Josef Fiala
Modifikovaná pratotechnika trvalých travních porostů – mulčování Vydal Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. v Ústavu zemědělských a potravinářských informací Slezská 7, 120 56 Praha 2
2007
METODIKA PRO PRAXI Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i.
2007
Metodika vznikla za finanční podpory MZe a je výstupem výzkumného záměru VÚRV,v. v. i. č.: MZe 0002700601 „Principy vytváření, kalibrace a validace trvale udržitelných a produktivních systémů hospodaření na půdě“.
Autor:
Ing. Josef Fiala, CSc.
Název:
Modifikovaná pratotechnika trvalých travních porostů – mulčování
Vydal:
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Drnovská 507, 161 06 Praha 6 - Ruzyně
Sazba:
Ing. Vladimír Pokorný, CSc.
Tisk:
Ústav zemědělských a potravinářských informací Slezská 7, 120 56 Praha 2
Náklad:
400 ks
Vyšlo v roce 2007 Vydáno bez jazykové úpravy Kontakt na autory:
[email protected] Autor fotografií:
Josef Fiala
© Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., 2007
© Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., 2007
ISBN 978-80-87011-24-9
ISBN 978-80-87011-24-9
Vydal Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. v Ústavu zemědělských a potravinářských informací Slezská 7, 120 56 Praha 2
Josef Fiala
Modifikovaná pratotechnika trvalých travních porostů – mulčování
METODIKA PRO PRAXI
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. Praha 2007
Modifikovaná pratotechnika trvalých travních porostů – mulčování Metodika nabízí náhradní technologii ošetřování travních porostů, které se jinak na píci nevyužívají. Zdůvodňuje nutnost ošetřování všech travních porostů a upozorňuje na faktory, které nejvíce ovlivňují jejich ekologickou stabilitu. Jsou zde určena hlavní agroenvironmentální kritéria narušení stability a z toho vycházející technologie ošetřování travních porostů mulčováním. Jde tady v podstatě o nalezení rovnováhy mezi akumulací mulčované biomasy a jejím rozkladem. To ovšem za podmínky, že mineralizace organické hmoty ani struktura výsledného porostu dlouhodobě nenaruší životní prostředí a voda, procházející krajinou – lesozemědělskou soustavou, bude co nejvíce zadržena, využita a odteče bez škodlivin. Po devítiletém období zde nedošlo k narušení ekologické stability travního porostu. Modified Pratotechnics of Unmanaged Grasslands – Mulching The methodology offers alternative solution of the maintenance of grasslands which are not used for forage otherwise. It justifies the necessity of the maintenance of all grasslands and warns of factors which influence their ecological stability most.The main agroenvironmental criteria for stability disturbance and the technologies of mulched biomass maintenance are determined. The purpose is in the main the discovery of the equilibrium between the accumulation of mulched biomass and their decomposition. It certainly on the assumption, that the mineralization of organic matter even the structure of the final process will not in the long term disrupt the environment. It is also important that water filtered through the landscape – forest-agricultural system, was kept, used and left without contaminants. After a nine year period no disturbance of ecological stability of grasslands happened. Oponenti: Prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc. Prof. Ing. František Hrabě, CSc. Ing. Jan Adamec
Obsah Úvod
5
Cíl metodiky
5
Srovnání novosti postupů
6
Vlastní popis metodiky
7
Důvody ošetřování všech travních porostů
7
Faktory ovlivňující ekologickou stabilitu travních porostů
8
Agroenvironmentální kritéria narušení stability travních porostů
11
Doporučení
23
Závěr
25
Literatura
25
Metodika je především určena pro zemědělskou veřejnost a rozhodovacím orgánům na podporu ekologickému a ekonomickému způsobu ošetření travnatých ploch. Má rozsáhlé uplatnění na všech trvalých travních porostech, které se nevyužívají na píci, ale z uvedených důvodů se ošetřovat musí. Dále ji lze využít i u krajinných trávníků, na travnatých plochách chatařů a u ostatních samozatravněných pozemků pícninářsky nevyužívaných. Pro její využití byla uzavřena smlouva se Svazem marginálních oblastí, Horní Police č.1, 471 06. SMO doporučuje tuto metodiku pro využití v praxi. Metodika byla schválená Ministerstvem zemědělství ČR – odborem rostlinných komodit pod č.j. 696/2008-17220. Ministerstvo zemědělství doporučuje tuto metodiku pro využití v praxi.
Úvod Cíl metodiky Modifikovaná pratotecnika je náhradní řešení ošetřování travních porostů, které se jinak na píci nevyužívají. Negativním jevem restrukturalizace zemědělství jsou zanedbané travní porosty jako důsledek radikálního snížení stavu skotu. Zachování kulturního travního porostu a krajiny vyžaduje dodatečnou energii a schopnost přizpůsobit ošetřování travního porostu podmínkám stanoviště. Výměra travních porostů nevyužívaných ke krmení se odhaduje na čtvrtinu z celkové plochy luk a pastvin. Pravděpodobně nebude v silách zemědělců a není to ani rentabilní, aby z takovéto výměry travní hmotu, kterou v podstatě nepotřebují, odklízeli. Snížení stavu skotu téměř na polovinu a razantní úbytek pracovních sil v zemědělství nejsou schopny vyvážit dosavadní představy orientace na jiné podnikatelské aktivity jako je agroturistika a pěstování alternativních energetických plodin. Přestože v některých případech jsou objasněny a vyřízeny vlastnické vztahy, chybí motivace k ekologicky šetrnému obhospodařování. Na nevyužívaných travních porostech je spontánně produkováno, podle stanovišť, různé množství rostlinné biomasy, která není využita, ale naopak je na obtíž, protože evidentně zhoršuje vzhled i funkce lesozemědělské krajiny.Jde tady v podstatě o nalezení rovnováhy mezi akumulací této biomasy a jejím rozkladem. To ovšem za podmínky, že mineralizace organické hmoty ani struktura výsledného porostu dlouhodobě nenaruší životní prostředí. Důležité je také to, aby voda, procházející krajinou – lesozemědělskou soustavou, byla co nejvíce zadržena, využita a odtekla bez škodlivin. Do doby návratu skotu na travní porosty je jejich ošetřování nutné pro udržení mimoprodukčních funkcí tj.ochranu vody, půdy a zachování biodiverzity. Proto je třeba najít modifikovanou pratotechniku, která by zachovala ekologickou stabilitu travních porostů a životní prostředí.
Cílem je, aby nahromaděná travní biomasa významně nenarušila srukturu porostu a její následný rozklad neohrozil podzemní vody nitráty. Dále upozornit vlastníky a uživatele lučních a pastevních porostů na objektivní nutnost ošetřování všech pozemků. K tomuto účelu je zapotřebí nabídnout způsoby modifikované pratotechniky, přizpůsobené ekologické stabilitě porostů, ochraně půdy a vody a zachování rázu lesozemědělské krajiny. Metodika může sloužit i jako podklad pro rozhodování státní správy o dotační politice marginálních oblastí, protože je třeba respektovat specifické podmínky horských a podhorských regionů a uznat jejich ekologický, ekonomický a sociologický význam. Je ovšem třeba zdůraznit, že modifikovaná pratochnika je pouze náhradní řešení, vyvolané hospodářskou situací a trvale nenahrazuje řádné obhospodařování a využívání travních porostů. Nenahradí ho ani z hlediska ekologického, ani ekonomického, neboť péče o krajinu zajišťovaná státem je dražší než péče při využívání a obhospodařování zemědělci.
Srovnání novosti postupů Původní metodika „Obhospodařování travních porostů pícninářsky nevyužívaných“ z roku 1999 vycházela jen z krátkodobých experimentálních výsledků. Popisovala mimoprodukční funkce travních porostů a ekologicko-floristické vymezení lokalit, na základě kterých určovala technologické postupy ošetřování porostů včetně sklizně. Význam současných, dlouhodobě zjištěných výsledků spočívá především v určení agroenvironmentálních kritérií narušení ekologické stability travních porostů a od nich odvíjí způsoby mulčování, které jsou dlouhodobě odzkoušené. Je jednodušší a bezpečná pro životní prostředí.
Vlastní popis metodiky Důvody ošetřování všech travních porostů Travní ekosystém je funkční soubor živých a neživých složek životního prostředí, které jsou spolu spojeny a navzájem se ovlivňují. Jedná se tedy o soubor rostlinného společenstva – fytocenózy, půdy, půdotvorného substrátu, vody a klimatu. Travní ekosystém se vyvíjí jednak v závislosti na daných přírodních podmínkách a jednak v závislosti na množství energie dodané člověkem. Pokud je ekosystém schopen vyrovnávat změny, způsobené dodatkovou energií a vnějšími činiteli, a přitom zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce, je stabilní a mluvíme pak o ekologické stabilitě travního porostu. Pro ekologickou stabilitu porostu má rozhodující význam jeho schopnost vyrovnávat a snižovat destabilizující antropogenní vlivy. Ty spočívají většinou v extrémech: vysoké dávky hnojiv, počet sečí, obnova, přísevy nebo naopak ponechání porostu ladem. Každý travní porost má snahu přizpůsobit se stanovištním podmínkám, zachovávat svou přirozenou strukturu, vlastnosti a funkce. Můžeme ji přiměřenou dodatkovou energií (jedenkrát až třikrát mulčování, sečení s odstraněním hmoty), popř. při využití na píci přiměřenou výživou a počtem sečí, podpořit a udržet tak ekologickou stabilitu. Čím více se od tohoto optima vzdalujeme (ponecháním ladem, extrémní výživou, obnovou), tím se stává porost labilnější co do struktury, výnosu, vytrvalosti a plnění mimoprodukčních funkcí. Největší výměra pícninářsky nevyužívaných travních porostů spadá do oblastí vyžadujících ochranu vody a rostlinstva a do oblastí s extenzivním lukařstvím a pastvinářstvím hor a podhor. Zde jsou mimoprodukční funkce travních porostů nezastupitelné. Spočívají v ochraně vody, a to jednak kvalitativní (čisticí a biofiltrační – chrání prameniště a vodní toky) a jednak kvantitativní (retenční a akumulační schopnost, evapotranspirace, vyrovnání odtokových extrémů aj.). Dále v ochraně půdy – omezení až zabránění erozí, smývání pesticidů a hnojiv do vodních toků. Kořenová soustava půdu chrání, zlepšuje její strukturu, zvyšuje obsah humusových látek, a tím i úrodnost. Při účelném ošetřování porostu se zabraňuje rozšiřování pleve
lů a při dočasném uvedení orné půdy do klidu má i funkci konzervační. Ekosystémy travních porostů jsou nesmírně bohatá společenstva rostlin, živočichů a ostatních organismů. V tom spočívá jejich další funkce – uchování četnosti druhů (biodiverzita). Mulčování, byť nepravidelné – střídavé, je prostředkem k zachování druhové diverzity specifických lučních asociací. Každý extrém ohrožuje existenci druhů a společenstev, rozšiřují se původní plevele, např. šťovíky, ale i invazní druhy jako bolševník velkolepý a křídlatka. Ošetřované travní porosty pomáhají vytvořit pestrou, obytnou a kulturní krajinu, druhově bohatou a geneticky rozmanitou s možností růstu a vývoje pro všechny živé organismy. ● ● ● ● ● ●
Důsledky neošetřování travních porostů: Postupná změna porostu ve prospěch šířících se plevelných společenstev, nálet dřevin – sukcese, les. Omezená biodiverzita – snížení počtu druhů. Nevzhledná, turisticky neatraktivní krajina. Zvýšená akumulace nadzemní biomasy – hlodavci aj. Zvýšený výskyt alergenů. Ztížená možnost návratu k hospodářskému využívání.
Faktory ovlivňující ekologickou stabilitu travních porostů Ekologická rovnováha roste s počtem složek společenstva. Biodiverzita (četnost druhů) je důležitým faktorem stability. Je-li počet druhů v travním ekosystému (louce, pastvině) víceméně ustálen (definitivně není ustálen nikdy, neboť dochází k cyklickému opakujícímu se výskytu druhů, nebo jejich četnosti) pak je to znak ekologické stability. Znamená to rovněž, že dodatková energie, organizovaná člověkem je na určité a stálé úrovni (především počet a termíny sečí a výživa, popř. počet pastevních cyklů a atížení pastviny). Variabilní pak jsou pouze výnosy způsobené průběhem počasí. Dojde-li ke změně zátěže ekosystému, tj. jestliže zintenzivníme využívání porostu nebo naopak zůstane-li porost ladem, změní se i botanické složení a počet druhů. To je pouze prvotní a nejrychleji viditelná změna. Neobhospodařované porosty negativně ovlivňují celé prostředí, ve kterém rostou a vyvíjejí se. Postupná změna struktury porostu (zastoupení druhů, které
reagují na dané poměry buďto rozšířením svého výskytu nebo postupným vymizením) směrem k rovnovážného stavu, který bude stabilní (klimax, les) se nazývá sukcese. Někdy může regresivní sukcese bez zalesnění trvat mnoho desítek let, někdy probíhá velice rychle. Zachování kulturního porostu a tedy i kulturní krajiny vždy vyžaduje dodatek energie – obhospodařování, využívání. Záleží potom v jakém prostředí – na jakém stanovišti (nadmořská výška, půda, vláha, svažitost) travní porost roste a na způsobu jeho využití, od těchto podmínek odvozeném. Pastva s optimálním zatížením byla vždy nejpřirozenějším a nejlevnějším způsobem obhospodařování travních porostů v horších agroekologických podmínkách. Čím se podmínky pěstování zlepšovaly, tím byla výroba píce intenzivnější a převažovalo luční využití. Jen málo ploch zůstávalo nevyužito, většinou se jednalo pouze o těžce přístupné plochy. Za dnešní situace, s menší potřebou objemných krmiv, ale s větším důrazem na zachování rázu krajiny a únosného životního prostředí, je nutné udržet travní porosty v přijatelném stavu jiným způsobem. Bezesporu nezastupitelná funkce travních porostů je v oblasti vyžadující ochranu. Jsou to především plochy v lokalitách tvorby a jímání pitné vody, v regionech CHKO v ochraně ohrožených druhů a plochy především s protierozní funkcí na extrémně svažitých pozemcích. Zde je k dosažení stability porostů potřeba jen malé, ale pravidelně dodávané energie. Jedna, max. dvě seče (event. jednou odstranit hmotu, podruhé mulčovat), jedno až dvě přepasení, jedná se o výměru cca 100–150 000 ha. Za druhé je to oblast extenzivní. Je nejrozšířenější (asi 500 000 ha) a přechází z poloextenzivní do polointenzivní podle frekvence sečí a úrovně výživy. Faktory udržující stabilitu – dodatková energie je vyšší a neníli důsledná a pravidelná, porost se poměrně rychle mění, je více labilní. Jedná se o jednu až dvě seče s odstraněním hmoty, jednu seč s odstraněním a jedno mulčování nebo 2–3 mulčování. Dávky hnojiv nepřekračují 60–80 kg N, P v průměru do 15 kg, K do 40 kg.ha–1, přičemž hnojení není striktně pravidelné. Kvalita píce je dobrá, ale především závislá na fenofázi sklizní. Za třetí se jedná o oblast intenzivní s výměrou 250–300 000 ha. Porosty s vysokým výnosem (6–10 t.ha–1 sena a kvalitou jsou labilní a vyžadují vel
ké množství stálé dodatkové energie a materiálu (3 a více sečí, 4 – 6 pastevních cyklů, obnovy, přísevy, výživu 100 – 200 kg N, 30 P a 80 K, likvidaci plevelů, event. závlahy). Zde není mulčování, pro velké množství travní biomasy, vhodné. V každém případě nejradikálnější změny v druhové skladbě jsou zaznamenány rozoráním drnu a nesprávnou obnovou a na druhé straně ponecháním ladem bez kosení, nebo pastvy. Nejprve změny podmínek naruší dosud vyrovnané mezidruhové vztahy a ty následně způsobí vymizení druhů, které změnu prostředí nesnášejí (zpravidla to jsou i pícninářsky kvalitní druhy), ve prospěch druhů většinou plevelných, dobře přizpůsobivých a profitujících z těchto změn. Stupeň přirozenosti nového – posunutého ekosystému, respekt. jeho stabilitu, lze potom definovat podle podílu druhů původních, podílu druhů synantropních (ruderálních – nechtěně rozšiřovaných nověporostĤ introdukovaných (přisetých, Obr.1 Ekologickáčlověkem) stabilita aa podílu funkcedruhů travních zasetých).
Poþet druhĤ 60-80
35-50
20-25
15-20
jedna seþ ladem mulþování mulþování
dvČ seþe 3xpastva 60kgN+PK
3-4seþe 15-20 4-5xpastva 120-200kgN+PK
Funkce mimoprodukþní
Ekologická stabilita
Funkce produkþní – výnos a kvalita
Intenzita obhospodaĜování 1. Ekologická stabilita a funkce travních porostů Zdroj: originál J.Fiala
● 10
Ekologická stabilita travních porostů je nejvíce ovlivněna: Obhospodařováním – schopností přizpůsobit technologii danému stanovišti–typu porostu
● Četností druhů– biodiverzitou ● Změnou zátěže ekosystému – vysoká intenzita( dávky hnojiv, frekvence využití) – obnova porostu – ponechání ladem
Agroenvironmentální kritéria narušení stability travních porostů Akumulace a rozklad travní biomasy Výnos nadzemní rostlinné hmoty představuje pouze menší část celkové roční produkce biomasy travního porostu. U porostu ponechaného ladem je podíl výnosu z celkové produkce pouze 12 %, podobný podíl je u porostu, mulčovaného 1x až v září. Ostatní porosty 1x mulčované nebo sečené mívají tento podíl kolem 16 % . Dále potom se větší část biomasy přesouvá do výnosu při 2 – 3 mulčování – kolem 25 %. Zcela obrácená tendence je u kořenové hmoty. Nesečený porost – ponechaný ladem a porosty mulčované vytvářejí více kořenů a přemísťují do nich více zásobních látek (obr. 2). 25
t/ha sušiny
20 Výnos
15
Opad+mulþ StrništČ
10
Podzemní biomasa
5 0 2S
ZÚ
ZÚ x 2M
ZÚ x 1S
2M x 1S
1M (V)
1M (VII)
1M (IX)
2M
3M
2. Rostlinná biomasa celkem
Tyto výsledky dokumentují přizpůsobivost porostů antropogenním vlivům vytvořením rovnováhy na jiné úrovni při zachování koloběhu živin. Díváme-li se tedy na problém přebytku hmoty z pouhého pohledu útlumu 11
výnosu, pak je nejúčinnější buď nekosit, nebo kosit, respekt. mulčovat až v září. To vyhovuje ekonomice, ale zásadně nevyhovuje, jak uvidíme dále, ekologické stabilitě – botanickému složení a životnímu prostředí vůbec. Některé možnosti ošetřování v režimu extenzivních až polointenzivních travních porostů: 1. Hospodářské využití (2 x seč, 30.5.–10.6. a 10.–20.8., hmota odstraněna) 2. Zelený úhor (ponechaný bez sečení) 3. Střídání úhoru s mulčováním (1. rok úhor, 2. rok mulč. 2x 30.5.–10.6. a 10.–20.8.) 4. Střídání úhoru se sklizní (1. rok úhor, 2. rok 1x seč 15.7., hmota odstraněna) 5. Střídání mulčování se sklizní (1. rok mulč. 2x, 2. rok 1x seč 15.7., hmota odstraněna) 6. Mulčování 1 x (25.5., hmota ponechána) 7. Mulčování 1 x (15.7., hmota ponechána) 8. Mulčování 1 x (25.9., hmota ponechána) 9. Mulčování 2 x (30.5.–10.6. a 10.–20.8., hmota ponechána) 10. Mulčování 3 x (25.5., 15.7., 25.9., hmota ponechána) Výsledky vycházejí z dlouhodobých polních pokusů v podhůří Jizerských hor na dvou stanovištích v n.m.výšce 420–450 m na písčitohlinité kambizemi (hnědá půda) s pH 4,8 a 6,2. Půdní profil– pseudoglej primární na kyselé svahovině a biotitická žula. Roční normál teplot vzduchu byl 7,2 °C, za vegetační období 12,9 °C, ročním normál úhrnu srážek 803 mm, za vegetační období 465 mm. V polopřirozeném travním porostu dominovala na jednom stanovišti kostřava červená a na druhém srha laločnatá. Vliv různého způsobu obhospodařování, respekt. mulčování, se projeví v různém množství nadzemní rostlinné biomasy, která zůstává na ploše a hromadí se (obr. 3). Nejméně to je při řádném obhospodařovaní s odstraňováním hmoty (hospodářské využití–1) – v průměru 0,15 t sušiny.ha–1 a nejvíce na variantě 8 mulčované 1x v pozdním termínu až v září – 2,14 a zeleném úhoru – 1,22 t.ha–1 a rok. Protože ale současně dochází k mineralizaci–rozkladu této hmoty, je velmi důležitý vývoj této akumulace. K jakému nárůstu dochází při jednotlivých způsobech ošetřování a zda významně neškodí podzemním vodám a botanickému složení porostu. 12
2,2
2,14
Nadzemní rostlinná biomasa (t sušiny/ha/rok)
2,0 1,8 1,6 1,4 1,22
1,2
1,14
1,0 0,8 0,65
0,6
0,56 0,46
0,66
0,65
9
10
0,56
0,4 0,2 0,0
0,15
1
2
3
4
5
6
7
8
Možnosti ošetĜování
3. Akumulace nadzemní rostlinné biomasy dle způsobu obhospodařování, průměr za rok
Akumulace nadzemní rostlinné biomasy nemá u všech způsobů obhospodařování vzrůstající trend. Při hospodářském využití se zvyšuje akumulace nadzemní biomasy jen minimálně – neprůkazně. Meziroční nárůst sušiny je zde jen 0,01 t.ha–1, což je 0,4 % z celkové nadzemní rostlinné biomasy. Z mulčovaných variant se hromadí nejméně hmoty při každoročním střídání mulčování 2x a druhý rok sklizeň. V časovém průběhu tady dochází dokonce k poklesu nahromaděné biomasy. Na stejné úrovni akumulace hmoty i jejího průběhu jsou dvě technologie a to střídání úhoru se sklizní a mulčování 1x, ale v časném termínu tj. koncem května. Zde ročně přibývá 0,07 t sušiny na ha, což je 1,5 % z celkové nadzemní biomasy. U varianty 2x mulčované je to 0,04 t.ha–1 (1,2 %), u varianty 3x mulčované 0,16 t.ha–1 (5,2%). 3x mulčovaný porost je sice vzhledově (hustota, zapojení, méně plevelů) nejlepší, jeho nevýhodou však je vyšší ekonomická náročnost. Při vyšším výnosu nadzemní biomasy, která je „hnojivem“, nezanechává vyš13
ší podíl celkové nadzemní biomasy na pokose, mulč má čas se v průběhu vegetace rozkládat (obr. 3). Nejhorší situace nastává nechá-li se travní porost ladem, nebo mulčuje 1x, ale v pozdních termínech tj. v polovině července, nebo až v září (obr. 3, var. 2, 7 a 8). Z výsledků dynamického studia množství, produkce a rozkladu nadzemního rostlinného opadu lučního porostu zjistila Rychnovská et al.(1987) v průměru 1,42 t.ha–1 sušiny opadu za vegetační období. Meziroční nárůst opadu u ladem ponechaného lučního porostu byl 1,5 % (Dykyjová et al.1989). Akumulovaná rostlinná biomasa má nepřímo úměrný vliv na průsak srážkové vody do půdy. Nejvíce srážek prosákne při sklizni s odstraněním hmoty (12–18% z ročního úhrnu) a nejméně při 1x mulčování v pozdním termínu (7–11%). Nejvhodnější technologie mulčování z hlediska akumulace nadzemní rostlinné biomasy: ● Střídání mulčování se sklizní (1. rok mulč. 2x, 2. rok 1x seč 15.7., hmota odstraněna) ● Mulčování 1 x v časném termínu (25.5., hmota ponechána) ● Střídání úhoru se sklizní (1. rok úhor, 2. rok 1x seč15.7., hmota odstraněna) ● Mulčování 2 x (30.5.–10.6. a 10.–20.8., hmota ponechána) ● Mulčování 3 x (25.5., 15.7., 25.9., hmota ponechána) Nevhodné technologie mulčování z hlediska akumulace nadzemní rostlinné biomasy: ● Mulčování 1 x v pozdnějším termínu (15.7., hmota ponechána) ● Mulčování 1 x v pozdním termínu (25.9., hmota ponechána) ● Zelený úhor (ponechaný porost bez sečení, nebo mulčování ) Jakost podzemní vody Je posuzována především obsahem NO3 do limitu 50 mg.l–1 vody. Ostatní minerální látky již nejsou tak rozhodující, až na fosfor v souvislosti s eutrofizací vodních ploch a rozšiřováním řas a sinic. Za normálního stavu extenzivního obhospodařování travních porostů bychom odstranili asi 20 % celkové produkce biomasy. Při vynucené modifikované pratotechnice necháváme těchto 20 % tj. 2–3 t.ha–1 sušiny na pokosené ploše. Je žádoucí, aby se tato hmota co nejrychleji rozložila 14
15
Nadzemní rostlinná biomasa (t sušiny/ha)
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
0,2
0,7
0,7 0,4 0,4
0,7
1,5 0,7
1,1
OšetĜení 7
2001 2003 2005 2002 2004 2006
0,6
1,0
1,8
OšetĜení 3
2001 2003 2005 2002 2004 2006
0,2
1,5
4. Průběh akumulace nadzemní rostlinné biomasy v letech
OšetĜení 10
0,9 0,9
OšetĜení 9
0,3
0,6 0,6
2001 2003 2005 2002 2004 2006
0,8 0,9 0,7 0,6 0,6
2001 2003 2005 2002 2004 2006
0,4
OšetĜení 6
0,2
OšetĜení 5
0,4
0,6 0,5 0,4
2001 2003 2005 2002 2004 2006
0,3
0,5
1,2
2001 2003 2005 2002 2004 2006
0,4 0,4
1,0
OšetĜení 2
1,7
OšetĜení 1
1,3 1,2
2001 2003 2005 2002 2004 2006
0,6
1,5
2001 2003 2005 2002 2004 2006
0,1 0,2 0,2 0,2 0,2 0,1
1,1 0,5
0,8 0,6 0,6 0,4
2,3 1,6
2,0
2,3
OšetĜení 8
2001 2003 2005 2002 2004 2006
1,9
OšetĜení 4
2001 2003 2005 2002 2004 2006
0,4
(proto používáme mulčovač – řezanka je pravidelně rozvrstvená) , aby co nejméně poškozovala porost a nekontaminovala podzemní vodu. Nejvíce nebezpečné produkty těchto rozkladných (mineralizačních) procesů, jsou dusičnany. Pokud nejsou odplaveny smyvem, infiltrují se srážkovou vodou do rhizosféry. Tam je potom rozhodující, zda se proplaví dál a ohrozí podzemní vodu nebo je porost zpětně využije. Není-li drn porušen orbou nebo jinak nakypřen, čili nedojde k prudké oxidaci a mineralizaci, pak hustý travní porost za pomoci mikroorganismů podstatnou část NO3 odčerpá. Pouze v krátkém období dozrávání trav nebo po sečích může být v důsledku nitrifikace přebytek dusíku v půdě. Tento stav může být ale kompenzován bohatým botanickým složením, kdy různé druhy se nacházejí v odlišných fenofázích a tudíž mají i odlišnou dobu dozrávání semen. V nadzemní biomase nehnojeného travního porostu je vázáno 90 až 150 kg.ha–1 N (Fiala 1999, Úlehlová 1989). Bez nároků na složitou bilanci vstupů a výstupů jednotlivých složek dusíku (všechny varianty měly téměř identické podmínky) byla oprávněná otázka kolik minerálního dusíku se po vlastní mineralizaci této hmoty infiltruje do podzemní vody a zda bude ovlivněno technologií ošetřování? Tato otázka je ještě umocněna zjištěním, že se pod travním porostem lineárně zvyšuje obsah N s rostoucím obsahem organické hmoty, tedy uhlíku (Behrendt et al. 2003). Podíl dusičnanového dusíku v lyzimetrických vodách byl v našem případě 88 %. Při hodnocení vlivu odumřelé nadzemní rostlinné biomasy na minerální dusík a základní makroprvky bereme v úvahu jejich množství v perkolátech (výluhu půdy – prosáklé vody) v přepočtu na ha a rok v hloubce 0,4 m. Nejmenší množství minerálního dusíku bylo na 3x mulčovaném porostu (v průměru 0,92 kg.ha–1) a nejvíce (nebereme-li v úvahu černý úhor) při střídání úhoru s mulčováním (2,82 kg.ha–1). U všech ostatních způsobů mulčování (včetně zeleného úhoru) není v množství minerálního dusíku významný rozdíl, proti řádnému obhospodařování. Hodnoty minerálního dusíku (Nmin) jsou zde minimální, pohybují se v rozmezí od 1,18 do 1,75 kg. ha–1 a pro podzemní vody nejsou nebezpečné a navíc mají sestupnou tendenci (obr. 5). Korelační závislost Nmin na množství nadzemní biomasy je sice kladná, ale velice nízká( r = 0,006, při p < 0,05). Větší vliv má průsak srážek (r = 0,186). 16
Příloha 4
Mulčovaná louka 10 let
Nevyužívané travní porosty
Neošetřovaná louka
Zanedbaná louka
Příloha 1
Příloha 2
Ošetřovaná louka
Postupná sukcese
Pokusy s mulčováním
Dobře využívaný jetelotravní porost
Příloha 3
Příloha 2
Ošetřovaná louka
Postupná sukcese
Pokusy s mulčováním
Dobře využívaný jetelotravní porost
Příloha 3
Příloha 4
Mulčovaná louka 10 let
Nevyužívané travní porosty
Neošetřovaná louka
Zanedbaná louka
Příloha 1
17
Nmin (kg.ha-1)
1,12 0,97 1,00 1,05
1,64 1,13 0,99
OšetĜení 10
2001 2002 2003 2004 2005 2006
1,21 0,71 1,01 0,64 1,00 1,07
3,57 1,71
3,05 3,38
ýerný úhor
2001 2002 2003 2004 2005 2006
4,08
24,14
OšetĜení 7
1,55 1,26 0,99 1,16
OšetĜení 6
0,55
2,54
OšetĜení 3
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,92 0,74 0,85 1,20
2,13
2001 2002 2003 2004 2005 2006
2,23
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,54
3,18
OšetĜení 2
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,47
2,92
7,36
2,00 0,50
0,93 1,17 1,06
2,37 0,69 0,67
1,42 1,06
OšetĜení 8
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,98
OšetĜení 4
2001 2002 2003 2004 2005 2006
1,16
5. Množství minerálního dusíku v lyzimetrických vodách a jeho průběh v letech
OšetĜení 9
9 8 7 6 5 4 3 2,17 1,87 1,60 2 1,24 0,81 1,20 1 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006
OšetĜení 5
9 8 7 6 5 3,66 4 2,63 3 2 1,06 1,34 0,71 0,92 1 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006
OšetĜení 1
9 8 7 6 5 4 3 1,75 1,61 2 1,40 1,04 1,25 0,83 1 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006
18
P (kg.ha-1)
OšetĜení 1
OšetĜení 5
0,30 0,23 0,25 0,22
0,17
0,64
OšetĜení 10
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,24 0,21
0,71
OšetĜení 6
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,20
OšetĜení 2
0,33
0,36
0,51
0,25
0,25 0,21 0,23
ýerný úhor
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,20
OšetĜení 7
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,22
0,47
OšetĜení 3
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,16
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,27
0,21 0,22 0,23
0,23 0,20 0,23 0,23 0,19
0,35 0,22
0,32 0,26
OšetĜení 8
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,26 0,22 0,25 0,22 0,21
OšetĜení 4
2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,25
6. Množství fosforu v lyzimetrických vodách a jeho průběh v letech
OšetĜení 9
0,8 0,7 0,62 0,6 0,5 0,4 0,25 0,3 0,20 0,15 0,2 0,16 0,1 2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,9
0,8 0,7 0,59 0,6 0,5 0,4 0,33 0,33 0,29 0,3 0,20 0,2 0,1 2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,9
0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,30 0,28 0,3 0,22 0,21 0,2 0,17 0,1 2001 2002 2003 2004 2005 2006
0,9
Oproti Nmin se množství fosforu v lyzimetrických vodách (prosáklé vody v odběrných nádobách) v hloubce 0,4 m, při všech způsobech obhospodařování, zvyšovalo, nebo alespoň zůstávalo na stejné úrovni (Obr. 6). Průměrný roční nárůst činil ale pouhých 0,05 kg P.ha–1. Jenom při 2x a 3x mulčování je roční nárůst 0,1kg P.ha–1. V průměru bylo v hloubce 0,4 m 0,26 kg P.ha–1 za rok. To je pětinásobek údaje zjištěném Kopcem (1993), ale rovnocenné s hodnotami v lyzimetrických vodách pod trvalým travním porostem na kambizemi (dříve hnědá půda) (Eder1991). Závislost množství P na nadzemní biomase je kladná, ale nízká (r = 0,022). Je ovšem třeba také upozornit na zvýšené vymývání, a tím i mírně zvýšené koncentrace draslíku, vápníku, sodíku a síry v povrchových i podzemních vodách všude tam kde se travní biomasa neodstraní. Technologie mulčování z hlediska ohrožení jakosti podzemní vody Žádná technologie mulčování nezvyšuje množství minerálního dusíku v půdě nad limitní mez ● Mulčování 2x a 3x zvyšuje množství fosforu, pouze ale o 0,1 kg.ha–1 ročně ●
Botanické složení Frekvence a termíny mulčování mají vliv na tvorbu floristického obrazu travního porostu. V tomto ohledu je to podobné počtům a termínům sečí. Zejména jde o reakci na zastoupení jetelovin, hustotu porostu, respekt. prázdná místa a šíření ostatních dvouděložných bylin – většinou plevelů. Tomu pak odpovídá pokryvnost skupinou trav. Porovnáme-li tedy kontrolu tj. klasické obhospodařování se dvěma sečemi a odstraněním hmoty (obr. 7, ošetřování 1) s použitými technologiemi mulčování, nezjistíme zásadní rozdíly. Při hospodářském využívání se dvěmi sečemi je typické zastoupení trav kolem 50 % projektivní dominance, jetelovin 15–20 %, ostatních bylin 25 % a prázdných míst (+ event.mechů) bývá 10 %. Tomuto obrazu se nejvíce blíží tři technologie mulčování. Je to mulčování 2x a 3x ročně a každoroční střídání mulčování 2x se sklizní (ošetřování 9, 10 a 5). V zásadě se porost chová jako při zvyšujících se počtech sečí. To znamená, že zvýšenou frekvencí mulčování za rok se zvyšuje zastoupení jetelovin (především jetele plazivého) a snižují prázdná místa, porost se zahušťuje a je pevnější s většími protierozními účinky. Také roste počet druhů rostlin. 19
100
80
60 Prázdná místa Ostatní dvoudČložné
40
Jeteloviny Trávy
20
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
7. Podíl agrobotanických skupin v porostu a prázdná místa (% pokryvnosti)
V tomto případě je více než 30 druhů na mulčovaných plochách, zatímco na zeleném úhoru 23. Porost ponechaný ladem má nejvyšší podíl prázdných míst (18 %) a nejnižší zastoupení jetelovin (0–1 %). Regulace struktury porostu a zamezení rozšíření plevelných druhů je hlavním cílem modifikované pratotechniky, tj. obhospodařování pícninářsky nevyužívaných travních porostů. K tomuto závěru nás opravňují dosavadní údaje o koncentracích látek v lyzimetrických vodách, změnách půdních charakteristik při různých způsobech obhospodařování, akumulace nadzemné rostlinné biomasy a změny botanického složení. Botanické složení je snadno identifikovatelný detektor stavu prostředí a výslednicí přírodního a antropogenního vlivu na porost. Travní porost, který se přestane sklízet se dalekosáhle mění (tab. 1). Ubývá druhové pestrosti, tím se snižuje jeho ekologická stabilita, přibývá zastoupení plevelných bylin a vysokých trav. Zvláště pastviny, ale i louky, kde se i v minulosti vyskytoval šťovík tupolistý nebo kadeřavý, se stáva20
1. Vývoj botanického složení vlhčí louka (% pokryvnosti) Obhospodařovaný porost
Po 10 letech ponechaný ladem
Kostřava červená
35
10
Psineček tenký
15
+
Smilka tuhá
5
2
Lipnice luční
5
+
Metlička křivolaká
+
8
Medyněk měkký
+
15
Vikev ptačí
+
+
Pampeliška srstnatá
15
2
Jitrocel kopinatý
10
+
Pryskyřník prudký
5
+
Pětiprstka žežulník
3
Svízel horský
3
15
Třezalka skvrnitá
2
15
Rdesno hadí kořen
+
10
Ostružiník
20
Trávy
60
35
Jeteloviny
+
+
Ostatní byliny
38
42
Keřové patro
20
Prázdná místa
2
3
Počet druhů
32
23
jí téměř monokulturami šťovíků, přičemž se neuvěřitelně zvyšuje zásoba jejich semen v půdě ( 1 rostlina vyprodukuje několik tisíc semen). Dle podmínek stanoviště a typu porostů dále hrozí nebezpečí převládnutí třezalky skvrnité, rdesna hadího kořene, medyňku měkkého, třtiny, aj., přičemž vznikají degradační fáze, které jsou různě náchylné k sukcesi náletovými dřevinami (olše, břízy, osiky, aj.). Čím je stanoviště méně úrodné a má horší vláhové poměry – sušší, tím bývá porost méně náchylný k rychlým botanickým změnám a je stabilnější. 21
I za poměrně krátkou dobu se ukazuje posun v druhové skladbě. Pokud žádané druhy ze stanoviště zcela nevymizely a plevelné druhy nejsou zastoupeny více než 40–50 %, lze porost zachránit pravidelným obhospodařováním. V pokročilém stadiu degradace spočívá ovšem renovace v nákladném a zdlouhavém ničení plevelů a radikální obnově. U porostů s více jak 25 % plevelných druhů je nutné dodržet termín mulčování v době, kdy tyto plevele začínají kvést. Jednak proto, aby nedošlo k dozrání semen a jednak proto, že v tuto dobu mají nejvíce živin a energie nahromaděno v nadzemní biomase a jsou tedy nejvíce vyčerpané zásoby z podzemních orgánů. Počet a termíny mulčování v těchto případech tedy směřujeme do doby největšího rozvoje zelené hmoty druhu, který chceme potlačit. V případě, že se nezvládne velká výměra ošetřit podle potřeby, pak bude vhodné jednotlivé plochy ošetřovat střídavě, t.j. obměňovat počet a dobu sečí a mulčování. Na nezaplevelený porost se tak můžeme dostat alespoň jednou za dva roky. Vhodné technologie mulčování z hlediska vlivu na botanické složení travních porostů ● Mulčování 2 x ročně (30.5.–10.6. a v polovině srpna) ● Mulčování 3 x (25.5., 15.7., 25.9.) ● Střídání mulčování se sklizní (1. rok mulč. 2x, 2. rok 1x seč 15.7., hmota odstraněna) Fyzikální a chemické vlastnosti půdy Velká většina travních porostů, které se pícninářsky v současné době nevyužívají, leží v infiltrační, respekt. transportní zóně, kde hladina spodní vody není dosažena. Proto také zatím (po12 letech sledování) nedochází k výrazným změnám v chemizmu půdy a jejich fyzikálních vlastnostech. V kambizemi hlinitopísčité až písčitohlinité na svahu 5–7° jsou následující rozdíly mezi různými způsoby obhospodařování: Rozdílné způsoby obhospodařování neovlivňují půdu nijak dramaticky. Za upozornění stojí pouze tendence zvyšování vlhkosti od porostu ponechaného ladem k černému úhoru a mírné zvýšení pórovitosti a retenční schopnosti nesklízených porostů proti 2x sklízeným. Dále také poměr uhlíku k celkovému dusíku (Cox/Nt). Čím je totiž tento poměr širší, tím nižší je možnost vyplavování NO3. 22
2. Půdní charakteristiky Sklizený 2x
Ponechaný ladem
Mulčovaný 1x 15.7.
Mulčovaný 2x
Černý úhor
Vlhkost půdy (% obj. – 0,2 m)
17,7
17,3
20,6
20,4
25,6
Teplota půdy (°C – 0,1 m)
14,0
13,3
14,2
14,2
14,3
Objem hmotnost –0,05 – 0,1 m (g . cm–3)
1,43
1,32
1,38
1,43
1,50
Pórovitost –0,05 – 0,1 m (% objem)
50
54
53
51
49
Max.vodní kapacita – 0,05–0,1 m (% objem)
30
31
34
32
34
pH (KCl)
4,8
4,8
4,7
4,8
4,7
Nt (%)
0,32
0,31
0,32
0,31
0,32
Cox (%)
4,02
3,44
3,61
3,58
3,49
P (mg.kg–1)
28
22
38
25
53
K (mg.kg )
65
67
49
78
163
–1
Mg (mg.kg ) –1
Cox/Nt
66
52
58
60
62
12,6
11,1
11,3
11,5
10,9
Doporučení Mulčování je přirozená součást koloběhu živin. Jedná se však o náhradní řešení, modifikovanou pratotechniku, v případech nevyužívání travních porostů pícninářsky. Při dodržení zásad technologie mulčování nedochází k narušení agroenvironmentálních kritérií ekologické stability travních porostů. Tato kritéria jsou: ● Botanické složení. ● Akumulace nadzemní rostlinné biomasy. ● Kvalita podzemní vody. Udržení botanického složení porostu v přijatelném stavu (viz. str. 19) dle agroekologických podmínek stanovišť, bude pravděpodobně hlavním cílem modifikované pratotechniky tj. obhospodařování pícninářsky nevyužívaných travních porostů. K tomuto závěru nás opravňují dosavadní 23
údaje o koncentracích látek v lyzimetrických vodách, změnách půdních charakteristik při různých způsobech obhospodařování, akumulace nadzemné rostlinné biomasy a změny botanického složení. Botanické složení je snadno identifikovatelný detektor stavu prostředí a výslednicí antropogenního vlivu na porost. Při objektivizaci rozhodovacího procesu – jaký způsob technologie použít, když je hospodářské využití vyloučeno, je určující stav porostu. Jedná se o výnosový potenciál stanoviště – množství vyprodukované biomasy a zaplevelení. S rostoucím výnosem zvyšujeme frekvenci mulčování a zvýšeným zaplevelením začínáme dříve – v době začátku kvetení plevelů. Při dodržení všech tří agroenvironmentálních kritérií zachování ekologické stability travních porostů lze doporučit následující technologické postupy modifikované pratotechniky – mulčování: ● Mulčování 2 x ročně (30.5.–10.6. a v polovině srpna) ● Střídání mulčování se sklizní (1. rok mulč. 2x, 2. rok 1x seč 15.7., hmota odstran.) ● Mulčování 3 x (25.5., 15.7., 25.9.) (Pozn. tento systém je na třetím místě jen pro jeho vyšší náklady cca o jednu třetinu proti předchozím systémům, jinak, zvláště ve tvorbě botanického obrazu a protierozním účinkům je velmi dobře uplatnitelný) ● Mulčování 1 x v časném termínu (25.5., hmota ponechána) Je možné i: ● Střídání zeleného úhoru se sklizní (1. rok úhor, 2. rok 1x seč.15.7., hmota odstraněna) Nevhodné technologie mulčování : Mulčování 1 x v pozdnějším termínu (15.7, hmota ponechána)–tato technologie je možná jen tam, kde je nízký výnos a bezplevelný porost ● Mulčování 1 x v pozdním termínu (25.9, hmota ponechána) ● Zelený úhor (ponechaný porost bez sečení, nebo mulčování ) ●
24
Závěr Metodika má rozsáhlé uplatnění na všech plochách trvalých travních porostů, které se nevyužívají na píci, ale z výše uvedených důvodů se ošetřovat musí. Těchto ploch se, bez ohledu na vlastníka či uživatele, odhaduje na 250 000 ha. Dále ji lze využít i u krajinných trávníků, travnatých plochách chatařů a u ostatních samozatravněných ploch. Je především určena pro zemědělskou veřejnost (pokud mulčování nebude kolidovat s dotační politikou státu). A právě rozhodovacím orgánům na podporu ekologickému a ekonomickému způsobu ošetření travních porostů, které se nevyužívají na píci. Dále studentům a vlastníkům pozemků hospodářsky nevyužívaných.
Literatura Behrendt A.– Schalitz G.– Muller L.– Schindler U. (2003): The dynamics of nutrients in an extensively used pasture –pasture and lysimetric experiments. In: Proc. 10th Gumpensteiner lysimeter day, Gumpenstein, (A):129–132. Eder G. (1991): The leakage of N and P in grasslands. In: Proc. Gumpersteiner lysimeter day, Gumpenstein, (A): 45–51. FIALA, J. – GAISLER, J. – KOMÁREK, P. – KOHOUTEK, A.: A study of permanent, temporary and slot seeded grassland ekosystems. Proceedings of the 16th EGF Meeting. Grado, 1996, pp. 727–730. FIALA, J. – GAISLER, J. – SPOUSTOVÁ, B.: The effects of modified management on drainage and nitrate leaching on extensively and non – used grasslands in the mountain and foot – hill areas of Czech Republic. Proceedings of the 17th EGE Meeting. Debrecen, 1998, pp. 683–687. FIALA, J. – GAISLER, J.: Modifikovaná pratotechnika semiprodukčních a neprodukčních travních porostů horských a podhorských oblastí. Grant GAČR, VSTE Liberec, 1999. GAISLER, J. – FIALA, J. – SPOUSTOVÁ, B.: Změny botanického složení a výnosu v závislosti na typu travního porostu a hnojení. Rostlinná výroba, 44, 1998 (1), s. 39–44. 25
HAKROVÁ – FOŠUMOVÁ, P.: Biodiverzita Šumavy – Zhodnocení současného stavu bezlesí v oblasti Bučiny a Knížecích Plání. Sborník referátů z konference AGROREGION 97. České Budějovice, 1997, s. 89–95. HRABĚ, F.: Travní porosty v podmínkách restrukturalizace zemědělství. Seminář Nové směry pícninářství v podhorských a horských oblastech ČR. VÚCHS, Rapotín, 1993, s.1–5. Kopec, S. (1993): The influence of grassland and arable land on the leakage of nutrients in Polish Karpaten. In: Proc. 3th Gumpesteiner lysimeter day, Gumpenstein, (A): 49–52. KLÍR, J.: Bilance dusíku pro okres Pelhřimov v letech 1988 a 1996. VURV Praha (1998). KRAHULEC F. a kol.: Louky Krkonoš: Rostlinná společenstva a jejich dynamika. Opera Corcontica. 33, 1996, 3–250. KVÍTEK, T.: Diferencovaný způsob využívání travních porostů ve vztahu k ochraně vody. Sborník referátů z konference AGROREGION 97. České Budějovice, 1997, s. 393–400. MÍCHAL, I.: Ekologická stabilita. MŽP Praha, 1994, s. 37–75, 188–214. MRKVIČKA, J. – ŠANTRŮČEK, J. – VESELÁ, M.: Možnosti přechodu intenzivně využívaných trvalých lučních porostů na druhově bohatší společenstva. Referáty ze semináře Obnova druhově bohatých luk. Hluk, 1997, s. 24–31. PROCHÁZKA, J.: Biodiverzita Šumavy – Zhodnocení současného stavu bezlesí v oblasti Horní a Dolní Cazov. Sborník referátů z konference AGROREGION 97. České Budějovice, 1997, s. 81–87. RYCHNOVSKÁ, M. a kol.: Ekologie lučních porostů. Praha, 1985, s. 31–123, 249–261. SPATZ, G.: Mulchen–alternative fur die Landwirtschaftliche Nutzung von Grunland? Smb.: Multifunktionale Landnutzung und Perspektiven fur extenzive Weidesysteme. Giessen, 2006, J.L.Univ., s. 73–76. SVOBODOVÁ, M. – ŠANTRUČEK, J., 2004: Jakost lyzimetrických vod při ukládání orné půdy do klidu. Collection of Scientific Papers, Faculty of Agriculture in České Budějovice, Series for Crop Sciences, 21., 2004 (3), ISSN1212–0731, s. 325–328 ŠRÁMEK, P. – ŠEVČÍKOVÁ, M.: Možnosti obnovy druhově bohatších luk. Referáty ze semináře Obnova druhově bohatých luk. Hluk, 1997, s. 32–37. TLAPÁK,V. – ŠÁLEK, J. – LEGÁT, V.: Voda v zemědělské krajině. Praha, 1992, s. 77–266. 26
UNGERMAN, J.: Dopady současného konvenčního zemědělství na krajinu, půdu a vodu s aplikací na podmínky Bílých Karpat. Veronica, VII., 1999, 3. zvláštní vydání, s 20–29. 12 let mulčovaná louka
Pokusy s mulčováním
Rozšíření jetelovin při mulčování 2x
27
Poznámky
28
Metodika vznikla za finanční podpory MZe a je výstupem výzkumného záměru VÚRV,v. v. i. č.: MZe 0002700601 „Principy vytváření, kalibrace a validace trvale udržitelných a produktivních systémů hospodaření na půdě“.
Autor:
Ing. Josef Fiala, CSc.
Název:
Modifikovaná pratotechnika trvalých travních porostů – mulčování
Vydal:
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Drnovská 507, 161 06 Praha 6 - Ruzyně
Sazba:
Ing. Vladimír Pokorný, CSc.
Tisk:
Ústav zemědělských a potravinářských informací Slezská 7, 120 56 Praha 2
Náklad:
400 ks
Vyšlo v roce 2007 Vydáno bez jazykové úpravy Kontakt na autory:
[email protected] Autor fotografií:
Josef Fiala
© Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., 2007
© Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., 2007
ISBN 978-80-87011-24-9
ISBN 978-80-87011-24-9
Josef Fiala
Modifikovaná pratotechnika trvalých travních porostů – mulčování Vydal Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. v Ústavu zemědělských a potravinářských informací Slezská 7, 120 56 Praha 2
2007
METODIKA PRO PRAXI Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i.
2007