KONSORCIUM
ČVUT v Praze, Fakulta stavební Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR Národní technické muzeum
Komplexní metodika pro výběr a řemeslné opracování náhradního kamene pro opravy kvádrového zdiva historických objektů Projekt č. DF12P01OVV020
Závěrečná zpráva
Odpovědný řešitel:
Statutární zástupce:
Ing. Svatoslav Chamra, CSc.
prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc.
katedra geotechniky FSv ČVUT
rektor ČVUT
Praha, leden 2016
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Obsah 1
Úvod ................................................................................................................................................. 3
2
Etapy projektu .................................................................................................................................. 4 2.1
Plánované etapy projektu .......................................................................................................... 4
2.1.1
Výběr a průzkum vzorových lokalit a objektů, příprava ověřovacího vzorku hornin ....... 4
2.1.2
Vypracování konceptu metodiky a její implementace in situ, laboratorní zpracování ověřovacího vzorku hornin ................................................................................................ 4
2.1.3 2.2
Ověření navrhované metodiky a zpracování výsledné verze ............................................. 5
Plnění cílů dílčích etap projektu................................................................................................ 6
2.2.1
Výběr a průzkum vzorových lokalit a objektů, příprava ověřovacího vzorku hornin ....... 6
2.2.2
Vypracování konceptu metodiky a její implementace in situ, laboratorní zpracování ověřovacího vzorku hornin .............................................................................................. 11
2.2.3 3
Ověření navrhované metodiky a zpracování výsledné verze ........................................... 19
Vzorové obnovy ............................................................................................................................. 24 3.1
Hrad Kost ................................................................................................................................ 24
3.1.1
Hrad Kost I – Šetrná obnova hradeb jádra hradu, cimbuří severního, severovýchodního a jižního hradebního ochozu kolem nádvoří ....................................................................... 29
3.1.2
Hrad Kost II – Pružná statická sanace kvádrového zdiva a přespárování spodní části severní fasády Velké věžě ................................................................................................ 34
3.1.3 3.2
Hrad Kost III – Výměna části ostění portálu I. brány ...................................................... 41
Vižňov – kostel sv. Anny - tradiční řemeslná příprava náhradních dílců pro obnovu pískovcového soklu ................................................................................................................. 45
3.3
Srbeč – kostel sv. Jakuba – příprava, průzkumy a návrh výměny kvádru ze zdiva soklu ...... 53
3.4
Praha – Novomlýnská vodárenská věž – doplnění restaurátorského průzkumu a změna koncepce obnovy kvádrového zdiva v procesu rozběhnuté stavby......................................... 60
4
Čerpání přidělených prostředků ..................................................................................................... 66
5
Závěr............................................................................................................................................... 67
2
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
1
Úvod Klastické sedimentární horniny patří mezi nejvíce používané kamenicky a sochařsky
opracovávané horniny v zahraničí i v České republice. Tyto horniny často tvoří kvádrové zdivo historických objektů. Jako každý jiný stavební materiál, i horniny podléhají zvětrávacím procesům, které ovlivňují jejich kvalitativní vlastnosti a trvanlivost. Poškozený horninový materiál kvádrového zdiva je mnohdy potřeba zcela vyměnit za nový. Problematika výběru náhradního stavebního kamene v procesu rekonstrukce je z tohoto pohledu velice důležitým aspektem. Neméně důležitým aspektem je způsob opracování horninového materiálu. Jak zvolený náhradní horninový materiál, tak způsob jeho opracování, by měly do nejvyšší míry respektovat autentičnost daného objektu. Některé opravy historických objektů z posledních let ukázaly, že jsou tyto dva aspekty opomíjeny nebo ne zcela respektovány. Z tohoto důvodu bylo cílem projektu vytvoření komplexní metodiky pro průzkumy a opravy kvádrového lícového zdiva historických objektů tvořeného sedimentárními horninami. Metodika přehledně shrnující technické, technologické a památkové požadavky je zaměřena především na definování a praktické ověření souborných kritérií výběru nejvhodnějšího typu nového kamene určeného pro stavební a restaurátorské zásahy při opravách kvádrového zdiva historických objektů a nejvhodnější postup řemeslného zpracování, s důrazem na respektování maximální autentičnosti a specifických charakteristik dané památky. S pomocí této metodiky bude
možné
provést
adekvátní
stavebně-historické,
technologicko-řemeslné
a
stavebně-technické průzkumy a následně navrhnout optimální postup při obnově konkrétního historického objektu. Stěžejním bodem projektu bylo praktické ověření navrhované metodiky kameníky při opravách lícového zdiva na vybraném vzorovém souboru historických objektů. Pro účely vytvoření komplexní metodiky byl zvolen postup skládající se z následujících etap: 1) Výběr a průzkum vzorových lokalit a objektů, příprava ověřovacího vzorku hornin; 2) Vypracování konceptu metodiky a její implementace in situ, laboratorní zpracování ověřovacího vzorku hornin; 3) Ověření navrhované metodiky a zpracování výsledné verze.
3
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
2 2.1
Etapy projektu Plánované etapy projektu Níže jsou uvedeny dílčí etapy projektu s vymezením jejich cílů, trvání a plánovaných
výsledků, tak jak byly definovány v přihlášce grantového projektu. 2.1.1 Výběr a průzkum vzorových lokalit a objektů, příprava ověřovacího vzorku hornin Cíl etapy (dílčího cíle): Cílem této etapy byl výběr a podrobná rešerše vhodných vzorových lokalit a objektů, které splňují kritéria popsaná v metodice řešení projektu. Nedílnou součástí byla podrobná terénní dokumentace a další doplňkové průzkumy vzorových památek. Pro splnění cílů této etapy bylo plánováno využití výstupů projektu "Surovinové zdroje pro obnovu kulturního dědictví" schváleného v programu NAKI pro rok 2011. Zároveň byla plánována příprava ověřovacího vzorku vybraných hornin. Datum zahájení řešení etapy (dílčího cíle): 1. 3. 2012 Datum ukončení řešení etapy (dílčího cíle): 30. 9. 2012 Převažující typ výzkumu při řešení etapy (dílčího cíle): experimentální. Výsledky etapy (dílčího cíle): reprezentativní vzorové lokality nezbytné pro uskutečnění dalších etap projektu, ověřovací sada vzorků vybraných hornin. Forma zpracování a předání výsledků etapy (dílčího cíle): publikace výsledků na konferenci (D), on-line prezentace na internetových stránkách projektu.
2.1.2 Vypracování konceptu metodiky a její implementace in situ, laboratorní zpracování ověřovacího vzorku hornin Cíl etapy (dílčího cíle): Na základě laboratorního a experimentálního ověření postupů navržených pro vzorové lokality bylo cílem této etapy vypracování konceptu metodiky a památkového postupu. Součástí bylo vypracování návrhů na restaurování pro jednotlivé vzorové objekty. Památkový postup měl být realizován na vzorových objektech. Ověřovací vzorek vybraných hornin měl být podroben souhrnné analýze včetně laboratorního zpracování. Datum zahájení řešení etapy (dílčího cíle): 1. 10. 2012 Datum ukončení řešení etapy (dílčího cíle): 31. 12. 2014 Převažující typ výzkumu při řešení etapy (dílčího cíle): aplikovaný. Výsledky etapy (dílčího cíle): koncept certifikované metodiky a památkového postupu (Z a 4
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva N), publikace v odborném mezinárodním časopise (Jrec). Forma zpracování a předání výsledků etapy (dílčího cíle): článek v odborném časopise, on-line prezentace na internetových stránkách projektu.
2.1.3 Ověření navrhované metodiky a zpracování výsledné verze Cíl etapy (dílčího cíle): Monitoring průběhu restaurátorských prací prováděných na vzorových památkových objektech a průběžné hodnocení zvolených postupů oprav. Na základě zjištění bylo plánováno provedení nezbytných korekcí. Hlavním cílem bylo zpracování vzorových restaurátorských zpráv, vypracování výsledné verze metodiky a její předložení certifikačnímu orgánu. Datum zahájení řešení etapy (dílčího cíle): 1. 1. 2014 Datum ukončení řešení etapy (dílčího cíle): 31. 12. 2015 Převažující typ výzkumu při řešení etapy (dílčího cíle): aplikovaný. Výsledky etapy (dílčího cíle): prezentace dosažených výsledků a metodiky odborné veřejnosti, (D, Jrec, Jimp), památkový postup (Z), certifikovaná metodika (N), odborná kniha (B). Forma zpracování a předání výsledků etapy (dílčího cíle): předání metodiky certifikačnímu orgánu, výsledky budou dostupné on-line na internetových stránkách projektu.
2.1.4 Očekávané výsledky projektu Očekávanými výsledky projektu v souladu s grantovou přihláškou byly (pozn. pro úplnost doslovně převzato z grantové přihlášky):
D
Dílčí výsledky projektu a metodika budou prezentovány na konferencích zaměřených na zachování a výzkum kulturního dědictví (např. http://sahc2012.org/). Těchto konferencí bude využito k představení navrhované metodiky a její diseminace mezi odbornou veřejnost i za hranicemi České republiky.
J
Pro seznámení odborné komunity s navrhovanou metodikou bude napsán článek v odborném (Jimp) publikovaném v recenzovaném časopise (např. „Journal Of Cultural Heritage“, www.elsevier.com/locate/culher). Dílčí výsledky budou rozpracovány a prezentovány v prostřednictvím článku (Jrec) v odborném rec. časopisu (např. „Acta
5
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Geologica Slovaca“, http://geopaleo.fns.uniba.sk/ageos/). Průběh projektu a jeho výsledky budou prezentovány v rámci časopiseckého článku (Jrec) v odborném recenzovaném časopisu památkové péče (např. „Zprávy památkové péče“, http://www.npu.cz/zpravy-pamatkove-pece/). Z
Výstupem projektu bude památkový postup umožňující navrhnout optimální postup při obnově konkrétních historických objektů s poškozeným kvádrovým zdivem.
N
Hlavním výsledkem projektu bude certifikovaná komplexní metodika pro výběr a řemeslné zpracování náhradního kamene pro opravy kvádrového zdiva historických objektů. (využitelná i pro srovnatelné činnosti a podmínky v dalších evropských zemích)
B
Odborná kniha v českém jazyce popisující procesy doprovázející navrhovaný postup obnovy a představující zpracovanou dokumentaci praktických realizací.
2.2
Plnění cílů dílčích etap projektu
2.2.1 Výběr a průzkum vzorových lokalit a objektů, příprava ověřovacího vzorku hornin Trvání etapy: 1. 3. 2012 až 30. 9. 2012 V rámci prvního roku řešení projektu byla zpracována rešerše publikovaných domácích a zahraničních prací souvisejících s tématy projektu. Současně byla vytipována evropská výzkumná a experimentální pracoviště zabývající se předmětem výzkumu a s některými z nich byly navázány kontakty (Dombauhütte Regensburg, Kartause Mauerbach, Freilandmuseum Bad Windsheim, Centre for Archaeometrie Liege, Le Centre d'études médiévales Auxerre, Da Capo Institut Mariestad, atd.). Dále byly navázány kontakty se zástupci regionálních pracovišť NPÚ, kteří pomáhali při výběru vzorových lokalit a při shromažďování informací o jejich kulturně-historickém a přírodně-geografickém kontextu. S tím souvisí i rešerše zdrojů přírodního kamene používaného v minulosti na našem území. Ukázalo se, že některé významné zdroje, především vápenců, se nacházejí mimo ČR, hojně např. v oblasti dolnorakouského Podunají. Teoreticky a metodicky byl rozpracován koncept přístupu k autentickým nálezovým situacím in-situ na nemovitých i movitých památkách.
6
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Byla rozpracována a upřesněna metodika provádění projektu, zejména se zřetelem na související témata příčin způsobujících přirozenou degradaci kamene a řemeslnou a restaurátorskou historickou i současnou praxi různých postupů prováděných při zásazích. Byl vytipován okruh související problematiky, kterou nelze pominout a která určitým způsobem vstupuje do sledovaného procesu degradace kamene. Její vliv bylo nutno v jedné testované skupině zahrnout do sledovaných kritérií, a pro porovnání v druhé naopak veškerý vliv pokud možno zcela vyloučit. Protože jde o mnohovrstevnatý proces, do nějž vstupuje mnoho proměnných faktorů a iniciačních činitelů, byla věnována maximální pozornost vhodnému a přesně specifikovanému nastavení zkušebních kritérií referenčního horninového vzorku. Souběžně byla věnována pozornost možnostem experimentálního ověřování stavu historických i nově upravených vzorků. Vzorové lokality těžby vybraných sedimentárních hornin Na základě pečlivé rešerše dostupných materiálů a návštěvy vybraných lomů (viz obr. 1), byly pro účely projektu vybrány následující lokality těžby sedimentárních hornin:
pískovec: Božanov, Podhorní Újezd, Mšené–Lázně, Kocbeře, Dubenec, Maletín, Krákorka, Lány;
opuka: Přibylov, Třeboc (Džbán);
droba: Domašov;
vápenec: Slivenec;
karbonská arkóza Nečtiny.
Obr. 1 Vyznačení pozic navštívených lomů v rámci první etapy řešení projektu. 7
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Výše zmíněné lokality byly v průběhu řešení projektu navštíveny, zdokumentovány a byly v nich odebrány horninové vzorky. Horninový materiál z většiny lomů byl v rámci řešení projektu kamenicky zpracováván a byly z něj zhotovovány zkušební bloky v souladu s grantovou přihláškou. Z horninového materiálu byla na konci roku 2012 zhotovena zkušební tělesa, která byla v laboratoři podrobena vybraným zkouškám fyzikálně-mechanických vlastností. Významnou součástí práce bylo využití všech archivních zdrojů, které jsou k dispozici. Nejednalo se pouze o publikované informace, ale hlavně o nepublikované zprávy, manuskripty a ústní sdělení. Dominantní postavení má v tomto ohledu archiv České geologické služby – Geofond. Jistý problém při výběru vhodných ložisek blokového stavebního kamene představovala ložiska, kde se nyní těží pouze drcené kamenivo, a kde se historicky odebíraly bloky suroviny, které se používaly jako ušlechtilé kamenivo pro kamenickou výrobu. Velký problém představovala ložiska historická, která již zanikla a jsou dnes nereálně těžitelná. Jistou nadějí jsou z tohoto pohledu ložiska, kde existuje dobývací prostor, avšak kde těžba neexistuje, tj. ložiska, kde je teoreticky těžba v budoucnosti možná. I zde jsou ale jisté, často občanské limity. Někdy se ale i naopak objevuje zájem místních autorit těžbu znovu obnovit (např. Zlatý lom u Nečtin).
Vzorové objekty Na území České republiky se nachází velké množství historických objektů, jejichž zdivo je tvořeno sedimentárními horninami různého původu. Pro účely tohoto projektu byly vybírány objekty splňující následující kritéria (v souladu s metodikou projektu):
různé umístění památek v rámci České republiky,
kvádrové zdivo je tvořeno sedimentárními horninami různého typu a stavu,
zvolené historické objekty jsou různého stáří,
jde o funkčně různé druhy staveb. V rámci řešení první etapy projektu byla navštívena řada historických objektů –
Frýdštejn, Valdštejn, Sloup, Krakovec, Pravda a další. Návštěva těchto lokalit sloužila k vybrání vhodných vzorových objektů, na kterých by mohla být v následujících letech řešení
8
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva grantu provedena vzorová obnova v souladu s grantovou přihláškou. Nad plánovaný rámec prvního roku řešení projektu se v roce 2012 podařilo realizovat jednu vzorovou obnovu. Proběhla celková stabilizace a obnova spárování hradebních ochozů jádra hradu Kost. Blíže je provedeným vzorovým lokalitám věnována samostatná kapitola 3.
Zajištění ověřovacího vzorku, jeho zpracování a příprava, zajištění klimatického tunelu Podrobně byly rozpracovány konkrétní řemeslné postupy s určením konkrétních typů nástrojů pro vzorové typy opracování lícových ploch zkušebních kvádrů referenčního horninového vzorku, které byly posléze prakticky vyzkoušeny. Bylo vybráno celkem osm referenčních způsobů opracování pro vzájemné porovnání: 1) řezání diamantovou pilou, 2) špicování (nástroj na topůrku/ruční nástroj), 3) přerovnání plochým břitem – plošina (nástroj na topůrku), 4) přerovnání plochým zubatým břitem – zubatá plošina (nástroj na topůrku), 5) přerovnání plochým břitem – široké dláto (ruční nástroj), 6) přerovnání plochým zubatým břitem – zubaté široké dláto (ruční nástroj), 7) pemrlování, 8) broušení hoblíkem. Opakovaně byl navštíven dobudovávaný klimatický tunel Centra excelence při ÚTAM v Telči. Dojednáván byl způsob uložení horninového referenčního vzorku a proces podrobení experimentálnímu zrychlenému stárnutí pomocí cyklické simulace průběhu proměn klimatických podmínek během dnů v rámci všech ročních období. Na základě konzultací s obsluhou klimatického tunelu byly upřesněny maximální rozměry pro jednotlivé bloky horninového referenčního vzorku a možnosti manipulace s nimi.
Výsledky etapy V rámci první etapy projektu byly vybírány reprezentativní vzorové lokality nezbytné pro uskutečnění následujících etap projektu. Proces výběru vhodných vzorových lokalit pokračoval i po ukončení první etapy projektu tak, aby byly provedeny vzorové obnovy
9
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva v souladu s grantovou přihláškou. Rovněž byly započaty práce na výrobě ověřovací sady vzorků vybraných sedimentárních hornin, jejíž dokončení „přešlo“ i do následující etapy projektu. Nicméně tento časový posun neovlivnil věcné plnění projektu. Forma zpracování a předání výsledků etapy: V prvním roce řešení projektu byla plánována publikace výsledků na konferenci (D) a on-line prezentace na internetových stránkách projektu. Pro účely řešení projektu a zpřístupnění informací široké veřejnosti byly vytvořeny v souladu
s grantovou
přihláškou
webové
stránky
projektu
(http://departments.fsv.cvut.cz/k135/naki/naki.html). Rovněž byly v rámci prvního roku řešení projektu (do prvního roku řešení projektu spadá i část dílčí etapy č. 2) uplatněny následující výstupy: 1) D – Bednarik M., Kovářová K., Holzer R., Laho M. (2012): Natural ashlars of historical monument - modern methods of data processing and storage, in Engineering mechanics 2012 (CD-ROM), str. 87 – 95, Praha, Institute of Theoretical and Applied Mechanics,
Academy
of
Sciences
of
the
Czech
Republic,
v.v.i.
ISBN
978-80-86246-40-6, uplatňují PRIF UK Bratislava, FSv ČVUT, PRIF UK Bratislava, PRIF UK Bratislava (poměr autorství 40 – 30 – 20 - 10 %; spoluautoři z jiné instituce). 2) D – Bednarik M., Kovářová K., Holzer R., Laho M. (2012): Natural ashlars of historical monument - modern methods of data processing and storage, in Engineering mechanics 2012, Book of Extended Abstracts, str. 20 – 22, Praha, Institute of Theoretical and Applied Mechanics, Academy of Sciences of the Czech Republic, v.v.i., ISBN 978-80-86246-39-0, uplatňují PRIF UK Bratislava, FSv ČVUT, PRIF UK Bratislava, PRIF UK Bratislava (poměr autorství 40 – 30 – 20 - 10 %; spoluautoři z jiné instituce). *rozšířený abstrakt, sborník bude indexován v databázi Thomson Reuters 3) D – Kovářová K. (2012): Prague's Winter Climatic Conditions – A Case Study of Sandstone
Weathering,
in
12th
International
10
Multidisciplinary
Scientific
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva GeoConference SGEM 2012, Conference Proceedings, str. 265 – 270, Sofia, International Multidisciplinary Scientific GeoConference SGEM, ISSN 1314-2704, uplatňuje FSv ČVUT * sborník je indexován v databázi Thomson Reuters, Scopus, ProQuest, CrossRef, atd. (DOI 10.5593/SGEM2012/S01.V1030, www.sgem.org) 4) Jimp – Kovářová K., Ševčík R., Weishauptová Z. (2012): Comparison of Mercury Porosimetry and X-Ray Microtomography for Porosity Study of Sandstones, Acta Geodynamica et Geomaterialia, 13 str., ISSN 1214-9705, uplatňují FSv ČVUT, Ústav merania SAV SR, ÚSMH AV ČR (poměr autorství 50 – 25 – 25 %; spoluautoři z jiné instituce). * impaktovaný časopis (v době publikace IF 0,452) Lze konstatovat, že v případě plánovaných výsledků první etapy projektu byly tyto splněny. Dokonce byl navíc publikován výsledek typu „Jimp“, který byl plánován až v další etapě projektu. Z uvedených výsledků typu „D“ (celkem 3) se v jednom případě jedná o výsledek indexovaný v některé ze zahraničních databází a v druhém případě byl sborník organizátory zaslán do Thomson Reuters, kde byl přijat a bude v budoucnu uveden v databázi Web of Science.
2.2.2 Vypracování konceptu metodiky a její implementace in situ, laboratorní zpracování ověřovacího vzorku hornin Trvání etapy: 1. 10. 2012 až 31. 12. 2014
Koncept metodiky Na podzim roku 2012 byly vytvořeny úvodní teze připravované metodiky, jejichž jednotlivé kapitoly byly postupně naplňovány konkrétním obsahem. Vznikl tak pracovní koncept, který byl v této fázi využíván pro dokumentační aktivity, přípravu experimentů a pokyny při opravách realizovaných na vzorových objektech. Tento materiál byl průběžně podrobován kritice a dále doplňován s přihlédnutím k otázkám a podnětům, které vzešly v průběhu realizace vzorových obnov. Důležitá byla v této fázi rovněž odezva účastníků diseminačních aktivit projektu (konference SpSHP v Roudnici nad Labem, workshop projektu 11
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva LAPIDARIUS v Litomyšli) a rovněž poznatky a zkušenosti získané během mezinárodních konferencí a zahraničních exkurzí: návštěvy kamenických katedrálních hutí, restaurátorských ateliérů, školicích pracovišť, atd. Koncept sloužil jako předloha souhrnné metodice, která byla jedním z hlavních výsledků projektu.
Implementace metodiky in situ V druhém roce řešení projektu byla provedena druhá vzorová obnova. Opět byla využita lokalita hradu Kost. V důsledku realizace nového dřevěného přístupového schodiště na východní hradební ochoz jádra hradu vznikl požadavek na kontrolu a následné statické zajištění kvádrového zdiva vnějšího pláště spodní poloviny severní stěny Velké věže. Nosné konzoly nového dřevěného schodiště jsou ve spárách kotveny do této stěny, proto bylo nutné zajistit komplexní spojité fungování kvádrového zdiva a jeho propojenost s jádrem stěny z lomového zdiva (blíže viz kapitola 3). V roce 2014 pak byla provedena třetí vzorová obnova, jejímž předmětem bylo kvádrové zdivo soklu kostela ve Vižňově. Bližší informace týkající se této vzorové obnovy jsou nedílnou součástí této zprávy (viz kapitola 3). Vzhledem k rizikům, která byla zmiňována v přihlášce projektu „překážky ze strany památkových orgánů, vlastníků historických objektů a dalších dotčených subjektů“ nebylo možno v rámci původně plánovaného časového harmonogramu realizovat všechny vzorové obnovy do konce roku 2014, avšak jejich provedení bylo dokončeno v roce 2015. V průběhu roku 2015 byl vyhodnocen monitoring provedených obnov na hradě Kost (obnovy Kost I, Kost II a Kost III). Na základě vyhodnocení lze konstatovat, že v případě těchto vzorových obnov byl metodický postup vhodně aplikován a díky tomu byla v nejvyšší možné míře zachována historická autentičnost a hodnota této památky. Zároveň byla navrhovaná metodika aplikována na vzorovém objektu kostela sv. Jakuba v Srbči a na Novomlýnské vodárenské věži v Praze (viz kapitola 3). Laboratorní zpracování ověřovacího vzorku hornin Koncem roku 2012 a začátkem roku 2013 řešení projektu byly připraveny zkušební horninové kvádry v návaznosti na předchozí etapě projektu „Výběr a průzkum vzorových lokalit a objektů, příprava ověřovacího vzorku hornin“ (viz obr. 2).
12
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Obr. 2 „Referenční zdi“ tvořené zkušebními bloky vybraných různě opracovaných sedimentárních hornin. V roce 2014 byly v souladu s přihláškou horninové kvádry podrobeny klimatickému zatěžování v klimatickém tunelu CET ÚTAM AV ČR v.v.i (obr. 3 a 4). V průběhu experimentu se na základě monitoringu teploty uvnitř horninových bloků ukázalo použití tohoto klimatického tunelu jako nedostačující z hlediska nedostatečného klimatického ovlivnění zkušebních kvádrů zvětrávacími procesy. Z tohoto důvodu byl pro účely experimentu modifikován simulační program a pro jeho účely byl využit velkokapacitní mrazák NTM v Čelákovicích (obr. 5). Po dokončení klimatického zatěžování byla zkušební tělesa z horninových kvádrů podrobena spektru zkoušek fyzikálně-mechanických vlastností v souladu s přihláškou projektu. Zároveň byly v rámci této etapy provedeny všechny nezbytné laboratorní analýzy „čerstvých“ horninových vzorků v souladu s přihláškou projektu.
Obr. 3 „Referenční zeď“ v klimatickém tunelu. 13
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Obr. 4 Termofotometrický snímek „referenční zdi“ po teplotním zatěžování v klimatickém tunelu.
Obr. 5 „Referenční zdi“ před velkokapacitním mrazákem NTM v Čelákovicích. Na
zkušebních
tělesech
vyrobených
z čerstvých
horninových
bloků
(tj.
neopracovaných, neovlivněných experimentálním klimatickým zatěžováním) byly stanoveny následující fyzikálně-mechanické vlastnosti: 1) rychlost šíření zvuku - modifikovaný nenormový postup (na vysušených krychlových vzorcích do ustálené hmotnosti měření ve třech na sebe kolmých směrech), 2) součinitel nasákavosti dle ČSN EN 1925, 3) objemová hmotnost a otevřená pórovitost dle ČSN EN 1936, 4) nasákavost za atmosférického tlaku dle ČSN EN 13 755, 5) pevnost v prostém tlaku dle ČSN EN 1926 (na vzorcích po provedení nedestruktivních zkoušek).
14
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Pro účely sledování změn vnitřní struktury hornin po ukončení klimatického zatěžování byly na čerstvých horninových vzorcích provedeny následující zkoušky: 6) rentgenová mikrotomografie ve dvou modulech - použití dvou různých detektorů (CET, SAV) a různé velikosti zkušebních vzorků umožňuje rozdílné zobrazení a vyhodnocení změn vnitřní struktury hornin (obr. 6); 7) rtuťová porozimetrie. Horninové vzorky byly rovněž podrobeny petrografickému studiu v polarizačním mikroskopu a byla na nich provedena rentgenová difrakce.
Obr. 6 Grafické výstupy z mikrotomografické analýzy klimaticky nezatíženého havlovického pískovce, červeně zvýrazněný pórový prostor (SAV Bratislava). Na začátku roku 2015 byly získané výsledky porovnány s daty získanými z horninových vzorků, které prodělaly klimatické zatěžování, za účelem ohodnocení vyvolaných změn.
15
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Výsledky etapy V rámci druhé etapy projektu bylo plánováno vytvoření konceptu certifikované metodiky a památkového postupu. Rovněž byla plánována publikace v odborném mezinárodním časopise. Forma zpracování a předání výsledků etapy: V roce 2013 byly v rámci druhé etapy projektu uplatněny následující výstupy: 1) D – Kovářová K. (2013): Comparison of Methods for the Determination of Building Stone Pore Space Properties, in 13th International Multidisciplinary Scientific GeoConference SGEM 2013, Conference Proceedings volume II, str. 49 – 56, Sofia, International
Multidisciplinary
Scientific
GeoConference
SGEM,
ISBN
978-954-91818-8-3 (ISSN 1314-2704), uplatňuje FSv ČVUT * sborník je indexován v databázi Thomson Reuters, Scopus, ProQuest, CrossRef, atd. (DOI:10.5593/SGEM2013/BA1.V2/S02.007, www.sgem.org) 2) D – Bláha J., Chamra S., Panáček M., Rafl T. (2013): Repair of the Ashlar Masonry Battlements of Kost Castle within the LAPIDARIUS Project, in 13th International Multidisciplinary Scientific GeoConference SGEM 2013, Conference Proceedings volume II, str. 325 – 332, Sofia, International Multidisciplinary Scientific GeoConference SGEM, ISBN 978-954-91818-8-3 (ISSN 1314-2704), uplatňují ÚTAM, FSv ČVUT, NTM * sborník je indexován v databázi Thomson Reuters, Scopus, ProQuest, CrossRef, atd. (DOI:10.5593/SGEM2013/BA1.V2/S02.043, www.sgem.org) 3) D – Bláha J. (2013): Historic traceology as a complex tool for rediscovery of lost construction skills and techniques, in Structural Studies, Repairs and Maintenance of Heritage Architecture XIII, str. 3 – 13, Ashurst, WIT Press, ISSN 1746-4498, uplatňuje ÚTAM 4) W – Panáček M. (2013): Historické způsoby opracování kamene a metodika průzkumu a náhrad kamene kvádrového zdiva, Litomyšl, 29. - 30. 10. 2013, 22 účastníků, uplatňuje NTM
16
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
V rámci projektu byl rovněž publikován výsledek náležící dle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platné pro léta 2013 až 2015) vydané RVVI do kategorie „O“ – ostatní výsledky: O – Bláha J., Cihla M., Chamra S., Kovářová K., Krátký K., Panáček M. (ed.), Rafl T., Schröfel J. (2013): Historické způsoby opracování kamene, metody průzkumu a kritéria výběru náhradního kamene kvádrového zdiva, Praha, Národní technické muzeum, 86 str. ISBN 978-80-7037-229-6, uplatňují NTM, FSv ČVUT, ÚTAM V roce 2014 byly v rámci druhé etapy projektu uplatněny následující výstupy: 1) D – Arnoštová L., Bláha J., Chamra S., Panáček M. (2014): The Use of Historical Cartographic and Iconographic Sources in Search of Abandoned or Forgotten Stone Quarries for Construction Purposes, in 14th International Multidisciplinary Scientific GeoConference SGEM 2014, GeoConference Proceedings, Vol. 2, str. 951 – 962, Sofia, International Multidisciplinary Scientific GeoConference SGEM, ISBN 978-619-7105-08-7 (ISSN 1314-2704), uplatňují ÚTAM, FSv ČVUT, NTM * sborník je indexován v databázi Thomson Reuters, Scopus, ProQuest, CrossRef, atd. (DOI: 10.5593/SGEM2014/B12/S2.122, www.sgem.org) 2) D – Kovářová K., Ševčík R. (2014): Methods of a Building Stone Internal Structure Study, in 20th International Conference Engineering Mechanics 2014, Book of Full Texts, str. 320 – 323, Brno University of Technology, ISBN 978-80-214-4871-1 (ISSN 1805-8248), uplatňuje FSv ČVUT * sborník indexován v databázi Web of Science 3) D – Kovářová K., Schröfel J., Chamra S. (2014): Role of the Geologists in the Process of Monuments Ashlar Masonry Repair, Advanced Material Research, str. 93 – 99, Zurich, Trans Tech Publications Ltd., ISBN 978-303-7856-79-6 (ISSN 1022-6680), uplatňuje FSv ČVUT *
indexováno
např.
v
databázi
Thomson
17
Reuters,
Scopus,
atd.
(DOI:
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva 10.4028/www.scientific.net/AMR.688.93), výsledek vyřazený v roce 2013 z důvodu nesprávného zařazení na základě již neplatné Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů RVVI 4) D, resp. druh O (abstrakt ve sborníku) – Bláha J., Panáček M., Chamra S., Kovářová K., Rafl T. (2014): Criteria for the Selection and Processing of a Stone for Replacements and Repairs of Ashlar Masonry, in 9th International Masonry Conference, Book of Abstracts, str. 266, Guimarães, Universidade do Minho, ISBN 978-972-8692-85-8, uplatňují ÚTAM, FSv ČVUT, NTM 5) D, resp. druh O (abstrakt ve sborníku) – Kovářová K., Schröfel J. (2014): Kritéria výběru náhradního stavebního kamene pro účely rekonstrukce historických objektů z pohledu geologa, in Sborník příspěvků XIV. hydrogeologického kongresu: „Průzkum, využívání a ochrana podzemní vody: nové úkoly a výzvy“ a Sborník příspěvků II. inženýrskogeologického kongresu: „Role inženýrského geologa v současnosti“, str. 144, Liberec, TUL, ČAH a ČAIG, ISBN 978-80-903635-4-0, uplatňuje FSv ČVUT 6) W – Panáček M. (2014): Projekt Lapidarius – horninové zdroje, způsoby opracování a zkoušky stárnutí náhradního kamene kvádrového zdiva, Švihov, 23. 10. 2014, 25 účastníků, uplatňuje NTM 7) W – Panáček M. (2014): Letní dílna OPD a SHP Vižňov 2014, Vižňov, 28. 7. – 1. 8. 2014, 15 účastníků, uplatňuje NTM 8) W – Kovářová K., Chamra S., Schröfel J. (2014): Metodika výběru a opracování náhradního stavebního kamene pro opravy kvádrového zdiva historických objektů, Liberec, 3. – 4. 9. 2014, 23 účastníků, uplatňuje FSv ČVUT V rámci druhé etapy řešení projektu bylo uplatněno celkem 13 výsledků do RIV, z čehož byly 4 výsledky typu „W“, 3 výsledky typu „O“, 1 výsledek typu „D“, 5 výsledků typu „D“, které jsou indexovány v některých ze světových databází. V době podání přihlášky grantového projektu byl pro druhou etapu rovněž plánován výstup typu Jrec, který nebyl
18
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva v rámci druhé etapy uplatněn. Avšak v době podání přihlášky projektu nebyly explicitně plánovány výstupy typu D (viz kapitola 2.1.2), které byly uplatněny. Většina těchto výstupů by měla být na základě platné „Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů“ bodově lépe ohodnocena než původně plánovaný výstup typu Jrec.
2.2.3 Ověření navrhované metodiky a zpracování výsledné verze Trvání etapy: 1. 1. 2014 až 31. 12. 2015 V průběhu roku 2015 byl vyhodnocen monitoring provedených obnov na hradě Kost (obnovy Kost I, Kost II a Kost III). Na základě vyhodnocení lze konstatovat, že v případě těchto vzorových obnov byl metodický postup vhodně aplikován a díky tomu byla v nejvyšší možné míře zachována historická autentičnost a hodnota této památky. Zároveň byla dokončena vzorová příprava náhradních dílců obložení soklu kostela sv. Anny ve Vižňově. Dokončena je též příprava, průzkum a návrh výměny poškozeného kvádru kvádrového zdiva kostela sv. Jakuba v Srbči. Jako poslední vzorová obnova probíhala v loňském roce spoluúčast na I. etapě obnovy Novomlýnské vodárenské věže v Praze, kde byly v situaci již rozpracovaného díla operativně aplikovány postupy ze zpracované metodiky a památkového postupu tak, aby byly maximálně zachovány hodnoty stavby a její materiálová a řemeslná autenticita. Komplexní informace o vzorových obnovách jsou podrobně uvedeny v kapitole 3. Za účelem ověření správnosti metodických postupů, byly rovněž dokončeny laboratorní zkoušky. Zkoušky byly provedeny za účelem posouzení vhodného způsobu opracování horninových kvádrů. Pozornost byla věnována zejména studiu změn vnitřní struktury hornin, která v nejvyšší míře ovlivňuje kvalitativní vlastnosti sedimentárních hornin. Pro účely sledování změn vnitřní struktury hornin po ukončení klimatického zatěžování byly na klimaticky exponovaných horninových vzorcích provedeny následující zkoušky: 8) rentgenová mikrotomografie ve dvou modulech - použití dvou různých detektorů (CET, SAV) a různé velikosti zkušebních vzorků; 9) rtuťová porozimetrie.
19
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Získaná data byla vyhodnocena a zohledněna v metodice, jejíž konečná verze po zapracování připomínek oponentů byla předložena MK ČR dne 13. 11. 2015. Metodika má strukturovanou podobu odborně metodického textu, aby co nejlépe plnila stanovené cíle a účely, ke kterým je metodika určena s ohledem na své cílové uživatele. Hlavními cílovými skupinami jsou vlastníci nebo správci kulturních památek a dalších historických staveb, projektanti, restaurátoři, památkáři a pochopitelně studenti blízkých oborů. Metodika pochopitelně nemůže nahrazovat potřebnou projektovou dokumentaci ani restaurátorský záměr zpracovaný na základě poznání a odpovědného vyhodnocení konkrétní situace. Jejím cílem není ani tak popsat, jak tyto podklady připravovat a zpracovávat, ale spíše přehlednou formou shrnout kritéria, která je třeba splnit při snaze o co nejlepší výsledek chystané opravy. Zároveň byl dne 13. 11. 2015 v souladu s grantovou přihláškou odevzdán památkový postup, který byl podroben oponentnímu řízení a výsledná verze předána MK ČR.
Výsledky etapy V rámci třetí etapy projektu bylo plánováno vytvoření konečné verze certifikované metodiky a památkového postupu. Rovněž byly plánovány publikace typu D, Jrec, Jimp a vydání odborné knihy. Forma zpracování a předání výsledků etapy: 1) D – Kovářová K., Ševčík R. (2015): Micro-CT for the Purposes of Sandstone Internal Structure Study, in 15th International Multidisciplinary Scientific GeoConference SGEM 2014, GeoConference Proceedings, Vol. 2, str. 451 – 458, Sofia, International Multidisciplinary Scientific GeoConference SGEM, ISBN 978-619-7105-32-2 (ISSN 1314-2704), uplatňují FSv ČVUT, SAV * sborník bude indexován v databázi Thomson Reuters, Scopus, ProQuest, CrossRef, atd. (DOI: 10.5593/SGEM2015/B12/S2.060, www.sgem.org) 2) D – Kovářová K., Schröfel J. (2015): Selection of the Replacement Building Stone for the Repair of the Ashlar Masonry Plinth of St. Anna Church in Vižňov, in Procedia Earth and Planetary Science, Vol. 15, World Multidisciplinary Earth Sciences Symposium, WMESS 2015, str. 181 – 186, Elsevier, ISSN 1878-5220, uplatňuje FSv 20
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva ČVUT * sborník bude indexován v databázi Thomson Reuters, Scopus, ProQuest, CrossRef, atd. (DOI:10.1016/j.proeps.2015.08.044, http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1878522015003070) 3) D – Kovářová K., Pala Z. (2015): The Influence of Mineralogical Composition Changes of Sandstone Cement on Physical-Mechanical Properties, in Advanced Materials Research Vol. 923, Proceedings of the Conference on the Rehabilitation and Reconstruction of Buildings CRRB 2013, str. 71 – 74, Zurich, Trans Tech Publications, ISSN 1022-6680 (1662-8985 web), uplatňuje FSv ČVUT *výsledek uplatňován v roce 2015 z důvodu opomenutí uvedení výsledku v roce 2014 (DOI: 10.4028/www.scientific.net/AMR.923.71; http://www.scientific.net/AMR.923.71) 4) Jrec – Cihla M., Panáček M., Veselý L. (2015): Středověké topůrkové kamenické nástroje, jejich ikonografické a archeologické doklady na našem území a výroba jejich replik, Svorník, Historické zdivo, Sborník příspěvků z 12. specializované konference stavebně-historického průzkumu uspořádané 18. - 21. června 2013 v Roudnici nad Labem, č. 12, str. 77 – 104, ISBN 978-80-260-6784-9 (ISSN 1802-8128), NTM *ačkoli je výsledek datován do roku 2014, tak byl vydán na začátku roku 2015, Časopis „Svorník“ je uveden v „Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v České republice platný pro rok 2015“, uplatňuje NTM (100 %) 5) W – Válek J., Panáček M., Kodera P. (2015): Kámen a vápno, Plasy, 19. - 20. 10. 2015, 80 účastníků, uplatňují ÚTAM, v. v. i. (50 %), NTM (50 %). Zároveň byla na MK ČR v souladu s grantovou přihláškou a pozdějšími nařízeními MK ČR dodána k certifikaci metodika Nmet.
Nmet – Bláha J., Buzek J., Cihla M., Hejný L., Chamra S., Kovářová K., Panáček M., Rafl T., Rybařík V., Schröfel J. (2015): Kritéria pro výběr, přípravu a opracování náhradního kamene určeného pro opravy kvádrového zdiva. Sedimentární horniny, 21
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva dodáno k řízení, MK ČR, Maltézské náměstí 1, 118 11 Praha 1, v řízení, po dokončení certifikace
bude
přístupné
na
webové
adrese
http://departments.fsv.cvut.cz/k135/naki/naki.html, uplatňují ÚTAM (33 %), NTM (34%), FSv ČVUT (33 %).
Rovněž byl v loňském roce v souladu s grantovou přihláškou a pozdějšími nařízeními MK ČR dodán ke schválení památkový postup Npam.
Npam - Bláha J., Buzek J., Cihla M., Hejný L., Chamra S., Kovářová K., Panáček M., Rafl T., Rybařík V., Schröfel J. (2015): Šetrná obnova středověkého hradebního zdiva z opracovaných pískovcových kvádrů, dodáno k řízení, MK ČR, Maltézské náměstí 1, 118 11 Praha 1, v řízení. Památkový postup byl prakticky aplikován při obnově hradebních ochozů hradu Kost, po dokončení certifikace bude přístupné na webové adrese http://departments.fsv.cvut.cz/k135/naki/naki.html, uplatňují ÚTAM (33 %), NTM (34%), FSv ČVUT (33 %).
V rámci projektu je rovněž v souladu s grantovou přihláškou uplatněn výsledek typu B (odborná kniha). Oproti informacím uvedeným v průběžné zprávě za rok 2015 nejsou uplatňovány výsledky typu C (kapitola v knize). Tato změna je způsobena provedenými změnami věcné náplně a celkového členění knihy v závěrečné přípravě pro tisk, avšak výsledky typu C nebyly v přihlášce projektu plánovány vůbec. Díky tomu nedochází k rozporu. Odborná kniha bude dodána na MK ČR neprodleně po jejím obdržení z tiskárny (předpoklad únor 2016).
B – Bláha J., Cihla M., Chamra S., Kovářová K., Schröfel J., Panáček M., Rafl T. (2015): Kámen pro obnovu kvádrového zdiva historických staveb, Praha ČVUT, 150 str., ISBN 978-80-01-05857-2, uplatňují ÚTAM (33 %), NTM (34%), FSv ČVUT (33 %).
V rámci posledního roku řešení projektu byl rovněž publikován výsledek náležící dle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených
22
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva programů (platné pro léta 2013 až 2016) vydané RVVI do kategorie „O“ – ostatní výsledky
O – Kovářová K. (2015): The Influence of Internal Structure Change on Sandstone Strength, in Engineering Mechanics 2015, Exteded abstracts, str. 152 – 154, Praha; ÚTAM AV ČR v.v.i., ISBN 978-80-86246-42-0 (ISSN1805-8248), uplatňuje FSv ČVUT (100 %) V případě uplatnění výsledků definovaných v přihlášce projektu (viz kapitola 2.1.3)
byly výsledky této etapy projektu splněny, avšak v případě výsledků Npam a Nmet čekáme na ukončení certifikačního procesu. Výsledek typu Jimp byl uplatněn již v prvním roce řešení.
23
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
3
Vzorové obnovy V rámci řešení projektu byly realizovány tři vzorové obnovy hradu Kost, přičemž
každá obnova byla specifická svými potřebami a zvoleným přístupem. Zároveň byla provedena vzorová příprava náhradních dílců obložení soklu kostela sv. Anny ve Vižňově. Dokončena je též příprava, průzkum a návrh výměny poškozeného kvádru kvádrového zdiva kostela sv. Jakuba v Srbči. Jako poslední vzorová obnova probíhala v loňském roce spoluúčast na I. etapě obnovy Novomlýnské vodárenské věže v Praze, kde byly v situaci již rozpracovaného díla operativně aplikovány postupy ze zpracované metodiky a památkového postupu tak, aby byly maximálně zachovány hodnoty stavby a její materiálová a řemeslná autenticita. Použití metodického přístupu umožnilo doplnění restaurátorského průzkumu a hlavně změnu koncepce celé obnovy kvádrového zdiva v procesu již rozběhnuté stavby. 3.1
Hrad Kost
Význam, hodnota a stavební historie Areál hradu Kost je bezpochyby jednou z našich nejvýznamnějších kastelologických lokalit, jejíž význam v některých aspektech přesahuje i přes naše hranice. Objekt je ve své základní části unikátně dochován v původní vrcholně gotické podobě a je nositelem celé řady stavebněhistorických, materiálových a technologických hodnot, které z něj činí prvořadou památkovou stavbu (obr. 7). Díky vhodným okolnostem se tyto hodnoty zatím daří udržet i v dnešním překotném tlaku na jeho co nejširší ekonomicko–společenské využití.
Obr. 7 Celkový pohled na hrad Kost. Na vrcholu pískovcové skály je rozloženo nepravidelné, přibližně trojúhelníkovité jádro hradu, vymezené na západě celkem třemi na sebe navazujícími paláci (od jihu
24
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Vartemberský, Šelemberský a Věžový), na severu kaplí sv. Anny a na východní straně kuchyňským křídlem přiléhajícím bezprostředně k Velké věži zaujímající celé jihovýchodní nároží. Volné úseky na jihu, severu a severovýchodě uzavírá hradba s ochozem v síle zdiva a stínkami (obr. 8).
Obr. 8 Hradba s ochozem jádra hradu Kost. Vstup do jádra hradu je III. branou od severu. Cesta se pak stáčí západním, jižním a východním směrem a postupně klesá a obtáčí jádro hradu pod jeho dohledem a kontrolou. Lemována
je
renesančním
Bieberštejnským
palácem
a
za
II.
bránou
posléze
barokně/klasicistním Lobkovickým křídlem, které využilo i část jejího opevnění pozdně gotickou hradbou s baštami. Na jihovýchodní straně ústí do jednoduché I. brány, původně vybavené padacím mostem. Historické okolnosti se nepochybně velmi úzce promítly do význačných kvalit celé stavby. Vrcholně středověká stavba hradu Kost je zásadní stavbou, mající v hradní architektuře českých zemí výsadní postavení. Grandiózní osobnost stavebníka dokázala stavbě vtisknout neopakovatelné kvality, velmi těžko nacházející srovnání v okolním šlechtickém i královském prostředí. Geologický průzkum lokality V rámci správného metodického postupu bylo nezbytné provést geologický průzkum lokality. Lokalita leží na skalním ostrohu v plošině, která je mozaikovitě dělena systémem strmě zaklesnutých údolí. Jedná se o údolnice vzniklé erozí bezejmenných toků, pravobřežních přítoků potoka Kletnice. Podoba potočních údolí je většinou strmě zaříznutého až kaňonovitého tvaru. Okraje svahů tvoří morfologii „skalních měst“. Většinou se jedná o 25
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva části pískovcové plošiny rozvolněné blokovými svahovými pohyby. Morfologicky se jedná o součást jižního okraje Vyskeřské plošiny. Ojedinělé elevace tvoří průniky vulkanitů (vypreparované sopouchy, sutě apod.). Regionálně geologicky přísluší místo do české křídové tabule. Skalní podklad tvoří mezozoické platformní sedimenty svrchnokřídového stáří (coniak, svrchní turon). Jedná se o pískovce teplického souvrství. Horninou je pískovec s křemenným tmelem. Horniny jsou horizontálně a subhorizontálně uloženy. Jsou tektonicky porušené systémem tří hlavních navzájem kolmých systémů, kde dominantní systém je ložní (vrstevnatost). Mimo tyto systémy se vyskytují minoritně i další systémy kosé. Dělitelnost pískovců je kvádrovitá a deskovitá. Jižně je rozšířené březenské souvrství (svrch. křída, coniak). Vyskytují se zde vápnité jílovce s polohami pískovců. Křídovými horninami pronikají terciérní vulkanity (bazalty). V nadloží leží pak kvartérní sedimenty. Plošiny jsou překryty sprašemi a sprašovými hlínami, svahy deluviálními sedimenty a dna údolí pak fluviálními potočními sedimenty, nebo kombinacemi výše uvedených. Převládají písčité (písčitojílovité) sedimenty, někdy s úlomky. Horninami ve výchozových partiích jsou pískovce s proměnlivou zrnitostí, vytříděním materiálu, typem a druhem tmelu. Toto vše se makroskopicky projevuje barevností, dělitelností, rozpojitelností a pevností. Dominují pískovce křemité, blokovité. Barva je převážně šedookrová. Ve výchozech se střídají polohy kvádrovitých pískovců s polohami méně odolných, pravděpodobně hůře tmelených hornin. Méně odolné polohy selektivně vyvětrávají a tvoří ve výchozech zapuklé římsy. Obvykle se objevují polohy s proměnlivým obsahem železa popř. manganu. Barevně se projevují jako různě okrové, žlutavé, rezavé až načervenalé. V některých partiích můžeme pozorovat voštinovité zvětrávání. Na obnažených plochách bývají černavé a šedivé záteky (Mn?). Pískovce jsou proměnlivě zrnité, od dobře tříděných, až po špatně tříděné, od jemnozrnných až po polohy s valounkovým materiálem (obr. 9). Pravděpodobně vedle převažujícího křemitého tmelu se objevuje podíl tmelu jílovitého nebo slínitého. Uložení je téměř horizontální. Výjimku tvoří polohy se zvrstvením křížovým.
26
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Obr. 9 Pískovcový kvádr na hradbách hradu Kost. Podle prohlídky okolí hradu je zřejmé, že drtivá část materiálu je místní, z nejbližšího okolí, pravděpodobně i z masivu skály, na které hrad stojí. Na jejích okrajích můžeme pozorovat několik míst, kde byl pískovec v minulosti těžen. V nejbližším okolí se nacházejí menší a středně velké lokality se stopami těžby (obr. 10).
Obr. 10 Původní místo těžby horninového materiálu určeného pro stavbu hradu Kost v blízkosti hradu. Ve starších obdobích se však v širším měřítku používalo odtěžování menších i větších bloků 27
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva odtržených na hranách údolí od masivu souvislé skály. Tato těžba ale nezanechala žádné výraznější stopy. Je možné, že se pro stavbu hradu používal i materiál ze sutí. Jižně pak mezi Sobotkou a hradem Kost, u Střehomi, ve Veseckém Plakánku leží velké lomy na pískovec, kde se těžil kámen v mladších obdobích 19. a 20. století pro pozdější dostavby nebo opravy hradu. Mezi kameny použitými na kvádrové zdivo gotického jádra hradu najdeme tyto variety pískovců:
pískovce křemité,
pískovce s tmelem křemitým ale asi i s podílem vápnitým, slinitým popř. železitým, nebo jílovitým,
pískovce s tmelem obalovým a kontaktním i výplňovým,
pískovce jemně zrnité, středně zrnité dobře tříděné,
pískovce z materiálu špatně tříděného,
pískovce až slepence.
Průzkum opracování kamene Běžné zdící kvádry nemají tvar pravidelného pravoúhlého hranolu. Pečlivě srovnané jsou pouze čelní plochy a přilehlé úseky bočních stran, které společně musí vytvářet pravoúhlý tvar obdélníka nebo čtverce. Zadní strana a přibližně jedna třetina přiléhajících bočních stran jsou ale oblé nepravidelné, jen hrubě opracované tak, aby se dal vysekat důlek pro krepnu, ale zároveň došlo k dobrému provázání s lomovým zdivem jádra stěny. Opracování do tohoto tvaru kvádru má současně zásadní ekonomický důvod, protože umožňuje ušetřit cca polovinu práce, tedy i času a finančních nákladů, než kdyby byl kvádr opracováván do tvaru pravidelného hranolu. Velikost kvádrů je proměnlivá, pravděpodobně zejména podle lomových vrstev horniny. Jádro zdiva je postaveno z plochých drobnějších lomových kamenů nebo větších odštěpků z opracování kvádrů. Lícové plochy zdících kvádrů vykazují čtyři kvality opracování: 1) opracování celé plochy pouze dvojšpicem – povrch je značně nerovný s hlubokými prohlubněmi, směr úderů je veden šikmo radiálně podle vedení rukou kameníka, rýhy po hrotech dvojšpicu jsou hluboké až 7 mm;
28
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva 2) opracování dvojšpicem + stesání obvodové stezky plošinou nebo špicplošinou s hladkým břitem – údery vytvářející obvodovou stezku jsou provedeny buď kolmo, nebo šikmo na hranu kvádru, stopy záseků jsou za sebou v roztečích 0,8–1,5 cm, šířka břitu je 5–6 cm, záseky jsou hluboké 1–3 mm; 3) opracování dvojšpicem + přerovnání plošinou nebo špicplošinou s hladkým břitem v celé ploše kvádru – různé směry přerovnání na jednom kvádru, nebo šikmé či radiální stejnosměrné stopy na jedné ploše, stopy záseků jsou za sebou v roztečích 0,8–1,5 cm, šířka břitu je 5–6 cm, záseky jsou hluboké 1–3 mm, pod někdy velmi hrubými stopami přerovnání zůstávají patrné stopy dvojšpicu; 4) opracování dvojšpicem + přerovnání plošinou nebo špicplošinou s hladkým břitem + vyhlazení (broušení) – velmi hladký povrch, drobné krátké hlubší stopy po původním opracování dvojšpicem a jemné rovnoběžné stopy po přerovnání.
3.1.1 Hrad Kost I – Šetrná obnova hradeb jádra hradu, cimbuří severního, severovýchodního a jižního hradebního ochozu kolem nádvoří Hradbu tvoří přibližně 2,5 m silná zeď, na jejímž vrcholu jsou u vnějšího líce vybudovány samostatné stínky přerušované prolukami s parapetními zídkami (obr. 11). Vnitřní, více než 2/3 síly zdi, rozšířené ještě římsou do nádvorního prostoru, tvoří komunikační ochoz. Stínky jsou kryty šikmými stříškami, pochozí plochu ochozu překrývají veliké desky. Severovýchodní a severní úsek hradby rozděluje nepravidelná nárožní věžička. Hradby jsou postaveny z velkých tesaných pískovcových kvádrů spojovaných vápennou maltou, tvořících celou hmotu stínek a parapetních zídek proluk. Jádro vlastní hradby je vyzděno z lomového pískovcového zdiva. Stěny nejsou omítány, spárování je utaženo za líc.
Obr. 11 Detail hradeb se stínkami na hradě Kost. 29
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Z vnější strany hradby jsou v první vrstvě pod stříškou po obou stranách vytrčeny tvarované krakorcové ozuby ve tvaru háků, které sloužily k uložení čepových trámků obranných dřevěných sklápěcích desek, krytů proluk (obr. 12).
Obr. 12 Vrcholové stříšky a krakorcové háky na vnější straně hradeb hradu Kost. Použitý pískovec různé granulace i barevnosti a kvality pochází z místních zdrojů z okolních pískovcových skal. Jeho velká variabilita daná sedimentačními vrstvami je typickým znakem, který značnou měrou určuje pestrý a pohledově neobyčejně živý výraz stavby a je jednou z jeho výrazných hodnot. Stručný popis výchozího stavu před obnovou Pískovec bloků zdí byl přes povrchovou tvarovou degradaci, která ovšem odpovídá délce vystavení kvádrů povětrnostním vlivům po dobu téměř sedmi století, velmi pevný a soudržný. Zdi byly kompaktní. Rozvolněny byly pouze horní části stínek – stříšky, které jsou ovšem nejvíce vystaveny vlivům počasí. Pískovcové bloky byly opršelé, povrchově tvarově degradované. Povrch byl místy pokryt depozity a to podle polohy vůči dešti, nebo světovým stranám, nebo podle zatížení stékající vodou (např. plochy zdiva pod prolukami z vnější strany hradeb). Vrchní plochy stříšek a parapetní plochy proluk byly vzhledem k zátěži povětrnostními vlivy degradovány největší měrou. Vnější plochy byly deformovány zahloubeninami a korodovány do hloubkových kaveren. Byly pokryty řasami, mechy a lišejníky a zčernalé depozity. Na mnoha místech rostly v uvolněných spárách i traviny a vyšší rostliny. Velkou měrou byly deformovány i hrany bloků s okapničkami, vedoucí až k jejich nefunkčnosti. Tvarově výrazně byly degradovány i krakorcové hákovité ozuby pod stříškami. 30
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Jeden krakorcový hák díky masivní degradaci zcela chyběl. Spáry stříšek byly rozvolněné a malta silně degradována. V minulosti byly spáry vícekrát přespárovány novou maltou, aby do nich nezatékalo. Vzhledem k odolnosti použitého pískovce bylo v minulosti doplňování degradovaného měkčího spárování evidentně hlavní náplní oprav zdiva. Při opravách byla místy použita nevhodná, příliš tvrdá malta, která uzavírá kámen a zamezuje tím jeho „dýchání“. Kolem první stínky severovýchodní stěny (od S), byly na úrovni vrchní plochy proluky a v úrovni pod stříškou osazeny dva železné pásy obepínající stínku kolem dokola jako držáky vlajkového stožáru. Ploché železné pásy neměly žádnou antikorozní povrchovou úpravu a stékající korozí špinily přilehlé bloky pískovce. Koncepce zásahu a navržený postup prací Na základě detailního průzkumu a ohledání se ukázalo, že cimbuří jsou natolik celistvá, neporušená většími stavebními zásahy, že svou celistvostí a neporušeností představují tu nejvyšší hodnotu. Proto by všechny plánované stavební a restaurátorské zásahy měly tuto hodnotu respektovat a z ochrany této hodnoty by měly všechny návrhy na obnovu cimbuří vycházet. Základní otázkou při úvahách o obnově se stalo zvážení, zda klást větší důraz na hodnotu intaktnosti a historické jednoty výrazu objektu, nebo hodnotu obnovené funkčnosti stavebního detailu. Přestože se na první pohled zdálo, že při opravě cimbuří bude nutný masívní zásah, při bližším rozboru jsme zjistili, že k uvedení cimbuří do uspokojivého stavu, dobře odolávajícímu dalšímu náporu povětrnostních vlivů, postačí podstatně mírnější zásah. Základním mottem se stalo maximálním způsobem ctít autenticitu a intaktnost cimbuří jako celku a minimalizovat potřebný zásah. Z tohoto důvodu byly práce souhrnně zaměřeny na zamezení pronikání vody do hmoty zdí. Konkrétní návrhy postupu obnovy 1) obnova stříšek stínek; 2) obnova plné funkce spárování; 3) sanace hloubkově narušených pískovcových bloků; 4) sanace tvarově degradovaných ploch stříšek, řešení okapniček a hákových krakorců. 31
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Doplnění umělým kamenem bylo nejšetrnějším způsobem tvarové korekce tvarově degradovaného povrchu stříšek, chybějících částí modelace korodovaných okapniček a hákových krakorců. Bylo navrženo doplnění umělým kamenem na minerální bázi pouze v případech silnějších tvarových deformací a to tak, aby se na horních plochách stříšek nedržela voda ve vyhloubených kavernách. V horních plochách stříšek bylo třeba navíc doplnit kámen v hlavních hmotách a na vnitřních hranách bloků už kvůli samotnému spárování a zamezení pronikání vody do hmoty stříšek. Vzhledem k výše uvedeným souvislostem nebylo třeba rekonstruovat tvar stříšek s okapničkami v plném tvaru, ale postačilo citlivé doplnění okapničkové hranky tak, aby se příliš nezměnil dochovaný tvar stínek, což bez většího zásahu dostatečně zvýšilo jejich funkčnost. Větší nutné hmoty rekonstrukce podhledů bylo možno pojistit antikorovou armaturou, ukotvenou do kamene. Citlivým způsobem, bez výraznější tvarové rekonstrukce bylo možno doplnit i vnější okapničkové hrany parapetních desek proluk. K tomu, aby ve větru lépe fungovaly, nebylo třeba modelovat okapničku v plném profilu původního vzhledu a hmoty, ale postačilo pouze, podle situace, jemně domodelovat hranku odtrhu. Mimo to, aby do kamene nezatékalo, bylo třeba pečlivě přetmelit drobné povrchové prasklinky. Bylo potřebné umělý kámen namíchat ve struktuře i rozlišené barevnosti podle historického kamene a struktury a barevnosti daného místa. Tyto práce měly proběhnout před doplněním spárování. Krakorcové háky bylo navrženo zatmelit pouze z hlediska zatékání, nebo zadržování vody v kavernách, bez větší tvarové korekce, tj. chybějící krakorec nedoplňovat. Je možné, že budou místy zjištěny latentní praskliny, v jejichž důsledku by hrozilo odpadnutí části krakorce. V takovém případě bude nutno zajistit ohroženou hmotu zajišťujícím antikorovým čepem. Jako poslední prostředek k zamezení pronikání vody do kamene bylo navrženo selektivní použití hydrofobizace, podle míry zatížení jednotlivých ploch. Konkrétní postup obnovy zahrnoval: – čištění; – odstranění biologického pokryvu; – zeslabení povrchových depozitů a krust; – selektivní konsolidace narušených míst;
32
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva – případné zavrtání a zalepení čepů; – tmelení, doplnění chybějící modelace povrchu bloků i hran okapniček umělým kamenem; – barevná retuš; – selektivní hydrofobizace. Navržené postupy a technologie bylo možno a nutno korigovat podle faktické nálezové situace i během prací. Všechny navržené postupy předpokládaly odzkoušení a výběr odpovídajícího řešení přímo na místě. Praktické zkušenosti z realizace Vlastní realizace představovala zvládnutí několika základních procesů, které přímo navazovaly na postupy původních stavebníků. Nabyté zkušenosti z této vzorové obnovy se v celé šíři promítly do výsledné verze metodiky. Vyhodnocení přínosu komplexní přípravy a oprávněnosti šetrného přístupu Na obnově hradu Kost jsme začali participovat v okamžiku přípravy realizace projektu obnovy cimbuří hradu, ve kterém se počítalo s masivní výměnou pískovcových bloků zdiva. Podstata problémovosti původní přípravy prací na obnově cimbuří hradu Kost a následných obnov dalších částí zdiva hradu, spočívala v samotné přípravě oprav. Význam přínosu aktivity v rámci projektu NAKI byl především v přehodnocení vstupních údajů a zhodnocení situace a z toho vyplývající návrh vyhodnocující skutečnosti ze širšího hlediska a záběru. Během vstupního průzkumu bylo zdivo cimbuří a jeho stav vedle pečlivé dokumentace vyhodnoceno ze všech hledisek výzkumu, to znamená hodnoty objektu hradu jako celku i jeho historického významu, geologického průzkumu, průzkumu řemeslného opracování kamene, historicko–technologického průzkumu a restaurátorského průzkumu. Při tom jsme zkoumali a vážili celkový stav kamenného zdiva, detailní stav spárování, stav jednotlivých bloků kamene a jejich specifický význam a funkce ve zdivu, smysl a význam tvarů bloků, jejich hran, hran tvaru okapniček atd. – to vše ve smyslu ochrany zdiva před povětrnostními vlivy. Zároveň byly uváženy i historické souvislosti a další významy a okolnosti. Výsledkem byl nový návrh obnovy, která pak byla provedena restaurátorským způsobem při maximálním zachování autenticity cimbuří v jeho zachovaném výjimečně intaktním stavu. V tomto případě bylo zachování autentické intaktnosti
33
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva považováno za zcela zásadní fakt a výsledek provedeného zásahu přesvědčivě prokázal, že zvolený přístup byl správný. 3.1.2 Hrad Kost II – Pružná statická sanace kvádrového zdiva a přespárování spodní části severní fasády Velké věže Věž, jejíž vnější i vnitřní líc stěn je vyzděn z pravidelných pískovcových kvádrů, má šest pater a je postavena na půdorysu pravoúhlého lichoběžníka s delší osou položenou ve směru východ – západ. Původní vstup do věže byl na západní straně portálem ve druhém patře, propojeným původně s ochozem na hradbě nebo lávkou přímo s protilehlým palácem. Spodní čtyři patra, z nichž spodní dvě byla novodobě zaklenuta, jsou osvětlována pouze úzkými štěrbinovými okénky a sloužila pravděpodobně jako sýpková k ukládání obilí. Naprosto odlišné je však páté patro, které je upraveno k obytným účelům a náročně umělecky vybaveno velkými okny s kružbovým ostěním. Dnes k němu interiérem věže stoupá novodobé dřevěné schodiště. Nad obytným pátým patrem je při vnitřním líci vyzděno cihelné podstřešní polopatro. Rozdíl tloušťky kamenných stěn věže a podstřešního polopatra, kde původně býval ochoz s věžičkami v nárožích obíhající celou věž, dnes zakrývá pultová stříška. Hlavní střecha věže má tvar nízkého jehlance s výrazným zalomením velkými námětky, původně snad měla tvar vysokého dláta (obr. 13).
Obr. 13 Velká věž hradu Kost.
34
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Celkové stavební provedení i ztvárnění detailů a architektonických prvků prokazuje neobyčejné kvality. Stručný popis výchozího stavu před obnovou Severní strana Velké věže, která v ostrém úhlu přiléhá k severovýchodní části hradeb jádra hradu, je nejdelší a měří cca 17 metrů. Na východní straně je věž spojena s hradbou, které má zde výšku cca 10 metrů vůči ploše nádvoří. Do rohu mezi hradbu a severní stranu věže je přistavěn přízemní objekt s pultovou střechou, nad kterou je vidět v ploše věže několik rovnoběžných zářezů, které v minulosti sloužily k ukotvení a izolaci hran historických variant střech objektu. Tyto zářezy byly v minulosti vyplněny velmi tvrdou maltou betonového typu. Kámen pod touto maltovou betonovou výplní a v jejím okolí je oslabený, degradovaný. Zhruba uprostřed šířky věže na úrovni nádvoří byl v 1. pol. 20. století proražen otvor – vchod do spodní části věže, jehož špalety byly dozděny novými menšími bloky a bylo provedeno segmentové zaklenutí. Kamenné zdi věže jsou postaveny z pískovcových bloků spojovaných vápennou maltou. Jsou stavěny technikou vnějšího a vnitřního líce tvořenými opracovanými pískovcovými bloky v řádkovém zdivu o různé, mírně se lišící, výšce vrstev, vyplněnými zdivem z lomového kamene. Pískovec různé zrnitosti, barevnosti a kvality pochází z místních zdrojů z okolních pískovcových skal. Téměř všechny bloky mají středové důlky pro krepny. Stav pískovcových bloků odpovídá době vzniku věže a délce působení povětrnostních vlivů. Nadto se jedná o severní stranu, kam slunce dosahuje v jarních a letních měsících pouze brzo ráno, nebo v pozdním odpoledni. Z toho důvodu zvláště v místech, kde přiléhá cimbuří severovýchodní hradby, a v dolní části věže zůstává zdivo stále provlhlé. Pískovcové bloky jsou opršelé, místy povrchově tvarově degradované. Povrch je z větší části pokryt depozity, řasami, mechy a lišejníky různou měrou podle polohy a vlhkostního zatížení. V místech stálé vlhkosti je pojivo pískovce vymyté a degradované a pevnost kamene je výrazně oslabena. Při částečném odkryvu v rámci průzkumu bylo zjištěno, že kámen je výrazně oslabený i pod betonovou výplní zářezů i v jejím okolí vzhledem k tomu, že zářezy byly sekány dosti razantně. Spáry široké cca 1–2 cm jsou vyplněny vápennou maltou s obsahem hrubší granulace písku včetně drobného kameniva. Spáry byly v době přípravy vzorové obnovy místy rozvolněné a malta zčásti degradována. V minulosti byly spáry místy přespárovány novou
35
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
maltou. Mimo výše zmíněné zářezy vykazovala plocha zdiva věže ještě další poškození. Jednalo se především o praskliny a trhliny divoké dilatace v důsledku vnitřních sil a pohybů masy věže. Praskliny probíhaly přibližně ve svislém směru a byly zhruba na úrovni vnitřních stran interiéru věže (obr. 14).
Obr. 14 Hrad Kost, Velká věž, severní fasáda. Fotogrammetrické vykreslení spárořezu se zakreslením statických trhlin na nároží (fotogrammetrie Š. Svatuška 2006, zákres trhlin M. Panáček 2012). Další, v tomto případě šikmé trhliny, byly na severovýchodním nároží nad ochozem v rozsahu cca 5 m nad ochoz, a byly zřejmě způsobeny důsledkem vzájemného působení severní zdi věže a do východní zdi věže provázané zdi ochozu. Praskliny vedou zprava doleva šikmo nahoru. Zvláště po průzkumném odstranění betonové výplně zářezů a minulých 36
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva vysprávek bylo možné označit stav této části nároží za vážný. Problém byl zde zřejmě od počátku postavení věže a praskliny byly již v minulosti několikrát přezdívány a doplňovány. Praskliny byly v místech těsně nad ochozem značně hluboké a široké. Další prasklina byla v rohovém bloku při zemi na východním nároží věže. Problematika prasklin divokých dilatací byla řešena na základě posouzení statika. Koncepce zásahu a navržený postup prací Druhá fáze prací na obnově hradu Kost v jistém smyslu navazovala na předchozí fázi, ovšem v mnoha ohledech otvírala nové aspekty obnovy kamenného blokového zdiva. Vzhledem k tomu, že se jednalo o ošetření pouze části plochy severní strany Velké věže, a to z důvodů přípravy osazení nového dřevěného schodiště pro návštěvníky, které stoupá podél stěny věže na severovýchodní ochoz, kladla tato obnova opět poněkud odlišné nároky na celkové vyznění celku. Tato obnova měla za cíl provést v zásadě restaurátorským způsobem ošetření této plochy věže, to znamená v zásadě očištění povrchu, konsolidaci a doplnění narušených míst a harmonizační barevnou retuš provedenou tak, aby se nově ošetřená plocha výrazněji pohledově neodlišovala od plochy horní části věže. Základní technologie a postupy jsme použili ve smyslu zkušeností z první fáze obnovy cimbuří, ovšem jsme je přizpůsobili specifickým podmínkám kamenného zdiva věže (obr. 15).
Obr. 15 Hrad Kost, Velká věž, obnova části severní fasády, pohled od severozápadu.
37
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva V běžné ploše severní strany věže bylo navrženo: – očištění povrchu kamene, – odstranění narušené malty spárování, – přespárování novou maltou, – konsolidace narušené hmoty kamenných bloků, – rekonstrukce – selektivní doplnění hmoty bloků kamene, – v ploše zdiva věže, – v ploše reliéfu zářezů na stěně věže, – výměna několika zcela narušených, rozpadajících se bloků kamene v oblasti divokých dilatačních prasklin na východní straně stěny věže, – zpevnění vybraných narušených úseků zdiva pomocí antikorových čepů, – selektivní barevná retuš. Nad tento rámec jsme připravili dva odlišné specifické restaurátorské zásahy:
Selektivní „zkouškové“ zajištění prasklých bloků kamene pomocí mimoběžných antikorových čepů V ploše věže probíhalo na více místech několik prasklin divoké dilatace. Po
vyhodnocení statikem bylo navrženo v několika blocích pružné přemostění těchto prasklin pomocí antikorových čepů, které má ovšem hlavně zajišťující smysl. Pokoušet se těmito čepy zamezit pohybu zdiva věže, by bylo bláhové. Způsob, který jsme použili, má za účel pouze částečné zpevnění vazby toho daného místa.
Otevření a odhalení zářezů připojení krovu střechy navazujícího objektu z historické doby Po straně věže bylo v minulosti zasekáno několik zářezů, dokonce různého sklonu a
délky, zřejmě podle sklonu střechy přisazeného objektu. Zářezy byly místy zasekány relativně značně hluboko. S těmito záseky se navíc pojí i některé návazné poruchy blokového kamenného zdiva. V minulosti byly tyto záseky přehozeny a zahlazeny velmi tvrdou nepropustnou maltou. Toto zatmelení bylo celoplošné, bez jakéhokoliv rozlišení blokovosti zdiva a vytvářelo ve zdivu věže výrazný nesourodý prvek (obr. 16). Nabízela se možnost po odstranění této velmi tvrdé maltové výplně doplnit jednotlivé narušené bloky v jejich hmotě umělým kamenem a obnovit tak spolu s nově provedeným spárováním původní rytmus zdiva. 38
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Po zralé úvaze byla navržena varianta, kdy se bloky po sejmutí a odstranění tvrdé výplně překryvu v zásadě nedoplňovaly a zářezy po zpevnění narušeného kamene byly adjustovány drobnou retuší v dochované podobě jako historický fakt. Podle našeho názoru tento způsob prezentace historického zásahu je pro diváka nejméně nápadný a tím, že jej nezakrýváme, ho bere návštěvník jako historický stav.
Postup realizace Restaurátorské práce a postupy navazovaly na práce provedené v minulé etapě s přihlédnutím na specifika tohoto prostoru. Celá plocha zdiva byla očištěna od depozitů, řas, mechů a lišejníků. Spáry byly očištěny a degradovaná spárovací malta odstraněna. Odstranili jsme betonovou výplň zářezů, které jsou pozůstatkem historických řešení přiléhající zasekané konstrukce střechy přilehlé budovy. Výška střechy i její sklon a délka se několikrát měnily a s tím souvisí několik záseků do zdiva vždy do hloubky cca 10 až 20 cm a šířce pruhů cca 20 až 30 cm. Bylo rozhodnuto tyto zářezy ponechat v jejich základním tvaru a restaurátorsky pouze ošetřit a konsolidovat narušený kámen a hrubě sekaný a místy degradovaný povrch a tvar zářezů doplnit umělým kamenem do kultivovaného tvaru (obr. 16).
Obr. 16 Hrad Kost, Velká věž, severní fasáda, spodní část, severovýchodní nároží, pohled od severu. Detail partie u hradebního ochozu s poškozením zdiva od druhotných střech, vlevo stav před obnovou, vpravo po očištění a odstranění novodobých poškozujících plent. Zároveň bylo nutno podložit trámové svislé vzpěry budovaného schodiště tak, aby i v místech zářezů měly tyto trámy oporu. Byla provedena selektivní konsolidace oslabených, nebo narušených bloků kamene. Degradované části kamenných bloků byly doplněny umělým 39
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva kamenem odpovídající struktury a barevnosti. Bylo provedeno přespárování maltou vhodného složení i barevnosti. Malta byla namíchána na základě trasového pojiva s vápennou maltou z hašeného vápna s přídavkem cihlové drti. Pevnost, hrubost plniva, i barevnost byla namíchána tak, abychom se maximálně přiblížili kvalitám malty původní. Na ploše zdiva věže je patrno několik svislých systémů prasklin divoké dilatace. Po vyhodnocení statiky byly tyto spáry pouze přetmeleny jemným tmelem. Dva z prasklých bloků v ploše stěny a rohový blok na úrovni základů byly nadto zajištěny vždy dvěma zavrtanými antikorovými čepy. Složitější místo s vážnějším narušením je na severovýchodním rohu stavby, v oblasti stěny nad ochozem. Zde dochází, zřejmě v důsledku tlaku hradební zdi na zdivo věže, ke zvýšeným projevům divoké dilatace. Následkem toho jsou na tomto místě kamenné bloky popraskané v systému šikmo probíhajících prasklin, a několik pískovcových bloků tak bylo zcela degradovaných. Místo bylo zřejmě problematické již v hluboké minulosti, protože zde byly prováděny opravy již dříve. Praskliny byly přetmeleny. Hloubkově degradované a vypadané široké spáry byly vyplněny novou maltou. Odpadlé a degradované bloky jsme doplnili a nahradili vloženými bloky z přírodního pískovce. Jejich tvar a povrch byl zpracován podle povrchu a vzhledu okolních bloků. Byla provedena selektivní lazurní vyrovnávací retuš, a protože byly doplňky z umělého kamene namíchány ve struktuře a barevnosti podle originálu, masivnější barevná retuš ve větším měřítku nebyla nutná. Bylo nutno zvláště pečlivě provést vyrovnání barevné tónové návaznosti kraje restaurované plochy věže, aby barevný a tónový rozdíl přechodu mezi restaurovanou a horní, nerestaurovanou plochou byl minimální. Mimo tuto retuš bylo nutno barevně doladit nově vložené doplněné bloky (obr. 17). Zhodnocení a zkušenosti ve vztahu k budoucí péči o konstrukci Při realizaci byla vyzkoušena náhrada bloků a zajištění hloubkových prasklin divokých dilatací. Zvláště cenná je možnost průběžné kontroly těchto staticky citlivých úseků a jejich oprav. Při řešení se jedná o souhru parametrů zvolené malty, způsobu použití zajišťujících antikorových čepů, i způsobu výplně spáry nebo otvoru v kamenném blokovém zdivu. Možnost stálého monitoringu je třeba považovat za základ dlouhodobě udržitelného
40
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva stavu objektu, protože teprve vnější vlivy v průběhu času fakticky prověří všechna námi navržená řešení a použité technologie. V průběhu času bude zároveň zřejmé, jaký rytmus sledování a drobné údržby takto ošetřený objekt bude vyžadovat.
Obr. 17 Hrad Kost, Velká věž, severní fasáda, pohled od severu. Detail spárování zdiva po obnově. 3.1.3 Hrad Kost III – Výměna části ostění portálu I. brány Vstupní první brána do hradu je dnes součástí tzv. Lobkovické úřední budovy, která tvoří dlouhý průjezd mezi první a druhou branou. Ta však jako celek vznikla až těsně před rokem 1800. Původně je však brána součástí opevňování přístupové cesty v 1. pol. 15. století, snad ještě těsně před husitskými válkami. Přes příkop vedl padací most uzavírající se do pravoúhlé vpadliny rámující půlkruhový portál brány. Svislé špalety i záklenek brány jsou vyzděny z opracovaných pískovcových kvádrů podobně jako okolní zdivo. Ustoupenou vpadlinu pro padací most kryje shora jednoduchá šikmá římsa. Dnes do brány ústí pevný dřevěný most a cesta pokračuje průjezdem Lobkovické úřední budovy (obr. 18). I. brána je součástí stavebního rozvíjení původního vrcholně středověkého hradu o opevňovací prvky, jako reakce na blížící se neklidné události 15. století. Stavebním provedením integrálně navazuje na předchozí etapu a nadále využívá zdivo s kvádrovým lícem z tesaných pískovcových bloků spojovaných vápennou maltou. Odlišností je absence středových důlků pro nůžkové krepny dokládající změnu technologie dopravy a zdvihání kamenných kvádrů. Ty jsou v souhrnu také spíše o něco menších rozměrů. Jde ale stále o zásadní
součást
středověké
podoby
hradního
stavebněhistorickou hodnotou.
41
areálu
s vysokou
památkovou
a
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Obr. 18 Hrad Kost, I. brána, pohled od severu, stav před obnovou ostění, fotoplán (fotoplán J. Vidman 2015). Stručný popis výchozího stavu před obnovou Vnitřní šířka portálu je 256 cm, výška 277 cm. Vlastní špaleta portálu je tvořena bočními vazáky, záklenek tvoří 13 masivních klenáků, zhruba lichoběžníkového tvaru. Stav zdiva i kamene odpovídají stáří portálu. V minulosti bylo na portále pravděpodobně pravidelně obnovováno pouze spárování. Ve spodní části špalet portálu trpí kamenné bloky zvýšenou degradací a zvláště na pravé straně bylo narušené zdivo vícekrát doplňováno. Některé části bloků zcela chybí, některé byly doplněny tvrdou maltou. Vnitřní hrana portálu je narušena a opotřebena zářezy vzniklými při průjezdu historických povozů či dnešních aut. V roce 2015 byl starší dřevěný most poškozený hnilobou kompletně vyměněn a rekonstruován. Z důvodu konstrukčního řešení byly dva spodní nosné trámy stejně jako horní madla zapuštěny do hloubky zdiva spodních partií špalet portálu, které bylo v těchto místech již samo osobě značně rozvolněné a degradované (obr. 19).
42
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Obr. 19 Hrad Kost, I. brána, detail západní špalety ostění, pohled od severovýchodu, stav po obnově mostu a před obnovou ostění. Koncepce zásahu a postup realizace Vzniklou situaci bylo nutno řešit restaurátorským způsobem a degradované nebo zcela chybějící bloky kamene portálu nahradit bloky přírodního kamene. K náhradě chybějících bloků místního měkkého pískovce byl zvolen v tomto případě pískovec hořického typu z Podhorního Újezdu. Tento pískovec nejlépe odpovídá kvalitě okolních bloků a umožňuje povrchové zpracování přizpůsobené tvaru a povrchové struktuře dochovaných historických bloků portálu v současném stavu. Úkolem nebyla plná rekonstrukce portálu jako celku, ale pouze vyřešit narušenou spodní část portálu v důsledku degradace a zároveň v důsledku narušení zdiva v souvislosti s rekonstrukcí dřevěného mostu. Po průzkumu a odstranění nepůvodních tmelů bylo navrženo řešení náhrady chybějících bloků a celkový způsob zpevnění zdiva. Zvláštností byl detail napojení portálu na spodní nosné trámy mostu a na dubový práh, které byly z konstrukčních důvodů zapuštěny přímo do kamenného zdiva portálu. Ze statických a prostorových důvodů byly spodní nosné trámy mostu a dubová fošna prahu zapuštěny přímo do hmoty bloků špalety portálu. S ohledem na tyto skutečnosti bylo proto nutné řešit skladbu nových
43
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva doplňovaných bloků. Protože nebylo možné nové pevné doplňované bloky posadit přímo na vložený trám a fošnu, byly osazeny na tenkou vrstvu měkké dilatační výplně. Skladba bloků byla zvolena tak, aby bylo možno bloky propojit bočně zapuštěnými antikorovými vynášecími čepy, a zajistit tak jejich dobrou statickou funkci, nezávislou na podvlečených dubových trámcích. Tímto způsobem jsme se co nejvíce snažili eliminovat negativní dopad chvění dřevěné konstrukce mostu na bloky kamenného zdiva portálu. Na severní straně, kde bylo více hloubkově degradovaných bloků a některé dokonce chyběly zcela, byla provedena konsolidace narušených bloků a chybějící bloky jsme doplnili novým kamenem odpovídající velikosti a tvaru (obr. 20).
Obr. 20 Hrad Kost, I. brána, západní špaleta ostění, pohled od severovýchodu, stav v průběhu obnovy. 44
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva I v tomto případě byl použit pískovec z Podhorního Újezdu. Vzhledem k celkovému stavu portálu, charakteru povrchové degradace a „formy částečně poškozeného opršelého kamene“ s tvarováním „zubem času“ byly nové bloky nejprve opracovány základním kamenickým způsobem a následně přizpůsobili celkový tvar, a zvláště formu hran, ostatním blokům portálu tak, aby se nové bloky od původních co nejméně odlišovaly. Na závěr bylo provedeno obnovení spárování ve spárořezu kamenného kvádrového zdiva. V duchu historického opotřebení bylo provedeno i závěrečné umělé zestárnutí povrchu nových bloků a jejich barevná patinace. Vyhodnocení provedené obnovy Pro tento případ provedení částečné rekonstrukce historického portálu byl zvolen způsob co možná nejméně rozpoznatelného doplnění z toho důvodu, že samotný portál se v podstatě vůbec nijak nevymezuje z hmoty okolního zdiva a působí jako by byl v průběžném zdivu pouze vyříznut. Snahou tedy bylo celkový charakter historického degradovaného a opršelého zdiva se zásadní hodnotou stáří maximálně zachovat i po provedené částečné výměně. Přestože šlo fakticky o obnovu ostění vjezdového portálu, ve skutečnosti šlo díky jeho autentickému kamenickému provedení z „běžného“ zdiva stěny o speciální příklad obnovy kvádrového zdiva. 3.2
Vižňov – kostel sv. Anny - tradiční řemeslná příprava náhradních dílců pro obnovu pískovcového soklu Kostel svaté Anny ve Vižňově byl postaven v letech 1724–1728 podle
architektonického návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera (obr. 21). Objednavatelem stavby kostela byl opat broumovského kláštera Otmar Daniel Zinke. Jde o jednoho zástupce ze skupiny tzv. broumovských kostelů spojených s výše uvedenými jmény projektanta a objednavatele. Kostel, orientovaný netradičně presbytářem k západu, stojí na bývalém hřbitově v mírném svahu přibližně uprostřed obce. Má dynamický půdorys velkého oválu s mírným konkávním projmutím uprostřed delších podélných stran. Při zemi obíhá celý půdorys kostela sokl z velkých pečlivě opracovaných pískovcových desek. Korunu zdiva ukončuje profilovaná tesaná římsa. Nepravidelná valbová střecha se sbíhá do hřebene ve směru východ–západ. Věž kryje nízká stlačená cibule s otevřenou lucernou.
45
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Obr. 21 Vižňov, kostel sv. Anny, celkový pohled od severu. V současnosti je kostel ve špatném stavu. Do kostela zatéká, odpadávají omítky a vlhkost poškozuje stěny a dlažbu. Stručný popis výchozího stavu před obnovou Mírný svah, na němž je kostel postaven, se uklání jihovýchodním směrem, proto severní strana kostela trpí mnohem více vlhkostí stékající k patě obvodové stěny. Její orientace navíc nedovoluje možnost přirozeného vysychání přímým slunečním světlem. Špatné základy pak způsobují promrzání a pohyb soklových desek, které se oddělují a odpadávají. Největší narušení je ve střední partii, kde je tímto způsobem rozvolněna celá oblast v délce více než pěti metrů (obr. 22). V tomto rozsahu je zhruba 12 soklových bloků odkloněných ze svých lůžek a několik desek chybí úplně. Na nároží rozhraní východnější konkávní a středové konvexní části chybí celkem pět desek. Vlastní desky jsou vysoké 60 cm, široké 50–80 cm a jejich tloušťka se pohybuje mezi 17–30 cm. K okrajům se však někde zeslabují až na 10 cm. Přisazeny jsou k sobě na minimální spáru jak to kvalita opracování a přesnost tvaru dovolila. V místech nárožních lisén jsou desky provedeny jako pravoúhlé kvádry, na křivkových úsecích mají lícovou plochu mírně segmentově tvarovanou v souladu se zakřivením stěny.
46
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Obr. 22 Vižňov, kostel sv. Anny, severní strana, východní část, pohled od severu, fotoplán (fotoplán J. Vidman 2015). Geologický průzkum Lokalita leží z regionálně geologického pohledu v západosudetské oblasti Českého masivu, ve vnitrosudetské pánvi. Je oddělena hronovsko-poříčským zlomem od pánve podkrkonošské. Jedná se o paleozoickou, permokarbonskou pánev s platformními mezozoickými křídovými sedimenty v nadloží. Podloží tvoří horniny krystalinika. Geograficky je ohraničena Krkonošemi na SZ, Sovími horami na SV a na JV Orlickými horami. Skalní podklad zde tvoří sedimenty a vulkanity martínkovských, olivětínských a noworudských vrstev broumovského souvrství (spodní perm – autun). Severně od Vižňova jsou to ryolitové tufy popelových proudů, ryolitové ignimbrity a slabě spečené tufy – přechod mezi tufy a ignimbrity (noworudské v.), východně horniny ve vulkanodetritickém vývoji – pískovce, arkózy a droby. Olivětínské vrstvy jsou charakteristické červenohnědými a pastelově zbarvenými aleuropelity, prachovci a pískovci. Dále jsou pak zastoupeny horniny vižňovského obzoru (martínkovské v.): pastelové slínovce a prachovce s vrstvičkami silicitů a aleuropelity, podřadně prachovité a jemnozrnné pískovce. Pokryvnými útvary tu jsou deluviální sedimenty (svahoviny), proluvia, fluviální (potoční) sedimenty, nebo jejich vzájemné kombinace. V místě probíhaly místně drobné (selské) těžby materiálů pro stavební účely (písky, stavební kámen), ale lomy jsou dnes v drtivé většině opuštěny. Většina stavebních kamenů pro ušlechtilou kamenickou výrobu v okolí má původ v křídových sedimentech (Strážnice, Libná, Božanov) nebo pochází i z polské strany. Stavební kámen použitý na kostele je přehlídkou hornin z celého regionu (obr. 23). Na 47
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva stavbě jsou použity horniny z širšího dostupného okolí. Kámen byl těžen z existujících větších lomů, ale i z výchozových partií a drobných vlastnických lomů. Jiné horniny byly použity na lomové zdivo svislých konstrukcí a jiné na architektonické prvky a ostění otvorů. Identifikovány byly i horniny z míst, která se těží i v současné době.
Obr. 23 Vižňov, kostel sv. Anny, jižní strana, pohled od jihu. Detail použitých hornin a jejich opracování ve zdivu kostela. V okolí Vižňova najdeme několik lomů, z nichž nejblíže jsou tři lomy – Meziměstí, Mlýnský vrch a Jetřichov. Z lomu Meziměstí pochází červený pískovec, z Mlýnského vrchu vápnité a arkózové pískovce a z Jetřichova arkózové pískovce. Díky jejich blízkosti je velmi pravděpodobné, že na stavbu kostela byly použity horniny z těchto lomů. Dva z nich jsou dnes však již opuštěné a v lomu Jetřichov se dnes těží pouze písek. Přitom petrografická analýza desek soklu prokázala horninu velmi podobnou kameni z Jetřichova. Z poškozených desek soklu byl odebrán vzorek pro petrografickou analýzu umožňující charakterizovat původní horninový materiál a zároveň vybrat nejpříbuznější náhradní kámen. Použitý kámen je možno charakterizovat jako klastickou středně až hrubozrnnou sedimentární horninu bez reakce na HCl. Kámen má povrch světle okrové barvy a je lehce zvětralý s výraznými znaky limonitizace (rezavé skvrny velikosti do 1 cm). Mikroskopicky lze materiál charakterizovat jako středně vytříděný arkózový pískovec, obsahující 60 % křemene (velmi často s limonitovým povlakem), 20 % živců (většinou živec draselný), které jsou často postiženy sericitizací a kaolinizací, 10 % jílových minerálů (pravděpodobně kaolinit) a 7 % limonitu (obr. 24). Křemenná a živcová zrna jsou subangulární až semioválná. 48
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Kámen obsahuje méně než 1 % glaukonitu a turmalínu. Stavba je převážně psamitická, tmel jílovitý a limonitický, částečně křemičitý. Vzorek obsahoval velké množství rozpadlých a silně zvětralých živcových zrn.
Obr. 24 Vižňov, kostel sv. Anny, severní strana, pískovcové dílce soklu. Mikroskopické snímky výbrusu odebraného horninového materiálu z polarizačního mikroskopu, rovnoběžné nikoly (vlevo), zkřížené nikoly (vpravo). Jako nejvhodnější náhradní hornina z průmyslově těžených druhů kamene byl vybrán i regionálně příbuzný božanovský pískovec. Ten je složen přibližně ze 70 % zrn křemene, 15– 20 % živce a více než 10 % úlomků hornin. Základní hmota a tmel jsou výplňového až kontaktního charakteru, tmel je jílovitý. V porovnání s ostatními těženými pískovci v ČR je jeho pevnost v tlaku relativně vysoká. Průzkum opracování kamene Pískovcové desky soklu jsou opracovány velmi pečlivě tradičním kamenickým způsobem. Podle dochovaných stop se zároveň zdá, že k opracování byly použity spíše ruční nástroje než topůrkové. Základní formování pokračovalo tradičně odlamováním vystupující horniny z hrany pomocí prýskače. Příliš přesahující nerovnosti byly na rubových stranách zarovnány špičákem a železnou palicí. Mnohem pečlivěji byla zformována lícová strana a navazující úseky bočních ploch. Hrany musely být přesně definovány prýskačem, načež následovalo vysekání obvodových stezek. Vnitřní hmota plochy byla odsekána asi špičákem a železnou palicí, ale velmi pečlivě tak, aby žádné záseky nebyly hlubší než ostatní a nezůstaly po nich žádné stopy po definitivním přerovnání. To bylo provedeno pravděpodobně širokým dlátem a železnou palicí
49
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva v diagonálním rastru přes celou lícovou plochu, takže byly odstraněny i stopy obvodových stezek. Vedení dláta nebylo v řadách, ale kontinuálně rozmístěno po celé ploše aby tvořilo jednotný celoplošný rastr. Zachované stopy nejsou příliš hluboké, snahou nebyl dekorativní vzor, ale co nejkvalitněji srovnaný jednolitý povrch (obr. 25). Širokým dlátem byly také přerovnány přiléhající části všech bočních ploch v pečlivém tvaru pravoúhlého obdélníka.
Obr. 25 Vižňov, kostel sv. Anny, severní strana, pískovcové dílce soklu, pohled od severu. Detail opracování lícové plochy pravděpodobně pomocí širokého rovného dláta a železné paličky. Rekonstruovanou škálu použitých historických nástrojů lze velmi dobře použít i při výrobě kopií náhradních kvádrů z božanovského pískovce včetně tradičního řemeslného postupu jednotlivých fází opracování. Koncepce zásahu K nápravě situace soklu vede především odstranění příčin problému. To znamená především úpravou terénu a zřízením funkční drenáže zajistit odvod dešťové vody ať již přímé, nebo ze střechy chrámu a snížit tak zavodnění terénu v okolí základů objektu. Terén a s ním podloží se znovu zpevní a obnoví se jeho narušená statická funkce. Obnova vlastního soklu předpokládá několik kroků: – rozebrání rozvolněných bloků, – prohlídka podloží a lůžka odpadlých bloků, – rozbor spojovací zdící malty použité při stavbě, 50
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva – návrh složení malty použitelné pro rekonstrukci této rozvolněné soklové části, – katalogizace bloků rozvolněného úseku a určení počtu bloků, které chybí, – rekonstrukce rozměrů a tvarů chybějících bloků, – rozbor původu kamene soklových bloků, – návrh lomu, ze kterého bude získán vhodný kámen pro vysekání chybějících bloků, – vysekání chybějících bloků kamenickým způsobem s povrchovou úpravou vycházející ze zpracování původních bloků, – zajištění odvodnění terénu a zřízení drenáže, – zpevnění lomového základku pod soklem tohoto úseku, – osazení původních rozvolněných a nově vysekaných kopií bloků na místo, – přespárování maltou, – barevná vyrovnávací retuš. Tato obnova mimo vlastní stavební účel umožňuje i možnosti studia konstrukce stavby historického objektu dientzenhoferovské hutě včetně způsobů kamenického opracování a způsobu vyzdívání základového zdiva. Řemeslná výroba náhradních dílců Jedná se o pět bloků, z nichž tři bloky, které jsou součástí nárožního pilíře, mají půdorysně pravoúhlé tvary. Velikost a tvar jednotlivých bloků je možno odvodit z totožné situace na protější straně chrámu. Další dva chybějící bloky, které přilehají k blokům pilíře z obou stran mají přední stranu půdorysně vykrouženou podle půdorysu kostela, jeden v konkávním a druhý v konvexním smyslu. Při rekonstrukci bude nutno tuto dimenzi a segmentové vykroužení přední plochy bloků dodržet. Ke stanovení křivky segmentu byla vytvořena šablona ve skutečné velikosti vykreslením pomocí kolíku a provazu o daném poloměru deseti metrů. Podle šablony pak bylo možno vyznačit konvexní i konkávní křivku profilu bloku z jedné i druhé strany. Po rozboru byl pro výrobu zvolen pískovec z lomu v Božanově, který se nachází nedaleko a lze jej považovat za místní zdroj. Po nalámání základních bloků byly po naměření a přípravě vysekány dané bloky potřebného tvaru a velikosti kamenickým způsobem. Při sekání bylo použito kamenické nářadí obou typů, které máme k dispozici, a to jak v současnosti používané ruční nástroje – železnou paličku a špičák, zubaté dláto, dláto, šalírku
51
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva a prýskač, tak i sadu replik historického topůrkového nářadí – dvojšpic, plošinu s hladkým břitem, špicplošinu (obr. 26). Aby nově vysekané bloky zapadly do původní sestavy bloků soklu, byl jejich povrch lehce opracován a přizpůsoben stopám stáří.
Obr. 26 Kolekce kamenických nástrojů s replikami topůrkových seker vyrobených podle středověkých vzorů v rámci projektu LAPIDARIUS. Vyhodnocení poznatků z hlediska používání replik topůrkových kamenických nástrojů
Efektivita práce Z naší praxe vyplynulo, že například opracování pískovce z Kocbeří nebo Božanova bylo těmito historickými nástroji – dvojšpicem a plošinami značně obtížné. Nástroje jen zvonily a tupily se velmi rychle. Měkčí kameny se naopak opracovávaly dobře a relativně rychle. Např. při opracování jednoho bloku z hořického pískovce, kdy bude blok jednostranný, to znamená, bude mít opracovanou přední lícovou obdélnou plochu a boční strany budou sesekány pouze nahrubo, práce těmito nástroji je velmi efektivní a umožňuje vysekat takový blok (typu Kost) zhruba za jednu hodinu. Samozřejmě, že doba potřebná ke zpracování jednoho bloku je závislá na požadované přesnosti hran bloku i požadované povrchové úpravě, tedy celkové úrovni opracování. Zároveň závisí i na velikosti bloku, případně na tom, zda je blok rohový, nebo zda má blok opracovány obě protilehlé strany. Tyto požadavky dobu opracování mnohdy výrazně mnohonásobně prodlužují. Stejně tak dobu zpracování prodlužují další vlastnosti kamene jako jeho struktura, vrstevnatost, odlučnost vrstev, lámavost nebo houževnatost.
52
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Způsob uchycení topůrka S nutností překovávání otupených topůrkových kamenických nástrojů zásadně souvisí i způsob upevnění nástroje na topůrko a tedy řešení jeho cyklického snímání a znovu upevňování. V našem případě jsme zvolili způsob, který umožňuje mít topůrko o silnějším průřezu oproti krumpáčovému, kdy je síla topůrka limitována průřezem oka nástroje. Opakované snímání a nasazování nástroje na topůrko se osvědčilo, ovšem tento způsob klade vyšší nároky na kvalitu použitého dřeva, a zpracování ukončení topůrka zářezem, do kterého se klínek vkládá. Protože je topůrko ve hmotě oka nástroje rozdvojené a pod tlakem klínku, rázy při sekání představují na materiál topůrka v tomto extrémně namáhaném místě značnou zátěž. S tímto jsme měli problémy a bylo nutno v důsledku odlomení nástroje topůrko opakovaně zkracovat nebo měnit. Základní zkušenosti s používáním topůrkových nástrojů Při práci s topůrkovými nástroji kameník používá poněkud jiné svalové skupiny, které jsou zatěžovány více, než jsme zvyklí, což vede k rychlejší únavě namáhaných partií. Je pochopitelné, že tento nezvyk by časem odezněl, tělo by si zvyklo, práce by se zrychlila a byla by méně únavná. Vždy je třeba nalézt ten správný grif, rytmus a postoj i celkový charakter práce. Dosavadní zkušenosti z práce s topůrkovými nástroji ukazují na dva základní způsoby užití. Buď práce jako s velkou sekerou, nebo s krumpáčem, kdy pohyb vychází z celého těla, paže jsou zcela volné, nástroj jde velkým švihem a zanechává hlubokou stopu. Nebo je nástroj užíván jemně, lokty rukou jsou u těla a pohyb nástroje vychází z loketních kloubů. Tento způsob bývá často vyobrazen na historických miniaturách, nebo i pozdějších řemeslných návodech a publikacích.
3.3
Srbeč – kostel sv. Jakuba Většího – příprava, průzkumy a návrh výměny kvádru ze zdiva soklu Kostel sv. Jakuba Většího v Srbči je připomínán již od poloviny 14. století (obr. 27).
Z této doby pochází zachovaný polygonální presbytář zaklenutý jedním polem žebrové křížové klenby a paprsčitým závěrem. Podobu lodi kostela však neznáme. Pravděpodobně na konci 16. století byla přistavěna mohutná hranolová věž postavená z tesaných pískovcových kvádrů. Velká přestavba kostela proběhla mezi lety 1877 a 1880. Vedle přistavění dvou 53
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva horních pater věže byla tehdy zbořena celá stará loď a postaveno nové trojlodí zaklenuté křížovými klenbami. Fasády s velkými lomenými okny člení opěrné pilíře. Přestavba byla zbudována převážně z pískovcových bloků, z nichž spodní a vrcholové části opěrných pilířů, podokenní římsy a soklová část zůstaly neomítnuty (obr. 28).
Obr. 27 Srbeč, kostel sv. Jakuba Většího, celkový pohled od západu. Stručný popis výchozího stavu před obnovou Pískovcové bloky v rozsahu celého soklu a ve spodní oblasti pilířů zhruba do výšky dvou metrů, zhotovené převážně ze středně až hrubozrnného pískovce různých kvalit, jsou zasaženy výraznou degradací různého stupně. Povrch převážné většiny bloků je otevřený, bez vrstvy kamenického opracování, místy již z bloku odpadla větší povrchová vrstva a degradace postupuje do hloubky kamene. Mnohé bloky byly již v minulosti doplňovány, nebo přímo překryty omítkovými vrstvami imitujícími kámen. Přes toto narušení povrchu pískovcových bloků je však kámen ve hmotě bloků zatím natolik soudržný, že v převážné většině uspokojivě plní svou statickou funkci ve stavbě. Vyskytují se zde však bloky, které již mají oslabené, vyžilé pojivo do hloubky hmoty kamene. Rozpadají se do hloubky a svou funkci ve zdivu přestávají plnit, čímž by v budoucnu mohly ohrozit místní stabilitu přilehlého zdiva.
54
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Ve strukturách otevřené degradované vrstvy pískovce mnohých bloků jsou vidět krystalky solí. Tato degradace kamenného zdiva je viditelně spojená s degradací omítek přilehlé oblasti, která vykazuje podobný proces včetně vysolených profilů. Zvláště na omítkách je vidět, že zdivo je zavlhlé vlhkostí stoupající ze základů a je vidět jasně kolísající horní hranici tohoto zavlhání (obr. 29). V různém stupni narušení je i vápenná malta ve spárách zdiva.
Obr. 28 Srbeč, kostel sv. Jakuba Většího, severní části západního průčelí, pohled od západu, fotoplán (fotoplán J. Vidman 2015). Je jasné, že problémem kamenného zdiva i přilehlých omítek je vlhkost vzlínající z okolního terénu a základů, navíc přímo dotovaná deštěm a v zimě ležícím sněhem. Jedním ze zřejmých důvodů vysoké vlhkosti zdiva je rovněž nevhodné provedení odvodu srážkových vod ze střechy kostela, které ústí v jeho bezprostřední blízkosti. Vlhkost způsobuje degradaci kamene i omítek několikerým způsobem. Dlouhodobě působící vlhkost narušuje a vymývá pojivo kamene i omítek, dále přistupuje degradace materiálů v důsledku zamrzání vody ve struktuře kamene i omítek a dále je zde vliv solí, které stoupající vlhkost natáhla do zdiva z podložních vrstev okolního terénu. V důsledku cyklického zavlhání a vysychání struktur kamene i omítek a v důsledku teplotních změn během roku (zejména působením mrazu
55
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva v zimním období) dochází k cyklické rekrystalizaci solí, kdy tlak růstu krystalků ve struktuře kamene a omítek je natolik vysoký, že zevnitř narušuje a bourá mikrostrukturu okolního materiálu. K destrukci vnitřní struktury kamene přispívá kromě působení tlaku krystalů solí růst krystalů ledu v zimním období. Nestejný stupeň degradace souvisí s rozdílnou kvalitou přírodního pískovce jednotlivých bloků, se způsobem opracování bloků a s orientací jejich uložení ve stavbě ve vztahu k orientaci sedimentačních vrstev. Další otázkou příčin stupně degradace je míra a četnost zásahů údržby objektu kostela v dlouhodobém i krátkodobém cyklu.
Obr. 29 Srbeč, kostel sv. Jakuba Většího, severní části západního průčelí, pohled od západu. Detail nejpoškozenějšího pískovcového kvádrů soklu. Geologický průzkum Kostel je postaven na kvartérních sedimentech písčito–hlinitého až hlinito–písčitého charakteru, které sousedí s jednotkou svrchnokarbonského až permského stáří, která je tvořena jílovci, aleuropelity, pískovci a arkózovými pískovci až arkózami. Místně se vyskytují uhelné slojky. V rámci projektu NAKI byl po dohodě se zástupcem vlastníka objektu proveden základní průzkum stavu kamenného zdiva pilířů a soklu kostela. Po odvrtání referenčních vzorků rourovým vrtákem jsme provedli stanovení míry zasolení horninových bloků. Vzorky byly odebrány rovněž za účelem petrografické analýzy a mikroskopického studia. Na
základě
provedení
petrografického
průzkumu
lze
horninový
materiál
charakterizovat jako převážně střednězrnný arkózový pískovec, místy s jemnozrnnou
56
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva křemennou matrix. Kromě hlavního podílu klastů křemene je horninový materiál tvořen značným podílem živců, které jsou silně alterovány a postiženy sericitizací. Tmel je převážně jílovito–křemitý, místy druhotný tvořený pravděpodobně oxihydroxidy železa. Ve vzorcích byly zaznamenány četné intergranulární prostory, tj. póry. Tento horninový materiál pochází nejspíše z nejbližšího okolí stavby. V minulosti byl obdobný materiál v kladensko–rakovnické pánvi těžen, avšak těžba byla převážně ukončena druhou světovou válkou. Od té doby se tento horninový materiál v této oblasti netěží. Problematika zaniklé těžby tohoto petrografického typu pískovce se odráží ve výběru alternativního horninového materiálu, kdy je možné degradovaný horninový materiál vyměnit za petrograficky příbuzný avšak nikoli totožný horninový typ. Pro výměnu nejvíce poškozených kvádrů lze proto uvažovat pískovce z České křídové pánve, kde těžba stále probíhá na několika místech. Alternativní horninový materiál bude volen s ohledem na vzhledovou podobnost k původnímu kameni současně s ohledem na míru jeho trvanlivosti. Snahou je zvolit takový horninový materiál, který bude mít nejvhodnější fyzikálně– mechanické vlastnosti, které zaručí dostatečnou míru odolnosti vůči působícím zvětrávacím procesům v místě stavby, tj. zejména působení vzlínající vody a krystalizace solí. Z těchto důvodů bude vybrán materiál, který bude vykazovat nízké hodnoty otevřené pórovitosti a nasákavosti avšak za současného dodržení kritéria vzhledové podobnosti. Průzkum zasolení kamene Ze zdiva byly odebrány tři horninové vzorky, v nichž byl stanoven obsah vodorozpustných solí. V tabulce 1 jsou uvedeny stanovené koncentrace detekovaných solí v jednotlivých horninových vzorcích včetně odpovídajícího stupně zasolení dle ČSN P 73 0610.
Tab. 1 Koncentrace detekovaných solí v jednotlivých horninových vzorcích odebraných z kostela sv. Jakuba Většího v Srbči. 57
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Průzkum opracování kamene V rámci projektu byl proveden detailní průzkum opracování kamene. Přestavba lodi, jejíž součástí jsou zkoumané kamenné kvádry, byla provedena v letech 1877–1880. Této dataci plně odpovídá i zjištěný způsob lícového opracování kvádrů pomocí pravděpodobně dvou nástrojů – kamenického dláta se špičatými zuby a pemrlice. Její stopy drobných kontinuálně rozmístěných důlků jsou na některých kvádrech stále patrné, na většině již zmizely vlivem degradace povrchové vrstvy. Kvádry byly v té době nepochybně zpracovávány řemeslně ručně. Základní definice proběhla pomocí prýskače, kamenických dlát, špičáku a paličky. Stopy po špicování by mohly být ověřeny po vyjmutí kontrolního bloku na ložných a styčných plochách okolních kvádrů. Definitivní přerovnání líce proběhlo pomocí kamenického dláta se špičatými zuby a pemrlice (obr. 30). Pemrlice ale při úderech zejména do měkčích sedimentárních hornin nadrcuje povrchovou vrstvu kamene a mikrotrhlinami ji otvírá pro následné degradační procesy. Z tohoto důvodu není tento způsob opracování vhodný pro povrchovou úpravu sedimentárních hornin např. pískovce. V rámci zachování integrity co možná nejpodobnějších stop na povrchu nově zhotovovaného kvádru s původními navrhujeme použít na lícové přerovnání buď zrnovák, nebo středně široké kamenické dláto s jemnými špičatými zuby. Tyto nástroje povrch nenadrcují, spíše utahují a způsobují mnohem menší narušení struktury kamene těsně pod povrchovou vrstvou.
Obr. 30 Srbeč, kostel sv. Jakuba Většího, detail opracování pískovcových kvádrů opěrných pilířů pravděpodobně pomocí pemrlice (vlevo) a kamenického dláta se špičatými zuby (vpravo)
58
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Koncepce zásahu Hlavní příčinou špatného stavu kamene v této oblasti je tedy vzlínající voda a chybějící pravidelná údržba a ošetření bloků kamene. Stav kamene značného množství bloků je alarmující, ovšem vzhledem ke způsobu jejich použití a zapojení do stavby a způsobu a míry jejich statického namáhání, není u převážné většiny z nich bezprostředně nutné uvažovat o jejich výměně. I přes jejich degradaci povrchových vrstev a oslabení vnitřní struktury a soudržnosti jsou bloky organickou součástí stavby a po odpovídajícím restaurátorsko–stavebním zásahu mohou plnit svou funkci dosti dobře dál. Ke zlepšení současného stavu bude třeba adekvátních řešení. Je třeba především co nejvíc snížit pronikání vody k základům objektu. Dosáhne se toho vhodnou úpravou svažitosti okolního terénu a provedení drenáže kolem celého kostela tak, aby terén odváděl vlhkost směrem od zdí. Vyšším stupněm ochrany by byla aplikace větracího obvodového kanálku kolem celého objektu, který by výrazně snížil vzlínání půdní vlhkosti do vyšších partií zdí. Součástí opatření by mělo být i pravidelné odhrnování navátého a napadaného sněhu od zdí v zimním období. V rámci průzkumu jsme navrhli doplnit znalosti o stavu jednotlivých kvádrů a zejména těch nejvíce degradovaných. Jako zkušební navrhujeme vyjmutí jednoho vybraného bloku kamene ze soklové části a provedení jeho náhrady novým blokem vysekaným vzorově z vhodně zvoleného náhradního kamene. Navrhovaný postup
vybraný kvádr soklového zdiva na západním průčelí kamenicky vysekat po obvodu do hloubky (v žádném případě nesmějí být narušeny okolní bloky!),
vyjmout zdegradovaný blok,
podle rozměrů původního bloku kamenicky vysekat nový z vhodného náhradního pískovcového kamene – použití pískovce z lomu Havlovice – Krákorka, případně božanovský pískovec (na základě zjištění aktuálního stavu těžené suroviny v jednotlivých lomech),
dle vzoru dochovaných kamenů soklu dodržet historický způsob opracování – na přerovnání lícové plochy použít železnou paličku a středně široké kamenické dláto se špičatými zuby, 59
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
náhradní kvádr osadit na vápennou maltu z dobře uleželého vápna a říčního písku. Spáry zarovnat do líce zdiva.
3.4
Praha – Novomlýnská vodárenská věž – doplnění restaurátorského průzkumu a změna koncepce obnovy kvádrového zdiva v procesu rozběhnuté stavby Novomlýnská vodárenská věž je jednou ze dvou historických vodárenských věží
Nového města pražského. Byla též nazývána Dolní novoměstská nebo Petrská kvůli umístění na břehu Vltavy v místě bývalých pražských Nových mlýnů u Petrské čtvrti. Byla postavena v sousedství mlýnů proto, aby s pomocí jejich pohonu mlýnských kol čerpala vodu do svého rezervoáru ve vrcholu a odtud pak samospádem zásobovala vodou z Vltavy dolní část Nového města pražského.
Obr. 31 Praha, Novomlýnská vodárenská věž, celkový pohled od jihu (http://www.muzeumprahy.cz). Původní středověká věž byla dřevěná. Nejstarší písemná zmínka o ní pochází z roku 1484. Mezi lety 1602 až 1606 byla vystavěna pozdně renesanční kamenná věž. Tato věž byla ale naneštěstí vážně poškozena při velké povodni 6. února 1655 a musela být zbořena.
60
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Nedlouho poté však byla v roce 1658, s využitím materiálu ze starší věže, postavena dnešní již barokní stavba s kvádrovým zdivem rozděleným pěti jednoduchými římsami na šest podlaží, z nichž poslední je na všech stranách opatřeno třemi půlkruhovými velkými okny. Střecha nad vysazenou korunní římsou je jehlancová (obr. 31). Z pozdějších osudů se dozvídáme, že v roce 1827 bylo pořízeno nové výtlačné zařízení, ale již o 50 let později vodárna přestala sloužit svému účelu. V roce 1878 se ale dočkala díky Pražské obci důkladné rekonstrukce. Jde o jednu z nejstarších zachovaných pražských vodáren hrající nezastupitelnou roli mezi technickými památkami historického Nového města i současného obrazu Pražské památkové rezervace. Stručný popis výchozího stavu a změna koncepce zásahu K odbornému posouzení kamenného zdiva barokní vodárenské věže jsme byli přizváni teprve v průběhu rozběhlých prací v rámci obnovy věže. Na obnovu pláště čtyř horních úrovní věže byl zpracován projekt, který ovšem vycházel z průzkumu provedeného bez lešení, částečně pomocí šetření z vysokozdvižné plošiny. Nadto nebyly zpracovány žádné využitelné geodetické podklady zaměření nebo fotogrammetrické dokumentace fasád věže jako nezastupitelná dokumentace výchozího stavu a podklad všech základních i dalších zpřesňujících průzkumů a vyhodnocení. Restaurátorský průzkum, ze kterého projekt vycházel, byl zpracován dobře, ovšem vzhledem k míře informací, které bylo možno získat tímto způsobem je možno tento průzkum považovat pouze za vstupní, základní, odpovídající I. etapě přípravných předprojektových prací. Průzkum, který nevychází z detailní celoplošné prohlídky, zkušenosti z delšího ohledání během čisticích prací a ze zjištění po očištění povrchu kamenných bloků a registraci takto odhalených detailů poškození, nemůže obsáhnout a zjistit všechny potřebné informace. Následný projekt, který z něho vycházel, tímto nedostatkem viditelně trpěl a předpokládal podstatně vyšší míru narušení bloků věže, než která ve skutečnosti je. Na základě projektu, který z tohoto důvodu předpokládal přehnaně velké množství výměn kamenných bloků, doplnění nároží, ale i kordonových říms a všech chybějících částí, byla přijata celková koncepce kompletní obnovy věže ve formě fyzické rekonstrukce její původní historické tvarové celistvosti. Po seznámení se s danou problematikou jsme v souladu se závazným stanoviskem orgánů státní památkové péče provedli celoplošné mechanické i chemické očištění povrchu čtyř horních podlaží věže, sejmutí krust pomocí chemických prostředků a konsolidaci
61
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva vybraných míst kvádrového zdiva. Zároveň bylo provedeno i otevření narušených spár a odstranění degradované spárovací hmoty. Teprve v této fázi jsme byli schopni v úplnosti zjistit faktický stav věže, míru degradace jednotlivých bloků kamene a rozsah dilatačních prasklin. Na základě těchto nových a upřesňujících zjištění bylo možno koncipovat korigovaný návrh restaurátorského zásahu a obnovy kamenného zdiva věže. V této fázi byl vypracován podrobný návrh v podobě detailního restaurátorského záměru, který postihuje všechny aspekty potřebných prací a detailně definuje jejich rozsah a potřebné technologické postupy. Byl vytvořen detailní katalog narušených prvků a především návrh způsobu obnovy popraskaných a odpadlých bloků degradovaných nároží a výměn nezachranitelných architektonických prvků ostění oken nebo říms (obr. 32). Při definování rozsahu výměn kamene a míry ošetření narušených bloků (konsolidace doplněním umělým kamenem) vykrystalizovalo přesvědčení, že bude vhodné omezit původně plánované masivní výměny kamenných bloků na minimum, pouze na rekonstrukci nároží, případně doplnění říms a změnit tak základní přístup obnovy celé věže. Po důkladném zvážení všech nálezů a relevantních souvislostí se dospělo k závěru, že při koncepci obnovy je nutno ctít tuto věž jako kamenný artefakt v její historické souvislosti a zachované podobě. Bylo proto navrženo při obnově věže použít a zvýraznit restaurátorský přístup a princip. Novým kamenem budou doplněna pouze staticky nejvíce narušená nároží a zcela degradované nezachranitelné architektonické prvky. Všechny ostatní restaurátorské zásahy budou vycházet z dochovaného vzhledu věže a zachovají do určité míry historické opotřebení povrchu kamenného zdiva. Restaurátorský princip obnovy věže jako základní směr restaurátorského záměru byl nakonec investorem přijat jako nosný program a v tomto smyslu bude upraven celkový projekt. Ve fázi projednávání zůstává následný záměr nedoplňovat chybějící části odsekaných kordonových říms a ponechat věž v její do jisté míry torzální podobě.
62
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
Obr. 32 Praha, Novomlýnská vodárenská věž, 3. až 6. podlaží, západní strana, Vstupní restaurátorský průzkum a záměr. Zakreslení návrhu různých způsobů obnovy jednotlivých dílců kvádrového zdiva (T. Rafl 2015). 63
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva Navrhované postupy Předložená zjištění a navrhované postupy navazují na již vypracované materiály vstupního restaurátorského průzkumu i následná vyjádření projektanta i pracovníků památkové péče, která doplňují a zpřesňují na základě zjištěných skutečností. Problematika obnovy věže se dělí na 3 základní části: a) Plochy prostého zdiva včetně okenních otvorů Povrch Degradované bloky Spárování Trhliny divoké dilatace b) Narušená nebo odpadlá nároží Příčiny narušení Idea sanace a jejího výsledku Technologický postup c) Chybějící římsy Popis a doplňující průzkum provázanosti říms a jejich funkce ve zdivu Idea sanace a jejího výsledku – varianty Vyhodnocení z hlediska dosažené změny celkové koncepce Tento případ praktické realizace obnovy značně narušené a z hlediska přípravy velmi obtížné stavby potvrdil v praxi zcela bezpodmínečnou nutnost provádět poslední stupeň restaurátorského průzkumu, vyhodnocení stavu poškození a technologické a materiálové zkoušky z celoplošného lešení umožňujícího bezproblémový opakovaný bezprostřední přístup. Faktický stav kamenných bloků věže, míru jejich narušení, rozsah degradací, prasklin bloků a statických poruch zdiva bylo možno detailně zjistit a zaznamenat až v průběhu I. etapy vstupních prací, to znamená po očištění povrchu, sejmutí krust a po odstranění překryvných tmelů a narušeného spárování. Teprve v této fázi bylo možno seriózně definovat a zaznamenat faktický stav zdiva, jednotlivých bloků, nebo architektonických detailů a vyvodit z toho správné závěry a realizovatelné návrhy stavebních a restaurátorských postupů a možných technologií.
64
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva V tomto smyslu běžně požadované detailně rozpracované a položkově oceněné návrhy bez takto široce a důkladně založeného a koncipovaného průzkumu neodpovídají většinou skutečnosti. Spolu s nemožností průběžného přehodnocení nutných operací a s tím souvisejícího správného nacenění, tak mohou být velmi často příčinou zbytečných poškození dochované autenticity stavby, přemíry nadbytečných zásahů a nemožnosti provést potřebné práce v odpovídající kvalitě. Právě tento příklad, kdy zcela výjimečně došlo k přehodnocení plánovaného projektu prací, přesvědčivě ukazuje nezbytnost změny zavedené praxe a nutnost co nejdříve umožnit provádět takto důsledně a odborně pojatou přípravu ve všech fázích předprojektové a projektové přípravy.
65
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
4
Čerpání přidělených prostředků Přidělené finanční prostředky byly po celou dobu řešení projektu čerpány v souladu
s grantovou přihláškou a smlouvou o řešení projektu s MK ČR. Přehledné souhrny čerpání přidělených prostředků za rok 2015 byly po provedených finančních uzávěrkách v řešitelských organizacích zpracovány v samostatném elaborátu a předloženy administrátorce projektu. Souhrnný tabulkový přehled čerpání finančních prostředků konsorcia za roky 2012 2015 je přiložen k této závěrečné zprávě. Při výběru dodavatele na vytištění knižní publikace jsme postupovali podle doporučení hospodářského vedení stavební fakulty a pokynu MK ČR a vyhlásili jsme výzvu k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu. V rámci tohoto řízení byly osloveny tři potenciální dodavatelé, kteří zaslali své nabídky spolu s dalšími požadovanými informacemi. Děkankou fakulty prof. Ing. Alenou Kohoutkovou, CSc. byla jmenována výběrová komise ve složení Ing. Svatoslav Chamra, CSc., Mgr. Kateřina Kovářová, Ph.D. a Mgr. Lucie Czivišová. Komise posoudila nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávací dokumentaci a na základě hodnotícího kritéria nabídková cena včetně DPH doporučila zadavateli uzavřít smlouvu s uchazečem s nejvýhodnější cenovou nabídkou (viz přiložené dokumenty).
66
DF12P01OVV020 Závěrečná zpráva
5
Závěr V rámci projektu „Komplexní metodika pro výběr a řemeslné opracování náhradního
kamene pro opravy kvádrového zdiva historických objektů“ (projekt č. DF12P01OVV020) jsme se v souladu s grantovou přihláškou provedli šest vzorových obnov, na kterých byly aplikovány postupy a poznatky, které byly zohledněny ve finální verzi metodiky, která byla odevzdána v řádném termínu poskytovateli grantové dotace. Rovněž byl v rámci realizace vzorové obnovy na hradě Kost v souladu s grantovou přihláškou sestaven a aplikován památkový postup, který byl rovněž v řádném termínu odevzdán poskytovateli. Jak metodika, tak památkový postup byly podrobeny oponentnímu řízení, drobné připomínky uvedené oponenty byly zapracovány do jejich finálních verzí. V současné době čekáme na ukončení certifikačního procesu ze strany poskytovatele dotace, tj. MK ČR. V souladu s grantovou přihláškou byly vybrány vzorové lokality těžby stavebních sedimentárních hornin, ze kterých byl odebrán horninový materiál, který byl využit v rámci projektu. Z horninového materiálu byly vyrobeny horninové kvádry, které byly opracovány různým kamenickým způsobem. Z kvádrů byly poté postaveny referenční zdi, na kterých byly studovány vyvolané změny jak urychleným, tak přirozeným, působením zvětrávacích procesů. Byla provedena řada zkoušek fyzikálně-mechanických vlastností, včetně aplikace nejmodernějších postupů umožňujících studium změn vnitřní struktury hornin. Z hlediska experimentálního výzkumu lze hodnotit využití rentgenové mikrotomografie pro tyto účely za velice přínosné. Lze rovněž konstatovat, že využití této metody pro účely studia vnitřní struktury sedimentárních hornin a jejích změn, je v ČR novátorské a ojedinělé a další interpretační zpracování slibuje množství zajímavých výsledků exaktní charakterizace závislosti způsobu opracování kamene na odolnosti vůči zvětrávacím procesům. Dosažené výsledky a výstupy projektu byly publikovány na odborných konferencích a v odborných periodicích v souladu s grantovou přihláškou. Závěrem lze konstatovat, že každá obnova historického kvádrového zdiva představuje jedinečný úkol zásadně daný konkrétními podmínkami a je třeba k němu i tímto způsobem přistupovat. Při správné aplikaci a dodržení navrhovaných postupů tak výsledná metodika může výrazně přispět ke kvalitnímu provedení obnovy památkových objektů.
67