Komplexní metodika pro výběr a řemeslné opracování náhradního kamene pro opravy kvádrového zdiva historických objektů

KONSORCIUM

ČVUT v Praze, Fakulta stavební Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR Národní technické muzeum

Komplexní metodika pro výběr a řemeslné opracování náhradního kamene pro opravy kvádrového zdiva historických objektů Projekt č. DF12P01OVV020 Periodická zpráva za období do 15. 11. 2012

Odpovědný řešitel:

Statutární zástupce:

Ing. Svatoslav Chamra, CSc.

Prof. Ing. Václav Havlíček, DrSc. rektor ČVUT

Praha, listopad 2012

DF12P01OVV020 Průběžná zpráva 2012

Úvod Klastické sedimentární horniny patří mezi nejvíce používané kamenicky a sochařsky opracovávané horniny v celém světě i v České republice. Tyto horniny často tvoří kvádrové zdivo historických objektů. Jako každý jiný stavební materiál, i horniny podléhají zvětrávacím procesům, které ovlivňují jejich kvalitativní vlastnosti a trvanlivost. Poškozený horninový materiál kvádrového zdiva je mnohdy potřeba zcela vyměnit za nový. Problematika výběru náhradního stavebního kamene v procesu rekonstrukce je z tohoto pohledu velice důležitým aspektem. Neméně důležitým aspektem je způsob opracování horninového materiálu. Jak zvolený náhradní horninový materiál, tak způsob jeho opracování, by měli do nejvyšší míry respektovat autentičnost daného objektu. Některé opravy historických objektů z posledních let ukázaly, že jsou tyto dva aspekty opomíjeny nebo ne zcela respektovány. Z tohoto důvodu je nezbytné vytvořit ucelenou metodiku výběru a opracování náhradního stavebního kamene, která poslouží k eliminaci možných chyb a nenávratného poškození mnohdy velice cenných historických objektů. Pro účely vytvoření komplexní metodiky byl zvolen postup skládající se z následujících etap: 1) Výběr a průzkum vzorových lokalit a objektů, příprava ověřovacího vzorku hornin; 2) Vypracování konceptu metodiky a její implementace in situ, laboratorní zpracování ověřovacího vzorku hornin; 3) Ověření navrhované metodiky a zpracování výsledné verze. První etapa projektu a zahájení druhé etapy projektu byly plánovány na rok 2012.

Dílčí etapa 1 Výběr a průzkum vzorových lokalit a objektů, příprava ověřovacího vzorku hornin Cílem této etapy byl výběr a podrobná rešerše vhodných vzorových lokalit těžby sedimentárních hornin a vzorových historických objektů. Nedílnou součástí byla podrobná terénní dokumentace a další doplňkové průzkumy těchto lokalit. V souladu s grantovou přihláškou bude na konci této etapy připraven ověřovací vzorek vybraných hornin.


A.

Konstatační část

A.1. Lokality těžby vybraných sedimentárních hornin A.1.1. Pískovec Ke stavebním účelům se pískovce u nás začaly používat v době románské při stavbách prvních kostelů a klášterů. Nejstarším známým dochovaným pískovcovým výtvorem z té doby jsou zřejmě pletenci zdobené sloupky z krypty bývalé Spytihněvovy baziliky na Pražském hradě z červeného až hnědočerveného pískovce. K těmto a jim podobným účelům se pískovce používaly i u dalších románských staveb. Použití pískovců pro architektonické a sochařské účely dosáhlo největšího rozmachu v gotice. K tomuto vzestupu použití pískovců došlo zejména zásluhou kamenické hutě k stavbě chrámu sv. Víta na Pražském hradě, při které se jako stavební materiál používal téměř výhradně pískovec. Po útlumu použití v době renesance zaznamenalo použití pískovce nárůst obliby o období baroka. V této době byl pískovec takřka výhradním sochařským kamenem (např. díla M. Brauna), avšak významnou měrou se uplatňoval i v architektuře, zejména v portálech, schodištích, ostěních apod. Poslední velký rozmach používání pískovců spadá do poslední třetiny 19. století. Z tohoto období pochází takové významné stavby jako Národní divadlo, Národní muzeum či Rudolfinum. V této době byla zahájena i obnova a novogotická dostavba chrámu sv. Víta v Praze a později i obnova chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Tento nárůst poptávky vedl k rozšiřování starých a zakládání nových pískovcových lomů. S nástupem secese dochází k poklesu použití pískovce. V České republice se pískovce nachází v nemetamorfovaném platformním pokryvu Českého masívu a částečně i v karpatské soustavě v časovém rozpětí od svrchního karbonu do terciéru. Kamenicky a sochařsky využitelné pískovce svrchněkarbonského stáří se v České republice vyskytují prakticky jen v oblasti středočeského permokarbonu. V největším rozsahu se tyto horniny těžily (lámaly) v kladenské pánvi v četných lomech v okolí Kamenných Žehrovic, zejména u obce Doksy. Z těchto lokalit byl využíván materiál při stavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Zvláště oblíbený byl tento kámen v období baroka, kdy byl nejpoužívanějším kamenem v blízké Praze. Posledního rozmachu dosáhlo dobývání tohoto kamene v poslední třetině 19. století, kdy byl pískovec dodáván na stavbu Národního divadla. Od té doby těžba postupně upadala. Jedná se o bělošedé, šedožluté až rezavé nebo i načervenalé převážně středně až hrubě zrnité arkózy a arkózovité pískovce až drobnozrnné slepence. Své uplatnění našly zejména na výrobu schodů, odpočívadel, prahů, okenních a


dveřních ostění, zábradlí, dlažeb, patníků apod. Rovněž byly používány na výrobu náhrobních kamenů, pomníků, božích muk, soch a sousoší. Žehrovický pískovec se uplatnil při stavbě celé řady památek ve středních Čechách, zejména pak v Praze. Zde jsou z něj spodní části původního chrámu sv. Víta, Karlova mostu, Národního divadla, Národního muzea, atd. Z mimopražských památek pak uveďme Svatou horu u Příbrami, kde byl „žehrovák“, jak je kámen kameníky nazýván, použit na výrobu různých částí této stavby. V současné době se tento kámen nikde netěží, tudíž je pro obnovu památek z tohoto kamene nutné použít jiný horninový zdroj. Kromě žehrováku byly v minulosti karbonské pískovce lámány i na jiných místech středních Čech, zejména pak u Přílep na Rakovnicku, který našel podobné uplatnění jako žehrovický pískovec. V plzeňské pánvi se lámaly svrchnokarbonské arkózy a arkózovité pískovce např. v okolí Roudné, Lochotína a Chotíkova. Tyto horniny byly pak používány zejména v Plzni a okolí. V poměrně velkém rozsahu se tento horninový materiál dobýval v manětínské pánvi. Karbonské arkózy se dnes bohužel netěží, avšak uvažuje se otevření lomu u obce Nečtiny. Kamenicky

využitelné

pískovce

permského

stáří

se

v Čechách

vyskytují

v podkrkonošské pánvi a blanické brázdě, na Moravě v boskovické brázdě. Je pro ně typické rudé až rudohnědé zbarvení. Jedná se rovněž o arkózovité pískovce až arkózy, často přecházejících do drobnozrnných slepenců nebo někdy naopak do prachovců a jílovců. Kromě běžných stavebních účelů se pro své typické zbarvení používaly na různé architektonické a sochařské prvky. Tyto pískovce se nachází v podkrkonošské pánvi, především v trutnovském souvrství. Tyto horniny se v minulosti lámaly zejména severně od Nové Paky, na Trutnovsku, Úpicku a Červenokostelecku. V okolí Trutnova se lámaly pro stavbu městských hradeb a různých budov. Tyto pískovce byly např. použity na výrobu obkladů soklu a architektonickou a sochařskou výzdobu průčelí budovy Nejvyššího soudu na Pankráci. V blanické brázdě se tyto pískovce lámaly v oblasti českobrodského pískovce a sloužily zde převážně jako místní stavební materiál. Nejvýznamnější lomy se nacházely v Nučicích a jejich okolí. Z tohoto materiálu je postaven románský portál kostela v Hrusicích. Nučický pískovec se používal na výrobu schodů, odpočívadel, dveřních a okenních ostění, zábradlí schodišť, apod. a ve značném rozsahu i na mostní objekty posázavských železnic. Pro architektonické účely byly tyto pískovce použity na zámcích Konopiště a Komorní Hrádek, na kostelech ve Vavřinci, Plaňanech, Olešce a Kostelci nad Černými Lesy. V Praze byl z tohoto pískovce vyroben podstavec Bílkova oltáře v katedrále sv. Víta a průčelí královské hrobky. V boskovické brázdě na Moravě se permské pískovce lámaly jen v její jižní části, kde mezi nejvýznamnější


lomy patří lom v Hlubokých Dvorech u Tišnova. Tyto pískovce byly rovněž používány přednostně pro místní stavební účely. Nejvýznamnější památka, při jejíž stavbě byl použit tento pískovec, chrám Porta coeli v Předklášteří u Tišnova. Z podobných pískovců je většina architektonických prvků v třebíčské bazilice. Všechny lomy v boskovické brázdě jsou v současné době opuštěny. Triasové pískovce jsou v České republice zastoupeny jen v malém rozsahu. Jedná se o bělavé jemně až středně zrnité kaolinické pískovce, které jsou v současné době těženy v lomu Havlovice-Krákorka. Používají se k dlažebním a obkladovým účelům a byly použity např. při opravě Strahovského kláštera či úpravě památníku v Lidicích a Terezíně. Nejvýznamnější ložiska pískovců jsou však soustředěna do oblasti České křídové pánve a jsou rozprostřena v oblasti mezi Hřenskem, Turnovem a Náchodem ke Svitavám na severu a na jihu ohraničena linií Louny, Praha, Brandýs nad Labem, Poděbrady, Chrudim a Pardubice. Některé oblasti výskytu jsou přírodní rezervace, proto je nelze využívat k těžbě (Hřensko, Český ráj, Adršpašské skály). Mezi tradičně využívaná ložiska patřila ložiska v okolí Dvora Králové, Hořice v Podkrkonoší, Skála u Hořic, Mšeno u Budyně, Nehvizdy u Prahy, Libná a Božanov. V sv. okolí Prahy se pískovce těžily v Polabí u Kostelce nad Labem, Brandýsa nad Labem, Záp a Sluh. V těchto lomech se lámal kámen na stavbu katedrály sv. Víta a rovněž je pravděpodobné, že i na stavbu Karlova mostu. Ke stejným účelům se ve stejné době lámaly pískovce i ve východním okolí Prahy v lomech u Horoušan poblíž Nehvizd, kde se pískovec těžil až do počátku 2. světové války. Z nehvizdského pískovce je novogotický pomník Františka I. Na Smetanově nábřeží v Praze a rovněž byl tento materiál použit na obnovu chrámu sv. Víta. Blíže Prahy se pískovce lámaly např. v Hloubětíně, který byl založen zřejmě již ve 13. století. Tento pískovec byl rovněž použit na stavbu Karlova mostu, křížovnického kláštera, v chrámu sv. Víta, atd. Na sz. okraji vltavsko-berounské faciální oblasti české křídy se svrchnokřídové pískovce těžily v několika lomech v okolí Mšeného. Zdejší pískovec je jemnozrnný bělošedý, často žlutě až narezavěle šmouhovatý nebo skvrnitý. Z počátku byl používán převážně ke stavebním účelům v místě a bližším okolí těžby, avšak v 19. století byl použit na obnovu katedrály sv. Víta v Praze. Po 2. světové válce byl tento pískovec používán hlavně pro obnovu památek (např. arkýřová kaple Staroměstské radnice, kopie sousoší na Karlově mostě, apod.). V Broumovském výběžku se vyskytují dvě významná ložiska křídových pískovců – Božanov a Libná. Božanovský arkózovitý pískovec je bělošedé až rezavě hnědé barvy, středně až hrubě zrnitý. Božanovský pískovec vykazuje dobrou odolnost a z tohoto důvodu byl v minulosti použit na stavbu právnické fakulty v Praze


a při rekonstrukci Národního divadla, Karlova mostu apod. V nedávné době byl tento pískovec dodáván na rekonstrukci chrámu v Kolíně nad Rýnem, chrámu sv. Martina v Bratislavě a kostela sv. Martina ve Spišské kapitule.

Z hlediska našich kamenicky a

sochařsky využitelných pískovců mají největší význam pískovce labské faciální oblasti české křídy, na jejímž severním okraji leží lomařská oblast hořického pískovce. Jedná se o světle šedobílé až žluté, místy nazelenalé či narezavělé, převážně jemnozrnné, pískovce. Na Hořicku byl pískovec využíván od pradávna, intenzivněji však od druhé poloviny 19. století. Z velkých staveb mimo tuto oblast byl hořický pískovec použit např. na stavbu Národního divadla. Vedle Hořicka má v labské faciální oblasti význam i Královédvorsko, jehož pískovce využíval Matyáš Braun na sochařskou výzdobu Kuksu. V současné době je v této oblasti v provozu lom kocbeřského pískovce, který byl použit při poslední opravě Karlova mostu v Praze. Na Moravě je z křídových pískovců nejvýznamnější pískovec maletínský. Jedná se o bílý, našedlý nebo nažloutlý jemnozrnný pískovec. Tento pískovec byl použit při stavbě mnoha objektů na Olomoucku (např. jezuitská kolej v Olomouci). A.1.2. Opuka Opuky mají mezi našimi stavebními a sochařskými kameny nejdelší tradici (alespoň v Čechách). Z opuky jsou postaveny první známé kamenné stavby z konce 9. století. Je to rotunda sv. Klimenta, postavená jako prví křesťanský kostel v Čechách na knížecím hradišti Levý Hradec, rotunda sv. Petra na hradišti v Budči a kostel Panny Marie na Pražském hradě. Z opuky je i další řada mladších románských kostelů v Praze i ve středních Čechách. Byla používána převážně na neomítané zdivo v podobě lomového kamene, později v podobě opracovaných kvádříků

nebo kvádrů. V menší míře byla používána na výrobu

architektonických prvků. V období gotiky opuka ustoupila pískovci, ale i tak se nadále používala jako stavební kámen (např. Týnský chrám v Praze, věž Staroměstské radnice, kostel sv. Mikuláše v Lounech). V pozdějších obdobích byla opuka používána jen jako běžný stavební kámen (např. Národní divadlo). Opuka našla své uplatnění ve 20. letech 20. století, při úpravách Pražského hradu. Kamenicky a sochařsky využitelné opuky se u nás vyskytují v některých povrchově obnažených částech spodnoturonského bělohorského souvrství, někdy i v mladších sedimentech české křídy a ve východních Čechách a na západní Moravě. Nejvýznamnější byl její výskyt v Praze a jejím sz. okolí. V Praze byla opuka hlavním středověkým stavebním kamenem. Opuka se lámala na nejvyšších okrajových místech Prahy a jejího okolí. Na petřínské plošině byla založena celá řada opukových lomů, které patřily sousednímu


Strahovskému klášteru. Další opukové lomy se táhly až k Bílé hoře. Další opukové lomy se nacházely na Vidouli u Jinonic, u Proseka a u Bohnic. Vedle těchto lomů měly největší význam opukové lomy u Přední Kopaniny na nynějším sz. okraji Prahy, kde se opuka lámala cca od 12. století. V nejnižších polohách se vyskytuje vrstva tzv. zlaté opuky. V současné době se v lomu netěží. Západně od Přední Kopaniny se opuka lámala např. u Hostivic, Litovic a Kladna, avšak všechny zdejší lomy jsou opuštěné. Další významný výskyt opuky v pražské faciální oblasti české křídy je v oblasti Džbánu s. od Rakovníka. Jedná se o spodnoturonské opuky, které vystupují v morfologicky významném návrší. Kámen z těchto lomů se používal převážně jako místní stavební kámen. Další významnou oblastí výskytu opuky je v okolí Loun. Z Hrádku byl vožen kámen na stavbu kostela sv. Mikuláše v Lounech. Významnější byly opukové lomy v kolínské oblasti české křídy, kde se opuka dodnes láme v Přibylově u Skutče. Tato opuka byla použita na dlažbu řady kostelů ve v. a sv. Čechách. A.1.3. Droba Droby se v dnešní době používají spíše jako kámen na výrobu kvalitního silničního stěrku, ačkoli jsou z ní postaveny desítky hradů na území západních, jižních i středních Čech. Z masivnějších proterozoických drob se tesaly bloky a kvádry, ze slabších vrstev drob se dělaly kvádříky. Své uplatnění našly droby např. na hradě Křivoklát, Krakovec a Okoř. Na Moravě se droba používala v Olomouci a okolí, kde se těžila na tzv. Šibeničním vrchu. Tato hornina našla své uplatnění např. při stavbě katedrály sv. Václava v Olomouci. V dnešní době se droby těží zejména na Drahanské vrchovině, v Oderských vrších a v Nízkém Jeseníku. A.1.4. Vápenec Vápence měly při stavbě, výzdobě i úpravách památek na území České republiky též významné postavení. Důležitým rysem našich vápenců je jejich barevnost. V Čechách se vápence vyskytují na mnoha místech. Pro oblast středních Čech je významná oblast Barrandienu a oblast křídových vápenců v okolí Kutné Hory. Staropaleozoické barrandienské vápence se používaly k stavebním či kamenickým účelům už od středověku. Jako stavební kámen se používaly prakticky jen v místech svého výskytu a v jeho dopravně dostupném okolí. Daly se dobře dobývat a opracovávat a měly dobrou přilnavost k maltě. Typickým příkladem takovéhoto využití místních vápenců (z Kněží hory) je hrad Karlštejn. Ze svrchněsilurských vápenců byly jako mramory využívány především ortocerové vápence kopaninského nebo i přídolského souvrství, tmavě šedé až černé s velkými až l m dlouhými bílými schránkami ortocerů aj. fosilií. Lámaly se hlavně na nynějším území Prahy (Lochkov,


Zadní Kopanina), zčásti i mimo ne (Kosoř). Jako mramory se začaly využívat v 18. století (např. náhrobek sv. Jana Nepomuckého v chrámu sv. Víta nebo části oltářů v kostele Nanebevzetí P. Marie na Strahově), v novější dobé byly použity např. v Městské spořitelně nebo některých ministerstvech v Praze. Nejvíce barrandienských vápenců (mramorů) je vázáno na spodnědevonské pražské souvrství. Mezi nimi je nejznámější červený vápenec slivenecký, lámaný s přestávkami od středověku doposud v lomu Cikánka u Slivence, který však už nyní leží na území hl. města Prahy (Praha 5). S obklady, dlažbami i jinými výrobky ze sliveneckého vápence se však setkáváme nejen v Praze, ale i ve středních Čechách i jiných místech u nás a zčásti i v cizině. Podobný červený vápenec se lámal na přelomu století v lomu Hvížďalka na kat. území Kosoř (nyní ložisko cementářských vápenců) a krátce i u Dobříce. Specifickým typem vápenců použitých na středočeských památkách jsou křídové, silně písčité vápence, přecházející někdy až do vápnitých pískovců v okolí Kutné Hory. Jedná se o mořské sedimenty (korycanské vrstvy) kolínské litofaciální oblasti české křídové pánve. Těchto vápenců se používalo z nedostatku vhodnějšího kamene již ve středověku k různým stavbám v Kutné Hoře a okolí. Těžily se v z. okolí Kutné Hory u obcí Mezholezy a Miskovice a byly použity především při stavbě chrámu sv. Barbory. Na Moravě pak mezi nejvýznamnější ložiska vápenců patřila ložiska z v. okraje Moravského krasu v sv. až s. sousedství Brna. Jsou svrchnodevonského až spodnokarbonského stáří a mají různý vzhled i petrografické a technické vlastnosti. Využívány byly v minulosti zejména k výzdobě kostelů v Brně a okolí a v období první republiky v moderní architektuře. Vápence karpatské soustavy byly využívány zcela výjimečně.

A.2. Vyhledávání vzorových historických objektů a konzervačních a sanačních postupů Na území České republiky se nachází velké množství historických objektů, jejichž zdivo je tvořeno sedimentárními horninami různého původu. Pro účely tohoto projektu byly vybírány objekty splňující následující kritéria (v souladu s metodikou projektu): 

různé umístění památek v rámci České republiky,



kvádrové zdivo je tvořeno sedimentárními horninami různého typu a stavu,



zvolené historické objekty jsou různého stáří,



jde o funkčně různé druhy staveb.


Byla zpracována rešerše publikovaných domácích a zahraničních prací souvisejících s tématy projektu. Získaný přehled je strukturován, rozdělen na knihy, články v odborných periodikách, konferenční příspěvky a studentské postupové práce archivované na příslušných univerzitách nebo přístupné na internetu. Je zavedeno rovněž tematické členění na práce teoretické a metodické povahy a na výsledky výzkumů ve formě zpráv o konkrétních realizovaných opravách a zkušenostech (případové studie). Předpokládá se, že tato rešerše bude postupně doplňovaná v průběhu řešení celého projektu. Nejvýznamnější dohledané práce budou zakoupeny nebo získány formou elektronických publikací nebo kopií. Současně byla vytipována evropská výzkumná a experimentální pracoviště zabývající se předmětem výzkumu a s některými z nich byly navázány kontakty (Dombauhütte Regensburg,

Kartause

Mauerbach,

Freilandmuseum

Bad

Windsheim,

Centre

for

Archaeometrie Liege, Le Centre d'études médiévales Auxerre, Da Capo Institut Mariestad, atd.). Při té příležitosti je mapována úroveň vědeckovýzkumného vyhodnocování nálezových situací před obnovou, používané přístupy a dokumentační metody. Zkušenosti z evropských výzkumných projektů řešených na půdě ÚTAM AVČR (Noah´s Ark, EU-CHIC) nebo NPÚ (CARARE) umožňují vytvořit si představu, jakým způsobem mezi sebou komunikují jednotlivé subjekty a profese (památkáři, restaurátoři, projektanti, výzkumní pracovníci, vlastníci a investoři) zapojené do procesu obnovy a restaurování historických objektů, na kterých se uplatňuje kamenné kvádrové zdivo. Posloužila k tomu i účast na odborných setkáních a konferencích (Nečtiny, Litomyšl, Lipnice, Kost, Rožmberk n. Vlt., Brno). Dále byly navázány kontakty se zástupci regionálních pracovišť NPÚ, kteří pomáhají při výběru vzorových lokalit a při shromažďování informací o jejich kulturně-historickém a přírodně-geografickém kontextu. S tím souvisí i rešerše zdrojů přírodního kamene používaného v minulosti na našem území. Ukázalo se, že některé významné zdroje, především vápenců, se nacházejí mimo ČR, hojně např. v oblasti dolnorakouského Podunají. Tento fakt bude třeba zohlednit v dalších etapách projektu, především při kontaktech s rakouskými specialisty, případně cestách na jednotlivé zdrojové lokality. Teoreticky a metodicky byl rozpracován koncept přístupu k autentickým nálezovým situacím in-situ na nemovitých i movitých památkách. Jde především o ochranu nedotčených ploch, u kterých nevzniká potřeba restaurování (např. skrytých v podstřeší), a které jsou velmi významné pro poznání historických technologických postupů. To, aby zůstaly i do budoucna přístupné pro studijní a výzkumné účely předpokládá jejich důslednou ochranu s vyloučením veškerých konzervačních a restaurátorských zásahů. Podobně je upřesňován metodický postup při dokumentaci a uchovávání cenných fragmentů (např. tzv. staříčské zlomky –


materiál druhotně použitý pro stavbu ohradní hřbitovní zdi, vyjmutý, dokumentovaný a jako soubor deponovaný v prostorách ostravské univerzity). V praxi se někdy setkáváme s tím, že struktura stavebního úseku, v našem případě např. zdi zhotovené z tesaného kamene není homogenní, ale obsahuje fragmenty druhotně použitých prvků, které se původně nalézaly na jiném místě předmětné nebo dokonce zcela jiné stavby. Je proto třeba věnovat se kritériím pro posouzení toho, zdali mají být takové prvky ponechány in-situ nebo vyjmuty a prezentovány odděleně od místa jejich posledního použití. S tím úzce souvisí téma budování tzv. materiaték – sbírek autentických prvků prostorově a časově zařazených a umožňujících jejich budoucí studium (Plasy, Český Krumlov, Ostrava). Dále byla rozpracována obecná metodická osnova pro klasifikaci a interpretaci stop lokalizovatelných na zkoumaném povrchu. Nejčastěji rozlišujeme stopy: - nástrojů použitých při výrobě a opracování, analogicky s kriminalistikou můžeme použít termínu mechanoskopie - stopy po manipulaci během stavby – např. na velkých dřevěných trámech či kamenných blocích - geometrické rozvrhy, výškové a směrové rysky, konstrukční skici - stopy opotřebování a přirozeného stárnutí materiálů - statické poruchy – lokální přetížení, podcenění při návrhu a dimenzování, mimořádné události (zemětřesení, záplavy, sesuvy) - stopy rozmanitých dodatečných úprav a konzervačních zásahů - epigrafické projevy memoriální (datace, jména řemeslníků) a vandalismus (graffiti, aj.). Doporučené metodické postupy při průzkumech před uvažovaným zásahem se proto skládají z prvotního vyhodnocení konkrétní situace s dokumentací stavu před zásahem a následným vyhodnocením dochovaných stop. Budou stanovena kritéria pro výběr stop, které ovlivňují prvotní výběr druhu horniny určené pro náhrady, kritéria pro způsob řemeslného opracování a kriteria pro další zásahy (hydrofobizace, preventivní ošetření proti biodegradaci, volba kompatibilní zdících a spárovacích materiálů, patinování, barevné nátěry, obětované vrstvy, apod.). Souběžně

je

věnována

pozornost

materiálové

degradaci

a

možnostem

experimentálního ověřování stavu historických i nově upravených vzorků. V letošním roce nově otevřené a vybavené pracoviště ÚTAM Centrum excelence v Telči, které začne naplno pracovat od příštího roku, disponuje klimatickými komorami a aerodynamickým a


klimatickým tunelem. V rámci zkušebního provozu byly prověřeny možnosti využití pro potřeby zkoušení vzorků náhradního kamene.

B. Analytická část B.l. Vzorové lokality těžby vybraných sedimentárních hornin Na základě pečlivé rešerše dostupných materiálů, byly pro účely projektu vytipovány následující lokality těžby sedimentárních hornin: 

pískovec: Božanov, Podhorní Újezd, Mšené-Lázně, Kocbeře, Dubenec, Maletín, Krákorka, Lány + karbonská arkóza Nečtiny;



opuka: Přibylov, Třeboc (Džbán);



droba: Domašov;



vápenec: Slivenec.

B.1.1. Pískovec Božanov Božanovský arkózový pískovec lze zařadit mezi středně až hrubozrnné pískovce s velikostí zrn 0,5 až 2 mm. Ložisko tohoto pískovce se nachází v České křídové pánvi v jizerském souvrství a je tvořeno středněturonskými kvádrovými pískovci Broumovských stěn. Lom božanovského pískovce se nachází cca 8 km JV od vsi Božanov. Jedná se o bělošedé až rezavě hnědé pískovce. Kvádry jsou uloženy v pravidelných 1 až 3 m mocných lavicích s mírným úklonem k jihozápadu. Celé ložisko je porušeno několika kernými zlomy. Tento pískovec patří mezi tvrdé, obtížněji opracovatelné pískovce, a uvádí se, že má dobrou odolnost vůči mechanickým vlivům a povětrnosti. Struktura pískovce je tvořena převážně klasty křemene, avšak jsou v něm přítomny i živce a úlomky hornin a v nepatrném množství jsou zastoupeny muskovit, biotit a těžké minerály. Matrix je tvořena kaolinitem. Podhorní Újezd Těžené ložisko tohoto pískovce se nachází ve východních Čechách mezi městy Jičín a Hořice v Podkrkonoší. Jedná se o jemnozrnný pískovec s velikostí zrn 0,05 až 0,25 mm. Vyskytuje se v cenomanu České křídové pánve v perucko-korycanském souvrství (blíže korycanské vrstvy). Ložiska tohoto pískovce jsou uložena v mírném úklonu až vodorovně s deskovitou až lavicovitou vrstevnatostí. Rozpukány jsou řídce a vcelku pravidelně. Tento pískovec je místy narezavělý nebo nazelenalý. Obsahuje více než 90 % zrn křemene. Zrna jiných minerálů, jako


jsou glaukonit, živce, slídy a těžké minerály, se vyskytují jen vzácně. Tmel je tvořen směsí kaolinitu, illitu a křemenného prachu. Mšené-Lázně Mšenský pískovec je jemnozrnný pískovec bělošedé barvy, často žlutě až narezavěle šmouhovaný nebo skvrnitý. Jedná se o horninu svrchnokřídového stáří, jejíž ložisko se nachází v perucko-rokycanském souvrství. Bloková surovina se těží vysokotlakým vodním zařízením tak, že je možné vyříznout ze skalní stěny téměř jakýkoliv tvar. Tato metoda je šetrná k surovině i k životnímu prostředí a nenarušuje strukturu kamene. Svými vlastnostmi je mšenský pískovec obzvláště vhodný k sochařským dílům. Po vylomení ze stěny je kámen lehce opracovatelný. Po čase působení povětrnosti na kaolinitový a křemenný tmel dochází k vytvoření krusty, která nedovolí zvětrávání kamene tak, jak je to běžné u pískovců s tmely hlinitými a jílovitými (dolíčkování). Křemen tvoří 97 % klastů, 2 % klastů zrna živců (převážně draselné živce) a cca 0,5 % muskovit a 0,5 % titanit. Jílové minerály vyplňují interklastický prostor formou dotykového tmelu kolem zrn. Kocbeřský pískovec Lom Kocbeře náleží do oblasti kvalitních pískovců v okolí Dvora Králové. Nachází se ve východních Čechách v Královéhradeckém kraji. Samotný lom leží na jižním okraji obce Kocbeře. Zdejší křemenné pískovce patří stratigraficky k svrchnokřídovým pískovcům (cenoman, perucko-korycanské souvrství, korycanské vrstvy) České křídové pánve. V lomu se těží jemnozrnný až středně zrnitý křemenný pískovec šedobílých až nažloutlých barev. Samotné ložisko má deskovitý tvar s vrstvami pískovce slabě ukloněnými k jihozápadu. Bloky mají přirozenou kvádrovou odlučnost, která je dána vrstevnými plochami s mocností lavic 0,1 až 0,5 m v horní etáži a až 3 m ve spodní etáži. Charakter rozpukání umožňuje výlom bloků velikosti až 5 m3. V kocbeřském pískovci zaujímá křemen více než 95 obj. % z celkového množství klastů. Vedlejší minerály nejsou přítomny. Mezi akcesorické minerály vyskytující se v tomto pískovci patří zirkon, turmalín, apatit, rutil a živce. Základní hmotu tvoří jílové minerály. Tmel je povlakového až pórového charakteru křemičité povahy.


Dubenec Ložisko je otevřeno v mezozoických

křídových pískovcích. Leží u obce Dubenec,

severozápadně od lázní Velichovky. Pískovce jsou okrově zbarvené s šedavými a rezavými drobnými polohami. Horniny jsou téměř horizontálně uloženy. Téměř rektangulární puklinatost ovlivňuje blokovitost horniny. Na ložisku je možné získat prakticky jakoukoliv suroviny z hlediska velikosti bloků a kvality suroviny. Je možné je použít téměř na všechny produkty ušlechtilé kamenické výrobky. Od kamene sochařského, až po lícové zdivo. Pískovce, i když velice homogenní mají proměnlivost jak vertikálně, tak horizontálně. Nalezneme zde polohy, které jsou pevnější a zároveň polohy hůře tmelené a lépe opracovatelné. Jistým negativem (ne vždy) jsou polohy (vrstvy) bohaté fosiliemi. Jedná se o misky měkkýšů. Tyto polohy jsou méně pevné, často dochází i k oddělování bloků podle těchto vrstev. Na těchto vrstvách se mění i barva do temnějších rezavých zbarvení. Těžba je „ruční“ oddělování bloků návrty a klíny. Větší bloky se uvolňují malými náložemi trhavin s přísně řízenými účinky. Kámen je zpracován v místě v kamenických dílnách (řezání, broušení). Na lokalitě Dubenec, existují dva blízko ležící lomy (se dvěma majiteli). Pouze jeden je aktivní. Zásoby jsou na desítky let. Druhý, dnes opuštěný je potencionálně podobně využitelný. Těžba dle odhadu byla přerušena před 10 lety. Maletín Ložisko leží v mezozoických křídových pískovcích. Leží severovýchodně od Moravské Třebové, jihozápadně obce Starý Maletín na lesních pozemcích. Jedná se o ložisko, z kterého byla surovina využívána nejenom v nejbližším okolí ale v rozsáhlém regionu. Jedná se pískovce s výrazným podílem křemenné cementace. Pískovce jsou opět horizontálně a subhorizontálně uložené s proměnlivou blokovitostí ve vertikálním směru. Barva je šedo bělavá s okrovějšími polohami. Je možné oddělit až bloky v kubických metrech. Kámen je použitelný téměř na všechny druhy kamenické ušlechtilé výroby. Lomy jsou dnes opuštěné. Těžba skončila před cca 10 lety. Zásoby suroviny jsou odhadem na první desítky let. Těžba musí být prováděna selektivně vzhledem k použití suroviny. Jedná se o prostor, kde probíhala těžba historicky od středověku. Stopy po historické těžbě je možné


nalézt v širším okolí. Těžba je s vyššími náklady obnovitelná (obec má zájem o obnovení těžby). Na lomy nenavazuje zpracovatelský závod v blízkém okolí. Krákorka Tato lokalita je z hlediska řešené úlohy částečně okrajová vzhledem k tomu, že se jedná o kámen „bez historie“. Nenašli jsme významnější historické realizace. Je však zajímavý a tak může sloužit jako doplněk v historických realizacích. Jedná se o horniny mezozoického triasového stáří. Lom leží mezi obcemi Havlovice a Červeným Kostelcem na lesních pozemcích. Horniny jsou přísně, téměř horizontálně uložené. Dominuje dělitelnost horizontální. Mocnost poloh převládá do cca 20 cm. Lze však nalézt a oddělit bloky až o metrové mocnosti. Pískovce jsou jemně až středně zrnité s křemenným tmelem. Převládající materiál pískovce je křemen. Střídají se dvě variety pískovců. Jedno křídlo lomu produkuje pískovce okrové, žlutavé a druhá část je šedobílá, bělavá. Lom je mimořádně dobře otevřen a spravován. K odtěžování bloků se používají rozpínavé cementy. Zásoby na desítky let. Majitel lomu zpracovává kámen v kamenickém provozu v Havlovicích. Poskytuje kámen na tyto výrobky - horizontálně skládaný kámen na podezdívky, zdi, dlažby, šlapáky. Minoritně kámen na ušlechtilou kamenickou výrobu. Kámen se dá leštit. Lány Pískovce z limnického permokarbonu. Jsou to paleozoické permské pískovce jemnozrnné s železitým (hematitovým) tmelem. Barva je sytě homogenně červenohnědá. Jsou to horniny blokovité (cca až do 1 m). Bloky nemají však pravidelnou pravoúhlou dělitelnost. Uložení hornin sever – jih, cca 45 stupňů úklon k východu. Střídání lavic s drobnější dělitelností. Kámen z této lokality je významný vzhledem. Myslíme, že se v dnešní době netěží podobné, takto zbarvené horniny. Pro celou oblast je to kámen velmi charakteristický. Nalezneme ho na všech typech kamenické ušlechtilé výroby i jako kámen stavební. Lom leží na lesních pozemcích na severním okraji Trutnova (Dolní Předměstí) a je v omezené těžbě. Připravuje se stěna lomu k oddělování větších bloků. Zpracovává se v kamenických dílnách v Havlovicích. Zásoby se odhadují na první desítky let. Nečtiny Netěžený lom (soustava lomů), leží v lesních pozemcích jihozápadně od obce Nečtiny, jižně od Skelné Huti. Těženou surovinou jsou permokarbonské arkózy až pískovce (až hrubozrnné


slepence). Barva hornin je proměnlivá od okrově šedohnědých až po šedookrové. Horniny jsou téměř horizontálně uložené. Blokovitost je pravoúhlá, horizontálně i vertikálně proměnlivá. Odhadem je možné získat bloky o velikosti až několika kubických metrů. Problémem suroviny je střídání různě zrnitého materiálu. V lomu je vidět velké množství odvalového materiálu. Suroviny, která byla z nějakých důvodů nepoužitelná pro kamenickou výrobu. Kámen nalezneme na mnoha realizacích v širokém okolí. Je využit pro ušlechtilou kamenickou výrobu, ale hlavně jako kámen stavební (dlažby, schodišťové stupně, podezdívky, konstrukční kámen, obrubníky). Obnovení těžby složité vzhledem ke vzdálenosti a zainvestování podnikání. V místě občanská aktivita proti obnovení těžby (týká se hlavně lomu na drcené kamenivo na bazalty - Skanska).

B.1.2.Opuka Přibylovská opuka Historická lokalita těžby leží v obci Přibylov severně od Skutče. Těžený lom s perspektivním dobývacím prostorem a dostatečnou kvalitou suroviny. Lom je jámový s dobrou otevírkou lomové stěny. Surovina se odděluje v lomu ručně návrty a klíny. Nevhodný materiál je oddělován a prodáván jako kámen pro záhozy, případně jinak. Jedná se o mezozoické, křídové pískovce (opuky). Horniny jsou téměř horizontálně uloženy. Opuky až pískovce jsou žlutavě okrové barvy až šedookrové. Lokálně se objevují rezavé šlíry a skvrny. Rozpukání ve třech systémech navzájem na sebe kolmých, dominuje vrstevnatost. Velikost bloků až do několika kubických metrů při výběrové těžbě. Surovina je vhodná na všechny druhy kamenické výroby. Od suroviny ušlechtilé až po surovinu stavební. Kámen se převážně zpracovává v blízkém kamenickém závodě (spolu s magmatity). Džbánská opuka Lokalita se nalézá mezi obcemi Mutějovice, Třeboc a Hředle. Stratigraficky náleží do svrchnokřídových sedimentů spodního turonu do bělohorského souvrství. Džbánská opuka (prachovitý spongilitický slínovec - spongilit) je lehký, pórovitý kámen, zářivě bílý, nepravidelně probarvený příměsí železa do žluta, okrova až do hněda. Na rozdíl od opuky, která se vyskytuje například v okolí Prahy, není stejnorodá, což vytváří na jejím lomu velmi atraktivní strukturu.


Těžba opuky je prováděna povrchovým způsobem, materiál je těžen za pomocí těžebních strojů. Kámen je prodáván neopracovaný v surovém stavu a nabízené druhy materiálu jdou velice snadno upravit odbornými řemeslníky.

B.1.3.Droba Domašov Lokalita je situována mezi obcemi Domašov n.B. a Jívová. Leží ve svahu údolí na lesních pozemcích. Lom leží v horninách moravskoslezského kulmu, v paleozoických karbonských horninách. Jedná se o horninový komplex, nemetamorfovaných až slabě epizonálně metamorfovaných hornin, který byl varisky deformován (zvrásněn, dislokován, rozpukán). Charakteristické je střídání břidlic, drob a slepenců (konglomerátů). Jedná se o flyšovou sedimentaci. Dominují břidlice. Minoritně se vyskytují ostatní horniny. Droby jsou kvalitně tmeleny křemenným tmelem. Lom poskytuje široké spektrum výrobků. Mulčovací kámen, dlažební kámen, stavební kámen štěrk a omezeně kámen na ušlechtilejší kamenickou výrobu. V případě drob bude nutné, vždy blokovitý kámen vybírat z vhodných poloh. Droby se vybírají selektivně z lavicovitých poloh. Těžba je ruční odtěžováním s tím, že jsou používány šetrně trhací práce. Vzhledem k tomu, že je široké spektrum památkových objektů, kde byly použity, je nutné se touto horninou v naší práci zabývat. Vybrán byl jeden z lomů, kde získání vzorků horniny bylo bez problematické. Jinak vzhledem k tomu, že kulmské droby jsou na všech dalších lokalitách obdobné, bude možné využít výsledky práce i pro další lokality. V rámci úlohy byl jako doplňkový navštíven a lom Luleč. I zde byla provedena základní dokumentace. B.1.4. Vápenec Slivenecký mramor (sedimentární vápenec devonského stáří), převážně růžové až červené barvy, je jedním z významných českých ušlechtilých kamenů s bohatou historií, bez něhož je nemyslitelná obnova památek a za nějž se velmi obtížně hledá náhrada. Patří mezi nejpoužívanější české mramory. Je unikátní svou barevnou různorodostí, která je dána chemickým složením. Barevné odstíny materiálu přecházejí od šedé, šedozelené, narůžovělé, fialové až po červenohnědé.


Výše zmíněné lokality byly v průběhu řešení projektu navštíveny, zdokumentovány a byly v nich odebrány horninové vzorky. Horninový materiál z většiny lomů je v současné době kamenicky zpracováván ak. mal. Tomášem Raflem a jsou z něj zhotovovány zkušební bloky v souladu s grantovou přihláškou. Z horninového materiálu budou na konci roku 2012 rovněž zhotovena zkušební tělesa, která budou v laboratoři podrobena vybraným zkouškám fyzikálně-mechanických vlastností. Významnou součástí práce je využití všech archívních zdrojů, které jsou k dispozici. Nejedná se pouze o publikované informace, ale hlavně o nepublikované, ale i o manuskripty a ústní sdělení. Dominantní postavení má archív České geologické služby – Geofond. Zde existuje registr ložisek nerostných surovin. Zde jsou soustředěny i databázové informace o ložiskách surovin, které jsou centrem našeho zájmu pro řešení úlohy. Jsou zde uloženy základní předané informace o ložisku nerostných surovin a samozřejmě o surovině. Data jsou různého charakteru podle důležitosti ložiska (zda se jedná o výhradní nebo nevýhradní surovinu). Jsou zde uloženy i Výpočty zásob nerostné suroviny na ložisku, pokud byly provedeny. Jedná se registr živý, kde se data neustále doplňují a aktualizují. Problémem je privatizace, která někdy neumožňuje některá data získat (jsou podle jistých pravidel diskrétní). Již nyní studujeme zde uvedené práce. Máme k dispozici pro další práce zásadní archívní práci týkající se ložisek ušlechtilého kamene v ČR (mimo Moravu) a část databáze týkajících se téhož pro Moravu. V dalších krocích se soustředíme na spolupráci se správcem registru nerostných surovin ve zpřesnění stávajících informací a doplnění nových. Aktuální údaje o těžbě a stavu zásob na ložisku je možné sledovat i v pravidelně vydávané Ročence (ČGS – Geofond). Jistým problémem jsou ložiska, kde se nyní těží pouze drcené kamenivo a kde se historicky odebíraly bloky suroviny, které se používaly jako ušlechtilé kamenivo pro kamenickou výrobu. Těmto ložiskům je potřebné věnovat pozornost. I když využití suroviny je dnes jiné, těžební organizace vědí o částech ložiska, kde by se daly potřebné bloky oddělit a případně prodat. Velkým problémem jsou ložiska historická, která již zanikla a jsou dnes nereálně těžitelná. Jistou nadějí jsou ložiska, kde existuje dobývací prostor a kde těžba neexistuje. Ložiska, kde je teoreticky těžba v budoucnosti možná. I zde jsou ale jisté, často občanské limity. Někdy se ale i naopak objevuje zájem místních autorit těžbu znovu obnovit.


Majitelé a provozovatelé lomů většinou ochotně poskytnou listy dokumentující technické parametry těženého a nabízeného materiálu. Ochota poskytovat informace je většinou z logických – obchodních důvodů velká. Použitá literatura:  Rybařík V. (1994): Ušlechtilé stavební a sochařské kameny České republiky, Nadace střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší, 218 s.  Syrový P., Ťahan P., Tomáš J., Volf M., Wagner J. (1984): Kámen v architektuře, SNTL – Nakladatelství technické literatury, 349 s.  Kukal Z., Dudíková Schulmannová B., Valečka J., Čechová Vl., Pošmourný K. (2010): Hrady Čech a Moravy, z čeho jsou a na čem stojí, Česká geologická služba, 303 s.  Návratová K., Bílek P., Hošek M., Jirásek K., Fafejta J., Kotvicová L. (1978): Závěrečná zpráva úkolu Božanov 5111384704. Surovina: dekorační kámen - pískovec. (FZ 5647), MS Geofond, Praha, 70 str. + 11 příl.  Procházka J. (1984): Chemické složení dekoračních pískovců severovýchodních Čech. Výběr prací 12. Geoindustria Praha, pp. 45-60.  Přikryl R., Krutilová K., Makalová K. (2006): Výběr alternativních typů pískovců pro opravu lícního zdiva Karlova mostu. Nepublikovaná výzkumná zpráva OMI MHMP, Praha, 55 str.  Rybařík V. et al. (1992): Kámen pro obnovu památek – Čechy, Surovina: stavební a dekorační kámen (předprojektová studie), GMS Praha.  http://dekoracni-kameny.geology.cz/index_cz.pl  http://msenskepiskovce.cz/index.php  http://www.spongilit.cz/

B.2. Rešerše literatury a zahraničního kontextu, upřesnění metodiky postupu, konzultace, presentace projektu Průběžně je prováděna rešerše domácí a zahraniční odborné literatury geologického, stavebního a restaurátorského nebo památkového zaměření a excerpce problematiky související s tématem projektu. Prověřovány jsou historické dobové údaje z archivních pramenů dokládající autentické postupy při získávání, přípravě, dopravě a zpracovávání stavebního kamene. Získané údaje jsou porovnávány se současnými postupy uplatňovanými na našem území při opravách památek v posledních 20. letech. Cíleně jsou shromažďovány poznatky z nedávných realizací tematicky naplňujících obsah projektu. Byla rozpracována a upřesněna metodika provádění projektu, zejména se zřetelem na související témata příčin způsobujících přirozenou degradaci kamene a řemeslnou a restaurátorskou historickou i současnou praxi různých postupů prováděných při zásazích. Byl


vytipován okruh související problematiky, kterou nelze pominout a která určitým způsobem vstupuje do sledovaného procesu degradace kamene. Její vliv je nutné v jedné testované skupině zahrnout do sledovaných kritérií, a pro porovnání v druhé naopak veškerý vliv pokud možno zcela vyloučit. Protože jde o mnohovrstevnatý proces, do nějž vstupuje mnoho proměnných faktorů a iniciačních činitelů, je věnována maximální pozornost vhodnému a přesně specifikovanému nastavení zkušebních kritérií referenčního horninového vzorku.

Související řešená témata a oblasti výzkumu A) Prověřit v praxi možnosti a způsoby výměny bloků z celistvé hradby B) Vliv spojovacího materiálu (malty) na odolnost bloků kamene ve zdi C) Prověřit způsoby opracování ložných ploch bloků kamene a základní pravidla způsobu zdění v historickém vývoji a vliv těchto technologií a postupů na stárnutí materiálu 

Prostudovat dostupné písemné materiály o historickém způsobu zdění hradeb a zdí z bloků kamene o Pískovec o Opuka o Vápenec o Další horniny – viz kombinovaný způsob zdění zdí – lícové zdivo vyplněné lomovým zdivem s nárožní armaturou z bloků opracovaného kamene



Případně kombinace těchto materiálů



Důvody jejich použití



Vliv vnitřních vrstev zdí na vnější bloky kamene o I podle umístění – viz oblouky mostů atd.



Vliv technologií konstrukce zdí na vnější bloky a stabilitu zdí jako takových o Z toho vyplývá i umístění – orientace zdí, jejich podmáčení atd.



Rozlišit zdi podle umístění o Orientace o Ochrany – střechy, římsy okolní budovy atd.



Rozlišit


o Svislé hradby o Mosty o Podhledy o atd. 

Vyjádřit se k problematice kamenných zdí ve vodě – pilíře mostů, stavby v bažinách, na podmáčených půdách atd. Rozebrat v těchto případech působení vzlínající vody, působní mrazu, výkvětů solí atd.



Rozlišit osazení bloků ve zdi podle orientace vrstev kamene

D) Chování povrchové vrstvy a její úmyslné úpravy a. Prověřit a popsat zpevnění povrchu kamene v důsledku vnitřního koloběhu vody a ukládání tmelicí složky v oblasti pod novým povrchem kamene b. Prověřit historické způsoby impregnace a konsolidace kamene jako součást nově vytvořeného díla a autorské povrchové úpravy díla a jeho vliv na povrchovou odolnost kamene c. Prověřit tuto impregnaci z hlediska účelu 1. Prvotní účel – zpevnění kamene 2. Impregnace použitá jako podklad pod omítku 3. Nebo polychromii 4. Nebo obojí Úpravy povrchu – vliv stárnutí: 1) úpravy povrchu různým způsobem a. různými nástroji b. za různým účelem i. pod omítku 1. záměr 2. nebo se může jednat o druhotně odhalený povrch ii. lícové zdivo 2) Pokusit se rozlišit místní řemeslné zvyklosti s rozlišením historických etap 3) Rozlišit podmínky – vliv umístění na působení vnějších povětrnostních sil 

Voda



Led




Vítr o V kombinaci s deštěm o Ledem o Sněhem o Abrazivem



Slunce o Zahřívání kamene o UV záření o Cykly střídání zahřívání a vymrazení o Roztažnost kamene o Vliv na krystalickou mřížku kamene



Soli o Popsat působení kolísající vlhkosti o Popsat působení rekrystalizace solí a jejich následků v kombinaci s působením mrazu



Mikroorganismy



Hmyz



Řasy, mach a lišejníky



Vyšší rostliny



Kyselost srážek



Depozity

4) Zpevňování povrchu – vliv historických i současných technologií konsolidace povrchu kamene a. Základní – úmyslné b. Druhotné pokusy o zpevnění c. Kombinace 5) Popsat a otevřít diskusi o těchto praktikách a porovnat předávané informace – pověry s reálnými skutečnostmi a. Výhody b. Nevýhody c. Praktické důsledky – negativní, pozitivní 6) V této souvislosti je nutno zmínit a prověřit i otázku vnitřních pomocných konstrukcí, jejich tvary, použití i ochranné technologie – proti korozi atd.


a. Kámen b. Dřevo c. Železo – táhla, čepy atd 7) A dále s tím související technologie zalévání čepů a následné důsledky a. Materiály k zalévání i. Olovo ii. Síra iii. Vápno b. Tvary ploch a nalévacích otvorů a kanálků 8) Dále jsou v této souvislosti zajímavá hlediska konstrukce objektů a. Použití břidlice jako izolační vrstvy b. Konstrukce objektů nasucho, bez použití malty (gotika) c. Zalévací techniky spojovacích konstrukcí (už zmíněno) d. Nalévací otvory, kanálky atd. e. Konstrukce styčných ploch 

Ke všem bodům shromáždit a prostudovat dostupné materiály – Česko, Unesco, Německo, Francie, Itálie, Španělsko



Aby bylo možné obsáhnout alespoň základním způsobem daná témata a bylo možné je prověřit z více úhlů a hledisek je nutné spolupracovat s dalšími konzultanty. o Technolog o Architekt o Historik památkář o Kameník atd.

Pro navázání úzké spolupráce mezi odborníky ze zainteresovaných oborů i mezi nimi navzájem pro konzultační a verifikační činnost, byl projekt obsáhle prezentován na několika celostátních nebo mezinárodních oborových konferencích. Pro představení projektu v obci stavebních historiků a profesionálních i zájmových pracovníků památkové péče byly využity konference Dějiny staveb 2012 konající se v březnu v Nečtinech u Plzně a konference Sdružení pro stavebněhistorický průzkum „Opevnění“ v červnu v Žacléři. Na obou setkáních vzbudil projekt velký ohlas a většího počtu shromážděných pracovníků památkové péče bylo využito k získání typů pro provedení vzorových obnov v dalších letech. Restaurátorské obci


byl projekt představen a intenzivně konzultován v rámci konference „Interdisciplinarita v péči o kulturní dědictví“ v dubnu v Litomyšli, kam svým tématem velmi přesně zapadal. Oblasti stavebnictví a projektování byl projekt prezentován na 6. ročníku konference Stavební fakulty ČVUT „Stavba, město, územní plánování“ v květnu v Praze. V oboru geologie bylo téma předneseno na mezinárodní úrovni v rámci konference SGEM 2012 v červnu v Bulharsku a na mezinárodní konferenci „CRRB – 14th International Conference on Rehabilitation and Reconstruction of Buildings“ v listopadu v Brně. Pro praktické aspekty provádění vzorových obnov byla velmi důležitá prezentace částí projektu zaměřených na řemeslné opracování a možnosti jeho současné rehabilitace při pracovním semináři „Bastionová opevnění – zdivo“ v září v Terezíně. Široké veřejnosti byl projekt včetně praktické ukázky řemeslného opracovávání kamene ukázán v rámci presentace aktivit NTM při tradiční pouti v Plasech v polovině srpna. Cílem všech těchto presentací bylo v maximální možné míře informovat zainteresovanou odbornou obec se zpracovávaným projektem a vyzvat je ke spolupráci a k poskytnutí svých poznatků s danou problematikou, tak aby mohl být zaručen široký odborný koncensus s průběhem a výsledky projektu. Pro potřeby představení byly sestaveny multimediální prezentace a prezentační postery (viz příloha F.2, F.3). Uskutečnily se dvě větší zahraniční studijní cesty zaměřené na historické lokality těžby stavebního kamene a způsoby jeho zpracování i současných přístupů zahraničních odborníků k této problematice. V Rakousku bylo navštíveno kamenické muzeum v obci Mannersdorf am Leithagebirge a přilehlé historické lomy na Rakousko – Maďarském pomezí. Druhá studijní cesta vedla do řemeslnického centra kartouza Mauerbach. 2) výzkum a upřesnění historických postupů opracování, výroba replik historických nástrojů, jejich praktické vyzkoušení, letní dílna Lipnice, uspořádání workshopu na Kosti V rámci projektu byly vyrobeny repliky historických kamenických nástrojů. Pro jejich výrobu bylo nutné provést doplňující průzkum dobové ikonografie, historických zachovaných nástrojů a způsobů práce s nimi pro přesnější definování návrhu jejich velikosti, tvaru, použitého materiálu a způsobu kovářského zpracování železných čepelí a velikosti, tvaru a uchycení topůrka. Vyrobené repliky byly intenzivně testovány na zkušebních blocích kamene pro ověření správnosti návrhů. Následně jich bylo využito při provedené vzorové obnově na hradě Kost.


Současně probíhalo doplnění výzkumu opracování kamene shromažďováním dalších historických příkladů, jako komparačního materiálu pro vyhodnocení způsobů opracování původního historického zdiva při přípravě příkladů vzorových obnov vytipovaných objektů. V rámci těchto aktivit se dva řešitelé projektu účastnili jako lektoři Letní dílny Lipnice n. S. 2012 zaměřené na dokumentaci a průzkum kamenických článků, kde se věnovali způsobům opracování stavebního kamene a teoretickému aspektu výzkumu historické traseologie. Při probíhající vzorové obnově na hradě Kost byl ve spolupráci s Národním památkovým ústavem ú. o. p. v Josefově uspořádán odborný seminář „Oprava historického exteriérového kvádrového zdiva a tradiční postupy kamenického řemesla“. Více než dvě desítky účastníků si vyslechly presentaci o projektu NAKI, o opracování kamene a o probíhající obnově zdiva hradebních ochozů hradu. Následně měly možnost si vyzkoušet práci s replikami historických nástrojů a diskutovat problematiku kamenického řemesla v současné praxi s přítomnými kameníky podílejícími se na řešení projektu (viz příloha F.4.).

B.3. Vzorové objekty V rámci řešení projektu byla navštívena řada historických objektů – Frýdštejn, Valdštejn, Sloup, Krakovec a Pravda a další. Návštěva těchto lokalit sloužila k vytipování vhodných vzorových objektů, na kterých by mohla být v příštích letech řešení grantu provedena vzorová obnova v souladu s grantovou přihláškou. B.3.1. Pískovcové zdivo Kvádrové zdivo hradů Frýdštejn, Valdštejn a Sloup je tvořeno převážně křídovými pískovci. Při návštěvě těchto objektů bylo zjištěno, že kvádrové zdivo hradů Frýdštejn a Valdštejn bylo v posledních letech podrobeno opravě a z tohoto důvodu se tyto objekty pro další směřování prací v rámci projektu NAKI nehodí. Hrad Sloup se z pohledu poškození kvádrového zdiva jeví potenciálně vhodný pro účely našeho projektu. Hrad Sloup leží jihovýchodně od Nového Boru, geomorfologicky na rozhraní Cvikovské pahorkatiny a Českolipské kotliny. Samotný hrad byl založen na začátku 14. století.


Hrad je postaven na pískovcích křídového stáří, které se často propojují se skalním zdivem. Jedná se o světlé, většinou křemenné pískovce. Kvádrové pískovce se horizontálně odlučují podle vrstevních ploch a rovněž vertikálně podle puklin. Obecně tyto křídové pískovce relativně snadno zvětrávají a pro jejich povrch je typická přítomnost drobných dutin, výklenků a voštin. Pokud není na povrchu přítomna „ochranná zvětrávací“ krusta, tak se snadno drolí. Místy jsou na povrchu přítomny výkvěty solí. V masivu se střídají světlé a tmavší vrstvy (přítomnost Fe), které jsou hrubozrnější. Místy je pískovec limonitizován a pak je postižen drolivým rozpadem. Kvádrové zdivo je z obdobného horninového materiálu, který tvoří pískovcový masiv. Kamenné kvádry často nesou stopy kamenického opracování. Na rozdíl od skalního masivu není kvádrové zdivo postiženo voštinovým zvětráváním, ale nejčastěji se vyskytuje drolivý rozpad povrchu. Povrch kamenných kvádrů je často „potažen“ zvětrávací černou krustou, občas se vyskytují solné výkvěty. Místy je vydrolené pojivo. Kvádry jsou občas tvořeny hrubozrnným pískovcem až slepencem. Kvádrové kamenné zdivo je místy doplněno cihlami. Ve fotodokumentaci jsou zachyceny silně poškozené horninové kvádry hradního ochozu, které by mohly být předmětem oprav vzorových lokalit. Parapetní zdivo je tvořeno drobnozrnnými až střednězrnnými pískovci křídového stáří. Pískovcový tmel je s největší pravděpodobností jílovitého charakteru, někdy s přítomností FeO(OH). Okrové kvádry, které jsou postiženy drolivým rozpadem, mohou být postiženy limonitizací. Pro účely petrografického rozboru a detailnějšího popisu struktury a stavu pískovců byly odebrány horninové vzorky určené na výrobu výbrusů pro následné mikroskopické studium. V areálu hradu se nachází několik míst, kde se vyskytují poškozené horninové bloky, které byly v minulosti zřejmě předmětem výměny. Terezín – pozdně barokní pevnost Jako součást projektu byly poskytnuty odborné konzultace o vhodném způsobu opracování nového náhradního kamene při obnově nábřežních zdí řeky Ohře v Terezíně (viz příloha F.6.). Jde o kvádrový obklad provedený z pískovcových opracovaných bloků na sklonku 18. století. Byla provedena fotodokumentace a vyhodnocení opracování. Jedná se o potenciální lokalitu vzorové obnovy.


Nelahozeves – renesanční zámek Přístup do renesančního zámku zajišťuje kamenný pětiobloukový most jehož klenby jsou zděny ze středně velkých pískovcových hrubě opracovaných kvádrů. Valná část těchto kvádrů je hloubkově narušena rozpadem horniny a je nutná jejich kompletní výměna za nový horninový materiál. Byla provedena fotodokumentace. Jedná se o potenciální lokalitu vzorové obnovy. Vroutek – románský kostel Známý

románský

kostel

je

postavený

z velmi

hrubozrnného

červeného

permokarbonského pískovce až slepence opracovaného do velkých kvádrů, který však značně podléhá degradaci. I proto bylo v minulých letech přistoupeno k výměně kvádrů za nový horninový materiál, ale zásadně odlišného charakteru, stáří, složení, barvy a vlastností což zásadním způsobem narušilo integritu výrazu stavby jako významné kulturní památky. Další narušené kvádry však vyžadují výměnu. Byla provedena fotodokumentace. Jedná se o potenciální lokalitu vzorové obnovy. B.3.2. Opukové zdivo Pro účely vytipování vhodného historického objektu pro vzorovou obnovu, jehož zdivo je tvořeno opukami, byla navštívena zřícenina hradu Pravda. Zřícenina hradu Pravda stojí na zalesněném vápencovém ostrohu v oblasti přírodního parku Džbán, mezi vesnicemi Pnětluky a Domoušice v okrese Louny, v katastrálním území Konětopy u Pnětluk spadajícím do obce Pnětluky, asi 2 kilometry severozápadně od železniční stanice Domoušice, v nadmořské výšce 481 metrů. Zřícenina je volně přístupná a z okolních vesnic k ní vedou turistické značené cesty. Pravda představuje vrcholný projev fortifikačního umění poloviny 15. století, který reagoval na rozvoj dělostřelectva. Těžiště obrany hradu již neleželo na hradební zdi samotné a vnitřním příkopu, nýbrž na mohutném zemním valu v severní části předhradí. V jeho nárožích byla vybudována dvě čtvrtokrouhlá dělostřelecká postavení, která umožňovala aktivní obranu. Jak val, tak zbytky dělostřeleckých postavení se dochovaly. Hrad má trojúhelníkové jádro, které obíhá hluboký příkop, nad nímž je navrstven vnitřní zemní val (http://cs.wikipedia.org/wiki/Pravda_(hrad)). Na základě návštěvy této zříceniny, lze být tato lokalita uvažována jako možný vzorový objekt pro účely rekonstrukce v souladu s grantovou přihláškou.


B.3.3. Drobové zdivo Ze stejných důvodů jako předešlé lokality, byla v rámci řešení projektu navštívena zřícenina hradu Krakovec, jehož kvádrové zdivo je mimo jiné tvořeno drobou. Na základě návštěvy lze konstatovat, že zdivo bylo podrobeno v nedávné době rekonstrukci a z tohoto důvodu se nejeví tento historický objekt pro budoucí směřování projektu vhodný. B.3.4. Zajištění ověřovacího vzorku, jeho zpracování a příprava, zajištění klimatického tunelu Podrobně byly rozpracovány konkrétní řemeslné postupy s určením konkrétních typů nástrojů pro vzorové typy opracování lícových ploch zkušebních kvádrů referenčního horninového vzorku, které byly posléze prakticky vyzkoušeny. Bylo vybráno celkem osm způsobů opracování pro vzájemné porovnání: Referenční způsoby opracování a) Řezání diamantovou pilou b) Špicování (nástroj na topůrku/ruční nástroj) c) Přerovnání plochým břitem – plošina (nástroj na topůrku) d) Přerovnání plochým zubatým břitem – zubatá plošina (nástroj na topůrku) e) Přerovnání plochým břitem – široké dláto (ruční nástroj) f) Přerovnání plochým zubatým břitem – zubaté široké dláto (ruční nástroj) g) Pemrlování h) Broušení hoblíkem

Opakovaně byl navštíven dobudovávaný klimatický tunel centra excelence v Telči. Dojednáván byl způsob uložení horninového referenčního vzorku a proces podrobení experimentálnímu zrychlenému stárnutí pomocí cyklické simulace průběhu proměn klimatických podmínek během dnů v rámci všech ročních období. Na základě konzultací s obsluhou klimatického tunelu byly upřesněny maximální rozměry pro jednotlivé bloky horninového referenčního vzorku a možnosti manipulace s nimi. B.3.5. Vzorová obnova – Kost – průzkumy, dokumentace, provedení, ověření postupů Nad plánovaný rámec řešení projektu se v roce 2012 podařilo realizovat jednu vzorovou obnovu. Proběhla celková stabilizace a obnova spárování hradebních ochozů jádra hradu Kost.


Historie, popis a hodnota Dochovaný areál hradu Kost je jednou z nejznámějších kastelologických lokalit v Čechách. Objekt, v mnohých částech unikátně dochovaný v původní vrcholně gotické podobě, v sobě, jako v hmotném prameni uchovává mnohé velmi zajímavé stavebně historické, materiálové a technologické, ale v neposlední řadě i umělecké a kulturně společenské poznatky. Jednou z částí hradu nesoucí v sobě velké množství uložených a dosud nevyčerpaných informací, jsou hradební ochozy vlastního jádra hradu. Hradbu tvoří přibližně 2,5 m silná zeď, na jejímž vrcholu jsou u vnějšího líce vybudovány samostatné stínky přerušované prolukami s parapetními zídkami. Vnitřní, více než 2/3 síly zdi, rozšířené ještě římsou do nádvorního prostoru tvoří komunikační ochoz. Stínky jsou kryty šikmými stříškami, pochozí plochu ochozu překrývají veliké desky. Severovýchodní a severní úsek hradby rozděluje nepravidelná nárožní věžička. Hradby jsou postaveny z velkých tesaných pískovcových kvádrů, tvořících celou hmotu stínek a parapetních zídek proluk. Jádro vlastní hradby je vyzděno z lomového zdiva. Stěny nejsou omítány, spárování je utaženo za líc. Hradební ochozy jsou součástí vrcholně gotické výstavby jádra hradu za Petra z Vartenberka, který zahájil již asi někdy na počátku 70. let 14. století přestavbu staršího rodového hradu svého otce na výstavnou šlechtickou residenci důstojně reprezentující jeho moc a postavení. Grandiózní osobnost stavebníka dokázala stavbě vtisknout neopakovatelné kvality, velmi těžko nacházející srovnání v okolním prostředí. K částem stavby, které jsou svým výrazem, řemeslným provedením a autentickým zachováním výjimečné v rámci celé České republiky patří i hradby jádra hradu. Podle dostupných archivních informací i vlastního ohledání jejich konstrukce jsou severní a severovýchodní úseky hradebních ochozů zachovány v maximálně autentické podobě sklonku 14. století a neprodělaly žádnou větší obnovu nebo rekonstrukci. S největší pravděpodobností na nich byla prováděna pouze běžná údržba a oprava spárování zdiva (viz příloha F.7.). Stav před zásahem Pískovcové bloky byly opršelé, povrchově tvarově degradované. Povrch byl místy pokryt depozity a to podle polohy vůči dešti, nebo světovým stranám, nebo podle zatížení


stékající vodou (např. plochy zdiva pod prolukami z vnější strany hradeb). Tvarově výrazně byly degradovány i krakorcové hákovité ozuby pod stříškami. Jeden krakorcový hák díky masívní degradaci zcela chyběl. Spáry stříšek byly rozvolněné a malta zhusta degradována. V minulosti byly spáry vícekrát přespárovány novou maltou, aby do nich nezatékalo. Vzhledem k odolnosti použitého pískovce bylo v minulosti doplňování degradovaného měkčího spárování evidentně hlavní náplní oprav zdiva. Při opravách byla místy použita nevhodná, příliš tvrdá malta, která uzavírala kámen a nedýchala. Vrchní plochy stříšek a parapetní plochy proluk byly pokryty řasami, mechy a lišejníky a byly zčernalé depozity. Na mnoha místech rostly v uvolněných spárách i traviny a vyšší rostliny. Byly identifikovány tyto typy narušení hmoty cimbuří 1) Degradace bloků a. Stříšky, horní desky proluk a krakorcových ozubů b. Povrch bloků ve zdech 2) Hloubková degradace hmoty kamene 3) Rozvolnění bloků – degradace malty spárování 4) Ztráta funkčnosti okapniček

Z výše nastíněného celkově vyplynulo, že cimbuří jsou natolik celistvá, neporušená většími stavebními zásahy, že svou celistvostí a neporušeností představují tu nejvyšší hodnotu. Proto všechny plánované stavební, restaurátorské zásahy musí tuto hodnotu respektovat a z ochrany této hodnoty musí všechny návrhy na obnovu cimbuří vycházet. Základním mottem celého prováděného zásahu bylo maximálním způsobem ctít autenticitu a intaktnost cimbuří jako celek a minimalizovat potřebný zásah. Zaměřit se na zamezení pronikání vody do hmoty zdí (viz příloha F.8.). Postup zásahu Byly sejmuty horní vrcholové bloky kryjící svislou středovou spáru stříšek, čímž se prostor této spáry odkryl a bylo možné zjistit stav výplňové malty. Když byla pevná, byla ponechána, degradovaná drť byla vybrána a odstraněna. Selektivně byl konsolidován místně narušený kámen. Přes tuto spáru byly důkladně proinjektovány vnitřní spáry bloků stříšek včetně spodní vodorovné spáry. Typ injektáže byl upřesněn na základě zkoušek, během prací. Jde o to, aby prostředek pronikl do prasklin původní malty a vyplnil kaverny tak, aby spáry


byly homogenní a do spár nemohla pronikat voda. Zároveň by měl, pokud možno, prolepit spáry, a zvýšit narušenou, nebo sníženou adhezi původní spojovací malty. Druhým bodem byla obnova plné funkce spárování odstraněním nevhodných vysprávek a doplnění spár novou maltou do plného tvaru v celém rozsahu cimbuří. Doplňovaná nová malta byla připravena tak, aby byla co nejpodobnější původní maltě strukturou, pevností i barvou. Lokálně byla navíc na závěr zpatinována do stavu ostatních ploch, aby nové spáry příliš nerušily celistvý optický dojem a nepřitahovaly nežádoucí pozornost. Typ malty byl upřesněn při zkouškách během prací. Jednalo se o maltu z vysoce kvalitního hašeného a trasového vápna. Hloubkově narušené pískovcové bloky bylo nutno sanovat. Umělým kamenem na minerální bázi byly doplněny pouze nejnutnější tvarové deformace a to tak, aby se na horních plochách stříšek nedržela voda ve vyhloubených kavernách a byla částečně obnovena modelace korodovaných okapniček. Kvůli hloubkovému rozpadu bylo rozhodnuto o výměně čtyř bloků kamene za nový horninový materiál. Byly prověřeny místní zdroje, které by nejvíce odpovídaly původnímu materiálu použitému na stavbu hradu, jenž byl těžen přímo z podloží skalního masivu, na němž stavba stojí. Z různých aspektů byla bohužel možnost použití místního materiálu vyloučena. Po zvážení litologické skladby a celkového charakteru místního kamene, byl jako nejvhodnější náhradní zdroj vybrán Božanovský pískovec nabízející nejlepší kombinaci fyzikálních vlastností, zejména pevnosti, se strukturou a při vhodném výběru i živou barevností. Z důvodu nedostatku časového prostoru, byl základní tvar doplňovaných bloků s ponecháním dostatečné rezervy předdefinován řezáním. Posléze bylo přistoupeno k jeho opracování pomocí replik historických kamenických nástrojů k dosažení maximální integrity s původní konstrukcí a k dosažení ideálního uzavřeného povrchu umožňujícího kvalitní přirozené vytvrzení povrchové vrstvy kamene vysycháním tzv. lomové vlhkosti. Nově doplňované bloky byly pro optické zapojení do celku lokálně patinovány. Vlastní zásah probíhal v letních a časných podzimních měsících ve velkém pracovním nasazení daném omezeným časovým prostorem pro realizaci při vhodných klimatických podmínkách. Ve velké časové náročnosti byly prováděny vstupní průzkumy, vyhodnocení a dokumentace, tak aby byl ověřen co nejvhodnější postup umožňující kvalitní výsledek. V současné době jsou dopracovávány výsledné elaboráty dokumentace a průzkumů i celkové zhodnocení provedeného zásahu včetně nezávislých posudků.


V rámci vzorové obnovy se uskutečnily tyto dokumentační a průzkumové práce: A. Dokumentace výchozího stavu A.1. Zpracování kvalitní měřičské dokumentace - do elektronické podoby bylo převedeno půdorysné zaměření jádra hradu zpracované v 50. letech 20. století - byly provedeny dva druhy soudobé geodetické dokumentace - Pro jádro hradu byly zpracovány fotoplány kvádrového zdiva jednotlivých staveb. Fotoplány byly zpracovávány v software TopoL, výšky jsou v Bpv. Výstup je ve formátu .dwg (možnost měření vzdáleností na fasádách) a ve formátu .pdf

pro tisk (viz příloha F.9.).

- Bude vytvořen zjednodušený 3D model zájmové části hradu, jeho tvorba probíhá v software Microstation V8 XM Edition. Tento model je výškově připojen na Českou státní nivelační síť v systému Bpv (Balt po vyrovnání), souřadnicový systém je místní.

A.2. Fotodokumentace - byla provedena komplexní strukturovaná fotodokumentace výchozího stavu - v průběhu provádění díla byla prováděna průběžná fotodokumentace zachycující všechny podstatné fáze provádění a detaily odhalené v jejím rámci B. Průzkumy a výzkumy B.1. Geologické vyhodnocení litologického složení horniny původních bloků B.2. Plošný monitoring a dokumentace místních historických zdrojů stavebního kamene (lomů) B.3. Dokumentace a analýza historického způsobu opracování původních bloků B.4. Analýza historických malt dotčených a sousedních konstrukcí B.5. Dendrochronologická analýza dřevěných prvků dotčených a sousedních konstrukcí.


C. Návrhová část

Realizace projektu probíhá podle plánovaného harmonogramu. Během několika měsíců se podařilo zdokumentovat řadu lokalit a historických objektů v souladu s grantovou přihláškou. V dalším období budou práce zaměřeny na:   



Mikroskopické analýzy odebraných horninových vzorků; Provedení a vyhodnocení vybraných zkoušek fyzikálně-mechanických vlastností; Dokončení přípravy referenčního vzorku a jeho osazení v klimatickém tunelu a v exteriéru; Sledování referenčního vzorku; Analýzu vybraného horninového materiálu pomocí metody rentgenové mikrotomografie; Geologický průzkum vzorových objektů;



Další vzorové obnovy, vyhodnocení provedené vzorové obnovy



Sestavení konceptu metodiky.

 

Získané výsledky budou sloužit pro porovnání s výsledky analýz v dalších letech řešení projektu na základě metodiky uvedené v grantové přihlášce.

D. Použití účelové podpory v členění dle rozpočtu projektu V souladu s dopisem Ing. Martiny Dvořákové, ředitelky Odboru vědy a výzkumu MK, zaslaným spolu s dalšími pokyny e-mailem dne 7.11.2012 bude tento bod zpracován v samostatném elaborátu a předán administrátorce projektu v řádném termínu do 7.12.2012.

E. Resumé V prvním roce řešení projektu jsme postupovali v souladu se schváleným plánem. Získávali jsme potřebné podklady pro zajištění vzorových lokalit a objektů pro další etapy řešení projektu. Výstupy projektu byly prezentovány na zahraničních i domácích odborných konferencích. Nad rámec plánovaných úkolů jsme se podíleli na vzorové obnově hradebních zdí hradu Kost, což svědčí o plném nasazení řešitelského kolektivu. V dalším období se předpokládá příprava a začátek praktických zkoušek horninových vzorků v laboratoři, v klimatickém tunelu a in-situ. Průběžně budou probíhat prezentace


výsledků řešení projektu formou článků v odborném tisku, příspěvků na odborných tuzemských i zahraničních konferencích apod. Je založena webová stránka „http://departments.fsv.cvut.cz/k135/naki/naki.html“, na které budou průběžně publikované dokumenty a materiály týkajících se projektu. Připravuje se spuštění GIS aplikace s mapovým podkladem geograficky zobrazujícím zdrojové lokality referenčního horninového vzorku a provedenou vzorovou obnovu včetně připojené dokumentace. K veškerým aktivitám existuje bohatá fotodokumentace, která je k dispozici u řešitelů.

F. Přílohy F.1. Lipnice nad Sázavou- průzkum opracování kamene-elaborát-příklad shromažďování podkladů k historickému opracování F.2. Projekt NAKI – presentační poster F.3. Opracování kamene – presentační poster F.4. Kost – obnova hradebních ochozů – pozvánka na workshop F.5. Terezín - průzkum opracování kamene – pracovní posudek F.6. Kost – obnova hradebních ochozů – historie a památkové zhodnocení F.7. Kost – obnova hradebních ochozů – restaurátorský návrh F.8. Kost – obnova hradebních ochozů – ukázka fotoplánu 2. brány F.9. Kost – vzorová obnova hradebních ochozů F.10. Poškozené kamenné prvky na dalších objektech F.11. Fotodokumentace lomů – ukázka F.12. Další publikační výstupy

Komplexní metodika pro výběr a řemeslné opracování náhradního kamene pro opravy kvádrového zdiva historických objektů

Recommend Documents