JEDNA CESTA DO ČECH – DVA PROGRAMY – MNOHO ZÁŽITKŮ Díl 2: Radnice – Terezín – Lidice – Rožmitál – Radnice (11.a 12.06.2013) Úterý, 11. června Radnice restaurace-kavárna “LA BOEMA“, čas snídaně, nádherné počasí. Diskutujeme s Beatricí a Janem Irwingem co v následujících dnech podnikneme. Naše přání je navštívit Terezín a pamětní místo Lidice. Beatrice se k nám připojila a my jsme byli rádi, že máme někoho sebou se znalostmi češtiny, což se ukázalo jako velice výhodné. S normálním osobním autem jsme jeli na dálnici A5 do Prahy. Po několika dopravních zácpách v předměstí Prahy, jsme jeli dál na dálnici A8 směr Lovosice v severních Čechách a kousek po 608ce do Terezína. Tam policie uzavřela cestu a vysvětlili nám, že nemůžeme jet dál kvůli odstraňovaní škody po povodních na několika úsecích. To pro nás nebyl problém, byli jsme v cíli: Parkoviště před malou pevnosti. Okamžitě jsme si všimli, že tam neparkují žádná jiná auta. Bylo to nezvyklé, ale když jsme došli ke vstupní bráně pevnosti, bylo nám jasné proč. Ohromný příkop naplněný vodou už nebylo normální a brána byla uzavřená (Foto 14). Tabule s nápisem „Ohledně odstraňování škod, způsobené povodní, není možná prohlídka“. Poznámka: Příkop okolo Foto 14: Terezín, malá pevnost pevnosti není normálně naplněný vodou! My tři turisté jsme se pokusili přes vchod pro zaměstnance vniknout do pevnosti. Nutné bylo, několik zaměstnanců přesvědčit o našém přání, to se podařilo Beatricí v češtině. Předem se všichni bouřlivě snažili nás od vstupu odradit, protože pevnost bude od zítřka pro návštěvníky otevřená a že máme přijet ještě jednou. Bez vysvětlení a proseb Beatrice v češtině by tato návštěva končila už u vchodu. Tak jsme mohli udělat v krátké době malou obchůzku a alespoň získat celkový dojem. Základní kámen této pevnosti položil v roce 1780 císař Josef II. Město bylo Foto 15: Terezin, přehledný obraz Terezína postaveno jako pevnost a pojmenováno po Marii Teresii – matce Josefa II. a tenkrát sloužilo vojenským účelům. Tato malá pevnost byla oddělená od posádkového města, které bylo rovněž obklopeno vysokým valem a vodním příkopem. Jeli jsme z parkoviště přes most na kterém byl od stromů a hlíny provizorně JEDNA CESTA DO ČECH 2013 Seite 1 von 6 Díl 2: Radnice-Terezín-Lidice-Rožmitál-Radnice
Autor: Michael Strauch Překlad: Irena Kühnel a Karl Friedrich
vyklizen jen jeden jízdní pruh. Jednoznačně byla vidět ochraná opatření při právě odtékájící vodě. Muselo se ještě hodně vyčistit, ale na štěstí tato opatření ochránila vnitřní část posádkového města. Toto posádkové město bylo vlastně velké ghetto a malá pevnost byla pro politické vězně. Před bránou této malé pevnosti vznikl v září 1945 národní hřbitov, na kterém je pochováno 10 000 zemřelých. Nám němcům je Terezín známý jako koncentrační tábor pod jménem Theresienstadt a sloužil nacistům jako ukázkové ghetto. V tomto městě žilo do roku 1941 3500 českých občanů, k tomu přišel asi stejný počet vojáků. Na jejich místa přišli později zajatci a nejvyšší počet 58000 dosáhl v roce 1942. První obyvatelé se vrátili do svého československého posádkového města v červnu 1946. Teď je toto město opět osídlené a žije zde asi 3000 obyvatel. Celé město zůstalo zachovalé, proto je také jiné než známé koncentrační tábory jako např. Osvětim, Buchenwald nebo Dachau. Pro nás bylo tísnivé vidět velké bloky domů, všechny stejně vysoké, také kasárny, mohutné zdi a násypy okolo města. Kasárny a násypy působí ještě dnes tísnivě, přesto že už je velice hodně restaurováno. Je to pro nás zvláštní situace, vidět dnešní obyvatelé, kteří docela normálně v tomto městě žijí, nakupují a chodí do restaurací. Náš pocit se nedá vysvětlit, Foto 16: Terezin, posádkové město s necítili jsme se dobře, ani kostelem a tržním náměstím zmrzlinu jsme si nedali. Jasné, pro dnešní obyvatelé, kteří těchto strašných osm let ve skoro 250-ti letých dějinách tohoto historického města nezažili, je život na tomto místě normální. Nás, z části i kvůli naší národnosti se to dotýká jinak a má to asi pro nás jiný význam než pro mladou generaci, která tady vyrůstá (Foto 16). Na zpáteční cestě jsme přijeli – jenom 10 km od Terezína – do obce Doksany a jeli jsme okolo částečně restaurovaného kláštera. Zdálo se nám, že tento klášter je z části užívaný. Prohlídka budov nebyla možná, ale mohli jsme projít vnitřní dvory (atria) a udělat si obraz o této ohromné stavbě. Části této budovy působí jako středověké stavby a právě slouží jako filmová kulisa.Vládné zde hektická práce lidí od filmu. I nás tlačí čas, chceme na zpáteční cestě navštívit památník Lidice. Lidice, historické pozadí: 27. května 1942 byl vrchní velitel SS Reinhard Heydrich, zastupitel říšského protektorátu Čechy a Morava napaden v Praze svobodnými českými agenty, kteří byli vycvičeni v Anglii. Tito agenti byli vysláni do Československa s tím, že mají Heydricha zabít. Stříleli na Heydricha, když jeho auto v zatáčce zpomalilo a hodili granát, který při explozi Heydricha Foto 17: Pamětní místo Lidice s pomníkem dětí zranil. Přežil několik JEDNA CESTA DO ČECH 2013 Seite 2 von 6 Díl 2: Radnice-Terezín-Lidice-Rožmitál-Radnice
Autor: Michael Strauch Překlad: Irena Kühnel a Karl Friedrich
dnů, zemřel ale 4.června na otravu krve způsobené z částic autočalounění,oceli a také jeho vlastní uniforma,která vnikla do sleziny,byla příčinou. Mezitím honilo a zabilo gestapo a SS české agenty, odbojáře a každého kdo byl v podezření na spolupráci s Heydrichovo smrtí. Dohromady to bylo víc než 1000 osob, ještě k tomu bylo 3000 židů z Terezinského ghetta deportováno k likvidaci. V Berlině bylo 500 židů zatčeno a 152 jich bylo jako odplata za Heydrichovo smrt popraveno. Jako další odvetu nařídil Hitler aby bylo malé hornické městečko Lidice zlikvidováno, údajně měli obyvatelé atentátníky podporovat. Jako jeden z nejstrašnějších činů druhé světové války bylo 172 mužů a chlapců nad 16 let ve vesnici Lidice zastřeleno. Ženy byly deportovány do koncentrčního tábora Ravensbrück, kde většina z nich zemřela. 90 malých dětí bylo posláno do koncentračního tábora Gneisenau (Foto 17). Některé byly později převezeny do nacistických sirotčinců, jelikož vypadaly jako Němci. Vesnice Lidice byla dům od domu rozbita trhavinami a úplně srovnaná se zemí, že nezůstala po vesničce ani stopa. Na srovnaném území bylo zaseto obilí. Jméno Lidice bylo odstraněno ze všech německých map. Dnes je tento památník oblíbené místo svatebních párů, rádi se nechávají v tomto ohromném a udržovaném parku fotografovat (Foto 18). Také jsme viděli zamilované párečky, které seděli na lavičce nebo na trávníku těsně u sebe a byli k sobě velice něžní. Myslím, díky Bohu, čas zahojil rány a nová generace tuto strašnou historií zpracovala Foto 18: Pamětní místo Lidice s muzeem nezaujatě a uvolněně umožňuje sblížení.Tento dojem jsme získali při návštěvě Terezína a Lidic i s lidmi při setkání ve Vysokém Mýtě. Z Lidic jsme jeli nejrychlejší cestou zpět do Radnice, kde nás očekávala dobrá večeře a výborné pivo v restauraci/kavárně „La Boema“.
Středa 12. června Radnice a Rožmitál V porovnání k programu včerejšího dne byl dnešní program, „lehká strava“. Dopoledne jsme si chtěli prohlédnout město Radnice, muzeum v zámku a bývalou synagogu. Odpoledne jsme chtěli jet s Aerovkou do musea v Rožmitále a prohlédnout si velkou výstavu Aerovek.
Foto 19: Radnice, tržní náměstí
JEDNA CESTA DO ČECH 2013 Seite 3 von 6 Díl 2: Radnice-Terezín-Lidice-Rožmitál-Radnice
Prohlédli jsme si tedy muzeum v Radnici (Radnice leží 20 km severovýchodním směrem od Plzně, od roku 1570 povýšená na město, ca. 1800 obyvatel. Jméno Radnice se přeloží do němčiny jako Rathaus). V museum nás prováděl pan vedoucí osobně a dostalo se nám vysvětlení k množství vystavených exponátů, jak v angličtině, tak i v němčině. Dostali jsme dobrý přehled o dějinách a i o momentální situaci zde, v tomto městě. Budova muzea byla renovována a i uvnitř se ukázala v dobrém stavu. V archivu muzea čekalo ještě mnoho předmětů na adeqvativní prezentaci. Autor: Michael Strauch Překlad: Irena Kühnel a Karl Friedrich
Vedle muzea na tržním náměstí stojí zámeček , kde bylo dříve muzeum básníka, učitele národa a kněze Antonína Puchmajera. Tato velká barokní budova patří od roku 1758 společně se statkem šlechtické rodině Sternberg. Zámeček jako takový, už se nedá poznat. Vedlejší budovy se nachází v žalostném stavu a už byly částečně zbourány. Zdá se mi, že se tyto budovy už nedají zachránit. Tento špatný stavební stav nedovolil ani prohlídku. Dobře, že jsme se v muzeu dozvěděli různé věci o zámečku a viděli jsme jak vypadal původně. Také jsme navštívili synagogu, čerstvě renovována zářila novým leskem.Tato synagoga ve které se zachovala galerie pro ženy byla zachráněna krátce před dvanáctou. V letech 1945 -1992 zde byla autodílna. V roce 2001 byla nově renovována synagoga (Foto 20) znovu otevřená. Uvnitř je výstava, kde je vidět průběh oprav s obrázky před a po renovaci a také další budovy v okolí.
Foto 20: Radnice, synagoga před a po renovací
Bylo poznat, že se v posledních letech v Radnici hodně udělalo, obzvlášť domy na tržním náměstí a v okolí. Samozřejmě, že se v budoucnu musí ještě hodně opravit. Pozitivní je, že toto dolní centrum má velkou výhodu: ze všech směrů sem vedou silnice a proto je tady hodně obchodů a možnost nákupu na trhu,drogerie, hotel a restaurace/kavárna „La Boema“.
Přišel čas jet s naší Aerovkou do Rožmitálu (německý Rosenthal) do muzea. Zde nás očekávala velká sbírka Aerovek. Beatrice a Jan jeli v Aero-30 sport před námi, dcera Beatrice jela s jejím Citroänem pro jistotu za námi. Cesta vedla přes Zbiroh, Hořovice, Příbram do Rožmitálu pod Třemšínem, asi 70 km rozličnou krajinou, plnou zatáček, nahoru a dolu. Dojeli jsme na parkoviště ve dvoře, uprostred města Rožmitálu (Foto 21). Budovy muzea byly kdysi tovární komplex s 630 letým starým mlýnem. Místnosti s rozdílnou výstavní tématikou, jako i vystavená díla na nás udělala ohromný dojem a stojí za to si je prohlédnout. Pro nás Aero – přátele byl samozřejmě vrchol vidět sbírku Aerovek (Foto 22).
Foto 21: Vnitřní dvůr muzea v Rožmitále
JEDNA CESTA DO ČECH 2013 Seite 4 von 6 Díl 2: Radnice-Terezín-Lidice-Rožmitál-Radnice
Autor: Michael Strauch Překlad: Irena Kühnel a Karl Friedrich
Nikde se nedá vidět taková sbírka Aerovek, rozdílné modely jako tady v Rožmitále. Těch 30 vystavených Aerovek pomáhá získat dobrý přehled o rozdílech a různých modelech. Blahopřeji panu Leošovi Prokopci k této jedinečné sbírce. Zde jsem také viděl třetí Aero-30 kabriolet. Jeden vlastní Milan Lämlein, s tím druhým jsem právě na cestách a ten třetí stojí tady, „jak nový s továrny“ v této sbírce – perfektní, s originálním přívěsem jako na historické Sodomkovo fotografii (Foto 23). Foto 22: Privátní sbírka Aerovek
Vystavené byly 4 x Aero-500, 5 x Aero-662, 1 x Aero-750, 3 x Aero1000, 11 x Aero-30, 4 x Aero-50, 1 x Aero-150 a jeden nález ze stodoly. Od každého typu bylo k vidění různá provedení, jako roadster, sport, limuzína, dodávkový vůz, prična a kabriolet. Skoro všechny Aerovky se nachází ve velmi dobrém stavu, jen málo z nich je ve stavu před restaurováním a jedna Aerovka je na ukázku jako nález ze stodoly. Mile mně překvapilo, že na zdi visela velká Aero – Typologie vytištěná z naší webové stránky a zprostředkovává návštěvníkům přehled všech modelů. Nakonec jsme se podepsali do knihy návštěv. Jistě přijedeme ještě jednou a znovu si tuto sbírku prohlédneme.
Foto 23: Aero-30 – kabriolet, rok výroby 1936 s přívěsem
Do Radnice jsme jeli nejkratší cestou přes Rokycany (asi 50 km). Tímto jsme udělali hezkou objížďku okolo uzavřeného území. A teď přišel poslední večer, který jsme ukončili společnou večeří a dobrým pivem. Následující den, ve čtvrtek 13. června znamená se rozloučit, zabalit kufry, naložit Aerovku na přívěs a pokračovat dál do Brandýsa nad Orlicí na 6. Brandýský okruh. Pokračování následuje. Michael Strauch
JEDNA CESTA DO ČECH 2013 Seite 5 von 6 Díl 2: Radnice-Terezín-Lidice-Rožmitál-Radnice
Autor: Michael Strauch Překlad: Irena Kühnel a Karl Friedrich
Úterý 11.06.2013: (1) Radnice - (2) Terezín (3) Lidice - (1) Radnice Strecke: 260 km
Středa 12.06.2013:
(1) Radnice - (2) Zbrioh (3) Hořovice - (4) Příbram (5) Rožmitál - (6) Rocycany (7) Radnice Strecke: 115 km
JEDNA CESTA DO ČECH 2013 Seite 6 von 6 Díl 2: Radnice-Terezín-Lidice-Rožmitál-Radnice
Autor: Michael Strauch Překlad: Irena Kühnel a Karl Friedrich