ACTA UNIVERSITATIS AGRICULTURAE ET SILVICULTURAE MENDELIANAE BRUNENSIS SBORNÍK MENDELOVY ZEMĚDĚLSKÉ A LESNICKÉ UNIVERZITY V BRNĚ
Ročník LII
6
Číslo 1, 2004
Výskyt vrbovky žláznaté (Epilobium ciliatum Rafin.) v porostech polních plodin a na úhorech J. Winkler, V. Zelená Došlo: 11. září 2003 Abstract Winkler, J., Zelená V.: Occurence of Northern Willowherb (Epilobium ciliatum Rafin.) in crop stands and fallow lands. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2004, LII, No. 1, pp. 75-80 Northern willowherb (Epilobium ciliatum Rafin.) is a naturalized allien species occurring almost all over the territory of the Czech Republic. Evaluation of weed vegetation by means of methodology developed by Kühn (1982) took place on selected fields located in the cadastral area of Olomouc-Holice. All in all, 1360 phytosociological relevés were recorded from 1997 to 2001, on the average, one relevé per 2,7 ha. In addition to it, the occurrence of Epilobium ciliatum was recorded within an experiment with green fallow lands at Kroměříž in 2002. Every individual plant species had been assigned data on its cover and growth phases according to the BBCH scale (an universal growth phases scale for crops and weeds, Hess et al., 1997). The frequency of occurrence of Epilobium ciliatum in cereal crops is so low that it is negligible from the economic point of view and moreover, the plant is not capable of any reproduction there. In other crops (such as sugar beet, maize or alfalfa), Epilobium ciliatum either does not occur at all or its occurrence is very rare. On arable lands, it is capable of reproducing itself in rape and caraway only. In view of the fact that the frequency of its occurrence on fallow lands was very low, we do not have available a sufficient amount of data from which a general rule governing its occurrence and cover rate could be derived. Even though the agricultural lands apparently only started to be invaded by the northern willowherb, the plant is already capable of reproducing itself to some extent, which fact is of essential importance for the increase of its significance in the future. Northern Willowherb (Epilobium ciliatum Rafin.), crop stands, fallow lands
Vrbovka žláznatá (Epilobium ciliatum Rafin.), která je řazena do čeledi pupalkovitých (Onagraceae), je zdomácnělý neofyt vyskytující se téměř ve všech fytogeografických okresech ČR. K historii jejího šíření Smejkal (1997) uvádí, že se jedná o druh původem ze Severní Ameriky, k nám pronikl pravděpodobně z Polska (první tamní výskyt byl zaznamenán roku 1917) nebo z Německa (první výskyt 1927). Jak dále uvádí, nejstarší doklad jejího výskytu u nás je z roku 1926, a to z Prostřední Nové Vsi u Lázní Bělohrad, ale počátek její expanze se datuje až od 60. let minulého století. Na sklonku
70. let patřila již k nejhojnějším druhům rodu Epilobium. Vrbovka žlaznatá osídluje podle Smejkala (Smejkal, 1997) velmi rozličná stanoviště, a to jak přirozená, tak i druhotná, mimo jiné i pole. Jak dále uvádí, jedná se o druh se širokou ekologickou amplitudou, který je z cenologického hlediska povšechně klasifikovatelný. Jako adventivní druh je vrbovka podle Jehlíka (Jehlík, 1998) přítomna v říčních přístavech na labsko-vltavské vodní cestě, ale i v přístavech dunajské vodní cesty, dále výskyt vrbovky dokladuje údaji ze zahradnických závodů, kde byla zjištěna z pařenišť, skleníků, i na volné půdě. Infor75
J. Winkler, V. Zelená
76
mace o jejím výskytu v polních plodinách, případně na úhorech z lokalit v ČR zatím chybí. Hospodářsky významný výskyt vrbovky v zahraničí je především v trvalých zemědělských kulturách (ovocné sady, chmelnice atd.). Vznik rezistentních populací z ní dělá obtížně hubitelný plevel. Ve španělských olivových hájích byly nalezeny populace vrbovky rezistentní vůči paraquatu (Diaz et al., 1998). V Belgii Bulcke, Callens a Maillet (1998) identifikovali rezistentní populace na paraquat a triazin v dlouhodobých pokusech v jabloňových a hrušňových sadech. Podle Ciarky a Gawronského (Ciarka a Gawronski, 1997) se vrbovka stala prvním plevelem odolným proti tiazinovým herbicidům v Polsku. Pokusy s rezistentními populacemi vrbovky prováděli v Dánsku Andereasen a Jensen (1994). Jak uvádí Clay
(1989), na pokusných chmelnicích v Kentu se nacházela populace vrbovky odolná k paraqautu a atrazinu. Materiál a metody Na vybraných pozemcích probíhalo od roku 1997 do roku 2001 sledování plevelové vegetace, která byla vyhodnocována podle metodiky Kühna (Kühn, 1982). Fytocenologické snímky byly zapisovány od července do září v závislosti na vývoji pěstované plodiny, a to v typickém místě porostu, maximálně 10 m od okraje pozemku, aby nevznikaly škody na porostu plodin. Velikost plochy snímků v obilninách, olejninách a kmínu činila 12 m2, v cukrovce a kukuřici 24 m2. Počet snímků se měnil podle velikosti plochy, na které byly pěstovány jednotlivé plodiny, jejichž přehled je uveden v Tab. I. V průměru připadá na 2,7 ha jeden fytocenologický snímek.
I: Počty všech hodnocených fytocenologických snímků v jednotlivých plodinách a letech Plodina Ozimá pšenice Jarní ječmen Kukuřice Cukrovka Ozimá řepka Vojtěška Kmín Celkem
Rok
1997
1998
1999
2000
2001
71 29 90 33 32 6 261
109 64 41 30 34 278
81 67 20 34 51 15 268
56 97 20 74 10 18 275
73 95 22 15 73 278
U jedinců vrbovky žláznaté byla kromě pokryvnosti zapisována i růstová fáze rostliny podle Univerzální stupnice růstových fází plodin a plevelů (BBCH), podle Hesse (Hess et al., 1997). Vybrané pozemky leží v katastru Olomouc–Holice, který se nachází v geomorfologické oblasti Hornomoravský úval. Nadmořská výška je v rozmezí 205 až 235 m n. m. Dalším místem, kde byl výskyt vrbovky žláznaté zaznamenán, byl polní pokus, na němž je sledován vliv krátkodobých úhorů na agrofytocenózu. Pokus byl založen v roce 2001 Zemědělským výzkumným ústavem Kroměříž, spol. s r. o. V tomto pokusu byly na jednotlivých variantách pěstovány trávy, eventuelně jejich směsi s jetelovinami, za účelem „ozelenění“ úhorů (celkem deset variant). Dále zde byly zkoušeny tři způsoby ošetření těchto plodin, a to mulčování jedenkrát ročně, mulčování dvakrát ročně a retardace nízkými dávkami herbicidů [Roundup
(glyphosate) + Aminex (MCPA)]. Na jednotlivých variantách je hodnocena pokryvnost plodin a plevelů, v roce 2001 proběhlo hodnocení ve třech termínech (v měsících VI, VIII, XI), v roce 2002 bylo hodnocení provedeno ve čtyřech termínech (v měsících V, VII, VIII, XI). Na každé variantě byl proveden odhad pokryvností na šesti plochách o velikosti 8 m2, což odpovídá rozměrům pokusné parcelky. U jedinců vrbovky žláznaté byla ještě zapisována růstová fáze rostliny podle stupnice BBCH. Pokus leží v katastru Kroměříž, který se nachází v jižní části Hornomoravského úvalu. Nadmořská výška je 220 m n. m. Výsledky a Diskuse Počet fytocenologických snímků s výskytem vrbovky žláznaté a její průměrná pokryvnost v porostech jednotlivých plodin v průběhu pěti let jsou uvedeny v Tab. II.
Výskyt vrbovky žláznaté (Epilobium ciliatum Rafin.) v porostech polních plodin a na úhorech
77
II: Počet snímků, ve kterých byla přítomna vrbovka žláznatá a její průměrná pokryvnost v jednotlivých plodinách a letech Pokryvnost (%)
Snímky
Pokryvnost (%)
Snímky
Pokryvnost (%)
2001
Snímky
2000
Pokryvnost (%)
1999
Snímky
Ozimá pšenice Jarní ječmen Kukuřice Cukrovka Ozimá řepka Vojtěška Kmín
1998 Pokryvnost (%)
Plodina
1997
Snímky
Roky
4 2 0 0 0 0
3,8 1,7 0,0 0,0 0,0 0,0
0 1 0 0 0 -
0,0 2,0 0,0 0,0 0,0 -
1 2 0 0 14 0
2,0 0,8 0,0 0,0 16,4 0,0
2 0 0 0 1 2
4,1 0,0 0,0 0,0 0,5 11,0
0 1 1 0 5 -
0,0 0,4 0,1 0,0 14,6 -
V porostech ozimé pšenice a jarního ječmene dosáhli jedinci vrbovky žláznaté podle stupnice BBCH fáze 12 (dva páry listů) až 14 (čtyři páry listů). V porostech kukuřice a vojtěšky byly rostliny vrbovky žláznaté podle BBCH ve fázi 11 (jeden pár listů) až 13 (tři páry listů). V porostech kmínu a ozimé řepky se jedinci vrbovky žláznaté nacházeli od fáze 51 (viditelná květní poupata) do fáze 85 (pokračující zrání plodů). Na pokusu s úhory (Kroměříž) byl výskyt vrbovky žláznaté jen ojedinělý. Nalezena byla až ve druhém
roce hodnocení (2002), a to v předposledním (srpnovém) a posledním (listopadovém) hodnocení. Byla přítomna na čtyřech variantách ozelenění a na dvou variantách ošetření. Procento pokryvnosti na jednotlivých variantách ozelenění a způsobu ošetřování je uvedeno v Tab. III. Podle stupnice BBCH byla vrbovka žláznatá v době srpnového hodnocení ve fázi 11 (jeden pár listů) až 14 (čtyři páry listů), v době listopadového hodnocení ve fázi 14 (čtyři páry listů) až 51 (viditelná květní poupata).
III: Pokryvnost (%) vrbovky žláznaté na variantách s jejím výskytem (rok 2002) Způsob ošetření
Jedno mulčování Termín hodnocení
Chemická retardace
Srpen
Listopad
Srpen
Listopad
Lipnice luční, kostřava červená, tolice dětelová
0,0
0,0
0,0
3,0
Lipnice luční, kostřava červená, komonice bílá
3,0
2,0
0,0
0,0
Medyněk vlnatý, kostřava červená, lipnice luční
3,0
2,0
0,0
0,0
Jílek vytrvalý
0,0
0,0
0,1
0,1
Plodiny k ozelenění
Z uvedených výsledků pozorování vyplývá, že v polních plodinách není zatím frekvence výskytu vrbovky žláznaté hospodářsky významná. V teplomilných plodinách nebyla zaznamenána vůbec
(cukrovka), nebo jen minimálně (kukuřice, vojtěška). V obilninách byl její výskyt velmi malý, ale již vyšší frekvence byla v porostech kmínu a ozimé řepky. Z toho je patrné, že vrbovce žláznaté více vyhovují
78
J. Winkler, V. Zelená
plodiny ozimého nebo víceletého charakteru, v jejichž porostech se v současnosti neprovádí mechanické zásahy (kmín, řepka). V době kdy dozrávají semena vrbovky na plochách okolo polí [kvetení probíhá podle Smejkala (Smejkal, 1997) od VII do IX], jsou porosty řepky a kmínu již založené a jejich konkurenční schopnost není příliš vysoká, což umožňuje vyklíčení vrbovky z nově vytvořených semen. Herbicidy s vysokou účinností na dvouděložné plevele, které se používají v obilninách, jsou pravděpodobně hlavní příčinou jejího nízkého výskytu v porostech ječmene a pšenice. U vojtěšky lze za hlavní příčinu malého výskytu vrbovky považovat opakované sečení a vysokou konkurenční schopnost vojtěšky. Žádný nebo malý výskyt v cukrovce nebo v kukuřici bude důsledek absence zdrojů semen vrbovky v době zakládání porostů těchto plodin, později jejímu výskytu již brání zapojený porost. Ve většině plodin byla vrbovka nalezena v ranějších vývojových fázích. Rostliny nebyly schopné reprodukce, jelikož fytocenologické snímky byly zapisovány před sklizní a následné poškození rostlin vrbovky sklizní, případně následným zpracováním půdy zabránilo jejímu dalšímu vývoji. Tvorba semen byla zaznamenána pouze ve dvou plodinách, a to v kmínu, ale až ve druhém roce jeho pěstování, a v ozimé řepce. Omezená reprodukční schopnost na polích, velké výkyvy ve výskytu během pěti let sledování, převaha nálezů z porostů řepky a kmínu vede k závěru, že se jedná pouze o druh „náletový“, jehož semena vznikají většinou mimo pole. Okolní plochy se tak stávají zdrojem jedinců rostoucích na orné půdě. Nález vrbovky v katastru Olomouc-Holice mimo ornou půdu uvádí Jehlík (1998), a to ze dvora závodu MILO 02 zpracovávajícího olejniny v letech 1987 – 1994. Dá se předpokládat, že toto místo je jedním ze zdrojů šíření vrbovky v katastru Olomouc-Holice. Frekvence výskytu a velikost pokryvností vrbovky
na úhorech (pokus Kroměříž) jsou příliš nízké a náhodné, takže není možno vyvodit obecnější závěr o jejím výskytu na těchto plochách. Vrbovka je schopna se prosadit v tzv. zelených úhorech, ale až v druhém roce jejich trvání. Úroveň zaplevelení úhorů vrbovkou bude patrně odvislá od intenzity jejího výskytu v okolním prostředí, odkud se může větrem šířit do okolí. Vzhledem k tlakům na omezení zemědělské produkce z našeho území bude část orné půdy převedena na úhory. Plošné úhory vytvářejí předpoklady pro uchycení a případné šíření zatím hospodářsky nevýznamných druhů jako je například vrbovka žláznatá. Jedním z hlavních úkolů bude zabránit zaplevelení těchto ploch, a to především plevely šířícími se větrem, aby nedocházelo k zaplevelení okolních produkčních ploch. závěr Výskyt vrbovky žláznaté zatím není hospodářsky významný. Její možnost rozmnožování na orné půdě byla zaznamenána pouze z porostů řepky a kmínu, v ostatních plodinách dosáhla pouze ranějších vývojových fází (BBCH fáze 11 – 14). Její výskyt v porostech sledovaných plodin byl velmi malý nebo jen ojedinělý. Z jejího výskytu na úhorech se nedá vyvodit obecnější závěr o jejím chování na těchto plochách, protože její výskyt byl náhodný a velmi malý. Je schopna se uchytit na úhorech ve druhém roce jejich trvání a nebyla zaznamenána tvorba semen (maximální BBCH 51). Vrbovka se dá zařadit podle Dafniho a Hellera (Dafni, Heller, 1990) k druhům kolonizujícím (invazním) v podmínkách ovlivněných člověkem. Invaze vrbovky žláznaté na ornou půdu je u nás pravděpodobně na počátku, ale již dnes je schopna se na ní, byť omezeně, rozmnožovat. Rozšířené pěstování plodin, ve kterých je schopna se rozmnožovat (ozimá řepka, kmín), vytváří možnost pro její udržení a prosazení na polích a tím nárůst jejího hospodářského významu.
SOUHRN Vrbovka žláznatá (Epilobium ciliatum Rafin.) je zdomácnělý neofyt vyskytující se téměř ve všech fytogeografických okresech ČR. Na vybraných pozemcích v katastru Olomouc-Holice proběhlo vyhodnocování plevelové vegetace podle metodiky Kühna (Kühn, 1982). Bylo zapsáno 1360 fytocenologických snímků v letech 1997 – 2001, a to v různých plodinách. Na 2,7 ha orné půdy v průměru připadal jeden snímek. Výskyt vrbovky žláznaté na úhorech byl pozorován roku 2002 na pokusu v Kroměříži (s 10 variantami plodin určených k ozelenění úhorů, se třemi způsoby ošetření těchto plodin). U jedinců vrbovky žláznaté byla kromě pokryvnosti zapisována i růstová fáze rostliny podle stupnice BBCH [Univerzální stupnice růstových fází plodin a plevelů]. Frekvence výskytu vrbovky žláznaté v polních plodinách není zatím u nás hospodářsky významná. V obilninách je její výskyt velmi malý a není schopna se zde rozmnožovat. V ostatních plodinách (cukrovka, kukuřice, vojtěška) nebyla nalezena vůbec nebo jen velmi ojediněle. Její schopnost tvorby semen, nejvyšší výskyt a pokryvnost na orné půdě byly zjištěny v porostech řepky a kmínu. O jejím výskytu na úhorech nelze vyslovit obecnější
Výskyt vrbovky žláznaté (Epilobium ciliatum Rafin.) v porostech polních plodin a na úhorech
79
závěry, protože zjištěný výskyt byl velmi malý a náhodný. Podle zjištěného výskytu vrbovky žláznaté lze usuzovat na počátek její invaze na ornou půdu. V současnosti je schopna se na orné půdě, byť omezeně, rozmnožovat. vrbovka žláznatá (Epilobium ciliatum Rafin.), polní plodiny, úhory Tato práce je součástí projektu NAZV QC 1254 „Racionální systémy hospodaření se začleněním půd uvedených do klidu pro zachování půdní úrodnosti, biodiverzity a omezení šíření významných plevelných druhů.“
LITERATURA Andreasen, C., Jensen J., E.: Herbicide resistance in Denmark. Herbicidresistens i Danmark. The 11th Danish plant protection conference on the side effect of pesticides used on weeds. SP rapport (United Kingdom), 1994, s. 261-270. Bulcke, R., Callens, D., Maillet, J.: Herbicide resistance in weeds. What to learn from forty years of long-term herbicide experiments in apple and pear orchards? Comptes-rendus 6eme symposium Mediterraneen EWRS, 13 – 15 Mai 1998. ENSA, Montpellier, France, 1998, s. 173-180. Ciarka, D., Gawronski, S.,W.: Willowherb – the first perennial weed in Poland resistant to tiazine herbicides. Ochrona rostlin, 1997, 41: 2, 4, s. 6-7. Clay, D., V.: New developments in triazine and paraquat resistance and co-resistance in weed species in England. Procceedings of the Brighton Crop Protection Conference. Weeds, 1989, vol. 1, s. 317324. ISBN 0-948404-36-1. Dafni, A., Heller, D.: Invasions of adventive plants in Israel. – In : Di Castri, F. et al. (ed.): Biological invasions in Europe and the Mediterranean Basin. Dordrecht, 1990, s. 135-160.
Diaz, M., A., Prado, R. de, Paul, R., N., Smeda, R., J., de Prado, R.: Identification of paraquat and atrazine resistance in populations of Epilobium ciliatum. Proceedings, 50th International Symposium on Crop Protection, 5 May 1998. Faculteit Landouwkundige en Toegepaste Biologische-Wetenschappen, Universiteit Gent, Belgium. 1998, 63: 3a, s. 795 –797. Hess, M., Barralis, G., Bleiholder, H., buhr, L., Eggers, TH., hack, H., Strauss R.: Use of the extended BBCH scale – general for the descriptions of the growth stages of mono- and dicotyledonous weed species. Weed Research,1997, 37, 6: s. 433 – 442. ISSN 1365-3180. Jehlík, V. (ed.): Cizí expanzivní plevele České republiky a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 506 s. ISBN 80-200-0656-7. Kühn, F.: Plevele jako ekologické indikátory. – In: Plevele v agroekosystému – metody integrované ochrany, Sborník přednášek. ČSVTS, Dům techniky Brno, 1982. s. 70 – 82. Smejkal, m.: Epilobium L.– vrbovka. s. 122-124. – In: Slavík, B. (ed.): Květena České republiky 5. 1. vyd. Praha: Academia, 1997. 568 s. ISBN 80200-0590-0.
Adresa Ing. Jan Winkler, Ústav obecné produkce rostlinné, Doc. RNDr. Věra Zelená, CSc., Ústav botaniky a fyziologie rostlin, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika
80