Interpretace elektroakustických skladeb s využitím příčné flétny

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Doktorský studijní program Interpretace a teorie interpretace

Interpretace elektroakustických skladeb s využitím příčné flétny Disertační práce

Autor práce: MgA. Martina Molinger Školitel: prof. MgA. Václav Kunt

Brno 2014

Bibliografický záznam MOLINGER, Martina. Interpretace elektroakustických skladeb s využitím příčné flétny [Interpretation of Electroacoustic Compositions Using Transverse Flute]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, rok 2014. s. 152. Školitel prof. MgA. Václav Kunt.

Anotace Disertační práce Interpretace elektroakustických skladeb s využitím příčné flétny pojednává o sólových a komorních elektroakustických skladbách, ve kterých se spojuje živý zvuk příčné flétny (případně dalších nástrojů) s elektronikou. Přináší informace o autorkách a autorech zmiňovaných kompozic, o premiérách, dalších provedeních, době a okolnostech jejich vzniku a interpretaci. Součástí práce je jmenný rejstřík skladatelů a jejich děl, notové ukázky vybraných kompozic a CD s audio ukázkami. Annotation This diploma thesis Interpretation of Electroacoustic Compositions Using Transverse Flute deals with solo and chamber electroacoustic compositions, which combine live sound of transverse flute (or other instruments) with electronics. This thesis presents information about authoresses and authors of mentioned compositions, of premieres, other versions, the time and circumstances of their creation and interpretation. The thesis also lists names of composers and their works, musical compositions of selected samples and CD with audio examples. Klíčová slova Elektroakustická

hudba,

sólové

skladby

s elektronikou,

komorní

skladby

s elektronikou, příčná flétna, interpretace.

Keywords Electroacoustic music, solo compositions with electronics, chamber compositions with electronics, transverse flute, interpretation.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně s použitím uvedených informačních zdrojů. V Brně, dne 14. října 2014

Martina Molinger

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem skladatelkám a skladatelům, které ve své disertaci zmiňuji, za vstřícnost, ochotu, veškeré cenné informace, notové materiály a audio ukázky, které mi pro vznik této práce poskytli. Prof. MgA. Václavu Kuntovi za odborné konzultace, cenné rady a podporu. Nemenší dík pak patří mé rodině za trpělivost, podporu a obětavost, kterými přispěli ke zdárnému dokončení mé disertační práce.

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... 9 1.

ELEKTROAKUSTICKÁ HUDBA V ČR .......................................................... 10

2.

VYUŽITÍ ELEKTRONIKY PŘI KONCERTNÍM VYSTOUPENÍ .................. 13 2.1 Oblast generování zvuku .................................................................................. 13

2.2 3.

2.1.1

Audio nahrávka ................................................................................ 13

2.1.2

Audio smyčky................................................................................... 14

2.1.3

Syntetizéry ........................................................................................ 14

2.1.4

Automatizované generování rytmických patternů a smyček............ 15

2.1.5

Automatizované generování hudby .................................................. 15

2.1.6

Řízení syntetizérů a jiných nástrojů v reálném čase ......................... 15

Procesování audio signálu v reálném čase .................................................. 16

SÓLOVÉ SKLADBY PRO FLÉTNU A ELEKTRONIKU.............................. 17 3.1

MARKÉTA DVOŘÁKOVÁ ...................................................................... 17 3.1.1

3.2

PETRA GAVLASOVÁ .............................................................................. 21 3.2.1

3.3

3.5

3.4.1

Electronic.......................................................................................... 26

3.4.2

Atmosphere ...................................................................................... 27

PETR KOTÍK .............................................................................................. 28

3.9

Planeta ptáků III ............................................................................... 34

PETR PAŘÍZEK ......................................................................................... 35 3.8.1

Neuropheon ...................................................................................... 36

3.8.2

The Entire Something ....................................................................... 36

ILONA POLÁŠKOVÁ ............................................................................... 37 3.9.1

3.10

Larus ................................................................................................. 31

IVANA LOUDOVÁ ................................................................................... 33 3.7.1

3.8

Integrated solos I, II, III .................................................................... 29

LENKA KOZDERKOVÁ ........................................................................... 30 3.6.1

3.7

Včely a slunečnice op. 44 ................................................................. 24

EVA KALAVSKÁ ...................................................................................... 26

3.5.1 3.6

Survivor ............................................................................................ 22

MARTA JIRÁČKOVÁ ............................................................................... 24 3.3.1

3.4

Picture I. ........................................................................................... 19

Makom II. ......................................................................................... 37

MICHAL RATAJ .................................................................................... 39 3.10.1

Dech, čas, okamžik ...................................................................... 40

3.10.2 3.11

Silence Talking ............................................................................ 40

RUDOLF RŮŽIČKA ............................................................................... 42 3.11.1 Tibia .................................................................................................... 43

3.12

3.13

SYLVA SMEJKALOVÁ ........................................................................ 45 3.12.1

Prosvítání ..................................................................................... 46

3.12.2

Küche ........................................................................................... 47

LUCIE VÍTKOVÁ .................................................................................. 49 3.13.1

4.

Flute and Tape ............................................................................. 50

KOMORNÍ SKLADBY S FLÉTNOU A ELEKTRONIKOU ........................... 51 4.1

IVO BLÁHA ............................................................................................... 51 4.1.1

4.2

DANIEL BROŽÁK ..................................................................................... 55 4.2.1

4.3

4.4

4.3.1

Experiment pro 5 .............................................................................. 58

4.3.2

Věže babylónské ............................................................................... 59

PETRA GAVLASOVÁ .............................................................................. 61

4.9

4.8.1

Sedm scén z opery Francek .............................................................. 71

4.8.2

The Fire Is Mine ............................................................................... 71

4.8.3

Ha ty svatej Vavřenečku ................................................................... 72

4.8.4

Starobulská ....................................................................................... 72

4.8.5

Magor ............................................................................................... 72

MAREK KOPELENT ................................................................................. 74 Nénie s flétnou za zemřelou Hanu Hlavsovou ................................. 75

JAROSLAV KRČEK .............................................................................. 76 4.10.1

4.11

Labyrint ............................................................................................ 68

PETR KOFROŇ .......................................................................................... 70

4.9.1 4.10

Já, Jákob ........................................................................................... 65

JAN JIRÁSEK ............................................................................................. 67 4.7.1

4.8

Nebe i země pominou… ................................................................... 64

MILOSLAV IŠTVAN ................................................................................. 65 4.6.1

4.7

Survivors .......................................................................................... 61

PETER GRAHAM ...................................................................................... 63 4.5.1

4.6

Les Voiles op. 15 .............................................................................. 56

DANIEL FORRÓ ........................................................................................ 57

4.4.1 4.5

Ta Láska ........................................................................................... 52

Rozmluvy s časem ....................................................................... 76

ZDENĚK LUKÁŠ ................................................................................... 78 4.11.1

Nezabiješ op. 76 ........................................................................... 78

4.11.2

Concerto grosso II op. 87 ............................................................. 79

4.12

MARTIN MAREK .................................................................................. 81 4.12.1

4.13

VLASTISLAV MATOUŠEK.................................................................. 82 4.13.1

4.14

4.16

4.18

4.19

4.20

4.21

4.22

4.15.1

Jednorožec/Na poli lilií ................................................................ 86

4.15.2

Man Of The Past .......................................................................... 87

KAREL ODSTRČIL................................................................................ 88

4.24

4.17.1

Zatčení ......................................................................................... 90

4.17.2

A view into the windy landscape ................................................. 90

MIROSLAV PUDLÁK ........................................................................... 92 4.18.1

Letím… ........................................................................................ 93

4.18.2

Hlasy ............................................................................................ 93

4.18.2

Chaosmos ..................................................................................... 94

4.18.3

OM-Age ....................................................................................... 95

MICHAL RATAJ .................................................................................... 97 4.19.1

Ether - Sound - Escape................................................................. 97

4.19.2

Wonderland. End. ........................................................................ 97

RUDOLF RŮŽIČKA ............................................................................... 99 4.20.1

Malefica ....................................................................................... 99

4.20.2

Timbri ........................................................................................ 100

LADISLAV SIMON.............................................................................. 102 4.21.1

Dimenze ..................................................................................... 103

4.21.2

Antiteze ...................................................................................... 103

4.21.3

Missa non sacra .......................................................................... 104

PAVEL SLEZÁK .................................................................................. 105 Dechový kvintet a varhany op. 20 ............................................. 105

SYLVA SMEJKALOVÁ ...................................................................... 107 4.23.1

Orchidee ..................................................................................... 107

4.23.2

Hidden world – hidden sight ...................................................... 108

MARTIN SMOLKA .............................................................................. 109 4.24.1

4.25

Nápadníci ..................................................................................... 88

ALOIS PIŇOS ......................................................................................... 89

4.22.1 4.23

Operace ........................................................................................ 84

MICHAL NEJTEK .................................................................................. 86

4.16.1 4.17

Trigramy ...................................................................................... 83

VOJTĚCH MOJŽÍŠ ................................................................................. 84 4.14.1

4.15

Cosciette di roncole alla Luigi Galvani ....................................... 81

For Woody Allen ....................................................................... 110

MILOŠ ŠTĚDROŇ................................................................................ 111

4.25.1

Hannibal ..................................................................................... 112

ZÁVĚR ................................................................................................................ 113 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ....................................................................... 114 Literatura .............................................................................................................. 114 Jiné zdroje informací ............................................................................................ 117 Elektronické zdroje .............................................................................................. 119 SEZNAM ZKRATEK .............................................................................................. 121 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................. 123

ÚVOD Elektroakustická hudba kombinovaná s živým zvukem příčné flétny mne poprvé zaujala na koncertě k padesátému výročí založení Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Vystoupila zde flétnistka Šárka Trompé Čurdová s kompozicí holandského autora Jacoba Ter Veldhuise Lipstick (Rtěnka), ve které se kombinovaly předem nahrané elektroakustické zvuky a živý zvuk flétny snímaný mikrofonem. Skladba byla efektní a naprosto odlišná od standardního flétnového repertoáru. Velmi mě oslovila. Již tenkrát mne napadlo, jestli podobné skladby píší i čeští autoři a proč je my flétnisté neznáme a nehrajeme. Proto jsem začala zjišťovat, kolik českých skladatelů se zabývalo a zabývá elektroakustickou a elektronickou hudbou v kombinaci s živým zvukem flétny nebo flétny a dalších nástrojů. Cílem mé disertační práce je zmapovat skladby českých autorů, ve kterých se spojuje živý zvuk flétny (pikoly, altové flétny, basové flétny) nebo flétny v komorním souboru s elektronickým doprovodem. Práce bude zaměřena výhradně na české skladatele a jejich díla od roku 1960 do současnosti. Autory uvedu v abecedním pořádku a kompozice budu dělit pro lepší přehlednost na sólové a komorní. U každého skladatele bude jeho umělecký profil, konkrétní informace o dané skladbě a případné názory hráčů k uváděným dílům z pohledu kompozičního a interpretačního. K disertační práci přiložím notové a zvukové ukázky vybraných kompozic a stručný jmenný rejstřík skladatelů a jejich elektroakustických děl. Interpretace moderní vážné hudby a skladeb současných autorů někdy stojí na okraji zájmu nás interpretů. Myslím, že každý absolvent vysoké hudební školy by měl získat základní zkušenosti s interpretací soudobé hudby. Interpretace „nové hudby“ českých i světových autorů 21. století by měla být nedílnou součástí repertoáru všech flétnistů.

9

1.

ELEKTROAKUSTICKÁ HUDBA V ČR Elektroakustická hudba nemá proti jiným druhům hudební tvorby staletími

prověřené tradice. Její kořeny sahají do počátku minulého století, k hudbě tzv. bruitistů. Jejich hlavním představitelem byl Luigi Rusollo1. Souvisí se vznikem řady hudebních nástrojů, které byly přímými předchůdci syntetizérů (Martenotovy vlny, Thereminvox). Elektroakustické skladby, jak je vnímáme dnes, začaly vznikat až po druhé světové válce. Jejich tvorba se rozvíjela na konci čtyřicátých let v Paříži (Francie), v Kolíně nad Rýnem (Německo) a v New Yorku (USA). V USA byl také postaven první syntetizér2 ovládaný klaviaturou se zabudovaným počítačem (1958). Elektroakustická hudba měla ve své historii několik názvů: hudba konkrétní, elektronická, hudba pro magnetofonový pás, hudba experimentální, technická hudba, akusmatická hudba. Většina skladeb, které v této oblasti hudebního umění vznikaly a vznikají, jsou samostatné kompozice reprodukované z magnetofonového pásu nebo jiných médií bez vokální nebo instrumentální složky. Řada skladatelů využívá při realizaci svých skladeb interprety a jejich produkci doplňuje zvuky z pásu, který nahrazuje jiné nástroje nebo i celý orchestr. Na konci druhé světové války se objevily počítače. Nejdříve se začaly používat k vojenským účelům. Postupně se však rozšiřovaly i do dalších oblastí včetně umělecké tvorby. První počítačová skladba zazněla v USA v roce 1956. Dala tak vzniknout dynamicky se rozvíjející oblasti počítačové (computerové) hudby. Počítač pomáhá s kompozicí díla, může ho také realizovat a reprodukovat. Dnes se bez něj neobejde téměř žádná elektroakustická kompozice. Elektroakustická hudba se do Československa dostala na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století. Někteří naši skladatelé se již s tímto druhem hudby setkali v zahraničí. Mezi první propagátory patřil Miloslav Kabeláč3. Jeho zásluhou

1

Luigi Rusollo (1883-1947) byl italský malíř a skladatel, spoluzakladatel futuristického hnutí, autor manifestu Umění hluku (1913). Zkonstruoval několik hudebních nástrojů, které vytvářely různé hluky a šumy. 2 Přístroj/hudební nástroj na syntézu zvuku. 3 Miloslav Kabeláč (1908-1979) byl český skladatel, dirigent a klavírista. Pracoval v Československém rozhlase Praha jako dirigent a jeden z prvních hudebních režisérů. Byl členem umělecké besedy a Svazu československých skladatelů. Od roku 1958 řadu let působil jako pedagog skladby na Konzervatoři v Praze, mezi jeho žáky patřili Jaroslav Krček, Zdeněk Lukáš, Ivana Loudová, Jan Málek a Jan Slimáček. Pořádal semináře elektronické a konkrétní hudby v Československém rozhlase Praha (1968-1970).

10

byla ve studiích Československého rozhlasu Praha a Plzeň uskutečněna řada přednášek pro československé skladatele. Postupně u nás vznikala řada elektroakustických studií v rozhlasových provozech (Praha, Plzeň a Bratislava). Bylo to zejména kvůli jejich dobrému technickému zázemí. V brněnském rozhlase vytvářeli své kompozice skladatelé sdružení při Janáčkově akademii múzických umění. Brněnská vysoká umělecká škola také stála u zrodu výuky elektroakustické hudby (1969) a o několik let později i hudby computerové. V šedesátých letech se tvůrci elektroakustické hudby sdružovali většinou pod tehdejším Svazem československých skladatelů. O popularizaci elektroakustické hudby se nejvíce zasloužil Miloslav Kabeláč, Eduard Herzog4, Vladimír Lébl5 a Jiří Hanousek6. V roce 1964 se konal 1. seminář elektronické hudby (EH) a vyšel sborník Nové cesty hudby. Celkem proběhlo šest seminářů, kterých se zúčastnilo mnoho skladatelů7, techniků a muzikologů. Možnost bezplatného školení pro profesionály byla v rámci evropské praxe výjimečná a měla podíl na tom, že skladatelé elektroakustické hudby (EAH) měli a mají u nás tradiční kompoziční vzdělání (po roce 1970 bylo možné získat školení EAH v rámci postgraduálního vysokého školství). Tento vývoj byl v roce 1968 násilně přerušen. Tvorba elektroakustické hudby byla v rozhlasových studiích zastavena a přežívalo jen studio v Československém rozhlasu Plzeň. Omezení elektroakustické a computerové hudby se projevovalo 4

Eduard Herzog (1916-1997) byl muzikolog, hudební režisér, skladatel a překladatel. Spoluorganizoval skladatelské kurzy a semináře a návštěvy předních představitelů Nové hudby v ČSSR, propagoval EAH. Zasloužil se o založení Studia pro experimentální hudbu Československého rozhlasu v Plzni, byl spoluorganizátor prvního ročníku mezinárodní soutěže Musica Nova. 5 PhDr. Vladimír Lébl (1928-1987) byl muzikolog, divadelní a hudební publicista. Působil na Ústavu pro hudební vědu ČSAV, věnoval se teorii a praxi soudobé hudby, založil zde zvukovou laboratoř. Spoluorganizoval skladatelské kurzy a semináře a návštěvy předních představitelů Nové hudby v ČSSR. Byl členem Pražské skupiny Nové hudby. 6 Jiří Hanousek (1926-2012) byl dirigent a skladatel. V roce 1964 se zúčastnil seminářů elektronické a konkrétní hudby, působil jako hudební režisér Československého rozhlasu v Brně, byl předsedou Komise pro elektronickou hudbu při Svazu československých skladatelů v Brně, vyučoval elektroakustickou kompozici na JAMU. V roce 1974 emigroval, působil v Německu. 7 Josef Berg, Pavel Blatný, Jarmil Burghauser, Jan F. Fischer, Jan Hanuš, Svatopluk Havelka, Miloslav Ištvan, Miloslav Kabeláč, Jan Kapr, Ctirad Kohoutek, Marek Kopelent, Jaroslav Krček, Václav Kučera, Jan Málek, Jan Novák, Jiří Pauer, Miroslav Hlaváč, Jan Klusák, Emanuel Kuksa Trojan, Zbyněk Vostřák, Lubor Bárta, Václav Felix, Otmar Mácha, Jiří Matys, Alois Piňos, Karel Reiner, Theodor Schaefer, Klement Slavický, Zdeněk Šesták, Miloš Štědroň, V. Bukovský, Jiří Dvořáček, J. P. Šimai, Jindřich Feld, Alois Hába, Jan Hanuš, Václav Kučera, Vladimír Sommer, Miroslav Hlaváč, Ivana Loudová, Zdeněk Lukáš, Lukáš Matoušek, Karel Odstrčil, Rudolf Růžička, Milan Slavický, Josef Slimáček, M. Haase, Petr Pokorný, Jaroslav Rybář. Někteří z nich se semináře zúčastnili opakovaně.

11

minimem jejího provádění na koncertech, omezením jejího vydávání na deskách, při vysílání rozhlasem a televizí. Československá elektroakustická hudba byla oceňována především v zahraničí, v ČSSR se šířila hlavně formou samizdatu8. Po politických změnách v roce 1989 vznikalo množství elektroakustických a computerových kompozicí ve špičkově vybavených studiích. Elektronické studio Československého rozhlasu Plzeň fungovalo v letech 1967-1994, Audiostudio Československého rozhlasu Praha v letech 1990-1994, Studio F Českého rozhlasu Praha Karlín 1995-1998. Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně existuje od roku 1969 Audiovizuální studio9 a na Akademii múzických umění v Praze vzniklo Zvukové studio HAMU Praha v roce 197010. V dnešní době existuje řada soukromých studií, v letech 1985-2003 patřilo k nejproduktivnějším Forrotronics Daniela Forró11. V roce 1990 vznikla Společnost pro elektroakustickou hudbu Praha-Brno (SEAH). Jejím prvním předsedou byl Karel Odstrčil12. V současné době v jejím čele stojí Rudolf Růžička13. Od roku 1992 SEAH každoročně pořádá mezinárodní skladatelskou soutěž elektroakustických kompozic Musica Nova. Rozmach moderních technologií a internetu se projevil i v elektroakustické hudbě. Objevily se přenosné počítače a historická úloha velkých elektronických nahrávacích studií končí, dochází k jejich zavírání. Skladatelé a nadšení amatéři pro svoji tvůrčí práci už nepotřebují velké prostory plné nejrůznějších technologií, stačí připojení k internetu a vhodný software. S nástupem technické revoluce lze s trochou nadsázky říci, že elektronickou hudbu může skládat každý, kdo ovládá práci s počítačem, s internetem a umí ovládat sadu digitálních nástrojů.

8

Tvrzení o všeobecném potlačování EAH jako druhu v tomto období odporuje také fakt, že počátkem 70. let nebylo přerušeno právě založené postgraduální studium na JAMU, které zahájilo svou činnost ve spolupráci s brněnským rozhlasem, jehož studia mohli využívat. Dohnalová, L. Estetické modely evropské elektroakustické hudby a elektroakustická hudby v ČR. Praha, 2001, s. 155. 9 V letech 1969-1994 vedl výuku ve studiu Mgr. Rudolf Růžička, v letech 1993-2003 Dr. Daniel Forró, od roku 1994 vede výuku prof. Ivo Medek. 10 Studio od roku 1970 vedl Václav Syrový. Nyní slouží běžné výuce, výzkumu akustiky dechových nástrojů a nahrávání koncertů v budově HAMU. 11 Kapitola 4.3. 12 Kapitola 4.16. 13 Kapitola 3.11.

12

2.

VYUŽITÍ ELEKTRONIKY PŘI KONCERTNÍM VYSTOUPENÍ . Možností uplatnění elektroniky v reálném čase na koncertě je mnoho, další

existují mimo reálný čas při studiovém nahrávání a zpracování zvuku. Proto se na tomto místě snažím interpretům alespoň okrajově přiblížit, s čím se mohou setkat při veřejném provedení elektronických skladeb na koncertech. Tato kapitola vznikla na základě informací a emailové korespondence s Danielem Forró (15. – 22. července 2014 a 8. září 2014). Jedná se o upravenou kategorizaci možností využití elektroniky z knihy Elektronika a hudba, kterou Daniel Forró napsal v roce 1988 na základě svých diplomových prací na Konzervatoři v Brně (1979) a JAMU (1986). Kniha v této podobě nevyšla, autorem byla rozdělena na několik částí, které po dalším rozšíření a aktualizacích vyšly postupně knižně v nakladatelství Grada a v Edičním středisku JAMU v Brně. Stovky odborných článků byly publikovány v letech 1984-2007 v Opus Musicum, Muzikus, Music Store, Softwarové noviny, Harmonie aj.

2.1 Oblast generování zvuku 2.1.1 Audio nahrávka Jedná se o nejstarší a tradiční způsob, nazývaný pás, přestože se již v 21. století analogový pás ani kazeta nepoužívají. Byly zcela nahrazeny digitálními technologiemi (CD, DVD, přehrávání hudby z počítače, digitální záznamníky, MP3 přístroje, iPad, mobilní telefony). Využívá se mono, stereo i vícekanálový záznam pokud je k dispozici odpovídající ozvučení. Nevýhodou je, že se jedná o pasivní systém – vše je uzavřeno a smícháno na nahrávce, na koncertě se už s ničím aktivně nepracuje. Hráč/hráči se musí synchronizovat na hudbu na nahrávce, někdy může nastat problém se souhrou při společném nástupu, zvláště v případě, že nahrávka nezní pořád a má delší pauzy. Potom se synchron nemusí podařit. Autoři většinou s tímto omezením počítají

13

a vzdají se přesného synchronu, nebo se přidá cue stopa se synchroklikem14, který slyší jenom některý z hráčů nebo dirigent.

2.1.2 Audio smyčky Audio smyčky nebo různé jednorázové vzorky, patterny15 a sekvence se nahrají do sampleru16 a ten je ovládán přímo hráčem. Stiskem klávesy se vzorek či pattern přehraje od začátku do konce, může být také zasmyčkován nebo nemusí být přehrán celý. Výhodou je určitá volnost ohledně nástupu zvuku, hráč má vše plně pod kontrolou a může vše ovládat v přesném synchronu s ostatními členy souboru. Je zde i možnost improvizace s těmito detaily, pokud si je autor přeje. Moderní samplery s velkou kapacitou paměti nabízejí v tomto směru téměř neomezené možnosti, kapacita zcela jistě vystačí na celou skladbu. Pokud ne, dají se načíst v průběhu skladby další sady vzorků.

2.1.3 Syntetizéry Pokud syntetizéry hrají živě, mohou vyrábět různé zvukové atmosféry, zvukové transparenty, šumy, punktualistické textury, mikrotonální klastry, zvuky založené na neharmonických spektrech apod. Nejedná se o konkrétní tóny, ale spíše o zvukové plochy (soundscapes) jakoby ve stylu tradiční hudby pro pás. Výsledek může být totožný jako audio nahrávka, ale je výhodné, že vše je pod kontrolou hráče a tím i v přesném synchronu s ostatními členy souboru.

14

Jedná se o audio stopu s nahraným předklepáním nebo tikáním před začátkem skladby, které určí její tempo. Může obsahovat i komentáře a upozornění. Tuto stopu slyší jen dirigent nebo určený hráč ve sluchátku. 15 Pattern – vzor, šablona. 16 Sampler (hudební nástroj) - elektronický hudební nástroj pracující se zvukovými vzorky; sampler (hudební nosič) - typ kompilačního audio nosiče.

14

2.1.4 Automatizované generování rytmických patternů a smyček K automatizovanému generování rytmických patternů a smyček se dají nejlépe použít rytmery17 nebo různé grooveboxy18. Existují aplikace pro počítač, iPad a mobilní telefony.

2.1.5 Automatizované generování hudby Jedná se o automatické generování hudby v reálném čase na syntetizérech, aranžérech, v softwarových syntetizérech a samplerech (počítač, iPad, mobilní telefony). K dispozici jsou: -

arpeggiátory: podle nastavení různými způsoby rozkládají akordy držené na klaviatuře

-

generátory hudebních stylů: generují kompletní hudební strukturu na základě zvoleného hudebního stylu, režimu hry, harmonie a akordů

-

generátory hudebních struktur: nabízejí mnohem větší míru improvizace a interaktivity mezi interpretem a automatizovaným systémem

-

on-board sekvencery: umožňují přehrát předem připravené hudební sekvence nebo kompletní skladby

2.1.6 Řízení syntetizérů a jiných nástrojů v reálném čase Existují tři možnosti řízení syntetizérů a jiných nástrojů v reálném čase: -

řízení pomocí MIDI19 dat z externího přehrávače MIDI skladeb ve formátu SMF nebo z externího hardwarového sekvenceru20 nebo ze softwarového sekvenceru v počítači, přehrávají se předem připravené sekvence nebo celé skladby

-

řízení pomocí MIDI dat, která jsou generována speciálními převodníky a sensory, například pohybem v prostoru, snímáním mozkových vln apod.

17

Rytmer – zařízení, které generuje různé smyčky bicích nástrojů. Groovebox – elektronický nástroj na bázi syntetizéru nebo sampleru, obvykle má podobu stolního modulu s ovládacím panelem nahoře. Generuje kompletní doprovodné hudební struktury. 19 MIDI (Musical Instrument Digital Interface) je mezinárodní standard používaný v hudebním průmyslu jako elektronický komunikační protokol, který dovoluje hudebním nástrojům, počítačům i dalším přístrojům komunikovat v reálném čase prostřednictvím definovaného sériového rozhraní. 20 Sekvencer – je elektronický přístroj, který dokáže vytvářet a vysílat sekvence povelů, kterými lze řídit připojené zvukové generátory a vytvářet tak rytmické, melodické či harmonické smyčky a úseky nebo i celé skladby. 18

15

-

řízení z akustického nástroje pomocí speciálního převodníku, který převede audiosignál na MIDI data. Hráč může využít různé elektronické zvuky, které s ním mohou hrát v unisonu nebo v nějakém intervalu, případně lze spouštět audio vzorky, patterny a smyčky. Pro tuto práci je ideální softwarový systém Max/MSP21, který umožňuje naprogramovat reakci systému na akci hráče v určitém momentu, možnosti jsou neomezené.

2.2

Procesování audio signálu v reálném čase

Zde existuje mnoho možností, které jsou důkladně zpracovány v publikaci Daniela Forró Domácí nahrávací studio (Grada, Praha 1996). Procesovat se dá výška tónu (pitch shifter/harmonizér22), barva (filtry, EQ23), časové obálky24, dá se přidat chorus25, phasing26, ensemble27, flanger28, zdvojení. Existuje i možnost práce s umělým prostorem (echo, dozvuk), drastičtější změny nabízí kruhová modulace29, AM30, FM31 nebo vocoder32. Možností je mnohem více, efekty se dají vzájemně kombinovat, lze využít multiefektové procesory nebo počítač.

21

Max/MSP – je to grafické programovací prostředí, ve kterém jde v reálném čase pracovat se zvukem, obrazem a daty. 22 Pitch shifter/harmonizér – efekt, který ke hranému tónu přidá další harmonický tón, někdy i více tónů. 23 EQ/ekvalizér – zařízení sloužící k úpravám frekvenční charakteristiky zvukového signálu zesílením nebo potlačením některých částí akustického spektra. 24 Časová obálka – ovlivňuje průběh a rozvoj parametrů zvuku v čase (může se týkat frekvence, témbru, amplitudy a dalších parametrů). Vytváří se na elektronických hudebních nástrojích. 25 Chorus – vznikne spojením dvou kmitočtově téměř totožných tónů. 26 Phasing/fázování – je kompoziční technika, ve které se stejná hudební část hraje na dvou různých nástrojích v ustáleném, ale ne úplně totožném tempu. 27 Ensemble – příbuzný efekt jako Chorus. 28 Flanger – v 60-tých letech byl vyráběn mechanicky, u magnetofonu se pohyb cívky brzdil rukou, měnil se čas zpoždění a výška tónu. Nový signál se pak přimíchal k původnímu. Elektronicky se realizuje jako zpožďovač s modulovaným časem zpoždění. 29 Kruhová modulace – jde o sečtení a odečtení frekvencí dvou audiosignálů, které se k nim nakonec připojí. Výsledkem kruhové modulace jsou kovově znějící zvuky. 30 AM/amplitudová modulace – druh frekvenčního přenosu signálu. Křivka (amplituda) je deformována přicházejícím signálem (např. hudbou) a takto je přenášena k přijímacímu cíli. 31 FM/frekvenční modulace – využívá ji řada syntezátorů pro tvorbu zvuku. Modulují se signály s relativně podobnou frekvencí. 32 Vocoder/vokodér – efektový procesor, který nějakým způsobem mění podobu lidského hlasu.

16

3. SÓLOVÉ SKLADBY PRO FLÉTNU A ELEKTRONIKU

Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře s kompozicemi českých skladatelek a skladatelů, které jsou určeny pro sólovou flétnu a elektroniku. Každá podkapitola vždy nabízí stručný umělecký profil autora (informace o studiu, stážích, soutěžích, oceněních a kariéře), dále se blíže zaměřuje na konkrétní díla (doba a okolnosti jejich vzniku, inspirace autorů, použité interpretační techniky, délka trvání, provedení). U některých skladeb je uveden interpretační komentář flétnistek, které je premiérovaly nebo hrály.

3.1

MARKÉTA DVOŘÁKOVÁ Markéta Dvořáková se narodila 28. dubna 1977 v Opavě. V letech 1992-1998

studovala skladbu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, nejdříve ve třídě Jana Grosmanna (1992-1993) a poté ve třídě Edvarda Schiffauera (1993-1998). Věnovala se také studiu hry na klavír (1993-1998) pod vedením Zdeňka Pěčka. Magisterské studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně absolvovala v kompoziční třídě Leoše Faltuse (1998-2003), doktorandské studium oboru Kompozice a teorie kompozice se zaměřením na multimediální projekty u Iva Medka ukončila na stejné škole v roce 2006. V současnosti pedagogicky působí na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě a na Církevní konzervatoři Opava. Během svého studia se zúčastnila mnoha skladatelských kurzů např. v Trstěnicích (1999-2007), v Českém Krumlově (1999), v Terezíně (2001) a v Ostravě (2001). Získala také mnohá ocenění za své skladby na skladatelské soutěži Generace – 1. cenu v roce 1993, 2. cenu v roce 1994, 1999, 2003 a 2004, 3. cenu v roce 2001 a Čestné uznání v roce 2005. V roce 2002 byla nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku, v roce 2003 jí byla udělena Prémie Nadace Leoše Janáčka a cena ministryně

17

školství, mládeže a tělovýchovy, v roce 2006 obdržela výroční cenu OSA v kategorii Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby. Její skladby pravidelně zaznívají na festivalech nejen u nás (Mezinárodní festival Janáčkův máj Ostrava, Forfest Kroměříž, Hudební současnost Ostrava, Bezručova Opava, Terezínské multimediální léto, „Bušení na železnou oponu“ Praha, Ostravské dny nové hudby, Meetings of New Music Brno, Setkávání nové hudby plus Brno, Pražské premiéry), ale i v zahraničí (V:NM Festival Graz v Rakousku, Los Angeles California State University, Long Beach California Institut of the Arts v USA, 16. Gegenwelten Festival v Německu, Komponistinnen und Ihr Werk v Kasselu v Německu, Audio Art ve Varšavě a Krakowě v Polsku, Czech music in USA, Wiener Festwochen v Rakousku, Gaudeamus Music Week v Amsterdamu v Holandsku, Varšavský podzim v Polsku). Markéta Dvořáková je členkou skladatelského sdružení HUDBABY, se kterým vydala v roce 2003 v hudebním vydavatelství LOTOS CD, dále je členkou souboru Ensemble Marijan a občanského sdružení Multi-Art. Od roku 2003 je členkou týmu lektorů projektu „Slyšet jinak“, který se zaměřuje na rozvíjení kreativity u dětí školního věku. Projekt volně navazuje na rakouský projekt „Klangnetze“ a probíhá ve spolupráci Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci a Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Od roku 2004 je také členkou poroty skladatelské soutěže Základních uměleckých škol ČR. Je zakladatelkou, spoluorganizátorkou a lektorkou Dílny pro nejmladší skladatele, která se pravidelně koná v Hradci nad Moravicí od roku 2006. Od roku 2005 je i organizátorkou cyklu koncertů „Studio soudobé hudby“ na půdě Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Skladby Markéty Dvořákové jsou vedle koncertního uvádění prezentovány také v Českém rozhlase, České televizi a byly uvedeny i v zahraničí. Kromě komponování se aktivně věnuje i tvorbě cyklů pro rozhlas, publikační činnosti a účastní se pravidelně skladatelských konferencí.

18

3.1.1 Picture I. Picture (Obraz) I. pro flétnu a elektroniku vznikla v roce 2003 a trvá asi 8 minut. Je inspirovaná abstraktním obrazem Jiřího Nečase33, který se narodil v roce 1955 v Brně a nyní žije v Sankt Augustinu v Německu. Jeho obraz byl pro skladatelku velkou inspirací, skladba se podobá obrazu i po stránce formální, svým tvarem a snaží se vystihnout jeho celkovou atmosféru. Pás s elektronikou je tvořen výhradně ze zvuků flétny – nahrála je Petra Klementová34, které jsou však zpracováním na syntetizéru různě deformovány. V partu sólové flétny jsou užity moderní techniky hry jako je frulato35, zpěv36 a multifony37. Pro snadnější souhru s pásem je možné sledovat čas ubíhající na stopkách a synchronizovat hru s časovými údaji zanesenými v partu. Premiéra: 14. června 2003 na koncertě skladatelského sdružení HUDBABY v rámci 16. ročníku mezinárodního festivalu Gegenwelten 2003 v Heidelbergu v Německu. Na flétnu hrála vynikající flétnistka a specialistka na soudobou hudbu Carin Levine38. Další provedení: 2. července 2004 na Festivalu „České sny“ v Rájci Jestřebí – flétna: Šárka Trompé Čurdová39, v akademickém roce 2003-2004 v Brně – flétna: Petra Klementová, v roce 2005 na festivalu Komponistinnen und Ihr Werk v Kasselu v Německu – flétna: Annemarie Proske40, 22. června 2010 v Janáčkově sále

33

Příloha č. 3. Flétnistka Petra Klementová je absolventkou Konzervatoře v Brně (Mgr. Božena Růžičková) a JAMU v Brně (doc. František Kantor), půl roku studovala jazzovou flétnu v Groningenu v Holandsku. Je autorkou publikace Techniky hry na flétnu v soudobé hudbě, Brno - JAMU, 2010. 35 Jedná se o ekvivalent tremola u smyčcových nástrojů pro nástroje dechové, volba způsobu provedení – hrdlem (kořenem jazyka) nebo jazykem (špičkou jazyka) se většinou nechává na interpretovi. 36 Hrajeme tóny na flétnu a zpíváme do nich, omezením jsou přirozené rozsahy hlasu a flétny. 37 Jedná se o schopnost rozeznít dva až šest tónů současně za použití speciálních hmatů. 38 Americká flétnistka Carin Levine je absolventkou Cincinatty Conservatorium of Music z flétnové třídy Jacka Wellbauma, je držitelkou ocenění za interpretaci soudobé hudby Kranichsteiner Musikpreis. Vystoupila jako sólistka i komorní hráč na řadě mezinárodních festivalů v Evropě, Asii, Jižní i Severní Americe. Učila na vysokých školách v Brémách, Detmoldu a Lübecku (Německo), vedla letní kurzy v Darmstadtu. Je autorkou série Contemporary Music for the Flute, kterou vydalo vydavatelství Baerenreiter, stejně jako její knihu The Techniques of the Flute Playing. Působí v Dolním Sasku v Německu. 39 Flétnistka Šárka Trompé Čurdová je absolventkou Janáčkovy konzervatoře v Ostravě (MgA. Jiří Bystroň) a JAMU v Brně (prof. Arnošt Bourek). Studovala ve Francii u Patricka Gallois, v Německu u Andrey Lieberknech a v Holandsku u Harrie Starrevelda. Působí v Holandsku jako členka mnoha komorních ansámblů a vyučuje na Gooise Musiekschool v Bussum. 40 Annemarie Proske působí jako flétnistka ve Staatsorchester Kassel v Německu. 34

19

Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě – flétna: Martina Molinger41, 15. listopadu 2010 v Janáčkově sále Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě – flétna: Jana Lukášová42. Interpretační komentář Martiny Molinger: „Byla to první kompozice s elektronikou, kterou jsem hrála. Velmi obtížná pro mne byla souhra s pásem a orientace v elektronickém doprovodu. Jednou z možností bylo sledovat ubíhající čas - kvůli přesné souhře - ale to jsem nakonec zavrhla. Elektronika nezní celou dobu, střídají se sólové plochy flétny a elektroniky, takže jsem si musela pečlivě rozvrhnout tempo hry, aby se flétna na styčných bodech setkala s pásem. Cenné byly konzultace s autorkou, která mi podrobně vysvětlila, jak poznámky a efekty interpretovat. Ve skladbě se objevovala frulata43, glissanda44, tremola45, tremola v kombinaci s frulatem, zpěv a hraní současně46, ťukání klapek47, nádech a výdech s uzavřeným tónovým otvorem. Skladatelka často využívala dynamických kontrastů, objevily se zde extrémní skoky (např. z d1 na d4 a zpět). Kompozice nabízí i použití několika vícezvuků48 dle libosti interpreta, ale tuto možnost jsem nevyužila. Nácvik mi trval asi 10 dní. Plánovaná doba trvání Picture je 7‘45‘‘, ale celkový čas při živém provedení byl delší: 9‘49‘‘. Celkově skladba není příliš komplikovaná, myslím, že je vhodná i pro hráče bez větších zkušeností s interpretací elektroakustické soudobé hudby.“

41

Flétnistka Martina Molinger Majdová je absolventkou Konzervatoře v Brně (Mgr. Božena Růžičková) a Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity (Mgr. Marcela Šindelová). Pedagogicky působí na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě. 42 Flétnistka Jana Pavlíčková Lukášová je absolventkou Konzervatoře v Brně (Mgr. Božena Růžičková) a AMU v Praze (prof. Jiří Válek), je členkou skupiny fléten Filharmonie Brno. 43 Frulato je u dechových nástrojů ekvivalent tremola smyčcových nástrojů. Podle způsobu tvoření rozeznáváme hrdelní a tvořené špičkou jazyka. 44 Glissando je nejjednodušší vytvořit změnou pozice hmatů u flétny s otevřenou mechanikou, na obou typech flétny je možné za použití pomocných hmatů (případně s využitím alikvotů), nebo kombinací trylkových klapek. 45 Rychlé střídání dvou tónů v intervalu větším než velká sekunda. 46 Tato technika hry vytváří jasně slyšitelné kombinační tóny, otevírá zvuk, zlepšuje intonaci a ovládání proudu vzduchu. 47 Jde o perkusivní efekt, používaný buď s tónem, nebo bez tónu. 48 Vícezvuky/multifonika se na flétnu tvoří dvěma způsoby: požadovaný souzvuk se rozeznívá od nejnižšího tónu postupným přidáváním tlaku vzduchu nebo naopak. Vícezvuky mají svoji speciální hmatovou tabulku.

20

3.2

PETRA GAVLASOVÁ Petra Šuško Gavlasová se narodila 3. května 1976 v Ostravě. V letech (1990-

1996) studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě skladbu u Milana Báchorka a Edvarda Schiffauera a klavír u Milady Šlachtové a Hany Kundrátové. V oboru skladba a hudební režie se dále vzdělávala na Akademii múzických umění v Praze pod vedením Milana Slavického (1996-2002). V roce 2001 se zúčastnila tříměsíční stáže na Konzervatoři v Amsterdamu (Holandsko). Po ukončení AMU studovala v roce 2002-2003 obor skladba na School of Arts, Media and Technology v Hilversumu (Holandsko), kde se začala více věnovat elektroakustické hudbě a live electronic49. V současné době pedagogicky působí na Anglickém gymnáziu v Praze a pracuje jako hudební režisérka. Petra Gavlasová je autorkou orchestrální a komorní hudby, v současnosti se zaměřuje na komorní skladby kombinované s elektronikou. Je členkou ženského skladatelského sdružení HUDBABY. V roce 2006 se autorsky podílela na hudbě k dokumentárnímu filmu Ztracená dovolená (režie Lucie Králová), který získal v roce 2007 hlavní cenu v kategorii celovečerních dokumentů na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Spolupracovala s houslistkou Lenkou Župkovou a režisérkou Hanou Železnou na multimediálním projektu Orlando (2007) na motivy románu Virginie Wolfové a na hudbě k videoartu 657 vteřin (2008). Její skladby byly několikrát oceněny na skladatelské soutěži Generace. Kompozice Výmluvy pro dechové nástroje, klavír a bicí získala 1. cenu v rozhlasové soutěži Concerto Bohemia v roce 1996, v roce 2003 speciální cenu pro českou skladbu v soutěži elektroakustické hudby Musica Nova za skladbu Survivors50.

49 50

Živá elektronika. Viz. kapitola 4.4.1.

21

3.2.1 Survivor Skladba Survivor (Přeživší)51 je extraktem větší kompozice Survivors (Ti, kteří přežili) pro flétnu, trombon, elektrickou kytaru, tape a live electronic. Byla zkomponována pro flétnistku Šárku Trompé Čurdovou a specifický prostor Nikolai Kerku v Utrechtu (Holandsko), kde v roce 2003 měla svoji premiéru. Kompozice trvá asi 6 minut, účinkuje sólová flétna a tape. Další provedení se uskutečnila v Belgii, Holandsku, České republice a Německu52. Koncepce původní kompozice spočívá v řetězovitém propojení sólových partů pomocí elektroniky ve velkém prostoru. Jelikož v ní interpreti hrají převážnou část skladby sólo, možnost přepsání partu flétny do samostatné kompozice byla pro autorku velmi lákavá. Použitá elektronika na pásu/nahrávce je vytvořena výhradně ze zvuků flétny, které nahrála Šárka Trompé Čurdová. Petra Gavlasová se inspirovala především různými nehudebními ruchy jako je dech, syčení, hra klapek apod. Interpretační komentář Šárky Trompé Čurdové: „Skladba Survivor je kratší sólovou verzí kompozice Survivors. Nejobtížnější je komunikační propojení pásu a živého zvuku flétny v jeden dialogový celek, flétnista je jakýmsi tmelícím prvkem. Vše, co je v partituře naznačeno, jsou záchytné body, na které je nutné reagovat, ale zvuky se prolínají, mění se barevně i rytmicky a živá flétna zůstává pojítkem a dává pásu smysl. Hlavním problémem při studování skladby pro mne nebyl zvuk, notové výšky nebo hodnoty, ale dech. Zápis sólového partu není moc nahuštěný, takže je na interpretovi, aby vše stmelil a překlenul náladou, všem zapsaným notám vdechnul život podle nálady podkladu. Zápis flétnového partu je naprosto tradiční, hráč se musí především zorientovat v použitých efektech a jejich způsobu zápisu. V notách se všude objevuje minutáž, ale tato informace je samozřejmě jen pro nácvik skladby, při provedení je nemožné hlídat čas, naopak to velmi ruší. Každému hráči Survivor bych doporučila s hodinkami v ruce sluchově dobře nastudovat pás a postupně jen nazpívat a nadýchat průběh sólového partu. Každý interpret si musí najít své klíčové

51

„A proč zrovna tento tajemný název? Zkuste si představit, že se jednou vzbudíte a zjistíte, že jste zůstali sami na celém světě. Chtěli byste s někým mluvit? Pak vám tedy nezbývá nic jiného, než se zaposlouchat…a možná objevíte svůj vnitřní hlas…“ Autorský komentář Petry Gavlasové ke skladbě Survivor, z emailové korespondence 2. září 2014. 52 Přesnou evidenci provedení Survivor si autorka nevede.

22

body – zvuky na pásu, které nejsou zaznamenané v partituře – které mu pak usnadní souhru. Kompozice má pět partiturových listů a vlastně jakoby i pět vnitřních částí. V první části se prezentuje prvními zvuky pás i flétna, tyto zvuky jsou pak určující pro další průběh skladby, druhou část tvoří kadence. Třetí úsek skladby umožní větší možnost improvizace a invence se zvuky, čtvrtý je nejvíce tradiční zápisem i způsobem hry a rytmickým členěním. Dílo uzavírá poslední část, která je reminiscencí začátku. Skladby tohoto typu jsou často pro flétnu s doprovodem pásu, ovšem v Survivor je spíše flétna doplňujícím efektem pásu. V původní verzi pro tři nástroje byly zvuky přímo během provedení modulovány, naopak ve verzi pro sólovou flétnu je nástroj jediným možným prvkem, který lze měnit. Takže možná bych právě flétnu nazvala doprovodnou, protože i partitura je psána neobvykle se záznamem pásu na vrchní lince a flétna je pod ní, což by už esteticky mohlo naznačovat funkce. Ovšem toto je pouze má domněnka a můj přístup ke skladbě. Myslím, že úplně nejdůležitější je zaměřit se na intuitivní stránku díla i provedení a – přežít.“53

53

Z emailové korespondence s Šárkou Trompé Čurdovou, 6. října 2014.

23

3.3

MARTA JIRÁČKOVÁ Marta Jiráčková se narodila 22. března 1932 v Kladně, zde absolvovala reálné

gymnázium (1950). V roce 1952 nastoupila na Konzervatoř v Praze, kde studovala skladbu ve třídě Emila Hlobila a dirigování ve třídě Bohumila Špidry. Své skladatelské vzdělání si rozšířila soukromým studiem u Aloise Háby (1962-1964) a postgraduálním studiem na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Aloise Piňose a Ctirada Kohoutka (1976-1978). V roce 1959 začala pracovat v Československém rozhlase jako hudební režisérka. Dlouhodobá rozhlasová aktivita znamenala pro skladatelku jak rozšíření jejího hudebního obzoru, tak i důkladné poznání účinnosti zvukové složky hudebního vyjadřování. Tragická smrt jejího manžela dirigenta Václava Jiráčka v roce 1966 a blízký vztah ke skladatelce Slávě Vorlové prohloubily celkový filozofický podtext její tvorby. Skladby Marty Jiráčkové zahrnují většinu hudebních druhů a žánrů (orchestrální, komorní, vokální, elektroakustické, včetně scénické hudby pro rozhlas a televizi). Od konce 70. let se úspěšně věnovala elektroakustickým kompozicím, její skladba Loď bláznů byla v roce 1992 oceněna Výroční cenou Českého hudebního fondu a v roce 1998 se její skladba Pura sub nocte umístila jako druhá na mezinárodní soutěži Musica Nova v Praze (první cena nebyla udělena).

3.3.1 Včely a slunečnice op. 44 Skladba pro sólovou flétnu a magnetofonový pás Včely a slunečnice op. 44 vznikla v roce 1992. Jedná se o jednovětou skladbu, která trvá asi 7 minut. Veškeré zvuky (včelí bzukot, pukavé otevírání slunečnicových květů, zrání jader), tvořící podklad pro

flétnovou melodii, byly nahrány v elektroakustickém

studiu

Československého rozhlasu Praha. Dílo nebylo vytvořeno pro žádného flétnistu, bylo myšleno pro kohokoli pro radost. Je to osobní záležitost, kdy autorka byla inspirována momentální situací

24

a svojí vnučkou Julií54. Dílo není určeno pro koncertní pódia. Ve skladbě se neobjevují žádné netradiční techniky hry na flétnu, autorka pouze jednou použila glissando v rozsahu oktávy. Jediné neveřejné provedení se uskutečnilo v Československém rozhlase Praha v roce 1992 právě při nahrávání zvukového podkladu, jméno studentky Pražské konzervatoře, která hrála sólový part, si autorka už nepamatuje.

54

„Skladba vznikla na začátku léta, kdy mi na balkoně začaly rozkvétat slunečnice. Sázím je tam každým rokem, ale tehdy se na ně houfně slétaly včely, takže to tam hučelo jako v úle. Napadlo mne vyjádřit toto dění sólovou flétnou, která bude zástupcem krásného pocitu, že i na balkoně pražského bytu lze mít kousek nefalšované přírody.“ Marta Jiráčková, z emailové korespondence, 26. května 2014.

25

3.4

EVA KALAVSKÁ Eva Kalavská Faltusová se narodila 7. dubna 1976 v Liptovském Mikuláši

(SR). Zde v letech 1989-1993 navštěvovala gymnázium, v letech 1994-1997 studovala Management hotelů a cestovních kanceláří v Piešťanech (SR). Od roku 1996 žije v Praze. Nejdříve se soukromě vzdělávala v oborech kompozice a improvizace u Markéty Procházkové na Základní umělecké škole na Smíchově v Praze. V letech 1998-2004 studovala na Pražské konzervatoři obor skladba u Otomara Kvěcha. V roce 2003 byla stipendistkou Nadace Českého hudebního fondu, od roku 2004 je členkou sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost. Ve stejném roce absolvovala kurz klavírní improvizace na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1997 obdržela 1. cenu na Národní skladatelské soutěži pro začínající skladatele (klavírní Sonatina) a v roce 2003 obdržela Čestné uznání na skladatelské soutěži Generace (Sonáta pro flétnu a klavír Exultation). V současné době pedagogicky působí na Základní umělecké škole v Kralupech nad Vltavou, komponuje a vyrábí zvukové záznamy na počítači (tvorba podkresové hudby, hudby k reklamě a dokumentárnímu filmu) pro spolupráci s Cable TV Praha.

3.4.1 Electronic Je to kompozice pro sólovou flétnu a elektronický základ, vznikla v roce 2001 a trvá asi 6 minut. Flétnový part začíná klidně, dlouhými tóny meditativního charakteru. V průběhu dílo graduje, objevuje se rytmicko-melodický model, který se mění a komplikuje (připomíná zvuk starých počítačových her). Základ elektronického doprovodu má perkusivní charakter, i zde se objevuje princip gradace, uplatňují se zde i další elektronické zvuky, především pady55. Flétna je ozvučena, zesílena přes kombo. Díky tomu se zvuk flétny a elektronického základu dobře propojí a zvuk působí mohutně. V partu flétny se neobjevují žádné moderní interpretační techniky,

55

Pady jsou elektronické zvuky, které se přidávají na dlouhé tóny, vytváří atmosféru a zvukově tmelí vše dohromady.

26

jak skladba graduje, part se stává technicky náročnější (drobné notové hodnoty a trylky), je důležité, aby interpret udržel správné tempo. Premiéra se uskutečnila 21. listopadu 2001 v Pálffyovském paláci v Praze na koncertě oddělení skladby Pražské konzervatoře. Na flétnu hrál Vít Pospíšil56.

3.4.2 Atmosphere Atmosphere (Atmosféra) je improvizace pro flétnu a elektronický základ, byla složena v roce 2004 a trvá asi 4 minuty. Part flétny je improvizován v plném rozsahu, improvizaci si připraví interpret sám, k přípravě slouží elektronický základ. Skladbu není možné realizovat bez improvizačních až skladatelských schopností a zkušeností interpreta. Elektronický základ funguje samostatně a dá se poslouchat i bez sólového nástroje. Je tvořen samply57 zvuků klavíru a harfy a také elektronickými zvuky. Kompozice má meditativní charakter, melodie ve formě dvojhlasu se pozvolna a klidně rozvíjí především v sekundových krocích. Premiéra proběhla v Sukově síni Rudolfina v Praze 11. listopadu 2004 na absolventském koncertě posluchačů oddělení skladby Pražské konzervatoře. Na flétnu hrál Oto Reiprich58.

56

Vít Pospíšil studoval na Pražské konzervatoři hru na flétnu (Mgr. Miroslav Lopuchovský) a popovou skladbu a aranžování (Mgr. Pavel Větrovec). V současnosti působí především na klubové scéně, spolupracuje s Helenou Vondráčkovou, Gustav Brom Big Bandem a dalšími. Věnuje se i skladbě a aranžování. 57 Sampl – jedná se o jeden tón, většinou elektronický nebo nahraný tón klasického nástroje. Tyto tóny se pak skládají do melodií a akordů, zvukově jsou jiné, než když se hraje živě na klasický nástroj. 58 Flétnista Oto Reiprich je absolventem Pražské konzervatoře a AMU v Praze (prof. Radomír Pivoda), kde v současnosti studuje doktorandské studium. Je prvním flétnistou orchestru Národního divadla v Praze, působí v Pražské komorní filharmonii a hostuje jako první flétnista České filharmonie. Je členem souboru Belfiato Quintet.

27

3.5

PETR KOTÍK Petr Kotík se narodil 27. ledna 1942 v Praze. V roce 1956 začal studovat hru

na flétnu na Konzervatoři v Praze u Františka Čecha59, u kterého se později dále vzdělával na Akademii múzických umění v Praze. Krátce studoval flétnu na Vídeňské hudební akademii u Hanse Rezniceka. V oboru skladba se vzdělával v Praze u Jana Rychlíka (1960-1963) a na Vídeňské hudební akademii u Karla Schieskeho, Hanse Jelinka a Fredericha Cerhy (1966-1969). Ve Vídni se také věnoval elektronické hudbě, protože Vídeňská hudební akademii byla první škola, která nabízela studium elektronické hudby. V roce 1969 odešel Petr Kotík do USA na pozvání Centra uměleckých aktivit na univerzitě v Buffalu. Založil a řídil soubory Musica Viva Pragensis (1961-1964) a QUaX (19661969) v Praze a S.E.M. Ensemble v USA (1970). Se souborem S.E.M. pořádal pravidelné koncerty v New Yorku a jezdil na turné po USA a západní Evropě. V letech 1978-1982 byl třikrát na turné v zemích Jižní Ameriky jako skladatel, flétnista a lektor. V roce 1988 se trvale usadil v New Yorku, kde pokračoval ve své kariéře jako nezávislý skladatel a ředitel souboru S.E.M., který rozšířil, aby mohl provádět orchestrální hudbu (The Orchestra of the S.E.M. Ensemble). Od té doby se věnuje i dirigování se zaměřením na hudbu Johna Cage. Na koncertech v Evropě a USA se svým orchestrem uvedl skladby Mortona Feldmana, Edgara Varése, Johna Cage, premiéroval skladby Davida Firsta, Someie Satoha, Lea Smitha aj. V roce 1999 založil Ostravské centrum nové hudby s cílem organizovat festival pro skladatele a interprety - festival Ostravské dny nové hudby. Od roku 2001 se tento festival koná pravidelně každé dva roky a získal si mezinárodní renomé. V jeho rámci byl založen soubor Ostravská banda (2005), se kterým Petr Kotík podniká koncertní turné v ČR i v zahraničí, kde uvádí – kromě svých skladeb a skladeb zahraničních autorů – i novinky současných mladých českých skladatelů. V roce 2012 vznikl další festival New Opera Days Ostrava (NODO).

59

Profesor František Čech (1923-1999) studoval Konzervatoř v Praze (1938-1944) a Akademii múzických umění v Praze (1948-1950) u prof. Josefa Boka. Byl sólo flétnistou České filharmonie, členem Dechového kvinteta českých filharmoniků, pedagogicky působil na Konzervatoři v Praze a Akademii múzických umění v Praze.

28

3.5.1 Integrated solos I, II, III Skladba Integrated solos (Vložená sóla) vznikla v roce 1983. Má několik možných verzí provedení: sólová flétna (I), flétna a tamburína (II), flétna, tamburína a trubka (III). Při intepretaci tohoto díla se pracuje se sekundovým digitálním zpožděním. Doba trvání je asi 25 minut. 60 Premiéra skladby se uskutečnila 24. března 1986 v Diane Brown Gallery v New Yorku (USA), česká premiéra v Klubu pro novou hudbu v Praze 3. ledna 1989 v rámci přednášky Petra Rezka „Píšťalka z Brooklynu“. Další provedení: 24. března 1986 Diane Brown Gallery, New York (USA), 8. dubna 1986 New Music America, Huston (USA), 17. října 1986 New Arts Program, Kutztown (USA), 23. prosince 1986 Paula Cooper Gallery, New York (USA), 6. prosince 1988 Paula Cooper Gallery, New York (USA), 18. prosince 1988 New York Days in Rotterdam (Holandsko), 23. dubna 1989 MS Galerie, Mnichov (SRN), 28. dubna 1989 Musdima Foundation, Milano (Itálie), 16. září 1989 Gallery 53 Artworks, Cooperstown (USA), 17. září 1989 Buscaglia-Castellani Gallery, Niagara Falls, New York (USA), 7. dubna 1991 Kunstverein, Düsseldorf (SRN), 2. listopadu 1991 The Kitchen, New York (USA), 14. ledna 1992 Paula Cooper Gallery, New York (USA), 2. června 1992 Raumzeitkunst Festival, Vídeň (Rakousko), 1. října 1992 Fluxus Virus Festival, Cologne (SRN), 2. listopadu 1992 The Kitchen, New York (USA), 24. srpna 1993 Olean Public Library, New York (USA), 25. srpna 1993 Castellani Art Gallery, Niagara Falls, New York (USA). Nahrávka skladby Integrated Solos byla uskutečněna v září 1991 v Berlíně (SRN) – CD Recording Ear-Rational ECD 1034.

60

Bližší informace o interpretaci a interpretech mi Petr Kotík přes několikerou urgenci nesdělil.

29

3.6

LENKA KOZDERKOVÁ Lenka Kozderková Šimková se narodila 1. března 1967 v Šumperku. Je

absolventkou Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, kde studovala v letech 1982-1988 hru na flétnu u Marcely Šindelové61, dále ve svém studiu pokračovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1989-1993) pod vedením Arnošta Bourka62. Zúčastnila se ročního studijního pobytu na École Normale de Musique Alfred Cortot v Paříži (Francie), kde studovala u Christiana Lardého63. V letech 1990-1993 se aktivně účastnila mezinárodních interpretačních kurzů v Německu u Eugenie Zukermann, v Itálii u Saverina Gazzelloniho a ve Francii u Christiana Lardého. Stipendijní pobyt na Evropské Mozartově Akademii v Praze jí umožnil studium komorní hudby u Sandora Verga, Maurice Bourgua a Zuzany Růžičkové. V letech 1995-1997 vedla kurzy flétnové hry na Conservatoire National de Musique v Tunisu. V letech 1994-2001 spolupracovala s režisérem Ivo Krobotem a dramaturgem Michalem Lázňovským na několika představeních u nás i v zahraničí. Od roku 1995 působí jako flétnistka a autorka s houslistkou Lenkou Župkovou v hudebně scénickém duu Goelan, kombinujícím prvky klasické hudby, jazzu a rocku, se kterým reprezentovala Českou republiku na Světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru v Německu. Dlouhodobě spolupracuje s nadací VIZE 97 Dagmar a Václava

Havlových.

V Praze

debutovala

sólovým

recitálem

v Rudolfinu

s cembalistkou Zuzanou Růžičkovou. Je vyhledávanou interpretkou soudobé hudby. Premiérovala řadu skladeb současných autorů: Alois Piňos, Peter Graham, Jan Klusák, Ivana Loudová, Miroslav Pudlák, Hanuš Bartoň, Roman Zdeněk Novák, Arnošt Parsch, Michal Nejtek, Miroslav Srnka, Michal Rataj, Martin Marek, Sylva

61

Mgr. Marcela Šindelová je absolventkou Konzervatoře v Ostravě (Alois Horák) a JAMU v Brně (prof. Oldřich Slavíček, prof. Arnošt Bourek). Pedagogicky působila na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě a Fakultě umění Ostravské univerzity. 62 Profesor Arnošt Bourek (1931-2008) je absolvent Konzervatoře v Brně ze třídy prof. Oldřicha Slavíčka (1946-1951). Byl členem Filharmonie pracujících v Gottwaldově (nyní Filharmonie B. Martinů Zlín), později působil ve Státní filharmonii v Brně, sedm let byl sólo flétnistou v Melbourne Symphony Orchestra v Austrálii. Pedagogicky působil na Konzervatoři v Brně (19571958), dva roky v Šanghaji v Číně (1960-1962) a téměř 30 let byl profesorem na JAMU v Brně (do roku 2000). 63 Christian Lardé (1930-2012) je francouzský flétnista, v roce 1951 získal 2. cenu na mezinárodní interpretační soutěži v Ženevě (Švýcarsko). Působil jako sólo flétnista v Dublinu (Irsko), ve Vichy (Francie) a Orchestru des Concert Colonne (Francie). V roce 1969 se stal profesorem hry na flétnu na Konzervatoři v Montrealu v Kanadě a od roku 1970 vyučoval komorní hru na Conservatoire de Paris.

30

Smejkalová, Jaroslav Rybář, Pavel Zemek, Kateřina Růžičková, Lenka Kilic, z nichž některé jí byly věnovány. V letech 1995-2005 byla členkou souboru MoEns, který se věnuje provozování soudobé hudby. S tímto souborem vystoupila na festivalech Pražské jaro (ČR), Expozice nové hudby Brno (ČR), Forfest Kroměříž (ČR), Concentus Moraviae (ČR), Theatertage der Kirche Hannover (Německo), Setkávání evropské soudobé hudby Brno (ČR), Musik unter Tag Hannover (Německo), Forum Neuer Music Koeln (Německo), Dartington Music Festival (Velká Británie). Od roku 2006 pořádá Lenka Kozderková Mezinárodní interpretační kurzy Hudba bez hranic na Konzervatoři v Teplicích, je pedagogem na Mezinárodní konzervatoři v Praze a od roku 2009 vyučuje na Mezinárodních interpretačních kurzech na Zbraslavi. V květnu 2007 provedla skladbu Zeitmasse Karlheinze Stockhausena v Carnegie Hall v New Yorku (USA). Pravidelně nahrává skladby současných autorů pro Český rozhlas a propaguje soudobou hudbu v novém projektu Prague Modern Young Ensemble.

3.6.1 Larus Skladba Larus (Racek) vznikla v roce 2002 a je určena pro flétnu a pás. Název Racek symbolizuje touhu po svobodě. Kompozice vznikala v době autorčina těhotenství, kdy cítila potřebu vyjádřit hudební pocity, které se v ní odehrávaly. Jako první vznikl pás, kde je použitý zvuk lidského hlasu a zvuk flétny, jako komunikace s dítětem, které přichází na svět, duše, která si zvyká na hmotu. S pásem hraje sólová flétna, která je zesílená přes mikroport, aby zřetelně zazněly jemné zvuky (whistle64, overtones65, pizzicato66, tongue ram67) a zvuky hlasu. Trvá asi 2,5 minuty. Premiéra kompozice se uskutečnila v červnu 2004 na festivalu Forfest v Kroměříži, flétna: Lenka Kozderková.

64

Whistling tones/whistle jsou jemné alikvotní tóny a vznikají záměrným nezaostřením tónu, mohou být velmi slabé i velmi silné. Jsou složené z velmi slabého základu a několika vyšších alikvotů. 65 Jsou to alikvotní neboli parciální tóny znějící nad základním tónem, které znějí při hraní whistle tónu. 66 Jedná se o krátké perkusivní zvuky určité výšky, založené na specifických hmatech, dělíme je podle způsobu tvorby – retní a jazykové pizzicato. 67 Tongue Ram/Náraz jazyka/Vyražení jazyka je metoda tvoření pizzicatového zvuku, vdechový otvor je zcela zakrytý rty. Jazyk je hnán silným proudem vzduchu a náhle se zastaví o horní patro nebo vdechový otvor, další možností je jazyk vsunutý do vdechového otvoru prudce vsát do sebe, až se zastaví o horní patro.

31

Další významná provedení (na flétnu vždy hrála Lenka Kozderková): duben 2008 v Českém centru v Paříži (Francie), při předávání ceny VIZE 97 prezidentem Václavem Havlem v Pražské křižovatce 5. října 2008. Skladba byla provedena ještě několikrát, autorka si nevede přesnou evidenci. Nahrávka

skladby

je

zveřejněna

na

jejích

(www.lenkakozderkova.com) a serveru www.youtube.com.

32

webových

stránkách

3.7

IVANA LOUDOVÁ Narodila se 8. března 1941 v Chlumci nad Cidlinou. Po maturitě na gymnáziu

v Novém Bydžově studovala kompozici na Konzervatoři v Praze ve třídě Miloslava Kabeláče (1958-1961), poté na Akademii múzických umění v Praze u Emila Hlobila (1961-1966). Zde dále pokračovala postgraduálním studiem pod vedením Miloslava Kabeláče (1968-1971). V roce 1971 absolvovala půlroční stáž na Národní konzervatoři hudby a tance v Paříži68, kde studovala pod vedením Oliviera Messiaena a André Joliveta. Kompozici se plně věnovala ve svobodném povolání, od roku 1992 působí jako pedagog na Katedře skladby Akademie múzických umění v Praze (1992-1994 jako odborná asistentka, 1994 docentka v oboru skladba a hudební teorie, 2006 jmenována profesorkou skladby). Je držitelkou mnoha cen v domácích i zahraničních skladatelských soutěžích: Jihlava, Jirkov, Olomouc, Praha, Mannheim (Německo), Arezzo (Itálie), Moskva (Rusko), Verona (Itálie), Pittsburg (USA), včetně Heidelberské umělecké ceny za rok 1993. Vedla skladatelské kurzy v USA, Německu a Rakousku. Hostuje na festivalech, věnuje se přednáškové činnosti, účastní se mezinárodních seminářů a konferencí u nás i v zahraničí. Je často zvána k účasti v mezinárodních soutěžních porotách (Evropský hudební festival mládeže v Neerpeltu – Belgie, Mezinárodní skladatelská soutěž mladých skladatelů v Bratislavě – Slovensko aj.). Premiéry jejích skladeb se často konají v zahraničí (Itálie, Omán, Rakousko) i v České republice (festival Pražské jaro). Dvě z jejích skladeb byly povinnými skladbami na Mezinárodní interpretační soutěži festivalu Pražské jaro (1999, 2003). Mnohé z jejích skladeb vyšly tiskem jak v zahraničí (Edition Peters (USA), G. Schirmer, Inc. (USA), Computer Music (Nizozemí), Edizioni Suvini – Zerboni (Itálie), Editio Bärenreiter (Německo), Schott Music International (USA)), tak i u domácích nakladatelství (Český hudební fond, Panton, Editio Supraphon, Editio Bärenreiter Praha). V podání významných interpretů byla velká část jejího díla nahrána u nás i v zahraničí, Panton vydal v roce 1998 její profilové CD v ediční řadě Protokol XX, v roce 2009 vyšlo CD se soubornými nahrávkami jejích skladeb pro sólové nástroje a instrumentální dua (Music for One, Music for Two).

68

Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris.

33

V roce 1996 založila na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze STUDIO N (Studio pro Novou hudbu). Ediční centrum Hudební akademie múzických umění v Praze vydalo v roce 1998 její knihu Moderní notace a její interpretace.

3.7.1 Planeta ptáků III Meditace pro flétnu a elektroniku Planeta ptáků III byla koncipována a postupně realizována ve třech podobách. Je věnována památce Oliviera Messiaena, u kterého Ivana Loudová v Paříži studovala. První - čistě elektroakustická verze - Planeta ptáků I, byla realizována v audiostudiu Českého rozhlasu v Praze - Karlíně v roce 1998. Je vytvořena pouze ze dvou zvukových zdrojů: sólových houslí (nahrál Ivan Ženatý) a různých bicích nástrojů, vodních slavíků, gongů, zvonečků aj. nahraných autorkou, které jsou transformovány do podoby elektroakustické kompozice. Po rozhlasové premiéře 7. prosince 1998 se uskutečnilo veřejné provedení v den 90. narozenin Oliviera Messiaena 10. prosince 1998 na koncertě Studia N v Galerii Lichtenštejnského paláce Hudební akademie múzických umění v Praze. Druhá verze skladby – Planeta ptáků II – z roku 1999, je určena pro koncertní provedení. Je meditativním monologem houslí nad elektroakustickým základem. Planeta ptáků III pro flétnu a elektroniku vznikla z podnětu flétnistky Lenky Kozderkové69 v roce 2009 a trvá asi 17 minut. Poprvé zazněla v jejím podání v Paříži ve Francii na podzim téhož roku. Česká premiéra se konala v Olomouci 22. dubna 2013, flétna: Lenka Kozderková. Interpretační komentář Lenky Kozderkové: „Je to velmi zdařilá zvuková koncepce, na jejímž konci autorka docílila katarze, kterou přirovnává k souznění a lásce ke všemu živému Svatého Františka z Assisi. Je třeba naprosto přesné synchronizace flétny a elektroniky. Přesného synchronu je třeba docílit naposloucháním, je nutné znát pás velmi detailně. Byly užity techniky pizzicato, frulato, whistle, overtones, klapkové pizzicato, aeolian sound70.“71

69

Bližší informace o flétnistce Lence Kozderkové jsou uvedeny v kapitole 3.6. Zbytkové/vzdušné tóny vznikají záměrným nezaostřením tónu. 71 Z emailové korespondence s Lenkou Kozderkovou, 26. srpna 2014 a 7. září 2014. 70

34

3.8

PETR PAŘÍZEK Narodil se 18. listopadu 1980 v Brně. V letech 1997-2004 navštěvoval

Konzervatoř Jana Deyla v Praze, kde studoval hru na klavír u Ivy Skalákové a flétnu nejdříve u Roberta Hegera72, později u Vítězslava Kloudy73 a Magdalény Hegerové74. V letech 2004-2009 se věnoval studiu kompozice na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě Ivo Medka, u kterého v současné době pokračuje v

doktorském studijním programu v oboru Kompozice a teorie

kompozice. Kolem roku 2002 se začal intenzivně zajímat o téma intonace, o staré a nové druhy ladění, přihlásil se do celosvětové internetové konference Alternate Tuning Mailing List, kam přispívá svými články dodnes. Pro jeho skladatelský vývoj bylo důležité seznámení s hudebním skladatelem a teoretikem Danielem Forró, díky kterému poprvé pronikl do kompozice, harmonie, forem, kontrapunktu a do základů práce s elektronickými nástroji a jejich problematikou. V roce 2006 byl v časopise Opus Musicum otištěn jeho článek „Historický vývoj intonace a její využití v praxi“, v roce 2011 tamtéž článek „Hudební souzvuk z pohledu zvukového spektra“, jehož zkrácená podoba byla později prezentována na konferenci Musica Nova. Kromě kompozice a improvizace se Petr Pařízek zaměřuje i na hudební akustiku a programy pro práci se zvukem. V letech 1995-2005 napsal několik programů pro Microsoft Quick Basic, aby dosáhl zvukových efektů, které neexistují v běžně dostupných zvukových editorech. Jeho tvorba kombinuje prvky z oblasti vážné hudby, jazzu, world music, mikro intervalové a elektronické hudby. Hodně využívá klávesové nástroje a různé flétny (kvůli alikvotním tónům), někdy používá i vlastní hlas. Petr Pařízek je

72

Mgr. Robert Heger je absolvent Konzervatoře v Brně (Mgr. Božena Růžičková) a AMU v Praze (prof. František Čech). Působí jako sólo flétnista Symfonického orchestru Českého rozhlasu, je členem několika komorních souborů (České dechové kvinteto, Musica per cinque a Rameauova tria). 73 Vítězslav Klouda studoval na Vojenské hudební škole v Roudnici nad Labem (Zdeněk Janda) a poté dva roky na Konzervatoři v Praze (Mgr. Miroslav Lopuchovský). Nyní pedagogicky působí na ZUŠ Jana Zacha Čelákovice. 74 Mgr. Magdaléna Hegerová studovala hru na flétnu na Konzervatoři J. P. Vejvanovského v Kroměříži a AMU v Praze (prof. Jiří Válek). Na mezinárodní interpretační soutěži Pražské jaro v roce 1986 získala Čestné uznání ministra kultury. Pedagogicky působí na Konzervatoři Jana Deyla a střední škole pro zrakově postižené a ZUŠ Jana Hanuše v Praze.

35

nevidomý, takže 90% svých skladeb si realizuje sám, protože někdy by byl přesný zápis jeho interpretačních záměrů pro jiné hráče těžko srozumitelný.

3.8.1 Neuropheon Skladba Neuropheon vznikla v roce 2007 a trvá asi 15 minut. Původním záměrem autora byl flétnový sextet (tři flétny, dvě altové flétny a jedna basová flétna), nakonec ale kvůli přesným mikro intervalovým akordům autor zvolil jinou realizaci. Pět fléten bylo nahráno pomocí vícestopého míchání a změna barvy tónu byla provedena zrychlováním nebo zpomalováním některých stop. Šestý hlas je pro „živou“ flétnu. Petr Pařízek ve své skladbě užil mnoha zajímavých technik hry na flétnu – např. dech vedle hrany (tzv. šepot75), jemné vyšší alikvotní tóny (whistling tones), flažolety76, ťukání klapek, zpěv, multifony, změny výšky tónu (tvořené celkovým otáčením nástroje), alternativní hmaty, ostrou barvu tónu (získanou silným „zplošťováním“ nátisku) a nádech, když je hlavice flétny zavřena ústy. Neuropheon zazněl v listopadu v roce 2007 a 2008 na koncertě v rámci Studia soudobé hudby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, v roce 2007 na koncertě v rámci Setkávání nové hudby plus na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, flétna: Petr Pařízek.

3.8.2 The Entire Something Skladba vznikla v roce 2010, trvá asi 7 minut. Byla vytvořena a realizována stejně jako Neuropheon, autor použil i stejné efekty při hře na „živou“ flétnu. Pouze na některých místech byl zvuk flétnového vícehlasu (doprovodu) více cíleně upravován různými zvláštními efekty (zkreslení, hustý dlouhý dozvuk, frekvenčně závislé zpoždění apod.). Dílo The Entire Something (Úplné něco) zaznělo v květnu roku 2010 na koncertě v rámci Studia soudobé hudby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, flétna: Petr Pařízek.

75 76

Obměna zabarvení zvuku přidáním vzduchu. Jedná se o tvoření alikvotních tónů pomocí přefukování.

36

3.9

ILONA POLÁŠKOVÁ Ilona Polášková se narodila 31. července 1973. Na Janáčkově konzervatoři

v Ostravě studovala skladbu u Edvarda Schiffauera, ale po roce a půl studia zanechala. Později se vzdělávala na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity obor Český jazyk a literatura. V současnosti působí jako korepetitorka na tanečním oddělení Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě.

3.9.1 Makom II. Skladba Makom II. je druhým opusem autorky a nebyla psána pro konkrétní osobu ani příležitost. Vznikla v roce 1999 a trvá asi 10 minut. Název „makom“ pochází z azerbajdžánštiny a znamená píseň. Tímto názvem označuje skladatelka své skladby podle doby jejich vzniku. Jedná se o čtyřvětou kompozici, první až třetí věta jsou psány pouze pro sólovou flétnu. K interpretaci čtvrté části je nutné nejprve ve studiu nahrát druhý hlas, který pak při vystoupení zní ze záznamu společně s hraným hlasem prvním. Jinak se zde neobjevují žádné zvláštní interpretační techniky. Skladba měla premiéru na podzim v roce 1999 na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, interpretem byl Martin Klimánek77. Další provedení proběhla na jaře 2001 tamtéž na absolventském koncertě flétnistky Markéty Tobiášové78 a na jaře 2009 v aule Pedagogické fakulty Ostravské univerzity na absolventském koncertě flétnistky Markéty Klimánkové79. Interpretační komentář Markéty Tulejové: „Skladba vznikla na jaře 1999, Ilona byla tehdy těhotná a napadaly ji celé díly skladby, takže skladba vznikala po celých větách najednou. V poslední části chtěla skladatelka, aby byl zvuk flétny bohatší (chtěla, aby se zvukově přiblížila bohatosti klavíru), proto použila fígl s podehrávkou. V té době to byl absolutní boom. Podklad jsem nahrávala v sále Janáčkovy konzervatoře. Problém byl s intonací, protože jsem na podehrávce nebyla 77

Flétnista Martin Klimánek je absolvent Janáčkovy konzervatoře v Ostravě (MgA. Jiří Bystroň) a JAMU v Brně (prof. Arnošt Bourek, prof. Václav Kunt). Je členem skupiny fléten Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. 78 Flétnistka Markéta Tulejová Tobiášová je absolventkou Janáčkovy konzervatoře v Ostravě (Mgr. Marcela Šindelová). V současnosti působí jako zástupkyně ředitele na ZUŠ ve Studénce, kde působí i pedagogicky. 79 Flétnistka Markéta Klimánková je absolventkou Janáčkovy konzervatoře v Ostravě (Mgr. Marcela Šindelová), JAMU v Brně (prof. Václav Kunt) a Fakulty umění Ostravské univerzity (Mgr. Marcela Šindelová). Je členkou skupiny fléten Filharmonie Hradec Králové.

37

vždy intonačně úplně přesná a pak ve dvojhlase se pravda ukázala a musela jsem s intonačními odchylkami počítat. Totéž platilo o rytmu, vím, že asi ve dvou taktech jsem nepatrně zrychlila, což jsem si později vyčítala, neboť jsem na to musela myslet a pokaždé se mi moje chyba připomněla. Netradiční techniky tam žádné nebyly, pokud nepočítám frulato. Skladbu jsem nacvičovala asi půl roku (spolu s dalšími, které tvořily můj absolventský koncert), podehrávka byla natočena asi za tři čtvrtě hodiny.“80

80

Z emailové korespondence s Markétou Tulejovou, 23. září 2014.

38

3.10 MICHAL RATAJ Michal Rataj se narodil 26. ledna 1975 v Písku. Vystudoval hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1999) a skladbu na Akademii múzických umění v Praze (2003) u Ivana Kurze a Milana Slavického. Absolvoval studijní pobyty na Royal Holloway University of London, Humboldt Universität zu Berlin, Musikhoschule Hans Eisler a Universität der Künste zu Berlin. V roce 2006 získal doktorát za zpracování

dizertační práce, která byla zaměřena na

elektroakustickou hudbu a současné koncepty radioartu. V letech 2007-2008 získal Fulbrightovo stipendium v Centre For New Music And Technology (CNMAT) na University Of California, Berkeley (USA). Pracoval jako hudební režisér a producent Českého rozhlasu Praha pro oblast radioartu a rozhlasových her (2000-2002) a byl členem mezinárodní producentské skupiny EBU Ars Acoustica. Od roku 2002 je redaktorem pořadu Radioateliér Českého rozhlasu Vltava a založil internetový portál rAdioCUSTICA zaměřený na mapování současné domácí scény akustických umění, v roce 2014 začal spolupracovat s Českým rozhlasem externě. Michal Rataj vyučuje skladbu a elektroakustickou hudbu jako odborný asistent na Katedře skladby Akademie múzických umění v Praze (od roku 2004) a také pedagogicky působí na New York University Prague. Zúčastnil se řady domácích i evropských festivalů: V:NM Graz (Rakousko), AudioArt Kraków (Polsko), NextWave (ČR), Multiplace (SR), Musica Nova (ČR), zkomponoval velké množství scénické hudby pro film, rozhlas, televizi a divadelní inscenace a jeho skladby byly vysílány v řadě zemí po celém světě. Je držitelem speciální ceny pro českou skladbu na skladatelské soutěži Musica Nova 2013 (Praha, ČR). V roce 2012 vydal sólové CD pod názvem Spectral Shapes u vydavatelství Audiotong, v roce 2014 vyšlo ve spolupráci s Jaromírem Typltem u vydavatelství Polí5 text-sound CD Škrábanice/Scribbles. Jeho skladby vyšly i pod značkami EMI, Radioservis a HisVoice.

39

Dech, čas, okamžik

3.10.1

Kompozice vznikla v roce 2002 a je pro sólovou flétnu a elektroniku81.

3.10.2

Silence Talking Skladba Silence Talking (Mluvící ticho) vznikla v roce 2007 a trvá asi

10 minut. Původní verze byla pro housle a elektroniku, později ji autor upravil pro flétnu. Je věnována flétnistce Lence Kozderkové a zkomponována v programu MAX. K její interpretaci je třeba počítač, živý zvuk flétny je snímán mikrofonem a tento reálný zvuk se modifikuje přes PC, např. zpoždění atd. Cílem je, aby výsledek zněl jako dílo pro flétnu a elektronický komorní orchestr. Spouštění doprovodných efektů a zvuků je ideální přes PC podle partitury za pomoci asistenta, druhou možností je spouštění pomocí pedálu. V partu flétny je mnoho moderních způsobů hry: ťukání klapek, frulato, pizzicato, zvuk vzduchu, alikvotní tóny a glissanda. Pro správné vyznění skladby je ideální propojení se čtyřmi reproduktory, které jsou umístěny ve všech rozích sálu (záleží samozřejmě na konkrétním prostoru). Skladba je součástí autorského CD Michala Rataje Spectral Shapes. V roce 2008 získala Čestné uznání na soutěži Musica Nova 2008. Premiéra flétnové verze: v roce 2008 na Kalifornské universitě v Berkeley (USA), na flétnu hrála Heather Frash. Česká premiéra: v roce 2008 v Praze na autorském koncertě Michala Rataje v NoDu, flétna: Lenka Kozderková. Další provedení se uskutečnila v roce 2008 na festivalu Forfest v Kroměříži, v roce 2009 v Českém centru v Paříži (Francie), v roce 2010 na festivalu Contempuls v Praze. Skladbu vždy interpretovala Lenka Kozderková. Interpretační komentář Lenky Kozderkové: „Autor vždy při produkci osobně obstarává živou interakci elektroniky v rozhovoru s nástrojem. Skladba je velmi náročná na přesný timing, ale v případě naprosto přesné interpretace vychází půvabné detaily skladby.“82 Michal

Rataj

je

také

autorem

několika

orchestrálních

skladeb

s elektroakustickou složkou, kde je v obsazení orchestru využita flétna/altová 81 82

Jedná se o jednu z raných autorových skladeb, ke které se již nechce vracet. Z emailové korespondence s Lenkou Kozderkovou, 26. srpna 2014.

40

flétna/pikola. Jsou to: Svatý vévodo naší beznaděje (2001), Vítkovské oratorium (2002) a Hearing Heart (2005).

41

3.11 RUDOLF RŮŽIČKA Rudolf Růžička se narodil 25. dubna 1941 v Brně. V letech 1958-1962 studoval na Konzervatoři v Brně (v 1. ročníku hru na klarinet u Antonína Doležala a hru na bicí nástroje u Milana Hliněnského, od 2. ročníku do maturity studoval hru na tubu u Josefa Smékala), poté pokračoval ve studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením Theodora Schaefera a Miloslava Ištvana. V letech 1969-1993 působil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně jako pedagog elektroakustické a computerové kompozice. Působil i na Fakultě informatiky Masarykovy Univerzity v Brně. Rudolf Růžička je držitelem několika významných ocenění a zúčastnil se mnoha festivalů moderní hudby - 1. cena v mezinárodní soutěží Musica Nova (ČR, 1970 - skladba Gurges), 1. cena v soutěži o cenu Marcela Joseho (Francie, Paříž, 1984 - skladba Tibia I. pro saxofon a elektroakustické zvuky). V roce 1984 měl přednášku na Mezinárodní konferenci o počítačové hudbě v Paříži, v Neapoli (1985), Darmstadtu (1988) a jinde. Za kompozici Rosa sepulcreti pro baryton, syntetizér a elektroakustické zvuky obdržel výroční prémii Nadace Českého hudebního fondu v Praze v kategorii elektroakustické hudby. Nadace festivalu komorní hudby v Českém Krumlově mu udělila zvláštní cenu za Komorní koncert II. pro flétnu a soubor viol. Za uměleckou činnost v oboru počítačové hudby byl Rudolf Růžička vyznamenán cenou Masarykovy akademie umění v Praze (1993). V roce 1986 byl jmenován stálým členem soutěžní poroty International Computer Music Competition NEWCOMP v Bostonu v USA. Působil ve Společnosti pro elektroakustickou hudbu Praha-Brno, v Electroacoustic Music Association of Great Britain, v Guide International des Arts Electroniques (Paříž-Francie), v Computer Music Assotiation (San Francisco-USA), je čestným členem v Confederation of Chilvary v Sydney v Austrálii. Je také předsedou poroty mezinárodní soutěže Musica Nova, která se od roku 1992 koná v Praze a předsedou Společnosti pro elektroakustickou hudbu Praha – Brno (od roku 1997). Skladatelský vývoj Rudolfa Růžičky byl stylově velmi rozdílný, je autorem rozsáhlé vokální, komorní a orchestrální tvorby tradiční koncepce, později se specializoval ve zcela specifickém žánru elektroakustické a computerové hudby.

42

3.11.1 Tibia Slovem Tibia se ve starém Římě označovala flétna nebo píšťala. Už sám název navozuje základní hudební představu sólového nástroje jemného lahodného zabarvení, používaného od dávných dob do současnosti k vytváření uklidňujících pastýřských melodií i k dramatickým rytmicky bohatým pasážím. Tibia pro flétnu s doprovodem elektroakustických zvuků, byla zkomponována v roce 1972, plánované trvání je asi 10 minut. Partitura je uložena v notovém archivu Českého rozhlasu v Praze – pod signaturou S 7329. Realizována byla v roce 1978, vznikla ve studiích Československého rozhlasu Brno

a

Plzeň,

prvním

interpretem

byl

Arnošt

Bourek,

technicky

spolupracoval Čestmír Kadlec. Pro umocnění výrazových možností flétny je k základnímu přesně notačně fixovanému sólovému partu připojen harmonický doprovod skupiny fléten upravený přístroji pro vznik elektroakustické hudby do požadovaného výsledného zvukového tvaru tak, aby sólový nástroj i doprovodná flétnová skupina vytvářely klasický hudebně formální celek. Skladba využívá počítačový kompoziční program pro vznik melodických a rytmických postupů. Při realizaci skladby je interpretovi ponechána určitá volnost ve vytváření vlastních rytmických struktur. Premiéra (reprodukce): 19. listopadu 1979 - Divadlo hudby Brno, premiéra provedení s interpretem: 15. dubna 1981 – Janáčkova akademie múzických umění v Brně – flétna: Arnošt Bourek, premiéra zahraničního provedení s interpretem: 16. března 1985 – Cambridge, USA – flétna: Robin Miller. Další významná provedení: 15. dubna 1987 – jako součást autorského koncertu Rudolfa Růžičky ve Vancouver Radio v Kanadě, 10. srpna 1988 – součást autorského koncertu Rudolfa Růžičky s přednáškou v Darmstadtu v Německu, 19. dubna 1991 na vlnách Československého rozhlasu Vltava jako součást autorského pořadu k 50. narozeninám Rudolfa Růžičky, 20. listopadu 2000 v autorských pořadech Rudolfa Růžičky na Radiu Horizon v Jihoafrické republice. K dalším nesčetným provedením došlo v rozhlasovém vysílání, části skladby se používaly jako doprovod k rozhlasovým literárním pořadům, dílo se prezentovalo při uměleckých výstavách, odborných i popularizačních přednáškách zejména o počítačové hudbě.

43

Studiová nahrávka je uložena v archivu Českého rozhlasu Plzeň ve fonotéce pod číslem EH 93. Kopie je v Českém rozhlasu Brno ve fonotéce pod číslem ST 6049 a VS 670105 (flétnové sólo), další kopie se nachází v Hudebním informačním středisku Praha pod signaturou MGF 730. Nahrávka z veřejného provedení z 15. dubna 1981 s Arnoštem Bourkem je v archivu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně pod číslem 175 Z, další kvalitní kopie jsou umístěny ve zvukovém archivu Českého muzea hudby v Praze. Elektroakustický

doprovod

se

skládá

ze

dvou

částí:

1. část - elektroakustické zvuky: trvání: 3:56, 2. část - elektroakustické zvuky – trvání: 3:08. Kompletní provozovací nahrávka je na CD - Rudolf Růžička: Electroacoustic and Computer Compositions, Vol. 2 (čís. 78) - ID 3, doprovod pro veřejné provedení na

CD

-

Rudolf

Růžička:

Electroacoustic

and

(accompaniments for live performance) - čís. 76 (ID 6-7).

44

Computer

Compositions

3.12 SYLVA SMEJKALOVÁ Sylva Smejkalová Stejskalová se narodila 15. dubna 1974 v Ostravě. V letech 1988-1993 studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě skladbu (ve třídě Milana Báchorka) a hru na klavír (ve třídě Zdeňka Duchoslava a Věry Čanové). Ve svém studiu pokračovala na Akademii múzických umění v Praze (1993-2000, skladba ve třídě Marka Kopelenta a hudební režie pod vedením Jaroslava Smolky a Jaroslava Rybáře), absolvovala také semestrální stáž na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Aloise Piňose. Své vzdělání zakončila v letech 2001-2006 magisterským studiem elektroakustické kompozice ve třídě Dietra Kaufmanna na Vídeňské univerzitě v Rakousku83. V roce 2001 obdržela Herderovo stipendium na Vídeňské univerzitě, v roce 2002 jednoleté pracovní stipendium rakouské nadace Kultur Kontakt Austria a v roce 2005 stipendium Museums Quartier, projekt Tonspur, Artist in Rezidenz ve Vídni. Je držitelkou Ceny Leoše Janáčka za hudební režii z roku 1998, kterou uděluje Český hudební fond v Praze, v roce 2001 získala Cenu za hudební novinku Uprchlé fresky v českém kole Soutěže melodramů od Společnosti Zdeňka Fibicha, ČHS a UNESCO v Praze. V roce 2003 jí byla udělena 3. cena za konkrétní kompozici Guntramsdorf-Poesie na soutěži Musica Nova SEAH (ČR), v roce 2004 získala 3. cenu ve skladatelské soutěži pořádané spolkem Humanistescher Verband Deutschlands v Berlíně (Německo). Ve školním roce 1999-2000 vyučovala hudební teorii na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, v akademickém roce 2000-2001 vyučovala hudební teorii na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2012 vyučuje jako odborná asistentka obor Hudební režie na Katedře teorie a dějin hudby na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze a od roku 2013 pedagogicky působí na Základní umělecké škole Votice. Sylva Smejkalová krátce působila jako hudební režisérka v Českém rozhlase v Praze (1999), od roku 2000 spolupracuje v oboru hudební režie s Českým národním symfonickým orchestrem v koprodukci s japonskou firmou JVC Victor Entertainment. Jako hudební režisérka kooperovala s Českou filharmonií, PP Production, Virtuosi di Praga, BVA International a MUSA s.r.o.

83

Universität für Musik und Darstellende Kunst Wien

45

V roce 2003 založila společně se skladatelem Michalem Trnkou občanské sdružení „early reflections“ pro provozování a propagaci soudobé hudby a hudebního odkazu 20. století. Manažersky zajišťuje realizace mezinárodních projektů, pravidelně spolupracuje s Ministerstvem kultury, Hlavním městem Prahou, Hudební nadací OSA, Rakouským kulturním fórem v Praze, Goethe institutem Praha, Českoněmeckým fondem budoucnosti a dalšími. Sylva Smejkalová má na svém kontě skladby mnoha žánrů - symfonické, komorní, elektroakustické, filmovou a scénickou hudbu, hudbu pro děti, rozhlasovou hru a multimediální projekty. Se svými skladbami a projekty se pravidelně účastní festivalů u nás i v zahraničí: 2003 Forum Stadtpark Gratz (Rakousko), 2004 festival Alternativa v Moskvě (Rusko), 2005 Pražské premiéry, 2005 Chebské hudební léto (ČR), 2006 festival Alternativa v Moskvě (Rusko), 2006 Zidan Salama pantomime festival v Shafa Amer (Izrael), 2006 pantomimický festival Mimraj v Praze (ČR), 2006 festival Der Film – kino Aero v Praze (ČR), 2007 Arab Culture Month Festival v Haifě (Izrael), 2009 Psychofilm Praha (ČR), 2011 Janáčkův Máj v Ostravě (ČR), 2012 Festival multimediálního umění Echofluxx 12 v Praze (ČR).

3.12.1

Prosvítání První verze Prosvítání pro flétnu a elektroniku vznikla během skladatelčiných

studií na HAMU v Praze pro koncert Katedry skladby. Existuje také verze pro housle a elektroniku pod názvem DAWN, která zazněla na Festivalu Alternativa 2005 v Moskvě – housle: Michal Trnka. Jedná se o čtyř-kanálovou kompozici, pro výsledný efekt je důležité, aby posluchač seděl uprostřed, interpret stojí před posluchači jako obvykle. Skladba má volnou formu zachycující hudební proces od začátku do konce, změny v barvách od temných zvuků k jasným, od hloubek k výškám, trvá asi 5 minut. Premiéra proběhla v rámci vernisáže k výstavě konkretisty Rudolfa Valenty v Kutné Hoře v roce 1997 pod názvem Pro R.V., flétna: Veronika Kopelentová84. K tomuto názvu se autorka už nevrátila.

84

Flétnistka Veronika Pudláková Kopelentová studovala na Pražské konzervatoři u Františka Malotína, zúčastnila se interpretačních kurzů ve Francii (Christian Lardé). Působila v souboru Agon a Vitouš triu. Nyní vyučuje na ZUŠ Jana Hanuše v Praze.

46

Oficiální

premiéra

skladby

již

pod

názvem

Prosvítání

proběhla

v akademickém roce 1998-1999 na koncertě Katedry skladby Hudební akademie múzických umění v Praze v sále Martinů, flétna: Veronika Kopelentová. Další provedení: v roce 2004 koncert české elektroakustické hudby v Alte Schmiede ve Vídni, flétna: Monika Štreitová85, koncert „Pocta skladatelkám“ v Galerii Akademie múzických umění v Praze v roce 2004, flétna: Monika Štreitová, v rámci festivalu Atelieru 90 Na Třídění v roce 2008 v kostele Sv. Vavřince v Praze, flétna: Lenka Kozderková.

3.12.2

Küche Skladba Küche (Kuchyň) vznikla na jaře roku 2004, je třeba ji brát

s nadsázkou a humorem. Je to obraz kuchyně, prostoru, který je v domě nejdůležitější, kde se všichni setkávají a probírají záležitosti různého významu, je to místo společného stolování a obraz situace ze života autorky v době, kdy zakládala vlastní domov. Je napsána pro basovou příčnou flétnu a zvukovou stopu, ale sólový part jde přizpůsobit nástrojovým možnostem hráče (pikola, flétna, altová flétna, basová flétna). Doprovod tvoří reálné zvuky z prostředí kuchyně včetně hlasů lidí a domácích zvířat, které jsou elektronicky upravené do formy koláže. V úvodu se posluchač seznamuje s jemnými zvuky, skladba postupně graduje zejména díky vstupům živého nástroje. Trvá asi 7 minut.

85

Flétnistka Monika Duarte Štreitová studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě (MgA. Jiří Bystroň) a na VŠMU v Bratislavě (magisterské a doktorské studium pod vedením prof. Miloše Jurkoviče). Specializuje se na interpretaci soudobé hudby, často v kombinaci s elektronikou. Byla zakládající členkou mnoha komorních souborů, které se zabývají soudobou hudbou (Ensemble Neue Musik Bratislava, Trio Neue Musik Bratislava) a působila v souborech Mondschein Ensemble (nyní MoEns), SOOZVUK Bratislava, Veni Ensemble Bratislava. Krátce pedagogicky působila na Konzervatoři v Teplicích. Žije v Portu v Portugalsku, pedagogicky působí na Universidede de Évora a Curso de Música Silva Monteiro v Portu. Je členkou lisabonského Sond´ Ar-te Electric Ensemble, který je řízen portugalskou sekcí společnosti ISCM, zaměřeného na uvádění elektroakustické hudby v kombinaci se živými nástroji. Iniciovala založení souboru Machina Lírica Duo/Machina Lírica Ensemble, ve kterém působí s kytaristou Pedrem Rodriguezem a skladatelem Josém Luísem Ferreirou. Jako interpretka soudobých skladeb vystoupila v řadě evropských států (ČR, SR, Holandsko, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Velká Británie, Německo, Portugalsko) a uskutečnila recitály v Japonsku, Francii, Španělsku, Portugalsku, Brazílii, Spojených arabských emirátech aj. Pravidelně spolupracuje s Českou televizí a Českým a Slovenským rozhlasem, Portugalskou televizí a rozhlasem. Česká televize v roce 2013 natočila dvoudílný dokument o jejím životě v Portugalsku.

47

Premiéra proběhla 7. dubna 2004 na Vídeňské univerzitě (Fanny Hensel Mendelssohn Saal) v Rakousku, flétna: Monika Štreitová. Další provedení: 2005 Technické muzeum ve Vídni (Rakousko), flétna: Monika Štreitová, 23. ledna 2006 experimentální prostor NoD v Praze, flétna: Monika Štreitová, 25. června 2013 sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, flétna: Martina Molinger. Interpretační komentář Moniky Štreitové: „Byla to první skladba, kde jsem použila ve svém životě basovou flétnu. Bylo to hlavně o hledání adekvátní sonority ve všech registrech nástroje. Také bylo důležité si zafixovat znění pásu, neboť jsem nepoužívala žádný měřič času. Skladbu jsem nacvičovala asi dva týdny, nebyly tam žádné techniky, které bych předtím nepoužívala. Je nutné se co nejlépe naučit materiál zvukové stopy a být si více než 100% jistý v sólovém partu, neboť interpret musí sledovat dvě dimenze najednou. Sólový part ale není nijak technicky náročný, proto bych tuto skladbu doporučila i začátečníkům v interpretaci elektroakustické hudby. Skladba vznikala v Teplicích v bytě našeho společného kamaráda, již zesnulého skladatele a architekta Tomáše Stejskala. Vybavuje se mi první nácvik v příjemné atmosféře, v pyžamu a u kávičky, za doprovodu mňoukání skladatelova kocoura.“86 Interpretační komentář Martiny Molinger: „Tato kompozice je původně určena pro basovou příčnou flétnu. Bohužel jsem ji neměla k dispozici, takže ve spolupráci s autorkou jsme některé části upravily tak, abych je mohla hrát na altovou flétnu. V průběhu skladby jsem uplatnila i klasickou flétnu, v závěru je předepsaná pikola. V partu interpreta je přímo od autorky uvedena minutáž, takže první nácvik s elektronickým doprovodem nebyl příliš obtížný. Je to dialog mezi sólovým nástrojem a pásem. V partu pásu se objevuje hodně hlasových efektů (mužský a ženský hlas, mňoukání kocoura), což usnadňuje orientaci. Nejobtížnější bylo použití multifonik, do té doby jsem tuto techniku nepoužila, takže vyhledání správné hmatové kombinace a následně její použití v přesně daný čas bylo ze začátku obtížné. Jinak se ve skladbě neobjevily žádné komplikované techniky hry kromě frulat, glissand a zpěvu a hry současně. Nácvik trval asi dva týdny. Jedná se o veselou a vtipnou hudební hříčku, která byla příjemným osvěžením mého doktorského koncertu.“

86

Z emailové korespondence s Monikou Štreitovou, 11. září 2014.

48

3.13 LUCIE VÍTKOVÁ Lucie Vítková se narodila v roce 1985 v Boskovicích. V letech 2004-2010 studovala na Konzervatoři v Brně hru na akordeon u Miroslava Moryse a Jana Tesaře, v roce 2007-2008 absolvovala na stejné konzervatoři roční kombinované studium skladby u Pavla Zemka Nováka. Ve svém vzdělávání pokračovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně – bakalářské a magisterské studium v oboru kompozice pod vedením Martina Smolky a Jaroslava Šťastného (Petera Grahama). Během svého vysokoškolského studia realizovala několik zahraničních stáží: v akademickém roce 2011-2012 studovala na Royal Conservatoire The Hague v Nizozemí kompozici (Martijn Padding, Cornelis de Bondt, Gilius van Bergeijk, Yannis Kyriakides) a sonologii (Paul Berg, Joel Ryan, Peter Pabon, Richard Barrett, Kees Tazelaar), v zimním semestru se vzdělávala na California Institute of the Arts v USA v oboru kompozice (Michael Pisaro) a zpěv (Jacqueline Bobak). V současné době je studentkou doktorského studia Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v oboru Kompozice a teorie kompozice pod vedením Jaroslava Šťastného (Petera Grahama), v akademickém roce 2013-2014 byla stipendistkou Nadace Českého hudebního fondu a na akademický rok 2014-2015 jí bylo uděleno stipendium DAAD (Deutscher Akademischer Austausch Dienst) na doktorandský výzkum v oboru kompozice pod vedením Marca Sabata. V roce 2009 a 2013 se zúčastnila Skladatelské rezidence v Trstěnicích, v roce 2009, 2011 a 2013 Ostravských dnů Nové hudby. Je držitelkou 3. ceny za kompozici 3 meditační kameny pro cimbál na Cimbálové skladatelské soutěži ve Valašském Meziříčí v roce 2010, 3. ceny za skladbu 4+2 na Mezinárodní skladatelské soutěži Generace 2010 a také držitelkou ocenění Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby za rok 2013 Nadace OSA. Dlouhodobě spolupracuje se sochařem a vizuálním umělcem Pavlem Korbičkou a s fotografkou a vizuální umělkyní Jolanou Havelkovou. Je členkou improvizačních ansámblů Brno Improvising Unit, Ensemble Marijan, Dust in the Groove a Prague Improvisation Orchestra. Vystupuje také s ansámblem Dunami, který se věnuje interpretaci nové hudby.

49

3.13.1

Flute and Tape Skladba Flute and Tape (Flétna a páska) vznikla v roce 2014 na objednávku

flétnistky Lenky Kozderkové, trvá asi 6 minut. Autorka skladbu začala psát v únoru 2014 v San Franciscu (USA), kde vznikl především part flétny, rovnocenný part tape byl dokončen začátkem dubna v Birminghamu (Velká Británie). Flétna a tape se k sobě vztahují v určitých bodech, které jsou vyznačeny na přesně dané časové ose. Hudba se odehrává na poněkud strohé komunikaci těchto dvou médií. Jednotlivé party jsou na sobě nezávislé a v určitých místech se potkávají v rámci stejných tónových rozsahů nebo na stejných tónových výškách. Hlas tape je tvořen výhradně sinusovými frekvencemi a aby bylo docíleno spojení s velmi vysokou polohou, je v části skladby použita pikola. V partu flétny se objevují mikrotonální glissanda87, použití hlasu a hry zároveň a čtvrttóny88. Part flétny je přirozeným intuitivním vyplynutím melodie, part tape byl dokomponován jako hlas, který flétnovou melodii podporuje, kontrastuje v ní, v některých částech mezi nimi dochází k mikro tonálním vibracím a rázování. Naopak v některých částech jeden z hráčů mlčí a dává tak prostor tomu druhému. Skladba měla premiéru na festivalu Echofluxx v Praze 9. května 2014, flétna: Lenka Kozderková. Další provedení se chystá na festivalu Forfest v Kroměříži v roce 2015 opět v interpretaci Lenky Kozderkové. Interpretační komentář Lenky Kozderkové: „Skladba je velmi zvukově a dynamicky exponovaná, využívá v různých dynamikách mezní polohy rozsahu nástroje.“89

87

Pro tvoření mikrotonálního glissanda je dobré znát co nejvíce hmatů pro daný tón. Nejjednodušším řešením je vtočení nebo vytočení flétny. 88 Existuje speciální tabulka hmatů pro mikrotonální stupnici (tvoření čtvrttónů). 89 Z emailové korespondence s Lenkou Kozderkovou, 26. srpna 2014.

50

4.

KOMORNÍ SKLADBY S FLÉTNOU A ELEKTRONIKOU Tato kapitola si klade za cíl zmapovat skladby s elektronikou, ve kterých je

příčná flétna součástí komorního sdružení. Každá podkapitola obsahuje informace o autorovi skladby a kompozici samotné. V závěru některých podkapitol je uveden interpretační komentář flétnistek a flétnistů, kteří účinkovali na premiéře nebo při dalším provedení díla.

4.1

IVO BLÁHA Ivo Bláha se narodil 14. března 1936 v Litomyšli. Po maturitě na gymnáziu

v Kladně studoval skladbu na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Jaroslava Řídkého a Vladimíra Sommera (1954-1958). Při výkonu vojenské prezenční služby u vojenské dechové hudby v Českém Krumlově (1958-1960) působil i jako dirigent amatérského symfonického orchestru Dalibor. V letech 1960-1962 byl zaměstnán jako člen orchestru Městského divadla v Kladně, příležitostně pracoval jako korektor v Českém hudebním fondu a hudební režisér u Supraphonu. V letech 1964-1972 byl odborným asistentem a tajemníkem Katedry skladby na Akademii múzických umění v Praze, působil zde jako pedagog hudebně teoretických a skladebných disciplín. Zároveň zde absolvoval studium umělecké aspirantury u Emila Hlobila (1965-1970). Zúčastnil se také kurzu elektroakustické hudby v Experimentálním studiu Československého rozhlasu Plzeň pod vedením Miloslava Kabeláče a Eduarda Herzoga. V letech 1967-2011 působil na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde vyučoval hudebně teoretické předměty, hudební praktikum, zvukovou dramaturgii audiovizuální tvorby, střih a úpravu hudební nahrávky. V roce 1980 zde založil studijní obor Zvuková tvorba, který v letech 19932011 řídil jako vedoucí katedry. V roce 1985 se habilitoval na docenta a v roce 1999 byl jmenován profesorem. Je autorem mnoha komorních, orchestrálních i vokálních skladeb, píše pro děti (dětské sbory), hudbu ke krátkým filmům. Jeho Smyčcový kvartet č. 3 získal přední umístění na Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v Paříži (1991), za 51

miniatury pro sólovou kytaru Zoolekce II. byla skladateli udělena cena Českého hudebního fondu (1993), je také držitelem několika cen za sborové cykly ve skladatelských soutěžích vokální tvorby Jirkov-Olomouc (Něco pro uši, Písničky s věnováním a Beruška, hroch a počitadlo). Ivo Bláha je autorem článků a publikací o zvukové dramaturgii filmu, které jsou základní odbornou literaturou při výuce na domácích i zahraničních školách (nejvýznamnější je Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla, Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 2014). Své skladby publikoval u společnosti Panton, Supraphon, Editions Lemoine Paris, Triga Praha, Český hudební fond a Schott. Rukopisy jeho skladeb jsou uloženy v archivech Českého hudebního fondu, Českého rozhlasu Praha a knihovny Akademie múzických umění v Praze. Je členem Společnosti českých skladatelů a sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost. Jeho skladby vyšly na deskách Supraphonu a Pantonu a na CD u vydavatelství Triga a Český rozhlas.

4.1.1 Ta Láska Skladba Ta láska – hudba k básni Jacquese Préverta pro spíkra, flétnu, hoboj, klarinet a zvukový pás - vznikla v průběhu let 1973-1975. Je inspirována básní francouzského básníka Jacquese Préverta „Cet Amour“90, do češtiny ji přebásnili Adolf Kroupa a Jan Vladislav. Realizace magnetofonového pásu proběhla ve spolupráci s Čestmírem Kadlecem a Václavem Ježkem v Experimentálním studiu Československého rozhlasu Plzeň v letech 1973-1975. Jedná se o jednovětou kompozici, která trvá necelých 12 minut. Premiéra živého koncertního provedení proběhla 4. května 1977 v Janáčkově síni91 v Praze: 90

„ Prévertova báseň „Cet amour“ není idylická romance, ale spíše dramatická modlitba k lásce. Silný imaginativní náboj je tu koncentrován do nejmenších rozměrů – až do jednotlivých veršů či dokonce do jednotlivých slov, které působí samy jako básnické obrazy. Taková forma básně mi umožnila pracovat s textem členěným na fragmenty, aniž by byla narušena logika celku. Nezamýšlel jsem báseň melodramaticky ilustrovat, ale vytvořit prokomponovaný celek, kde mluvené slovo je těsně zapojeno do hudební souvislosti, je podobně jako hudební part členěno a rytmizováno, je mu předepisován pohyb a výraz – s cílem umožnit posluchači nově báseň prožít. Recitace a hudební nástroje mají působit reálně. Nesou emotivní obsah, promlouvají o lidských citech. Naproti tomu zvukový pás vytváří ve skladbě obecnější rovinu, jakýsi věčný, vše obklopující kosmos, kam se promítají a kde mizí odlesky lidských představ a tužeb. Tento zvuk nemá tedy působit odlidštěně. Proto jsou zvukovým materiálem pásu nikoli syntetické zvuky, ale výhradně tóny hudebních nástrojů, zvukově transformované – ozvláštněné.“ Autorský komentář Ivo Bláhy, http://ivo-blaha.webnode.cz/o-skladbeta-laska/ 91 Nyní přebudována na nahrávací studio Divadla Na prádle.

52

Jan Kačer – recitace, Libor Mikule92 – flétna, Josef Vacek – hoboj, Vladimír Hůlka – klarinet. Studiová nahrávka se uskutečnila ve studiu Československého rozhlasu Plzeň v roce 1977, premiéra veřejné přehrávky rozhlasového záznamu v listopadu 1977 v Plzni. Několikrát byla vysílána rozhlasem. Další koncertní provedení (často spojená s besedou s autorem): 23. dubna 1979 Dům kultury Ostrava-Poruba (Jan Kačer – recitace, Libor Mikule – flétna, Josef Vacek – hoboj, Vladimír Hůlka – klarinet), 10. ledna 1980 v Klášterci nad Ohří (stejné obsazení), 2. února 1980 Foersterova síň v Praze (totéž obsazení), 23. dubna 1980 Městská knihovna Praha (Jan Kačer – recitace, Libor Mikule – flétna, Josef Vacek – hoboj, Miloš Bydžovský – klarinet), 24. září 1980 Dům kultury Duchcov (totéž obsazení, stejně jako u všech pozdějších repríz), 13. října 1980 Klub přátel hudby Rumburk, 15. října 1980 Stálá divadelní scéna a Kruh přátel hudby v Písku, 16. listopadu 1980 Památník písemnictví Praha, 8. prosince 1980 Kruh přátel hudby Sokolov, 3. března 1981 Týniště nad Orlicí, 25. března 1981 Ostrov nad Ohří, 8. dubna 1981 Frýdlant, 7. května 1981 Stod u Plzně, 15. října 1981 Bělá pod Bezdězem, 8. prosince 1981 Jindřichův Hradec, 22. ledna 1982 Přeštice, 28. dubna 1983 Čáslav. Při komponování skladby Ta láska měl autor jasnou představu o paralelním vedení dvou pásem. Jedno je prezentováno přirozenými, reálně znějícími nástroji a druhé představuje jakési imaginární zvukové okolí, něco jako nekonečný prostor, který nás obklopuje. Celková koncepce skladby směřovala ke kombinaci tří složek: živého slova, živé hudby a zvukového záznamu hudby, která byla technicky zpracována. Nejprve se vytvořil zvukový pás, který pak sloužil při nahrávání snímku celé skladby a při živých koncertních provedeních. Nahrané zvuky živých nástrojů poskytly výchozí materiál, ze kterého se potom konstruoval a zvukově upravoval souvislý tok hudby (varhany z koncertní síně Rudolfina v Praze, trio dechových nástrojů – flétna, hoboj, klarinet, krotály – antické talíře a klavír). Autor se snažil, aby toto hudební pásmo vyvolávalo dojem plynulého pohybu, pocit pozvolné rotace okolního prostoru, ideálně by posluchač měl být spolu s recitátorem a triem živě hrajících nástrojů přímo v centru tohoto fiktivního kosmu. Vytvořit takovou iluzi bylo technicky mimořádně obtížné, byl to problém řešitelný jen vícekanálovou

92

Flétnista Libor Mikule je absolventem JAMU v Brně (prof. Oldřich Slavíček). Působil jako první flétnista operního orchestru Národního divadla Praha a byl členem Dechového kvinteta Národního divadla.

53

reprodukční technikou93. Při koncertním provedení to ovšem nebylo možné, proto se autor snažil naznačit svoji vizi stereofonním dvoukanálovým rozvržením zvuku. Když byl zvukový pás připraven, mohlo dojít k zanesení jeho průběhu do partitury, spolu s partem recitátora a tria dechových nástrojů. Pro spíkra byl vypracován podrobný part, stejně jako pro dechové nástroje94. V partu flétny i dalších dechových nástrojů se nevyskytují žádné moderní deformující techniky hry, zvuk klasických nástrojů má svým charakterem představovat to lidské, čisté a nepokroucené. Pro koncertní realizaci skladby je třeba ještě jedné osoby, která zabezpečuje reprodukci magnetofonového pásu.

93

Všechna zvuková technologie v době vzniku skladby (1973-1975) byla analogová, nikoli digitální jako v dnešní době. 94 Pro recitátora jako nehudebníka bylo čtení takového zápisu a orientace v něm velmi obtížná. Při nahrávání skladby ve studiu bylo možné dávat recitátorovi dirigentské pokyny pro jeho nástupy, při koncertním provedení to nešlo, proto byl autor nucen vyrobit signalizační zařízení (malá červená žárovka), které bylo umístěné na pultu spíkra a kterým autor blikal při nástupu mluveného slova.

54

4.2

DANIEL BROŽÁK Daniel Brožák se narodil 13. dubna 1947 v Písku. Na Konzervatoři v Praze

studoval v letech 1962-1968 hru na housle u Vladimíra Rejska a skladbu u Karla Fialy. Již během svých studií působil jako koncertní mistr Pražského komorního studia, krátce působil jako houslista v orchestru Národního divadla v Praze. V roce 1975 odjel do Holandska studovat na Utrechtskou státní univerzitu obor Sonologie. Nauku o zvuku studoval u známých skladatelů - Peter Schat, Karlheinz Stockhausen, Yannis Xenakis, Jan Boerman a Luis Andriessen. Později si své vzdělání rozšířil na Královské konzervatoři v Haagu v Holandsku, kde se vzdělával v oboru kompozice u Petera Schata, v instrumentaci u Luise Andriessena, do elektroakustické tvorby jej uvedl Jan Boerman a základy computerové kompozice získal u Gottfrieda Michaela Koeniga. V době svého studia byl členem Královského rezidenčního orchestru. Své znalosti z oboru elektroakustické hudby si rozšířil v Amsterdamu na STEIMu (Stichting voor Electroinstrumentale Muziek) v Holandsku. V roce 1977 mu byl kvůli zájmu o Chartu 77 odebrán československý pas a Daniel Brožák byl nedobrovolně přinucen přijmout status exulanta. V současné době žije v Německu. Jako skladatel propaguje teorii intervalových tónin a strukturální harmonie95, ve své tvorbě využívá statických, kinetických a rytmických struktur. Kromě skladby se věnuje i psaní básní a vytváření hudebního softwaru (programy COMPOSER ACC, ISOKWANT). Kromě filmové, duchovní a tradičně zaměřené hudby se zabývá i experimentální tvorbou, elektroakustickou a computerovou kompozicí96. Jako věřící člověk se snaží o průnik soudobé vážné hudby do kostelů, nejen jako součást liturgie, ale i organizováním festivalů soudobé hudby v chrámech (v Německu v roce 1987 Steinbrünninger Woche Für Liturgische Musik – Týden liturgické hudby). Roku 1990 se stal Daniel Brožák členem společnosti žijících soudobých skladatelů - IG Komponisten Salzburg. Když však zjistil, že tato společnost nevyvíjí (alespoň podle jeho názoru) žádné zvláště zajímavé aktivity, založil sám novou společnost pro soudobou hudbu, kterou nazval Society for the Promotion of New Music - Salzburg (SPNMS). Pod hlavičkou této organizace se snažil vyvíjet co nejintenzivněji 95 96

Viz. http://brozak.org/heladip.htm Kaduch, M. Česká a slovenská elektroakustická hudba 1964-1994, s. 29.

55

nejrůznější hudební aktivity (vše víceméně na své vlastní náklady a s aktivní morální podporou či organizační pomocí svých nejbližších přátel). Ve stejném roce (1990) měla v Písku vzniknout Společnost nové hudby, která však byla od počátku bojkotována. Podobných zklamání se Daniel Brožák dočkal i v Pasekách u Temelína, kde chtěl pro Společnost nové hudby otevřít rozsáhlé studio, do kterého by se sjížděli skladatelé, vytvářeli zde své kompozice a účastnili se různých seminářů, které plánoval pořádat. V roce 1996 proběhl v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži autorský večer, věnovaný nahrávkám skladeb Daniela Brožáka. V roce 1997 neúspěšně inicioval otevření oddělení liturgické kompozice při Evangelické akademii v Kroměříži.

4.2.1 Les Voiles op. 15 Skladba Les Voiles (Závoje) op. 15 pro flétnu, tubu, smyčce a magnetofonový pás vznikla v roce 1977. Premiéra byla ve stejném roce v Paříži (Pierre-Yves Artaud97 – flétna, Mel Culbertson – tuba) a trvá asi 12 minut. Autor u premiéry přítomen nebyl a o dalších provedeních není informován. Part flétny neobsahuje žádné netradiční techniky hry.98

97

Francouzský flétnista Pierre-Yves Artaud patří mezi specialisty na interpretaci moderní hudby, jako sólový a komorní hráč vystupuje po celém světě. Působí jako profesor na Paris Conservatoire National Supérieur de Músique. Pořádá mistrovské kurzy v Japonsku, na Tchaiwanu, ve Velké Británii, v Portugalsku, v Koreji, v Itálii a Německu. 98 „Věř či nevěř, skladbu lze provést i bez not, stačí k tomu dobře naladěný orchestr (pouze smyčce), dirigent a dva hráči sólo (tuba s flétnou), tuba musí umět hrát legatové melodie se širokým dechem, žádná dechovka, hluboko sytá až skoro vše přehlušující, nahoře kantiléna, za kterou by se nemusel stydět ani flétnista a naopak flétnistka, čiperná ve všech tvarech, virtuózní běhy a skoky, staccato, legato ve všech obměnách, jako slavíček (tónina pro jistotu vše intervalová), ale když nevíš kudy kam, pak prima, sekunda a kvinta pomůže vždy, eventuálně zběsilý tritón, vždy zrychlováno či zpomalováno, nic statického, buď píseň či vztek! S orchestrem je to složitější, ten ovládá dirigent pouhými gesty, zní-li kontrabasy, cella a violy, pak v širokých harmoniích dvojzvuky jsou ideální, ploché, převážně statika, od níž se všechno odráží, jen žádné skopičiny, hledejte ideální tón, barva především, ve všech rozměrech konstelace naprosto nenotovatelné, statické pásmo jak pohled do krystalu, dirigentova fantazie vládne prostoru i barvě, dobré podporuj, ošklivé zdrbni, vytvoří se tak místo pro oba sólisty v krajních polohách! Formální schéma je prosté, sólisté (tuba a flétna) kontrastují v recitativním modu, jak se jim zlíbí, někdy i oba najednou, ale to je zřídkakdy, spíše se podporují, co neřekl jeden, dopoví druhý, tak jako ptáci po ránu, pro naše uši stokrát zpomaleno (mimochodem tempo MM=60 ptáci neznají, když jsem se jich na to ptal, poslali mne do pr….“ Pokyny k interpretaci Les Voiles z webových stránek Daniela Brožáka, verze 13. července 2014, 8:32.

56

4.3

DANIEL FORRÓ Daniel Forró (vlastním jménem Karel Horký), který se narodil 19. února 1958

v Jihlavě, je multižánrový skladatel a multiinstrumentalista, aranžér, improvizátor, pedagog, hudební teoretik, publicista, autor odborných knih o hudbě a polyglot. V letech 1973-2003 žil a působil v Brně, v roce 2003 se odstěhoval do Japonska, kde žije ve městě Kakamigahara. V letech 1973-1979 studoval na Konzervatoři v Brně (flétna 1973-1974 u Radomíra Pivody99, varhany 1974-1979 u Vladimíra Hawlíka a kompozice 19751977 u Jiřího Bárty). V letech 1975-1979 navštěvoval soukromé lekce kompozice u Aloise Piňose, u kterého v letech 1979-1986 studoval kompozici na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V roce 1982 se zúčastnil letního kurzu kompozice u Franca Donatoniho na Academia Chigiana v Sieně (Itálie). V letech 1996-1999 studoval doktorandské studium Teorie hudební kompozice na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a v letech 1999-2003 doktorandské studium Hudební vědy na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, které nedokončil. Ve své kompoziční činnosti se snaží propojit nejrůznější prvky historické evropské hudby s etnickou hudbou z celého světa, užívá i prvky jazzu, rocku a popu. Zároveň je i experimentátorem, který razí nové cesty ve více směrech zároveň. Je autorem několika tisíc skladeb, mnohé z nich využívají elektronické nástroje a mikro intervaly – v této oblasti byl v České republice průkopníkem. V roce 1985 aplikoval jako první v Československu při realizaci počítačové hudby MIDI systém a byl v této oblasti průkopníkem jako skladatel, koncertní umělec a publicista. Je autorem velkého množství užité a scénické hudby pro rozhlas, televizi, film, česká a zahraniční divadla, soubory historického tance, šermu a sportu. V Brně spolupracoval s Činoherní scénou Janáčkovy akademie múzických umění, Divadlem Husa na provázku, Městským divadlem Brno, Národním divadlem v Brně, Divadelním studiem Lídy Trnkové aj.

99

Radomír Pivoda st. je absolventem Konzervatoře v Brně a JAMU v Brně (obojí u prof. Oldřicha Slavíčka). Je laureátem mezinárodní flétnové soutěže v Ženevě (1958) a v Helsinkách (1962). Vystupoval často jako sólista v Československém rozhlase Brno, byl členem Foerstrova dechového kvinteta a působil jako sólo flétnista Státní filharmonie v Brně. Řadu let vyučoval hru na flétnu na Konzervatoři v Brně.

57

V letech 1983-2003 koncertoval sólově jako Forrotronics s programem vlastní polystylové elektronické, počítačové, mikro intervalové i improvizované hudby. V roce 1986 byl zakládajícím členem avantgardního brněnského souboru Art Inkognito (od roku 1994 Ars Incognita). Spolupracoval s mnoha sólisty, se souborem Dama-Dama i komorními a symfonickými orchestry. Od roku 1990 provozoval vlastní školu Forrotronics, která jako první v České republice nabízela výuku práce s počítači a elektronickými hudebními nástroji. Působil na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (19932003), kde vedl oddělení Elektroakustické a počítačové hudby, vyučoval na Katedře kompozice. Vedl metodický kurz musitroniky a hry na elektronické nástroje pro učitele Základních uměleckých škol (1993-1995), v letech 1996-2000 a 2002 působil na letních Mistrovských interpretačních kurzech Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v oboru elektroakustické a počítačové hudby a hry na elektronické nástroje, v letech 1999-2003 působil jako lektor na letních rockových kurzech v Dobré Vodě. V Japonsku se od roku 2003 zaměřuje na repertoár v oblasti klasické a jazzové hudby, často vystupuje jako sólista na klavír, píšťalové varhany, cembalo, Hammond varhany a syntetizéry. Kromě sólových recitálů je i vyhledávaným doprovazečem, spolupracuje s umělci z jiných zemí, žijícími v Japonsku. Je autorem projektu Hudbou ke zdravému mozku. Vyučuje několik cizích jazyků, soukromě učí hudbu a působí jako hostující pedagog na Aichi Arts University v Nagoji. V roce 2013 zahájil Daniel Forró práci na projektu elektronické relaxační a stimulační léčivé hudby pro muzikoterapii, v plánu je 60 CD, každé o trvání 60 minut. Daniel Forró je autorem řady odborných publikací (nakladatelství Grada, vydavatelství Janáčkovy akademie múzických umění v Brně), vzdělávacích a popularizačních seriálů, článků (Muzikus, Opus musicum, Music Revue) a rozhlasových sérií, několika set odborných recenzí a testů nástrojů a přístrojů hudební elektroniky a softwaru. V letech 1992-2003 spolupracoval s výrobci hudebních nástrojů (Yamaha, Korg, Technics).

4.3.1 Experiment pro 5 Experiment pro 5 je skladba pro dechový kvintet (obsazení flétna, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh), byl dokončen v roce 1975 a stále čeká na svoji premiéru. 58

Ve střední části se objevují improvizované chorusy nástrojů, které mají být upravovány elektronicky (interpreti hrají na mikrofon). Elektronické procesování i to, co budou hráči hrát ve svém chorusu, je věcí momentální inspirace a improvizace – hráči i zvukař mají naprostou volnost. Každé provedení skladby tedy bude jiné a výsledek bude záležet na fantazii každého hráče, na možnostech efektového procesoru (případně počítače) a na schopnosti zvukaře vše v reálném čase ovládat. Další možností je využití interaktivního Max/MSP systému s předem naprogramovanými typy procesování a závislosti na hudebních parametrech improvizace (výška tónu, barva, hustota, rytmus apod.). Každý hráč by pak měl nastavený jiný algoritmus, případně by se algoritmů vystřídalo během jeho výstupu víc.

4.3.2 Věže babylónské Skladba byla zkomponována v roce 1985. Je určena pro vypravěče (herce), soprán, flétnu, klarinet, fagot, housle, violu, violoncello, klavír, kytaru, syntetizéry, pás a dva hráče na bicí nástroje. Trvá asi 12 minut. Živý zvuk nástrojů komorního seskupení, zpěvu a slova je kombinován s pásem, na kterém jsou nahrány elektronické zvuky, ruchy, šumy, mluvené a šeptané texty. Premiéra se uskutečnila 14. června 1986 v sále Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Účinkovali: Vladimír Javorský – vypravěč/herec, Lenka Loubalová - soprán, Daniel Forró – syntetizéry, pás, Petr Šumník – dirigent a soubor Art Inkognito ve složení: František Kantor100 – flétna/pikola, Roman Zavadil – klarinet, Zdeněk Škoda – fagot, André Addeh – housle, František Kuchař – viola, Dagmar Jandová – violoncello, Lubomír Müller – klavír, Petr Vít – kytara, Dan Dlouhý, Adam Kubíček – bicí nástroje. Dále skladba zazněla na dvou nebo třech koncertech souboru Art incognito v Brně101.

100

Doc. MgA. František Kantor studoval flétnu na Konzervatoři v Brně (Julius Kessner, Mgr. Božena Růžičková) a na JAMU v Brně (prof. Arnošt Bourek). Od roku 1978 je členem Filharmonie Brno, od roku 1987 je sólo pikolistou. Řadu let působil v operním orchestru Národního divadla Brno. Od roku 1995 vyučuje na JAMU v Brně. 101 Přesná data a místa provedení si autor již nepamatuje.

59

Interpretační komentář Františka Kantora: „Skladby Daniela Forró se vyznačovaly tím, že jakoby naschvál používal způsoby hry, které flétně nejsou vlastní. Protože je sám bývalý flétnista, myslel jsem, že je to nějaká pomsta.“102

102

Z emailové korespondence s Františkem Kantorem, 9. září 2014.

60

4.4

PETRA GAVLASOVÁ Bližší informace o osobnosti Petry Gavlasové již byly uvedeny

v kapitole 3.2.

4.4.1 Survivors Kompozice Survivors (Ti, kteří přežili) pro flétnu, trombon, elektrickou kytaru, tape a live electronic vznikla během autorčina studijního pobytu na School for Arts, Media and Technology v Hilversumu v Holandsku v roce 2003. Trvá asi 17 minut. Premiéra se uskutečnila v roce 2003 v Utrechtu v Holandsku. Účinkovali – flétna: Šárka Čurdová, trombon: Thomas Moore, elektrická kytara: Rick Kostelijk, live electronic: Maurits Lamers. Je učena přímo pro prostor kostela Nikolai Kerk v Utrechtu (Holandsko), dlouhý dozvuk spolu s prostorem kostela jsou důležitou součástí skladby, která byla komponována s vědomím provedení v tomto prostoru. Dílo se skládá ze čtyř částí tape, které jsou vzájemně spojeny a prolnuty sólovými party jednotlivých nástrojů. Je to jakýsi řetězec, hráči jsou rozmístěni daleko od sebe (flétna u oltáře, trombon u varhan a kytara uprostřed kostela po straně). Části tape jsou záměrně nahrány v režimu mono a reprodukovány ze tří reproduktorů, které jsou umístěny v blízkosti hráčů. Publikum je ve středu kostela. Materiál použitý v tape částech obsahuje výlučně zvukový materiál jednotlivých nástrojů nahraných ve studiu. Jednotlivé vzorky (samply) jsou pak dále zpracovány pomocí různého audio softwaru (Thonk, Soundhack, Marcohack, Logic, MAX, Pro-Tools). Zvuk tape koluje z jednoho reproduktoru do druhého po částech, ne však ze směru, odkud hraje hráč103. Z názvu skladby vyplývá i její celková koncepce. Představme si, že jednoho dne se tři lidé (flétna, trombon a elektrická kytara) nezávisle na sobě vzbudí a zjistí, že jsou sami na celé planetě. Každý z nich je jiná osobnost a v šoku reaguje na toto zjištění rozdílně. Všichni se ale snaží najít někoho dalšího, nikdo nevěří, že je

103

První tape část flétny se ozývá z reproduktoru umístěného u elektrické kytary, zatímco do zvuku začne hrát živá flétna od oltáře. Následná druhá část tape flétny jde z reproduktoru umístěného u flétnisty, vzápětí ale do ní vstupuje zvuk živého trombonu, který hraje ze zadního prostoru u varhan. Třetí tape část trombonu pak pokračuje z reproduktoru u živého flétnisty atd.

61

opravdu sám. Jedinou odpověď, kterou slyší, je však pouze hlas jejich druhého já, kterou představuje tape. Závěrečná část kompozice je vystavěna na částečné improvizaci všech tří nástrojů, ovšem na podkladě předepsaných patternů a materiálu použitého v předchozích

sólových

partech.

Skladatelka

počítala

s velkou

vzdáleností

jednotlivých hráčů a nemožností koordinace v souhře a tak živé nástroje záměrně použila jako sólové s výjimkou poslední plochy, kde interpreti musí reagovat na podněty a slyšitelné impulsy svých spoluhráčů. Live electronic je použita v sólových částech, nejvíce ovšem v závěrečné části, za pomoci softwaru PD (pure data). Její význam spočívá hlavně v různých efektech. V poslední části má dojít k setkání všech tří Survivors a jejich následné domluvě, jak přežít.

62

4.5

PETER GRAHAM Peter Graham (Jaroslav Šťastný Pokorný) se narodil 1. července 1952 v Brně.

Na Konzervatoři v Brně studoval v letech 1969-1975 hru na varhany u Josefa Pukla a skladbu u Bohuslava Řehoře. Ve studiu kompozice pokračoval na Akademii múzických umění v Brně u Aloise Piňose (1975-1980). Pracoval jako korepetitor tanečního oddělení Konzervatoře v Brně, byl rozhlasovým hudebním režisérem, pracoval v Českém hudebním fondu, působil jako učitel na hudební škole. Pracoval jako režisér ozvučení dokumentárních filmů v České televizi Brno. V letech 1993-2009 byl dramaturgem festivalu Expozice nové hudby. V současné době vyučuje na Katedře kompozice a dirigování Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Je lektorem Dílny pro nejmladší skladatele, která se pravidelně koná v Hradci nad Moravicí od roku 2006. Skladby Petera Grahama se pravidelně objevují na koncertech soudobé hudby v Praze, Brně a Ostravě a setkávají se s velkým ohlasem i v zahraničí (Velká Británie, Německo, Polsko, Rakousko, Itálie, Rumunsko, Nizozemí, Švédsko, Francie, Japonsko, USA). Jeho skladby uspěly v několika soutěžích: v roce 1980 získal ocenění ve skladatelské soutěži Ministerstva kultury ČSR (Trojkoncert pro lesní roh, housle, klavír a orchestr), za stejnou skladbu získal v témže roce ocenění na soutěži Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Za komorní kantátu Der Erste mu byla udělena třetí cena v Mezinárodní soutěži skladeb na texty Franze Kafky v rámci pražského festivalu Musica iudaica 1993. Kromě kompozice se Peter Graham věnuje i literární a výtvarné tvorbě a hudební publicistice. Je autorem publikací Otázky tvůrčího myšlení u skladatelů Aloise Piňose a Romana Bergera, Josef Berg a jeho SNĚNÍ, A přece je i v hudbě jen jedna pravda a spoluautorem několika dalších, které vydalo ediční středisko JAMU v Brně – Parsch, A., Piňos, A., Šťastný, J.: Náhoda, princip, systém, řád a Transference hudebních elementů v kompozicích současných skladatelů.

63

4.5.1 Nebe i země pominou… Nebe i země pominou…104 je skladba pro komorní soubor (flétna, klarinet, syntezátor, CD přehrávač, housle, viola, violoncello a klavír) a magnetofonový pás z roku 1997. Trvá asi 8 minut. Byla napsána na objednávku souboru Mondschein Ensemble (nyní MoEns) a poprvé a zatím naposledy zazněla v Praze na Maratonu nové hudby na podzim 1998. Mondschein Ensemble hrál ve složení: Lenka Kozderková – flétna, Kamil Doležal – klarinet, Miroslav Pudlák – syntezátor, Hanuš Bartoň – klavír, Zdeňka Pelikánová – housle, Jiří Richter – viola, Radek Širc – violoncello. Mimohudební inspirací pro Petera Grahama byly tragické události v jeho rodině. Skladba nemá partituru, flétna a klarinet hrají z jednoho partu naříkavou melodii ve dvojhlasu (u flétny je pokyn, že má hrát s kolísavou intonací), ostatní nástroje mají své vlastní party a hrají nezávisle na sobě, smyčcové nástroje celou dobu bez vibrata. Syntezátor hraje zvuky bicích nástrojů, z CD se v jednu chvíli ozve úryvek z autorova (nevydaného) alba Interiors (1994, s americkou básnířkou Catherine Potenza). Nahrávku skladby lze najít na CD Peter Graham: Der Erste (ARTA Records, 1998).

104

„ Nebe i země pominou… je pokus o novou duchovní hudbu - nesouvisející se žádnou liturgií, ale s jistým duchovním smyslem. Skladba byla napsána během znepokojujícího období v mém životě, když jsem začínal přemýšlet o pomíjivosti pozemských věcí. Fragment známého verše z Bible se několikrát objevil v mé hlavě spolu s koncepcí skladby a často jsem během své práce o verši přemýšlel. Hudba se rozvíjí v několika nezávislých, ostře kontrastujících vrstvách, které symbolizují různé záměry existence. Dílo je věnováno Ježíši Kristu, neboť jen On zná všechny mé pochybnosti.“ Autorský komentář Petera Grahama, z emailové korespondence 3. srpna 2014.

64

4.6

MILOSLAV IŠTVAN Miloslav Ištvan se narodil 2. září 1928 v Olomouci a zemřel 26. ledna 1990

v Brně. Po zrušení ruského gymnázia v Praze studoval gymnázium v Novém Městě na Moravě, maturoval na reálném gymnáziu v Brně (1947). Po krátkém kurzu na Konzervatoři v Brně (1947-1948) se věnoval studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením Jaroslava Kvapila (1948-1952), kde pokračoval i v umělecké aspirantuře. Od roku 1956 působil na Katedře skladby Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, v roce 1966 získal docenturu. Učil zde až do konce svého života, mezi jeho žáky patřili mimo jiné Aleš Hájek, Arnošt Parsch, Pavel Slezák, Rudolf Růžička, Miroslav Hába, Jiří Bulis, Josef Adamík, Jiří Bárta, Leoš Faltus, Arnošt Parsch, Petr Vavřín, František Emmert aj. Někteří z nich se později alespoň přechodně nebo úplně specializovali na elektroakustickou hudební tvorbu. Je autorem řady skript a teoretických spisů: Struktura a tvar hudebního objektu (1973), Poznámky k soudobé hudební formě a rytmu (1976), Jednohlas v soudobé hudbě (1989) - vše vydáno Janáčkovou akademií múzických umění v Brně a Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě (1973, Panton). Miloslav Ištvan je autorem velkého množství skladeb orchestrálních, sborových, komorních a elektroakustických. V počátku své tvorby využívá modální techniky a inspiruje se kompozičními postupy Leoše Janáčka a Bély Bartóka, později se věnuje elektroakustické tvorbě. Četné inspirace nachází i v hudbě cizích národů (africké rytmy, rumunský, východomoravský a balkánský folklor, lidová hudba Jižní Ameriky, etnická kultura na Bali a Jávě).

4.6.1 Já, Jákob Já, Jákob je komorní oratorium na texty z Bible a texty Vítězslava Gardavského pro flétnu/pikolu, anglický roh, elektrickou kytaru, klavír, tři hráče na bicí nástroje, koloraturní soprán, vypravěče a magnetofonový pás s nahraným recitátorem, pop-tenorem (Petr Ulrych) a zvukem varhan. Skladba vznikla v roce 1968 a trvá asi 25 minut. V roce 1970 získalo oratorium cenu Českého hudebního fondu.

65

Já, Jákob pojednává o zápasu člověka s osudem, ze kterého člověk vyjde velmi pošramocen, ale vítězně. Jedná se o montáž textových, hudebních a scénickopódiových aspektů. Vypravěč účinkuje jak „živý“, tak tentýž z nahrávky, sólový soprán (živý) a pop-tenor (z nahrávky). Proti výrazové oblasti využívající soudobých strukturálních a témbrových postupů jsou postaveny pasáže z oblasti populární hudby. Vypravěč přednáší česky, zatímco soprán a tenor zpívají v hebrejštině. Proti živé hudbě a recitaci stojí hudba a slovo ze dvou reproduktorů, které s živou sekcí vytvářejí společně hru několika prostorů. Miloslav Ištvan považoval pro podpoření vypjaté atmosféry za nejvhodnější použít v montáži beatové prvky, které si s chutí zkomponoval sám.105

105

Z emailové korespondence se synem autora Radomírem Ištvanem, 20. července 2014.

66

4.7

JAN JIRÁSEK Jan Jirásek se narodil 9. ledna 1955 v Rychnově nad Kněžnou. V Hradci

Králové studoval na Pedagogické fakultě obor Hudební výchova a český jazyk. V letech 1976-1981 se soukromě vzdělával v oboru skladba u Miroslava Raichla, později skladbu studoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (19811985) u Zdeňka Zouhara a elektroakustickou (počítačovou) kompozici u Rudolfa Růžičky. Působil v hlavní redakci hudebního vysílání Československého rozhlasu v Praze jako hudební redaktor a producent (1983-1989), v roce 1990 pracoval jako produkční audiostudia (Experimentální studio) v Československém rozhlase Praha. V roce 1994 byl rezidentním skladatelem na pěti vysokých školách v USA (Lehigh University, Moravian College, Muhlenberg College, Lafayette College, State University of New York) a v roce 1996 získal Fullbrightovo stipendium a strávil akademický rok 1996-1997 jako hostující profesor kompozice na Hartt School of Music, University of Colorado v Boulderu (USA). V roce 1999, 2003 a 2004 vyučoval kompozici na Colorado College v Colorado Springs (USA), v roce 1999, 2001 a 2002 vyučoval na Mezinárodní hudební akademii „Praha-Vídeň-Budapešť“, kterou pořádala Universität für Musik und Darstellende Kunst ve Vídni. V roce 2004 vedl mistrovské kurzy skladby na International University v Miami (USA). Od roku 1990 byly jeho skladby provedeny na mnoha zahraničních i domácích festivalech (Synthese 90 festivalu v Bourges - Francie, Elektronmusik Festival Stockholm - Švédsko, ler Colloqeu International des Jeunes Compositeurs de Musique Electro-accoustique v Paříži - Francie, Ars Electronica na festivalu Pražské jaro – ČR, Schleswig-Holstein Festival v Mnichově - Německo) a na mnoha koncertních pódiích u nás i v zahraničí. Jan Jirásek je také autorem filmové a seriálové hudby, za hudbu k filmům Nejasná zpráva o konci světa (1997) a Wild Flowers (2001) byl oceněn prestižní filmovou cenou „Český lev“. V roce 2001 uzavřel exkluzivní smlouvu s německým nakladatelstvím Bärenreiter, které postupně vydá celé jeho dílo včetně skladeb, které byly již dříve zveřejněny u nakladatelství Schott Music Int. Mainz a FKM Mnichov v Německu.

67

Jeho skladby vyšly na CD i LP u mnoha vydavatelství: BMG Classics, ARTA Praha/FKM Mnichov, Supraphon, Sony Music Bonton, Erdenklag Musikverlag, Clasico, Monitor/EMI.

4.7.1 Labyrint Skladba byla napsána v roce 1987 pro flétnu, neškolený mužský hlas a computer a trvá asi 15 minut. V roce 1991 získala cenu Českého hudebního fondu. Skladatel o uvedeném opusu poznamenává, že jeho technologická podstata je řešena proměnami dozvuku (digital delay), řízeného počítačem podle předem připraveného programu. Sledováním postupných změn dozvuku za kontrastního nebo jen málo se měnícího průběhu jednoduchého tónového vývoje flétny, dospívá autor k poznatku o výrazné změně hudební informace. Danou skutečnost pak tvůrce využívá prostřednictvím paměťového záznamu computeru, umožňujícího rytmicky zcela samostatné a na ostatním kadenčním dění nezávislé vrstvení a tvarování hudební matérie. Analogickým způsobem je řízen také parametr prostorového umístění a prostorového pohybu, zužitkovávající celý objem studia.106 Labyrint107 patří do období, kdy autor prozkoumával možnosti kombinace živého nástroje a zvuku téhož nástroje zpracovávaného elektronicky v reálném čase. V partu flétny se neobjevují žádné netradiční techniky hry. Premiéra se uskutečnila před rokem 1989108 na festivalovém koncertě v Brně: flétna - Jiří Stivín109, hlas, syntezátor – Jan Jirásek, elektronika/programování - Jiří Strohner.

106

KADUCH, M. Vývojové aspekty české a slovenské elektroakustické hudby, 1997, s. 39. „Nevím, jaký impuls tu byl. Vím však, jaký tu rozhodně nebyl: úvaha, že není skladba pro flétnu a neškolený hlas. Souviselo to i s mou osobní situací v roce 1986. Zažíval jsem deprese, že ze mě jako skladatele nic nebude, a přitom jsem viděl mocenské zázemí, které tento obor tehdy měl, a kdo se s čím dere nahoru. Chtěl jsem vyzkoušet i svou teorii o parametrech. Jak prostor a měnící se dozvuk může být nositelem samostatné informace. U téhož opakovaného modelu se mění delay (zpoždění). Původně jsem také nemyslel, že píšu vokální part pro sebe.“ Autorský komentář Jana Jiráska z bookletu CD Komorní hudba (ARTA Records, 1994). 108 Přesné datum premiéry si autor nepamatuje. 109 Jiří Stivín studoval nejdříve na FAMU a poté skladbu na AMU. Na flétnu se učil hrát u Milana Munclingera a prof. Jiřího Válka. Zabývá se interpretací předklasické hudby na zobcovou flétnu, jazzem, skladbou a Novou hudbou, hraje na všechny druhy zobcových a příčných fléten. Řídí soubory Collegium Quodlibet a Jiří Stivín and Co Jazz Quartet. 107

68

Další provedení skladby bylo v lednu 1990 na Tschechoslowakische Nacht v Mnichově (Německo), flétna – Irmela Nolte110, hlas, syntezátor – Jan Jirásek, elektronika/programování – Jiří Strohner, dále na koncertě v budově UNESCO v Paříži (Francie), flétna – Irmela Nolte, hlas, syntezátor – Jan Jirásek, elektronika/programování – Jiří Strohner. V tomto obsazení pak proběhla řada dalších provedení Labyrintu111. Nahrávka je k dispozici na CD Jan Jirásek: Komorní hudba (ARTA Records, 1994), flétna: Irmela Nolte, hlas, syntetizátor: Jan Jirásek, programování/elektronika: Jiří Strohner.

110

Německá flétnistka Irmela Nolte studovala flétnu na Musikhochschule v Detmoldu a Mnichově u Paula Meisena, své vzdělání si rozšířila u Trevora Wye a Roberta Dicka. Je členkou různých souborů, hraje v divadle a opeře a často interpretuje skladby soudobých autorů. Vyučovala flétnu na Ludwig-Maximilian Universitäd v Mnichově. Podílela se na řadě nahrávek pro rozhlas a natočila několik CD, v roce 1998 získala Cenu za hudbu města Mnichov. Od roku 2006 působí v Porýní (Německo). 111 Autor si nevede evidenci dalších provedení Labyrintu.

69

4.8

PETR KOFROŇ Petr Kofroň se narodil 15. srpna 1955 v Praze. Po absolutoriu na gymnáziu

v Praze odešel v roce 1974 studovat skladbu na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde se vzdělával u Aloise Piňose. Kromě toho byl soukromým žákem Marka Kopelenta (1971-1979). V letech 1980-1988 učil teoretické předměty na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1989 krátce působil jako notový redaktor v nakladatelství Panton. Od roku 1989-1996 žil na volné noze. V letech 1996˗2004 byl šéfem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, poté se opět živil jako volně tvořící skladatel, dirigent a spisovatel. V letech 2011-2013 byl šéfem orchestru Divadla J. K. Tyla v Plzni, od roku 2013 působí jako umělecký ředitel oper Národního divadla Praha a Státní opery Praha. Petr Kofroň se zúčastnil několika skladatelských seminářů v Boswilu ve Švýcarsku (1978, 1980, 1982) a v Darmstadtu v Německu (1982, 1988). Získal několik ocenění ve skladatelských soutěžích u nás (Jirkov, Jihlava) i v zahraničí (Německo, Švýcarsko, Itálie, Lucembursko). Řada jeho skladeb vznikla na objednávku institucí, jako je Nadace Leoše Janáčka Praha, Deutschlandfunk Köln, The South Bank Centre London, Bang on a Can New York a mnoha dalších. Po roce 1993 se intenzivně zabýval grafickými partiturami a koncepty (realizoval grafické partitury Anestise Logothetise, Miroslava Ponce, Milana Grygara a Milana Knížáka)112. V roce 2012 realizoval CD s grafickými partiturami Milana Adamčiaka. Po roce 2000 připravil několik úprav skladeb alternativního rocku (Filip Topol, The Plastic People of the Universe, Brian Eno, David Koller a Agon Orchestra a další). Pro Městské divadlo Brno napsal v roce 2006 muzikál Magická flétna, za který ve stejném roce získal cenu Alfréda Radoka. Je autorem opery Mai 68 (koprodukce Národního divadla Brno a Národního divadla Praha v roce 2008). V roce 1983 Petr Kofroň založil s Miroslavem Pudlákem a Martinem Smolkou Agon Orchestra. Je to soubor, který se věnuje výhradně současné vážné hudbě, existuje dodnes. Petr Kofroň zde působí jako dramaturg a dirigent. S Agon 112

Petr Kofroň, Martin Smolka: Grafické partitury a koncepty. Obsahuje CD, Praha, Audio ego, 1996.

70

Orchestra vystoupil jako dirigent na prestižních světových pódiích (Polsko, Německo, Maďarsko, Rakousko, Švýcarsko, Velká Británie, Kanada, USA). Pravidelně hraje na festivalech v České republice a na Slovensku (Pražské jaro, Alternativa, Melos-Ethos, Večery novej hudby, Expozice nové hudby). Od roku 1994 je spolu s Ivanem Bierhanzlem a Společností pro novou hudbu pořadatelem Maratonu nové hudby.113

4.8.1 Sedm scén z opery Francek Kompozice je určena pro flétnu, elektrickou kytaru, klavír a tape/nahrávku, vznikla v letech 1986-1987 a trvá asi 15 minut. Světovou premiéru měla 21. června 1987 v Malém sále na Slovanském ostrově v Praze. Účinkoval Agon Orchestra ve složení: Veronika Kopelentová – flétna, Miroslav Šimáček – elektrická kytara, Petr Kofroň – klavír, tape. Další provedení skladby se uskutečnilo 4. září 1989 v Bratislavě, účinkoval Agon Orchestra ve složení: Veronika Pudláková – flétna, Miroslav Šimáček – elektrická kytara, Miroslav Pudlák – klavír, Petr Kofroň – tape.

4.8.2 The Fire Is Mine Skladba The Fire Is Mine (Ten oheň je můj) vznikla v roce 1993 a trvá asi 15 minut. Je určena pro basovou flétnu, anglický roh, basový klarinet, fagot, dva lesní rohy, dva trombony, elektrickou kytaru, čtyřruční klavír, elektrický kontrabas a elektroniku. Vznikla na objednávku The South Bank Centre v Londýně (Velká Británie), kde také 11. října 1993 zazněla její premiéra. Účinkoval Agon Orchestra ve složení: Martin Čech114 – basová flétna, Jitka Tomšíčková – anglický roh, Karel Doležal – basklarinet, Milan Sládek – fagot, Tomáš Secký a Jaroslav Secký – lesní rohy, Ivo Kopecký a Josef Litoš – trombony, Miroslav Šimáček – elektrická kytara, Martin Smolka a Patricie Goodson – čtyřruční klavír, Ivan Bierhanzl – elektrický kontrabas, Petr Kofroň – dirigent. 113

Informace o svých skladbách, dalších provedeních a interpretaci mi Petr Kofroň nejprve přislíbil, ale z důvodu velkého pracovního vytížení nakonec nesdělil. 114 Flétnista Martin Čech studoval hru na flétnu na Konzervatoři v Praze u svého otce prof. Františka Čecha. Přes dvacet let působil v orchestru Divadla na Vinohradech, v současné době je na volné noze, pravidelně spolupracuje s Agon Orchestra. Natočil několik CD, kde hraje na Panovu flétnu, spolupracuje s rockovou skupinou Žentour.

71

Další provedení (na basovou flétnu vždy hrál Martin Čech): 15. listopadu 1998 v Divadle Archa v Praze, 21. ledna 2000 Sophiensaale Berlín (Německo). Skladba The Fire Is Mine je nahrána na CD Agon Orchestra – Red & Black, audio ego 1997 (flétna: Martin Čech).

4.8.3 Ha ty svatej Vavřenečku Skladba vznikla v roce 2001 a trvá asi 16 minut. Komorní seskupení tvoří flétna, Es klarinet, dvě trubky, dva trombony, bicí, syntetizér, elektrická basová kytara a elektronika. Premiéra proběhla 22. června 2001 v Divadle Archa v Praze, účinkovali: Martin Čech – flétna, Tomáš Čistecký – Es klarinet, Marek Vajo, Jiří Houdek – trubky, Ivo Kopecký, František Zazvonil – trombony, Tibor Adamský, Daniel Mikolášek – bicí, Michal Nejtek – syntetizér, Ivan Bierhanzl – elektrická basová kytara, Petr Kofroň – dirigent.

4.8.4 Starobulská Skladba Starobulská vznikla v roce 2001 a trvá asi 7 minut. Je pro flétnu, Es klarinet, dvě trubky, dva trombony, bicí, syntetizér, elektrickou basovou kytaru a elektroniku.

4.8.5 Magor Jedná se o skladbu, která byla napsána v roce 2008 a trvá asi 15 minut. Kompozice je určena pro flétnu, klarinet, lesní roh, trombon, bicí, syntetizér, sampler, elektrickou basovou kytaru, dvoje housle, violu a violoncello. Skladba Magor je nahrána na CD Agon Orchestra & Martin Jirous Magorova summa, Guerilla records 2009 (flétna: Martin Čech). Interpretační komentář Martina Čecha ke skladbám Petra Kofroně: „Kofroňovy skladby jsou náročné na pozornost a většinou jsou dost dlouhé. Není

72

kumšt se v nich ztratit. Basová flétna (skladba The Fire Is Mine) má větší spotřebu dechu a vyžaduje širší nátisk.“115

115

Z emailové korespondence s Martinem Čechem, 27. srpna 2014.

73

4.9

MAREK KOPELENT Marek Kopelent se narodil 28. dubna 1932 v Praze. Skladbu studoval na

Akademii múzických umění v Praze (1951-1955) u Jaroslava Řídkého. V letech 1965-1973 společně se Zbyňkem Vostřákem umělecky vedl soubor Musica viva pragensis, pro který napsal řadu komorních skladeb a který hrál významnou roli v pražském uměleckém životě. Hostování souboru na evropských festivalech soudobé hudby napomáhalo šířit československou hudbu v zahraničí. V roce 1967 se kolem souboru zformovala neoficiální skupina skladatelů, interpretů a muzikologů pod názvem Pražská skupina nové hudby. Kopelentovy kompozice zazněly na festivalech ve Varšavě (Polsko), Donaueschingenu a Wittenu (Německo). Byl členem porot mezinárodních skladatelských soutěží. V roce 1969 získal Marek Kopelent stipendium Deutsche Akademie (DAAD) k jednoročnímu tvůrčímu pobytu v tehdejším západním Berlíně v Německu. Po návratu se stal obětí normalizace, musel odejít z místa redaktora v Supraphonu a byl bez šance najít odpovídající uplatnění. Vyloučili ho také ze Svazu skladatelů (nemožnost provádění jeho skladeb) a souboru Musica viva pragensis byla zakázána další činnost. Od roku 1976 pracoval jako korepetitor tanečního oddělení hudební školy. V této době zkomponoval mnoho významných děl, která vznikala na zakázky ze zahraničí, aniž by měl možnost vycestovat a slyšet jejich provedení. Po politických změnách v roce 1989 krátce pracoval jako hudební expert v Kanceláři prezidenta republiky a od roku 1991 působí jako profesor skladby na Akademii múzických umění v Praze. Byl předsedou české sekce ISCM, působí jako předseda skladatelského sdružení Ateliér 90, je pořadatelem a lektorem Mezinárodních letních skladatelských kurzů v Českém Krumlově. V roce 1991 mu byl udělen čestný řád francouzské vlády Chavalier des Arts et des Lettres116. Je držitelem ceny Classic 1999 (ČR), Herderovy ceny z roku 2001 (Německo) a státní ceny Ministerstva kultury ČR v roce 2003. U příležitosti oslav 94. výročí vzniku Československé republiky v roce 2012 obdržel Medaili za zásluhy od prezidenta ČR Václava Havla.

116

Řád umění a literatury.

74

4.9.1 Nénie s flétnou za zemřelou Hanu Hlavsovou Skladba Nénie s flétnou za zemřelou Hanu Hlavsovou byla zkomponována v roce 1961 a trvá asi 6 minut. Nénie byla starořímská pohřební píseň. Kompozice je pro flétnu, 9 ženských hlasů, komorní soubor a pás. Komorní soubor tvoří anglický roh, klarinet, basklarinet, kontrafagot, 2 trubky, 2 trombony, bicí nástroje a klavír. Kompozice byla inspirována úmrtím nadané mladé muzikoložky Hany Hlavsové. Jde o první skladbu Marka Kopelenta, která vychází z nového stylu seriální hudby a zazněla veřejně v době, kdy autor ještě zápasil s přechodem od postromantického školení na HAMU k ovládnutí nové kompoziční techniky a myšlení. Part flétny neobsahuje žádné moderní techniky hry, ale je zasazen do zvuku ansámblu, který by jej v akustickém prostředí mohl překrývat, a proto musí být snímán přes mikrofon. Na vrcholu kompozice zazní sinusový generátor, což byla ve své době ve vážné hudbě v československých poměrech novinka. Dílo bylo nahráno 4. března 1964 v Rudolfinu v Praze, vydalo je vydavatelství Supraphon v roce 1965, jednalo se zároveň o premiérové provedení. Za jeho realizaci se musel přimluvit tehdejší odpovědný redaktor Otmar Mácha, protože šlo o průlom do dosavadní oficiálně akceptovatelné soudobé hudby. Účinkovali: František Čech – flétna, Pavel Kühn – sbormistr, Zbyněk Vostřák – dirigent, Komorní sbor Pavla Kühna a Musica viva pragensis. Stejná nahrávka je i na CD Marek Kopelent: Black & White Tears (Radioservis, 2012). Další provedení Nénie se uskutečnilo až na koncertě Agon Orchestra 26. ledna 1993 v dopravní hale Národního technického muzea v Praze. Účinkovali: Martin Čech – flétna, členky ženského sboru Iuventus paedagogica (sbormistr Jiří Kolář) a Petr Kofroň – dirigent. Interpretační komentář Martina Čecha: „Kopelentova Nénie je inspirována bývalou manželkou flétnisty a malíře Lutobora Hlavsy, která byla prý hezká a umřela mladá, proto nénie a proto flétna. Obtížnost střední, takové pohodové hraní.“117

117

Z emailové korespondence s Martinem Čechem, 27. srpna 2014.

75

4.10 JAROSLAV KRČEK Jaroslav Krček se narodil 22. dubna 1939 ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic.

Studoval

na

pedagogickém

oddělení

Střední

hudební

školy

Bohuslava Jeremiáše v Českých Budějovicích a na Konzervatoři v Praze (19561962) obor skladba ve třídě Miloslava Kabeláče a dirigování ve třídě Bohumíra Lišky. Působil jako režisér a dirigent komorního orchestru v Československém rozhlase v Plzni (1962-1967), později pracoval jako režisér ve vydavatelství Supraphon (do roku 1975). Od roku 1973 se zaměřuje na kompozici a hudební interpretaci jako na své hlavní povolání. Je spoluzakladatelem hudebně tanečního souboru Chorea Bohemica (1967), v jehož rámci vznikla (původně jako jeho instrumentální a pěvecká složka) Musica Bohemica. Musica Bohemica se v roce 1975 profesionalizovala a od začátku osmdesátých let působila samostatně pod uměleckým vedením Jaroslava Krčka v rámci Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK až do roku 1993. V průběhu devadesátých let se činnost souboru plně osamostatnila. Jako uznávaný autor, dirigent, interpret a hudební režisér spolupracuje Jaroslav Krček s dalšími orchestry, komorními soubory, předními pražskými scénami a nahrávacími společnostmi. Je autorem velkého množství lidových písní a jejich stylizací pro soubor Musica Bohemica, hudby symfonické, vokální a komorní, v jeho tvorbě najdeme i závažné dramatické formy s významnou expozicí elektroakustické složky. V roce 1971 na Mezinárodní soutěži opery a baletu v Ženevě (Švýcarsko) získal jeho balet Nevěstka Raab 2. cenu, na skladatelské přehlídce soudobé orchestrální tvorby Pražské premiéry 2005 zazněla jeho vokálně-instrumentální Symfonie č. 4 „Desiderata“, v únoru 2010 byla Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK uvedena jeho další symfonie – Symfonie „Renesanční“.

4.10.1

Rozmluvy s časem Rozmluvy s časem - koncert pro dva hlasy a šest hudebníků (housle, flétna,

hoboj, klarinet, fagot a bicí nástroje) byly natočeny a zpracovány v elektroakustické laboratoři Československého rozhlasu Plzeň v roce 1978. Technicky spolupracovali Čestmír Kadlec a Václav Ježek. Z kvadrofonní verze nahrávku upravil (pro vydání 76

Rozmluv s časem na CD v roce 2008) Václav Roubal. Kompozice se skládá ze dvou částí: Rozmluvy s časem a Soud, celkem trvá asi 65 minut. Jedná se o dílo, které nelze provést živě, elektroakustická složka je součástí nahrávky. Skladba vznikla ilegálně za komunistického režimu na existenciální filosofické texty, jejichž autorem je Jindřich Pecka118. Na nahrávce se podíleli herci Jiřina Jirásková, Radovan Lukavský, Jiří Kostka a pět členů souboru Musica Bohemica: Jan Pospíchal – housle, Jana Nováková119 – flétna, Gabriela Krčková – hoboj, Josef Krček – klarinet, Jan Lejsal – fagot, Jaroslav Krček – malá chromatická harfa, trumšajt, bicí nástroje.

118

„Každý z nás je prvním i posledním bojištěm na pouti životem. Každý z nás hledá, tápe, poznává, padá, vstává, znovu padá, znovu vstává, znovu hledá. Každý z nás se snaží najít své místo, najít sama sebe. Neustále a pořád dokola sám sebe potkává a klade si otázku: jaký smysl má bytí a existence právě mého života? Tato existenciální filosofie se stala podkladem skladby Jaroslava Krčka na text Jindřicha Pecky Rozmluvy s časem, která má podtitul Koncert pro dva hlasy a šest hudebníků. Vše se odehrává na koncertě k pátému výročí zesnulého skladatele. Jeho žena přichází na koncert opožděně, neboť ji zdrželo cosi zvláštního. Stařec, který ji před odchodem navštívil, přinesl jakýsi spisek po zesnulém skladateli. Proč? Co to je? Komu je ten rukopis určen? To jsou otazníky, které vdovu provází. Znáte to – stane se vám něco zvláštního, silného, něco, co si neumíte vysvětlit, co se vám neustále v mysli vrací, co provokuje vaši zvědavost. A tak ona žena na koncertě přestává vnímat hudbu a v její mysli se odvíjí dialog jejího manžela, člověka, který hledal, který rozprávěl se starcem, s moudrostí, která mu unikala, kterou nenalézal. O přestávce na koncertě se dozvídáme, že rukopis, který přinesl záhadný stařec ženě zesnulého skladatele, je dedikován právě jí. Sděluje to svému příteli, milenci, se kterým již dlouho žije. Koncert pokračuje. Síla hudby, vzpomínky na čas, kdy ještě skladatel žil, zvláštní deník v podobě darovaného rukopisu ji přivede k poznání, že právě ona je příčinou dobrovolného odchodu ze života svého manžela. A tak začne sama sebe soudit. Je to však jenom její vina? Je jen ona zodpovědná za jeho smrt? To jsou věčné otazníky. Otazníky nad tím, jak má člověk vyplnit onen určený čas svého bytí.“ Autorský komentář Jaroslava Krčka ke skladbě Rozmluvy s časem, citováno z bookletu CD, vydala Musica Bohemica, 2008. 119 Flétnistka Jana Nováková (manželka sólo flétnisty České filharmonie Gejzy Nováka) vystudovala Konzervatoř v Praze u prof. Františka Čecha. Působila v souboru Pražští madrigalisté, byla spoluzakladatelkou souboru Musica Bohemica. Vyučovala hru na flétnu na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze.

77

4.11 ZDENĚK LUKÁŠ Zdeněk Lukáš se narodil 21. srpna 1928 v Praze a zemřel 13. července 2007 v Praze. Studoval na učitelském ústavu v Praze (1942-1946), po jeho absolvování působil jako učitel. V letech 1953-1964 byl redaktorem hudebního vysílání a od roku 1955 sbormistrem v Československém rozhlase v Plzni. V roce 1955 v Plzni založil smíšený sbor Česká píseň, který jako sbormistr vedl téměř dvacet let. Kontrapunkt a harmonii studoval u Antonína Modra (1943-1946), skladbu nejprve soukromě a později u Jaroslava Řídkého (1955). V letech 1961-1970 absolvoval odborné konzultace u Miroslava Kabeláče, které zásadně ovlivnily jeho tvorbu. Od roku 1964 žil ve svobodném skladatelském povolání – kromě krátkého působení na Konzervatoři v Praze a sbormistrovské činnosti v Československém státním souboru písní a tanců v letech 1975-1979. Skladatelská tvorba Zdeňka Lukáše je velmi rozsáhlá, významný podíl zaujímají skladby sborové a mnoho úprav lidových písní a tanců. Je autorem i děl orchestrálních, komorních, koncertantních, operních a elektroakustických. Jeho sborový cyklus Parabolae Salomonis získal ocenění na Mezinárodní soutěži o cenu Ernsta Blocha v roce 1965 v USA, kantáta na verše katalánských básníků Versos d’amor i decomitat byla oceněna na Mezinárodní soutěži v Barceloně (Španělsko) a V. symfonie byla oceněna v roce 1973 v Itálii (Premio „Citta di Trieste“).

4.11.1

Nezabiješ op. 76 Oratorium Nezabiješ op. 76 bylo dokončeno 20. února 1971 ve studiu

Československého rozhlasu v Plzni ve spolupráci s Václavem Ježkem. Je komponováno jako konkrétní hudba pro smíšený sbor (z nahrávky) s živým provedením pěti sólistů (flétna, klarinet, trubka, viola a bicí nástroje) a recitátorem. Libreto napsal Zdeněk Barborka. Skladba trvá asi 30 minut. Jako základní materiál použil Zdeněk Lukáš nahrávku recitace nebo zpěvu textu sborem nebo jeho jednotlivými členy. S touto nahrávkou pak dále pracoval technikami manipulace s magnetickým pásem, jako je zrychlování, zpomalování, mixáž, střih, použití smyčky, filtrace atd. Každá část je zpracována jiným způsobem, výsledný upravený zvuk doplňuje v průběhu každé části jiný sólový nástroj nebo nástroje a výsledný celek je prokládán slovy recitátora před každou částí. 78

Libreto se dělí na sedm částí: 1. část: Starý zákon - Exodus (smíšený sbor a etalofony, gong a činely sólo), 2. část: Homér - Iliada (ženský sbor a sólová flétna), 3. část: Plutarchos – Životopisy slavných Římanů – životopis Galbův (mužský sbor a sólová trubka), 4. část: Starofrancouzská epopej – Píseň o Rolandovi (ženský sbor a sólová viola), 5. část: Edda – sbírka staroislandského mytologického a skaldického básnictví (ženský sbor a sólový klarinet), 6. část: Shakespeare – Král Lear (ženský sbor a sólové bubny), 7. část Vladislav Vančura – Obrazy z dějin národa českého (smíšený sbor, flétna, klarinet, trubka, viola a bicí). Při realizaci oratoria účinkoval smíšený pěvecký sbor Česká píseň, František Čech – flétna, Jaroslav Kopáček – klarinet, Václav Junek – trubka, Karel Špelina – viola a Radovan Lukavský – recitace. Premiéra a natáčení s instrumentalisty se uskutečnila 6. února 1971 ve studiu plzeňského rozhlasu, dále již byla skladba pouze reprodukována z pásu: v roce 1974 na Dnech české hudby v Gdaňsku v Polsku, 25. února v Mozarteu v Praze, 7. října 1971 v Československém rozhlase v Plzni, 10. dubna 2002 v Galerii Jiřího Trnky v Plzni a v listopadu 2008 byla vysílána v Českém rozhlase 3 Vltava.

4.11.2

Concerto grosso II op. 87 Concerto grosso II op. 87 je určeno pro flétnu, housle, symfonický orchestr

a stereofonní pás. Skladba má čtyři věty a trvá asi 24 minut (ve druhé větě nehraje flétna, ve třetí nehrají housle). Concerto grosso II začalo vznikat v plzeňském rozhlasovém studiu elektronické hudby v červnu 1972, ale na samotné partituře autor pracoval již v dubnu a květnu 1972. Skladba byla natočena v Československém rozhlase v Plzni ve dnech 21. - 22. září 1972. Realizace proběhla za spolupráce s technikem Václavem Ježkem. Zvuková nahrávka je uložena na magnetickém pásu LGR38 pod signaturou EH 58 v archivu Českého rozhlasu v Plzni. Na interpretaci skladby se podílel flétnista Vojtěch Lindaur120, houslista Jan Sedláček a Plzeňský rozhlasový orchestr, který dirigoval Josef Blacký. Sólisté hrají většinou atonálně, jejich souzvuky vznikají spíše náhodně, každý z nich hraje ad 120

Flétnista Vojtěch Lindaur (1932-2004) absolvoval Vojenskou hudební školu v Praze, od roku 1951 působil v Divadle J. K. Tyla v Plzni - nejdříve jako externista, po dvou letech nastoupil do stálého angažmá. Jako sólový hráč vystupoval v komorních a symfonických souborech a nahrával pro rozhlas. Byl členem Dechového kvinteta a pedagogicky působil na Konzervatoři v Plzni.

79

libitum, ale své party mají pevně dané a fixované notací. Titulní strana partitury obsahuje i předepsané postavení sólistů (po levici dirigenta stojí sólo houslista, po pravici sólo flétnista), reproduktory určené k vysílání stereofonního záznamu jsou po stranách orchestru, podélně v jedné linii s dirigentem a oběma sólisty mírně pootočené do středu sálu. Důležitou roli hraje i zvukový technik, který musí přesně zvládat nástupy pásu během celé skladby. V Concertu grossu II Zdeněk Lukáš spojil zkušenosti symfonika a skladatele komorních děl s praktickými zkušenostmi z elektroakustické hudby. Vzniklo tak hudebně přesvědčivé, elegantní a po hudební stránce vyzrálé dílo. Skladatel nepoužil elektroakustickou složku jako běžný nástroj, ale vytvořil s její pomocí spíše stín, který imituje originální sólové nástroje, nesnažil se pouze nahradit jeden sólový nástroj elektronikou, ale využil její možnosti v mnoha různých polohách – jako samostatný doprovod k sólovým nástrojům, součást tutti orchestru, rovnocenného partnera v souhře se sólovým nástrojem, samostatný sólový nástroj. Použil sice jen malé množství elektroakustických operací (ze zvukově nejúčinnějších hlavně filtraci frekvencí), ale snažil se je kompozičně vyvážit v rámci jednotlivých vět i celku.

80

4.12 MARTIN MAREK Martin Marek se narodil 28. srpna 1956 v Praze a zemřel 13. července 2014 v Lounech. Na Konzervatoři v Praze studoval hru na violoncello u Pravoslava Sádla a skladbu u Ilji Hurníka. Po absolutoriu působil jako violoncellista v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu, s nímž během dvanácti let absolvoval řadu zahraničních turné včetně Japonska, které nejvíce stimulovalo jeho hudební představivost. V letech 1993-1998 studoval kompozici na Akademii múzických umění v Praze pod vedením Marka Kopelenta. Některé jeho skladby obdržely ocenění v mezinárodních skladatelských soutěžích, hrají se na mezinárodních hudebních festivalech v Rumunsku, USA, Japonsku, České republice, Polsku a Kanadě.

4.12.1

Cosciette di roncole alla Luigi Galvani Skladba Cosciette di roncole alla Luigi Galvani byla napsána v roce 1999 pro

flétnu, klarinet, housle, violu, violoncello, klavír, syntetizér a zvukovou stopu121. Trvá asi 10 minut. Zazněla na festivalu Varšavský podzim v Polsku v roce 2004. Kompozice byla nahrána souborem Mondschein Ensemble v roce 2001 pod vedením Miroslava Pudláka a vyšla na neprodejném sampleru HIS VOICE 2001 (vydalo Hudební informační středisko a Český rozhlas). Partitura a nahrávka je k dispozici v Hudebním informačním středisku v Praze.

121

„Dnes lze již pouze spekulovat o důvodech, jež vedly úspěšného chirurga a gynekologa, profesora univerzity v Bologni L. Galvaniho k velkolepým pokusům s preparáty (ještě živými) z žab, za které by nepochybně nesklidil ovace v řadách ochránců zvířátek. Záškuby na plechu položených žabích stehýnek, vysvětlované všudypřítomností „živočišné elektřiny“, působící v každém lidském těle, kontrast tenze s uvolněním, cosi intimního mezi fyzikou, chemií, biochemií a psychikou, se stalo hlavním inspiračním námětem septetu. A potom to ohromné množství použitých žabích dílů a hladoví badatelé…“ Komentář Martina Marka o inspiraci pro vznik skladby Cosciette di roncole alla Luigi Galvani, z přebalu CD, vydal Český rozhlas 2001.

81

4.13 VLASTISLAV MATOUŠEK Vlastislav Matoušek se narodil 8. listopadu 1948 v Trutnově. Kompozici nejprve studoval soukromě u Michaela Čarta, dále se věnoval studiu Hudební vědy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1977-1979). Ve studiu skladby pokračoval u Václava Riedlbaucha na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde také absolvoval postgraduální kurz hudební teorie (1987-1989), v roce 2001 zde získal doktorát v oboru hudební teorie – teorie skladby, v roce 2004 byl jmenován docentem. Od roku 1991 přednáší etnomuzikologii na Katedře teorie a dějin hudby Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze a od roku 1999 také na Ústavu pro hudební vědu Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Spolupracuje jako hudební publicista s Českým rozhlasem v Praze. V roce 1996 jako stipendista Japan Foundation studoval hru na japonskou bambusovou flétnu šakuhači u Kifu Mitsuhashiho v Tokiu a japonskou tradiční hudbu u Osamu Yamagutiho na University of Letters v Ósace. Vlastislav Matoušek se zabývá hudbou mimoevropských kultur, hudební kinetikou a organologií (kniha Rytmus a čas v etnické hudbě, Togga, Praha 2003). Je autorem excentrických a originálních skladeb, často s obsazením etnických nástrojů a elektroniky, uplatňuje netradiční vyjadřovací prostředky a postupy. Jako sólista hraje zejména na šakuhači honyoku (CD Kaligrafie – Angel 1999, CD Taki Ochi – Arta Records 2003, CD Kaligrafie II. – Nextera 2004). Se svým souborem soudobé hudby Ensemble 108 Hz vystupuje při prezentaci experimentálních i vlastních skladeb (CD Shapes of Silence – Transmusic 1994, Nextera 2006). Se svým rodinným souborem Schola Specialis Familiae se zabývá hrou na historické nástroje orientovanou na českou hudbu z období gotiky a renesance, zajímá se také o východočeský folklór. Na exotické perkuse, folklorní flétny a další nástroje hraje od roku 1979 meditativní hudbu inspirovanou Orientem v souboru Relaxace (CD Dhjána, CD Český kóan, CD Kadael, CD Morning Prayer, CD Indian Inspiration atd.). Je členem komorního sboru Duodena Cantitans, který se specializuje na renesanční polyfonii a příležitostně se jako skladatel, zpěvák, hráč na baskytaru a etnické nástroje věnuje alternativní rockové hudbě (soubory Máma Bubo, Před Vaším letopočtem, Yamabu). 82

4.13.1

Trigramy Skladba Trigramy pro flétnu, harfu a magnetofonový pás vznikla v roce 1993

na objednávku harfistky Barbory Váchalové a flétnistky Veroniky Pudlákové. Premiéra se uskutečnila 21. srpna 1993 v Galerii umění v Karlových Varech v rámci cyklu Mladé pódium. Doba trvání je asi 18 minut. Nahrávka je uložena v Českém rozhlase Praha (VS 290031). Trigramy tvoří uzavřený cyklus devíti skladeb (Země 1, Nebe, Hora, Vítr, Oheň, Proudící voda, Jezero, Hrom, Země 2), každá v délce 108 vteřin. Jsou inspirovány myšlenkovým světem staročínské Knihy proměn I ŤING. Podle ní jsou trigramy osm možných kombinací tří čar, z nichž každá může být buď plná (JANG) nebo přerušená (JIN). Trigramy symbolizují základní jevy vesmíru a potenciál nekonečné proměnlivosti světa, věčné prolínání protikladných elementů JIN a JANG. Doprovod tvoří zvukové struktury s etnickými nástroji. Další veřejné provedení skladby autor dále nesledoval. Na nahrávku Trigramů si francouzská tanečnice Anne Lisse Valla Pentilla sestavila vlastní choreografii, při jejích vystoupeních skladba mnohokrát zazněla. Autor několikrát využil elektroakustický doprovod ke skladbě Trigramy ke svým jiným vystoupením.122 Interpretační komentář Veroniky Pudlákové: „Skladbu jsem hrála na Podiu mladých v Karlových Varech v pokročilém těhotenství a moji tuniku zdobil na vystouplém břiše podobný kruh, jaký Vlastislav Matoušek vykreslil do not jako partituru, podle které jsme improvizovaně hráli. V kruhu byly zaznamenány návody, s jakými emocemi určitý časový úsek zahrát a jaké zvukomalebné plochy vystavět pomocí různých multifonií, zpěvu do flétny, klapáním a boucháním do flétny.“123

122

Vlastislav Matoušek je autorem dalších cca deseti elektroakustických skladeb, se kterými živě hrává na etnické flétny, hlavně na šakuhači. Skladby jsou univerzální, dají se hrát na cokoli, tedy i na příčnou flétnu nebo zpívat. 123 Z emailové korespondence s Veronikou Pudlákovou, 29. září 2014.

83

4.14 VOJTĚCH MOJŽÍŠ Vojtěch Mojžíš se narodil 4. listopadu 1949 v Brně. Po maturitě na brněnském gymnáziu (1968) studoval skladbu u Ctirada Kohoutka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1969-1974), kde pak dále postgraduálně studoval pod vedením Ctirada Kohoutka, Aloise Piňose, Miloslava Ištvana, Rudolfa Růžičky a Arnošta Parsche (1976-1979). Dále se vzdělával na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1980-1985), kde studoval muzikologii a získal doktorát (1987). Ve školním roce 1975-1976 působil jako středoškolský pedagog na gymnáziu v Bystřici nad Pernštejnem a současně jako externí pedagog na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V letech 19741979 vyučoval na Lidové škole umění v Mokré u Brna, později pracoval jako hudební režisér ve vydavatelství Supraphon (1979) a Panton (1980-1990) v Praze. Byl zaměstnán na ústředí České školní inspekce v oddělení pro základní a střední umělecké školy (1991-1994), kde v metodickém centru školil inspektory. Od roku 1995 pracuje v Českém muzeu hudby v Praze, kde je vedoucím oddělení historických zvukových záznamů. Externě vyučuje na Oddělení skladby na Konzervatoři a Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka v Praze. Vojtěch Mojžíš obdržel několik skladatelských ocenění: za obraz pro orchestr Viničné Šumice v celostátní soutěži mladých skladatelů, v soutěži mladých skladatelů Generace za Smyčcový kvartet č. 2 a Sonátu pro klavír a lesní roh.

4.14.1

Operace Skladba Operace pro flétnu, trubku, kontrabas, marimbafon a operátora

elektroakustických zařízení vznikla v roce 1979 v Mokré u Brna a trvá asi 6 minut. Byla napsána pro finského skladatele a trumpetistu Jarmo Sermila a využívá neobvyklého obsazení a specifických možností jeho souboru, který se zaměřuje na provozování improvizované hudby. Mimohudebním podnětem pro vznik skladby byl autorův pobyt v nemocnici v Brně, kde se zotavoval po operaci. Nejobtížnější bylo sladit přání interpretů mít co nejvíce prostoru k improvizaci a autorovu snahu vtisknout dílu co nejvíce osobitých rysů. Proto Vojtěch Mojžíš svou pozornost soustředil do oblastí, které se improvizováním 84

nemění a vyžaduje se zde absolutní přesnost v dynamice, artikulaci, barvě a návaznosti nástupů. Jiné oblasti jsou vymezeny jen rámcově (výběr tónů z daných možností, přibližné stanovení rytmů), v některých úsecích skladby mají interpreti téměř úplnou volnost. Příznačným rysem skladby je značné prolnutí hranic mezi přínosem skladatele a interpreta, autor se inspiruje jazzem a hojně používá aleatorní plochy. Realizovat tuto skladbu bez mimořádných improvizačních schopností každého hráče je nemožné. Jedním z inspirativních úkolů je práce operátora, který během interpretace skladby snímá mikrofony výkony hudebníků, technicky je upravuje a potom těsně před koncem skladby pouští skladbu jako celek znovu celou od začátku, ovšem už s úpravami bez živého vstupu souboru.

85

4.15 MICHAL NEJTEK Michal Nejtek se narodil 20. dubna 1977 v Litoměřicích. V letech 1991-1997 studoval hru na klavír na Konzervatoři v Teplicích u Věry Vlkové a skladbu u Václava Bůžka. Na Akademii múzických umění v Praze byl studentem oboru skladba u Svatopluka Havelky (1997-2002). V roce 2000 se zúčastnil mezinárodních kurzů nové hudby v Darmstadtu (Německo) a v roce 2001 festivalu Varšavský podzim v Polsku (skladba Music for 18 strings). V letech 1995-1998 pedagogicky působil na Základní umělecké škole v Litoměřicích, v letech 1998-2008 vyučoval hudební teorii a klavírní improvizaci na Konzervatoři v Teplicích a v letech 20062010 vyučoval dějiny jazzu a kompozici na Konzervatoři a Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka v Praze. V roce 2014 dokončil doktorandské studium oboru Kompozice a teorie kompozice na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, jeho školitelem byl Martin Smolka. Za svou skladbu Procitání v roce 1999 obdržel 1. cenu, v roce 2000 2. cenu za Sestup na hlubinu ticha a v roce 2001 opět 2. cenu za Ballo Nella Notte na skladatelské soutěži Generace. Píše skladby na objednávky prestižních festivalů – Varšavský podzim (Polsko), festival v Donaueschingenu (Německo) a jeho skladby zazněly na festivalu Wien Modern (Rakousko), na festivalu Riocenacontemporanea v Riu de Janeiru (Brazílie) a na Pražském jaru (ČR). Od roku 1998 působí jako klavírista, skladatel a dramaturg v Agon Orchestra, působí v pražských jazzových skupinách, spolupracuje s David Koller Band a skupinou The Plastic People.

4.15.1

Jednorožec/Na poli lilií Skladba vznikla v roce 2008 a trvá asi 12 minut. Zhudebňuje texty Ivana

Martina Jirouse, je určena pro vypravěče, ženský hlas, komorní soubor (akordeon, flétna, klarinet, lesní roh, trombon, tuba, bicí nástroje, keyboard, dvoje housle, viola, violoncello) a elektroniku (sampler). Byla napsána v letech 2007-2008 pro soubor Agon Orchestra. Premiéra se uskutečnila 19. ledna 2008 v rámci rozhlasového koncertu ensembl[:E:]uropa [10a] 86

v Kolíně na Rýnem (Německo). Jako sólisté se představili Ivan Martin Jirous (vypravěč), Jana Vébrová (zpěv, akordeon), Ivan Acher (sampler) a Agon Orchestra (flétna: Martin Čech, klarinet: Tomáš Čistecký, lesní roh: David Minár, trombon: Ivo Kopecký, tuba: Jan Jaroš, keyboard: Michal Nejtek, bicí nástroje: Tibor Adamský, housle: Jan Šimůnek, Igor Lecian, viola: Mikoláš Čech, violoncello: Vít Petrášek). Dirigoval Petr Kofroň. Provedení bylo několik (asi deset), vždy účinkoval Agon Orchestra a stejní sólisté.124 V partu flétny se neobjevují žádné netradiční techniky hry.

4.15.2

Man Of The Past Skladba Man Of The Past (Muž z minulosti) je z roku 2012 a trvá asi

10 minut. Je pro komorní soubor a elektroniku. Obsazení komorního souboru je variabilní.

124

Přesnou evidenci provedení si Michal Nejtek nevede.

87

4.16 KAREL ODSTRČIL Karel Odstrčil se narodil 5. srpna 1930 ve Valašském Meziříčí a zemřel 21. května 1997 v Praze. Po studiu na reálném gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval v letech 1949-1954 obor Báňské inženýrství na Vysoké škole báňské v Ostravě, později působil jako pedagog na Hornické průmyslové škole v Příbrami. V době svého

studia

v Ostravě

působil

jako dirigent

Ostravského

vysokoškolského souboru a studoval hudbu u Josefa Kysely (klavír), Jaroslava Gottharda

(dirigování),

Rudolfa

Vašaty

(dirigování)

a

Josefa

Schreibera

(kompozice). Kompozici dále soukromě studoval v letech 1957-1963 u Klementa Slavického. To znamenalo rozhodující impuls pro rozvoj jeho talentu. V roce 1964 získal za svůj symfonický triptych 450° Fahrenheita Čestný diplom v soutěži Českého hudebního fondu. Jeho

technické

vzdělání

ho

přivedlo

k zájmu

o

elektronickou

a elektroakustickou hudbu. Těžiště jeho tvorby je v hudebně dramatických formách, zvláště baletech. Moderně koncipované balety, často s použitím elektroakustické složky, nabízejí možnost přístupu k moderní choreografii. V roce 1967 se Karel Odstrčil stal spoluzakladatelem Studia experimentální hudby při Československém rozhlasu v Plzni a stal se jedním z prvních průkopníků elektroakustické hudby v Československu. Byl prvním předsedou Společnosti pro elektroakustickou hudbu Praha – Brno, která byla založena v roce 1990. Kromě

elektroakustické

tvorby

se

také

zajímal

o

experimenty

s kombinováním zvuku a světla (spolupracoval s brněnskou skupinou Via lucis).

4.16.1

Nápadníci Skladba Nápadníci – crazy kvartet pro flétnu, kytaru a elektroakustickou

hudbu vznikla v roce 1983 a trvá asi 12 minut. Premiéru měla v roce 1984 ve studiu Československého rozhlasu v Praze.125

125

Bližší informace o kompozici Karla Odstrčila Nápadníci mi přislíbila jeho bývalá manželka paní Taťána Bublíková. Bohužel se mi je nakonec nepodařilo získat.

88

4.17 ALOIS PIŇOS Alois Simandl Piňos se narodil 2. října 1925 ve Vyškově a zemřel 19. září 2008 v Brně. V letech 1936-1938 navštěvoval ve Vyškově reálné gymnázium, později klasické gymnázium v Brně (maturoval v roce 1944) a také na Vysoké škole lesnické v Brně (1945-1949). Studiu skladby, klavíru a hudební teorie se nejprve věnoval soukromě, v roce 1948-1949 absolvoval abiturientský kurz na Konzervatoři v Brně u Viléma Petrželky. V letech 1949-1953 se vzdělával v oboru kompozice u Jaroslava Kvapila a Theodora Schaefera na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Od roku 1953 vyučoval na JAMU hudebně teoretické předměty, od roku 1965 skladbu, profesorem byl jmenován po společenských změnách v roce 1990. V letech 1990-1992 byl vedoucím Katedry kompozice a dirigování JAMU. Mezi jeho studenty patřili Miloš Štědroň, Petr Kofroň, Peter Graham, Jiří Kollert, Daniel Forró, Martin Dohnal, Ivo Medek, Daniel Dlouhý, Vít Zouhar a Edgar Mojdl. Opakovaně se účastnil mezinárodních skladatelských kurzů v Darmstadtu a kurzů elektronické hudby v Mnichově v Německu, také kurzů francouzské konkrétní hudby v Praze. Je autorem mnoha skladeb – komorních, vokálních, symfonických – a děl v netradičních formách (hudební happeningy, nové hudební divadlo, scénické produkce, audiovizuální kompozice). Elektroakustické hudbě se začal věnovat jako jeden z prvních československých skladatelů v roce 1964, je průkopníkem týmové kompozice (v roce 1967 založil skladatelský tým s Ivem Medkem a Milošem Štědroněm). Byl spoluzakladatelem Tvůrčí skupiny A, orchestru pro novou hudbu Studio autorů, sdružení Camerata Brno, uměleckého sdružení Q a Společnosti elektroakustické hudby. Byl členem Ateliéru 90 Praha, pražské Umělecké besedy a pomáhal organizovat festivaly Expozice experimentální hudby a Expozice nové hudby. Zasedal v mezinárodních skladatelských porotách, vyučoval na mistrovských kompozičních kurzech a přednášel na vysokých hudebních školách a na mezinárodních konferencích a sympoziích v Německu, Švédsku, Finsku, Slovinsku, Francii, Rakousku, Lotyšsku a Slovensku. Za své skladby získal mnoho ocenění: v roce 1994 Cenu české hudební kritiky a cenu Classic 1995 za 3. smyčcový kvartet, cenu Classic 1999 za skladbu Stella matutina, cenu Musica nova 2001 za skladbu Bruma, cenu města Brna 2002 za 89

umělecké dílo a aktivity, v roce 2003 obdržel Janáčkovu zlatou medaili od Janáčkovy akademie múzických umění v Brně za tvůrčí a pedagogickou činnost.

Zatčení

4.17.1

Skladba Zatčení (Die Verhaftung) vznikla v roce 1988 a trvá asi 9 minut. Je to hudební scéna pro mezzosoprán, baryton, spíkra, komorní soubor a magnetofonový pás na texty Franze Kafky (z první kapitoly románu Proces). Komorní soubor tvoří flétna, klarinet, fagot, bicí nástroje, housle, viola a violoncello. Skladba může být provedena koncertně nebo scénicky, je komponována na text originálu i na český překlad. Formálně se Zatčení skládá ze šesti oddílů, které probíhají v jednom proudu, mezi třemi dialogy jsou umístěny dvě mezihry, ve kterých se uplatňují živě hrající nástroje i elektroakustická hudba nahraná na pásu. První provedení proběhlo 5. října 1988 v Brně, zpěv: Richard Novák, recitace: Martin Dohnal a soubor Art Inkognito.

4.17.2

A view into the windy landscape Jedná se o týmovou skladbu Aloise Piňose a jeho syna Mikuláše Piňose126.

A view into the windy landscape (Pohled do větrné krajiny) vznikla v roce 2000 a je pro flétnu, housle a tape (pás). Trvá asi 6 minut. Elektroakustickou složku složil Mikuláš Piňos v listopadu 1999 na stáži na Institutu pro elektroakustickou hudbu v Bourges ve Francii jako samostatnou skladbu. Seznamoval se s novými technikami a technologiemi a nejvíce jej oslovil systém Max/MSP. Tento systém pak autor ve skladbě využil k melodické a rytmické transformaci zdrojového zvukového materiálu (vlastního hlasu a elektronicky 126

MgA. et Mgr. Mikuláš Piňos se narodil 15. listopadu 1976 v Brně. V letech 1990-1994 studoval v Brně na gymnáziu s matematickým zaměřením, v letech 1994-1999 se věnoval studiu kompozice na JAMU v Brně (prof. Leoš Faltus) a zároveň i studiu informatiky na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity Brno (1994-2001). V roce 1996 a 1998 se zúčastnil mistrovských skladatelských kurzů v Reichenau (Rakousko), v roce 1997 skladatelského kurzu v Českém Krumlově. V roce 1997 absolvoval stáž na AMU v Praze u prof. Marka Kopelenta a v roce 1999 získal stipendium UNESCOASCHBERG na Institutu pro elektroakustickou hudbu v Bourges (Francie). Od roku 2001 se živí jako softwarový vývojář a skládá jen příležitostně. Kromě skladby se věnuje sborovému zpěvu, gregoriánskému chorálu a hře na varhany.

90

generovaného šumu). Na celkovou atmosféru kompozice měl vliv i fakt, že stáž v Bourges probíhala na podzim. Alois Piňos k ní později zkomponoval part flétny a houslí, výsledný tvar autoři společně konzultovali. Inspirací i motivací byl pro oba skladatele výhled na koncert na Expozici nové hudby, který byl zaměřen na elektronické skladby a skladby s elektronikou. Vzhledem k tomu, že Duo Goelan na tomto koncertě provádělo i další skladby, nabízelo se využít je i pro A view into a windy landscape. Oba nástroje se navíc k elektronické složce výborně hodily: flétna jako protipól převážně hlubokých poloh a doplněk šumových složek, housle navíc jako rozvinutí rytmických a ostřejších útvarů. Premiéra se uskutečnila v den 75. narozenin Aloise Piňose 2. října 2000 v rámci Expozice nové hudby v Brně. Účinkovalo Duo Goelan: flétna – Lenka Šimková, housle – Lenka Župková. Interpretační komentář Lenky Kozderkové: „A view into a windy landscape je skladba založená na témbrech, dlouhých tónech, atmosféře. Měla značný úspěch.“127

127

Z emailové korespondence s Lenkou Kozderkovou, 7. září 2014.

91

4.18 MIROSLAV PUDLÁK Narodil se 3. března 1961 v Praze. Na Konzervatoři v Praze studoval v letech 1979-1984 obor skladba u Jindřicha Felda. Hudební vědu vystudoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (1980-1985), kde získal v roce 1986 doktorát. V roce 1991 absolvoval roční studijní pobyt na Université de Paris ve Francii, obdržel zde diplom DEA128 v oboru muzikologie, v roce 1994 získal aspiranturu na Ústavu pro hudební vědu Akademie věd České republiky. Jako student skladby absolvoval skladatelské kurzy v Darmstadtu (Německo), Kazimierzi (Polsko) a Amsterdamu (Holandsko). V letech 1995-1996 získal Fullbrightovo stipendium a hostoval jako přednášející a skladatel na univerzitách v Oregonu a Kalifornii (USA). Pracoval jako redaktor v hudebním vydavatelství Supraphon (1986-1987) a Editio Bärenreiter (1994-1995), jako vědecký pracovník v Ústavu pro hudební vědu (1990-1994). Od roku 1993 působí jako odborný asistent na Katedře hudební teorie Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, od roku 1996 je ředitelem Hudebního informačního střediska v Praze a festivalu pro soudobou hudbu Contempuls (od roku 2008). Hudební teorii přednáší od roku 2005 na New York University v Praze a analýzu skladeb na Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy (od roku 2008). V roce 1985 spoluzaložil s Petrem Kofroněm a Martinem Smolkou soubor pro soudobou hudbu Agon (Agon Orchestra) a vedl jej jako umělecký vedoucí až do roku 1990. V roce 1993 obdržel cenu Young Composer Award Academy of St. Martin in the Fields (Velká Británie) a ve stejném roce cenu Českého hudebního fondu. Od roku 1996 spolupracuje jako dirigent a skladatel se souborem pro soudobou hudbu MoEns (dříve Mondschein Ensemble). V roce 1993 získal zakázku od orchestru Academy of St. Martin in the Fields v Londýně, stejný orchestr si objednal a premiéroval jeho skladbu A Winged Creature, kterou provedl také londýnský Jupiter Orchestra. Pražský komorní orchestr s ní reprezentoval českou tvorbu na ISCM World Music Days v roce 2000 v Lucembursku a Pražská komorní filharmonie ji nahrála pro Český rozhlas. Jeho

128

Diplôme d'études approfondies – mezistupeň mezi absolutoriem vysoké školy a doktorátem.

92

hudba zazněla na festivalech a koncertech v USA, Velké Británii, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Polsku, Finsku, Lucembursku, Ukrajině, Mongolsku, Francii a Kanadě. Jeho skladby vyšly na CD u firmy ARTA Records. Kromě koncertní hudby píše Miroslav Pudlák pravidelně hudbu pro divadelní představení a jako klavírista hraje experimentální jazz se souborem Why Not Patterns. Je autorem monografie Idea a tvar v hudbě Zbyňka Vostřáka (Praha: H&H, 1998), publikuje v hudebních časopisech Hudební věda, Slovenská hudba a His Voice.

Letím…

4.18.1

Skladba Letím… vznikla v roce 1985 pro jeden z prvních koncertů souboru Agon Orchestra. Je napsána pro flétnu, hoboj, klarinet, trubku, housle, violu, violoncello a klavír. Elektronika se zde objevuje jen okrajově, hráč na trubku je snímán mikrofonem a pracuje se se sekundovým zpožděním. Trvá asi 19 minut. Autor si už přesně nevybavuje inspiraci, díky které skladba Letím… vznikla. Jedná se o poetickou, nadlehčenou a vznášející se hudbu. Premiéra se uskutečnila 26. listopadu 1985 v Zrcadlové síni Klementina v Praze. Účinkoval Agon Orchestra ve složení: Veronika Kopelentová – flétna, Radim Kocina – hoboj, David Eben – klarinet, Petr Kurka – trubka, elektronika, Hanuš Bartoň – klavír, Václav Návrat – housle, René Vácha – viola, Vojtěch Havel – violoncello. Další provedení skladby se vždy uskutečnila v podání souboru Agon Orchestra (flétna: Veronika Kopelentová): 13. června 1986 v Divadle hudby v Praze, 26. dubna 1987 v Malém sále na Slovanském ostrově v Praze, 16. února 1988 v Mozartově síni v Bratislavě, 15. dubna 1989 v aule Musikhochschule v Münsteru v Německu. Nahrávka je na profilovém CD autora A Winged Creature z roku 2000, které vyšlo u ARTA Records, účinkoval soubor MoEns (flétna: Lenka Kozderková).

4.18.2

Hlasy Hlasy (Voices) pro flétnu a bicí nástroje napsal Miroslav Pudlák v roce 1987.

Skladba obsahuje i elektronickou složku, ale neuvádí se v programu, má totiž být pro

93

posluchače překvapením. Je určena pro flétnu a bicí nástroje, trvá asi 30 minut. V partu flétny se objevuje mnoho moderních technik hry, hraje se na rozloženou flétnu129, imaginární tóny130. Premiéra se uskutečnila 21. června 1987 v Malém sále na Slovanském ostrově v Praze na absolventském koncertě flétnistky Veroniky Kopelentové, na bicí nástroje hrál Alan Vitouš. Další provedení skladby proběhlo 10. září 1990 v Bratislavě (flétna: Veronika Kopelentová, bicí nástroje: Petr Chlouba. Zatím poslední provedení bylo v roce 1991 v Paříži ve Francii (bicí nástroje: Alain Auzet)131. Interpretační komentář Veroniky Pudlákové: „Je to skladba napsaná pro můj absolventský koncert, který se konal na Žofíně. Pamatuji se, že během hraní jsem ničila a postupně propichovala paličkou na bicí papírové objekty (vyrobeny Miroslavem Pudlákem) a to mělo cosi symbolizovat – asi destrukci krásné melodie. Dojem ze skladby by měl mít v mé paměti nádech agrese, autor ode mne očekával projevy zloby a negace. Na skladbu Hlasy tehdy posluchači hleděli skrze modré sklíčko z vějíře barev, které vyráběla pro koncert Barbora Velebná a každé skladbě byla přiřazena určitá barva. Ušila také pro koncert všem účinkujícím muzikantům speciální šaty. Během Hlasů jsem také zpívala do flétny. Skladba se pro náročnost vyrobit papírové objekty často nehrála.“132

4.18.2

Chaosmos Skladba Chaosmos pro komorní soubor a zvukovou stopu vznikla v roce

1992. Účinkuje flétna, klarinet, housle, viola, violoncello, klavír a pás, trvá asi 15 minut. Byla napsána pro italský soubor L’Artisanat furieux, který ji v roce 1992 premiéroval na festivalu v Cagliari v Itálii a v témže roce kompozice získala Čestné uznání ve skladatelské soutěži „Amatéři a mladí“ Společnosti pro novou hudbu v Praze. Další provedení se uskutečnila 4. října 1997 na Expozici Nové hudby v Brně a 20. listopadu 1997 v kostele sv. Šimona a Judy v Praze, vystoupil soubor MoEns 129

Z flétny se odebere hlavice a na zbytek se hraje jako na láhev, je třeba otvor z větší části zakrýt horním rtem a nechat opravdu malou štěrbinu. Flétna tím získá zvláštní ladění i zvuk. 130 Imaginární tóny se nehrají, hráč si je jen intenzivně představí ve své mysli. 131 Na jméno flétnisty, který skladbu tenkrát hrál, ani na přesné datum si autor už nevzpomíná. 132 Z emailové korespondence s Veronikou Pudlákovou, 29. září 2014.

94

(flétna: Lenka Kozderková). V roce 2010 bylo dílo interpretováno souborem Prague Modern v rámci cyklu koncertů Krása dneška ve Švandově divadle v Praze (flétna Clara Nováková133). Chaosmos má formu procesu, který hledá definitivní tvar a nikdy ho nenajde. Jedná se o malý obraz přírodních procesů, je to kosmická hudba – orbity planet, komety a neustálý pohyb v nekonečném čase. Flétna má výrazný part, ale bez použití jakýchkoli speciálních technik hry. Elektronika se pouští asi uprostřed skladby a tvoří vsuvku. Je vytvořena na syntezátoru – glissanda a spektra tónů.

4.18.3

OM-Age Skladba OM-Age vznikla v roce 1998 pro soubor Mondschein Ensemble

(dnes MoEns). Obsazena je flétna, klarinet, housle, viola, violoncello, klavír a syntetizér. Premiéra proběhla 29. června 1998 na Festivalu komorní hudby v Maškarním sále zámku Český Krumlov, účinkoval soubor MoEns (flétna: Lenka Kozderková). Trvá asi 12 minut. Na dalších provedeních skladby vždy účinkoval soubor MoEns, ve kterém na flétnu až do roku 2005 hrála Lenka Kozderková: 16. září 1998 koncert ze studia 1 (přímý přenos na Českém rozhlase 3 Vltava), 26. listopadu 1998 Studio Dukla Brno, 13. prosince 1998 kostel sv. Vavřince v Praze, 2. září 1999 Sukova síň Rudolfina v Praze, 21. listopadu 1999 Divadlo Archa v Praze, 4. října 2000 Dům pánů z Fanalu v Brně, 1. listopadu 2000 Janáčkova konzervatoř v Ostravě, 11. listopadu 2002 Konzervatoř Teplice, 14. listopadu 2002 České centrum v Paříži (Francie), 2. června 2006 Rheinsberg (Německo). Název skladby je složen z mantry óm a anglického age (věk), jako New Age – čili „věk ómu“, zároveň to lze číst i jako „omáž“ – pocta. Jedná se o soukromou verzi a snad i parodii meditativní hudby a zároveň o poctu přírodě, protože mnoho rytmických a tvarových prvků skladby je odvozeno z přírody: let ptáka, vlny, srdce. Tyto mimohudební asociace doprovázejí notový zápis a pomáhají interpretům dosahovat zcela určitých druhů nepravidelností, které jsou jinak těžko notovatelné. 133

Původem česká flétnistka Clara Nováková studovala flétnu na Vysoké hudební škole ve Stuttgartu v Německu u Klause Schochowa a na Conservatoire National Supérieur v Paříži ve Francii u Michela Debosta. Je laureátkou mezinárodních soutěží a držitelkou mnoha ocenění. V letech 1988-2006 působila jako 1. flétnistka Ensemble Orchestra de Paris. Často vystupuje sólově po celém světě, interpretuje soudobou hudbu, nahrává pro televizi a rozhlas a zasedá v porotách mezinárodních flétnových soutěží.

95

V závěru skladby se pouští předem vytvořená smyčka, která je vytvořena z krátkého úseku Ptáka Ohniváka od Igora Stravinského. V partu flétny se neobjevují žádné moderní techniky hry. Nahrávka skladby OM-Age je k dispozici na CD Miroslava Pudláka A Winged Creature z roku 2000 (ARTA Records), účinkoval soubor MoEns (flétna: Lenka Kozderková).

96

4.19 MICHAL RATAJ Podrobnější informace o osobnosti Michala Rataje již byly uvedeny v kapitole 3.10.

4.19.1

Ether - Sound - Escape Kompozice Ether – Sound – Escape (Útěk za rajskou hudbou) je určena pro

flétnu (střídající altovou flétnu), klarinet (střídající basklarinet), housle, violoncello, klavír a elektroniku. Trvá asi 9 minut. Autor se inspiroval knihou Vojcek Georga Büchnera. Skladba vznikla v roce 2009 pro portugalský soubor Ensemble Miso Music a získala 2. cenu na soutěži Musica Viva v Lisabonu v Portugalsku, kde nakonec provedena nebyla. Později byla Michalem Ratajem přepracována, flétnu nahradila elektrická kytara a v České republice ji premiéroval soubor MoEns v Praze v roce 2010.

4.19.2

Wonderland. End. Skladba Wonderland. End. (Na konci pohádkové země) vznikla v roce 2010

na objednávku flétnistky Moniky Štreitové. Je určena pro flétnu, kytaru a elektroniku, inspiruje se zvukovými představami Harukiho Muramakiho a trvá asi 7 minut. Doprovod tvoří 20 zvuků (samplů), které se zpravidla pouští z CD nebo počítače, v partituře je označeno, kdy přesně který zvuk přijde. Ve skladbě je užito mnoha moderních technik - multifoniky, alikvotní tóny. Je dobré mít pro provedení výborný nástroj, hlavně kvůli různým barvám, které je třeba z flétny dostat (Monika Štreitová hrála tuto skladbu na zlatou 14-ti karátovou flétnu značky Muramatsu). Premiéra: v roce 2010 na festivalu Musica Viva v Instituto Franco Portugues v Lisabonu (Portugalsko), soubor Machina Lírica Duo - flétna: Monika Štreitová, kytara: Pedro Rodriguez. V létě 2014 skladbu Wonderland. End. natočil na CD soubor Machina Lírica Duo (flétna: Monika Štreitová, kytara: Pedro Rodriguez). Interpretační komentář Moniky Štreitové: „Nejobtížnější byla rytmická souhra s kytarou. Jedná se totiž o dva rovnocenné party, kytara flétnu nedoprovází,

97

jak je tomu u většiny klasických skladeb. Nástroje vytvářejí polymelodické plochy, a proto je velmi nutné znát dobře part kytary. Nácvik skladby trval asi dva týdny. Objevují se zde multifony, frulata, air tony134 a pizzicata. S nácvikem je třeba začít pomalu a s metronomem, jako u každé klasické skladby. Je nutné s bravurou ovládat techniky, umět zachovat pulzaci a osvobodit se co nejdříve od partu flétny a umět sledovat, co se děje v partu kytary. Byla to první skladba vůbec, hraná naším Machina Lírica Ensemble. Na tento koncert vyšla kritika: „Monika Štreitová a Pedro Rodriguez dokázali, že portugalská hudební scéna má k dispozici výtečné interprety.“ Pedro Boléo, deník Público.“135

134 135

Air tony – zbytkové/vzdušné tóny. Z emailové korespondence s Monikou Štreitovou, 11. září 2014.

98

4.20 RUDOLF RŮŽIČKA Podrobnější informace o osobnosti Rudolfa Růžičky již byly uvedeny v kapitole 3.11.

4.20.1

Malefica Skladba Malefica (Kouzla) pro mezzosoprán, flétnu, klarinet, violu, cembalo

nebo klavír a elektroakustické zvuky byla zkomponována pro pražský soubor Ars Cameralis, kterému je také věnována. Využitím všech výrazových a interpretačních možností použitých nástrojů a lidského hlasu vytváří „kouzelné“ zvukové barevné plochy – odtud pochází i její název. Ke zvýraznění tohoto záměru používá autor sólový mezzosoprán při interpretaci vokálů, cembalo naopak jen pro různě rytmizovanou akordickou hru. Skladba začíná i končí krátkými rytmicky jednotnými úseky, které tvoří zcela rozdílné výrazové hudební plochy od ostatních částí skladby. Celkový dojem je ještě umocněn použitím doprovodných zvuků, které vznikly vhodnými elektroakustickými úpravami lidského hlasu a zvuku nástrojů a poté jejich spojením tak, aby tvořily jednotný skladebný celek. Malefica vznikla v roce 1974, její plánované trvání je asi 18 minut (kompletní verze s elektroakustickým doprovodem), 11 minut (zkrácená verze s Vi-de). Premiéra proběhla 10. dubna 1978 v Brně – soubor Ars Cameralis (Oldřiška Musilová – mezzosoprán, Jan Hořejší136 – flétna, Lukáš Matoušek – klarinet, Jiří Richter – viola, Hanuš Bartoň – cembalo). Další provedení: 6. dubna 1984 v Moskvě (Rusko), 23. října 1984 v Paříži (Francie), 19. října 1985 v Neapoli (Itálie), 21. března 1987 v Římě (Itálie), 15. dubna ve Vancouveru (Kanada), 10. srpna 1988 v Darmstadtu (Německo), 29. listopadu 1989 v Sofii (Bulharsko), 25. října 1989 UNESCO v Praze, 11. září 1991 UNECSO v Bratislavě (Slovensko), 23. září 1993 v Sofii (Bulharsko). 21. září 1987 zazněla Malefica ve vysílání druhého programu Československé televize. Nahrávka vznikla ve studiu Českého rozhlasu v Plzni v letech 1977-1978, zvuková spolupráce: Čestmír Kadlec. Je uložena ve fonotéce pod číslem EH 85, její 136

Prof. MUDr. Jan Hořejší DrSc. je přednostou kliniky gynekologie dětí a dospívajících v Motole v Praze. Vážná hudba vždy patřila mezi jeho velké záliby, hrál na flétnu a staré nástroje v souboru Ars Cameralis.

99

délka je 18,8 minut. Další nahrávku má ve své fonotéce Český rozhlas Praha pod číslem MS 18162. Provozovací materiál má k dispozici archiv Českého hudebního fondu a archiv Českého rozhlasu Praha.

4.20.2

Timbri Skladba Timbri (Barvy) pro dechový kvintet a elektroakustické zvuky vznikla

koncem roku 1967. Skládá se z deseti celků, které následují po sobě bez přerušení a každý z nich jiným způsobem kombinuje neupravený „živý“ zvuk dechového kvinteta se zvuky konkrétními a elektronickými. Konkrétní zvuky vznikly přetvářením zvuků jednotlivých nástrojů dechového kvinteta, které byly spojeny převážně pomocí smyček a různých technických úprav (transpozice pomocí magnetofonu s proměnnou rychlostí, filtrace, rytmizace atd.) do výsledných stereofonních vrstev konkrétních zvuků. Pro elektronické zvuky bylo použito deseti bloků a každý z nich byl složen z deseti generátorových tónů sinusového napětí. Frekvenci tónů určil v lineárním průběhu generátor náhodných čísel samočinného počítače MINSK 22 v rozmezí 100-10.000 Hz. Dynamika jednotlivých tónů v bloku byla upravena z hlediska nejlepšího celkového zvuku bloku. Zápis skladby Timbri je proveden pomocí tradičního notového zápisu (pro dechové kvinteto) i pomocí jednoduchého grafického záznamu, který naznačuje průběh konkrétních a elektronických zvuků. Rozhlasová nahrávka skladby vznikla sloučením a potřebnou úpravou stereofonní nahrávky „živého“ zvuku dechového kvinteta se stereofonně vyrobenými konkrétními a elektronickými zvuky. Veřejné koncertní provedení lze tedy uskutečnit pomocí reproduktorových soustav na pódiu a předepsaným rozsazením nástrojů podle pokynů v partituře. Nahrávku skladby včetně zvuků, které jsou třeba k výrobě konkrétní části skladby, uskutečnilo Akademické dechové kvinteto (Jiří Válek137 – flétna, Jiří Kaniak – hoboj, Petr Čáp – klarinet, Lumír Vaněk – fagot, Josef Brázda – lesní roh) v první polovině roku 1968 v elektronické laboratoři Československého rozhlasu v Plzni. Technicky se na nahrávce podílel Čestmír Kadlec a Václav Ježek. Poprvé skladba zazněla 21. února 1969 ve studiu Československého rozhlasu v Plzni, první živé koncertní provedení proběhlo na Expozici experimentální hudby v Brně 137

Profesor Jiří Válek studoval na Konzervatoři v Kroměříži (Robert Sláma) a AMU v Praze (prof. Josef Bok, prof. František Čech). Působil jako člen Českého noneta, od roku 1975 byl sólo flétnistou České filharmonie. Vystupoval jako sólista, nahrával pro rozhlas a televizi. Krátce působil na Konzervatoři v Praze, od roku 1978 vyučuje hru na flétnu na AMU v Praze.

100

25. února 1969 v interpretaci Akademického dechového kvinteta za řízení autora. V zahraničí skladba poprvé zazněla 19. května 1991 v Boulderu (Kanada). Další provedení: 25. února 1969 v Brně a 4. dubna 1970 v Praze. Nahrávka, která trvá asi 7 minut, je uložena ve fonotéce Českého rozhlasu v Plzni – číslo EH 5 a ve fonotéce Českého rozhlasu Brno – číslo EH 66 + EH 88.

101

4.21 LADISLAV SIMON Ladislav Simon se narodil 3. dubna 1929 v Klánovicích a zemřel 19. května 2011 v Čerčanech. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na konzervatoři v Praze klavír u Kláry Jiránkové (1943-1950). V letech 1944-1945 studoval soukromě skladbu u Aloise Háby, 1948-1950 byl studentem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy (hudební věda a fonetika). Ve studiu klavíru pokračoval u Františka Raucha na Hudební akademii múzických umění v Praze (1950-1954). Vyučoval hru na klavír a hudební nauku na Loutkářské fakultě Akademie múzických umění v Praze, působil jako klavírista v Městských divadlech pražských, v letech 1953-1954 pracoval jako hudební redaktor Československého rozhlasu v Praze, mezi léty 1954-1958 byl dramaturgem a režisérem Československé televize Praha. Vedl činoherní orchestr a byl zaměstnán jako hudební dramaturg Divadla na Vinohradech (1959-1970), v roce 1962 zde založil studio pro elektronickou hudbu a v roce 1963 komorní soubor pro novou hudbu Sonatori di Praga. Krátce pracoval jako pedagog (hudební teorie) na Konzervatoři v Ostravě (1966-1968) se specializací na teoretické základy elektronické hudby138, ve stejné době byl tajemníkem Svazu skladatelů v Ostravě. Mezi lety 1970-1974 byl jmenován šéfem činoherního orchestru a hudebním dramaturgem činohry Národního divadla v Praze, kde za jeho působení vznikl Jazzový orchestr Národního divadla, v letech 1974-1976 působil jako dramaturg a dirigent opery Národního divadla v Praze. Vyučoval na Konzervatoři v Praze hudební teorii, skladbu a klavír (1982-1990). V letech 19761993 byl také dramaturgem a dirigentem baletu Národního divadla v Praze. Sezonu 1993/1994 strávil jako ředitel Uměleckého studia ministerstva obrany, kde inicioval založení Pražské komorní filharmonie. Mezi lety 1996-2002 pracoval jako ředitel Divadelní a literární agentury v Praze (DILIA). Jako autor scénické hudby spolupracoval za svou kariéru s mnoha divadly (Národní divadlo v Praze, Divadlo na Vinohradech, Divadlo E. F. Buriana, Divadlo S. K. Neumanna, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Janáčkovo divadlo v Brně, Městské divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, 138

Vznikl zde obor, který se zabýval elektroakustickou kompozicí a speciální hudební teorií (Ladislav Simon) a matematikou a fyzikou (Ing. Ivo Janoušek). Projekt nakonec zkrachoval z důvodu nedostatku financí.

102

Slezské divadlo Opava, Těšínské divadlo atd.). Je autorem znělky k Večerníčku a více než 200 titulů scénické hudby k televizním inscenacím. 139

4.21.1

Dimenze Skladba Dimenze pro flétnu, basklarinet, klávesové a bicí nástroje

a magnetofonový pás vznikla v roce 1964 a trvá asi 15 minut. Vyšla na gramofonové desce u vydavatelství Panton. Byla napsána pro soubor Sonatori di Praga (Petr Brock140 - flétna, Josef Horák - basklarinet, Ivo Kieslich - bicí nástroje, Emma Kovárnová a Ladislav Simon – klávesové nástroje). Premiéra proběhla 11. května 1964 v Redutě v Praze, účinkoval soubor Sonatori di Praga. Další provedení kompozice Dimenze proběhlo 14. května 1964 v sále Památníku národního písemnictví v Praze.

4.21.2

Antiteze Skladba Antiteze pro flétnu, basklarinet, klávesové a bicí nástroje

a magnetofonový pás vznikla v roce 1965 a trvá asi 12 minut. Premiéra se uskutečnila 31. května 1965 v Praze v Divadle na Vinohradech. Účinkoval soubor Sonatori di Praga (Petr Brock – flétna, Josef Horák – basklarinet, Ivo Kieslich – bicí nástroje, Emma Kovárnová a Ladislav Simon – klávesové nástroje). Další provedení Antitezí bylo 6. srpna 1965 na Sommerliche Musiktag Hitzacker (Německo) a 8. listopadu 1968 v Norimberku (Německo). Vždy účinkoval soubor Sonatori di Praga (na koncertě 8. listopadu 1968 hrál na basklarinet Miloslav Kučaba a neúčinkovala Emma Kovárnová). Zvukový záznam je na deskách Supraphonu (1969). Antiteze má čtyři části: Kontrasty, Kontraverse, Spektra, Kontrarytmy. Skladatel využívá možností zvukových úprav nahrávacího studia do té míry, že

139

Více podrobných informací o skladbách Ladislava Simona, interpretaci a dalších provedeních se mi od jeho syna pana Jana Simona kvůli velkému pracovnímu vytížení nepodařilo získat. 140 Flétnista Petr Brock studoval na Konzervatoři v Praze a AMU v Praze. Působil jako sólo flétnista Pražského komorního orchestru a byl členem orchestru Divadla na Vinohradech. Pedagogicky působil na Konzervatoři v Praze, v roce 1977 emigroval do Německa. V Německu vyučoval ve Freiburgu a Frankfurtu nad Mohanem.

103

skladba ani nepočítá s živým koncertním provedením. Technické operace, které silně zasahují do vyznění skladby, jsou zde integrální kompoziční složkou.141

4.21.3

Missa non sacra Missa non sacra - meditace pro dvě flétny, klávesové a bicí nástroje,

recitátora a magnetofonový pás vznikla na skladatelův text v roce 1967, trvá asi 30 minut. Premiéra byla v Antverpách (Belgie) 12. listopadu 1968. Účinkoval soubor Sonatori di Praga (Petr Brock – flétna, Ivo Kieslich – bicí nástroje, Ladislav Simon – klávesové nístroje) a Karl Lenski - flétna.

141

Informace z přebalu gramofonové desky, vydal Supraphon, 1969.

104

4.22 PAVEL SLEZÁK Pavel Slezák se narodil 16. dubna 1941 v Brně. Na konzervatoři v Brně studoval v letech 1955-1960 hru na hoboj ve třídě Františka Suchého a skladbu ve třídě Theodora Schaefera a Osvalda Chlubny, na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pokračoval ve studiu hry na hoboj u Františka Suchého (1960-1964) a ve studiu kompozice u Miloslava Ištvana (1964-1969). Velký vliv na jeho skladatelský styl měli i Jan Kapr a Ctirad Kohoutek. Již při studiu byl zaměstnán jako orchestrální hráč, v roce 1969 působil jako sólo hobojista v Rakousku, sólové hře se věnoval do roku 1973. Od roku 1963 vyučoval na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži hru na hoboj, komorní hru, dějiny hudby, nauku o nástrojích, psychologii a hudebně estetický seminář. V roce 1990 zde založil kompoziční třídu a vedl ji až do roku 2001. V letech 19711973 působil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně jako odborný asistent na Katedře skladby. Je držitelem několika ocenění v oboru skladba: v roce 1969 získal mimořádné ocenění na Mezinárodní skladatelské soutěži ve Skopje v Makedonii (oratorium Hospes in terra op. 26), v roce 1971 Čestné uznání Ministerstva kultury Československé socialistické republiky v soutěži mladých skladatelů (Kvintet pro hoboj, smyčcové nástroje, zvon a magnetofonový pás op. 33) a v roce 2004 získal titul laureáta Mezinárodní skladatelské jubilejní ceny Leoše Janáčka (Moravia op. 84 (Symfonie č. 4) pro orchestr). Ve svých skladbách čerpá z moravského a východoevropského folkloru, inspiruje se kulturou a filosofií Dálného Východu a původních národů Sibiře, kulturou středověké Evropy a křesťanskými mystiky. Příležitostně se věnuje i publicistické činnosti, napsal řadu článků a kritik pro denní a odborný tisk, je také autorem řady básnických sbírek.

4.22.1

Dechový kvintet a varhany op. 20 Skladba Dechový kvintet a varhany op. 20 vznikla v roce 1966 na objednávku

brněnského Foersterova dechového kvinteta. Trvá asi 12 minut. Kompozice se skládá ze šesti částí (Allegretto, Andante, Moderato, Allegro, Vivo a Presto). Jedním z důvodů vzniku byla autorova touha vyzkoušet nové 105

kompoziční techniky, které podle jeho slov „…mohou obohatit vlastní inspiraci“142. Při práci aplikoval matematické vzorce a postupy, především ale vycházel z dodekafonie a punktualismu. Původní nápad byl, že při vystoupení dechového kvinteta zůstanou otevřené dveře do předsálí Auly JAMU, odkud se z nejnižší dynamiky začne ozývat zvuk varhan (Johann Sebastian Bach: Fantasia et fuga g moll), postupně bude zesilovat, poté zeslabovat, až se zcela vytratí. Do těchto mizejících varhan se opět ozve kvintet. To znamenalo nahrát zvuk varhan na magnetofonový pás, který se pak bude z chodby pouštět do sálu. Domluvený varhaník ale nedorazil, a tak byl Pavel Slezák nucen v časové tísni nahrát varhanní part sám. Protože znal zpaměti jen začátek, musel improvizovat a nakonec záznam ještě upravil za pomoci několika různých efektů (prodloužení zvuku – echo, třeslavý, trhavý a rychle za sebou přerušovaný zvuk – stutter). Premiéra a zároveň jediné provedení kompozice se uskutečnilo 25. dubna 1967 na koncertě Studia soudobé hudby v Aule Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Účinkovalo Foersterovo dechové kvinteto ve složení: Radomír Pivoda st. - flétna, Vítězslav Hanus - hoboj, Bohumil Opat - klarinet, Otakar Kopecký – lesní roh, František Svoboda – fagot.

142

Z emailové korespondence s Pavlem Slezákem, 1. září 2014.

106

4.23 SYLVA SMEJKALOVÁ Bližší informace o osobnosti Sylvy Smejkalové již byly uvedeny v kapitole 3.12.

4.23.1

Orchidee Je to idea o orchestrální skladbě, elektronika rozšiřuje zvukovou oblast

komorního seskupení a elektronické efekty dodávají zdání orchestrálního zvuku. Skladba Orchidee pro devět nástrojů a elektroniku vznikla v roce 2002, je napsána pro dvě flétny, hoboj, lesní roh, smyčcový kvartet, keybord a sampler s živou elektronikou. Trvá asi 11 minut. Premiéra proběhla 12. června 2003 v koncertní síni Atrium v Praze na Žižkově, premiéroval soubor Tuning Metronomes ve složení: Monika Štreitová, Markéta Stivínová143 - flétny, Vladislav Borovka - hoboj, Jiří Špaček – lesní roh, David Danel, Hana Kubisová – housle, Ludmila Sovadinová – viola, Balázs Ádorján – violoncello, Sylva Smejkalová – sampler, Michal Trnka – dirigent. Další provedení: koncert „Tuning metronomes meet early reflections“ 26. listopadu 2003 v sále Philharmonia v Praze. Složení souboru: Monika Štreitová, Petra Prylová144 – flétny, Vladislav Borovka – hoboj, Jiří Špaček – lesní roh, David Danel, Hana Kubisová – housle, Ludmila Sovadinová – viola, Balázs Ádorján – violoncello, Sylva Smejkalová – sampler, Michal Trnka – dirigent. Interpretační komentář Moniky Štreitové: „Moje hlavní snažení se soustředilo na perfektní nastudování partu první flétny a na hledání ideální souhry s celým souborem v oblasti sonorické a rytmické. Nácvik trval asi týden. Souhra s elektronikou byla usnadněna přítomností dirigenta. Po dlouhé době jsem se setkala s flétnistkou Markétou Stivínovou a poznala mnoho sympatických pražských interpretů. Během koncertu byla bouřka, která nám pěkně zacloumala s elektrickým

143

Flétnistka Markéta Stivínová studovala hru na flétnu na Pražské konzervatoři (Mgr. Jan Hecl) a na AMU v Praze (prof. Jiří Válek). Je sólistkou komorního soubor Collegium Quodlibet Jiřího Stivína. 144 Flétnistka Petra Solarová Prylová studovala hru na flétnu na Konzervatoři v Teplicích a na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity (Mgr. Marcela Šindelová). Působí jako lektorka Hudebního ateliéru pro děti od 2 do 7 let v Praze.

107

vedením. Všichni konstatovali, že technika je vždy méně jistá než živý interpret, hrající na akustický nástroj.“145

4.23.2

Hidden world – hidden sight Skladba Hiddden world – hidden sight (Skrytý svět – skrytý div) je určena pro

komorní soubor (flétna, klarinet, trubka, kontrabas, bicí nástroje), elektroniku a výtvarný znějící objekt. Výtvarník Quido Sen (Švýcarsko) pracuje s objekty industriálního charakteru (roura) a elektronicky je ozvučí, v průběhu skladby se živý zvuk souboru náhodně nahrává a zpětně pak náhodně přehrává z tohoto objektu. Tvar objektu ovlivňuje charakter reprodukovaného zvuku. Premiéra skladby proběhla v roce 2012 v rámci mezinárodního festivalu multimediálního umění „echofluxx 12“ v Praze – Libni. Účinkovali: Lenka Kozderková – flétna, Jan Mach – klarinet, Tanaka Yasuco – trubka, Ondřej Melecký – kontrabas, Markéta Mazourová – bicí nástroje, Sylva Smejkalová – dirigent. Při premiéře trvala skladba 23 minut, ale její délka je proměnlivá. Setkává se zde komponovaná složka se složkou improvizační, zvukový objekt se projevuje zcela nahodile, lze ho jen zapnout a vypnout v předepsaných pasážích.

145

Z emailové korespondence s Monikou Štreitovou, 11. září 2014.

108

4.24 MARTIN SMOLKA Martin Smolka se narodil 11. srpna 1959 v Praze. Skladbu studoval soukromě u Marka Kopelenta a na Hudební akademii múzických umění v Praze. V roce 1983 spoluzaložil s Miroslavem Pudlákem a Petrem Kofroněm soubor Agon (Agon Orchestra), který se specializuje na interpretaci soudobé hudby. Působil v něm do roku 1998 jako umělecký vedoucí a hráč na preparovaný klavír. V rámci projektů Agonu se zabýval i pátráním po zapomenutých hodnotách (čtvrttónová hudba žáků Aloise Háby, počátky šedesátých let v Československu) a realizacemi grafických partitur a konceptů. Je spoluautorem knihy a CD Grafické partitury a koncepty146. Od roku 2003 vyučuje kompozici na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Hudba Martina Smolky je často uváděna v zahraničí, píše na objednávky prestižních festivalů jako je Varšavský podzim (Polsko), Donaueschinger Musiktage, Nev-Antiqua Köln, Eclat Stuttgart, Musica Viva München, Berliner Musik-Biennale (Německo), Marathon New York (USA) a mnoha dalších. Další významné festivaly si vybraly jeho skladby k reprízám, některé skladby zazněly v Norsku, Dánsku, Švýcarsku a Rakousku. U nás byly skladby Martina Smolky uvedeny na festivalech Pražské jaro, Ostravské dny nové hudby a NODO (New Opera Days Ostrava). Na mnoha místech světa zazněla jeho hudba v podání souboru Agon Orchestra (Německo, Maďarsko, Velká Británie, Kanada, Švýcarsko, Slovensko, Estonsko, Litva, Island, Francie). V České republice je znám hlavně díky opeře Nagano, kterou vytvořil na objednávku Národního divadla v Praze a za kterou v roce 2004 získal cenu Alfréda Radoka. Část jeho komorní hudby je nahrána na CD v podání souboru Agon Orchestra (vydavatelství Arta Records, Audio ego), od roku 2002 vydává jeho partitury nakladatelství Breitkopf & Härtel ve Wiesbadenu v Německu. Komponování je hlavním předmětem autorovy umělecké činnosti, působil ale také jako hudební improvizátor v divadle, aranžér, skladatel divadelní a filmové hudby. Často je zván k přednáškám o vlastním díle školami u nás i v zahraničí (Praha, Brno, Ostrava, Curych a Winterthur ve Švýcarsku, Montreal v Kanadě, Würzburg v Německu) a k vyučování na kurzech skladby (Trstěnice a Český Krumlov). V roce 1999 zasedal v porotě Mezinárodní skladatelské soutěže 146

Petr Kofroň, Martin Smolka: Grafické partitury a koncepty. Obsahuje CD, Praha, Audio ego, 1996.

109

Karimierze Serockého v Polsku, v roce 2006 v porotě 1. mezinárodní skladatelské soutěže Alexandra Moyzese a v roce 2007 v soutěži BMW Komponisitionspreise der Musica Viva v Mnichově v Německu.147

4.24.1

For Woody Allen Skladba For Woody Allen (Pro Woodyho Allena) vznikla v roce 1993 a je

určena pro flétnu (střídající pikolu a basovou flétnu), klarinet (střídající basklarinet), trombon, elektrickou kytaru, bicí nástroje, kontrabas a tape (pás). Flétna má jen malou roli v rámci ansámblu. Při interpretaci skladby se pouští z nahrávky předem nahrané bečení ovcí. Poprvé skladba zazněla 14. března 1993 v Kongresovém sále Maďarské akademie věd v Budapešti. Účinkoval Agon Orchestra ve složení: Martin Čech – flétny, Kamil Doležal – klarinety, Ivo Kopecký – trombon, Martin Smolka – bicí nástroje, Miroslav Šimáček – elektrická kytara, Ivan Bierhanzl – kontrabas, tape (nahrávka) a Petr Kofroň – dirigent. Z koncertu pořídil záznam maďarský rozhlas. Další provedení: 3. dubna 1993 Cachy (Německo), 25. září 1993 Padova (Itálie), 6. listopadu 1993 Konstanz (Německo), 15. ledna 1994 Lichtenštejnský palác Akademie múzických umění v Praze – česká premiéra. Dílo For Woody Allen je součástí CD 1 Agon Orchestra – Red & Black, audio ego 1997 (flétny nahrál Martin Čech).

147

Bližší informace o skladbě, interpretaci a jejích provedeních mně autor odmítl sdělit.

110

4.25 MILOŠ ŠTĚDROŇ Miloš Štědroň se narodil 9. února 1942 v Brně. Po maturitě na gymnáziu studoval muzikologii a bohemistiku na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1959-1964) a skladbu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1965-1971) pod vedením Aloise Piňose, Miloslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Titul Ph.Dr. získal v roce 1967, vzdělání v oboru

kompozice

si

rozšířil

postgraduálním

studiem

experimentální

a elektroakustické hudby na Janáčkově akademii múzických umění (1970-1972) a studijními pobyty v Holandsku a Belgii (1964), v Darmstadtu (1966) a Mnichově v Německu (1988-1989) a ve Vídni (Rakousko). Pracoval jako odborný asistent hudebně-historického oddělení Moravského muzea v Brně (1963-1972), od roku 1972 působí na Ústavu hudební vědy (dříve Katedra muzikologie) Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1978 získal titul CSc., v roce 1988 se habilitoval jako docent a v roce 1994 byl jmenován profesorem. Působil jako proděkan pro vědu a výzkum (1999-2001). Vyučoval teorii skladby a další předměty na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Miloš Štědroň je autorem mnoha desítek opusů scénické a filmové hudby (mnohaletá spolupráce s Divadlem Husa na provázku v Brně). Pro 58. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2006 zkomponoval cyklus varhanních miniatur Claudio Monteverde. Praga 1595 jako povinnou skladbu v oboru varhany. Jeho dílo bylo mnohokrát oceněno: v roce 1975 získal 1. cenu v Prix musique folklorique de Radio Bratislava (Slovensko) za skladbu Pláč Růženy Danielové z Hrubé Vrbky nad manželem v Osvětimi (společná skladba s Arnoštem Parschem), je držitelem ocenění za hudbu k filmu Balada pro banditu z roku 1980, má cenu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců za rok 1986 za hudbu k inscenacím Divadla Husa na provázku, cenu Classic z roku 1996 za Souborné kritické vydání děl Leoše Janáčka (společně s Leošem Faltusem), cenu Nadace Universitas Masarykiensis pro rok 1994, cenu rektora Masarykovy univerzity Brno v roce 1990 za vynikající vědecké dílo a Cenu města Brna 2004. Je autorem mnoha muzikologických prací: Claudio Monteverdi. Génius opery, hudební profily (1985), Základy mikrotektoniky (1991), Základy polymelodiky (1992), Josef Berg. Skladatel mezi hudbou, divadlem a literaturou (1992). 111

4.25.1

Hannibal Skladba Hannibal je pro 2 speakery (recitátory), flétnu, trubku, bicí nástroje

a pás. Premiéru měla v Brně v Besedním domě 13. dubna 1966 a trvá asi 6 minut. Dílo bylo vytvořeno na objednávku Jana Nováka u příležitosti latinského kongresu Antiquitas Graecorum Romanorumque ac tempora nostra148. Jedná se o krátkou hudební hříčku s podtitulem Ludus musicus149, ve které je zhudebněn latinský text - Hannibalova řeč k vojákům po přechodu Alp150. Na koncertě účinkovali: Vlasta Peterková, Miroslav Částek – recitace, Božena Muhrová151 - flétna, Jan Slabák – trubka, František Vlk – bicí nástroje. Pás byl vytvořen v elektronickém studiu Československého rozhlasu Brno, tvoří asi tří minutovou smyčku, která se pouští v závěru Hannibalova projevu. V partu flétny se objevuje frulato, hlasité nádechy, ťukání klapek na mikrofon, rychlé skupiny dvaatřicetin a čtyřiašedesátin podle libosti. Interpretační komentář Boženy Růžičkové: „Skladba se jmenovala přesně Hannidemabalogogia. Vzpomínám si, že Miloš Štědroň se jistě chtěl odlišit od ostatních skladatelů, jejichž díla téhož večera zazněla, použitím nových zvukových efektů. Pamatuji, že jsem tehdy při interpretaci užila v jednom místě jen hlavici flétny, v níž jsem posouváním prstu pravé ruky a foukáním do otevřeného vdechového otvoru (náustku) intonačně měnila vycházející zvuk. Dalším efektem byly čistě vzdušné zvuky a nárazy dechu. Vznikly při zakrytí klapek všemi prsty (hmat tónu c1) a vháněním vzduchu z úst do zakrytého vdechového otvoru. U tohoto způsobu hry byla výška tónu nekonkrétní, jednalo se spíše o zvukovou rytmizaci dle zápisu.“152

148

Řecká a římská antika a naše doba. Hudební hra, zábava. 150 „Videtis, milites fortissimi, Italiam, domicillium hostium nostrorum. Italia, Roma, caput Italiae, urbs opullentissima, maxima vestra praeda erit. Ad pugnam vos voco. Romani maxumo timore afficiuntur. Fortiter pugnabimus et exercitum Romanorum aci aliquod diebus superabimus. Si liberi erimus e tuti a superbia populi romani…“ Překlad: „Vidíte, udatní vojáci, Itálii, vlast našich nepřátel. Italia, Řím, hlava Itálie, je znamenité město a bude to skvělá kořist. Volám vás do boje. Statečně budeme bojovat a v několika dnes Římany porazíme. Tak se osvobodíme od pýchy Římanů…“ Z emailové korespondence s Milošem Štědroněm, 9. srpna 2014. 151 Mgr. Božena Růžičková Muhrová studovala hru na flétnu na Vyšší hudební škole v Kroměříži (nyní Konzervatoř P. J. Vejvanovského) u Roberta Slámy a JAMU v Brně (prof. Oldřich Slavíček). Věnovala se sólistické a pedagogické činnosti, byla finalistkou mezinárodní interpretační soutěže Pražské jaro 1968. Deset let vyučovala hru na flétnu na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži, od roku 1976 vyučuje hru na flétnu na Konzervatoři Brno. 152 Z emailové korespondence s Boženou Růžičkovou, 24. srpna 2014. 149

112

ZÁVĚR Při psaní disertační práce mne překvapilo množstvím skladeb českých autorů, ve kterých je zastoupena flétna a elektronika zároveň. Při mém bádání se mi podařilo objevit 58 kompozic s elektronikou, z toho 17 skladeb pro sólovou flétnu a 41 děl, v nichž je flétna součástí komorního sdružení. Dvě z nich (Picture I. pro flétnu a elektroniku Markéty Dvořákové a Küche Sylvy Smejkalové) jsem zařadila na program svých doktorských koncertů, abych s tímto typem skladeb získala osobní zkušenost. Má disertační práce se snaží být rejstříkem těchto kompozic. Přibližuje nejen je, ale i jejich autory. Blíže je specifikuje a v některých případech se pokouší objasnit problematiku interpretace. Při získávání interpretačních komentářů jsem oslovila nejen autory, ale i flétnistky a flétnisty, kteří mají s danými skladbami osobní zkušenost. Některá díla byla provedena před mnoha lety, někteří interpreti již nejsou mezi námi, další si tyto kompozice vybavují jen velmi mlhavě. Nejzásadnějším informátorkami proto byly flétnistky Lenka Kozderková a Monika Štreitová, které se na toto specifické odvětví soudobé hudby specializují. V průběhu práce bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak první průkopníci v oblasti elektroakustické hudby u nás předávají své zkušenosti svým žákům, ti pak na ně navazují a další znalosti a poznatky nesou stále dál. Většina autorů, o jejichž skladbách ve své disertační práci píši, mi ochotně vyšla vstříc a předala mi množství zajímavých údajů a informací, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Pouze několikrát jsem bohužel narazila na neochotu sdílet informace. Podkapitoly, u kterých jsem nezískala přímé zdroje informací, jsem se snažila zpracovat co nejdůkladněji v rámci možností dostupných pramenů. Doufám, že tato práce bude pro flétnisty přínosem a podnětem k obohacení repertoáru a některé kompozice se v horizontu času dočkají mnohých realizací.

113

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE Literatura BÁRTOVÁ, Jindřiška. Camerata Brno. Brno: Janáčkova akademie múzických umění za finančního přispění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, 2003. 292 s. ISBN 80-85429-87-X. BÁRTOVÁ, Jindřiška. Miloslav Ištvan. Brno: Janáčkova akademie múzických umění za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky a Nadace OSA, 1997. 273 s. ISBN 80-85429-33-0. BLÁHA, Ivo. Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 3. upravené vydání, 2014. 153 s. ISBN 987-80-7331303-6. ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ Bohumír, NOVÁČEK Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek prvý A-L. Praha: Státní hudební vydavatelství, n. p., 1963. 856 s. ČERNUŠÁK, Gracian; ŠTĚDROŇ Bohumír, NOVÁČEK Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí, svazek druhý M-Ž. Praha: Státní hudební vydavatelství, n. p., 1965. 1080 s. DOHNALOVÁ, Lenka. Estetické modely evropské elektroakustické hudby a elektroakustická hudba v ČR. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2001. 236 s. ISBN 80-7290-047-1. FLAŠAR, Martin; HORÁKOVÁ, Jana; MACEK Petr a kol. Umění a nová média. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 188 s. ISBN 978-80-210-5639-8. FORRÓ, Daniel. Domácí nahrávací studio. Vyd. 1. Praha: Grada, 1996. 241 s. ISBN 80-7169-231-x. FORRÓ, Daniel. Midi: Komunikace v hudbě. Praha: Grada, 1993. 267 s. ISBN 8085623-56-0. FORRÓ, Daniel. Musitronika: elektroakustické hudební nástroje. 1. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2004. 90 s. ISBN 80-85429-39-x. FORRÓ, Daniel. Počítače a hudba. Praha: Grada, 1994. 310 s. ISBN 80-85623-57-9. HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (1). Praha: Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2006. 408 s. ISBN 978-80-249-0808-5.

114

HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (2). Praha: Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2006. 543 s. ISBN 978-80-249-0987-3. KADUCH, Miroslav. Česká a slovenská elektroakustická hudba 1964-1994. Ostrava: vydáno vlastním nákladem za sponzorských přispění jednotlivců, SEAH Praha-Brno a Nadace OSA, 1994. 176 s. KADUCH, Miroslav. Ortografie hudby XX. století. Ostrava: Městské kulturní středisko, 2. rozšířené vydání, 1990. 113 s. KADUCH, Miroslav. Rudolf Růžička skladatel avantgardní současnosti. Ostrava: vydáno vlastním nákladem autora, 1999. 204 s. ISBN 80-238-4526-8. KADUCH, Miroslav. Soudobá hudební tvorba s využitím počítačů. Ostrava: Městské kulturní středisko, 1989. 104 s. KADUCH, Miroslav. Vývojové aspekty české a slovenské elektroakustické hudby. Ostrava: vydáno vlastním nákladem s grantovým přispěním Nadace ČHF v Praze, 1997. 113 s. ISBN 80-238-1377-3. KADUCH, Miroslav. Záznamová technika hudby XX. století. Ostrava: Městské kulturní středisko, 1982. 105 s. KAPOUNOVÁ, Jana. Formální úprava diplomové práce. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2001. 19 s. ISBN 80-7042-141-X. KLEMENTOVÁ, Petra. Techniky hry na flétnu v soudobé hudbě. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2010. 224 s. ISBN 978-80-86928-78-4. LAJNEROVÁ, Markéta. Počátky nové hudby v Čechách. Musica viva pragensis ajejí kmenoví autoři. Praha: Diplomová práce, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav hudební vědy, 2000. 143 s. LÉBL, Vladimír. Elektronická hudba. 1. vyd. Praha: SHV, 1966, 97, [7] s. LEVINE, Carin; MITROPOULOS-BOTT, Christina. The Technique of Flute Playing. Kassel: Bärenreiter-Verlag Karl Vötterle GmbH & Co. KG, 2002. 143 s. ISBN 3-7618-1595-6. PARSCH, Arnošt; PIŇOS, Alois; ŠŤASTNÝ, Jaroslav. Náhoda, princip, systém, řád. Brno: Ediční středisko JAMU, 2004. 222 s. ISBN 80-85429-40-3. RATAJ, Michal. Elektroakustická hudba a vybrané koncepty radioartu. Praha: Nakladatelství KANT, 2007. 160 s. ISBN 978-80-86970-31-8. RATAJ, Michal. Zvukem do hlavy: sondy do současné audiokultury. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2012. 175 s. ISBN 978-80-7331-229-9.

115

SEDLÁČEK, Marek. Klub moravských skladatelů 1992-2007 k 15. výročí znovuzaložení. Brno: Editio Moravia za finanční podpory Nadace Českého hudebního fondu a Nadace Leoše Janáčka, 2008. 250 s. ISBN 978808656599. SYROVÝ, Václav. Technické základy elektroakustické hudby. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 159 s. VÁLEK, Filip. Tvorba Zdeňka Lukáše realizovaná v elektroakustickém studiu (19681972). Olomouc: Magisterská diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie, 2012. VÁLEK, Jiří. Italské hudební názvosloví. Praha-Litomyšl: Paseka, 2007. ISBN 97880-7185-852-2. VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého, II. díl. Vizovice: Nakladatelství „LÍPA“ – A. J. Rychlík, 1999. 638 s. ISBN 80-86093-23-9.

116

Jiné zdroje informací BAJGAR, Jindřich. Osobní sdělení: červenec-srpen 2014 BLÁHA, Ivo. Osobní sdělení: červen 2014 BROŽÁK, Daniel. Osobní sdělení: červenec 2014 ČURDOVÁ TROMPÉ, Šárka. Osobní sdělení: září 2014 DLOUHÝ, Dan. Osobní sdělení: březen 2010, červenec 2014 DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Osobní sdělení: duben-květen 2010 FORRÓ, Daniel. Osobní sdělení: červenec 2014, září 2014 GAVLASOVÁ, Petra. Osobní sdělení: srpen 2014 GRAHAM, Peter. Osobní sdělení: červen 2014 IŠTVAN, Miloslav, ml. Osobní sdělení: červen 2014 JIRÁČKOVÁ, Marta. Osobní sdělení: květen 2014 JIRÁSEK, Jan. Osobní sdělení: duben 2014 KALAVSKÁ, Eva. Osobní sdělení: srpen 2014 KANTOR, František. Osobní sdělení: září 2014 KLEMENTOVÁ, Petra. Osobní sdělení: září 2014 KOPELENT, Marek. Osobní sdělení: srpen 2014 KOTÍK, Petr. Osobní sdělení: červen 2013 KOVÁRNOVÁ, Emma. Osobní sdělení: červenec 2014 KOZDERKOVÁ, Lenka. Osobní sdělení: srpen-září 2014 KRČEK, Jaroslav. Osobní sdělení: srpen-září 2014 KRČKOVÁ, Gabriela. Osobní sdělení: červenec-srpen 2014 LOUDOVÁ, Ivana. Osobní sdělení: červenec 2013 MATOUŠEK, Vlastislav. Osobní sdělení: červen 2014 MOJŽÍŠ, Vojtěch. Osobní sdělení: srpen 2014 NEJTEK, Michal. Osobní sdělení: červenec-září 2014 PAŘÍZEK, Petr. Osobní sdělení: červen-srpen 2014 PIŇOS, Mikuláš. Osobní sdělení: srpen-září 2014 POLÁŠKOVÁ, Ilona. Osobní sdělení: listopad 2009 PUDLÁK, Miroslav. Osobní sdělení: červenec 2014 PUDLÁKOVÁ, Veronika. Osobní sdělení: červenec-září 2014 RATAJ, Michal. Osobní sdělení: duben 2014, srpen 2014 RŮŽIČKA, Rudolf. Osobní sdělení: duben 2011, červenec 2014 117

RŮŽIČKOVÁ, Božena. Osobní sdělení: srpen 2014 SIMON, Jan. Osobní sdělení: červen 2014 SLEZÁK, Pavel. Osobní sdělení: červenec-září 2014 SMEJKALOVÁ, Sylva. Osobní sdělení: duben-červen 2013 SMOLKA, Martin. Osobní sdělení: srpen 2014 ŠTĚDROŇ, Miloš. Osobní sdělení: srpen 2014 ŠTREITOVÁ, Monika. Osobní sdělení: listopad 2010, srpen-září 2014 TULEJOVÁ, Markéta. Osobní sdělení: září 2014 VÍTKOVÁ, Lucie. Osobní sdělení: srpen 2014

118

Elektronické zdroje ABZ Slovník cizích slov. ABZ Slovník cizích slov [online]. 2005-2014 [cit. 2014-0720]. Dostupné z: http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=n%C3%A9nie Arta. Arta [online]. 2014 [cit. 2014-06-05]. Dostupné z: http://www.arta.cz/index.php?search_w=Graham&OK=OK&p=search&search_m=al l&site=default BLÁHA, Ivo. Ivo Bláha. Ivo Bláha: hudební skladatel, pedagog [online]. 2012 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://ivo-blaha.webnode.cz/ BROŽÁK, Daniel. Brozak. [online]. [cit. 2014-08-30]. Dostupné z: http://www.brozak.org/ Česká hudba - Czech music. CSC S. R. O. Česká hudba: Czech music [online]. [cit. 2014-09-07]. Dostupné z: http://www.czechmusic.org/osobnosti.cz#organizace Eva Kalavská: hudební skladatelka. Eva Kalavská [online]. [cit. 2014-07-10]. Dostupné z: http://www.calave.ic.cz/ HAIDER, Claudia. Flutepage. Flutepage [online]. 2014 [cit. 2014-09-30]. Dostupné z: http://www.flutepage.de/deutsch/goodies/ergebnis.php?cx=00309745285579301946 4%3Ar5roapc2aws&cof=FORID%3A9&ie=UTF-8&q=Lard%C3%A9 Korektura češtiny. Korektura češtiny [online]. 2009 [cit. 2014-08-30]. Dostupné z: http://www.korekturacestiny.cz/pavel-tahovsky-bloguje/spojovnik-pomlcka.htm KOFROŇ, Petr. Petr Kofroň. [online]. [cit. 2014-08-30]. Dostupné z: http://petrkofron.com/index2.html

119

Lenka Kozderková Šimková. Lenka Kozderková Šimková [online]. 2010 [cit. 201409-20]. Dostupné z: http://lenkakozderkova.com/home.php MACEK, Petr et al. Český hudební slovník osob a institucí. Český hudební slovník [online]. Centrum hudební lexikografie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2008 [cit. 2014-08-30]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/ Martin Smolka. Martin Smolka [online]. 2011 [cit. 2014-07-15]. Dostupné z: http://www.martinsmolka.com/cz/ Michal Rataj: skladatel. RATAJ, Michal. [online]. 2012 [cit. 2014-08-30]. Dostupné z: http://michalrataj.com/ Musica. Musica [online]. 2011 [cit. 2014-08-25]. Dostupné z: http://www.musica.cz/skladatele.html Muzikus. Muzikus [online]. 2013 [cit. 2014-07-15]. Dostupné z: http://www.muzikus.cz/muzikontakt/ Nux s.r.o. Musicbase [online]. 2012-2014 [cit. 2014-07-30]. Dostupné z: http://www.musicbase.cz/ Slovník MIDI. JIRSÁK, Martin. Slovník MIDI [online]. 2007-2013 [cit. 2014-09-07]. Dostupné z: http://slovnikmidi.info/hledat?q=multiefektov%C3%BD+procesor Supraphonline. Supraphonline [online]. [cit. 2014-08-10]. Dostupné z: http://www.supraphonline.cz/album/5105-musica-nova-bohemica-nove-ceskeskladby-1?artistId=2499 Zdeněk Lukáš. Zdeněk Lukáš [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://www.zdenek-lukas.cz/index.php/cs/

120

SEZNAM ZKRATEK aj.

a jiný

AMU

Akademie múzických umění v Praze

apod.

a podobně

CD

compact disk / kompaktní disk

č.

číslo

ČHF

Český hudební fond

ČHS-SPKU

Česká hudební společnost – Sdružení přátel krásných umění

ČR

Česká republika

ČSAV

Československá akademie věd

ČSR

Československá republika

ČSSR

Československá socialistická republika

DILIA

Divadelní a literární agentura

EAH

elektroakustická hudba

EH

elektronická hudba

et

a

FAMU

Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze

HAMU

Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze

HF

Hudební fakulta

ISCM

International Society for Contemporary Music / Mezinárodní společnost pro soudobou hudbu

JAMU

Janáčkova akademie múzických umění v Brně

např.

například

NEWCOMP Společnost pro počítačové umění Nové Anglie v Bostonu (USA) OSA

Ochranný svaz skladatelů

OSN

Organizace spojených národů 121

PC

personal computer / osobní počítač

s.

strana

SEAH

Společnost pro elektroakustickou hudbu Praha – Brno

SR

Slovenská republika

TV

televize

tzv.

takzvaně

UNESCO

United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization/Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu

USA

United States of America / Spojené státy americké

VŠMU

Vysoká škola múzických umení v Bratislavě (Slovensko)

ZUŠ

Základní umělecká škola

122

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Jmenný rejstřík skladatelů a jejich skladeb……………………………..1 Příloha č. 2: Dvořáková, Markéta: Picture I. pro flétnu a elektroniku (s. 1)……......11 Příloha č. 3: Obraz Jiřího Nečase……………………………………………………12 Příloha č. 4: Gavlasová, Petra: Survivor (s. 1)………………………………………13 Příloha č. 5: Gavlasová, Petra: Survivors (s. 13)……………………………………14 Příloha č. 6: Jiráčková, Marta: Včely a slunečnice op. 44 (s. 1)…………………….15 Příloha č. 7: Kopelent, Marek: Nénie s flétnou za zemřelou Hanu Hlavsovou (s. 3).16 Příloha č. 8: Loudová, Ivana: Planeta ptáků III. (s. 1)……………………………...17 Příloha č. 9: Marek, Martin: Cosciette di roncole alla Luigi Galvani (s. 3)………...18 Příloha č. 10: Mojžíš, Vojtěch: Operace (s. 1)…...………...……………………….19 Příloha č. 11: Polášková, Ilona: Makom II. (s. 6)…………………………………...20 Příloha č. 12: Pudlák, Miroslav: Hlasy (rozložení bicích nástrojů)…………………21 Příloha č. 13: Pudlák, Miroslav: Hlasy (s. 2)………………………………………..22 Příloha č. 14: Rataj, Michal: Silence Talking (s. 1)…………………………………23 Příloha č. 15: Rataj, Michal: Wonderland. End. (s. 1)………………………………24 Příloha č. 16: Smejkalová, Sylva: Küche (s. 1)……………………………………...25 Příloha č. 17: Vítková, Lucie: Flute and Tape (s. 1)………………………………..26 Příloha č. 18: Přiložená CD…………………………………………………………27

123

Příloha č. 1: Jmenný rejstřík skladatelů a jejich skladeb

Bláha, Ivo. Ta Láska – hudba k básni J. Préverta Rok vzniku: 1975 Durata: 11‘30‘‘ Obsazení: vypravěč, flétna, hoboj, klarinet, magnetofonový pás Brožák, Daniel. Les Voiles op. 15 Rok vzniku: 1977 Durata: 12‘ Obsazení: flétna, tuba, smyčce, magnetofonový pás Dvořáková, Markéta. Picture I. pro flétnu a elektroniku Rok vzniku: 2003 Durata: 7‘45‘‘ Obsazení: flétna, elektronika Forró, Daniel. Experiment pro 5 Rok vzniku: 1975 Durata: vždy jiná Obsazení: flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh Věže babylonské Rok vzniku: 1985 Durata: 12‘ Obsazení: vypravěč, soprán, flétna/pikola, klarinet, fagot, housle, viola, violoncello, klavír, kytara, syntetizéry, bicí nástroje, pás Gavlasová, Petra. Survivor

1

Rok vzniku: 2003 Durata: 6‘17‘‘ Obsazení: flétna, tape Survivors Rok vzniku: 2003 Durata: 16‘54‘‘ Obsazení: flétna, trombon, elektrická kytara, tape, live elecronic

Graham, Peter. Nebe i země pominou… Rok vzniku: 1997 Durata: 8‘12‘‘ Obsazení: flétna, klarinet, syntezátor, CD přehrávač, housle, viola, violoncello, klavír Ištvan, Miloslav. Já, Jákob Rok vzniku: 1968 Durata: 24‘30‘‘ Obsazení: flétna/pikola, anglický roh, elektrická kytara, klavír, bicí nástroje, koloraturní soprán, vypravěč, magnetofonový pás (pop-tenor, vypravěč, varhany) Jiráčková, Marta. Včely a slunečnice op. 44 Rok vzniku: 1992 Durata: 7‘ Obsazení: flétna, magnetofonový pás Jirásek, Jan. Labyrint Rok vzniku: 1987 Durata: 15‘ Obsazení: flétna, neškolený mužský hlas, elektronika

2

Kalavská, Eva. Electronic Rok vzniku: 2001 Durata: 6‘ Obsazení: flétna, elektronika Atmosphere Rok vzniku: 2004 Durata: 4‘ Obsazení: flétna, elektronika Kofroň, Petr. Sedm scén z opery Francek Rok vzniku: 1987 Durata: 15‘ Obsazení: flétna, elektrická kytara, klavír, tape The Fire Is Mine Rok vzniku: 1993 Durata: 15‘ Obsazení: basová flétna, anglický roh, basklarinet, fagot, 2 lesní rohy, 2 trombony, elektrická kytara, čtyřruční klavír, elektrický kontrabas, elektronika Ha ty svatej Vavřenečku Rok vzniku: 2001 Durata: 16‘ Obsazení: flétna, Es klarinet, 2 trubky, 2 trombony, bicí nástroje, syntetizér, elektrická basová kytara, elektronika Starobulská Rok vzniku: 2001 Durata: 7‘ Obsazení: flétna, Es klarinet, 2 trubky, 2 trombony, bicí nástroje, syntetizér, elektrická basová kytara, elektronika Magor Rok vzniku: 2008 Durata: 15‘

3

Obsazení: flétna, klarinet, lesní roh, trombon, bicí nástroje, syntetizér, sampler, elektrická basová kytara, 2 housle, viola, violoncello

Kopelent, Marek. Nénie s flétnou za zemřelou Hanu Hlavsovou Rok vzniku: 1961 Durata: 5‘57‘‘ Obsazení: flétna, 9 ženských hlasů, anglický roh, klarinet, basklarinet, kontrafagot, 2 trubky, 2 trombony, bicí nástroje, klavír, sinusový generátor Kotík, Petr. Integrated solos I, II, III Rok vzniku: 1983 Durata: 25‘ Obsazení: flétna (I), flétna a tamburína (II), flétna, tamburína a trubka (III) Kozderková, Lenka. Larus Rok vzniku: 2003 Durata: 2‘30‘‘ Obsazení: flétna, pás Krček, Jaroslav. Rozmluvy s časem – Koncert pro dva hlasy a šest hudebníků Rok vzniku: 1978 Durata: 65‘26‘‘ Obsazení: dva hlasy, flétna, housle, hoboj, klarinet, fagot, bicí nástroje Loudová, Ivana. Planeta ptáků III. Rok vzniku: 2009 Durata: 17‘ Obsazení: flétna, elektronika

4

Lukáš, Zdeněk. Nezabiješ op. 76 Rok vzniku: 1971 Durata: 30‘ Obsazení: flétna, klarinet, trubka, viola, bicí nástroje, recitátor, pás (smíšená sbor) Concerto grosso op. 87 Rok vzniku: 1972 Durata: 24‘ Obsazení: flétna, housle, stereofonní pás, symfonický orchestr

Marek, Martin. Cosciette di roncole alla Luigi Galvani Rok vzniku: 1999 Durata: 9‘24‘‘ Obsazení: flétna, klarinet, housle, viola, violoncello, klavír, syntetizér, zvuková stopa Matoušek, Vlastislav. Trigramy Rok vzniku: 1993 Durata: 18‘15‘‘ Obsazení: flétny, harfa, magnetofonový pás Mojžíš, Vojtěch. Operace Rok vzniku: 1979 Durata: 5‘30‘‘ Obsazení: flétna, trubka, kontrabas, marimbafon, operátor elektroakustických zařízení

Nejtek, Michal. Jednorožec/Na poli lilií Rok vzniku: 2008 Durata: 12‘

5

Obsazení: vypravěč, ženský hlas, akordeon, flétna, klarinet, tuba, trombon, lesní roh, 2 housle, viola, violoncello, bicí nástroje, keybord, sampler Man Of The Past Rok vzniku: 2012 Durata: 9‘30‘‘ Obsazení: variabilní komorní soubor nástrojů, elektronika Odstrčil, Karel. Nápadníci Rok vzniku: 1983 Durata: 12‘ Obsazení: flétna, kytara, elektronika Pařízek, Petr. Neuropheon Rok vzniku: 2007 Durata: 15‘ Obsazení: flétna, pás The Entire Something Rok vzniku: 2010 Durata: 7‘ Obsazení: flétna, pás Piňos, Alois. Zatčení Rok vzniku: 1988 Durata: 9‘ Obsazení: mezzosoprán, baryton, spíkr, flétna, klarinet, fagot, bicí nástroje, housle, viola, violoncello, magnetofonový pás Piňos, Alois; Piňos, Mikuláš. A view into the windy landscape Rok vzniku: 2000 Durata: 6‘ 6

Obsazení: flétna, housle, pás Polášková, Ilona. Makom II. Rok vzniku: 1999 Durata: 10‘ Obsazení: flétna, pás Pudlák, Miroslav. Letím… Rok vzniku: 1985 Durata: 19‘07‘‘ Obsazení: flétna, hoboj, klarinet, trubka, klavír, housle, viola, violoncello, elektronika Hlasy Rok vzniku: 1987 Durata: 30‘ Obsazení: flétna, bicí nástroje, elektronika Chaosmos Rok vzniku: 1992 Durata: 15‘ Obsazení: flétna, klarinet, housle, viola, violoncello, klavír, pás OM-Age Rok vzniku: 1998 Durata: 12‘11‘‘ Obsazení: flétna, klarinet, housle, viola, violoncello, klavír, syntetizér, pás

Rataj, Michal. Dech, čas, okamžik Rok vzniku: 2002 Durata: 11‘15‘‘ Obsazení: flétna, elektronika Silence Talking Rok vzniku: 2007 7

Durata: 9‘45‘‘ Obsazení: flétna, elektronika Ether – Sound - Escape Rok vzniku: 2009 Durata: 8‘45‘‘ Obsazení: flétna/altová flétna, klarinet/basklarinet, housle, violoncello, klavír, elektronika Wonderland.End. Rok vzniku: 2010 Durata: 7‘20‘‘ Obsazení: flétna, kytara, elektronika Růžička, Rudolf. Tibia Rok vzniku: 1972 Durata: 10‘ Obsazení: flétna, elektronika Malefica Rok vzniku: 1974 Durata: 19‘ (11‘) Obsazení: mezzosoprán, flétna, klarinet, viola, cembalo (nebo klavír), elektronika Timbri Rok vzniku: 1967 Durata: 7‘ Obsazení: flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, elektronika

Simon, Ladislav. Dimenze Rok vzniku: 1964 Durata: 15‘ Obsazení: flétna, basklarinet, klávesové nástroje, bicí nástroje, magnetofonový pás Antiteze Rok vzniku: 1966 Durata: 12‘ 8

Obsazení: flétna, basklarinet, klávesové nástroje, bicí nástroje, magnetofonový pás Missa non sacra Rok vzniku: 1967 Durata: 30‘ Obsazení: recitátor, 2 flétny, klávesové nástroje, bicí nástroje, magnetofonový pás Slezák, Pavel. Dechový kvintet a varhany op. 20 Rok vzniku: 1966 Durata: 12‘ Obsazení: flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, magnetofonový pás Smejkalová, Sylva. Prosvítání Rok vzniku: 1997 Durata: 5‘ Obsazení: flétna, elektronika Küche Rok vzniku: 2004 Durata: 6‘44‘‘ Obsazení: basová flétna, elektronika Orchidee Rok vzniku: 2002 Durata: 11‘ Obsazení: 2 flétny, hoboj, lesní roh, smyčcový kvartet, keybord, sampler Hidden world – hidden sight Rok vzniku: 2012 Durata: proměnlivá délka Obsazení: flétna, klarinet, trubka, kontrabas, bicí nástroje, výtvarný znějící objekt

Smolka, Martin. For Woody Allen Rok vzniku: 1993 Durata: 9‘ 9

Obsazení: flétna/pikola/basová flétna, klarinet/basklarinet, trombon, elektrická kytara, bicí nástroje, kontrabas, pás Štědroň, Miloš. Hannibal Rok vzniku: 1966 Durata: 6‘ Obsazení: recitátoři (mužský a ženský hlas), flétna, trubka, bicí nástroje, pás Vítková, Lucie. Flute and Tape Rok vzniku: 2014 Durata: 5‘40‘‘ Obsazení: flétna/pikola, tape

10

Příloha č. 2: Dvořáková, Markéta: Picture I. pro flétnu a elektroniku (s. 1)

11

Příloha č. 3: Obraz Jiřího Nečase

12

Příloha č. 4: Gavlasová, Petra: Survivor (s. 1)

13

Příloha č. 5: Gavlasová, Petra: Survivors (s. 13)

14

Příloha č. 6: Jiráčková, Marta: Včely a slunečnice op. 44 (s. 1)

15

Příloha č. 7: Kopelent, Marek: Nénie s flétnou za zemřelou Hanu Hlavsovou (s. 3)

16

Příloha č. 8: Loudová, Ivana: Planeta ptáků III. (s. 1)

17

Příloha č. 9: Marek, Martin: Cosciette di roncole alla Luigi Galvani (s. 3)

18

Příloha č. 10: Mojžíš, Vojtěch: Operace (s. 1)

19

Příloha č. 11: Polášková, Ilona: Makom II. (s. 6)

20

Příloha č. 12: Pudlák, Miroslav: Hlasy (rozložení bicích nástrojů)

21

Příloha č. 13: Pudlák, Miroslav: Hlasy (s. 2)

22

Příloha č. 14: Rataj, Michal: Silence Talking (s. 1)

23

Příloha č. 15: Rataj, Michal: Wonderland. End. (s. 1)

24

Příloha č. 16: Smejkalová, Sylva: Küche (s. 1)

25

Příloha č. 17: Vítková, Lucie: Flute and Tape (s. 1)

26

Příloha č. 18: Přiložená CD

CD 1 Ukázky elektroakustických skladeb (maximální délka 2‘, formát MP3): 1. Bláha, Ivo: Ta Láska – hudba k básni J. Préverta 2. Dvořáková, Markéta: Picture I. pro flétnu a elektroniku 3. Gavlasová, Petra: Survivor 4. Gavlasová, Petra: Survivors 5. Graham, Peter: Nebe i země pominou… 6. Jirásek, Jan: Labyrint 7. Kalavská, Eva: Atmosphere 8. Kopelent, Marek: Nénie s flétnou za zemřelou Hanu Hlavsovou 9. Krček, Jaroslav: Rozmluvy s časem - Koncert pro dva hlasy a šest hudebníků 10. Loudová, Ivana: Planeta ptáků III. 11. Marek, Martin: Cosciette di roncole alla Luigi Galvani 12. Matoušek, Vlastislav: Trigramy (Nebe) 13. Matoušek, Vlastislav: Trigramy (Země 1) 14. Pařízek, Petr: The Entire Something 15. Polášková, Ilona: Makom II. (4. část) 16. Pudlák, Miroslav: Letím… 17. Pudlák, Miroslav: OM-Age 18. Rataj, Michal: Silence Talking 19. Rataj, Michal: Wonderland. End. 20. Růžička, Rudolf: Malefica 21. Růžička, Rudolf: Tibia 22. Růžička, Rudolf: Timbri 23. Simon, Ladislav: Antiteze 24. Slezák, Pavel: Dechový kvintet a varhany op. 20 25. Smejkalová, Sylva: Küche

27

CD 2 Nahrávka doktorandského koncertu ze dne 22. června 2010, Janáčkův sál Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, obsahující tyto skladby: Carl Philipp Emanuel Bach: Hamburská sonáta G dur 1. Allegretto 2. Presto. Rondo Georg Philipp Telemann: Concerto á 3 pro flétnu, lesní roh a klavír 3. Allegro moderato 4. Loure 5. Tempo di Menuet Aaron Copland: Duo pro flétnu a klavír 6. Flowing 7. Poetic, somewhat mournful 8. Lively, with bounce 9. Markéta Dvořáková: Picture I. pro flétnu a elektroniku Bohuslav Martinů: Sonáta pro flétnu a klavír 10. Allegro moderato 11. Adagio 12. Allegro poco moderato Klavírní spolupráce: ArtD. Tomáš Gaál Spoluúčinkuje: BcA. Jindřich Molinger, lesní roh

CD 3 Nahrávka doktorandského koncertu ze dne 25. června 2013, Koncertní sál Hudební fakulty JAMU v Brně, obsahující tyto skladby:

28

Johann Sebastian Bach: Sonáta Es dur BWV 1031 1. Allegro moderato 2. Siciliana 3. Allegro Paul Hindemith: Sonáta pro flétnu a klavír 4. Heiter bewegt 5. Sehr langsam 6. Sehr lebhaft 7. Arvo Pärt: Spiegel im Spiegel pro altovou flétnu a klavír 8. Sylva Smejkalová: Küche 9. Frank Martin: Ballade pro flétnu a klavír Klavírní spolupráce: MgA. Karla Fucimanová

29