5/12
K BETLÉMSKÁ HVEZDA Z HERRNHUTU
do už někdy byl v období adven tu u našich sousedů v Německu, nemohl si nevšimnout zajímavé vánoční dekorace v podobě svítící hvězdy s mnoha hroty, která trochu připomíná Foglarova ježka v kleci. Je zvláštní tím, že se celá rozzáří opravdu až do konců všech svých dvaceti pěti hrotů. Můžete ji vidět ve všech možných velikostech od třinácti centimetrů do bezmála jeden a půl metru. V Německu je velmi populární, prý i Angela Merkelová nechala jednu koupit do budovy parlamentu. Můžete ji potkat i v mnoha dalších zemích – všude tam, kde pracuje Jednota bratrská… Málokdo u nás ví, že historie této hvězdy je spojena s našimi otci v Ochranově a jejich misijní činností. Vlastně dodnes tyto hvězdy vyrábí právě manufaktura v Herrnhutu, která je ve vlastnictví německé Jednoty. Ale pojďme zpátky na začátek. První herrnhutská hvězda byla představena v roce 1821 v bratrské chlapecké internátní škole v Niesky (Nízký, 40 km severně od Herrnhutu) a původně prý sloužila jako pomůcka v hodinách geometrie. Ale velmi brzy se stala symbolem Vánoc – té hvězdy, která oznamovala narození Ježíše Krista v Betlémě.
První adventní neděli dodnes mnohé rodiny tráví společným sestavováním herrnhutské hvězdy. Zdroj: www.herrnhuter-sterne.de
...betlémská hvězda
Adventní zdobení tříd hvězdami se v Herrnhutu stalo tradicí. Zdroj: www.herrnhutersterne.de
V bratrských internátních školách byly umísťovány především děti rodičů, kteří se vydali na misii do různých, často velmi vzdálených zemí světa. Což bylo v té době nebezpečné, a proto děti nemohly cestovat se svými rodiči. V době Vánoc se dětem po rodičích stýskalo a vychovatelé, aby děti zabavili, vyráběli s nimi tyto hvězdy. Hvězdami si děti vyzdobily domy, kde společně žily, a především je také posílaly jako
dárky svým rodičům. A tak se hvězda postupně stala populární vánoční ozdobou na mnoha místech světa. Herrnhutská hvězda je tedy úžasným symbolem Boží lásky vtělené narozením Ježíše Krista a zároveň Boží lásky vtělené v dalších a dalších generacích jeho následovníků, kteří ji šli prakticky projevovat do mnoha koutů světa. Šimon Dvořák
Sbor JB v Chrastavě pořádá každoročně večer před Štědrým dnem akci jménem Chrastavská světýlka aneb Lampionový průvod pro celé rodiny. Na náměstí se sejdou především rodiny s dětmi, ale i senioři, a společně jdou „za hvězdou do Betléma“. Hvězdu – právě tu herrnhutskou – nesou andělé a celý průvod cestou potkává postupně všechny tři mudrce. Jelikož ani cesta tří mudrců nebyla vůbec jednoduchá, musí lidé během svého putování splnit drobné úkoly. Průvod končí na sborové zahradě, kde je živý betlém, hraje se vánoční příběh, zpívá, vypráví o Spasiteli. Loni se zúčastnilo asi 250 až 300 lidí.
2
...cekon CELOCÍRKEVNÍ KONFERENCE S TÉMATEM MISSION: IMPOSSIBLE
Mission: Impossible. Česky mise, která je neproveditelná, nemožná, neuskutečnitelná. Takové téma měla letošní celocírkevní konference. A podtitulem „na prahu
dalších 555 let“ jasně odkazovala na to, že otevíráme další kapitolu „neuskutečnitelné“ mise, která probíhala již po staletí v generacích bratří před námi.
Jednotlivé programy byly jednak předestřením nových věcí, které nás čekají, jednak povzbuzením, že žádná změna není nemožná pro Krista živého v nás. Sobotní dopoledne pod taktovkou Igora Madudy patřilo zprávě o stavu současné západní církve, která se svojí vlastní zakonzervovaností dostala zcela mimo Boží plán – přiblížit se k člověku. Naplňovat tento plán se dařilo prvotní církvi, která žila přímo mezi lidmi, a navzdory pronásledování, roztroušenosti, životu v utajení a bez centrální správy zažívala nebývalý vzestup. Z původních dvanácti lidí se nakonec stala rozhodující duchovní silou Římské říše. Podobné Boží jednání ovšem můžeme sledovat i v současnosti – kupříkladu v Číně, kde navzdory tvrdým represím Boží lid roste a prospívá. Oproti tomu západní církev ztrácí. Na křesťanství je založena celá naše kultura, přesto během staletí zbyla jen vyprázdněná forma, nic neříkající a leckdy zneužívaná k mocenským zájmům. Církev v dnešní post-křesťanské době již nereaguje na změny ve
společnosti a stala se církví v krizi, kterou si navíc nepřipouští. Igor Maduda tímto přinášel zásadní výzvu, abychom se vymanili ze dvou návyků, které církev postihly. A to zaprvé z atrakcionalismu, ve kterém se promítá pýcha a sebeklam, že je církev i nadále středem světa. Podobně jako byly kostely v minulosti centrem největších měst i nejzapadlejších vesniček. Představa, že jsou to lidé, kteří mají sami přijít, církev izolovala a učinila pro společnost nepotřebnou, neužitečnou a vzdálenou. Kosmetické změny jako moderní vizáž nebo zábavné
3
...cekon akce neřeší pyšný postoj. A zadruhé je tu dualismus, kdy křesťan žije dvojím životem – nedělním a všedním. Bůh má ale nárok na naši každodennost, aby se naše víra stala skutečnou, důvěryhodnou a také přitažlivou pro okolní svět. Církev musí být pokorná, vydaná Bohu, závislá na něm a postavená pouze na Kristu, který je praktický, milující, soucitný a má zájem o člověka. Pokaždé, když církev rostla, bylo to v důsledku zjevení, že už nežijeme svůj život, ale Kristův. Petr Krásný ve svém nedělním programu deklaroval totéž. Církev se musí nechat vést Božím duchem. Perspek-
tiva skutečné církve vychází pouze z Ježíše samotného. Poté nás připravoval na zcela nové období, které je před námi v důsledku přijetí zákona o navrácení církevního majetku. Na příkladu Izraelců a jejich putování pouští ilustroval situaci, ve které jsme se minulá desetiletí nedobrovolně nacházeli – pravidelný příděl financí od státu nebyl původním Božím plánem pro církev, stejně jako jím nebyl ani dennodenní přísun many na poušti. Bůh se věrně staral o svůj lid, ale chtěl něco jiného. Očekávaná změna legislativy přinese osamostatnění a svéprávnost na jedné straně, zároveň nejistotu, hle-
dání a velkou práci na straně druhé. Ale právě tak, jak to Bůh chtěl, povede k závislosti na vedení Božího ducha a k dospělosti. Petr Krásný pak poukázal na to, že Jednota bratrská měla už od počátku dobrý základ v hospodaření i práci. Svoji energii i prostředky navíc nespotřebovávala sama pro sebe, ale vždy je dávala ke službě druhým. Dokonce i tehdy, pokud to znamenalo všeho svého se vzdát. Proto ani pro současnou Jednotu nemá téma církevních restitucí pouze finanční cíl. K této historii nás obracel i Evald Rucký. K minulosti, ve které byla Jednota bratrská charakteristická svojí otevřeností vůči lidem, ať už skrze školy, nemocnice, sirotčince či obsáhlou literární tvorbu. Smysluplností svého počínání si získávala i přízeň šlechty. Dnes jsme se skrze zjevení Ježíšova života v nás mohli stát generací, kde Bůh znovu vzkřísil toto Kristovo nasazení pro druhé. V průběhu celé konference jsme to také mohli pozorovat na mnoha svě-
4
...cekon dectvích z reálného života našich sborů. Radovali jsme se z Božích průlomů v našich srdcích a myslích. Bohdan Čančík kupříkladu líčil dobrodružství víry při budování základní školy v Nové Pace, kde mohou zažívat nejen zázraky v oblasti financí, ale také sdílení Božích povzbuzení s místními podnikateli. Skrze tento skvělý projekt tak Bůh oslovuje lidi velmi nasazené a pro naši společnost nepostradatelné. Šimon Dvořák z Chrastavy nám popisoval příběh obnovení práce Jednoty bratrské v Hrádku nad Nisou, na němž se ukazuje, že Boží rozhodnutí přesahuje to lidské. Novoměstští zase přinesli svědectví o vítězství nad duchem chudoby, které sboru přineslo radost z dávání i rozmach jejich činnosti ve městě. Mohli jsme si také připomenout smlouvu s Romy, do níž jsme v létě vstoupili, a žasnout nad faktem, že se po jejím uzavření uklidnilo několik měsíců trvající rasové napětí ve společnosti. Zprávy o životě sboru v Dobrušce se pak staly symbolem upřímného zájmu o lidi, který spo-
lečenstvím Jednoty začíná být čím dál víc vlastní. Během konference zaznělo mnoho podobných svědectví a není na škodu si povšimnout i toho, že jejich podíl na celém programu prudce stoupá. Bůh nás zároveň volá do duchovního boje za náš národ. Vnímáme, že Bůh do něj vložil prorocký rozměr vůči celé Evropě i světu, a nic na tom nemění, že jsme se stali jednou z nejateistič-
tějších zemí vůbec. Vidíme, že toto „srdce Evropy“ je nemocné mnohými neduhy. Ochotně se otevírá zlodějství, lži, okultismu a zotročeno honbou za prosperitou je vinno smrtí mnohých svých nenarozených dětí. Vábivost majetku ho vlákala do kolotoče krádeží, podvodů a prolhanosti, do pasti zadluženosti a beznaděje… Příkladů je mnoho a ani jediná společenská vrstva nezůstane stranou. Víme také, že každé takové jednání si zasluhuje trest a ďábel vznáší nárok na potrestání našeho národa. Má svůj plán destrukce, ve kterém se odvolává na Boží zákony a spravedlnost. Ale Bůh je tak milosrdný, že poslal Ježíše, aby jeho oběť zaplatila za naše hříchy, a my jsme mohli získat odpuštění místo spravedlivého trestu. Bůh vyzývá svoji církev, aby toto vítězství i Ježíšův nárok na naši zemi vyznávala a svými modlitbami otevírala cestu Božím plánům namísto těch ďábelských. Podstatná část konference proto patřila modlitbám, připomínání Božích pravd a jejich deklaracím.
Také jsme děkovali za životy Petra Grubera a Mirka Kocholatého, kteří se nám stali inspirací i povzbuzením, a společně jsme požehnali manželům Šedovým do jejich nového života v Polsku. Celá konference se nesla v duchu vděčnosti za Boží dílo v uplynulých 555 letech a v úžasu nad tím, že nás do tohoto dědictví Bůh navrací – aby i nám ukázal, jak Kristus z „nemožného“ činí „možné“.
5
...Petr Gruber PETR GRUBER: V CÍLI
Milí sourozenci v Jednotě bratrské i odjinud, milí přátelé naší církve, jak už víme, posledního července doběhl svůj pozemský závod Petr Gruber, správce našeho sboru v Turnově. Někteří z nás ho znali méně, jiní více, někteří s ním i s jeho rodinou prožili nespočet všedních i nevšedních zážitků. Někteří budou vzpomínat na dlouhé rozhovory, jiní s ním možná jen tu a tam prohodili pár slov, ale všichni společně jsme směli sledovat jeho dech beroucí běh, který se pro nás jistě ještě mnohokrát stane inspirací a povzbuzením v našich vlastních zápasech. Chtěli bychom teď Petrovi věnovat společnou vzpomínku, protože jsme vděční, že ho Bůh našel, povolal a přidal jako veliký dar do Jednoty bratrské. Chybí nám, a zároveň se s ním hluboce radujeme z ceny pro vítěze, kterou si odešel převzít.
Petr se narodil v Brně 8. 6. 1974. I když měl šťastné dětství, začal hledat v době studia na gymnáziu něco víc. Přes informace o nejrůznějších náboženstvích se nakonec rozhodl pro křesťanství a na podzim roku 1991 vydal svůj život Kristu a začal chodit do Apoštolské církve v Brně (později KS Brno). 26. března 1994 se seznámil se svojí budoucí manželkou Kateřinou, která jejich setkání popisuje úsměvnou vzpomínkou – byla Petrem tak okouzlena, že vrazila na zastávce trolejbusu hlavou do sloupu. O tři týdny později spolu začali chodit, za další tři měsíce ji požádal o ruku a na první podzimní den, 23. září 1994, se vzali. Koncem roku 1996 se narodila
Petr s Eliškou na bobu
první dcera Eliška, pak v roce 1999 Anežka a syn Vítek přišel na svět v roce 2003. Petr se snažil po svatbě dokončit VŠ, což mu nakonec z byrokratických důvodů nebylo umožněno. Katka říká: „Nijak to ale nesnižovalo jeho ekonomické vědomosti ani schopnosti. Byl schopen se postarat o celou rodinu. Vzpomínám si, že jsem byla překvapena jeho moudrostí a zodpovědností.“ Gruberovi od počátku toužili po aktivním životě v církvi a chtěli sloužit Bohu, jak ale později vyprávěli, nedařilo se jim žít takový život, jaký si předsevzali. Byli sice součástí církve, Petr pracoval s dětmi a mládeží,
Petr rybář
6
...Petr Gruber
Rodinné foto po operaci v Praze – podzim 2009
navštěvovali kurzy, založili loutkové divadlo Křesadlo, přesto jim ale podle jejich slov nešlo udržet s Bohem aktivní vztah. Brzy se dostavil pocit prázdnoty, vyhoření, rezignace, krize víry i manželství. Na podzim roku 2003 se začali scházet s Petrem Boudným, současným správcem turnovského sboru, který také pocházel z Brna, ale tehdy byl již několik let součástí libereckého sboru
Jednoty bratrské. Během společných hovorů začala Gruberovým svítat naděje, která se změnila v jistotu, že existuje cesta z jejich bludného kruhu. Brzy ale věděli, že pokud chtějí skutečné řešení svého života, nemohou dál zůstat v Brně. Roku 2006 se proto přestěhovali do Turnova. Katka to období popisuje takto: „Začal nám nový život. Mnohem náročnější, a přece jednodušší než kdy dřív. Zamilovali jsme se
„Petra jsem poprvé potkala na třídní schůzce našich ratolestí. Hlavou mi proběhlo asi toto: Na první dojem chladný pragmatik bez špetky humoru a snahy o konverzaci… Druhá myšlenka: Co to je asi za rodinu? (Podotýkám, že moje předchozí a výrazně starší zkušenost s Jednotou bratrskou byla celkem negativní.) Třetí myšlenka: Jen aby mi moc nezblbli moji Bětušku, která se kamarádila s Eliškou… Ale i navzdory těmto myšlenkám se z nás během tří let stali nejprve známí, pak přátelé, později doktor a pacient, až se nakonec rozvinul vztah pastýře a ovečky, díky kterému jsem poznala Boží vedení, moc a zázraky, které od základu změnily život nejen mně osobně, ale nyní i celé mé rodině. Věřím, že natrvalo. Díky Bohu a… díky, Petře…“ Veronika Mokrá „Petr byl kamarád a přítel. Neměl daleko k legraci, ale i k tomu, říci mi upřímně a otevřeně, co si myslí. Po-
mohl mi i v mnoha věcech při rozjíždění práce v Semilech. Zažili jsme s ním a jeho rodinou skvělé chvíle a vždycky budu vzpomínat na jeho naprosto nenáboženský, tak nějak normálně lidský přístup ke všemu kolem.“ Jan Kriegel „Petra jsme poznali po jeho prvním boji s rakovinou. I když měl v té době už vážné zdravotní problémy, naplno se věnoval službě a lidem, včetně nás. Byl si vědom toho, že nemá moc času. Proto nechodil kolem horké kaše, nesnažil se lichotit, ale mluvil pravdu a nazýval věci pravým jménem. Nikdy jsme ho neslyšeli stěžovat si, litovat se, pochybovat. Poslední týdny jeho života zůstanou v paměti nás všech, kdo jsme se s ním setkali, ať už v nemocnici nebo doma. Do poslední chvíle napomínal, povzbuzoval, přinášel v autoritě Boží slovo. Místo toho, aby si žádal povzbuzení od ostatních, dával ho lidem kolem
7
...Petr Gruber znova do Krista, uviděli jsme, že s ním můžeme mít blízký a hluboký vztah a skrze vztah ke Kristu jsme našli i jeden druhého.“ Prorocké bylo, že Gruberovi tehdy nenašli v Turnově byt vhodný ke koupi a byli ubytováni na faře. A už zůstali – Petr se později stal správcem tamního sboru. Od léta roku 2008 se u Petra začaly objevovat zdravotní obtíže, nejprve nenápadně, aby se později projevily s nečekanou razancí. O rok později již byli Gruberovi uprostřed tuhého boje s rakovinou. Lékaři dávali Petrovi jen několik týdnů života, ale Bůh mu přidal 3 roky. Byl to nelehký čas pro něho i jeho manželku a děti, pro přátele i sbor.
sebe. Patří k těm, kdo výrazně ovlivnili náš život. Jsme Bohu vděční, že nám dal do života tento dar.“ Vítek a Blanka Šťastní
Petr fotograf
Petr s Katkou na manželské pastorálce v Rokytnici
Tři roky velké výzvy pro celou církev, přesto to byly roky, kdy Bůh zjevoval svoji moc, autoritu, poukazoval na pokoru, dospělost, důvěru, vytrvalost a důležitost duchovního boje. A především to bylo období strhujícího důkazu, že Kristův život v nás je silnější než smrt.
„Je pro nás velkou výsadou, že jsme s Petrem (a Káťou) mohli strávit poslední dva roky v blízkém kontaktu. Byl pro nás svědectvím v tom, jak procházel nelehkou situací, jak to nevzdával i přesto, že mu často nebylo dobře. Bojoval, scházel se a mluvil s námi, měl pro nás povzbuzení i napomenutí. Poté, co jsme se dostali do podobné situace a Jirka onemocněl rakovinou, byl Petr obrovským povzbuzením jít dál, nevzdávat ten boj. Bylo pro nás opravdu velkým svědectvím, že jde tuto situaci zvládat, že ji Kristus dokáže unést. Na Petrovi bylo super, že šel vždycky k jádru věci, nechodil kolem horké kaše, ptal se na to podstatné. A i když to někdy bylo těžké a možná i nepříjemné, vždycky to vedlo k životu.“ Jirka a Jitka Bártovi
„Na první setkání s ním si nepamatuju. Když jsem před pěti lety přišla do sboru, splýval mi ve změti Petrů, kazatelů a rodin. Dlouho jsem měla zmatek v tom, kdo ke komu patří, což vycházelo dílem z mojí sebestřednosti, dílem z toho, že sbor zkrátka fungoval jako rodina. Což mě přitahovalo. Z pozdější doby si vybavuju Petra jako člověka s naprosto odlišným temperamentem, než je ten můj. Nerozuměla jsem mu. Pak mě čím dál častěji zaujaly jeho myšlenky, úhel pohledu na věci kolem a opravdový zájem o lidi a jejich životy. Mnohem později jsem začala chápat jeho specifický humor, kterým mě vždy dostal. Když mi před rokem a půl začali Gruberovi sloužit, Petr šel vždy přímo, ale trpělivě a s láskou k podstatě věci. Dokázal zprostředkovat pohled druhého člověka a přinést tak porozumění. Tím, a mnohým dalším, pro mě Petr byl. Kristovým nástrojem Boží moci ve své rodině, mé rodině, ve sboru, v Turnově a na Lenka Ejemová mé cestě.“
8
...Petr Gruber PETR GRUBER DOSTAL IN MEMORIAM CENU OBCE ZA ROK 2011 Město Turnov udělovalo 28. října Cenu obce za rok 2011 jako vyjádření vděčnosti za aktivní účast na občanském životě a k naší veliké radosti se rozhodlo ji udělit také Petrovi. Ten se předání nedožil, ale je zřejmé, že byl pro Turnov výraznou osobností. Na slavnostním ceremoniálu byl nazván morální autoritou a spolu s celým sborem nositelem hodnot,
které zlepšují kvalitu života dětí, mládeže a rodin v Turnově. V následujících řádcích je pro zajímavost ukázka z turnovských internetových stránek: Petr Gruber se aktivně účastnil občanského života v Turnově. Byl členem městské komise pro bezpečnost a prevenci kriminality a pracoval ve dvou skupinách komunitního plánování. Spolu s dalšími stojí
Katka s dětmi přijímají za Petra Cenu obce
za aktivitami The Bouda, ať už jsou to známé akce Bouda na ulici či projekt na podporu dětí amerických vojáků z evropských vojenských základen. V poslední době bylo o. s. Nová naděje nositelem celé řady aktivit, které mají za cíl zlepšení kvality života dětí, mládeže a rodin v Turnově – rodinné centrum, čajovna, akce pro rodiny s dětmi, volnočasové aktivity pro děti a mládež atd. Petr Gruber ve svém úsilí nepolevil, ani když v roce 2009 vážně onemocněl, a aktivně pracoval pro ostatní až do svého předčasného odchodu v letošním létě. (www.turnovskovakci.cz a www.turnov.cz) Autentické vyprávění Petra a Katky Gruberových o jejich zápasu si můžete přečíst v knize Gruberovník, kterou Jednota bratrská právě vydala.
9
...výročí v něčem zlomové a bylo by škoda je opomenout. Především proto, že JAK (jak se škole podomácku říká) je první školou Jednoty bratrské, kterou jsme po dlouhých staletích nejrůznějších tlaků a represí mohli založit, a vrátit se tak z Boží milosti zpět do odkazu našich otců, pro něž bylo zakládání škol přirozené skoro jako ranní vstávání. Od té doby se toto naše „genetické vybavení“ začalo znovu naplno rozvíjet, libereckou školu následovala hradecká, novopacká, množství školek a mateřských center a v blízké budoucnosti by se měla přidat i střední pedagogická škola v Chrastavě. JAK byl tím, kdo spojnici cenné minulosti a nadějné budoucnosti vytvořil jako první.
ZÁKLADNÍ ŠKOLE JANA AMOSE KOMENSKÉHO V LIBERCI SE DAŘÍ. UŽ DVACET LET! Letos 1. září jsme v Jednotě bratrské oslavili jedno zajímavé výročí. Liberecká základní škola J. A. Komenského je dvacetiletá. Možná jsme z posled-
ních let zvyklí na poněkud vícemístné číslice, přeci jen oproti 555, 450 nebo 400 není dvacet nic kdovíjak světoborného, přesto jsou tyto narozeniny
také výrazně lišily postoje společnosti vůči naší práci.“ Podle vzpomínek biskupa Evalda Ruckého ani česká školní inspekce nedávala škole příliš nadějí na přežití. Tehdejší ředitelka Daniela Coufalová musela právě všem těmto výzvám čelit. Byla to pionýrská doba nově se rodící demokracie, kdy bylo všechno křehké a plné otázek. Docela podobně jako v 16. století, kdy se pokládaly samotné základy bratrského školství… Zpět do minulosti Byla to doba v něčem podobná té naší, porevoluční. Společnost byla plná
Jak to tehdy začalo „Bylo to v roce 1992, v době velikých rozporů,“ říká dnešní ředitel Tomáš Vágner. „Byl to čas plný nadějí, očekávání a nadšení na jedné straně a obrovských výzev na té druhé. Neměli jsme zázemí, finance, chyběl nám učitelský sbor a v neposlední řadě se
10
...výročí zklamání, hledala oporu, jistotu a toužila po změně, naději a vnitřní obnově. A bratří, kteří právě tyto hodnoty znali, je začali nabízet. Nejprve v rodinách a mezi sebou. Pečovali o sebe navzájem, kladli důraz na kvalitu života podle Bible, povzbuzovali se v tom, vzorem jim byl Ježíš. Stále víc se prohlubovala hodnota výchovy. Mezi dospělými i vůči dětem. Za Lukáše Pražského se Jednota bratrská více otevřela okolnímu světu a již cíleně se začalo rozvíjet vzdělání. Podstatná byla mravní čistota a kvalita charakteru. Zdar jejich úsilí dokládá i fakt, že významný český historik 19. století Jaroslav Goll ozna-
tická i jazykovědná díla… Jenže kdo mohl tušit, co se odehraje na Bílé hoře…
čil starou Jednotu za školu dokonalé čistoty uprostřed zkaženosti. V 16. století se na půdě Jednoty vyučovalo čtení, psaní a katechismus, později se přidala řemesla, četba i cizojazyčných knih, osmnáctiletí se potom sami stávali pedagogy mladším a postupně učivo inovovali a zdokonalovali. Poté přišla doba Jana Blahoslava a s ním významný rozvoj českého jazyka, doba Komenského, o kterém se není třeba rozepisovat, a doba, kdy bratrské školy, kterých již bylo jako máku, velmi rychle získávaly věhlas po celé střední Evropě. Ještě stihla vyjít tiskem Bible kralická, Komenský stihl rozpracovat svá didak-
A pak už nic. Na dlouhých 370 let. Skrze následující, mnohdy tíživá staletí se znovu dostaneme až do roku 1992, zpět na začátek naší svobodné současnosti. Jak již bylo řečeno, naše první základní škola neměla před sebou žádnou růžemi vysypanou cestičku. Bůh ale stál za svým dílem, a tak se období nejistoty, hledání a upevňování důvěryhodného postavení (které jako by se promítlo i v několikanásobném stěhování) postupně překlenulo do stability, osvědčenosti a růstu. Základní škola J. A. Komenského dnes sídlí v prostorných a důstojných budovách, kde může mít i školku a školní družinu, navštěvuje ji 150 žáků plus 50 v mateřské škole, krom zdravých dětí jsou dveře otevřeny i pro děti postižené, škola se navíc stala průkopníkem v programu domácího vzdělávání, které je dnes již uznávanou a funkční alternativou ke klasické školní docházce. Plná čtvrtina učitelského sboru jsou muži, což je v dnešní době
stejně tak cenné jako zázračné. Škola pořádá mnoho akcí pro rodiny svých žáků a také provozuje Středisko volného času Narnie, které zastřešuje přes dvacet zájmových kroužků a volnočasových aktivit. Celkově se stala vzorným příkladem v komunitní práci. Lidský a Boží element „Dobrou školu tvoří jednoznačně učitelé a za ty naše jsem skutečně vděčný,“ hodnotí ředitel Tomáš Vágner svěřené dílo a pokračuje: „Můžu směle říci, že nejsilnější stránkou naší školy je přátelské prostředí, důvěra a právě peda-
11
...výročí gogický tým.“ Stejně jako bratrské školy starých časů mají i ty dnešní jasno v tom, co je motorem jejich práce. Za tu libereckou to její ředitel pojmenovává takto: „Bůh je bohem řádu. Můžeme to vidět v biologii, fyzice, chemii… Všechno má svá pravidla, své zákonitosti. My jako křesťané chceme dětem toto úchvatné Boží dílo ukázat a také jim pomoci najít, jaké místo v tom všem Bůh připravil pro ně.“ Není to jen po-
znávání, vzdělání a rozvoj mentálních schopností člověka, na které je v JAKu kladen důraz. Stejnou měrou zůstala i přes ona dlouhá staletí zachována pozorná péče výchově charakteru a povzbuzování k dobru. Přesně podle slov Jana Amose Komenského, který řekl: Kdo prospívá ve vědění, ale upadá v srdci, více upadá, než prospívá. „A právě toho chceme svoje žáky ušetřit,“ zakončuje Tomáš Vágner.
Tomáš Vágner s rodinou
NĚKOLIK OTÁZEK PRO PANA ŘEDITELE Tomáši, jak těžké je vést v naší zemi církevní školu? Je to samozřejmě obrovská výzva v jakémkoli prostředí. Nicméně pro mě vést křesťanskou školu v Česku je spíše výsada. Rozhodně dnes již nezakoušíme nějaké protivenství nebo ústrky ze strany okolního světa, jako tomu bylo například na začátku existence školy. S mnoha jednotlivci a institucemi se nacházíme na rovině partnerství. Reakce našeho bezprostředního okolí je svědectvím o tom, jak křesťanská vzdělávací instituce může být účinným nástrojem při odstraňování předsudků a stereotypních pohledů na církev. Čím je škola jiná oproti státním základním školám? V mnoha směrech. Lidé by asi jeden z nich nazvali rodinný charakter školy. Ten je dán zejména důvěrou a smyslem pro poslání, které panují v učitelském týmu. Taková atmosféra se snadno
přenese i na žáky, rodiče a další příbuzné. Ve škole sice máme křesťanskou etiku jako samostatný předmět, ale hodnoty křesťanství vnášíme do všech stránek školy. Velká výhoda oproti sekulárnímu a relativistickému prostředí na běžných školách v naší zemi je, promiňte ten výraz, že si nemusíme na nic hrát. Nemusíme předstírat, že vedeme žáky k zodpovědnému přístupu v občanské společnosti. Děláme to. Víme, jaký je člověk. A víme, jaký je Bůh. Výsledkem je přímé jednání v prostředí přijetí a povzbuzení. Tak se snažíme jednat s našimi žáky, s našimi partnery, rodiči i vůči sobě navzájem. A mimochodem jednota a důvěra v našem učitelském týmu je možná pro naše žáky největší svědectví o životaschopnosti křesťanství. Do jaké míry křesťanství ovlivňuje samotnou výuku? Křesťanství je dobré v tom, že zasahuje každý aspekt života člověka. Tak to je i ve škole – na rovině vztahové
12
...výročí stejně jako odborné nebo administrativní. Obecně platí, že školu tvoří na prvním místě učitelé. Křesťanskou školu pak tvoří učitelé, kteří s Bohem mají osobní vztah. A tento vztah je základem pro veškeré pedagogické úsilí na škole. Vždyť Bůh sám o sobě říká, že je učitel. Jak se stavíte ke kontroverzním tématům, jako jsou kupříkladu vznik světa, evoluce nebo vyhynutí dinosaurů? Věříme, že Bible je autoritou ve všem, co tvrdí. To neznamená, že obsahuje všechny poznatky světa. Vlastně to primárně ani není učebnice. Ano, biblická zvěst se prokazatelně rozchází, řekněme, s evolučním pojetím světa. Na tom stojíme a předkládáme dětem obraz světa dle biblického světonázoru. Na druhou stranu děti tímto pohledem nechceme zahltit. Ony nejsou hloupé. V oblasti stvoření s nimi například zkoumáme evoluční teorii i teorii inteligentního tvůrce. Naším cílem není žáky ideologizovat. Toto
ZAČÁTKY ŠKOLY VE VZPOMÍNCE DANIELY COUFALOVÉ, TEHDEJŠÍ ŘEDITELKY
stejně nefunguje. Žák dobře ví, čemu důvěřuje jeho učitel, kterému důvěřuje on. Navíc křesťanská zvěst nestojí na výše jmenovaných kontroverzních tématech. Nepřipravujeme žáky na argumentaci, a už vůbec ne na náboženství, ale na život. Co chcete jako učitelé do dětí vložit, s čím chcete, aby odcházely? Chceme, aby každý chlapec a dívka byli vzděláni dle svých možností a potřeb, a to v kontextu biblické pravdy, která prostupuje každý výukový předmět. Naší vizí je připravit každého žáka na povolání, které na tomto světě má. Naším mottem je již jednou řečená věta: Připravit žáky pro život.
Po revoluci 1989 se „otevřela opona“ a najednou tu bylo mnoho hledajících lidí, kteří přicházeli do sboru. Často celé rodiny s dětmi. Na druhé straně společnost žila prakticky stejně jako za komunismu, tedy plná odporu a nepřijetí vůči církvi. Zvláště ve školách a státních institucích. Děti, jejichž rodiče chodili do sboru, prožívaly obrovský rozkol mezi nedělí, která patřila Bohu, a všedním dnem, kdy o víře nemohly mluvit s kamarády, natož s učiteli, protože by se jim vysmáli. Toto napětí se stalo prvním impulzem k založení školy. Školy, kde budou děti budovány ve vztazích (Bůh, lidé, práce), kde budou prožívat plné přijetí a budou vyučovány v pravdě, bez nánosů evolučních a jiných teorií. Téměř
dva roky před zahájením činnosti školy jsme se asi ve skupince pěti lidí pravidelně modlili. V žádném případě jsme nechtěli vytvořit „skleník“, škola byla od počátku otevřena každému, ne pouze rodinám z naší církve. Lidé, kteří přicházeli, často hledali pro své dítě školu, kde budou dobré vztahy. Kde učitelé budou partnery rodičů a nebudou se nad ně povyšovat, kde jejich dítě dostane dobré vzdělání a kam bude chodit rádo. Když jsem poprvé přišla na Magistrát města Liberce s žádostí o budovu, vysmáli se mi. Když jsem přišla podruhé, řekl mi správce školních budov, že v Liberci nikdy nebude volná školní budova. Nevím, už pokolikáté jsem tam byla, ale přišlo to a dostali jsme nabídku na tři místa v prostorách pro město nevyhovujících. Dvě byly skutečně nepřijatelné, třetí dávala naději na možné pozdější rozrůstání školy. Měli jsme
13
...výročí tedy kde být a po opakovaných návštěvách na radnici a školském úřadě začalo mizet i otevřené nepřátelství. Měli jsme budovu. Ale prázdné místnosti. Nic. Ani jednu hračku, stoleček, lehátko pro mateřinku, ani jednu školní lavici, učebnici, pomůcky pro výuku. Neměli jsme žádné prostředky k nakoupení potřebného vybavení. V obchodech nebylo možné nakupovat na fakturu, jen za hotové, jenže ty jsme neměli. Ale Bůh jednal, získal nám příznivce na radnici i školském úřadě. A tak jsme dostali opotřebený nábytek z několika mateřských škol, podařilo se upravit a vymalovat prostory školy. Velikou pomocí v našich začátcích pro nás byl spřátelený sbor a škola v Holandsku. Na vlastní náklady nám přivezli nějaké vyřazené školní lavice i potraviny pro školní jídelnu. Naše základní materiální potřeby byly tedy celkem rychle zabezpe-
čeny. Co však bylo mnohem těžší, bylo naplnění smyslu a významu školy. Nechtěli jsme být jen vzdělávacím zařízením, chtěli jsme plnit Otcovu vůli. Nežít v rozděleném pohledu na život. Rozuměj: oddělení vzdělávání a víry. S Bohem přeci nežijeme jenom ve vyhrazených chvilkách. S Bohem dýchám, vstávám i uléhám, odpočívám i pracuji. Ale jak to udělat ve škole, kde plníme státní zakázku na vzdělávání a musíme splnit předepsané osnovy? Cílem jedné inspekční návštěvy v naší škole bylo třeba zrušení modlitby s tím, že modlitba do školy nepatří a jak si to vůbec dovolujeme… V celé republice nebyl nikdo, kdo by školu vnímal stejným způsobem. A my zároveň věděli, že chceme navázat na bratrské školy Jednoty, ne se snažit podobat jiným školám vyučujícím odděleně náboženství a ostatní předměty odtržené od víry. Hledali jsme inspiraci i v zahraničí,
Daniela Coufalová se svou třídou, školní rok 1997–98
jenže tam byla jiná legislativa. Byli jsme sami, opřeni o Boha a sbor. Mívali jsme i dvě školní inspekce do roka, ale přesto jsme chválili Boha.
Byl to úžasný čas, čas malých začátků, velkých bojů a vítězství a Božích potvrzení, že jdeme po správné cestě.
14
...historie SEDMÁ GENERACEODCHÁZÍ DO EMIGRACE
Seriál „Dějiny Jednoty bratrské v datech“ tímto dílem končí. Představili jsme v něm jednu z kapitol knihy s názvem „555 let dějin Jednoty bratrské v datech“, kterou právě připravujeme. Již brzy ji budete moci najít na našich webových stránkách.
Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí
1621, 21. června je na Staroměstském náměstí v Praze popraveno 27 českých pánů. Mezi nimi byli také někteří z Jednoty bratrské, např. Václav Budovec z Budova, Jindřich Otta z Losu nebo Ján Jesenský, řečený též Jessénius.
Bitva na Bílé hoře
1620, 8. listopadu se uskuteční vítězství císařsko-bavorské armády nad vojskem českých evangelických stavů ve smutně proslulé bitvě na Bílé hoře. Porážkou stavovského povstání se otevřela cesta k prosazení habsburského absolutismu a katolické protireformace. 1621, 13. března je vydán mandát k vypovězení protestantských kazatelů evangelia z vlasti.
1621, 2. srpna císař Ferdinand II. Habsburský ruší Rudolfův majestát. 1621, v prosinci je vydáno nařízení knížete Karla z Lichtenštejna o vypovězení bratrského seniora Cyrilla a administrátora Dikasta ze země, čímž byla ale fakticky zrušena konsistoř strany pod obojí. 1622, 8. února umírá v Brandýse nad Orlicí bratrský biskup Matouš Konečný, který schoval v prosinci 1620 vzácné písemnosti a dokumenty Jednoty bratrské do dvou truhliček pod práh domu Na Karmeli v Mladé Boleslavi. Byly objeveny při rekonstrukci tohoto domu
15
...historie 1624 je nařízena tzv. katolická reformace ve městech i na vesnicích. 1625, 9. října umírá v Kralicích bratrský biskup Jan Lanecius. Nyní už jsou pouze čtyři bratrští biskupové. 1627, 31. července je vydáno Obnovené zřízení zemské – i vyšším stavům se nařizuje, aby se do šesti měsíců obrátily ke katolictví. Jinak musí prodat svůj pozemkový majetek a vystěhovat se ze země. Jan Jessenius
v červnu 2006 dvěma polskými dělníky. Biskupů v Jednotě bratrské zůstává nyní celkem pět. Nová volba neprobíhá. 1622, 21. července jsou z Moravy vypuzeni všichni nekatoličtí kněží. 1623, 24. července je vydán nový mandát Ferdinanda II. ohledně vypuzení všech nekatolických duchovních z Čech.
1627 dochází k úplnému sloučení polské větve Jednoty bratrské ve Velkopolsku s reformovanými. Proto se bratři přistěhovalci po příchodu do Polska nespojili s polskou větví Jednoty bratrské, nýbrž se spravovali nadále jako zvláštní církev s vlastní hierarchií. Obě tyto větve Jednoty působily vedle sebe, jejich společným sídlem bylo Lešno. Zde sídlil také polský biskup Jednoty bratrské Martin Gratianus Gertich a senioři české Jednoty bratrské Jan Cyrill, Pavel Fabricius a Jiří Erastus.
1628, 8. února přichází do polského Lešna proud vystěhovalců v čele s J. A. Komenským. 1628, 21. dubna probíhá hromadný útěk nekatolíků z Čech. 1629, 6. března umírá v polském Lešně bratrský biskup Martin Gratianus Gertich. 1629, 8. dubna umírá další bratrský biskup Jan Turnovský. Zůstávají již jen dva bratrští biskupové – Jan Erastus a Jan Cyrillus Třebíčský. 1629, 7. července jsou v polském Lešně zvoleni za seniory polské větve bratři Pavel Paliurus a zřejmě i Daniel Mikolajewski. 1631, 1. února začíná v Čechách protireformace. 1632, 30. května umírá přímo během svého kázání na mrtvici bratrský biskup Jan Cyrillus Třebíčský, poslední kazatel v Betlémské kapli.
Ferdinand II: Habsburský, portrét s dvorním trpaslíkem a psem
16
...historie 1632, od 1. do 7. října probíhá bratrský synod v Lešně, na kterém se koná nová volba bratrských biskupů. Ordinuje je Jiří Erastus. Zvoleni jsou senioři Vavřinec Justýn, Matěj Prokop, Pavel Fabricius a biskupem i písařem Jednoty bratrské se stává bratr Jan Amos Komenský. Synod také potvrdí církevní řád a organizaci Jednoty bratrské. Jednota bratrská má nyní sedm bratrských biskupů.
Václav Budovec z Budova na obraze Josefa Scheiwla
1644, 1. ledna umírá bratrský biskup Martin Orminus. Zůstali už jen tito: Vavřinec Justýn, Pavel Fabricius a Jan Amos Komenský. K nim je určen senior Mikuláš Gratianus Gertich, který je po Orminovi povolán za sudího polské větve Jednoty bratrské. Druhým seniorem je ustanoven Jan Bythner. Jednota bratrská má v této době pět biskupů.
1633, 11. dubna v Debnici umírá bratrský biskup Daniel Mikolajewski. 1633 je do čela polské větve Jednoty bratrské postaven senior Martin Orminus. Spoluseniorem mu byl ustanoven Jan Ribinský. V této době jsou tedy žijící bratrští biskupové tito: Jiří Erastus, Vavřinec Justýn, Matěj Prokop, Pavel Fabricius, Jan Amos Komenský, Martin Orminus, Jan Ribinský. 1636 je Jednotě bratrské v Ostrorogu odňat kostel, Lešno tak nadále zůstává jedinou bratrskou obcí ve Velkopolsku a jejím posledním útočištěm až do roku 1656.
1643, 8. května umírá v polském Lešně bratrský biskup Jiří Erastus. Sudím se stává Vavřinec Justýn.
1650 je ratifikován vestfálský mír, který pochoval všechny naděje na návrat Jednoty bratrské do vlasti. Komenský píše Kšaft. Vestfálským mí-
1648, 18. dubna umírá v polském Lešně bratrský biskup Vavřinec Justýn, a sudím českomoravské větve Jednoty bratrské se stává bratr Jan Amos Komenský. 1636, 16. února v polském Lešně umírá bratrský biskup Matěj Prokop. 1638, v září umírá bratrský biskup Jan Ribinský.
1649, 3. ledna umírá v polském Lešně bratrský biskup českomoravské větve Jednoty bratrské Pavel Fabricius. Polská větev měla ještě dva bratrské biskupy, českomoravská větev už jen jednoho.
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské
17
...historie později vrchní dvorní kazatel reformované církve a bratrský biskup polské větve Jednoty bratrské, vnuk Jana Amose Komenského.
rem byly uznány pouze 3 církve: římskokatolická, luteránská a reformovaná. 1656–1670 probíhá polsko-švédská válka, pohroma pro českou emigraci v Polsku. Nastává praktický zánik polské větve Jednoty bratrské, která je rozptýlena do Anglie, Německa, Nizozemí, švédského Pobaltí a do Uher. Dne 29. dubna 1656 dojde k vypálení Lešna polskými katolickými jednotkami, město opouští nejen bratrský biskup Komenský, který přichází o svůj veškerý majetek, ale spolu s ním odchází i celá česká emigrace. Velmoci podepisují vestfalský mír
Lešno
1657 jediný zbylý senior polské větve Jednoty bratrské Jan Bythner ordinuje se svolením Komenského za nového biskupa Mikuláše Gratiana Gerticha a za nového biskupa českomoravské větve Petra Figula (Jablonského), Komenského zetě a kazatele v Gdaňsku. 1659 umírá bratrský biskup polské větve Jednoty bratrské Mikuláš Gratianus Gertich. 1660, 20. listopadu se v Nassenhuben (dnešní Mokry Dwór u Gdaňska) narodil bratr Daniel Ernest Jablonský,
1660 píše Jan Amos Komenský Smutný hlas zaplašeného hněvem Božím pastýře. Obdobně jako v Kšaftu i v tomto díle se loučí se syny, zároveň již duchovním zrakem vidí obnovenou budoucnost Jednoty bratrské. Jde o prorockou modlitbu, kde vyznává, že „…se království země, a mezi jinými naše vlast, boří, a církve národů, i mezi nimi Jednota naše, padají, neděsme se: protože to ten dělá, kterýž moc má, a kterýž jest moudrý, ví, co činí. Víme zajisté, že žádný moudrý hospodář domu sobě neboří, leč nový stavěti strojí. Aniž boří do gruntu, kromě když všecko míti chce nové z gruntu. Doufejme tedy, že ten, který řekl: Aj já nové činím všechno, ví, proč starého trpěti nechce... Děj se tedy co děj, doufejte, že Pán těch věcí darmo nečiní, ale něco velikého pod tím leží...“ „Synové milí, navraťte sami nejprv srdce své k otcům:
a poněvadž vydaný Řád Jednoty máte, tam najdete (pobere-li nás staré a vás dochová-li Pán), jak na staré grunty chrám a čisté Boží pocty v něm zakládati a lidu Božímu spasitelně přisluhovati... A protož já se nic nad tím příliš nekormoutím, že sám umíraje, tebe také, matko milá, Jednoto, umírati vidím: sebe i tebe Bohu tomu, kterýž i mrtvé křísí, s Jan Amos Komenský
18
...historie Abrahamem poroučeje. Aniž proto, že já poslední na ten čas vrátný tvůj po sobě dveře zavírám, ty zavřína nebudeš, abys z hrobu svého vyjíti nemohla. Ale tím více se při tobě sláva moci Boží zjeví, když i upadši povstaneš a umřevši ožiješ.“ 1661 vydává Jan Amos Komenský pro své utajené přátelé a sourozence víry (německy mluvící Moravany) na Fulnecku německý zpěvník a katechismus „abyste se i po mém odchodu na ty věci rozpomínati mohli, že jsme vás
vedli jen k přepevné prorocké a apoštolské řeči: a vy dobře činíte, že na ni dbáte jako na svíci v temném místě svítící, až by se den rozednil.“ 1662 vydává také Jan Amos Komenský Bratrskou konfesi z roku 1584. 1662 je na bratrském synodu v Mělčíně rozhodnuto, že každá větev Jednoty bratrské – polská i českomoravská – bude mít ještě další spoluseniory. K bratru Janu Bythnerovi byl přidán Mikuláš Gertich a ke Komenskému Petr Figulus. 1663 vydává Jan Amos Komenský Historii o těžkých protivenstvích církve české, dále Historii o umučení a smrti, pohřbu i vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista, reedici Labyrintu světa a ráje srdce a Hlubinu bezpečnosti.
Komenského heslo „Nechť všechno plyne volně, věcem nechť je vzdáleno násilí.“
1668 vydává Jan Amos Komenský spis Jedno potřebné. Tyto knihy budou moci sloužit všem rozptýleným posilou a povzbuzením.
1670, 12. ledna umírá v litevské Klajpedě Petr Figulus, bratrský biskup. Jan Amos Komenský zůstává posledním bratrským biskupem (seniorem) první etapy dějin Jednoty bratrské. 1670, 15. listopadu smrtí Komenského v Amsterodamu končí symbolicky existence prvního období Jednoty bratrské. Komenský je pohřben 20. listopadu v Naardenu.
JEDNOTA BRATRSKÁ V POLSKU Další bratrští biskupové polské větve Jednoty bratrské byli: Jan Bythner (ordinován 1644–1675), Mikuláš Gertich (ordinován 1662–1671), Adam Samuel Hartman (ordinován 1673–1691), Pavel Hartman (ordinován 1675), Jan Zugehor (ordinován 1676–1698), Joachim Gulich (ordinován 1692–1703), Daniel Ernest Jablonský (ordinován 1699–1741), Jan Jakobides (ordinován 1699–1709), Salomon Opitz (ordinován 1712–1716), David Cassius (ordi-
nován 1712–1734), Samuel Vilém Kasur (ordinován 1719–1732), Kristian Sitkovius (ordinován 1734–1746 a zemřel 1762), Albert Jounga (ordinován 1742–1746), Bedřich Vilém Jablonský (ordinován 1742–1760), Jan Alexandr Cassius (ordinován 1746– 1788), Jan Teofil Elsner (ordinován 1761–1782), Pavel Ludvík Cassius (ordinován 1770–1775), Bedřich Klofe (ordinován 1776–1794), Kristian Teofil Cassius (ordinován 1790–1813), Jiří Vilém Behr (ordinován 1798–1808), Jan Benjamin Bornemann (ordinován 1810–1828), Samuel David Hanke (ordinován 1817–1841). Bratrská ordinace pak byla přenesena do Ochranova díky Danielu Ernestu Jablonskému. Po reorganizaci polských sborů Jednoty bratrské byla bratrská ordinace přenesena do Polska dne 16. června 1844 na seniora Rudolfa Siedlera, po něm se roku 1858 stal seniorem bratr
19
...historie Karel Gobel v Gnadenbergu a následně byl v Ochranově roku 1883 ordinován senior Eugen Borgius, který pak ordinoval seniora Lice Hahnische pro sbory v Poznani. Před první světovou válkou zbylo všech sborů Jednoty bratrské v Polsku jen pět: Poznaň, Waszkóv, Łasocose, Orzeszowo a Lešno. Pouze v Lešně zůstalo několik polských rodin, kterým sloužil pastor Bickerich. Naučil se česky, aby mohl číst ze staré bratrské knihy a pěstovat bratrskou tradici i zbožnost. Po první světové válce se opět tyto sbory octly v Polské republice, ale počet duší klesl na pouhých 1.400. Mnozí němečtí členové se od-
stěhovali do sousedního Německa, připojen byl malý sbor v Toruni a velký český emigrantský sbor ve Velkém Táboře s celkovým počtem 1.200 duší. Smrtí Bickerichovou zanikají r. 1934 polské bohoslužby. Z někdejší polské větve Jednoty bratrské zůstává několik malých sborů, které si uchovaly název „Unitatsgemeinden“ a titul seniora pro svého vedoucího duchovního, i když toto označení bylo spíše jen čestným titulem. Vyznáním byli tito členové již zcela reformovaní jako součást unionované církve v Polsku. Druhá světová válka definitivně zakončila tyto dějiny. Po osvobození okupovaného území byli odsunuti všichni němečtí členové, a tím naprosto zanikly poslední zbytky Jednoty bratrské v Polsku.
Daniel Ernest Jablonski
V době trvání Jednoty bratrské mezi lety 1457–1620 se z této církve zrodilo 160 spisovatelů a bylo napsáno na 500 nám známých literárních prací, kromě těch, jež se ztratily v pohromách bělohorských. Proti jedné tiskárně katolické a dvěma tiskárnám husitským, měli
Bratři v Čechách a na Moravě tiskárny tři. Přitom své knihy tiskli nejen doma, ale i v zahraničí. Jednota bratrská měla svůj vynikající školský systém, takže české školy byly i její zásluhou řazeny mezi nejlepší v Evropě. Bratrští spisovatelé věnovali mimořádnou péči historii, českému jazyku a byli vynikajícími hudebními skladateli. Je mi líto, že tu zdaleka nemohly být zaznamenány všechny osobnosti Jednoty bratrské. Jistě je ještě celá řada dalších svědků víry, o kterých se nám nedochovalo dostatek informací. Jsou ale zapsáni v Knize věrných a jejich památka není zapomenuta v Božích očích. Podle badatele Ferdinanda Hrejsy měla Jednota bratrská celkem cca 40.000 členů, z toho jich bylo 24.000 na Moravě. Napočítal celkem 89 bratrských sborů na Moravě a 61 v Čechách, na Moravě celkem 253 míst včetně kazatelských stanic, v Čechách jich bylo 189.
20
...rozhovor „BŮH MÁ SVOJE ČASY A ZPŮSOBY,“ ŘÍKAJÍ MANŽELÉ ŠEDOVI PŘED SVÝM STĚHOVÁNÍM DO POLSKA. Josef a Iva Šedovi se v blízké době budou stěhovat do Nové Soli v Polsku. Je to docela radikální krok, který ve chvíli, kdy se „před naším prahem“ objevila skupinka lidí z tohoto historicky bratrského města, asi nikdo nepředpokládal. Přesto tato výzva, pro Jednotu bratrskou vlastně typická, nezůstala bez odezvy.
Pepo, Ivo, opravdu se chystáte přestěhovat do Polska napořád? Pepa: To zatím neplánujeme – ono se spíš používá, že jdeme nastálo, tedy že se do Polska postupně přesuneme oběma nohama. Na jak dlouho, to teď nevíme. Iva: Já doufám, že ne. Až budou děti chodit do školy, chtěla bych být zpět v Čechách. Třeba na začátku je budu mít na domácí škole, ale časem bych se chtěla vrátit. Mám tu dlouhodobé přátelé, rodiče, kopcovitou krajinu, můj rodný jazyk je čeština... Proč nestačí do Nové Soli dojíždět, jako to bylo dosud? Pepa: V Nové Soli byla skupinka, které se jezdilo sloužit. Měli jsme naději, že skrze tuto službu někdo z nich vstoupí do Kristova života, ale nestalo se tak – skupinka se od nás oddělila a rozpadla. V práci v Nové Soli tak začínáme novou etapu, ve které je naše stálá přítomnost potřebná. Jak jste k tak zásadnímu rozhodnutí dospěli? Pepa: Tom se mě před rokem zeptal, jestli bych v Nové Soli koupil dům na
podnikání. Odmítl jsem to, ale nějak ve mně kus Polska už zůstal – začal jsem v Praze chodit na polštinu, vyjel na pár kratších výjezdů, v březnu se nás už Tomáš zeptal, jestli bychom šli do Polska na stálou misii. Hned jsem souhlasil, pak následovalo jen potvrzování – nejdřív před Bohem, potom s Ivou a nakonec s vedením církve. Iva: Těžce. Na začátku to pro mě byl zlý sen, protože jsem se v Praze pěkně zabydlela, a když jsem byla v Polsku v dubnu poprvé, vůbec se mi tam nelíbilo. Pak jsem to nějaký čas měla na vědomí, ale hledání před Bohem jsem odsouvala. Když jsem se tomu postavila čelem a Bohu se v tom otevřela, mohl jednat. Zpočátku utišoval mou duševní bouři, pak ukazoval, co je v životě důležité, postupně jsem mohla zažívat, jaká požehnání taková změna obnáší, aniž bychom tam už fyzicky byli. Sobě nedůvěřuji, ale Bohu ano. Spoléhám na něj, že ví, koho tam poslal.
21
...rozhovor Jaké máte plány bezprostředně po přestěhování? Zřejmě vás čeká shánění práce, bydlení… Pepa: Stěhujeme se do bytu, který byl v Nové Soli už rok naší základnou, takže jen převezmeme nájemní smlouvu, přivezeme věci a bydlíme. V Praze už máme uložený přívěs s oblečením ze Švýcarska, v listopadu vybereme obchůdek a od ledna rozjedeme první misijní aktivitu – second hand, ten bude zároveň i mou prací. Iva: Mě čeká zavést nějaký řád do nového bytu, učit se polsky, učit se polsky a učit se polsky. Hlavní cíl je nadchnout lidi z Nové Soli pro Krista. Jistě se vám honí hlavou i myšlenky, za jaký konec to nejlépe vzít? Pepa: V příštím roce slaví Nová Sůl 270 let od udělení městských práv – díky příchodu Moravských bratří. Takže na podzim budeme mít v místním muzeu výstavu o Jednotě bratrské, několik přednášek pro veřejnost a snad i ve školách. Pro nás je teď čas naučit se pořádně polsky. Říkám si, že kdo už dnes bude mít
pokoru přijmout naši polštinu, je jistě na dobré cestě. Iva: Zatím jsme v Nové Soli neobjevili žádné mateřské centrum nebo aktivity pro malé děti, kromě jeslí. Takže když Bůh dá, založíme třeba něco vlastního. Na internetu jsem našla polské dětské říkanky… Sice budeme pořád v kontaktu, ale přesto tam většinu času budete sami, je to pro vás těžké pomyšlení? Pepa: Pro mě ani ne, beru to jako dobrodružství, ke kterému nás navíc zve Bůh. A Čechy nejsou tak daleko – třeba Frýdlant je 140 km. Iva: V Duchu ne, v duši na mě může pěkně dolehnout, že si „nepokecám“. Jako žena se asi potřebuji občas víc vypovídat, sdílet se. Ráda píšu, takže určitě budu udržovat aktivní korespondenci se svými přáteli, snad mi zůstanou věrní. Přáli byste si, aby šel ještě někdo s vámi? Pepa: Bude super, když Bůh ještě někoho přivede, budeme taky rádi za každou návštěvu.
Jak už jste říkali, znamená to naučit se polsky, a nejen to, také budete potřebovat proniknout do polského způsobu myšlení, stát se prostě jedněmi z nich… Pepa: No, zatím jsme u té polštiny... Iva: Ten způsob myšlení… Zatím jen pozoruji a v duchu se modlím. Chci být opatrná na souzení, k čemuž mám dost sklony. Co když dílo nepůjde tak, jak bychom si všichni přáli? Pepa: Věřím, že vstoupením na cestu Boží vedení nekončí – On má svoje časy i způsoby. Teď máme být na díle v Polsku, co bude potom, se včas dozvíme. Iva: Když dělám to, co věřím, že mám dělat, tak mě výsledky nerozhazují. Teď už jen dělat, co mám dělat... Bůh si to použije po svém. Co jste doposud o Polsku věděli? Jaké bylo vaše vnímání těchto našich sousedů a změnilo se nějak za poslední dobu? Iva: Já věděla, že je na severu. Prostě Polsko bylo mimo můj zorný úhel. Nedávno jsem si četla něco o historii, a ta
na mě dolehla dost těžce, zvlášť poslední dvě staletí. Nevěděla jsem, že Polsko nějaký čas vůbec neexistovalo. Pepa: Znal jsem pár údajů ze školy jako asi každý, Poláci vždycky srandovně šišlali. Začal jsem dnes vnímat historii polského národa, na kterou mohou být pyšní, jeho spojení s dějinami Jednoty, druhý domov, který našim otcům poskytoval, i modlitby našich duchovních otců, do kterých dnes můžeme vstupovat. Josef a Iva Šedovi Jsou manželi tři a půl roku. Potkali se na výjezdu mládeže JB Praha, kde jsou oba členy. Josefovi je 33 let a původně je z Unkovic u Brna, Ivě je o rok víc, pochází z Vamberka. Mají dvě děti, dvouletého Filipa a půlroční Annu.
22
...get together GET TOGETHER 4.0 „Buď, a nebo!“ První říjnový víkend se v Liberci odehrál čtvrtý ročník setkání mládeže Jednoty bratrské Get Together s podtitulem „Buď, a nebo.“ Přijelo asi dvě stě natěšených mládežníků z celé republiky a hned na začátku nutno dodat, že přes vysokou koncentraci teenagerů akce proběhla v klidu. Všichni jsme byli přivítáni vtipným a laskavým projevem Patrika Müllera, který moderoval všechny večery. Jen díky němu je nyní všeobecně známo, že fialová barva patří u řečníků na GT mezi oblíbené. „Jak se nebát dělat trapné věci“ nás naučily skvělé rapperky, holky Horáčkovy z Gingers Crew. Roman Kladivo zase ukázal, proč je Ježíš tím nejlepším vzorem, na rozdíl například od Cristiana Ronalda. Mimo jiné – pouze první jmenovaný má zájem o osobní vztah s námi. V sobotu pokračoval David Nitra s tématem „Ježíš jako ten, kdo překo-
nal překážky“. Jeho interaktivní slovo všechny nadchlo a povzbudilo, aby nepodléhali těžkostem a hříchu. S posledním, avšak neméně zásadním slovem, nastoupil v neděli k řečnickému pultu Honza Selnekovič: znovuzrození nám nevšedním způsobem přiblížil jakožto celkovou transplantaci a Bibli jako manuál pro používání superschopností. GT mířilo do hloubky. Do poslední chvíle přísně tajení mluvčí jednotlivých seminářů šli až na dřeň. Z osmi seminářů mohl každý navštívit dva, což (vzhledem ke kvalitě) nebyla vždy snadná volba. Několik účastníků nám sdělilo své postřehy: „Byl jsem na semináři o odmítnutí. Uvědomil jsem si tam, že Ježíš má pro mě přichystanou cestu, ale nebude lehká,“ nebo „Šla jsem na Radikalitu, rozhodla jsem se tam stát se Ježíšovým otrokem, protože to je nejlepší, co můžu v životě udělat. Radši budu otrokem Ježíše, než něčeho jiného.“ A do třetice: „Já byla na semináři o nečistotě pro dívky, kde jsem se
dozvěděla třeba to, že žena používá nečistotu k manipulaci s muži. Překvapilo mě to a rozhodla jsem se s nečistotou ve svém životě skoncovat.“ Během obou večerů bylo možno posedět v čajovně na Konopné. Atmosféra byla již tradičně natolik příjemná, že málokdo odešel před půlnocí. Kromě přátelských rozhovorů si u pití čaje člověk mohl zahrát i nějakou tu deskovou hru (Zdravíme Ústí n. Orlicí!). Za skvělou organizaci a svobodnou atmosféru celého GT patří velký dík všem libereckým a také mimolibereckým, kteří se podíleli na průběhu. Díky také úžasnému bandu Bláznů pro Tebe, který se neostýchal si s námi skutečně pořádně zapařit. Byl to dobrý čas. Ježíš tam byl s námi a my si to s ním skvěle užili! Ráchel Klasová, Anna Šachová, Benešov
23
...get together CELKOVĚ VZATO O GET TOGETHER Get Together už si za své čtyři ročníky udělalo jisté místo mezi podzimními akcemi. Že má co říci a co dát, je vidět i na tom, že na něj každý rok naši mladí nadšeně mizí a také se z něj nadšeně vracejí. A pořád v hojném počtu. Pro pořadatele je povzbuzením, že energie investovaná do příprav není vynakládána zbytečně, což potvrzuje i Honza Molnár, současný hlavní organizátor. Ještě předtím, než mu dáme slovo, se ale na chvíli vrátíme do doby, kdy se na podzim konávala ještě jiná akce pro mládež, J-Fest. A to proto, že možná ne všichni vztahu mezi těmito dvěma akcemi rozumí. Proč už J-Fest není, jestli ho GT nahradilo nebo zda nešlo o přejmenování, jaký je mezi nimi rozdíl, a jestli J-Fest neskončil neúspěchem? Tady jsou odpovědi: Get Together není náhradou za J-Fest, každá akce vznikla pro jinou skupinu lidí, obě dokonce fungovaly jednu dobu
současně. J-Fest byl výsledkem touhy trávit společný čas s nevěřícími přáteli, pustit si je blíž k tělu, být tu pro ně, nabídnout jim něco víc, než v čem běžně žijí, povzbudit je jít víc na hloubku a klást si důležité otázky. Proto měl také J-Fest jinou formu a náplň, než měly dřívější sjezdy mládeže, byl hlavně o zábavě a trávení společného času. (Ještě by mělo být koho – věřících s nevěřícími třeba.) Mládež z našich sborů pak ale volala ještě po něčem, co by bylo vyloženě určeno pro ně, kde by mohli duchovně čerpat. Takže se rozjelo Get Together. J-Fest krátce na to skončil, protože postkulturní doba, v níž už téměř nikdo nikam nechodí, způsobila, že nebylo pro koho J-Fest pořádat. Nyní se vraťme zpět ke Get Together a položme několik otázek Honzovi Molnárovi: Honzo, kdo všechno připravuje GT? Tuhle otázku si musím sám za sebe rozdělit do dvou částí. Vize jako taková vzešla z apoštolského týmu sou-
24
...get together časně s podněty od vedoucích mládeží či kazatelů z jednotlivých sborů. Na následujícím setkání jsme na základě sesbíraných podnětů řešili, co tato generace potřebuje přesně pro tento daný okamžik a co jim chce Ježíš přinášet a odkrývat. Tím by se dalo mluvit o tvorbě, přípravě na jedné linii. No, a druhou linií je veškerá organizace. Tu měla na starost liberecká mládež, tým vedoucích a celý zbytek mládeže. Letos za pomoci lidí ze Singles (mladí, ale už ne „náctiletí“, pozn. red.), což byla malá novinka. Přípravy, myslím, ale probíhaly už od června. Je to hodně různých služeb a činností, které je potřeba zabezpečit a na které je třeba myslet dopředu – čímž děkuji všem, kteří do toho šli a pomohli. Co je cílem GT? Když to řeknu jednoduše, tak cílem je bojovat za naši generaci. Vybojovat to, že Ježíš nás povolal do úžasných věcí, které neschoval někam
na půdu, ale chce, abychom je žili a využívali. Zároveň je GT velkým povzbuzením. Žádná z našich mládeží není závratně veliká a vidět pohromadě tolik mladých lidí, kteří chtějí upřímně následovat Ježíše, je mazec. Letos můžeme díky mottu „Buď, a nebo“ jasně rozlišit, že jde prostě o všechno a jedině Ježíš je vzor, od kterého se vyplatí nechat si mluvit do života. Účastní se i mládež z jiných církví či nevěřící kamarádi? GT je primárně pro mládež z Jednoty, ale jinak je samozřejmě otevřeno i lidem, kteří nám jsou blízko, či jsou zvědaví, jak to u nás vypadá. Vím o několika lidech, kteří se prostě chtěli podívat, co se děje v Jednotě na takovém setkání mládeže. Někteří zas třeba krátce chodili na mládež, hledali Boha a rozhodli se zúčastnit. Kdybych to měl vše shrnout: není to uzavřená akce, ale do jiných církví pozvánky neposíláme.
25
...seznamte se SEZNAMTE SE: FATHER & SONS VISION
Konverze areálu Intex ve Vratislavicích n. N.
Jak již všichni víme, v listopadu byl schválen zákon o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi. Byl to krok, na který jsme dlouhou dobu čekali
a modlili se za něj, a zároveň jsme věděli, že je potřeba se důkladně připravit na období nemalých změn, které nastanou, pokud zákon projde. Odluka církve od
státu znamená, že se potřebujeme stát zodpovědnými a dobrými hospodáři, moudrými správci, kteří zvládnou výzvu finanční soběstačnosti. Jednota bratrská již proto před nějakou dobou založila několik společností, které budou pomáhat tuto soběstačnost rozvíjet a podepírat. Father & Sons Vision je jednou z nich. Rádi bychom vám ji teď představili. Firma Father & Sons Vision, s. r. o. se zabývá architekturou a grafikou. Zpracovává návrhy a kompletní projektové dokumentace ke všem druhům staveb, navrhuje interiéry i městské prostory. Mimo to poskytuje poradenské a konzultační služby v rámci oboru. V grafické oblasti navrhuje nejrůznější tiskoviny, umí vytvořit vizuální styl společnosti včetně všech produktů propagační grafiky. Vision byla založena letos v dubnu na návrh Výkonné rady Jb a jak již bylo řečeno, jejím posláním je podpora díla Jednoty bratrské. Na starost ji dostal Jindřich Kejík, který má vystudovanou Fakultu umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci, je jejím jednatelem a současně také jejím jediným zaměst-
nancem. Prozatím. Aktivně ale spolupracuje s několika externími grafiky i stavaři a doufá, že z nich brzy nebudou jen externisté. Jindro, jak ses konkrétně ty objevil v čele F & S Vision? Už hluboko na vysoké škole jsem přemýšlel, co budu dělat po ní. Hledal jsem určitou vizi pro svůj život. Vymyslel jsem
Soukromá ZŠ a MŠ Doctrina – billboard
26
...seznamte se Jak se ve své práci cítíš, tohle jsi vždycky chtěl dělat? Vždycky jsem chtěl rozjet nějaký byznys. Už v druhé třídě na základce jsem po několika letech sbírání známek usoudil, že je třeba něco na tom trhnout. A tak jsem pro známky nadchnul docela dost spolužáků, kteří pak ty moje začali ve velkém vykupovat… Dřív než se mi podařilo expandovat do vedlejších tříd a rozšířit tím prodej, tak mi to paní třídní učitelka zakázala. Vydělal jsem tehdy několik set korun. Psal se rok 1994. Od
střední školy jsem podnikal kreslením projektů pro menší pražskou firmu. Na vysoké to bylo složitější. Věděl jsem, že chci dělat byznys, ale začal jsem si uvědomovat, že cesta k tomu nebude jednoduchá. Mojí velikou výhodou oproti mnohým jiným architektům je paradoxně to, že architektura není mým „miláčkem“. To znamená, že nemusím dělat za každou cenu jenom návrhy, abych naplnil nějaké poslání architekta. Dle mého je ar-
Interiér kanceláře Optimal projekt – v realizaci
si asi osm různých variant, které jsem tak trochu předložil před Boha s tím, ať vybere (samozřejmě jsem měl své favority). Pak jsem čekal a čekal, a jak už to tak bývá, ani jedna z nich nebyla ta správná. Ve snu by mě nenapadlo, že to bude to, co to dnes je. Nabídku vstoupit do Father & Sons jsem dostal loni v listopadu, když jsem ještě dokončoval diplomku. Musel jsem si projít určitým umrtvením svých představ, především
té o rozjezdu vlastního malého impéria. Potřeboval jsem porozumět tomu, že jsem povolaný na Boží vinici, kde si nemůžu oddělovat to svoje a Boží. Jinak to nikam nepovede. Porozumět, že ačkoliv firma není moje, jsem její součástí, jejím majitelem – synem svého otce. Boží humor spatřuji v tom, že jsem se asi tři roky modlil za vizi – a teď rozjíždím firmu s názvem Vize! Nakonec vlastně mám, co jsem chtěl. Nevyměnil bych to.
Logo pro o. s. Archa 777 v Jirkově
27
...seznamte se
chitektura nástroj, nikoli cíl. To je věc, ve které mě Bůh od počátku vychovával. Kdybych tomuto neporozuměl a nepokořil se, nikdy bych do firmy nevstoupil. Mým cílem by v takovém případě byla architektura jako taková, a to by s Božími záměry bylo neslučitelné. Buď bych dával přednost jednomu, nebo druhému. Nemyslím tím, že dobrou architekturu nebudeme dělat. Spíše jde o to, co je tím motivem, cílem… Co kupříkladu už Vision dělala, pro koho? V architektuře považuji za první zakázku konverzi areálu Intex ve Vratislavicích nad Nisou. Byla to moje diplomová práce, ale vznikala za vědomí a podpo-
ry majitele areálu Intex a dalších, bohužel teď je projekt u ledu a nevíme, zda se někdy otevřou dveře pro jeho pokračování. Dále jsme realizovali několik menších zakázek, například řešení dispozic bytů, fasádu panelového domu a nějaké interiéry. V grafice jsme například dělali kampaň pro jednu soukromou školu, různé návrhy plakátů, obal CD Blázny pro Tebe a rovněž i sazbu jednoho městského zpravodaje. Na čem se pracuje teď? V současnosti pracujeme na konverzi jedné bývalé telekomunikační budovy v Ivančicích na Moravě, ze které by mělo vzniknout víceúčelové centrum – kanceláře, kavárna, přednáškový sál a fitness. Jedná se o velmi zajímavý projekt, který bude pravděpodobně realizován po etapách. V prosinci bude dokončena studie. Dále pracujeme na jednom zajímavém projektu do Číny a několika dalších, menších. V grafice zpracováváme redesign loga Jednoty bratrské a teď nás čekají PF a vizuální styl jedné firmy.
Tím, že je Vision křesťanská firma, má zřejmě nějaké specifické vize, cíle – jiné než běžná podnikatelská společnost? Jejím cílem je samozřejmě generovat zisk, usadit se na trhu a stát se seri-
ózní a konkurenceschopnou společností. To nás ale příliš neodlišuje. Co nás odlišuje, je poslání firmy, totiž podporovat rozvoj díla Jednoty bratrské. Tam směřujeme, to je náš cíl.
Manželé Kejíkovi
28
...co nás čeká CO NÁS ČEKÁ 12. 1. 2013 Konference vedoucích seniorských center v Chrastavě 22.–23. 2. 2013 Konference vedoucích mateřských a rodinných center JB v Liberci 18.–19. 3. 2013 Pastorální konference v Liberci (Palác Syner)
CD CHVAL „BLÁZNY PRO TEBE“ VYŠLO JAKO ALBUM REMIXŮ Po oblíbené originální verzi „Bláznů“ je nyní k mání také jeho zremixovaná podoba. Toto zpracování ocení především mladší ročníky, ale nepřístupné není ani těm, kteří taneční hudbu obvykle neposlouchají. Úspěšný test nového zvuku proběhl v říjnu na Get Together, setkání mládeží Jednoty bratrské. Cena nahrávky je 150 Kč, ochutnávku písní lze poslechnout na www.blaznyprotebe.cz, kde si také můžete zremixovanou i klasickou verzi „Bláznů“ zakoupit.
©2012 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111, www.jbcr.info; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí,
[email protected]; grafická šablona: Erik Černý; sazba a grafická úprava: Ester Rut Vognerová; korektury: Noemi Kriegelová, Aneta Mladějovská. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.
