Koloidní stříbro
| převzaté | Zdraví
Předkládané informace si prověřte, najděte spojení s realitou a udělejte si vlastní názor. Koloidní stříbro Co je koloid? Koloid je suspenze mikročástic (molekul či atomů) většinou pevné organické či anorganické látky, která je rovnoměrně rozptýlena ve vodním nebo hydrofilním prostředí (nosiči). Charakteristickou zvláštností koloidu je, že si bez ohledu na povahu a molekulární váhu prvku suspenze ponechává téměř všechny důležité fyzikální vlastnosti nosiče - bod tuhnutí, bod varu, objem, pnutí, odpor, atd. Koloidy tvoří 75 % a více hmotnosti všech živých organismů a k nedokonalejším a nesložitějším koloidům patří lidská krev, lymfa a mozkomíšní tekutina. Dokonalost biologických koloidů zajišťují elektrochemické reakce biologické elektřiny. Co je koloid? Koloid je suspenze mikročástic (molekul či atomů) většinou pevné organické či anorganické látky, která je rovnoměrně rozptýlena ve vodním nebo hydrofilním prostředí (nosiči). Charakteristickou zvláštností koloidu je, že si bez ohledu na povahu a molekulární váhu prvku suspenze ponechává téměř všechny důležité fyzikální vlastnosti nosiče - bod tuhnutí, bod varu, objem, pnutí, odpor, atd. Koloidy tvoří 75 % a více hmotnosti všech živých organismů a k nedokonalejším a nesložitějším koloidům patří lidská krev, lymfa a mozkomíšní tekutina. Dokonalost biologických koloidů zajišťují elektrochemické reakce biologické elektřiny. Generátorem proudu o určitých daných hodnotách se vytvářejí koloidy uměle. Stříbro, zlato, 18 dalších kovů a jód tvoří ideální koloidy. Všechny tyto koloidy jsou zdravotnicky využitelné, avšak stříbro má mezi nimi výlučné postavení a zdaleka nejvyšší míru rozšíření. Historický exkurs Antibakteriální náležitosti stříbra zaznamenala již staroindická i arabská medicína. K využití stříbra jako antimikrobiálního prostředku však ve větší míře došlo teprve v antickém Římě. Všechny patricijské domy uchovávaly poživatiny ve stříbrných nádobách a do mléka a tekutin ukládaly stříbrné mince, aby je sterilizovaly i prodloužily jejich životnost: Tento účelný zvyk se uchoval v prostředí evropské šlechty po celá následující staletí. Užívání nádobí a příborů ze stříbra se pro majetné stalo samozřejmostí převážně ze zdravotních důvodů. Od 15. století se stalo zvykem, že byla stolovníkům vedle slánky a exotických koření k dispozici také dóza s mletým stříbrem, kterým se zasypávaly jednotlivé chody. Čisté stříbro však není biologicky dobře využitelné a po určité době jeho vnitřního užívání se objevovaly příznaky otravy stříbrem (argyrie), které se projevují šedým zabarvením pokožky a očního bělma a poškozením jater. Proto se postupně od užívání stříbra touto formou začalo upouštět. Celková scéna se nijak nezměnila až do konce minulého století. V letech 1805-50 chemici začali vytvářet a studovat první umělé koloidy, v letech 1895-1910 se objevily první moderní významné vědecké práce o zdravotnických aplikacích koloidního stříbra v USA, Anglii, Německu a Švýcarsku. Po první světové válce se začalo využívání koloidního stříbra ve zdravotnictví rychle šířit. Stříbro se již užívalo jako prvotní medikace k léčbě všech přenosných chorob a aplikovalo se ústně, nitrožilně i nitrosvalově. Zlatou érou tohoto léku bylo období mezi léty 1933-1939. V průběhu druhé světové války se na trhu objevily sulfonamidy (sulpha-P) a antibiotika (penicilin a streptomycin), tedy léčiva se stejnou indikací, avšak s mnohem nižšími náklady 91
na výrobu. Jejich výrobci navíc vyzvedávali jejich přednost z hlediska přesného dávkování (ve formě kapslí a později lisovaných tablet) i z hlediska dlouhodobosti a nenáročnosti skladování. Přechod od stříbra k antibiotikům se tak stal symbolicky přechodem od léčení k velkému byznysu. Po válce si koloidní stříbro uchovalo jen dílčí pozici při desinfekci zásob pitné vody a po několik let ve veterinární medicíně, odkud bylo antibiotiky také zcela vytěsněno. V neprospěch koloidního stříbra sehrála klíčovou roli ještě jiná skutečnost. V průběhu 60. let se začal důsledně a v mezinárodním měřítku aplikovat princip, že přírodní látky v čisté podobě nesmí být patentovány jako léčiva, tudíž že na jejich vývoj, výrobu a prodej nemůže nikomu vzniknout výlučné právo. Tato okolnost koloidní stříbro postavila zcela mimo zájmy velkoprůmyslu. Stříbro je tzv. druhotný biogenní prvek, který se v mikroskopických množstvích přirozeně vyskytuje v organismu člověka, všech obratlovců a řady rostlinných druhů. Takto existuje vždy v podobě koloidu. V lidském organismu je v zastoupení jednotlivých chemických prvků na 33. místě (z toho kovů na 18. místě). Člověk se s ním rodí i umírá a jeho rovnováhu obnovuje jeho příjmem ze zeleninové stravy. Protože biologická elektřina dovede koloidy vytvářet a obnovovat, je hypoteticky možné, že si lidské tělo částečně dotváří koloidní stříbro i ze stříbrných solí, které mohou být obsaženy v anorganických složkách stravy (kuchyňská sůl a další). I přes tuto nepřízeň okolností někteří američtí výrobci vitaminů a biolátek na výrobu koloidního stříbra nezanevřeli a zachovali ji až do dnešních dnů. V letech 1968-1992 museli mít výrobci k výrobě a prodeji koloidního stříbra jako potravního nebo krmivového doplňku zvláštní licenci FDA, od roku 1992, respektive 1994 není v USA k výrobě biolátek a doplňků žádná licence zákonem vyžadována. S uvolněním rigidní a přehnaně ochranářské legislativy, která jakoby jen mimoděk nahrávala profitovým příležitostem nadnárodních monopolů, došlo k rozšíření výrobních kapacit koloidního stříbra (i jiných přírodních koloidních léčiv - poznámka redakce) i ke zvýšení poptávky po něm. K enormně rostoucímu zájmu o stříbro přispěla celá řada dalších, důležitějších okolností. Již na rozhraní 70. a 80. let vědci v řadě zemí zjistili, že mnohé patogenní bakteriální kmeny se dovedou enzymaticky rychle vyvíjet a měnit, čímž se stávají proti antibiotikům značně nebo i naprosto odolnými. Antibiotika jim tedy nejen neublíží, ale sama svými vedlejšími účinky působí organismu vážné škody. Toto poznání zatím nabylo , obecnější platnosti a donutilo výrobce antibiotik vyvíjet a uvádět na celosvětový trh stále nové a nové druhy produktů a enormně tím zvyšovat globální náklady na zdravotní péči. V letech 1997-99 dokonce vědci v nejpřednějších mikrobiologických laboratořích v USA a v Japonsku objevili několik desítek nových patogenních bakteriálních kmenů, vůči nimž nebude v nejbližších letech myslitelné účinná antibiotika vůbec vyvinout (Nuorti et al.). Naproti tomu studie s koloidním stříbrem ukázaly, že většina bakterií a virů nedokáže proti němu vyvinout sebeobranný mechanismus. Jiným impulsem, který zvedl hladinu zájmu o stříbro, byl v podstatě únik informací a jejich zveřejnění v médiích. V roce 1993 vyšlo veřejně najevo, že jak američtí; tak i ruští kosmonauti, tedy osoby, jejichž zdravotnímu stavu je věnována krajní péče, odlétají do vesmíru s řádnými zásobami koloidního stříbra, určeného pro širokospektrální zdravotní i hygienické použití. V roce 1997 byla zveřejněna zpráva, že hlavní lékař amerického ministerstva obrany pověřil speciální tým expertů rešeršemi a klinickým prověřením nejúčinnější antivirové, antibakteriální a antiseptické látky, která by mohla být k dispozici pro kritické válečné operace, a vítězem se stalo koloidní stříbro. Jak stříbro v těle působí
92
Poznání o tom, jakým způsobem a kterých biochemických operací se stříbro účastní, se vyvíjelo 80 let a zdaleka není u konce. Evidentně se podílí na procesu dozrávání buněk T, jedné z nejdůležitějších složek imunitního systému. Mimoto koluje v krevním oběhu (což je zvlášť významné po jeho doplnění), kde při kontaktu umrtvuje choroboplodné viry, bakterie, houby a plísně. Tím samozřejmě ulehčuje práci imunitnímu systému jako celku. Jeho působení se tedy váže "pouze" k imunitnímu systému, i když se objevují spekulace, že vykazuje i určitou komplexní antioxidační aktivitu. Přesnější pochopení mechanismu, kterým stříbro inaktivuje choroboplodné mikroorganismy, se zrodilo teprve před několika málo lety. Navzdory dřívější milné domněnce koloidní stříbro likviduje pouze jednobuněčné organismy, nikoliv vícebuněčné parazity, i když ani k těm se nechová přátelsky. Naštěstí pro nás je jednobuněčných mikrobů více než 97 všech druhů a kmenů. Patří k nim původci 670 klasifikovaných chorob podle seznamu Světové zdravotnické organizace a možná i další choroby bez dosud známé etiologie a souvislostí. Z nekonečného seznamu můžeme jmenovat za bakterie koky, enterokoky, mikrokoky, streptokoky, stafylokoky, stomatokoky, pneumokoky, meningokoky, bakterioidae, neiserie, Helicobacter pylori, klostridia, Escherichia coli a další koliformy, salmonelly, Bacilus aureus, Bacilus cereus a další bacily, za viry HIV, herpetoviry, cytomegaloviry, hepatoviry, chřipkové viry a další, za houby a plísně kandidy, giardie, trychomony a jiné. Všechny tyto jednobuněčné organismy mají své vlastní enzymy; které jsou katalyzátory jejich životních pochodů. Mikroby přijímají "potravu" receptory v membráně, která tvoří jejich"kůži" a skrze ní vylučují i své biologické odpady. Atomy stříbrného koloidu póry v membráně snadno projdou a chemicky dezaktivují enzym mikrobu. Nejpozději do 4 minut mikrob odumře, protože není schopen bez svého enzymu uskutečňovat látkovou přeměnu. Mikroby "v dětském věku" často uhynou po několika sekundách od dezaktivace svého enzymu. Výroba a aplikace koloidního stříbra dnes K výrobě koloidního stříbra se užívá elektrochemický proces, při němž jsou do nosičekapaliny ponořeny dvě elektrody z ryzího stříbra (čistota 99,8 % a více). Ty jsou vystaveny pulzům střídavého proudu o nízkém napětí i dalších, velmi specifických fyzikálních hodnotách: Nejčastěji bývá nosičem destilovaná voda, která však musí obsahovat specifická stopová množství látek (Na, Mg, Ca, F, Cl, aj.) s elektrolytickým potenciálem. Evidentní předností upravené destilované vody je, že se stříbrný koloid zachová v neměnné podobě nejdelší dobu. Kvalitní a biologicky hodnotný stříbrný koloid lze připravit i ze slepičího bujónu; ale jeho životnost nebude delší než několik hodin. Konsistentní kvalitu koloidního stříbra mohou snadno narušit různé faktory, čímž jeho biologická hodnota a zdravotnická využitelnost postupně a nezadržitelně klesají. Stříbro je skvělým vodičem, proto je může snadno rozložit silné elektromagnetické pole. Dále je fotosenzitivní, a proto podlehne oxidoredukci v důsledku expozice slunci nebo jinému, velmi silnému zdroji světla (netýká se neviditelných pásem zářeni IR). Oxidoredukce (zčernání částic, jejich shlukování a sedimentace) proběhne i v kyselém prostředí (pH 4,0 a méně), které se může v koloidu spontánně vytvořit v důsledku rozkladu některých organických nečistot. Kvalitativní charakteristiky koloidního stříbra se stanovují následovně: l) Velikost částic v nanometrech, 2) nasycenost koloidu v ppm (1 částice prvku na 1 milion částic celkem), 3) hodnota pH a 4) senzorické vlastnosti. Jako zlatý standard byly považovány tyto hodnoty: 1) 1 nanometr a menší, 2) 20 ppm,
93
3) pH 6.5 a 4) medově zlatá, blyštivá, čirá a plně transparentní tekutina (bez sedimentu) prázdné, nepopsatelné chuti. (K měření optických vlastností existuje zvláštní laserové zařízení.) Četné výzkumy a klinická praxe však ukázaly, že i koloidní stříbro se zcela odlišnými hodnotami je biologicky vysoce účinné, I částice o velikosti do 5 nm proniknou na všechna místa určení, hlavním jablkem dlouhodobého sváru je však otázka nasycenosti. Řada odborníků tvrdí, že hodnoty 20, 30 či 40 ppm mají logické oprávnění a že jen stříbro v této koncentraci přináší očekávaný efekt. Odvolávají se na skutečnost, že je stříbro krví roznášeno nerovnoměrně, v důsledku čehož jsou tkáně blízké lokalitě resorpce a hlavních krevních cest stříbrem zásobeny hojně, ale k perifériím oběhu se nedostane nic. Pokud má tedy stříbro relativně vysokou koncentraci, v krevním oběhu expanduje a tak se dostane i do vzdálených tkání. Jejich oponenti mají stejně silné argumenty. Je-li koncentrace relativně vysoká (20 a více ppm), hrozí, že částice "vypadnou" ze suspenze a vytvoří sedlinu. Jelikož toho o resorpci stříbra obecně i v individuálních případech nevíme příliš mnoho, musíme počítat s tím, že k dílčímu rozpadu suspenze během resorpce může u příliš koncentrovaného koloidu dojít, a že tak přijmeme i zoxidované stříbro, které žádnou biologickou hodnotu nemá, naopak může být pro metabolismus určitou zátěží. Jiným protiargumentem je, že je přece jen nutné perorální dávkování silně koncentrovaného stříbra hlídat, zatímco dávkám koloidu v koncentracích do 5 ppm není nutné věnovat zvláštní pozornost. Stejně tak oponenti tvrdí, že u stříbra kvantita dokonale vyváží kvalitu (koncentraci). Koloidní stříbro nevykazuje zjistitelnou toxicitu a jeho případné zoxidované koprodukty tělo snadno vyloučí. Oproti dřívějším mylným tvrzením dnes víme, že koloidní stříbro zabíjí i přátelské bakterie, které žijí s člověkem a všemi teplokrevnými živočichy v odvěké symbióze a bez nichž by některé vitální procesy těchto tvorů nemohly řádně fungovat. Mikroby ve stovkách miliard jedinců obývají zažívací trakt od ústní dutiny po ústí močovodu a řitní otvor a bez jejich existence by člověk část všech živin nedokázal vůbec vstřebat a využít. V mnohem menších množstvích působí přátelské mikroby i v krvi, lymfě a plicích. Role jednotlivých přátelských druhů a kmenů mikrobů je stále velmi málo objasněna. Jistá jsou pouze dvě fakta - za určitých okolností se z přátelských mikrobů stávají původci akutních i vážných chronických chorob; za určitých okolností by se člověk bez mikrobiální flóry zcela obešel: (Vědci od roku 1988 vyšlechtili několik druhů laboratorních zvířat, jejichž organismus je dědičně prostý všech mikrobů - germ-free, aniž by tato skutečnost degradovala biologické funkce zvířat.) Následek útoku stříbra na přátelské mikroby není pro zdraví nijak nebezpečný, ale nelze jej ignorovat. Zanícení proponenti užívání koloidního stříbra z řad výzkumníků i lékařů pili po 10 až 20 dní extrémní dávky (až 250 ml stříbra v koncentraci 250 ppm) jen proto, aby dokázali jeho bezpečnost. Po této kůře u žádného z nich nebyla zjištěna patogeneze zažívání, ani jiné subjektivní potíže. Nicméně je při dlouhodobém užívání stříbra moudré a žádoucí mikroflóru hlavní části zažívacího traktu chránit a doplňovat, což je technicky velmi snadné. Je možné užívat souběžně jak komerční trávící enzymové směsi (Digenzym aj.), tak i mléčné zákysy s bifidogenními kulturami, mezi nimiž je slušný výběr. K největším půvabům koloidního stříbra snad patří jeho chemicky inertní chování k naprosto všem tekutinám, potravinám, doplňkům i léčivům. Dokonce ani neovlivňuje působení antibiotik. Nemá však logické opodstatnění užívat antibiotika společně se stříbrem. Jinou skvělou vlastností stříbra je, že ani v nejmenším nedráždí zažívací ústrojí, což znamená, že jej bez obav mohou užívat lidé trpící akutním překyselením žaludku, pálením žáhy, nadýmáním, kolikou a všemi ostatními zažívacími problémy. O nic méně významnou roli hraje koloidní stříbro jako povrchové antibiotikum a
94
antiseptikum. V tomto, případě je možné užít i koloid, který již nevykazuje nejlepší kvalitu. Potíráním povrchových i otevřených ran a zejména popálených partií kůže lze proces hojení značně urychlit, nemluvě o antibakteriální ochraně rány. Velmi efektivní jsou výplachy ústní dutiny a nosních dutin, uší, pochvy a konečníku. Pravidelná péče o ústní dutinu s pomocí stříbra brání tvorbě plaku, vytvářeného stomatokoky a bakterioidy, které stříbro zničí. K největším půvabům koloidního stříbra snad patří jeho chemicky inertní chování k naprosto všem tekutinám, potravinám, doplňkům i léčivům. Jaké neuvěřitelné možnosti koloidní stříbro skýtá s bravurou sobě vlastní předvedl Prof. Dr. Robert O. Becker, světově renomovaný expert na otázky biologické elektřiny. V letech 1990-98 provedl na univerzitních klinikách několik operací svalů; kloubů a vnitřních orgánů, při nichž po ukončení chirurgického zákroku a před šitím instaloval v živé ráně stříbrné elektrody pod proudem z generátoru. Koloidní stříbro se tak tvořilo přímo v poraněné tkáni a doba vyhojení se oproti normálu zkrátila trojnásobně. Nejenže se vyloučila možnost sepse, ale elektrody byly ze zahojené rány vytaženy, aniž by operovaný cítil větší bolest. Při perorálním užívání stříbra je nutné dbát na dávkování doporučená výrobcem, které se nutně bude lišit podle koncentrace přípravku, která nemusí být na etiketě uvedena. Pokud uživatel nechce současně užívat trávící enzymy nebo jiné prostředky chránící vnitřní mikroflóru, měl by denní užívání přerušit po f0-l2dnech a po týdenní přestávce začít, je-li to žádoucí, znovu. Dlouhodobější (cyklické) užívání může být prospěšné komukoliv (k pokrytí deficitu stříbra), nicméně je důvodné v případě úporných a vleklých chorob jako jsou meningitida, zhoubné nádory a leukémie, syndrom Epsteina-Barrové?, AIDS, lymská choroba a mnohé podobné. Tím samozřejmě nechce být řečeno, že užívání koloidního stříbra jaksi automaticky vede k vyléčení rakoviny nebo AIDS, i když řada takových případů byla v literatuře popsána. Individuální metabolické zvláštnosti mohou ovlivnit to, že vnějškově stejný režim užívání stříbra u jednoho uživatele vyvolá naprostou remisi vážné choroby, zatímco u jiného pouze přispěje ke zmírnění některých příznaků. U HIV pozitivních osob má léčba stříbrem vysoké šance před propuknutím zjevných příznaků choroby AIDS. Potom je nutné spíš počítat s tím, že se celkový klinický obraz choroby nebude díky stříbru zhoršovat. Závěr můžeme formulovat v optimistickém duchu. Technologie výroby koloidního stříbra se staly dostupnými i širší veřejnosti a jeho kdysi vysoká cena v několika řádech klesla. Vezměme také v úvahu fakt, že užívání stříbra můžeme bez rizika kombinovat se všemi známými léčebnými kůrami a technologiemi a tím dostáváme k dispozici nástroj, jehož účinnost v boji s četnými chorobami nemá prakticky konkurenci.
Aplikace koloidního stříbra v oficiální medicíně v Evropě a v USA 193339 jako primárního léku u diagnóz: -akne -gastritida -kolitida -kapavka -vředová choroba trávícího ústrojí -zánět hlavních i vedlejších dutin -tyfus -lepra -lupenka -psitakoza -nespecifické choroby zažívacího traktu -nespecifické choroby krve 95
-rakovina kůže -černý kašel -diabetes -ekzémy -furunkuloza -infekční anémie -neurastenie -zánět slinivky -chřipka -lupus -tuberkulóza -zápal plic
-opar prostý i pásový -svědění -svrab -revmatismus -sepse -zánět pohrudnice -zánět potních žláz -zánět žlučníku -zánět dýchacích cest -abces -slezinná sněť -artróza -popáleniny -cystitida -plísňová onemocnění zažívacího traktu -dermatitida -infekční průjem -zánět středního ucha
-Menierův syndrom -zánět rohovky -malárie -spála -zánět víček -meningitida -hyperplazie prostaty -lymfagitida -impetigo -kožní plísně -měkký vřed
Historická data (archivy redakce Synapse) 400 před Kristem - Herodotos, otec dějepisu, popisuje užívání stříbrných nádob za účelem desinfekce vody na dvoře perského krále 760 - Geber, arabský vědec a lékař, popisuje ve svých spisech všechny tehdy známé zdravotnické aplikace stříbrných solí 780 - Ahdar, arabský myslitel a historik, popisuje všechny zdravotnické aplikace stříbra v dějinách lidstva (ze zprostředkovaných zpráv) - zmiňuje i ajurvédu 980 - Avicenna, arabský vědec a lékař, aplikuje stříbrné soli k čistění krve, dechu a k léčbě srdečních arytmií u svých klientů 1250 - z epidemiologických důvodů se postupně zavádí užívání stříbrného nádobí a příborů na všech evropských panovnických dvorech 1520 - Philippus Aureolus Paracelsus, nejvýznamnější lékař pozdního středověku, doporučuje soli stříbra k léčbě mnoha nemocí 1590 - standardizuje se výroba stříbrných solí mletím; mleté stříbro se užívá při stolování jako desinfekce pokrmů 1805 - angličtí a francouzští vědci vytvořili první (umělé) koloidy elektrochemickou reakcí 1838-1850 - byla podrobně popsána intoxikace solemi stříbra (argyrie) a tyto soli jsou již pro vnitřní lékařské užití natrvalo nahrazeny koloidním stříbrem; soli byly podrobně chemicky popsány a v omezené míře se užívají dodnes k zevní desinfekci 1840 - v Anglii se koloidní stříbro v lékařství užívá k léčbě epilepsie a dalších neurologických nemocí 1917 - British Medical Journal, nejautoritativnější lékařský časopis tehdejšího západního světa, shrnuje dosavadní poznání o úspěšné léčbě ušních infekcí, infekcí dutin, zánětu mandlí, sepse, černého kašle a dalších nemocí koloidním stříbrem 1922 - pro koloidní stříbro a soli stříbra (citrát, nitrát, pikrát, atd.) se ustavují lékopisné normy 1924 a dále - reparace kostí (lebky) se provádějí ze stříbrných desek 1933-39 - bylo mezinárodně patentováno 94 druhů léčiv s koloidním stříbrem nebo solemi stříbra jako hlavní (jedinou) účinnou látkou s indikacemi na 580 různých nemocí
96
1940-60 - Američtí vědci R. A. Kehoe a I. H. Tipton (ale í mnozí další) zjistili trvalou přítomnost stříbra v lidském těle, jeho nutriční hodnoty a obsah ve stravě (optimum 0.05 mg na den) a předpověděli jeho některé biologické funkce; současně prokázali dramatický úbytek stříbra v zemědělské půdě i v kulturách na ní pěstovaných v důsledku užívání syntetických fosfátových hnojiv, insekticidů a pesticidů 1958-1983 - Američtí a dílem i němečtí vědci provedli nesčetné pokusy, při nichž zjišťovali, které konkrétní známé viry, bakterie, houby, plísně a další cizopasníky stříbro ničí a jakým mechanismem 1966 - vědci významně objasnili význam stříbra pro tvorbu lymfocytů T a pro imunitní systém jako celek 1969 - Robert O. Becker objevil metodu zjišťování deficitu stříbra v těle 1972 a dále četní vědci dospěli k přesvědčení, že je koloidní stříbro k léčbě nemocí vyvolaných patogenními mikroorganismy mnohem vhodnější, bezpečnější i účinnější než všechna dosud užívaná antibiotika 1980-1998 - v USA vzniklo 285 nadací, jejichž cílem je propagace stříbra jako základního a univerzálního léčebného prostředku 1982 - v USA získává koloidní stříbro statut potravního doplňku 1983 - jsou mezinárodně patentovány vysoce standardní a dokonalé technologie velkovýroby koloidního stříbra MSP (Mild Silver Protein), Silverloid, Silver Pack a další, stejně jako metody kvalitativní kontroly stříbra Tyndall laser test 1995 - američtí vědci publikují četné studie dokazující účinnost stříbra při léčbě mnoha typů onkologických onemocnění a při úplné inaktivaci různých typů virů, včetně viru HIV 1997 - zahájena výroba komerčních přístrojů pro malovýrobu koloidního stříbra (pro domácnost) 1998 - angličtí a američtí vědci publikují zprávy o objevení pneumokoků a jiných patogenních mikroorganismů naprosto odolných vůči všem antibiotikům a příbuzným léčivům, avšak bezbranným proti stříbru.
Co je koloid? Koloid je suspenze mikročástic (molekul či atomů) většinou pevné organické či anorganické látky, která je rovnoměrně rozptýlena ve vodním nebo hydrofilním prostředí (nosiči). Charakteristickou zvláštností koloidu je, že si bez ohledu na povahu a molekulární váhu prvku suspenze ponechává téměř všechny důležité fyzikální vlastnosti nosiče - bod tuhnutí, bod varu, objem, pnutí, odpor, atd. Koloidy tvoří 75 % a více hmotnosti všech živých organismů a k nedokonalejším a nesložitějším koloidům patří lidská krev, lymfa a mozkomíšní tekutina. Dokonalost biologických koloidů zajišťují elektrochemické reakce biologické elektřiny. Co je koloid? Koloid je suspenze mikročástic (molekul či atomů) většinou pevné organické či anorganické látky, která je rovnoměrně rozptýlena ve vodním nebo hydrofilním prostředí (nosiči). Charakteristickou zvláštností koloidu je, že si bez ohledu na povahu a molekulární váhu prvku suspenze ponechává téměř všechny důležité fyzikální vlastnosti nosiče - bod tuhnutí, bod varu, objem, pnutí, odpor, atd. Koloidy tvoří 75 % a více hmotnosti všech živých organismů a k nedokonalejším a nesložitějším koloidům patří lidská krev, lymfa a mozkomíšní tekutina. Dokonalost biologických koloidů zajišťují elektrochemické reakce biologické elektřiny. Aplikace koloidního stříbra (mimo vnitřní užití u lidí - zkráceno) · výplachy - ústní dutina (kromě desinfekce odstraňuje pach z úst; desinfikuje mandle) pochva, konečník/tlusté střevo 97
· kapání do nosních dírek prevence i léčba zánětů dutin, · inhalace - desinfekce dutin a horních cest dýchacích · výtěr - nosních dírek a uší · zevní potírání - akné, vyrážek, ekzémů, oděrek a ran, popálenin, bodnutí hmyzem, míst zasažených plísněmi · desinfekce - přidání několika kapek do běžných nápojů (zejména na cestách), do domácích konzerv a zavařenin, u domácích zvířat potírání ran, zánětů, kousnutí, vyrážek; napuštění hraček stříbrem · desinfekce postřikem - (malou sprejovou nádobkou) pracovních desek v kuchyni, zbytků jídel k pozdější konzumaci; vyrážek z plen (u dětí), dětských hraček (které mohou přijít do úst), vyrážek, škrábanců, otevřených ran, popálenin, vřídků a akné, kožních plísní, ponožek; · u domácích zvířat a ptáků postřik celého zvířete/ptáka (pokud je malý), postřik krmení/zobání, postřik pelechu, hnízda nebo klece, · u domácích rostlin postřik rostliny, zejména míst zasažených chorobami a parazity, a půdy, přidání několika kapek do vody s řezanými květy prodlouží jejich svěžest · vnitřní užití u domácích zvířat a ptáků, dávkování po kapkách do pitné vody Studie s koloidním stříbrem ukázaly, že většina bakterií a virů (i těch, na které současné "léky" nepůsobí...) nedokáže proti němu vyvinout sebeobranný mechanismus. Jiným impulsem, který zvedl hladinu zájmu o stříbro, byl v podstatě únik informací a jejich zveřejnění v médiích. V roce 1993 vyšlo veřejně najevo, že jak američtí; tak i ruští kosmonauti, tedy osoby, jejichž zdravotnímu stavu je věnována krajní péče, odlétají do vesmíru s řádnými zásobami koloidního stříbra, určeného pro širokospektrální zdravotní i hygienické použití. V roce 1997 byla zveřejněna zpráva, že hlavní lékař amerického ministerstva obrany pověřil speciální tým expertů rešeršemi a klinickým prověřením nejúčinnější antivirové, antibakteriální a antiseptické látky, která by mohla být k dispozici pro kritické válečné operace, a vítězem se stalo koloidní stříbro. Koloidní stříbro je možné užívat preventivně, protože v našem těle může být mnoho skrytých zánětlivých procesů, které koloidní stříbro může zastavit. Vliv napětí na výrobu koloidní stříbro Copyright 2011 CGCSForum.com
98
