Zpravodaj č. 11, duben Sdružení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV ČR

Sdružení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV ČR

Zpravodaj č. 11, duben 2015

Vážení čtenáři, ráda bych Vám představila další, jedenácté číslo Zpravodaje. Tentokrát jsme zvolili jako hlavní téma Co dal a vzal dětem diplomatů a zaměstnanců MZV „kočovný život“. Na toto téma jsme navzdory očekávání dostali poměrně velké množství ohlasů. Jde o články a odpovědi na dané otázky dětí různého věku, některé „děti“ jsou dnes již dospělé. Každý z autorů pojal téma po svém, a tak vznikla celkem zajímavá a pestrá směs příběhů. Doufám, že i vám se bude líbit. V další části Zpravodaje pak najdete slibované informace o zaměstnávání

partnerů zaměstnanců MZV v zahraničí, mimo EU, můžete si přečíst základní údaje o služebním zákoně nebo souhrnnou zprávu o uznávání zahraničního vzdělávání od ředitelky ZŠ a Gymnázia J. GuthaJarkovského, PhDr. Jitky Kendíkové. Margarita Štěpánková Vám v pravidelné rubrice Okénko do Evropy představí naší partnerskou rakouskou asociaci a můžete porovnat, jaké podmínky mají rodinní příslušníci zaměstnanců MZV v Rakousku. Také se dozvíte o příjemných novinkách ve zdravotním a důchodovém pojištění partnerů (partnerek), doprovázejících zaměstnance MZV do zahraničí, nebo méně příjemné novinky ohledně změny nové směrnice MZV o školném. Ani na rubriku „Dojmologie“ jsme nezapomněli, přinášíme příjemný a pohodový článek paní Viery Langerové z Estonska. Nebudu zde zmiňovat všechny články, podívejte se sami. Přeji příjemné čtení Věra Labuťová

VE ZPRAVODAJI NAJDETE Aktuálně… Téma čísla Co dal a vzal dětem diplomatů a zaměstnanců MZV „kočovný život“ Zaměstnání v zahraničí – 2. díl Zaměstnávání v zemích mimo EU Informace o aplikaci zákona o státní službě Uznávání rovnocennosti zahraničního vzdělávání v České republice Ze školních lavic – vlastní zkušenosti s nostrifikací Změna Směrnice o školném Pohled na změny v proplácení školného z vlastní životní zkušenosti Česká škola bez hranic - aktuálně Z tepla do zimy Okénko do Evropy – Rakousko Konečně jsme se dočkali změny v důchodovém pojištění pro doprovázející partnery Změny v úhradě zdravotního pojištění od 1.1.2015 Vánoční charitativní festival – Hilton 2014 V příštím čísle Zpravodaje Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 1

2 3 17 18 21 23 25 27 28 29 31 33 34 35 36

AKTUÁLNĚ… Předvýjezdové školení pro doprovázející partnery Personální odbor MZV se na návrh SRP rozhodl obnovit pořádání předvýjezdového školení pro doprovázející partnery. Mělo by se konat každoročně v květnu a mělo by být určeno pro partnery zaměstnanců MZV, kteří aktuálně vyjíždějí na zahraniční post. Obsahem půldenního školení, by měly být základní informace týkající se možnosti zaměstnání partnerů, informace o školní docházce dětí, zdravotním pojištění, potřebných zdravotních prohlídkách, bezpečnosti, důchodovém pojištění, možnostech bydlení , o pravidlech pro stěhování, informace o diplomatickém protokolu, o možnosti členství ve Sdružení rodinných příslušníků, atd. atd., zkrátka vše, co je potřebné vědět před odjezdem. O tom, zda se školení uskuteční již letos, Vás budeme informovat prostřednictvím našich webových stránek nebo se to jistě dozvíte od svých partnerů – zaměstnanců MZV. Besedu s ředitelkou ZŠ a Gymnázia J. Gutha-Jarkovského, PhDr. Jitkou Kendíkovou plánuje SRP společně s Personálním odborem MZV uspořádat letos v červnu. Tématem besedy pro rodiče dětí z MZV budou informace ohledně studia po návratu ze zahraničí, otázky přijímacích zkoušek a uznávání zahraničních vzdělání, nové právní předpisy a hlavně bude paní ředitelka odpovídat na dotazy rodičů ohledně studia. XXXI. konference EUFASA se konala ve dnech 23. 3. – 24.3. v lotyšské Rize. Zúčastnilo se jí 23 členských asociací. Naši organizaci reprezentovaly Margarita Štěpánková a Eva Jestřábová – obě členky výboru SRP a za personální odbor MZV se v roli pozorovatele zúčastnila referentka pro rodinnou politiku, Markéta Vohralíková. Dalším pozorovatelem byl pak i pan Michele Mustillo, manžel zástupkyně našeho velvyslance v Rize. Jaké jsou nejdůležitější závěry konference? Na kterých problémech k řešení jsme se shodli? • Zahájení diskuse o právním uznání pozice partnerů vyjíždějících pracovníků. Tedy to, aby na ně nebylo pohlíženo jako na čistě soukromé osoby. Prospělo by to vztahu mezi nimi na jedné a MZV jako vysílatele na druhé straně. • Hledat společně s MZV způsoby, jak podpořit zaměstnávání partnerů či partnerek. • Aktivně informovat rodiny zaměstnanců a vedoucích úřadu o podpoře, kterou nabízí národní organizace EUFASy v místě vyslání. (Welcome team, zprávy o místě vyslání, nabídka pracovních míst atd.) • Novým tématem se pak stala otázka on-line výuky pro děti vyslaných pracovníků. Významně by mohla napomoci dětem v udržení si rodného jazyka. Vzhledem k tomu, že povinné přezkoušení dětí v české škole je už minulostí, považuji toto téma za velice důležité. Závěrem musím pochválit organizátory letošní konference. Vše bylo velice profesionálně připraveno – za velké podpory MZV. Jsem velice ráda, že jsem měla možnost se této konference zúčastnit. Pochopila jsem, jak velice smysluplná může být činnost naší organizace. Současným největším úkolem je pro nás bezesporu zvýšení členské základny. Např. Velká Británie má 4 000 členů a je velice aktivním spolutvůrcem rodinné politiky na MZV, podobně je to i v Německu a ve Francii. Pokud chceme být partnerem při řešení rodinné problematiky na MZV, bez širšího zapojení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV se prostě neobejdeme. Podrobné informace ke konferenci najdete v příštím čísle našeho Zpravodaje či na webových stránkách našeho Sdružení www.mzv.cz/klub nebo na webu EUFASA www.eufasa.org/associations. Eva Jestřábová Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 2

CO DAL A VZAL DĚTEM DIPLOMATŮ A ZAMĚSTNANCŮ MZV „KOČOVNÝ ŽIVOT“ STRAŠNĚ MI TO OBOHATILO ŽIVOT Anna Hlavsová, 27 let Kočovný život začal pro Annu už v osmi letech, kdy vyjela s rodinou do zahraničí a strávila 4 roky v Los Angeles. Tam se naučila anglicky intuitivně a automaticky, což později znamenalo časté neshody s učitelkami angličtiny v českých školách. V Praze dokončila po návratu základní školu a studovala tři roky na gymnáziu. Rok před maturitou měla to štěstí odjet s mámou do Slovinska, kde vystudovala IB program za 2 roky. To jí umožnilo splnit si cíl a studovat na univerzitě v Anglii - nejdříve získala titul bakaláře sportovních věd a poté v Londýně magistra ve fyzioterapii na známé King’s College. Od té doby pracuje a žije v Londýně, kde jezdí na kole, hraje házenou a stará se o australské fotbalisty. ☺ Nedávno se vydala do Indie učit se o józe a splnila si další sen, stát se učitelkou jógy. Všechny tyto zkušenosti nyní využívá v londýnské klinice, kde pracuje. V kolika letech jsi poprvé vyjela s rodiči do zahraničí? Tehdy mi akorát bylo 8 let a jeli jsme do Kalifornie v USA. Jak často jste vyjížděli a kolik let přibližně jste byli na cestách? Strávili jsme 4 roky v USA, když jsem byla ještě dítě. Potom jsme zakotvili na 6 let v Praze. Jak ses vyrovnala se svým prvním studiem v cizím jazyce? To byla hodně zajímavá zkušenost. Bylo mi 8 a neuměla jsem anglicky skoro ani slovo. Nastoupila jsem do normální školy v Americe bez velikých příprav, ale do půl roku jsem jazyk pochytila a už mluvila. Strašně mi pomohla hodná a ochotná paní učitelka, která si dokonce pořídila anglicko-český slovník! Já jsem se na začátku domlouvala přes kartičku, kde jsem měla jeden sloupek napsaný v češtině (jako že chci na záchod, nebo mám hlad). Máš nějaké zajímavé postřehy? Co bys poradila dětem, které třeba poprvé vyjíždějí s rodiči? Buďte otevřeni všem příležitostem a vděčni za tu skvělou možnost být v zahraničí, protože vás to obohatí. Doporučila bych se všemi se spřátelit, protože pak se můžete navštěvovat v různých zemích a budete mít kamarády, kteří chápou vaši životní situaci a časté cestování. ☺ Studovala jsi v různých jazycích? Studovala jsem hlavně v angličtině, do toho jsme se učili cizí jazyky. Studovala jsi v různých školních systémech? Ano a celkem odlišných. Nejdříve česky systém 2 roky, pak konec základky a první 3 roky na gymnáziu. Mezitím jsem zažila americky systém, který byl hodně o diskuzích a ne Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 3

jen o biflování. Poté jsem dokončila gymnázium na mezinárodní škole ve Slovinsku, což bylo skvělý a hodně mě to bavilo (oproti českému gymplu, kde jde hlavně o to učit se fakta). Vracela ses do české školy? Ano, nejdříve na poslední 3 roky základní školy po 4 letech v USA a hned poté jsem nastoupila na 3 roky na gymnázium, než jsem zase „utekla“ pryč. Od té doby jsem už v zahraničí, kde jsem studovala na univerzitách. Srovnání vyučování v české a zahraniční škole Z mého pohledu je český systém ve srovnání s americkým a mezinárodním hodně odlišný v učení, ale i přístupu učitelů. V mezinárodních systémech máte pocit, jako by učitel byl váš dobrý a lehce přístupný přítel, kterého respektujete a užíváte si jeho hodiny. Diskutuje s vámi, dává smysl a chce po vás užitečné informace a úkoly. Také dokážou zorganizovat zábavné hodiny a prostředí, kde se člověk rád učí, protože vidí, jak to souvisí s jeho budoucností. Naproti tomu se mi zdá český systém zaostalý. Mí učitelé nebyli úplně přístupní, často se jich student bojí a oni využívají svojí moci a chtějí po vás občas dost nesmyslné úkoly a vědomosti, které jsou vám málo prospěšné. Jak sis zvykla v nové škole, jak tě přijali spolužáci? Zvykla jsem si celkem rychle, protože cizí prostředí pro mě bylo novou zkušeností, na kterou jsem se těšila. Našla jsem skvělé kamarády a všichni byli moc fajn a pomohli mi bez problémů zapadnout. Máš nějaké kamarády ze školních let ze zahraničí do dneška? Nebo s někým udržuješ kontakt? Z USA nemám, protože jsem tam byla od 8 do 12ti let – celkem brzo na formováni trvalých kamarádství daleko od domova. Ale mám hodně kamarádů ze školy v Slovinsku, kde jsem byla od mých 17ti do 19ti. Se spoustou z nich jsem v kontaktu a každý rok je navštěvuji a píšeme si často. Přes sociální sítě také vidím, co všichni dělají, a mám pocit, že jsme si blíž. Máš kamarády z dětských let i v Čechách? Zachovala sis vztahy a kontakty i přesto, že jste byli v zahraničí? Ano, do jisté míry, ale jak roky plynou, tak míň a míň, protože se mi zdá, že propast mezi námi roste, čím déle jsem v zahraničí. Teď už jsem nebydlela v Česku 9 a půl roku a to je dost dlouhá doba. Mám hrstku kamarádů ze základní školy a pár dobrých z gymnázia, se kterými se občas vidím, když jsem v Česku. Co ti cestování, střídání destinací a škol přineslo z dnešního pohledu? Strašně mi to obohatilo život a celý pohled na to, co je vše možné v životě dokázat. Vidím překážky jako malé kamínky v cestě, které lze překonat. Cítím se ohromně vděčná, že jsem mohla zažít život v zahraničí. Otevřelo mi to oči a taky jsem více nezaujatá a mám větší pochopení pro různé typy lidí. Kdekoliv jsem, tak se cítím doma a užívám si toho, že můžu volně cestovat, studovat a pracovat v cizím jazyce a budovat si karieru v zahraničí. A co ti naopak na tomto způsobu života vadilo? Neřekla bych, že mi doslova něco vadilo. Vidím tyto zkušenosti optimisticky a každá vada je dobré ponaučení. Byly jistě chvíle, kdy se třeba člověk cítí odcizeně, když stojí před velkou zdí. Ale ta se překoná a přeleze. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 4

Jaký byl tvůj nejhorší zážitek? To vážně nedokážu říci, ani si vzpomenout! Jaký byl tvůj nejlepší, nejveselejší zážitek? Těch bylo jistě mnoho! Začátek nového života po příjezdu do nové země je vzrušující a o to veselejší je pak třeba maturita a „graduation“, kde se na vás pyšní rodina a vám dojde, co jste dokázali.☺ Myslíš, že díky cestování se ti dostalo kvalitnějšího vzdělání na lepších školách, kterého bys třeba doma nedosáhla? Určitě! Mohla jsem studovat 5 let na univerzitě v Anglii, což bylo lehce dostupné, protože jsem před tím studovala na střední ve Slovinsku ☺ Myslíš, že tento způsob života měl nějaký zásadní význam pro výběr povolání? Myslím, že ano. Sice jsem vždycky měla spoustu zájmů, ale sport a zájem o lidské tělo mě táhlo jedním směrem. Díky mému způsobu života nebyl problém studovat anglicky, mít dobré známky, nebyla jsem omezena výběrem. Tím jsem opravdu mohla jít do toho povolání, kam mě táhlo srdce a tím pádem do zahraničí. Kdo ví, co bych dělala, kdybych zůstala v Česku. Asi architekturu ☺ Měl tento způsob života vliv na výběr partnera, např. je tvůj partner cizinec? Jo, to taky. Můj přítel je taky cizinec a poznali jsme se v Londýně, bavíme se anglicky (on je z Litvy). Zažili jsme podobné situace a rozumíme si o to víc, že jsme oba byli v různých zemích, víceméně sami za sebe odpovědní. Chtěla bys i ty pracovat jako diplomat a se svojí rodinou a dětmi takto dále žít? Ta představa se mi líbí! Ale moje práce jako fyzioterapeutky a učitelky jógy mě neskutečně naplňuje a baví. Takže pracovat jako diplomat by mě asi moc nebavilo, ale třeba se otevře pozice pro osoby jako já na velkých ambasádách! Starala bych se tak o zdraví a pohodu pracovníků, to by se mi líbilo! ☺

URČITĚ MI POBYT "VENKU" VÍC DAL, NEŽ VZAL Jan, 35 let Do zahraničí jsem s rodiči poprvé odjel v 15ti letech a byl jsem pryč dva roky. Druhý jejich výjezd jsem využil až na vysoké k semestrálnímu pobytu na zajímavé škole. Naštěstí jsme se v prvním případě stěhovali do civilizace, takže život tam byl zajímavý, plný lákadel. Určitě mi pobyt "venku" víc dal než vzal – naučil jsem se jazyk, získal nové pohledy na svět, naučil se komunikovat s lidmi úplně jiného založení, než byli ti okolo mě a s některými komunikuji dodnes, zejména díky sociálním sítím. Suverénně nejhorší zážitky plynuly z přístupu mého gymnázia v ČR, kde jsem musel skládat dosti nepříjemné rozdílové zkoušky ze všech předmětů, což vyžadovalo několikrát týdně po škole nebo o víkendech studovat de facto druhou střední školu (jinak řečeno mi paradoxně život v zahraničí nejvíc stěžoval český matrix, ze kterého jsem vybočoval). Nejlepších věcí, co mě potkalo, bylo víc, v paměti se mi po těch letech vybavují samozřejmě různé nevšední výlety a setkání se zajímavými lidmi (ze všech mě napadají mírně excentričtí sběratelé umění a zároveň famózní společníci a hostitelé nebo osobní setkání s Magdalenou Koženou a celou řadou dalších zajímavých umělců). Lze-li zevšeobecňovat, tak asi jednou z nejdůležitějších otázek je věk dítěte při výjezdu do zahraničí. Pravděpodobně to lépe bude snášet malé dítě než adolescent, který si bude muset v zahraničí vybudovat celou novou síť sociálních interakcí a vztahů. Také na psychiku asi lépe působí vědomí, že v podstatě kdykoli může člověk skočit do auta a být za Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 5

den doma mezi starými přáteli, než to, že každá cesta domů by znamenala velkou zátěž domácího rozpočtu.

OD DVOU MĚSÍCŮ ŽIJI V ZAHRANIČÍ Vojta Molitor, 9 let, Teherán Jmenuji se Vojtěch Molitor a je mi 9 let. Narodil jsem se v Karlových Varech, ale domov mám v Praze. Od 2 měsíců žiji v zahraničí. Nejdříve v Libyi, pak v Libanonu a teď v Íránu. V Libanonu jsem začal chodit do školky. Bylo hrozné, když jsem tam šel poprvé, protože jsem nikomu nerozuměl. Ale tatínek si mě vzal do parády a ve školce paní učitelka mluvila jenom anglicky, tak jsem se to rychle naučil. Je dobré být v zahraničích, protože jsou tam dobré školy. A také jsou tam dobří kamarádi. Špatné je, že si nenajdu moc českých kamarádů. To znamená, že mluvím málo česky, což mi vyhovuje, protože budu umět dobře anglicky. V Íránu mi našli rodiče dobrého učitele na kytaru. V zimě se tu dá lyžovat. Jinak se mi v Íránu nelíbí. V Bejrútu jsem začal trénovat judo a tady v Teheránu v tom pokračuji. Zatím mám zelený pás. Zpátky domů se budeme vracet, až mi bude 10 let. Ale nejvíce se vždycky těším na prázdniny, protože v Čechách mám dobré kamarády. Mí kamarádi se jmenují Fanda Kuba a Zbinďa. Vždy chodíme sami do lesa a jsme celý den venku.

KDYBYCH NEBYLA DCEROU DIPLOMATA, TAK BYCH NEMĚLA TOLIK KAMARÁDEK PO CELÉM SVĚTĚ Marie Štěpánková, 11 let Kdybych nebyla dcerou diplomata, tak bych neměla tolik kamarádek po celém světě. Ale teď, když jsem, tak se mi stýská po vlasti a Praze, protože tam není skoro žádný smog a tady v Teheránu si místo toho kazíme plíce. Proto jsem ráda, že jsem Češka. Je sice těžké pořád balit a vybalovat věci, ale už si zvykám. Tak či onak, stejně chci spíše žít na venkově u babičky, než ve městě. Takový život je těžký. Jen si zkuste být dítětem diplomata! Každé tři nebo čtyři roky všechno zase sbalit a letět celý den do jiné země a města. Navíc nemůžete mít moc domácích mazlíčků. Já jsem vždycky chtěla mít psa, ale místo toho jsem dostala bílého králíka, kterého jsme stejně museli při stěhování darovat. Teď mám rybičku Vandu (od polské kamarádky, která už odjela) a kočku Tlapku. Až budeme muset odletět, rybičku také někomu dáme. Tlapku jsme se ségrou dostaly v Turecku, když nám bylo osm. Letěla s námi až sem, do Teheránu v Íránu. Tak jsem vám dovyprávěla svůj život dcery diplomata. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 6

MYSLÍM, ŽE TO BYLA POZITIVNÍ ZKUŠENOST Radka Jestřábová, 28 let Není jednoduché krátce zhodnotit střídavé dětství v zahraničí a v Čechách. Pokusím se o to. Dnes zpětně bych to shrnula, že naše dětství bylo šťastné. Neznaly jsme se sestrou nic jiného než střídání škol. Připadalo nám to normální. Uvědomění, že úplně normální to není, přišlo až později. Přesto si myslím, že to byla pozitivní zkušenost a jsem dnes upřímně ráda, že jsem nestrávila 9 let se stejnými spolužáky v jedné škole. I když jsem si to možná někdy přála. Osobně jsem škol (pokud správně počítám) od první třídy do ukončení střední školy vystřídala šest – jednu v Norsku (britská škola), čtyři v Čechách a jednu v Indii (německá škola). Nejhorší zkušenosti mám jednoznačně z českých škol (vyjma té poslední, anglické gymnázium v Praze, kde byla mezinárodní komunita). Na českých školách jsem se setkala se závistí a nepochopením, neměla jsem k amarádky. Nevzpomínám na ně ráda, nedokázala jsem se tu ztotožnit se systémem výuky, se zkoušením před tabulí, se ztrapňováním před celou třídou, se žákovskými knížkami. Školy mi připadaly nepřátelské, necítila jsem tu blízký vztah mezi dětmi a učitelem, na který jsem byla zvyklá ze zahraničí, ani vzájemný respekt. V dětství si nepamatuji, že bych byla nešťastná z toho, že chodím do školy, kde nerozumím jazyku, kterým mluví ostatní. Jako děti jsme se prostě rychle přizpůsobily a dnes ani nevím, jak jsem se vlastně anglicky nebo německy naučila. Vím jen, že hodně dlouho pro mě angličtina byla jako druhá mateřština. Německá škola přišla až v pozdějším věku (11-13 let) a ta již byla náročnější. Ačkoliv jsem si ji vybrala sama, tak jsem odmítala mluvit německy, trvala si na angličtině, ale po roce se to zlomilo, najednou jsem se němčině přestala bránit, začala jsem mít kamarády a chodila jsem do školy ráda. Dnes jsem za volbu této školy vděčná, protože mě němčina živí. Pokud bych měla možnost změnit něco na naší školní docházce, udělala bych všechno stejně. Nelituji jediné zkušenosti. Střídání škol mě naučilo se rychle přizpůsobit různým situacím a myslím, že je i důvodem našich blízkých rodinných vztahů – v neustále měnícím se prostředí jsme sami sobě byli neměnnou konstantou. Školy v zahraničí mě také naučily se jinak učit, jinak přemýšlet, nikdy tam nebyl kladen důraz na pouhé „biflování“, znalost faktů, ale na pochopení, uvažování, formulování vlastních myšlenek. Přesto musím přiznat, že na vysoké škole, kterou jsem vystudovala v Čechách, mi tyto „nabiflované“ znalosti někdy chyběly. Ale i tak šlo studium zvládnout. Někdy mě i dnes v dospělosti mrzí, že nemám kamarády z dětství, ale zároveň jsem vděčná za možnost poznat skrze kamarády různé kultury. Díky této zkušenosti jsem schopná dnes vnímat svět ve větších souvislostech a nevnímat ho pouze optikou našeho „českého rybníčku“. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 7

JE TO NA JEDNU STRANU VELMI KOMPLIKOVANÉ A NA DRUHOU STRANU SE TOHO HODNĚ NAUČÍTE Vojta Kopřiva 13 let Již od svého druhého roku cestuji s rodiči po světě. Je to na jednu stranu velmi komplikované a na druhou stranu se toho hodně naučíte a poznáte. Poprvé jsem se stěhoval do Nairobi. Do školky jsem chodil od tří let. Mluvilo se v ní anglicky. V Africe školní docházka již začíná v pěti letech, takže jsem změnil školku a šel do německé. Hlavní jazyk tam byla němčina ale také se tam dalo mluvit anglicky. V šesti letech jsem se vrátil z Nairobi do Prahy. Po půl roce v české školce jsem odjel do Bruselu. Tam jsem absolvoval první třídu v Evropské škole v české sekci. Protože nás bylo málo, žáci první a druhé třídy se učili společně. Do kolektivu jsem zapadl dobře, protože tam byli Češi. Do druhé třídy jsem nastoupil v Praze. Druhou, třetí a čtvrtou třídu v Česku jsem si užil. Měl jsem mnoho kamarádů a rozuměl jsem si s nimi. Po třech letech jsem musel jet do Argentiny, kde žiji dosud. Chodím do americké školy Lincoln. V páté třídě jsem vůbec nezapadnul do kolektivu, protože jsem neuměl dostatečně jazyk. V šesté třídě přišlo mnoho nových spolužáků a rychle jsem se s nimi skamarádil. Během dvou let jsem se zdokonalil v angličtině a naučil plynně španělsky. Nyní jsem v sedmé třídě a mám spoustu kamarádů. Pro mě je to velmi těžké rozhodnout, jestli bych radši zůstal v Česku, protože obě strany mají své výhody a nevýhody. Jedna z věcí, které mi vadí na tom být v zahraničí je, že ve většině zemí musíte být pod dohledem rodičů kvůli bezpečnosti. Naopak se mi

líbí, že mohu poznat jak se žije v různých zemích.

Poznámka rodičů: Vojta vůbec nechce v češtině nic psát, že to neumí, že neví co psát atd... Nechtěli jsme však, aby to bylo "naše" dílo, tak jsme to nechali víceméně tak, jak to napsal, i s některými chybami a špatnou interpunkcí. Asi není účelem představovat česky bezchybné výtvory, když právě ty děti ztrácejí s jazykem kontakt (alespoň ve škole).

BEZE SLOV… Christinka Losmanová 10 let

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 8

JSEM RÁD, ŽE UMÍM ANGLICKY Pepíno – Josef Marek, 7 let, St. Peterburg (s komentářem maminky) V kolika letech jsi poprvé vyjel s rodiči do zahraničí? V sedmi letech (před půl rokem). Jak ses vyrovnal se svým prvním studiem v cizím jazyce? Dobře, po půl roce učení už umím dobře anglicky. (Naštěstí mi o svých zkušenostech řekla kolegyně: první půlrok bude velmi náročný, je třeba neztrácet trpělivost, dítě chválit a hlavně vydržet. V našem případě výuka končí v půl čtvrté. Cesta ucpaným městem zabere i hodinu. S domácí přípravou jsme každý den strávili dvě hodiny: Zdaleka nám nestačí doporučovaných 10 minut na každý ročník (v první třídě 10 minut, ve druhé 20 minut), ale spíš bychom potřebovali tři hodiny, jenže to pro sedmileté dítě není reálné. A je nutné jít včas spát.) Co bys poradil dětem, které poprvé vyjíždějí s rodiči? Neděs se, určitě ve škole budou učitelé, kteří ti pomohou. První čtyři měsíce byly velmi náročné a kolem vánoc se to začalo lepšit. Je dobře, když máma a táta umí anglicky a můžou doma pomáhat vysvětlit látku a přeložit související výrazy. Budeš se vracet do české školy? Do české školy se vracím poprvé teď po půl roce na dva týdny. Srovnání vyučování v české a zahraniční škole V ČR jsem výuku od začátku zvládal, ale tady ne. Přesto první den se mi ve škole líbilo. Další dny mi učitelé pomáhali dorozumívat se pomocí obrázků. Pak občas vzali i-Pad a anglický výraz nechali přeložit do češtiny a já si to přečetl a napsal do slovníčku. Tady mi rychleji pomohou, protože učitelky jsou dvě a mají pro nás více času. Jak sis zvykl v nové škole, jak tě přijali spolužáci? Než jsem se naučil anglicky, tak jsem se kamarádil s českými spolužáky. Teď už se domluvím a hraju si i s dalšími dětmi. Spolužáci mi po začátku pomáhali. (Anglicko-americká škola na začátku školního roku organizovala sobotní setkání piknik, za což jsem byla ráda. Do školy vozil děti manžel a já jsem neměla moc možností se tam dostat. Potkali jsme se s třídní učitelkou i s "class mum", která například pomáhá v předávání informací rodičům ve třídě. Překvapilo mě, že maminky Korejky nehovoří anglicky a pokud nejsou kolem jejich děti, tak se nedomluví.) Jak se ti líbí ve škole, je to lepší než v české? Jsem rád, že umím anglicky. A líbí se mi, že ve škole píšeme vlastní knížky, třeba o svých hračkách. (Tak to bylo super. Ze školy přišlo pozvání, abychom se zúčastnili čtení. Nevěděla jsem, jak si to představit. Sedmileté děti ve škole asi měsíc pracovali na své knize. Zvolili si téma, můj syn auta Hot Wheels, další děti třeba Zurich - moje město, Vodní filtry, Jak jíst dort, Jak uspat mladší sestru ... Měli jednoduchý návod, jak postupovat, učitelky jim pomáhaly. Některé děti (i Pepíno) psali foneticky. Knihu = sešit doplňovali vlastnoručně malovanými ilustracemi. Ráno děti stály za stolečky se svou knihou. My rodiče jsme dostali samolepky a obcházeli jsme jednotlivé stolečky, kde děti krátce prezentovaly, co napsaly. Na zadní stranu knihy jsme napsali své hodnocení a přidali samolepku. Pak si všichni rodiče sedli a děti po jednom všem představily svou knihu. Paní učitelka promítla na stěnu obrázek z knihy. A děti celou knihu, nebo její část přečetli. Na závěr bylo občerstvení a volná zábava. Byla jsem z dětí a učitelek nadšená. Moje dítě po třech měsících angličtiny napsalo knihu a s trochou nervozity ji prezentovalo cizincům.) Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 9

A jak jste zvládli výuku češtiny? Ptáme se maminky Pepína. V Anglicko-americké škole nám umožnili mít hodiny češtiny. S vyučováním začínal můj manžel. Dětí je sedm ve věku od šesti do jedenácti let - je to různorodá a celkem náročná skupina. Po měsíci přijeli do Petrohradu na výměnné pobyty studenti z Čech. Podařilo se nám najít mezi nimi lektorku na první pololetí a teď i další na druhé pololetí. Děti učí dvakrát týdně po vyučování.

NECENZUROVANÝ ZÁZNAM ZAMYŠLENÍ NAŠÍ BARUŠKY NAD DĚTSTVÍM V DIPLOMACII Barunka, 6 let, Bělehrad Poprvé jsme jeli do Egypta. Jeli jsme tam, když jsem byla ještě mimino. Potom jsem tam vyrostla a chodila jsem do školky. Byla to anglická (pozn. rodičů: irská) školka, kde se myslím mluvilo anglicky. O přestávce jsme si hráli na zahrádce (byla tam houpačka a dětská autíčka s volantem). Vždycky, když jsem se vrátila zpátky, mohla jsem být s kamarády na ambasádě. Tam bylo taky hřiště a bazén, protože tam bylo strašné vedro, protože to bylo v Africe a v Africe bývá vždycky horko. V Egyptě se mi líbilo, jezdili jsme k moři. V Česku jsem chodila do Montessori školky české, kterou jsem měla moc ráda. Kamarádi z Egypta (pozn. rodičů: rodiny kolegů z ambasády) nás často navštěvovali a o prázdninách jsme spolu byli na vodě, kde jsem spadla do vody, ale hezky jsem zadržela dech. Ted jsme v Bělehradě. To je v Srbsku. Bydlíme na ambasádě. Když je teplo, koupeme se v bazéně, je tmavě modrý. Když byl sníh, stavěli jsme sněhuláka, ale když jsme byli na horách, tak roztál. Chodím do anglické školy. Je dobrá a moc se mi tam líbí. Mám tam dost kamarádů. Učíme se tam slova a moc mě baví, když mám úkoly. Také se učíme počítat a srbštinu, tu miluju. Na cestování se mi moc nelíbí, že musím opouštět své přátele. Ale vždycky se k nim myslím vrátím. Myslím, že je to ale výhodné, protože si nabereme dost čerstvého vzduchu a taky budu hodně umet jiný jazyk. Vrátíme se do Čech, až já budu mít 9 roku a můj bratr Kuba bude mít 7. Pak budu chodit do české školy. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 10

TADY CHTĚJÍ HODNĚ VĚCÍ NAZPAMĚŤ Dorka Pokorná, 9 let, Madrid V kolika letech jsi poprvé vyjela s rodiči do zahraničí? V 9 letech, a to bylo poprvé. Jak ses vyrovnala se svým prvním studiem v cizím jazyce? Je to těžké, hlavní problém je ten, že si někdy myslí, že danou látku neumím, já ji ale umím, pouze ji neumím říci v jejich jazyce. Co bys poradila dětem, které poprvé vyjíždějí s rodiči do ciziny? Aby to rodiče věděli hodně dopředu, abychom mohli intenzivně studovat jazyk. Srovnání vyučování v české a zahraniční škole Tady chtějí hodně věcí nazpaměť a také nedělají testy nebo zkoušení průběžně, jsou pravidelné testy, jak na vysoké škole a známka se odvíjí pouze od výsledku testů. Jak sis zvykla v nové škole, jak tě přijali spolužáci? Dobře, pomáhají mi, zvou mě na kroužky a na narozeniny... Máš nějaké kamarády ze školy v Čechách a jsi s nimi v kontaktu? Ano, s celou třídou v Čechách. Co ti na tomhle způsobu života vadí? Stěhování, jiná škola, jiné děti, ztráta dobrých a levných kroužků v ČR.

RODIČE SE MĚ JEDNOU ZEPTALI, JAK BY SE MI LÍBILO ODSTĚHOVAT SE DO TEPLÝCH KRAJIN Štěpánka Halfarová, 6,5 let (nyní druhým rokem v Havaně) Rodiče se mě jednou zeptali, jak by se mi líbilo odstěhovat se do teplých krajin, na ostrov, k moři. Tvářili se, že oni se těší, tak jsem se začala těšit taky. Všem se ten nápad líbil, jen babičky byly trochu smutnější. Trvalo to ještě dlouho, než jsme tam opravdu odletěli. Rozloučila jsem se se všemi kamarádkami a kamarády ze školky, sestřenicemi i bratranci a nasedli jsme do letadla. V novém domově bylo dost teplo. V den, kdy jsem měla páté narozeniny, jsem přišla do nové školky. Všichni na mě byli moc hodní a líbila jsem se jim, s učitelkami jsme se každé ráno objaly. Ale nikomu jsem nic nerozuměla. Dlouho, dlouho jsem nikomu nic nerozuměla. Paní učitelka se chtěla naučit česká slova, a tak jsme se učily navzájem, ona mě anglicky a já jí česky. Dost se mi stýskalo a nebavilo mě, že si nemůžu hrát a povídat s českými kamarádkami. Přes Skype to nebylo ono. To mě moc nebaví. Za několik měsíců jsem začala ve školce mluvit anglická slova, která jsem nejčastěji slyšela od své anglické spolužačky Isabelle. Ona taky nerozuměla španělštině, ve které si ostatní děti povídaly, a od té Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 11

doby jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Je s ní legrace. Teď ve škole jsme každý z jiné země, ale anglicky už se mezi sebou dorozumíme dobře. Paní učitelky jsou veselé, hrají si s námi, ale také dávají hodně domácích úkolů. V Čechách mám pořád hodně kamarádek, na které vzpomínám, ale na Kubě zase můžu celý rok plavat v moři nebo v bazénu, někdy dokonce s delfíny. Skoro nikdy nemusím nosit ponožky a není mi tu zima.

V TURECKU MĚ BAVILO ČÍST A PSÁT TURECKY Anna Štěpánková, 11 let, Teherán Být dcerou diplomata je těžké, protože každých několik let se musíte stěhovat, a dobré zároveň, protože poznáte nové kultury a uvidíte zajímavé stavby. Bohužel mi to vzalo kamarády. Buď protože byli také děti diplomatů a odjeli dřív, nebo proto, že my jsme odjeli. Také jsem ale opustila věci, na které jsem byla zvyklá, jako jazyk, který jsem se učila ve škole. Nikde není stejný a já se ho ve škole učím, pouze pokud je písmo podobné tomu v Evropě, protože se mi nechce luštit íránské klikyháky. Například v Turecku mě bavilo číst a psát turecky, protože bylo snadné se naučit to, co jsme u písmen nevěděli. V Íránu se toho pro mě změnilo víc. Ženy musí nosit oblečení, které jim sahá do půli stehen a dávat si na hlavu šátky na veřejnosti – a já také, i když je mi jenom jedenáct. Zato se mi líbí, že v Íránu a jiných asijských zemích se vyskytují různé vzácné druhy zvířat. Například tady je vzácný perský levhart.

VE ŠKOLE JSEM SI ZVYKLA, MÁM JI RÁDA Julia Marianna, 8 let, Varšava Julka poprvé vyjela do zahraničí s rodiči, když jí byly necelé dva roky. Teď je jí osm let a na cestách strávila celkem 6 let – při třech výjezdech. Vystřídala různé jazyky i různé školní systémy, polskou školku, českou školku, do první třídy chodila v Čechách a teď chodí do americké školy. Takže – celkem pestré, systém Montessori i americký vyučovací systém, polština, angličtina, čeština. A co nám odpověděla na některé otázky? Co bys poradila dětem, které poprvé vyjíždějí s rodiči? Snažit se učit anglicky dřív než při prvním výjezdu, mluvit anglicky s rodiči doma. Srovnání vyučování v české a zahraniční škole Myslím, že v jiných systémech je víc důrazu, než v české škole, věnováno vystupování a prezentaci žáka, učení se řečnických schopností a celkově schopnosti Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 12

stručného a výstižného projevu. Také kladou důraz na praktické použití získaných znalostí a samostatnost. Jak sis zvykla v nové škole, jak tě přijali spolužáci? Ve škole jsem si zvykla, mám ji ráda, mám spoustu kamarádek a kamarádů z různých zemí světa. A co kamarádi z předchozích výjezdů nebo v Čechách? Mám kamarádku z Rumunska, se kterou jsem stále v kontaktu (přes skype). Kontakt s nikým z ČR (ze školy nebo školky)nemám. Co ti cestování, střídání destinací a škol přineslo? Poznávání nových jiných kultur, zemí a lidí. Také větší přizpůsobivost, zvláště pokud jde o zvykání si na nová místa. A co ti naopak na tomto způsobu života vadí? Vadilo mi přicházet o přátele, kteří odjíždějí s rodiči do svých zemí (např. když rodičům vypršelo vyslání do zahraničí). Jaký máš nejhorší zážitek? Pobyt v nemocnici v cizině. Jaký byl tvůj nejlepší, nejveselejší zážitek? Takových veselých, milých chvil byla spousta, naposledy jsem si velmi užila návštěvu korejského kulturního centra, kde jsem se mohla seznámit s kulturou a zvyky Korey. Myslíš, že díky cestování se ti dostalo kvalitnějšího vzdělání na lepších školách? Myslím, že určitě, minimálně z hlediska výuky angličtiny.

BÝT DCERA DIPLOMATA JE MOC TĚŽKÉ, ALE I KRÁSNÉ Emma, 13 let, Jeruzalém Jmenuji se Emma. Tohle je můj život. Moje pohádka, a řeknu ji od začátku až do dnešního dne. Tak poslouchejte dobře….Můj táta má velmi dobrou, ale náročnou práci. Je diplomat od té doby, co jsem se měla narodit. První místo, kde začal můj život, byl Egypt. V Egyptě jsem strávila nejvíce svých mladých let. Pět a půl let. Moc mi to nepřipadalo divné, že nejsem v Čechách. Ani se mi nestýskalo. No, a když jsme se měli stěhovat…tak to trochu bolelo, ale nevěděla jsem, že tito lidé, s kterými jsem si byla blízká, tak že už je nikdy neuvidím. Česko se mi v první třídě vůbec nelíbilo. Chtěla jsem zpátky do Egypta. Egypt byl můj domov a přestěhovat se do Čech... no to byla pro mě taková malá noční můra. I když mi bylo jen 5-6 let. No a uplynuly 2 roky v Čechách a pomalu jsem si zase zvykala…no a to jsem nevěděla, že se budu zase stěhovat. A začal nový rok. Jenže tentokrát v Pretorii, Jihoafrické republice. Byla jsem v druhé třídě a musela jsem se vzpamatovat a vrátit se k angličtině, jako jsem mluvila v Egyptě. Bylo to trochu Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 13

těžké na začátku, ale bylo to vlastně docela fajn. I třetí třída. Pak přišla čtvrtá a trochu se to změnilo. Moje kamarádky odjely pryč. To jsem pak neměla kamarádky v mém věku a bylo to docela těžké. Začala jsem se cítit opuštěně. No ale zachránila mě pátá třída. Byla docela fajn. Jenže to, co se stalo, už zase byla minulost…vypršel čas a zase jsme se stěhovali…ale tentokrát ne do Čech, ale naopak někam do neznáma. I rozloučení s mými suprovými kamarádkami bylo hrozně těžké. Přeci jenom už jsem byla starší a tentokrát věděla, že už je taky nikdy neuvidím. A hop, bylo mi 11-12. To jsme byli v Jeruzalémě. Šestá třída, jako obvykle, byla první měsíc docela těžká, ale nakonec se docela vydařila, i když se začala měnit situace. Ale k tomu přišla najednou sedmá třída. Musím přiznat, že byla tak příšerná, že to nejde vlastně ani popsat. Ani osmá třída, která mohla být lepší, než sedmá, byla nakonec možná i trochu horší. Jeden den se zase budu smát a nebudu muset předstírat. Být dcera diplomata je moc těžké, ale i krásné. Uvidíte mnoho zajímavých míst i památek. Ale je těžké se pořád stěhovat a vždy ztratit kamarádky-kamarády.

DIPLOMATEM BYCH NECHTĚL BÝT, PROTOŽE BYCH POŘÁD OPOUŠTĚL KAMARÁDY Jan, 11 let, Jeruzalém Poprvé jsem vyjel z Česka do zahraničí, když mi byly čtyři měsíce a to do Egypta. Můj tatínek pracoval v Káhiře a když jsme odjížděli zpátky do Prahy, byly mi tři roky. Potom jsme strávili dva roky v Praze, kde jsem chodil do školky. Těsně před nástupem do první třídy jsme se přestěhovali do Pretorie, JAR. Bylo to tam moc hezké, ale měl jsem problém najít kamarády, protože jsem nemluvil anglicky. První půlrok jsem si hrál spíš s holkama. Škola byla velmi dobrá, protože učitelé byli velmi hodní, trpěliví a chápaví. Hodně nás chválili a povzbuzovali. Měl jsem tam doučování angličtiny, abych rychle dohnal jiné děti. Potom, co jsem se naučil anglicky, jsem měl hodně kamarádů a vynikající vysvědčení. Zároveň chtěli rodiče, abychom se učili česky. Každou sobotu nás učili a hodně jsme se hádali. Pletli jsme se sestrou češtinu a angličtinu dohromady. Na konci školního roku jsme odletěli do Čech a tam jsme dělali zkoušky z češtiny. Jiným dětem, které se chystají do ciziny, bych poradil, aby si rychle zvykly na jinou kulturu, jídlo a klima. Protože když si nezvyknete, bude vás to pořád trápit. Všechno jsem zatím studoval jen v angličtině. Teď jsem v Jeruzalému a mluvím plynně česky a anglicky a učím se francouzsky. Hebrejsky a arabsky umím jen pár slov. Škola tady je o hodně přísnější, ale je tady míň úkolů, proti škole v JAR. Kamarády tady jsem si našel velmi rychle, protože už jsem uměl anglicky. Tahle škola má IB program a ten bych chtěl dodělat. V české škole jsem ještě Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 14

pořádně nestudoval, ale chtěl bych si to vyzkoušet, kdyby měla ten IB program a některé předměty v angličtině, protože jsem si na to zvyknul. České kamarády mám jen dva a ty vidím jenom v létě. Mám kontakt jen na jednoho kamaráda z Pretorie, který byl z Indie a chtěl bych ho zase vidět. Manželku bych chtěl mít cizinku a chtěl bych, abychom se naučili navzájem své rodné jazyky. Vlastně nevím proč, ale takhle to chci. Diplomatem bych nechtěl být, protože bych stále cestoval a pořád bych opouštěl kamarády.

DĚTI V ZAHRANIČÍ – Z POHLEDU RODIČE Vzhledem k tomu, že naše děti jsou poměrně malé, budu odpovídat jako rodič z vlastních zkušeností a vlastního pohledu. Máme dvě děti, dva syny, v současné době ve věku 6,5 a 9 let. Do zahraničí jsme vyjeli, když byl staršímu 3,5 a mladšímu rok. Také kvůli častým pravidelným prohlídkám u pediatra do jednoho roku dítěte, jsem jako matka nechtěla jet dříve. Velmi mě překvapilo (negativně), že zdravotní péče v zahraničí pro děti není nijak „nasmlouvána“, že ani na opravdu velkém úřadu, kde pobývá spousta rodin, neexistuje přehled doporučených pediatrů a nemocnic, kam by se mohl rodič s dítětem obrátit v případě potřeby. Vše se řeší samostatně, rodiče si specialisty musí vyhledat, k pediatrovi, od kterého potřebujete každou chvilku nějaké potvrzení do školky, docházíte sice na objednání po telefonu, ale žádné účty za potvrzení nedostáváte a platíte doktorovi „do kapsy“. V další destinaci jsme si děti už nechali pojistit u české pojišťovny, se kterou už komunikujeme napřímo a nemusíme překládat a ověřovat lékařské zprávy. Jak je vidět z výše uvedeného, v zahraničí už žijeme přes 5 let. Tento život má svá pozitiva i negativa. Dospělý člověk se s nimi vyrovnává snadněji a hlavně je na jeho vůli jestli mu tento způsob života vyhovuje, nebo ne. Děti na výběr nemají. Já jsem několikrát slyšela od synů otázku, proč jsme v zahraničí a proč nejsme v České republice. S příbuznými jsme v pravidelném kontaktu, většinou prostřednictvím Skype, a pravidelně se do ČR jednou za rok vracíme. Čteme české knihy, pouštíme české pohádky, slavíme české tradice (Velikonoce, Den dětí, Mikuláš, Vánoce) a samozřejmě je doma učíme podle českých osnov (alespoň se o to snažíme). Takže si myslím, že naše děti mají jasno, odkud jsou a kam patří (doufejme). Starší syn v ČR začal chodit do české školky, kde strávil půl roku. Pak jsme my, rodiče, rozhodli, že odjedeme do zahraničí. Syn šel do místní školky, kde byl jediným cizincem, navíc neznal řeč. Mysleli jsme, že je to výhoda, že ve školce se jazyk naučí nenásilně, ještě při hře a využije toho dále ve škole. Vzhledem k tomu, že se jednalo o ruskou školku a jediného cizince, výsledkem byly časté spory se spolužáky a nutnost jeho absolutního přizpůsobení systému. Po dvou a půl letech jsme přejeli do jiné země, kde již dítěti školou povinnému jsme vybrali britskou školu. Snažili jsme se podle rad známých, aby byl zařazen do první třídy, aby se vůbec naučil čísla a písmena, nicméně škola trvala na tom, že podle věku patří do 2 třídy, a že jsou mu schopni pomoc. Zřejmě to nevyhovovalo systému a zařadili jej pouze podle věku bez ohledu na jeho psychickou a studijní připravenost (jiný systém, začínají školu v 5 letech). Bez znalosti angličtiny, bez základní průpravy psaní a čtení se syn postupně dostal do psychicky negativní situace spočívající v naprosté frustraci a nakonec uzavřenosti. Po roce jsme vyměnili školu za americkou, kde je individuálnější přístup a soustředí se také na to, aby dítěti poskytli přípravu tam, kde zaostává (např. intenzivní angličtina). Až teprve nyní je znát, že se jednalo o dobrý krok, kdy syn pomalu, ale jistě dohání přeskočené učivo, začíná se škole otevírat a díky přátelskému a otevřenému přístupu učitelů se pomalu, ale jistě daří odbourávat jeho psychický blok vůči škole a zejména pak vůči samotnému vzdělávání. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 15

Po výše popsaných zkušenostech jsme v případě mladšího syna neváhali a zaplatili mu rok velmi drahého přípravného studia na téže americké škole, což mu pomohlo nejen v odbourání jazykové bariéry, tedy znalosti jazyka, ale i snazší orientaci a tím i hladkému přechodu do první třídy US systému vzdělávání. Výsledkem je, že mladší syn v letošním roce získal od školy stipendium ve výši 2/3 celého školného. Na základě výše uvedeného tedy velice záleží na povaze dítěte, jak se s tímto náročným životem, kdy za něj rozhodují jiní, vyrovná. Velice záleží na tom, jak se s dítětem komunikuje a jestli se mu dopřeje možnost projevit své názory a pocity a tyto jsou pak v rámci možností respektovány. Výhodou je jistě to, že děti se naučí jazyk rychleji, přirozeněji a se správným přízvukem. Nepřekvapí je multikulturní prostředí a cestování berou jako přirozenou věc, poznají nová místa, kulturu. Rodina drží pohromadě a více času tráví společně. Nevýhodou podle mého názoru je, že se v zahraničí pohybují v kolektivu, který se často mění. Střídají se známí, kamarádi a učitelé. Často jsou také nuceni měnit školu, vzhledem k tomu, kam jsou rodiče vysláni, bez ohledu na to, v jakém ročníku jsou. Děti se pak v samotném důsledku mohou ocitnout v situaci, kdy se kvůli krátkým personálním vazbám v ČR a v zahraničí mohou ztratit a hledat útočiště v zemi, kde jim bylo díky kolektivu apod. nejlépe. Podle jedné nejmenované knihy popisující právě tuto problematiku, je však tento návrat ošidný, kdy právě ti kamarádi či přátelé jsou již dávno v jiné zemi, či se již nemohou dostat na stejnou úroveň díky absenci „diplomatické“ kartičky. Předškolní zařízení rodiče vybírají také podle svých finančních možností (školka není hrazena zaměstnavatelem). Dalším důležitým momentem je domácí výuka. Přesto, že již není vyžadováno přezkoušení v ČR každý rok, je nutné se dítěti věnovat, aby jeho návrat a začlenění do české školy proběhlo pokud možno nenásilně. Skloubit toto s prací, s přípravou v místní škole je náročné jak pro dítě, tak pro rodiče. Rodič především hledá systém výuky a míru a pravidelnost s jakou dítě zatěžovat (např. učit psací písmo, denně číst český a anglický text apod.). Pokud se k tomuto přidá ještě nutnost výuky logopedie, rodič musí nutně hledat priority. To že má obrovské množství učebních materiálů je pak více na škodu. Postřehy (rady kamarádů ověřené vlastní zkušeností): • Zjistit si při výjezdu nabídku škol pro dítě (zjistit co nejvíce informací o výuce, jestli např. může školu navštěvovat dítě, které neumí jazyk, jaký je přístup ve výuce.) • Zjistit složení žáků školy (kamarádka nám radila, abychom k tomuto aspektu přihlédli a měla pravdu), může se jednat o mezinárodní školu, kde 80% žáků je místních. Děti různých národností jsou většinou z rodin osob vyslaných do zahraničí za prací, nebo děti diplomatů a služebního personálu zahraničních misí, mají tak podobné podmínky a zkušenosti. • Přihlédnout k tomu v jakém je dítě zapsané v ročníku v ČR a do jakého ročníku dítě nastoupí v zahraničí. Důležitá je podle mého názoru první třída a rozjezd školní docházky. Pokud je dítě zařazeno do ročníku, který nezvládá, hlavně díky tomu, že přeskočí základ, může si s sebou odnést frustraci, špatné sebehodnocení a tím i poškozené sebevědomí. • Nepřetěžovat děti zájmovými kroužky, dát jim prostor volby a dopřát jim dostatek volného času. Děti máme zatím malé, ale kamarádi nás upozorňují, že jiná situace a jiné problémy nastoupí okolo puberty a střední školy. Nás čeká zanedlouho návrat do české školy, velká změna školního prostředí, přijetí jiných způsobů výuky a zařazení se do kolektivu. Naštěstí zde bude pro děti podpora blízkých příbuzných a snad i nových kamarádů. Petr Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 16

ZAMĚSTNÁNÍ V ZAHRANIČÍ – 2. DÍL Zaměstnávání v zemích mimo EU Jak jsme vám slíbili v minulém čísle Zpravodaje, přinášíme informace o možnostech zaměstnávání českých občanů, a hlavně pak rodinných příslušníků zaměstnanců MZV v zemích mimo Evropskou Unii. O odpovědi na otázky jsme požádali Mezinárodně právní odbor MZV. V zemích mimo EU mohou být RP zaměstnáni (mimo ZÚ) na základě bilaterálních dohod mezi vládami ČR a příslušné země. Můžete to, prosím, trochu podrobněji popsat? Co vše tyto bilaterální dohody obsahují? Co je potřeba v případě, že chcete v této zemi pracovat? Obsahem těchto dohod je: 1. určení rozsahu jejich působnosti, tj. na jaký okruh osob se vztahuje, a to jak z hlediska vlastností osoby (věk, vztah k pracovníkovi ZÚ atp.), tak z hlediska určení okruhu pracovníků ZÚ, jejichž rodinní příslušníci požívají výhod z těchto dohod; 2. výslovné ustanovení, že pracovník není vyňat z povinnosti splnit předepsané požadavky pro výkon zaměstnání, vyžadujících odbornou kvalifikaci (na základě těchto dohod nedochází k automatickému uznávání vzdělání atp.); 3. podávání žádostí o povolení k zaměstnání prostřednictvím ZÚ vysílajícího státu na protokol MZV přijímajícího státu; 4. vyloučení uplatnění občanskoprávní a správní (a podle některých dohod i omezení trestněprávní) imunity ve vztahu k činnostem vykonávaným pracovníkem na základě těchto dohod; 5. výslovné stanovení, že pracovníci jsou povinni v přijímajícím státu platit daně a jiné podobné poplatky z činností vykonávaných na základě těchto dohod; 6. úpravu ukončení platnosti povolení k zaměstnání na základě těchto dohod (platnost povolení je vázána na vykonávání funkcí pracovníka ZÚ, jehož rodinným příslušníkem zaměstnanec je). S jakými zeměmi má naše vláda uzavřeny tyto bilaterální dohody? Argentina, Brazílie, Chile, Nizozemsko, Velká Británie, Kanada, USA? Existují i další? Žádné další platné dohody tohoto typu MPO neeviduje. Pokud nemá ČR uzavřenu bilaterální dohodu, lze zaměstnávání českých občanů realizovat v souladu s platnými právními předpisy příslušného státu. Můžete to, prosím, trochu vysvětlit? Rodinní příslušníci pracovníků zastupitelských úřadů jsou v takovém případě ve stejném postavení, jako jiní ("běžní") cizinci v daném cizím státu, pokud příslušný stát nemá pro rodinné příslušníky vyslaných pracovníků zvláštní vnitrostátní předpisy (např. v USA mohou žádat o pracovní povolení na základě tamějších právních předpisů). Co je třeba zjistit a zařídit před výjezdem, když bychom chtěli (jako RP) pracovat v zahraničí, v zemi, se kterou má/nemá ČR bilaterální dohodu? Zjistit podmínky stanovené pro zaměstnávání cizinců vnitrostátním právem přijímajícího státu a postupovat podle nich. Zpravidla je třeba předložit diplomatický/služební pas plus místní formuláře. Je možno využít dalších bilaterálních dohod o zaměstnávání občanů ČR? Např. s Novým Zélandem či Koreou je dohoda o programu pracovní dovolené (vydání pracovního víza občanům ČR splňujícím určité podmínky na dobu 1 roku). Mohou tímto způsobem pracovat i RP vyslaných zaměstnanců MZV? Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 17

V případě dohod o pracovní dovolené (uzavřeny jsou s Novým Zélandem, Kanadou a Korejskou republikou, v jednání jsou s Chile, Izraelem, Austrálií a Japonskem) není zaměstnání hlavním, ale pouze vedlejším účelem pobytu. Zaměstnání po dobu celého roku by bylo obcházením účelu těchto dohod. Zaměstnání je umožněno za účelem přivydělání si na náklady spojené s pobytem, cestováním po dané zemi a studiem. Navíc je zde věkové omezení (30, resp. 35 let). Rodinní příslušníci se tedy mohou o víza dle těchto dohod ucházet za stejných podmínek jako ostatní občané ČR. Vídeňská úmluva upravuje pravidla pro diplomatické styky, definuje práva diplomatických pracovníků a jejich RP a také práva dalších zaměstnanců ZÚ a jejich RP v dané zemi. V případě, že je RP v této zemi zaměstnán (u místního zaměstnavatele), o jaké výhody plynoucí z Vídeňské úmluvy přichází a jaké má podle ní povinnosti? Dle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích se na zaměstnaného rodinného příslušníka - diplomatického pracovníka a člena ATP tvořícího součást jeho domácnosti ve vztahu k pracovnímu poměru, příp. jinému druhu výdělečné činnosti, nevztahují imunity v oblasti civilní a správní jurisdikce přijímajícího státu a rovněž pro tyto účely není osvobozen od daní a dávek s tím souvisejících. V souvislosti s výdělečnou činností může být tedy v přijímajícím státě žalován před civilními, příp. správními soudy a výdělky touto činností v přijímajícím státě získané podléhají zdanění. Ostatní výsady a imunity dle této úmluvy zůstávají nedotčeny. Pokud jde o rodinné příslušníky členů konzulárního úřadu, čl. 57 odst. 2 písm. c) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích stanoví, že výsady a imunity (podle hlavy II Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích) se nebudou poskytovat „rodinným příslušníkům člena konzulárního úřadu, kteří sami vykonávají jakékoliv výdělečné povolání v přijímajícím státě“. K soukromě zaměstnaným rodinným příslušníkům členů konzulárního úřadu tedy přijímající stát podle Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích přistupuje jako k jakýmkoliv ostatním, neprivilegovaným občanům vysílajícího státu (v souladu s právem přijímajícího státu tedy může být mj. nezbytné, aby rodinní příslušníci získali pracovní povolení, povolení k pobytu atd.). Tento režim může být modifikován (a určité imunity zachovány) ve dvoustranných konzulárních smlouvách, jimiž je ČR vázána. Odpovědi zpracovali: Miroslav Kubíček, Dagmar Beňaková, Lenka Dimunová a Pavel Caban z MPO (Mezinárodně právní odbor) MZV. Děkujeme

INFORMACE O APLIKACI ZÁKONA O STÁTNÍ SLUŽBĚ Dnem 1. ledna 2014 nabyla účinnosti převážná většina ustanovení zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „SSZ“). Některá ustanovení, která se týkají zejména přechodu dosavadních zaměstnanců v pracovním poměru do režimu ZZS, tj. do služebního poměru, budou aplikována až od 1. července 2015, neboť souvisí se stanovením systemizace služebních míst státních Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015 strana 18

zaměstnanců a pracovních míst zaměstnanců. Návrh první systemizace podle ZSS předloží příslušný ministr Ministerstvu vnitra po projednání s Ministerstvem financí. Systemizaci schvaluje vláda. Kdo se stane státním zaměstnancem ZZS se bude vztahovat na dosavadní zaměstnance MZV, kteří vykonávají „státní službu“, tj. správní činnosti uvedené v § 5 ZSS a ve vládním nařízení č.302/2014 Sb. o katalogu správních činností, které vstoupilo v účinnost dnem 1. ledna 2015. Do služebního poměru přejde převážná většina dosavadních zaměstnanců MZV. Momentálně nelze konkrétně uvést, jaká pracovní místa se podle schválené systemizace stanou služebními a která zůstanou pracovními, neboť dosud nebyly vydány prováděcí právní předpisy, které by stanovily závazná pravidla pro organizaci služebních úřadů - ministerstev (počet služebních míst státních zaměstnanců, objem prostředků na platy, počet služebních míst představených aj.) Na koho se zákon nebude vztahovat Zákon se nevztahuje na ministra, jeho poradce a zaměstnance zařazené do jeho kabinetu, stejně jako na dva tzv. politické náměstky a zaměstnance vykonávající činnosti pro tyto náměstky člena vlády. Zákona dále stanoví v § 2, že se nebude vztahovat na „zaměstnance, který vykonává pouze pomocné, servisní nebo manuální práce a na zaměstnance, který pouze řídí, organizuje a kontroluje výkon těchto prací“. Tito zaměstnanci budou nadále zaměstnáni podle zákoníku práce a neměli by být v důsledku této skutečnosti nijak znevýhodněni. Jak proběhne „překlopení“ dosavadních zaměstnanců do služebního poměru Dosavadní řadoví zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou, kteří vykonávali v den podání žádosti v uplynulých 10 letech nejméně po dobu 4 let činnosti podle § 5 ZSS nebo činnosti obdobné, budou přijati do služebního poměru na dobu neurčitou. Ti z dosavadních zaměstnanců, kteří nebudou splňovat potřebnou délku praxe, budou přijati do služebního poměru na dobu určitou, a to do 30. 6. 2017, přičemž jsou povinni nejpozději do 30. 6. 2017 úspěšně vykonat obecnou část úřednické zkoušky, jinak jejich služební poměr skončí ze zákona. Dosavadní zaměstnanci s pracovním poměrem na dobu určitou budou přijati do služebního poměru na dobu určitou, která nepřekročí dobu, na kterou byl sjednán jejich pracovní poměr. Podmínkou „překlopení“ do služebního poměru je podání žádosti o přijetí do služebního poměru, a to nejpozději do 31. 8. 2015 a splnění předpokladů podle § 25 odst. 1, tj. být občanem České republiky, dosáhnout veku 18 let, být plně svéprávný, být bezúhonný, dosáhnout vzdělání stanového ZSS a mít potřebnou zdravotní způsobilost. Zaměstnanec, který o přijetí do služebního poměru nepožádá, zůstává v pracovním poměru, který však skončí k 30. 6. 2017. Dosavadní zaměstnanci MZV, kteří budou ke dni 1. 7. 2015 v pracovním poměru a zároveň jsou k tomuto dni zařazeni na překážce v práci, budou mít rovněž právo na přijetí do služebního poměru na dobu neurčitou nebo určitou, jestliže budou splňovat zákonem stanovené předpoklady a požadavky. V případě, že zaměstnanec MZV na překážce v práci písemně požádá nejpozději do 31. 8. 2015 o přijetí do služebního poměru a bude splňovat podmínky pro přijetí, služební orgán (státní tajemník) bude povinen vydat rozhodnutí o služebním poměru ve lhůtě 6 kalendářních měsíců, počítaných ode dne ukončení překážky v práci. Nepožádá-li zaměstnanec MZV na překážce v práci o přijetí do služebního poměru, zanikne jeho pracovní poměr ze zákona uplynutím doby 18 kalendářních měsíců počítaných ode dne ukončení překážky v práci.

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 19

Koho se bude týkat úřednická zkouška Úřednickou zkoušku nemusí skládat ti dosavadní řadoví zaměstnanci, kteří byli přijati do služebního poměru na dobu neurčitou a splňují potřebnou praxi a dále představení (vedoucí oddělení, ředitel odboru, náměstek pro řízení sekce, státní tajemník). Vznikem služebního poměru platí, že úspěšně vykonali úřednickou zkoušku a služební orgán – státní tajemní – jim o tom vydá osvědčení. Ostatní dosavadní řadoví zaměstnanci budou muset složit obecnou část úřednické zkoušky. Zpřísnění podmínek výkonu státní služby • Představený (vedoucí oddělení, ředitel odboru, náměstek pro řízení sekce, státní tajemník) nesmí po dobu trvání služebního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo hnutí. Nepřísluší mu též právo na stávku. • Státní zaměstnanec nesmí být členem řídících nebo kontrolních orgánů obchodních korporací provozujících podnikatelskou činnost, s výjimkou případů, kdy byl do těchto orgánů vyslán státním tajemníkem. • Státní zaměstnanec může vykonávat jinou výdělečnou činnost pouze s předchozím písemným souhlasem státního tajemníka. • Toto omezení se však nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce a tlumočníka, na činnost v poradních orgánech vlády apod. • Celkový úhrn odměn vyplacených státnímu zaměstnanci za kalendářní rok činí nejvýše 25% z ročního úhrnu nejvyššího platového tarifu a nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě. Co ze zákona o státní službě vyplývá pro vedoucí pracovníky Vedoucí zaměstnanci, pro které zákon o státní službě používá termín „představený“ budou k 1. 7. 2015 „překlopeni“ do služebních pozic vedoucího oddělení, ředitele odboru a náměstka pro řízení sekce. Služební poměr jim však vznikne až složením služebního slibu, a to nejpozději do 31. 8. 2015. Je nezbytné v této souvislosti upozornit na to, že do konce roku 2015 však musí být vyhlášeno výběrové řízení na služební místo náměstka pro řízení sekce, které musí být ukončeno do 30. 6. 2016. Pokud jde o ředitele odboru a vedoucí oddělení, musí být výběrové řízení vyhlášeno nejpozději do 30. 6.2016 a dokončeno do 30. 6. 2017. Z toho vyplývá, že vedoucí zaměstnanci, kteří se překlopením a složením služebního slibu stanou představenými, budou muset projít výběrovým řízením. Kdo bude státní službu řídit Na Ministerstvu vnitra již došlo k vytvoření sekce pro státní službu v čele s náměstkem ministra vnitra pro státní službu. Tato sekce bude plnit převážně koordinační úlohu v oblasti státní služby. Nositelem řídící činnosti, související se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců na MZV, bude státní tajemník. K jeho pravomocem bude náležet rovněž jmenování a odvolání členů výběrové komise, obsazující volné služební místo, rozhodování o přijetí do služebního poměru a o jeho ukončení, jakož i dalších podmínkách služebního vztahu. Výběrové řízení je již vyhlášeno na internetových stránkách MV. Mělo by být ukončeno zhruba v polovině dubna 2015. I v dalších číslech našeho časopisu vám budeme poskytovat informace, které se Vás bezprostředně a podstatně týkají ve vazbě na přechod od služebního poměru. V Praze dne 10. 3. 2015 JUDr. Marcela Kubínková Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 20

UZNÁVÁNÍ ROVNOCENNOSTI ZAHRANIČNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE PhDr. Jitka Kendíková, ZŠ a Gymnázium J. Gutha-Jarkovského, Praha Uznávání rovnocennosti zahraničních vysvědčení a diplomů v České republice probíhá ve dvou stupních, a to v závislosti na tom, o který druh vzdělání se jedná. Do první skupiny patří uznávání vysokoškolského vzdělání, do druhé uznávání středoškolského a základního vzdělání. Uznávání vysokoškolského vzdělání Pokud cizinec či český občan získal v zahraničí vysokoškolské vzdělání, potřebuje v některých případech, např. při nástupu do zaměstnání, předložit doklad o svém vzdělání. Jde-li o vzdělání vysokoškolské (vysokoškolský diplom), je uznávacím orgánem v souladu s ustanovením § 89 a § 90 zákona č. 111/1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, v platném znění, příslušná veřejnoprávní vysoká škola (škola zřizovaná státem) či Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Žadatel se tedy v tomto případě obrací PhDr. Jitka Kendíková přímo na rektorát vysoké školy s ohledem na obor absolvovaného studia (absolvent ekonomického studijního oboru se může obrátit na rektorát VŠE, žadatel s diplomem technického zaměření například na rektorát ČVUT). Ministerstvo školství pak funguje jako odvolací orgán v případě neuznání rovnocennosti vysokou školou, nebo se na něj žadatel může obrátit přímo, jestliže je Česká republika vázána mezinárodní smlouvou se zemí, kde je zahraniční vysoká škola zřízena a uznána, a ministerstvo je touto smlouvou k uznání zmocněno. Uznávání středoškolského a základního vzdělání Uznávání rovnocennosti zahraničních vysvědčení o základním, středoškolském či vyšším odborném vzdělání v ČR je na základě znění § 108 a §108a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání (školský zákon), v platném znění, v kompetenci příslušného krajského úřadu dle místa pobytu žadatele a odvolacím orgánem je též Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Rovnocennost zahraničního vzdělání s obdobným vzděláním v ČR lze na základě výše uvedených norem uznat dvěma způsoby: • formou vydání osvědčení o rovnocennosti, • formou vydání nostrifikační doložky. Osvědčení o rovnocennosti Osvědčení o rovnocennosti zahraničního vysvědčení krajský úřad vydá v případě, že žadatel předloží doklady o úspěšném absolvování příslušného stupně vzdělání ve státě, se kterým ČR uzavřela smlouvu o vzájemném uznání rovnocennosti dosaženého vzdělání, konkrétně specifikovaném ve zmiňované smlouvě. Česká republika má sepsány smlouvy o vzájemném uznání rovnocennosti dosaženého vzdělání např. s následujícími státy: • Maďarská republika - smlouva č.92/2005 Sb.; • Spolková republika Německo – smlouva č. 60/2008 Sb.; • Polská republika – smlouva č. 104/2006 Sb.; • Slovenská republika – smlouva č.33/2001 Sb.; • Republika Slovinsko – smlouva č.89/1991 Sb. aj. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 21

K žádosti o uznání rovnocennosti žadatel přikládá ověřenou kopii diplomu (certifikátu) o ukončeném vzdělání, vyhotovenou českým notářem a přeloženou českým soudním tlumočníkem, a ověřenou kopii přehledu předmětů s hodinovou dotací, také vyhotovenou českým notářem a přeloženou českým soudním tlumočníkem. V případě, že mezinárodní smlouva zavazuje předložené vzdělání uznat za rovnocenné, krajský úřad vydá žadateli „Osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vzdělání“. Vydání nostrifikační doložky Není-li mezi Českou republikou a konkrétním státem uzavřena smlouva o vzájemném uznávání rovnocennosti dosaženého vzdělání, krajský úřad řeší žádost o uznání rovnocennosti zahraničního vzdělání dosaženého v tomto státě cestou nostrifikace. Jde o trochu zdlouhavější proces, a na rozdíl od již zmiňované formy vydání osvědčení zahraničního vzdělání v ČR, správní orgán nezkoumá pouze formální náležitosti předložených podkladů a obor dosaženého vzdělání, ale hodnotí i obsahovou stránku zahraničního vzdělání. Žadatel předkládá ověřenou kopii legalizovaného diplomu (certifikátu) o ukončení zahraničního vzdělání, vyhotovenou českým notářem a přeloženou českým soudním tlumočníkem a ověřenou kopii legalizovaného přehledu předmětů s hodinovou dotací v režimu český notář a český soudní tlumočník (viz výše). Legalizace spočívá v ověřování pravosti podpisů a otisků úředních razítek a pečetí na jakékoliv veřejné listině (v tomto případě se jedná o vysvědčení o úspěšném ukončení studia a o přehled předmětů s hodinovou dotací) pro cizinu ministerstvem zahraničních věcí státu, ve kterém byla veřejná listina vydána, a to buď formou superlegalizace, či udělením razítka „Apostila“. V případě, že existuje dohoda o právní pomoci mezi ČR a konkrétním státem (přehled těchto dohod či smluv zveřejňuje ministerstvo zahraničních věcí ČR), legalizace není třeba. Po předložení zmiňovaných podkladů krajský úřad hodnotí obsah a rozsah absolvovaného vzdělání. Jedná se zejména o posouzení hodinové dotace a skladby absolvovaných předmětů a jejich porovnání s příslušným oborem vzdělání v České republice. Obory vzdělání definuje Nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Shodujeli se jak hodinová dotace, tak i skladba předmětů absolvovaného oboru studia v zahraničí s obdobným oborem studia v České republice, lze předložený diplom nostrifikovat. Jestliže se však podstatně odlišuje, správní orgán rovnocennost neuzná. Dále může nastat situace, kdy se obsah a rozsah posuzovaného studia liší pouze částečně (liší se některé předměty, nebo je nižší hodinová dotace). V takovém případě krajský úřad nařizuje jednu či více nostrifikačních zkoušek (občanům České republiky je většinou předepisována i nostrifikační zkouška z vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura) za účelem ověření shodného stupně znalostí absolventů zahraničních škol se stupněm znalostí absolventů českých škol v uvažovaném oboru vzdělání v ČR. Výstupním dokladem uznání rovnocennosti zahraničního vzdělání je nostrifikační doložka a rozhodnutí správního orgánu o jejím vydání. Nostrifikační zkoušky Jak již bylo uvedeno výše, krajský úřad předepíše nostrifikační zkoušku uchazeči, který dosáhl svého vzdělání ve škole, jejíž studijní plán se do jisté míry odlišuje od vzdělávacího programu školy stejného zaměření v České republice. Podle tohoto kritéria jsou určeny i předměty, z nichž žadatel zkoušku skládá. Nostrifikační zkoušky probíhají na školách určených krajským úřadem. Konají se před komisí, jež má tři členy. Jejím předsedou bývá jmenován většinou ředitel školy a členy (zkoušejícími) učitelé aprobovaní v daném předmětu. Komisi jmenuje krajský úřad zpravidla na základě návrhu ředitele příslušné školy. Termín zkoušky stanovuje odbor školství po domluvě s ředitelem školy, ve které nostrifikační zkoušky proběhnou. Před těmito zkouškami odbor školství vydá žadateli usnesení, ve kterém jsou zmiňované zkoušky nařízeny. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 22

K nostrifikační zkoušce přijde uchazeč ve smluveném termínu s výše zmíněným usnesením. Bez předložení tohoto dokumentu nemůže být žadatel ke zkoušce připuštěn, protože škola nemá žádný doklad o tom, že ji krajský úřad předepsal. Uchazeč by měl také předložit doklad o své totožnosti (občanský průkaz či pas). Termín zkoušky totiž se školou mnohdy domlouvá zákonný zástupce uchazeče či jiná pověřená osoba. Nostrifikační zkouška může probíhat písemnou, ústní či kombinovanou formou. Její formu určuje ředitel na základě doporučení aprobovaných pedagogů dané školy. O nostrifikační zkoušce se sepisuje protokol. Na základě tohoto dokumentu vydá příslušný krajský úspěšnému žadateli rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice a nostrifikační doložku. O uznání zahraničního vzdělání žádají v Čechách dvě mnohdy velmi odlišné skupiny uchazečů. První skupinou jsou cizinci, kteří chtějí žít a studovat v České republice. Druhou skupinu uchazečů tvoří Češi, kteří svého vzdělání dosáhli v zahraničí nebo na zahraniční škole v České republice. Žadatelé z této početně menší skupiny pak vesměs skládají nostrifikační zkoušku ze dvou předmětů, jedním z nich je vždy český jazyk a literatury. Závěr Podobně jako v mnoha jiných oblastech školství vznikají i v oblasti uznávání rovnocennosti zahraničního vzdělání četné problémy. Za největší z nich lze nesporně označit nejednotný postup krajských úřadů při předepisování nostrifikačních zkoušek. Může dojít k situaci, že krajské úřady se v hodnocení předložených dokladů rozcházejí – v určitých případech tak uchazeč může vykonat zkoušky, které by jiný krajský úřad nepředepsal, či nostrifikovat předložený doklad bez zkoušek. Předpokládáme, že chystané legislativní změny povedou ke zjednodušení a hlavně sjednocení celého systému uznávání zahraničního vzdělávání v celé České republice.

ZE ŠKOLNÍCH LAVIC – VLASTNÍ ZKUŠENOSTI S NOSTRIFIKACÍ V této rubrice pravidelně přinášíme informace především rodičům dětí a dětem, které se chystají na studium v zahraničí nebo se naopak vracejí ze zahraničního pobytu a hledají vhodné studium v Čechách, nebo i další zkušenosti a informace týkající se dětí a škol vůbec. V dnešním článku píše paní Svatava Ždimerová o svých zkušenostech s nostrifikací zahraničního vysvědčení. Český stát každoročně prostřednictvím MZV vloží nemalé prostředky do zahraničního vzdělání našich dětí. V případě dokončení studia formou mezinárodní maturity IB nastává po jejich návratu proces nostrifikace, který jim často přeruší studium na jeden rok, protože se vše nestihne včas. Mnoho z nich tedy odchází do zahraničí a je otázkou, zda se někdy vrátí pracovat zpátky a vložené peníze státu vlastně „vrátí“. Mám pocit, že je škoda, že se tak často nestane.

probíhá formou samostudia a pro vyšší (HL) bychom museli sehnat lektora, který by docházel několikrát do roka do školy a měl se školou dohodu. To se jevilo samozřejmě komplikované. Navíc na stránkách www.ibo.org je uveden odkaz na dokument, že se IB uznává v ČR při studiu na vyšší úroveň. Bohužel tento dokument je pouze dohoda mezi MŠMT a jedním pražským gymnáziem o uznávání jejich studentů. Pro nás tedy nepoužitelné. Oslovila jsem prostřednictvím SRP ostatní zaměstnance MZV, zda nemají zkušenosti s nostrifikací zahraničního vysvědčení. Moc děkují tímto všem za odpovědi. Vyplynulo z toho několik závěrů. Za prvé je proces nostrifikace značně individuální a liší dle jednotlivých krajů.

Vše začalo tím, že nám v zahraniční škole bylo nabídnuto, že syn může v rámci IB studovat i český jazyk. Začali jsme tedy zjišťovat, jaké jsou podmínky. V rámci IB je možné studovat předmět Český jazyk a literatura. V nižší úrovni (SL) studium Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 23

Dále proces přijímání na české vysoké školy hodně záleží na dohodě rodičů s příslušnou vysokou školou. Přijímací řízení u některých vysokých škol má ještě jeden háček, a to jsou národní srovnávací zkoušky, které jsou pro některé děti žijící v zahraničí těžko dostupné, u klasických přijímacích zkoušek je navíc obtížné přijímací řízení v českém jazyce u odborných předmětů (tím se ale podle mě potvrdí, že student česky umí, neboť by to jinak nemohl zvládnout). Je navíc zajímavé, že některé české vysoké školy již mají část či celý obsah studia v angličtině, a přesto se vyžaduje nostrifikace českého vysvědčení. Toto studium může být placené (např. VŠE) i neplacené (např. Jihočeská univerzita). Navíc české vysoké školy velice často nepřihlíží k výsledkům ze středních škol a studentů s IB si nijak zvláště necení. V zahraničí je toto vzdělání ceněno a někdy s ním můžete být přijati rovnou do 2. ročníku vysoké školy. Student obdrží výsledky IB až v červenci daného roku, poté požádá o nostrifikaci, ke které potřebujete spoustu ověřených dokumentů a úřad má lhůty na vyřízení a lhůty na přikázání nostrifikační zkoušky. Zde záleží na ochotě úředníků a škol (jsou prázdniny). Nejsme jediní, kdo zkoušky skládá, proto se termíny dost často nevypisují jen kvůli nám. Pěkný popis průběhu samotných nostrifikačních zkoušek je popsán na webu Gymnázia Na Zatlance http://www.zatlanka.cz/nostrifikacnizkousky/. Konkrétní informace k přijímacímu řízení na VŠ jsou uvedeny u

jednotlivých škol, často tam je uvedeno, že při studiu v zahraničí je třeba požádat o posunutí termínu přijímacího řízení na srpen, některé školy vyžadují mít nostrifikaci vysvědčení hotovou do přijímacích zkoušek, některé ji chtějí až při zápisu do 1. ročníku. Oslovila jsem pracovníky odborů školství všech krajských úřadů s jednoduchým dotazem, jak uznávají češtinu při studiu v IB na SL či HL. Odpověděli mi téměř všichni a téměř okamžitě. Ale! Někteří s tím nemají vůbec žádnou zkušenost (Ústecký kraj), někteří byli poměrně dobře informováni. Krajské úřady především nenostrifikují jen vysvědčení českých studentů ze zahraničí, ale především cizinců, kteří zde hledají uplatnění v zaměstnání či chtějí studovat. Vyplynulo z toho, že neznají podrobně systém IB, často nerozlišují úroveň SL a HL, ale řídí se pouze počtem hodin, které se vám objeví na dokumentech ze školy k nostrifikaci. Byly ale též úřady, kde kromě českého jazyka na vyšší úroveň vyžadovaly další 3 předměty na vyšší úroveň a porovnávaly obsah i jiných předmětů než českého jazyka (Plzeňský kraj)! Jde o to, že nostrifikace se provádí tak, že se vaše vysvědčení porovná s Rámcovým vzdělávacím plánem, v našem případě pravděpodobně s plánem pro gymnázia. Minimální časová dotace češtiny za celé gymnaziální studium je cca 380 hodin. To znamená, že pakliže máte na dokumentech ze zahraničí uvedeno méně, může vám být nařízena nostrifikační zkouška z českého jazyka. Do tohoto počtu vám však mohou počítat i hodiny samostudia českého jazyka, pakliže na to budete mít potvrzení. Češtinu děti studují většinou až v IB, ale mohou se již připravovat dříve ve spolupráci s nějakou střední školou. Některé děti stihnou třeba první rok na české střední škole, to se jim též započítává. Byla jsem však upozorněna na jiný problém, některým studentům může být po porovnání nařízena i jiná

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 24

nostrifikační zkouška. To se nám stalo u druhého syna, kde nám před několika lety chtěli předepsat nostrifikační zkoušku navíc z dějepisu a chemie, tak jsme to raději vzdali. V rámcovém vzdělávacím plánu (ke zhlédnutí na stránkách MŠMT) naštěstí nejsou uvedeny předměty jednotlivě, ale po skupinách, tzn. matematika, jazyk a jazyková komunikace, člověk a příroda, člověk a společnost, umění a kultura, člověk a zdraví, informatika apod. Ve vzdělávacím plánu jsou uvedené časové dotace, při požadování dokumentů od jednotlivých škol musíte trvat i na zapsání různých ateliérů, samostudia, výběrových předmětů apod. Nesmí vám prostě chybět žádné hodiny. Při probírání různých vzdělávacích plánů jsem objevila ještě rámcový vzdělávací plán přírodovědného lycea, který má samozřejmě mnohem nižší dotaci českého jazyka, ale má tam zase poměrně hodně hodin z přírodovědných předmětů, ale při určité volbě IB by to mohlo též vyhovovat. Nejzajímavější poznatky jsem ale objevila náhodou. Ministr školství předložil novelu vysokoškolského zákona, který by měl umožnit rektorům vysokých škol, aby v případě, že nebudou mít pochybnosti, umožnily uchazeči o studium prokázání získání úplného středního vzdělání také jiným způsobem než prostřednictvím nostrifikace. Obrátila jsem se na MŠMT s prosbou o zaslání dokumentu, ale bylo mi odpovězeno, že mi nic nepošlou, jelikož dokument není ještě schválen. V přípravě je i novela školského zákona, která by měla snad odstranit

nostrifikaci vzdělání získaného v EU. Ohledně této novely mi postoupila informaci Mgr. Burdková (MŠMT), podrobnosti najdete na webové stránce www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=110755. (Pozn. redakce: Novela školského zákona byla schválena, podepsána prezidentem a 7.4.2015 schválený zákon doručen k podpisu premiérovi.) Na systému mi vadí jeho komplikovanost a možnost rozhodnout různě v různých krajích. Osobně nemám ráda přístup, že se to nějak zařídí a většinou to vyjde, ale bohužel taková je zatím v ČR realita. Nevím, zda je výhodnější studovat český jazyk v rámci IB či se připravovat na nostrifikační zkoušku z českého jazyka. Procesem musíte projít v obou případech a ani jeden není hned hotov. Původně jsem myslela, že by stálo za zvážení, aby mělo MZV s MŠMT dohodu o uznávání studia studentů v IB (v tom případě by to nešlo přes krajské úřady), kde by byly přesně stanoveny podmínky v případě studia českého jazyka, aby nemohlo docházet k tomu, že bude nařízena nostrifikační zkouška např. z fyziky či dějepisu, ale snad to vyřeší změny vysokoškolského a školského zákona za nás. Všem rodičům přeji studentům hodně štěstí.

pevné

nervy

a

Svatava Ždimerová

ZMĚNA SMĚRNICE O ŠKOLNÉM Jedna z důležitých otázek, kterou se zabývají v každé rodině v případě výjezdu do zahraničí, je ta, jak to bude se školní docházkou dětí v průběhu pobytu v zahraničí. V různých zemích Evropy tento problém řeší Ministerstva zahraničních věcí různě. Jak, to zjišťovala u našich partnerských asociací z EUFASA Margarita Štěpánková. Tabulka, kterou zpracovala, je přílohou tohoto čísla Zpravodaje. Naše MZV se řídí tzv. Směrnicí o náhradě výdajů spojených se školní docházkou mimo území ČR. Tato směrnice definuje pravidla pro proplácení školného dětem v zahraničí. Současný systém financování školní docházky dětí zaměstnanců MZV vyslaných na ZÚ je založený na existenci referenčních škol a každoroční aktualizaci limitů školného v nich. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 25

Vzhledem ke stále se zvyšujícím výdajům, spojeným se školní docházkou, se rozhodl Personální odbor zpracovat návrh změny směrnice o školném tak, aby se celkové výdaje snížily a zároveň se zvýšil zájem o méně atraktivní lokality k výjezdu. V této souvislosti navrhnul PERS koncem roku 2014 některé změny. Nejzásadnější byly tyto dvě: • redukovat počty výjimek (zejména z důvodu jazykové kontinuity a proplácení tzv. nultých ročníků) a přesunout některé úřady z oddílu A do oddílu B. Upravit proces udělování výjimek, stanovit komisi, která by o takovém udělení rozhodovala; • provést revizi současného nastavení referenčních škol, po kterém volají zejména země Latinské Ameriky. Návrh změny byl rozeslán všem odborům MZV k připomínkám. Bohužel ZÚ ani naše Sdružení rodinných příslušníků nedostaly možnost se k němu vyjádřit. I přesto se návrh setkal s velkým odporem z různých stran a s velkým množstvím připomínek od oslovených odborů MZV i Odborové organizace. SRP sepsal svoje stanovisko na základě reakcí svých členů a toto stanovisko bylo zařazeno k ostatním. Výsledky připomínkového řízení byly dále diskutovány ve vedení MZV a v kolegiu ministra. Z dalších jednání užšího vedení MZV, která nebyla veřejná a jejichž výsledky posléze ani nebyly zaslány do vnitřního připomínkového řízení, vzešly nové návrhy a poté bylo PERSu uloženo zpracovat návrh směrnice jiným způsobem – a to tak, aby byla „vrácena do hry“ spoluúčast rodičů na úhradě školného. Nová verze směrnice, která stanovuje spoluúčast rodičů na školném, odstupňovanou podle kategorizace ZÚ dle obtížnosti života takto: • A – 12% (MZV hradí 88% školného), • B – 10% (MZV hradí 90% školného), • C – 7% (MZV hradí 93% školného), • D – 5% (MZV hradí 95% školného), • E – 2% (MZV hradí 98% školného), • F – 0% (MZV hradí 100% školného) a v případě udělení výjimky pro oddíl B: • 0% z důvodu zdravotního postižení (MZV hradí 100% školného), • 20% z ostatních důvodů (MZV hradí 80% školného), byla přijata na kolegiu ministra 26.3. a následně začala platit od 1.4.2015. Odbory na tu to novou verzi reagovaly téměř okamžitě ohlášením porušení kolektivní smlouvy: Stanovisko Odborové organizace MZV k přijetí směrnice o školném Odborová organizace je povinným připomínkovým místem pro přípravu a vydávání vnitřních předpisů, které upravují práva zaměstnanců. V této souvislosti musíme reagovat na způsob přijetí novely směrnice o školném. Kolegium ministra dnešním schválením novely Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 26

směrnice porušilo Kolektivní smlouvu MZV. Novela směrnice byla předložena kolegiu ministra dne 26.3., aniž by předtím proběhlo řádné připomínkové řízení včetně projednání směrnice s odborovou organizací. Odborová organizace přitom o projednání opakovaně usilovala a odeslala k návrhu své konkrétní připomínky, které však vůbec nebyly zohledněny. Schválením novely došlo k omezení práv zaměstnanců MZV a zásadně vzrostou jejich finanční náklady na hrazení školní docházky. Připomínáme, že nejde o první případ - k porušení kolektivní smlouvy došlo již v minulosti např. v případě zrušení psychotestů pro vedoucí zastupitelských úřadů. Odborová organizace proto hodlá o věci informovat Odborový svaz státních orgánů a organizací a zváží podání podnětu k šetření Inspekce práce. V reakci na toto prohlášení Odborové organizace se uskutečnila 9.4.2015 schůzka Odborů s panem ministrem, následně pak 16.4. byla svolána schůzka PERS a Odborové organizace. Této schůzky se zúčastnila i předsedkyně SRP, Karolína Sieglová, která opět (i přes předcházející žádosti o přizvání SRP k projednávání záležitostí týkajících se rodinných příslušníků) nebyla pozvána, ale na žádost Odborů jí účast byla umožněna. Žádný konkrétní výsledek schůzky nepřinesly, ale vyplynula z nich možnost, že dojde k další změně směrnice o školném, pravděpodobně to ale nebude změna k lepšímu z hlediska rodinných příslušníků. Další informace o tom, jak dopadla jednání a jak bude vypadat situace s proplácením školného, přineseme členům sdružení na našich interních webových stránkách. Věra Labuťová

POHLED NA ZMĚNY V PROPLÁCENÍ ŠKOLNÉHO Z VLASTNÍ ŽIVOTNÍ ZKUŠENOSTI K diskuzi o navrhovaných změnách v proplácení školného se připojila paní Eva Jestřábová se svými zkušenostmi se školou v zahraničí u svých dvou dcer. Jako malé chodily obě dcery do ruské školky – obě jazyk zvládly rychle a dobře. Základní školu absolvovaly už v mezinárodní britské škole – má výborný systém výuky angličtiny pro děti cizinců. Děti v této škole mají podobné životní zkušenosti, pro většinu z nich angličtina není jejich rodným jazykem. Škola má výborně propracovaný výukový systém. Mladší se po 5 letech v britské škole rozhodla v Indii pro německou školu – bez sebemenší znalosti němčiny. Zpočátku jí hodně pomohla znalost angličtiny. Zvládla výborně i němčinu. Během pobytů doma chodily do české školy. Obě z ní byly otrávené. Paní učitelky i spolužáci jim dávaly silně najevo jejich jinakost. Střední školu pak obě absolvovaly na Anglicko-českém gymnáziu ve Vysočanech. Velmi dobrá škola, která je připravila mimo jiné i na přijímací zkoušky na českou vysokou školu. Musím však říci, že obě dcery jsou na jazyky talentované. Obě dcery vystudovaly UK – starší dcera – fakultu anglistiky a amerikanistiky + FAMU – katedru scenáristiky. Mladší – fakultu překladatelství tlumočení – angličtina + němčina. Pokud však dítě je tzv. „tvrdé“ na jazyky, navrhovaná úprava proplácení školného mu školní život značně zkomplikuje. Ze zkušenosti vím, že takových českých dětí bylo v zahraničí dost a bez dobré školy se zkušenostmi z výuky cizinců by tam byly hodně nešťastné.. V mezinárodních školách jsou děti z podobného rodinného prostředí, sdílejí podobné osudy – střídání škol, přátel a zemí, a to je hodně sbližuje. Významně jim to usnadňuje pobyt v zahraničí. Jejich spokojenost by měla být primární při rozhodování o jejich osudech. Život rodiny s dětmi v zahraničí vůbec není jednoduchý, navrhovaná změna je pak doslova házení klacků pod nohy rodinám s dětmi, aby jejich život skutečně jednoduchý Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 27

nebyl. Jedná se o dost hrubý zásah do života rodiny v zahraničí. Byl tento návrh diskutován s dětskými psychology? Ne každé dítě je schopné měnit jazyk každé 4 roky. Myslím, že by rodinám pomohla důkladná jazyková předvýjezdová příprava, aby rodiče byli schopni svým dětem s novým jazykem a s novou školou více pomoci. Eva Jestřábová

ČESKÁ ŠKOLA BEZ HRANIC - AKTUÁLNĚ Lucie Slavíková-Boucher, předsedkyně spolku Česká škola bez hranic

ČESKÁ ŠKOLA BEZ HRANIC, spolek Na Břevnovské pláni 9, 169 00 Praha 6 www.csbh.cz, [email protected]

Nejbližší akce: •

•

Tradiční letní tábor pro děti od 6 do 15 let v centru ekologických aktivit města Olomouce – Sluňákov, ve dvou turnusech: od 12. do 17. 7. a od 17. 7. do 22. 7. 2015. Přihlášky a další informace zde: http://csbh.cz/novinky/letni-tabor-slunakov2015 VII. Mezinárodní konference Českých škol bez hranic a spolupracujících škol, ve dnech 3. – 7. 8. 2015 v Praze. Hlavním tématem bude koncepce udržování českého jazyka v zahraničí jako nástroje zachování kulturního a historického dědictví státu; dále debata k vývoji situace v oblasti výuky češtiny pro děti v uplynulém roce a vzájemná výměna zkušeností.

Informace pro ty, kdo uvažují o docházce a plnění povinné školní docházky Sluňákov 2014 v předmětech „český jazyk a literatura“ a „české reálie“ do jedné z Českých škol bez hranic: http://csbh.cz/co-je-ceska-skola-bez-hranic/faq Více o činnosti spolku ČŠBH a českých škol ve světě: www.csbh.cz

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 28

Z TEPLA DO ZIMY Islamabád – Tallinn I když se mi zdálo, že na jakoukoliv klimatickou i kulturní změnu jsem po pětiletém pobytu v Pákistánu už dostatečně trénovaná, moje sebevědomí se na prahu nového domova rychle smrsklo. Poklidná atmosféra estonského Tallinnu, tramvaje a nákupní střediska, to všechno bylo najednou vzdálené a zároveň blízké, podobné všemu, co ztělesňovalo nevzrušivou evropskou současnost, kde není co objevovat, dramaticky prožívat a vzrušeně popisovat. Namísto bradatých čokidarů a zpěvu muezína z blízké mešity, nadšených výletů za poklady mughalských paláců, jsem sklesle absolvovala trasu supermarket-čistírna-pošta a tak dále. Moje každodenní dávka adrenalinu se přerušila a signalizovala závažné projevy abstinenčních příznaků. Se slzou v oku jsem vybalovala z krabic pákistánské kargo, koberce, pestré šátky, vějíře a vyšívané papučky. Zamračeně jsem listovala místním tiskem a hledala jakýkoliv náznak toho, za čím jsem tak dramaticky tesknila. „Mají přece vojáky v Afgánistánu! Proč tady nikde není ani po týdnu žádná zmínka!“, rozčilovala jsem se nad obrázky brusinek, borůvek a hub. Doufala jsem alespoň v obrázek z Kábulu, něčeho, co dále trvalo tam v exotické dálce. Pákistánské malované náklaďáčky připomínaly jen pestré trajekty, křižující Baltické moře. Večer na malém ostrůvku jezírka s labutěmi a kachnami v parku Kadriorg vyhrávalo Vivaldiho elegantní kvarteto. Večer jsem si s úlevou sedala k počítači s nedopsanou knížkou, pod názvem Urdu, parda, burka. Pět let v Pákistánu. Změna se dostavila pomalu, opatrně, jak se na váhavého introverta patří a já jsem si najednou uvědomila, že všechno, co mně zajímá, se skrývá pod povrchem, pečlivě uloženo v prostoru, do kterého se nevstupuje bez přípravy a už vůbec ne s netrpělivou zvědavostí.

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 29

Svět, kde se výmluvně mlčí První lekce přišla na cestě zimním trajektem do Helsinek, kam jsem jela vyzvednout vízum do Íránu na filmový festival. Seděla jsem v restauraci, se židlí otočenou k výhledu na moře. Slyšela jsem, že si k vedlejšímu stolu někdo sedl a koutkem oka jsem zahlédla muže s plechovkou piva. Když jsem se po dvou hodinách zvedla, zjistila jsem, že jich tam sedělo pět. Dvě hodiny ani nehlesli. Tajemství, po kterém jsem tak toužila, bylo na světě. Za pár dnů jsem absolvovala večeři se dvěma bankéři zleva i zprava. Po mučivých pokusech o alespoň formální rozhovor a osvědčených otázkách, jsem po větě “To má být výslech?“ rezignovala. Proč nemluví?!, ptala jsem se kolem. Popisy návštěv, kde se sedí a bez slova popíjí, dlouhé pauzy před jakoukoliv reakcí byli realitou, která mně fascinovala. „Kdo je schopen dlouze a bez přemýšlení mluvit, může říct cokoliv. Když může říct cokoliv, nemůže to být důležité “, vysvětloval mi kdosi. „Víte, jaký je u nás nejhezčí kompliment? S tebou se tak krásně mlčí…“ Začala jsem chápat, že klíčem k porozumění tohoto druhu komunikace je úspornost, šetření energií v emocích i slovech. „Víte, ta vaše slovanská emocionalita na počkání nás uvádí do zmatku. Není založena na důvěře ani dlouholetém přátelství a nemůže být tedy upřímná. Ptáme se, když je hned všechno na talíři, co bude následovat dál?“ Evropský sever se v tomto bodě vzácně shoduje s Asií. Ticho je tam výrazem důstojnosti a vážnosti a má navíc co do činění s přísnou společenskou hierarchií. Vzpomněla jsem si na lekci mlčení z Kazachstánu, když jsem vesele štěbetala u stolu. Až později jsem prozřela. Slušná a navíc mladší žena vždy čeká na oslovení. Alespoň u tradičního dastarchánu (svátečně prostřeném stole na počest hostů). Láska na druhý pohled Vlna obdivu stoupala pozvolna, tak, jak se na tento kousek světa patří – při západu slunce na břehu moře, procházkách kouzelným starým městem, tallinnskými uličkami, od rušné Vene na pahorek Toompea, ke kostelu svatého Mikuláše, kde jsme s diplomatickým zpěváckým sborem zpívali nádhernou Estima, Estima, olemu koduma… Za několik měsíců jsem vyprávěla návštěvám historii města na procházkách kolem věže nazvané Tlustá Margareta, kostela svatého Olafa nebo Domu Černých hlav a četla historické romány nejznámějšího estonského spisovatele Jaana Krosse. Když jsem si poprvé sedla za volant naší nové Škody Octavie, došlo i na stále častější výlety od Narvy, Rakvere po Parnu, Tartu, Haapsalu a ostrovy Saarema, Muhu a Hiiumaa a dále do Lotyšska a Litvy. Estonsko sklízelo obdiv svou mlčenlivou sveřepostí, s jakou se dokázalo vymanit z paralyzujícího sovětského dědictví. Zůstávaly po něm důkazy, pečlivě uložené v Muzeu totality. Faksimile malých rusko-estonských vojenských slovníčků s povely „Ruce vzhůru! Jestli budeš běžet, zastřelím tě! Jsi komunista?“ jsme kupovali jako suvenýry, stopy minulosti, kterou nelze zapomenout. Estonsko je příroda široké vertikály, stvořená k osamělým toulkám labyrinty močálů a lesů, naplněná šuměním moře a křikem racků, hloubkou rafinované jednoduchosti. Nese v sobě závan tiché melancholie, určené k rozjímání, splynutí, v dáli od všeho, co lze pojmenovat slovy. Dává lekci všemu, co spěchá a nenaslouchá. Učí trpělivosti, vyrovnanosti a vnitřní disciplíně. Je to asi jediná země, jejíž vlajku si kdykoliv můžete vyfotit v zasněženém reálu – pás modrého nebe, černého lesa a bílého sněhu. Stejně jako celé Pobaltí má moc připoutat k sobě bez násilí, kouzlem všeho, co má a umí. Ať s ní mír zůstává co nejdéle. Viera Langerová

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 30

OKÉNKO DO EVROPY Rakousko V této pravidelné rubrice přinášíme informace o našich partnerských asociacích, sdružených v EUFASA (European Union Foreign Affairs Spouses, Partners and Families Association). Dnes bychom vám chtěli představit rakouskou asociaci CDA. Rakouská CDA neboli Club der Angehörigen existuje oficiálně od roku 1988. Sdružuje současné i bývalé partnery všech vysílaných zaměstnanců ministerstva zahraničí, včetně těch v důchodu, a platících členů má v současnosti okolo 300. Výkonný výbor s jednoročním mandátem tvoří dobrovolníci z klubových řad. Příjmy jsou členské příspěvky (30 EUR ročně) a případné dary. Rakouské MZV hradí profesionální školení, předvýjezdové semináře apod. a cestu dvou delegátů na Setkání zástupců CDA s ministrem zahraničí a roční konferenci EUFASA. Zajišťuje také generálním sekretářem ministerstva plat a technické zázemí (zařízenou kancelář) pro jednu osobu, pracující pro CDA dvakrát týdně, poskytuje i prostory pro konání školení, schůzí apod. Na webových stránkách klubu www.cda-austria.at jsou informace nejen v němčině, ale pro osoby jí nevládnoucí (tedy partnery z jiného jazykového prostředí, foreign-born spouses) jsou informace o jazykových kurzech a setkáních také v angličtině. Členové na webu najdou zprávy o misích, podrobné informace o školách v Rakousku a v zahraničí, dvouměsíční zpravodaj apod. CDA má na mnohých ZÚ své zástupce - styčné osoby (liaison officers), které o klubu nejen informují a zajišťují s ním spojení, ale také pomáhají rodinným příslušníkům v různých situacích, jež nastávají na vyslání, nebo jaké je třeba vyřešit ve vztahu k ministerstvu, rakouským úřadům, životě po návratu. Aktualizují zprávy o misích, organizují setkání rodin na místě apod. V současnosti je jich 26 a jeden z nich je momentálně v Praze. Čeho naši rakouští kolegové dosáhli? Podle vlastních slov se snaží neustále tlačit na ministerstvo zahraničí, aby docílili dalších dvoustranných dohod o spolupráci a ve prospěch rodin zaměstnanců. Za největší úspěch posledních let považují skutečnost, že partneři vyslaných zaměstnanců si již smějí bez omezení a zvláštního povolení vydělávat, aniž by rodina přišla o příplatek. Jedná se jak o práci na ZÚ (kde je podmínkou kromě odpovídající kvalifikace i to, aby jeden z partnerů/manželů nebyl podřízený tomu druhému), tak mimo něj. Těší je také, že mají finanční podporu ministerstva na zajištění jazykových a profesních kurzů a psychologického poradenství v rámci sdružení, i když se nejedná o velké částky. Ministerstvo začalo zahrnovat partnery do seminářů diplomatů o protokolu a reprezentaci. Hradí náklady na poradenství ohledně hledání zaměstnání, na počítačové kurzy, na psychologickou a praktickou pomoc po návratu z postingu, první návštěvu psychologa pro partnery a děti, kurzy němčiny v ústředí, individuální pracovní poradenství, setkání o kariérním koučinku, organizované CDA jednou ročně. Vedení CDA zápasí se dvěma stálými problémy. Dostává sice logistickou a finanční pomoc na svoje projekty, bez soustavného tlaku na ministerstvo by však o ni přišlo. Vyplývá to ze stálé nízkého povědomí na MZV o situaci rodinných příslušníků a o překážkách, na které narážejí. Nezjednodušuje to ani fakt, že na ministerstvu nepůsobí referent pro rodinnou Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015 strana 31

politiku, což je problém číslo dvě. CDA má různorodé aktivity. Funguje v něm 8 pracovních skupin, majících na starosti EUFASA, vzdělávání, zákonné záležitosti a důchody, sociální problémy (rozvod, úmrtí partnera), zaměstnávání, foreign-born spouses, členy v důchodu, kulturní činnost (pro členy klubu.) Členové se pravidelně scházejí před výjezdy, po návratu, o Vánocích, v létě. Díky svému členství v EUFASA a informacích, které mezi sebou její členové sdílejí, víme, jaký má rakouské Kurz němčiny pro rodinné příslušníky, ministerstvo zahraničí přístup organizovaný CDA k rodinným příslušníkům svých zaměstnanců. Školy a školné Stejně jako u nás se v nesoukromých školách v Rakousku školné neplatí. Ministerstvo jej však hradí v Mezinárodní i ve Francouzské škole (International school a Lycée Français) dětem, které na výjezdu již minimálně po 3 roky navštěvovaly anglofonní či frankofonní školní zařízení, aby byla zajištěna jazyková kontinuita jejich vzdělání. Ústředí samozřejmě při proplácení školného na postingu preferuje německé školy, jsou-li v místě, limit školného na jiných se pak odvíjí od jejich podmínek. Pokud dítě nenavštěvuje německou školu, má nárok na placenou výuku jazyka. Rakouské učebnice zdarma během posledního roku před návratem domů, aby se pak žák snáze začlenil, jsou samozřejmostí. Zdravotní náklady Státní zaměstnanci v Rakousku mají povinné zdravotní pojištění, placené odečtem z jejich příjmu. Zahrnuje i jejich nepracující partnery a nezaopatřené děti. Je-li pár bezdětný, povinně platí jistou částku i nezaměstnaný/á manžel/ka. Tato pravidla se vztahují i na rodinné příslušníky vyslaných zaměstnanců MZ. Pobývá-li rodina pracovně na ZÚ v zemi, se kterou Rakousko nemá podepsanou příslušnou dohodu, proplácí všechny vzniklé zdravotní náklady ministerstvo. Pokud manžel/ka pracuje a má měsíční příjem vyšší než 386,80 EUR, ztrácí na proplácení nárok. Rozhodne-li se zaměstnanec na dobu vyslání sebe a rodinu zdravotně připojistit, platí polovinu ministerstvo. Všichni vyslaní a jejich rodiny jsou pojištěni ústředím pro případ nehody jakéhokoli druhu v pracovní i nepracovní době, včetně teroristického útoku, následků jako jsou invalidita, repatriace, plastická operace i smrt, ale nevztahuje se to na sportovní úrazy. Zaměstnávání partnerů Zmínila jsem se, že jedním z omezení partnera při pracovním uplatnění na postingu je zákaz pracovně podřízeného vztahu mezi manžely. Dalším je velikost ZÚ – na menších je zaměstnání obou partnerů samozřejmě problematičtější. Rakousko má mimo EU bilaterální dohodu o zaměstnávání partnerů diplomatů se 7 státy – Albánií, Argentinou, Austrálií, Kanadou, Jižní Afrikou, Izraelem a USA. V ostatních zemích znamená zaměstnání mimo zahraniční a mezinárodní mise a vzdělávací organizace ztrátu diplomatického statusu. Při hledání práce při vyslání pomáhá rakouská Obchodní komora a její zahraniční pobočky. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 32

Důchodové pojištění Státní zaměstnanci mohou vyjet se svým partnerem s nárokem na neplacené volno na dobu max.10 let, do kterých není zahrnuta mateřská ani rodičovská. Učitelé mají tuto dobu mnohem kratší – 3 roky. Během této dovolené si však státní zaměstnanec nemá možnost platit důchodové pojištění a přichází tak o potřebnou dobu k vzniku nároku na důchod. Rakouské MZ přispívá doprovázejícím manželům/kám na důchodové pojištění do 200 EUR/měs., pokud před odjezdem pracovali a během vyslání dobrovolně nadále platí do veřejného penzijního systému. Aby měla osoba nárok na důchod, musí prokázat, že odváděla platby do systému během nejméně pěti let. Je tedy zřejmé, že ani situace u našich jižních sousedů není vždy jednoduchá. Mají oproti nám výhody, o kterých zatím jen sníme, ale některé z našich výdobytků jim chybí a také to nemají jednoduché. Když jsem se jich ptala, co by označili za svůj největší problém, dostala jsem jednoznačnou odpověď – potřebu Ministerstvu neustále připomínat důležitost rodin a jejich situace pro zaměstnance samotné a trvat na zodpovědném přístupu k nim. To znamená, že ani v Rakousku stále není dostatečné uznání jejich statusu a problémů, způsobených právě prací jejich členů na zamini. Margarita Štěpánková

KONEČNĚ JSME SE DOČKALI ZMĚNY V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ PRO DOPROVÁZEJÍCÍ PARTNERY V rámci jednání o zákoně o státní službě se konečně podařilo MZV prosadit zásadní změny v oblasti důchodového a zdravotního pojištění doprovázejících partnerů zaměstnanců MZV. Podrobnější informace o důchodovém pojištění přinášíme v tomto článku. Problém, na který již několik let poukazovalo nejen naše Sdružení, ale i další zainteresovaní zaměstnanci MZV, byl v tom, že partneři (většinou manželky), kteří následovali vyslané pracovníky do zahraničí a nemohli během pobytu v zahraničí pracovat, nebyli důchodově pojištěni. V minulosti – do konce r. 1992 – se doba, po kterou následoval/a manžel/ka vyslaného pracovníka do zahraničí, započítávala jako tzv. náhradní doba pojištění, takže z hlediska důchodového pojištění nebyl problém. Ke změně došlo zákonem č. 589/1992. Nabytím účinnosti tohoto zákona přestali být partneři v zahraničí důchodově pojištěni, tedy doba pobytu v zahraničí se jim nepočítala do potřebné doby pojištění pro vznik nároku na starobní důchod. Měli možnost platit si dobrovolné důchodové pojištění, nejprve pouze po dobu 10 let – to platilo do roku 2010, později – s nabytím účinnosti novelizace zákona č. 155/95 o důchodovém pojištění z r. 2010 si pak mohli platit dobrovolné důchodové pojištění neomezeně dlouhou dobu. Zásadní změna, kterou MZV prosadilo nyní v rámci zákona o státní službě, a která se promítla přímo do zákona č. 155/1995 Sb., O důchodovém pojištění, je definována v § 6 (Okruh pojištěných osob), odst. 1, písmeno g) a zní: „Pojištění jsou účastny též osoby starší 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění a účast na pojištění se týká doby jejich g) pobytu v cizině, pokud následovaly do místa vyslání k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby svého manžela nebo registrovaného partnera, který je státním zaměstnancem podle zákona o státní službě nebo jiným zaměstnancem organizační složky státu, se souhlasem této organizační složky státu, a nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými nebo nejsou osobami vykonávajícími obdobné činnosti podle práva cizího státu, do kterého byli jejich manželé nebo registrovaní partneři vysláni k výkonu Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 33

práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby; v takovém případě může hradit pojistné zaměstnavatel manžela nebo registrovaného partnera.“ V praxi to znamená, že důchodové pojištění za partnery/ky vyslaných zaměstnanců MZV může platit MZV. Podle našich informací má MZV v plánu platit toto důchodové pojištění za doprovázející partnery, ale zatím nevíme přesně, od kdy. Vyskytl se problém, který MZV projednávalo s MPSV, a to - zda jsou. vyjíždějící partneři, kteří jsou na neplaceném volnu, považováni za zaměstnané nebo ne a tedy zda může MZV za tyto osoby platit důchodové pojištění. Výsledek jednání je pro doprovázející osoby pozitivní - dle MPSV není zaměstnancem osoba, která doprovází svého manžela (manželku) do zahraničí a zaměstnání fakticky nevykonává z důvodu čerpání neplaceného volna. MZV proto může důchodové pojištění za tyto osoby platit. PAM v současné době připravuje směrnici, která bude problematiku hrazení tohoto pojištění upravovat. Podle posledních informací bude možné pojištění uhradit zpětně k účinnosti novely zákona. Podrobné pokyny dostanou všichni zaměstnanci prostřednictvím sdělení ředitelky PAM, následně pak přineseme tuto informaci všem členům SRP na interních webových stránkách SRP. Věra Labuťová

ZMĚNY V ÚHRADĚ ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ OD 1. 1. 2015 Další dobrou zprávou a příjemnou změnou pro rodinné příslušníky je to, že od. 1.1.2015 dochází k zásadní změně v úhradě zdravotního pojištění nepracujících manželů nebo registrovaných partnerů vyslaných zaměstnanců. Důvodem této změny je, že v návaznosti na zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, se mění i zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Konkrétně se doplňuje ust. § 7 odst. 1 o písmeno o), které zní: „o) manželé nebo registrovaní partneři státních zaměstnanců podle zákona o státní službě (dále jen „úředník“) nebo jiných zaměstnanců v organizačních složkách státu (dále jen „zaměstnanec“), pokud je následují do místa jejich vyslání k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby se souhlasem této organizační složky státu, a nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 nebo nejsou osobami vykonávajícími obdobné činnosti podle práva cizího státu, do kterého byli jejich manželé nebo registrovaní partneři vysláni k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby“. V praxi to znamená, že: 1) manželé nebo registrovaní partneři vyslaných úředníků nebo zaměstnanců, kteří je následují do místa jejich vyslání

2)

do zahraničí, a nejsou zaměstnanci (tj. nejsou k žádnému zaměstnavateli v pracovním poměru, ani nepracují na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce) ani nejsou OSVČ podle § 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění (viz příloha č. 1), budou od 1. 1. 2015 pojištěnci státu a stát za ně bude za podmínek stanovených zákonem o zdravotním pojištění hradit zdravotní pojištění. stát bude hradit za manžele nebo registrované partnery zdravotní pojištění od 1.1. 2015, jen tehdy, pokud tyto osoby splní zákonem o zdravotním pojištění stanovené podmínky, tzn. splní tzv. oznamovací povinnost uvedenou v ust. § 10 odst. 5) zákona o zdravotním pojištění, tedy že do osmi dnů oznámí (tj. do 9. 1. 2015) příslušné zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za ně pojistné, tj. předloží potvrzení Ministerstva zahraničních věcí o následování

Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 34

manžela nebo registrovaného partnera, resp. úředníka nebo zaměstnance do zahraničí. 3) stát nebude hradit za manžele nebo registrované partnery zdravotní pojištění, pokud jsou zaměstnanci, OSVČ nebo pokud vykonávají obdobné činnosti podle práva cizího státu, do kterého byli jejich manželé nebo registrovaní partneři MZV vyslání k výkonu práce v zahraničí. Shora uvedeným manželům a registrovaným partnerům vyslaných úředníků a zaměstnanců vydá odbor PAM MZV

potvrzení pro příslušnou zdravotní pojišťovnu na základě jejich žádosti. Poznámka: Za zaměstnance se považuje i fyzická osoba, které bylo na její žádost poskytnuto zaměstnavatelem pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu, tzv. neplacené volno, neboť její pracovní poměr trvá i po dobu čerpání neplaceného volna, má tudíž status zaměstnance, a proto mu nelze potvrzení vydat. Věra Labuťová – informace z dopisu ředitelky PAM pro zaměstnance MZV

VÁNOČNÍ CHARITATIVNÍ FESTIVAL – HILTON 2014 Koncem minulého roku se naše Sdružení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV (SRP) již po sedmé zúčastnilo Vánočního charitativního festivalu v Hiltonu, který organizuje každoročně Asociace partnerů diplomatického sboru (Diplomatic Spouses Association – DSA). DSA byla založena v roce 1997 jako nezisková organizace s cílem umožnit svým členům posílit vztahy s kulturním dědictvím hostitelské země, podělit se o kulturní dědictví země vlastní, společně sdílet informace, zájmy a nápady. Asociace pracuje na dobrovolnické bázi a klade veliký důraz na dobročinnost. Od roku 2000 rozdělila DSA více než 61 milionu korun, čímž se řadí k předním mecenášům v zemi. Jednou z jejích nejvýznamnějších charitativních akcí je právě Vánoční festival. Podrobnější informace o aktivitách DSA i charitativním festivalu naleznete na webových stránkách www.dsaprague.org . Naše Sdružení aktivně spolupracuje s DSA a pravidelně se účastní festivalů v Hiltonu. Festival se konal v listopadu 2014 a my jsme, jako každoročně, na svém stánku prezentovali Českou republiku a propagovali výrobky českých firem. Podpořili nás svými dary sponzoři již tradiční, jako např. Preciosa svými křišťálovými šperky, Glassor skleněnými vánočními ozdobami, Becherovka, DM drogerie, Moravská ústředna Brno zaslala dětské hračky, plyšáky a batůžky, Botanicus dárkové balíčky a časopis Hrana, dětské časopisy. Také MZV přispělo velkým množstvím hudebních CD a naše členka Veronika Vacková poskytla k prodeji svoje výrobky z korálků. Nově tuto charitativní akci sponzoroval za Českou republiku i Moser, který věnoval krásnou, hodnotnou mísu Lady Hamilton. Touto cestou bychom rádi poděkovali všem sponzorům, kteří přinesli svými výrobky radost nakupujícím a zároveň tak přispěli na dobrou věc. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 35

Mezi oslovenými firmami, které opět zklamaly a podporu odmítly, bych jmenovala zejména Škodovku a Karlovarské oplatky, Madetu a Racio, na které jsme se obrátili jako na tradiční české výrobce. Výtěžek z našeho českého stánku byl rekordních 55 000,- Kč. Celkový zisk Mezinárodního vánočního festivalu, který bude rozdělen mezi 28 českých charitativních organizací, činí 2.5 mil Kč. Všechny žádosti DSA pečlivě vybírá a následně kontroluje použití poskytnutých prostředků. Z organizací, které uspěly se svým projektem a získají pro něj podporu, můžeme jmenovat např. ACORUS Civic Association, Anima – terapie, Cesta domů, Český stánek Dejme dětem šanci o.p.s., Dětský domov Sedloňov, Dětský mozek, Domácí hospic Vysočina, Integrační centrum Zahrada, Letohrádek Vendula, Sdružení rodičů a přátel Střediska DAR, Společnost DUHA, z. ú, Tyfloservis, Olivova dětská léčebna a další. Neziskové organizace obdrží finanční prostředky z rukou členů Asociace partnerů diplomatického sboru během slavnostního ceremoniálu, který se uskuteční 23.4. 2015 v rezidenci velvyslance USA. Velvyslanec Spojených států amerických, J.E. Andrew Shapiro s chotí, paní Tamar Newberger, přivítají zástupce 28 českých neziskových organizací, diplomaty z 50 zemí světa a další významné hosty. „Tento předávací ceremoniál je pro naše členy mimořádně důležitý. Představuje vyvrcholení našich dobročinných aktivit a příležitost potkat konkrétní osoby a projekty, kterým naše snaha pomohla. Je to pro nás ohromnou satisfakcí a zároveň i ujištěním, že všechny ty měsíce příprav a tvrdé práce mají smysl“, vysvětluje paní Odilia de Ranitz z Nizozemí, Prezidentka DSA. Věra Labuťová

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE ZPRAVODAJE Jak se nám Ellinka narodila na jižní polokouli, to je název článku paní Sylvie Černochové z Pretorie , který již máme připravený do rubriky Z rodinného alba. Naše dlouholetá členka a zakladatelka SRP, Hana Havlíková, přislíbila napsat něco o krásách Brazílie. Kromě toho Vám přineseme informaci o tom, zda máte nárok na rodičovský příspěvek, když pobýváte v zahraničí a co je potřeba v této věci zařídit. Můžete se opět těšit na pravidelné Okénko do Evropy, ve kterém Vás seznámíme s jednou z dalších našich partnerských asociací z EUFASA a představíme Vám EUFASA Jobs Platform - interaktivní databázi pracovních míst pro partnery s pozicemi pro místní síly a s volnými místy v zahraničních institucích zemí Evropy. MZ Švýcarska, Francie a Rakouska jsou připraveni se do této databáze okamžitě zapojit. Více příště. Zpravodaj Sdružení rodinných příslušníků č. 11, duben 2015

strana 36

Pro zaměstnance MZV ČR a jejich rodinné příslušníky vydává SRP - Sdružení rodinných příslušníků zaměstnanců MZV, Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1, Česká republika e-mail: [email protected] www.mzv.cz/sdruzeni Redaktorka: Věra Labuťová Autoři příspěvků: Eva Jestřábová, Anna Hlavsová, Jan, Vojta Molitor, Marie Štěpánková, Radka Jestřábová, Vojta Kopřiva, Josef Marek, Baruška, Dorka Pokorná, Štěpánka Halfarová, Anna Štěpánková, Julia Marianna, Emma, Jan, Petr, Marcela Kubínková, Svatava Ždimerová, Lucie Slavíková-Boucher, Viera Langerová, Margarita Štěpánková, Věra Labuťová, Jitka Kendíková Grafická úprava, sazba, úprava fotografií a ilustrací: Věra Labuťová Autorky ilustrací: Sylva Kudernová, Christinka Losmanová, Baruška Autorka loga SRP: Magdalena Svátková Fotografie: Lucie Slavíková-Boucher, Anna Hlavsová, rodinný archiv Molitorových, Štěpánkových, Jestřábových, Emmy a Jana, Věra Labuťová, Daniela Plocková, Margarita Štěpánková, Viera Langerová, Jitka Kendíková, archiv rakouské CDA, archiv DSA, Art Traction Neprodejné. Toto číslo vyšlo v dubnu 2015 nákladem 200 výtisků. Elektronicky je distribuováno na sekretariáty všech útvarů MZV a všem členům SRP, v tištěné podobě na sekretariáty ZÚ. Jakékoli přebírání, kopírování, šíření či jiné užití obsahu je možné pouze se souhlasem redakce a uvedením zdroje a autora. Registrace MVČR: VJ/1-1/63303/06-R IČO: 27022846