Středoškolská odborná činnost 31. ročník
Tomáš Lázna
Jak měřit světelné znečištění Obor 2. Fyzika
Gymnázium Jiřího Wolkera, třída: kvinta B Kollárova 3 796 01 Prostějov Olomoucký kraj Konzultant: RNDr. Jan Hollan
Prostějov 2009
Čestně prohlašuji, že jsem práci zpracoval samostatně, a veškeré zdroje, ze kterých jsem čerpal, jsou uvedeny v seznamu literatury
Tomáš Lázna Prostějov, 1. 4. 2009
1 2 3
4
5
6 7 8
Úvod ................................ ................................ ................................ ..................... 4 Metodika ................................ ................................ ................................ ............... 5 Teoretický úvod do světelného znečištění ................................ .............................. 6 3.1 Fyzikální princip světelného znečištění ...........................................................6 3.2 Dopad světelného znečištění............................................................................6 3.3 Možné řešení světelného znečištění .................................................................7 3.4 Světelné znečištění a zákon .............................................................................8 Jak měřit světelné znečištění ................................ ................................ .................. 9 4.1 Co budeme měřit .............................................................................................9 4.2 Jak budeme měřit ............................................................................................9 4.3 Čím budeme měřit ......................................................................................... 10 4.3.1 Luxmetr ................................................................................................. 10 4.3.2 Jasoměr .................................................................................................. 10 4.3.3 Fotovoltaický panel, multimetr a PC ...................................................... 10 4.3.4 Měření pomocí digitálního fotoaparátu ................................................... 11 Využití výsledků měření ................................ ................................ ...................... 12 5.1 Zmapování osvětlenosti dané oblasti ............................................................. 12 5.2 Měření kvality svítidel................................................................................... 12 5.3 Měření osvětlenosti nad hvězdárnami ............................................................ 12 5.4 Měření osvětlenosti nad ekosystémy.............................................................. 13 Závěr ................................ ................................ ................................ ................... 14 Informační zdroje ................................ ................................ ................................ 15 Přílohy ................................ ................................ ................................ ................. 16
Úvod
4
1 Úvod Světelné znečištění je věc, se kterou se musíme potýkat každý den. Nebo spíše každou noc. Když jsem se o něj začal blíže zajímat, zjistil jsem, že je to jev, který je potřeba řešit. U nás však málokdo ví, co to vlastně světelné znečištění je, natož pak jak jej odstranit. Proto místo aby jeho úroveň klesala, naopak stoupá. Úkolem této práce však není tento stav změnit. Aby bylo možné zabránit vzniku světelného znečištění nebo jej alespoň omezit, bylo by potřeba předložit reálné důkazy lidem, kteří rozhodují o osvětlování. A právě jakýmsi návodem pro to, jak důkazy opatřit, by měla být moje práce. Chci v ní zpracovat metodiku měření světelného znečištění a navrhnout, co dále dělat s výsledky takovýchto měření. Příští rok bych rád v tomto tématu pokračoval, avšak zaměřím se již na samotné měření. V této práci bude obsažena pouze jeho teorie. Dalším mým cílem je seznámit čtenáře s problematikou světelného znečištění, aby o ní měl alespoň přibližný přehled. Domnívám se, že přínosem mé práce bude právě vytvoření tohoto návodu. Dosud jsem se nesetkal s česky psaným textem, který by popisoval, jakým způsobem lze světelné znečištění měřit (tím však netvrdím, že neexistuje). Výjimkou budiž článek RNDr. Hollana, který popisuje, jak lze měřit jas pomocí digitálního fotoaparátu (viz podkapitola 4.3.4 Měření pomocí fotoaparátu). Tento článek na mě však po přečtení nepůsobil jako návod pro běžné, nezasvěcené lidi, kteří by chtěli měřit. Doufám, že moje práce by jim to umožnila. Tvorba této práce má přínos samozřejmě i pro mě. Tím prvním je to, že pro mě bude opěrným bodem při praktickém měření světelného znečištění, kterému se chci věnovat v mé příští práci. A tím druhým přínosem (který však má zřejmě každá práce SOČ) je to, že se naučím lépe pracovat s informačními zdroji a psát odborné texty.
Metodika
5
2 Metodika Hlavním informačním zdrojem o světelném znečištění pro mě byly na internetu publikované články mého konzultanta, Dr. Hollana, a dalších autorů. Odkazy na tyto články jsou uvedené v kapitole 7 Informační zdroje. Informace o fotometrii jsem čerpal z literatury (taktéž viz kapitola 7). Na začátku jsem si rozvrhl osnovu práce, která měla vypadat asi takto: - seznámení se světelným znečištěním (co to je, jak se dá řešit) - jakým způsobem jej lze měřit - jakými přístroji (zařízeními) jej lze měřit - jaká měření by bylo zajímavé provést a kdo by o ně měl zájem K těmto bodům jsem postupně vyhledával informace, které jsem se nakonec rozhodl zpracovat do tří kapitol. Do příloh jsem se rozhodl zařadit fotografie měřicích přístrojů a fotografie příkladů dobře a špatně konstruovaných lamp a také schémata demonstrující vznik a vliv světelného znečištění.
Teoretický úvod do světelného znečištění
6
3 Teoretický úvod do světelného znečištění1 3.1 Fyzikální princip světelného znečištění Aby se uskutečnil zrakový vjem, musí na sítnici lidského oka dopadat světelný tok určité intenzity. Chceme-li tedy dobře vidět i v noci, je nutné k přírodnímu světlu (světlo odražené na Zemi z ostatních planet, hvězd a dalších vesmírných objektů) přidat osvětlení umělé. Z tohoto důvodu jsou do interiérů, ale i do exteriérů instalovány svítidla. Uvažujme, že máme svítidlo, od nějž se šíří světelný tok do všech stran. Část toku směřuje do dolního poloprostoru směrem od svítidla. Toto světlo by mělo v ideálním případě osvětlovat určitý prostor pod sebou, občas však svítí také přímo do očí lidí a dochází k takzvanému oslnění (viz níže). Světlo se částečně odrazí od povrchu a rozptýlí do prostoru. Existuje určitá nízká pravděpodobnost, že část světelného toku dopadne na naši sítnici a umožní nám zrakový vjem. Většina odraženého světla zůstává ve volném prostoru a dále se odráží a rozptyluje. Toto světlo zde musí být, a to hned ze dvou důvodů. První je ten, že nám umožňuje vidět i objekty, které nejsou přímo osvětlené. Tím druhým je potřeba, aby osvětlené místo bylo viditelné ze všech pozic a úhlů. Toto světlo tedy nelze považovat za znečišťující, přestože se jeho část prostřednictvím odrazů dostane do prostoru, který vůbec nebylo zamýšleno osvětlit. Právě naopak, toto světlo je užitečné, protože nám umožňuje vidět scenérii. Nyní se zaměřím na světlo, které je vyzařováno do horního poloprostoru. Za předpokladu, že by v atmosféře nebyly žádné částice, se kterými by se mohlo světlo dostat do kontaktu, by světelný tok volně unikal do vesmíru, kde by byl zcela neškodný (zároveň však i naprosto neužitečný). V atmosféře se však nachází mnoho mikročástic (např. vodní páry, prachové částice, atd.) Tyto částice odrážejí, pohlcují a propouštějí světlo, a tak v atmosféře vzniká tzv. závojový jas. A nyní několik slov k oslnění. Umístíme-li vedle sebe objekty A a B, přičemž objekt A bude mít určitý jas a objekt B jas stokrát větší než objekt A, potom objekt A kvůli příliš velkému jasu objektu B neuvidíme dobře. Lidská zornice se totiž kvůli velkému jasu zmenší, a tak špatně vidíme méně osvětlené objekty. Tomuto jevu se říká oslnění. Pro zrak akceptovatelný poměr jasů je přibližně nejvýše 1 : 10. K tomuto jevu též dochází, je-li v atmosféře závojový jas. Kvůli vysokému jasu atmosféry nevidíme objekty s nízkým jasem za ní (např. hvězdy). Světelné znečištění není způsobené samotným světlem svítidel, ale jeho nevhodným směřováním a rozptylem.
3.2 Dopad světelného znečištění Světlené znečištění má dopad nejen na zdraví lidí, ale například také na zvířata, astronomická pozorování a bezpečnost provozu. Na biorytmus člověka má významný vliv podvěsek mozkový a hormon melatonin, který produkuje. Na sítnici lidského oka jsou uloženy receptory, které 1
Při psaní této kapitoly jsem čerpal převážně z článku Ing. Petra Baxanta, PhD. (viz 7 Informační zdroje) – dostupného na adrese http://www.dql.cz/texty/mereni.htm (funkčnost odkazu ověřena 25. 3. 2009)
Teoretický úvod do světelného znečištění
7
vnímají úroveň osvětlení. V noci, když spíme, podvěsek mozkový se snaží produkovat melatonin, je-li však úroveň osvětlení velká, tak se produkce se omezí nebo dokonce úplně přeruší. Bylo prokázáno, že lidé, kteří spí v místnostech, kde není úplná tma, trpí více nádorovými onemocněními. Mají totiž méně melatoninu, který je velice účinným antioxidantem a aktivně chrání organismus před nádory. Světelné znečištění však způsobuje potíže i zvířatům. Jednak jsou ptáci světlem v noci zmateni a to zhoršuje jejich orientaci. Nadbytečné světlo taktéž narušuje přirozené období aktivity a spánku. Dalším z dopadů je omezení sledovatelnosti hvězd a dalších vesmírných objektů. Tento problém vadí především astronomům, kteří se tímto pozorováním zabývají vědecky. Kvůli závojovému jasu totiž vzniká oslnění (jas závoje je totiž větší než jas odraženého světla od hvězd a dalších objektů). Posledním z významných dopadů světelného znečištění je ohrožení bezpečnosti, a to především nočního provozu. Řidiči, který autem přijede do obce, která je osvětlena pomocí špatně usměrněných svítidel, svítí světlo ze zdroje přímo do očí, čímž jej oslňuje a omezuje jeho viditelnost. Dalším ohrožením bezpečnosti je to, že ve stínu, který vrhá jasné světlo, hůře vidíme objekty (a takovýmto objektem může být třeba i chodec).
3.3 Možné řešení světelného znečištění Existuje v podstatě jen jeden způsob, kterým lze bojovat proti světelnému znečištění. Touto možností je omezit a usměrnit svítidla. V prvé řadě si musíme uvědomit, že špatně konstruované pouliční lampy nejsou jediným strůjcem světelného znečištění. To dále způsobují svítící reklamy, osvětlené billboardy a stavby a další světlo, které není nutně potřeba. Billboardy, které jsou osvětlené ze spodní strany, jsou naprosto nevhodné, protože valná většina světla je odražena na oblohu. Přitom by stejně dobře posloužily krytá a dobře směřovaná svítidla osvětlující shora. Stejně tak působí i architektonické dominanty (např. kostely), které jsou osvětlovány velmi silnými výbojkami pod velkým úhlem, takže opět velké množství světla uniká. Osvětlení těchto staveb je schopno znehodnotit tmu v okruhu několika desítek (!) kilometrů. Přitom by i tyto stavby bylo možné osvětlovat efektivněji – dokonce by pak mohly i více vynikat. A nad svítící reklamní panely by taky neměl být problém umístit clonu, která by odrážela světlo do země. A teď již k pouličním lampám. Vhodně konstruovaná lampa by měla světlo směřovat do kuželu pod sebe a neměla by oslňovat procházející chodce a projíždějící řidiče (takovýmto lampám říkáme plně cloněné). A rozhodně by neměla svítit do domů. Lze toho dosáhnout vhodnou konstrukcí – umístěním clon a odrazných ploch, které světlo směřují do prostorů určených k osvětlení. Pouliční lampy u nás však málokdy tato kritéria splňují. Dále by se také měla v době nejhlubší noci (řekněme od půlnoci do pěti hodin ráno, kdy není osvětlení tolik potřeba) omezit intenzita osvětlení produkovaného lampami. Je to období, kdy většina lidí spí a světlo je pouze vyrušuje. A pro ty zbývající bohatě stačí méně osvětlené venkovní prostory. Další nevýhodou špatně konstruovaných lamp je jejich neekonomičnost. Srovnáme-li náklady na stejné osvětlení produkované „dobrou“ a „špatnou“ lampou, pak zjistíme, že u dobře konstruované lampy jsou tyto náklady menší. V dnešní době zatím není mnoho lidí, kteří jsou seznámeni s problematikou světelného znečištění. Z tohoto důvodu jsou nově umísťované lampy neefektivní a
Teoretický úvod do světelného znečištění
8
necloněné. A stejně tak i lampy, kterými jsou nahrazovány ty stávající, které už přestaly fungovat. Toto se samozřejmě týká i umísťování reklam a dalších výše zmíněných objektů.
3.4 Světelné znečištění a zákon Světelnému znečištění se věnuje zákon o ochraně ovzduší2 (86/2002 Sb.) Zákon světelné znečištění definuje takto: „Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí světelným znečištěním viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno.“ (§ 2, odst. 1). Světelné znečištění je tedy definováno poměrně dobře. Zákon dále říká, že v pravomoci obce s rozšířenou působností je vydat vyhlášku, která přikazuje regulaci světelných reklam a efektů promítaných na oblohu (§ 50, odst. 3).
2
online jej nalezete na http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?number1=86%2F2002&number2=&name=&text= (funkčnost odkazu ověřena 23. 3. 2009)
Jak měřit světelné znečištění
9
4 Jak měřit světelné znečištění 4.1 Co budeme měřit V prvé řadě je třeba si uvědomit, že je prakticky nemožné změřit unikající světelný tok z nějakého rozlehlého místa, na kterém jsou umístěna různá svítidla, uniká z něj tedy nestejnoměrné množství světla (např. město). Na tomto místě však můžeme změřit osvětlení oblohy – toto osvětlení je pak možné porovnávat s měřeními provedenými na jiných místech nebo s normami. Abychom dosáhli vyšší relevantnosti výsledků, je potřeba osvětlení měřit pomocí více přístrojů (viz podkapitola 4.3 Čím budeme měřit) a více způsoby (viz podkapitola 4.2 Jak budeme měřit). Výsledky těchto měření je poté potřeba převést na stejnou fyzikální veličinu, abychom je mohli porovnávat i mezi sebou. Já doporučuji využít veličinu osvětlenost – značka E, jednotka lux (lx).
4.2 Jak budeme měřit Na výsledek měření má vliv několik věcí. Za předpokladu, že měřicí přístroje jsou zkalibrované, pak lze věci ovlivňující měření rozdělit na dvě skupiny – podmínky a způsob měření. Mezi podmínky spadá především oblačnost (popř. i mlha), fáze Měsíce a další prvky počasí. Aby bylo možné srovnávat výsledky z více míst, je potřeba měřit za stejných podmínek. Do způsobu měření pak spadá pozice měřicího přístroje a úhlu, pod kterým je přístrojem měřeno (viz níže). A nyní již k samotnému způsobu měření. Prvním způsobem měření je měření osvětlenosti oblohy. Mezi měřitelem a oblohou nesmí být žádná překážka (např. větve stromů) a taktéž nesmí stát na místě, na které přímo dopadá světelný tok z nějakého svítidla (např. v blízkosti lampy) – to platí i v případě, že měření se měřitel přímo neúčastní (tj. kontinuální měření – viz níže). Jestliže však přímo měří, pak by měl být měřicí přístroj držen v takové poloze, aby čidlo směřovalo k zenitu. Pro větší přesnost výsledku je potřeba provést více měření, při kterých by mělo být čidlo mírně vychýleno od původní polohy (mělo by však měřit stále stejný úsek oblohy). Chceme-li výsledky porovnávat s více jinými údaji, pak je výhodné vytvořit z výsledků aritmetický průměr. Pokud provádíme kontinuální měření, pak existuje ještě jedna podmínka – na měřidlo by v průběhu měřeného období nemělo nic vrhat stín. Nad měřidlem by také měl být umístěn nějaký kryt (takový, který rozptyluje a odráží světlo minimálně, v opačném případě by došlo ke znehodnocení výsledků měření). Dále je možné měřit osvětlenost různých povrchů s vysokou odrazivostí, lze využít například bílý papír nebo fasádu domu. Z tohoto měření můžeme dostat hodnoty přímo úměrné osvětlenosti oblohy. Výsledky tohoto měření samozřejmě nemůžeme porovnávat s výsledky měření oblohy (musíme tedy měřit buď všude osvětlenost oblohy, nebo všude osvětlenost povrchů – případně oboje, což doporučuji).
Jak měřit světelné znečištění
10
4.3 Čím budeme měřit 4.3.1 Luxmetr Luxmetr je měřicí přístroj, jehož základem je fotočlánek. Jako výstup obvykle udává osvětlenost v luxech. Pokud tedy budeme měřit osvětlenost, pak je luxmetr nejpraktičtější v tom, že jeho výstup nemusíme převádět. Jejich nevýhodou naopak je, že na některých místech a za určitých podmínek může být osvětlenost nižší, než jakou je luxmetr schopen změřit. Luxmetr je běžně dostupným zařízením.
4.3.2 Jasoměr Jasoměr je přístroj k měření jasu. Jeho základem je fotočlánek a nástavec, který vymezuje prostorový úhel, ve kterém je měřeno. Jednotkou jasu je kandela na metr čtverečný (cd/m2). Abychom z jasu získali osvětlenost, musíme jeho hodnotu v cd/m2 vynásobit číslem π (π steradiánů - toto převedení je ovšem nepřesné, platilo by za předpokladu, že by byla atmosféra v měřeném úhlu homogenní). Běžně dostupným jasoměrem určeným přímo pro měření jasu oblohy je přístroj Sky Quality Meter od firmy Unihedron3. Je k dispozici ve více provedeních, které se liší měřeným úhlem a tím, zda jej lze připojit k počítači. Přístroj určuje jas v magnitudách na čtvereční úhlovou vteřinu. Tento údaj je možné převést na údaj v cd/m2 pomocí skriptu Luminance4.
4.3.3 Fotovoltaický panel, multimetr a PC Pomocí fotovoltaického panelu, multimetru a počítače lze provádět kontinuální měření osvětlenosti oblohy. Mezi napětím na fotovoltaickém panelu a osvětleností oblohy existuje přímá úměrnost. Pokud tedy umístíme fotovoltaický panel na nějaké vhodné místo (viz 4.2 Jak budeme měřit) a připojíme k němu dostatečně citlivý multimetr, který dále připojíme k počítači, získáme aparát, který bude průběžně zaznamenávat napětí na fotovoltaickém panelu. Poté je ještě potřeba aparát zkalibrovat pomocí luxmetru umístěného vedle panelu. Všechna potřebná zařízení jsou běžně dostupná. Tímto způsobem je už od roku 2006 na brněnské hvězdárně měřena osvětlenost oblohy nad Kraví horou5 (naleznete zde také podrobnější popis tohoto způsobu měření).
3
http://www.unihedron.com/ http://amper.ped.muni.cz/jenik/astro/lum.php 5 http://amper.ped.muni.cz/weather/ (funkčnost odkazů ověřena 23. 3. 2009) 4
Jak měřit světelné znečištění
11
4.3.4 Měření pomocí digit álního fotoaparátu Alternativní možností je měření jasu pomocí digitálního fotoaparátu, který umí zaznamenávat surová (nepřepočítaná) data snímku ve formátu raw. Fotoaparát je potřeba zkalibrovat a poté data zpracovat pomocí nějakého programu, který je k tomu určen. Více o tomto způsobu měření si lze přečíst na: http://amper.ped.muni.cz/light/texty_html/why_raw.html (funkčnost odkazu ověřena 23. 3. 2009).
Využití výsledků měření
12
5 Využití výsledků měření Jak již jsem psal výše, nemůžeme změřit na oblohu unikající světelný tok, můžeme však srovnat výsledky měření osvětlenosti oblohy na různých místech, popř. provést srovnání s normami. V této kapitole je uvedeno několik možností, jak by bylo možné naměřené hodnoty zužitkovat.
5.1 Zmapování osvětlenosti dané oblasti Osvětlenost by se měřila v různých bodech měřené oblasti (např. město). Body, ve kterých by bylo měřeno, by od sebe měly být přibližně stejně daleko (např. vrcholy trojúhelníků v trojúhelníkové síti). Výsledky lze poté zpracovat jako mapu, na které by nejčernější plochy představovaly místa s nejnižší osvětleností a naopak. Taktéž by bylo možné vytvořit 3D model, ve kterém by nejvyšší místa ukazovala místa s nejvyšší osvětlenosti. Mapování by šlo využít ke dvěma účelům. Tím prvním by byl rychlý přehled o světelné situaci v dané oblasti. Tím druhým by bylo to, že by mapa ukazovala, v kterých oblastech je potřeba provést opatření proti světelnému znečištění primárně.
5.2 Měření kvality svítidel Při tomto měření by se měřila osvětlenost oblohy v místech, kde jsou použita různá svítidla (např. kulové svítidlo, špatně cloněná svítidla, dobře cloněná svítidla). Nesmíme opomíjet ani reklamy a světla osvětlující významné budovy nebo sochy. Výstupem by opět byla jakási mapa, která by přibližně ukazovala, kde je nejkvalitnější osvětlení a kde naopak světlo nejvíce uniká do oblohy. Výsledky tohoto měření by bylo možné předložit jako argument ke změně svítidel na určitém místě.
5.3 Měření osvětlenosti nad hvězdárnami Jak jsem již zmiňoval, světelné znečištění má vliv na astronomická pozorování – zhoršuje pozorovatelnost vesmírných objektů. Proto by bylo zajímavé provést srovnání osvětlenosti oblohy nad různými hvězdárnami, z čehož by bylo možné určit, na jakých hvězdárnách jsou kvalitnější pozorovací podmínky. Nabízí se provést měření nad prostějovskou hvězdárnou6 a srovnat výsledky s měřením na brněnské hvězdárně (viz výše). Obdobná měření jsou pravděpodobně prováděna i na jiných hvězdárnách v jiných zemích. Zajímavým srovnáním by bylo i srovnání osvětlenosti oblohy nad hvězdárnou u nás a v zemi, kde jsou zavedena opatření proti světelnému znečištění.
6
Lidová hvězdárna v Prostějově, p.o. - http://www.hvezdarnapv.cz/ (funkčnost odkazu ověřena 23. 3. 2009)
Využití výsledků měření
13
5.4 Měření osvětlenosti nad ekosystémy Nadbytečné světlo má vliv také na ekosystémy. V oblasti příměstského ekosystému (např. okolí říčky Hloučely v Prostějově) lze provést měření, která by se poté porovnala s měřením osvětlenosti v nějakém ekosystému na venkově. Z toho by vyplynulo, o kolik horší podmínky pro zvířata jsou v blízkosti města než na venkově. O tato měření, která budu provádět, již projevilo zájem prostějovské ekocentrum Iris7.
7
Český svaz ochránců přírody – Regionální sdružení Iris – http://www.iris.cz (funkčnost odkazu ověřena 23. 3. 2009)
Závěr
14
6 Závěr Zpracoval jsem teoretický úvod ke světelnému znečištění, metodiku jeho měření a využití výsledků měření. Metodika měření je popsána tak, aby po zakoupení či vypůjčení potřebných přístrojů měl zájemce, který se touto problematikou hlouběji nezabývá, možnost provést vlastní měření. Také já budu moct v budoucnu z této práce vycházet. Práce je sice relativně krátká a vytyčené téma by bylo možné zpracovat hlouběji, ale přesto si myslím, že splní svůj účel a že jsem dodržel stanovené cíle práce. Kromě výše uvedených cílů je navíc dobrým úvodem pro mou příští práci zabývající se světelným znečištěním. Práce popisuje, co to vlastně je světelné znečištění a také jeho fyzikální princip. Dále pak, jaký škodlivý efekt má a jak by jej šlo výrazně omezit. Kapitola končí popsáním světelného znečištění ve vztahu se zákonem. Další kapitola se věnuje jádru této práce – a to metodice měření světelného znečištění. Je v ní podrobně popsáno, co vlastně budeme měřit a jakým způsobem to budeme měřit. V příslušné kapitole také uvádím přístroje, které lze k měření použít: luxmetr, Sky Quality Meter a aparát skládající se z fotovoltaického panelu, multimetru a počítače. Okrajově je také zmíněna metoda měření pomocí digitálního fotoaparátu. V poslední části jsem napsal několik návrhů, jaká měření by bylo možné provést, jak by se dala zužitkovat a kdo by o ně měl zájem. Světelné znečištění je nepochybně závažným problémem, který je nutné začít řešit. Byl bych velice rád, kdyby tomu moje práce aspoň trochu napomohla. Na opravdovou noc máme všichni nárok, přesto je nám upírán. A to by chtělo změnu!
Informační zdroje
15
7 Inf ormační zdroje Literatura: - Fuka, J., Havelka, B.: Optika (fyzikální kompendium), Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1961 - Horňák, P.: Umelé osvetlenie, Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, Bratislava 1979 Články dostupné na internetu: - Ing. Petr Baxant, PhD.: Jak budeme měřit „světelné znečištění“ http://www.dql.cz/texty/mereni.htm - Edita Dufková: Jak změřit tmu - http://www.tretipol.cz/index.asp?print&view&557 - Pavel Suchan, Jan Kondziolka: Přehled zdrojů světelného znečištění http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=2683 - Viktor Daněk: Světelné znečištění - http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=666 - RNDr. Jan Hollan: Světelné znečištění vadí všem http://amper.ped.muni.cz/light/drafts/sve_hn.html - RNDr. Jan Hollan: Noc a den kdysi a dnes http://amper.ped.muni.cz/noc/a_den/noc_a_den.htm - RNDr. Jan Hollan: Ve zdravém domě zdravou noc http://amper.ped.muni.cz/jenik/domy/svetlo.htm Další internetové zdroje: - http://svetlo.astro.cz/ - http://svetlo.ian.cz/ - http://amper.ped.muni.cz/jenik/dirs/noc/ Funkčnost všech odkazů byla ověřena 31. 3. 2009
Přílohy
16
8 Přílohy
Obrázek 1 – Luxmetr
Přílohy
17
Obrázek 2 – Sky Quality Meter
Přílohy
18
Obrázek 3 – Špatná lampa (Žižkovo náměstí, Prostějov)
Obrázek 4 – Špatná lampa (ul. Úprkova, Prostějov)
Přílohy
19
Obrázek 5 – Špatná lampa (ul. Úprkova, Prostějov)
Obrázek 6 – Špatná lampa (ul. Palackého, Prostějov)
Přílohy
20
Obrázek 7 – Špatná lampa (ul. Palackého, Prostějov)
Obrázek 8 – Správná lampa (ekosídliště v Kasselu) (zdroj: http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/lighting/examples/kassel/kassel.htm)
Přílohy
Obrázek 9 – Schéma ukazující působení různých typů lamp
21
Přílohy
22
Obrázek 10 – Komiks znázorňující světelné znečištění (zdroj: http://svetlo.astro.cz/0109sky.jpg)
