Školní zpravodaj č. 11, duben 2016
Bobři se vrátili na Berounku O víkendu jsem jela na kole podél Berounky. Bylo nádherně, lidí všude plno. O to víc mě potěšilo, když jsem v Radotíně zahlédla na ostrově bobry. Konkrétně mámu bobrovou se dvěma bobřími mláďaty. Už dříve jsem slyšela, že se bobři na Berounku vracejí. Tady u nás v Řevnicích je však na Berounce spousta nutrií a v Zadní Třebáni jsou prý ondatry, tak jednoduše se to splete. Lidi navíc často říkají, že zahlédli vydru, ale ta je velmi vzácná a není moc k vidění. Ačkoli každý, kdo zná večerníčkové povídání o Vydrýskovi, by ji měl poznat. Tak mě napadlo, že bychom si mohli ukázat, jak který druh konkrétně vypadá.
Jedině vydra se řadí mezi šelmy lasicovité, všichni ostatní (bobr, nutrie i ondatra) jsou hlodavci. Pro svůj zplacatělý ocas je z nich nejlépe rozeznatelný bobr.
Nutrie se chovají především pro kožešinu a velice chutné maso. Jedinci, kterým se podařilo z chovu uniknout, se velmi rychle a po celý rok rozmnožují, proto je nutrie považována za nepříjemně invazivního živočicha. Řevnická populace nutrií se Vydra má lasicovitý tvar těla, díky nejspíše odštěpila od té nižborské. kterému je opravdu nezaměnitelná. Ondatra je ve srovnání s nutrií menšího vzrůstu – měří přibližně 30 cm, může ale dorůstat i větších rozměrů. Na hřbetu je hnědá, zespoda šedá. Ocas je dlouhý, mohutný a lehce zploštělý (nikoli jako bobr), používá ho při plování jako kormidlo. Poblíž pohlavních orgánů má žlázu, z níž vylučuje pižmo, proto se jí přezdívá i pižmovka. Její celý název je Nutrie má oranžové zuby a krysí ondatra pižmová. ocas. Tělo dospělé nutrie je dlouhé 40 – 70 cm, ocas zhruba 30 – 45 cm. Dospělé nutrie váží obvykle 5 – 6 kg. Na nohou mají plovací blány a jejich nozdry jsou posunuty dopředu a nahoru. Okolo tlamy mají charakteristické hmatové vousky. Při vašich výletech po okolí přeji hodně úlovků nejen z čeledi bobrovitých. Brdy totiž k návštěvám přímo zvou a jsou plné různých živočichů i rostlin. Gabriela Galbavá
Strana 1
Literární kavárna Dne 10. března jsme měli s naší třídou 6.A první dvě hodiny takzvanou literární kavárnu. Když nám to o týden dříve paní učitelka oznámila, všichni byli velmi nadšeni z informace, že si tam můžeme vzít jídlo a pití. Po zjištění, že si nesmíme vzít celou coca-colu, brambůrky, ani popcorn, nadšení ustálo a ani já neměl velkou radost. No jo, ale
co se dalo dělat. Všichni si měli přinést knížku, já jsi přinesl knížku „Já Jůtuber“, kterou jsem si nedávno koupil. Čekal jsem, že z toho boudou všichni na větvi, ale jeden kluk si přinesl úplně stejnou, no nenaštvalo by vás to?! Při literární kavárně se mělo číst, pít čaj a jíst bábovky a koláče. Nápad to byl dobrý, provedení horší. Jídlo přilákalo pár dětí z vedlejší třídy, které nás o přestávce otravovaly. Při čtení jsme si podle pokynu „šeptali“, jinými slovy tam byl takový hluk, že
se číst prostě nedalo a kromě jídla nikdo z nás zbylou část hodiny nebyl moc schopný cokoliv jiného dělat. Některé děti to s jídlem tak přehnaly, že jim pak bylo špatně od žaludku. Díky této neschopnosti cokoli dělat byl odsunut test, na který se tak nějak pozapomnělo. V současné době už se pracuje na vyřešení problémů a zlepšení celé literární kavárny. David Melichar (6.A)
Reportáž z krokodýlí ZOO V minulém pololetí jsme probírali v hodinách přírodopisu plazy, a proto jsme se jednoho dne vypravili s paní učitelkou Galbavou do Protivína do krokodýlí Zoo. Měli jsme sraz ráno na Řevnickém nádraží. Koupili jsme si lístky a nastoupili do vlaku. Jeli jsme do Berouna, kde jsme přestoupili na jiný vlak, a jeli do Protivína. Cesta byla dlouhá, proto to byl také celodenní výlet. Když jsme dorazili do Protivína, šli jsme ještě kus cesty, ale to nám nevadilo, protože byla sranda. Potom jsme spatřili podlouhlý dům. Na sobě měl napsáno „Krokodýlí ZOO Protivín.“ Když jsme vešli dovnitř, museli jsme si svléknout skoro všechno oblečení, protože kvůli krokodýlům tam bylo obrovské horko a dusno. Měli jsme průvodce, který nám vyprávěl o krokodýlech. Vyprávěl o tom, jak se který do protivínské ZOO dostal, i o charakteru krokodýlů. Měli tam krokodýly: aligátory, gaviály i kajmany. Měli tam i jednu gaviálí samičku, která měla porušený pigment. Nebo gaviála s odlomenou horní čelistí či aligátora s okousanými prsty od samičky. Také tam měli krokodýla, který v minulosti putoval od cirkusu k cirkusu, a ti chovatelé v cirkusu mu zapomínali dávat žrádlo. Potom se dostal do krokodýlí zoo. Zajímavé na něm bylo, že v minulosti kvůli nedostatku potravy nerostl. Proto vypadal, že je širší než delší. Měli tam i malinká, právě vylíhnutá krokodýlátka.
2
Ke konci exkurze jsme si mohli krokodýlí ZOO projít ještě jednou a lépe si krokodýly prohlédnout. Když jsme došli k jednomu teráriu, ozval se hrozný výkřik. Jedna holka si zrovna prohlížela krokodýla s otevřenou tlamou a ten najednou sklapl obě čelisti a ona se hrozně lekla. Zakřičela tak, že jsme si mysleli, že snad jeden krokodýl utíká. Pak už jsme museli jít. Zpátky na vlak jsme museli utíkat, protože by nám jinak ujel vlak, ale naštěstí jsme to stihli. Pak jsme jeli do Berouna a z Berouna rovnou domů. Moc děkujeme paní učitelce Galbavé za krásnou exkurzi.
Tonička Nebřenská a Adéla Chocová (7.B)
Ze života školy Ve 3.A se připravuje třídní kniha… a budou v ní pohádky, říkanky i obrázky, které žáci vytvořili v hodinách literatury. Malou ochutnávku si můžete užít právě teď. Jak šla myška do světa Byla jednou jedna polní myška. Vždy, když šla na lov, tak něco našla. Jednou náramek, pak sponky, zrcátko, korunku… Tak se z ní stala myška nafrněná a udělala ze sebe královnu polních myší. Ostatní myšky byly chudé, chodily si k ní pro jídlo a vypadalo to asi takhle: „Ťuk, ťuk, ťuk!“ Myška otevřela a zeptala se pištivým hláskem: „Co potřebuješ, sousede?“ „Neměla bys kus chleba?“ „A máš kartičku?“ „Ne, nemám.“ „Tak běž pryč!“ Řekla myš a zavřela dveře. Jednou přišla povodeň. Myšku to vytopilo. Voda všechno odnesla. Ostatní myšky si z toho nic nedělaly, protože nic neměly. Ale voda odnesla všechny věci myší královny k myškám chudým. To už nebyly chudé myšky, ale bohaté! Dokonce i dům si našly. Tak myší královna šla ke svému sousedovi. Zaťukala, soused otevřel a myška spustila: „Nemohla bych u vás bydlet?“ Řekla to velmi smutným hlasem, protože byla nastydlá. Soused řekl: „Proč bychom ti měli pomáhat?“ „Prosím, protože už nic nemám!“ Soused řekl: „ Jestli se polepšíš, tak u nás můžeš zůstat.“ A myška slíbila, že už nebude zlá. Kristin Kuthanová (3.A)
3
Jak se sova Mářa vydala do světa Byla jednou jedna čtyřčlenná soví rodinka. Máma, táta, starší dcera a mladší dcera. Když se rozednívalo, maminka řekla mladší dcerce: „Běž už radši spát, nebo budeš mít denní můry!“ Bylo dvanáct hodin a starší dcera Mářa se rozhodla, že poletí do světa. A tak letěla. Usadila se na nedalekém stromě, aby se vyspala. Když se stmívalo, sova zase vzlétla. Maminka zjistila, že Mářa utekla, a začala mít o ni strach, ale potom si řekla, že už je velká a že se jí nic nemůže stát. A zatím Mářa letěla dál. Najednou potkala hlídacího psa, a tak se ho zeptala, kudy do lesa. Pes jí poradil, tak Mářa letěla dál. Když se rozednívalo, šla spát, když byl večer, zase letěla dál. Jednou potkala moudrou sovu a zeptala se jí, jestli není poblíž nějaký starý hrad. Sova řekla, že ano, a ukázala jí, kudy má letět. A tak Mářa letěla a letěla, až doletěla ke starému hradu. V hradu žil soví princ. Když ji poprvé spatřil, tak se mu zalíbila, že ji hned požádal o křídlo. Mářa řekla ano a byla svatba. Sova Mářa pozvala i své rodiče a ti na ni byli pyšní. Dostali i hodně svatebních darů, které byly všechny nádherné. A měli děti a všichni spolu žili šťastně až do smrti. Zuzana Hájková (3.A)
Kdo si ví rady, ten umí pomoci
Třídu 1.A navštívila jedna z maminek – zdravotní sestra. Děti se na přednášce dozvěděly nejdůležitější informace o základech první pomoci a další praktické návody, jak se chovat v případě, kdyby se staly účastníky nehody nebo se setkaly s člověkem, který potřebuje pomoc. Nejprve jsme si řekli o tom, jaké jsou základní zásady chování, pokud někdo v našem okolí potřebuje poskytnout pomoc. Na prvním místě je samozřejmě přivolání dospělé osoby, mohou ale nastat situace, kdy jde skutečně "o minuty", a tehdy je důležité poskytnout sami alespoň tu nejnutnější pomoc. Důležité je, že zachránce musí dbát zejména na vlastní bezpečnost, neboť pokud by se mu něco stalo, nemůže efektivně pomoc poskytnout. Seznámili jsme s důležitými telefonními čísly Integrovaného záchranného systému a procvičili si, jak správně ohlásit událost a jakým způsobem se orientovat na místě nehody. V první části jsme se seznámili s ošetřením různých úrazů a ukázali si způsoby ošetření zlomeniny, fixaci a uložení do správné polohy. Zajímavé bylo i vyzkoušet si na cvičné figuríně nepřímou masáž srdce (nejdůležitější způsob první pomoci osobě, která je v bezvědomí) a umělé dýchání (to je dnes už pouze doplňkovým záchranným prvkem a doporučuje se jen u osob blízkých). Dozvěděli jsme se, jak ukládat postiženého do stabilizační polohy a nakonec si děti vyzkoušely transport zraněného. Další den si děti při TV transport raněného ještě procvičily. Celkově byla přednáška nejen poučná, ale pro děti i zajímavá, protože proběhla poutavou formou. Michaela Sklenářová
4
Velikonoční tvoření v 1.A
Žáci si sami v průběhu tří vyučovacích hodin vybírali, co si vyrobí: pletení pomlázek, zdobení velikonočních perníčků, válení jidášů, drátkovaná vajíčka s korálky, zdobení vajíček, velikonoční ozdoby.
Velikonoční dílna ve 4.B
Příprava na Velikonoce
Ve středu před velikonočními prázdninami se naše třída proměnila na velkou tvořivou dílnu. První hodinu jsme si přečetli Velikonoční příběh a vyráběli zápichy do předem vzrostlého osení. Mohli jsme si vybrat kuřátko, zajíčka, slepičku. Vojta Šimůnek nám doma upekl na posilněnou velikonočního beránka, po kterém se jen zaprášilo. Další hodinu jsme barvili vajíčka na bublinkové fólii, dále jsme z proutků svázali proutěné vajíčko, které jsme zdobili květy, skořápkami a vajíčky z bavlnek, které jsme vyráběli již týden předem. Nakonec jsme vyzkoušeli přes vidličku motat z vlny malé bambulky, a to kuřátka. Při výrobě velikonoční výzdoby nám dopoledne strašně rychle uteklo, naučili jsme se nové techniky, získali inspiraci a odnášeli si domů nejen vyrobené dekorace, ale i zážitky ze vzájemné spolupráce. Jak se nám vše povedlo, posuďte sami. Božena Bořková
Nejprve jsme si vyprávěli o lidových zvycích a jak se vypočítá termín pohyblivých svátků jara. Popsali jsme si šest velikonočních nedělí v naší tradici. Potom jsme s paní Kostlánovou malovali kraslice voskovou technikou. Trpělivost a kreativitu projevili holky i kluci. Před prázdninami jsme se pustili také do pečení „jidášků“. Těsto pro nás nechala nakynout paní Šupáčková a my jsme se pokusili tvořit obřadní pečivo z válečků ve tvaru zkrouceného Jidášova provazu. Inspiraci jsme hledali v knize o lidových zvycích. Vytvářeli jsme ptáčky, ale i jiné jarní motivy. Laura si vyrobila ještěrku, ze které se nakynutím po upečení stal krokodýl. Všechny to moc bavilo a předháněli jsme se, kdo vymyslí originálnější tvar. Několik dětí hlídalo při pečení pec a celou školou se nesla vůně těsta i hřebíčku. Nemohli jsme se dočkat, až ochutnáme. Ještě teplé pečivo jsme si pokapali medem a ochutnali prvního jidáše. Další dva tvary jsme nesli maminkám domů. Netrpělivě jsme si opisovali recept, abychom si doma upekli celý plech. Lich, 3.B
5
Velikonoce – projektový den v pátých třídách Těsně před Velikonocemi jsme měli ve třídě projektový den na téma Velikonoce. Je to svátek, při kterém si připomínáme, že Ježíš byl za nás ukřižován. Pletli jsme pomlázky a barvili vejce. Při barvení vajec bylo mnoho technik: bavlnkou nebo posypáváním různým kořením. Ještě před pletením pomlázek a barvením vajec jsme dostali pracovní list, kde jsme měli odhadovat, zdali jsou v listě dané informace o Velikonocích pravdivé nebo ne. Také jsme dostali polystyrenová vejce a nabarvili je do stylu mimoňů. Paní učitelka nám upekla tematické muffiny se zajíci a vejci na špičce. Ten den byl velice zajímavý. Při práci s pracovním listem jsme se dozvěděli hodně zajímavých věcí o Velikonocích. Michal Sklenka – 5. A
Plán akcí - duben 1. duben – Noc s Andersenem
Výběr 2. stupeň
5. duben – Matematická olympiáda - okres
Výběr 7. a 8. třídy
6. duben – Hudební pořad Tenor – Saxofon, p. Hrabě
Celý 2. stupeň
7. duben – Pedagogická rada
Pedagogové
9. duben – Ples ZŠ Řevnice a tanečního souboru Klíček
Celá škola
11. duben – Divadelní představení „Putování ve větvích“
4.B a 4.C
11.-13. duben – Etiketa ve škole – vzdělávací program
Celý 2. stupeň
12. duben – Třídní schůzky 1. stupeň
Rodiče žáků 1. stupně
13. duben – Třídní schůzky 2. stupeň
Rodiče žáků 2. stupně
14. duben – Vybíjená dívky, Preventan Cup
Dívky 1. stupeň - výběr
15. duben – společný úklid města Řevnice
Celá škola
18.-21. dubna – sběr papíru
Celá škola
19. dubna - Vybíjená chlapci, Preventan Cup
Dívky 1. stupeň - výběr
22. dubna – exkurze do muzea „Karla Zemana“, DEN ZEMĚ“
3.C, celá škola
26. dubna – Program Keňa – život pod Kilimanjarem, kino Řevnice
2. stupeň (5.-9. třídy)
28. dubna – Hoblinková dílna, Mc Donalds Cup - minifotbal
Výběr 1. stupeň
6
Anketa: „Jak vám vyhovuje časový posun?“ S příchodem jara se posouval čas, ze zimního na letní. Jak tato změna vyhovuje žákům 3.B se ptala jejich třídní učitelka Ludmila Chroustová. Lukáš B.: Mně osobně nevyhovuje časový posun. Hůře se mi vstává a vlastně nám začíná škola v 7:00. Jestli můžu poprosit politiky, aby nechali normální čas. Děkuji! Pavel H.: Mně to moc nevyhovuje, protože musím vstávat o hodinu dřív. A v noci zase nemůžu usnout, protože je ještě světlo. Jakmile se s tím vyrovnám, zase se to změní zpátky. Nechci to, nelíbí se mi to. Chtěl bych, aby se čas neměnil. Hlavně kvůli tomu, že musím brzy vstávat. A hrozný je, že v noci je ještě světlo. Moc mi nejde usnout a o to je to horší ráno, když o hodinu dřív vstávám do školy. Pak jsem unavený a skoro usínám. Děkuji! Filip: Nevyhovuje mi změna času, protože ráno musím vstávat o hodinu dříve. Večer nemůžu spát, protože je tak dlouho světlo. Vadí mi, že si ráno nemůžu přispat. Radši bych si přál přirozený čas, abych nebyl tak unavený. Potom večer v 9 hodin jsem ještě na trampolíně a na houpačce a vůbec se mi nechce jít spát. Děkuji! Stáňa: Mně vadí, že musím vstávat o hodinu dříve, protože nemůžu přijít pozdě do školy. Ale v létě mi to nevadí, protože stejně máme prázdniny. Já si myslím, že jinak je lepší letní čas. Docela mi to vyhovuje. Viktorka: Myslím si, že o prázdninách to není moc špatné, protože můžeme jít spát později, ale teď na jaře mi to moc nevyhovuje, protože mi večer nejde usnout a ráno jsem ospalá. Víc mi vyhovuje podzimní a zimní čas. Eliška: Vadí mi posunutý čas, protože když jdu spát, tak to nejde, protože je pořád světlo, a potom nemohu usnout. Taky mi vadí, když jsem zvyklá vstávat později a teď se zbytečně leknu, že přijdu pozdě. Pak si na to zvyknu a oni to zase přesunou na normální čas. Je to úplně zbytečný přesouvat čas. Ať se na to raději „vyprdnou“ a nechají ten starý. Adam: Moc mi posun času nevadí. Vstává se mi docela dobře, a když jdu spát, tak mi to nevadí, protože mám zatáhnuté záclony. Ráno jsem ale trochu ospalý. Bětka: Změna času nás vyhodí z návyku na čas minulý. Někomu je to jedno, ale jiným to tak jedno není. Ať už je ten čas o hodinu větší nebo menší. Na někoho to má silný vliv. Dělejme s tím něco! Agáta: Vadí mi, že se mění čas, protože když usínám, tak ležím v posteli a nemůžu usnout a zase ráno mám problémy se vstáváním. Povídali jsme si o tom ve třídě a celá třída říkala, že jim to taky vadí. Dokonce i paní učitelce to vadí. Radši mám ten přirozený čas. Prosím, udělejte s tím něco! Děkuji! A jak to vidí paní učitelka Chroustová? Po návratu z velikonočních prázdnin byly děti unavené, polehávaly po lavici. Zeptala jsem se, co se děje. Hromadně si stěžovaly, že se změnou času jim vadí vstávání a večer nemohou usnout. Přemýšlely, co s tím můžeme udělat, komu napsat, aby se nad tím dospělí zamysleli a jestli by nebylo možné alespoň posunout školu od 9 hodin. Z ankety vyplynulo, že kromě tří dětí, které rády vstávají brzy a vyhovuje jim letní čas, ale beze změn, by ostatní chtěly nechat ten původní. Na argumenty o příjemném čase o prázdninách odpovídaly, že když mají volno, mohou jít stejně spát, kdy chtějí. Děti se vyjádřily, že si přejí přirozený čas, v souladu s přírodou. A tak se těším, že snad jednou, až dorostou, budou vnímavější k přirozeným rytmům těla, zruší nesmyslná nařízení a vrátí nám ten pravý, přirozený čas. Ludmila Chroustová
7
Pozvánka na Den otevřených dveří přístavby
Základní škola Řevnice zve všechny žáky, rodiče a přátele školy na DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ nové přístavby budovy 2. stupně
14. 4. 2016, 14 – 19 hod. Současně proběhnou doplňující volby do Školské rady a v nových učebnách si také budete moci prohlédnout výstavu známé řevnické výtvarnice, choreografky, tanečnice, pedagožky, ale i básnířky a členky místní Letopisecké komise Dagmar Renertové
8
