Компаративні дослідження слов’янських мов і літератур. 2012. Випуск 19 9. Стереотип // Доступно за: http://uk.wikipedia.org/wiki/Стереотип_(психологія); 10. Сукаленко Т.М. Метафоричне вираження концепту жінка в українській мові. – Київ, 2010. – 240 с.; 11. Толстой И.И. Сербскохорватско-русский словарь. – М.: Рус. Яз., 2000; 12. Халеева И.И. Гендер как интрига познания. // Гендер как интрига познания: сборник статей /составитель А.В. Кирилина. – Москва, 2000. – С. 5–9; 13. Ћосић П. и сарадници. Речник синонима. – Београд, 2008; 14. Rečnik srpskog žargona // Доступно за: http://opusteno.rs/ljubav-romantika-f4/recniku-srpskog-zargona-t1758.html.
Гасіл Ї. (Прага, Чеська Республіка) Jaké místo zaujímá frazeologie ve výuce češtině pro cizince? Автор статті аналізує актуальні явища чеської фразеології у широкому мовному контксті. Ключові слова: сучасна чеська мова, фразеологія. Автор статьи анализирует актуальные явления чешской фразеологии в широком языковом контексте. Ключевые слова: современный чешский язык, фразология. The author analyzes the current events in the Czech phraseology wide linguistic context. Key words: contemporary Czech, phraseology.
Čeština pro cizince jako specifická součást aplikované lingvistiky a zároveň i bohemistiky se v českých podmínkách rozvíjí poměrně dlouhou dobu. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze je systematicky pěstována výuka češtiny pro cizince od konce druhé světové války. V době nedávné především zásluhou Milana Hrdličky došlo i k upřesnění užívané terminologie: ve své monografii Cizí jazyk čeština [17] zformuloval definice oborů čeština pro cizince a čeština jako cizí jazyk. Češtinou pro cizince rozumí „výuku českého jazyka pro jinojazyčné mluvčí“ [17, 50] a odlišuje ji od pojmu čeština jako cizí jazyk, „jenž by měl být vyčleněn pro teoretickou bázi výše uvedeného oboru a pro odbornou průpravu rodilých mluvčích k prezentaci češtiny jako cílového jazyka“ [17, 50]. Čeština jako cizí jazyk je tedy samostatná oblast aplikované lingvistiky, zabývající se lingvodidaktickými metodami výuky češtiny pro cizince a výchovou budoucích učitelů češtiny pro cizince, která zároveň řeší i teoretické otázky spojené s výukou češtiny pro cizince. Čeština pro cizince je samostatná oblast aplikované lingvistiky aplikující v pedagogické praxi teoretické poznatky oboru čeština jako cizí jazyk a věnující se praktické výuce češtiny pro cizince. Zvláště po roce 1989 dochází v rámci pěstování oboru čeština jako cizí jazyk i k teoretickému rozpracování řady otázek, které se týkají lingvodidaktických problémů výuky češtiny pro cizince. Soustředěná pozornost je věnována i problematice tzv. sociokulturní kompetence a výuce reálií a v tomto kontextu i místu frazeologie ve výuce češtiny pro cizince. 32
МОВОЗНАВСТВО Řada poznatků, k nimž čeští lingvodidaktici a bohemisté dospěli, může být inspirativní i v obecně chápané didaktice cizích jazyků. Platí to především o výuku jazyků slovanských, a to s ohledem na jejich genetickou blízkost. Čeština je všeobecně považována cizinci, kteří se rozhodli ji naučit, za jazyk obtížný. Jak jsme konstatovali již před časem [13, 380–385], tuto obtížnost především způsobuje složitá gramatika (deklinace, konjugace, vid), interference se studentovou mateřštinou a složitá fonetika (především rozdíly mezi krátkými a dlouhými vokály, přízvuk, intonace). Málokdo z cizinců učících se česky, ale i učitelů, kteří se věnují výuce češtiny pro cizince, si uvědomuje, že obtížnost češtiny způsobuje také značná idiomatičnost češtiny. Plně souhlasíme s Marií Čechovou, která nedávno [5, 151] konstatovala, že „čeština je podstatně idiomatičtější jazyk, než se všeobecně předpokládá. Rodilý mluvčí si zpravidla neuvědomuje, že téměř v každé promluvě jakékoli komunikační oblasti (včetně odborné) operuje s frazeologickými obraty, jejichž neadekvátní užití, stejně jako mylná interpretace nebo nepochopení ze strany recipienta, může být překážkou úspěšné komunikace“. Je třeba mít rovněž na paměti, že z hlediska výuky češtině pro cizince, je třeba chápat frazeologii a idiomatiku českého jazyka velmi široce. Vedle frazémů, jak je definuje F. Čermák [7; 8] i M. Čechová [3], sem musíme přiřadit i nejrůznější typy frází („ustálený konverzační výraz, chápaný zpravidla jako otřelý a sémanticky téměř prázdný“ – [7, 25]), formulí („ustálená kombinace lexikálních jednotek vstupující do textu jako hotová, relativně frekventovaná a známá jednotka“ – [9, 139]; mohou být pozdravové, děkovné, přací, rituální, přísežné, zatýkací, svatební...) a klišé („každý nadužívaný, a proto i otřelý, opotřebovaný výraz /lexém/, který už proto i část svého významu ztratil, resp. oslabil; je to ovšem pojem subjektivní, protože tentýž výraz nemusí představovat klišé pro každého“ – [8, 292]) apod. Pro nás je důležité, že všechny tyto jazykové jednotky (pro jednoduchost je pro naše účely budeme všechny nazývat frazémy) vstupují do textu jako hotové, prefabrikované, ustálené, často s omezenou kolokabilitou, jejichž celkový význam – sémém – není složený ze sémémů jednotlivých součástí frazémů. Takto široce chápané frazémy tvoří důležitou součást lingvoreálií českého jazyka a významně se podílejí na formování náležité sociokulturní kompetence zahraničních uživatelů češtiny; sociokulturní kompetence je nezbytná pro plnohodnotnou komunikaci v češtině (podrobněji viz [15]). Frazémy se také (z jiného úhlu pohledu) významně podílejí na vytváření jazykového obrazu (českého) světa (blíže viz např. [11]). Význam znalosti české frazeologie pro náležité chápání českých komunikátů ze strany zahraničních studentů bohemistiky jsme se pokusili ověřit v našem nedávném výzkumu. Jeho výsledky byly publikovány v monografii [15]. Dotazníkovou metodou jsme se snažili zjistit, jak zahraniční studenti bohemistiky, studující v Praze, zahraniční studenti bohemistiky, kteří studují na bohemistických pracovištích v Berlíně, Lipsku, Řezně, Vídni, Lvově a v Kyjevě, v porovnání s českými studenty bohemistiky z Filozofické fakulty Univerzity 33
Компаративні дослідження слов’янських мов і літератур. 2012. Випуск 19 Karlovy v Praze a z Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem rozumějí vybraným českým frazémům. Ve svém výzkumu jsme se zaměřili pouze na jednu sféru české frazeologie – na frazémy kulturněhistorické. Abstrahovali jsme od ostatních frazémů*, i když jsme si vědomi toho, že jsou rovněž důležité pro získání nejen kompetence sociokulturní (její nedílnou součástí jsou vědomosti z oblasti lingvoreálií), ale i celkové kompetence komunikační. K tomuto omezení nás vedlo přesvědčení, že především kulturněhistorická frazeologie (platí to ale o frazeologii v jejím celku) je zrcadlem, které odráží kulturní, historické i sociální a ekonomické zkušenosti uživatelů jazyka, zvláště ve vyšších stylových sférách, a je podstatná pro plynulé komunikování. A právě proto je nezbytné, aby se frazeologie stala nedílnou součástí jazykové výuky, a to komunikační výchovy v rámci výuky jazyka mateřského a v neméně významné míře i komunikační výuky jazyka jako jazyka cizího. Celkově cizinci stoprocentně neodpověděli zcela správně na žádný úkol, zároveň jsme ale nezaznamenali ani jeden úkol, na který by žádný cizinec, jenž byl do výzkumu zařazen, neznal odpověď. Můžeme konstatovat, že čeští studenti dosáhli podle očekávání nejlepších výsledků (74,68 %). Úspěšnost zahraničních bohemistů studujících v Česku byla rovněž vyšší (65,41 %) než úspěšnost zahraničních studentů bohemistiky studujících na sledovaných zahraničních vysokých školách (51,09 %). Celkově po sečtení výsledků všech dotazníků bylo možno konstatovat, že počet správných odpovědí dosáhl 59,18 %. Náš výzkum prokázal, že zahraniční studenti relativně dobře znali biblické frazémy. Můžeme z toho snad tedy zobecnit, že frazémy odrážející společné evropské kulturní dědictví jsou zahraničním bohemistům známější než frazémy vážící se úzce k českému kulturně historickému dědictví. Nižší znalosti frazémů vztahujících se k dnešní české vnitropolitické situaci svědčí o tom, že se zahraniční studenti bohemistiky relativně málo zajímají o českou vnitropolitickou situaci a že i málo čtou aktuální české novinové a časopisecké texty, v nichž se tato frazeologie hojně vyskytuje. Očekávali jsme, že respondenti budou vždy lépe znát české frazémy, které mají odpovídající nebo velmi blízký protějšek v respondentově mateřštině, avšak celkové výsledky nebyly přesvědčivé. Mnohé výsledky byly nepochybně ovlivněny obsahem předcházející výuky na jednotlivých bohemistických pracovištích a také stylem a náplní výuky jednotlivých vyučujících. Náš výzkum jednoznačně prokázal, že frazeologie musí tvořit pevnou součást všech druhů výuky češtiny pro cizince – výuky bohemistů i nebohemistů, a to na všech úrovních pokročilosti. Bohužel tomu tak ale často nebývá, seznámení s českou frazeologií buď absentuje vůbec, nebo je nesystematické, náhodné a málo efektivní. * Frekvence některých z nich je velmi vysoká, například ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky [6] jsme napočítali 250 přirovnání obsahujících slovo ruka.
34
МОВОЗНАВСТВО A jaká je situace v českých učebnicích češtiny pro cizince? Přiznejme, že většina starších, novějších i nových učebnic věnuje ve větší či menší míře pozornost zeměvědným* poznatkům.** Lingvoreáliím*** se nesoustavně sice několik učebnic věnuje****, ale soustavnou pozornost jim nevěnuje žádná. A podobná je i situace v prezentaci české frazeologie, o frazeologii kulturněhistorické to platí dvojnásob. Česká lingvodidaktika věnovala v minulosti frazeologii až nestoudně málo pozornosti. Do centra pozornosti lingvodidaktiků se frazeologie dostává až v poslední době, a to jako součást bádání o problematice tzv. sociokulturní kompetence. Cenný je i příspěvek polského bohemisty Mieczysława Bałowského, věnovaný této problematice [1]. Bałowski rozlišuje trojí přístup k frazeologii: strukturně-gramatický, sémantický a pragmatický [1, 51–55] a poukazuje na „tři základní rysy frazeologismů: a) vnitřní strukturně-sémantický rys frazeologismu jako jazykové jednotky a jako výtvoru jazykové činnosti; b) odraz specifické lidské schopnosti kategorizovat svět a odraz metaforického myšlení člověka; c) dobový rys frazeologické jednotky, tzn. čas, jenž je nutný, aby určité syntaktické spojení mohlo být idiomatizováno“ [1, 51]. *
Zeměvědu, neboli reálie vnější chápeme jako soubor poznatků charakterizujících zemi či země, jejichž jazyk učíme jako jazyk cizí (anebo ho studujeme), a to z hlediska historického, kulturního a kulturněhistorického, geografického, včetně politického a ekonomicko-sociálního uspořádání, z hlediska učlenění státu a jeho státního zřízení, z hlediska životního stylu, tradic, zvyků, práva, národnostního složení, náboženského vyznání obyvatel, národní mentality atd., což jsou jevy, jež se zpravidla přímo neodrážejí v jazyce, ale jsou pro osvojení si bezbariérové komunikace v cizím jazyce nezbytné. Pochopitelně, že sem můžeme zařadit i řadu dalších poznatků, například z oblasti sportu, umění, vědeckého poznání a jeho vývoje, školství, systému zdravotního zabezpečení, podnikání a rozvoje jednotlivých průmyslových odvětví a zemědělství, z oblasti turistických zajímavostí a atraktivit atd. ** Jmenujme alespoň z poslední doby tyto příručky: [22; 25; 21; 20; 27]. *** Lingvoreálie, neboli reálie vnitřní představují široký okruh faktů odrážejících se přímo v jazyce, především ve slovní zásobě, ve frazeologii, ve stylovém ztvárnění komunikátů i ve vlastním komunikačním aktu. Jsou to jazykové jednotky a frazémy velmi obtížně přeložitelné do druhého jazyka nebo vůbec nepřeložitelné a také další jevy, které umožňují či naopak znesnadňují sociální komunikaci v daném jazyce a různě tuto komunikaci modifikují. Týkají se jak komunikace verbální, tak i neverbální. Je třeba sem zahrnout i takové jevy, jako je tempo řeči, přerušování promluvy (vpadávání do řeči – intruze), volba náležité celkové strategie při komunikaci, normy zdvořilosti včetně problematiky vykání a tykání, patřičného oslovování a v Česku důležité (a pro cizince mnohdy nepochopitelné) přesné užívání titulů (například na vysoké škole). Patří sem i složitá a dosud ne zcela uspokojivě vyřešená otázka stratifikace češtiny a patřičného užívání náležitého kódu v dané situaci atd. **** Uveďme pro ilustraci alespoň některé: [25; 23; 28; 24] a některé další. 35
Компаративні дослідження слов’янських мов і літератур. 2012. Випуск 19 Podle Bałowského je „nejrozšířenější metodou výuky frazeologie strukturněsémantický přístup. Cvičení jsou vedena v rámci mluvnického nebo lexikálního systému, tzn. všechny frazeologismy se sestavují podle určitého slova (většinou podle podstatného nebo přídavného jména, slovesa apod.), přičemž nejde o frazeologické ekvivalenty a ani o srovnání frazeologických jednotek se stejnými slovy nebo s týmž bázovým slovem ve dvou jazycích“ [1, 51]. Vzhledem k tomu, že „specifika frazeologické jednotky jako systému vyjadřovacích prostředků tkví především v jejich sémantice, v obrazněsymbolické a axiologicko-povahové nominaci“ [1, 52], klade M. Bałowski značný důraz na sémantický aspekt výuky. „V tomto případě je důraz kladen na onomaziologický přístup, který poskytuje možnost ukázat nominační proces frazeologické jednotky, na jehož základě můžeme vydělit typy nominace a pak významové skupiny frazeologismů. Tento postup považují někteří odborníci za jistější, protože na jeho základě má žák možnost vytvořit si pojmový systém frazeologie (postup od skutečnosti k jazykové nominaci)“ [1, 53]. Pragmatický aspekt výuky frazeologických jednotek podle Bałowského spočívá především v popisu „a) umístění frazeologické jednotky v interpersonálním a intertextovém komunikačním aktu; b) popisu ‚způsobu bytí‘ frazeologické jednotky v rámci procesu generování a dekódování výpovědi; c) proměnlivosti frazeologické jednotky v textech; d) frazémů v jednotlivých situacích, určitých obsahově-intenčních souborech; e) klasifikace frazeologických jednotek podle výskytu v určitých řečových žánrech“ [1, 55]. Neoborová výuka češtiny pro cizince – tj. výuka tzv. nebohemistů – na různých úrovních pokročilosti, jak jsme už konstatovali výše, musí nutně obsahovat poučení o české frazeologii, nutně by se měla zaměřit především na seznámení s nejfrekventovanějšími frázemi a formulemi, ale i s frekventovanými pravými frazémy. Výuka se musí soustředit na vysvětlení významu jednotlivých frazeologických jednotek. Objasnění sémémů jednotlivých frazémů není ale vůbec jednoduché (při omezeném slovníku studujících obzvláště). M. Čechová upozornila i na to, že „není rovnost mezi pochopením frazému a vymezením jeho významu“ [5, 156]. Přes tyto těžkosti by učitel českého jazyka při výuce nebohemistů měl mít na zřeteli především přístup sémantický a pragmatický, jak o nich uvažuje M. Bałowski. Nebohemisté (a bohemisté rovněž) by měli být schopni identifikovat pravý význam užitých frazémů při recepci i produkci českých komunikátů, které odpovídají jejich na znalostní úrovni. Výuka bohemistů-cizinců musí nepochybně rovněž upřednostňovat tento sémanticko-pragmatický přístup, ale musí obsahovat i přístup strukturně-gramatický. Zahraniční bohemisté by měli být schopni analyzovat české frazémy i po stránce strukturní, měli by být obeznámeni s vnitřní strukturou frazému, s motivací jeho vzniku i s principy, na jejichž základě frazémy v komunikaci fungují. I v případě zahraničních bohemistů ale preferujeme přístup sémanticko-pragmatický. Vede nás k tomu poznatek z našeho výzkumu. Na některých zahraničních pracovištích studenti bohemistiky absolvují přednášku a seminář věnovaný české frazeologii, v nichž se 36
МОВОЗНАВСТВО věnují především teoretickým aspektům české frazeologie, významy konkrétních frazémů, které měly poznat v dotazníku, však neznali lépe, než jejich kolegové, kteří teoretické předměty zaměřené na frazeologii neabsolvovali. Studenti se s českou frazeologií seznamují především četbou literatury a kontaktem s přirozeným jazykovým prostředím. Nezastupitelné místo má i sledování českých filmů, českých televizních a rozhlasových programů a také českých internetových stránek a komunikace na sociálních sítích (facebook). Poučení o české frazeologii však musí obsahovat i samotná výuka praktického českého jazyka. Zde musí sehrát klíčovou roli učitel a jeho kreativita a invence. Učebnice, jako ostatně vždy, hraje až druhou roli. Přestože můžeme konstatovat, že na všech námi sledovaných bohemistických pracovištích studijní plány obsahují předmět, v jehož rámci se studenti seznamují s českými vnějšími reáliemi (i když se na různých pracovištích jmenuje různě) a s českou historií a kulturou, postrádáme na převážné většině pracovišť* předmět, který by studenty systematicky seznamoval s českými lingvoreáliemi. Nejde totiž jen o znalost českých lingvoreálií, ale především o to vypěstovat u studentů schopnost jejich adekvátního chápání a používání v rámci sociokulturní kompetence. Stávající praxe, jak jsou zahraniční studenti bohemistiky seznamováni s českými lingvoreáliemi v praktických jazykových kursech, se jeví jako zcela nedostatečná a nevyhovující. Studijní plány bakalářského studia by bylo třeba rozšířit i o předmět české frazeologie, který by seznamoval studenty nejen s teoretickými základy české frazeologie, ale hlavně s její praktickou stránkou, tj. s vybranými českými frazémy s vysokou mírou frekvence v současném českém jazyce. Součástí takového předmětu musí být i nácvik aktivního užívání české frazeologie, neboť při nevhodném užití frazému hrozí nebezpečí porušení řečové etikety, dokonce i vytvoření nepřekonatelné komunikační bariéry. Vzorem může být obsah výběrového semináře Frazeologie, který se realizuje na katedře bohemistiky Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, a výběrového semináře Aspekty a aplikace frazeologie, jež je nabízen studentům Ústavu bohemistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Frazémy odrážejí historickou zkušenost uživatelů národního jazyka, mapují současný společenský život, proto se neustále aktualizují frazémy starší, některé ustupují z aktivního užívání a vznikají nové (podrobněji [3; 4]). Proto by nejen poučení o české frazeologii, ale i praktické frazeologické semináře (se sběrem, interpretací a srovnáváním frazeologie i sledováním její dynamiky) měly být součástí každé výuky českého jazyka. Budoucí bohemisté musí být svými učiteli přesvědčeni, že sledovat dynamiku české frazeologie patří k trvalým povinnostem každého, kdo nechce ve znalostech českého jazyka ustrnout na * Takový předmět absentuje na všech námi sledovaných zahraničních pracovištích, pouze studenti, kteří studují v navazujícím magisterském studiu na ÚBS FF UK v Praze mají povinný předmět nazvaný Významné aspekty sociokulturní kompetence.
37
Компаративні дослідження слов’янських мов і літератур. 2012. Випуск 19 znalostech, které získal během studia. Výše uvedené závěry můžeme aplikovat i na vysokoškolskou neoborovou výuku českého jazyka a také na výuku češtiny pro cizince pro další zájemce o češtinu, tj. na výuku v nejrůznějších kursech pro široký okruh zájemců. I tato neoborová výuka češtiny by měla (v odpovídající míře) obsahovat nejen nezbytné poučení o českých lingvoreáliích, a o české frazeologii, ale i praktická cvičení. Tento náš závěr opíráme i o jednotlivé popisy českého jazyka, které vznikly na základě Společného evropského referenčního rámce pro jazyky [10; 2; 19; 16; 18]. Závěrem konstatujme společně s M. Čechovou, „že užívání frazémů v komunikaci, tj. jejich začleňování do projevu, a jejich rozšifrování adresáty, je proces silně ovlivňující vyznění a pochopení či nepochopení podstaty sdělení“ [5, 157]. Český jazyk obsahuje množství idiomatických výrazů, této skutečnosti musí odpovídat i výuka češtiny pro cizince. Dnešní technické prostředky umožňují i na zahraničních bohemistických pracovištích, aby všichni učitelé českého jazyka mohli při výuce prostřednictvím internetu pracovat s aktuálními autentickými texty publicistickými, žurnalistickými, beletristickými i odbornými, mají možnost využívat dat z Českého národního korpusu, stejně tak mohou pomocí internetu sledovat vysílání českých rozhlasových i televizních stanic. Všech těchto možností mohou využívat k seznamování svých studentů s českými lingvoreáliemi a s dalšími záludnostmi složitého, ale krásného jazyka českého. Závěrem ještě připomeňme, že nejde pouze o znalost frazému, ale jde především o to, naučit zahraniční studenty bohemistiky frazémy náležitým a vhodným způsobem užívat v komunikační praxi. V žádném případě tedy nejde o problematiku teoretickou, ale především o problematiku ryze praktickou. Jsme přesvědčeni, že obdobná situace existuje i ve výuce ostatních slovanských jazyků.
LITERATURA:
1. Bałowski M. Glottodidaktické otázky české frazeologie // Moldanová, D., Bałowski, M., (eds.): Co všechno slovo znamená. UJEP, Ústí nad Labem, 2007. – S. 49–56; 2. Čadská M. a kol. Čeština jako cizí jazyk Úroveň A 2. – MŠMT ČR v nakl. Tauris, Praha, 2005; 3. Čechová M. Dynamika frazeologie // Naše řeč. – 69. – 1986. – S.178–186; 4. Čechová M. Zrcadlení české historie ve frazeologii, in: Jęzik i literatura czeska – reflexja waźnych wydarzeń historicznych, v tisku; 5. Čechová M. Frazeologie v komunikaci. In: Orgoňová. O. (ed.): Jazyk a komunikácia v súvislostiach, Univerzita Komenského, Bratislava, 2011. – S. 151–158; 6. Čermák F. a kol. Slovník české frazeologie a idiomatiky I. Přirovnání. – Academia, Praha, 1983; 7. Čermák F. Frazeologie a idiomatika česká a obecná. Czech and General Phraseology. – Karolinum, Praha, 2007; 8. Čermák F. Lexikon a sémantika // Nakl. Lidové noviny. – Praha, 2010; 9. Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. Encyklopedický slovník češtiny. – Nakl. Lidové noviny, Praha, 2002; 10. Hádková M. a kol. Čeština jako cizí jazyk Úroveň A 1, MŠMT ČR v nakl. – Tauris, Praha, 2005; 11. Hádková M. Jazykový obraz světa a lingvodidaktika // Orgoňová. O. (ed.): Jazyk a komunikácia v súvislostiach, Univerzita Komenského, Bratislava, 2011. – S. 389–394; 12. Hasil J. Sociokulturní kompetence, nebo reálie? // Hádková, Marie, Balowska, Grażina (eds.), Sociokulturní složka výuky cizího jazyka a SERR, UJEP a Státní vysoká škola v Ratiboři, Ústí nad Labem, Ratiboř, 2008. – S. 127– 38
МОВОЗНАВСТВО 137; 13. Hasil J. Jak nás vidí oni aneb Pohled cizinců na češtinu a na Čechy // Mitter. P., Tošková, K. (eds.): Ty, já a oni v jazyce a v literatuře, 1. díl – část jazykovědná, UJEP, Ústí nad Labem, 2009. – S. 380–385; 14. Hasil J. Jak Češi a cizinci rozumějí ustáleným výrazům obsahujícím názvy peněžních jednotek // Horký, Pavel, Suk Tomáš (eds.), Jazyk, literatura a finance, Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2010. – S. 41–48; 15. Hasil J. Interkulturní aspekty mezikulturní komunikace, UJEP, Ústí nad Labem, 2011; 16. Holub J. a kol. Čeština jako cizí jazyk Úroveň B 2, MŠMT ČR v nakl. Tauris, Praha, 2005; 17. Hrdlička M. Cizí jazyk čeština, ISV, Praha 2002; 18. Společný evropský referenční rámec pro jazyky, Univerzita Palackého, Olomouc, 2002 / překlad J. Ivanová, A. Lenochová, J. Linková, Š. Šimáčková; 19. Šára M. a kol. Prahová úroveň. Čeština jako cizí jazyk, Council of Europe Publishing, Strasbourg, 2001;
ANALYZOVANÉ UČEBNICE:
20. Antonenko O. a kol. Kultura českého národa – tradice a současnost, Nakladatelství Lvovské národní univerzity, Lvov, 2010; 21. Bischofová J. a kol. České reálie (Life and Institutions), Hankuk University of Foreign Studies, Seoul, 2003; 22. Cvejnová J. Co chcete vědět o České republice, Karolinum, Praha, 1998; 23. Froulíková L. Zahrada českého jazyka, Academia, Praha, 2002; 24. Froulíková L. Adam a Eva v Českém ráji, Academia, Praha, 2008; 25. Hasil J., Hasilová H. Čtení o České republice, Humboldt Universität zu Berlin, Berlín, 1997; 26. Hasil J., Lobur N., Palamarčuk O. Česka mova dlja ukrajinciv, Vidavničij centr LNU imeni Ivana Franka, Lvov, 2011; 27. Hrdlička M., Bischofová J. Sociokulturní minimum pro azylanty, MŠMT ČR, Praha, 2006; 28. Nekovářová A. Čeština pro život, Czech for Life, Tschechisch fürs Leben, Akropolis, Praha, 2006.
Дем’яненко Н.Б. (Київ, Україна) Лінгвокультурний аспект у викладанні порівняльної фразеології слов’янських мов Стаття присвячена важливості дослідження етнокультурної інформації, закодованої у фразеологічних одиницях та необхідності залучення такої інформації в процесі вивчення порівняльної фразеології двох мов. Ключові слова: фразеологізм, міжкультурна комунікація, мовна компетенція Статья посвящена важности исследования этнокультурной коммуникации, закодированной в фразеологических единицах и необходимости присоединения такой информации в процессе изучения сравнительной фразеологии двух языков. Ключевые слова: фразеологизм, межкультурная коммуникация, языковая компетенция. Article is devoted to study the importance of ethnic and cultural information encoded in phraseological units and the need to bring this information to the study of comparative vocabulary of the two languages. Key words: phraseologism intercultural communication, language competence
Лінгвокультурний аспект знаходить своє відображення в цілях та задачах навчання іноземної мови, а також у змісті та прийомах навчання, 39