.
Josef Pekaø DÌJINY NAŠÍ ØÍŠE
Nakladatelství Elka Press Praha 2016
Josef Pekaø Dìjiny naší øíše S doslovem PhDr. Jiøího Raka Jako svou 41. publikaci vydal Leonid Køí!ek, nakladatelství Elka Press, Praha 2011 Druhé opravené vydání Stran 216 Jazyková redakce Jana Johnová Sazba Jan Poláèek, SF SOFT Tisk a vazba Finidr, s. r. o., Èeský Tìšín
Text Josef Pekaø, 1914 Ilustrations © Zdirad J. K. Èech, 2011, 2016 Czech edition copyright © Elka Press, 2011, 2016 ISBN 978-80-87057-11-7
DÌJINY NAŠÍ ØÍŠE SE ZVLÁŠTNÍM ZØETELEM KE
KRÁLOVSTVÍM A ZEMÍM V ØÍŠSKÉ RADÌ ZASTOUPENÝM PRO NEJVYŠŠÍ TØÍDY ŠKOL STØEDNÍCH NAPSAL
JOSEF PEKAØ PROFESOR ÈESKÉ UNIVERSITY SCHVÁLENO VÝNOSEM C. K. MINISTERSTVA KULTU A VYUÈOVÁNÍ ZE DNE 9. DUBNA 1914 È. 12.148.
NÁKLADEM HISTORICKÉHO KLUBU V PRAZE-I., KLEMENTINUM 1914 TISKEM EDVARDA LESCHINGRA V PRAZE
I. Doba panství øímského
V dobì, kdy se poèaly výboje øímské v našich zemích – bylo to v 2. stol. pø. Kr. – byly obydleny všechny kraje východoalpské na jih a! k Adrii a na sever do pozdìjších Bavor, Èech a Moravy kmeny keltskými, èástmi to národa, vyplòujícího tenkrát støední a západní Evropu. Západ poloostrova Balkánského byl obydlen kmeny illyrskými, k nim! nále!ejí i dnešní Albánci; severnì od Sávy byly kmeny Illyrù promíšeny s Kelty. Øímané si podrobili nejdøív illyrský kmen Dalmatù a na prahu krajin alpských v území keltském zalo!ili kolonie Aquileiu a Terst (Tergeste). V l. 35–11 pø. Kr. se podaøilo Octavianovi a jeho pastorkùm Drusovi a Tiberiovi podmanit všechny kmeny keltskoillyrské ve velkém kruhu od jezera Bodamského a! do Makedonie. Celek
takto dobytých zemí zvali Øímané pravidlem Illyricum. Dunajská hranice Illyrika na severu byla však proti sousedùm cele zajištìna a opevnìna teprve ke konci 1. stol. po Kr. Sousedy Øíma tu nebyli (v dnešních Bavoøích a Rakousích) však ji! Keltové, nýbr! kmeny germánské, zejména Markomani a Kvádové. Tyto kmeny od 1. stol. pø. Kr. znenáhla opanovaly sídla Keltù podunajských (mezi nimi zvláštì Bojù), ale øímské panství v zemích alpských vytvoøilo v dunajské hranici pevnou hráz proti jejich dalšímu postupu. Rozšíøit panství øímské do jejich zemí se nepodaøilo. Zato na dolním Dunaji dobyl císaø Traján Øímu v letech 101–107 po Kr. nové rozsáhlé provincie Dácie (mezi dolní Tisou a dolním Dunajem). Dákové byli národ kmene thráckého; øecká vzdìlanost, jí! se neuzavírali, pøispìla k tomu, !e si vytvoøili stát mocný a Øímu nebezpeèný. Vítìzství Trajánovo dalo øíši øímské nejvìtší rozsah. Rozdìlení Illyrika. Øímské Illyricum bylo znenáhla rozdìleno v nìkolik velkých provincií
správních. Z tìch Dalmácie zaujala i území dnešní Èerné hory, Bosny a Hercegoviny a chorvatské pøímoøí. S ní na severu, v zemích dnes uherských, sousedila Pannonie, ji! omezoval Dunaj; na západ sahala k Vídeòskému lesu. Dále na západ v zemích alpských a! k Innu a do východních Tyrol prostíralo se Noricum, jeho! jádrem byly dnešní Korutany a Solnohrady s èástmi obojích Rakous, Štýrska, Tyrol a Bavor. Ještì dále na západ a! k pramenùm Dunaje a Rýna a na jih asi k pozdìjšímu Meranu se rozkládala Rhaecie a Vindelicie. Ji!ní Tyroly a Istrie byly mimo hranice Illyrika, nále!ejíce pøímo k Itálii. Mìsta a komunikace. Pøes ètyøi sta let byly tyto zemì pod panstvím øímským. Záhy (v 2. a 3. stol. po Kr.) dosáhly takového stupnì kultury, k jakému dospìly pozdìji namnoze teprve v 19. století. Od doby Septimia Severa (193–211) nále!ely k nejpøednìjším skupinám øíše. Jejich rychlý rozkvìt byl obzvláštì zpùsoben øímskou správou vojenskou. Øímané sem polo!ili na 60 000–70 000 mu!ù stálého vojska; jednotlivé
legie nebo jejich oddíly si vybudovaly na místech strategicky dùle!itých znenáhla mocnì opevnìná le!ení. Hlavní z nich byla podél dunajské hranice, a to ve Vindelicii Castra Regina (Øezno) a Castra Batava (Pasov), v Noriku Laureacum (Lorch v Horních Rakousích), v Pannonii Vindobona (Vídeò), Carnuntum (u Hainburku na Dunaji, pøední pevnost Illyrika) a Aquincum (Budín). Na místì dnešního srbského Bìlehradu stálo Singidunum. Øímané se nespokojili s tìmito pevnostmi, kolem nich! brzo vzrostla trhová mìsta, nýbr! uzavøeli hranice øíše proti barbarùm v krajinách Dunajem nechránìných (a nìkde i vedle Dunaje) pøíkopem, opevnìným valy a tvrzemi, zvaným limes. K spojení táboøiš& mezi sebou i s Itálií zøídily legie rozvìtvenou sí& silnièní, její! hlavní smìry vedly z Verony pøes Brenner do Augšpurku (Augusta Vindelicorum) a Øezna a z Aquileje jednak do Carnunta, jednak do nejpøednìjšího mìsta Pannonie Sirmia (dnešní Mitrovice; odtud název „Srìm“) a ze Sirmia dále do zemí balkánských. Vojensky zvláš& významná byla
silnice, je! spojovala pevnosti le!ící na linii dunajské, podobnì silnice z dalmatského mìsta Salony (u Splitu) do Sirmia. Ani støedovìk, ba do nedávna ani doba nová neumìla budovat silnice tak trvalé a umìlé, dlá!dìné velkými kameny, jako to dokázaly napø. na obtí!ném alpském terénu øímské legie. Nemenším dùkazem technické øímské vyspìlosti byl most zbudovaný Trajánem pøes dolní Dunaj (u St. Ršavy), jen! otevøel øímským legiím cestu do Dácie. Pomìry hospodáøské a sociální. Vojska se té! u!ívalo k velkým pracím melioraèním (napø. vysušování ba!in, sázení révy). Ve velkých dílnách v hlavních táboøištích legií si vojsko samo zhotovovalo potøebné zbranì a odìv. Ponìvad! legionáøi byli vìtšinou !enatí a vyslou!ilci byli usazováni jako svobodní statkáøi v novì zalo!ených a v tzv. fundy (statky) rozdìlených osadách veteránských, bylo vojsko zároveò hlavním nástrojem romanizace dobytých území. Romanizaci podporovala i mìsta pro øímské pøistìhovalce zvláš& zalo!ená (kolonie). Mìsta vojenská i kolonie
mìstské byly základem organizace správní; správa krajù, zvaných civitates – zpravidla to byly staré obvody kmenové – nále!ela voleným starostùm a senátu urèitého mìsta. Mìš&ané (cives) byli svobodní, tj. mìli práva mìš&anù øímských (co! znamenalo asi tolik, jako ve støedovìku pùvod z urozeného rodu) nebo aspoò o stupeò ni!ší právo latinské (ius Latii). Jen tyto dvì panské tøídy obyvatelstva smìly nosit øímskou tógu (odtud „togati“). K svobodným byli poèítáni i svobodní èlenové kmenù podmanìných nebo cizích; øímský kroj jim byl zakázán. Podmanìným kmenùm byla ponechávána znaèná samospráva; jejich zástupci se scházeli na jakýchsi snìmech, je! sluly „concilia“. Asi uprostøed mezi svobodnými a nesvobodnými stáli propuštìnci a coloni, tj. nájemní sedláci na velkostatcích státních nebo soukromých, zvaných villae. K nim pozdìji pøibyli tzv. laeti (slovo je germánského pùvodu, snad „Leute“), nesvobodní zemìdìlci, sedící na pùdì na èas propùjèené, podobnì jako pozdìji ve státech støedovìkých.
Koneènì bylo velmi mnoho otrokù, zamìstnaných v mìstských !ivnostech nebo na velkostatcích; rodina, která nemìla otroky, nebyla poèítána k lepší spoleènosti. Mìš&ané øímští neplatili !ádné danì pozemkové (podobnì jako šlechta v pozdìjším støedovìku); za to podléhali výnosné dani z dìdictví (co! podobá se zase pozdìjší odúmrti). Z toho dùvodu udìlili císaøi poèátkem 3. stol. všem mìstským obcím plné právo øímské. Pomìry nábo%enské se vyznamenávaly velikou svobodou, která snesla vedle sebe kult bohù Kapitolu i bo!stev domácích i bo!ské uctívání právì panujících cézarù i kulty rùzných bo!stev orientálních, jejich! známost rozšíøili v zemi cizí legionáøi. Jen prvé zprávy o køes&anství v našich zemích, pocházející z doby Diokleciánovy, mluví o pronásledování jeho a jeho muèedníkù. Ale od 4. stol. po Kr., kdy se køes&anství stalo nábo!enstvím státním, postihujeme i v zemích Illyrika køes&anské biskupy (v Sirmiu byl metropolita), dovídáme se o synodách køes&anských, o zápasu s ariánstvím. Ano, zdá se, !e pohanství
(paganus, tj. venkovan, vesnièan) zùstávalo ve 4. století omezeno jen na vrstvy nevzdìlané a hospodáøsky závislé, jich! si romanizace úplnì nepodrobila. Køes&anství tìch dob ovšem v kultu i obøadu pøevzalo a v duchu svém zpracovalo mnoho prvkù a vzorù pohanských. Novodobé vykopávky øímských mìst a táborù vojenských a nalezené umìlecké pøedmìty a nápisy svìdèí o blahobytu a pokroèilé kultuøe Illyrika. Ve vìtších mìstech byl amfiteátr pro štvaní zvìøe a zápasy gladiátorù (veliký amfiteátr byl objeven napø. v Aquincu a jiný je zachován v Pulji), cirkus (pro závody) a divadlo. Nejvelkolepìjší památkou stavitelskou je palác Diokleciánùv v Salonì. Rozsáhlé chrámy, tr!ištì, vodovody, mramorové stavby s láznìmi, mozaikovými pùdami a malbami, zmínky o školách, obchodech s vonnými mastmi, loveckých psech, pohostinných výstupech cirkusových koèí nebo slavných gladiátorù se zachovaly ve velkém poètu. Mìsta bli!ší Øímu nebo Adrii, jako Aquileia nebo Salona a i mìsta ji!ní Pannonie, na nì! po rozdìlení øíše v èást západní a východní (ke konci 4. stol.) pùsobil pøedevším vliv Nového Øíma (Caøihradu), vynikají ovšem takovými památkami víc ne! táboøištì le!ící tìsnì na hranici.
Rozvrat moci øímské vpády barbarù. Za hranicí horno- a støedodunajskou stály od doby Caesarovy kmeny Germánù. Bylo jim pùvodnì zakázáno pøekroèit limes a øímský obchodník jim nesmìl prodat zbranì, obilí, !elezo, zlato a sùl. A! hluboko do 2. stol. po Kr. se nepokusili o útok na øímská sídla; markomanská øíše Marobudova se v dobì Augustovì rozpadla vnitøními boji mezi Germány samými. Teprve Marcus Aurelius musí v tì!kém boji (173–180) hájit hranice Pannonie proti Markomanùm a Kvádùm. Potom po celé století z této strany nehrozí nebezpeèí, za to se objevuje daleko na východì. Tam od poloviny 3. století útoèí na Dácii a proniká i na Balkán mocný germánský národ Gótù, jen! vládl rozlehlým zemím slovanským a sarmatským od Visly a! k Èernému moøi. V letech 257–275 Øím ustupuje návalu a vzdává se øíše dácké, je! se stává koøistí Vizigótù. Ale i toto nebezpeèí se zdá být brzy odvráceno: Vizigótové se stávají køes&any (vyznání vìtšinou ariánského) a pravidlem dob-
rými sousedy, takøka hradbou Øíma proti jiným barbarùm; brzy dosahují jisté kultury, je! si podmaòuje sousední barbarské kmeny germánské, tak!e pro 4.–6. stol. mù!eme mluvit o gótské dobì v kultuøe dunajských zemí. V té dobì (4. stol.) se zaèíná hojnìjší mìrou pøijímání Germánù, zejména Gótù, Vandalù, Markomanù do vojenských slu!eb Øíma a vùbec usazování kmenù barbarských jako vojenských „spojencù“ v provinciích øímských. Øímské nenásilné taktice by se bylo podaøilo zromanizovat a strávit i tyto nové !ivly, kdyby nebyl najednou situaci zmìnil nájezd divokých asijských koèovníkù hunských (tureckého pùvodu) na Góty (r. 375). Vizigóti prchajíce pøed nimi vrhli se na Balkán; z uteèencù se brzy stali dobyvatelé; jejich vùdce Alarich pøivedl r. 410 poprvé Germány vítìznì do samého Øíma. Pøíklad Vizigótù dodal odvahu i germánským kmenùm stojícím na hranicích Norika a Pannonie (jméno Markomané se mezi nimi ji! ztrácí, za to pøibývá jména Ostrogótové), kteøí také vnikají loupíce a!
do Itálie. Itálie se ještì sice zbavila všech tìchto nepøátel – ale ve starém Illyriku je moc øímská od té doby cele rozvrácena a románské obyvatelstvo èastìji a èastìji opouští nechránìný venkov a hledá spásu v pevných mìstech. Zejména Pannonie se stává cílem národù, které se zde tísní, aby odtud nabyli nejvhodnìjšího pøístupu k zemi poklady a koøistí nejslibnìjší, k vytou!ené Itálii. V 1. pol. 5. stol. si tu zakládají øíši Hunové pod hrozným Attilou; po pádu jejich moci (která si podrobila všechny okolní kmeny germánských Gótù, Gepidù, Rugiù, Herulù aj.) objevují se v polovinì 5. stol. v Pannonii Ostrogótové. Podle jména jim vládne Caøihrad, jen! jich u!ívá proti jiným Germánùm stejnì jako kdysi Vizigótù. Koneènì v 1. pol. 6. stol. se sem stìhují z bývalých sídel markomanských Langobardi, aby posléze podobnì jako døíve Ostrogótové, se obrátili do severní Itálie (568). Za nájezdù barbarù v 5. stol. zámo!né románské obyvatelstvo Pannonie bylo namnoze vyhubeno nebo se vystìhovalo do Itálie. Smutné pomìry v hornatém a tedy
víc chránìném Noriku ve 2. pol. 5. stol. líèí !ivot sv. Severina, knìze, jen! si získal neobyèejné autority u domácího obyvatelstva i u kní!at germánských v okolí. Do Norika tísnili se tenkrát Ostrogóti od východu, Rugiové od severu, Alamani od severozápadu; Patavis byla ztracena, Laureacum opuštìno. Roku 487 je sídlo Rugiù ji! v severním Noriku. Nakonec vidíme vládnout v Noriku Ostrogóty (øíše Theoderichova se sídlem ve Veronì a Ravennì), jejich! sídla v severní Itálii po r. 568 zaujali Langobardi.
Zkáza mìst øímských. Øímská mìsta, je! Germáni sice dovedli znièit, ale nikoliv obývat, pustla a zarùstala mechem. Jen pobøe!ní mìsta dalmatská a istrijská, mezi nimi i Aquileia, se zachovala nepøetr!itì do støedovìku; zde a v ji!ních Tyrolích udr!elo se románské obyvatelstvo. Z mìst Illyrika bylo jediné Sirmium v Pannonii do 2. pol.6. stol. ovládáno øíší východoøímskou.
II. Poèátky státního a kulturního %ivota Germánù a Slovanù
1. Vstup nových národù do našich zemí. Slované, Avaøi, Bavoøi Všechny ty rozmanité germánské kmeny, je! tolik století sousedily se zemìmi Illyrika a koneènì je zaplavily, nezanechaly v našich zemích nejmenší stopy svého pobytu. Zanikly národnostnì v Itálii, Galii a Hispanii; zbytky v zemích dunajských (napø. Gepidové v Banátì) pozdìji mezi Slovany. Jediný kmen nìmecký, jen! tady zalo!il trvalá sídla, byli Bavoøi (Baioarii), kteøí prý
r. 508 zaujali èást staré Vindelicie a Rhaecie mezi Lechem a Innem a dále Solnohrady a Tyroly a! do pusterského údolí. Odkud pøišli, není známo; vládnoucí mínìní, !e byli potomky Markomanù, je sotva správné. Ze zemí našeho mocnáøství, jak vidno, zaujali jen nepatrný díl. Ostatek celého ohromného prostranství od sídel bavorských na východ a! k Èernému moøi, na sever a! k Baltu a na jihovýchod a! k Adrii a za dolní Dunaj do nitra Balkánu se plní od poèátku 6. stol. novým národem Slovanù. Slované však nepøicházejí sami: brzy po nich, asi souèasnì s odchodem Langobardù do Itálie (568), proniká do Pannonie nová mocná vlna mongolská – národ Avarù. Teprve tìmito velkými posuny národù v 6. stol. se ustaluje etnografický základ, na nìm! se vyvíjely dìjiny našich zemí. Avaøi sice zahynuli v moøi slovanském, ale jejich místo zaujali koneènì jim podobní Maïaøi. Avaøi byli pùvodu turkotatarského jako Hunové. Byli surovým národem jízdních koèovníkù, tìl velkých (proto v jazycích západoslovanských jejich jméno
„obøi“ znamená èlovìka nad prùmìr velkého; podobnì zapsali se v pamì& Germánù Hunové jako obøi – „Hünnen“), hlav vìtším dílem oholených se zbytkem vlasù spletených v cop. Proti jejich jízdním vojskùm bylo tì!ko pìším bojovníkùm slovanským se ubránit. Zotroèených mas slovanských u!ívali Avaøi jak k opatøení svých hospodáøských potøeb, tak k úèelùm vojenským. Jejich rozsáhlá táboøištì v Pannonii slula „hrynky“.
Otázka, jak bylo mo!no, aby slovanské kmeny ze svých dosavadních sídel za Karpaty a Vislou zaplavily bìhem 6.–7. stol. území tak rozsáhlá, dávala odedávna vznikat domnìnkám, je! chtìly rozliènì záhadu vysvìtlit. Støedovìk si napø. pøedstavoval, !e ji!ní Slované jsou potomky Illyrù a také v 18.–19. stol. dokazovala øada uèencù, !e Slované jsou v našich zemích usedlí od prvopoèátku (škola autochtonistická), ano i !e Bójové a Markomani byli Slovany. Nejnovìji proniká stanovisko prostøedkující, chtìjící tomu, !e vlastní slovanské masy dostaly se v pohyb do zemí dunajských sice teprve v 2. pol. 5. stol. (v té dobì asi zaplavena byla Dácie), ale !e ojedinìle se Slované usazovali pøi Dunaji ji!
v 1.–4. stol. po Kr. Z hrobových nálezù se pak dovozuje, !e i v severních Èechách a západnì od Visly byli Slované usídleni mnohem døíve, ne! pøipouštìlo obyèejné mínìní, a to snad ji! v dobì pøed Kristem. Stìhování Slovanù. Od konce 5. stol. postupují Slované z jihoruských ní!in na hranice øíše východoøímské a v 1. pol. 6. stol. naplòují cele starou Dácii na jih a! k Dunaji. Øekové je rozlišují v bojovné Anty a Slovìny (!"#$$%&'(); skoro souèasnì se Slovany pøicházejí tou! cestou hunští Bulhaøi. Po roce 518 se poèínají útoky Slovanù na Balkán; od 2. pol.6. stol. útoèí na Balkán i Avaøi, èasto jako páni nebo velitelé Slovanù, nìkdy jako jejich spojenci. Za tìchto vpádù je nìkolikrát obléhán Caøihrad i Solun a znièena Salona. Slované se nespokojují nájezdy, nýbr! se usazují v dobyté zemi, a do pol. 7. stol. je jimi poslovanìno (kromì øeckých mìst pøi pobøe!í) celé nitro Balkánu, a to i daleko na jih do Peloponnésu. V rozšíøení sídel slovanských a! do Istrie a do východních Alp mají asi úèast Avaøi: i tu podni-
kají Avaøi se Slovany nebo ka!dý národ zvláš& (asi od r. 600 po Kr.) nájezdy na sídla Langobardù a Bavorù. Hranice slovanských sídel sahá tu brzo na západ a! k En!i, tedy a! k hranici avarského panství proti Bavorùm. Pøedkové dnešních Slovincù tu zabrali všechny pozdìjší rakouské alpské zemì kromì západní èásti Horních Rakous, Solnohradska a Tyrolska. V pusterském údolí v Tyrolích však ještì sedìli; v Istrii jen z èásti. Slované zemí èeských a severních Uher se pøistìhovali do svých vlastí znenáhla od severu, tedy teprve potom, kdy! byla Slovany naplnìna širá prostranství od Visly na západ a! k Labi a Sále. Ostrovy slovanské se posunuly však i na západ za dnešní hranici èeskobavorskou, do Frank a Falce. O dobì jejich pøíchodu nevíme nic jistého; výklad, !e ústup germánských kmenù ve 4.–6. stol. jim uvolnil znenáhla cestu, je stále ještì nejpravdìpodobnìjší. Poèátky národù slovanských. Germánskému západu sluli Slované Vindy, podobnì jako øímským geografùm (Vinidi). V Itálii a v Byzancii však ještì dlouho do støe-
dovìku oznaèují rozlehlé slovanské zemì v Podunají jednotným názvem Sclavinia. Je to dùkaz, !e bezpoèet kmenù nedospìl dlouho k organizaci ve vìtší národní celky. Tak èeské Slovany pod zvláštním názvem Beovinidi nebo Behemi znají teprve letopisy západní od konce 8. stol., Slovany moravské a hornouherské pod jménem Maraharii nebo Margenses od 1. pol.9. stol. V té!e dobì jmenují se poprvé v pøímoøské Dalmácii Chorvati a ve východní (starovìké) Dalmácii Srbové. Nejdøíve (v 7. stol.) jmenují se Srbové severní, pøi Sále sídlící. Jméno Polákù vyskytuje se a! v 10. stol. Národ ruský nabývá svého historického názvu teprve poslovanìním normanských ruských vojenských dru!in v 9. a 10. stol., podobnì národ Bulharù poslovanìním panujících èeledí hunských.
Øíše Sámova. V letech 624–658 si zalo!il jeden z franckých kupcù, obchodujících se západními Slovany, poddanými Avarù, jménem Sámo, panství mezi nimi. Jeho vedením Slované, kteøí se ji! byli krevnì s Avary pomísili, støásli jho avarské a pozdìji porazili i vojska francká (r. 631, bitva u hradu Vogastu, místa neznámého). Po jeho smrti se øíše rozpadla. Neznáme jistì ani polohy její; obyèejnì se klade do Èech a sou-
sedství; nepøíliš pozdní pramen však tvrdí, !e Sámo sídlil v Korutanech. Jeho øíše byla první vìtší státní útvar mezi Slovany našich zemí.
2. Kultura starých Germánù a Slovanù. Stát a spoleènost. Vítìzstvím Germánù a Slovanù nad Øímany a Øeky byly naše zemì uvedeny celkem v tý! stav kulturní, v jakém byly v dobì pøed øímskou okupací. Na místo svìtové monarchie nevstoupil jednotný stát germánský ani slovanský, nýbr! bezpoèet drobných kmenových státeèkù, navzájem se potírajících. Tato kmenová území slula pro Øímany civitates; u Germánù se dìlila v menší okresy zvané gau (nebo se s nimi kryla); u ji!ních Slovanù v !upanije. Kmen pevnì spojovalo v jedno vìdomí spoleèného pùvodu; skládal se pak z èlenù svobodných rodù neboli èeledí (u Germánù „sippe“), tj. velikých rodin,
bydlících a hospodaøících spoleènì, pokud tomu pomìry dovolovaly. Rod byl základní jednotkou hospodáøskou, právní i vojenskou: hospodaøil spoleènì v urèitém oddílu pastvin a lesù, spoleènì mstil nebo pykal za spáchané køivdy a v kmenovém klínu vojenském jeho èlenové stáli pohromadì. Mezi rody byly rozdíly co do urozenosti a bohatství; z nejurozenìjšího byl volen kní!e (u Øímanù princeps, rex, dux). Vedle této panující vrstvy svobodných byli nesvobodní a otroci, ukoøistìní ve válkách nebo z rodù vylouèení a jejich potomci. Ti jednak opatøovali hrubší hospodáøské práce rodu, jednak byli pøedmìtem vývozního obchodu. Rozdìlením spoleènosti na vrstvu svobodných pánù a vrstvu nesvobodnou osobnì nebo hospodáøsky se tedy nelišili barbaøi v podstatì od Øímanù. Za to byly veliké rozdíly v hospodáøském !ivotì. Øímská spoleènost byla vybudována na pokroèilé mìstské kultuøe; Germáni a Slované mìst neznali a pùvodnì neznali ani stálých sídel vesnických. Byli to pøedevším pastevci a lovci,
!ijící v lesích a u vod, kde lov zvìøe a ryb, chov lesních vèel, chov vepøového dobytka v dubových a bukových lesích, chov ovcí a menší mìrou hovìzího dobytka a koní mìl dlouho pøevahu nad skromným zemìdìlstvím, je! neznalo ozimého obilí a nezamýšlelo vùbec obdìlávat pole k jeho stálému zu!itkování. Pøevaha pastevectví a dobytkáøství zpùsobila, !e kmeny se snadno stìhovaly z krajiny do krajiny; osady rodù byly stavìny tak lehce (z tyèových, hlínou vymazaných chat), !e opustit je nebylo velkou ztrátou; cennìjší èásti byly stìhovatelné. Byla to spíše obèasná táboøištì ne! pevná sídla. To vysvìtluje podstatnì i mo!nost stálého „stìhování národù“, jinak nám tì!ko srozumitelnou. Takto porozumíme také, proè staøí Slované a Germáni neznali soukromého vlastnictví pùdy a proè jen celý okres nezbytný pro vý!ivu dobytka, nále!ejícího rodu nebo kmeni, mohl být objektem jejich vlastnického nároku. S tím souvisí, !e zemì osazené tìmito polokoèovnými kmeny byly øídce osídleny; nebo& rod, !ijící jen z lovu a z dobytka, bez
vydatné pomoci zemìdìlské, potøebuje k vý!ivì znaèné prostory. Vše se to zmìnilo, kdy! vlivem øímským poznali (nejdøív Germáni) prospìch pokroèilejšího zemìdìlství a byli jím trvale pøipoutáni k novým svým sídlùm a vlastem. I potom ovšem trvaly mezi kulturou øímskou a pomìry germánskoslovanských kmenù tak hluboké rozdíly, !e je nedovedl vyrovnat vývoj celých století. Slované a Germáni !ili nadále v tzv. hospodáøství pøírodním, v nìm! ka!dý rod opatøoval si domácí prací (!en a otrokù), co potøeboval na ošacení a náøadí (øemeslo bylo omezeno asi jen na hrnèíøství a kováøství) a v nìm! prodej a koupì zbo!í byly neznámé a byly nahrazovány výmìnou. Hlavním bohatstvím stále ještì nebyla pùda nále!ející rodu, nýbr! jeho dobytek, a les a pastviny k osadì pøíslušející stále mìly velkou pøevahu nad zoraným nebo jen motykou zpracovaným polem. Ale v této pokroèilejší dobì se vyvíjí ji! soukromé vlastnictví jednotlivých rodin k zorané pùdì, kde!to les a pastviny jsou stále spoleèným majetkem rodové osady.
„Statek“ dosud v moravských náøeèích znamená tolik co dobytek a slovo „skot“ samo jazykovì souvisí s nìmeckým „Schatz“. Slovo „kupec“ pochází z lat. Caupo; „prodávat“ znamená pùvodnì: dávat výmìnou. Slovo „platit“ souvisí s „plátnem“; ještì v 10.–12. stol. byly kusy plátna u severních Slovanù smìnnou hodnotou kupovaného zbo!í. Práce zemìdìlské vykonávali nesvobodní a otroci (smerdi a robi) a !eny; svobodný Germán i Slovan je pokládal za nepøimìøené stavu svému.
O rozsahu moci kní%ecí nejsme zpraveni jasnì; zdá se, !e byla absolutní (jako moc staøešiny v jeho èeledi) nebo se jí záhy stala pùsobením vzorù øímských, kde císaø byl vládcem neomezeným a bohem za!iva. Ale jistá závislost kní!ete na vùli pøedních rodových staøešinù, scházejících se v daný èas (tj. „rok“, nìm. „ding“) k soudùm, byla nepochybná. Vítìzství nad znepøáteleným kmenem rozmno!ilo nejen poèet otrokù, ale dalo kní!eti v moc i nová území, jeho! èástmi kní!e pozdìji podìloval èleny své bojovné dru!iny. Tou cestou, nejdøíve u Germánù, dospì-
lo se asi ke vzniku soukromého velkostatku; u Germánù, usedlých na pùdì kdysi øímské, pùsobily pøímo vzory hospodáøských i právních pomìrù øímských. U Slovanù je kní!ecí dru!ina vojenská dosvìdèena teprve pozdìji. V %ivotì právním byla ka!dá èeleï odkázána na svépomoc; zabití svého èlena trestávala krevní mstou nebo pøijímala za nì výkup. Ještì dlouho do støedovìku je soudnictví germánské i slovanské, je! se øídí ovšem jen právem obyèejovým, proniknuto zásadou, !e všechny zloèiny (kromì zrady) lze smíøit náhradou hmotnou. Pokuta (u Slovanù obecnì „cena“) je rozliènì stupòována podle velikosti úrazu nebo podle velikosti „cti“ zabitého (slovo „èest“ souvisí prý s „poèítat“). Pokuta za zabití slove se Germánùm „wergeld“, západním Slovanùm „hlava“. Pravda se zjiš&uje pøísahou (pøièem! se !ádá rùzný poèet soupøíse!níkù podle sociální hodnoty obvinìného) nebo bo!ím soudem, ale provedení rozsudku zále!í zase hlavnì od svépomoci. V %ivotì rodinném jsou si krevní pøíbuzní
(napø. bratr a sestra) bli!ší ne! man!elé; vùbec myšlenky pøíbuzenství a proslulého pøíbuzenství (urozenosti) jsou smìrodatné pro všechny vztahy právní a spoleèenské. 'eny a dìti jsou v moci mu!ù, podobnì jako otroci. Nevìstu mu! získává zpravidla výkupem („vìno“ je kupní cena) nebo únosem (únos bývá i formalitou po výkupu); bohatí !ijí v mnoho!enství. Tìla mrtvých jsou buï spalována nebo pohøbívána; u nìkterých kmenù spalují se zemøelým bojovníkem nejen jeho zbranì, nýbr! i vdovy. Co se týèe nábo%enství, jsou systémy bohù a bohyò, je! u Germánù i Slovanù objevilo starší bádání, vesmìs pozdìjšího nebo pochybného pùvodu. Lze øíci, !e Slované i Germáni vìøili v posmrtný !ivot duše a v démony, tj. zosobnìné síly pøírodní, je! se posléze vyvinuly v pøedstavu bohù. Z bohù nejhroznìjší byl bùh hromu a blesku (Perun u Slovanù, Donnar u Germánù). Bohùm a démonùm, jejich! sídla tušili v hloubi studánek, v zurèících potocích, v listoví stromù a hájù a na horských výšinách, pøinášeli obìti. O
knì!ích není zpráv; zato o kouzelnících a èarodìjích, kteøí hovìli velmi vyvinuté povìrèivosti lidu. Vnìjším zjevem se Germáni a Slované velmi podstatnì lišili od malých, snìdých a èernovlasých Øímanù; byli vysocí, bílé pleti a narudlých vlasù (jako všechny národy severu). I chvály a hany, jich! se jejich povaze dostává, se vysvìtlují z kulturního stavu jejich pøirozenì: byli mravù nezka!ených, stateèní, pohostinní, ale zároveò lstiví a vìrolomní, ukrutní a špinaví. Chválená jejich svobodomyslnost byla jen rubem jejich neukáznìnosti, neschopnosti poslouchat a podrobit se vyšším potøebám celku. To platí víc o Slovanech ne! Germánech; první vìtší státní organizace vznikly mezi nimi jen pùsobením cizincù. Také v ohledu vojenském stáli Slované za Germány, kteøí byli dokonaleji vyzbrojeni; hrobové nálezy svìdèí vùbec o pokroèilejší kultuøe germánské. Okolnost, !e Germáni Slovany v kultuøe pøedstihli, se
vysvìtluje pøirozenì. Germáni byli pìt set let døíve pøímými sousedy Øímanù, brzy pak hromadnì usazeni mezi románským obyvatelstvem. Nebylo jim také znovu a znovu bránit se turkotatarským dobyvatelùm. Ve tøetím a! ètvrtém století vystupují ji! v pozdìjších sídlech svých vìtší národní celky Frankù, Alamanù, Sasù, Durynkù. U Slovanù to pozorujeme teprve o 500 let pozdìji. Jazyk nìmecký prozrazuje dosud velkým mno!stvím slov pùvodu latinského, jak pronikavé a dlouhotrvající byly kulturní vlivy Øíma na Germány. Slované, kteøí se za podobných okolností uèili pozdìji z kultury øecké na Balkánì, nepodlehli jí jazykovì do té míry. Mnohem více pøejali Slované ji! døíve od Gótù; slova: kní!e, chléb, chýše, chlév, stodola, meè, brnìní, helm, snad i pluh a jiná pocházejí odtud. Z toho je vidìt, !e Slované byli !áky Germánù i ve vojenství. Je pøirozené, !e také køes&anství pøijali Germáni mnohem døíve; ariánský biskup gótský Wulfila pøekládá bibli do gótštiny ji! v 2. pol.4. stol., a to nìkde v Moesii; je zajímavé, !e o pùl tisíciletí pozdìji je pøekládána v sousední Makedonii bible poprvé do slovanštiny. Ostatek i mezi jednotlivými germánskými kmeny na jedné a slovanskými na druhé stranì byly co do stupnì pokroèilosti veliké rozdíly: mezi Franky a Sasy v 8. stol. byl asi tý! rozdíl jako mezi Franky a Slovany. Srbské a chorvatské kmeny stály v 8. stol. zajisté výše ne!
kmeny saské nebo polské, skryté v lesích a moèálech a nemající !ádných kulturních stykù. Starší historiografie 19. stol. si pøedstavovala, !e mezi Germány a Slovany byly zásadní rozdíly. Germány líèila jako národ bojovných dobyvatelù !ijících z lovu a koøisti a sociálnì rozdìlený v pány a otroky, Slovany jako národ holubièí povahy, národ pokojných zemìdìlcù, neznající stavovských rozdílù a vùbec zøízený demokraticky. Toto pojetí Slovanù zbásnìno je napø. Kollárem v slavném jeho Vstupu v „Slávy Dceøi“. I nìmeètí badatelé té doby líèili staré Germány nesprávnì jako národ svobodných sedlákù. Na tyto omyly pùsobily Rousseauovy a Herderovy teorie o dokonalosti „pøírodního“ stavu kulturního a potom vlivy romantismu.
3. Zalo%ení nadvlády francké v našich zemích. Základy støedovìkého zøízení státního a spoleèenského. Øíše øímská o!ila znovu v císaøství Karla Velikého. Vzdìlanost øímská zapustila na pùdì staré Gallie koøeny pøíliš hluboko, ne! aby mohla cele podlehnout rostoucí barbarizaci, po-
èínající s panstvím Frankù (od konce 5. stol.). Karlem Velikým nastává doba, která chce vìdomì na starou kulturu navázat. Ale císaøskou korunu pøijímá Karel od pape!e (r. 800) teprve, kdy! rozšíøil své panství a! k Labi a støednímu Dunaji a hluboko do Itálie, kdy! má vskutku v rukou moc císaøù. Svou císaøskou moc pojímá zpùsobem, jen! upomíná v mnohém na césary-augusty staroøímské; pokládá se nejen za pána svìta, ale i za vykonavatele vùle bo!í na zemi, za posvátnou hlavu obce køes&anské, zodpovìdnou za spásu duší; vládne nejen státu, ale i církvi svých zemí, svolává synody a potvrzuje jejich usnesení, jmenuje biskupy, peèuje o kázeò v kléru i o rozšíøení evangelia. Stát a církev splývají v jedno a tento zvláštní pomìr se pak pøenáší do menších celkù státních, je! vznikly na troskách francké øíše. Karlova øíše ještì nezná mìsta; hospodáøsky se opírá o velkostatky (villae), nále!ející císaøi a velmo!ùm svìtským nebo duchovním; tyto velkostatky, osazené silami otrockými, a s nimi pokroky zemìdìlské kultury se
odtud šíøí dále do støední a východní Evropy. Také správní rozdìlení øíše do hrabství (comitatus) je ve stoletích následujících napodobováno od sousedù; po nìm pak i zøízení lenní, je! se vyvinulo plnì v 9.–10. stol., proniklo všechen !ivot státní a spoleèenský, a i správní úøedníky hrabské promìnilo v many, území hrabská v léna a celý stát ve stát mansky zøízený (stát lenní). Podmanìní Bavorù. Moc francká vstoupila na hranice našich zemí zejména vyvrácením øíše Langobardù a Bavorù. Bavoøi byli závislí na Francích ji! v 6. století. Jejich kní!ata sídlila v Øeznì, Frisinkách a Solnohradì. V Solnohradì (starovìkém Juvavum), kde ještì byly zbytky øímských staveb i románského obyvatelstva, zalo!il kolem r. 700 sv. Rupert chrám sv. Petra, nejstarší tvrz støedovìkého køes&anství v našich zemích. Kolem r. 740 zøídil sv. Bonifác zvláštní biskupství ve Frisinkách, Solnohradì, Pasovì a Øeznì (pùsobišti sv. Emmerama); ještì dále na východ, poblí! dolní En!e, byl zalo!en (r. 777) klášter v Kremsmünsteru pro misie mezi soused-
ními Avary a Slovany. Roku 788 pøipojil Karel Veliký Bavory pro opìtovnou vzpouru kní!ete Tassila pøímo ke své øíši. Slované korutanští. Chorvati. Na východ od Bavor, za En!í poèínala se v starém severním Noriku sídla avarská. Ale zbytek Norika je obýván Slovany a sluje Carantania; ji!nì k nìmu pøiléhá jiná zemì slovanská Carniola (dnešní Kraòsko), le!ící v sousedství langobardského Friaulu (Furlanska). Slované korutanští jsou spravováni vlastními kní!aty, o nich! máme zprávy ze 7. i 8. století. Hlavním sídlem kní!at je Krnski grad (Karnburg mezi Celovcem a sv. Videm); kní!ata jsou od poloviny 8. století køes&any; pokøes&anìní zemì se tu ujímají biskupové solnohradští. Politicky byli korutanští Slované závislí na Bavorech a spolu s nimi se dostali pod nadvládu Frankù. Po dobytí øíše langobardské a Friaulu (776) dobývají Frankové i byzantskou Istrii a šíøí svou moc i nad Slovany, usedlé mezi Drávou a Sávou, ano i nad Chorvaty dalmatské, a! k øece
Cetyni. Pobøe!ní mìsta dalmatská zùstala poslušna císaøù byzantských. Dobytí „zemì východní“. Svou øíši na jihovýchodní hranici rozšíøil Karel Veliký vyvrácením panství avarského. R. 791 pronikl podél Dunaje s velkým vojskem a! do severní Pannonie; jeho syn Pippin dokonal pak v letech 792–96 potøení Avarù s pomocí Slovanù korutanských. Avaøi ovšem odnárodnivše se mezi Slovany pozbyli zatím své pùvodní síly. Tak bylo rozšíøeno panství francké na celou starou Pannonii, ano i dále do pozdìjšího Banátu. V zemích tak získaných, zvaných neurèitì „zemí východní“ nebo „Slavinií“, vidíme potom na východì, v staré Pannonii, vznikat kolem r. 840 slovanské kní!ectví Privinovo pod svrchovaností Frankù, se sídlem v Mosaburku u jezera Blatenského; po Privinovi tu vládl jeho syn Kocel (861–874). Za to kraj mezi En!í a Vídeòským lesem byl rozdìlen v hrabství a pøipojen k Bavorsku. Ale hrabata této vojenské hranice na východì bavorském (Pannonici nebo Avarici limitis praefecti nebo
prostì comites) jsou velmi samostatná, majíce postavení pozdìjších markrabí doby otonské. Také v Korutanech mizejí v té dobì jména slovinských kní!at; zemì se stává údìlným vévodstvím vedlejších linií Karlovcù. Na levý bøeh Dunaje se rozšíøilo bavorské panství jen nepatrnì (a! asi ke Koubì). Diecézí slušela dobytá zemì za En!í (spolu se severní Pannonií) k Pasovu, kde!to Solnohradu, jen! byl r. 798 povýšen na metropolitní sídlo bavorského arcibiskupa, pøidìlena Karantanie na jih a! k Drávì a støední Pannonie. Co bylo ji!nì od Drávy, slušelo k patriarchátu aquilejskému a krylo se asi s politickým rozsahem vévodství friaulského. S panstvím frankobavorským východnì od En!e poèíná se nìmecká kolonizace nejbli!ších krajin, prostøedkovaná záhy kláštery bavorskými i za En!í novì zalo!enými (napø. Sv. Hypolit). Podmanìní Èechù. V letech 805–806 vypravilo se francké vojsko i proti Slovanùm èeským – kteøí tu poprvé vstupují na svìtlo dìjin – a proniklo do poøíèí Ohøe a Labe. Zprávy pozdìjší po-
èítají Èechy mezi národy øíši poplatné. 'e jméno Karlovo zapsalo se hluboko v pamì& západních Slovanù, zøejmé z toho, !e stalo se jim názvem krále vùbec.
4. Zápas vlivù franckých a byzantských Po rozdìlení francké øíše r. 843, je! polo!ilo základ k osamostatnìní Nìmecka, Francie a Itálie, zdìdila výboje a nároky Frankù na východì øíše východofrancká. Hlavní sídlo jejího panovníka Ludvíka Nìmce, vnuka Karla Velikého, bylo Øezno, èím! se støedisko výbojného postupu Frankù k východu posunulo zcela blízko k našim hranicím. S tím souvisí, !e v té dobì pøijala èást kní!at kmenù èeských v Øeznì køest (845) a !e svrchovanost Frankù se rozšíøila i nad kmeny moravskými, sedícími na Moravì a Slovensku (na jih a! k Dunaji). Tato svrchovanost nezabrá-
nila ovšem obèasným povstáním a s nimi novým a novým bojùm. Také Chorvaté mezi Sávou a Drávou pod kní!etem Ljudevítem (sídlil v Sisku) r. 819 povstali, podporováni Slovany z Korutan a Kraòska, ale byli pøemo!eni. Tak se na pobøe!í dalmatském a na Sávì stýkaly nadále hranice francké øíše s dr!avami Byzantincù nebo aspoò s mezemi jejich nadvlády, nebo& v 9. stol. Slované balkánští, zejména Srbové, stáli pod svrchovaností Byzance. Teprve po r. 875 se podaøilo Byzanci podmanit si Chorvaty dalmatské; panství francké v Srìmu bylo pak od 1. pol.9. stol. ohro!ováno Bulhary. Øekové pro opìtovné boje s Araby a Bulhary nemohli na severní hranici vystoupit s dùrazem vojenským. Za to se pokusili svùj vliv na sousední Slovany pojistit si jiným, trvalejším zpùsobem. O tom pouèuje historie sv. Konstantina a Metodìje. Moravané, jich! prvým známým kní!etem je Mojmír (od r. 830), ji! poznali køes&anství, je! šíøili mezi nimi zejména nìmeètí vìrozvìsti. Roku 846 dosadil jim Ludvík Nìmec
za kní!ete Rastice (Rostislava), synovce Mojmírova. Rostislavovi nìmecké misie nebyly vítány (následky jejich mohl pozorovat v Korutanech), proto !ádal, a to spolu se svým synovcem Svatoplukem, vládnoucím na Slovensku (v Nitøe), o vìrozvìsty slovanské, nejdøíve u pape!e, potom v Caøihradì (r. 863). Císaø Michal III. vskutku vypravil do Moravy svého vynikajícího dvorského teologa Konstantina, jen! se ji! osvìdèil v nábo!enských poselstvích k Arabùm a Chazarùm, a pocházeje ze Solunì, nejen umìl dobøe slovansky, nýbr! byl ji! sestavil (na základì øecké kurzivy) písmo vhodné pro jazyk slovanský a pøelo!il díl knih bohoslu!ebných (pozdìji i bible) do slovanštiny. Konstantina provázel jeho starší bratr Metod, døív císaøský místodr!ící mezi Slovany, potom mnich. Bratøi pùsobili v moravských kní!ectvích a i v Pannonii Kocelovì po tøi roky; do bohoslu!by zavedli jazyk slovanský (slovanská liturgie = slov. mše) a vychovali si dostatek !ákù; vracejíce se domù, dosáhli v Øímì od pape!e Hadriána II. schválení
slovanského jazyka bohoslu!ebného. Konstantin však, vstoupiv v Øímì do kláštera jako mnich Cyril, zemøel pøedèasnì; Metoda posvìtil pape! na biskupa a poslal jej zpìt na Moravu (870). Øíše Svatoplukova. To bylo v dobì, kdy byla moc francká na celé hranici slovanské od Sály a! k Moravì s povstalými kmeny slovanskými v boji. V tìch válkách vydal násilný Svatopluk strýce Rostislava v moc Frankù; sám se však koneènì postavil proti nim, zvítìzil, ale r. 874 uèinil mír, jím! se zavázal k poplatku. Metod, jej! pape! zatím jmenoval arcibiskupem pannonským, se dostal za bojù mezi Franky a Moravany v zajetí biskupù bavorských. Biskupové bavorští pokládali Pannonii za svou provincii, a proto, i pro Metodovy jazykové novoty a jeho øecké církevní zvláštnosti, se stali jeho úhlavními nepøáteli. Teprve pape! Jan VIII. vyprostil Metoda z rukou násilných biskupù, ale zároveò mu pøísnì zakázal slou!it mši slovansky. Odtud Metod spravoval církev moravskou a! do své smrti (885).
Moc Svatoplukova se zatím rozšíøila daleko do sousedství; podrobil si kmeny èeských Slovanù, èást polských kmenù na Visle a v hrozné válce v letech 883–884, kterou vedl s vnukem Ludvíka Nìmce, Arnulfem, vládnoucím v Bavoøích a Korutanech, a s jeho pomezními hrabaty, ovládl i dolní Pannonii. Pùsobení Metodovu se tedy otvíralo širší pole: víme napø., !e pokøtil èeského kní!ete Boøivoje (asi r. 874) i jeho cho& Ludmilu. Ale jeho pomìr k Svatoplukovi se stále horšil. Svatopluk byl drsný váleèník a rozkošník; v jeho okolí se stále dr!eli nìmeètí knì!í (napø. Viching, potom biskup nitranský a koneènì kancléø Arnulfùv) a vlašští, ménì pøísní k slabostem kní!ete ne! Metod, jen! „na pranýø stavìl duchamornou hoøkost vší rozkoše“. Z okolí Svatoplukova opìt docházely !aloby do Øíma, !e Metod pøece slou!í mši slovansky a !e jeho uèení je promíseno øeckými bludy. Rozpory koneènì vedly k tomu, !e Metod dal Vichinga a Svatopluka v klatbu. Po Metodovì smrti opanoval Viching Svatopluka úplnì; knì!í a slovanští !áci
byli ze zemì vyhnáni, ano i prodáni do otroctví. Hlavní jejich èást nalezla novou vlast mezi Bulhary; také v Èechách se slovanská liturgie dr!ela vedle latinské. V Metodovì historii je dosud mnoho nejasného. Legendy, z nich! hlavní jsou psány staroslovìnsky, a pape!ské listy, pokud se nám zachovaly, si navzájem odporují. Nejvìtší potí! pùsobí nepodezøelý list pape!e Jana VIII. z r. 880, slovanskou liturgii slavnostnì povolující, nebo& jiné nepochybné zprávy tvrdí, !e ji tý! pape! (podobnì jako jeho nástupce Štìpán V.) pøísnì zakázal. Písmo, je! Konstantin sestavil, sluje hlaholské; písmo cyrilské vzniklo asi o nìco pozdìji v Bulharsku na základì øeckého písma unciálního. Jazyk, jím! bratøi solunští psali, bylo náøeèí makedonské, dnes vymøelé. Jmenujeme jej staroslovìnštinou (starobulharštinou) nebo církevnìslovanským jazykem. Zakladatelé staroslovìnské církevní literatury netušili, jakého rozsahu nabude jejich dílo: dnes slyší pøi bohoslu!bì na 115 milionù lidí texty, tlumoèené pøed víc ne! tisíci lety Konstantinem.
Konec øíše moravské. Svatopluk zemøel r. 894. Po jeho smrti kní!ata èeských Slovanù se
vytrhla z poslušenství synù Svatoplukových, kteøí moc svou oslabovali nadto vzájemnými boji mezi sebou i s Bavory. Kní!e Mojmír II. pøece hájil s prospìchem samostatnost zemì i její samostatnost církevní; od pape!e vy!ádal si znovu zvláštního arcibiskupa pro Moravu. Ale v letech 903–907 uèinili konec všemu Maïaøi. Maïaøi se objevili v ní!inì uherské ji! za !ivota Metodova; hlavní masa pøišla však asi r. 894. Moravané a Frankové se navzájem obviòovali, !e si je na pomoc zavolali. Maïaøi pøišli od dolního Donu; jejich vùdce slul Arpád. Øekùm sluli Turkoi, Slovanùm Ugøi. Byl to divoký, koèovný národ èeledi finsko-ugorské, v létì bydlící pod stany, v zimì v chatrèích z rákosí a hlíny, !ijící z chovu dobytka, lovu a loupe!e.
Maïaøi se usadili v Uhrách, právì kdy! moc øíše nejvíce poklesla. Roku 899 zemøel císaø Arnulf; jeho syn Ludvík byl dítì šestileté; skuteènou vládní moc na sebe strhli vévodové jednotlivých nìmeckých kmenù. Po pádu Moravy byli nejvíce na ránì maïarským útoèníkùm Bavoøi.
Roku 907 se jim v cestu postavila vybraná vojenská moc Bavorù, ale Maïaøi ji skoro úplnì znièili. Cesta k nájezdùm dovnitø øíše jim byla odtud otevøena. Co dobyl Karel Veliký na Avarech, bylo najednou ztraceno; hranicí mezi Bavory a Uhry byla zase øeka En!e. Vpádem Maïarù byli ji!ní a severní Slované od sebe nejen odtr!eni, ale i poèínající se kulturní styky Slovanù západních s øeckou Byzancí byly zpøetrhány. Slované zemí èeských a alpských byli pøinuceni hledat opory státní i kulturní v øíši nìmecké, rodící se z trosek øíše východofrancké. Za takových okolností vystupuje od konce 9. stol. mezi západními Slovany v popøedí stát zalo!ený kmenem Èechù, jen! sídlil ve støedu Èech, v krajinách na levém bøehu dolní Vltavy.
III. Øíše èeská, uherská a zemì alpské v dobì od r. 900–1200
1. Pøehled dìjin èeských do r. 1197 Prvá kní%ata Èechù. Sv. Václav. Starší dìjiny èeské a! do 11. stol. známe nedokonale. Kní!ata kmene Èechù, která se r. 895 po smrti Svatoplukovì pøihlásila Arnulfovi v Øeznì znovu k poslušenství øíše východofrancké, bratøi Spytihnìv a Vratislav, byla pova!ována za nejpøednìjší mezi náèelníky kmenù slovanských v zemi. Byli to Boøivojovi synové a pocházeli z rodu, který svùj pùvod odvozoval od bájného Pøemysla, jen! spolu se svou chotí, èarodìjkou Libuší, zalo!il
hrad Prahu a prvý organizoval øádnou vládu. Køes&anství, ji! døíve z Øezna šíøené, proniklo pùsobením Metodìjovým i v kmeni Èechù; bohoslu!ba se konala ritem slovanským vedle latinského, co! asi zavdávalo pøíèiny ke sporùm, podobnì jako na Moravì; velký díl národa trval ještì v pohanství. Tìmito spory byl urèován i osud prvého èeského svìtce-muèedníka, mladého knì!ice Václava, jen! po pøedèasné smrti svého otce Vratislava (920) byl dìdicem trùnu. Ponìvad! však byl nedospìlý, vládla na místì jeho matka Drahomíra. Václav, o jeho! vzdìlání otec i bába Ludmila horlivì peèovali (umìl latinsky, øecky i církevnìslovansky), oddal se celou duší slu!bì køes&anství, zejména od té doby, co dospìl plných let a pøevzal vládu. Strana, která jeho mnišskou horlivost nelibì nesla, a jí! v èele stál mladší bratr Václavùv Boleslav, odstranila jej vra!dou ve Staré Boleslavi (28. záøí 929). Zavra!dìní sv. Václava, jeho! vláda byla zalo!ena na pøátelských stycích s králem Jindøichem I. a øezenskou církví, bylo
asi popudem Jindøichovi, aby proti novému kní!eti Boleslavovi zakroèil a donutil jej k slibu poslušnosti. Sv. Václava oslavily legendy (slovanské i latinské), vznikající hojnì od 2. pol.10. stol., jako prvního velkého svìdka pøíslušnosti Èechù k národùm køes&anským, tj. kulturním vùbec. Kostel sv. Víta, jej! na hradì pra!ském zalo!il a v nìm! byl pochován, se stal hlavní svatyní èeskou; hrad pra!ský slul hradem sv. Václava, a pozdìji vše, co bylo v národním !ivotì zvláš& dùle!itého, spojováno bylo s jeho jménem.
Boleslav I. (929–967). Kdy! po Jindøichovi nastoupil na trùn král Ota I. (935), postavil se Boleslav proti nìmu a dlouhá léta mu vzdoroval; teprve r. 955 mu pomáhá s vybranou legií èeských bojovníkù proti Maïarùm v bitvì na Lechu. Po porá!ce Maïarù snad i Slované moravští, nebo aspoò jejich èást, se zbavili panství maïarského, ale je pochybné, zdali Boleslav rozšíøil èeské panství i na Moravu. Zato víme, !e vládl øadì kmenù v horním Slezsku a v Krakovsku. Tou do-
bou se polské kmeny poèaly organizovat ve vìtší stát se sídlem v Hvìzdnì; Boleslav s nimi udr!oval pøátelské styky; jejich kní!eti Mìškovi dal za man!elku svou dceru Dobravu. Tím byla víøe køes&anské ra!ena cesta i mezi Polany. 'idovští obchodníci otroky, cestující po slovanských zemích, jejich! zprávy se nám zachovaly, líèí vùbec moc Boleslavovu jako velikou a Prahu jako nejvìtší obchodní místo ve slovanských zemích. Rozvoj èeské moci za Boleslava I. nás nutí mít za to, !e v jeho dobì byla ji! zalo!ena moc pra!ských kní!at nad kmeny sedícími v zemi. Jména tìchto kmenù známe jen nìkterá na hranici západní a severní; zvláštì silný kmen byli asi Luèané v Poohøí, Zlièané (v Kouøimsku) a Charváti (snad v Pojizeøí). Východ a jihovýchod zemì byl soustøedìn ještì za Boleslavù pod panstvím kní!ete Slavníka, sídlícího na hradì Libici. Slavníkovci stáli však ji! asi pod svrchovaností pra!ských kní!at.
Boleslav II. Sv. Vojtìch. Za Boleslava II. (967–999) byla èeská èást Slezska zabrána Poláky; ale stát èeský zesílil vnitønì jednak zalo!ením
pra!ského biskupství (kolem r. 973), jednak vyvrácením panství Slavníkovcù (995). Sv. Volfgang, biskup øezenský, k jeho! diecézi Èechové dosud nále!eli, svolil ke zøízení biskupství. Nové biskupství bylo podøízeno mohuèskému arcibiskupovi. O jeho zalo!ení v Praze mìl hlavní zásluhu Ota I., jen! tou dobou (968) ustavil na severu od Èech, v Magdeburku, nové arcibiskupské sídlo pro zemì polabských Slovanù a podøídil mu nìkolik nových biskupství (napø. Míšeò, Poznaò). S mocí královskou ujaly se i mezi Sasy snahy po vyšší kultuøe, je! se jeví v tzv. ottónské renesanci. Tím vším bylo dáno nové východisko nìmeckému vlivu na sousední Slovany i na Èechy. Prvním pra!ským biskupem byl také Sas Dìtmar a druhým odchovanec magdeburské školy, syn Slavníkùv, Vojtìch (od r. 982). Vojtìch proslavil nový stolec v celém tehdejším køes&anském svìtì. Jsa odchován asketickým a mystickým ideálem køes&anským, jak se tou dobou šíøil mezi vzdìlanci z burgundského kláštera Cluny, ideálem, jeho! vrcholem bylo trpìt a umøít pro
Krista, nemohl být spokojen v polobarbarském národì, který pro jeho svaté nadšení nemìl !ádoucího porozumìní. Dvakrát proto odešel do Øíma, kde v klášterní cele se mu dýchalo nejvolnìji. Koneènì se vydal na apoštolskou misii k pohanským Prusùm, aby tam nalezl, po èem tou!il, muèednickou smrt (997). Rodina jeho v Libici byla zatím od Èechù meèem vyhubena a její rozlehlé kní!ectví pøipojeno pøímo k Praze. Tím byla politická jednota zemì trvale zalo!ena. Sv. Vojtìch, jen! vìtšinu !ivota strávil v cizinì, zùstal i po smrti Èechùm témìø cizincem. 'ádná vìtší legenda domácího pùvodu neslaví jeho muèednictví. Zato krásné legendy byly o nìm napsány v Itálii a Sasích. A pøece velikost zjevu Vojtìchova se zapsala hluboko do dìjin: nad jeho hrobem zalo!il Ota III. Polákùm hnìzdenskou církev, její! prvním arcibiskupem byl bratr nebo pøíbuzný Vojtìchùv Radim. Jiný soudruh Vojtìchùv, Èech Astrik, se stal prvním arcibiskupem uherským a organizátorem církve uherské (Vojtìch sám se zaslou!il o rozšíøení køes&anství mezi Maïary); z kruhu Vojtìchova v Èechách vyšla také legenda Kristiánova o sv. Václavu a sv. Ludmile, nejstarší památka èeské èinnosti literární.
Synové Boleslava II. Dobytí Moravy. Smrtí Boleslava II. poklesá patrnì váha Èech; do popøedí vstupuje mocná øíše polská Boleslava Chrabrého, syna Dobravèina. Boleslav Chrabrý se zmocòuje Krakovska a dobývá Moravy, koneènì i Èech, kde èiní konec tyranské vládì Boleslava III. Jen pomocí krále Jindøicha II. byly Èechy osvobozeny (1004). Jaromír a Oldøich, kteøí po starším bratru Boleslavovi III. se vystøídali (nikoli bez vzájemných bojù) ve vládì zemì, byli horlivými pomocníky Jindøicha II. v dlouholetých válkách, je! vedl o slovanské zemì za Labem proti Boleslavovi Chrabrému. Po smrti tohoto mohutného váleèníka (1025) se zmocnil Moravy Oldøich a dal ji v údìl synu Bøetislavovi. Morava, tím zpùsobem trvale øíši èeské získána, byla jen èástí staré Moravy Rostislavovy; kraje po levém bøehu Dunaje a! k dolní Moravì dostaly se do moci markrabat rakouských, Slovenska se zmocnili Uhøi. Nadaný Bøetislav (1034–1055), stav se kní-
!etem, pokraèoval ve výbojích. Dobyl Krakov i Hnìzdno; zde vyzdvihl ostatky sv. Vojtìcha a pøenesl je do Prahy. Slavnosti pøenesení svatého bøemene u!ili kní!e i biskup Šebíø, aby utu!ili køes&anského ducha mezi Èechy, vydavše zákony proti nìkterým høíchùm a pohanským pøe!itkùm, s nimi! marnì bojoval sv. Vojtìch. Císaø Jindøich III. !ádal, aby se Bøetislav vzdal výbojù polských a koneènì jej k tomu donutil dvojím ta!ením do Èech (1040–41). Avšak svrchovanost nad velkou èástí Slezska Èechové koneènì uhájili; ponechali Slezsko sice v rukou Polákù, ale brali za to od nich roèní poplatek. Bøetislav zanechal pìt synù, z nich! nejmladší Jaromír byl urèen stavu duchovnímu; na trùn vstoupil nejstarší Spytihnìv, po jeho smrti r. 1061 Vratislav. Druzí dva bratøi rozdìlili se o Moravu tak, !e Konrádovi pøipadlo údìlem Brnìnsko a Otovi Olomúcko, ovšem pod svrchovaností kní!ete èeského. Synové Bøetislavovi tou!ili po tom, aby se jim dostalo královské koruny, aby se hodností vyrovnali uherským a polským panovníkùm. Je-
jich manský pomìr k nìmeckým králùm byl v tom hlavní pøeká!kou; asi proto povolil pape! Spytihnìvovi nosit pouze mitru biskupskou. Teprve Vratislavovi (1061–1092) se v r. 1085 podaøilo dosáhnout královské koruny. Udìlil mu ji císaø Jindøich IV. Odmìnou za obìtovnou pomoc, kterou mu Vratislav prokázal v jeho bojích se Sasy a v bojích s kurií pape!skou za sporù o investituru. Také mu dal marku míšeòskou a náhradou za ni brzo marku rakouskou; ale tìchto zemí se vskutku Èechùm nedostalo, jen budyšínská a zhoøelecká zemì (jádro pozdìjší Horní Lu!ice) zùstala v rukou èeských. Vratislav mìl mnohé rozbroje se svými bratry, zejména s Jaromírem, jen! stav se pra!ským biskupem, pova!oval se v této hodnosti více za øíšského kní!ete, bratru na roveò postavenému, ne! za jeho poddaného. Vratislav proto znovu obnovil moravské biskupství se sídlem v Olomouci (Jaromír chtìl Moravu podøídit pøímo diecézi pra!ské) a vybudoval si nové sídlo královské na Vyšehradì, kde zalo!il a bohatì nadal i nový kapitulní chrám.
Synové Vratislavovi. Král Vladislav (1140–1173). Po smrti Vratislavovì, za panování synù Vratislavových Bøetislava II. (a! 1100), Boøivoje (–1107) a Vladislava I. (1109–1125) jsou èeské dìjiny naplnìny jednak opìtovnými boji s Poláky, jednak stálými zápasy mezi èleny rodu Pøemyslova, v nich! rozhodèím bývali zpravidla císaøi. Jen r. 1126, kdy! císaø Lothar chtìl mocí prosadit v Èechách svého kandidáta Otu Olomouckého proti Sobìslavovi, nejmladšímu synu krále Vratislava, od Èechù zvolenému, dovedli Èeši vítìznou bitvou u Chlumce pøimìt císaøe, aby uznal jejich stanovisko. Sobìslav I. (1125–1140) byl vynikající panovník; ve válkách s Poláky zase vynutil starodávný poplatek. Budyšínsko pøipojil pøímo k Èechám a staral se mnoho o lepší obranu zemì stavbou pomezních hradù i opevòováním hradu pra!ského. Jeho nástupce Vladislav II. (1140–1173), syn Vladislava I., byl (maje za cho& sestru rakouského markrabìte) švagrem nìmeckého krále Konráda III.; proto se také udr!el na trùnì, aè z poèátku se proti
nìmu sdru!ila všechna údìlná kní!ata moravská s odbojnou stranou v Èechách a porazila jej u Vysoké (u Kutné Hory, r. 1142). Na Moravì stál vìrnì k Vladislavovi jen biskup Jindøich Zdík. Vladislav vzpouru koneènì pokoøil, potom se úèastnil s Konrádem druhého ta!ení køí!ového. I nástupci Konrádovu, císaøi Fridrichovi I., byl Vladislav vìrným straníkem; èeské vojsko, jeho! divokou bojovnost souhlasnì vytýkají souèasníci, mìlo vynikající úèastenství v pokoøení Milána a v císaøových bojích v Itálii vùbec. Pra!ský biskup Daniel si získal zároveò zvláštní zásluhy jako císaøùv rádce a diplomatický pomocník. Odmìnou za to Vladislav obdr!el od císaøe ji! pøedem královskou korunu (1158). Fridrich a Sobìslav II. Král Vladislav, pøes vojensky a politicky skvìlé postavení, které své zemi získal, nebyl pro svou krutost a lstivost oblíben. Vzdal se dobrovolnì trùnu (1173) ve prospìch syna Fridricha. Císaø však toho nedbaje udìlil Èechy (a to nikoliv jako království, nýbr! pouze vévodství) v léno Sobìslavovi II., synovi
Sobìslava I., k nìmu! i k jeho bratrùm se dávno obracely sympatie zemì. Sobìslav, který 16 let svého !ivota strávil v !aláøi, si jich svou péèí o spravedlnost bez ohledu na velmo!e a láskou k drobným zemanùm a sedlákùm zaslou!il. Jeho postavením otøáslo teprve jednak hrozné zloupení Rakous od Èechù (1176), k nìmu! došlo pro spor o hranice, jednak rùznice s údìlnými kní!aty moravskými, zvláštì Konrádem Otou brnìnskoznojemským. Tak s podporou císaøovou dobyl na Sobìslavovi zemì zase Fridrich (1179–1189). Ale tím zemi pokoj vrácen nebyl. Boje o trùn a o státní jednotu øíše. Boje mezi Pøemyslovci neustávaly; rozhodoval v nich císaø Fridrich, a to zpùsobem, jen! byl svobodám zemì velmi nebezpeèný. Roku 1182 stanovil, !e v Èechách má vládnout Fridrich a na Moravì Konrád Ota jako markrabí moravský. Tím bylo dáno Moravì postavení kní!ectví øíšského, jakoby na Èechách nezávislého a podøízeného jen císaøi. Tento pokus rozbít státní jednotu èeskou byl tím nebezpeènìjší, !e brzy potom (1187) císaø
Fridrich uznal i biskupa pra!ského za kní!ete øíšského. Bylo zásluhou kní!ete Fridricha, !e poraziv r. 1185 Konráda Otu u Lodìnic, pøinutil jej uznat svrchovanost pra!ských kní!at nad Moravou. Kdy! pak brzy poté se Konrád Ota stal kní!etem èeským (1189 a! 1191), hlásil se sám k stanovisku èeskému. Konrád Ota zemøel v Itálii, kde vojensky pomáhal Jindøichovi VI. Po jeho smrti se zaèaly nové boje mezi Pøemyslovci, zase rozhodované císaøem, a! ke konci roku 1197 se pøátelsky smluvili mladší, nevlastní bratøi Fridrichovi tak, !e Pøemysl bude panovat v Èechách a Vladislav na Moravì. Morava vedle Èech správní samostatnosti nikdy nepozbyla. Údìlná kní!ata byla ve svém území v zále!itostech vnitøních celkem nezávislá. K pùvodním dvìma údìlùm pøibylo v I. pol.12. stol. rozdìlením Brnìnska Znojemsko a na èas i Bøeclavsko a Jemnicko. Ostatek i nìkteré kraje Èech bývaly èasem organizovány jako kní!ectví údìlná.
2. Vnitøní pomìry v zemích èeských. Rozsah zemì a povaha osídlení. Teritoriální rozsah èeského státu se v podstatì kryl s dnešními hranicemi Èech a Moravy. Chebsko však k Èechám nenále!elo, za to k nim pøíslušelo Kladsko, 'itavsko a krajina Vitorazská; k Moravì nále!ela i vìtšina dnešního Opavska. Zemì èeská té doby byla pokryta lesy, pøevahou listnatými, daleko vìtší mìrou ne! dnes; hluboký prales v horách pohranièních byl hlavním jejím opevnìním proti cizinì; uvnitø v nìkterých krajinách byly rozsáhlé ba!iny. Nejvíc osídlen byl úrodný støed zemì a Poohøí; poèet obyvatelstva ve 12. stol. sotva pøesahoval pùl milionu. Obyvatelstvo bylo usazeno øídce mezi lesy v malých vsích a dvorcích a v podhradí kní!ecích, pùvodnì døevìných hradù; mìst nebylo. Pomìry hospodáøské a sociální. Vlastníkem vší neosazené pùdy byl kní!e; jemu nále!elo a pøipadalo (odúmr&mi a konfiskacemi) i mnoho pùdy obdìlané, kterou dával v u!ívání svým
dvorským hodnostáøùm, duchovenstvu, stálým posádkám hradním (tzv. hradèanùm) nebo na ní usazoval nesvobodné rodiny. Vedle této pùdy v podstatì lenní povahy byla stará rodová pùda svobodných rodù èeských; sluší proto rozeznávat osady Èechù svobodných, statky povahy lenní, a osady nesvobodných. Pouze svobodní (Bohemi) poèítáni byli k národu èeskému; všichni povinni byli slu!bou vojenskou. Byly mezi nimi ovšem rozdíly co do urozenosti a bohatství; mocnìjší v šiku vojenském stáli v popøedí; proto rozeznávali se obyèejnì „Èechové prvého a druhého øádu“. Urozenými v širším slova smyslu byli všichni èlenové svobodných rodù, ale názvu nobiles, šlechta (ze staronìmèiny slahta = Geschlecht, rod), se dostává pøedním z nich hojnìji teprve od konce 12. stol. Svobodní, jim! se od kní!ete dostalo dvorských nebo krajských úøadù, stáli v dùstojenství nejvýše; nazývali se comites (èesky nejspíše kmety), také proceres, primates. Kmeté tvoøili stálou dru!inu a radu vévodovu, zasedali s ním na soudì a na snìmech mìli zaèas-
té hlas rozhodující. Ke konci 12. stol. se objevuje pro pøední èeské šlechtice název barones (èesky !upani, páni), na rozdíl od chudších vladykù. V té dobì zemský kní!e, potøebuje v bojích o trùn opory velmo!ù, nìkterým pánùm rozdal nebo dal v dìdièné léno celé kraje. Odtud lze odvozovat vznik velké šlechty, vládnoucí vìtšími plochami zemì a poèínající se jmenovat stálým jménem rodovým. Tito magnáti podobnì jako kní!e a biskupové mají svùj dvùr a své many vojenské (milites) a zøízence hospodáøské (ministeriales), jim! lénem udìlují èásti svých statkù. Drobní manové a ministeriálové bývali i pùvodu nesvobodného, mohli však milostí kní!ete vyšvihnout se i mezi pøední šlechtu, jako naopak hojnì svobodných rozliènì upadalo v chudobu a poddávalo se církvi i pánùm. Vrstva urozených Èechù byla nepochybnì menšinou obyvatelstva na rozdíl od rodin nesvobodných a rodin otrockých, jejich! potøeba v zemi rostla, èím více se rozmáhala pokroèilá kultura zemìdìlská. Jejím prùkopníkem byl jednak
kní!e, jednak biskupové, kapituly a duchovní øády, zejména cisterciáci (od poloviny 12. stol.), vìtšinou pøíchozí do zemì z ciziny, kteøí zakládali dvory, jejich! orná pùda byla obdìlávána otrockou prací (dominikál). Zároveò byly zakládány v okolí dvorcù nebo na pùdì urvané lesu vsi se závislým selským obyvatelstvem (rustikál), povinným vlastníku pùdy (gruntovnímu pánu) dávkami naturálními a robotami, nìkdy i øemeslnou prací (srov. jména vsí Štítary, Kovary, 'ernoseky apod.); také v podhradích byli usazováni nesvobodní øemeslníci. Tyto pøíklady povzbudily jistì i svobodné Èechy k napodobení; velká èást pøístupnìjší pùdy, dosud ladem le!ící, byla jistì domácím pøièinìním obdìlána ji! do konce 12. stol. (vnitøní kolonizace), ano kácelo se i v pralese pomezním. Ji! v této dobì ujímali se této práce cizí pøistìhovalci (hosté), jejich! osadám vlastník pùdy propùjèoval nová poplu!í (mansus) za podmínek pøíznivìjších ne! domácím nevolníkùm nebo sedlákùm. Domácí spotøeba otrockých sil omezila znenáhla jejich vývoz
na zahranièní tr!ištì, pøestaly také domácí otrocké trhy, o nich! se ète v 10. století; otrok nadaný nesvobodnou pùdou se brzy sociálnì vyrovnal nesvobodnému sedlákovi. Lesy a pastviny mìly však stále velkou pøevahu nad pùdou ornou; lov zvìøe, chov dobytka, zejména vepøového, vèelaøství, rybáøství byly dùle!itým zdrojem vý!ivy v ménì pokroèilých èástech zemì. Soukromého vlastnictví pùdy (zejména na pùdì lenní) vedle starého nedílu rodového nebo na úkor jeho stále pøibývalo. Snìmy. Moc kní%ecí. Èechové scházeli se k snìmùm, je! byly jiné povahy ne! snìmy naší doby. Snìm (colloquium generale, judicium terrae) byl pøedevším soudním shromá!dìním, jemu! pøedsedal kní!e; zákonodárnou moc nemìl, ale bral na vìdomí rozkazy, prohlášené kní!etem. Volil i kní!ete, vázán jsa v tom na rod Pøemyslovcù a na starou zásadu, !e kní!etem má být staøešina rodu, ke které prý Bøetislav I., umíraje, Èechy zvláš& zavázal. Skuteèná praxe se odchylovala èasto od pravidla, co! zavdávalo nej-
víc pøíle!itostí k bojùm o trùn. Také oba biskupy èeských zemí ustanovovala v podstatì vùle kní!ecí; snìm mìl málokdy mo!nost vykonávat vliv na jejich volbu. Moc kní!ecí byla neomezená, vùle kní!ete byla zákonem, jeho milost dávala dùstojenství a statky, jeho nemilost pøinášela zhoubu. Pomìr k øíši. V dobì starší byli Èechové øíši poplatni, prý ji! od doby Karla Velikého (poplatek byl malý, 120 volù a 500 høiven støíbra); od století 10.–11. byl èeský kní!e (král) manem øímského císaøe (nìmeckého krále), Èechy byly øíšským lénem. Ale na rozdíl od jiných øíšských vévodství mìly Èechy zvláštní postavení v tom, !e po smrti mana-kní!ete nespadaly jako uprázdnìné léno zpìt na øíši, nýbr! !e Èechové si sami nového kní!ete volili; zvolenému pak udìloval císaø obøadnì Èechy lénem. Èeský kní!e byl králi (císaøi) jako jeho man povinen vìrností, vojenskou pomocí a návštìvou jeho dvora. Teprve císaø Fridrich I. osoboval si právo èeská kní!ata prostì jmenovat. Také ve vnitøních zále!itostech
èeských nepøíslušel císaøi !ádný vliv. Kní!ata byla obøadnì nastolována. Titul královský, jeho! se dostalo dvìma kní!atùm v 11.–12. stol. (jediným mezi všemi øíšskými kní!aty), tuto vnitøní svéprávnost zemì utvrdil. Pøi tom byl èeský panovník nejmocnìjším ze svìtských kní!at øíšských; ji! v I. pol. 12. stol. mu nále!í vysoká hodnost øíšského èíšníka. Kní%ecí dvùr byl zøízen podle západních vzorù: palatin (jen! brzy mizí) stál v èele dvora, komorník staral se o kní!ecí dùchody, dvorský sudí zastupoval krále jako pøedsedu soudu; k dvorským úøedníkùm nále!eli dále stolník, èíšník, maršál, meèník, lovèí a kancléø. Vedle tìchto dvorských hodnostáøù, vìtšinou teprve ve 12. století dosvìdèených, nále!ela vlastní správa zemì krajským úøedníkùm. Poèet krajù (civitates, provinciae) v Èechách té doby kolísal kolem 25; sídlem správy byl kní!ecí hrad (urbs, civitas). V èele krajské vlády stál kmet (comes, praefectus urbis, castellanus). Velel vojenské hotovosti kraje a pøedsedal krajskému soudu (pozdìji vedle
zvláštního krajského sudího), jen! se koneènì dìlil v soud svobodných, šlechtici osazený, a soud tøíd ni!ších. Na pøednìjších krajských hradech byl vedle kmeta i komorník, jemu! pøíslušela správa zemìpanských dùchodù, v tom zejména soudních pokut, dále lovèí (správce lesù) a vladaø (villicus), spravující kní!ecí statky v kraji. Krajští úøedníci brali odmìnou tøetinu výnosu kraje; nìkteré kraje (Litomìøicko, 'atecko) byly pova!ovány za obroèí zvláš& výnosná; vydírání obyvatelstva krajskými úøedníky bylo zjevem obvyklým; proti nìmu byly pøedevším namíøeny zákony, vydané kní!etem Konrádem Otou, zvané inra Conradi. Ponìvad! dávky obyvatelstva byly pøevahou naturální, objí!dìl kní!e ve starší dobì se svým dvorem (dru!inou) krajské hrady, aby strávil nahromadìné zásoby. Poddaní byli povinni zemskými robotami, k nim! nále!ela stavba hradù, dìlání zásek v pomezních lesích, oprava cest, poskytování povozù, noclehù, masa a píce k potøebám dvoru a úøednictva na cestách. Dùchody kní%ecí, je! byly zároveò dùchody
státními, zále!ely vedle zisku z odúmrtí na statcích povahy lenní (výsluhách) i statcích rodových hlavnì ve výnosu kní!ecích statkù, k nìmu! nále!ely i naturální dávky sedlákù a otrokù, usazených na kní!ecím rustikálu a výrobky nevolných øemeslníkù, kní!ecím hradùm a dvorùm pøidìlených. Vydatným pøíjmem byly i soudní pokuty, nebo& zloèiny se trestaly hlavnì pokutami. Ve starší dobì se pokuty odvádìly v naturáliích, zejména v dobytku. Kromì pokut se vybírala i výroèní daò, zvaná mír (tributum pacis) z pùdy, osazené nesvobodnými, nìkdy i daò mimoøádná (collecta). Kní!eti patøila dále cla a mýta. Byla vybírána v pomezních stanicích pøed vstupem do hranièního lesa i uvnitø zemì na mostech a splavných øekách; vìtšinou se platila èástí zbo!í vycleného. Výnosné bylo i tr!né (toleneum forense). Nemalý dùchod plynul kní!eti z ra!ení mince, která i nìkolikrát v roce se stahovala, aby byla vydávána s rázem novým o nìco horší jakosti. Èeskou minci poèali razit Boleslavové ve 2. pol.10. stol., øídíce se v tom vzory západními.
V Èechách se razilo pùvodnì 200 denárù z høivny (1/4 kg) støíbra, potom více. Mincovní právo mìla i údìlná kní!ata moravská. Obchod byl v rukou cizincù, 'idù, Nìmcù, Vlachù a Francouzù. Ti se usazovali v podhradích vìtších hradù, zejména pod Prahou a Vyšehradem, Brnem a Olomoucí. Podle støedovìké zásady, !e ka!dý má být souzen právem svého národa a sounárodovci svými, ustavovali se tito cizinci ve vlastní obce soudní. Listinný doklad o takové zvláštní obci soudní se zachoval jen jeden; týká se obce nìmecké na Poøíèí u hradu Prahy. 'idé byli tøídou povr!enou; ochranu zemìpanskou si vykupovali velkými dávkami kní!ecí komoøe. V trestním právu se zachovalo mnoho z dob, kdy za zloèin svého èlena ruèil celý rod. Tak hlavu, tj. pokutu za zabití èlovìka, platila osada, v ní! mrtvola byla nalezena, spoleènou rukou po 1 høivnì z ka!dého domu, za „svod“ a „nárok“ (pøi kráde!i a loupe!i) celá osada 1 1/2 høivny. Vedle této úøední pokuty se platila náhrada pøíbuzným poškozeného a nad to viník byl èasto trestán na hrdle. Nejkrutìji trestal kní!e ve vlastní vìci; kní!e Svatopluk dal napø. r. 1108 vyhubit celý rod mocných
Vršovicù, dìtí nevyjímaje. V soudním øízení, plném slo!itých formalit, mìla velkou dùle!itost pøísaha, také soud bo!í (ordalie) ohnìm nebo vodou nebo soubojem.
Pomìr církve a státu. Církev byla namnoze závislá na státu, klerus na laicích. Biskupové mìli sice ve své diecézi moc mnohem vìtší ne! pozdìji, kdy vliv kurie na nì se zvelièil, ale kní!e, v jeho! rukou byla volba biskupù, je pova!oval za své kaplany nebo úøedníky a pouze za u!ivatele statkù, je! byl církvi daroval. V Èechách bylo postavení biskupù komplikováno tím, !e investituru jim udìloval císaø øímský, nikoliv kní!e èeský; to bylo Fridrichovi I. záminkou, aby biskupa prohlásil za kní!ete øíšského. Podobnì zámo!ní Èechové, kteøí nadali pùdou kostely, jimi zalo!ené, chovali se jako vlastníci tohoto záduší a !ádali podíl z jeho výnosu i z církevního desátku. Ano dosazovali sami knì!í ke kostelu svému, tøebas nesvìcené, a propouštìli je jako své zøízence. Nápravy v tom dosáhla církev teprve pozdìji; ve 12. stol. stará se kurie v Èechách o reformy pøedevším jen stavením sòatkù
knì!ských a o zøízení farních obvodù. Církevní desátek z výtì!ku zemìdìlského (i dobytka), který pùvodnì nále!el biskupovi, je tou dobou rozdìlen mezi biskupa, faráøe a gruntovního pána. Pøes to vše význam církve jako jediné nositelky vyššího vzdìlání a mravnì-nábo!enské a kulturní snahy vùbec byl veliký, zejména !e stát tehdejší se staral pouze o bezpeèí na venek a právní poøádek uvnitø, neznaje etických cílù. Také statkù a dùchodù církvi propùjèených pøibývalo. Na nich mìli podíl vedle biskupa a kollegiátních kapitul èetné kláštery øehole benediktinské (z mu!ských je nejstarší klášter bøevnovský, zalo!ený sv. Vojtìchem, na Moravì rajhradský z doby Bøetislavovy) a od poloviny 12. stol. kláštery nových øádù premonstrátského (napø. Strahov) a cisterciáckého (napø. v Sedlci), je! se také zaslou!ily o kolonizaci zemì. Zvláštní postavení mìl klášter sázavský, zalo!ený sv. Prokopem za kní!ete Oldøicha pro mnichy obøadu slovanského. Je dùkazem, !e slovanská liturgie se v Èechách udr!ela i v 11. století. Král Vratislav !ádal do-
konce pape!e, aby v jeho øíši slovanskou bohoslu!bu povolil. V Èechách se patrnì v této otázce utvoøily dvì strany: za Spytihnìva II. byli mniši slovanští ze Sázavy vyhnáni, za Vratislava zase zpìt povoláni, teprve ke konci 11. stol. byli vypuzeni nadobro. Slovanské legendy o sv. Václavu prozrazují styky Èechù se Slovany církve východní, zejména s Rusy, ještì v 11.–12. století.
Pomìry národnostní. Vliv církve se jevil i v ohledu národnostním. Biskupové pra!ští byli vìtšinou Nìmci, a øádoví mniši, zejména v nových øeholích 12. století, byli skoro veskrze Nìmci. Ji! v této dobì u!ívaly kláštery ke kolonizaci svých statkù nìmeckých pøistìhovalcù. Také kní!ecí dvùr, zvláštì od doby krále Vladislava, se poddával (sòatky s nìmeckými princeznami) nìmeckým vlivùm. Nìmecká jména se ke konci 12. stol. vyskytují i mezi èeskou šlechtou. Ale vyššího vzdìlání hledali Èechové pravidlem ve Francii a Itálii. Literatura a umìní. Písemné památky duševního !ivota té doby pocházejí výhradnì od
duchovenstva a jsou psány latinsky; jen z 10.–11. stol. se zachovaly zbytky církevní literatury slovanské. Vedle legend vznikly zejména kroniky, z nich! nejdùle!itìjší je práce kanovníka kostela pra!ského Kosmy (†1125), vynikajícího stylisty a uvìdomìlého Èecha. Také umìlecká èinnost se pojí s !ivotem církevním; po všem køes&anstvu od 10. století vládnoucí románský sloh, pøísnì stylový a tvùrèí vynalézavosti jednotlivce jen zcela podøízenou roli dovolující, zùstavil i v èeských zemích hojnì památek, zejména kostelních, od primitivních malých rotund a! po velké baziliky (napø. sv. Jiøí na Hradèanech).
3. Zemì alpské od r. 955 do doby kolem r. 1200 Zalo%ení marek bavorských a korutanských. Velké vítìzství Oty I. nad Maïary v bitvì u Aug-
špurku (955), o nì! spolu mìli zásluhu i Èechové, je poèátkem zpìtného výboje ztracené východní zemì za øekou En!í. Výboje se ujímá bavorské vévodství, kde vládne bratr Oty I. Jindøich. Vládne rozsáhlé øíši, nebo& s Bavorskem jsou spojeny nejen Korutany (tj. v podstatì pozdìjší Korutany a Štýrsko), ale i friaulské vévodství (spolu s Istrií). Ota I. pøipojil k tomu i Veronsko a Tridentsko. Bavorští vévodové té doby vládli tedy a! k Adrii. Postup proti Maïarùm se dìje znenáhla organizováním pomezních hrabství èili markrabství na východní hranici. Nìkolik takových marek vzniklo na východním pomezí Korutan, oddìlených od r. 1002 trvale od Bavor ve zvláštní vévodství. Hlavní z nich byla horní marka korutanská na støední Muøe a horní Rábì (v pozdìjším severním Štýrsku). Nejvìtšího významu však nabyla bavorská marka, zøízená za øekou En!í na pravém bøehu Dunaje (marka východní). V ní r. 976 ustanovil Ota I. hrabìtem (markrabím) Leopolda, jeho! pùvod odvozovala pozdìjší tradice od rodu franckých
Babenberkù. Leopold (†994) rozšíøil svou marku bezmála a! k Vídeòskému lesu a na levém bøehu Dunaje, smìrem k Moravì, a! k øece Koubì. Roku 996 sluje jeho zemì poprvé Ostarrichi (Oesterreich), co! je do nìmèiny pøelo!ený název stol. 9. „plaga orientalis“. Nástupci Leopoldovi. Povýšení marky rakouské na vévodství. Z potomkù Leopoldových se podaøilo Adalbertovi (†1055) v boji proti Uhrùm s pomocí krále Konráda III. i Bøetislava Èeského rozšíøit své panství a! k øekám Litavì a Moravì. I na sever proti Moravì, tou dobou ji! èeské, se tenkrát ustálila hranice celkem v dnešní podobì. Markrabí sídlili ještì v hradech západnì od Vídeòského lesa. Pravnuk Adalbertùv, zbo!ný Leopold III. (†1136), zakladatel hojných klášterù (napø. Klosterneuburku a Heiligenkreuze), mìl hojnì synù, z nich! Ota, biskup frisinský, je znám jako vynikající historik své doby. Starší Otovi bratøi, markrabata Leopold IV. (†1141) a Jindøich II. (†1177), se povznesli k velké moci, kdy! dostali od svého švagra, krále
Konráda III., vévodství bavorské, vzaté Velfùm. Kdy! císaø Fridrich I., hledaje smíru s Velfy, vrátil jim Bavory, povýšil náhradou za to marku rakouskou na vévodství, jako øíšské léno, dìdièné po meèi i po pøeslici (1156). Vévoda Jindøich odtud pomáhal císaøi v jeho bojích italských podobnì jako Vladislav, král èeský; poslední léta jeho !ivota byla naplnìna tì!kým bojem se Sobìslavem II. èeským. Jindøich sídlil ji! ve Vídni. Jeho syn Leopold V. (†1194), jen! si získal slávu dokonalého rytíøe, zejména za tøetí køí!ové výpravy, pøipojil k svému panství po smrti vévody štýrského Otakara IV. (1192) i jeho zemi. Tím úsilí rodu babenberského o vybudování vìtší teritoriální moci ve východoalpských zemích bylo v podstatì dovršeno. Štýrsko se znenáhla vyvinulo z horní marky korutanské, kterou císaø Jindøich III. udìlil hrabatùm travenským (Traungau záp. od En!e v dnešních Horních Rakousích). Tato hrabata sídlila na hradì Štýru nad En!í a zvala se odtud markrabími štýrskými. Své panství rozšíøila
o jiné dvì marky korutanské na jihu, pak o údolí En!e (lénem od arcibiskupa solnohradského) a o Püttensko (jihovýchodní cíp dnešních Dolních Rakous). Tím zhruba ve svých rukou sjednotila celou zemi, je! od 12. století se nazývala Štýrskem a je! r. 1180 byla povýšena na vévodství. K Štýrsku té doby nále!ely ovšem èásti pozdìjších Dolních Rakous (Püttensko) a Horních Rakous (Travensko). Prvý vévoda Otakar IV. byl i posledním svého rodu; zemi odkázal vévodùm rakouským. Korutany a Kraòsko. Istrie. Povýšením Štýrska na vévodství byl pøerušen jeho svazek s vévodstvím korutanským (kde se vystøídal ve vládì rod Eppensteinù a Sponheimù) a Korutany byly zmenšeny na dnešní rozsah. V marce kraòské a istrijské panoval od r. 1077 patriarcha aquilejský. V Kraòsku však mìli hojnì soukromých statkù jednak biskupové frisinští, jednak Babenberkové; tito se proto poèátkem 13. stol. zaèali nazývat „pány Kraòska“. Pøímoøská mìsta v Istrii se dostala do moci Benátèanù, a patriarchu
aquilejského tu vytlaèili z jeho dr!av jeho fojtové (srv. ní!e str. 32 v knize), hrabata goriètí. Tyroly byly v této dobì ještì daleky sjednocení v jedno správní území. Vìtšina zemì nále!ela biskupùm tridentským a brixenským, kteøí tu mìli nejen vlastní statky, ale vykonávali i hrabská práva v šesti hlavních hrabstvích „zemì v horách“, jak se tehdy Tyrolùm neurèitì øíkalo. Ale i zde strhli fojtové biskupští hrabská práva i statky biskupù vìtšinou na sebe; v 1. pol.13. stol. tím zpùsobem soustøedili hrabata sídlící na hradì Tyrolu vìtší èást zemì ve svých rukou a dali jí jméno. Jejich dìdici byli od r. 1254 hrabata goricko-tyrolští.
4. Vnitøní pomìry zemí alpských Postavení markrabat a vévodù. Marky a vévodství zemí alpských nebyly správnì jednotné a uzavøené území jako napø. Èechy a Morava. Byly prostoupeny velkým poètem zemièek
a statkù na vévodech zcela nezávislých a pouze císaøi jako svému vrchnímu lennímu pánu podrobených. To platí zejména o èetných statcích biskupství a klášterù bavorských, nadaných privilegiemi imunitními – nejvìtší z nich bylo území solnohradského arcibiskupství – ale i o statcích nìkterých hrabských rodù, jich! získání bylo ovšem stálou snahou napø. rakouského vévody. Také mezi povahou moci vládní v Èechách a v Rakousích byl velký rozdíl: markrabì rakouský (štýrský, kraòský atd.) byl jen øíšským úøedníkem; jeho postavení se od jiných hrabat lišilo ovšem tím, !e dr!el své území vskutku dìdiènì a jako markrabí se tìšil vìtší samostatnosti. Markrabí rakouský byl však i manem bavorského vévody; korunní statky v markrabství rozdával nìmecký král a regáliemi vládl rovnì! jen král. To se podstatnì zmìnilo od r. 1156 a 1180, kdy se markrabata rakouský a štýrský stali vévody. Od té doby byli pøímými kní!aty øíšskými, jejich! moc svým pùvodem byla sice povahy úøednické, ale kteøí podobnì jako jiná øíšská kní!ata té doby
u!ili všeho, aby vybudovali svou moc ve skuteènou moc zemìpanskou, podobnou té, ji! mìl král èeský. Dovršení toho vývoje nále!í a! do 13.–14. stol. Pomìry hospodáøské a sociální v Rakousích byly urèeny skuteèností, !e zemì byla vìtšinou v 10.–11. stol. z Bavor kolonizována. Nìmeètí králové tu hojnì rozdávali pùdu bavorským biskupstvím, klášterùm i jednotlivcùm; nad to bylo do r. 1200 zalo!eno v rakouských alpských zemích neménì ne! 50 klášterù. Tím vším pokroèilejší hospodáøství velkostatkù se tu ujalo døíve a rozsáhlejší mìrou ne! v Èechách; noví gruntovní páni pøivádìli do zemì kolonisty, je! usazovali na rustikálu, namnoze zalo!eném v lesní pùdì. I tady to byli cisterciáci a premonstráti, kteøí si utvoøili nejdøíve teritoriálnì scelená panství. Nejvíce statkù nále!elo vévodovi a bylo hlavním zdrojem jeho pøíjmù. Kolonizace, tøeba!e ještì hojnì u!ívala otrockých sil, stvoøila novou tøídu: hojný poèet sedlákù, sedících na pùdì nále!ité vrchnosti, mezi nimi vedle sedlákù víceménì ne-
volných bylo dost takových, kteøí u!ívali panské pùdy za pøíznivìjších podmínek. Vylidnìní zemì v dobì panství maïarského zpùsobilo, !e v zemi zùstalo málo starousedlých svobodných rodù, z nich! by se vyvinula domácí šlechta jako v Èechách; a ty, co zbyly, hospodáøsky neobstály vedle nových velkostatkù, poddávajíce se radìji dobrovolnì i se svou pùdou pod lenní svrchovanost biskupù a klášterù. Tak k nobiles èili liberi poèítáni byli jen neèetní pøíslušníci hrabìcích rodù, øíši bezprostøednì poddaných, kteøí do 13. stol. vìtšinou vymøeli nebo se stali many vévody. Tato situace usnadnila vznikání nové šlechty z dvorských, hospodáøských a vojenských zøízencù vévodových, nadaných drobnými slu!ebními lény a souhrnnì nazývaných ministeriály. Byli pùvodu nesvobodného, ale dvorská a vojenská (rytíøská) slu!ba je podle názoru doby sociálnì znenáhla povznášela na roveò svobodným. Vévoda štýrský zvláštní listinou zaruèil (1186) svým ministeriálùm øadu výhod, týkajících se dìdiènosti jejich lén a vìcí berních,
a právo odvolat se proti útiskùm vévodovým k císaøi. Z tìchto ministeriálù se vyvinula vìtšina pozdìjší rakouské šlechty. Moc kní%ecí a správa zemì. Kní!ecí dùchody byly podobné jako v Èechách, ovšem teprve od povýšení marek na vévodství; noví vévodové si regálie (jako napø. cla a – jak se zdá – i minci) osobili. Ale regál solných a jiných dolù v zemích alpských, jen! byl tou dobou ji! cenným zdrojem pøíjmù, zùstal ještì císaøi. Také dvorské úøady byly podobné èeským; pøedního místa mezi nimi nabyl èasem úøad maršálka, jen! se pùvodnì staral o vìci vojenské. Správa soudní byla opatøena tzv. zemskými soudy, je! pøes své jméno se vztahovaly jen na malé okresy, kryjící se obyèejnì s územím velkostatkù, jich! vlastníkùm vévoda za penì!itou náhradu výnos soudních pokut postupoval. Soudní shromá!dìní svobodných celé zemì, podobné èeskému snìmu (Landtaiding, placitum generale), se scházelo i ve vévodstvích alpských; vedle toho se vyvinul „Hoftaiding“, tj. shromá!dìní pøímých manù vévodových.
V pomìru státu a církve bylo v zemích alpských vše jinak, ne! v Èechách. Biskupové byli øíšskými kní!aty s rozsáhlou mocí kní!ecí a všemi jejími znaky (napø. i vlastní mincí); nìkteøí zároveò vykonávali práva hrabská. Rozsah jejich statkù a moci by byl zastínil moc menších kní!at svìtských, kdyby nebylo institutu fojtství (advocatia ecclesiae). Podle názorù, vládnoucích v církvi do 13. stol., nesmìl duchovní vykonávat moci trestní nad svými poddanými. Proto (zároveò pak k ochranì svých statkù) si biskupové a opati ustanovovali zvláštní fojty, obyèejnì mocnìjší šlechtice ze sousedství, zaèe! jim ponechávali èást výnosu statku. Ale dìdièní fojtové zpravidla dovedli statky, je! spravovali, promìnit cele nebo zèásti ve vlastní. Tak i vévoda rakouský mìl z fojtských práv znaèné dùchody; jiné statky církevní dr!el od vlastníkù lénem (v Èechách byl fojtem neboli „opravcem“ statkù církevních zpravidla král).
Pomìry národnostní a kulturní. Kolonizací bavorskou bylo znenáhla zatlaèeno pùvodní slovanské obyvatelstvo zemí alpských do dnešních sídel. Ale ve 12. stol. ještì valné èásti území dnes nìmeckého byly silnì prostoupeny slovanským
!ivlem. Alpské zemì nemají vlastního vìdomí státního; Oto biskup frisinský píše proto kroniku øíše, nikoliv Rakous; klášterní anály se obírají pøedevším místními událostmi. Kláštery zùstavily mnohý doklad literárních pokusù o látkách nábo!enských; ve 2. pol.12. stol. zejména rytíøská lyrika dosáhla v zemi znaèného rozkvìtu. Do Rakous se klade i poslední nám zachovaná redakce mohutného mýtu Nibelungù (2. pol. 12. stol.), jejím! základem byly staré povìsti, latinsky sepsané na rozkaz biskupa Pelhøima pasovského, vrstevníka prvého Babenberka.
5. Pøehled dìjin uherských v l. 900–1200 Dìjiny Uher v 11. stol. Moc Maïarù po bitvì na Lechu byla na ústupu jak proti západu èeskonìmeckému, tak brzo potom i proti øíši byzantské, která zabránila dalším jejich vpádùm na Balkán.
Maïary by byl nepochybnì postihl osud Avarù, kdyby nebyli vèas pøijali køes&anství a s ním kulturní øády. O jejich pokøes&anštìní se starali nejdøív Øekové, pak Bavoøi; stará uherská tradice pøièítá hlavní zásluhu biskupu pra!skému sv. Vojtìchovi, jen! prý pokøtil syna maïarského kní!ete Gejzy, Štìpána. Sv. Štìpán (997–1038) byl synem slovanské matky, chotí jeho byla sestra císaøe Jindøicha I.; obojí pøispìlo k tomu, !e se stal zakladatelem støedovìkého uherského státu. Jakoby navazuje na snahy nìkdy Rostislavovy a Svatoplukovy, poddal se stolici pape!ské, od ní! pøijal korunu královskou. Své zemi dal jedním rázem zøízení církevní i svìtské po západním vzoru. Støed jeho øíše byl v Pannonii; král sídlil v Ostøihomi, kde pøi kostele sv. Vojtìcha bylo zalo!eno arcibiskupství; arcibiskupa bylo poslušno deset nových biskupù. Stavìt kostely a zachovávat nábo!enské pøíkazy køes&anství bylo prostì králem naøízeno. Se sousedy !il Štìpán celkem pokojnì. Po pádu polské øíše Boleslava Chrabrého rozšíøil své panství na Slovensko. Po
jeho smrti vypukly v zemi boje o trùn: nìmeètí králové se pokoušeli vliv západu v zemi zesílit, ano promìnit zemi v léno øíšské. Ale výpravy Jindøicha III. i IV. do Uher nevedly koneènì k !ádnému úspìchu. Ladislav I. Svatý (1077–1095), jen! zase kladl dùraz na manský pomìr ke kurii, zem boji rozdìlenou na èas sjednotil. V boji s Peèenìhy, národem pøíbuzným Maïarùm, se zmocnil i Sedmihrad èili Sibiòska (Transylvánie), kde se asi stále udr!ely zbytky romanizovaného dáckého obyvatelstva (pøedkové Rumunù). Zmocnil se také èásti Chorvatska mezi Sávou a Drávou. Jeho nástupce, uèený Koloman (1095–1114), pøítel a spojenec byzantských císaøù, dobytí Chorvatska dokonal. Nejstarší dìjiny Chorvatù. Vlastní Chorvatsko se tou dobou prostíralo stále v dnešní Dalmácii v nevelkém území mezi Velebitem a øekou Cetyní. Dalmácií slula tenkrát vlastnì jen pøímoøská mìsta a ostrovy; jejich romanizovanému obyvatelstvu vládli Byzantinci, kteøí jakousi svrchovanost vykonávali i nad Chorvaty. Kterak se
Chorvaté zmocnili krajin mezi Velebitem a Drávou, není známo. Jejich kní!e Mutimír se jeví r. 892 panovníkem se skvìlým dvorem. Vrstevníkem èeského sv. Václava byl kní!e Tomislav; za nìho vznikají v zemi boje mezi liturgií slovanskou a latinskou. Pape! Øehoø VII. udìlil korunu královskou Demetru Zvonimírovi (1076); král jako pape!ùv man se zavázal k roènímu poplatku. Jeho vdova Helena povolala do zemì svého bratra krále uherského Ladislava, jen! (1091) opanoval severní Chorvatsko, zvané tenkrát Slavonií. Král Koloman nabyl pak meèem i smlouvami s kmeny i Chorvatska vlastního a dal se r. 1102 v pøímoøském Bìlehradì korunovat za krále chorvatského i dalmatského (1102). Titul dalmatského krále pøijal proto, !e dobyl na Byzantincích i pøímoøských mìst a ostrovù. Uherští králové odtud spravovali Chorvatsko (je! se vlastnì skládalo 1. ze Slavonska horního a dolního mezi Drávou a Sávou a èástí Bosny a 2. z Chorvatska a Dalmácie od Kupy k jihu) jako
sekundogenituru, zastoupeni jsouce v zemi místodr!ícím, jen! slul bánem. Uhry ve 12. stol. Ve stol. 12. nabývají pro Uhry velkého významu styky s císaøstvím byzantským, èasto pøátelské, jindy, zejména v dobì bojovného císaøe Manuela Komnena (1143 a! 1180), nepøátelské. Koneènì dosáhl trùnu Béla III. (1172–1196), vychovaný v Caøihradì, jen! svých zkušeností z pokroèilé ciziny u!il k povznesení zemì. Na Benátèanech dobyl ztracenou románskou Dalmácii a mísil se do sporù ruských kní!at ve východní Halièi. Dobì byzantského vlivu v Uhrách uèinil konec pád øeckého císaøství (1204); stejným èasem, s nastoupením Ondøeje II. (r. 1205), pøestávají v Uhrách stálé zápasy o trùn mezi èleny rodu Arpádova.
6. Vnitøní pomìry uherské Na rozdíl od Èech byly Uhry státem na øíši zcela nezávislým. Pøíèinou toho nebyla tak vìtší terito-
riální moc králù uherských jako pøíznivá poloha zemì, je! se s øíší pøímo stýkala jen malou èástí své hranice. Poloha zemì se tou dobou jevila výhodnou i proto, !e Uhrùm umo!òovala hojné styky s kulturnì pokroèilou Byzancií a po dobytí Dalmácie i s Itálií; Uhøi tedy nebyli odkázáni tou mìrou na vlivy západní jako Èeši. Toté! lze øíci o Chorvatsku. Pomìry sociální se vytvoøily v uherských zemích podobnì jako v Èechách. Èlenové svobodných rodin (maïarsky nemeš = šlechtic; nem = rod; chorvatsky plemiæ = šlechtic; pleme = rod) jsou politickým národem a zároveò jeho šlechtou, aè zákony vydané sv. Štìpánem ještì název „nobilis“ neznají. V Uhrách jako v Èechách se svobodní, kterým král udìlil dvorské nebo krajské úøady, nazývají comites. Pøedním dvorským úøedníkem je comes palatinus, maïarsky nádorišpán, pøedstavený dvora králova; finanèní úøedník sluje nikoliv camerarius, nýbr! magister tavernicorum (od slov. tovor = truhla). V Chorvatsku slují pøední úøedníci !upany (lat. iupani
nebo comites). Ale i v Uhrách se come zve pøedstavený kraji maïarsky išpan, tj. !upan (z toho nìmecké Gespannschaft; Slované øíkali komitátùm „stolice“). Vedle této šlechty starého pùvodu se vyvíjí v Uhrách nová šlechta z manù králových, podobnì jako pozdìji z ministeriálù v Rakousích. Králi zajisté nále!í pøímo nebo nepøímo jako vrchnímu vlastníku nejvìtší èást zemì (jen pùda svobodným rodùm v dobì sv. Štìpána nále!itá pokládá se za plný allod); z ní mù!e král své slu!ebníky opatøovat. Tito se celkovì nazývají „servientes regis“ nebo „iobbagiones“ (latinsky té! milites). „Udvorníci“, tj. ni!ší ministeriálové na královských a duchovních velkostatcích, a „hospites“, hosté, cizí kolonisté (Gejza II. v pol. 12. stol. povolal mnoho hostù z Flander do Sedmihrad) stojí asi uprostøed mezi svobodnými a nesvobodnými. Nejvíce je otrokù a nevolných sedlákù: otrokù bylo hojnì v Uhrách ještì ve 13. století. Správní rozdìlení zemì na kraje (comitatus) a organizace krajù je podobná jako v Èechách; v obou zemích
jde zajisté o napodobení vzorù franckých. Stolic bylo v dobì Štìpánovì asi 45; v druhé pol. 12. stol. ji! 72. Bojovníci ka!dé stolice tvoøili sbor pod zvláštní korouhví. Co bylo povìdìno o neomezené moci kní!ecí, snìmech a dùchodech kní!ecích v Èechách, lze zhruba opakovat pøes rozdíly v jednotlivostech i o Uhrách a Chorvatech. Král uherský byl ovšem bohatší a penì!ní hospodáøství a s ním i bernictví vlivem Byzance a snad i výtì!kem zlatých dolù domácích bylo tu vyspìlejší ne! v Èechách. Seznam dùchodù Bély III. poèítá (asi upøílišenì) sám výnos z mince roènì na 60 000 høiven, z mýt, cel a trhù 30 000 hø., od „hostù“ v Sedmihradech 15 000, z komitátù 25 000, ze Slavonie 10 000, ze soli 16 000; kromì toho dary !upanù, tøicetinu ze zbo!í vyvá!eného ze zemì a naturální vý!ivu dvora od poddaných. (Pøíjmy èeského krále poèátkem 13. století odhaduje cizí zpravodaj na 100 000 høiven, rakouského vévody na 60 000 hø.). Uherských denárù se razilo jako v Nìmecku 240 kusù z høivny.
Moc státu nad církví byla v Uhrách zpoèátku ještì vìtší ne! v Èechách. Král dosazoval sám a investoval biskupy a vydával (jako jinde) zákony o svìcení nedìle, postech, pozornosti v kostele apod., vùbec o nábo!enských povinnostech a
církevní disciplínì. Naproti tomu zákony pøièítané králi Kolomanovi svìdèí ji! o osvobození knì!í od svìtských soudù a plné moci biskupské nad statkem církevním, ale pøece i o celkové závislosti uherské církve na králi. Jarní a podzimní církevní synody po biskupstvích jsou zároveò soudními stolicemi v dùle!itìjších zále!itostech. Klerus byl statky nadán neobyèejnì bohatì, nad to mìl desátek z králových krajských pøíjmù. Národnostnì nebyl uherský stát jednotnì maïarský, nýbr! jej podobnì jako dnes prostupoval !ivel slovanský, aè asi menší mìrou. Jazyk maïarský pøijal veliké mno!ství slovanských slov, zejména takových, je! se dotýkají vyššího !ivota kulturního; staré právo uherské (právo zemské) není ne! pøejaté obyèejové právo slovanské. Opìtovné pøílivy kumánských koèovníkù do zemì, zejména ve 13. stol., dodávaly panujícímu mongolskému národu nové krve. Ve 12. století poèínající nìmecká kolonizace stvoøila zejména v Sedmihradech a také ve Srìmsku (Fruška gora, tj. francká gora) jazykové ostrovy nìmecké.
IV. Dìjiny øíše èeské, uherské a zemí alpských v dobì gotické
Celkový ráz doby. Od smrti Jindøicha VI. (1197) ztrácí císaøství svùj význam jako evropská velmoc. Øíše je odtud rozdìlena pravidlem mezi dvìma protikráli navzájem se potírajícími a do jejich bojù se s nebývalou autoritou a mocí mísí kurie pape!ská, rozhodujíc koneènì o vítìzství nebo porá!ce stran. Tento úpadek císaøské moci souvisí s rostoucím zmohutnìním øíšských kní!at, kteøí se cítí tak silni, !e opravdové vládní moci se ji! nedovedou podrobit. Snaha po osamostatnìní, po rozbití tí!ivých svazkù a závazkù vùbec charakterizuje !ivot doby a je patrná všu-
de. Jako církev ve svém celku i v jednotlivých zemích se zbavuje laického poruèníkování a dobývá si svobody, tak proti kní!atùm nabývá moci šlechta zemí jejich, tak koneènì dochází i v ni!ších vrstvách k rozsáhlému vzestupu sociálnímu: mizí otroctví a vzniká svobodný stav mìstský a polosvobodný stav selský. Národní spoleènost se vùbec bohatìji rozrùstá, dìlí se ve více tøíd. S osvobozením obchodu a práce z dosavadní vázanosti dospívá k velkému rozmachu i podnikání hospodáøské. Také nìmecká kolonizace, zaplavující daleký východ slovanský, je neobyèejným projevem probuzené !ivotní rozpínavosti po stránce hospodáøské. Nový duch doby se projevil i ve stavitelství, nejdøíve ve Francii, slohem gotickým. Tento sloh zobrazuje vhodnì vzlet mysli, vzpínající se tou!ebnì k svobodné, volné výši a svou pøebohatou èlenitostí a tvárností zpodobòuje i bohatý rozvoj spoleèenských forem, je! snaha po osamostatnìní mìla vzápìtí. Na èeské pùdì vrcholí odboj doby proti kulturní uniformitì staršího støedovìku i v jarém probuzení vìdo-
mí národního a v 15. stol. koneènì i v zápase o svéprávnost nábo!enskou. V našich zemích vùbec mìla nová doba, plná vzruchu a pohybu, zvláš& vhodnou pùdu k volnému rozvoji. Postihneme to ji! v dìjinách politických, kde náhle vyrùstají a zase se rozpadají velké øíše: z Èech, jejich! moc politická vzrostla tím více, èím hloub poklesla váha císaøské moci, vychází pokus o zalo!ení prvé øíše, sahající od Krkonoš k Adrii, potom øíše ještì vìtší, objímající Uhry i Polsko. To jsou prvé pokusy o støedovìké Rakousko. Silám protivným se podaøilo sice tyto øíše vyvrátit, ale nikoliv zabránit, aby se èeský stát nerozvinul na støedoevropskou velmoc, její! panovníci dosahují koneènì hodnosti císaøù øímských. Pøesto, !e toto vùdèí postavení Èech podvrací pozdìji hnutí husitské, neustupuje ji! tì!ištì moci øíšské z našich zemí; císaøské moci se koneènì dostává trvale vévodùm rakouským, potomkùm Rudolfa Habsburského, který prvý opøel moc královskou o zemì dobyté proti Èechùm na Dunaji.
A. Století tøinácté a ètrnácté 1. Pøehled dìjin vnìjších do 2. pol. 14. stol. Pøemysl Otakar I. (1197–1230), jen! v pokroèilém vìku dospìl k trvalému dr!ení trùnu, u!il zápasu o øíši mezi Filipem Švábským a Otou Brunšvickým k nebývalému utvrzení èeské moci. Stranì nejprve Filipovi, pøijal od nìho královskou korunu (1198). Potom na naléhání pape!e Innocence III. (1198–1216) pøidal se k Otovi, jen! jej znovu korunoval králem. Také pape! zvláštní bulou potvrdil jak èeský titul královský, tak svobody království èeského v øíši (1204). Kdy! pak Filip vítìzným ta!ením do Èech donutil Pøemysla k poslušnosti, zùstával mu èeský král vìren a po jeho zavra!dìní (1208) jen nerad se pøiklonil zase k Otovi. Byl také z prvních øíšských kní!at, kteøí se prohlásili, kdy! pape! dal
Otu v klatbu, pro mladého sicilského krále Fridricha II., syna Jindøicha VI. Fridrich II. za to, stoje na prahu øíše v Basileji, zlatou bulou, tzv. sicilskou, potvrdil a rozmno!il svobody èeského státu v øíši (1212). Jedním ze svìdkù na této listinì je hrabì Rudolf Habsburský, dìd vítìze nad Pøemyslem II. Pøemysl od sebe zapudil svou prvou cho& Adélu Míšeòskou i s jejími dìtmi (z nich Dagmar se vdala za Valdemara krále dánského); s druhou chotí, Konstancií Uherskou, mìl syna Václava I. (1230 a! 1253). Chotí Václavovou byla Kunhuta, dcera Filipa Švábského; proto se král pøidr!oval zpoèátku Fridricha II. Pozdìji kolísal mezi pape!em a císaøem. 'ádala toho politika èeská vzhledem k Rakousùm. Ve vévodství rakouském a štýrském po Leopoldu VI., který podnikl s králem uherským Ondøejem II. dobrodru!né køí!ové ta!ení do Egypta, nastoupil jeho syn Fridrich II. Bojovný (1230–1246). Fridrich nemìl pøímých potomkù. Tou!il pøedevším po rytíøské slávì jako jeho otec
a dìd, ale vyhledával ji násilným zpùsobem, tak!e se znepøátelil se sousedy, i s císaøem, jen! ho dal do øíšské klatby a na èas se zmocnil i zemì. Opìtovné války s Èechy plynuly odtud, !e Fridrich znovu a znovu ustupoval od svého slibu, !e svou neteø Gertrudu, pravdìpodobnou dìdièku vévodství, dá za cho& synovi èeského krále. Fridrich v té pøíèinì vyjednával i s císaøem; císaø sám se o Gertrudu ucházel, ano chtìl povýšit vévodu na krále rakouskoštýrského. Ne! byl boj o Gertrudu rozhodnut, padl Fridrich v boji proti Uhrùm (1246). K nápadníkùm jeho dìdictví (boj o dìdictví babenberské) se pøipojil i uherský král Béla IV. Ale po císaøovì smrti (1250) se vùle zemì rozhodla pro syna èeského krále, Pøemysla Otakara, tou dobou markrabího moravského (1251). Aby podepøel své nároky, zejména na allodiální statek Babenberkù, pojal Pøemysl za cho& Markétu, sestru zemøelého vévody, nedbaje jejího znaèného stáøí. Do doby krále Václava I., Fridricha Bojovného a uherského krále Bély IV. (1235–1270) nále!í vpád mongol-
ských Tatarù do našich zemí. Tataøi chtìli ztrestat uherského krále, !e pøijal do své zemì na 40 000 Kumánù, s Tatary znepøátelených. V dubnu 1241 Tataøi znièili vojsko Slezanù u Lehnice, pak vtrhli pøes Moravu a „ruskou branou“ v Karpatech (prùsmyk nad Munkáèem) do Uher, porazili Bélu IV. a zahnali jej na útìk do Rakous, kde jeho nesnází sobecky zneu!il vévoda Fridrich. Kdy! v zimì zamrzl Dunaj, pronikli Tataøi a! do Dalmácie; král uprchl na dalmatské ostrovy. Roku 1242 Tataøi zpustošenou zemi opustili.
Pøemysl Otakar II. 1253–1278), jen! se ji! jako markrabí moravský povstáním proti otci nakrátko domohl spoluvlády v Èechách, spojil po smrti otce ve svých rukou Èechy, Moravu, Rakousy a Štýrsko. Kdy! se Béla IV. vojensky domáhal podílu v babenberském dìdictví, Pøemysl se vzdal na naléhání kurie ve prospìch Uhrù Štýrska (1254). Tenkrát však èásti Štýrska, tj. Püttensko a Travensko, byly pøipojeny k Rakousùm; Travensko se stalo základem nového správního obvodu, zvaného „Zemì nad En!í“ (Horní Rakousy). Na !ádost Štýøanù, nespokojených s uherským panstvím, se Pøemysl pozdìji zemì
zmocnil a pøimìl Bélu IV. vítìzstvím u Kressenbrunnu (1260), aby se Štýrska zøekl. Zároveò pojal za !enu Bélovu vnuèku, dceru ruského kní!ete, který byl místodr!ícím uherským v Maèvì (severozápadní cíp Srbska), jménem Kunhutu. Sòatek s Markétou byl církevnì rozlouèen. Roku 1269 zdìdil Pøemysl po smrti svého bratrance Oldøicha, posledního vévody z rodu Sponheimù, i Korutany. S dìdictvím babenberským i s Korutany získal vìtšinu Kraòska. Roku 1266 obsadil Chebsko, na nì! si èinil nárok jako na vìno své matky Kunhuty Štaufské. V duchovních kní!ectvích solnohradském a aquilejském vykonával rozhodující vliv. Vším tím rozmno!il v krátké dobì svou moc tak, !e jeho stát byl nejvìtší dr!avou v mezích øíše. Jednou dobou pomýšlel i na výboje daleko na pomezí Polska a Litvy. Vypravil se dvakrát na zimní jízdu do dnešních východních Prus, aby podepøel moc øádu nìmeckého proti pohanským Litvanùm. Pøemysl Otakar se jevil vrstevníkùm králem, jen! v sobì sluèoval všechny ušlechtilé rytíøské
ctnosti. Ani jeho protivníci neodolali mocnému dojmu jeho velikosti. Jak navenek, tak i uvnitø bylo jeho pøední snahou povznést moc koruny jednak hospodáøským zvelebením zemì vnitøní kolonizací (zakládáním mìst a vesnic s obyvatelstvem vìtšinou nìmeckým), podporou dolování, !ivností a obchodu, jednak politicky uèinit krále nezávislým na mohutnìjící šlechtì. Prostøedkem k tomu byla právì podpora mìst a kléru, vybavování zbo!í královského, zabraného šlechtou, z moci její a stavìní pevných královských hradù (napø. Bezdìzu), je! by autoritì kní!ete dodaly dùrazu. Výsledkem této péèe v neposlední øadì bylo bohatství královo („zlatý král“), je! se jevilo jak ve štìdrosti, tak v nádheøe jeho dvora. S tím vším se pojila snaha o tuhou kázeò a právní poøádek; sám král peèoval o opravu zastaralých právních domácích øádù. Zdá se však, !e jeho energie pøesahovala nìkdy slušnou míru. Šlechta jeho zemí, proti ní! se zejména obracely jeho reformní snahy, v nìm brzo vidìla nepøítele, a šlechta èeská nad to i podporovatele Nìmcù proti domácí-
mu !ivlu. Tato nespokojenost se stala králi osudnou. Pøemysl Otakar a Rudolf Habsburský. Øíše, která tenkrát mìla sice dva krále, zvolené proti sobì (Richarda z Cornwallu a Alfonse Kastilského), ale !ádného skuteèného, neèinila budování Pøemyslova státu pøeká!ek. Teprve, kdy! èeský král po smrti Richardovì sám stál o trùn nìmecký, spojili se kní!ata–volièi proti nìmu. Nepøáli si panovníka tak veliké moci. Také kurie, jí! Pøemysl dotud oddanì slou!il, poèala mu pro rozvíjející se jeho styky s italskými ghibelliny nedùvìøovat. Z té situace vzešla volba hrabìte Rudolfa Habsburského (1273), kandidáta zbytku strany štaufské. Kdy! se pak Rudolf poddal pape!i a splnil rozsáhlou mìrou nároky kurie v Itálii, odvrátil se pape! cele od Èech. Pøemysl Rudolfa králem neuznával a nepøijal zemí svých od nìho v léno. Rudolf proto vydal na neposlušného mana klatbu øíšskou a v záøí r. 1276 vytrhl proti nìmu do Rakous. V rozhodující chvíli odpadl od Pøemysla jeho spojenec vévoda bavorský
a mocný rod Vítkovicù vzbudil v Èechách povstání, je! zachvátilo celou zemi. K Rudolfovi se pøidaly Štýrsko a Korutany, od východu hrozili Uhøi. Aè k bitvì nedošlo, naklonil se èeský král k míru, jím! se vzdal zemí alpských a Chebska a zemì èeské pøijal od Rudolfa v léno. Kdy! po dvou letech, lépe pøipraven, obnovil válku, byl u Suchých Krut (Dürnkrut) na Moravském poli, kde se mu postavil Rudolf spolu s pomocným uherským vojskem, pora!en a zabit (26. srpna 1278). Rudolf vtrhl na Moravu, kde mu nìmecká mìsta otvírala brány, a dále do Èech. Královna Kunhuta se vítìzi podrobila; ale kdy! se zemì strojila k obranì, byl smluven pokoj na ten zpùsob, aby Rudolf po pìt let podr!el ve své moci Moravu, v Èechách pak aby do dospìlosti mladého kralevice Václava vládl jeho poruèník Ota Braniborský, švagr padlého Pøemysla Otakara. Smlouva byla utvrzena zasnoubením mladého Václava s Rudolfovou dcerou Gutou. Rudolf Habsburský (1273–1291) nebyl chudým hra-
bìtem, jak byl pøezíravì zván v èeských projevech, nýbr! dosti zámo!ným kní!etem øíšským. Pocházel z rodu, jeho! pùvodní dr!avy byly nikoli ve Švýcaøích mezi Aarou a Reussou (kde ke konci 11. stol. vzniká hrad Habsburg), nýbr! v Elsasu na obou bøezích Rýna a! po Breisach. Habsburské statky v pozdìjších Švýcarech vzrostly teprve ve 12. století. Rod Habsburkù byl ve 13. století na horním Rýnu hlavní oporou štaufské politiky a zakusil proto interdiktu i exkomunikace. Rudolf znaènì rozšíøil rodové statky. Byl pøedevším váleèníkem, prostých potøeb, ale i jako støízlivý, vypoèítavý a š&astný politik se neobyèejnì osvìdèil. Byl zvolen za krále v nadìji, !e nebude kní!atùm nebezpeèným vládcem. Vskutku si rázem zalo!il velkou moc rodovou a øíši, je! dlouho skuteèného panování nepoznala, vrátil poøádek.
Rudolf Habsburský dal r. 1282 se svolením kurfiøtù Rakousy a Štýrsko v léno svému synovi Albrechtovi (†1308). Korutany s Kraòskem pozdìji (1286) udìlil hrabìti Menhartovi Tyrolskému, hlavnímu svému pomocníkovi v alpských zemích proti Pøemyslovi. Po vymøení Menhartova potomstva mìly však Korutany pøipadnout zpìt Habsburkùm. Král Rudolf se marnì pokoušel
získat hodnost královskou i pro svého syna; kurfiøti se tomu vzpírali z tých! dùvodù, pro nì! nechtìli volit kdysi Pøemysla Otakara. Tak byl zvolen po smrti Rudolfa (1291) za krále øímského nebohatý hrabì Adolf Nassovský. Kdy! si chtìl Adolf po vzoru svého pøedchùdce zalo!it vlastní teritoriální moc v Míšni, opustila jej vìtšina kurfiøtù a (1298) zvolila Albrechta králem. V boji proti nìmu Adolf padl. Tím teprve Albrechtova moc, která byla døív pová!livì ohro!ena i ve vévodstvích alpských povstáním šlechty proti neoblíbenému pánu, byla upevnìna. Václav II. (1278–1305). Albrechtovo povýšení na nìmecký trùn bylo dílem èeské politiky. V Èechách si po smrti Pøemyslovì Ota Braniborský poèínal jako uchvatitel zemì; mladého kralevice Václava odvezl na hrad Bezdìz, potom za hranice. Zemì byla naplnìna drobnou, ale zhoubnou válkou šlechty proti Otovi; tyto boje namnoze vzaly na sebe podobu bojù národnostních; zakroèoval v nich i král Rudolf. Potom (1281–1282) hubil zemi hrozný hlad a mor. Kdy!
se r. 1283 vrátil 12letý Václav do svého království, strhl na sebe vládní moc Záviš z Falkenštejna, jeden z vùdcù odboje Vítkovicù proti Pøemyslovi. Záviš, jen! za man!elku pojal ovdovìlou královnu Kunhutu, byl zastáncem protihabsburské politiky, kde!to mocná šlechtická strana, vedená biskupem pra!ským Tobiášem z Bechynì, stranila králi Rudolfovi. Václav se øídil Závišovou radou; jeho vlivem napø. poèal se hlásit ke Korutanùm jako ke svému dìdictví. Teprve kdy! r. 1287 byla Guta Habsburská Václavovi oddána, vymanil se mladý král ze Závišovy moci; r. 1290 jej dal popravit, maje podezøení, !e mu ukládá o trùn. V té dobì král Rudolf daøil Václava milostmi; mezi jiným potvrdil èeskému králi právo kurfiøtské i hodnost èíšnickou. Pøesto Václav r. 1292 volil Adolfa Nassovského a teprve po letech se dal získat pro kandidaturu Albrechtovu. Václav II. byl tìlem slabý, nervózní a bojácný, !ivota rozmaøilého, ale politicky, díky bohatství, je! mu skýtaly nové støíbrné doly, a díky vynika-
jícím rádcùm, povznesl svùj stát k vá!nosti nemenší ne! jeho otec. Provedl mincovní reformu, pomýšlel na øádný zákoník a zalo!ení univerzity. Rozlièným zpùsobem rozšíøil své panství na velkou èást dnešního saského království, znovu získal Cheb zástavou od øíše, v nìkterých hornoslezských kní!ectvích nabyl jako lenní pán nebo spojenec rozhodného vlivu. V letech 1291–92 se zmocnil Krakovska a Sandomìøska proti Vladislavu Lokýtkovi. Po zavra!dìní Pøemyslava Velkopolského (1296) mu byla Poláky nabídnuta ruka Pøemyslavovy dcery Rejèky (Václav mezitím ovdovìl) a s ní panství ve Velkopolsce a Pomoøanech. Václav (r. 1300) se vypravil do Hnìzdna a dal se korunovat polským králem. Jeho panování nabylo v polských dìjinách zvláštního významu tou okolností, !e jím po dlouhé dobì byly polské zemì spojeny v jedno a tím byla pøipravena pùda jednotné monarchii i pro budoucnost. Kdy! po roce vymøeli Arpádovci, uprázdnil se uherský trùn; mocná strana v zemi jej nabídla Václavovi II. Václav jej pøijal
pro svého dvanáctiletého syna Václava. Mladý Václav byl ještì toho roku v Stol. Bìlehradì korunován na krále. Tak poprvé byly v jedno spojeny v rukou èeských Pøemyslovcù tøi státy: Èechy, Polsko a Uhry. Konec Arpádovcù. V Uhrách po Ondøejovi II. (†1235) a Bélovi IV. (†1270), z nich! zvláš& Béla horlivì podporoval nìmeckou kolonizaci, nastoupil Štìpán V. (1270–72). Štìpán se o!enil s Kumánkou a politicky se ještì za otcova !ivota spojil s Karlem, sicilským králem, z rodu Anjou, „proti všem Nìmcùm a jejich pomocníkùm“, tj. hlavnì proti otci Bélovi. Boje mezi èleny panovnické rodiny, které proto zuøily v posledních letech Bélových, se za nìho rozšíøily ve války s èeským Pøemyslem Otakarem. Po èasné Štìpánovì smrti vládl jeho syn Ladislav IV., spojenec Rudolfa Habsburského a zvláštní milovník !ivota mezi nekulturními Kumány. Po jeho zavra!dìní zápasili o trùn jednak Karel Martel, syn sicilského krále a sestry Ladislavovy, horlivì podporovaný kurií, jednak poslední Arpádovec
Ondøej III., jen! však náhle poèátkem roku 1301 zemøel. Václav III. (1305–1306). Nové èeské øíši vyhlásil boj král Albrecht i pape!, jen! chtìl uherský trùn zachovat Karlu Robertovi, synovi Karla Martela. Albrechtovo ta!ení do Èech na podzim r. 1304 nemìlo výsledek; jeho kvapný ústup se podobal útìku. Roku 1305 se chystaly strany k novému boji, kdy! tu v èervnu Václav II. zemøel (souchotinami). Mladistvý Václav III., jeho dìdic, se zøekl Uher, kde jeho postavení bylo beznadìjné. S Albrechtem se v míru vzdal Chebska a nárokù na Míšeò. Svùj zøetel chtìl soustøedit výhradnì na uhájení Polska proti Vladislavu Lokýtkovi. Pøi ta!ení do Polska byl v Olomouci (v srpnu r. 1306) zavra!dìn neznámým pachatelem. Byl posledním mu!ským potomkem Pøemyslova rodu. Rod habsburský a zápas o èeský trùn (1306–1308). Po smrti Václava III. napjal král Albrecht všechny síly, aby získal èeskou korunu svému domu. Vojensky vtrhl do zemì a s pomocí
šlechtické skupiny, vedené panem Tobiášem z Bechynì, vymohl, !e jeho syn Rudolf byl zvolen za èeského krále. Ale po necelém roce Rudolf zemøel (1307), nedosáhnuv obecného uznání. Podle smluv s Albrechtem mìli Èeši volit králem Rudolfova bratra, Fridricha Slièného; zvolili však, kdy! pøekonali násilím odpor rakouské strany, Jindøicha, vévodu korutanského, pána v Tyrolích, Korutanech a Kraòsku, jeho! chotí byla Anna, sestra Václava III. Proti tomuto slabému a nevýznamnému kní!eti byl by Albrecht pravdìpodobnì království dobyl. Ale r. 1308 byl zavra!dìn svým synovcem Janem (Paricidou), po matce vnukem Pøemysla Otakara II. Albrechtovou smrtí utrpìlo postavení habsburského domu v øíši tì!kou ránu. Nìmeckým králem byl zvolen Jindøich VII. Lucemburský (1308–1313). Po jeho brzké smrti v Itálii byl zvolen èástí kurfiøtù Albrechtùv syn Fridrich Slièný (1314), nedovedl se však proti svému mocnìjšímu soupeøi Ludvíku Bavorskému (1314–1347) udr!et. Zemøel bezdìtný r. 1330; v rakouských
zemích po nìm nastoupil jeho bratr Albrecht II. (1330–1358). Jan Lucemburský (1310–1346). Také Jindøich VII. se pokusil získat èeský stát svému rodu. Èeši, nespokojeni s králem Jindøichem Korutanským, vyšli mu v tom ochotnì vstøíc. V záøí 1310 pojal Jan, 14letý syn Jindøicha VII., za cho& Elišku, sestru Václava III., a v prosinci se zmocnil Prahy a s ní panství v zemi. Nový král, za jeho! mladých let vládli v zemi jeho cizí rádci a potom jeho cho& (za rostoucího odporu èeského panstva), ponechal koneènì vládní moc v rukou domácích velmo!ù, zejména pana Jindøicha z Lipé, a trávil !ivot zpravidla za hranicemi. Byl to štíhlý, svìtlovlasý rytíø francouzského typu i vychování, nadaný, ale tìkavý a marnotratný, tou!ící pøedevším po dobrodru!stvích vojenských nebo triumfech rytíøských. Pøesto se osvìdèil jako obratný a š&astný diplomat. Za pomoc, kterou prokázal Ludvíku Bavorskému proti Fridrichovi Sliènému v bitvì u Mühldorfu (1322), získal trvale Chebsko (jako!to øíšské
léno); r. 1327–1329 poddala se mu v manství skoro všechna kní!ata slezská; Jan také získal zpìt Budyšínsko a Zhoøelecko, od doby Pøemysla II. postoupené vìnem markrabím braniborským. Èasovì byly tyto zisky v souvislosti s výpravami Janovými proti Krakovu (král Jan u!íval stále titulu krále polského) a jízdami na pomoc nìmeckému øádu proti Litvanùm. Zato plán, získat mladšímu synovi Janu Jindøichovi dìdictví Jindøicha Korutanského, pøedevším Tyroly, se nezdaøil. Jindøichova dcera Markéta, provdaná za Jana Jindøicha, mladého svého chotì od sebe i ze zemì vypudila a pojala za mu!e císaøova syna Ludvíka, markrabího braniborského. Král Jan, hledaje za to pomsty na císaøi, byl horlivì podporován pape!em, jen! dal císaøe v klatbu a zpùsobil, !e vìtšinou kurfiøtù byl starší Janùv syn Karel, tou dobou ji! markrabí moravský, zvolen za krále øímského (1346). O dva mìsíce pozdìji padl král Jan v bitvì u Krešèaku (Crecy), pomáhaje Francouzùm proti Anglii. Aè byl ji! na obì oèi slepý, dal se vést do boje
nejlítìjšího. Mladému Karlovi ušetøila tì!ký zápas o øíši pøedèasná smrt císaøe Ludvíka (1347). Po ní byl uznán králem obecnì. Karel I. (IV.) (1346–1378) za svého dlouhého a š&astného panování získal státu a èeskému národu zvláš& vynikající postavení. Byl vychován pøi francouzském královském dvoøe a dlouho pobyl v Itálii, pøinesl k nám vyšší kulturu románskou, je! brzy z Èech uèinila pøední sídlo vìd a umìní v øíši, a vùbec vyšší snahy duševní. Ta se zajímavì u Karla pojila se støízlivou vypoèítavostí politika a hospodáøe i s mystickým zanícením hluboce vìøícího køes&ana. Hrdý na to, !e pochází po matce ze starého pokolení èeských králù, z nìho! vyšel sv. Václav, !e není „král pøišlý“, jako jeho otec, pøilnul vroucí láskou k èeské zemi. Oè marnì usilovala øada jeho pøedchùdcù na èeském trùnì, dokázal sám: ji! r. 1344 dosáhl na pape!i Klimentu VI. zøízení arcibiskupství pra!ského (prvým arcibiskupem byl vzdìlaný Arnošt z Pardubic), po ètyøech letech zalo!ení univerzity, v øíši vùbec první. Roku
1355 pøijal v Øímì korunu císaøství øímského a jako císaø peèoval pøedevším o to, aby zlatou bulou polo!il pevný základ nejen k ústavì øíšské, ale i aby vynikající právní postavení, je! v øíši zaujímala od r. 1212 èeská koruna, zabezpeèil na vìèné èasy. O úpravu státoprávních èeských pomìrù se ostatnì postaral ji! døíve i pozdìji zákony z r. 1348 a 1355, je! také stanovily manský pomìr Moravy (tj. Moravy, biskupství olomouckého a kní!ectví opavského, oddìleného od Moravy od dob Pøemysla Otakara II.), slezských kní!ectví a Horní Lu!ice k Èechám. Roku 1364 vykoupil od markrabat braniborských i Dolní Lu!ici a získal zbytek Slezska, r. 1373 smlouvami i koupí nabyl Braniborska, v Horní Falci, Míšni a Fojtlandu získal velký poèet vìtších i menších statkù a lén. Jeho umìlecká snaha mìla rys velikosti, tvoøíc pro dalekou budoucnost, a projevila se stavbou nádherného dómu nad hrobem sv. Václava, stavbami velkých kostelù a klášterù v Novém Mìstì pra!ském, rozsáhlém a moderním mìstì, jím zalo!eném (1348), zbudováním
nového mostu pøes Vltavu, hlavnì však zalo!ením hradu Karlštejn (1348), který mìl být nejen státní pevností, chránící korunovaèní klenoty øíšské, ale i intimní svatyní císaøskou, vyzdobenou co nejnádhernìji drahými kovy, kameny i obrazy a naplnìnou ostatky svìtcù, je! Karel sbíral se svatou vášní po celé Evropì. Karlùv zájem historický byl velmi vyvinut, sblí!il jej napø. s Petrarcou, jevì se vùbec zajímavým zpùsobem: Karel napsal nejen !ivot sv. Václava, ale i své pamìti a dal podnìt k nejedné práci o èeských dìjinách; mnichùm slovanským písma hlaholského, povolaným z Chorvat, zbudoval klášter v Praze (na Slovanech); naøídil, aby koruna èeská byla ulo!ena na lebce sv. Václava, a stadickým sedlákùm potvrdil svobodu, chtìje, aby ošetøovali lískový keø, jej! byl kdysi Pøemysl Oráè zasadil. Jazyk èeský a slovanský zval opìtnì „nobilis“ a „amabilis“, ve zlaté bule ulo!il kurfiøtùm, aby své syny i jemu dali vyuèit a vy!ádal si od kurie, aby v jeho pøítomnosti slovanská mše mohla být kdekoliv slou!ena.
O povznesení královské moci se postaral nejvíc vydáním zákoníku (Majestas Carolina), který
mìl zabránit pøedevším rozchvácení královských statkù, ale i jinak upevnit právní øád v zemi. Tøebas k jeho øádnému vyhlášení pro odpor pánù nedošlo, zùstalo jeho mnohé ustanovení v platnosti. Karel však dovedl i zbrojnou rukou pøimìt nevázanou šlechtu k pokoji a tím se nejvíc postaral o hospodáøský rozkvìt zemì. Pracoval i pøímo, svádìje velké obchodní cesty do Èech, uèe dokonalejším technikám øemeslným, zvelebuje vinaøství burgundskou révou, zakládaje sady ovocné, podporuje rybníkáøství aj. Rod lucemburský po smrti Karlovì. Karel, jen! byl ètyøikráte !enat, dal svého syna Václava zvolit ještì za svého !ivota øímským králem. Václav kromì Èech zdìdil Slezsko a vìtšinu obojí Lu!ice. Ostatek Lu!ice dostal jeho bratr Jan (Zhoøelecký). Bratr Zikmund mìl vládnout v marce braniborské; sòatkem s dcerou Ludvíka, krále uherského, se mu pozdìji dostalo i Uher. Morava byla od poèátku údìlem Karlova bratra Jana Jindøicha. Po jeho smrti se zemì ujali jeho synové, z nich! nejstarší byl Jošt. Tak moc rodu
lucemburského nemìla kolem r. 1400 v Evropì soupeøe. Ale jak náhle vzrostla, tak rychle zanikla. Pøispìlo k tomu, !e ani Karlovi synové ani jeho synovci na Moravì nemìli mu!ského potomka. Rudolf IV. Habsburský. V habsburských zemích vládl v Karlovì dobì Rudolf IV. (1358–1365), ze& císaøùv. Byl to nejstarší syn Albrechta II. (†1358), jen! podle starých smluv nabyl po smrti Jindøicha Korutanského (1335) i Korutan s Kraòskem. Rudolf byl mladík nadaný, ale chorobnì cti!ádostivý; mimo jiné dal padìlat tzv. domácí privilegia rakouská, je! mìla Rudolfovu státu zabezpeèit podobné postavení v øíši, jaké mìly Èechy, a vévodùm poskytnout titulu arcikní!at–palatinù. Rudolf dovedl se souhlasem Markéty Tyrolské, její! cho& Ludvík i jeho syn pøedèasnì zemøeli, získat svému rodu Tyroly (1363) a uhájit je proti bavorským Wittelsbachùm. Císaø Karel Tyroly Rudolfovi potvrdil a uzavøel s ním smlouvu o vzájemný nápad dìdický, vymøe-li jeden z obou rodù. Albrecht hra-
bì Gorický odkázal Rudolfovi své rozsáhlé statky v Istrii a jihovýchodním Kraòsku, je! pozdìji po jeho bezdìtné smrti (r. 1374) byly pøipojeny k zemím rakouským. Rudolf IV. poèal ve Vídni stavìt dóm sv. Štìpána, zalo!il univerzitu, peèoval horlivì o rozvoj !ivností, o stavební ruch, úpravu berní a mincovní. Albrecht III. a Leopold III. Rudolf zemøel mlád a bez dìtí. Jeho zemì zdìdili nedospìlí jeho bratøi Albrecht III. (†1395) a Leopold III. (†1386), kteøí se koneènì o nì rozdìlili a zalo!ili tak dvì linie. Spory mezi nimi pøivodily úpadek moci rodové, jen! se projevil zejména ve Švýcaøích. Tam si byly krajiny Schwyz (odtud Švýcarsko), Uri a Unterwalden dobyly ji! vítìzstvím z r. 1315 svobody proti nárokùm Habsburkù; r. 1386 Leopold III. ztratil pak v boji se Švýcary !ivot (v bitvì u Sempachu). Pøímìøí potom uèinìné zú!ilo habsburské panství v sousedství ještì více. Za to se Leopoldovi podaøilo získat Terst, jen! se vymanil z podruèí Benátek, mìsto Freiburk v Breisgavì a zalo!it si panství ve Vorarlberku. Po-
ruèníkem jeho nedospìlých dìtí byl Albrecht III. Po jeho smrti získal jeho syn Albrecht IV. (†1404) obojí Rakousy; Leopoldovi synové se rozdìlili o zbytek tak, !e jeden vládl zemím vnitrorakouským (Štýrsko, Korutany, Kraòsko), druhý Tyrolùm a zemím venkovským, tj. starým dr!avám habsburským v Elsasu, Švábích a Švýcaøích. V Uhrách po Karlu Robertovi (1307–1342), jen! proti mo!nému nebezpeèí z Èech hledal oporu v pøátelství s Polskem, nastoupil jeho syn Ludvík I. (1342–1382), jeden z nejlepších králù uherských. Na Benátèanech dobyl zase všechna mìsta a ostrovy dalmatské, na èas rozšíøil své vrchní panství na Bosnu, Srbsko, Valašsko, západní Bulharsko a Èervenou Rus. Po smrti Kazimíra, krále polského (1370), byl zvolen jeho nástupcem. S úspìchem válèil i v království neapolském. Jako Lucemburkové v Èechách, tak i Anjouovci v Uhrách pøišli do své nové vlasti ze zemì kulturnì výše stojící; vliv toho se jevil mnohonásobnì v rozvoji Uher zejména po strán-
ce správní a hospodáøské. I Ludvík po pøíkladu svých sousedù zalo!il univerzitu v Pìtikostelí, je! však dlouho netrvala.
2. Pøehled dìjin vnitøních ve 13. a 14. století Spoleèenský a státní !ivot se vyvíjí od konce 12. do druhé poloviny 14. století ve všech tøech státních skupinách naší monarchie v podstatì stejným zpùsobem, tak!e je mo!no jej líèit ve všech zemích najednou. Nìmecká kolonizace. Po spoleèenské a hospodáøské stránce daleko nejdùle!itìjší zmìna nastala vznikem stavu mìstského a vznikem polosvobodného stavu selského. Kolonizace domácí, zejména v èeských zemích, tu vytvoøila pravdìpodobnì ji! ve 12. století hojnì sedlákù. Byli to však zpravidla lidé nevolní a pán pùdy je mohl kdykoliv zbavit propùjèeného gruntu. Také
osady s obchodníky a obèasnými trhy (zejména v podhradích nebo u klášterù) byly u nás døíve, ale mìst v pravém slova smyslu nebylo. Mìsta nám dala teprve a poèet svobodnìji postavených sedlákù rozmno!ila nìmecká kolonizace, její! vrchol nále!í do 13. století. Od poèátku 12. a! do 14. stol. se stìhovaly zástupy Nizozemcù, pak Severonìmcù, koneènì i Jihonìmcù do slovanských zemí východních, aby si tady v krajinách øídce osídlených zalo!ili nové vsi a mìsta. Bylo to nìco podobného jako v 19. stol. stìhování do Ameriky. Hlavní pøíval pøišel ve 13. stol., a to jak do zemí èeských, tak uherských a polských. V Èechách šlo pøedevším o osídlení pùdy ménì úrodné, zvláštì v pohranièních lesích, která vlastníkùm (králi, klášterùm, pánùm) dosud nièeho nevynášela. Její obdìlání vy!adovalo mnoho tuhé práce; proto byly kolonistùm stanoveny pøíznivé podmínky, je! je k pøistìhování lákaly. Nìmecké právo. Kolonista zùstal osobnì svobodný, pùdu si mohl lacino koupit v dìdièný nájem (dr!el ji tedy právem kupním, „kaufrecht“,
je! v mìstech bylo zváno „purkrecht“), nájemné platil roènì jistou, jednou prov!dy stanovenou sumou v penìzích (úrok, èin!i) spolu s nepatrnými naturálními dávkami nebo i malými robotami. Za statek o 20–50 jitrech dal napø. 2–10 høiven, roènì platil 1/4–2 hø.; v jednotlivostech byly velké rozdíly podle doby a krajin; vedle propùjèení pùdy v dìdièný nájem se vyskytovalo napø. i propùjèení jenom na èas !ivota. Neménì dùle!ité bylo, !e kolonisté ve svých obcích obdr!eli ni!ší samosprávu soudní i civilní. Vykonával ji rychtáø, ustanovený vrchností, spolu s konšely, volenými z kolonistù; èasto to byl tzv. locator, jen! zalo!ení osady provedl a financoval a dostal v ní právo rychtáøské dìdiènì. Na Moravì a ve Slezsku se nazýval fojtem nebo šoltysem. Rychtáø s konšely soudili kolonisty podle zvykového práva té krajiny, z ní! pøistìhovalci pocházeli. Tak se v našich zemích rozšíøila rozlièná práva nìmecká, z nich! hlavní bylo saské právo magdeburské. V Èechách, Polsku i Uhrách se øíkalo souboru tìchto právních podmínek, je! byly
dopøány cizím kolonistùm (jich! však v Nìmecku samém úèastna byla jen menší èást sedlákù), právo nìmecké (ius teutonicum). Dìdické právo na selském statku nebylo do Èech uvedeno a! nìmeckou kolonizací, nebo& ji! ve 12. stol. sedìla èást èeských poddaných (tzv. heredes, dìdici) na svých gruntech dìdiènì. V názvech èeských osad jsou újezdy (zpravidla obvod nové vsi nebo dvora, jeho! hranice zjištìny komisionální objí!ïkou) pøevahou dokladem starší kolonizace domácí, lhoty pak (nové vsi, je! obdr!ely na nìkolik prvních let lhùtu, tj. svobodu ode všech dávek) svìdectvím pozdìjší kolonizace nìmecké.
Zøízení mìstské. Obdr!ela-li takto zøízená osada kolonistù i právo tr!ní a právo se opevnit, nazývala se mìstem (tj. vlastnì „místem“ trhovým; srov. nìmecké Stadt–Stätte), lat. Civitas neboli oppidum, sousedé její mìš&any (cives, burgenses). K nám se mìsta dostala z Nìmecka a v nìmeckém rouše, ale vskutku i k Nìmcùm pøišla z ciziny: vyvinula se na pùdì románské a to v souvislosti s mìsty staré øímské øíše. Vìtším
mìstùm se dostalo pøi zalo!ení výslovného vynìtí z moci správních a soudních úøedníkù krajských. Tato svoboda byla vìc nejcennìjší: zbavila mìš&any vydírání krajských úøadù a utvrdila jejich samosprávu. I mìsta pùvodnì spravoval rychtáø (iudex) s konšely (consules, cives iurati); znenáhla však se správy soudní i civilní domohli konšelé nebo mìstské rady (jim! pøedsedal purkmistr) a zbavily se rychtáøù. Konšely jmenovala vrchnost. V Uhrách si volily rychtáøe mìstské obce. Mìš&ané vìtších mìst byli velkou vìtšinou kupci a !ivnostníci; o zdárný vývoj mìsta peèovali králové zvláštními privilegiemi, napø. !e v obvodu jedné míle kolem mìsta nesmí nikdo provozovat !ádné !ivnosti, !e zbo!í dová!ené z ciziny nesmí se vyhnout urèitému mìstu a musí tam být vylo!eno k prodeji, !e poddaní musí na trh mìsta zavézt obilí apod. Nejvìtší takové privilegie v Èechách mìlo Staré Mìsto pra!ské, kde do Týnského dvora muselo být svá!eno všechno zbo!í zahranièní a odtud teprve (po vyclení) bylo rozvá!eno na prodej po zemi. V mìstech brzy vznikly cechy, jejich! snahou bylo øídit výrobu tak, aby mistrù v øemesle nebylo víc,
ne! snese potøeba, a aby ka!dý vyrábìl co mo!ná stejnì a za stejnou cenu (tedy opak svobodné konkurence).
Druhy mìst. Z èeských a uherských mìst byla nejvýznamnìjší mìsta královská, tj. taková opevnìná mìsta, je! zalo!il král na vlastní pùdì a jich! byl pøímou vrchností. Tato mìsta lze také nazývat svobodnými: ale svoboda mìš&anù s sebou pøinášela povinnost králi slu!bou vojenskou jako páni a rytíøi; s tím vším souvisí, !e mìš&ané mìst královských tvoøí pozdìji mezi svobodnými Èechy zvláštní stav mìstský, na snìmech zastoupený. V Èechách nìkolik královských mìst, jejich! výnos nále!el královnì, se nazývalo vìnnými mìsty. Naproti tomu mìsta zalo!ená biskupy, kláštery nebo velmo!i se nazývají mìsta poddanská; jejich mìš&ané byli poddanými svých vrchností podobnì jako sedláci. Osady s tr!ním právem, ale neopevnìné a víc se !ivící zemìdìlstvím, nazývaly se mìsteèky (mìstysy). Vznikání mìst v našich zemích. Mìsta byla zpravidla zakládána v sousedství krajských a
královských hradù a sídel velmo!ù, ale také na pùdì døíve neosídlené. U velké vìtšiny mìst našich zemí ukazuje pravidelné pøímoèaré zalo!ení na vznik umìlý. Na nìkterých místech bylo zalo!ení mìsta usnadnìno tím, !e cizí kupecké i domácí øemeslné obyvatelstvo sídlilo odedávna v místì, majíc nìkde ji! ni!ší soudní samosprávu. To platí napø. o Starém Mìstì pra!ském (srv. výše 27), snad i o Olomouci a Brnì, o èetných mìstech rakouských – ale i tu asi jednotné vytýèení „rynku“ s nìkolika pøilehlými ulicemi, opevnìní a udìlení mìstského práva (tj. vydání listiny, stanovící politické i hospodáøské svobody mìsta) vývoj dovršilo. Tak asi vzniklo Staré Mìsto pra!ské za Václava I.; r. 1257 byla zalo!ena Malá Strana. Po zalo!ení Nového Mìsta pra!ského r. 1348 tvoøila tøi mìsta pra!ská (je! však zùstávala samostatnými obcemi) dohromady nejvìtší mìstské zalo!ení v celé støední Evropì. První èeská a moravská mìsta vznikala vùbec od doby Pøemysla Otakara I.; novì najednou zalo!ených mìst pøibylo nejvíc v letech
1253–1306. Mìsta v severních krajích, zejména na Moravì, byla nadána právem magdeburským, je! se velice rozšíøilo na slovanském severu. Mìsta habsburských zemí jsou starší; bezpeèné zprávy o nich poèínají se ke konci 12. stol. Mìstské právo En!e je z r. 1212, Vídnì z r. 1221 (Vídeò byla sídlem vévodù od pol. 12. stol.; základy k dnešnímu dvornímu hradu polo!il Pøemysl Otakar II.). Podobnì jako èeská vznikla i mìsta polská (napø. Krakov a Lvov) a uherská (hlavnì za Bély IV.) a chorvatská, ano a! do Bosny a Srbska vnikla nìmecká kolonizace. Mìsta jihotyrolská (Trident) a adrijská sahají ovšem zpìt do doby øímské. Nová mìsta byla pomìrnì malá, podobná velkým hradištím, vyplnìná rynkem, obklíèeným nìkolika málo ulicemi. Mìsto se 100–120 mìš&anskými domy (tedy asi 900–1 200 obyvatel) ji! bylo vìtší; brzy ovšem se pøidru!ilo k mìš&anùm nìco chatrèí s „podsedky“ (nádeníky apod.). Nové Mìsto pra!ské bylo zalo!eno jako pravé velkomìsto. Zvláštní význam mìla horní mìsta, u nás zejména Jihlava a Kutná Hora (zal. za Václava II.). Jihlavské
horní právo, sepsané kolem r. 1249, a jeho uèené zpracování v Jus regale montanorum v dobì Václava II. bylo základem horních práv po celý støedovìk v Evropì vùbec. Èeským králùm nále!el podle zákona jistý díl výtì!ku z dolù, zvaný urbura, zbytek dobytého støíbra musel jim být nabídnut ke koupi. Kutná Hora prý králi vynášela 500–600 høiven týdnì. V horním právu èeském a v péèi o doly vùbec se setkáváme ji! s ustanoveními o pracovní dobì, o nemocenském a invalidním opatøení dìlníkù, tedy s doklady dosti pokroèilé státní prùmyslové politiky. Podobný význam mìla horní mìsta uherská (hlavnì Štiavnica a Kremnica) a doly !elezné rudy v horním Štýrsku a solivárny v Solné komoøe.
Význam mìst. Vznikem mìstského stavu, zejména mìst horních, rozkvetly naše zemì v ohledu hospodáøském a pozbyly svého výhradnì agrárního rázu; penì!ní hospodáøství poèalo zatlaèovat domáckou výrobu nebo výmìnu zbo!í; pøibylo obyvatelstva, duch obchodní spekulace se probudil; takøka náhlé osazení zemì tolika novými osadami je samo dokladem horeèného „gründerství“ té doby. Politicky znamenala
mìsta neobyèejné zesílení královské moci proti šlechtì; král se o nì opíral jak finanènì (vedle øádných èin!í vybíral danì mimoøádné, a zejména se dlu!il), tak vojensky, nebo& mìsta byla mnohem dùle!itìjšími pevnostmi ne! jeho hrady. Mìsty tedy zemi pøibylo i ochrany proti nepøíteli. Po stránce sociálnìpolitické znamenal vznik mìstského stavu spoleèenské osvobození tøíd dosud závislých, vznik svobodné vzdìlanìjší støední vrstvy, která se brzy stala nositelkou kulturního pokroku. Národnostnì byl nový mìstský stav velkou pøevahou nìmecký; zemì èeské, uherské a slovinské èásti zemí alpských se tím staly jazykovì smíšenými. V Èechách mìsta vzniklá teprve ve 14. stol. (jako Nové Mìsto pra!ské) mìla ve vìtším poètu sousedy domácího pùvodu. Jak bylo uvedeno výše (str. 55), mìš&ané nepodléhali zemskému (domácímu) právu trestnímu a civilnímu, nýbr! vlastnímu právu mìstskému, jeho! vrchní stolice odvolací byly i v cizinì (napø. v Magdeburku) nebo v pøedních mìstech
domácích. V Èechách bylo zalo!eno nejvíce mìst ze všech støedoevropských zemí. Kolonizace vesnická po právu nìmeckém v mnohém pøispìla k povznesení stavu selského: rozmno!ila v našich zemích vìtší selský statek, dìdièný v rodinì osobnì svobodného u!ivatele, a stvoøila vesnickou obec jako nejni!ší samosprávnou instanci soudní i politickou. Brzo i vesnice, zalo!ené na starém, horším právu domácím, se domohly vìtšinou toho, !e byly vysazeny a ve vìtší lány pøemìnìny po kupním právu „nìmeckém“; zbylo ovšem dost „nezakoupených“ vsí. Statky starých „dìdicù“, nových dìdièných rychtáøù a vìtších sedlákù, jim! vrchnost, zejména na statcích církevních, zmìnila roèní úrok v jisté slu!by vojenské, se staly základem dost èetného stavu sedlákù plnì svobodných (svobodníkù, nápravníkù, dvoøákù). Od 14. století podobnì pøibývá svobodných sedlákù zejména v Tyrolích. Zisk, jen! vrchnostem plynul, tj. dr!itelùm pùdy, v tom i vìtším vladykùm, ze zakládání vsí lánových a mìst, byl dost znaèný; proto mnohé vrch-
nosti rušily i své staré dvory, aby pùdu jejich osadily vesnickými úroèníky. I venkovskou kolonizací bylo zalo!eno v našich krajích mno!ství nìmeckých vesnic, hlavnì na zbo!ích klášterních; v Èechách se z nich do našich dob národnostnì zachovala jen nová celistvá nìmecká sídla v horských polohách pøi hranicích, je! v této dobì byla Nìmci osazena. Toté! dnes platí o nìmeckých èástech a ostrovech na Moravì, kde nad jiné horlivým kolonizátorem byl Bruno, biskup olomoucký, rádce krále Pøemysla Otakara II., a o zemích uherských. Zde zvláštì Sedmihrady byly rozsáhlou mìrou pokryty osadami saských kolonistù (a to ji! od 12. století, srv. str. 41), je! privilegiem z r. 1224 dosáhly velké samostatnosti, podobnì jako Sasové v Spi!i r. 1271. I v zemích rakouských kolonizace 12. a! 13. století zatlaèila !ivel slovinský ještì dále zpìt. Ponìvad! i do vsí proniklo právo nìmecké, zùstalo domácí právo èeské, „zemské právo“, omezeno jen na Èechy plnì svobodné, tj. pány a vladyky.
Na rozdíl od malých slovanských vsí starší doby byly vsi doby kolonizaèní rozsáhlejší (v prùmìru 5–20 statkù); orná pùda v nich mìla znaènou pøevahu nad lady a pastvinami; statky byly vìtší (50–150 korcù). S kolonizací nabylo pøevahy trojstranné hospodáøství (ozim, jaø, úhor) a !elezný pluh. Plocha orné pùdy k statku pøimìøená se nazývala lánem (lehen) a zpravidla tvoøila jednotný celek. Z lánu se vrchnosti platil úrok ve dvou termínech (o sv. Jiøí a sv. Havlu), kromì toho nále!ely vrchnosti soudní pokuty ze soudu rychtáøského, drobné dávky naturální a nìkdy i roboty. Poddaní slibovali svému pánovi vìrnost a poslušnost (tj. èlovìèenství) a ve zloèinech podléhali jeho soudu; za to mìli nárok na jeho ochranu a pomoc v nouzi. Právo dìdické bylo rozliènì omezeno odúmr&mi, podle nich! v nebytí syna spadal statek cele nebo zèásti na vrchnost nebo se platila po úmrtí hospodáøe zvláštní dávka.
Vzestup šlechty. Kultura rytíøská. I šlechta v této dobì postoupila výše, pøedevším po stránce kulturní. Svobodný Èech (Rakušan, Uher) starší doby zpravidla nepoznal ušlechtilejšího mravu, jen! by jej nápadnìji odlišil od jeho okolí. Vše to dala naší šlechtické spoleènosti kultura ry-
tíøská. Pøišla z Francie; jejími !áky byli nejdøíve Nìmci; od nich se pak uèila od 2. pol.12. stol. i šlechta našich zemí. Rytíøem slul pùvodnì ka!dý jízdný bojovník (Ritter, chevalier); kdo však od 12. stol. nále!el ke stavu rytíøskému, tj. svobodné dobré spoleènosti, musel znát dvorní mrav, prokázat svou stateènost a vojenskou vycvièenost a dbát rytíøské cti; jeho ideálem bylo proslavit se jako rek, hrdina. S tím byla spojena v dobì ryzí rytíøské kultury i dvornost k !enám (je! se tehdy také sociálnì povznesly ze staršího otroctví), záliba k hrdinskému eposu a milostné písni. Rytíø u!íval rodového znaku bitevního (erby, štíty), bydlel ve zdìném vì!itém hradì nebo aspoò, byl-li chudý, v tvrzce s pøíkopem; úèastnil se turnajù a klání, lovil se psy a sokoly. Starat se o hospodáøství nebylo zcela rytíøské; tím lze spolu vysvìtlit, proè šlechta té doby promìòuje své dvory v èin!ovní vesnice, aby pøevá!nì !ila z jejich renty. Všechny naše zemì naplnila tato velká móda mno!stvím romantických hradù, jejich! smìlé stavby na temenech kopcù a skal charakte-
rizují ideální vzlet doby, podobnì jako gotické katedrály v mìstech. Šlechta odtud jmenovala se stálým jménem rodovým podle svých zdìných sídel. V zemích èeských jejich jména (Valdštejn, Ro!mberk, Pernštejn, Šternberk atd.) i jiné okolnosti prozrazují, jak se u nás navenek jevily mravy rytíøské v rouše nìmeckém. I tu 14. století pøineslo obrat. V zemích rakouských je kultura rytíøská asi o pùlstoletí starší ne! u nás; epos Nibelungù je z nejkrásnìjších jejich projevù, a Walter von der Vogelweide je opravdu básníkem mezi „minnesängry“. Rytíøství se i u nás èásteènì zvrhlo; králi èastìji bylo vyvracet hrady loupe!ných rytíøù. Povolení ke stavbì hradu udìloval král. Šlechta vyšší a ni%ší. Páni zemští. V Èechách (i Rakousích) utkvìlo jméno rytíøù na šlechtì ni!ší, vladycké (rytíøi ve slu!bách velmo!ù se nazývali panoši èili clientes), která pro nezámo!nost svou se nemohla nové kultuøe cele oddat jako páni (barones). Páni v této dobì zbohatli
rentou svých èetných úroèníkù ve vsích a mìstech poddanských a úèastí v jejich prùmyslu (napø. dolování). I politicky se povznesli na rozdíl od doby starší: nazývají se ji! domini terrae, páni zemští, tj. asi tolik co kní!ata, zemìpáni. V Èechách i Uhrách však byla moc královská dost silná, aby utvoøení zvláštních panských státù manských v zemi nedopustila; ostatní velká zbo!í panských rodù se brzo drobila hojným rozrodem pøes to, !e na nich hospodaøila panská rodina, pokud to šlo, v rodovém nedílu. Ale páni pøece stará soudní shromá!dìní všech Èechù koneènì zatlaèili a sami poèali tvoøit zemský soud; jen z pánù se vybírali pøední zemští úøedníci a krajští kmeté, a z pánù a prelátù se skládala rada králova. V Rakousích se ministeriálové (viz str. 31) stali plnoprávnými šlechtici a vyvíjeli se také se zbytky staré hrabìcí šlechty v stav „zemských pánù“ na rozdíl od milites a clientes. Páni a vladykové (rytíøi) spravovali se starým domácím právem zemským. V Rakousích byl „Landrecht“ ji! ve 13. století stanoven písemnì; v Èechách
páni podobnému pokusu Karla IV. (Majestas Carolina) zabránili, aby nebyla omezena jejich výsada, právo svobodnì „nalézati“. Šlechta manská. Znaèná èást šlechty (zejména rytíøù a panošù) však nepodléhala právu zemskému, nýbr! právu lennímu, dr!íc své statky jako královská (nebo biskupská, nebo i panská) léna, zpravidla tou dobou dìdièná v mu!ském potomstvu. Krajiny chebská, trutnovská, loketská byly Pøemyslem II. rozdìleny skoro veskrze v jistý poèet menších statkù manských; zøízení manské tu bylo prostøedkem kolonizace, podobnì jako zakládání mìst a vsí; tyto lenní obvody stály pod zvláštními purkrabími nebo hejtmany. Podobnì organizoval své biskupství na lenním podkladì Bruno, biskup olomoucký. Kromì toho brzo vznikla i kolem vìtších hradù královských (napø. Karlštejna, Køivoklátu, Bezdìzu) øada manství, jejich! dr!itelé byli povinni slu!bou na hradì. V Lu!ici a Slezsku a i ve vévodstvích rakouských mìlo zøízení lenní význam mnohem
vìtší, nebo& zde velký poèet statkù, a tedy i šlechty podléhal právu manskému. Stát a církev. Také církev, zejména v zemích èeských, se vymanila z nadvlády svìtského !ivlu. V dobì Pøemysla Otakara I. vymohl biskup Ondøej (1221) po tuhém zápase s královskou mocí, aby duchovní napøíštì nebyli souzeni soudy svìtskými, nýbr! jen soudem církevním, a aby i poddaní na jejich statcích byli ze soudù krajských a zemských robot vyòati. Tím imunita, dosud jen nìkterým církevním ústavùm propùjèená, ale nezachovávaná, se znenáhla rozšíøila na všechen statek církevní. Ve zloèinech mìl být soudcem sám král, nebo na jeho místì dvorský soudce. Z poèátku 13. století nabyly kapituly pra!ská a olomoucká práva volit své biskupy; také pøedstavení klášterù byli znenáhla voleni od konventù, a nikoliv ji! jmenováni králem. Toté! se stalo ve 13. století v Uhrách; v zemích rakouských, kde biskupù zemských ve vévodstvích nebylo, dosáhla církev tìchto svobod mnohem døíve (str. 32). Ve 14. století si však osobuje èastìji
právo jmenování biskupù a opatù pape! a vybírá za to od nich veliké platy, zvané servicia; souèasnì z dùvodù finanèních poèíná obsazovat i ni!ší beneficia. Bojem biskupa Ondøeje byl koneènì polo!en základ k tomu, !e soukromí majitelé kostelù (klášterù) a jejich statkù se stali pouze jejich patrony; jejich nárok na dùchod z beneficia znenáhla vymizel, a právo rozhodovat o jmenování knìze patronem prezentovaného bylo vyhrazeno biskupovi. S tou zmìnou souviselo, !e vše, co se týkalo pomìru patrona ke kostelu, podléhalo soudnictví církevnímu, podobnì jako zále!itosti týkající se víry, man!elství, lichvy a desátku. Tak vedle práva zemského, mìstského a lenního nabylo váhy u nás právo kanonické (církevní). Toto bylo zalo!eno na starém právu øímském, je! pozdìji pøetvoøovalo v duchu svém i práva mìstská a zemská. Král však zùstával vrchním vlastníkem církevního zbo!í a nevzdal se práva ukládat mu zvláštní danì, zcela jako by šlo o královská mìsta nebo jiný jeho majetek soukromoprávní povahy. Statek církevní nadá-
ním královým i šlechty v této dobì neobyèejnì rostl. Ke starým øádùm doba rytíøská pøipojila duchovní øády rytíøské (johanity, templáøe, rytíøe øádu nìmeckého, køí!ovníky s èervenou hvìzdou) a brzo potom kazatelské øády, zejména urèené pro mìsta, dominikány a františkány. Pomìr Èech k øíši. Ve 13.–14. stol. se koneènì povznesl k vìtší svobodì i zemìpán. Kní!e èeský získal královskou dùstojnost dìdiènì, zlatou bulou sicilskou (1212) byly jeho manské povinnosti k øíši omezeny na nepatrnou míru (pomoc vojenská pouze 300 odìncù k jízdì øímské nebo 300 høiven støíbra náhradou a návštìva císaøova dvora jen na tøech místech) a císaø se vzdal své svrchovanosti nad èeskými biskupy, jejich! investitura odtud nále!ela králi èeskému. Vším tím se dostalo èeskému státu v pomìru k øíši víc práv ne! povinností, nebo& od r. 1257 vykonával král èeský právo kurfiøtské jako jeden ze ètyø svìtských kní!at kurfiøtù a tím nìkdy mìl rozhodující vliv na osudy øíše. Pokusy Rudolfa I. a Albrechta I. porušit tento právní pomìr v nepro-
spìch Èech nevedly k cíli; zlatou bulou Karla IV. z r. 1356 byly svobody øíše èeské potvrzeny zpùsobem co nejslavnostnìjším. Pøi tom bylo upraveno i právo nástupnické v tom smyslu, !e Èechy jsou øíší v rodì panovnickém dìdiènou po meèi i po pøeslici, a teprve po vymøení rodu !e Èechùm pøísluší právo svobodné volby nového krále. Hlavní vìcí je i zde, !e císaø nebo král nìmecký nemìl nikdy právo panovníka Èechùm jmenovat. Manem øíše však král èeský být nepøestal. Zlatou bulou bylo øíši èeské potvrzeno její staré právo svrchovanosti, !e toti! nikdo z èeských poddaných se nesmí v soudní pøi odvolat k soudu mimoèeskému, ani císaøskému (privilegium de non appellando). Pomìr Uher a Rakous k øíši. Král uherský byl na øíši nezávislý, za to jej za svého mana pova!ovala pape!ská kurie (odtud asi jeho titul král apoštolský). Vévodové zemí rakouských byli jako jiní manové øíšští i ve vnitøních zále!itostech svých zemí rozliènì podøízeni svrchovanosti císaøské; proto nepøestávali usilovat,
aby se stali skuteènými zemìpány. Za vévody Fridricha II. Bojovného bylo padìláno a k r. 1156 datováno privilegium, podle nìho! byla vévodova návštìva císaøského dvora a pomoc vojenská omezena asi podobnì jako èeským privilegiem z r. 1212; také v soudnictví se mìl císaø v Rakousích dìlit o svrchovanost s vévodou a vévodùm mìlo být svobodno, kdyby nemìli potomkù, ustanovit pøíštího vévodu-dìdice (tzv. privilegium minus; nìkteøí badatelé však mají toto privilegium celé nebo jeho èásti za pravé). Ještì dále zašel Rudolf IV., padìlav øadu listin, odvolávajících se dokonce na Julia Caesara a Nerona a pøipsaných nìkolika panovníkùm nìmeckým od r. 1058 do 1283 (tzv. privilegium maius). Padìlky mìly zajistit rakouským vévodùm první místo mezi øíšskými kní!aty, hned po kurfiøtech, a pøiblí!it svobody Rakous svobodám èeským (!ádná návštìva dvorù, pomoc vojenská jen 12 mu!ù do Uher, !ádné dávky a slu!by øíši ani soudní pravomoc øíše nad vévodou, svobodné darování vévodství komukoli, nedílnost vévodství, primoge-
nitura, titul arcikní!e; Rakousùm samy sebou pøipadnou všechny svobody, jich! se dostane jiným kní!ectvím v øíši aj.). Karel IV. listiny tyto neuznal. Ale okolnost, !e v Rakousích vládl dlouho král èeský Pøemysl a po nìm dva králové nìmeètí, pøispìla pøedevším k tomu, !e vskutku vévodové dosáhli skoro plné výsosti zemské. Moc královská. Její prvá omezení ústavní. Moc královská zùstávala v Èechách i v Uhrách v základì absolutní, fakticky ovšem vùle mocných šlechtických èeledí a jednot se nìkdy uplatnila proti králi. Rada pánù a pøedních prelátù (rada panská byla od doby Pøemyslovy i v Rakousích) se pøipomíná èastìji; v Èechách se snad kryje s panským soudem zemským. Snìmù s mocí zákonodárnou nebylo, leè za mimoøádných okolností, v Èechách napø. za bezkráloví po smrti Pøemysla II.; ponìvad! šlo tenkrát o nové danì, byli zváni na snìm i mìš&ané vìtších mìst. Král novými dùchody z dolù a mìst zbohatl, dovedl si také uhájit velkých statkù korunních; proto pomoci pánù nebo zemì, tj. berní, málo potøe-
boval, aè hradil jako døív sám všechny potøeby státní. Stát a kní!e spadá stále ještì v jedno. Jen za slabých panovníkù nebo rozvrácených pomìrù dochází k vyjednávání mezi králem a obcí zemskou. Jeho výsledkem jsou prvé ústupky ústavní, prvá v nìkterém smìru samovolná omezení všemoci kní!ecí, je! znenáhla kladou základy k vývoji korporací stavovských. Prvým takovým dokumentem je závazek daný vévodou štýrským r. 1186 ministeriálùm zemì (srv. str. 37); sem dále nále!í zlatá bula Ondøeje II., krále uherského, z r. 1222 a privilegium krále Jana èeského vydané Èechùm a Moravanùm v letech 1310–1311. Obìma tìmto ústavám jsou spoleèné myšlenky, !e statky šlechtické, pokud nejsou osazeny sedláky, mají být danì prosty (v Èechách pak se vymezuje, !e král smí berni vybírat svobodnì jen pøed korunovací nebo sòatkem v rodinì), !e cizinci nemají dostávat úøadù v zemi, !e šlechta není povinna vojenskou pomocí králi za hranicemi zemì a !e nápad královský na odúmr& šlechtickou má být omezen. Zlatá bula Ondøejova nad
to má ustanovení o soudní ochranì šlechticù a opatøení proti pøemoci !upanù (v tom všem pøipomíná èeská „iura Conradi“; str. 32 výše), dávajíc koneènì biskupùm i šlechtì právo odporu proti králi, kdyby zlaté buly se nedr!el. V novém vydání zlaté buly z r. 1231 byl tento nebezpeèný èlánek vynechán. Pomìry soudní a správní. Vylo!enými pøevraty spoleèenskými byly zpùsobeny i pronikavé zmìny ve správì, zejména v zemích èeských. Ponìvad! církevní a mìstské obvody byly vymanìny z pravomoci krajských úøadù a i vesnické obce na právu nìmeckém dosáhly ni!ší samosprávy soudní, byla rozsáhlou mìrou ztenèena pùsobnost krajských úøedníkù a zmenšila se ještì víc, kdy! znenáhla i vyšší soudnictví (hrdelní právo) nad osedlými ve vsích šlechtických osobily si panské vrchnosti pøímo. Snaha gruntovních vrchností dosáhnout soudních práv nad jejich selskými úroèníky souvisela hlavnì s touhou po zisku ze soudních pokut. Ke krajským soudùm pøíslušela potom pravdìpodobnì jen ni!ší šlechta
a její poddaní a lidé osedlí pøímo na zbo!ích královských. Tak v krajích zatlaèuje správu krajskou správa vrchnostenská; s ní vznikají menší okresy správy soudní a politické, tj. panství (dominia), nále!ející pánùm a církvi, tou dobou však teritoriálnì málo scelená. Rozvrat správy krajské umo!nil centralizaci soudní (a tím i politické) správy v Praze. Od doby Václava I. vzniká úøad nejvyššího soudce království Èeského, jen! vedle nejvyššího komorníka pøedsedá soudu panskému (kmetskému); dvorskému soudci zbylo jen vyšší soudnictví nad mìsty a církevními poddanými. K soudu dvorskému hledí i manské statky a léna krále èeského, doma i za hranicemi. U soudu zemského vznikají v dobì Pøemysla II. desky zemské, do nich! se zapisují !aloby a rozsudky a smlouvy trhové o statcích svobodných (šlechtických) – v pozdìjší dobì i usnesení snìmù a zákony zemské – u soudu dvorského vznikají desky dvorské èili manské. V krajích mizí krajští úøedníci starší doby, ale trvají dále soudy (cúdy) vladycké. Poprava však, tj. hrdelní moc soudní a
péèe o veøejnou bezpeènost nále!í v krajích pøedevším domácím panským rodùm (krajským kmetùm) a úøedníkùm královských statkù. Jako pøední úøedník, jen! má péèi o trestní a policejní moc v zemi, vystupuje v popøedí znenáhla purkrabí pra!ský, který ke konci 14. stol. v hodnosti pøedstihuje nejvyššího komorníka. Správa mìst královských nále!í podkomoøímu. Podobný vývoj, zejména pokud jde o vznik drobných vrchnostenských soudù s hrdelním právem a rozvrácení staré soudní organizace po hrabstvích, se dìl i v zemích rakouských; v Uhrách však naopak význam komitátù vzrostl. Došlo tu znenáhla k šlechtické komitátní autonomii v zále!itostech soudních i správních. Dùchody královské byly v podstatì stejné jako døív. Zanikla ale daò míru a vìtšinou pokuty soudní, pøibyly penì!ité èin!e z mìst královských a nesmírnì vzrostl pøíjem z urbury dolù na drahé kovy. Pùdy zùstalo v rukou králových ji! nemnoho, nesla ovšem víc ne! døív. Stará mimoøádná „collecta“ se nyní nazývá berní. Svobodná
pùda, patøící ke šlechtickým nebo církevním dvorùm, je jí prosta; daò se platí tedy jen z mìst a rustikálu; šlechta zavazuje zemìpána pravidlem, !e berni rozepíše jen výjimeènì (výše str. 63). Vedle této obecné bernì vybírá král èastìji berni zvláštní ze svých mìst a ze svého i církevního rustikálu. Tato bernì má ráz soukromoprávní. Rozkvìt obchodu vedl i ke zdokonalení mince. V Èechách se bìhem 13. stol. razily velmi lehké denáry, zvané brakteaty; ve 2. pol. 13. stol. se razilo víc ne! 600 takových denárù z høivny. Ve Vídni razili tzv. pfeniky, z høivny o 280 g 300 kusù, ke konci 13. stol. ji! pøes 1 000 kusù, pozdìji a! 9 000. Ale král Václav II. zavedl (r. 1300), následujíc v tom vzorù severoitalských, novou dobrou tì!ší minci, tzv. groše (tj. denarii grossi, velké denáry, je! mìly 3,6–3,9 g støíbra). Grošù se z høivny støíbra razilo 64. Peníze se poèítaly na høivny (podle váhy) nebo na kopy grošù (kopa = 60 kusù); drobnìjší mincí zùstával denár (1 groš = 7 a! 14 denárù). Tato dobrá mince se rozšíøila daleko do sousedství. Èeský král Jan poèal, jako první kní!e v øíši, razit také zlaté peníze (dukáty) rázu florentského (3,5 g zlata). Pøíkladu následovala jiná kní!ata, napø. duchovní kur-
fiøti porýnští, kteøí razili tzv. zlaté rýnské, i císaø, zejména však uherští králové; uherské dukáty byly rády brány v sousedních zemích. Zisk z mince králové pronajímali bohatým mìš&anùm. Zhoršováním mince i v této dobì menšilo se kvantum støíbra v ní obsa!eného a tím klesala její kupní síla. Za Václava IV. se razilo ji! 110 grošù z høivny. Pokles hodnoty groše byl tak velký, !e za nìj bylo mo!no koupit kolem r. 1420 zbo!í v cenì pøibli!nì našich 1 2/3 K, kde!to za Václava II. asi za 3 K. Zlatý uherský rovnal se v 1. pol.15. stol. 24 èeským grošùm, r. 1485 29 grošùm; zlatý rýnský v 2. pol.15. stol. 18–22 èeským grošùm.
Vojenství je v té dobì zalo!eno na zemské hotovosti všech svobodných a manù králových. Jádrem vojska je tì!koodìná rytíøská jízda, pomìrnì neèetná; èeta o 50 rytíøích nìkdy rozhoduje boj; svìtští a duchovní velmo!i smlouvají se záhy o urèitý kontingent zbrojencù jízdních nebo pìších, s ním! na zavolání musí ke králi dorazit. Váleènictví se spravuje rytíøskými pravidly, døíve neznámými (napø. pøedchozí opovìdìní nepøátelství), bitvy se podobají turnajùm. Mìsta si
poèala nejdøíve zbrojence najímat, tj. místo mìš&anù stavìt do pole !oldnéøské èety. Pomìry národnostní. S hromadným osídlením nìmeckého !ivlu v èeských zemích se poèíná vyvíjet protiva národnostní mezi Èechy a Nìmci, je! zesiluje se tím, !e oba tábory se v podstatì rozlišily i sociálnì a hospodáøsky (nìmecký mìstský stav, èeský velkostatek). Šlechta, která od konce 12. stol. se spìšnì ponìmèovala pùsobením mravù rytíøských, uvìdomuje si nyní z odporu proti mìstùm své èešství. Ji! z doby Pøemysla Otakara II. máme doklady !ivého vìdomí národního v èeském prostøedí (napø. list z r. 1278 polským kní!atùm, !ádající jménem spoleèných zájmù èeskopolských a pøíbuzenství pokrevního pomoci králi Pøemyslovi proti Nìmcùm), a prvá kronika èeská sepsaná èeským veršem poèátkem 14. století (tak øeèeného Dalimila) je dokladem tak náru!ivé lásky vlastenecké, !e mohla být napsána jen v dobì vášnivì probuzených sporù národnostních. V dobì lucemburské se Èechové sna!í, podporováni
svými králi, znenáhla nabýt jistého vlivu i v mìstech; mnozí zbohatlí mìš&ané, zakoupivší si svobodné statky vladycké, se úplnì v šlechtické spoleènosti poèeš&ují. Povznesení laických stavù, rytíøstva a mìš&anstva, a !ivìjší styk jejich s kulturou zpùsobily, !e øeèi národní pronikají do literatury, a to i právnické. U Nìmcù našich zemí to lze znamenat od 13. stol., zejména od doby Rudolfa Habsburského, u Èechù od století 14. Nìmecké pra!ské náøeèí, jeho! se u!ívalo v kanceláøi Karla IV. v Èechách, se stalo základem pozdìjší spisovné nìmèiny. Øeèi ostatních národù našich zemí (kromì vlaštiny) pronikly do literatury teprve pozdìji. &ivot duševní a umìlecký. Kni!ní vzdìlanost vùbec, je! døíve byla privilegiem klerikù, valem v této dobì proniká i mezi laiky stavu šlechtického nebo mìstského. Nejpatrnìji se to jeví v Èechách, kde nová univerzita, vábící k sobì !áky z celé støední a východní Evropy, má na tom znaènou zásluhu. Univerzita støedovìká je sice v podstatì ústavem církevním, uèiteli i
!áky jsou vìtšinou knì!í (kteøí pøebývají spolu v „kolejích“, asi jako v klášteøích), cílem studia je pøedevším vzdìlání teologické; celek je podobnì organizován jako øemeslnický cech nadaný privilegiemi. Mezi !áky jsou ale hojnì zastoupeni i laikové; jimi se šíøí zájem o otázky teologické i do vrstev širších. S lucemburskou dobou se stává Praha i hlavním sídlem krásných umìní v našich zemích. Pøedním architektem Karla IV. byl Francouz Matyáš z Arrasu, pokraèovatelem jeho Nìmec Petr Parléø; èeské umìní té doby si velkou mìrou bere nápady a vzory pøímo z Paøí!e, Avignonu, z Itálie, a z Prahy se zase jeho vlivy nesou dále do Vratislavi, do Vídnì i na západ do vlastní øíše. Latina, jako jazyk kulturní, má stále ještì velikou pøevahu; jsou jí u nás i v této dobì sepsány èetné kroniky. Z prací, psaných jazykem národním, je protìjškem k èeskému Dalimilovi tzv. rýmovaná kronika štýrská.
Obsah I. Doba panství øímského . . . . . . . . . . . . . 5 II. Poèátky státního a kulturního !ivota Germánù a Slovanù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1. Vstup nových národù do našich zemí. Slované, Avaøi, Bavoøi . . . . . . . . . . . 2. Kultura starých Germánù a Slovanù. . . . . 3. Zalo!ení nadvlády francké v našich zemích. 4. Zápas vlivù franckých a byzantských . . .
. . . .
. . . .
. . . .
17 23 32 38
III. Øíše èeská, uherská a zemì alpské v dobì od r. 900–1200 . . . . . . . . . . . . 46 1. Pøehled dìjin èeských do r. 1197 . . . . . . . 2. Vnitøní pomìry v zemích èeských. . . . . . . 3. Zemì alpské od r. 955 do doby kolem r. 1200. 4. Vnitøní pomìry zemí alpských . . . . . . . . 5. Pøehled dìjin uherských v l. 900–1200 . . . . 6. Vnitøní pomìry uherské . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
46 59 72 77 83 87
IV. Dìjiny øíše èeské, uherské a zemí alpských v dobì gotické . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 A. Století tøinácté a ètrnácté . . . . . . . . . 95 1. Pøehled dìjin vnìjších do 2. pol. 14. stol. . . . . . 95 2. Pøehled dìjin vnitøních ve 13. a 14. století . . . . 119
B. Doba od konce 14. století do r. 1526 . . . 151 1. Pøehled dìjin vnìjších. . . . . . . . . . . . . . 151
2. Pomìry vnitøní . . . . . . . . . . . . . . . . . 193
V. Zemì èeské, rakouské a uherské v dobì renesance a protireformace . . . . . . . . . 207 1. Zalo!ení velmoci habsburské . . . . . 2. Zalo!ení monarchie domu rakouského 3. Poèátky protireformace . . . . . . . . 4. Èeské povstání . . . . . . . . . . . . 5. Ostatek války tøicetileté (1624–1648) . 6. Od války tøicetileté do vymøení rodu habsburského . . . . . . . . . . 7. Pomìry vnitøní v dobì renesanèní a protireformaèní . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
210 216 225 245 264
. . . . . 273 . . . . . 283
VI. Doba osvícenství a revoluce . . . . . . . . 312 1. Vnìjší pomìry v dobì Marie Terezie a Josefa II. 2. Pomìry vnitøní v dobì Marie Terezie . . . . . . 3. Doba Josefova . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Doba válek francouzských . . . . . . . . . . . 5. Vnitøní pomìry v letech 1792–1848. . . . . . . 6. Vývoj hnutí za svobodu národní i obèanskou . . 7. Revoluce r. 1848 . . . . . . . . . . . . . . . .
315 325 344 354 366 375 385
VII. Doba císaøe a krále Františka Josefa I. . . . 402 1. Doba absolutismu . . . . . . . . . . . . 2. Doba ústavy únorové . . . . . . . . . . 3. Válka s Pruskem a Itálií r. 1866 . . . . . 4. Zalo!ení dualismu. Vyrovnání uherské a ústava prosincová .
. . . . 402 . . . . 418 . . . . 430 . . . . 433
5. Pokusy o vyrovnání èeské. . . . . . . . . . . . 447 6. Doba posledních 40 let . . . . . . . . . . . . . 456 7. Pomìry vnitøní . . . . . . . . . . . . . . . . . 466
Josef Pekaø a jeho uèebnice rakouských dìjin . 491 Redakèní poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . 507
