Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa
KOMERCIONALIZACE NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ Commercialization of NPOs Diplomová práce
Vedoucí práce:
Autor:
Ing. Gabriela VACEKOVÁ, Ph.D.
Jiří MIČÁNEK
Brno, 2016
J m éno a pří j m ení aut ora: Náz ev di pl om ové práce: Náz ev prác e v an gl i čt i ně: Kat edra: Vedoucí di pl om ové práce: R ok obhaj ob y:
Jiří Mičánek Komercionalizace neziskových organizací Commercialization of NPOs Veřejné ekonomie Ing. Gabriela Vaceková, Ph.D. 2016
Anotace Diplomová práce s názvem „Komercionalizace neziskových organizací“ se zabývá motivací nestátních neziskových organizací ke komerčním aktivitám. Cílem diplomové práce je teoreticky vymezit a empiricky ověřit faktory explicitně ovlivňující motivaci nestátních neziskových organizací ke komerčním aktivitám ve vztahu k jejich rozsahu a příjmům z nich plynoucím v podmínkách České republiky. V práci je vymezeno samofinancování a komerční aktivity na základě české i zahraniční literatury. Diplomová práce shrnuje zahraniční empirické studie zabývající se motivací nestátních neziskových organizací ke komerčním aktivitám a efektům, které mohou tyto aktivity přinášet. Získané poznatky jsou konfrontovány s výsledky dotazování vybraných českých neziskových organizací s ohledem na jejich velikost a rozsahu příjmů z nich plynoucích.
Annotation The diploma thesis entitled “Commercialization of NPOs” deals with the motivation of nonprofit organizations to providing commercial activities. The aim of the thesis is to define and to empirically prove factors that may explicitly influence the motivation of NPOs to commercial activities in relation to their scope as well as to the share on nonprofits´ funding in the Czech Republic. The thesis provides a definition of self-financing and commercialization based on the Czech and foreign scientific literature. It presents a summary of foreign empirical studies dealing with the motivation to nonprofit commercialization and the possible effects it may cause. The findings are compared with those resulting from the primary research in a form of case studies of selected Czech NPOs with regards to the organizational size and the share of revenues earned from the commercial activities.
Klíčová slova Neziskové organizace, neziskový sektor, komercializace, komerční příjmy, motivace
Keywords Nonprofit organizations, nonprofit sector, commercialization, commercial revenues, motivation
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Komercionalizace neziskových organizací vypracoval samostatně pod vedením Ing. Gabriely Vacekové, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 9. května 2016 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Gabriele Vacekové, Ph.D. za podnětné a cenné rady, pomoc a trpělivý přístup, kterým přispěla k vypracování této diplomové práce. Zvláštní poděkování patří mé rodině a blízkým za jejich podporu při mém vysokoškolském studiu.
Obsah Úvod..................................................................................................................................... 10 1 Vymezení neziskového sektoru ........................................................................................ 12 1.1 Vymezení neziskového sektoru podle V. Pestoffa .................................................... 12 1.2 Strukturálně – operacionální definice nestátních neziskových organizací ................ 14 1.3 Charakteristické znaky nestátních neziskových organizací ....................................... 15 1.4 Neziskové organizace dle Rady vlády pro nestátní neziskové organizace ................ 16 1.5 Veřejná prospěšnost jako definiční znak ................................................................... 18 1.6 Nestátní neziskové organizace v ČR a jejich význam ............................................... 20 2. Financování nestátních neziskových organizací v ČR .................................................... 24 2.1 Veřejné zdroje ............................................................................................................ 26 2.2 Dárcovství .................................................................................................................. 29 3 Samofinancování nestátních neziskových organizací ....................................................... 33 3.1 Komercializace nestátních neziskových organizací .................................................. 35 3.2 Komercializace v podmínkách České republiky ....................................................... 39 4 Výzkum motivace vybraných neziskových organizací ke komerčním aktivitám ............ 48 4.2 Metodologie výzkumu ............................................................................................... 48 4.3 Leccos, z. s. ........................................................... Chyba! Záložka není definována. 4.4 Mezera, z. s. .......................................................... Chyba! Záložka není definována. 4.5 Český Západ, o. p. s. ............................................. Chyba! Záložka není definována. 4.6 Nadace Veronica ................................................... Chyba! Záložka není definována. 5 Diskuze ............................................................................................................................. 71 Závěr .................................................................................................................................... 77 Zdroje ................................................................................................................................... 80 Knižní publikace .............................................................................................................. 80 Odborné články ................................................................................................................ 81 Legislativa ........................................................................................................................ 83 Ostatní zdroje ................................................................................................................... 84 Seznam grafů ....................................................................................................................... 85 Seznam obrázků ................................................................................................................... 85 Seznam tabulek .................................................................................................................... 85 Seznam použitých zkratek ................................................................................................... 86 Seznam příloh ...................................................................................................................... 86
Úvod Neziskový sektor hraje v rámci národního hospodářství nezastupitelnou roli. Kromě poskytování sociálních a dalších služeb, pomáhají i obhajovat a prosazovat zájmy skupiny obyvatelstva či obecné veřejné zájmy. Neméně důležité jsou i funkce expresivní, která spočívá v poskytnutí prostoru jednotlivcům pro uplatnění jejich přesvědčení a vyznání, a funkce budování komunity, která spočívá v upevňování a vytváření vztahu ve společnosti. Aby neziskové organizace mohly své funkce a činnosti vykonávat, potřebují k tomu i dostatek finančních zdrojů. Některé neziskové organizace se zaměřují na takové aktivity financování, které mají za úkol snížit jejich závislost na externích zdrojích a zajistit tak organizaci větší finanční stabilitu a nezávislost. Tyto aktivity se v zahraniční literatuře označují jako „self-financing“ (samofinancování) a mohou být v souladu s cíli a posláním organizace. Mezi takové aktivity patří například členské příspěvky či prodej zboží a služeb v souladu s posláním organizace. Některé neziskové organizace však zvolily takové aktivity, které nekorespondují s jejich posláním a jejich hlavním cílem je přinést organizaci dodatečné finanční prostředky. Takové aktivity mohou s sebou nést určitá negativa, jako jsou například odchýlení od poslání organizace, rozpor mezi komerční aktivitou a posláním organizace, ztráta důvěry v organizaci či destabilizace organizace v případě krachu komerčních aktivit. V případě vhodně zvolených komerčních aktivit však mohou být komerční aktivity zajímavým doplňkovým příjmem a zvyšovat finanční i rozhodovací nezávislost organizace a podporovat hlavní činnost. Rozvoj komerčních aktivit není nový fenomén a za posledních několik desetiletí vznikla celá řada studií a článků, které se tomuto tématu věnovaly. Mezi autory věnující se komercializaci patří například Weisbrod (2000), který upozorňuje na problematiku podnikatelských subjektů maskovaných za neziskové organizace (anglicky „for-profits-in-disguise“) za účelem získávání daňových a dalších výhod. Salamon (2012) zaznamenal významný nárůst komerčních aktivit u neziskových organizací v sociálních službách ve Spojených státech v 70. a 80. letech, které vysvětluje výpadkem veřejných zdrojů. Na motivaci neziskových organizací se zaměřuje i LeRoux (2005), která vysvětluje růst komerčních aktivit snahou neziskových organizací zachovat rozsah poskytovaných služeb při poklesu ostatních zdrojů, spíše než vstupem maskovaných tržních subjektů do neziskového sektoru. Míru využití komerčních aktivit a komercializaci neziskového sektoru je vhodné zkoumat v podmínkách daného státu, protože je ovlivněna celou řadou místních faktorů. Mohou do 10
toho vstupovat i místní zvyklosti, například v některých státech zajišťují neziskové organizace sociální služby na základě smluv, v podmínkách České republiky je to spíše na základě dotací. Důležitým kritériem je i platná legislativa, která může stanovovat povolený rozsah komerčních aktivit a zajišťovat vynutitelnost nemožnosti rozdělování zisku neziskových
organizací
(tzv.
„non-distribution-constraint“).
Vzhledem
k různým
podmínkám a platné legislativě v jednotlivých státech je proto vhodné výzkum komercializace přizpůsobit na podmínky platné v dané zemi. V podmínkách České republiky není dosud problematika komercializace neziskových organizací zcela zmapována. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně široké téma, jsem se rozhodl zaměřit svou diplomovou práci na zkoumání motivace, tedy podnětů a impulsů, které vedou neziskové organizace k tomu, že využijí komerční aktivity ke svému financování. Jestli je takové rozhodování ovlivněno například velikostí neziskové organizace a zdali si je daná organizace vědoma případných rizik. Cílem diplomové práce je teoreticky vymezit a empiricky ověřit faktory explicitně ovlivňující motivaci nestátních neziskových organizací ke komerčním aktivitám ve vztahu k jejich rozsahu a příjmům z nich plynoucím v podmínkách České republiky. První kapitola se věnuje vymezení neziskového sektoru a definičními znaky neziskových organizací. V kapitole je popsán i význam a rozsah neziskového sektoru v podmínkách České republiky a jeho podíl na HDP. Druhá kapitola se věnuje možnostem financování nestátních neziskových organizací v České republice, vývoji a významu jednotlivých druhů zdrojů. Následující kapitola je zaměřena na samofinancování a komerční aktivity. Těžištěm kapitoly jsou zahraniční články, věnující se tématu samofinancování a komercializace neziskových organizací. Zmíněny jsou možné motivy neziskových organizací ke komerčním aktivitám a možné efekty, které využití komerčních aktivit může přinést. Samostatnou subkapitolu v této části práce tvoří vymezení komerčních aktivit v podmínkách České republiky a jejich podíl na jednotlivých zdrojích financování. Základním zdrojem dat zde jsou data z Českého statistického úřadu. Těžiště diplomové práce tvoří čtvrtá a pátá kapitola, které jsou věnovány kvalitativnímu výzkumu vybraných neziskových organizací, míře využití komerčních aktivit a jejich motivaci ke komerčním aktivitám. Získané praktické poznatky jsou konfrontovány s poznatky zahraničních autorů v teoretické části diplomové práce. Po zhodnocení míry využití komerčních aktivit a motivaci k těmto aktivitám na individuální úrovni následuje diskuse obsahující syntézu získaných poznatků. 11
1 Vymezení neziskového sektoru Pro účely zkoumání motivace neziskových organizací k využívání komerčních aktivit jako jednu z forem financování je nejprve nutné vymezit neziskový sektor. Je proto vhodné nejprve precizně vymezit a charakterizovat zkoumané subjekty a podle toho je následně zkoumat. Existuje celá řada teoretických přístupů, které neziskový sektor vymezují a rozdělují. Tato kapitola shrnuje jen ty hlavní teoretické přístupy. Zvláštní důraz je zde kladen na takzvané nestátní neziskové organizace (NNO), které mají stěžejní význam pro tuto práci. Hlavní východiska, kterými se budu v této kapitole zabývat, jsou: vymezení podle V. Pestoffa, strukturálně – operační definici neziskových organizací podle Salamona a Anheiera, definiční znaky neziskových organizací a vymezení nestátních neziskových organizací podle Rady vlády pro nestátní neziskové organizace.
1.1 Vymezení neziskového sektoru podle V. Pestoffa Národní hospodářství lze členit dle různých kritérií, které je vhodné volit ve vztahu k záměru, kterému má členění sloužit. Mezi dělení národního hospodářství vhodné pro účely diplomové práce patří rozdělení na státní, soukromý (podnikatelský) a tzv. třetí sektor (neziskový). Ve značně komplexnější perspektivě zachycuje jednotlivé sektory švédský ekonom Victor A. Pestoff (1995) ve svém trojúhelníkovém rozdělení národního hospodářství (tzv. „welfare triangle“). Obrázek 1: Trojúhelníkové rozdělení národního hospodářství
Zdroj: Pestoff (1995) in REKTOŘÍK, J.: Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení.
12
V tomto vymezení používá Pestoff členění na základě tří kritérií, kterými jsou: 1) Ziskovost, tedy existence motivu zisku pro fungování organizace, na sektor ziskový a neziskový. 2) Vlastnictví, na sektor soukromý a veřejný. 3) Míry formalizace, na sektor formální a neformální Podle Pestoffova trojúhelníku lze určit čtyři základní sektory národního hospodářství. Jsou to soukromý ziskový sektor, veřejný neziskový sektor, soukromý neziskový sektor a sektor domácností. Model dále naznačuje, že mezi jednotlivými sektory existují určité vazby a ukazuje rovněž zóny, ve kterých se poslání organizací překrývá. Takovéto organizace se nazývají smíšené nebo hraniční. Rektořík (2010, s 14 – 16) tyto jednotlivé sektory dále charakterizuje: Sektor soukromých ziskových organizací: Tento sektor je založen na motivu zajištění, dosažení a udržení zisku. Hlavní cíl organizací působících v tomto sektoru je tedy maximalizace zisku prostřednictvím prodeje statků a služeb. Veřejný neziskový sektor: Jedná se o sektor, ve kterém působí organizace a instituce zřízené subjekty veřejné správy za účelem poskytování veřejných služeb ve veřejném zájmu. Subjekty působící v tomto sektoru jsou zpravidla financovány z veřejných financí. Mezi nejčastější organizace patří organizační složky státu a příspěvkové organizace územních samosprávných celků. Sektor domácností: Zahrnuje nejen jednotlivce, ale i různé neformální iniciativy a skupiny jednotlivců, kteří svým vstupem na trh zboží, služeb a výrobních faktorů zasahují do koloběhu finančních toků. Soukromý neziskový sektor: Nachází se v samotném srdci modelu. Jedná se o institucionalizované organizace, které fungují na principech soukromého práva a současně z hlediska ekonomického principu fungují na principu neziskovosti. Typické nestátní neziskové organizace se nachází v trojúhelníku vymezeném přímkami. Avšak kružnice označená jako tzv. třetí sektor naznačuje i existenci smíšených či hraničních organizací. Jako příklad smíšené organizace uvádí Rektořík (2010, s. 16) soukromou střední školu, která svým posláním zasahuje do veřejného sektoru, má privátní charakter a z určité části je financována z veřejných financí. Další příklad je státní podnik, který byl zřízen za účelem podnikání institucí veřejného sektoru a obhospodařuje státní majetek. 13
1.2 Strukturálně – operacionální definice nestátních neziskových organizací V návaznosti na Pestoffův model je vhodné blíže vymezit organizace působící v soukromém neziskovém sektoru. Takové organizace v České republice běžně nazýváme jako neziskové organizace, což je trochu nepřesné, neboť neziskové organizace jsou i veřejné, například příspěvkové organizace územních samosprávných celků nebo organizační složky státu. V České republice je rovněž velmi rozšířena zkratka NGO, která v překladu znamená nestátní organizace. Někdy je překládána též jako nevládní organizace či mimovládní organizace. Ani tento název není podle mého názoru příliš šťastný, protože nestátní organizace jsou nejen neziskové, ale i soukromé firmy, které podnikají za účelem zisku a proto se tomuto názvu ve své seminární práci budu vyhýbat. Jako optimální označení se jeví pojem vycházející z obou výše uvedených označení a tím je nestátní nezisková organizace. Jedná se tedy o organizace soukromého neziskového sektoru. Takové organizace působí v celé řadě odvětví, jako například ochrana životního prostředí, charita, obrana a bezpečnost, náboženské společnosti, kultura a sport, zdravotnictví, školství, sociální služby, ochrana lidských práv a svobod, věda a výzkum a další. Působnost neziskových organizací je opravdu velmi široká a je proto obtížné najít vhodnou definici. Lester Salamon a Hemlut Anheier proto ve své publikaci (1997) zavedli tzv. strukturálně – operacionální definici, která definuje nestátní neziskové organizace na základě pěti definičních vlastností. Toto vymezení se ujalo a vychází z něj i Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (dále jen RVNNO). Podle strukturálně operacionální definice musí organizace splňovat následujících pět základních znaků, aby mohla být považována za nestátní neziskovou organizaci (Salamon & Anheier, 1997): o Je organizovaná – má formální strukturu, je institucionalizovaná, má ze zákona právní formu a právní subjektivitu. o Je soukromá – není součástí státního aparátu, je institucionálně oddělená od vlády. To však neznamená, že se nemůže ucházet o granty a čerpat zdroje z veřejných financí. o Je nezisková – není založen za účelem generovat zisk. Zisk nesmí organizace rozdělovat mezi zakladatele, vlastníky či správní radu. Rozdíl je tedy v účelu, ke
14
kterému organizace zisk využije. Ten by měl být v případě neziskové organizace v souladu s jejím posláním a stanovami. o Je samosprávná – organizace je schopná se sama řídit, vytváří vlastní řídící a kontrolní mechanismy. o Je dobrovolná – dobrovolná účast členů na aktivitách a činnostech organizace v podobě dobrovolné práce. To znamená nejen dobrovolné členství v organizaci, ale i prvek dobrovolné práce pro ni. K této strukturálně operacionální definici neziskových organizací přidává Stejskal a kol. další rys, kterým je, že jsou veřejně prospěšné. To znamená, že usilují o dobro lidí, určitých skupin či společnosti jako celku. Autoři současně přiznávají, že tento rys není jednoznačný a rozlišování neziskových organizací na vzájemně prospěšné a veřejně prospěšné mnohdy záleží jen na úhlu pohledu. (Stejskal, Kuvíková, & Maťátková, 2012, s. 19 – 20) Strukturálně operacionální definice není jednoznačnou a nezpochybnitelnou definicí a skýtá určitá úskalí. Jde o to, že pokud je zkoumán neziskový sektor, je nutné jej pokud možno co nejpřesněji vymezit. Podle Hyánka představují jeden z problémů mezinárodní komparace právě církve a náboženské společnosti, které jsou v některých zemích součástí státního aparátu, zatímco v jiných tvoří autonomní útvary. Podobné je to podle Hyánka s družstvy a vzájemně prospěšnými organizacemi. Ty narážejí na podmínku nerozdělování zisku mezi své vlastníky a manažery. V krajním případě by některá družstva střídavě mohla vyhovovat a nevyhovovat tomuto vymezení, například podle toho, jestli daný rok vyplácela svým členům dividendy. (Hyánek, 2011, s. 12–13)
1.3 Charakteristické znaky nestátních neziskových organizací Podle Rektoříka (2010, s. 41) lze neziskové organizace charakterizovat těmito znaky, které jsou společné pro všechny typy neziskových organizací: o Jsou právnickými osobami (s výjimkou organizačních složek). o Nejsou založeny za účelem podnikání. o Nejsou založeny za účelem produkce zisku. o Uspokojují konkrétní potřeby občanů a komunit. o Mohou, ale nemusí být financovány z veřejných rozpočtů.
15
Současně udává společné znaky jen pro soukromé neziskové organizace, kterými jsou: o Mají ze zákona povolenou svoji autonomii ve vztahu k vnějšímu okolí. o Členství v těchto organizacích je realizováno výhradně na principu dobrovolnosti (s výjimkou některých profesních komor). o Vytváří většinou neformální struktury sympatizantů, ale vždy v rámci legislativy, podle které byly založeny a podle které realizují svoji činnost. Na základě poznatků z teorie a praxe rozděluje organizace působící v neziskovém sektoru do pěti skupin s následujícími typologickými znaky (Rektořík, 2010, s. 43): 1. Neziskové soukromoprávní organizace vzájemně prospěšné. 2. Neziskové soukromoprávní organizace veřejně prospěšné. 3. Neziskové veřejnoprávní organizace typu organizačních složek a příspěvkových organizací státu a samosprávných územních celků. 4. Neziskové ostatní veřejnoprávní organizace. 5. Neziskové soukromoprávní organizace typu obchodních společností a jim podobných.
1.4 Neziskové organizace dle Rady vlády pro nestátní neziskové organizace Navzdory mezinárodně platnému vymezení neziskového sektoru a charakteristice neziskových organizací je nutné zapracovat a použít i doplňková kritéria, která jsou v každé zemi specifická. Mezi tato specifická kritéria patří zejména tzv. zákonné kritérium, které vychází a současně se řídí právní úpravou dané země. V České republice proto byla založena Rada vlády pro nestátní neziskové organizace, která soustřeďuje, projednává a předkládá vládě materiály, týkající se nestátních neziskových organizací a vztahující se k vytváření vhodného prostředí pro jejich existenci a činnost. Byla zřízena usnesením vlády č. 428 ze dne 10. června 1992 jako Rada pro nadace a následně usnesením vlády č. 223 ze dne 30. března 1998 transformována na Radu vlády pro nestátní neziskové organizace. (Statut RVNNO, ve znění usnesení vlády č. 332 ze dne 5. května 2014, online) Rada vlády pro nestátní neziskové organizace považuje od 1. ledna 2014 za nestátní neziskové organizace tyto organizace: spolky, včetně pobočných spolků, nadace, nadační 16
fondy a ústavy, účelová zařízení církví a náboženských společností, a existující obecně prospěšné společnosti. (Výroční zpráva o činnosti RVNNO v roce 2014, s. 5) Jednotlivé právní formy organizací, které RVNNO zařazuje mezi NNO, prakticky respektují dříve uvedenou strukturálně – operacionální definici. Jedná se však pouze o právní formy, které spadají mezi nestátní neziskové organizace, a nebere se v potaz jejich skutečný obsah činnosti. „Definice podle RVNNO je účelově vytvořená a zjednodušující, nicméně vyjadřuje to, jak je neziskový sektor vnímán značnou částí veřejnosti.“ (Hyánek, Škarabelová, & Řežuchová, 2005, s. 7)
Zákonné vymezení neziskových organizací Kromě Rady vlády pro nestátní neziskové organizace jsou v České republice vymezeny neziskové organizace i v zákoně. Nejblíže jsou definovány v Zákoně o daních z příjmů (Zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Právě v tomto zákoně však došlo v minulých letech k poměrně významné změně. V Zákoně o daních z příjmů byly do konce roku 2013 v § 18 odst. 8 vymezeny subjekty, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, konkrétně byl používán pojem „poplatník, který nebyl založen nebo zřízen za účelem podnikání“. Od 1. ledna 2014 však došlo v této oblasti k novelizaci, která souvisela i s Novým občanským zákoníkem. Zákon o daních z příjmů proto v současnosti používá institut tzv. „veřejně prospěšného poplatníka“, který je definován v § 17a, kde se v odst. 1 píše, že „Veřejně prospěšným poplatníkem je poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním“. Ve druhém odstavci jsou pak vymezeny subjekty, které veřejně prospěšným poplatníkem nejsou. Jedná se například o obchodní korporace, Českou televizi nebo zdravotní pojišťovny. Je tedy zřejmé, že podle současné právní úpravy je pro posouzení, zda se jedná o veřejně prospěšného poplatníka, či nikoliv, klíčová formulace jeho hlavní činnosti, kterou má uvedenou ve svých stanovách, statutu atd. Lze tedy předpokládat, že pro účely zdaňování budou i nadále za veřejně prospěšného poplatníka považovány zejména tyto subjekty: Zájmová sdružení právnických osob (pokud není zřízeno za účelem podnikání), spolek, odborová organizace, politická strana a hnutí, registrovaná církev a náboženská společnost, nadace a nadační fond, obecně prospěšná společnost a ústav, veřejná vysoká škola a veřejná výzkumná instituce, 17
školská právnická osoba, organizace zaměstnavatelů, organizační složka státu, obec, kraj a dobrovolný svazek obcí, regionální rada regionu soudržnosti, příspěvková organizace, státní fond a jiné. Výše popsané ustanovení veřejně prospěšného poplatníka platí výhradně pro Zákon o daních z příjmů a jeho význam je tedy pouze pro daňové záležitosti, zejména daňové úlevy, které jsou pro neziskové organizace běžné nejen v podmínkách České republiky. Je nutné upozornit, že podle současné právní úpravy není pojem veřejně prospěšný poplatník (dle ZDP) a veřejně prospěšná organizace (dle NOZ) chápán totožně. Právě vymezení veřejné prospěšnosti se věnuji v následující kapitole.
1.5 Veřejná prospěšnost jako definiční znak Jak jsem uvedl výše, pro Zákon o daních z příjmů považuje za veřejně prospěšného poplatníka takového poplatníka, který má ve svých stanovách (statutu apod.) uvedenou jako hlavní činnost takovou činnost, která není podnikáním. To je do jisté míry v kontradikci s teorií, která tradičně dělí neziskové organizace na veřejně prospěšné a vzájemně prospěšné. Například Tetřevová (2008, s. 36) vymezuje tyto dva druhy neziskových organizací takto: o Organizace veřejně prospěšné, jejichž posláním je produkovat statky, které uspokojují potřeby široké veřejnosti, všech, jež poskytované statky potřebují. o Organizace vzájemně prospěšné, jejichž posláním je sloužit zájmům svých členů (případně jejich blízkým), tzn. uzavřenému okruhu osob, které jsou zároveň členy. Mezi typické organizace, které jsou vzájemně prospěšné, patří zejména organizace sledující zejména zájmy a prospěch svých členů, tedy uzavřeného okruhu osob. Patří sem například profesní komory, klubové činnosti a jiné. Zatímco organizace veřejně prospěšné by měly usilovat o nějaký přesah své činnosti a uskutečňování veřejného blaha. Existuje mnoho definic a vymezení veřejného zájmu, mezi nejznámější a obecně uznávanou je považována tzv. Lippmanova definice veřejného zájmu z roku 1921, podle které je veřejným zájmem to, co by si lidé vybrali, kdyby viděli jasně a racionálně a jednali nezaujatě a benevolentně. Zmíněná veřejná prospěšnost potom spadá pod pojem veřejný zájem. Podle Stejskala a kol. (2012, s. 26) se stát může vypořádat s vymezením veřejné prospěšnosti dvěma základními způsoby. Prvním je „spojení veřejné prospěšnosti se službami, které jsou poskytovány ve veřejném zájmu (pro všechny občany). V legislativě je možné poskytování těchto služeb ukotvit.“ V takovém předpisu je vhodné i stanovit podmínky realizace těchto služeb, podmínky financování apod. Druhá možnost je podle Stejskala a kol. (2012, s. 26) 18
„definování formálních podmínek, včetně právní formy, které je potřeba splnit, aby bylo možné veřejně prospěšné služby poskytovat.“ První způsob je považován za jednodušší, protože ve druhém případě je nutné se vypořádat s otázkami, proč právě jen definované právní formy mohou poskytovat veřejně prospěšné služby a podobně. První způsob, který vymezuje konkrétní služby, zvolila například i Slovenská republika a s novým občanským zákoníkem zřejmě i Česká republika. Na Slovensku existuje od roku 1997 Zákon č. 213/1997 Z. z. o neziskových organizáciách poskytujúcich všeobecne prospešné služby. V tomto zákoně jsou v § 2 vymezeny konkrétní všeobecně prospěšné služby. Mezi tyto služby patří například: o Poskytování zdravotní péče o Poskytování sociální pomoci a humanitární péče o Ochrana lidských práv a základních svobod člověka o Tvorba a ochrana životního prostředí a ochrana zdraví obyvatelstva o Vzdělávání, výchova a rozvoj tělesní kultury atd. V českém právním řádu je pojem veřejná prospěšnost zakotven poprvé v novém občanském zákoníku, který nabyl účinnosti 1. 1. 2014. V § 144 NOZ je uvedeno, že se právnické osoby zakládají ve veřejném, nebo v soukromém zájmu. Dále jsou stanoveny velmi obecné podmínky veřejné prospěšnosti. Konkrétně v § 146 NOZ uvádí, že „Veřejně prospěšná je právnická osoba, jejím ž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činnosti k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu.“ Veřejná prospěšnost zde tedy vyplývá z poslání a konkrétní činnosti, kterou organizace skutečně vykonává, nikoliv z nějaké konkrétní právní formy. Kromě nového občanského zákoníku vznikl i návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti, který by měl stanovovat podmínky pro zápis statusu veřejné prospěšnosti do příslušného rejstříku. Ačkoliv s tímto zákonem počítá i nový občanský zákoník a v § 147 se na něj přímo odkazuje, nebyl zákon o statusu veřejné prospěšnosti dosud schválen. V předkládací zprávě k tomuto zákonu se píše, že „cílem návrhu zákona je zvýšit transparentnost a důvěryhodnost neziskového sektoru. Status veřejné prospěšnosti by měl sloužit jako záruka, že příslušná právnická osoba splňuje dostatečné podmínky ohledně své činnosti, osob ji ovlivňujících a svého hospodaření, aby reálně sloužila veřejně prospěšnému účelu.“ (Vláda ČR, 2014, s. 1) 19
Aby však mohlo dojít k poskytování výhod veřejně prospěšným poplatníkům, je třeba nejprve schválit zákon o statusu veřejné prospěšnosti a následně mohou být novelizovány další zákony, zejména daňové. Poskytování veřejně prospěšných služeb neziskovými organizacemi je označováno jako jejich servisní role. Salamon a kol. (2000) uvádí, že veřejně prospěšné služby mohou být a často jsou poskytovány nejen neziskovými organizacemi, ale i podnikatelskými subjekty či státem. Přitom uvádí, že existují předpoklady, na jejichž základě lze říci, že služby poskytované neziskovými organizacemi splňují jednu nebo i více z následujících charakteristik (Salamon, Hems, & Chinnock, 2000, s. 5): o Vyšší kvalita: Protože nejsou neziskové organizace primárně orientované na zisk, mohou si dovolit poskytovat služby ve vyšší kvalitě, než komerční subjekty. Současně jsou flexibilnější a kromě hlavní služby umí poskytnout i další vedlejší služby, například pro rozvoj komunity, což svým způsobem zvyšuje spokojenost spotřebitelů. o Vyšší spravedlnost: Díky jejich přístupu k dobrovolnictví, filantropii atd. inklinují k tomu sloužit těm, kdo je nejvíce potřebují. V případě poskytování služeb komerčními subjekty může docházet k diskriminaci těch, kteří si nemohou dovolit zaplatit. o Nižší náklady, větší efektivita: Právě využití dobrovolníků a zdrojů charitativního a filantropického charakteru umožňuje neziskovým organizacím snižovat jejich náklady při poskytování služeb a dosahovat tak větší efektivnosti. o Specializace: Na základě jejich poslání, hodnot a znalosti komunity, ve které působí, se mohou neziskové organizace specializovat na konkrétní problém, skupinu obyvatel, metodu intervence či dodání služby.
1.6 Nestátní neziskové organizace v ČR a jejich význam Neziskový sektor patří v současnosti mezi dynamicky se rozvíjející oblasti národního hospodářství. V předchozích kapitolách byl vymezen neziskový sektor a neziskové organizace podle různých autorů a kritérií, bylo vymezeno jeho místo v národním hospodářství a rozdělen na veřejný a soukromý neziskový sektor. Pro účely diplomové práce hraje klíčovou roli právě soukromý neziskový sektor a před tím, než přejdu k analýze financování neziskových organizací a jejich komercionalizaci, je nutné nejprve vymezit a představit jednotlivé typy nestátních neziskových organizací v České republice a jejich 20
význam na národní hospodářství. Jednotlivé druhy nestátních neziskových organizací v ČR spolu s jejich zákonným vymezením jsou: o Spolky včetně pobočných spolků, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník o Nadace a nadační fondy, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník o Ústavy, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník o Církve, náboženské společnosti a účelová zařízení církví, podle zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností o Obecně prospěšné společnosti, podle zrušeného zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Obecně prospěšné společnosti po 1. 1. 2014 již nemohou vznikat, ale existující mohou fungovat i nadále. Tabulka 1: Statistika počtu nestátních neziskových organizací 2005 – 2013 Rok
Nadace
Nadační fondy
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
293 302 302 379 413 477 487 493 532
998 1 042 1 100 1 157 1 229 1 280 1 358 1 400 1 430
Obecně prospěšné společnosti 1 208 1 369 1 543 1 721 1 870 2 031 2 208 2 409 2 685
Sdružení** 55 473 58 915 62 370 66 079 69 154 72 620 76 126 79 462 84 430
Církevní právnické osoby* 4 647 4 503 4 487 4 439 4 358 4 362 4 376 4 373 4 172
Organizační jednotky sdružení** 33 355 30 749 31 230 31 629 32 272 32 696 33 599 34 656 34 536
*účelová zařízení církví a náboženských skupin tvoří cca 5 % církevních organizací. Účelová zařízení církví nejsou samostatně sledována. **obsahují i odborové organizace, neboť mají stejnou právní formu, RV NNO je za NNO nepovažuje Zdroj: PROUZOVÁ, Zuzana. Data a fakta o neziskovém sektoru v ČR. 2015. [online]. VLADA.cz, 2015 [cit. 22. 11. 2015]. Dostupné na:
Jak ukazuje tabulka 1, nejrozšířenější formou jsou spolky a jejich pobočné spolky. Svoboda sdružování je jedno ze základních práv a svobod v demokratickém státu a zakotvena ve článku 20 Listiny základních práv a svobod. Počet spolků každoročně roste v jednotkách tisíců, avšak vzhledem k tomu, že až do konce roku 2013 neměly sdružení povinnost se odhlásit z registru Ministerstva vnitra při ukončení své činnosti, je současný údaj o počtu spolků nadsazený, podle odhadů odborníků až o polovinu. I přesto mají spolky v naší zemi poměrně dlouhou a bohatou tradici. Její počátky spadají podle Boukala (2009) do 19. století, kdy v roce 1828 vznikl první český čtenářský spolek, jehož zakladatelem byl A. J. 21
Puchmajer. „Spolková činnost byla v 19. století velmi rozsáhlá. Například jen v letech 1895 – 1951 evidoval tzv. spolkový katastr pražského policejního ředitelství na území Prahy celkem přibližně 18 000 spolků.“ (Boukal, 2009, s. 31) Neziskové organizace však nejsou jen spolky, které sdružují osoby s podobným zájmem. Jsou totiž plnohodnotnou součástí národního hospodářství a podílí se nemalou měrou i na HDP a celkové zaměstnanosti. Jak ukazuje graf 1, podíl českého neziskového sektoru na HDP se v posledních letech pohybuje okolo 0,7 %. Odvedená práce dobrovolníků z toho činí 0,15 %. Jejich podíl na tvorbě HDP je pak rok od roku vyšší. Údaje pochází ze satelitního účtu NI, který obsahuje data o subjektech soukromého práva, které spadají pod definici NI. Tudíž se jedná, kromě nestátních neziskových institucí dle RVNNO, i o školské právnické osoby, politické strany a hnutí, komory a profesní komory či zájmová sdružení právnických osob.
Graf 1: Vývoj podílu českého neziskového sektoru na HDP ČR
Zdroj: Státní politika vůči nestátním neziskovým organizacím na léta 2015 - 2020 [online]. VLADA.CZ, 2015 [cit. 22. 11. 2015]. Dostupné na: < http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/aktuality/4_statni_politika.pdf>
22
Graf 2: Vývoj podílu na celkové zaměstnanosti České republiky
Zdroj: Státní politika vůči nestátním neziskovým organizacím na léta 2015 - 2020 [online]. VLADA.CZ, 2015 [cit. 22. 11. 2015]. Dostupné na: < http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/aktuality/4_statni_politika.pdf>
Neziskový sektor se významným způsobem podílí i na zaměstnanosti. Ačkoliv je pro neziskový sektor charakteristické dobrovolnictví a dobrovolná práce, začíná se neziskový sektor více profesionalizovat a jeho podíl na zaměstnanosti podle dostupných dat roste. Jak ukazuje graf 2, podíl na zaměstnanosti neziskových institucí přesáhl v roce 2012 jedno procento. Je třeba dodat, že i v tomto případě se jedná o organizace spadající pod definici neziskových institucí, tj. například i odbory, profesní komory či školské právnické osoby.
23
2. Financování nestátních neziskových organizací v ČR Dobře nastavené financování a finanční stabilita jsou nezbytné téměř pro všechny organizace. Například státní neziskové organizace mají zpravidla zajištěný stabilní příjem od svého zřizovatele a nemusí svou pozornost věnovat získávání externích zdrojů. Naopak subjekty tržního sektoru získávají své prostředky zpravidla čistě z prodeje svých výrobků a služeb, které prodávají na trhu. Snaží se proto nabízet zboží a služby lepší, než konkurence, případně za nižší cenu. Situace u nestátních neziskových organizací je v tomto ohledu nejsložitější, protože nestačí směřovat jejich úsilí k jednomu zdroji financování, ale musejí pečlivě zvažovat, odkud budou finanční prostředky čerpat. Vícezdrojovost je proto pro ně charakteristická a schopnost vhodného rozvržení zdrojů financování přímo determinuje rozsah a kvalitu jejich aktivity. Právě z důvodu zajištění dlouhodobé finanční stability, vypracovávají organizace strategie, podle kterých se řídí a hospodaří. V minulých kapitolách jsem se věnoval různým specifikům neziskových organizací, které plynou z jejich úlohy a postavení v rámci národního hospodářství. Tato specifika se promítají do principů financování neziskových organizací. Mezi základní principy financování neziskových organizací patří (Stejskal a kol., 2012, s. 94): o Neziskovost o Vícezdrojovost o Samofinancování a fundraising o Osvobození od daní Hlavním a základním principem financování neziskových organizací je od jejich počátku neziskovost. To v praxi znamená, že organizace nesmí využít zisk k obohacení svých vlastníků, manažerů nebo členů. Naopak to neznamená, že by nezisková organizace nemohla dosahovat zisku. Tvorbu, ani kumulaci zisku z roku na rok totiž nezakazuje žádný právní předpis. Neziskové organizace jsou však omezeny tím, jak se ziskem mohou naložit (tzv. non-distribution constraint). Podstatou tohoto principu je, že jakákoliv doplňková činnost neziskové organizace, kterou organizace vykonává za účelem zisku, musí vést k podpoře hlavní činnosti organizace. Za takové využití se považuje například zkvalitnění materiálně technické základy organizace, přijetí nového pracovníka, zkvalitnění poskytovaných služeb apod. Dalším specifickým principem je vícezdrojovost. Ke svému fungování potřebuje i nezisková organizace určité prostředky. Jak uvedou v další kapitole, možností, odkud je čerpat je celá 24
řada. Jednotlivé druhy zdrojů však mají svá specifika, pozitiva, ale i úskalí. Jedná se například o dlouhodobost. Některé zdroje jsou čistě krátkodobé, jiné mohou být trvalé. Některé zdroje jsou vázané a nezisková organizace má přesně určeno, na co je smí použít. Každý jednotlivý druh příjmů je svým způsobem specifický a nezisková organizace musí pečlivě zvažovat, které zdroje čerpat a jak, aby to pro ni bylo efektivní. Přesto se může stát, že určitý zdroj příjmů časem zkrátka tzv. vypadne. Neziskové organizaci například nevyjde projekt, který podala a musí daný rok zvládnout bez plánovaných prostředků. Organizaci může v takových případech velmi pomoci, pokud je schopna vytvářet příjmy vlastní činností, například členskými příspěvky, prodejem výrobku či služeb a podobně. Takové aktivity se označují termínem samofinancování. Právě samofinancování je důležité pro udržení nezávislosti organizace a to nejen finanční, ale i rozhodovací. Vedle samofinancování je neméně důležitý princip financování i fundraising. Ten má přesně opačné zaměření, než samofinancování, protože se jedná o získávání prostředků z externích zdrojů. Boukal (2013, s. 34) definuje fundraising jako „systematické získávání finančních i nefinančních zdrojů, které nezisková organizace potřebuje k realizaci svého poslání prostřednictvím jednotlivých projektů." Jedná se o systematickou činnost, která mnohdy probíhá na základě pečlivě zpracovaného fundraisingového plánu. Není výjimkou, že mnohé velké neziskové organizace mají zřízenou funkci tzv. fundraisera, který má získávání prostředků na starost. Jednotlivé zdroje mohou být veřejného i soukromého charakteru, jedná se typicky o subjekty veřejné správy (územní samosprávné celky, ministerstva), individuální dárce (tj. jednotlivce), firmy a nadace a nadační fondy (Šedivý & Medlíková, 2012, s. 47). Posledním principem je osvobození od daní. Jedná se o poměrně důležitou výhodu neziskových organizací a týká se jejich zdaňování. Daňové úlevy se týkají zejména daně z příjmu, kdy některé výnosy jsou osvobozeny, nebo nejsou předmětem daně. Jedná se o tzv. nepřímou podporu neziskových organizací, která však může mít významný vliv na financování a fungování neziskové organizace. Jednotlivé zdroje lze klasifikovat podle mnoha různých kritérií. Jedná se například o členění podle jejich původu na veřejné a soukromé, podle jejich charakteru na finanční a nefinanční, podle způsobu získání na vlastní a cizí, podle způsobu nabytí lze rozdělit na podporu přímou a nepřímou. V praxi využívá většina neziskových organizací kombinace těchto zdrojů. Cílem této kapitoly je zmapování jednotlivých zdrojů financování. Pro strukturu této kapitoly jsem rozdělil zdroje do 4 hlavních kategorií: 25
o Veřejné zdroje o Dárcovství o Samofinancování o Komercializace
2.1 Veřejné zdroje Veřejné zdroje zahrnují zejména zdroje z veřejných rozpočtů. Jedná se především o státní rozpočet a rozpočty územních samosprávných celků, tj. krajů a obcí. Nejvýznamnější veřejné zdroje jsou dotace a veřejné zakázky. Dotace ze státního rozpočtu Dotace mohou neziskové organizace čerpat ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územních samosprávných celků. V případě státního rozpočtu se řídí zákonem č. 218/2000 Sb. a jsou definovány v § 3, písm. a, jako „peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel.“ Dotace se poskytuje na základě rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouvy (viz § 14, odst. 4 téhož zákona) Poskytovatelem dotace ze státního rozpočtu však nemusí být jen jednotlivá ministerstva, ale například i Grantová agentura České republiky, Úřad práce, Akademie věd, ústřední orgán státní správy či organizační složka státu určená zvláštním zákonem. Dotace je poskytována na základě zpracované žádosti neziskové organizace a není na ni právní nárok. Jak ukazuje Graf 3, dotace jsou nejvýznamnějším veřejným zdrojem financování.
26
Graf 3: Financování NNO z veřejných rozpočtů – způsoby alokace
Zdroj: PROUZOVÁ, Zuzana. Financování českého neziskového sektoru z veřejných rozpočtů. In: Seminář Rady vlády pro nestátní neziskové organizace „Trendy a charakteristiky českého neziskového sektoru 10 let po vstupu ČR do EU“. [online]. Rada vlády pro nestátní neziskové organizace, 2014 [cit. 7. 1. 2016].
Základním dokumentem upravujícím poskytování dotací ze státního rozpočtu nestátním neziskovým organizacím jsou Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy. Tento dokument upravuje například jednotlivé příjemce, kterými mohou být všechny právní formy nestátních neziskových organizací. Současně konstatuje, že na dotaci není právní nárok (nestanoví-li jiný právní předpis jinak) a že se jsou dotace poskytovány na realizaci projektů, které přispívají k naplňování cílů státní politiky. Zásady rovněž upravují postup při poskytování dotací a spolupráci ústředních orgánů na přípravě dotačních řízení a poskytování dotací. Jednotlivé oblasti a cíle státní politiky se každoročně aktualizují. Pro rok 2016 jsou zakotveny v usnesení vlády č. 470 ze dne 15. června 2015. Hlavních oblastí je celkem 17 a patří mezi ně například tělesná výchova a sport, romská menšina či děti a mládež. U každého oblasti je uveden poskytovatel dotace, kterým je zpravidla ministerstvo, název dotačního titulu i okruh možných příjemců. Jednotlivé neziskové organizace tak mohou po nahlédnutí do tohoto dokumentu snadno získat přehled, odkud a na co mohou čerpat finanční prostředky.
27
Dotace z obecních a krajských rozpočtů Dotace lze čerpat i z rozpočtů jednotlivých územních samosprávných celků. V takovém případě se poskytování dotací řídí zákonem č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních samosprávných celků. Poskytování dotací je zde chápáno jako projev samosprávy a není nijak závislé na prioritách dotační politiky státu. Jak ukazuje graf 4, dotace ze státního rozpočtu tvoří více než polovinu poskytnutých dotací z veřejných rozpočtů a státních fondů. Téměř4:jednu čtvrtinu tvoříposkytnuté dotace z obecních rozpočtů.úrovní Celkový objem dotací dosáhl Graf Celkové výšepak dotací z jednotlivých veřejných rozpočtů a státních fondů v roce 2014 výše 13,mld. Kč.
Celkové výše dotací poskytnuté z jednotlivých úrovní veřejných rozpočtů a státních fondů Státní fondy
24,6% 13,2%
6,2%
Státní rozpočet Rozpočty krajů a hl. m. Prahy
55,9%
Rozpočty obcí (bez hl. m. Prahy)
Pramen: PROUZOVÁ, Zuzana. Rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů v roce 2014 [online]. Vláda ČR, 2016, vlastní zpracování.
Veřejné zakázky Veřejné zakázky jsou definované zákonem číslo 137/2006 Sb., jako „zakázka na dodávky, služby nebo stavební práce, jejímž zadavatelem je osoba definovaná zákonem, a u níž předpokládaná cena předmětu veřejné zakázky přesáhne 2 mil. Kč.“ Cílem veřejných zakázek je zajistit hospodárné vynakládání veřejných prostředků. Právě v případě veřejných zakázek se v jednotlivých zadávacích řízeních mohou utkávat komerční subjekty spolu s neziskovými organizacemi. Údaje o výši veřejných zakázek, které byly uděleny neziskovým organizacím, nejsou k dispozici v ucelené podobě. Jednotlivé veřejné zakázky jsou však zveřejňovány v Informačním systému o veřejných zakázkách (ISVZ). V roce 2007 představoval podíl získaných veřejných zakázek neziskovými organizacemi 0,91 %, resp. 0,60 % na celkové 28
ceně. Nejčastěji se jednalo o veřejné zakázky v sociální oblasti, kde se neziskové organizace podílely 7,27 % na celkovém počtu veřejných zakázek (Hyánek, Prouzová, & Škarabelová, 2007, s. 76 – 78). Lze proto konstatovat, že veřejné zakázky nepředstavují významný zdroj příjmů pro neziskové organizace.
Memorandum o dlouhodobé spolupráci Memorandum vychází ze změny Zásad pro poskytování dotací, schválených Vládou dne 6. srpna 2014. Memorandum se uzavírá na dobu určitou, v trvání zpravidla několika let. Tím by mělo dojít odstranění významného nedostatku dotací a tím je jejich krátkodobost. Většina dotací je totiž vypisována na jeden rok, což neusnadňuje činnost neziskovým organizacím, které mnohdy připravují projekty víceleté a v případě, že v dalším roce dotaci nezískají, může jim to způsobit značné potíže. Možnost uzavření memoranda tudíž otevírá dveře dlouhodobým projektům a koncepcím. Díky podpisu memoranda získá nezisková organizace jistotu dlouhodobého finančního zjištění svého projektu. Výhody z memoranda plynou i pro samotné ministerstvo, kterému se sníží administrativní náklady, neboť nemusí každoročně vypisovat dané dotační řízení a vybírat jeho vítěze. Vzor memoranda je součástí Zásad.
2.2 Dárcovství Dárcovství je tradiční a současně významný zdroj příjmů neziskových organizací. Dary mohou pocházet od jednotlivců nebo firem a podle toho se dělí na individuální a firemní. Nejcennější je pro neziskovou organizaci dlouhodobý stabilní dárce a právě péčí o ně a získáváním nových se zabývá fundraiser. Dárcovství upravuje v České republice nový občanský zákoník (dále jen NOZ), tj. zákon č. 89/2012 Sb. v § 2055 a následujících. Ten uvádí, že „Darovací smlouva dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá." Nejběžnější formou jsou dary finanční, ale je možné darovat i dary věcné povahy a dokonce i služby (například webhosting). Dar může být neúčelový i účelový, to znamená, že dárce může sám určit, na co bude jeho dar využit.
29
Individuální dárcovství Individuální dárcovství je dárcovství jednotlivců ve prospěch veřejně prospěšných aktivit. Dárci mohou darovat jednorázově, pravidelně nebo poskytovat vlastní práci, znalosti a dovednosti ve prospěch organizace. Darovat je možné i posmrtně, kdy zůstavitel ve své závěti projeví zájem darovat část svého majetku ve prospěch nějaké organizace. Podle Stejskala a kol. (2012, s. 125) lze druhy individuálních darů zobecnit takto: o Finanční dar (jednorázový či opakovaný). o Hmotný nefinanční dar (poskytnutí určitého materiálu např. potravin či vody v případě humanitárních sbírek). o Nehmotný nefinanční dar (poskytnutí dobrovolnické služby). Podle Kalousové (2015, s. 2) patří Češi spíše k méně štědrým dárcům. Ke každoročním finančním příspěvkům na charitu se totiž podle ní hlásí necelých 20 % Čechů, přičemž ve Švédsku je to 46 %, v Holandsku 44 % a ve Velké Británii 40 %. Zjistit celkovou výši individuálních finančních darů není snadné. Stejskal a kol. (2012, s. 125) čerpali data z České daňové správy. Podle těchto dat se počet dárců i hodnota darů od roku 2008 do roku 2010 zvyšuje. V roce 2010 dosáhla celková výše darů 1,5 mld. Kč. Tato čísla však pocházejí z daňových přiznání fyzických osob, které si o darovanou částku snížily základ daně. Pro možnost uplatnění si daru v daňovém přiznání je rozhodující výše alespoň 1000,- Kč. Nejsou zde tedy zohledněny drobné dary, hmotné dary či dobrovolná práce. Z uvedeného je zřejmé, že darovaný objem prostředků je ve skutečnosti daleko vyšší. Firemní dárcovství Firemní dárcovství je nedílnou součástí konceptu společenské odpovědnosti firmy. Díky dárcovství může dát firma jasně najevo své postoje a hodnoty, které zastává a to nejen veřejnosti, ale i svým zaměstnancům a obchodním partnerům. Firemní dárcovství se v České republice rozvinulo po roce 1989 a velký podíl na jeho rozvoji měly nadnárodní korporace, které si v České republice zakládaly své pobočky a s dárcovstvím i CSR měly již bohaté zkušenosti. Podle Rektoříka (2010, s. 101) lze rozlišovat tři základní stupně ve vztahu žádosti neziskové organizace k dárci: o Nezisková organizace mu nemůže nabídnout nic – volí tedy formu prosby, protože očekává čistý dar o Může nabídnout určitou protihodnotu, ale podstatně nižší – volí proto vztah „kvazipartnerství“. 30
o Nabízí srovnatelnou protihodnotu – vede tedy obchodní jednání, aby získala například placený inzerát do sponzorované knihy. Podle Stejskala a kol. (2012, s. 127 - 128) darovaly firmy v roce 2010 celkem 2,32 mld. Kč, jedná se však pouze o finanční dary. Autor odhaduje, že celková výše všech darů se ve skutečnosti pohybovala kolem 2,5 mld. Kč. Firemní dárcovství však poměrně silně koreluje s fází, ve které se nachází ekonomika. Firemní dárcovství se však zdaleka neomezuje pouze na finanční dary, ale v posledních letech roste i objem dobrovolné práce zaměstnanců, kteří se v pracovní době zapojují do činnosti vybrané NNO. V roce 2010 se na tomto druhu dárcovství podílelo celkem 29 firem, které poskytly 4 308 firemních dobrovolnických dní po celé České republice. Další zajímavou možností firemního dárcovství je tzv. cause related marketing (sdílený marketing). Typickým příkladem jsou akce, při kterých nezisková organizace získá předem určenou částku z prodaných výrobků, například 1 korunu z každého prodaného jogurtu. Veřejné sbírky Veřejné sbírky představují pro některé neziskové organizace významný zdroj příjmů. Veřejné sbírky se řídí zákonem č. 117/2001 Sb. o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů. Podle tohoto zákona je veřejná sbírka „získávání a shromažďování dobrovolných peněžních příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel." (§1 zákona č. 117/2001 Sb.) Tomuto zákonu podléhá tedy pouze sběr finančních příspěvků, netýká se například sběru hmotných darů. Na úhradu nákladů spojených s pořádáním sbírky lze použít maximálně 5 % výtěžku. Zbylá část musí být využita na předem stanovený účel. Veřejná sbírka může mít celou řadu podob. Mezi tradiční patří sběr prostřednictvím pokladniček, shromažďování příspěvků na zvláštním bankovním účtu či prodej předmětů. Jako poměrně nový a současně úspěšný způsob sběru finančních prostředků se ukázaly dárcovské textové zprávy, tzv. DMS. Ty se podle Stejskala a kol. (2012, s. 125) poprvé objevily v ČR v roce 2004. Jejich využití roste zpravidla s nějakou přírodní katastrofou, například v roce 2005 při ničivých povodních v ČR Češi poslali více než tři a čtvrt milionu DMS a výtěžek činil více než 88 milionů korun. Rekordní vyl v tomto ohledu i rok 2010, kdy Haiti postihlo ničivé zemětřesení. V tomto roce Češi odeslali zhruba dva a čtvrt DMS a celkový výtěžek činil téměř 61 milionů korun.
31
Pořádání sbírek je poměrně dobře regulováno zákonem. Pořadatelem sbírky může být pouze právnická osoba. Její povinností je alespoň 30 dní před zahájením sbírky oznámit konání sbírky příslušnému krajskému úřadu. Centrální evidenci sbírek vede Ministerstvo vnitra, na jehož webových stránkách si může každý vyhledat aktuální informace o konaných sbírkách. Dohled a dozor nad konáním sbírek provádí příslušný krajský úřad, kterému musí organizace předložit vyúčtování sbírky. Sbírky by tak měly být přehledný a transparentní zdroj financování neziskových organizací. Podle Kalousové (2015, s. 3) patří mezi sbírky s největším výtěžkem každoroční Tříkrálová sbírka, pořádaná Charitou ČR, jejíž výnos dosáhl v roce 2014 82,3 mil. Kč. Crowdfunding Crowdfunding je poměrně nový a alternativní způsob financování nejen neziskových projektů. Jeho rozvoj souvisí s rozšířením internetu a umožňuje shromažďování finančních prostředků prostřednictvím široké veřejnosti. Termín crowdfunding dosud nemá obecně uznávaný překlad do češtiny, jedná se o složeninu dvou anglických slov, z nichž první znamená dav a druhé financování. Na internetu existuje v současné době celá řada platforem, kde je možné svůj projekt prezentovat, například hithit.cz nebo kreativcisobe.cz. U každého projektu je určena celková částka, která se na projekt vybírá a termín, do kdy je třeba peníze nastřádat, aby bylo možné projekt zrealizovat. V případě, že se nepodaří celkovou částku nastřádat, se veškeré dary vrací. Pro případ úspěšné realizace projektu se jeho realizátor předem zaváže poskytnout dárcům nějakou protihodnotu, podle výše jejich daru. Ta může být například děkovný mail, uvedení v seznamu dárců nebo třeba aktivní zapojení do samotného projektu. Nadační příspěvky Ačkoliv jsou nadace a nadační fondy samy neziskovými organizacemi, a stejně jako ostatní sledují své poslání a účel, pro který byly založeny, patří mezi jejich aktivity podpora vybraných projektů. Zpravidla se tak děje na základě grantových řízení, které nadace vyhlašují a jednotlivé neziskové organizace se do nich mohou běžně přihlašovat. V České republice bylo v roce 2013 více než 500 nadací (viz Tabulka 1) a podmínky poskytování prostředků se mezi nimi liší. Nedílnou součástí jsou v současné době i firemní nadace, které si zpravidla zakládají nadnárodní společnosti.
32
3 Samofinancování nestátních neziskových organizací Samofinancování (anglicky „self-financing“) neziskových organizací není dosud precizně definováno. Samofinancování lze chápat jako hospodářskou nebo podnikatelskou činnost organizace, která jí generuje vlastní příjmy, tzn. samofinancování je metoda získávání interních zdrojů. Stejně, jako má neziskový sektor vícero různých označení a pojmenování, existuje i celá řada pojmů, kterými bývá samofinancování označováno. Jedná se například o hospodářskou činnost, neziskové podnikání či příjmy z vlastní činnosti. I přes tyto aktivity však zůstává platný princip neziskovosti, zejména nemožnost rozdělování zisku mezi vlastníky či zakladatele neziskové organizace. Ať už označíme tyto činnosti jakkoliv, jejich cílem je získat dodatečné finanční prostředky pro podporu hlavní činnosti neziskové organizace. To znamená vstoupit na trh s nabídkou směny produktu nebo služby za cenu, která se může blížit tržní. Právě ziskové aktivity neziskové organizace mohou podléhat dani z příjmu. To záleží na mnoha podmínkách, z nichž ta nejdůležitější je legislativní úprava v dané zemi. V České republice je situace taková, že v případě hlavní činnosti neziskové organizace není předmětem daně, pokud náklady na ni vynaložené převyšují příjmy. Jedná se zpravidla o činnosti, které jsou v souladu s posláním neziskové organizace. V případě vedlejší hospodářské činnosti jsou tyto příjmy předmětem daně z příjmu vždy. Mezi aktivity samofinancování patří (Atkinson, 2003): o Členské příspěvky: Typicky se jedná o roční poplatky členů, které jsou určeny na podporu hlavní činnosti neziskové organizace, zejména na pokrytí administrativních potřeb. Členské příspěvky se vybírají zejména v organizacích zřízených na principu sdružování s velkou členskou základnou, typicky jde o zapsané spolky. V případě spolků jsou členské příspěvky vyplývající ze stanov podle § 19 zákona č. 586/1992 Sb. O daních z příjmů osvobozeny od daně. o Prodej služeb: Neziskové organizace mohou poskytovat celou řadu služeb. Některé z nich poskytují bezplatně, jiné za poplatek. Cena za poskytování služby může být přitom ovlivněna celou řadou faktorů, například čerpáním dotací či grantů. o Prodej výrobků: V případě výrobků je situace podobná jako u prodeje služeb. Může se jednat například o prodej publikací. Může se jednat o činnost, která napomáhá naplňovat poslání neziskové organizace, ale může prodávat i výrobky, které mají jen pramálo společného s posláním a cíli neziskové organizace.
33
o Pronájem nehmotného majetku: Organizace mohou pronajímat svůj nehmotný majetek, může se jednat například o různé licence, patenty, autorská práva, ale například i pronájmem svého jména, kterým garantuje určitý produkt. o Pronájem hmotného majetku: Může se jednat o nemovitý i movitý majetek, například pronájmy nemovitostí. o Investování: Týká se zejména velkých neziskových organizací, které mají volnou hotovost, případně mohou reinvestovat zisk. Mohou se tak účastnit na podnikání dalších osob. Klíčovou změnu pro nadace přinesl v tomto směru nový občanský zákoník (§ 307). Spolky a ústavy v tomto směru regulovány nejsou. Nejpřísnějš je situace v případě obecně prospěšných společností, které podle zákona o obecně prospěšných společnostech v § 17 odst. 2 stanovuje, že „Obecně prospěšná společnost se nesmí účastnit na podnikání jiných osob.“ Pokud nezisková organizace využívá výše uvedené aktivity samofinancování, získá tím dodatečné finanční prostředky a případně i zisk. Stále však platí princip neziskovosti, který odlišuje neziskové organizace od komerčních subjektů. To v praxi znamená, že na rozdíl od podniku má nezisková organizace dopředu dané, jak s finančním příjmem naložit. Tyto prostředky organizace nesmí rozdělit mezi své zakladatele, vlastníky, ani členy, ale musí reinvestovat do své činnosti. Samofinancování představuje důležitou součást zajištění finančních prostředků neziskové organizace. Čím vyšší je míra samofinancování, tím vyšší je i míra nezávislosti organizace a to nejen finanční, ale i rozhodovací. Hlavní výhodu samofinancování vidím zejména v tom, že poskytuje větší flexibilitu v dlouhodobém plánování organizace. Díky nevázanosti zdrojů je možné samofinancováním podpořit krytí provozních nákladů a projektů, na něž není možné získat finance. Mezi výhody samofinancování dále patří (Vaceková & Svidroňová, 2016, s. 71): o Zvýšení příjmů, získání dodatečného zdroje financování o Zajištění diverzifikace zdrojů, zvýšení celkové stability organizace o Zvýšení flexibility, zdroje nejsou limitovány podmínkami použití o Zlepšení strategického a dlouhodobého plánování o Zlepšení finančního řízení a disciplíny o Positivní dojem na dárce tím, že si organizace dokáže část prostředků získat sama a kofinancovat projekty
34
o Rozšíření portfolia služeb a produktů, které organizace nabízí a tím i rozšíření klientské základny o Úspěšné využívání samofinancování zvyšuje sebedůvěru a sebevědomí organizace I přes mnoho možných přínosů může samofinancování provázet i celá řada negativních efektů a rizik. Největší rizika spatřuji v možném neúspěchu aktivit, což může organizaci způsobit finanční ztráty a odtržení od původního poslání organizace. Mezi rizika samofinancování dále patří (Vaceková & Svidroňová, 2016, s. 71): o Roztříštěnost zdrojů organizace o Zaměření organizace na ziskové aktivity a odchýlení od poslání organizace o Reinvestice zisku do výdělečných aktivit, namísto do aktivit přímo spojených s posláním neziskové organizace o Finanční ztráta či dluhy o Pošramocení pověsti organizace o Konkurenční prostředí tržního sektoru Samofinancování umožňuje neziskovým organizacím získat dodatečné finanční prostředky a zajistit větší stabilitu. Může však skončit i zadlužením organizace, zpronevěřením organizace svému poslání a ztrátou důvěry. Samofinancování skýtá celou řadu rozličných aktivit a právě vhodně zvolené aktivity jsou zde klíčem k úspěchu. Jako vhodné se zdají být takové aktivity, které jsou v souladu s posláním organizace a pomáhají organizaci naplňovat její cíle. Může se však stát, že se organizace vydá cestou takových aktivit, které mají jen pramálo společného s jejím posláním a jejich jediným záměrem je vydělat peníze. V takovém případě se hovoří o komercionalizaci.
3.1 Komercializace nestátních neziskových organizací Ačkoliv v první kapitole je vymezen neziskový sektor a neziskové organizace, včetně definičních znaků a odlišností od komerčních subjektů, je třeba zmínit, že neziskové organizace a podnikatelé mají i přesto mnoho společného. Stejně jako firmy si musí neziskové organizace najímat pracovníky, produkují určité statky a služby a mají své náklady, které musí z něčeho hradit. Jednou z možností je právě využití komerčních aktivit, které jsou specifickou podskupinou samofinancování a od samofinancování se odlišují tím, že přímo nesouvisí s posláním organizace a jedná se zpravidla o vedlejší výdělečnou činnost. V globálním kontextu se však nejedná o zcela nový fenomén. Bowman (2011, p. 75) popisuje první významný příklad komercializace neziskové organizace z New Yorku už 35
z roku 1948. V tomto roce byla totiž tamější univerzitě odkázána továrna na výrobu těstovin, kterou univerzita přijala a ze zisku této továrny financovala své univerzitní aktivity a stipendia. Ostatní podnikatelé v oboru si však stěžovali na nerovné podmínky, což následně vedlo k zavedení zvláštního zdanění vedlejší komerční činnosti neziskových organizací (v originálu „unrelated business income“). Aplikace tržních principů neziskovými organizacemi není ničím novým. V poslední několika dekádách se však zkoumání komerčních aktivit věnovalo mnoho autorů. Mezi autory však nepanuje shoda v oblasti motivace neziskových organizací k využití komerčních aktivit a jejich (ne)prospěšnosti. Jednotliví autoři se liší i terminologií při zkoumání tohoto konceptu. Weisbrod (1988) nazval komercionalizací neziskového sektoru tendenci neziskových organizací zakládat nové podniky, účtovat poplatky nebo produkovat výrobky za účelem prodeje.
Salamon (1993) používá termín marketizace blahobytu (anglicky
„marketization of welfare) pro pronikání tržních principů do sektoru sociálních služeb. Termín marketizace má však širší význam, než komercializace. McKay a kol. (2011) označuje tímto pojmem situaci, kdy se nezisková organizace stává poháněna trhem, klienty, soběstačností, případně se začíná chovat jako podnikatel. Weisbrod (2004) popisuje pojem marketizace jako proces, v rámci kterého se neziskové organizace více zaměřují na příjmy z prodeje, spíše než na dary a vládní granty. Naproti tomu je komercializace chápána jako specifická oblast samofinancování, která pomáhá organizaci získat potřebné zdroje na svoji činnost. Tuckmann (2000) definuje komercionalizaci neziskových organizací v užším slova smyslu tak, že nastává, když se organizace rozhodne produkovat statky a služby s explicitním záměrem získání zisku. Podle Enjolrase (2002) existují dvě základní cesty ke komercionalizaci. První z nich je vznik jako výsledek vývoje komerčních aktivit pro financování výstupů vyplývajících z poslání organizace. Druhou cestu pak představuje transformace vztahu mezi organizací a členy z původní participace (členů) na spotřebu. Ekonomické determinanty a efekty komercializace neziskových organizací byly předmětem mnoha výzkumů, z nichž významná část se zabývá otázkou, jestli a jakým způsobem ovlivňuje komercializace hlavní činnost organizace a schopnost naplňovat její poslání. Stejně jako samofinancování může být komercializace provázena různými negativními efekty, mezi které patří například:
36
o Komercializace proměňuje neziskové organizace na maskované tržní organizace (angl. „for-profits-in-disguise“) (Weisbrod, 2004) o Přivádí občanskou společnost do rizika (Eikenberry & Kluver, 2004) o Má za následek odchýlení od poslání organizace (Minkoff & Powell, 2006) o Zapříčiňuje rozpor mezi posláním organizace a jejími komerčními aktivitami (Young, 2003) o V ziskovém sektoru je téměř 75 % malých firem neúspěšných a krachuje (Davis, 2008). Já bych k tomu doplnil, že komerční aktivity zpravidla vyžadují počáteční investice, což v případě neúspěchu může mít kritický dopad na organizaci. Naproti tomu existuje celá řada autorů, kteří vyzdvihují pozitivní stránky komercializace neziskových organizací. Ti argumentují zejména tím, že: o Komercializace může být dobrá cesta k zajištění soběstačnosti organizace (Salamon, 2002) o
Mnoho neziskových organizací operuje v nepřátelském prostředí a čelí nejistým vyhlídkám přežití (Moeller & Valentinov, 2012)
o Komerční aktivity poskytují sebe regulační mechanismy, které umožňují, spíše než překážejí, neziskovým organizacím naplňovat jejich poslání v prostředí, kde příjem ze stěžejních zdrojů je nejistý. (Moeller & Valentinov, 2012) Je zřejmé, že obě strany jsou si nepochybně dobře vědomy rostoucího významu komerčních aktivit neziskových organizací. Kromě efektů a konsekvencí komerčních aktivit je důležitá i otázka motivace neziskových organizací ke komerčním aktivitám. Nabízí se celá řada motivátorů od banální snahy získat více peněz, přes zajištění větší finanční stability a rozhodovací nezávislosti či získání prostředků na kofinancování projektů, které vyžadují vlastní prostředky organizace až po snahu pokrýt výpadek některého zdroje financování a snahu udržet činnost a služby organizace v nezměněné formě. V neposlední řadě je možná i situace, kdy je nezisková organizace založena za účelem získávání daňových i jiných výhod, ale ve skutečnosti je jejím cílem dosahovat zisku. Rešerší dostupné literatury však bylo zjištěno, že zkoumáním motivace s podporou sběru a vyhodnocení dat, se zabývá jen nevelké množství autorů, obzvláště v kontextu českého neziskového sektoru. Podle LeRouxové (2005) bylo zaměření neziskové organizace na své poslání, spíše než na podnikatelské aktivity, historicky jedním z rysů neziskových organizací. V každém případě však u neziskových organizací stále platí princip neziskovosti (tzv. „non distribution 37
constraint“), jak o něm píše například Salamon a Anheier (1992). Právě princip neziskovosti, čili nemožnost rozdělování zisku mezi vlastníky, zakladatele nebo členy neziskové organizace, je jedním z pilířů kredibility neziskové organizace, díky kterému jsou jednotliví dárci ubezpečeni, že jejich prostředky budou využity plnění poslání organizace a případný zisk bude reinvestován zpět do organizace. Brhlíková a Ortmann (2006) zkoumali princip nerozdělování zisku a jeho důsledky. Došli k závěru, že při slabé vynutitelnosti tohoto principu se stává nezisková forma atraktivní pro podnikatele a volba založit si neziskovou „firmu“ může být zcela racionální. Odlišné motivy pro implementaci komerčních aktivit ve svém článku diskutuje LeRouxová (2005). Podle něj se totiž nejedná o maskované neziskové „firmy“, nýbrž na základě dostupných dat diskutuje tezi, že využití těchto aktivit představuje finanční strategii organizace za takových okolností, kdy je ohrožen rozsah poskytování jejich služeb. Nejedná se proto podle něj o apriori podnikatelské aktivity, ale o následek snahy udržet organizaci ve stabilním stavu a nezměněném rozsahu poskytování služeb za situace, kdy zdroje organizace se tenčí. Podobně situaci vidí Eikenberry a Kluver (2004). Autorky upozorňují, že v sociálních výdajových program ve Spojených státech docházelo od 80. let 20. století k významným škrtům. Mnoho organizací věřilo, že se jim výpadek prostředků podaří nahradit soukromými dárci, avšak i ty poklesly z průměrných ročních příjmů organizací ve výši 26 % v roce 1977 na průměrných 18 % z celkových příjmů v roce 1992. Tuto významnou změnu ve financování zaregistroval i Salamon (1999), podle kterého mnohé organizace „přežily“ díky komerčním příjmům, zejména různým poplatkům a příjmům z prodeje zboží a služeb. Podle Salamona (1999) se na růstu příjmů celého neziskového sektoru v letech 1977 – 1996 podílely komerční příjmy z 55 %. Je tedy zřejmé neziskových organizací ke komerčním aktivitám mohou být různé a v určitých případech může být jejich implementace pro organizaci otázkou přežití. Weisbrod (2000) se zabývá problematikou podnikatelských subjektů maskovaných za neziskové organizace (anglicky „for profits in disguise“). Upozorňuje, že tyto falešné neziskové organizace mohou mít ve skutečnosti za cíl maximalizaci zisku, který v maskované formě rozdělují mezi své vlastníky či zakladatele prostřednictvím vysokých mezd, odměn a podobně. Případně mohou maximalizovat tržby, čímž mohou zvyšovat svou moc v oboru či prestiž svých manažerů. Opačným fenoménem je tzv. falešná komercializace (anglicky „false commercialization“). Ta nastává v případě, že organizace sice vykonává 38
komerční činnost, ale současně je tato činnost přímo v souladu s hlavní činností, případně je jejím cílem pokrýt náklady hlavní činnosti. Po rešerši dostupných zdrojů je zřejmé, že motivů vedoucích ke komercionalizaci neziskových organizací může být celá řada. Maierová a kol. (2016) zkoumali 599 článků a dalších odborných zdrojů a zjistili značnou roztříštěnost studií a jejich zaměření zpravidla jen na jednu dimenzi, ačkoliv by bylo podle autorů vhodné sledovat více dimenzí komercializace současně. Navíc je třeba zmínit, že fenomén komercializace je silně ovlivněn konkrétní situací v dané zemi a legislativní úpravou. Například Salamon (2002) zkoumal, do jaké míry dochází ke komercionalizaci v sektoru sociálních služeb v USA a mimo jiné zjistil, že mezi léty 1977 a 1996 vzrostly příjmy z podnikatelských aktivit o více než 600 %. Avšak na tuto kvantitativní studii už nebyla navázána žádná empirická analýza, která by se zabývala partikulárními efekty komercializace jednotlivých organizací. Je tedy na místě, aby komercializace byla zkoumána v kontextu dané země, podmínek v ní panujících a legislativním základem, kterým se neziskový sektor řídí. V další kapitole se proto budu věnovat komercionalizaci neziskových organizací v podmínkách České republiky.
3.2 Komercializace v podmínkách České republiky V České republice neexistuje žádná veřejná databáze, která by poskytovala detailní a individuální data o neziskových organizacích a jejich zdrojích, na rozdíl například od Spojených států amerických, kde jsou k dispozici panelová data. To znemožňuje provádět detailnější analýzy ekonomického chování neziskových organizací. Základní přehled a informace o financování neziskových organizací v České republice je možné získat ze satelitního účtu neziskových institucí, který spravuje Český statistický úřad. To bude patrně jeden z hlavních důvodů, proč na toto téma existuje jen nevelký počet článků a analýz. Satelitní účet neziskových institucí shromažďuje data podle evropských standardů. Podle nich je neziskové instituce definována jako „právní nebo společenská jednotka vytvořená za účelem výroby výrobků a služeb a jejíž status nedovoluje, aby tato produkce byla pro jednotky, které ji založily, řídí nebo financují, zdrojem příjmů, zisku nebo finančních výnosů. V praxi je s její činností spojena tvorba přebytku nebo ztráty, ale žádné přebytky, ke kterým dojde, si nemohou přivlastnit jiné institucionální jednotky.“ (Eurostat 1995, s. 62). Satelitní účet neziskových institucí se podle této metodiky dále dělí na jednotlivé sektory. Sektor 39
neziskových institucí sloužících domácnostem (NISD) zahrnuje takové neziskové organizace, jejichž náklady na výrobu jsou z méně, než 50 % kryty tržbami. V případě, že se organizaci daří pokrýt více než 50 % nákladů na výrobu tržbami, tak je automaticky zařazena do sektoru nefinančních podniků nebo finančních institucí. To v praxi značně komplikuje detailnější analýzy, neboť provádění výzkumu komercializace neziskových organizací, bude tímto 50% kritériem značně ovlivněno. Do sektoru vládních institucí pak spadají neziskové instituce, jejichž provozní náklady jsou z více než 50 % financovány a kontrolovány vládními institucemi. Do této kategorie v praxi spadají zejména příspěvkové organizace či veřejné vysoké školy. Takové rozdělení neziskových institucí do jednotlivých sektorů komplikuje provádění bližšího zkoumání. Výzkumu komercializace neziskových organizací v podmínkách České republiky se blíže věnuje článek Vacekové & Prouzové (2014). Aby bylo možné daný výzkum zrealizovat, požádaly autorky Český statistický úřad o dosud nikdy nepublikovaná data týkající se neziskových organizací. Cílem jejich článku bylo vymezit rozsah a podíl komerčních příjmů neziskových organizací v České republice. Předmětem výzkumu byly nestátní neziskové organizace, zejména zapsané spolky, obecně prospěšné společnosti a nadace. Pro klasifikaci příjmů na komerční a nevýdělečné je použito schéma dle Schobera & kol. (2010), které je upraveno na podmínky České republiky.
40
Obrázek 2: Komerční vs. Nekomerční příjmy nestátních neziskových organizací
Pramen: Schober (2010) in VACEKOVÁ, Gabriela - PROUZOVÁ Zuzana: Nonprofit Commercial Revenues. Evidence from the Czech Republic. Working paper. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 36 s. Účelová publikace, vlastní zpracování.
Schéma vychází z tradičního členění na vlastní kapitál (angl. „equity“) a cizí zdroje (angl.. „borrowed capital“). V praxi však může být tento koncept problematický, protože mnoho neziskových organizací nemá vlastní kapitál v ekonomickém pojetí. Obecně lze říci, že v neziskovém sektoru je nedostatek „investorů“, kteří by poskytovali organizaci zdroje, protože očekávají v budoucnu jejich návratnost. Tuto úlohu v praxi zastupují zejména donoři, členové organizace či poskytovatelé dotací. Právě z důvodu řady odlišností vlastního kapitálu u komerčních subjektů a neziskových organizací se používá pojem kvazi vlastní kapitál. Základním vodítkem pro rozdělení na komerční příjmy a příjmy plynoucí z plnění poslání organizace je, zdali je daný příjem v souladu s posláním organizace a napomáhá jí naplňovat její misi. Naproti tomu komerční příjmy jsou takové příjmy, které přímo nesouvisí s posláním organizace a jeho naplňováním. Konkrétně se jedná zejména o pronájmy a prodej 41
hmotného i nehmotného majetku, včetně pronájmu nemovitostí. Příjmy z investic, z reklamy a dalších aktivit, které přímo nesouvisí s posláním organizace. V praxi mají neziskové organizace v České republice povinnost účtovat zvlášť náklady a výnosy pro svou hlavní činnost (která přímo souvisí s posláním organizace) a zvlášť náklady a výnosy pro svou vedlejší hospodářskou činnost (komerční příjmy). Každá země má svá specifika, která jsou dána nejen legislativním základem, ale i historickým vývojem, zvyklostmi a podobně. Tak je to i v případě České republiky a autorky v článku upozorňují na hlavní odlišnosti. Nejvýraznější odlišnost je zařazení kontraktů mezi komerční příjmy. V České republice je stále zvykem poskytovat veřejné služby prostřednictvím dotací, nikoliv kontraktů. V průměru tak dotace kryjí 70 % nákladů na poskytování veřejných služeb (Vaceková & Prouzová, 2014, s. 14). Zatímco v jiných evropských zemích je zvykem tyto služby kontraktovat, u nás se zajišťují prostřednictvím subvencí. Do kategorie kontraktů tak v České republice spadá zejména účast neziskových organizací na veřejných zakázkách či jiných výběrových řízeních, které jim zajistí zisk. Takové aktivity mohou být v souladu s posláním organizace, ale zpravidla jsou využívány k dosažení zisku či dodatečných finančních zdrojů. Další specifikum představují členské příspěvky, které jsou v tuzemsku považovány za nevýdělečný příjem. Avšak členské příspěvky mnohdy představují spíše komerční příjem, neboť jsou spojeny s určitým protiplněním ve formě služeb nebo produktů. To může být velmi podobné prodeji statků a služeb jen s tím rozdílem, že pokud je chce někdo získat, musí se stát členem dané organizace a zaplatit stanovený poplatek. V určitých případech je proto možné hovořit o maskovaných komerčních příjmech. Opačný fenomén v podobě falešné komercializace může být ilustrován na sponzorství. Sponzorstvím jsou zde myšleny příjmy z reklamy, kterou může nezisková organizace poskytovat. Ve skutečnosti však může být hlavní motivací sponzora poskytnout organizaci peníze pro naplnění jejího poslání a využije k tomu smlouvu o reklamě, která mu zajistí, že tento náklad pro něj bude plně daňově uznatelný. Konkrétní příklad může být dětský sportovní oddíl, který potřebuje nové dresy. Spřízněná firma se rozhodne daný oddíl podpořit prostřednictvím smlouvy o reklamě a domluví se na protiplnění ve formě loga na dresu. Takto poskytnutá částka může být nižší nebo shodná s pořizovací cenou a v takovém případě lze hovořit o falešné komercionalizaci. Některé neziskové organizace však mohou poskytovat reklamu i za tržní ceny a v takovém případě se jedná ryze o komerční aktivitu.
42
Občanská sdružení Článek se zabývá celkem třemi právními formami, z nichž první jsou občanská sdružení. Občanská sdružení, resp. zapsané spolky jsou v České republice nejrozšířenější právní formou. Fungují na členské základně a prosazují zájmy svých členů. Kvůli (ne)dostupnosti datům jsou předmětem článku velká občanská sdružení, což jsou taková, která zaměstnávají devět a více zaměstnanců. Graf 5 ukazuje zdroje financování velkých občanských sdružení od roku 2008 do roku 2012, ty jsou uváděny v milionech korun v průměru na jednu účetní jednotku.
Graf 5: Struktura zdrojů velkých občanských sdružení od roku 2008 do roku 2012 na jednotku
Komerční příjmy z prodeje zboží a služeb
Nekomerční příjmy z prodeje zboží a služeb
Přijaté příspěvky a dary
Členské příspěvky
Provozní dotace
Příjmy z majetku a jiné
Pramen: VACEKOVÁ, Gabriela - PROUZOVÁ Zuzana: Nonprofit Commercial Revenues. Evidence from the Czech Republic. Working paper. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 36 s. Účelová publikace
Nejvýznamnějším zdrojem byly do roku 2010 příjmy z majetku, mezi které patří zejména pronájmy hmotného i nehmotného majetku či nemovitostí. Dále patří do této kategorie různé dividendy, úroky a další příjmy. Tento zdroj příjmu tvořil do roku 2010 téměř polovinu všech příjmů organizace. Druhý nejvýznamnější zdroj příjmů představují provozní dotace. Ty od roku 2008 kontinuálně rostly a jejich významnost je dána i tím, že v mnoha případech představují úhradu státu za poskytované služby. Významným zdrojem příjmů jsou i příjmy z prodeje výrobků a služeb. Ty se zde dělí na nekomerční a komerční. Ty nekomerční mají od roku 2008 rostoucí trend a představují prodej takových výrobků a služeb, které přímo souvisejí s posláním organizace. Takové příjmy jsou typickým příkladem samofinancování a díky těmto příjmům může být organizace stabilnější a nezávislejší. Může se jednat například o platby účastníků za kroužky, které pro děti organizace zajišťuje. Drhou skupinu tvoří komerční příjmy a jejich výše osciluje kolem průměrných dvou milionů korun ročně. Jedná se o prodej takových výrobků 43
a služeb, které s posláním organizace přímo nesouvisejí. I tyto příjmy mohou zvyšovat finanční stabilitu organizace, ale jsou spojeny s celou řadou potenciálních negativních efektů, jako jsou ztráta důvěry veřejnosti či odvádění pozornosti od hlavní činnosti organizace. Mezi tradiční zdroje příjmů patří i členské příspěvky a dary. Oba druhy příjmů jsou poměrně stabilní, bez větších výkyvů. Překvapivé pro mě je, že ačkoliv byla česká ekonomika od roku 2008 zasažena finanční krizí, na ochotě darovat se to příliš neprojevilo. Poměrně stabilní tendenci vykazují i členské příspěvky, které jsou vlastně ovlivněny jen počtem členů organizace a stanovenou výší členských příspěvků ve stanovách. Obecně prospěšné společnosti Druhou právní formou, kterou se článek zabývá, jsou obecně prospěšné společnosti. Ty se zakládaly podle dnes již zrušeného zákona č. 248/1995 Sb., který v § 2, odst. 1 říká, že „obecně prospěšná společnost je právnickou osobou, která poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek.“ Mezi obecně prospěšné společnosti patří například školy, nemocnice nebo divadla. Jejich hlavní činnosti, kterou je poskytování obecně prospěšných služeb, odpovídá i struktura zdrojů financování toho typu organizací. Zastoupení jednotlivých zdrojů ukazuje graf 6. Graf 6: Struktura zdrojů velkých obecně prospěšných organizací od roku 2008 do roku 2012 na jednotku
Komerční příjmy z prodeje zboží a služeb
Nekomerční příjmy z prodeje zboží a služeb
Přijaté příspěvky a dary
Provozní dotace
Příjmy z majetku a jiné
Pramen: VACEKOVÁ, Gabriela - PROUZOVÁ Zuzana: Nonprofit Commercial Revenues. Evidence from the Czech Republic. Working paper. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 36 s. Účelová publikace
Na rozdíl od občanských sdružení tvoří největší část příjmů obecně prospěšných společností tržby z prodeje služeb a výrobků a to jednak v rámci hlavní činnosti, ale i ty komerční. Vzhledem k charakteru činnosti těchto organizací je význam tohoto zdroje zcela na místě a z grafu je vidět, že příjmy z prodeje zboží a služeb jsou poměrně stabilním druhem příjmu. 44
Další významný zdroj příjmů představují provozní dotace. Z těchto dotací jsou kromě provozních záležitostí financovány i služby, které daná organizace poskytuje. Provozní dotace jsou v každém případě nevýdělečný příjem a jejich výše je velmi stabilní. Příjmy z majetku od roku 2008 stabilně rostou a to nejen v absolutní výši, ale i relativním poměru k ostatním příjmům. V roce 2008 představovaly příjmy z majetku v průměru 11,2 % všech příjmů a v roce 2012 dosáhly 13,5 %. Rostoucí tendenci vykazují i dary, které se na celkových příjmech podílely od 4 % do 4,9 %.
Nadace a nadační fondy Nadace a nadační fondy jsou založené na sdružení majetku, nikoliv osob. V době výzkumu platil ještě starý občanský zákoník, který nadacím a nadačním fondům neumožňoval podnikat a tak sloužily spíše jako prostředník při rozdělování finančních prostředků. Od ledna 2014 je účinný nový občanský zákoník, který podnikání nadací umožňuje v případě, že se jedná o pouhou vedlejší činnost a zakladatel to nadační listině nevyloučil. Za shodných podmínek může i převzít vedení obchodní společnosti (§ 307, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.). Zastoupení jednotlivých druhů příjmů a jejich podíl ukazuje graf 7. Graf 7: Struktura zdrojů velkých nadací a nadačních fondů od roku 2008 do roku 2012 na jednotku
Příjmy z prodeje zboží a služeb
Přijaté příspěvky a dary
Provozní dotace
Příjmy z majetku a jiné
Pramen: VACEKOVÁ, Gabriela - PROUZOVÁ Zuzana: Nonprofit Commercial Revenues. Evidence from the Czech Republic. Working paper. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 36 s. Účelová publikace
Největší zdroj příjmů tvoří u nadací a nadačních fondů příjmy z majetku a jiné příjmy. Velká majetková základna je charakteristický znak nadací a hlavní odlišnost nadací od nadačních fondů je povinnost minimálního nadačního jmění ve výši 500 000,- Kč. Nadační jmění přitom nesmí být po dobu trvání nadace zcizeno a je určeno k permanentnímu investování. Nadační jmění byla dvakrát podpořena státem z tzv. Nadačního investičního fondu. Ten byl 45
zřízen v roce 1991 a jeho příjmy tvořilo 1 % akcií z druhé vlny kupónové privatizace. Z tohoto fondu obdržely vybrané nadace celkem téměř 2,5 mld. korun, které navýšily jejich nadační jmění. Příjmy z majetku a jiné příjmy přitom tvoří dlouhodobě nejvýznamnější zdroj příjmů nadací a nadačních fondů, který například v roce 2012 představoval téměř 80 % všech příjmů. Další významný zdroj příjmů představují tržby z prodeje služeb a výrobků, které však od roku 2008 klesají z původních 24,4 % na 12,7 % v roce 2012. Komerční příjmy však tvořily méně, než 10 % těchto příjmů v letech 2008 a 2009. Od roku 2010 už formulář ČSÚ nerozlišuje tyto příjmy na komerční a nekomerční. Mezi tyto příjmy patří například pořádání sportovních, kulturních či společenských akcí nebo prodej propagačních a jiných předmětů, případně pořádání charitativních bazarů. V případě darů je vývoj poměrně nestálý. Ty od roku 2008 klesaly, v roce 2011 zaznamenaly své maximum na průměrných 6,6 milionech korun na jednotku a v roce 2012 klesly. Nejméně významný příjem představují pro nadace a nadační fondy provozní dotace, které v roce 2009 činily v průměru jen 0,1 milionu korun na jednotku a od roku 2010 do roku 2012 se pohybují kolem 0,8 milionu korun. Vzhledem k charakteru činností nadací a nadačních fondů je minoritní význam dotací očekávatelný.
Shrnutí Na základě článku Vacekové & Prouzové (2014) je možné podrobněji nahlédnout do financování českého neziskového sektoru a to především díky doposud nikdy nepublikovaným datům, které si autorky od Českého statistického úřadu vyžádaly. Ukázalo se, že český neziskový sektor je poměrně rozmanitý i co se týče financování. Články v předchozí kapitole konstatovaly významný nárůst komerčních příjmů neziskových organizací, zejména v USA. V podmínkách českého neziskového sektoru však podle dostupných podobný trend nepanuje. Může to být způsobeno například tím, že český neziskový sektor dosud nedospěl do takové míry manažerské profesionalizace, která by jim umožnila fungovat na základě komerčních příjmů. Může to být způsobeno také tím, že to jednoduše není jejich cíl a namísto zaměření se na komerční aktivity preferují diverzifikaci zdrojů. Jak ukázala dostupná data, podíl komerčních příjmů není nikterak významný, a to ani po roce 2008 kdy muselo národní hospodářství čelit finanční krizi. Možnou změnu přinese nový 46
občanský zákoník, který nabyl účinnosti od 1. ledna 2014 a mimo jiné umožňuje podnikání nadacím. Avšak i v letech předchozích využívaly neziskové organizace komerční aktivity a i v českých podmínkách lze mluvit o fenoménu „falešné“ komercializace a „maskovaných“ komerčních subjektech. Avšak vzhledem k povaze a struktuře dostupných dat není možné provádět detailnější analýzy. Pro bližší prozkoumání skutečných motivů neziskových organizací ke komerčním aktivitám je nutné provést kvalitativní výzkum. V praktické části diplomové práce se proto zaměřím na vybrané neziskové organizace s cílem zjistit jejich skutečnou motivaci k aktivitám samofinancování i komerčním aktivitám.
47
4 Výzkum motivace vybraných neziskových organizací ke komerčním aktivitám Tato kapitola je zaměřena na realizaci empirického výzkumu motivace vybraných neziskových organizací ke komerčním aktivitám. První část kapitoly obsahuje metodologii výzkumu, vysvětlující volbu vybraných neziskových organizací, způsob kontaktování organizací, sběr primárních dat a jejich vyhodnocení. Následně jsou shrnuty výsledky výzkumu podle jednotlivých zkoumaných organizací. Předchozí kapitoly se zabývají deskripcí neziskového sektoru a zejména oblasti samofinancování neziskových organizací, komerčními aktivitami a komercializací neziskového sektoru. Komerční aktivity s sebou nesou určitá rizika, ale i benefity a nelze určit, jestli je rostoucí význam komerčních aktivit spíše přínosem pro neziskový sektor, nebo naopak hrozbou. Oblast komerčních aktivit navíc silně ovlivněna legislativou a zvyky v dané zemi. Předchozí kapitola proto vymezuje komerční aktivity v podmínkách České republiky a jejich makroekonomický rozsah u občanských sdružení, obecně prospěšných společností a nadací a nadačních fondů. Zaměření na tyto tři typy neziskových organizací byl zvolen proto, že praktická část diplomové práce se věnuje právě těmto typům neziskových organizací. Pouze občanská sdružení se transformovala na spolky.
4.2 Metodologie výzkumu Pro výzkum komercializace a motivace ke komerčním aktivitám byly zvoleny čtyři neziskové organizace, které uvádí Svidroňová (2012) ve svém výzkumu jako „best practise“ ve vztahu k samofinancování a strategii udržitelnosti neziskových organizací. Protože byla práce publikována v roce 2012, považoval jsem za přínosné na práci navázat zjistit, kterým směrem se financování těchto organizací ubírá a proč. Data byla ve výzkumu publikována v agregované formě, a proto se v praktické části zabývám organizacemi a jejich finančními aktivitami na individuální úrovni. Konkrétně se jedná o dva spolky s názvem Leccos a Mezera, které byly před transformací občanskými sdruženími, a obecně prospěšnou společnost Český západ. Spolek Magráta se do výzkumu nepodařilo zapojit a jako čtvrtá organizace byla místo něj zvolena Nadace Veronica. Ta byla vybrána proto, že se jedná o velkou nadaci a právě u nadací došlo s novým Občanským zákoníkem k mnoha změnám, zejména možnosti podnikat. Důvodem bylo i to, že Nadace Veronica je v Brně poměrně známá pro své komerční aktivity, jako jsou nadační obchody, moštárna v Hostětíně a podobně. V praktické části předpokládám, že rozsah komerčních aktivit závisí i na velikosti 48
organizace a protože jsou první dvě zmíněné organizace poměrně malé, bylo vhodné do diplomové práce zapojit i velkou neziskovou organizaci. Bylo proto zřejmé, že téma komerčních aktivit tato nadace aktivně řeší. Kontaktování vybraných neziskových organizací proběhlo formou e-mailové komunikace s odkazem na jejich účast v předchozím výzkumu. Následoval telefonický kontakt jednotlivých organizací s domluvou konkrétního termínu rozhovoru a žádostí o zaslání výročních zpráv a účetních závěrek. Ty byly předmětem prvotního zkoumání a spolu s veřejně dostupnými informacemi na internetu sloužily jako základní podklad pro následující polostrukturovaný rozhovor. Těžiště výzkumu představuje polostrukturovaný rozhovor (viz příloha 1). Ten byl zvolen s ohledem na cíl diplomové práce, kterým je vymezení a ověření faktorů explicitně ovlivňujících motivaci nestátních neziskových organizací ke komerčním aktivitám. Rozhovor má proto předem danou strukturu s jednotlivými oblastmi otázek. To zajišťuje rozhovoru jasnou a logickou linii, ale současně umožňuje flexibilní zaměření na některá témata. Vzhledem k tomu, že se jedná o tři různé typy neziskových organizací, z nichž každá má odlišný obrat a spektrum činností, je nutné tomu uzpůsobit i průběh jednotlivých rozhovorů. Rozhovory budou nahrány na záznamník a následně přepsány. Výsledky výzkumu jsou shrnuty v jednotlivých kapitolách. Každá zkoumaná nezisková organizace je popsána v samostatné kapitole. Ty obsahují nejprve deskripci dané organizace, důvody jejího založení a zaměření. Přehled jednotlivých zdrojů financování je následně řazen chronologicky, aby bylo možné sledovat vývoj financování a logickou následnost jednotlivých aktivit. U každé aktivity je popsáno, co organizaci vedlo k jejímu využívání, jaká byla motivace organizace k dané aktivitě a jaké s ní má zkušenosti. Text doplňují citace zástupců jednotlivých organizací, aby byla zachována autentičnost. Každá kapitola obsahuje tabulku s přehledem jednotlivých zdrojů financování organizace za uplynulých pět a jejich podíl na celkových výnosech a komentář k významným zdrojům. V závěru kapitol jsou následně uvedeny potenciální komerční aktivity, které by mohla organizace v budoucnu využít. Další část diplomové práce je diskuze. V této části dochází k interpretaci zkoumané problematiky a syntéze získaných poznatků. Diskuze je strukturována podle stejných oblastí, jako strukturovaný rozhovor se zástupci jednotlivých oblastí a výsledky jsou konfrontovány s teoretickými poznatky z první části diplomové práce.
49
Autor si uvědomuje omezení prováděného výzkumu. Do výzkumu jsou zařazeny jen čtyři organizace, u kterých je dopředu známo, že se zabývají aktivitami samofinancování. Nejedná se proto o reprezentativní vzorek, který by reflektoval situaci v českém neziskovém sektoru. Provedení reprezentativního výzkumu nebylo cílem diplomové práce a její rozsah to ani neumožňuje. Domnívám se však, že zjištěné skutečnosti mohou být použity v rámci východisek pro následný kvalitativní výzkum, který by byl realizován s podporou adekvátního softwaru, kterým je například MAXQDA.
50
Praktická část diplomové práce je utajena z důvodu výskytu citlivých informací.
5 Diskuze Tato kapitola reflektuje a diskutuje poznatky z praktické části diplomové práce, zejména rozhovorů se zástupci jednotlivých organizací a to ve vztahu ke dříve diskutovaným empirickým studiím. Získané poznatky z empirického výzkumu jsou zde rozděleny do několika tematických celků. První z nich se zabývá rozsahem a strukturou komerčních aktivit organizací neziskového sektoru a poskytuje komparaci makroekonomických dat o komerčních aktivitách v České Republice s vybranými organizacemi. Další část se věnuje motivaci jednotlivých organizací ke komerčním aktivitám. Následuje zhodnocení způsobu řízení komerčních aktivit z hlediska vybraných organizací a jejich vliv na poslání Závěr kapitoly je věnován možnostem a potenciálu budoucích komerčních aktivit, o kterých organizace uvažují a identifikaci jejich bariér. Rozsah a struktura komerčních aktivit Podle Salamona (1993) byl hlavním motorem rozvoje komerčních aktivit neziskových organizací od 70. let minulého století ve Spojených státech výpadek veřejných zdrojů. Podle makroekonomických dat citovaných v diplomové práci však k takové situaci v České republice nedošlo a zejména u občanských sdružení vykazovaly provozní tendence vzestupnou tendenci. U nich data ukázala, že příjmy z komerčních aktivit jsou spíše konstantní, avšak nekomerční příjmy z prodeje zboží a služeb rostou. To by mohlo indikovat, že neziskové organizace, konkrétně občanská sdružení, se zaměřují na rozvoj aktivit spojených s posláním, spíše než rozvoj komerčních aktivit. V případě nadací a obecně prospěšných společností je situace spíše stabilní a žádný jasný trend není patrný. Zjištění plynoucí ze situace u vybraných organizací je možné považovat za korespondující s agregovanými daty. Obě oslovená občanská sdružení se zaměřují především na činnosti spojené se svým posláním a snaží se je dále rozvíjet, aby jejich nabídka byla co nejširší. Jedná se o relativně malé organizace, které fungují spíše na komunitní bázi a jejich činnosti reflektují aktuální požadavky komunity, což reflektuje s předpokladem, že rozsah komerčních aktivit závisí i na velikosti organizace. Z komerčních aktivit vyžívají obě organizace možnost pronajímat své prostory, avšak jedná se u nich pouze o doplňkový zdroj, který jím pomáhá krýt náklady spojené s provozem nemovitosti. Mezera, z. s., se na žádost komunity pustila do nákupu a prodeje biopotravin, ale příjmy z prodeje kryjí tisk letáků a služby spojené s nákupem biopotravin, takže jim to zatím zisk nepřináší.
71
V případě Českého Západu se jedná zejména o textilní dílnu, která vyrábí celou řadu výrobků a různé pomocné práce, například práce v lese, výkopové práce a podobně, které si u Českého Západu někdo objedná a vykonávají to její pracovníci. Organizace provozovala i obchod v Plzni, který ale nedosahoval požadovaných ekonomických výsledků a tak byl uzavřen. Odbyt výrobků dnes zajišťují partnerské obchody a vlastní e-shop. Organizace koupila v roce 2005 dům, ve kterém bydlí většina klientů a financovala jeho rekonstrukci. Od roku 2013 začalo od obyvatel vybírat nájemné. I přes pestrou škálu komerčních aktivit se organizace neobejde bez dotací, které tvoří více než 50 % výnosů a komerční aktivity jsou zde spíše doplňkový zdroj financování, který je však svou podstatou a vztahem k poslání organizace zdrojem nezbytným. Naproti tomu nepoměrně větší Nadace Veronica využívá širokou paletu komerčních aktivit. Jedná se zejména pronájmy pozemků a budov moštárny v Hostětíně, provoz tamější fotovoltaické elektrárny a nově spoluvlastnictví a provoz velkého logistického centra v Brně, kde se pronajímají prostory. Příjmy z komerčních aktivit tvoří většinu příjmů organizace, zbylou část příjmů tvoří zejména dary. Motivace ke komerčním aktivitám Komerční aktivity představují pro první tři organizace doplňkový zdroj příjmů v souladu s posláním, pouze u Nadace Veronica jde o hlavní zdroj příjmů. U Nadace Veronica je situace poměrně specifická, neboť obdržela nemalé prostředky z nadačního investičního fondu, které potřebovala investovat. Motivace však nebyla jen získat z investice maximální profit, ale realizovat takové investice, které by napomáhaly naplňovat její poslání. Ačkoliv Minkoff a Powell (2006) upozorňují na možné odchýlení od poslání organizace, které komerční aktivity může provázet, u vybraných organizací se to nepotvrdilo. Nejvýraznější byla investice v Hostětíně, kde se podařilo vybudovat bio moštárnu. Budovy, které tam nadace stavěla, jsou nízkoenergetické, součástí je i fotovoltaická elektrárna a kořenová čistička odpadních vod. Jedná se o velmi úspěšnou investici, protože přináší nadaci dlouhodobé výnosy a současně na tomto projektu ukazuje nadace reálné fungování ekologického zemědělství. Motivace u Mezery a Leccos ke komerčním aktivitám jsou podobné. Jedná se o organizace, které fungují spíše komunitně a zajišťují program pro děti, mládež, případně rodiny. Obě organizace využívají jako zdroj financování dotace a zejména poplatky uživatelů služeb, které tvoří významnou část příjmů. Z komerčních aktivit využívají jen pronájmy svých 72
prostor jako doplňkový zdroj příjmů. Obě organizace se zabývaly výukou angličtiny, kterou zvažovali nabídnout i dospělým. Narazily však na nedostatečný zájem veřejnosti a nedostatek personálu. Organizace se současně snaží reflektovat potřeby veřejnosti, a proto začala Mezera od roku 2014 s objednáváním bio potravin. Aktivita však zatím není výdělečná, ale má potenciál se stát komerční aktivitou. Podle paní Marhounové, předsedkyně organizace, byla hlavní motivace vyjít vstříc požadavkům obyvatel a případně získat nějaké dodatečné finanční prostředky. Podle Enjolrase (2002) je jedna z cest vzniku komerčních aktivit transformace z původní participace členů na spotřebu. V případě těchto organizací nejde o aktivity komerční, ale samofinancování, protože jsou v souladu s posláním. Jedná se v podstatě o komunitní organizace, a zatímco dříve připravovali rodiče společně pro své děti program, později došlo k tomu, že někteří se angažují více a připravují různé kroužky a aktivity, zatímco někteří se spíše jen účastní a „spotřebovávají“. Geneze vzniku těchto aktivit financování je proto podobná, jako uvádí právě Enjolras (2002). V případě Českého Západu je situace odlišná. Organizace má poslání začleňovat obyvatele z místní vyloučené lokality do společnosti. Vznik komerčních aktivit byl podle paní Kučerové, tiskové mluvčí organizace, v podstatě z nouze ctnost, jak se lidově říká. V lokalitě panovala téměř stoprocentní nezaměstnanost a bylo velmi těžké místním lidem zajistit práci. Český Západ se proto za obyvatele zaručil, zajistil různé pomocné práce, které následně vykonávali místní obyvatelé. Místním obyvatelkám zajistila organizace rekvalifikaci na pozici tkadlen a šiček, a následně založila organizace textilní dílnu. Většina zdrojů organizace pochází z dotací a komerční aktivity jsou zde v podstatě jako nástroj realizace poslání, nežli relevantní zdroj příjmů. To je přesně opačná situace, než popisuje Young (2003), kdy může být komerční aktivita přímo v rozporu s posláním organizace. Na základě rozhovoru se zástupci jednotlivých organizací je nutné doplnit, že žádná organizace nevolila komerční aktivitu čistě z hlediska její výnosnosti. Současně nedošlo ani u jedné organizace k využití komerčních aktivit z důvodu výpadku veřejných zdrojů, jako popisoval ve svém článku Salamon (1993). Naopak jako důležité kritérium jmenovali všichni respondenti i soulad s posláním. Zejména respondenti Leccos, z. s., a Mezera, z. s., se zmiňovali o vzácnosti lidských zdrojů a odvádění pozornosti od jejich hlavní činnosti, jako překážku pro implementaci komerčních aktivit. Nadace Veronica by navíc nikdy nerealizovala takovou komerční aktivitu, která by mohla poškodit její pověst a hlavní hodnotící kritérium je kromě výnosnosti investice naplňování poslání organizace a propagace trvale udržitelného rozvoje. 73
Řízení komerčních aktivit a vliv na poslání Řízení komerčních aktivit ve spolcích Mezera a Leccos je velmi podobné. Obě organizace fungují zejména na principu dobrovolnictví a bez dobrovolné práce by se neobešly. Pokud někoho zaměstnávají, tak je to zejména na dohody o provedení práce a pracovní činnosti. Funkce jsou v těchto organizacích často kumulovány v osobě jednoho člověka. To má samozřejmě vliv i na realizaci komerčních aktivit, z nichž aktivně využívají pouze pronájmy, které by mohly vynášet více, kdyby je organizace aktivně propagovaly. Podle slov respondentů nemá ani jedna z organizací ambici nějak významně rozšiřovat komerční aktivity, z důvodu nedostatku kvalifikovaných lidí, kteří by měli čas a chuť se takovým aktivitám věnovat. Zajímavý potenciál má prodej bio potravin, které Mezera, z. s., hromadně objednává a následně distribuuje obyvatelům obce, avšak činnost není zisková. Vliv na poslání těchto organizací je proto spíše minimální, a aby se organizace mohly naplno věnovat svému poslání, některé potenciálně komerční aktivity nerealizovaly (například výuku angličtiny). V případě Nadace Veronica je situace odlišná. Nadace má vlastní zaměstnance, kteří se svému oboru profesionálně věnují, a nejvyšší orgán nadace je správní rada, která je tvořena odborníky na různé oblasti. Každou komerční aktivitu proto v rámci nadace pečlivě analyzují a diskutují. Rozhodující slovo má vždy správní rada, tedy odborníci s mnohaletou praxí. Široká personální základna nadaci umožňuje realizovat finančně i organizačně náročné projekty. Přesto si jsou zaměstnanci, ředitelka nadace i správní rada velmi dobře vědomi poslání organizace a snaží se jej naplňovat nejen prostřednictvím grantových programů, které každoročně vypisuje, ale i prostřednictvím komerčních aktivit. Hostětín slouží jako ukázka úspěšného fungování ekologického zemědělství, nadační obchody vrací staré, ale stále funkční, předměty zpět do oběhu a v minulém roce nadace zakoupila logistické centrum v Brně, které chce rekonstruovat a uplatňovat zde myšlenky trvale udržitelného rozvoje, zejména nízkou energetickou náročnost, využití užitkové vody a podobně. Český Západ založili bratři trapisté, kteří v nedalekém Novém Dvoře u Toužimi stavěli svůj klášter. Zakladatelé měli v době založení poměrně dost zkušeností s vedením neziskové organizace, neboť pracovali ve svém řádu, který je církevní právnická osoba. Na základě svých zkušeností získali už v druhém roce fungování dotace a dokázali úspěšně jednat s úřadem práce. Dovolím si tvrdit, že úspěšnost komerčních zde zejména v počátcích byla silně determinována zkušenostmi a znalostmi zakladatelů o možnostech čerpání dotací a 74
řízení neziskové organizace. Komerční aktivity v případě Českého Západu jsou nástrojem naplňování poslání organizace. Dalo by se mluvit o sociálním podnikání. Vliv na poslání organizace je proto v tomto směru silně pozitivní. Z místní vyloučené lokality, kde byla při založení téměř sto procentní nezaměstnanost, se díky komerčním aktivitám podařilo v roce 2009 zaměstnat zhruba šedesát procent obyvatel (Výroční zpráva, 2009). Komerční aktivity zajišťují u všech zkoumaných organizací dodatečné finanční zdroje, které organizace používá k naplňování svého poslání. Tento pozitivní efekt popisuje i Salamon (2002) a Moeller & Valentinov (2012) Možné budoucí komerční aktivity Všichni respondenti se shodli na tom, že komerční aktivity jsou pro ně jen doplňkový zdroj příjmů a snaží se volit takové aktivity, které jsou v souladu s jejich posláním, případně je nebudou příliš personálně zatěžovat. To je případ zejména malých organizací Leccos a Mezera, které využívají prakticky jen pronájmy a jako bariéru dalšího rozvoje vidí nedostatečné personální zabezpečení. Zástupci těchto organizací se shodli na tom, že například rozšíření výuky angličtiny pro širokou veřejnost, což je aktivita, kterou obě organizace zvažovaly, by znamenala vstup na trh a přímou konkurenci s tržními subjekty, zejména jazykovými školami. Na vedení takové aktivity však nemají organizace dostatek kvalifikovaných pracovníků. I v budoucnu proto plánují využívat komerční aktivity jen doplňkově. V případě Českého Západu je situace poměrně stabilní. Hlavní komerční aktivity organizace, kterými jsou textilní dílna a nabídka pomocných prací, jsou shodné již od prvních let fungování organizace. Český Západ má za cíl učinit tyto aktivity finančně soběstačné a zefektivnit tak jejich činnost. Jedinou novou komerční aktivitu představují pronájmy bytů v domě, kde většina klientů organizace bydlí a který Český Západ v roce 2005 od města koupil a na své náklady zrekonstruoval. Organizace se nechystá využít další komerční aktivity a spíše se plánuje zaměřit na zlepšování těch současných. Nadace Veronica je v oblasti komerčních aktivit ze zmíněných organizací nejinovativnější. Podařilo se jí vybudovat úspěšnou moštárnu v Hostětíně, což trvalo několik let. V minulém roce se nadace pustila do dalšího projektu a tím je spoluvlastnictví logistického centra v Brně. Jedná se opět o dlouhodobý projekt, v plánu je rekonstrukce budov, revitalizace okolí a uplatňování „zelených“ myšlenek při provozu logistického centra. Stejně jako u Hostětína i v případě tohoto projektu je snaha nadace ukázat další příklad dobré praxe a 75
ekologického fungování. Logistické centrum už v současné době přináší nadaci finanční zdroje díky pronájmům. Další velký projekt nadace neplánuje a soustředí svou pozornost na tento projekt, který ji bude zaměstnávat příštích několik let. Zatímco Tuckman (2000) předpokládá nárůst komerčních aktivit z důvodu snižování veřejných dotací, oslovení zástupci zkoumaných organizací takový trend nepociťují. Trendy jsou v České republice spíše opačné a kromě dotací od subjektů veřejné správy se některé neziskové organizace rozhodly využít i možnost čerpání evropských dotací. Současně však oslovení zástupci přiznali, že v případě významného snížení přijatých dotací, by výpadek zdrojů museli řešit a komerční aktivity by jim mohly pomoci.
76
Závěr Neziskový sektor naplňuje v rámci národního hospodářství nezastupitelnou roli při řešení aktuálních společenských i individuálních problémů. Rozsah činností organizací neziskového sektoru je velmi široký a počet neziskových organizací neustále roste. Jedním ze základních předpokladů úspěšného fungování kterékoliv organizace je dostatečné zabezpečení jejího financování. Zatímco subjekty tržního sektoru získávají finanční prostředky prodejem zboží a služeb, neziskové organizace jsou nuceny své zdroje diverzifikovat. Každý druh zdroje má totiž svá specifika, stejně jako silné a slabé stránky. Mezi nejstabilnější zdroj příjmu neziskových organizací v podmínkách České republiky se ukazují dotace, které však mnohdy vyžadují sepsání poměrně detailních žádostí a finanční zdroje z dotací jsou zpravidla vázány na nějaký konkrétní účel. Dalším důležitým zdrojem jsou dárci, mezi které patří firemní dárci i individuální dárci. Jak ukázala praktická část diplomové práce, darovat lze nejen finanční prostředky, ale i hmotné dary a vybrané organizace jsou si toho vědomi a využívají to. Snaha zajistit organizaci větší finanční stabilitu
a nezávislost vyústila u některých organizací
v implementaci
aktivit
samofinancování a komerčních aktivit. Samofinancování je chápáno jako vlastní zdroj financování, který organizace získává svou vlastní činností. Jedná se zejména o výběr členských příspěvků a platby za poskytované statky a služby. Ty mohou mít v praxi dvojí podobu. Může se jednat o prodej statků a služeb, které jsou v souladu s posláním organizace a pomáhají jej naplňovat. V případě, že se však jedná o takové činnosti, které mají jen pramálo společného s posláním organizace, dosahují dlouhodobě zisku nebo jsou to takové aktivity, které jsou běžně realizovány tržním sektorem, jedná se o tzv. komerční aktivity. Podle některých autorů může být komercializace neziskových organizací provázena celou řadou negativních efektů a rizik, mezi které patří zejména odchýlení od poslání organizace (Minkoff & Powel, 2006), rozpor mezi posláním a komerční aktivitou (Young, 2003) nebo v případě selhání komerční aktivity může způsobit finanční problémy organizaci a v krajním případě i krach (Davis, 2008). Podle jiných autorů může být komercializace dobrá cesta k zajištění soběstačnosti organizace (Salamon, 2002) a neziskové organizace v rámci výzkumu LeRouxové (2005) využívali komerční aktivity spíše jako snahu udržet rozsah poskytovaných služeb v nezměněném rozsahu v době, kdy se zdroje organizace tenčily. Komercializace neziskových organizací může být spojena se dvěma fenomény. Prvním jsou podnikatelské subjekty maskované za neziskové organizace (anglicky „for profits in 77
disguise“), které mají za cíl maximalizovat zisk a následně ho rozdělovat mezi své vlastníky či zakladatele prostřednictvím vysokých mezd či odměn. Opačný fenomén představuje tzv. falešná komercializace (anflicky „false commercialization“), která nastává v případě, kdy organizace sice vykonává komerční aktivity, ale ty jsou současně v souladu s posláním organizace a slouží jako prostředek k jeho naplňování. Takové aktivity mohou být v praxi i prodělečné. Stanoveným cílem diplomové práce bylo teoreticky vymezit a empiricky ověřit faktory ovlivňující motivaci nestátních neziskových organizací ke komerčním aktivitám v podmínkách České republiky. Teoretické vymezení komerčních aktivit a komercializace neziskových organizací bylo provedeno dle rešerše české i zahraniční literatury. Následně byly vymezeny komerční aktivity v podmínkách českého neziskového sektoru a jejich rozsah dle makroekonomických dat Českého statistického úřadu. Těžiště diplomové práce představuje kvalitativní výzkum vybraných neziskových organizací, který byl realizovaný prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů. Celkem byly osloveny čtyři organizace, z nichž dvě jsou spolky, jedna obecně prospěšná společnost a jedna nadace. Zatímco spolky představovaly malé neziskové organizace, fungující spíše na dobrovolnické bázi, zkoumaná obecně prospěšná společnost i nadace představovaly větší neziskové organizace s vlastními zaměstnanci. Předpoklad, že komerční aktivity budou závislé na velikosti neziskové organizace, byl na zkoumaných subjektech naplněn. Mezera, z. s., a Leccos, z. s., jsou představiteli komunitních neziskových organizací, které využívají zejména dotace a aktivity samofinancování. Naopak Český Západ, o. p. s., má vlastní textilní dílnu a výrobky z ní prodává. Ačkoliv by činnost dílny byla bez dotací a darů prodělečná, vstoupila organizace touto aktivitou na podnikatelský trh, kde „soutěží“ o zákazníky s komerčními subjekty. Největší zkušenosti s komerčními aktivitami má Nadace Veronica, která je ze zkoumaných organizací největší a realizuje i finančně nákladné projekty. Žádná ze zkoumaných organizací se nechová jako tzv. maskovaný tržní subjekt. První dva spolky využívají zejména aktivity samofinancování, protože na komerční aktivity nemají personální kapacitu a odvádělo by to jejich pozornost jiným směrem. Český Západ, o. p. s., využívá komerční aktivity jako prostředek naplnění poslání organizace a bez dotací by je nebylo možné realizovat. Ve větší míře využívá komerční aktivity jen Nadace Veronica, která je před realizací pečlivě zvažuje. Díky své velikosti a diverzifikaci činností disponuje Nadace Veronica dostatečnou personální kapacitou, aby se těmto aktivitám mohla aktivně věnovat. Z rozhovorů vyšlo, že všechny organizace si jsou vědomi nežádoucích rizik, které 78
komerční aktivity mohou provázet. Žádná ze zkoumaných organizací nerealizovala komerční aktivity bez předchozího zhodnocení finančního vlivu těchto aktivit a vlivu na činnost organizace. Autor si je vědom, že se však nejedná o reprezentativní výzkum a celková situace v českém neziskovém sektoru může být v tomto směru odlišná. Věřím, že výstupy diplomové práce mohou být přínosné pro budoucí kvalitativní výzkum komercializace neziskových organizací a domnívám se, že velikost organizace je významným kritériem ovlivňujícím rozsah komerčních aktivit.
79
Zdroje Knižní publikace 1. BOUKAL, Petr. Nestátní neziskové organizace: (teorie a praxe). V Praze: Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1650-9. 2. BOUKAL, Petr. Fundraising pro neziskové organizace. Praha: Grada, 2013. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-4487-2 3. BOWMAN, Woods. Finance fundamentals for nonprofits: building capacity and sustainability. Hoboken: Wiley, 2011. Wiley nonprofit authority. ISBN 978-1-11800451-7. 4. HYÁNEK, Vladimír, Simona ŠKARABELOVÁ a Markéta ŘEŽUCHOVÁ. Rozbor financování nestátních neziskových organizací z vybraných veřejných rozpočtů: metody, problémy, řešení. Brno: Centrum pro výzkum neziskového sektoru, 2005. ISBN 80-239-5262-5. 5. PESTOFF, Victor (ed.). Reforming social services in central and eastern Europe: an eleven nation overview. Kraków: Cracow academy of economics, 1995. ISBN 83903900-0-0. 6. REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. 3., aktualiz. vyd. Praha: Ekopress, 2010, 188 s. ISBN 978-80-86929-54-5. 7. SALAMON, Lester M., and Helmut K. Anheier. Defining the nonprofit sector: A cross-national analysis. Manchester University Press, 1997. 8. SALAMON, Lester M., LESLIE C. HEMS AND KATHRYN CHINNOCK., Lester M. Salamon, Leslie C. Hems and Kathryn Chinnock. The nonprofit sector: for what and for whom?. Baltimore, MD: Johns Hopkins Center for Civil Society Studies, 2000. ISBN 1886333440. 9. SALAMON, Lester M. The state of nonprofit America. Brookings Institution Press, 2012. 10. STEJSKAL, Jan, Helena KUVÍKOVÁ a Kateřina MAŤÁTKOVÁ. Neziskové organizace - vybrané problémy ekonomiky: se zaměřením na nestátní neziskové organizace. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN 978-80-7357-9739. 11. ŠEDIVÝ, Marek a Olga MEDLÍKOVÁ. Úspěšná nezisková organizace. Praha: Grada, 2009. Management (Grada). ISBN 978-80-247-2707-3. 80
12. TETŘEVOVÁ, Liběna. Veřejná ekonomie. Praha: Professional Publishing, 2008, 185 s. ISBN 978-80-86946-79-5. 13. VACEKOVÁ,
Gabriela
a
Mária
MURRAY
SVIDROŇOVÁ.
Nonprofit
organizations in selected CEE countries: A journey to sustainability. Radom (Poland): Instytut Naukowo-Wydawniczy „Spatium”, 2016. 148 s. Economics and Management. ISBN 978-80-210-8188-8. doi:10.5817/CZ.MUNI.M210-8188-2016. 14. WEISBROD, Burton Allen. The nonprofit economy. Cambridge, Mass: Harvard University Press, 1988. ISBN 9780674045064. 15. WEISBROD, Burton Allen. To profit or not to profit: the commercial transformation of the nonprofit sector. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-52178506-5. 16. WEISBROD, Burton A. To profit or not to profit: The commercial transformation of the nonprofit sector. Cambridge University Press, 2000.
Odborné články 17. ATKINSON, R. 2003. Planning for NGO sustainability – self-financing strategies. Příspěvek na konferenci NGO FAIR – 3rd Forum of the Civil Society in Macedonia. [online]
Macedonia:
2003.
[cit.
16-02-2016].
Dostupné
z:
http://www.civicworld.org.mk/?ItemID=E593518372C55843A6150450D6F3EB27 18. BRHLÍKOVÁ, P., & ORTMANN, A. 2006. The impact of the non-distribution constraint and its enforcement on entrepreneurial choice, price. and quality. Working Paper 229, Charles University, Prague. 19. DAVIS, L. 2008. The NGO Entrepreneur: Nonprofit in Purpose, For-Profit in Approach.
[online]
2008.
[cit.
20-02-2016].
Dostupné
z:
http://www.isar.org/pubs/ST/NGOselffunding48.html 20. EIKENBERRY, Angela M. – KLUVER,
Jodie D.: The Marketization of the
Nonprofit Sector: Civil Society at Risk? Public Administration Review [online]. 2004. Vol. 64, Issue 2, p. 132-140. ISSN 0033-3352. [Cit. 03-02-2016]. Dostupné na WWW:
˂
http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1540-
6210.2004.00355.x/abstract˃. 21. ENJOLRAS, B. The Commercialization of Voluntary Sport Organizations in Norway. Nonprofit and Voluntary Sector Quarterly [online]. 2002, 31(3), 352-376 81
[cit. 16-02-2016]. DOI: 10.1177/0899764002313003. ISSN 0899-7640. Dostupné z: http://nvs.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0899764002313003 22. KALOUSOVÁ, Pavlína. Dárcovství a filantropie firem a individuálních dárců. [online]. Vláda ČR, publikováno 18. 3. 2015. [cit. 12. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/studie_kalousova_darcovstvi_pro _web.pdf 23. LEROUX, K. M. What Drives Nonprofit Entrepreneurship?: A Look at Budget Trends of Metro Detroit Social Service Agencies. The American Review of Public Administration
[online].
2005,
10.1177/0275074005278813.
35(4), ISSN
350-362
[cit.
0275-0740.
16-02-2016].
DOI:
Dostupné
z:
http://arp.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0275074005278813 24. MAIER, F., M. MEYER a M. STEINBEREITHNER. Nonprofit Organizations Becoming Business-Like: A Systematic Review. Nonprofit and Voluntary Sector Quarterly
[online].
2016,
10.1177/0899764014561796.
45(1), ISSN
64-86
[cit.
0899-7640.
16-02-2016].
DOI:
Dostupné
z:
http://nvs.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/0899764014561796 25. MINKOFF, D. C., & POWELL, W. W. 2006. Nonprofit Mission: Constancy, Responsiveness, or Deflection? The Nonprofit Sector: A Research Handbook. New Haven: Yale University Press. 26. MOELLER, Lioudmila – VALENTINOV, Vladislav: The Commercialization of the Nonprofit Sector: A General Systems Theory Perspective. Systemic Practice & Action Research [online]. 2012. Vol. 25, Issue 4, p. 365-370. ISSN 1094-429X. [Cit. 10-02-2016]. Dostupné na z: ˂ http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs11213011-9226-4 ˃. 27. MCKAY, S., MORO, D., TEADSDALE, S., & CLIFFORD, D. 2011. The marketization of charities in England and Wales. TSRC. Working Paper 69. 28. PROUZOVÁ, Zuzana. Data a fakta o neziskovém sektoru v ČR. [online]. Rada vlády pro nestátní neziskové organizace, 2015 [cit. 12. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/studie_prouzova_data_a_fakta_o _neziskovem_sektoru_1.pdf 29. PROUZOVÁ, Zuzana. Rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů v roce 2014. [online]. Rada vlády pro nestátní neziskové organizace,
2016
[cit.
12. 82
2.
2016].
Dostupné
z:
http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/rozbor_2014_material_pro_web. pdf
30. SALAMON, Lester M. "The marketization of welfare: Changing nonprofit and forprofit roles in the American welfare state." The Social Service Review (1993): 16-39. 31. SALAMON, Lester M. "The nonprofit sector at a crossroads: The case of America." Voluntas: International Journal of Voluntary and Nonprofit Organizations 10.1 (1999): 5-23. 32. SCHOBER, Christian, Edith Littich, and Lisa Lintschinger. "Die unterschiedlichen Finanzierungsquellen von NPOs. Ausgewählte deskriptive Ergebnisse zur NPOFinanzierungsbefragung 2010." (2011). 33. SVIDROŇOVÁ, Mária. Samofinancovanie a stratégia udržateľnosti neziskovej organizácie. Banská Bystrica, 2012. Disertační práce. Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici. Ekonomická fakulta. 34. Tuckman, Howard P. "Competition, commercialization, and the evolution of nonprofit organizational structures." To profit or not to profit. The commercial transformation of the nonprofit sector (2000): 25-46. 35. VACEKOVÁ, Gabriela - PROUZOVÁ Zuzana: Nonprofit Commercial Revenues. Evidence from the Czech Republic. Working paper. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 36 s. Účelová publikace. 36. WEISBROD, B. A. 2004. The pitfalls of profits. Stanford Social Innovation Review. Vol. 2, No. 3, p. 40-47. 37. YOUNG, D. R. 2003. New trends in the US non-profit sector: Towards market integration? The nonprofit sector in a changing economy. Paris: OECD.
Legislativa 38. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 39. Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 40. Zákon č. 213/1997 Z.z., o neziskových organizáciách poskytujúcich všeobecne prospešné služby. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR
83
41. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 42. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 43. Zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 44. Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 45. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 46. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR
Ostatní zdroje 47. Český Západ, o. p. s.: Výroční zprávy [online]. [cit. 25-02-2016] Dostupné z: http://cesky-zapad.cz/o-nas/vyrocni-zpravy 48. Leccos, z. s.: Výroční zprávy [online]. [cit. 25-02-2016] Dostupné z: http://leccos.cz/o-nas/ 49. Mezera, z. s.,: Výroční zprávy [online]. [cit. 25-02-2016] Dostupné z: http://mezerakounice.webnode.cz/o-nas/ 50. Nadace Veronica: Výroční zprávy [online]. [cit. 25-02-2016] Dostupné z: http://nadace.veronica.cz/page/o-nadaci/vyrocni-zpravy.php
84
Seznam grafů Graf 1: Vývoj podílu českého neziskového sektoru na HDP ČR ........................................ 22 Graf 2: Vývoj podílu na celkové zaměstnanosti České republiky ....................................... 23 Graf 3: Financování NNO z veřejných rozpočtů – způsoby alokace .................................. 27 Graf 4: Celkové výše dotací poskytnuté z jednotlivých úrovní veřejných rozpočtů a státních fondů .................................................................................................................................... 28 Graf 5: Struktura zdrojů velkých občanských sdružení od roku 2008 do roku 2012 na jednotku ............................................................................................................................... 43 Graf 6: Struktura zdrojů velkých obecně prospěšných organizací od roku 2008 do roku 2012 na jednotku ........................................................................................................................... 44 Graf 7: Struktura zdrojů velkých nadací a nadačních fondů od roku 2008 do roku 2012 na jednotku ............................................................................................................................... 45
Seznam obrázků Obrázek 1: Trojúhelníkové rozdělení národního hospodářství............................................ 12 Obrázek 2: Komerční vs. Nekomerční příjmy nestátních neziskových organizací ............. 41
Seznam tabulek Tabulka 1: Statistika počtu nestátních neziskových organizací 2005 – 2013...................... 21 Tabulka 2: Přehled zdrojů klubu Zvonice od roku 2010 do roku 2014Chyba!
Záložka
není definována. Tabulka 3: Přehled zdrojů RC Kostička od roku 2010 do roku 2014Chyba! Záložka není definována. Tabulka 4: Přehled zdrojů spolku Mezera od roku 2010 do roku 2014Chyba!
Záložka
není definována. Tabulka 5: Přehled zdrojů Českého Západu, o. p. s., od roku 2010 do roku 2014 .... Chyba! Záložka není definována. Tabulka 6: Přehled výnosů jednotlivých činností Nadace Veronica od roku 2010 do roku 2014 ................................................................................ Chyba! Záložka není definována. Tabulka 7: Přehled hospodářských výsledků jednotlivých činností Nadace Veronica od roku 2010 do roku 2014 .......................................................... Chyba! Záložka není definována.
85
Seznam použitých zkratek MC
Mateřské centrum
NNO
Nestátní nezisková organizace
NO
Nezisková organizace
NOZ
Nový občanský zákoník
o. p. s.
Obecně prospěšná společnost
o. s.
Občanské sdružení
RC
Rodinné centrum
ZDP
Zákon o daních z příjmů
z. s.
Zapsaný spolek
Seznam příloh Příloha 1: Struktura rozhovoru
86
Příloha 1: Struktura rozhovoru
1) Založení a poslání organizace Kdy byla Vaše organizace založena a proč? Jaké byly prvotní zdroje financování a proč?
2) Vývoj financování organizace Jaké další aktivity financování jste postupně realizovali? Jaké s nimi máte zkušenost? Ukázaly se některé z nich jako neudržitelné?
3) Rozsah a struktura komerčních aktivit Pod pojmem komerční aktivita rozumíme takové aktivity, které přímo nesouvisí s posláním organizace, přináší organizaci dlouhodobě zisk nebo se jejich realizací dostává organizace do konkurence se subjekty tržního sektoru. Využívá Vaše organizace nějaké komerční aktivity? Jak dlouho tyto aktivity realizujete? Jakým způsobem využíváte příjmy z nich plynoucí?
4) Motivace Jaký byl hlavní důvod pro realizaci komerčních aktivit? Jaká další kritéria jste zvažovali při jejich volbě? Jaká další rizika a benefity jste při realizaci těchto aktivit zaznamenali? Jaké bariéry jste identifikovali?
5) Řízení komerčních aktivit Jakým způsobem řídíte komerční aktivity? Hledali jste pro realizaci těchto aktivit zkušené pracovníky mimo organizaci, nebo jste je pokryli z vlastních zdrojů? Řízení těchto aktivit může vyžadovat znalosti a zkušenosti, kterými organizace nedisponuje. Jakým způsobem jste tuto bariéru překonávali (školení, externí poradci…)? 6) Vliv na poslání a budoucnost aktivit Myslíte si, že Vámi realizované komerční aktivity mají vliv na poslání organizace? Jakým směrem se budou Vaše komerční aktivity ubírat? Plánujete v budoucnu realizovat i nějaké další komerční aktivity a proč?
