KNIHA PROROKA IZAIÁŠA časť 7.
RATOLESŤ Z PŇA JESSEHO (11,1–12,6) Ratolesť (11,1–3) „V deváté kapitole spojoval prorok s pádem Ašúru narození krále-osvoboditele a dárce pokoje (9,5). Zde tento námět dále rozvádí a připojuje další podrobnosti a okolnosti, za kterých se objeví očekávaný panovník.“ (VSZ) • Pád Babylonu naozaj predstavoval zlom v živote a zameraní Izraela. • Dá sa naozaj povedať, že návratom z Babylonu sa Izrael konečne postavil tvárou k svojmu poslaniu – a začal sa vývoj, smerujúci až ku Kristovi. Práve tu niekde sú korene farizejov, ako nového postoja vernosti zákonu na rozdiel od predbabylonskej epochy: „Farizeus – farizeové [hebr. Perúším = = oddělení] byli jednou z několika význačných náboženských stran židovských, kteří zvláště v době Ježíšově měli převážný vliv na náboženské smýšlení lidu židovského [Sk 26,5]. Jméno a dějiny. Není možno s naprostou určitostí zjistiti, jaký byl původ a pravý význam tohoto jména. Jen pravděpodobně – ovšem s pravděpodobností velikou – odvozuje se název od pojmu períšút = oddělenost, odloučenost, která byla pokládána za zvláštní ctnost a sílu člověka zbožného a spravedlivého, a jež jako prostředek a sebekázeň i zevnější ochrana svatosti mu měla zabezpečiti čistotu mravní a obřadní [kultickou]. Toto úsilí o odloučenost od zástupu, který nezná Zákona [J 7,49], mělo původ zřejmě v duchu Ezdrášových reforem [Ezd 10,11] a ve vědomí převahy monotheismu nad pohanstvím. Průměrný člověk z davu svým denním stykem se světem a jeho všedními záležitostmi všeho i pochybného druhu stěží dovede uchovati nedotčenost své povahy a své zbožnosti i ctnosti. Bezpečnější cesta jest ohraditi se proti obyčejnému lidu [hebrejsky ‘am ha’áres = lid země, přízemní lidé, luza] povýšenou odloučeností. Sr. Ga 2,12n.“ (NBS) Zatiaľ je to ale stále len a jedine proroctvo… SLOVNÍK: • PEŇ – „Izajáš vychází z běžného obrazu: královský rod je přirovnáván ke stromu, ze kterého zbývá pouhý pařez (srov. Iz 6,13) nebo už jen kořen skrytý v zemi po tom, co byl dokonán Hospodinův soud nad královským domem
Davidovým i nad judským lidem. Jako praotec Davidova rodu je jmenován Jišaj, Davidův otec.“ (VSZ) • JESSEHO – „Podle toho vzejde Mesiáš z Davidova rodu, když z něho zbyl jen navenek bezvýznamný pahýl; když už dávno klesl z výše své moci a svého významu, ztratil královský trůn a stal se jedním z obyčejných rodů Izraele. Mesiášský král bude jako ,výhonek', ,proutek'; vzejde ze starého kořene, ale bude tvořit nový začátek. Bude obdařen Božím duchem.“ (VSZ)
PERLIČKA: „Ještě jednou se pro shrnutí vrátím k proroctví, které je v knize Daniel 9,26. Zde se praví, že město a svatyně budou zničeny vévodou, který přijde, až „bude pomazaný zahlazen.“ To se stalo v roce 70, kdy byl zničen chrám Titem a jeho legiemi. Uvědomme si, jak důležitá byla v Izraeli a v životě Židů genealogie. Vzpomeňme si, že se rodokmeny uchovávaly v chrámě. Když byl zničen chrám, byly zničeny i rodokmeny. Po jejich zničení by už nikdy nebylo možné dokázat, že je někdo, kdo se prohlašuje za Mesiáše, z rodu Davidova. A to bylo důležitým důkazem potřebným k potvrzení toho, že je Mesiáš. Mesiáš musel být potomkem Abraháma, synem Izákovým, synem Jákobovým, z kmene Judova, z rodiny Jesse, z domu Davidova. Pokud by nikdo nemohl dokázat svůj původ, nemohl by se nikdy prokázat žádný Mesiáš. Tato logika staví všechny Židy do velmi nepříjemné pozice: buď jsou proroctví vztahující se k Mesiáši nesprávná, a tudíž špatná, a už samotné pojetí Mesiáše v židovských dějinách je pouhým mýtem a Bible je pouhou knihou příběhů o židovském národě, nebo přišel Mesiáš před zničením chrámu.“ (Stan Telchin, Zrada) • DUCH PÁNOV (hebr. ruah JHWH) – „Duch Boží sestoupil kdysi na soudce Otníela, Gedeóna a Jiftacha( Sd3,10 6,34 11,29) a zmocňuje k velkým činům: vysvobodili svůj lid od utiskovatelů. Duch Boží sestoupil na Samsona a vybavil ho nadlidskou silou (Sd 14,6.19 15,14). Duchem Božím byl Saul podnícen, že svolal a vedl vojsko k vítězství nad Amónci (IS 11,6). K ještě významnějšímu poslání naplnil duch Boží proroky: Mojžíše (Nu 11,17), Elijáše a Elíšu (2Kr 2,9), Micheáše a další (Mi 3,8 srov. Oz 9,7 Iz 48,16 61,1). Uschopňuje učit a vést Boží lid. Zaslíbenému králi bude dán duch Hospodinův nejen přechodně pro určité úkoly, ale spočine na něm a zůstane na něm trvale. Dá mu všechny vynikající vlastnosti jeho velkých předků: moudrost Šalomounovu, radu a sílu Davidovu, poznání a Boží bázeň proroků a praotců.“ (VSZ) – teda nielen ZOSTÚPI na neho, ale SPOČINIE na ňom. Preto on bude Pomazaný (Duchom), Mašiach, Mesiáš, Kristus (z gr. Christos, pomazaný). • MÚDROSŤ, ROZUM, RADA. SILA, POZNANIE, BOHABOJNOSŤ, BÁZEŇ PRED BOHOM. Sú zoradené do dvojíc:
o Múdrosť a rozumnosť: MÚDROSŤ: „hebr. chokmá1, chákam. Jde tu na rozdíl od řeckého pojetí spíše o praktickou m. než o schopnost theoretisování, tedy o schopnost správného úsudku v rozhodujících chvílích, o prozíravost, někdy také o technickou zručnost [Ex 31,3; 35,30nn; Iz 10,13; Ez 27,8]. Izraelec spojoval m. obyčejně se srdcem [Ex 35,35; 36,2]. Job, chtějící ukázati přátelům, že i on má m., praví, že má srdce [Jb 12,2n].“ (NBS). Je to teda skôr múdrosť života, hlboký bytostný postoj správnosti. ROZUMNOSŤ: „S moudrostí bývá spojována rozumnost, schopnost rozpoznávat Boží vůli (srov. lKr 3,12n).“ (VSZ). „…nejde především o schopnost theoretického, abstraktního myšlení, nýbrž o praktickou schopnost jednat správně, účelně a úspěšně. Hebr. bîn, z něhož je odvozeno bîná [= úsudek]2 a tebûná [= chytrost], znamená děliti, rozlišovati, dávati dobrý pozor, dobře pozorovati, ale také vědět si rady [Neh 8,2; Ž 32,9; 119,34.73.104. 130.144.169].“ (NBS). Nie je to teda o „vzdelanom grázlov“ (nech mi naši politici prepíčia ☺), ale o skutočne múdrom vodcovi, s hlbokým vhľadom do reality, v ktorej centre je jadro reality – Boh a jej pochopením. o Rada a sila: „Další dvojice je ,duch rady a bohatýrské síly' (odpovídá titulům, kterými je pojmenováno narozené královské dítě: Divuplný rádce, Božský bohatýr; 9,5).“ (VSZ) RADA: „hebr. ‘ésá, jež může znamenati přátelský, důvěrný podnět, návod [2S 15,31.34; 16,23; 17,7.14.23; 2Pa 10,14; Jb 29,21], napomenutí [Př 1,25. 30; 19,20], rozhodnutí [Ezd 4,5; 10,3.8], předsevzetí, záměr, plán [Ž 13,3; 14,6; 20,5; Př 20,5], případně i politický plán [Iz 29,15; 30,1; 47,13], prozíravost [Iz 11,2; 36,5; 2Kr 18,20]. R. může znamenat i praktické životní zásady [Ž 1,1, sr. Jb 10,3; 21,16; 22,18]. Věta »R. pokoje bude mezi nimi« [Za 6,13] znamená, že je mezi nimi soulad v plánování, úmyslech.“ (NBS). SILA: „Duch rady znamená schopnost dobře vládnout a vést svěřený lid; duch bohatýrské síly dává schopnost moudrá rozhodnutí důsledně uskutečňovat a čelit každému svodu i útoku (srov. Mi 3,8).“ (VZS). Porovnajme si to s dielom Ducha Svätého v Ježišových slovách: „26 Ale Tešiteľ, Duch Svätý, ktorého pošle Otec v mojom mene, naučí vás všetko a pripomenie vám všetko, čo som vám povedal. (Joh 14:26 SSV)“ + „49 Hľa, ja na vás zošlem, čo môj Otec prisľúbil. Preto zostaňte v meste, kým nebudete vystrojení mocou z výsosti!" (Luk 24:49 SSV)“ o Poznanie a bohabojnosť – „Třetí dvojice je ,duch poznání (doplň: Boha) a bázně Hospodinovy'.“ (VSZ). Je to o vzťahu k Bohu. POZNANIE: hebr. 1 2
porov. slovenský výraz o rozume „chochmes“ ☺ použité aj v tomto texte
daat – vedomosť všeobecne, ale môže znamenať aj technickú zručnosť, preto Kralická prekladá slovom „umenie“. Používa sa aj v morálnom význame: poznanie dobra a zla (Gn 2,9), poznanie Boha (Nm 24,16). BOHABOJNOSŤ – „Bázeň Hospodinova nebo Boží je přímo základním pojmem biblickým, zejména starozákonním. Tam je definicí a synonymem zbožnosti. K označení zbožnosti i náboženství neznala hebrejština jiného slova.“ (NBS). Táto bázeň (hebr. jirát – strach, strach z Boha) je kľúčový pojem, ktorý nakoniec všetko zastrešuje. Preto je ešte raz (s tým istým hebrejským slovom) zopakovaná aj v nasledujúcom verši.3
TÉMA: BÁZEŇ PRED BOHOM. „…bázeň Boží v biblickém smyslu není děs před nevyzpytatelným božstvem [mystérium tremendum] anebo únik podobný Adamovu, když se skryl před Hospodinem [Gn 3], nýbrž právě naopak důvěrným, ale uctivým vzhlížením slabého a porušeného stvoření k moci, velebnosti a svatosti svého Stvořitele. Vědomí propastného rozdílu a přece úzké závislosti mezi člověkem a Bohem patří k podstatě biblické »bázně« [Dt 6,2; Př 1,7; 2,5; 10,27; 1J 4,18]. V srdcích je vzbuzována netoliko přísností Božích soudů [Dt 10,12.17.21], nýbrž také a především jeho dobrodiním [Ž 67,8; 130,4]. Dobře ukazuje L. Kóhler [Theologie des ATs, 1936], že pravá bázeň je ovocem Božího odpuštění a milosti; Bůh odpouští člověku, aby se bál Boha a »uctivost k němu zachována byla«.“ (NBS). POČIATOK MÚDROSTI: „9 Vykúpenie poslal svojmu ľudu, zmluvu uzavrel naveky. Jeho meno je sväté a vzbudzuje hrôzu; 10 bohabojnosť je počiatok múdrosti a múdro robia všetci, čo ju pestujú; jeho chvála ostáva naveky.“ (Ž 111,9n) Tým akoby sa všetko završovalo a vracalo k začiatku. • Bez toho, aby sme rátali s Bohom, ktorý je základom a pôvodcom každej reality – je BYTÍM v najplnšom zmysle slova – • … a bez toho, aby sme s Ním mali primeraný vzťah priateľskej úctivosti (= bázne)… • … je naozaj akákoľvek múdrosť nemožná, rovnako aj rada, či rozumnosť – a sama sila potom speje k záhube a zániku (krikľavo vidieť na Francúzskej revolúcii, na komunizme, nacizme,…).
3 U nás sa to rozdelilo ako dar „nábožnosti“ a „bázne pred Bohom“ v zozname siedmych darov Ducha Svätého, ktorý pramení práve v tomto texte Izaiáša. V skutočnosti Izaiáš vymenováva týchto darov iba šesť a bázeň opakuje dvakrát – čím ju zdôrazňuje a súčasne dosahuje číslo 7 ako číslo plnosti Ducha Svätého.
AKO SA RODÍ BÁZEŇ: Na bázeň pred Bohom jestvuje recept, ktorý nám naznačil už Novotný: • Ohromujúce uvedomenie si Božej VEĽKOSTI A SVÄTOSTI: „Hľa, Pán, Jahve, prichádza v sile a rameno má vladárske, hľa, jeho odmena je s ním a jeho odplata pred ním! ... Ktože zmeral svojou hrsťou vody a obopäl piaďou nebesá, meričkou prach zeme odmeral, odvážil vrchy na váhe a pahorky na závaží? Kto usmernil ducha Pánovho a ktorý poradca ho poučil? U koho sa radil, aby mu vysvetlil a naučil ho ceste práva, (aby ho naučil vedomosti) a cestu múdrosti mu ukázal? Hľa, národy sú ako kvapka z vedra a pokladá ich za prášok na vážke, hľa, ostrovy dvíha ako smietku. Libanon nestačí na zápal a jeho zverina nestačí na žertvu. Všetky národy sú pred ním ako nič, za márnosť a prázdnotu ich pokladá.“ (Iz 40,10–17) • Pokorujúce spoznanie svojej vlastnej MALOSTI A HRIEŠNOSTI: „Hľa, Pán, Jahve, prichádza v sile a rameno má vladárske, hľa, jeho odmena je s ním a jeho odplata pred ním! ... Ktože zmeral svojou hrsťou vody a obopäl piaďou nebesá, meričkou prach zeme odmeral, odvážil vrchy na váhe a pahorky na závaží? Kto usmernil ducha Pánovho a ktorý poradca ho poučil? U koho sa radil, aby mu vysvetlil a naučil ho ceste práva, (aby ho naučil vedomosti) a cestu múdrosti mu ukázal? Hľa, národy sú ako kvapka z vedra a pokladá ich za prášok na vážke, hľa, ostrovy dvíha ako smietku. Libanon nestačí na zápal a jeho zverina nestačí na žertvu. Všetky národy sú pred ním ako nič, za márnosť a prázdnotu ich pokladá.“ (Iz 40,10–17) • Napriek tomu Boh človeka úplne nepochopiteľne MILUJE… „Veď Kristus zomrel v určenom čase za bezbožných, keď sme boli ešte bezmocní. Sotvakto zomrie za spravodlivého; hoci za dobrého by sa azda niekto odhodlal umrieť. Ale Boh dokazuje svoju lásku k nám tým, že Kristus zomrel za nás, keď sme boli ešte hriešnici. Tým skôr sa teda skrze neho zachránime od hnevu teraz, keď sme už ospravedlnení jeho krvou! Lebo ak sme boli zmierení s Bohom smrťou jeho Syna vtedy, keď sme boli nepriateľmi, tým skôr už ako zmierení budeme spasení jeho životom.“ (Rim 5,6–10) • … a pozýva k synovstvu a zbožšteniu! „Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho. 2 Milovaní, teraz sme Božími deťmi, a ešte sa neukázalo, čím budeme. Vieme však, že keď sa on zjaví, budeme mu podobní, lebo ho budeme vidieť takého, aký je. (1Jn 3,1-2 SSV)“ Dôležité je UVEDOMIŤ SI TO! • Bránou k tomu je rozjímanie o Bohu, meditácia: „4 Srdce sa mi rozpálilo v hrudi a pri rozjímaní vzplanul vo mne oheň. (Psa 39:4 SSV)“; „7 Na svojom lôžku myslím na teba, o tebe rozjímam hneď za rána. 8 Lebo ty si mi pomáhal a pod ochranou tvojich krídel budem plesať. (Psa 63:7-8 SSV)“ + „22 Blahoslavený, kto sa venuje múdrosti, každý, kto rozjíma o jej záslužnosti a svojím rozumom premýšľa o Božej prozreteľnosti; 23 kto uvažuje svojím srdcom o jej cestách, kto vtipom preniká do jej tajomstiev, kto ide po nej, akoby ju stopoval, a stavia sa na jej cesty, 24 hľadí jej do okien a načúva pri jej dverách; 25 kto spočinie vedľa jej
domu a na jej stenách si upevňuje stánkový kôl; kto si svoj stánok upevňuje na dosah ruky od nej, aby v tom domku navždy spočinul jeho majetok, 26 ten stavia svojich synov pod jej záštitu a sám spočinie pod jej ratolesťami, 27 v jej úkryte nájde ochranu pred úpalom a spočinie v jej sláve. (Sir 14:22-27 SSV)“ • Preto hovorí Terézia Avilská: „Nakoľko to ja chápem, vstupnou bránou... je modlitba a rozjímanie. Nie som viac pre rozjímavú, než pre ústnu modlitbu, pretože pri každej modlitbe je potrebné aj rozjímať. Nenazývam totiž modlitbou to, keď si niekto neuvedomuje, s kým hovorí, kto to s ním hovorí, čo žiada a od koho žiada, aj keď pri tom pohybuje ústami. (Terézia Avilská, Vnútorný hrad)“ DO PRAXE: • Všimnime si, u koľkých ľudí je Boh akýsi „pánbožko“, „pánbíčko“, Jeho Meno berú nadarmo, len tak,… • V modlitbe s ním zaobchádzajú ako s nejakým sluhom, či poskokom, ktorý je povinný voči ním: „Má-li však někdo zvyk mluvit s Boží Velebností jako s nějakým otrokem, aniž by pomyslel na to, zda hovoří dobře nebo špatně, spokojen s tím, co mu přijde na jazyk nebo co se naučil nazpaměť, protože se to už mnohokrát modlil... to nepovažuji za modlitbu a kéž Bůh nedopustí, aby se tak někteří křesťané chovali. (Sv. Terézia Avilská)“ • Duch Svätý je len nejaký „poskok“, ktorý by nám mal našepkávať a pomáhať na skúške a tak nás nepoctivo zvýhodniť oproti chudákom ateistom, ktorí sa musia spoliehať iba na svoje vedomosti ☺… • ČO S TÝM? • KOĽKO ČASU VENUJEME ROZVOJU VZŤAHU BÁZNE PRED BOHOM? • ŽIJEME BÁZEŇ – ten úchvatný postoj užasnutého ohromenia pred Nesmiernou Láskou, ktorou je Boh, postoj zlomenia, ktoré uzdravuje, zahanbenosti, ktorá povyšuje? Porov. Guigo Kartuzián: „Znavenou duši občerstvuje, hladovou sytí, vyprahlou zavlažuje, způsobuje, že duše zapomíná na věci pozemské, zapomíná na sebe. a v tomto umírání ji podivuhodně oživuje, opojením ji přivádí do stavu rozumné střízlivosti.“ (Scala Paradisi) – a presne toto je ovocie bázne, ktorú zažíva človek, stretajúci opravdivého BOHA!
ŠESŤ DAROV AKO ZRKADLO ŽIVOTA: • Múdrosť a rozum – pochopenie sveta, života, hlboký vhľad do reality, schopnosť vidieť veci také, aké sú. • Rada s sila – schopnosť správne a užitočne konať vo svete, byť úspešný v najplnšom zmysle slova • Poznanie Boha a bázeň – transcendentné smerovanie, základ a východisko všetkého.
Porovnajme si to s našou schémou kresťanského života:
• NAKOĽKO tieto dary korešpondujú s víziou Evanjelia?
KAUZA BABYLON: • BYBYLON bude od 13. kapitoly predstavovať niečo ako prototyp opaku týchto vlastností: o BEZ MÚDROSTI A BÁZNE – lebo nespoznali Boha. o BEZ RADY V SLEPEJ SILE – lebo ich konanie znásilňuje Boží svet o sú odsúdení na zánik a pohromu… pretože neboli zakotvení v realite, iba vo svojom zdaní o nej – ani postavení na základe, ktorým je Boh, pôvodca reality, jej východisko a cieľ.
MESIÁŠSKE KRÁĽOVSTVO (11,3–12,6) • V PRAVDE SÚDIŤ – výsledok to rady a múdrosti (schopnosť), ako ja bázne (ochota tak konať). • KROTKÍ ZEME – hebr. anav – doslova „ten, kto vie, kde je jeho miesto“. Ten, kto vníma v pravde, kto je. Ponížený, ale aj ušľachtilý!!! So „skrotením“ v našom zmysle slova to, našťastie, nemá nič spoločné… PORAZÍ ZEM… • ale nie zbraňami, ohňom a mečom, ale: o PRÚTOM ÚST – slovom pravdy a múdrosti. o DYCHOM PERÍ – hebr. ruach – duch, ale aj dych. Boží Duch je ruah JHWH – ide teda o Ducha Svätého, ako o ňom čítame v Skutkoch: „9 Tu vstali niektorí z takzvanej synagógy Libertíncov, Cyrénčanov a Alexandrijčanov a z tých, čo boli z Cilície a Ázie, a hádali sa so Štefanom. 10 Ale neboli schopní čeliť múdrosti a Duchu, ktorým hovoril. (Act 6:910 SSV)“ A práve Štefan, ktorý zomiera – ale Evanjelium žije ďalej – hovorí o povahe a podstate tohto boja, jeho víťazstva i povahe Kráľovstva, ktoré Mesiáš prinesie: „28 Nebojte sa tých, čo zabíjajú telo, ale dušu zabiť nemôžu. Skôr sa bojte toho, ktorý môže i dušu, i telo zahubiť v pekle. (Mat 10:28 SSV)“ o „Církev v tomto slově viděla proroctví o Kristově vítězství nad Antikristem (2Te 2,8)4.“ (VSZ) • PRAVDA A VERNOSŤ – o PRAVDA(?): ťažko povedať, odkiaľ a prečo sa tu vzala, pretože v hebrejčine je použitý termín cedek, ktorý znamená „spravodlivosť“. Tak prekladajú aj ostatné preklady, vrátane Vulgáty, ktorá je predlohou pre slovenský katolícky preklad… „Spravedlivý, spravedlnost. Tak jsou» ve SZ-ě překládány výrazy, odvozené od hebr. kořene s-d-k, jež označují vše, co je přímé, pevné, správné, náležité, co odpovídá předpokládané a uznávané normě, co je ve shodě s právem a pravdou, co má být.“ (NBS) o VERNOSŤ – tu je použité hebr. slovo emuna, prekladané často práve ako pravda, ale nielen tak: „Máme-li uspokojivě vystihnout biblické pojetí PRAVDY, musíme si povšimnout také míst, v nichž v českém překladu nalézáme jiné české výrazy, a to nejen slova příbuzného kořene jako *pravý, *pravdomluvný, *pravost, *právě, nýbrž i pojmy na pohled vzdálenější jako *spravedlnost [spravedlivý], *upřímnost, *stálost [stálý] a zejména *věrnost [věrný] a *víra. Všecka tato slova jsou totiž v Kralické 4
Potom sa zjaví ten zločinec, ktorého Pán Ježiš zabije dychom svojich úst a zničí jasom svojho príchodu; (2Th 2:8 SSV)
bibli občas překladem výrazů, jejichž obvyklý překlad je p. Tato pestrost a na pohled až nepřehlednost překladová je už sama o sobě náznakem toho, že biblický pojem p-y má zvláštní povahu a nekryje se s běžným pojímáním. V SZ podkladem slova p. jsou dvě příbuzná a obsahem si blízká hebrejská slova ’emet a ’emúná5. Obě jsou odvozena od téhož kořene ’-m-n, který je nám povědomý ze slůvka »amen«. Význam tohoto slůvka je v katechismu vystihován slovy »stane se tak vpravdě a jistě«, což správně odpovídá základnímu významu onoho hebrejského kořene: býti pevný, jistý, stálý, spolehlivý, věrný; v tak zvaném kausativním kmenu [hifilu] znamená toto sloveso: pokládati za spolehlivé čili: důvěřovati, ano někdy přímo: věřiti. Na tomto pozadí pochopíme, že ’emet označuje pevnost a zajištěnost nějaké věci, ještě častěji však spolehlivost, stálost a věrnost nějaké osoby. Význam příbuzného ’emúná je v podstatě stejný, je při něm však ještě o něco větší důraz na osobní věrnost, takže někdy - na př. snad Ab 2,4 může nabýt i významu »víra«, tehdy totiž, myslí-li se na spolehlivost a věrnost člověka v poměru k Bohu. Oba pojmy jsou v důležitých sz výrocích vyjádřením osobních vztahů mezi lidmi, zejména však mezi Bohem a člověkem. Zároveň patří k pojmům, které vystihují základní a celostní řádnost, harmoničnost a normálnost těchto vztahů podobně jako na př. pojmy *spravedlnost [sr. i *ospravedlnění 1, str.558, sloupec 2], *pokoj, *milosrdenství; není tedy náhodou, že se tyto pojmy často objevují v sousedství pojmu p-y. P. v SZ tedy není něco, co člověk pouze vidí, pozoruje, bere na vědomí, nýbrž je v prvé řadě něčím, co přijímá, prožívá nebo sám činí. P. je harmonie člověka s objektivním řádem života, při čemž je tu na rozdíl od ostatních příbuzných pojmů zdůrazněno, že tato harmonie je spontánní, že člověk nejen formálně a snad z vnějšího přinucení, nýbrž z celé bytosti souhlasí s tímto řádem, takže není žádného rozporu mezi jeho konáním a jeho srdcem.“ (NBS)6
OBRAZ ČLOVEKA BOŽIEHO: Ak si to spojíme s predchádzajúcimi veršami, máme tu obraz človeka. ktorý: •
Má hlboký vhľad MÚDROSTI A POZNANIA, chápe svet, seba, život,… v jeho integrite a celosti. • KONÁ SPRAVODLIVO v súlade s týmto poznaním 5
Toto je použité aj v našom texte. Poznáme ho aj my v tvare AMEN. porov. definíciu KKC ohľadom viery: „Vierou človek úplne podriaďuje Bohu svoj rozum a svoju vôľu. Celou svojou bytosťou dáva súhlas Bohu, ktorý zjavuje. Túto odpoveď človeka Bohu, ktorý zjavuje, nazýva Sväté písmo „poslušnosťou viery“.“ (KKC 143) 6
• JE VERNÝ – teda je to niečo, čo koná spontánne, pretože je úplne a do hĺbky stotožnený s tým, čo spoznal. Práve takto si kresťanstvo od počiatku predstavuje kresťana, len si porovnajme nasledovné texty: „9 Lebo ak svojimi ústami vyznávaš: "Ježiš je Pán!" a vo svojom srdci uveríš, že Boh ho vzkriesil z mŕtvych, budeš spasený. 10 Lebo srdcom veríme na spravodlivosť a ústami vyznávame na spásu. (Rom 10:9-10 SSV)“ „3 Lebo láska k Bohu spočíva v tom, že zachovávame jeho prikázania. A jeho prikázania nie sú ťažké. 4 Veď všetko, čo sa narodilo z Boha, premáha svet. A tým víťazstvom, ktoré premohlo svet, je naša VIERA7. (1Jo 5:3-4 SSV)“ ROZJÍMANIE je to, čo napomáha budovať tento hlboký, spontánny postoj viery, kedy: o „viera“ nie je nejaké vonkajšie presvedčenie, ktorému sa (neúspešne a namáhavo) usilujeme aspoň navonok, skutkami, podriadiť,… o … ale VNÚTORNÉ BYTOSTNÉ PRESVEDČENIE, s ktorým sme úplne stotožnení a podľa ktorého úplne samozrejme konáme, úplne spontánne, bez námahy a nejakého ťažkého rozhodovania – ako naznačuje Ján. DO PRAXE: o Ako sme teda na tom s našim rozjímaním? o Čo s tým urobíme?
• VLK BUDE BÝVAŤ S BARÁNKOM… – a sme pri jadre ďalšieho zaujímavého problému a tým je otázka JEDNOTY a POKOJA.
JEDNOTA • Predpokladom jednoty je SPOLOČNÝ CIEĽ. • Ak si predstavíme Maslwovu pyramídu: o PREŽITIE .. umožňuje spoluprácu (spoločne zápasíme o prežitie každý seba samého), alebo bojujeme proti iným, aby sme prežili na ich úkor. o ISTOTA: je to podobné. Nakoniec prevládne náš záujem a spolupráca (ktorá mne prospieva) sa môže zmeniť na boj (ktorý tiež vedieme vo svojom osobnom záujme) o VZŤAHY – vytvárajú zdanie jednoty, ktoré je ale motivované sebeckou potrebou „mať niekoho pri sebe“ a napĺňať svoje sociálne potreby. Takže 7
emuna, amana,…
opravdivá jednota to nie je a konflikty na seba nenechajú dlho čakať (porov. bežné manželstvá, rozvody,…) o DÔLEŽITOSŤ – tam si konkurujeme úplne. Spolupráca vylúčená nie je (napr. hudobná skupina), ale aj tak je tam semeno rozpadu (napr. sólista sa osamostatní a skúsi byť slávny sám a nedeliť sa). o SEBAREALIZÁCIA – problém konfliktov a konkurencie klesá. Ale aj tak ešte nevzniká jednota, pretože realizujem sa JA a to, čo ja považujem za svoju sebarealizáciu, nie je sebarelizáciou iného. Je to platforma pre rešpektujúcich sa individualistov, ale nie pre jednotu. o TRANSCENDENCIA ale dáva cieľ, ktorý je vskutku: BYTOSTNÝ – pokrýva a preniká celého človeka na jedno najbytostnejšej úrovní SPOLOČNÝ – je vrcholom ambícií každého človeka (zbožštenie!) Tým vytvára predpoklad skutočnej a opravdivej JEDNOTY: „Ľúbiť, to neznamená pozerať sa jeden na druhého, to znamená pozerať sa spolu tým istým smerom. (Antoine de Saint-Exupéry). KRESŤANSTVO svojim zameraním na dokonalosť podľa vzoru Boha, ktorý JE jednotou lásky, tento trend ešte umocňuje. „Chomjakov se hodně zabýval studiem velkých myslitelů evropského Západu. Připouštěl velkou kulturní a občanskou nadřazenost těchto zemí „velkých zázraků". Ale vždy ho udivovala jedna věc: jak to, že tak pokročilá Evropa zůstává tak zoufale rozdělená, plná vnitřních konflitků? Nakonec se mu zdálo, že našel odpověď. Evropa se nechce zříci svého starodávného snu spojit lidi jediným ideálním zákonem, který by platil pro všechny, a vypracovat filosofický a teologický systém, v němž by byly zahrnuty všechny pravdy. Když srovnával tento svět s prostředím vlastní rodiny, vynikl podstatný rozdíl. Jejich rodinu nespojoval žádný zákon nebo věroučný systém, nýbrž živá osoba matky, která milovala. Z toho plyne nevyhnutelný závěr. I velká rodina lidstva, rodina všech národů, může být účinně spojena jedinou živou osobou, která miluje všechny, která cítí a uspokojuje různé potřeby všech. Touto osobou může být jen Bohočlověk, totiž Ježíš Kristus, který je hlavou církve.“ (Tomáš kardinál Špidlík) DO PRAXE: • Veľmi často sa usilujeme zakladať vo farnostiach rôzne „spoločenstvá“, pretože to tak „má byť“. Výsledok je ale často nepresvedčivý: o Alebo je to len STRETKO,… o alebo je tam istá jednota – ale skôr okolo iných vecí (futbal miništrantov, diskotéka, filmy,…) o alebo sa nám aj úplne rozpadne. • Zabúdame pritom, že JEDNOTA sama nie je východisko, ale DÔSLEDOK metanoie, ktorou zakotvujeme svoj život v Bohu – a teda (máme to tu do tretice!) dôsledok PREMENY SRDCA! • JEDNOTA CIRKVI je jednota ľudí, ktorí navzájom zdieľajú jedny a tie isté
najbytostnejšie hodnoty, zdieľajú a jednu a tú istú bytostnú životnú cestu a delia sa o skúsenosť vzťahu s osobou, ktorá toto všetko v sebe zjednocuje a završuje: KEŽIŠOM KRISTOM. • BEZ TOHTO JE NAŠE ÚSILIE MÁRNE…!!! • JE ĽAHKÉ vytvoriť zdanie aktívnej farnosti (futbal, púte, aktivity,…) a zdanie jednoty (stretká, kluby,…) – ale JE ŤAŽKÉ vytvoriť opravdivú jednotu – tá totiž vyžaduje viac, než futbal: duchovný život, skutočnú vieru a skutočné obrátenie! Presne o tomto druhu jednoty ľudského pokolenia hovorí Izaiáš: „6 Vtedy bude vlk bývať s baránkom a leopard spočívať s kozliatkom; i teliatko a lev a kŕmny vôl budú spolu a drobný chlapček ich bude zavracať. 7 Krava i medveď budú sa pásť, ich mláďatá budú ležať spolu a lev bude ako vôl žrať slamu. 8 Nemluvňa sa bude hrať nad dierou hada, do jamy vretenice siahne rukou odkojenča. 9 Nebudú zle robiť a nebudú škodiť na celom mojom svätom vrchu; lebo zem bude plná poznania Pána, ako vody pokrývajú more. 10 V ten deň bude koreň Jesseho stáť ako zástava národov, budú ho vyhľadávať kmene a jeho príbytok bude slávny. 11 V ten deň Pán zase zdvihne ruku, aby získal zvyšok ľudu, ušetrený Asýrskom, Egyptom, Patrosom, Kušom, Elamom, Sineárom, Ematom a ostrovmi mora. 12 Zdvihne zástavu k národom, zhromaždí vysťahovalcov Izraela a Júdových roztratených pozbiera zo štyroch strán sveta. 13 Zmizne žiarlivosť Efraima a nepriatelia Júdu budú vyhubení. Efraim nebude žiarliť na Júdu a Júda nebude utláčať Efraima. (Isa 11:6-13 SSV)“
Táto jednota (s Bohom i navzájom) je potom vykreslená v spoločnom, jednotnom konaní ľudu navzájom a ľudu spolu s Bohom, v postoji voči symbolicky naznačenému Zlu a Nepriateľovi: „14 Lež zaletia na svah Filištíncov k západu a spolu olúpia synov Východu. Edom a Moab bude ziskom ich rúk a synovia Amona budú ich poslúchať. 15 Pán vysuší jazyk Egyptského mora svojím dychom horúcim a vztiahne ruku nad Rieku, rozbije ju na sedem potokov a umožní ju prekročiť v obuvi. 16 I bude mať cestu zvyšok ľudu, čo bude ušetrený Asýrskom, ako ju mal Izrael v deň, keď vychádzal z egyptskej krajiny. (Isa 11:14-1 SSV)“