LIMNOLOGICKÉ NOVINY LIMNOLOGICAL NEWS Číslo 4
Prosinec 2014
ISSN 1212-2920
Výzkumné aktivity členů ČLS
Výzkum polních rozlivů a velkých lupenonohých korýšů Jan Sychra Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno Výzkumné aktivity hydrobiologického oddělení na Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity byly vždy orientovány především na tekoucí vody. V posledních letech je však kromě této tradiční disciplíny věnována pozornost i jiným typům vodního prostředí. Kromě pramenišť, která jsou stále převážně biotopem tekoucích vod, jde o výzkum na rybnících, horských nádržích a v poslední době i na polních rozlivech. Polní rozlivy jsou specifické biotopy efemérního charakteru, vznikající na zemědělských plochách obvykle v závislosti na srážkách. Roční období výskytu, délka trvání, rozloha nebo celkový charakter polních rozlivů jsou přitom často nepředvídatelné. Na toto prostředí jsou vázána zajímavá společenstva organismů, od mokřadních rostlin přes vodní bezobratlé a obojživelníky až po ptáky (např. bahňáky) (např. Němec et al. 2012). Vlajkovými organismy těchto biotopů jsou vodní bezobratlí, zejména velcí lupenonozí korýši (žábronožky, listonozi, škeblovky), v polních rozlivech se lze však setkat i s celou řadou dalších zajímavých skupin (např. perloočky, lasturnatky, vodní brouci, ploštice, vážky, dvoukřídlí vč. pakomárů ad.). O taxonomickém složení, ekologii, o životních strategiích umožňujících přežívání v tomto efemérním prostředí či o tom, jaké ekologické faktory ovlivňují složení a početnost společenstev vodních bezobratlých v polních mokřadech, však víme jen velmi málo. Navíc jsou tyto biotopy hostící i četné ohrožené a vzácné druhy již od své podstaty velmi zranitelné a jejich ochrana v zemědělské krajině jen velmi těžko uchopitelná. Prvotní motivací k výzkumu popsaných biotopů byla práce na připravovaném atlasu rozšíření velkých lupenonožců, na kterém spolupracuji s kolegy Lukášem Mertou a Vítem Zavadilem (Merta et al. in prep.). I když jsou žábronožky, listonozi a škeblovky velmi atraktivní živočišnou skupinou, dosud jim u nás byl věnován spíše kolísavý zájem ze strany zoologů a dodnes lze tvrdit, že jde o skupinu přehlíženou. První údaj o jejich výskytu u nás, konkrétně o výskytu listonoha letního, evidujeme již z roku 1792 z Plzeňska (Prach 1862). Díky údajům z posledních dvou století i z prvních let století současného dnes víme o výskytu 5 druhů žábronožek (Anostraca), 2 druhů listonohů (Notostraca), 4 druhů škeblovek (Spinicaudata) a 1 druhu hrašníka (Laevicaudata) na našem území (např. Zavadil et al. 2013, Merta et al. in prep.). Zatímco některé, především jarní druhy, jsou vázány na typické aluviální tůně, u některých druhů dnes převažuje výskyt v sukcesně iniciálních tůních bez vegetace. Je tu řeč především o letních druzích jako jsou žábronožka letní (Branchipus schaefferi), listonoh letní (Triops cancriformis) nebo škeblovka rovnohřbetá
(Leptestheria dahalacensis). Zajímavé je, že zatímco v Čechách dnes převažují lokality těchto živočichů ve vojenských újezdech, na Moravě jsou jejich hlavním útočištěm polní rozlivy. Nicméně i výskyt letních korýšů je do značné míry vázaný na říční aluvia, jak jsme si potvrdili během října 2014, kdy jsme vyrazili na jižní Moravu hledat jejich nové lokality. V polovině září a následně i na přelomu s říjnem spadlo v oblasti nadměrné množství srážek, na což navazovalo teplé počasí, které trvalo až do listopadu. Tyto okolnosti vytvořily ideální podmínky pro vznik velkého množství polních rozlivů a následný vývoj na ně vázaných společenstev. Postupně jsme navštívili téměř tři desítky rozlivů na Znojemsku, Brněnsku, Břeclavsku, Hodonínsku a Uherskohradišťsku. Kromě výše zmíněných druhů jsme nalezli i druhou a třetí známou lokalitu škeblovky hladké (Imnadia yeyetta) u nás (Reiter et al. 2014). Znovu jsme si potvrdili, že i když jsou velcí korýši poměrně nápadní živočichové, víme o nich velmi málo a chybí nám stále znalosti i o jejich skutečném rozšíření. To lze demonstrovat na příkladu škeblovky rovnohřbeté. I když jde v současnosti o naši nejběžnější škeblovku, do letošního léta bylo u nás známo jen kolem 20 lokalit, z nichž některé byly pouze historické. Vhodné je také zmínit, že z toho jen dvě se nacházejí v Čechách, zatímco všechny ostatní jsou na jižní a východní Moravě. Jen během zmíněných výjezdů na přelomu září a října jsme především v aluviích Jevišovky a Moravy našli dalších 12 lokalit s výskytem tohoto druhu (obr. 1). Výskyt velkých lupenonožců jsme přitom pravidelně zaznamenávali v aluviích řek, v zóně navazující na lužní lesy podél toků, kde se nacházejí lokality jarních druhů. V tomto případě však jde o polní tůně v ranném sukcesním stádiu, většinou bez přítomnosti vegetace a se zakalenou vodou. Tento typický zákal způsobují svou aktivitou právě korýši, kteří víří substrát při hledání potravy, při kladení vajíček či při zahrabávání se při vysychání tůní. Na první pohled srovnatelné polní tůně vyskytující se dál a výš od aluvia hostily podobnou faunu bezobratlých, nicméně v drtivé většině případů bez přítomnosti velkých korýšů.
Obr. 1: Současné rozšíření škeblovky rovnohřbeté (Leptestheria dahalacensis) na jižní Moravě (žlutě údaje z let 1980–2013, červeně nové lokality nalezené na podzim 2014; mapový podklad vytvořen v programu Google Earth)
Náš průzkum byl sice v tuto chvíli zaměřen především faunisticky, ale vzhledem k nedostatečným informacím o rozšíření velkých lupenonožců je faunistický přístup zásadní pro vytvoření databáze polních rozlivů, které lze použít pro výzkum jejich ekologie. Kromě kompletního seznamu publikovaných lokalit výskytu korýšů mohou posloužit i další zdroje, např. botanická databáze polních mokřadů na Znojemsku (Němec et al. 2014), databáze hnízdišť čejky chocholaté (Vanellus vanellus) dostupná na webových stránkách České společnosti ornitologické, ale i letecké snímky publikované v různých elektronických zdrojích, na kterých jsou místa s pravidelným zaplavením poměrně dobře vidět.
Témat na navazující ekologický výzkum polních rozlivů je nespočet. Rádi bychom v jeho rámci kategorizovali typy polních rozlivů na základě složení společenstev vodních bezobratlých. Je jisté, že společenstva se v nich liší podle období jejich zatopení (jaro, léto, podzim), doby trvání vodní fáze, historie lokality (např. periodicita záplav), izolovanosti lokalit nebo přítomnosti či nepřítomnosti zatopené vegetace. Kromě toho zde ale jistě hrají roli další dosud neznámé faktory, které by měly vysvětlit, proč jsou nezřídka stejně vypadající tůně osídlené 2
různými živočichy. Mezi tyto faktory patří i mezidruhové interakce, které mohou zvýhodňovat druhy, které se na lokalitu dostanou jako první. Jisté je, že vodní bezobratlí v rozlivech používají celou řadu adaptací, aby se přizpůsobili a prosperovali v nejistých podmínkách těchto periodických biotopů. Tyto strategie se liší mezi jednotlivými skupinami i mezi životními stádii. Dále v tuto chvíli neznáme ani základní ekologické nároky jednotlivých druhů, např. škeblovek, které by uspokojivě vysvětlovaly, jaké biotopy přesně preferují, v které době je optimum jejich výskytu, čím se přesně živí nebo jak se rozmnožují. Co se týče rozmnožování, tak se u listonohů a škeblovek vyskytují populace gonochorické (v jižních částech areálů) i hermafroditické (více na sever). Mimo to se však mezi nimi vyskytuje i jev zvaný androdiecie, což znamená, že se v daných populacích vyskytují jak hermafroditičtí jedinci, tak jedinci pouze se samčím pohlavím. To je případ i našeho území, jaký je ale podíl samců v našich populacích není vůbec známo. Pro výzkum reprodukčního chování lze uvažovat i o experimentech v chovu. Samostatnou otázkou jsou disperzní schopnosti korýšů. Pro osídlení popisovaných biotopů polních rozlivů musí být značné, přičemž tato disperze probíhá ve formě vajíček. Na jejich šíření se můžou podílet záplavy, vítr, ale často zřejmě i létající vodní brouci nebo mokřadní ptáci, kteří jsou schopni korýše přenést i na velké vzdálenosti, jak to dokladuje např. jediný doložený, dnes již bohužel historický výskyt žábronožky ploskochvosté (Eubranchipus hankoi) u nás západně od Prahy (Schäferna 1931), což je lokalita vzdálená stovky kilometrů od jejího souvislého areálu v jihovýchodní Evropě. Zajímavá zjištění by mohl přinést i výzkum distribuce vajíček v polních rozlivech, jak ve vertikálním, tak i v horizontálním směru, nebo výzkum jejich životaschopnosti. Lze předpokládat, že vajíčka těchto korýšů mají velmi dlouhou životnost, odhaduje se, že to budou desítky až stovky let. Kdo se ale v dnešní době vrhne do studie s takto dlouhodobým cílem? Zásadním tématem je pak i ochrana a management pro zachování diverzity společenstev bezobratlých v polních mokřadech. Zemědělské hospodaření tyto biotopy udržuje v příhodném stádiu iniciální sukcese, na druhou stranu používání intenzivních technologií může jejich oživení pravděpodobně negativně ovlivňovat. Vhodný management pak nutně kolísá mezi ponecháním stávajícího hospodaření s hrozbou zániku např. vlivem používání chemických látek a územní ochranou s vyloučením zemědělství s hrozbou zazemnění mokřadů a zánikem jejich původního charakteru. I když jsou všechny žábronožky a listonozi (škeblovky kupodivu nikoliv) zvláště chráněnými živočichy v kategorii „kriticky ohrožený“ podle vyhlášky 395/1992 Sb., jejich ochrana na orné půdě je značně komplikovaná. V tomto článku jsem nadhodil mnoho otázek, na které zatím s kolegy neznáme jasné odpovědi. Rádi bychom se v příštích letech na některá z uvedených témat zaměřili, a to nejen na jižní Moravě, ale ve spolupráci s rakouskými a slovenskými kolegy, která se v tuto chvíli rýsuje, i v navazujícím území sousedních států. Brzy snad budeme o těchto fascinujících živočiších a jejich životním prostředí vědět víc. Citovaná literatura: Merta L., Zavadil V. & Sychra J. (in prep.) Atlas rozšíření velkých lupenonožců České republiky. AOPK ČR. Němec R., Škorpíková V. & Křivan V. 2012. Fenomén efemérních polních mokřadů na orné půdě. Živa 60 (2): 57–59. Němec R. et al. 2014. Polní mokřady… Thayensia 11: (in press). Prach K. F. 1862. Apus cancriformis a productus v Čechách. Živa 10: 68–69. Reiter A., Merta L. & Sychra J. 2014. Nové nálezy velkých lupenonožců (Crustacea: Anostraca, Notostraca, Spinicaudata) na Znojemsku. Thayensia (Znojmo) 11: (in press) Schäferna K. 1931. Über eine seltene Lokalität der Phyllopoda anostraca in Mittelböhmen. Verh. der internat. Verein. für theoret. und angew. Limnologie 5 (2): 676–683. Zavadil V., Král D., Reiter A. 2013. Large branchiopods (Crustacea: Anostraca, Notostraca, Spinicaudata, Laevicaudata) of the middle Dyje river area, Czech Republic. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae 98 (1): 1–40.
3
Polní rozliv u Hevlína (ZN), lokalita 4 druhů velkých Typický polní rozliv u Mikulčic (HO) bez přítomnosti lupenonohých korýšů (30. září 2014) vegetace a se zakalenou vodou hostící početnou populaci tří druhů velkých korýšů (6.10.2014)
Méně typická lokalita se zaplavenou vegetací a Polní rozliv u Starého města (UH; 15.10.2014) bohatou populací listonohů letních na Bzeneckých loukách (HO; 15.10.2014) Velcí lupenonožci se mohou vyskytovat i v malých loužích vytvořené těžkou technikou na polních cestách (tůňky u Rohatce (HO); 15.10.2014)
4
Škeblovky rovnohřbeté (Leptestheria dahalacensis) a Listonoh letní (Triops cancriformis) a žábronožky š. hladké (Imnadia yeyetta) zachycené na cedníku letní (Branchipus schaefferi) odchycení u Otnic (VY) (30. září 2014) do cedníku (4.10.2014)
Kvanta žábronožek letních (Branchipus schaefferi) Listonoh letní (Triops cancriformis) hrabající odchycených do cedníku v polním rozlivu u Mikulčic v substrátu v polním rozlivu u Lanžhota (BV) (6.10.2014) (6.10.2014)
Škeblovka hladká (Imnadia yeyetta), foto: L. Merta
Listonoh letní (Triops cancriformis) a škeblovka rovnohřbetá (Leptestheria dahalacensis) – foto: L. Merta
Žábronožka letní (Branchiupus schaefferi), foto: L. Merta
5
Limnolog a cerkárie Text i foto Jindřich Duras Povodí Vltavy, s.p., Plzeň Už v samotném názvu článku jsem se snažil naznačit, že text rozhodně nebude zásadním sdělením z oboru parazitologie. K tomu bych ani nebyl odborně způsobilý. Chci se především podělit s kolegy o zajímavosti z fascinujícího světa parazitů, s nímž se můžeme snadno (a nechtěně) setkat i při řešení praktických limnologických otázek. Cerkárie, jakožto jedno z vývojových stádií motolic, bývají pravidelně zmiňovány už při výuce hydrobiologie, a to z několika důvodů. Především jedním z mezihostitelů řady druhů motolic jsou vodní plži, zejména plovatky. U některých druhů motolic může být další součástí jejich vývojového cyklu opět vodní organismus - ryba, a to jako mezihostitel (např. Diplostomum spathaceum způsobující slepnutí ryb) nebo jako konečný hostitel (např. Sanguinicola inermis, krevnička rybí). Tím cílovým hostitelem, kde probíhá pohlavní rozmnožování motolic, bývá ale u nás obyčejně nějaký zástupce vodního ptactva: volavka, která sbírá osleplé ryby při hladině, či kachna nebo labuť, kterým se při brázdění vodní hladiny do kůže nohou zavrtají cerkárie. Výklad dobrý přednášející rád doprovodí historkou, jak při průzkumu litorálu někoho z kolegů cerkárie napadly a způsobily mu svědivé pupínky, tzv. cerkariovou dermatitidu (swimmer´s itch). A právě širšímu okolí oné historky se budeme věnovat dál.
S cerkáriovou dermatitidou zápasí správci stojatých vod využívaných ke koupání v zásadě po celém světě. U nás se donedávna jednalo o nepříliš akcentovaný problém. Význam cerkáriové dermatitidy vzrostl v posledních letech, kdy se toto postižení objevilo v několika intenzivně využívaných lokalitách, kde se těšilo silné mediální pozornosti. U nás naštěstí zatím (viz dále) nemáme motolice, které by z vodního prostředí napadaly člověka a způsobovaly mu závažné zdravotní komplikace, jako je tomu v teplejších oblastech. Můžeme se ale snadno setkat s cerkáriemi tzv. ptačích motolic rodu Trichobilharzia (T. szidati, T. franki, T. regenti), výjimečně i rodu Gigantobilharzia, vše z čel. Schistosomatidae. Zde je třeba podotknout, že i do systematiky motolic zasáhly metody zkoumající genetickou informaci (analýza DNA). Tím došlo nejen k poznání, že některé dříve jasné taxony se staly nejistými, ale že ve skutečnosti je motolic podstatně více druhů. Změnily se tím také poznatky o složitých vývojových cyklech motolic jednotlivých druhů, včetně druhové specificity hostitelů a mezihostitelů. Ale to jen na okraj.
6
Vývojový cyklus ptačích motolic čel. Schistosomatidae začneme u ptáků. Zde probíhá pohlavní rozmnožování (motolice čel. Schistosomatidae jsou odděleného pohlaví, velikost 5-10 mm) a vajíčka jsou ve velkém množství uvolňována do vody prostřednictvím fekálií, kde se z nich rychle líhnou mikroskopické larvičky miracidia (velikost kolem 100 µm). V případě motolic napadajících nasální oblast ptáků - v mírném klimatickém pásu byl doposud (českými autory) popsán jen druh Trichobilharzia regenti - se miracidia líhnou přímo v nosní sliznici a přecházejí do vody při potápění zobáku. Miracidia aktivně hledají vhodného plže (kombinace více či méně specifické chemotaxe, geotaxe i fototaxe), ale protože nepřijímají potravu, spotřebují své energetické zásoby za několik hodin, a pokud nenajdou hostitele, hynou. Úspěšná miracidia pronikají do plže, kde se mění na sporocysty, v nichž nepohlavním množením vznikají dceřiné sporocysty a následně v každé dceřiné sporocystě dozrávají cerkárie. Ty se pak uvolňují a pronikají povrchem plže do vody, a to v množství, jež záleží na velikosti plže – obvykle cca 400-500 denně (u velkých plovatek až 4000). Zajímavé jistě je, že parazitovaní plži jsou motolicí zásahem do hormonálního systému kastrováni, žijí stejně dlouho jako plži neparazitovaní a v některých interakcích mají napadení plži sklon ke gigantismu. Parazit si upravuje podmínky pro maximalizaci produkce sebe sama a z plže je továrna na cerkárie. Cerkárie (0,5-1,2 mm) sice aktivně plavou, ale stejně jako miracidia nepřijímají potravu, takže i jejich energetická zásoba je omezená. Proto často využívají povrchovou blanku vody (jsou negativně geotaktické a pozitivně fototaktické), kde se přichytí a nechají se přemisťovat silou větru (navíc u hladiny na nějakého hostitele snáze narazí). Hostitele musí najít obvykle do 24 hodin, max. do tří dnů, jinak hynou. Hostitele hledají podle druhově specifických chemických signálů (chemotaxe). Pro cerkárie některých druhů ptačích motolic je svým chemickým složením atraktivní i lidská kůže, v některých případech dokonce víc než kůže ptačí. A to je příčina, proč k napadání člověka ptačími parazity vůbec dochází. Do kůže hostitele cerkárie proniknou s pomocí enzymů, které lyzují kožní buňky. Ve správném hostiteli se cerkárie přemění na schistosomulu, která se stane změnou svého povrchu pro imunitní systém hostitele neviditelnou, a pokračuje jeden až dva týdny aktivně dále různými tkáněmi až do cílového orgánu (střevo, nasální sliznice). Zde rychle dospěje a dojde na pohlavní rozmnožování. U člověka, který byl opakovaně napaden ptačími schistosomami, jsou pronikající larvy zachyceny a zlikvidovány obrannou imunitní reakcí v kůži (tzv. cerkáriová dermatitida). Osud ptačích schistosom po napadení dosud nesensitizovaného člověka (t.j. napadeného poprvé) není jasný; v případě jiných savců experimentálně infikovaných ptačími schistosomami ale dochází po prvém kontaktu k částečnému vývoji i migraci schistosomul, podobně jako je tomu v ptačím hostiteli. Po čase však nedospělé larvy hynou a dále se ze savčího hostitele nešíří. Podívejme se na některá místa vývojového cyklu a jejich limnologické souvislosti podrobněji: Vodní ptáci. Nositeli trichobilharzií rizikových i pro člověka jsou především kachny a labutě (obecně řád Anseriformes), tedy ptáci, které návštěvníci rekreačních lokalit nezvladatelně rádi krmí, a to v průběhu celého roku. Když není hezké počasí, chodí se k rekreačním vodám krmit kačenky, a když je horko, lze stejné místo využívat ke koupání. Krmením se jednak tito ptáci k rekreačním vodám stahují ve zvýšených počtech (navíc zjistí, že je zde nikdo nezastřelí) a jednak se shromažďují v místech, kde krmení probíhá, tedy obvykle tam, kde je i vstup do vody. V takových místech je pak (kromě zhoršených bakteriologických ukazatelů) také větší tlak miracidií na vodní plže, a tedy stoupá i jejich promořenost a roste potažmo i rizikovost lokality při koupání. Důležité je, že dospělé motolice žijí a produkují vajíčka ve vodních ptácích pouze cca 4-5 týdnů, takže přes zimu se populace přezimujících vodních ptáků „vyčistí“. Na jaře proto bývá promořenost hostitelské populace vodních ptáků velmi nízká, zatímco koncem vegetační sezóny může být prakticky totální. Pro každoroční dynamiku šíření ptačích motolic je velmi důležitý právě začátek vegetační sezóny: zda se zimující a tažní ptáci setkají s již aktivujícími plži, z nichž se už uvolňují cerkárie, které v nich přezimovaly. Pokud se vlivem chladného počasí tah opozdí a zimující populace se v lokalitě zdrží, dojde nejen k promoření ptáků, kteří pak parazita roznesou, ale také může proběhnout celý vývojový cyklus se silným dopadem na promořenost plžů v dané lokalitě. Navíc mohou ptáci přilétající z „teplých krajin“ přinést vajíčka exotických motolic. Okamžitě se líhnoucí miracidia se snaží nalézt toho správného plže, k jehož imunitnímu systému mají klíč. Právě 7
absence vhodného mezihostitele je důležitým faktorem, který nás chrání před exotickými parazity. Jenže, co když se akvaristům rozmnoží doma cizokrajní vodní plži? Akvaristi mají přírodu opravdu rádi a vodní plže zabíjet se jim zhusta příčí. Tak jim raději dají svobodu. Tím se u nás masově rozšiřuje třeba písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum) nebo kružník malý (Gyraulus parvus). A neštěstí může být hotové. Vodní plži. Mezihostiteli motolic rizikových pro lidskou kůži jsou nejčastěji plicnatí plži z čel. Lymneidae, Planorbidae, případně Physidae. V ČR jsou nejstudovanější (a také nejrozšířenější, nejhojnější a zřejmě i nejpromořenější) plovatky Lymnea stagnalis a Radix spp. Planorbidní plži nebyli u nás tradičně považováni za mezihostitele trichobilharzií, ale podle nových průzkumů se zdá, že i jim je třeba věnovat pozornost, např. rodu Gyraulus (kružník), viz dále. Promořenost populace vodních plžů je velmi různá: od < 0,1 % po > 40 %, přičemž jakési „hot-spots“ se vytvářejí v místech akumulace vodních ptáků, například v souvislosti s jejich krmením. Pokud vezmeme v úvahu, že jedna vzrostlá plovatka uvolní denně až tisíce cerkárií, je zřejmé, že k projevu cerkariové dermatitidy může dojít opravdu snadno. V souvislosti se zmíněnými „hot-spots“ se stává zajímavou i otázka teritoriálního chování vodních plžů. Mohou se nakažené plovatky vydat z litorálu s labutěmi k plážím a pozlobit tam koupáče? Když udržíme kachny a labutě v odlehlé části rybníka, nerozlezou se infikovaní plži stejně po celé ploše? Tato otázka není, pokud vím, zatím dostatečně jasná. Z mých nesystematických pozorování se zdá, že (hojně promořená) Radix auricularia neopouštěla určitou nevelkou část Boleveckého rybníka. Příčinou mohly být i porosty parožnatek nabízející těmto plžům pravděpodobně výhodnější stanoviště než ostatní makrofyta. Infekce plžů je celoživotní. Motolice v nich přečkávají zimu. Proto je, jak bylo uvedeno výše, pro každou rekreační lokalitu klíčové jarní počasí, které určuje, zda plži začnou aktivovat – a uvolňovat cerkárie – dříve, než tažní a zimující vodní ptáci (v příměstských lokalitách zejména labutě) z rybníka odletí. Je zajímavé, že určité procento plžů v dané populaci je proti napadení miracidiemi imunní. Plži mohou být napadeni i více druhy motolic (miracidií) zároveň. Další infekce bývá snadnější, protože plž už není pánem svého imunitního systému. Pak uvnitř plže dojde k boji o hostitele. Favorizovány jsou ty druhy motolic, které uvnitř plže vytvářejí dravé redie (čel. Diplostomatidae, Stringeidae). Redie jsou schopné zkonzumovat schistosomy trichobilharzií. Je těžké posoudit, jak změnu vnímá vodní plž, když jeho hepatopankreas spotřebovává někdo jiný, ovšem z pohledu rekreačního koupání se jedná o dramatickou změnu: rizikové motolice prohrály a podmínky ke koupání se zlepšily! Nesmírně zajímavé jsou další souvislosti. Například některé druhy zooplanktonu (dravé buchanky) jsou schopné likvidovat miracidia a pravděpodobně i cerkárie, takže nejspíš může na dynamiku výskytu motolic, a tedy i cerkariové dermatitidy mít vliv i struktura zooplanktonu v dané lokalitě (tedy i stav rybí obsádky, ponořené vegetace, atd.). Zatímco parazitologové se intenzivně věnují zejména komplikovaným otázkám biochemických interakcí motolic v hostitelích, téma přežívání miracidií a cerkárií v souvislosti se stavem planktonu se mi zdá být stále volné pro uchopení někým z hydrobiologů či limnologů. Ve hře je i zcela praktická otázka, jaké podmínky jsou pro koupání ve stojatých vodách z pohledu rizika cerkariové dermatitidy vlastně nejlepší... Velmi zajímavá je interakce mezi oligochaetem Chaetogaster limnei, plovatkou a motolicemi. Chaetogaster žije na povrchu nebo v plášťové dutině plovatek jako komensál a živí se drobnými organismy, které vychytává z okolí plovatky. Pokusy ukazují, že je schopen plovatku před miracidiemi zcela ochránit. Pokud už ale plovatka parazitovaná je, dokáže Chaetogaster vychytávat uvolňované cerkárie. Vida, i jinak nepříliš významný červ může významně ovlivnit průběh koupací sezóny a příjem místních stánkařů. Cerkárie mohou být větrem zaneseny s pohybující se povrchovou blankou vody i více než kilometr daleko. Tím vyvstává jednak otázka vzájemné polohy případných „hot-spots“ výskytu parazitovaných (zdrojových) plžů a pláží využívaných ke koupání a jednak výše naznačené téma interakce cerkárií se zooplanktonem. 8
Znepokojující mně připadá myšlenka, že cerkárie nenapadají člověka jen jaksi „omylem“ či „z nouze“, ale že se jedná o podnikatelský záměr, zda by se nepodařilo uchytit v novém, biomasou jistě zajímavém hostiteli. Prostě parazit to musí vytrvale zkoušet, jestli by neuspěl, jinak nového hostitele nezíská. Motolicím nahrává skutečnost, že při prvním kontaktu vniklou cerkárii a posléze schistosomulu náš imunitní systém včas nerozpozná, a tak mají motolice čas zkoušet na nás různé fígle. Vlastně se doposud neví, kam až se v nás při prvním napadení invazní stádia motolice vůbec dostanou. Obavy vzbuzují zejména druhy, které se šíří po nervových vláknech (Trichobilharzia regenti). Pokusy na primoinfikovaných myších totiž naznačují, že k významnému poškození nervů dojít může. Jako hydrobiolog se k problémům s cerkáriemi člověk může snadno připlést, protože správci koupaliště, kde se cerkárie objeví, propadají rychle panice a úpěnlivě atakují prvního hydrobiologa, na kterého narazí. Je třeba říci, že věc není jednoduchá. Průzkum lokality odlovem planktonní sítí s jakýmikoli oky je odsouzen k nezdaru, protože mezi zachyceným planktonem cerkárii nikdo nenajde. Nezbývá než zjistit, jak se to má v místě s kachnami a labutěmi. Ale pozor, plži se mohli nakazit koncem jara a cerkárie je mohou opouštět, aniž by na obzoru nějaký vodní pták byl (pozn.: lysky zdrojem rizikových motolic nejsou). Praxe ovšem ukazuje spíš koupací místa Obr 1: Plovatku Radix auricularia (v Petriho misce) přehuštěná kachnami. Je dobré opouštějí stovky makroskopicky patrných cerkárií. obhlédnout koupající se lidi, jak jsou na tom s pupeny od cerkárií. Je ale nutné počínat si velmi obezřetně, aby aktivnímu biologovi nebyly podsunuty špatné úmysly (opak se špatně prokazuje). A pak je nezbytné nasbírat co nejvíce vodních plžů, nějak promyšleně je rozdělit do skupin do malých kádinek (petrisek, kultivačních destiček...) a pravidelně po několika hodinách je vizuálně kontrolovat proti černému pozadí (obr. 1). Při expozici netřeba plžům svítit, to je tradující se pověra, bohatě stačí denní světlo. Někdy mají cerkárie tendenci opouštět plže spíš k večeru, někdy po ránu. Podezření na pozitivní nález je třeba ověřit stereomikroskopem. Cerkárie pak je dobré pro další práci konzervovat lihem, protože když se pod mikroskopem aktivně mrskají, nedá se dobře zjistit, zda se jedná o tzv. ocellátní furkocerkárie (obr. 2) či nikoli. Indikativní jsou tedy cerkárie s vidličkou a dvěma černými očky, na rozdíl od typů bez oček (obr 3). Tuto charakteristiku lze považovat za dostačující, abychom rozhodli, že se jedná o hygienicky rizikový druh. V případě pochybností lze kápnout pipetou kapku vody s živými cerkáriemi na svoji kůži. Obr. 2 Prokázat přítomnost rizikových cerkárií se tedy nezdá těžké. Je ale třeba počítat s tím, že většina prohlížených cerkárií budou neškodné typy, a tak hledání může trvat relativně dlouho. Potíž je také v tom, že v zásadě stačí už jedna infikovaná plovatka přichycená šikovně někde o mola, kde skáčou plavci do vody, aby způsobila potíže desítkám koupajících se lidí denně, zatímco stovky dalších plovatek mohou být negativní (bez nálezu). Často může být potřeba vyšetřit stovky plžů, přičemž ani celkový negativní nález nemusí znamenat vyloučení přítomnosti rizikových cerkárií v lokalitě. Navíc se napadení 9
cerkáriemi může projevit pouze v některých dnech, například když vítr fouká tou správnou rychlostí tím správným směrem, aby cerkárie v povrchové blance dopravil ještě živé a aktivní na koupací místo. Opravdové potíže však nastanou, když potřebujete odpovědět na otázku, jestli tam cerkárie ještě jsou, nebo ustupují, nebo dokonce co proti nim hned teď udělat (viz dále). Cerkariová dermatitida se projevuje většími svědivými pupínky, které postupně vytvářejí ostrý vrcholek. První infekce zůstává obvykle bez reakce, Obr. 3 při dalších kontaktech se doba mezi vniknutím cerkárie do kůže a reakcí imunitního systému zkracuje z cca 10-20 hodin na několik minut. Několik málo pupenů nevzbudí pozornost, protože ani nebývá spojováno s koupáním a je spíše připisováno bodnutí hmyzem. Větší napadení je už ale velmi nepříjemné a může způsobit i zvýšenou teplotu či vážnější alergické a kožní reakce. Určit, že pupínky způsobily cerkárie, vyžaduje určitou zkušenost a také dostatek informaci poskytnutých napadeným člověkem. V Plzni strávila jedna paní například týden na nemocenské s diagnózou plané neštovice. Napadení člověka „nějakým parazitem“ či dokonce „parazitickým červem“, který se zavrtává „našim dětem“ do kůže, je veřejností vnímáno velmi citlivě. Výskyt cerkariové dermatitidy tak může pokazit celou koupací sezónu. Např. na Boleveckém rybníce v Plzni poklesla návštěvnost v roce 2013 na polovinu až třetinu a udržela se takto nízko až do konce sezóny, přestože cerkárie už v červenci prokazatelně „zmizely“. V Karlových Varech na Koupališti Rolava museli v létě 2014 (před volbami!) odpískat mezinárodní triatlonové závody. Několikrát byla přerušena rekreace na Novém rybníku u Příbrami (naposled 2012) a drobná mediální aférka se nevyhnula ani velké přehradní nádrži – Slapy Županovice, 2012. Cerkariovou dermatitidu jsem zaznamenal i na nádrži Hracholusky u Plzně v oblasti silně handicapovaného dočasného řídkého litorálu s helofyty (chrastice). Bez rizika nejsou ani drobná soukromá jezírka. U Plzně (2014) se v jednom z nich na pár dní zastavily (k velké radosti majitelů) kačenky a zanechaly po sobě takový pozdrav, že nebylo možné strčit do vody ani ruku, natož se tam v pěkném ekologickém prostředí vykoupat. Všechny případy mají jedno společné: nejméně jedna sezóna je odepsaná. Sledovat a vyhodnocovat riziko cerkariové dermatitidy v nějaké koupací lokalitě je reálně možné pouze dobrou komunikací s koupající se veřejností. Mně se nesmírně osvědčil facebookový profil (https://www.facebook.com/boleveckerybniky), který sledovali zejména pravidelní plavci a sdělovali, zda „nějakou chytli“ či nikoli. Proticerkariová opatření je možné bez dlouhého přemýšlení zaměřit proti vodním ptákům a vodním plžům. Potíž je, že plašit vodní ptáky, neřku-li je chytat či dokonce střílet(!), je ve městě prakticky neproveditelné. Nejde ani zabránit lidem, aby házeli do vody metráky pečiva a knedlíků (obr. 4). Podobně neřešitelné je to i s vodními plži. Ošetřit přírodní či polopřírodní lokalitu masivně modrou skalicí je nereálné, sbírat plže Obr. 4: Typický „Krmič“, tentokrát dokonce bez dětí. 10
neúčinné. Ani přeorávat litorál (sever USA) či nasadit mechanickou drtičku všeho, co se nachází v litorálu, včetně šneků, jak provozují v několika francouzských lokalitách, není u nás perspektivní. Takže zbývá vést nerovný boj proti kachnám a labutím, a to zejména proti krmení v koupacích místech. Zajímavé může být i snažit se ukončit (nekrmit, případně plašit) pobyt zimujících a tažných ptáků na lokalitě co možná brzy na jaře. K doporučení je i speciální tělové mléko („Quallen+Sonnenschutz Canea“), které je dostupné v eshopech. Koupající se veřejnost je ovšem přesvědčena, že má nezpochybnitelný nárok na vodu bez cerkárií, a je tedy nepředstavitelné, že by se mělo vynaložit 15-17 euro na osobní ochranu. Za přítomnost cerkárií určitě někdo může (v Plzni já) a ten by to měl zaplatit. Paradoxně právě tohle tělové mléko je jediným prostředkem, který lze uplatnit okamžitě. Radil jsem to i zoufalým činovníkům ve Varech před triatlonovým mistrovstvím (Rolava), ale raději se snažili koupaliště vypustit a znovu napustit. Testováno je široké spektrum nápadů, jak narušit vývojový cyklus motolic, ale řada z nich nefunguje ani v laboratoři, natož v přírodě. Zdánlivě vhodné by bylo nasadit asijského amura černého (Mylopharyngodon picea), který je potravním specialistou na plže. Tato ryba ale nebyla schválena k introdukci do našich vod. To bylo jistě správné rozhodnutí, protože amur černý likviduje i mlže a může způsobit velké škody domácím měkkýšům, jak zjistili po jeho introdukci například v USA. Zkušenosti z Boleveckého rybníka v Plzni (ve zkratce) V důsledku cílené přeměny ekosystému mělkého jezera byla dramaticky omezena rybí obsádka a sediment ošetřen přípravky na bázi hliníku. V průzračné vodě se postupně rozmohla vodní vegetace, tedy ideální prostředí pro vodní plže. Problém s motolicemi se neočekávaně vynořil v květnu 2013, protože při vleklém chladném jaře se zimující labutě (40-80 ks) zdržely na rybníce velmi dlouho, plži se stačili po zimě probrat a vývojový cyklus motolic stihl proběhnout. První bědovali otužilci, pak dálkoví plavci, na to se zděsila celá veřejnost. Parazitoložka dr. Chanová (Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK v Praze), které Obr. 5: Kružník malý (Gyraulus parvus) je sice jsem velmi zavázán za spolupráci na řešení malý, ale je i šikovný, jak se na invazní druh patří. problému, zjistila, že dermatologicky rizikové cerkárie jsou uvolňovány z malinkých kružníků. Plž byl determinován jako severoamerický Gyraulus parvus, zavlečený sem akvaristy. Tím se situace zkomplikovala, protože jsme měli zcela netypického mezihostitele, jehož promořenost byla velmi nízká (<1%) ale jeho početnost obrovská. Jednotlivce opouštělo jen 2-5 cerkárií denně. Molekulární analýza DNA ukázala – celkem logicky – také na zcela netypický druh motolice. Cerkárie začátkem července náhle vymizely, což jsem pravidelně ověřoval doslova na vlastní kůži. Příčinou mohl být prohraný boj schistosom s rediemi jiných typů motolic uvnitř plžů (paralelní parazitace některých kružníků zde byla prokázána), v úvahu připadala i generační směna v populaci relativně krátkověkých kružníků (nakažení vymřeli) a pozitivně se mohlo projevit i sklízení ponořené vegetace (včetně kružníků) vyžínací lodí. Patrně se projevila kombinace více faktorů. Skutečností je, že ústup cerkárií byl zjištěn ještě před masivním sklízením vegetace. Do systematického výzkumu lokality bylo v r. 2014 zapojeno ještě další odborné pracoviště: Katedra parazitologie PřFUK v Praze, dr. Bulantová. Jenže trichobilharzie se už prakticky neobjevily. Brouzdáním v litorálu sice bylo možné nějaký ten pupínek získat, ale ani vyšetření 11
mnoha set plžů pozitivní záchyt nepřineslo. Nález z Boleveckého rybníka z roku 2013 se plně determinovat nepodařilo, protože materiálu k analýzám bylo velmi málo. Na sousedních rybnících byly sice zjištěny jiné druhy trichobilharzií, jež standardně obývaly plovatky, ale nic, co by připomínalo zcela výjimečnou situaci v Boleveckém rybníce 2013. Opatření v lokalitě jsou zaměřena jak na prevenci krmení kachen a labutí (efekt neznatelný), tak na komunikaci s veřejností na téma, zhruba že cerkárie jsou přirozenou součástí ekosystémů, jedna vlaštovička jaro nedělá, v lese štípou komáři a je to taky normální. Za zásadní považuji průběžné sklízení vodních plžů spolu s biomasou ponořené vegetace. Pokusy o plašení zimujících labutí na jaře, aby se včas odebraly do svých hnízdišť, sice vyvolaly vášnivé diskuse, ale k realizaci nedošlo. Snažíme se tedy alespoň sklidit před zimou ponořenou vegetaci co nejdůkladněji, aby na ni labutí krk nedosáhl, případně aby byla dostupná jen v odlehlé části rybníka. Zajímavá situace se vyvíjí tím, že po stabilizaci porostů submerzních makrofyt začala dobře prosperovat populace lína (a perlína), tedy ryby, která má plže běžně ve svém jídelníčku. Je otázka, jak se vliv lína projeví predačním tlakem na drobné vodní plže, jak silně pohne s průhledností vody, strukturou zooplanktonu, ... a jak se vyhne predaci sumcem. Vidíte - i ve zdánlivě čistě parazitologickém tématu je pro nás hydrobiology a limnology obrovský prostor. Závěrem Motolice jsou ohrožením zejména v těch koupacích vodách, kde byla poměrně nákladně zlepšena kvalita vody: rybí obsádka je řídká, zvýšená průhlednost vody podporuje rozvoj submerzních makrofyt a lokalita se stane atraktivní pro plže, lidi i vodní ptáky. Živí se zde stánkaři, zajímají se média, předvádějí se místní politici. Počet takových lokalit roste. Limnologicky jsou všechny velmi zajímavé, protože udržet jakousi „rovnováhu“ uvnitř velmi nestabilního ekosystému mělkého jezera, to je velká výzva. A právě cerkárie jsou jeden z faktorů, které dokážou situaci nepříjemně zkomplikovat. Za úvahu jistě stojí i otázka šíření exotických parazitů v souvislosti se zavlékáním zdánlivě celkem „neškodných“ druhů, které ale mohou sloužit jako mezihostitelé. Mě osobně, když jsem se vloni musel kvůli Boleveckému rybníku překotně věnovat cerkáriím, šokovala neskutečně věrná paralela mezi chováním parazitů v přírodě a ve společnosti... Dobrou invenci při řešení limnologických otázek přeje všem J. Duras Tento text byl zpracován s dominantním využitím článku: DURAS J., CHANOVÁ M., PUMANN P., KOUBOVÁ R., 2014: Cerkáriová dermatitida a jak k ní přistupovat.- Vodárenská biologie 2014, 5.-6. února 2014 Praha, ČR, Říhová Ambrožová J. (Edit), str.150-162. Dále byly využity poznatky především z těchto publikací: KOLÁŘOVÁ L., HORÁK P., SKÍRNISSON L., MAREČKOVÁ H., DOENHOFF M. (2012): Cercarial dermatitis, a neglected allergic disease.- Clinic Rev Allerg Immunol. DOI 10.1007/s12016-01208334-y. Springer Science+Business Media. SOLDÁNOVÁ M., SELBACH CH., KALBE M., KOSTADINOVA A., SURES B.. (2013): Swimmer´s itch: etiology, impact, and risk factors in Europe.- Trends in Parasitology, Vol. 29, No. 2, 65-74.. LEIGHTON B.J., ZERVOS S., WEBSTER J.M., (2000): Ecological factors in schistosome transmission, and an environmentally benign method for controlling snails in a recreational lake with a record of schistosome dematitis.- Parasitology International 49: 9-17. Study group "Swimmer's itch" [document on the Internet]. Safe swimming; prevention of Swimmer’s itch. (2008): Available from: http://www.rijksoverheid.nl/bestanden/documenten-en-publicaties/rapporten/2008/07/22/ safe-swimming-prevention-of-swimmer-s-itch/safe-swimming-prevention-of-swimmers-itch.pdf.
12
Gratulujeme!
Životní jubileum doc. RNDr. Věry Opravilové, CSc. Paní docentka Věra Opravilová se v plné síle a v pilné práci se dožila významného životního jubilea (nar. 9. 11. 1934 v Olomouci). Je absolventkou přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde byla žačkou vynikajícího zoologa a pedagoga profesora Sergeje Hraběte. Již jako studentka se začala zajímat o prvoky, zejména skupinu krytenek, které do té doby nebyly u nás soustavně studovány. Po ukončení vysokoškolského studia v roce 1958 nastoupila na umístěnku v Okresním vlastivědném museu v Bruntále, kde se jí podařilo vybudovat solidní základ přírodovědné expozice. Koncem roku 1960 byla přijata na místo asistentky na katedru zoologie a antropologie přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (tak se tehdy Masarykova univerzita jmenovala). V roce 1964 pak byla jmenována odbornou asistentkou a titul RNDr. získala v roce 1967 za práci o krytenkách rašelinišť Hrubého Jeseníku. V roce 1970 obhájila hodnost kandidátky biologických věd (CSc.) za práci: Příspěvek k poznání taxonomie a vývojových cyklů čtyř druhů z řádu Strigeidida (La Rue, 1926) Sudarikov, 1959. Těžištěm jejího zájmu však vždy byly a dodnes jsou krytenky (Testaceolobosia) a další skupiny nárostových společenstev vodního prostředí – nálevníci (Ciliophora), slunivky (Heliozoea) a rournatky (Suctorida). Ve funkci odborné asistentky zajišťovala především velmi náročnou výuku cvičení ze zoologie bezobratlých a obratlovců, cvičení z mikroskopické techniky. Od počátku se zapojila do řady hydrobiologických projektů pracoviště, zejména v tekoucích vodách, a jejím úkolem bylo zpracovávat meio - mikrobentickou složku dnového společenstva v jednotlivých habitatech dna, v epilitických nárostech, v břehových a tůňkových sedimentech, v porosDocentka Opravilová s profesorem Františkem Kubíčkem (v bílé čepici) a tech ponořené makrovegedoktorem Milošem Zelinkou u terénní stanice Hrubšice v období výzkumu tace a v podříční části dna – vlivu vodního díla Dalešice-Mohelno na řeku Jihlavu (70. leta 20. století.). v hyporeálu. Proto rozšířila svůj determinační rejstřík také o další skupiny jako hlístice (Nematoda), vířníky („Rotifera“), břichobrvky (Gastrotricha) a želvušky (Tardigrada). Pro hydrobiologický výzkum našeho pracoviště to byl a je nedocenitelný přínos k holistickému pojetí charakteristiky a funkce studovaného ekosystému. Teprve po revoluci se mohla habilitovat z oboru zoologie (1997). Význam znalostí o druhové struktuře a funkci těchto organismů v rámci ekosystému uplatnila i v biotechnologické praxi při studiu sukcesí v procesech čištění odpadních vod, kde pochopení vzájemných interakcí v tzv. bakteriální smyčce je východiskem pro hodnocení biologické účinnosti v transformačním procesu organických látek a toku energie. Po revoluci byla garantem projektu GA ČR o biosférické rezervaci Pálava, v němž uplatnila svoje celoživotní odborné znalosti také o dalších akvatických skupinách bezobratlých, např. 13
houbovcích („Porifera“), nezmarech (Hydrozoa: Hydridae), mechovkách (Phylactolaemata), mikroplanariích a dalších. V nových podmínkách rozvíjela výuku v kurzech speciální zoologie bezobratlých (dodnes se účastní výuky tohoto předmětu), mikroskopické techniky a dalších. Je spoluautorkou skript „Základy mikroskopické techniky“. Byla ještě donedávna členkou komisí pro státní závěrečné zkoušky na PřF a PdF MU v Brně, členkou oborových rad doktorského studia zoologie a parazitologie na PřF MU v Brně. Za dobu své činnosti na katedře a ústavu vedla více než 40 diplomatů s pracemi zaměřenými na prvoky a jiný mikrobentos a na didaktiku biologie. Působila ve výboru České zoologické společnosti, pobočky Brno, byla předsedkyní výboru brněnské pobočky České limnologické společnosti a dodnes velmi aktivně působí v Brněnském přírodovědeckém klubu. Paní docentka Opravilová je tichá, skromná a nevýbojná osobnost, která byla z hlediska odborného růstu a publikačních aktivit omezována předrevolučním vedením pracoviště. Díky své cílevědomosti se však se svými publikacemi prosadila i v zahraniční a mohla tak přispět k poznání krytenek z míst tisíce kilometrů vzdálených od naší republiky, např. Islandu, Norska a Špicberků. O kvalitě její práce a o její nenahraditelnosti jako odborníka svědčí to, že v současnosti je spoluřešitelkou projektu GA ČR s názvem Environmental gradients, vegetation dynamics and landscape changes in the West Carpathians from the Late Glacial up to the present time (GAP504/11/0429). Dokladem její neutuchající činorodosti je fakt, že od svého oficiálního odchodu do penze v roce 2001 je spoluautorkou 9 impaktovaných publikací. Naše paní docentka neměla vždy slunnou cestu životem, překonávala a překonává nepřízeň osudu vždy s rozvahou, vyrovnaností a vírou ve zlepšení. Svým altruismem a pozitivním myšlení je nám všem příkladem a my jsme velmi rádi, že ji mezi sebou máme. Jan Helešic a Světlana Zahrádková s použitím textu Františka Kubíčka Ústav botaniky a zoologie PřF MU a brněnská pobočka ČLS
Vzpomínka
Zemřel hydrobotanik RNDr. Štěpán Husák, CSc. Dne 25. 10. 2014 zemřel po krátké zhoubné nemoci ve věku nedožitých 75 let význačný znalec vodní a mokřadní vegetace RNDr. Štěpán Husák, CSc. Absolvent střední zahradnické školy v Lednici na Moravě pracoval v letech 1960–66 jako vedoucí zahradník v Univerzitní botanické zahradě v Brně, odkud přešel do Botanického ústavu ČSAV (AV ČR), kde pracoval až do konce života celkem 48 let. V r. 1971 dálkově vystudoval obor botanika na PřF UJEP (MU) v Brně a obhájil svoji diplomovou práci o produkčně-ekologických charakteristikách rákosin. Tento směr se stal na dlouhá léta jedním z jeho hlavních výzkumných směrů. V oddělení BÚ v Průhonicích pod vedením ředitele Dr. Slavomila Hejného studoval zejména vegetační a fytocenologické poměry na stanovištích vodních a 14
mokřadních rostlin a stal se jedním z největších evropských znalců vodních a mokřadních rostlin a jejich biotopů s velice širokými encyklopedickými znalostmi celé botaniky. Od r. 1982 pracoval hlavně na třeboňském pracovišti BÚ a věnoval se širokému spektru hydrobotanických témat: produkční ekologii vodních a mokřadních rostlin, ekologii ohrožených mokřadních druhů a opatřením na jejich ochranu, a rozšíření vodních a mokřadních rostlin a jejich společenstev zejména na jihočeských rybnících. Jeho celoživotním zájmem bylo studium ekologie rákosin a mokřadních rostlin na obnažených dnech rybníků. Pro svoji mimořádnou pracovitost, fyzickou zdatnost, pracovní nadšení i vynikající znalost vodních a mokřadních rostlin byl vždy neocenitelným členem pracovních týmů vedených M. Rychnovskou, J. Květem, S. Hejným, D. Dykyjovou, J. Pokorným či H. Čížkovou. Mnohé jeho studie byly orientovány prakticky (např. mapování vodní a mokřadní vegetace na rybničních rezervacích). Jakožto zkušený zahradník se věnoval trvale také popularizaci pěstování rostlin (např. sukulentů) a v posledních desetiletích výrazně přispěl organizačně k popularizaci a studiu hydrobotaniky mezi mladými botaniky. Ke studijním účelům stále slouží odborná, evropsky unikátní Sbírka vodních a mokřadních rostlin Střední Evropy v BÚ AV ČR v Třeboni, kterou založil v r. 1976. Se Štěpánem Husákem odešel jeden z posledních klasických botaniků, který znal perfektně veškeré naše rostliny hlavně v terénu a uměl je spolehlivě určovat. - Lubomír Adamec -
Vzpomínka na RNDr. Evu Liškovou, CSc. (*1934 - †2014) V květnu r.2014 podlehla ve věku 80 let dlouhé a těžké nemoci Eva Lišková, dlouholetá členka ČLS. RNDr. Eva Lišková, CSc. zasvětila celý svůj odborný život „kantorskému řemeslu“ na Pedagogické fakultě UK a studiu biologie vodních ekosystémů zejména makrozoobentosu. Specializovala se především na studium sk. Oligochaeta stojatých a tekoucích vod. Po dokončení vysokoškolských studií (Ped.f UK-obor biologie chemie) zůstala na Pedagogické fakultě UK v Praze jako odborná asistentka u profesora Jiřího Langa na Katedře biologie. Od roku 1991 zde pracovala jako vedoucí Centra ekologického vzdělávání a výchovy. Na Přírodovědecké fakultě UK Praha studovala v režimu aspirantského studia obor Hydrobiologie. Aspiranturu zakončila disertační prací na téma „Společenstvo třídy Oligochaeta některých stojatých vod středního Polabí“. Výchova studentů, tj. přednášky, příprava biologických praktických cvičení a odborné exkurze byly prací a „koníčkem“ jejího života. K tomu napsala řadu skript, učebnic a didaktických článků zaměřených na biologii a ekologickou výchovu. Jednou z jejích nejvýznamnějších prací byla učebnice Přírodopisu pro 6. roč. ZŠ. Ve svém vědeckém životě se věnovala taxonomii a ekologii máloštětinatců. S drapákem Ekmann-Birge v ruce odebírala a studovala zejména polabské tůně a slepá polabská O. Albertová (vlevo) a E. Lišková ramena. Na přírodovědecké fakultě UK v Praze spolupracovala (vpravo). v této oblasti zejména s prof. Janem Lellákem. Mezi její známé limnologické výstupy patří např. nález dříve vzácného druhu máloštětinatce Branchiura sowerbyi v pražských vltavských zátokách nebo inventarizační studie podélného profilu Vltavy „Osídlení 15
vltavského dna v pražské aglomeraci“, publikovaná v roce 1985. Ve studii jsou shrnuty výsledky „odběrové plavby“ z Vraného nad Vltavou po Jiráskův most v Praze, kterou absolvovala na pramici s dlouholetou kolegyní RNDr.Olinou Albertovou (viz.foto). Ke studiu biologie a následně za školní katedry přivedla Eva Lišková celou řadu studentů, kteří se k ní v průběhu života opakovaně hlásili a vraceli. Odborná činnost často zasahovala hluboko do jejího soukromého a rodinného života…. Kdo jste ji znali, věřím, že na ni rádi a v dobrém vzpomenete. - Marek Liška -
Ohlédnutí za akcemi
2nd International Conference Water resources and wetlands Ve dnech 11. - 14. září 2014 se v rumunském městě Tulcea konala již druhá konference, věnovaná problematice managementu a ochrany vodních zdrojů, managementu vody v krajině a ochraně mokřadů. Konferenci organizovala Rumunská limnogeografická společnost a aby tato konference získala status „více mezinárodnější“, byla jako spoluorganizátor oslovena a přizvána Polská limnologická společnost a naše Česká limnologická společnost. Po diskuzi ve výboru ČLS jsme se dohodli, že nemůže uškodit dobrému jménu ČLS, pokud se této akce zúčastníme a zaštítíme ji svým jménem. Protože jsem byl jediným účastníkem z ČR, dovolím si v krátkosti shrnout své dojmy. Konference se konala v poměrně luxusních podmínkách hotelu Delta, z oken pokoje ve 3. patře jsem měl výhled na hlavní dunajské rameno Sv. Jiří. Na konferenci dorazilo více než 150 účastníků z Evropy, Asie, Severní Ameriky a Afriky, kromě Rumunů byli asi nejpočetnější polští kolegové. Témata konference byla velmi rozmanitá – od ekologie řek a jezer přes dopad klimatických změn až po využívání umělých mokřadů pro dočišťování odpadních vod. Angličtina byla pro některé účastníky stále obtížným jazykem, minimálně s jednou čínskou dívenkou jsem si věru moc nepopovídal… Na druhou stranu jsem už dlouho nezažil tak „domácí a pohodovou atmosféru“, jaká v Tulcei panovala. Ta byla udržována zejména výborným červeným vínem a báječnou rumunskou kuchyní. Přestože vlastní přednášky a posterová sekce trvaly jenom 2 dny, stačili se účastníci dostatečně poznat, vypít nejednu palinku a navázat další spolupráci. Vrcholem konference byl výlet lodí po proudu Dunaje směrem do delty. Nedosáhli jsme sice pobřeží Černého moře, ale cesta mezi nekonečným rákosím, množstvím volavek na obou březích a k tomu piknik na lodi byla úžasná. Nakonec jsme viděli i dva přelétávající pelikány. V této uvolněné a přátelské náladě jsme se se současným předsedou Polské limnologické společnosti (PLS) dohodli na neformální budoucí spolupráci, která by měla zahrnovat mimo jiné pozvání našich členů na konference PLS a naopak pozvání polských kolegů na konferenci Limnospolu. Jakožto předseda ČLS (čili Mister „President“) jsem byl požádán o „welcoming address“ a podílel jsem se i na závěrečném zhodnocení konference a předávání ceny za nejlepší přednášku pro mladého vědce. Snad se mi při tom podařilo trošku zviditelnit i ČLS – v každém případě mohu příští konferenci v Rumunsku, která se koná jednou za 2 roky, doporučit všem členům ČLS a zejména našim mladým kolegům – doktorandům a magisterským studentům. Tulcea je pro jejich první vystoupení na mezinárodní scéně více než vhodným místem. A navíc ta delta... - Martin Rulík –
16
Dunaj, rameno Sv. Jiří
Interiér delty
Volavka bílá nad deltou
Interiér delty
10th Symposium on Cladocera Mezinárodní setkání „perloočkářů“, zvané „Symposium on Cladocera“, se pořádá ve zhruba tříletých intervalech již od roku 1985. V letošním roce se uskutečnilo jeho 10. pokračování (po 25 letech opět na našem území, v pořadí 2. sympozium se konalo v roce 1989 v Tatranské Lomnici) ve dnech 28. září až 3. října 2014 se do krásného prostředí jihomoravské Lednice sjelo na 124 účastníků z 31 zemí a 5 kontinentů. V prostorách čerstvě zrekonstruované bývalé jízdárny hned vedle lednického zámku byly v řadě tematických bloků prezentovány novinky z nejrůznějších oblastí výzkumu perlooček, od klasické a molekulární taxonomie, přes experimentální studie různých životních projevů perlooček, ekologie společenstev, ekotoxikologie, po četné moderní směry testující evolučně-ekologické či epigenetické hypotézy na dafniích, jakožto modelovém organismu. Jak už je na „perloočkových“ sympoziích dobrou tradicí, všechny přednášky se konaly bez členění na sekce, ve stejném sále byly také po celou dobu konání konference vyvěšeny všechny postery, což podpořilo intenzivní interakci mezi účastníky i mimo jejich vlastní specializaci. Součástí společenského programu, který dokonale těžil z unikátnosti prostředí, byla například prohlídka lednického zámku, pěší výlet přes Pálavu, prohlídka Mikulova či večer s cimbálovkou ve sklípku. Mezi účastníky se rovněž s velmi pozitivní odezvou setkala nabídka kvalitních vín při večerních společenských akcích, ostatně vinařství z nedalekých Rakvic bylo jedním ze sponzorů konference. Zde je dlužno dodat, že konferenci finančně podpořil také Limnospol! Já osobně jsem se „perloočkového“ symposia zúčastnila po patnáctileté přestávce, ač jsem z různých důvodů vynechala ty mezitím, tohle a tady jsem si nemohla nechat ujít a jsem za to velmi ráda. Mimo jiné bylo pro mne fascinujícím a inspirujícím zážitkem sledovat ohromnou 17
metodologickou explozi v současném výzkumu perlooček a to zejména v molekulárně biologické oblasti, umožňující jak pochopení dřívějších „černých skříněk“, tak úplně nové směry výzkumu. Organizační tým vedený Adamem Petruskem z katedry ekologie pražské PřF UK, spolu s firmou b.i.d services, odvedli velmi dobrou práci, klasický konferenční standart navíc okořenili celou řadou nápaditých a originálních prvků, jakým byly například grafická prezentace konference z dílny Zdeňka Ďuriše nebo ceny pro nejlepší studentské prezentace ve formě velkoformátových mikrofotografií perlooček od Petra Jana Juračky. Z řad účastníků jsem opakovaně zaslechla, že na tuto konferenci se bude ještě dlouho v dobrém vzpomínat. - Radka Ptáčníková – 1
2 4
3
10
8
7
6
5
12
9
13
14
11
15
1 – Winfried Lampert (Německo), 2 – Michael Lynch (USA), 3 – Jaromír Seďa (ČR), 4 – Pavel Štifter (ČR), 5 – Jiří Macháček (ČR), 6 – Klaus Schwenk (Německo), 7 – Piotr Dawidowicz (Polsko), 8 – Radka Ptáčníková (Rakousko), 9 – Christian Laforsch (Německo), 10 – Carolyn Burns (Nový Zéland), 11 – Vladimír Kořínek (ČR), 12 – Adam Petrusek (ČR), 13 – Piet Spaak (Švýcarsko), 14 - Anna Kasparson (Rusko), 15 – konferenční kočka :)
18
Zápis ze schůze HV ČLS, konané dne 28. 11. 2014 v Praze Přítomni: dle prezenční listiny 1. Kontrola zápisu z minulé schůze HV ČLS: zápis byl schválen. 2. Hospodaření ČLS: HV schválil cenu za sborníky mezinárodní konference Symposium on Cladocera 2014 navýšenou o DPH. Dotace poskytnuté RVS na rok 2014 na oba projekty byly v plné výši vyčerpány. 3. Dotace RVS AV ČR (dr. Tátosová): Žádost o dotaci na projekty ČLS pro rok 2015 byla RVS ČR předána v požadovaném termínu; podle vyjádření sekretariátu RVS ČR naše žádost formální požadavky splňuje. ČLS pro rok 2015 žádá RVS ČR o dotaci na dva projekty v celkové výši 18 000,- Kč: 1. Činnost odborných skupin ČLS a pořádání odborných seminářů (požadovaná dotace 6 tis. Kč) 2. Vydávání periodika Limnologické noviny; provoz a aktualizace www stránek ČLS (požadovaná dotace 12 tis. Kč). Termín pro vyúčtování dotací a zprávy o činnosti za rok 2014 : 19. leden 2015 Předseda HV ČLS se zúčastnil zasedání RVS a seznámil HV s hlavními body jednání: Dnem 1. ledna 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) a zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Nová zákonná úprava sdružovacího práva se tak dotýká mimo jiné i ČLS v tom smyslu, že občanská sdružení se nyní podle NOZ považují za spolky a je tedy třeba upravit podle nových požadavků naše stanovy. Úkolem byli pověřeni prof. J. Vrba a doc. M. Rulík, návrhy na změny stanov předloží na příští schůzi výboru ČLS. 3. Matrika (zpracoval dr. Duras) Ke dni konání schůze dlužilo na příspěvcích 40 členů z 182, toho jen 10 lidí dluží více než 300 Kč a pouze jeden člověk více než 600 Kč. Dlužníkům byl zaslán upozorňující email. HV ČLS jednomyslně schválil přijetí dvou členů: Pavel Rychtecký, Ph.D., pobočka Č. Budějovice Ivana Vaníčková, Ph.D., pobočka Č. Budějovice Ukončení členství: HV ČLS bere na vědomí ukončení členství Eva Hamrové (na vlastní žádost). Dr. Eva Lišková byla vyřazena z databáze kvůli úmrtí. 4. Webové stránky ČLS (zpracovala dr. Sacherová) Na webových stránkách ČLS v sekci Voda v médiích přibývají odkazy články a rozhlasové rozhovory nejen členů ČLS. HV zvažuje vytvoření další sekce pro media, kde budou zveřejněna oficiální stanoviska ČLS k aktuálním kauzám. 5. EFFS Awards: Ke dni schůze byly HV ČLS doručeny 2 návrhy na EFFS Award for the best PhD Dissertation in Freshwater Sciences: 1. RYCHTECKÝ, Pavel. Application of modern fluorescence techniques in studying growth, viability and phosphatase production of phytoplankton . Č. Bud., 2014. disertační práce (Ph.D.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Přírodovědecká fakulta 2. VANÍČKOVÁ, Ivana. The dynamics of sexual reproduction and ephippia production of Daphnia in reservoirs. Č. Bud., 2013. disertační práce (Ph.D.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Přírodovědecká fakulta
19
Pokud již nebudou další návrhy předseda (doc. Rulík) vyzve během prosince HV ČLS k nastudování nominovaných prací a sestavení vlastního pořadí, které zašlou předsedovi ČLS do 15 . ledna 2015. 6. Různé a) Spolupráce s PLS: Polská akademie věd oslovila HV s návrhem na společnou organizaci konference na podzim roku 2015. Vzhledem k několika plánovaným akcím v tomto období to však nebude možné, nicméně HV ČLS o spolupráci stojí a navrhne jiný termín. b) Vodní koridor D–O–L: Výsledkem panelové diskuze zorganizované v říjnu v Brně bylo oficiální stanovisko ČLS, Koalice pro řeky, České společnosti pro ekologii a přírodovědeckých fakult UP v Olomouci, JU v Českých Budějovicích a MU v Brně zveřejněné v minulém čísle LN. HV nadále bude oslovovat výbory vědeckých společností a institucí s cílem získat co největší odbornou podporu pro prohlášené stanovisko. Předběžný termín následující schůze HV ČLS: pátek 27. února 2015. Pozvánky zajistí tajemník. zapsala: Jolana Tátosová tajemník HV ČSL
Milí kolegové, přejeme krásné vánoční svátky a nejen ledové květy v roce 2015! Hlavní výbor ČLS
LIMNOLOGICKÉ NOVINY, č. 4/2014 ISSN 1212-2920 © Česká limnologická společnost, Praha reg. č. MK ČR E 10186 Členský zpravodaj České limnologické společnosti, vychází čtyřikrát ročně s finanční podporou Akademie věd ČR prostřednictvím Rady vědeckých společností České republiky. Roční předplatné je pro členy ČLS zahrnuto v členském příspěvku (300,– Kč; studenti a senioři 100,– Kč; status studenta zaniká v kalendářním roce následujícím po dovršení 26 let; status seniora vzniká v roce následujícím po dovršení 65 let), pro nečleny činí 100,– Kč. Zájemci o členství mohou získat přihlášky v sídle ČLS nebo jednotlivých poboček a na http://www.limnospol.cz/cz. Číslo účtu ČLS je 280754359/0800, trojmístný variabilní symbol je pro každého člena specifický; lze ho nalézt v profilu člena na www.limnospol.cz, před jménem na adresním štítku na obálce s LimNo, případně jej lze ověřit u matrikáře, hospodáře, tajemníka, předsedů poboček či v redakci. Evidenci předplatitelů LimNo vede HV ČLS, kam prosím hlaste eventuelní změny adresy, objednávky a záležitosti týkající se předplatného. Elektronickou distribuci ve formátu PDF lze objednat přímo v redakci. Vydavatel: Česká limnologická společnost, Podbabská 30, CZ-160 62 Praha 6 – Podbaba; tel.: 220 197 339; fax: 224 310 759; e-mail:
[email protected] http://www.limnospol.cz/cz číslo účtu: 280754359/0800
Redakce a administrace: Přírodovědecká fakulta UK, Katedra ekologie, Viničná 7, 128 44 Praha 2; Odpovědná redaktorka: dr. Veronika Sacherová, tel.: 221 951 809; fax: 224 919 704; e-mail:
[email protected]
Sekretariáty poboček ČLS: Brno – Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno České Budějovice – Hydrobiologický ústav, BC AV ČR, v.v.i., Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice Praha – Katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
20
