeme za možné). Problematický styk kamene a vody je nevhodně řešen nepropustnými nátěry, které působí rušivě i svojí modrou nebo modrozelenou barvou (vhodnější jsou silikonové hydrofobizační prostředky), jindy je řešení hledáno ve vložení olověné vany, což také považujeme za řešení spíše extrémní. Pojetí stálé a průběžné péče odpovídá údržba těsnění v místě styků desek, k němuž byl v minulosti používán téměř výhradně jíl, dnes se používají zpravidla silikonové kaučuky, zcela se neosvědčil asfalt.
Stručná charakteristika ochrany v některých zemích Evropské unie
kulturních
památek
Velká Británie Velká Británie se skládá ze čtyř historických zemí - Anglie, Walesu, Skotska a Severní Irska. Základní legislativní normou, ze které vycházela památková péče ve Velké Británii,byl zákon o starobylých památkách z roku 1882, který byl novelizován v letech 1913 a 1931 a po přepracování znovu vydán r. 1953 jako " Historic Building and Ancient Monuments Act." Zákon se ale nevztahuje na stavby dosud sloužící náboženskému kultu. Ustanovení tohoto zákona vhodně doplňují ještě další zákony - stavební zákon z r. 1962, zákon o bydlení z r. 1923 a zákon o územním plánování z r. 1968. Podle tohoto zákona mohou být území s vyjímečnou hodnotou historickou, nebo architektonickou, prohlášena za chráněnou zónu. Významné bylo i ustanovení tohoto zákona, které umožnilo vyvlastnění nemovitostí v zájmu potřebných urbanistických opatření. Nemovité kulturní památky se dělí ve Velké Británii do dvou skupin : Ancient Monuments (starobylé památky), jejich seznam vykazuje asi kolem 19 000 nemovitých památek pravěké i historické archeologie včetně zřícenin hradů a pozůstatků kultovních míst i budov, a Listed Historic Building (zapsané historické budovy) počínaje obytnými budovami až po stavby industriální a technické. Celkem je ve Velké Británii evidováno skoro půl miliónu nemovitých kulturních památek. Ochrana urbanistických celků se opírá od roku 1967 o zákon "Civic Amenities Act" ( Zákon o sídelní vybavenosti a prostředí). Místní orgány státní správy vyhlašují podle zmíněného zákona určité památkové areály (sídelní části nebo historického jádra) za kniha I - 29 -
"conservations areas." Zvláště hodnotné byly prohlášeny za " památkové oblasti zvláštního významu." Doporučení týkající se urbanistických souborů byla zařazena i do " Town and Country Planing Acts" (zákonů o plánování měst a venkova). Památkovou péči řídí ministerstvo pro životní prostředí s Památkovou radou jako poradním orgánem. V r. 1977 byl dokončen soupis nemovitých památek, který se stále aktualizuje. Památkové péče ve Velké Británii, která ještě v osmdesátých letech byla značně decentralizována, získala vytvořením "Komisí pro historické stavby a památky" pro území Anglie, Walesu a Skotska, řízených ministerstvem pro životní prostředí, dosud chybějící centrální odborné pracoviště. Úkolem těchto odborných organizací je nejen pečovat o významné památkové objekty, ketré mají ve správě, ale zároveň i vykazují širokou odbornou expertízní i konzultativní činnost pro soukromé vlastníky kulturních památek, ale zejména pro správy hrabství a měst. Samozřejmě, že i úzce spolupracují s " Komisemi pro historické stavby a památky" hrabských i městských správ. Restriktivní finanční opatření uplatňovaná již po dlouhou dobu vládními orgány se projevila plně i v modernizaci stavebního fondu včetně stavebních památek. Památková péče se již po delší dobu sousřeďuje proto přednostně na jejich preventivní údržbu a při jejich regeneraci sleduje především konzervaci všech jejich stavebních prvků bez náročných statistických sanací. Takový přístup umožňuje ovšem i možnost vybrat si ze značného množství konkurujících stavebních firem i projekčních ateliérů ty, které nejlépe vyhoví požadavkům investorů i památkové péče. Financování akcí památkové péče K podpoře regenerace památkově hodnotných objektů byly přidělovány finanční příspěvky z následujících dotací a fondů : Ze státní dotace může ministerstvo poskytnout příspěvek na opravu nebo obnovu budov vynikající památkové hodnoty. Z konzervační dotace přiděluje stát prostředky z fondu ministerstva rozvoje na doporučení Rady pro historické budovy. Z dotace Rady pro historické budovy přiděluje ministerstvo rozvoje příspěvky pro chráněná území. Příspěvky od místní správy na údržbu historických budov, když normální prostředky nejsou dostačující. Příspěvky na zlepšování bytů slouží na zlepšení bytového standardu a jejich vybavení. Hradí až 75 % nákladů, nejvíce ale 1 800 Lstg na I byt. Lze doplnit dalšími půjčkami do 25 %. Příspěvek ze zvláštní daně na památkovou péči - vybírají měststké správy v chráněných územích (rezervace historických jader měst, nebo jejich částí) v rámci daně pozemkové. Specifickým rysem péče o kulturní památky v Anglii je, že státní orgány památkové péče podporují finančně i politicky činnost řady společenských organizací a trustů, zaměřených na záchranu kulturního dědictví, které existují ve všech hrabstvích. Jsou to například National Trust, Historic Houses Asotiation, Society for the protection of Ancien Monuments, Buildings Preservations Trust. Tyto organizace vykupují ohrožené památkové stavby, obnovují je a zčásti i zpřístupňují veřejnosti. Vytvářejí tak další, na státu nezávislou síť veřejně přístupných památkovýxh objektů. Například National Trust vlastní přes 220 přístupných hradů, zámků i paláců včetně parků, přes 2000 lidových staveb a 380 technických památek a další objekty. Věnuje ročně ze svých fondů na údržbu zmíněných objektů včetně státní subvence přes 9 miliónů Lstg. Je to obecné sdružení založené roku 1931, které sestává z členů individuálních i kolektivních. National Trust vydává i odborný časopis " Studies of Conservation." Majitelé anglických zámků, kteří nemohou rozsáhlé
kniha I - 30 -
objekty udržovat, předávají je National Trustu, který nechá majitele dále bydlet v jeho obydlí, ale objekt opraví a za úplatu jej zpřístupňuje veřejnosti včetně hisorického mobiliáře a zámeckého parku. V jiném případě by hrozila historickému objektu přestavba na hotelové zařízení. National Trust má v jednotlivých zemích - Anglii, Walesu, Skotsku své zemské organizace a je druhým největším vlastníkem budov a pozemků ve Velké Británii. V roce 1957 byl zorganizován Občanský Trust jako nezávislá instituce charitativního charakteru ustavená k tomu, aby zajišťovala vysokou architektonickou a projektovou úroveň obnovy i úprav památkových objektů. Od zmíněného roku rychle rostl počet i místních dobrovolných organizací zabývajících se problematikou památkové péče, které se organizují v rámci tohoto trustu. V současné době přesahuje jejich počet 1500 a všechny jsou registrovány v Občanském Trustu. Tyto společnosti mají dobrý vztah k místní samosprávě, napomáhají výchově k památkové péči, poskytují odbornou pomoc a povzbuzují místní orgány k památkovým akcím, zajišťují rekonstrukce památkových objektů, vykupují je, financují opravy a opět je prodávají kolektivním a individuálním zájemcům. Kromě zmíněných společností existuje i řada celonárodních skupin včetně "Skupiny vychovávající k úctě k celonárodnímu dědictví," které spojují úsilí pracovníků státní správy a pracovníků oboru školství a výchovy. Pořádají každým rokem i soutěže pro mládež, loterie a zahradní slavnosti ve prospěch památek a památkové péče i odborné přednášky a semináře. Také Velká Británie je členem nadnárodní organizace " Europa Nostra" pro ochranu a zachování evropského kulturního a přírodního dědictví při Radě Evropy.
Německo: Památková péče tu není jednotná, liší se podle jednotlivých spolkových zemí. Účel, resp. úloha památkového zákona, pokud je v jednotlivých spolkových zákonech formulována, vyjadřuje úkoly ochrany památek a památkové péče. Toto úvodní ustanovení ve sledovaných německých zemích chybí v zákoně Svobodného státu Bavorsko. Seznam památek je tu deklaratorní pro stavební a archeologické památky, zápis se vyznačuje v územním plánu. Movité památky se zapisují jen výběrově, jejich ochrana je na zápisu závislá. Okresní úřady mohou prohlásit nařízením určité pozemky za chráněná archeologická naleziště. Vlastníci památek, nebo jejich bezprostřední uživatelé jsou povinni udržovat svou památku v dobrém stavu, uvést ji do dobrého stavu, opatrovat ji a chránit před poškozením, pokud je to možné spravedlivě požadovat. Jsou povinni provést určitá opatření k udržování, nebo provedení takových opatření strpět, pokud je neprovedou sami. Náklady na ně nesou, je-li to v jejich hospodářských možnostech, jinak je nese fond odškodnění. Vlastníci jsou povinni užívat památku tak, aby to odpovídalo jejímu původnímu určení, nebo se nové užívání původnímu podobalo, nebo bylo takové, aby nepoškozovalo podstatu věci. Výběr užívání musí být podřízen tomuto hledisku. Vlastníci nebo bezprostřední uživatelé mohou být, pokud to vyžaduje zachování památky, povinni užívat ji určitým způsobem, nebo strpět jistý druh užívání. Vlastníci jsou povinni vyžádat si povolení ke každé změně, týkající se památky (změně užívání, stavební změně, přemístění, odstranění, a to celku nebo její části. Vlastníci jsou povinni strpět vstup oprávněných osob na své pozemky. Vlastníci mají ohlašovací povinnost ve všech věcech napomáhajících naplňování tohoto zákona. Při zcizování zapsané movité památky mají bezodkladnou ohlašovací povinnost zcizitel i nabyvatel.
kniha I - 31 -
Severní Porýní –Vestfálsko Deklaruje se nutnost chránit památky, využívat je, zkoumat a zpřístupnit je. Určuje se, komu přísluší povinnosti ochrany. Zdůrazňuje se vztah ochrany památek a veřejného plánování, povinnost příslušných úřadů zajistit zachování památek a památkových oblastí v územním plánování a urbanistickém rozvoji. Památky podléhající zákonné ochraně jsou zapsány v Seznamu, který je oddělený pro stavební památky, nemovité archeologické památky a movité památky. Ochrana se vztahuje také na památky předběžně postavené pod ochranu nařízením, jehož platnost je do zahájení řízení o zapsání, nejdéle však 6 měsíců. Zvláštním způsobem se prohlašují památkové oblasti, které se chrání prostřednictvím stanov obce. Mohou však být určeny také územním plánem. Archeologická naleziště prohlašuje za chráněná vrchní památkový úřad nařízením. Povinnosti vlastníka jsou formulovány trpně (pomocí „haben, nikoliv „müssen“). Vlastníci musí pečovat o památky, chránit je, používat ji tak, aby nebyla ohrožena, vlastník nemovité památky si musí vyžádat si povolení k odstranění stavební památky, k záměru změnit ji, přemístit nebo změnit její dosavadní užívání. Vlastník movité památky musí ohlásit převod vlastnictví k ní a její přemístění, a to do jednoho měsíce. Vlastník pozemku, kde je učiněn náhodný archeologický nález má bezodkladnou ohlašovací povinnost. Vlastník je povinen umožnit vstup na pozemek a do obydlí, a nechat ohledat, prozkoumat atd. památku, pokud je to nutné pro její zachování. Při katastrofách a obecném ohrožení je vlastník povinen ohlásit místo, kde jsou památky uložena, strpět označení mezinárodními značkami, uschovat nebo dát uschovat památky a strpět soupis památek . Svobodný stát Sasko Formulace úlohy ochrany památek a památkové péče je obdobná, opět se výslovně uvádí zohlednění zájmů ochrany památek ve všech stupních veřejného plánování. Památky mohou být deklaratorně zapsány do veřejného seznamu kulturních památek, ochrana památek však není závislá na přijetí památky do seznamu. Památková území jsou stavěna pod ochranu stanovami obcí. Archeologická naleziště prohlašují za chráněná nižší úřady na ochranu památek, archeologické rezervace pak nejvyšší památkový úřad. Vlastníci a držitelé památky jsou povinni ji pečlivě opatrovat, udržovat ji způsobem vyhovujícím památkám a ochraňovat je před poškozením. Musí usilovat o využívání, které pokud možno trvale zaručí zachování památkové podstaty. V rozumném rámci mají umožnit její zpřístupnění. Vlastníci si musí vyžádat povolení k obnově, změně, přístavbě, nástavbě nebo nápisu a umístění reklamního zařízení, k přemístění a k odstranění nebo zničení památky. Povinnosti vyžádat si povolení ke zřízení, změně nebo odstranění nemovitosti v okolí památky mají vlastníci těchto nemovitostí, pokud je tím dotčen vzhled památky. Vlastníci a držitelé památek mají ohlašovací povinnost o změně užívání, o škodách, které se objevily a o zcizení. Zcizitel i nabyvatel mají povinnost ohlásit změnu do 1 měsíce. Vlastníci a držitelé musí strpět vstup oprávněných osob na pozemky, do obydlí jen v přímém ohrožení památky, prohlédnutí památky a provedení vědeckých evidenčních opatření. Ohlašovací povinnost má vlastník pozemku při náhodném nálezu věci, která by mohla být památkou. Vlastníci mají povinnost při obecném ohrožení ohlásit, kde jsou přechovávány památky, nechat označit památky mezinárodními značkami, uschovat památky nebo je odevzdat k uschování a strpět vědecký soupis nařízený příslušným úřadem.
kniha I - 32 -
Hesensko Jinak stručnější formulace úlohy ochrany památek a památkové péče vyjadřuje však také význam památek pro společnost. Ve výčtu povinných osob k péči o památky se již zde objevují kromě státních orgánů a samosprávy také vlastníci a uživatelé. Ani v Hesensku není ochrana nemovitých památek vázána na zápis do seznamu (Památkové knihy), který je deklaratorní. Movité památky jsou do něj zapisovány jen pokud jsou příslušenstvím nemovité památky, anebo je ve veřejném zájmu jejich zachování in situ. Archeologická naleziště jsou prohlášena nařízením nejvyššího památkového úřadu. Vlastníci památek a osoby povinné k památkám mají povinnost památku udržovat a ochraňovat. Mají usilovat o takové užívání, které zajistí uchování podstaty památky na dlouhou dobu. Vlastníci a uživatelé památky mají ohlašovací povinnost o škodách a nedostatcích ohrožujících památku, o jejím zcizování (tehdy má povinnost zcizovatel i nabyvatel) ve lhůtě 1 měsíce. Ohlašovací povinnost má vlastník nemovitosti, kde se nalezla náhodně nebo při průzkumu památka. Vlastník má, pokud je to možné, v co největší míře zpřístupnit památku na základě smlouvy s památkovým úřadem. Vlastník je povinen vyžádat si povolení úřadu pro ochranu památek ke zničení nebo odstranění památky, k jejímu přemístění, přebudování nebo uvedení do dobrého stavu, k opatření reklamním zařízením. Povolení potřebuje i vlastník nemovitosti, který chce zřídit, změnit nebo odstranit stavbu v okolí památky, pokud by tím ovlivnil její podstatu nebo vzhled. Vlastníci jsou povinni strpět vstup oprávněných osob na pozemek, provedení opatření k zajištění zachování památky, prohlédnutí památky a v případě bezprostředního ohrožení i vstup do obydlí. Francie: Francouzský zákon o památkách rozlišuje dvojí, resp. trojí, způsob „zapsání“ památky. Památky zapsané („inscrit“), památky zařazené („classés“) a chráněné varhany. Přitom odmítnutí zařazení vlastníkem nemá vylučující charakter, o zařazení pak nerozhoduje ministr kultury, ale Státní rada (má 10 členů z moci úřední, 7 členů jmenovaných a 14 členů zvolených, ale v přesně definovaných funkcích, čl. 7 kap. II dekretu č. 90-346 z 12. dubna 1990), která za přísně stanovených podmínek může majiteli poskytnout nárok na odškodnění, pokud utrpěl újmu. Zápis pak může být nařízen bez souhlasu majitele. Rozhodnutí o zápisu je rozesíláno úředním formulářem. Lhůta pro rozhodnutí o zápisu nebo zařazení je stanovena pouze pro objekty, které jsou navrhovány k zápisu nebo zařazení ze vztahu k již zapsané nebo zařazené památce (Z ochranného okolí, kvůli přístupu nebo pohledům na památku), pak je 12 měsíců, pro zařazení zapsaných památek je 5 let. Odmítnuté zapsání nebo zařazení může být znovu projednáváno až po 5 letech. Movité památky jsou zapisovány či zařazovány shodným způsobem s tím, že movité předměty v soukromém vlastnictví mohu být jen zařazeny, a to rovněž buď na základě souhlasu vlastníka nebo úředním výnosem Státní rady. Proces zápisu je velmi objektivní z hlediska veřejného zájmu, jsou slyšeny komise zřizované zákonem pro tyto účely, jejichž obsazení to zaručuje. Za zařazené se pokládají nemovitosti, zanesené v generálním soupisu vydaném v roce 1900 ředitelstvím výtvarných umění, a nemovitosti ať zanesené nebo ne v tomto soupisu, na které se vztahují nařízení nebo dekrety o zařazení podle zákona z 30. března 1887. Podnět k zápisu nebo zařazení u soukromých věcí podává vlastník nebo osoba pro kterou to může být důležité, u věcí ve vlastnictví státu prefekt oblasti, ve vlastnictví oblasti předseda oblastní rady, ve vlastnictví departementu předseda generální rady, ve vlastnictví
kniha I - 33 -
obce starosta se souhlasem obecní rady a ve vlastnictví veřejného ústavu jeho statutární orgán. Vlastník památky má především povinnost strpět zápis nebo zařazení památky, v případě trvajícího nesouhlasu může být památka vyvlastněna, a po té ji chránit a pečovat o ni, má za její zachování plnou odpovědnost. Souhlas ministra musí být vlastníkem vyžádán ke všem úkonům s památkou, od drobné opravy přes obnovu, restaurování, přemístění, až po darování, převod vlastnictví, případně vývoz k výstavním účelům, a to nejméně 4 měsíce předem. Vlastníci movitých předmětů jsou povinni je na vyžádání předložit ministru kultury. Omezení výkonu vlastnických práv podmínkou souhlasu se zamýšlenou činností je značné, je však kompenzované.
Přehled možností získání finanční podpory (ČR i EU) majitelům kulturních památek. Ministerstvo kultury ČR: Havarijní program Program regenerace měststkých památkových rezervací a městských památkových zón Program záchrany architektonického dědictví Program péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny Granty na podporu českých právnických osob, které budou organizátory nebo spoluorganizátory projektů, podpořených Evropskou komisí v rámci programu KULTURA 2000 Státní fond životního prostředí Program regenerace urbanizované krajiny Českomoravská záruční a rozvojová banka a. s. Program podpory malého podnikání v památkových rezervacích a zónách, zvaný REGENERACE Evropská unie: Culture 2000
Návrh systému podpory ochrany, zachování, prezentace a využití kulturních památek Pardubickým krajem do roku 2010 Formulace strategických doporučení A. Na poli legislativy a organizačního zabezpečení 1. Iniciovat převedení regionálních památkových ústavů pod pravomoc krajských úřadů a jejich transformaci v účinný nástroj památkové péče - posílení složek zejména evidenčně dokumentačních (inventarizačních), investorských a inspekčních. 2. Ovlivnit přípravu nového památkového zákona zejména v těchto směrech: a) posílení pravidelné kontroly stavu památek a právních nástrojů k jejímu vymáhání b) kodifikovat všestrannou investorskou pomoc jako jednu z forem pomoci vlastníkům kniha I - 34 -
památek c) vznik nižší kategorie místních památek ( "pamětihodností"), prohlašovaných nižšími stupni samosprávy v podstatně jednodušším procesu ( v nejnutnějším případě kvůli politické průchodnosti omezit na "vnější vzhled"); inspekční činnost společná s památkami d) odstranit legislativní překážky v aktualizaci seznamu státem chráněných památek e) určit alespoň minimální ochranné pásmo všech památek (pokud není určeno jinak) alespoň na 10 metrů f) zjednodušit nebo eliminovat vyjadřování památkové péče k zásahům v interiérech objektů v ochranných pásmech nebo eliminovat část těchto rozhodnutí na základě schválených, zpravidla místních památkových koncepcí (plán ochrany památkově chráněného území). 3. Zadat vypracování Koncepce záchrany lidové architektury Pardubického kraje a Koncepce záchrany industriální architektury Pardubického kraje a vyvinout síly k jejich naplňování. 4. Iniciovat urychlené dopracování nebo aktualizaci návrhů dalších vesnických hodnotných celků za vesnické památkové zóny a předložit je k prohlášení. 5. Iniciovat urychlené dopracování návrhů na prohlášení věcí za památky dle této koncepce a předložit je k prohlášení. 6. Stabilizovat kádr pracovníků památkové péče na pověřených úřadech a dbát na neustálé zvyšování jejich kvalifikace, oceňovat aktivní přístup k problematice. Zkvalitnit proces přijímání nových pracovníků tak, aby bylo dosaženo optimální vyváženosti mezi odbornými předpoklady a schopnostmi v jednání s lidmi, zejm. schopností kultivovaně vysvětlovat a přesvědčovat. 7. Totéž i na NPÚ; ve finančním ohodnocení odborných pracovníků zohledňovat publikační činnost (množství, kvalita), na odborném i popularizačním poli i kumulaci činností (inventarizace, inspekce,apod.) 8. Zvýšit tlak na odbornou kvalitu vyjádření NPÚ namátkovým pořizováním nezávislých oponentních posudků těchto vyjádření. 9. Spolupracovat se zájmovými občanskými sdruženími a místními samosprávami a využívat všech těchto platforem k vysvětlování potřebnosti a zásad památkové péče. 10. Zabezpečit pravidelné inspekce stavu památek a na jejich základě i aktualizaci příslušných evidenčních a dokumentačních podkladů. B. Na poli finanční podpory: 1. Programy finančních grantů směřovat především na industriální architekturu a vesnické památky, zejména na objekty lidového stavitelství a veřejné plastiky (i státem nechráněné), a to jednak jejich stavební a restaurátorské údržby, jednak inventarizace a dokumentace. Při vyhodnocování grantů přihlížet i k preferencím jednotlivých objektů podle této koncepce. Podporovat i soupisové práce k vilové architektuře 1. poloviny 20. století .
kniha I - 35 -
2. Podporovat rozšiřování a provoz sítě zpřístupněných památek ve správě nestátních subjektů. 3. Prosadit a realizovat podporu správné údržby a spolupráce s památkovými orgány udělováním šeků vlastníkům památek nebo jinou vhodnou formou (např. soutěží s velkým rozsahem nevelkých cen). C. Na poli propagace a osvěty: 1. Zvýšit důraz na to, aby obnova památek i nová výstavba v památkově citlivých územích, prováděná státem, v maximální míře ctila požadavky a zásady památkové péče. 2. Zvýšit podíl informací o památkovém fondu v rámci územního plánování (průzkumy a rozbory i finální plán) tak, aby byla zajištěna lepší předvídatelnost požadavků památkové péče ve stavebních územích. (Pro územní plány nutno Koncepci propracovat, projít vnitřky objektů). 3. Rozšířit informovanost, resp. podporovat informovanost o památkové péči nejen pomocí tradičních, ale i moderních médií (internet, CD-rom). Při grantové podpoře takto zaměřených projektů si vyhradit právo posouzení odborné kvality textů. 4. Podporovat nerepresivní kontakt orgánů památkové péče a vlastníků památek i úřadů nižších stupňů. 5. Zlepšit spolupráci s orgány místních samospráv a ochrany přírody při zpracování informačních tabulí cyklostezek a nejrůznějších naučných stezek. D. Na poli vydávání závazných stanovisek a dokumentace 1. Prosazovat neustále zkvalitňování předprojektové (průzkumné) fáze přípravy obnovy památek a zajišťování jednoho paré průzkumných a dokumentačních elaborátů pro regionální archiv NPÚ (se zvláštním důrazem na preference objektů podle této koncepce). 2. Prosazovat odstraňování závažných pochybení při "obnově" památek v minulém století mj. podle doporučení k jednotlivým objektům v této koncepci. 3. Rozpracovat koncepci památkové péče jako nástroj jednak proti subjektivním, pod časovým tlakem činěným rozhodnutím, jednak jako nástroj předvídatelnosti rozhodnutí v oblati památkové péče. V ideálním případě, při změně legislativy, by mohly být nástrojem k redukci počtu potřebných rozhodnutí. 4. Podporovat programové budování a doplňování plánových a fotografických archivů, včetně archivu SHP, na NPÚ (při plánovitém postupu zohledňovat preference objektů dle této koncepce) jako nástroje: - připravenosti na požadavky rozhodnutí o komplikovaných případech rekonstrukcí - k uspokojování dotazů badatelské a ostatní veřejnosti v dnešní moderní informační společnosti - nezbytné kontroly úplnosti v zachování památky a nedovolených zásahů - k obnově objektů nenadále těžce poškozených (požáry, povodně, apod.) 5. Zpracovat elektronickou podobu evidenčních karet památek a seznamů archívních fondů NPÚ a se skrytím majetkových údajů je zpřístupnit veřejnosti prostřednictvím webového portálu. Započít s převodem archívních fondů do elektronické podoby (zejm. těch ohrožených, např. blednoucích světlotisků) a s budováním digitálního fotoarchívu.
kniha I - 36 -
Internetová prezentace památek Internetová prezentace českých památek je zatím velice nevyrovnaná. Zatímco informace různé úrovně o zpřístupněných památkách a městech můžeme nalézt na stránkách oficiálních a často i v různých systémech neoficiálních, množství dalších zajímavých památek a pamětihodností je tu zastoupeno jen velmi kuse. Oficiální seznam, přístupný na webových stránkách ústředního pracoviště NPÚ, nepodává vůbec žádnou informaci o tom, jak památka vypadá, čím je zajímavá, kdy vznikla a v jakém slohu (myslíme si, že právě to jsou údaje, zajímavé pro běžného turistu), navíc je zatížen množstvím chyb v lokalizacích i dalších údajích. Domníváme se, že optimálním zdrojem základních informací o památkách může být jen vysoce pružný systém, který bude vedle nejrůznějším způsobem zpřístupněných památek obsahovat údaje i o ostatních památkách (v rozsahu a škále heslářů v tomto elaborátu), o zajímavých akcích v historických městech a vesnicích a hned v návaznosti i turistické informace o možnostech ubytování, stravování atd., s možností zužování výběrů podle nejrůznějších hledisek, a začali jsme takový systém budovat na serveru České památky (www.pamatka.com). Měly by se tu prolínat v podstatě tři okruhy údajů: - textová charakteristika všech památek, doplněná fotografií, zadávaná a aktualizovaná webmasterem - informace o zpřístupněných památkách (vč. muzeí, galerií apod.), jejich otevírací době a pořádaných akcích, zadávané přímo provozovateli, s možností okamžité aktualizace; sem patří i akce se vztahem k historickému prostředí, zadávané místními městskými nebo obecními úřady; z akcí a otevíracích dob se automaticky generuje celostátní kalendář, opět s možností regionálně nebo jinak zúžených výběrů; je pamatováno i na prezentace v úrovni kraje a okresů - informace o nejširší škále doprovodných služeb, opět zadávané přímo jejich provozovateli, s možností okamžité aktualizace Systém je natolik složitý a naše republika z pohledu celosvětového turismu tak malá, že jeho zřízení, provoz a údržbu v rámci kraje při vší úctě nepokládáme za efektivní. Za optimální řešení považujeme podporu celostátního systému, provozovaného přinejmenším ve třech jazykových mutacích, a spolupráci. Webové podadresy jsou natolik přesné, že lze z jakýchkoli stránek kteréhokoli subjektu zadat generování výběru památek z kteréhokoli regionu nebo města nebo i konkrétní památky. Bylo by nakonec možné (a dokud web České památky nemá mapové vyhledávání, i účelné) vytvořit pro mapu na webových stránkách Pardubického kraje interaktivní odkazy na hesla jednotlivých památek, zřízená na webu České památky (užití hesel z tohoto elaborátu na webu kraje není bez dalšího smluvního ujednání možné kvůli ochraně autorských práv).
Struktura hesel a doporučení k jednotlivým památkám, pamětihodnostem a ostatním objektům v památkových rezervacích a zónách Památkami v našem elaborátu rozumíme všechny věci, chráněné podle zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, tedy zapsané v ústředním seznamu památek nemovité povahy. Jako pamětihodnosti pro zkrácení složitějšího víceslovného pojmenování označujeme takové věci (stavby, sochy, archeologické lokality apod.), které s větším či menším důrazem splňují definici památky avšak v tomto seznamu zapsány nejsou. Hesla jsou řazena abecedně podle názvu obce. Věci, nacházející se v památkových kniha I - 37 -
rezervacích, zónách a ochranných pásmech jsou jmenovány za všeobecnými charakteristikami těchto území, ostatní objekty pak v nejobjemnější samostatné kapitole. Za názvem obce následuje v závorce název oblasti podle sídla tzv. nejmenšího okresu a o řádek níže název osady, pokud se liší od názvu obce. Hesla začínají názvem věci v pevném spojení s číslem popisným, pokud je věc, tedy nemovitost má, a pokračuje místním určením, tedy polohou v ulici nebo náměstí, pokud má obec tyto prostory pojmenovány, nebo obecným popisem pomocí světových stran. Další odstavec tvoří stručná textová charakteristika věci, tedy především slohové a časové určení jejího vzniku (zpravidla v závorce je připojeno autorské určení, pokud je známo) a případných dalších přestaveb, upozornění na památkově výrazné prvky její stavební podoby v exteriérech i interiérech apod. Následují kurzívou vypsaná hodnocení věci podle jednotných kritérií: 1. Památková ochrana nebo návrh na ni: a. Za nejvyšší stupeň ochrany je možno považovat věci zařazené na seznam Světového dědictví, vedený UNESCO. Jednu takovou, areál zámku v Litomyšli, se již kraj honosí, jako další s vysokou kvalitou a tedy ambicí na prohlášení je klasicistní komponovaná krajina kolem hřebčína v Kladrubech nad Labem včetně stavebních objektů a chovu koní. b. Nejvyšším stupněm ochrany podle české legislativy je národní kulturní památka, i zde existují objekty, které by tento statut zasluhovaly, ale dosud se jim ho nedostalo (v první řadě zámek v Pardubicích). c.Věc, zapsaná do ústředního seznamu nemovitých kulturních památek a chráněná tak podle zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči v aktuálním znění - tuto složitou formulaci nahrazujeme v hesláři souslovím chráněná památka s číslem zápisu a dovolujeme si připojovat vlastní hodnocení, zda zápis je oprávněný (v ochraně by se tedy mělo pokračovat; názvy těchto věcí jsou zvýrazněny tučným podtrženým písmem.) nebo věc ztratila potřebný charakter nebo dokonce zanikla případně jej nikdy neměla (ochrana by měla být striktně hodnoceno zrušena; názvy těchto věcí jsou tence přeškrtnuty). d. Území kraje stále oplývá překvapivě velkým množstvím objektů, soch, archeologických lokalit a dalších věcí, které pro svoji historickou, architektonickou, kulturní, technickou nebo jinou hodnotu zaslouží péči o svoje další zachování. Ve smyslu Koncepce účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005 tedy rozlišujeme dva stupně významu, tedy věci, které by měly být chráněnými památkami (viz bod a; jejich názvy zvýrazňujeme tučným písmem), a věci snad o něco málo menší hodnoty (vždy záleží na subjektivním hodnocení a samozřejmě i na stupni poznání věci), které by mohly být oněmi pamětihodnostmi místního významu. Jedním dechem však dodáváme, že v případě nezavedení této kategorie památkové ochrany v podstatě zaslouží zařazení mezi chráněné památky. Ze státní Koncepce vyplývá, že ústřední orgány chtějí mít s péčí o pamětihodnosti co nejméně společného. Přesto se vší silou svého hlasu přimlouváme za to, aby pro jejich případnou evidenci nebyl vymýšlen další formulář a aby byl používán v podstatě Evidenční list kulturní památky s pozměněným názvem, odlišený tiskem na tónovaný papír nebo jiným způsobem. Bude tak mj. usnadněn i případný přechod do vyšší kategorie ochrany. Jedno paré evidenčních listů doporučujeme archivovat na NPÚ. Bude pravděpodobně obtížné používat i stejný software jako pro evidenci památek, struktura hesla by však měla být stejná. 2. Hodnocení stavebního stavu věci z pohledu stability zachování památky
kniha I - 38 -
Památky i pamětihodnosti jsme na základě prohlídky exteriérů rozčlenili v podstatě do pěti kategorií: 1.Objekt po razantní rekonstrukci, která zčásti nebo zcela potlačila památkovou hodnotu, případně neodborně opravená plastika nebo radikálně neodborně a nevhodně upravená archeologická lokalita. Do tohoto hodnocení spadají nejen hrubé přestavby, naprosto nerespektující památkové hodnoty věci, ale i rekonstrukce zdánlivě lepší, alespoň v dálkovém pohledu zachovávající historickou hmotu, zblízka však zjistíme, že detaily byly hrubě zjednodušeny nebo byl objekt nově vystavěn z nového materiálu. 2. Objekt po památkově přiměřené, zpravidla odborně dozorované rekonstrukci (plastika po restaurování, archeologická lokalita resp. zřícenina po rekonstrukci nebo radikální sadové úpravě), která přes možné výhrady k výměně některých prvků případně k dispozičním úpravám zabezpečila trvání památky při zachování jejích nejvýznamnějších hodnot. 3.Objekt stabilizovaný stálou údržbou, případně konzervací (sochařská památka v dobrém stavu, s udržovanou okolní zelení, stabilizovaná archeologická lokalita - zdivo ani porost nevyžadují větší zásahy). Opakujeme, že udržování památek v tomto stavu by mělo být optimálním výsledkem stálé péče, při rozpětí zvolených stupňů však zahrnuje toto hodnocení i některé objekty s počínajícími známkami dožívání omítek (bílení roubení, střešní krytina apod.), jež bude třeba v blízké době poopravit. 4.Nedostatečně udržovaný objekt (plastika lokálně narušená, příp. s chybějícími menšími částmi nebo také sužovaná přerostlou zelení, archeologická lokalita nedostatečně udržovaná, lokálně narušená) s dožívajícími omítkovými povrchy, zčásti i otvorovými prvky a krytinou, jež může být zčásti i nahrazeno provizorním zabedněním nebo krytinou. Objekt je však zpravidla zabezpečen proti zatékání a vstupu nepovolaných osob, nedochází tedy k vandalství. 5. Devastovaný objekt (plastika silně poškozená, příp. sodlomenými částmi, devastovaná archeologická lokalita na níž dochází k neodborným výkopům nebo dokonce skládce), většinou volně přístupný a neudržovaný. U objektů s tímto hodnocením je v závorce uváděn odhad přibližné plochy střechy pro případný rámcový odhad finanční náročnosti záchrany. 3. Kulturně společenský význam památky nebo pamětihodnosti Tento úhel pohledu je od dob socialismu do jisté míry zprofanovaný, neboť kultura měla být jedním z nástrojů šíření a upevňování ideologie, nicméně dnes opět považujeme toto hledisko za důležité, neboť památková péče se provádí z veřejných prostředků a možnost využívání tohoto fondu veřejností k estetickým prožitkům i ke vzdělávání je podle našeho názoru třeba sledovat. 1. Největší význam z tohoto hlediska mají bezpochyby veřejnosti přístupné památky s dobovými, nejčastěji zámeckými nebo hradními interiéry nebo expozicemi muzejního typu s nejrůznějším zaměřením, kde průvodce nebo alespoň průvodní text seznamují s hodnotou památky. 2. Často podceňovaný význam mají budovy s příležitostně veřejnosti přístupnými hodnotnými interiéry, jimiž mohou být nejen kostely, ale i obřadní síně nebo zasedací síně historických radnic a soudů a klenuté nebo jinak dobově vypravené obchodní prostory většího rozsahu. Považujeme za jeden z důležitých úkolů vybavit takové prostory informačními tabulkami o slohovém a časovém původu, případně autorském určení
kniha I - 39 -
zajímavých prostor. Do této skupiny řadíme i veřejné plastiky (sochy a sousoší světců i nejrůznější pomníky a památníky, milníky apod.), mosty a další technické stavby pro veřejné účely, volně přístupné drobné objekty (zejm. kapličky) nebo archeologické lokality, u nichž si lze z terénních stop utvořit alespoň rámcovou představu o uspořádání zaniklé stavby. (V podstatě sem patří i prostory podloubí, přestože to není ve výkresech a textech rozlišeno.) 3. Stavby a další drobné součásti, které kromě své vlastní architektonické nebo jiné hodnoty mají i důležitý význam jako součást souboru, vytvářejícího ucelené historické prostředí. 4. Důležitá solitérní památka nebo pamětihodnost v místech zvýšeného pohybu obyvatel nebo návštěvníků. Sem řadíme především stavby s dominantní funkcí (hrady, zámky, ale i menší objekty), oživující turistické nebo cyklistické trasy, které nesplňují požadavky podle bodu jedna nebo dvě. 5. Nepřístupné památky a pamětihodnosti zpravidla v rozlehlejších hrazených areálech, takže veřejnost nemá možnost prohlížet památku ani zvenčí. 6. Ostatní. 4. Stupeň přiměřenosti využití z hlediska památkové péče 1. Exploatovaný objekt, tedy extrémně využitá památka s nepůvodní adaptací pokroví, případně nástavbami nebo přístavbami, nevhodnou dispoziční adaptací vnitřních prostor apod. Optimální by samozřejmě bylo v kratším nebo delším výhledu nevhodné zásahy odstranit a objekt restituovat v jeho historické podobě, v každém případě by taková adaptace neměla být precedentem pro provádění podobných úprav v širším sousedství. 2. Přiměřeně využitý objekt, který slouží původnímu nebo alespoň jemu blízkému účelu. 3. Objekt zcela nebo zčásti nevyužitý, což samo o sobě není závadou, zpravidla to však vede k zanedbávání údržby a postupnému chátrání. Proto sem řadíme i drobné stavby, veřejné plastiky nebo pomníky, nalézající se dnes zcela mimo veřejné cesty. 5. Zachovalost prostředí 1. Objekt ve vysoce kvalitním prostředí, které se velmi blíží historickému charakteru. 2. Objekt v přiměřeném prostředí, v němž převažuje hmotově přiměřená zástavba nebo neutrální či odcloňující přírodní rámec. 3. Objekt v rušivém prostředí, v němž se vyskytují i hmotově naprosto nepřiměřené bytové stavby nebo tovární objekty nebo naopak rozsáhlé volné plochy na místě zaniklé zástavby, nevhodně přeřešený terén nebo nepřiměřeně přerostlá hustá zeleň. 6. Územní ochrana prostředí (u objektů v památkových rezervacích, zónách nebo ochranných pásmech, přiřazených ke kapitolám o těchto územích, není tento aspekt z pochopitelných důvodů znovu uváděn) U ostatních obektů se pak rozlišuje: 1. Objekt v území s chráněnou přírodou (chráněné krajinné oblasti, přírodní parky apod.; nemůže sice plně zastoupit památkovou ochranu území, neboť ochrana přírody sleduje přece jen trochu jiné cíle, přinejmenším však brání nadměrnému rozrůstání zástavby mimo intravilán). 2. Objekt nemá územní ochranu prostředí, ale bylo by vhodné zřídit ochranné pásmo nebo památkovou zónu. 3. Objekt nemá územní ochranu prostředí a její zřízení se nejeví jako akutní.
kniha I - 40 -
7. Opatření, která doporučujeme realizovat pro optimální výkon památkové péče vůči objektu V opatřeních, která jsou u hesel uváděna tučnou kurzívou, nerozlišujeme, která z organizací v hierarchii památkové péče má konkrétní úkon zajistit. Pro některé úkony nakonec pravděpodobně nenajdeme ani oporu v zákonné úpravě. Předpokládáme však, že pro některá opatření je důležitý samotný impuls, přesvědčování a vysvětlování stanovisek a cílů památkové péče, naopak neosobní direktivní přístup je mnohdy kontraproduktivní. V českém pojetí památkové péče je snad až příliš zdůrazňován státní zájem První skupina opatření směřuje k uvedení evidenčních položek ústředního seznamu památek, případně dalších seznamů do souladu s faktickým stavem památkového fondu v terénu: 1. Doporučení: podat návrh na prohlášení za památku UNESCO, přesněji na zápis na Seznam světového dědictví. 2. Doporučení: podat návrh na prohlášení za národní kulturní památku (NKP). 3. Doporučení: iniciovat prohlášení za památku (pokud věc památkou zatím není) nebo jeho rozšíření (pokud jde o areál, v němž jsou chráněnými památkami jen jeho části; současná zákonná úprava tento pojem bohužel nezná a u dotyčných částí musí probíhat proces jako u každé jiné jednotlivosti). Nutno poznamenat, že počet těchto návrhů byl limitován technickými možnostmi zpracovávaného elaborátu a skutečný památkový potenciál (ať již naším průzkumem pracovně zachycený nebo nikoli, neboť některé rozsáhlé vilové čtvrti nebo celky nájemních domů na předměstích nebylo možno v úplnosti zpracovat) je ještě daleko větší. 4. Doporučení: iniciovat zrušení prohlášení za památku - vyplívá z výsledku některých hodnocení prvního kritéria, když věc zcela zanikla, ztratila nebo nikdy neměla skutečnou památkovou hodnotu. Poměrně časté jsou i zdvojené zápisy téhož objektu. Následuje skupina opatření k posílení dokumentace objektů a jejich odborného poznání. Ideálním stavem by samozřejmě bylo, kdyby archív památkového ústavu disponoval takovýmito podklady ke všem památkám. V doporučeních se však omezujeme jednak na objekty ohrožené, u nichž může být pořízení dokumentace záhy pro havarijní stav obtížné, jednak na významné objekty se složitým vývojem, jež zaslouží zpřesnění svého poznání. Je třeba mít na paměti, že archivovaná dokumentace není jen studijním materiálem, ale slouží i k nezbytnému posuzování nedovolených zásahů na památce a v případě nenadálých živelných pohrom a destrukcí k její co nejautentičtější obnově. Není samozřejmě nezbytné, aby všechny tyto podklady byly pořízeny v režii památkové péče, je však třeba zajistit jejich cílené shromažďování od jejich pořizovatelů (některé z nich případně v archívu již jsou, nebylo v možnostech zpracování provést konfrontaci s archívními fondy NPÚ, jejichž seznamy dosud nemají elektronickou podobu). Mezi doporučení jsme nezařadili pořízení odborně zpracované evidenční karty věci jako základního souhrnu identifikačních a dalších údajů (ať již v papírové nebo elektronické podobě), nutných k výkonu památkové péče – musíme předpokládat, že k jejímu vypracování dochází víceméně automaticky bezprostředně po prohlášení věci za památku: 5. Doporučení: iniciovat pořízení stavebně historického průzkumu. Optimální je zpracování elaborátu podle aktuální metodiky ústředního památkového pracoviště, jistým kompromisním, o něco méně náročným řešením tohoto úkolu, v podstatě jakýmsi polotovarem, může být i pořízení podrobné nálezové zprávy o všech památkově hodnotných skutečnostech, patrných na konstrukcích objektu provázaná s podrobnou fotodokumentací. Základem takové zprávy by mělo být aktuální stavební zaměření, které je však třeba velmi často revidovat, neboť zakreslení kleneb běžným geodetem nebo
kniha I - 41 -
stavebním inženýrem bývá velmi často nepřesné. 6. Doporučení: iniciovat pořízení nálezové zprávy. Nálezové zprávy zpravidla dokumentují památkově hodnotné skutečnosti, jimž hrozí zánik nebo jsou patrné jen v omezeném časovém úseku (po sejmutí části omítek před provedením nových, při provádění inženýrských sítí apod.). Jde o kombinaci kótovaných náčrtů (výseky z půdorysů, nárysů, řezů nebo profilací) s podrobným popisem patrných skutečností a jejich fotodokumentací. 7. Doporučení: iniciovat pořízení fotogrammetrického zaměření. Tato náročná forma velice přesného nárysu průčelí stavby nebo jiné její cenné části se provádí zejména u narušených fasád, kde je patrná komplikovaná situace překrývajících se omítek z různých časových období, s nálezy různých architektonických článků apod. nebo i průčelí jednotného vzniku, avšak s vysoce kvalitním např. sgrafitovým řešením. 8. Doporučení: iniciovat pořízení podrobného geodetického zaměření. Takovéto zaměření je zapotřebí jednak pro archeologické lokality se složitým polohopisným i výškopisným uspořádáním, jednak pro stavby silně nepravidelné, zpravidla se středověkým jádrem. 9. Doporučení: iniciovat pořízení stavebního zaměření. 10. Doporučení: iniciovat pořízení aktuální podrobné fotodokumentace. Takováto dokumentace by měla opět zachycovat všechny památkově hodnotné skutečnosti na objektu, proto by měla vznikat v těsné spolupráci školeného fotografa a odborného památkového pracovníka. Jejím důležitým znakem je velmi přesný popis polohy, již snímek zachycuje. Dokumentace by měla pokrývat celkové záběry pokud možno ze všech stran, detaily kamenické, štukové i uměleckořemeslné, dobové otvorové prvky, širokoúhlé záběry kleneb místností s jakoukoli výtvarnou úpravou styku stropu a stěn, připadně s další výzdobou, schodišťových prostorů a krovů. U soch se nemůže omezovat na frontální pohled, ale zahrnuje i pohledy boční a zezadu a detaily veškerých nápisů, reliéfů na podstavci, připadně i náročněji zpracovaných partií vlastní sochy nebo sousoší. 11. Doporučení: opakovaně sledovat vývoj stavebního stavu. Z promlčecí doby nedovolených zásahů vyplývá, že stav všech památek by měl být kontrolován přinejmenším každé dva roky. Jako nutné opatření kontrolu uvádíme zejména u staveb v podstatě v dobrém stavu, jen s počínajícími známkami narušení, nebo u plastik a podobných citlivých památek. Součástí obhlídky by měl být pohovor s vlastníkem o jeho nejbližších záměrech s památkou, spojený s vysvětlováním správného postupu podle zásad památkové péče. 12. Doporučení: iniciovat stavebně zabezpečovací práce. Je třeba pečlivě volit mezi direktivním nařizováním záchranných prací a nabídkou finanční spoluúčasti státních nebo jiných orgánů při jejich neodkladném a metodicky správném zahájení a provedení. Za optimální bychom považovali, pokud by stát nebo nižší orgány v odůvodněných případech zajistil investorskou činnost. 13. Doporučení: iniciovat restaurátorskou obnovu, resp. alespoň konzervaci a nejnutnější stabilizaci. Krajním řešením u silně korodující plastiky je zhotovení vhodného přístřešku nebo přemístění do krytého prostoru. Neblahou zkušeností s posledním řešením je dlouhodobé vymístění plastiky z jejího dobově určeného prostoru a ztráta veřejného povědomí o ní. Kompromisním řešením proto může být i pořízení kopie. U veřejných plastik je podstatná finanční účast státu nebo místní samosprávy. 14. Doporučení: zřídit ochranné pásmo nebo památkovou zónu. S pádem komunistického režimu se podstatně omezily velkoplošné demolice v historických urbanistických strukturách a výstavba velkých, hmotově předimenzovaných obytných, zemědělských nebo průmyslových celků v těsné blízkosti historické zástavby. Proto jsme počet návrhů v tomto směru výrazně omezili.
kniha I - 42 -
15. Doporučení: iniciovat změnu vlastnických nebo uživatelských poměrů. Pravomoci památkových orgánů v tomto směru nejsou bohužel velké, pokud však vlastník nemá pro památkově cennou nemovitost využití, je třeba jej přesvědčit o nutnosti jejího prodeje nebo jej k němu donutit opakovaným ukládáním pokut. 16. Doporučení: iniciovat netradiční formu ochrany objektu, souboru nebo území. Tato možnost není údajně zatím zákonně možná, orgány místní samosprávy tedy nemají žádný nástroj pro případ, že by chtěly některé objekty nebo části svého území mimo svoje vlastnictví, navzdory nevšímavosti státních památkových orgánů nějakým způsobem chránit. Pokud bude taková možnost dána, velice se přimlouváme za to, aby navzdory dikci státní Koncepce participoval stát na takové ochraně alespoň odbornou metodickou pomocí. 17. Doporučení: zpřístupnit interiéry objektu pro veřejnost vhodnou expozicí. Toto opatření navrhujeme zvláště u významných solitérních památek, dosud nesloužících veřejnosti. Je možné je zajistit jak v rámci převzetí objektu do státního nebo obecního vlastnictví, tak i v případě možné dohody s vlastníkem formou částečného pronájmu apod. Každá taková realizace rozhodně podpoří místní turistický ruch, o nějž mnohé obecní úřady projevují oprávněný zájem. 18. Doporučení: zajistit lepší informovanost o památce na místě informační tabulí. 19. Doporučení: iniciovat Dny otevřených dveří. Mnohé objekty (nejen kostely nebo zámky, ale jak již výše zmíněno, např. i radnice, soudy nebo dokonce banky a sokolovny) skrývají velice zajímavé výpravné interiéry, jež by se jistě těšily zájmu veřejnosti i bez nějaké expozice. Dny otevřených dveří doporučujeme pořádat ve dnech kdy je v místě vzhledem ke konání nějaké sportovní nebo kulturní akce, případně jarmarku a podobně zvýšený počet návštěvníků. Důležitá je vhodná propagace a vhodné je i pořízení informačních letáků o objektu a nabízené trase, které jsou k dispozici na místě. 20. Jiná, vždy konkretizovaná opatření směřují k odstranění přerostlé zeleně v blízkosti památky apod. 21. Doporučení k regeneraci památkové hodnoty upozorňují zpravidla na nevhodné zásahy do objektu, na jejichž eliminaci je třeba dbát při dožití stávajících stavebních prvků a jejich následné výměně.
Všeobecné zásady péče o památkové rezervace a zóny Památkové rezervace a zóny představují ve všech případech a u rezervací zvláště největší koncentraci památkově chráněných objektů a zároveň neopakovatelné lidskou rukou dlouhé věky utvářené prostředí. Jeho pozitivní vývoj byl namnoze více či méně rozrušen zbytečnou utilitární degradací ve čtyřech desetiletích komunistického režimu. Proto ve stručných doporučeních k dalšímu zacházení s jednotlivými objekty těchto území v podstatě usilujeme o návrat ke stavu před druhou světovou válkou, co se týče urbanistické struktury, je základním hlediskem zachování urbanistické struktury tak, jak byla zachycena nejstaršími katastrálními mapami ve 30. letech 19. století, tedy těsně před vznikem nejstarší železnice a následujícím průmyslovým rozvojem měst. I po pořízení map pokračovalo nahrazování často ještě roubených, nebo zčásti roubených domů stavbami zděnými, mnohdy i s vyšší podlažností nebo s mírně zvětšeným půdorysem, urbanistická struktura však byl zpravidla zachovávána a těmito stavbami upevněna. Rozlišujeme tedy mezi těmito příznivě utvářenými objekty a hmotami cizorodými, které jsou měřítkově i základními proporcemi a vztahem vůči parcelaci namnoze ještě středověkého původu s rostlou strukturou v příkrém rozporu. Rozlišujeme tedy v zástavbě památkově chráněných území v zásadě osm kategorií objektů (viz. mapy stavebně památkového vyhodnocení): 1. Objekty, které se svojí hmotou podílejí na vytváření základní, zpravidla
kniha I - 43 -
historicky vzniklé urbanistické struktury a zároveň mají alespoň průměrnou architektonickou kvalitu, která dodává prostředí potřebný architektonický detail. Nejcennější částí této skupiny jsou samozřejmě chráněné památky, téměř stoprocentně s dochovanými cennými průčelími. 2. Objekty, které jsou důležitými součástmi urbanistické struktury, ale jejich architektonický vzhled byl více či méně poškozen zpravidla utilitárními úpravami ve 2. polovině 20. století. Zde považujeme za nejpříznivější řešení návrat k historickému vzhledu, který je již ve velké většině doložen dobovými fotografiemi a někdy i stavebními plány, v jiných případech jej lze rekonstruovat ze zachovaných zbytků na stavbě samé a podle analogií. Do této skupiny nakonec spadají i úplné novostavby, které nahradily mnohdy cennou historickou stavbu v podobném objemu a tudíž se staly článkem historické struktury. Toto hledisko pak převažuje nad třeba i problematickým architektonickým řešením. Jak restituce dobového stavu, tak i jakákoli forma kultivace, jak tento proces nejčastěji zjednodušeně označujeme, je vysoce náročným architektonickým úkolem, který si nezadá s řešením novostavby (viz níže v bodu 5). Polovičatě provedená restituce historické fasády (např. se zubovitými profilacemi nebo navlékaná na průčelí s jinak dimenzovanými otvory) je často přinejmenším rozpačitým výsledkem, který vypadá spíše jako poničená původní fasáda – doporučujeme proto zvát k podobným návrhům architekty specialisty na historickou architekturu, kteří dokáží z historických vyobrazení vyčíst maximum a detailní řešení i plasticitu doplnit podle znalosti příslušných analogií. 3. Objekty, které půdorysně spoluvytvářejí dobovou urbanistickou strukturu, ale svojí nízkou podlažností působí rušivě v prostředí, které vývojem v posledních cca 150 letech hromadně zvýšilo svoji podlažnost. Takové objekty pak doporučujeme zvýšit. 4. Opačný případ, kdy ojedinělý objekt, příznivě zapojený do půdorysné struktury, nepříznivě překračuje výškovou hladinu zástavby. Takový objekt pak doporučujeme snížit, je však nutno jej opatřit místně obvyklou střechou. 5. Zaniklý objekt, který byl důležitou součástí urbanistické struktury a po němž zbyla nevhodná proluka nebo dokonce rohová parcela. Taková místa je třeba s nejvyšší citlivostí doplnit kvalitní novostavbou tak, aby mezera v městském půdoryse byla zaplněna. Samozřejmým požadavkem je striktní dodržení historických uličních čar a přizpůsobení sousedním hmotám. Architektonická podoba může být reminiscencí vzhledu předchozího objektu nebo i výrazem nové tvorby, materiálově a proporcemi i uspořádáním otvorů přizpůsobené historickému prostředí. Je velmi obtížné nastínit pro tyto dostavby další svazující podmínky - jejich kompromisním výsledkem může být bezvýrazná stavba, která svojí fádností na sebe upozorňuje více než architektonický výstřelek. Jedná se o velice obtížnou architektonickou úlohu, která by měla být svěřována pouze tvůrci s dostatečnou invencí a zároveň pokorou vůči historickému prostředí. 6. Stavby, které nejsou zásadními součástmi urbanistické struktury, na druhé straně ji však ani zásadně neruší - je tedy možné je bez náhrady odstranit. Pokud budou ponechány, je velmi často zapotřebí kultivovat jejich architektonický vzhled. 7. Objekty, které zásadně narušují historickou urbanistickou strukturu a je tedy vysoce žádoucí je odstranit. Nutno přiznat, že jsme užití tohoto hodnocení poměrně značně omezili, neboť jsme si vědomi obtížné vymahatelnosti tohoto opatření. Tímto způsobem jsme se v naší práci snažili vyhodnotit všechna čísla popisná a samozřejmě kostely. Hospodářské objekty přes svůj často vysoký kladný (hospodářské zázemí měšťanských domů často i se stodolami) i záporný význam (průmyslové objekty a sklady apod.) nebylo možno pro celkový velký rozsah úkolu samostatně hodnotit. --Pouze v textové části k jednotlivým územím jsou komentovány případné plochy
kniha I - 44 -
pro rozsáhlejší novodobou výstavbu a větší skupiny staveb, které je možno případně o podlaží zvýšit bez větších škod na celkovém panoramatu města. K prvně jmenovanému okruhu problematiky je možno obecně říci, že památkové zóny a rezervace zabírají jen úplné minimum takových ploch. Je třeba si uvědomit, že nejen prostředí náměstí a hlavních ulic, ale i plochy humen, tedy zádomí s hospodářským zázemím a mnohde i zahradami, jsou součástí chráněného historického půdorysu a podávají výpověď o způsobu obživy dávného vlastníka, o poměrech v obchodní nebo řemeslnické činnosti a vlastního zemědělského hospodaření. Volné plochy, často i v povodněmi ohrožených nivách, vytvářejí i potřebné odstupy a průhledy, důležité pro vnímání historického konceptu. Střídání volných a zastavěných ploch dává tedy urbanistickému celku i potřebnou gradaci a svévolná "homogenizace" zástavby je tedy zásadně škodlivá - argument, že novostavby z nejcennějších městských prostor není vidět, nemůže obstát. Okruhem problematiky, jenž také nemohl být pro rozsáhlost záběru podrobně zpracován, je otázka vhodných povrchů komunikací a chodníků. Historicky pravdivé jsou hliněné dusané povrchy (vpravdě dnes neudržitelné) a nejrůznější nepravidelné dláždění a štětování (obdivuhodné je jeho zachování např. v Třebosicích, Dašicích a Heřmanově Městci, které je třeba udržet), zřejmě až od 19. století jsou používány pravidelné žulové kostky, které dnes vnímáme jako ideální povrch pro tyto případy. Dnes tak oblíbená betonová zámková dlažba je materiálem umělým, mnohdy ještě uměle přibarvovaným, do historického prostředí nepříliš vhodným a obáváme se, že její estetická životnost nebude příliš dlouhá, oproti asfaltu je však nakonec menším zlem. Z kůlů skládané obrubníky vykazují v mnoha případech i poměrně krátkou životnost faktickou (zpravidla ovšem stále delší než volební období). Od nich se dostáváme i k módnímu rádobyoživování městských prostor lavičkami, květníky a dalším inventářem. Lavičky, a zvláště ty napevno zabudované, rozhodně patří do parku, kašny a fontánky nejsou cizí ani prostorám ulic a náměstí, se zelení je tu třeba zacházet opatrně (viz příslušný metodický oddíl) a zvláště je třeba vážit výškové rozbití původně celistvých ploch, jež jen jako takové, s kontinuálními sklony mohly sloužit dopravní a tržní funkci, pro něž vznikly (srv. problematické působení dnešní úpravy náměstí v Luži). Za optimální považujeme soustředění se na zachování nebo restituci fasád a najmě jejich parterů, kteréžto jsou hlavními činiteli ve vnímání kvality městského interiéru, a pokud je tento aspekt v pořádku, nepotřebují historické veřejné prostory přemíru takovýchto prvků.
Přehled a návrh rozšíření vazeb na další koncepční dokumenty Pardubického kraje Zpřístupnění přehledu o poloze památek i pamětihodností pomocí geografického informačního systému širokému spektru uživatelů považujeme za velmi užitečné – lze tak zabránit mnohým škodám, vznikajícím z prosté neznalosti (případná prezentace fotografií a textových charakteristik z tohoto elaborátu je však autorsky vázaná a lze k ní přistoupit až na základě dalšího smluvního ujednání). Nelze na něj rezignovat jen z toho důvodu, že by mohlo podle některých názorů přispět k dalšímu zcizování plastik nebo jiných odnímatelných součástí – naopak si myslíme, že lepší informování veřejnosti přispěje k větší všímavosti a veřejné kontrole těchto věcí, zpochybňovaná ochrana některých objektů se tak spíše stane skutečným veřejným zájmem. Využití a zapracování námi formulovaných doporučení do průzkumů a rozborů urbanistických plánů všech stupňů a jejich zohlednění ve výsledných návrhových elaborátech by rozhodně bylo jedním ze smysluplných zúročení rozsáhlé práce, která byla do tohoto elaborátu vložena, a to tím spíše, že podrobnější Plány zásad ochrany kniha I - 45 -
památkových hodnot pro jednotlivá památková území, zamýšlená Národním památkovým ústavem, zatím nejsou a asi ještě dlouho nebudou k dispozici. Předesíláme však, že naše upozornění na hodnotné historické prvky v interiérech a dvorcích jsou jen rámcové a zdaleka ne úplné zvláště ve městech, v nichž nebyl zpracován stavebně historický pasport (viz seznam literatury a pramenů). Ovšem i v ostatních městech proběhlo od prohlídek (nejednotně spolehlivých) několik desetiletí, a tak doporučujeme jejich aktualizaci. Primárním koncepčním dokumentem kraje je Program rozvoje Pardubického kraje. Nejdůležitější vazby na oblast památkové péče vidíme v oblasti podpory cestovního ruchu. Při preferování současného využití dosud nevyužitých nebo chátrajících památkových objektů pro jeho účely by mohla vzniknout velice atraktivní ubytovací a stravovací zařízení, případně kombinovaná i s drobnými expozicemi nebo galeriemi apod. Další možností je i podchycení dotací pro regiony se soustředěnou podporou. Tady by skladba využití ohrožených památek mohla být ještě širší (multifunkční obecní centra apod.- např. zámek v Biskupicích).
Návrh dalších koncepčních dokumentů a plánů v památkové péči na území Pardubického kraje Na základě terénní prospekce a porovnání se skladbou seznamu památek pociťujeme jako nejvíce ohrožené dvě skupiny památek, doporučujeme proto zadat vypracování Koncepce záchrany lidové architektury Pardubického kraje a Koncepce záchrany industriální architektury Pardubického kraje. Obě by měly především uskutečnit nový průzkum a vyhledání hodnotných objektů v terénu, provést jejich prostorovou identifikaci, vyhodnotit prognózu zachování (stavební stav, vhodnost současného využití a předpoklad jeho trvání, kvalita prostředí a jeho očekávané negativní změny) a rámcově nastínit náměty na jejich památkovou rehabilitaci. Elaboráty musejí být vybaveny fotodokumentací, vítány jsou reprodukce plánové dokumentace a dobových vyobrazení. Koncepce pro lidovou architekturu by měla vyhledat zástupce všech regionálních typů více či méně uzavřených venkovských usedlostí, typů stodol a dalších vesnických hospodářských staveb i zděného překryvu venkovské zástavby ve všech jeho slohových i hmotových (vierkant apod.) variacích až do období mezi světovými válkami. Je třeba vyhledat i vhodné zástupce všech urbanistických typů v utváření osad v různých terénních situacích a z nich navrhnout k ochraně ty, které mají alespoň zčásti zachováno hmotové uspořádání včetně hospodářského zázemí a obsahují relativně co nejméně cizorodých stavebních objemů (v optimálním případě by alespoň část objektů měla mít zachované povrchy a uspořádání otvorů, vítány jsou objekty architektonicky výrazné) – nezbytné je mapové vyhodnocení s návrhem hranice. Koncepce pro záchranu dokladů počátků průmyslu a jeho následného rozvoje musí opět zahrnout pokud možno všechny dochované typy výrobně technických, těžebních, dopravních i ostatních staveb, spadajících do této problematiky. Nezbytná je i rámcová inventarizace hodnotného technologického vybavení v budovách i mimo ně opět s uvedením, zda je v provozu a jaká je perspektiva tohoto provozu, případně náměty na využití po jeho skončení (muzejní provoz a expoziční doplnění lze uvažovat jen u omezeného počtu nejvhodnějších lokalit). U větších areálů jsou nezbytné situační plány nebo alespoň náčrty s vyznačením jejich památkově hodnotných částí.
SEZNAM NEJOHROŽENĚJŠÍCH A NEVYUŽÍVANÝCH
kniha I - 46 -
NEMOVITÝCH PAMÁTEK REGIONU V prvním pořadí uvádíme památky stavební povahy. Alespoň u některých z nich lze uvažovat o komerčním, obytném nebo rekreačním využití některým soukromým subjektem. Obáváme se však, že záchrana vápenky, kaple apod. zůstane na bedrech místní samosprávy (případně nejbližšího muzea), již bude nutno podpořit ze státních prostředků:
OKRES CHRUDIM: Luže - Měšťanský dům čp. 87 (dům snad přebírá město k rekonstrukci na polyfunkční centrum) Předhradí - Pivovar čp. 19 s opevněním předhradí Ronov nad Doubravou, osada Moravany - Zámek čp. 1 Rosice - Zámek čp. 1 Řestoky - Sýpka Skuteč, osada Lešany - Venkovská usedlost čp. 11 Trhová Kamenice, osada Polom - Kostel sv. Kunhuty Třemošnice - Berlova vápenka Vápenný Podol - Vápenka Žumberk - Venkovská usedlost čp. 16
OKRES PARDUBICE: Dašice - Vila čp. 31 Dašice - Měšťanský dům čp. 103 Dolní Roveň, osada Horní Roveň - Kaple P. Marie Choltice - Zvonice Kladruby nad Labem - Hřbitovní kaple sv. Kříže Opatovice nad Labem - Mlýn čp. 48 Semín - Zámek čp. 1 Svinčany - Fara čp. 1
OKRES SVITAVY: Biskupice - Zámek čp. 7 Březová nad Svitavou - Kaple Čtrnácti sv. pomocníků Cerekvice nad Loučnou - Venkovská usedlost čp.11 Koclířov - Kostel sv. Jakuba Větš. a Filomeny Kunčina - Venkovská usedlost čp. 148 Mladějov na Moravě - Sloup se sochou P. Marie Immaculaty Moravská Třebová-Město - Měšťanský dům čp. 73 Polička-Město - Měšťanský pivovar čp. 15 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 5 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlosot čp. 129 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 135 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 137 Sádek - Venkovská usedlost čp. 8 Sádek - Venkovská usedlost čp. 33 Staré Město, osada Radišov - Kaple sv. Rocha Široký Důl - Pazderna Vranová Lhota - Zámek čp. 26
OKRES ÚSTÍ NAD ORLICÍ: kniha I - 47 -
Brandýs nad Orlicí - Dům čp. 101 Dolní Dobrouč - Usedlost čp. 18 Hrušová - Venkovská usedlost čp. 10 Letohrad, osada Orlice - Zámek čp. 71 Libchavy, osada Dolní Libchavy - Tvrz čp. 173-174 Orlické Podhůří, osada Perná - Sýpka Rudoltice - Torzo Nového zámku Vysoké Mýto IV.-Litomyšlské Předměstí - Kasárna čp. 5 Zálší - Sušárna ovoce u čp. 12 ---Ve zvláštním pořadí uvádíme nejohroženější památky sochařské povahy:
OKRES CHRUDIM: Zájezdec - Židovský hřbitov
OKRES PARDUBICE: Choltice - Sloup Nejsvětější Trojice s Pietou Kladruby nad Labem - Socha Anděla Strážného Svinčany - Morový sloup
OKRES SVITAVY: Březová nad Svitavou - Socha sv. Jana Nepomuckého Chornice - Sousoší Kalvárie Křenov - Sousoší Madony se sv. Janem Křt. a sv. Janem Nepomuc. Litomyšl, osada Nedošín - Socha sv. Václava Městečko Trnávka, osada Lázy - Krucifix Městečko Trnávka - Morový sloup Mladějov na Moravě - Sloup se sochou P. Marie Immaculaty Moravská Třebová - Předměstí - Sluneční hodiny Opatov - Sousoší sv. Jana Nepomuckého Rychnov na Moravě - Krucifix Rychnov na Moravě - Sousoší s N. Trojicí Třebařov - Sloup se sousoším N. Trojice
OKRES ÚSTÍ NAD ORLICÍ: České Petrovice - Loučení Krista s P. Marií (jinde - snad nespr. Bolest P.M. a sv. Jana Evang.) Dolní Dobrouč, osada Horní Dobrouč - Terasa se souborem soch Králíky, osada Dolní Boříkovice - Sloup se sousoším N. Trojice Lanškroun - Žichlínecké Předměstí - Sloup se sochou Ecce Homo Mostek - Smírčí kříž Rybník - Kříž Tatenice - Krucifix Ústí nad Orlicí - Boží muka Vysoké Mýto IV.-Litomyšlské Předměstí - Kříž Záchlumí, osada Litice nad Orlicí - Socha sv. Anny Žamberk - Krucifix U pěti ran Žamberk - Socha sv. Jana Křtitele
kniha I - 48 -
Sumarizace navrhovaných opatření Podání návrhu na prohlášení za památku UNESCO, tedy na zapsání na Seznam světového dědictví, doporučujeme zejména v případě historického areálu hřebčína v Kladrubech nad Labem s okolní komponovanou krajinou a chovem koní. Myslíme si, že právě tento celek má v náročném schvalovacím procesu šanci uspět, navíc provedený komplexní stavebně historický průzkum, spojený s pořízením stavebních půdorysů všech objektů, poskytuje pro přihlašovací elaborát dostatečně širokou základnu potřebných informací a podkladů. Stavební stav areálu je vcelku dobrý, jeho přehlíženou součástí je však hřbitovní kaple sv. Kříže, jež vyžaduje stavebně zabezpečovací práce.
Podání návrhu na prohlášení za národní kulturní památku doporučujeme pro tyto památky nebo památkové celky: Venkovská usedlost čp. 11 v Cerekvici nad Loučnou Mydlářovský dům čp. 74 v Chrudimi (Vnitřní Město) Piaristický kostel Nalezení sv. Kříže v Litomyšli Poutní kostel P. Marie na Chlumku v Luži Areál zámku v Pardubicích vč. Příhrádku Soubor radnice (včetně sochy sv. Jana Nepomuckého), dvou kašen a mariánského sousoší na náměstí v Poličce
Iniciaci prohlášení za památku nebo jeho rozšíření doporučujeme ve 1459 položkách hesláře. Jde v zásadě o tři skupiny věcí: a. nedokonalá ochrana památkových areálů, jež je výsledkem nešťastného vývoje v upřesňování evidence. Státní seznam památek, prohlášených v roce 1963, vycházel ze zákona o kulturních památkách z roku 1957, podle nějž byly chráněny i součásti areálů v seznamu přímo nejmenované. Přes né evidence ohradních zdí hřbitovů, křížů u nich ba ani hospodářských objektů usedlostí nebo často i rozsáhlých dependencí zámků nebylo třeba. Hlavně neochota státu finančně podporovat obnovu těchto součástí vedla při tzv. generální aktualizaci státního seznamu památek v 80. letech 20. století k požadavku na taxativní vyjmenování všech součástí areálů a výsledky této mnohde značně nedokonale provedené akce jsou dnes bohužel brány jako východisko pro nejnovější tzv. prostorové identifikace. Upřesňování areálů je údajně již nemožné a doplňky historických celků dnes začínají zatěžovat ústřední seznam jako samostatné památky (viz např. Semanín). Náš průzkum zjistil potřebu doplnění zápisů ve 164 případech (v okrese Chrudim 36, Pardubice 11, Svitavy 69 a Ústí nad Orlicí 37), z toho jeden v MPR a 17 v památkových zónách. b. návrhy na zapsání do ústředního seznamu památek v počtu 536 (143 v okrese Chrudim, 104 Pardubice, 147 Svitavy a 142 Ústí nad Orlicí), z toho jeden v MPR a 66 v památkových zónách. c. návrhy na prohlášení za místní pamětihodnost v počtu 767 (204 v okrese Chrudim, 23 Pardubice, 202 Svitavy a 338 Ústí nad Orlicí), z toho 57 v rezervacích a 551 v památkových zónách. Z posledních dvou vysokých čísel a jejich poměru k celkovému kniha I - 49 -
počtu je zřejmé, že pamětihodnosti byly téměř vyčerpávajícím způsobem zpracovány ve chráněných územích, zatímco z ostatního území jsou představeny jen nejzajímavější z nich. Jak již bylo řečeno, pokud tato kategorie ochrany nebude zavedena nebo se stane jen formálním soupisem bez nástrojů ke skutečné ochraně, doporučujeme podat návrhy i na prohlášení těchto věcí za kulturní památky.
Iniciovat zrušení prohlášení za památku bylo doporučeno ve 121 případech, z toho ve 33 heslech navrhujeme další ochranu zvážit na základě podrobnějších prohlídek interiérů, archeologické prospekce apod. Iniciovat pořízení stavebně historického průzkumu doporučujeme u 333 objektů, z toho v 16 případech velmi akutně, ve spojitosti s požadavkem na stavební záchranu: okres Chrudim: Horní Bradlo, osada Lipka - Zámek čp. 1 Krouna - Venkovská usedlost čp. 61 okres Pardubice: Jezbořice - Kostel sv. Václava Mikulovice - Kostel sv. Václava Opatovice nad Labem - Mlýn čp. 48 Semín - Zámek čp. 1 Staré Ždánice - Kostel sv. Václava okres Svitavy Bystré - Panský pivovar čp. 185 Bystré - Hospodářský dvůr čp. 195 a 457 Litomyšl-Město - Měšťanský dům čp. 114 Litomyšl-Město - Měšťanský dům čp. 117 Litomyšl-Město - Městské opevnění - hradby - hlavně úsek za čp. 88 Moravská Třebová - Město - Měšťanský dům čp. 47 Moravská Třebová - Město - Měšťanský dům čp. 51 Moravská Třebová - Město - Měšťanský dům čp. 73 Svojanov - Hrad Svojanov V dalších čtyřiceti případech je průzkum doporučen ve spojitosti s potřebou opakovaného sledování stavu památky, což signalizuje přinejmenším známky problémů ve stavební údržbě.
Pořízení nálezové zprávy je doporučeno v 16 případech, nutno však uvést, že tento počet nezahrnuje případy, k nimž průběžně dochází při stavebních zásazích do památek s komplikovanějším stavebním vývojem.
Pořízení fotogrammetrického zaměření je doporučeno v pěti případech, další potřeby mohou samozřejmě vyplynout z výsledků opakovaných prohlídek vývoje stavebního stavu, požadavků projekce apod.: Moravská Třebová -Předměstí - Sousoší Kalvárie Ochoz u Nasavrk, osada Libáň - Zřícenina hradu Strádov Litomyšl-Město - Vilový dům čp. 338 - sgrafita na fasádách kniha I - 50 -
Litomyšl-Město - Červená věž - fasády Litomyšl-Záhradí - Zámek čp. 93 - fasády se sgrafity
Pořízení podrobného geodetického zaměření se doporučuje ve 105 případech (35 v okrese Chrudim, 18 Pardubice, 21 Svitavy a 31 Ústí nad Orlicí), z toho v 15 případech v souvislosti s nutností stavebně zabezpečovacích prací: OKRES CHRUDIM: Chrudim IV.-Jánské Předměstí - Dvě kulisové brány Rabštejnská Lhota, osada Rabštejn - Zříceniny hrádku Rabštejnek OKRES PARDUBICE: Pardubice - Zelené Předměstí - Rodinný dům čp. 702 Pardubice - Zelené Předměstí - Kaple sv. Anny OKRES SVITAVY: Gruna - Hradiště Radkov Pustá Rybná - Chalupa čp. 17 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlosot čp. 129 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 135 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 137 Staré Město, osada Radišov - Kaple sv. Rocha Široký Důl - Pazderna Třebařov - Kostel Koruny P. Marie OKRES ÚSTÍ NAD ORLICÍ: Brandýs nad Orlicí - Zřícenina hradu Hrušová - Venkovská usedlost čp. 10 Zálší - Sušárna ovoce u čp. 12
Pořízení stavebního zaměření je doporučeno v 521 heslech (154 v okrese Chrudim, 103 Pardubice, 105 Svitavy a 159 Ústí nad Orlicí; archivovat je přirozeně třeba i veškeré ostatní plánové podklady, které se při jednáních s vlastníky a uživateli podaří získat, preferují se přirozeně celkové půdorysy podlaží, celkové řezy, případně v optimálním případě celková zaměření vč. fasád a situace; z projektů zpravidla dostačuje stavební část), ve 38 případech v souvislosti s nutnou stavební obnovou: OKRES CHRUDIM: Běstvina, osada Pařížov - Kostel sv. Maří Magdaleny Chrast - Vodárna Chrudim IV.-Jánské Předměstí - Příměstská usedlost čp. 28 Podhořany u Ronova - Zájezdní hostinec čp. 57 Trhová Kamenice - Venkovská usedlost čp. 67 Trhová Kamenice, osada Polom - Kostel sv. Kunhuty Třemošnice - Berlova vápenka Vápenný Podol - Vápenka Žumberk - Venkovská usedlost čp. 16 Žumberk - Zřícenina hradu OKRES PARDUBICE: kniha I - 51 -
Dašice - Příměstská usedlost čp. 65 Dašice, osada Zminný - Špýchar čp. 11 Dolní Roveň, osada Horní Roveň - Kaple P. Marie Holice - Vila čp. 102 Choltice - Zámecká zahrada s glorietem Kladruby nad Labem - Hřbitovní kaple sv. Kříže Kunětice - Most Lány u Dašic - Špýchar čp. 8 Pardubice - Bílé Předměstí - Kostel Sedmibolestné P. Marie Pardubice - Zelené Předměstí - Krausův dům čp. 113 Sezemice - Akvadukt Sezemice, osada Dražkov - Venkovská usedlost čp. 17 - stodola Svinčany - Fara čp. 1 OKRES SVITAVY: Banín - Venkovská usedlost čp. 71 Bělá nad Svitavou - Fara čp. 1 Kunčina - Venkovská usedlost čp. 148 Moravská Třebová - Město - Měšťanský dům čp. 117 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 5 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 26 Svojanov - Kostel sv. Petra a Pavla Trstěnice - Kostel Nalezení sv. Kříže OKRES ÚSTÍ NAD ORLICÍ: Dlouhá Třebová - Rychta čp. 3 Dolní Dobrouč - Usedlost čp. 18 - zejm. vejminek! Horní Třešňovec - Usedlost čp. 163 Králíky - Měšťanský dům čp. 353 Orlické Podhůří, osada Perná - Sýpka Výprachtice - Usedlost čp. 8 Vysoké Mýto IV.-Litomyšlské Předměstí - Kasárna čp. 5
Pořízení aktuální podrobné fotodokumentace je doporučeno ve 1315 případech (339 v okrese Chrudim, 240 Pardubice, 256 Svitavy a 480 Ústí nad Orlicí), a to jak v souvislostech s chátráním věcí, tak i jako relativně nejsnadněji realizovatelné formy dokumentace stavu věci v okamžiku, kdy se o ní začíná hlouběji zajímat památková péče. Znovu však upozorňujeme, že pořízení skutečně kvalitní odborné fotodokumentace, která jedině může vyhovět všem odborným i evidenčním potřebám, je náročnou a zodpovědnou prací, jež musí postihnout objekt v celcích, interiérech i důležitých detailech, přesně lokalizovaných popisem nebo ještě lépe do plánů nebo plánových skic. Pro snadné předávání dokumentace všem organizačním složkám památkové péče se jeví jako velmi výhodný přechod na digitální formu, k inspekcím pak ovšem budou nezbytné přenosné počítače.
Opakovaně sledovat vývoj stavebního stavu bylo zvláště důrazně doporučeno ve 491 případech (64 v okrese Chrudim, 48 Pardubice, 151 Svitavy a 221 Ústí nad Orlicí). Relativně vysoké číslo u posledního okresu jde možná zčásti na vrub subjektivního hodnocení různými zpracovateli, zčásti je však ukazatelem, který paradoxně můžeme vnímat jako příznivý: Již toto číslo to naznačuje a níže uvedená statistika kniha I - 52 -
stavebního stavu potvrzuje, že na Ústecku je nadprůměrný počet objektů v dobrém stavebním stavu a naopak méně větších rekonstrukcí, což, jak jsme již naznačili, považujeme za lepší. Je nabíledni, že takový stav klade vyšší nároky na inspekční činnosti, přináší však menší úbytek původního materiálu památek.
Iniciovat stavebně zabezpečovací práce doporučujeme v nejbližším časovém horizontu u 211 památek nebo pamětihodností:
OKRES CHRUDIM: Běstvina, osada Pařížov - Kostel sv. Maří Magdaleny – obnova lodi Heřmanův Městec - Městský dům čp. 168 Hlinsko - Domek čp. 65 (cca 220 m2 střechy) Holetín, osada Dolní Holetín - Venkovská usedlost čp. 35 - udržovat vymazávky spar a olíčení Honbice - Venkovská usedlost čp. 1 Honbice - Venkovská usedlost čp. 2 Horní Bradlo, osada Lipka - Zámek čp. 1 - dokončit obnovu Hroubovice - Židovský hřbitov Chrast - Kostel sv. Martina - narušené části ohradní zdi (velmi citlivě!) Chrast - Maloměstský dům čp. 270 Chrast - Maloměstský dům čp. 63 Chrast - Vodárna Chrast, osada Podlažice - Pivovar čp. 13 Chrudim I.-Vnitřní Město - Kostel Nanebevzetí P. Marie Chrudim I.-Vnitřní Město - Městské opevnění - dokončit stavební obnovu, redukovat zeleň svahů Chrudim II.- Nové Město - Měšťanský dům čp. 156 Chrudim II.- Nové Město - Měšťanský dům s vodní vížkou čp. 104 Chrudim II.- Nové Město - Nájemní dům čp. 280 Chrudim II.- Nové Město - Nájemní dům čp. 281 Chrudim II.- Nové Město - Nájemní dům čp. 365 Chrudim IV.-Jánské Předměstí - Dvě kulisové brány Chrudim IV.-Jánské Předměstí - Měšťanský dům čp. 30 Chrudim IV.-Jánské Předměstí - Příměstská usedlost čp. 28 Chrudim, osada Vestec* - Kaple Kladno - Most - odstranění náletu, oprava líce Klešice - Chalupa čp. 17? Kočí - Venkovská usedlost čp. 87 Kostelec u Heřmanova Městce - Vápenka Krouna - Venkovská usedlost čp. 61 Krouna, osada Čachnov - Lovecký zámeček čp. 1 Lipovec, osada Licoměřice - Kostel sv. Kateřiny - sokl zvonice Luže - Měšťanský dům čp. 87 (cca 320 m2 střechy) Luže - Sokolovna - divadlo čp. 32 Luže - Židovský hřbitov - vztyčení povalených náhrobků Luže, osada Radim - Cihlářská pec Morašice - Mlýn čp. 13 Nové Hrady - Zámek čp. 1 - dokončit obnovu drobných objektů a přírodních částí parku na hradním kopci Nové Hrady - Zřícenina hradu Boží dům - nevtíravě konzervovat střep zdi, zejm. partie bez líce Podhořany u Ronova - Zájezdní hostinec čp. 57 Prachovice - Chalupa čp. 30 Předhradí - Kamenný most Předhradí - Pivovar čp. 19 s opevněním předhradí - obnova čp. 19 a hradby (cca 3800 m2 střech) Přestavlky - Židovský hřbitov - obnova ohradní zdi Rabštejnská Lhota, osada Rabštejn - Zříceniny hrádku Rabštejnek - konzervovat zdivo,
kniha I - 53 -
kultivovat houští Ronov nad Doubravou - Korečnický mlýn čp. 38 - mlýnice Ronov nad Doubravou - Kostel sv. Kříže - dokončit obnovu omítek Ronov nad Doubravou - Kostel sv. Martina Ronov nad Doubravou, osada Moravany - Zámek čp. 1 Rosice - Zámek čp. 1 Řestoky - Sýpka (cca 1300 m2 střechy, z malé části chybí i krov) Seč - Zřícenina hradu Vildštejn Seč, osada Proseč - Zřícenina hradu Oheb Sobětuchy, osada Pouchobrady - Sýpka Svídnice - Papírna Svídnice, osada Práčov - Fara Svídnice, osada Práčov - Kostel sv. Jakuba - obnova věže Trhová Kamenice - Fara čp. 1 Trhová Kamenice - Maloměstský dům čp. 9 - zároveň potlačit nevhodné zásahy Trhová Kamenice - Venkovská usedlost čp. 67 - dokončit obnovu Trhová Kamenice, osada Polom - Kostel sv. Kunhuty (cca 50 m2 střech) Třemošnice - Berlova vápenka Třibřichy - Sýpka Vápenný Podol - Vápenka Vítanov - Most Zaječice - Zbytky druhé tvrze - konzervovat zejm. nelícované zdivo Zájezdec - Židovský hřbitov Žumberk - Venkovská usedlost čp. 16 (cca 750 m2 střech) Žumberk - Zřícenina hradu - konzervace zdiva se zb. sgrafitových omítek
OKRES PARDUBICE: Dašice - Městský dům čp. 47 Dašice - Měšťanský dům čp. 103 (cca 1000 m2 střech) Dašice - Měšťanský dům čp. 22 - obnova omítky průčelí Dašice - Opatrovna s divadelním sálkem čp. 368 Dašice - Příměstská usedlost čp. 65 Dašice - Rodinný dům čp. 30 Dašice - Vila čp. 31 Dašice, osada Zminný - Špýchar čp. 11 Dolany - Venkovská usedlost čp. 1 Dolany - Venkovská usedlost čp. 5 Dolní Roveň, osada Horní Roveň - Kaple P. Marie (cca 10 m2 střechy) Holice - Vila čp. 102 Choltice - Zámecká zahrada s glorietem Choltice - Zvonice (cca 40 m2 střechy, ovšem obtížně přístupné) Chvaletice, osada Chvaletice (Hornická čtvrť) - Masarykova škola Jezbořice - Kostel sv. Václava Kladruby nad Labem - Hřbitovní kaple sv. Kříže Kladruby nad Labem , osada Komárov - Chalupa čp. 12 Kunětice - Most Lány u Dašic - Špýchar čp. 8 Mikulovice - Kostel sv. Václava Opatovice nad Labem - Mlýn čp. 48 Pardubice - Bílé Předměstí - Kostel Sedmibolestné P. Marie - obnova vnějších omítek Pardubice - Staré Město - Masné krámy Pardubice - Staré Město - Městské opevnění se Zelenou bránou a předbraním (čp. 76) konzervovat zb. hradebních torz Pardubice - Staré Město - Torzo Císař. mlýna čp. 109 Pardubice - Zelené Předměstí - Kaple sv. Anny
kniha I - 54 -
Pardubice - Zelené Předměstí - Krausův dům čp. 113 Pardubice - Zelené Předměstí - Rodinný dům čp. 702 - obnova průčelí Pardubice - Zelené Předměstí - Židovský hřbitov Přelouč - Měšťanský dům čp. 19 - obnova fasád Přelouč - Nájemní dům čp. 17 - obnova průčelí Ráby - Lovecký zámeček čp. 22 Rohoznice - Lovecký letohrádek (cca do 100 m2 rovných pochozích střech) Semín - Zámek čp. 1 Sezemice - Akvadukt Sezemice, osada Dražkov - Venkovská usedlost čp. 17 - obnova stodoly Staré Ždánice - Kostel sv. Václava Starý Mateřov - Zvonice - Očištění, konzervace Svinčany - Fara čp. 1 Svinčany - Kostel sv. Vavřince Svojšice - Venkovský dům čp. 25 Trnávka - Venkovská usedlost čp. 22 Turkovice - Kostel sv. Martina - zejm. Pachtovské hrobky Uhersko - Fara čp. 50 Valy - Kostel sv. Archanděla Michaela - dokončit obnovu pláště Veliny - Sroubek u čp. 4
OKRES SVITAVY: Banín - Roubený plot u usedlosti čp.77 - přinejmenším napustit Banín - Venkovská usedlost čp.71 Bělá nad Svitavou - Fara čp. 1 - obnova omítky Bělá nad Svitavou - Venkovská usedlost čp.13 a 160 Biskupice - Zámek čp. 7 Brněnec, osada Moravská Chrastová - Kaple sv. Isidora - obnovit omítky Březová nad Svitavou - Kaple Čtrnácti sv. pomocníků - obnova vč. sanace proti vlhkosti Bystré - Hospodářský dvůr čp. 195 a 457 Bystré - Maloměstský dům čp. 214 Bystré - Měšťanský dům čp. 84 - dokončit obnovu Bystré - Panský pivovar čp. 185 Čistá - Venkovská usedlost čp. 97 Gruna - Hradiště Radkov - konzervovat torzo štít. zdi Jevíčko-Město - Měšťanský dům čp. 122 - zejm. omítku průčelí, obnovit i ozdobné vázy na níz. štítech Jevíčko-Předměstí - Hřbitovní kostel sv. Bartoloměje - obnova hospodářského zázemí a narušené části ohradní zdi Kamenná Horka - Kostel sv. Maří Magdaleny - obnova ohradní zdi Koclířov - Kostel sv. Jakuba Větš. a Filomeny - zejména obnova omítky Kunčina - Fara čp. ? Kunčina - Venkovská usedlost čp. 148 Litomyšl-Město - Městské opevnění - hradby - obnova úseku za čp. 88 Litomyšl-Město - Měšťanský dům čp. 114 Litomyšl-Město - Měšťanský dům čp. 117 Litomyšl-Město - Piaristický kostel Nalezení sv. Kříže - obnova interiéru Litomyšl-Záhradí - Zámek čp. 93 - výsadby v parku Městečko Trnávka, osada Lázy - Venkovská usedlost čp. 7 Moravská Třebová - Město - Měšťanský dům čp. 117 Moravská Třebová - Město - Měšťanský dům čp. 15 Moravská Třebová - Město - Měšťanský dům čp. 47 - obnova omítky průčelí Moravská Třebová - Město - Měšťanský dům čp. 51 Moravská Třebová - Město - Měšťanský dům čp. 73 Pohledy - Kaple sv. Víta
kniha I - 55 -
Polička-Město - Škola čp. 112 Pustá Rybná - Chalupa čp. 17 Radiměř - Stodola u fary čp. 198 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlosot čp. 129 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 135 (cca 500 m2 střechy - spěje však spíše ke zrušení ochrany) Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 137 (cca 1900 m2 střech, přinejmenším ze třetiny chybějí i krovy - spěje však spíše ke zrušení ochrany) Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 26 Rychnov na Moravě - Venkovská usedlost čp. 5 Sádek - Venkovská usedlost čp. 33 Sádek - Venkovská usedlost čp. 8 (cca 1500 m2 střech vč. stodoly) Sklené - Kostel sv. Petra a Pavla Staré Město, osada Radišov - Kaple sv. Rocha SvitavyLačnov - Sousoší Nejsvětější Trojice SvitavyPředměstí - Městský dům čp. 381 - obnova průčelí Svojanov - Hrad Svojanov - obnova poplužního dvora Svojanov - Kostel sv. Petra a Pavla - dokončit obnovu Široký Důl - Pazderna (cca 160 m2 střechy) Široký Důl - Venkovská usedlost čp. 3 Široký Důl - Venkovská usedlost čp. 70 Telecí - Venkovská usedlost čp. 116 Trstěnice - Kostel Nalezení sv. Kříže - dokončit obnovu fasád Třebařov - Kostel Koruny P. Marie - velmi decentně zpevnit koruny zdiva Útěchov - Zvonice - střechy Vranová Lhota - Hrad Vraní Hora - decentně zpevnit koruny zdiva vápen. maltou Vranová Lhota - Zámek čp. 26 - pokračovat v obnově Želivsko, osada Horákova Lhota - Venkovská usedlost čp.1
OKRES ÚSTÍ NAD ORLICÍ: Anenská Studánka - Kostel sv. Vavřince Anenská Studánka, osada Helvíkov - Kostel Narození Panny Marie Brandýs nad Orlicí - Dům čp. 101 Brandýs nad Orlicí - Chalupa čp. 199 Brandýs nad Orlicí - Kostel Nanebevzetí P. Marie - doplnit ohradní zeď Brandýs nad Orlicí - Městský dům čp. 125 - přeřešit okna dle původních, obnovit členité štukové omítky Brandýs nad Orlicí - Zřícenina hradu - konzervace zdiva Cotkytle, osada Janoušov - Chalupa čp. 8 Červená Voda - Městská usedlost čp. 196 Česká Třebová - Měšťanský dům čp. 57 Česká Třebová - Příměstská usedlost čp. 274 Damníkov - Fara čp. 1 Dlouhá Třebová - Rychta čp. 3 Dolní Dobrouč - Usedlost čp. 18 - zejm. vejminek! Horní Třešňovec - Usedlost čp. 163 Hrušová - Venkovská usedlost čp. 10 (cca 1100 m2 střech) Klášterec nad Orlicí - Venkovský dům čp. 4 Králíky - Kaplička Králíky - Měšťanský dům čp. 280 (cca 280 m2 střechy) Králíky - Měšťanský dům čp. 353 Králíky, osada Prostřední Lipka - Kostel Neposkvrněného početí P. Marie - márnici Letohrad, osada Orlice - Zámek čp. 71 Libchavy, osada Dolní Libchavy - Tvrz čp. 173-174
kniha I - 56 -
Orlické Podhůří, osada Perná - Sýpka Rudoltice - Fara čp. 1 - hospodářské objekty Rudoltice - Torzo Nového zámku Skořenice - Kříž - opravit pochroumanou ohrádku Výprachtice - Usedlost čp. 8 Vysoké Mýto I.-Město - Lednice vysokomýtských řezníků čp. 260 Vysoké Mýto III.-Choceňské Předměstí - Příměstská usedlost čp. 34 Vysoké Mýto IV.-Litomyšlské Předměstí - Kasárna čp. 5 Vysoké Mýto IV.-Litomyšlské Předměstí - Kasárna čp. 6 Vysoké Mýto IV.-Litomyšlské Předměstí - Kasárna čp. 7 Záchlumí, osada Litice nad Orlicí - Hrad Litice - dokončit konzervaci zdiva Zálší - Sušárna ovoce u čp. 12 Žamberk - Městský dům čp. 66 - omítnout se zopakováním předchozího členění Žamberk - Nájemní dům čp. 11 - zejm. obnova průčelí Žamberk - Vila čp. 153 Žamberk - Zámecká dependence (část) - obnova věže vodárny
Iniciování restaurátorské obnovy, resp. přinejmenším konzervace, je doporučeno u 199 položek hesláře:
OKRES CHRUDIM: Heřmanův Městec - Měšťanský dům čp. 175 - vrata Heřmanův Městec - Socha sv. Jana Nepomuckého Horní Bradlo - Socha sv. Jana Nepomuckého Horní Bradlo, osada Lipka - Zeď s náhrobky - očištění, konzervace náhrobků, zastřešení Hrochův Týnec - Pomník padlým v I. světové válce - očištění, konzervace Hrochův Týnec - Sousoší se sv. Janem Nepomuckým s anděly - očištění, konzervace Chrast - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění a konzervace Chrast, osada Podlažice - Socha sv. Jana Nepomuckého Chroustovice - Sloup se sochou P. Marie - očištění, konzervace Chrudim I.-Vnitřní Město - Pomník Viktorína Kornela ze Všehrd - zejména nápisy Chrudim II.- Nové Město - Hrob J. Benoniho - očištění konzervace Chrudim II.- Nové Město - Hrob rodiny Rozvodovy - očištění konzervace Chrudim II.- Nové Město - Novoměstská kašna - celek, zejména sochy Chrudim III.-Kateřinské Předměstí - Socha sv. Jana Nepomuckého Chrudim III.-Kateřinské Předměstí - Socha sv. Václava Chrudim IV.-Jánské Předměstí - Dvě kulisové brány Chrudim IV.-Jánské Předměstí - Socha Kaliopé - očištění a konzervace Chrudim, osada Medlešice - Socha sv. Antonína Paduánského - očištění. konzervace Chrudim, osada Medlešice - Socha sv. Jana Nepomuckého Kameničky - Kříž - očištění a konzervace Luže - Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého Luže - Socha sv. Jana Nepomuckého v tzv. Palatinské kapli - očištění. konzervace Luže - Židovský hřbitov - vztyčení povalených náhrobků - očištění, konzervace náhrobků Načešice, osada Licomělice - Sousoší Kalvárie Nové Hrady - Křížová cesta - kamenné stély, znovu vztyčit dřevěný kříž Kalvárie Předhradí - Sousoší Kalvárie - očištění. konzervace Předhradí - Kašna a bazén - : očistit, zatmelit Předhradí - Socha sv. Judy Tadeáše Rabštejnská Lhota - Zvonice - ošetření povrchu Ronov nad Doubravou - Sochy sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého - sv. Jana Nep. Skuteč - Mariánské sousoší Skuteč, osada Radčice - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění. konzervace Slatiňany - Boží muka - očištění. konzervace
kniha I - 57 -
Slatiňany - Sloup se sochou Krista Spasitele - očištění. konzervace Slatiňany, osada Škrovád - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění. konzervace Střemošice - Socha Archanděla Michala - očištění a konzervace Svídnice - Kříž - očištění, konzervace Trhová Kamenice - Kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého - očištění konzervace Trhová Kamenice - Náhrobek F. Šebka - očištění a konzervace Trhová Kamenice, osada Zubří - Kříž - očištění a konzervace Včelákov - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění a konzervace Vysočina, osada Dřevíkov - Židovský hřbitov - očištění konzervace náhrobků Vysočina, osada Svobodné Hamry - Socha sv. Jana Nepomuckého Vysočina, osada Veselý Kopec - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění a konzervace Zájezdec - Socha P. Marie - torzo sochy v případě nemožnosti znovuosazení uschovat na bezpečném místě, sokl restaurovat Zájezdec - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění, konzervace Zájezdec - Židovský hřbitov - ošetření náhrobníků Zderaz, - Venkovská usedlost čp. 11 - štukové reliéfy
OKRES PARDUBICE: Čepí - Kříž - - očištění, konzervace Dašice - Areál býv. tvrze čp. 27a138 - konzervovat zb. sgrafit Dašice - Měšťanský dům čp. 103 (cca 1000 m2 střech) - restaurovat hl. průčelí Dolní Roveň, osada Horní Roveň - Kaple P. Marie - obraz P. Marie Pasovské Dolní Roveň, osada Komárov - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění, konzervace Holice - Pomník dr. Emila Holuba Holice, osada Roveňsko - Sousoší Kalvárie Horní Jelení - Socha Anděla Strážce - Celkové restaurování Horní Jelení - Socha sv. Floriána - Celkové restaurování Horní Jelení - Socha sv. Jana Nepomuckého - Celkové restaurování Horní Ředice - Socha sv. Jana Nepomuckého Choltice - Boží muka Choltice - Boží muka Choltice - Sloup Nejsvětější Trojice s Pietou Kladruby nad Labem - Socha Anděla Strážného - nalomené křídlo Kunětice - Kříž - - očištění, konzervace Mikulovice - Fara čp. 1 - obnovit omítku brány vč. profilace římsy Moravany, osada Platěnice - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění, konzervace Opatovice nad Labem - Mlýn čp. 48 - kříž Ostřetín - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění, konzervace Pardubice - Staré Město - Měšťanský dům čp. 26 - výmalba slepých oken Pardubice - Staré Město - Měšťanský dům čp. 97 - freskový pás Rohovládova Bělá - Socha Anděla Strážce Rohovládova Bělá - Socha sv. Jana Nepomuckého Řečany nad Labem - Socha sv. Jana Nepomuckého (doporučujeme transfer a nahrazení originálu kopií) Řečany nad Labem, osada Labětín - Silniční milník - oškrabat, obnovit vápen. nátěr a restituovat nápisy Sezemice - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění, konzervace Staré Hradiště - Kříž - očištění, konzervace Staré Ždánice - Socha sv. Jana Nepomuckého - očištění, konzervace Svinčany - Morový sloup - dřík obnovit podle proporcí božích muk u Choltic Vápno - Socha sv. Jana Nepomuckého Veská - Kříž - očištění, konzervace Zdechovice - Socha sv. Jana Nepomuckého
kniha I - 58 -
OKRES SVITAVY: Banín - Sloup se sochou Immaculaty Benátky - Boží muka Bezděčí u Trnávky - Sousoší Nejsvětější Trojice Březová nad Svitavou - Socha sv. Jana Nepomuckého (nyní ve dvoře fary) Březová nad Svitavou, osada Dlouhá - Socha sv. Jana Nepomuckého Cerekvice nad Loučnou - Socha sv. Jana Nepomuckého Dětřichov u Moravské Třebové - Kaple a krucifix - statue krucifixu Dolní Újezd - Socha sv. Jana Nepomuckého Gruna - Sousoší Kalvárie - (kříž nakloněn) Hradec nad Svitavou - Kostel sv. Kateřiny - kříž uložit v lapidariu, osadit kopii Hradec nad Svitavou - Sloup se sousoším N. Trojice JevíčkoVelké Opatoviceokres BlanskoBrněnský kraj - Boží muka - malby Kamenná Horka - Kostel sv. Maří Magdaleny - ohradní zdi - kříž Koclířov - Kostel sv. Jakuba Větš. a Filomeny - zejména omítky a malby v hrobkách Koclířov - Sloup N. Trojice Koclířov - Socha Sedícího Krista - odstranit problematické nátěry Koclířov - Socha sv. Jana Nepomuckého Kunčina - Socha sv. Floriána Kunčina, osada Nová Ves - Socha sv. Floriána Litomyšl-Město - Vilový dům čp. 338 - sgrafito, malbu na fasádě Litomyšl-Město - Hřbitov u kaple sv. Anny - zejm. pomník rodičů Braunerových Litomyšl-Město - Piaristický kostel Nalezení sv. Kříže - interiér Litomyšl-Město - Vojenský hrob Litomyšl-Lány - Socha sv. Jana Nepomuckého Litomyšl, osada Nedošín - Socha sv. Václava - doplnit boční sochy n. jejich kopie Malíkov - Sloup se sousoším N. Trojice - zvláště reliéfy na podstavci Městečko Trnávka, osada Lázy - Krucifix - doplnit korpus Městečko Trnávka, osada Lázy - Socha sv. Jana Nepomuckého Mladějov na Moravě - Krucifix Mladějov na Moravě - Krucifix - očištění a konzervace Mladějov na Moravě - Krucifix Mladějov na Moravě - Krucifix Mladějov na Moravě - Sloup se sousoším N. Trojice Mladějov na Moravě - Sloup se sochou P. Marie Immaculaty Mladějov na Moravě - Socha sv. Floriána Mladějov na Moravě - Sousoší Piety Moravská Třebová - Město - Latinská škola čp. 25 - ostění s nápisy Moravská Třebová - Město - Socha sv. Jana Nepomuckého Moravská TřebováPředměstí - Sluneční hodiny Moravská TřebováPředměstí - Sousoší Kristus na hoře Olivetské Moravská Třebová, osada Boršov - Socha sv. Jana Nepomuckého Moravská Třebová, osada Sušice - Socha sv. Jana Nepomuckého Opatov - Sousoší sv. Jana Nepomuckého - restituovat andílky, odstranit kovovou konzolu Opatovec - Socha sv. Jana Nepomuckého PoličkaDolní Předměstí - Měšťanský dům čp. 5 - vrata PoličkaHorní Předměstí - Příměstská usedlost čp. 22 - vrata PoličkaHorní Předměstí - Pomník padlých v 1. světové válce Polička-Město - Měšťanský dům čp. 19 - freska ve slepém okně Polička-Město - Kašna se sochou sv. Jiří - sousoší Rozstání - Krucifix Rozstání - Sloup se sousoším N. Trojice při silnici v jv. části obce, u čp. 95 Rozstání - Sloup se sousoším N. Trojice u hlav. silnice jz. při obci Rozstání - Sloup se sousoším N. Trojice vých. od zvonice, u čp. 16 Rudná - Krucifix
kniha I - 59 -
Rychnov na Moravě - Krucifix - též zhotovit kopii korpusu Rychnov na Moravě - Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého Rychnov na Moravě - Sousoší s N. Trojicí Staré Město - Krucifix Staré Město, osada Radišov - Sloup se sochou sv. Jana Nepom. Svitavy, osada Předměstí - Boží muka - též řádně sesadit a stmelit Svitavy - Předměstí - Socha Ecce homo Svitavy - Předměstí - Sousoší Nejsvětější Trojice Třebařov - Sloup se sousoším N. Trojice - sloup naprasklý?, chybí jeden andílek Víska u Jevíčka - Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého - !
OKRES ÚSTÍ NAD ORLICÍ: Čenkovice - Kostel sv. Vavřince - sochy Červená Voda - Sousoší Nejsvětější Trojice Červená Voda, osada Mlýnický Dvůr - Kostel Narození P. Marie - kříž Česká Třebová - Měšťanský dům čp. 74 - vstupní vrata Česká Třebová, osada Skuhrov - Podstavec sochy sv. Prokopa - vč. znovusesazení České Heřmanice - Sousoší Kalvárie České Libchavy - Socha sv. J. Nepomuckého - očištění a konzervace České Petrovice - Loučení Krista s P. Marií (jinde, snad nespr. Bolest P.M. a sv. Jana Evang.) České Petrovice - Sousoší P. Marie a sv. Anny s Ježíškem - též nově sesadit, a to nejlépe na vhodnějším místě Dolní Čermná - Socha sv. Jana Nepomuckého Dolní Dobrouč - Socha sv. Jana Nepomuckého Dolní Dobrouč, osada Horní Dobrouč - Terasa se souborem soch - též znovu osadit Horní Heřmanice - Socha sv. Jana Nepomuckého Klášterec nad Orlicí - Sloup P. Marie mezi sochami sv. Jana Nepom. a sv. Barbory Králíky - Alej ke klášteru - sousoší N. Trojice Králíky - Sloup se sochou sv. Josefa - přinejmenším vlast. sousoší Králíky, osada Červený Potok - Kostel Navšítevní P. Marie - krucifix Králíky, osada Dolní Boříkovice - Kostel Povýšení sv. Kříže - Kalvárii Králíky, osada Dolní Boříkovice - Sloup se sousoším N. Trojice - též znovu instalovat Králíky, osada Dolní Boříkovice - Sousoší Kalvárie Krasíkov - Sousoší Nejsvětější Trojice - naklání se! Kunvald - Socha sv. Jana Nepomuckého Kunvald - Socha sv. Jana Nepomuckého Kunvald - Sousoší sv. Anny a rodiny Kristovy LanškrounŽichlínecké Předměstí - Sloup se sochou Ecce Homo LanškrounŽichlínecké Předměstí - Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty Letohrad, osada Orlice - Zámek čp. 71 - , malby a zbytek sgrafitovaných omítek Luková - Socha sv. Jana Nepomuckého Mladkov - Sousoší Kalvárie - : odborně ošetřit proti zelenému povlaku Mostek - Kalvárie Orlické Podhůří, osada Rviště - Kříž Orličky - Socha sv. Jana Nepomuckého Rudoltice - Socha sv. Jana Nepomuckého Rybník - Kalvárie Rybník - Kříž Sázava - Sousoší Nejsvětější Trojice Sobkovice - Kostel sv. Prokopa - Kalvárii Svatý Jiří - Socha sv. Floriána - očištění a konzervace Tatenice - Krucifix Tatenice - Krucifix - a doplnit Ústí nad Orlicí - Socha sv. Václava Ústí nad Orlicí, osada Černovír - Socha sv. Jana Nepomuckého
kniha I - 60 -
Ústí nad Orlicí, osada Knapovec - Boží muka Ústí nad Orlicí, osada Knapovec - Hřbitovní kaple - křížová cesta Ústí nad Orlicí, osada Oldřichovice - Socha Bičování Krista - znovusesadit rozvalenou ohrádku Vysoké Mýto II.-Pražské Předměstí - Plastika lva Vysoké Mýto IV.-Litomyšlské Předměstí - Kříž - zhotovit a osadit kopii kříže Vysoké Mýto IV.-Litomyšlské Předměstí - Socha sv. Josefa - a znovu instalovat Vysoké Mýto, osada Knířov - Socha sv. Vavřince - a znovu osadit Záchlumí - Sousoší Kalvárie Záchlumí, osada Litice nad Orlicí - Krucifix Záchlumí, osada Litice nad Orlicí - Socha sv. Anny Žamberk - Krucifix U pěti ran Žamberk- Socha sv. Jana Křtitele Žamberk- Sousoší sv. Petra a Pavla Žichlínek - Socha Panny Marie Immaculaty Žichlínek - Sousoší Nejsvětější Trojice
Ochranné pásmo nebo památkovou zónu je doporučeno zřídit u 30 věcí, vzhledem ke kumulaci však jen ve 14 lokalitách: České Heřmanice – tvrziště – ochranné pásmo České Libchavy – tvrziště Skalka – ochranné pásmo Dolní Dobrouč, osada Lanšperk – zřícenina hradu a pamětihodnosti v osadě – ochranné pásmo Choltice – obě návsi a zástavba kolem nich, východně včetně hřbitova s kaplí, severně včetně čp. 17 a jihozápadně se zámeckou zahradou, parkem, oborou a hájovnou až k božím mukám u silnice do Stojic – ochranné pásmo Městečko Trnávka, osada Lázy – prakticky celá osada - VPZ (viz podrobný návrh) Přelouč – vodní elektrárna se zdymadlem a jezem – ochranné pásmo kvůli budování plavebního kanálu Přelouč, osada Lhota – zástavba kolem návsi – ochranné pásmo nebo VPZ Svojanov – celé hradní návrší a historická část městečka včetně kostela jižně nad ním – ochranné pásmo Široký Důl – východní část včetně kostela - VPZ (viz podrobný návrh) Trhová Kamenice, osada Zubří – prakticky celá osada - ochranné pásmo (viz podrobný návrh), pokud by ochrana prostředí formou CHKO byla nedostačující Ústí nad Orlicí – celek chalupnické zástavby v ulicích Lukešově a Zahradní – VPZ (viz podrobný návrh), příp. ochranné pásmo Vápenný Podol – historické jádro osady s kostelem - ochranné pásmo nebo VPZ Zdechovice – okolí zámeckého areálu, zástavba kolem návsi a západně včetně fary a kostela, nejlépe i s pozemky západněji položenými, kvůli dálkovému pohledu silnicí – ochranné pásmo Žumberk – hradní návrší s poplužním dvorem a zástavbou kolem návsi – ochranné pásmo Dalších šest námětů vychází spíše z hodnocení celkového prostředí než ze vztahu k jednotlivostem: Borová – severozápadní cíp osady - VPZ (viz podrobný návrh), příp. ochranné pásmo Hrušová – podstatná část jádra obce zhruba v rozsahu intravilánu z 19. století – VPZ (viz podrobný návrh) Lanškroun – okolí městské památkové zóny Letohrad – okolí městské památkové zóny Rohozná, osada Manova Lhota – celá osada - VPZ (viz i podrobnější text a foto), příp. ochranné pásmo
kniha I - 61 -
Vysoké Mýto, osada Sedlec – celé jádro osady bez zemědělského areálu, příp. bez severního cípu - VPZ (viz i podrobnější text a foto), příp. ochranné pásmo Záchlumí, osada Litice nad Orlicí – hradní návrší včetně šíje s elektrárnou a osada včetně části pravého břehu se zámečkem a sochou sv. Anny - ochranné pásmo (Množství dalších námětů přináší kniha V. a K. Kučových Principy památkového urbanismu z roku 2000 na str. 98 až 102. V mnoha případech nesdílíme optimistické hodnocení sídel podle těchto badatelů, rozhodně však nevylučujeme, že mnohá z nich se stále se zvětšujícím odstupem od 19. století, a pokud dojde k masivnějšímu vpádu rádobymoderních bungalovů a dalších typů současné vilové zástavby do prostředí historických jader vesnic, dojdou svého docenění.)
Iniciace změny vlastnických nebo uživatelských poměrů byla doporučena ve 37 snad nejkřiklavějších případech, jež zpravidla vyžadují i kombinaci dalších opatření, při důkladnější znalosti poměrů u některých objektů bude pravděpodobně vhodnost změny cítěna i v dalších případech: OKRES CHRUDIM: Horní Bradlo, osada Lipka - Zámek čp. 1 Luže - Měšťanský dům čp. 87 Luže - Kaple Čtrnácti pomocníků Luže, osada Radim - Cihlářská pec Rosice - Zámek čp. 1 Řestoky - Sýpka Trhová Kamenice - Fara čp. 1 Trhová Kamenice, osada Polom - Kostel sv. Kunhuty Třemošnice - Berlova vápenka Všeradov - Venkovská usedlost čp. 10 Žumberk - Venkovská usedlost čp. 16 OKRES PARDUBICE: Dašice - Vila čp. 31 Dašice - Rodinný dům čp. 30 Choltice - Zámecká zahrada s glorietem Rohoznice - Lovecký letohrádek Uhersko - Fara čp. 50 OKRES SVITAVY: Bělá nad Svitavou - Venkovská usedlost čp. 13 a 160 - pro čp. 160 Biskupice - Zámek čp. 7 Cerekvice nad Loučnou - Venkovská usedlost čp.11 s výměnkem čp. 72 Čistá - Venkovská usedlost čp. 97 Litomyšl - Měšťanský dům čp. 56 Litomyšl - Měšťanský dům čp. 81-82 Městečko Trnávka, osada Lázy - Venkovská usedlost čp. 17 Městečko Trnávka, osada Lázy - Venkovská usedlost čp. 7 Polička - Měšťanský pivovar čp. 15 Sádek - Venkovská usedlost čp. 33 Sebranice - Venkovská usedlost čp. 7 Trstěnice - Venkovská usedlost čp. 106 včetně výměnku
kniha I - 62 -
OKRES ÚSTÍ NAD ORLICÍ: Česká Třebová - Příměstská usedlost čp. 274 Letohrad, osada Orlice - Zámek čp. 71 Libchavy, osada Dolní Libchavy - Tvrz čp. 173-174 Libchavy, osada Prostřední Libchavy - Chalupa čp. 4 Rudoltice - Torzo Nového zámku Vysoké Mýto - Lednice vysokomýtských řezníků čp. 260 Vysoké Mýto III.-Choceňské Předměstí - Příměstská usedlost čp. 34 Vysoké Mýto IV.-Litomyšlské Předměstí - Kasárna čp. 5, 6 a 7 Žamberk - Mlýn čp. 136
Iniciovat netradiční formu ochrany objektu, souboru nebo území jsme doporučili v sedmi případech, vzhledem k neujasněnosti této formy jde spíše o náměty na zkušební užití v budoucnu kodifikovaných forem – u prvních čtyř objektů by měla sloužit k nižší formě ochrany jich samých, u dalších tří k ochraně jejich prostředí: Proseč, osada Paseky - Památník Trhová Kamenice - Pamětní deska obětem fašismu Včelákov - Pomník obětem II. světové války Litomyšl - Výtopna s vodárnou čp. 502 Sudslava - Kostel Proměnění Páně Holetín, osada Horní Babákov - Venkovská usedlost čp. 4 Holetín, osada Horní Babákov - Venkovská usedlost čp. 3 Zpřístupnit interiéry objektu pro veřejnost s vhodnou expozicí jsme doporučili v patnácti případech, v Žamberku v rodném domě Prokopa Diviše čp. 326 doporučujeme zavést pravidelnou návštěvní dobu (alespoň v neděli) v sezóně: OKRES CHRUDIM: Chroustovice - Zámek čp. 1 - alespoň pro park Chrudim II.- Nové Město - Kapucínský kostel sv. Josefa s klášterem čp. 11 - pro kostel Všeradov - Králova pila - Mlýn s pilou čp. 15 OKRES PARDUBICE: Rohoznice - Lovecký letohrádek Zdechovice – Zámek OKRES SVITAVY: Čistá - Venkovská usedlost čp. 97 Jaroměřice - Kostel Povýšení sv. Kříže - alespoň na požádání Litomyšl - Radnice čp. 50 - alespoň věž a dolní síň, např. jako informační středisko města Sebranice - Venkovská usedlost čp. 7 Svojanov, osada Starý Svojanov - Kostel sv. Mikuláše Trstěnice - Venkovská usedlost čp. 106 včetně výměnku - pro výměnek OKRES ÚSTÍ NAD ORLICÍ: Brandýs nad Orlicí - Dům čp. 101 Žamberk - Příměstská usedlost čp. 282 Žamberk - Zámek čp. 1 - zejm. nádvoří a kapli kniha I - 63 -
Žamberk - Židovský hřbitov - alespoň klíče na požádání v muzeu
Zajistit lepší informovanost o památce na místě jsme doporučili ve 166 případech (69 v okrese Chrudim, 48 Pardubice, 30 Svitavy a 109 Ústí nad Orlicí), toto doporučení je snad ještě více než jiná zatíženo subjektivním zpracováním a naprosto nebude na škodu, když se informační tabule objeví i u mnoha dalších památek, zvláště u turistických a cyklistických tras. Rozmístění a údržbu tabulek by si nejlépe měly vzít za své orgány místní samosprávy, může být i předmětem grantové podpory. Lze tu usilovat o trvanlivá, vysoce finančně náročná řešení (z bronzu lité tabule v centru Pardubic, písmomalba na plechu jako např. v Ústí nad Orlicí apod.) nebo o řešení méně náročná na vstupní investici, zato vyžadující častou obnovu, vždy je však třeba dbát na přiměřenost, nepoškození památky a potřebnou estetickou úroveň. Při současné snadné dostupnosti kvalitního tisku a barevné reprodukční techniky dáváme k úvaze papírové listy s textem, dobovými vyobrazeními, příp. i orientačními plánky, půdorysy nebo rekonstrukcemi (pozor na autorská práva při reprodukci cizích předloh!), zatavené do plastu, které jsou tak levné, že je lze vyrobit ve více exemplářích a vystavený výtisk po dožití jednoduše vyměnit.
Iniciovat Dny otevřených dveří přímo doporučujeme jen v těch nejkřiklavějších jedenácti případech nejzajímavějších nezpřístupněných interiérů, podle místních podmínek by jistě bylo atraktivní příležitostně zpřístupnit i další: Heřmanův Městec - Zámek čp. 37 (dříve čp. 1) Chroustovice - Zámek čp. 1 Kladruby nad Labem a Selmice - Historický areál hřebčína čp. 1 Letohrad - Kostel sv. Václava Litomyšl-Město - Měšťanský dům čp. 202 - dvůr Litomyšl-Město - Měšťanský dům čp. 430 - nádvoří Moravská Třebová - Předměstí - Hřbitovní kostel sv. Kříže Moravská Třebová - Předměstí - Klášterní kostel sv. Josefa Přestavlky - Zámek čp. 2 Slatiňany - Kostel sv. Martina Třemošnice - Zámek
Dodatek V průběhu zpracování koncepce se v kraji poměrně zintenzívnilo prohlašování věcí za kulturní památky. U řady věcí v hesláři jsme mohli aktualizovat první hodnotící údaj na oprávněně chráněnou památku. Sedm věcí náš heslář neobsahoval – čtyři jsme v terénu zachytili, ale pro technicky omezený rozsah hesláře nebyly zařazeny:
Bystřec, okres Ústí nad Orlicí. Sousoší Nejsvětější Trojice. Jablonné nad Orlicí, okres Ústí nad Orlicí. Sousoší Nejsvětější Trojice. Králíky, okres Ústí nad Orlicí. Základní škola, zv. žlutá, čp. 412, ulice 5. května. Opatovec, okres Svitavy. Kaple sv. Václava. Další naší pozornosti unikly:
Gruna, okres Svitavy, venkovská usedlost čp. 50 Tetov, okres Pardubice, myslivna čp. 73 Vysočina, okres Chrudim, na internetové verzi seznamu nejasně formulovaný
kniha I - 64 -
soubor věcí, nejspíše objekty skanzenu, kde ovšem zápis považujeme za velmi diskutabilní Obě skupinky opět svědčí o velkém památkovém bohatství kraje, jehož poznávání touto koncepcí jistě zdaleka nekončí.
Závěr Náš průzkum zjistil mezi nechráněným stavebním fondem kraje ještě značný památkový potenciál, což je jistě potěšující zjištění, které by však na druhé straně mohlo vyvolat pocit, že případný úbytek je stále z čeho nahrazovat. Z mnoha důvodů tomu tak není. V nejkvalitnějších sakrálních, hradních a zámeckých stavbách, ale i v měšťanské architektuře a profesionální veřejné plastice se vzhledem z doby před rokem 1850 je potenciál prakticky vyčerpán a úbytky již není čím nahrazovat. V lidové architektuře a kamenosochařství se situace sice co do množství jeví jako lepší, v lidové architektuře však došlo ve fondu, prohlášeném v r. 1963, k největším úbytkům (naprosto dramatický je např. zánik drtivé většiny polygonálních stodol, přestože podle komentáře k soudobému seznamu byla cítěna jejich vysoká hodnota) a nově prohlašovaný fond je výtvarně nebo dispozičně čím dál méně výrazný a čím dál více v některých svých součástech narušený. Snad o něco málo více času je při výběru k ochraně v produkci i kvalitnější historizující, secesní a meziválečné architektury, každé váhání však s sebou nese riziko, že právě nejhodnotnější příklady budou z nějakého důvodu, byť jen třeba výměny oken, poškozeny. Doporučujeme tedy chráněný památkový fond s horečnatým úsilím posilovat. Prohlášením za památku (pravda, administrativně náročným) by se úsilí a zejm. kontakt památkových orgánů s vlastníkem neměl vyčerpat. --Zevrubné posouzení vyhodnotilo 60% objektů (na Ústecku dokonce 70%, v ostatních méně) jako v dobrém stavebním stavu, dalších 24% po odborné rekonstrukci. Je obtížné říci, zda tento stav je dobrý nebo ne, neboť nevíme, kam jeho tendence směřuje – srovnatelné hodnocení neexistuje. 133 objektů, poškozených příliš razantní rekonstrukcí, by mělo být varováním a zdrojem poučení a úvah, jak se takových rekonstrukcí vyvarovat; řešení havarijního stavu 53 objektů, vyžadujících urychlenou realizaci řady dokumentačních a stavebně zabezpečovacích a konzervačních prací, je jedním z nejakutnějších úkolů systému památkové péče. Přinejmenším stejně důležitým úkolem je těmto stavům předejít, a to nejen u 333 objektů, ohodnocených jako narušené. Památkovou prohrou je totiž nezřídka nejen konečný a úplný zánik devastovaného objektu, ale i jeho obnova, při níž oslavovaný zachránce někdy i za státní podpory vymění přinejmenším všechny omítkové povrchy a otvorové prvky za velmi přibližného dodržení předchozího členění. --Smysl památkové péče by neměl být viděn ve vyřízení všech podání podle památkového zákona, ale památkový fond fakticky zachránit pro budoucí generace. Průběžným ztrátám se nelze stoprocentně vyhnout, jejich minimalizace je však skutečným smyslem systému památkové péče. Ve všech svých hodnoceních a doporučeních jsme se snažili být nanejvýše objektivní a z každého jiného přístupu by nás mnohde usvědčila již připojená fotografická dokumentace. Věříme, že jedině každodenním naplňováním zásad památkové péče u širokého spektra více či méně významných památek a pamětihodností, na všech památkově hodnotných územích, ve spolupráci státních a obecních úřadů, odborné organizace, veřejnosti i vlastníků je možné dosáhnout pozitivních výsledků.
kniha I - 65 -
Nejdůležitější literatura a prameny: Evidenční karty ústředního seznamu památek na regionálním pracovišti NPÚ v Pardubicích (zejm. pro památky v Letohradě a ve Svitavách) Internetové stránky Ministerstva kultury ČR, Národního památkového ústavu v Praze a dalších institucí a organizací Katastrální mapy z doby kolem r. 1840 (tzv. císařský otisk), Ústřední archív zeměměřictví a katastru v Praze Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, K. Kuča, Praha (od 1996) Místopisný slovník historický království Českého, Sedláček A., Praha 1908 Návrhy VPZ Sedlec, Ústí nad Orlicí a Vysoká u Javorníku, R. Urbánek 1997-1998 Návrh VPZ Hrušová, R. Urbánek a A. Hillerová 2000. Pasporty měst Heřmanův Městec, Chrást, Chrudim, Jevíčko, Luže, Moravská Třebová, Pardubice, Polička, Předhradí, Vysoké Mýto, Ústí nad Orlicí a obce Vysočina, SÚRPMO Praha Přehled teorie a technických metod obnovy památek, S. Voděra, Praha 1978 Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, Praha 1978 Umělecké památky Čech, kolektiv autorů pod vedením E. Pocheho, Praha 1977-1982 Výsledky průzkumu nejstaršího horizontu lidové architektury na Litomyšlsku a Vysokomýtsku, J. a Z. Syroví 2004 (internetová prezentace)
Přílohy Statistické vyhodnocení sledovaných objektů v malých okresech, okresech a pro celý kraj Mapa s vyznačením statistického vyhodnocení sledovaných objektů v malých okresech a okresech Jeden po bocích perforovaný čtvereček pásku značí 25 objektů.
kniha I - 66 -