Integrita a síla původního plánu

Tituly z volné řady Tajné dějiny světa Zdeněk Krušina Tajné dějiny světa 1 Atlantis - ztracená perla na úsvitu lidstva

Tajné dějiny světa 2 Ráj versus evoluce

Tajné dějiny světa 3 Velcí zasvěcenci starověku

Nicholas R. Mann Posvátná geometrie Washingtonu / Integrita a síla původního plánu Nicholas Goodrich-Clarke Okultní kořeny nacismu Laurence Gardner Šalamounův kód

Laurence G a r d n e r

STRÁŽKYNĚ GRÁLU

Copyright © Laurence Gardner, 2005 Edition © Eminent, 2007 Translation © Monika Kittová ISBN 978-80-7281-295-0

Laurence Gardner

STRÁŽKYNĚ GRÁLU Studie založená na pokrevní linii Ježíše a Marie Magdalény

Me není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.

Obsah Přehled mapek a ilustrací Poděkování

13 15

Úvod 1 Světice, nebo hříšnice? První dáma Restaurování Sedm démonů Magdalénino dědictví Akademie Strach a chvění

19 23 23 24 28 31 34 37

2

Pronásledování Směrem k zapomnění Dědicové Páně Zjevení Bratři a sestry Zapovězený hrob

41 41 43 47 52 55

3

Apokalypsa Plod vinné révy Alegorie plodnosti Symboly Magdalény Harmagedon Agonie a mučení

59 59 62 65 70 74

4

Ta druhá Marie Dědictví nazorejských Gabriel Pravidla, jimiž se řídilo manželství Neposkvrněné početí

77 77 80 83 89

5

Magdalénina hrobka Svatý balzám

95 95 9

Nový důraz Zachariášův podvod Živé vody Gotický odkaz

99 101 106 109

6

Strážci ostatků Dcera Francie Víra moudrost Dech univerza Inkvizice Šifra Bafomet

113 113 116 118 121 125

7

Pozoruhodné texty Marta Odstranění důkazů Velké kacířství Magdalénský archiv Zapomenutá evangelia

131 131 134 138 141 143

8

Zeny a církev Záležitost dat Ježíšovy narozeniny Choť Spasitelova Výběr evangelií

151 151 154 157 160

9

Posvátné manželství Aspekty překladu Šarlatová žena Ženská duchovenská služba Dynastický sňatek Zasnoubení

169 169 172 175 179 181

Dědicové Magdalénino manželství Království nebeské Melchisedechův řád Čas obnovení

187 187 193 197 200

10

10

1

11

Dítě Grálu Oddělení Magdalénina cesta Na Západě Zjevení Beránka Milovaný učedník

205 205 206 209 212 214

12

Království Desposyni Králové-rybáři Dům chleba Božská výsost Prvotní církev Debata biskupů Tajemství Páně

221 221 225 227 230 233 235

13

Svatý balzám Romantický příběh Grálu Hora svědectví Alabastrová nádobka Nascien a ryba Velké světlo

239 239 242 245 249 252

14

Království a barvy Svaté rodiny Artušova rodová linie Královny Avallonu Magdaléniny barvy

257 257 261 264 267

15

Leonardo da Vinci Mona Lisa Panna ve skalách Madona ve skalách Notre Dame

275 275 284 288 291

16

Poslední večeře Tragická historie Dohady o Klanění

295 295 299 11

Šifra mistra Leonarda

301

17

Svatá alegorie Tajemná deska Ložnicová hereze Jišajův proutek Kající se kurtizána

311 311 317 320 323

18

Tajné převorství Spiknutí Siónu Saunièrovo tajemství Revoluční komandérie Podezřelé spisy Původní Prieuré Bůh a Magdaléna

329 329 332 335 336 338 341

Poznámky a odkazy Pokrevní linie Svatého grálu

348 380

DODATKY I Syn Boží - Syn člověka II Soud a ukřižování III Ježíš a Indie IV Svatá Helena V Tři stoly Grálu VI PádMerovejců

386 387 390 403 407 410 414

Bibliografie Rejstřík

417 430

Obrazová příloha

12

Přehled mapek a ilustrací Mapka - Země v době evangelií 22 Římská standarta z prvního století 40 Zoubkovaný černý a stříbrný štít Saint-Clairů 58 Grálový vodoznak z Provence, 13. století 61 Zvěstování 76 Císař Konstantin dostává mesiášské schválení pro Donaci 94 7 Mapka - Středověká Francie 112 8 Templářský portrét Bafometa-Sofie 128 9 Vzkříšení Lazara 130 10 Zlomek Evangelia Marie Magdalény 146 11 Tři Marie u prázdného hrobu 150 12 Biskupové předkládají svůj výběr evangelií 161 13 Marie Magdaléna pomazává nohy Ježíše 168 14 Marie Magdaléna pomazává Ježíšovi hlavu 186 15 Mapka - Trasa Magdaléniny cesty 204 16 Andělé Sangréalu 220 17 Josef es předává pravomoc 236 18 Marie Magdaléna u dveří Šimona Farizea 238 19 Formy alabaster z 1. století 247 20 Aedàn Pendragon 256 21 Davidovský lev Léonů ďAcqs 267 22 Vitruviův muž Leonarda da Vinci 274 23 Leonardo da Vinci 285 24 Poslední večeře z cyklu Velké utrpení 294 25 Detail z Poslední večeře (kopie z roku 1524) 305 26 Podpis Jana van Eyck na „dvojportrétu" 310 27 Okno s magdalénským nápisem v Kilmorském kostele 320 28 Komandéři carcassonnského templu 328 29 Záhlaví Siónského převorství z května 1956 330 30 Marie Magdaléna káže králi a královně marseillským.. 343 31 Obdélníky zlatého řezu 411 32 Tři stoly Grálu 412 1 2 3 4 5 6

13

www. eminent. cz

Poděkování Z a c e n n o u p o m o c p ř i p ř í p r a v ě t é t o p r á c e jsem z a v á z á n a r c h i v á ř ů m a k n i h o v n í k ů m v Britské k n i h o v n ě , B r i t s k é m muzeu,

Bibliothèque N a t i o n a l e d e F r a n c e , B i b l i o t h è q u e

de Bordeaux, Knihovně d e v o n s k é h o hrabství, Birmingh a m s k é ú s t ř e d n í k n i h o v n ě , A s h m o l o v s k é m m u z e u , Bodleianské k n i h o v n ě , C o n g r e g a t i o n d e s S o e u r s d e Saint T h o m a s de Villeneuve, P a l a z z o D u c a l e v M a n t o v ě , Ka­ tedrálním muzeu v Geroně, nadaci Samuela Courtaulda, Ruském

pravoslavném

klášteře

sv.

Marie

Magdalény

v J e r u z a l é m ě , N á r o d n í k n i h o v n ě v e Walesu, N á r o d n í kni­ h o v n ě ve S k o t s k u a K r á l o v s k é i r s k é a k a d e m i i . Z a i n f o r m a c e týkající s e u m ě l e c k ý c h d ě l p a t ř í m é p o ­ děkování k u r á t o r ů m a s p r á v c ů m v následujících institu­ cích: N á r o d n í galerie v L o n d ý n ě , G r a p h i s c h e S a m m l u n g Albertina v e Vídni, F i t z w i l l i a m o v o m u z e u m v C a m b r i d ­ ge, Galleria D o r i a - P a m p h i l i i v Ř í m ě , Galleria d e g l i Ufizzi ve

Florencii,

Musée

de

Beaux-Arts

v

Caenu,

kostel

sv. F r a n t i š k a z Assisi, N á r o d n í u m ě l e c k á galerie ve Was­ h i n g t o n u , M u z e u m L o u v r e v Paříži, M u s e o d i S a n M a r c o dell'Angelico ve Florencii, P i n a c o t e c a di Brera v M i l á n ě , B r o o k l y n s k é m u z e u m u m ě n í v N e w Yorku, Filadelfské u m ě l e c k é m u z e u m , M u s é e d e s Beaux-Arts v N a n t e s , San­ ta M a r i a della G r a z i e v M i l á n ě a M u s é e C o n d e v C h a n ­ tilly. Jsem n e s k o n a l e v d ě č n ý své m a n ž e l c e A n g e l e , jejíž n e ­ únavná p o d p o r a mi p o m o h l a přivést tuto práci k plod­ n ý m závěrům, a s v é m u synu Jamesovi za jeho vytrvalé povzbuzování. Mé výslovné díky patří i m é m u literární­ mu agentovi Andrewovi Lowniemu, reklamní agentce Jennifer S o l i g n a k o v é , a g e n t c e v z á l e ž i t o s t e c h z a h r a n i č ­ ních p r á v Scarlett N u n n o v é , s p r á v k y n i w e b o v ý c h s t r á n e k K a r e n Lysterové, t e c h n i c k é m u p o r a d c i T o n y m u S k i e n s o v i a obchodnímu manažerovi Colinu Gitshamovi. Zvláště 15

d ě k u j i t a k é e d i t o r c e K a t y C a r r i n g t o n o v é , ř e d i t e l ů m a za­ m ě s t n a n c ů m vydavatelství Thorsons and HarperCollins P u b l i s h e r s a r e d a k t o r u M a t t h e w o v i C o r y m u . D á l e si m ů j obdiv za svou profesionální p o m o c zaslouží Charlotte Lorimerová a Tamzin Phoenix z Bridgemanovy umělecké knihovny. Děkuji r o v n ě ž k r á l o v s k é r o d i n ě S t u a r t o v c ů , s v a t é m u rodu

sv.

Kolumby,

řů-templářů

sv.

Evropské

Antonína

a

radě Princů, Vznešenému

ř á d u rytířádu

gardy

sv. G e r m a i n a . S p e c i á l n í u z n á n í p a k p a t ř í J e h o k r á l o v s k é Výsosti p r i n c i M i c h a e l o v i z Albany, k t e r ý mi u m o ž n i l p r i v i l e g o v a n ý p ř í s t u p k a r c h i v ů m s v é rodiny, a mé ucti­ vé

poděkování

i

rytířům

Davidu

Royovi

Stewartovi

a J a c k u R o b e r t s o n o v i , jejichž b á d á n í b y l o p r o t e n t o p r o ­ jekt velice c e n n é . J a k o v ž d y d ě k u j i Siru P e t e r o v i R o b s o n o v i z a to, ž e vy­ t v o ř i l i n s p i r o v a n é a l e g o r i c k é obrazy, k t e r é d o p r o v á z e j í mé p s a n í , j a k o ž i s k l a d a t e l i J a z u C o l e m a n o v i a v ý t v a r n í ­ k u A n d r e w u J o n e s o v i z a jejich s p o l u p r á c i n a M a g d a l é n i n ě o r a t o r i u . O c e n ě n í s i z a s l o u ž í též C a n d a c e G o s c h o v á z L i v i n g E l e m e n t P i c t u r e s za a d a p t a c i mé p r á c e p r o fil­ m o v é zpracování. Za nepřetržitou pomoc v mezinárod­ ním

měřítku

patří

mé

speciální

poděkování

Eleanor

a Stevovi R o b s o n o v ý m ze Studia Petera Robsona, Dun­ c a n R o a d s , R u t h P a r n e l l o v é , M a r c u s o v i a R o b y n Alleno­ v ý m z N e x u , A d r i a n u F o r g i o n i m u z Hery, J. Z. K n i g h t o v i a v š e m v R a m t h o v ě š k o l e osvícení, C h r i s t i n e Z o h s o v é z Yes N e w s , N a n c y a M i k o v i S i m m s o v ý m z E n t r o p i c k é ho krásného umění a všem mediálním autorům pořadů a m o d e r á t o r ů m , k t e ř í velice p ř i s p ě l i s v o u p o m o c í k to­ m u t o seriálu. Vzhledem k t o m u , že tato kniha do značné míry před­ stavuje

syntézu vzájemně

tek, j s e m

velice

zavázán

souvisejících t e m a t i c k ý c h lá­ oněm

autorům-odborníkům,

jejichž v ě d e c k á e r u d i c e v p ř í s l u š n ý c h o b o r e c h mi u s n a d ­ nila p o k r y t í specifických h l e d i s e k . Jejich o d b o r n o s t a vy­ soce k v a l i t n í p u b l i k o v a n é p r á c e lze stěží d o c e n i t . 16

N a k o n e c m u s í m vyjádřit s v o u v d ě č n o s t v š e m č t e n á ­ ř ů m , kteří s l e d o v a l i m o u p r á c i b ě h e m u p l y n u l ý c h let a p o d p o r o v a l i ji, z v l á š t ě p a k t ě m , k t e ř í m i n a p s a l i m n o h o užitečných postřehů a komentářů. Laurence

Gardner

The Graal Studio http:.//www. graal.co.uk

17

Úvod

V roce 1996 vyšla k n i h a The Blodline of the Holy Grail (čes­ ký p ř e k l a d p o d n á z v e m Svatý grál n á s l e d o v a l v r. 1999; p o z n . překl.), k t e r á p ř e d s t a v o v a l a p r v n í d í l o v t é t o ř a d ě a p ř i n e s l a d o s u d nejobsažnější p ř e h l e d p o t o m k ů Ježíšo­ vy rodiny, jaký b y l v m o d e r n í d o b ě p u b l i k o v á n . V t o m t o k o n t e x t u b y l p o d r o b n ě p o p s á n m a n ž e l s k ý s t a v Ježíše a v r o z p o r u s o r t o d o x n í m u č e n í m b y l a do p o p ř e d í v y n e ­ s e n a i jeho m a n ž e l k a M a r i e M a g d a l é n a j a k o ž e n a vý­ z n a m n é h o s p o l e č e n s k é h o p o s t a v e n í . Toto o d h a l e n í v e d l o k t o m u , že se v a m e r i c k ý c h n o v i n á c h objevily š o k o v a n é titulky, k n i h a z a č a l a v y c h á z e t n a p o k r a č o v á n í v b r i t s k é m d e n í k u Daily Mail a velice r y c h l e se u m í s t i l a na ž e b ř í č ­ cích b e s t s e l l e r ů . N á s l e d k e m t o h o se ze Svatého grálu s t a l o cosi jako s v ě t o v á i n s t i t u c e s v e l k ý m p o č t e m p ř e k l a d ů do jiných j a z y k ů a r ů z n ý c h n á s l e d n ý c h v y d á n í v a n g l i č ­ tině. Svatý grál začal s v o u d r á h u j a k o k n i h a , k t e r á o t ř á s l a e s t a b l i s h m e n t e m , ale p o s t u p n ě s e z a ř a d i l a blíže k e s t ř e d ­ n í m u p r o u d u . V roce 1997 m i v y s l o u ž i l a t i t u l A u t o r r o k u , k t e r ý u d ě l u j e řetězec k n i h k u p e c t v í H a t c h a r ď s o f L o n d o n a Dillons Bookstores, a z a č a l a se o b j e v o v a t i ve v y s o k o ­ školských k n i h o v n á c h a g e n e a l o g i c k é t a b u l k y v ní u v e d e ­ né se používaly při seminářích. Od s a m é h o počátku byla moje m e d i á l n í s e t k á n í s k n ě ž í m i , b i s k u p y a d a l š í m i cír­ kevními představiteli uklidňujícím z p ů s o b e m přátelská a p ř í č i n u jsem zjistil, k d y ž jsem v y s t u p o v a l v roce 1998 19

v televizi s j e d n í m d o m i n i k á n s k ý m m n i c h e m . S h r n u l si­ t u a c i t í m , ž e m o d e r á t o r o v i vysvětlil: „ L a u r e n c e G a r d n e r p ř i s t u p u j e k t o m u t o p ř e d m ě t u z h l e d i s k a h i s t o r i e a pí­ s e m n ý c h z á z n a m ů . C í r k e v k n ě m u p ř i s t u p u j e jako k otáz­ ce p ř e s v ě d č e n í a víry. Tyto d v a p ř í s t u p y si n e p l e ť t e - jsou to dvě r ů z n é věci." O b e c n é u z n á n í k n i h y z a č a l o b ý t ještě výraznější v roce 2000, k d y v z n i k l n á p a d , ž e p ř í b ě h Ježíše a M a g d a l é n y b y m ě l b ý t z h u d e b n ě n . V t ě c h t o s o u v i s l o s t e c h m i byl s v ě ř e n ú k o l n a p s a t libreto k e g n o s t i c k é m u o r a t o r i u vycházející ze Svatého grálu. T o h o t o n e s m í r n é h o h u d e b n í h o ú k o l u se ujal Jaz C o l e m a n , s k l a d a t e l v e d o u c í P r a ž s k ý symfonický orchestr, a s p o l e č n ě j s m e p o t é p o s k y t l i p r á v a k e d v o u h o ­ dinovému

představení

Svatba

v

Káni.

Premiéru

mělo

v p r o s i n c i r o k u 2001 v L o n d o n ' s R o y a l O p e r a H o u s e , C o vent Garden. N e d á v n o s e t é m a M a r i e M a g d a l é n y a jejího m a n ž e l ­ s k é h o v z t a h u s J e ž í š e m z n o v u objevilo v n o v é p o d o b ě : v r o m á n u a m e r i c k é h o a u t o r a D a n a B r o w n a The Da Vinci Code (v č e š t i n ě Šifra mistra Leonarda či Da

Vinculo kód),

k t e r ý s e stal m e z i n á r o d n í m b e s t s e l l e r e m . N á s l e d k e m to­ ho na mě bylo vzneseno množství požadavků, abych o i n f o r m a c í c h o b s a ž e n ý c h ve Svatém grálu p o j e d n a l ve v ě t š í šíři. R o m á n D a n a B r o w n a v y v o l a l v s o u č a s n é d o b ě v š e o b e c n ý zájem o o b r a z o v á z n á z o r n ě n í M a r i e M a g d a l é ­ ny a v z h l e d e m k t o m u , že p ř e d t í m , n e ž j s e m se stal spi­ sovatelem, bylo p o l e m m é h o profesního zájmu konzer­ vování

výtvarných

děl,

jsem

zkompiloval

Magdalénin

rod, p ř i č e m ž t ě ž i š t ě t é t o p r á c e t v o ř í r e n e s a n č n í v ý t v a r n á díla. C í l e m k n i h y n e n í p o d p o ř i t a n i z p o c h y b n i t Šifru mistra Leonarda, n ý b r ž c h o p i t se n ě k t e r ý c h jejích k o n t r o v e r z n ě j ­ ších a s p e k t ů a k o m e n t o v a t je t a m , k d e je to na m í s t ě . P o u ­ tavý r o m á n D a n a Browna se řadí ke krásné literatuře a je s m y š l e n ý m dílem a tak by se měl také chápat. Obsahuje v š a k i h i s t o r i c k á fakta a p ř e d k l á d á n ě k t e r á t é m a t a , k t e r á jsou r e l e v a n t n í i v p ř í b ě h u Svatého grálu. 20

Stejně jako v p ř í p a d ě v š e c h p r a c í v t é t o ř a d ě v ě n o v a n é t é m a t u G r á l u b y l o n a p s á n í Magdalénina rodu u r č e n o p r o s a m o s t a t n é v y d á n í a v ž á d n é m p ř í p a d ě n e n í n u t n é číst předtím kteroukoli z ostatních knih. Laurence

Gardner

V Exeteru, r o k u 2005

21

Země v době evangelií.

Světice, nebo hříšnice? První dáma V n o v o z á k o n n í c h e v a n g e l i í c h jsou n a s e d m i m í s t e c h z m í ­ n ě n y r ů z n é ženy, k t e r é d o p r o v á z e l y Ježíše. 1 V šesti vý­ čtech j e M a r i e M a g d a l é n a u v e d e n a n a p r v n í m m í s t ě . V s e d m é m s e n a p r v n í m m í s t ě n a c h á z í Ježíšova m a t k a 2 a j i n d e n a j d e m e z m í n k u p o u z e o M a r i i M a g d a l é n ě . 3 Ve v z t a h u k Ježíši je p o p i s o v á n a j a k o ž e n a , k t e r á „ s e o něj s t a r a l a " , 4 a n a p o s l e d y se v e v a n g e l i í c h objevuje j a k o p r v ­ ní člověk, k t e r ý m l u v í s J e ž í š e m u h r o b u po j e h o v z k ř í ­ šení. 5 Z l i t e r a t u r y v ě n o v a n é p r v o t n ě k ř e s ť a n s k é m u o b d o b í je zřejmé, ž e M a r i e M a g d a l é n a z a u j í m a l a m i m o ř á d n é m í s t o v Ježíšově ž i v o t ě a v s r d c í c h jeho n á s l e d o v n í k ů . Později s e v š a k c í r k e v n í b i s k u p o v é r o z h o d l i p r e z e n t o v a t M a r i i ja­ ko d ě v k u . Z d á n l i v ě se t a k stalo p r o t o , že v j e d n é z biblic­ kých z m í n e k j e o z n a č e n a j a k o „ h ř í š n i c e " . 6 T o b y l o p o d l e b i s k u p ů o z n a č e n í ž e n y v o l n ý c h m r a v ů . Avšak v s a m o t ­ n é m k o n t e x t u d o t y č n é h o b i b l i c k é h o v e r š e se o M a r i i říká, že to byla z á m o ž n á ž e n a , k t e r á p a t ř i l a k J e ž í š o v ý m o s o b ­ ním sponzorům. V d a l š í m e v a n g e l i j n í m líčení v y s t u p u j e M a r i e M a g d a ­ léna jako blízká s p o l e č n i c e Ježíšovy m a t k y , již d o p r o v á z í při u k ř i ž o v á n í . P ř e d t í m j e ř e č e n o , ž e Ježíš m ě l M a r i i r á d .

7

C o j e t e d y m o ž n o u p ř í č i n o u t o h o , ž e s e ř í m s k á církev o b ­ rátila p r o t i t é t o o b ě t a v é ž e n ě a po celá staletí š p i n i l a její j m é n o ? Věřili s k u t e č n ě b i s k u p o v é , ž e ž e n a h ř í š n i c e m u s í být n u t n ě d ě v k a , n e b o t o b y l a j e n o m v ý m l u v a související s n ě č í m jiným, co chtěli zatajit? 23

Na následujících stránkách z v á ž í m e všeobecný odkaz M a r i e M a g d a l é n y : jak ji líčí Bible, jak v y s t u p u j e v n e k a ­ n o n i c k ý c h e v a n g e l i í c h , její ž i v o t p o d l e z á z n a m ů kroniká­ ř ů , její k n ě ž s k ý a a k a d e m i c k ý s t a t u s , její z o b r a z o v á n í ve s v ě t ě v ý t v a r n é h o u m ě n í a její v ý z n a m v d n e š n í m světě. M a r i i n o p o s t a v e n í je v m n o h a o h l e d e c h j e d i n e č n é v t o m s m y s l u , že n a v z d o r y její z d á n l i v ě vedlejší roli v křesťan­ s k é m p ř í b ě h u se objevuje jako j e d n a z jeho h l a v n í c h p o ­ stav. Jak je u v e d e n o v n ě k t e r ý c h evangeliích, která se do N o v é h o z á k o n a n e d o s t a l a , byla M a r i e M a g d a l é n a „ ž e n o u , jež z n a l a c e l é h o " Ježíše. Byla t o u , již „ K r i s t u s m i l o v a l více n e ž u č e d n í k y " , a byla a p o š t o l k o u „ n a d a n o u p o z n á n í m , vi­ zí a v h l e d e m d a l e c e p ř e s a h u j í c í m i p o z n á n í P e t r o v o " .

Restaurování K m é m u p r v n í m u bližšímu setkání s Marií Magdalénou d o š l o v o s m d e s á t ý c h letech m i n u l é h o století. Měl jsem ate­ liér r e s t a u r o v á n í o b r a z ů a byl jsem k o n z u l t a n t e m v o b o r u k o n z e r v a c e p r o Fine Art G u i l d (Cech v ý t v a r n é h o u m ě n í ) v L o n d ý n ě . D o s t a l jsem za ú k o l vyčistit a r e s t a u r o v a t mal­ bu n a z v a n o u Kající se Magdaléna, což byla italská p r á c e z 18. století pocházející z b o l o ň s k é školy F r a n c e s c h i n i h o M a r c a n t o n i a . Při p ř e d c h o z í c h p o k u s e c h ji r e s t a u r o v a t byla n a h r u b o u p e v n ě n a na jiné p l á t n o , z n ě h o ž bylo třeba ji s u n d a t (viz ilustrace 3 a 4). V r á m c i k u r z u k o n z e r v a c e o b r a z ů , k t e r ý jsem v té d o b ě v e d l , jsem p o p s a l d e t a i l y t é t o k o n k r é t n í r e s t a u r á t o r s k é p r á c e v č a s o p i s e Guided Journal. Ale v t o m t o s t a d i u jsem se zajímal o m a t e r i á l n í s t r á n k y r e s t a u r á t o r s k é h o p r o c e s u , a nikoliv o t é m a malby. Teprve později, k d y ž jsem zkou­ m a l fotografie d o k o n č e n é p r á c e , jsem si začal klást o t á z k y o h l e d n ě jistých p r v k ů n a o b r a z e . M a g d a l é n a byla zobra­ z e n a se š p e r k y a z r c a d l e m , a p ř e s t o z n ě l titul Kající se Magdaléna, což se jevilo jako r o z p o r . J e d n o u r u k o u si při­ d r ž o v a l a v l a s y a v e d r u h é d r ž e l a p e r l o v o u n á u š n i c i , vypa24

d a l a d o s t i s p o k o j e n ě a n e b y l o tu nic, co by n a z n a č o v a l o , že se nějak kaje. Proč b y l t e d y o b r a z t a k t o n a z v á n ? K d y ž jsem z k o u m a l p ů v o d o b r a z u , zjistil jsem, ž e j e h o doložený název

Kající se Magdaléna

je

spíš

označením

ž á n r u n e ž t i t u l e m , k t e r ý b y m u d a l malíř. P r o něj t o b y l spíše s t y l i z o v a n ý p o r t r é t M a r i e M a g d a l é n y . Ž á n r o v é k a t e g o r i e jsou v e s v ě t ě v ý t v a r n é h o u m ě n í o b ­ vyklé, p r o t o ž e i k d y ž t v ů r c i č a s t o své o b r a z y p o d e p s a l i n e b o o s o b n ě označili, n á z v y n a n ě n e p s a l i . R o m a n t i c k á p o j m e n o v á n í jim o b v y k l e d á v a l i p o z d ě j i a ž jejich v l a s t n í ­ ci, galerie a prodejci; b y l y to názvy, k t e r é za s v é h o ž i v o t a malíři nejspíš a n i n e z n a l i . Mona Lisa od L e o n a r d a da Vin­ ci je toho d o b r ý m příkladem. Pod tímto j m é n e m je z n á m á p o c e l é m anglicky m l u v í c í m světě, ale v e F r a n c i i ( k d e visí v L o u v r ů ) se označuje jako La Joconde a v Itálii jako La Gioconda. (K t o m u t o fascinujícímu r e n e s a n č n í m u m i s t r o v s k é ­ m u d í l u s e ještě v r á t í m e . ) D a l š í m p o z d ě j š í m p ř í k l a d e m j e malba Jamese A. M. Whistlera, kterou on s á m nazval Aranžmá v šedé a černé, ale k t e r á je od j e h o s m r t i o b e c n ě z n á m á jako

Whistlerova matka.

O b r a z y Ježíše spadají d o ř a d y p o d o b n ý c h k a t e g o r i í a jen n e p ř í l i š často se jim vymykají. Začínají „ N a r o z e ­ n í m " , které s e d á l e dělí n a t é m a t a jako „ K l a n ě n í p a s t ý ř ů " a „ K l a n ě n í tří k r á l ů " . Pokračují p o r t r é t y „ M a d o n y s d í t ě ­ t e m " a výjevy „ O d p o č i n k u n a ú t ě k u d o E g y p t a " . N á s l e ­ dují v y o b r a z e n í Ježíšova „ V y s t o u p e n í v c h r á m u " a d a l š í v ý z n a m n é scény z j e h o s l u ž b y až k u k ř i ž o v á n í , v z k ř í š e n í a následnému nanebevstoupení. Existuje t a k é n ě k o l i k r o m a n t i c k ý c h p o r t r é t ů , j a k o t ř e b a z n á z o r n ě n í Ježíše s l u c e r n o u ve Světle světa W i l l i a m a H o l m a n a H u n t a (1853) a Vinném lisu J o h n a S p e n c e r a S t a n h o pa (1864). Avšak t y t o m a l b y ještě stále v y c h á z e j í z e v a n ­ gelijní t r a d i c e : „Já jsem světlo s v ě t a " (Jan 8:12) a „Já j s e m p r a v ý v i n n ý k m e n " (Jan 15:1). Velká v ě t š i n a k ř e s ť a n s k ý c h o b r a z ů se z ř e t e l n ě v z t a h u j e k e v a n g e l i j n í m u d á l o s t e m , ale s M a r i í M a g d a l é n o u je t o m u jinak. M n o h o z p o p u l á r ­ n í c h n á m ě t o v ý c h oblastí, k t e r é j i zobrazují, n e m á n i c s p o 25

léčného se ž á d n o u událostí v N o v é m zákoně a mezi ně p a t ř í i o z n a č e n í „kající s e " . Většina n á b o ž e n s k ý c h u m ě l c ů v u r č i t é fázi m a l o v a l a n e b o kreslila M a r i i M a g d a l é n u . Objevuje se často i jako socha, na vitrážích a z p r a c o v a n á jinými výrazovými pro­ středky. Ve s k u t e č n o s t i je j e d n o u z nejčastěji z o b r a z o v a ­ n ý c h k l a s i c k ý c h postav. Existuje m n o ž s t v í jejích p o r t r é t ů u k ř í ž e a u h r o b u , v č e t n ě o b l í b e n é h o d r a m a t i c k é h o výje­ vu Noli tne tangere ( N e l n i ke m n ě ) z Jana 20:17. 8 N a v í c je t u hojně o b r a z ů kající s e M a g d a l é n y , p ř e s t o ž e v ů b e c ne­ souvisejí s t í m , jak M a r i e v y s t u p u j e v b i b l i c k é m v y p r á v ě ­ ní. V t ě c h t o s c é n á c h s e d í o b v y k l e s a m a u t o a l e t n í h o stol­ ku n e b o v o s a m o c e n í v jeskyni v d i v o č i n ě . K p r a v i d e l n ě s e v y s k y t u j í c í m r e k v i z i t á m p a t ř í z r c a d l o , svíce, šperky, lebka a kniha. Š p e r k y a z r c a d l a začaly b ý t p o p u l á r n í v 17. století v ob­ d o b í b a r o k a a v italské škole L u k y G i o r d a n a . M ě l y sym­ b o l i z o v a t M a r i i n o z ř e k n u t í se s v ě t s k ý c h m a r n o s t í . V p r o ­ t i k l a d u k m a r n o s t i p ř e d s t a v u j e svíce a k n i h a d ů l e ž i t o s t světla a p o z n á n í ; lebka (viz i l u s t r a c e 2) je s y n o n y m e m ne­ vyhnutelnosti smrti. Nejoblíbenějším a nejstálejším p ř e d m ě t e m na u m ě l e c ­ kých dílech zobrazujících M a g d a l é n u - p ř e d m ě t e m , který je p r o její o s o b u p ř í z n a č n ý , z v l á š t ě je-li ve s p o l e č n o s t i ji­ n ý c h ž e n - je n á d o b k a se v z á c n o u m a s t í . V M a r k o v ě e v a n g e l i u 16:1 s e vysvětluje, ž e k d y ž M a r i e M a g d a l é n a šla s d a l š í m i k Ježíšově h r o b c e , „ n a k o u p i l y v o n n é m a s t i , a b y h o šly p o m a z a t , " ale n á d o b k a s e n e v z t a h u j e speciál­ ně k t é t o scéně. N e o d m y s l i t e l n ě p a t ř í k u d á l o s t i ze všech nejdráždivější, k d y M a r i e p o m a z a l a h l a v u a n o h y Ježíše v d o m ě Šimona z Betanie krátce p ř e d ukřižováním. N a v z d o r y všem historickým konvencím a populární t r a d i c i existující již o d r a n ý c h d o b ř í m s k á církev d l o u h o tvrdila, ž e M a r i e M a g d a l é n a , t a hříšnice, n e b y l a stejnou o s o b o u , jež p o m a z a l a Ježíše. Trvala na t o m , že Ježíš by se n e d a l p o m a z a t hříšnicí. Byla t u v š a k d v ě p o m a z á n í . Těm s e b u d e m e v ě n o v a t v e v h o d n o u chvíli, ale a b y c h o m s e p o 26

stavili o n o m u p o d i v n é m u k l e r i k á l n í m u n á z o r u již n y n í , u v e d u alespoň, že první p o m a z á n í (Lukášovo evangelium 7:37-38) p r o v e d l a „ h ř í š n i c e " v d o m ě farizea Š i m o n a . K d y ž se J a n o v o e v a n g e l i u m (11:2) z m i ň u j e o d r u h é m p o m a z á n í Ježíše v d o m ě m a l o m o c n é h o Š i m o n a , j e z d e z d ů r a z n ě n o , že p o m a z á n í provedla tatáž žena jako před­ tím. F a r i z e u s Š i m o n a m a l o m o c n ý Š i m o n byli j e d n a a t á ž osoba, ale ještě důležitější je, že h ř í š n i c e M a r i e a M a r i e z Betanie byla r o v n ě ž j e d n a a t á ž o s o b a . A r g u m e n t y to p o d p o ř i l i p a p e ž Ř e h o ř I. (590-604); u m ě l c i a k r o n i k á ř i 0 t o m byli v ž d y p ř e s v ě d č e n i a k o n e č n ě t e n t o fakt u z n a l a 1 Katolická encyklopedie9 v roce

1910.

Ve v ý t v a r n é m díle je p r o t o a l a b a s t r o v á n á d o b k a na d r a ­ hé masti Mariiným

trvalým rozpoznávacím

atributem

a u m ě l c i ho p o u ž í v a l i za všech o k o l n o s t í , k d y ž ji z o b r a z o ­ vali. Vyskytuje se u ní u kříže i u h r o b u , n ě k d y i k d y ž se kaje v o s a m ě n í , o b v y k l e p a k na o b r a z e c h M a r i e a M a r t y z Betanie a v ž d y p a k na z n á z o r n ě n í c h m e s i á š s k é h o p o m a ­ zání. Klíčovou u m ě l e c k o u ž á n r o v o u klasifikací M a r i e M a g ­ d a l é n y jsou t u d í ž scény „ U k ř í ž e " (včetně scény „ U k l á d á n í d o h r o b u " ) , „ U h r o b u " (včetně sekvencí „ N á ř e k " a „Vzkří­ š e n í " s p o l u s „ N o l i me t a n g e r e " ) a dřívější r i t u á l y p o m a ­ zání, které se obvykle s o u h r n n ě označují jako „V d o m ě Ši­ m o n o v ě " . Existuje r o v n ě ž m n o h o p ř í m ý c h p o r t r é t ů , k t e r é spadají d o k a t e g o r i e z n á m é jako „ A l a b a s t r o v á n á d o b k a " , a další o b l í b e n o u kategorií je „Ježíš v d o m ě M a r t y " . D á l e jsou stejně tak hojná nebiblická z o b r a z e n í Kajícnice. Jsou tu však i jiná, která t a k é nemají nic s p o l e č n é h o s k a n o n i c ­ k ý m i evangelii. M e z i n ě p a t ř í s k u p i n a o z n a č o v a n á jako „Marie Magdaléna v Provenci" a „Magdaléna nesená an­ děly", s p o l u s r ů z n ý m i i m a g i n á r n í m i výjevy s

„Marií

M a g d a l é n o u a J e ž í š e m " . Existují n ě k t e r é a l t e r n a t i v n í klasi­ fikace (často alegorické), ale v p o d s t a t ě lze u tisíce j e d n o t ­ livých z o b r a z e n í v y s l e d o v a t p ř i b l i ž n ě d v a n á c t n á m ě t ů . N a k o n e c se M a r i e M a g d a l é n a v roce 1969 objevila j a k o světice v c í r k e v n í m k a l e n d á ř i a její s v á t e k se slaví 22. čer27

věnce. Tento svátek se ve skutečnosti na Z á p a d ě uznává již od 8. století a j e n o m v A n g l i i je jí z a s v ě c e n o 187 koste­ l ů . 1 0 P ř e s t o b y l její k a n o n i c k ý s t a t u s f o r m á l n ě u z n á n a ž v e 20. století, ačkoli ř í m s k ý m i s á l ( k t e r ý m se řídí liturgie la­ t i n s k é h o r i t u ) stále o d m í t á s k u t e č n o s t , ž e M a r i e M a g d a l é ­ na a M a r i e z Betanie je j e d n a a t a t á ž o s o b a . D o p l n ě n í M a r i i n a k a n o n i c k é h o s t a t u s u v roce 1969 vy­ c h á z e l o z p ř e d p o k l a d u jejího p o k á n í - p o k á n í , které m ě l o t r v a t d o s t d l o u h o . Ú d a j n ě činila p o k á n í z a to, ž e byla p r o ­ s t i t u t k o u , ale v b i b l i c k é m t e x t u n e n í a n i n á z n a k e m řečeno, že M a r i e byla p r o s t i t u t k a . Takže se v r a c í m e k dřívější o t á z c e : P r o č s e v ů b e c církev r o z h o d l a s n i ž o v a t Marii Mag­ d a l é n u ? B i s k u p ů m nejspíš na její p ř í t o m n o s t i v Ježíšově ž i v o t ě n ě c o velice v a d i l o . Jak s i u k á ž e m e , o p r a v d u t o m u t a k b y l o , ale v a d i l o jim to jen p r o t o , že se církev r o z h o d l a , ž e b u d e institucí z a l o ž e n o u n a celibátu a v ů d č í m postave­ n í m u ž ů . M a g d a l é n i n vliv p r o n ě p ř e d s t a v o v a l h r o z b u , ž e jejich h y b r i d n í křesťanství b u d e p o d r ý v á n o .

Sedm démonů A b y k l e r i k o v é z d ů v o d n i l i své o č e r ň o v á n í M a r i e a aby jí m o h l i p ř i p s a t ú d a j n é p o k á n í z a p r o s t o p á š n o s t , sloučili j i s j i n o u evangelijní p o s t a v o u , s n í ž v š a k n e m ě l a v ů b e c nic s p o l e č n é h o . P o v a ž o v a l o s e z a n u t n é m í t nějaký vysvětli­ t e l n ý p ř e c h o d od M a r i e - h ř í š n i c e k M a r i i jako společnici J e ž í š o v y m a t k y . J e d i n ý m p ř i j a t e l n ý m z p ů s o b e m , jak b y s e to m o h l o stát, b y l o , že by Ježíš M a r i i M a g d a l é n ě její ha­ n e b n ý h ř í c h o d p u s t i l . V t é t o s o u v i s l o s t i se h o d i l a nejme­ n o v a n á ž e n a , jíž Ježíš o d p u s t i l její n e v á z a n é c h o v á n í , a t a k s ní m o h l a b ý t M a r i e z t o t o ž n ě n a . Byla to ž e n a , k t e r á p o d l e J a n a 8:1-11 „ b y l a p ř i s t i ž e n a p ř i c i z o l o ž s t v í " a kte­ r o u Ježíš n e o d s o u d i l , ale n a p o m e n u l ji „jdi a už n e h ř e š " . M e z i M a r i í M a g d a l é n o u a t o u t o ž e n o u n e b y l a a n i nejm e n š í souvislost, ale s t r a t e g i e s e u z n a l a jako d o s t i v h o d ­ ná a o M a r i i , d o m n ě l é hříšnici, se řeklo, že se kála. 28

Další s o u v i s l o s t m e z i t o u t o ž e n o u a M a r i í M a g d a l é n o u byla

učiněna

pomocí

pasáže

v

Lukášově

evangeliu

7:3-49, k d y h ř í š n á ž e n a p o m a z a l a J e ž í š o v y n o h y v d o m ě farizea Š i m o n a . V e v a n g e l i u se u v á d í , že jí Ježíš řekl: „ T v é h ř í c h y jsou ti o d p u š t ě n y . " Ale jak j s m e viděli, v J a n o v ě e v a n g e l i u se p r a v í , že M a r i e z B e t a n i e a ž e n a , k t e r á p r o ­ vedla t o t o p r v n í p o m a z á n í , j e j e d n a o s o b a . T a k t o , v y m y š ­ lením „kajícného" stavu p r o Marii M a g d a l é n u , církev ve s k u t e č n o s t i u z n a l a , že M a r i e M a g d a l é n a b y l a M a r i í z Be­ tanie. N e d á v á v š a k ž á d n ý s m y s l , ž e v e v š e c h o s t a t n í c h s o u v i s l o s t e c h to b i s k u p o v é , i p ř e s její j a s n é u v e d e n í v Ja­ nově evangeliu, popírali. N y n í n a b r a l y věci ještě p o d i v n ě j š í s m ě r a o d d u b n a 1969, k d y byla f o r m á l n ě u z n á n a s v a t o s t M a r i e M a g d a l é ­ ny, m i s á l t v r d í , že existovaly tři r ů z n é M a r i e : M a r i e - h ř í š nice, M a r i e z Betanie a M a r i e M a g d a l é n a . Takže M a r i e , k t e r o u k a n o n i z o v a l i , n e b y l a v l a s t n ě v ů b e c o n a „kající s e " M a r i e ! To o v š e m v e d e k o t á z c e : P r o č je t e d y M a r i e M a g ­ d a l é n a u v e d e n a jako p a t r o n k a kajících s e h ř í š n í k ů ? P o č i n e m z r o k u 1969 se z á p a d n í církev u v e d l a v sou­ lad s v ý c h o d n í ( b y z a n t s k o u ) p r a v o s l a v n o u církví, k t e r á d l o u h o tvrdila, ž e e x i s t o v a l y tři M a r i e . Ale jestliže t o m u tak bylo, j e p o d i v n é , ž e t é m ě ř k a ž d á M a g d a l é n i n a i k o n a v e v ý c h o d n í církvi z o b r a z u j e M a r i i , jak d r ž í a l a b a s t r o v o u n á d o b k u se v z á c n o u m a s t í . Ve s k u t e č n o s t i je to v r o z p o r u s v ý c h o d n í d o k t r í n o u , p r o t o ž e z t o h o j a s n ě v y p l ý v á , že Marie Magdaléna a Marie z Betanie byla jedna a tatáž žena. Co si v t é t o s o u v i s l o s t i m y s l í p r o t e s t a n t s k á církev? To záleží na t o m , k t e r é z m n o h a p r o t e s t a n t s k ý c h v ě t v í se člo­ věk z e p t á . Ve s k u t e č n o s t i je celá věc s t r a š n ě z m a t e n á a katolíci a p r o t e s t a n t i jsou ještě p o p l e t e n ě j š í n e ž k d y k o l i předtím. A to všechno proto, že Marie M a g d a l é n a před­ stavuje t a k o v ý p r o b l é m , že ať se u p l a t n í jakékoli d o k t r i n á l n í strategie, v š e c h n y s e z á r o v e ň n a v z á j e m popírají, n e ­ boť j i n e l z e u z a v ř í t d o nějaké škatulky, k a m n e p a t ř í . M a r i i M a g d a l é n u ani n e n í m o ž n é j e d n o d u š e i g n o r o v a t , p r o t o ž e 29

z e v a n g e l i í d o k o n a l e jasně v y p l ý v á její ú z k á spojitost s Je­ žíšem a jeho rodinou. N a v z d o r y v š e m p o k u s ů m M a r i i p ř i s o u d i t , ž e byla ne­ v ě s t k o u , což n e m á ž á d n é o p o d s t a t n ě n í , existuje v evan­ geliích p o u z e j e d n a p o z n á m k a týkající s e jejího p ř e d p o ­ k l á d a n é h o h ř í c h u . Objevuje se v L u k á š o v ě e v a n g e l i u 8:2, k d e p ř i c h á z í p o p r v é na s c é n u , a o p a k u j e se v p a s á ž i o v z k ř í š e n í u M a r k a 16:9. Je t a m p o u z e ř e č e n o , že a) Ma­ rie b y l a „ ž e n a u z d r a v e n á od z l ý c h d u c h ů a n e m o c í " a b) z ní „[Ježíš] k d y s i v y h n a l s e d m d é m o n ů " . To je v š e c h n o . N e n í t u nic, c o b y s o u v i s e l o s c i z o l o ž s t v í m n e b o p r o s t i t u ­ cí. C o t o t e d y z n a m e n a l o ? K d o n e b o c o b y l o o n ě c h s e d m démonů? V roce 591 p a p e ž Ř e h o ř I. p r o s l o v i l h i s t o r i c k é k á z á n í , v n ě m ž se t a k é z m i ň o v a l o M a r i i M a g d a l é n ě . P r á v ě v této řeči se t v r d i l o , že M a r i e - h ř í š n i c e a M a r i e z Betanie je stej­ ná o s o b a , jak je p o d r o b n ě j i p o p s á n o v J a n o v i 11:2. Avšak b ě h e m kázání se rovněž pustil do otázky „sedmi ďáblů" a d o š e l k z á v ě r u , že p ř e d s t a v u j í s e d m h l a v n í c h h ř í c h ů ( „ n e ř e s t í " , jak se obvykleji nazývají). M a r i e byla t e d y p o d l e něj v i n n a p ý c h o u , závistí, o b ž e r s t v í m , chtíčem, h n ě v e m , c h a m t i v o s t í a l e n o s t í - v š e m i s e d m i ! Je s p o d i ­ v e m , že se z t o h o v ů b e c d o s t a l a , a stejně tak, že ji Ř e h o ř neobvinil i z hříchů smrtelných! Když se p o d í v á m e na otázku sedmi d é m o n ů , je za prvé t ř e b a vzít v ú v a h u s p o l e č e n s k o u p l a t n o s t ř e c k é h o j m é n a „ M a r i e " ( z e g y p t s k é h o „ M e r y " , což z n a m e n á „ m i l o v a n á " , a je zjevně e k v i v a l e n t e m h e b r e j s k é h o j m é n a „ M i r i a m " ) . K p o d o b n ý m e g y p t s k ý m j m é n ů m p a t ř í M e r y a m o n (Milo­ v a n á A m o n o v a ) a M e r y a t o n ( M i l o v a n á A t o n o v a ) . Dalšími e v r o p s k ý m i v a r i a n t a m i M a r i e jsou M a r i a a Mary. V d o b ě e v a n g e l i í , stejně jako v ř e c k o - e g y p t s k é k u l t u ř e , n e b y l o „ M a r i e " a n i t a k j m é n o , jako o z n a č e n í h o d n o s t i . P r o t o b y l o tolik M a r i í s p o j o v á n o s Ježíšem. Ačkoli v N o ­ v é m z á k o n ě je to ze j m e n zjevné, v n e k a n o n i c k é m Evange­ liu Filipově se v ý s l o v n ě u v á d í t o t o : „Byly tři, k t e r é stále c h o d i l y s P á n e m ... j e h o sestra a jeho m a t k a a jeho m a n 30

želka b y l y v š e c h n y M a r i e . "

11

Toto j m é n o b y l o k l á š t e r n í m

označením té doby a d o s u d ho nosí m n o h o jeptišek i v d n e š n í c h k l á š t e r e c h , k t e r é si je dají p ř e d svoje k ř e s t n í j m é n o , t a k ž e s e p o t o m jmenují sestra M a r i e Luisa, M a r i e Tereza a p o d o b n ě . N a p ř í k l a d v M a r k o v ě e v a n g e l i u 6:3 je Ježíš o b e c n ě o z n a č o v á n jako „ s y n M a r i e " , ale p ř e s n ý p ř e ­ klad z n í „ s y n té, k t e r á je M a r i í " . Marie byly vychovávány v celibátním klášterním pro­ středí ve zvláštních p o s v á t n ý c h ř á d e c h a p o d l é h a l y přís­ n ý m p r a v i d l ů m , k t e r é s e n a n ě v z t a h o v a l y a ž d o doby, než se rozhodlo, že b u d o u zasnoubeny. Předtím byly Ma­ rie p o d a u t o r i t o u H l a v n í h o z á k o n í k a , k t e r ý b y l o z n a č o ­ v á n za d é m o n i c k é h o k n ě z e číslo 7. D é m o n i č t í k n ě ž í se dělili p o d l e h o d n o s t i do s t u p ň ů číslo 1 až 7 a tvořili s y m ­ bolicky p r o t i k l a d n o u s k u p i n u k e k n ě ž í m , k t e ř í p ř e d s t a ­ vovali s e d m světel m e n o r y ( v ž i d o v s k é t r a d i c i s e d m i r a m e n n ý svícen).

Povinností sedmi démonických kněží

bylo d o h l í ž e t a střežit ž e n y žijící v c e l i b á t u - stejně j a k o ďáblův a d v o k á t , k t e r ý p r o v ě ř u j e p o v o l a n o s t p o t e n c i á l ­ n í c h k a n d i d á t ů na k a n o n i z a c i v ř í m s k o k a t o l i c k é církvi d n e s . K d y ž s e v š a k přiblížilo m a n ž e l s t v í , b y l y ž e n y zba­ v e n y z á t ě ž e s e d m i d é m o n ů ( n e b o ďáblů), což z n a m e n a l o , ž e s e n a n ě p r a v i d l a celibátu již n e v z t a h o v a l a .

12

N a zákla­

d ě t o h o lze vytušit, ž e k d y ž s e d m ďáblů „ v y š l o " z M a r i e M a g d a l é n y , byla z p r o š t ě n a k l á š t e r n í c h z á v a z k ů a m o h l a se v d á t .

Magdalénino dědictví K d y ž u ž s e z a b ý v á m e jmény, m ě l i b y c h o m s e p o d í v a t r o v n ě ž na j m é n o M a g d a l é n a . V E v r o p ě se vyskytují t a k é jeho v a r i a n t y M a g d a l e n e , M a d d a l e n a n e b o M a d e l e i n e . O b e c n ě s e m á z a to, ž e M a g d a l é n a s e o d v o z u j e o d m í s t a z v a n é h o M a g d a l a , slova se s l o v n í m k o ř e n e m tnigdal, což z n a m e n á „ v ě ž " . Ale t o ještě n e n í d o s t a t e č n ý d ů v o d k tvr­ zení, že M a r i e p o c h á z e l a z M a g d a l y ( n i c m é n ě se to d o 31

mnívají n a p ř í k l a d a u t o ř i č e s k é h o e k u m e n i c k é h o překla­ d u Bible, k d y ž M a r i i M a g d a l é n u označují n a p ř í k l a d jako M a r i i z M a g d a l y ; p o z n . překl.). D o z v í d á m e s e p o u z e , ž e se p ř i d a l a ke s l u ž b ě Ježíšově v Galileji ( z h r u b a řečeno v oblasti s e v e r n ě od d n e š n í Haify). M a g d a l a b y l o r y b á ř s k é m ě s t o u Galilejského m o ř e , se­ v e r n ě o d Tiberiady. P r o s l u l a r o v n ě ž t k a l c o v s t v í m a b a r v e ­ n í m l n ě n ý c h l á t e k a v d o b ě e v a n g e l i í byla b o h a t ý m , ruš­ n ý m o b c h o d n í m s t ř e d i s k e m . Je o ní z m í n k a u M a t o u š e 15:39, ačkoli v n ě k t e r ý c h v y d á n í c h Bible je o z n a č o v á n a ja­ ko M a g a d a n . Avšak v M a r k o v ě e v a n g e l i u 8:10 se v t o m t o k o n t e x t u objevuje m í s t n í n á z e v D a l m a n u t h a . 1 3 D n e s t a m nejsou ž á d n é v ý z n a m n é p a m á t k y , p o u z e k o u s k y d l á ž d ě ­ n é cesty a z á k l a d y b u d o v . Z c h u d l é m ě s t o s e n y n í jmenuje el-Medjel. M a g d a l a byla c e n t r e m z p r a c o v á v á n í a l o v u ryb a v ži­ d o v s k é m Talmudu se užívá delšího názvu Magdal N u n e ja, což z n a m e n á „Rybí v ě ž " . Dějepisec J o s e p h u s Flavius byl k o m t u r e m Galileje r o k u 66 po Kr., a k d y ž psal o M a g d a l e , p o u ž í v a l jejího a l t e r n a t i v n í h o n á z v u Taricheae. Ve své Židovské válce z p r v n í h o století se z m i ň u j e , že t a m v té d o b ě žilo 40 000 lidí. 1 4 P o t é b y l o 6500 z n i c h z a b i t o b ě h e m v e l k ý c h s u c h o z e m s k ý c h a n á m o ř n í c h bitev p r o t i ř í m s k ý m v o j s k ů m g e n e r á l a Tita Flavia.

15

P o d o b n ě jako v p ř í p a d ě M a g d a l N u n a i y e se i jiná evan­ gelijní m í s t a u v á d ě j í p o d r ů z n ý m i názvy. T o m ů ž e n ě k d y vést k z á m ě n ě , ale d o c h á z e l o k ní i v z h l e d e m k m u l t i k u l ­ t u r n í lingvistické tradici, k d y s e m í s t a p o j m e n o v á v a l a hebrejsky, řecky, syrsky, l a t i n s k y n e b o p o d l e p o p i s n é h o m í s t n í h o z v y k u . U M a t o u š e , M a r k a a Jana se n a p ř í k l a d m í s t o u k ř i ž o v á n í označuje jako G o l g o t a , k d e ž t o u L u k á š e jako Kalvárie. O b a n á z v y (hebrejsky Gulgoleť, aramejsky Gulgolta; l a t i n s k y Calvaria) se o d v o z u j í ze slov, jež z n a m e ­ nají „ l e b k a " ; a v ý z n a m n á z v u m í s t a , jak se u v á d í v evan­ geliích, je zřejmý: „ m í s t o l e b k y " . Galilejské m o ř e s e p ů v o d n ě n a z ý v a l o K i n a r ó t (hebrej­ s k y „ t v a r u l y r y " ) j a k o v k n i z e J o z u e 11:2. Říkalo se mu 32

r o v n ě ž G e n e z a r e t s k é jezero

( L u k á š 5:1) a T i b e r i a d s k é

m o ř e (Jan 6:1), z č e h o ž p o c h á z í d n e š n í o z n a č e n í Bahr Tubarlya.16 P ř e s t o ž e p a l e s t i n s k é r e g i o n y Galilea, S a m a ř í a J u d e a byly v d o b ě e v a n g e l i í p o d ř í m s k o u o k u p a c í , p ř e d t í m n á ­ ležely p o d v l á d u E g y p t a , k d e v l á d l i o d r o k u 305 d o r o k u 30 př. Kr. řečtí faraóni z d y n a s t i e P t o l e m a i o v c ů až po krá­ l o v n u K l e o p a t r u VII. Řečtina byla t u d í ž v Ježíšově d o b ě velice p o u ž í v a n ý m j a z y k e m , s p o l e č n ě s v e r z í s t a r o m e z o p o t á m s k é a r a m e j š t i n y a s a m o z ř e j m ě hebrejštiny. J o s e p h u s Flavius byl h a s m o n e o v s k ý Ž i d , k t e r ý v y s t u d o v a l , aby s e m o h l stát farizejským k n ě z e m , ale p o u ž í v a l č a s t o též ř e c k o u t e r m i n o l o g i i a řečtina byla j a z y k e m p ů v o d n í c h evangelijních t e x t ů ( n ě k t e ř í a u t o ř i , j a k o n a p ř í k l a d C l a u d e Tresmontant, však přesvědčivě argumentují, že p ů v o d ­ n í m j a z y k e m e v a n g e l i í b y l a hebrejština a t e x t y b y l y t e p r ­ v e p o s l é z e p ř e v e d e n y d o h e b r a i z o v a n é řečtiny; p o z n . překl.). J e v š a k t é m ě ř n e p o c h y b n é , ž e M a g d a l é n i n o j m é ­ no má svůj p ů v o d (stejně j a k o M a g d a l a ) v h e b r e j s k é m slově migdal s v ý z n a m e m v ě ž n e b o h r a d . K d y ž J a c a p o di Voragine, 1 7 j a n o v s k ý a r c i b i s k u p žijící ve 13. století, n a p s a l p o d l e c í r k e v n í c h z á z n a m ů Život Marie Magdalény,18 tvrdil, že M a r i e „ b y l a d ě d i č k o u h r a d u v Betan i i " - neboli v ě ž e (migdal) v Betanii, jak by z n ě l přesnější p ř e k l a d . Ale v Betanii n i k d y n e b y l h r a d a n i v ě ž a v ž á d ­ n é m p ř í p a d ě n e b y l o t i t u l á r n í m M a r i í m d o v o l e n o m í t něja­ k ý majetek.

19

Vysoké s p o l e č e n s k é p o s t a v e n í ( h r a d / v ě ž )

z n a m e n a l o funkci d o h l e d u n a s p o l e č n o s t , p o d o b n ě jako v M i c h e á š o v i 4:8, Magdal-eder (Strážná v ě ž s t á d a ) , a p r á v ě tohoto společenského postavení se hodnost Magdalény týká. 2 0 J e t e d y v ý z n a č n é , ž e j e M a r i e p ř i s v é m p ř í c h o d u n a scénu v L u k á š o v ě e v a n g e l i u 8:2 p o p s á n a jako „ M a r i e zva­ n á M a g d a l é n a " , tj. „ M a r i e z v a n á S t r á ž n á v ě ž " . Magdaléna nepocházela z Magdaly, nýbrž spíše z ne­ d a l e k é h o galilejského p o b ř e ž n í h o m ě s t a K a f a r n a u m , k d e Ježíš z a p o č a l s v o u s l u ž b u . 2 1 Velká m r a m o r o v á s y n a g o g a v K a f a r n a u m u (která d o s u d existuje j a k o i m p o z a n t n í zří33

cenina) byla působištěm Jairových kněží v dynamické p o s l o u p n o s t i od íry Jairského, který byl hlavním Davido­ vým knězem. s y n y Taira

23

22

Tato k n ě ž s k á linie začala s t a r o z á k o n n í m i

v d o b ě Mojžíšově.

P o d l e J a c a p a (1229-1298) s e otec M a r i e M a g d a l é n y j m e n o v a l S y r o ( n e b o Syrus). J a k o Syro Jairský byl hlav­ ním

knězem

( p o d l é h a j í c í m j e r u z a l é m s k é m u veleknězi)

a M a r i e M a g d a l é n a se v Bibli p o p r v é objevuje jako d c e r a Jairova, k t e r o u Ježíš vzkřísil z m r t v ý c h v M a t o u š o v ě evangeliu

9:18-25. 2 4

Tato

forma

iniciačního

vzkříšení

z pomyslné „smrti" (temnota) do stupně komunitního „ ž i v o t a " (světlo) b y l a s o u č á s t í p o k r a č u j í c í h o v y u č o v a c í h o procesu z v a n é h o Cesta a prováděla se ve věku dvanácti let. V o d d í l u o J a i r o v ě d c e ř i se to v M a r k o v ě e v a n g e l i u 5:42 p o t v r z u j e : „Tu d ě v č e h n e d v s t a l o a c h o d i l o ; b y l o mu dvanáct let." J a c a p o d á l e vysvětluje, že Syro byl s y r s k ý šlechtic, je­ h o ž m a n ž e l k a E u c h a r i a ( M a r i i n a m a t k a ) byla s p ř í z n ě n a s k r á l o v s k ý m r o d e m . D á l e t v r d í , ž e M a g d a l é n a „se n a r o ­ dila ve š l e c h t i c k é m r o d u r o d i č ů m , kteří p o c h á z e l i z krá­ lovské linie". V m n o h e m starším rukopisu arcibiskupa Rabana M a u r a je Eucharia podrobněji charakterizována jako p o t o m e k královského r o d u Izraele.25 Nebyl to však davidovský

dům

Judy,

d ů m Makabejských,

26

nýbrž

kněžský

hasmoneovský

kteří vládli v Jeruzalémě od roku

166 př. Kr. d o d o b y ř í m s k é o k u p a c e , k t e r á p o č a l a r o k u 6 3 p o Kr. z a g e n e r á l a P o m p e i a .

Akademie P r á c e J a c a p a di V o r a g i n e , n a z v a n á La Légende de Sainte Marie Magdaleine, existuje v j e h o širší k o m p i l a c i , s l a v n é m d í l e Legenda Aurea ( Z l a t á l e g e n d a ) . D v ě stě let po a u t o r o ­ vě s m r t i to b y l a j e d n a z p r v n í c h k n i h , k t e r o u v roce 1483 vytiskl

ve

Westminsteru

v

Londýně

William

Caxton.

P ř e d t í m v y š l a ve f r a n c o u z š t i n ě a l a t i n ě a C a x t o n a p ř e 34

svědčil William, h r a b ě z A r u n d e l u , a b y z e v r o p s k ý c h r u ­ kopisů vytvořil anglickou verzi. Jde o sbírku archiváln í c h k r o n i k , k t e r é p o d r o b n ě líčí ž i v o t y v y b r a n ý c h světic a světců, jež b y l a v n á b o ž e n s k ý c h k r u z í c h v y s o c e c t ě n a . N a v z d o r y b ě ž n ě j š í m u p o d k o p á v á n í s p o l e č e n s k é h o sta­ tusu Marie Magdalény biskupy, se toto dílo pravidelně veřejně p ř e d č í t a l o ve s t ř e d o v ě k ý c h k l á š t e r e c h a v n ě k t e ­ rých kostelích. B e n e d i k t i n s k ý u č e n e c R a b a n u s M a u r u s (776-856) b y l mohučských arcibiskupem a o p a t e m ve Fuldě, největším s t ř e d i s k u u č e n o s t i ve francké říši za p a n o v á n í Karla Veli­ k é h o . R a b a n u s p r o s l u l jako nejvzdělanější u č e n e c své d o ­ by a říkalo se, že co se týče z n a l o s t i P í s m a , k a n o n i c k é h o p r á v a a liturgie, n e m á s o b ě r o v n é h o . 2 7 J e h o r o z s á h l é d í l o Život svaté Marie Magdalény s e s t á v a l o z p a d e s á t i k a p i t o l , bylo s v á z á n o v šesti s v a z c í c h b o h a t ě i l u s t r o v a n é h o r u k o ­ pisu. O b s a h o v a l o m n o h o z i n f o r m a c í , k t e r é b y l y o M a r i i z a z n a m e n á n y a ž d o 4 . století, k d y císař K o n s t a n t i n zalo­ žil ř í m s k o u církev, jež m ě l a n a h r a d i t dřívější f o r m u n a z o rejského křesťanství. K n i h a z a č í n á t a k t o : Kontemplativní život nejpožehnanější Marie Magdalé­ ny, j m e n o v a n é s nejvyšší ú c t o u j a k o té nejsladší K r i s t o v y v y v o l e n é a K r i s t e m nejvíce m i l o v a n é . Na p o č á t k u 15. století byla v A n g l i i na O x f o d s k é u n i ­ verzitě objevena k o p i e R a b a n o v a r u k o p i s u . O n ě k o l i k let později, v roce 1448, založil William z Waynfletu, b i s k u p z W i n c h e s t e r u a r á d c e k r á l e J i n d ř i c h a VI., M a g d a l é n i n dům,

nyní

Magdaléninu

akademii

(Magdalen

College).

A k a d e m i e byla d e d i k o v á n a M a r i i a b y l a j e d n o u z p r v ­ ních, k d e s e v y u č o v a l a v ě d a ; M a g d a l é n i n r u k o p i s s e t a m uchovává dodnes. P ř e d t í m se na R a b a n o v u p r á c i o d v o l á v a l a Chronica Ma­ jora M a t o u š e P a r i s e

(Matthaei Parisiensis).

28

Byl to m n i c h

v o p a t s t v í sv. A l b a n a , k t e r ý s e b r a l s p i s y s v é h o o p a t a J a n a de Celia z o b d o b í k o l e m r o k u 1190. R a b a n ů v r u k o p i s je také u v á d ě n v díle 29

raria Basilae

Scriptorum

v Oxfordu. 35

ecclesiasticorum

historia

lite-

V 70. l e t e c h p a t n á c t é h o století, n e d l o u h o po z a l o ž e n í magdalénské

akademie

v

Oxfordu,

byla

přestavěna

v z d ě l á v a c í kolej p r o b e n e d i k t i n s k é m n i c h y v C a m b r i d g e p o d p a t r o n á t e m H e n r y h o Stafforda, v é v o d y z Buckingh a m u , a t a k v z n i k l a B u c k i n g h a m s k á a k a d e m i e (Bucking­ ham College). P o t é b y l y p ř i j í m á n i k r o m ě m n i c h ů r o v n ě ž laičtí s t u d e n t i . P o z d ě j i z a T u d o r o v c ů p ř e š l a a k a d e m i e n á s l e d k e m z r u š e n í k l á š t e r ů J i n d ř i c h e m VIII. d o vlastnic­ tví T h o m a s e ,

lorda Audleye.

Lord Audley dedikoval

a k a d e m i i M a r i i a t a k se z ní v r o c e 1542 stala A k a d e m i e s v a t é M a r i e M a g d a l é n y (The College of Saint Mary Magda­ lene). V t o m t o s t a d i u l o r d A u d l e y v y m y s l e l z p ů s o b , jak s l y š i t e l n ě o d l i š i t s v o u a k a d e m i i o d její s e s t e r s k é i n s t i t u c e v O x f o r d u . Do r o v n i c e včlenil své j m é n o a r o z h o d l , že se Magdalénina a k a d e m i e v C a m b r i d g e b u d e vyslovovat jako „ M a u d l e y n " [mo:dlin], a tato tradice přetrvala až dodnes.30 Z f o n e t i c k é h o h l e d i s k a tu existoval dřívější p r e c e d e n t p o k r o u c e n í j m é n a , k d y ž s e M a r i e objevila jako M a r y M a w d e l y n v Knize Margery Kempové z r o k u 1483: „ P o z n e j , d c e r o , k d o b y l a M a r i e Mawdelyn, M a r i e E g y p t s k á , s v a t ý P a v e l a m n o h o d a l š í c h s v a t ý c h , k t e ř í jsou n y n í v n e b i . " (V originále: „ H a v e m e n d , dowter, w h a t Mary Mawdelyn was, M a r y Eypcyan, Seynt Powyl, a n d m a n y other seynts t h a t a r n n o w i n h e v y n . " ) L o r d u A u d l e y m u byl t e n t o d e ­ n í k n o r f o l k s k é v i z i o n á ř k y d o b ř e z n á m ; p r o s l u l tím, ž e byl p r v n í z v e ř e j n ě n o u a u t o b i o g r a f i í v a n g l i c k é m jazyce. N a ­ v z d o r y autorčině nevzdělanosti, kvůli které si kniha ná­ s l e d n ě v y s l o u ž i l a m n o h o kritiky, j e t o fascinující z á z n a m ž i v o t a v A n g l i i v n e k l i d n é m 15. století. 3 1 A tak se Anglie vedle m n o h a kostelů Marie Magdalény p y š n í i f a k u l t a m i na O x f o r d s k é i C a m b r i d g e s k é u n i v e r z i ­ t ě n e s o u c í m i její j m é n o . N e n í p o c h y b , ž e z a t í m c o ř í m s k á c í r k e v s e s n a ž i l a z e v š e c h sil M a r i i M a g d a l é n u u p o z a d i t , ne-li zcela o č e r n i t její j m é n o , b y l a v a n g l i c k ý c h klášter­ n í c h k r u z í c h velice u c t í v á n a - od o x f o r d s k ý c h b e n e d i k t i ­ nů po jejich b r a t r y u s v. A l b a n a . 36

P o d o b n é t o b y l o v e F r a n c i i , k d e byl R a b a n u s M a u r u s benediktinským

opatem,

zatímco Jacapo

di

Voragine

v Itálii byl d o m i n i k á n e m . Ještě d ř í v e , k d y f r a n c o u z s k ý cisterciácký o p a t B e r n a r d z C l a i r v a u x na k o n c i l u v Troyes r o k u 1129 f o r m á l n ě založil ř á d t e m p l á ř ů , u s t a n o v i l jejich přísahu

věrnosti

Marii

Magdaléně.

Francouzský

král

L u d v í k XI. (1461-1483) trval na d y n a s t i c k é p o z i c i M a r i e Magdalény v královském r o d o k m e n u Francie a domini­ k á n s k ý k n ě z Père L a c o r d a i r e n a p s a l k r á t c e p o Velké franc o u z s k é revoluci m i m o ř á d n ě i n f o r m a t i v n í p r á c i n a z v a ­ nou

Sainte Marie Madeleine.32

Právě na pozadí těchto skutečností si m u s í m e položit o t á z k u , p r o č b a d a t e l é z ř a d m n i c h ů byli, co se t ý č e jejich nadšení pro Marii Magdalénu, v rozporu s církevními kleriky.

Odpověď

je

jednoduchá:

mniši

zachovávali

a k a d e m i c k é p r i n c i p y , a p ř e s t o ž e se z a b ý v a l i z j e v n ě n á ­ boženským předmětem, vycházeli z doložených zázna­ m ů . N a d r u h é s t r a n ě šlo b i s k u p ů m p o u z e o n á b o ž e n s k é u č e n í a v z h l e d e m k t o m u , že u r č o v a l i , j a k é t o t o u č e n í bude, nebyly pro ně historické z á z n a m y důležité. Ve skutečnosti se snažili v n u t i t své učení l i d e m cestou vnu­ c e n é h o d o g m a t u , k d y ž v r o c e 1662 p a p e ž Ř e h o ř XV. za­ vedl

Congregatio

propaganda fide

(Kongregaci

pro

šíření

víry). Z a l o ž i l K a r d i n á l s k o u kolej p r o p r o p a g a n d u , je­ jímž ú k o l e m b y l o p ř i n u t i t lidi k d o d r ž o v á n í c í r k e v n í h o učení. V t o m t o s m ě r u církev p r o p a g a n d u nejen používa­ la, ale t a k é vymyslela t o t o s l o v o , jež má k o ř e n v c í r k e v n í l a t i n ě (propagare: m n o ž i t ) v e s m y s l u r o z m n o ž o v á n í rost­ lin - „ n a m n o ž i t k l o n y s t e j n é h o d r u h u z r o d i č o v s k é h o kmene".

Strach a chvění C o s tím v š í m m á o s o b n ě s p o l e č n é h o M a r i e M a g d a l é n a ? Byla s k u t e č n ě d ů l e ž i t á p r o J e ž í š ů v ž i v o t a p o s l á n í , n e b o byla p o u z e n á h o d n o u p o s t a v o u ? 37

Z e v a n g e l i í se d o z v í d á m e , že M a r i e Ježíše stále d o p r o ­ v á z e l a a s p o n z o r o v a l a . Při d v o u r ů z n ý c h příležitostech ho p o m a z a l a n a r d o v ý m olejem a m ě l a ú z k ý v z t a h s jeho m a t k o u a s e s t r a m i . Byla jim o p o r o u p ř i u k ř i ž o v á n í a šla s n i m i k J e ž í š o v ě h r o b u , k d e s n í m po jeho v z k ř í š e n í m l u ­ vila j a k o p r v n í . V ničem z toho není nic t r a p n é h o ani kontroverzního. Ve s k u t e č n o s t i b y l a M a r i i n a loajalita k Ježíšovi m n o h e m vyrovnanější než

u

nevyzpytatelného

Petra

a

dalších

zjevně chybujících a p o š t o l ů . Byla t o s a m o z ř e j m ě ž e n a , což s a m o o s o b ě nestačí, a b y t o o s p r a v e d l n i l o p o s m r t n é n a p a d á n í její o s o b y z e s t r a n y církve. Ježíšova m a t k a byla r o v n ě ž ž e n a , a p ř e s t o z a č a l a b ý t u c t í v á n a . Je zjevné, že n a M a r i i M a g d a l é n ě t o h o b y l o m n o h e m víc, n e ž c o j e b e z p r o s t ř e d n ě z ř e j m é - n ě c o , co v b i s k u p e c h v y v o l á v a l o s t r a c h a c h v ě n í z jejího o d k a z u . Č t e n á ř i b e s t s e l l e r u D a n a B r o w n a Šifra mistra Leonarda určitě vědí, že toto spiknutí ukazuje, že Marie Magdaléna b y l a n e j e n o m J e ž í š o v o u m i l o v a n o u společnicí, ale t a k é je­ ho m a n ž e l k o u . A t a k é že m ě l i p o t o m k y , což je tajemství, k t e r é m ě l a střežit p o staletí a ž d o d n e š n í d o b y p o d z e m n í společnost d ů v ě r y h o d n ý c h zasvěcenců. P ř e d n ě k o l i k a lety jsem p ř e d s t a v i l t é m a Ježíšova m a n ­ želství a p o t o m s t v a a d i s k u t o v a l o n ě m ve své k n i z e Svatý grál,33 a v š a k ne v t o m s m y s l u , že by tu existovala nějaká tajemství, jež by církev n e z n a l a . Je logické, že t e n t o a s p e k t Šifry mistra Leonarda neobstojí, jestliže je p o v a ž o v á n za s k u t e č n o s t , a nikoli p o u h o u r o m á n o v o u fantazii. Jestliže by biskupové nevěděli o manželském svazku Marie Mag­ d a l é n y a Ježíše a o jejím n á s l e d n é m m a t e ř s t v í , n e m ě l i by ž á d n ý d ů v o d p l i v a t n a její p a m á t k u . P o d o b n ě jako m n o z í jiní by v k ř e s ť a n s k é m p ř í b ě h u z ů s t a l a d ů l e ž i t o u , avšak ná­ h o d n o u postavou. A n o , v d ě j i n á c h s k u t e č n ě e x i s t o v a l y skupiny, k t e r é bo­ jovaly za M a g d a l é n i n o d k a z , ale s o t v a n ě c o z t o h o bylo n ě k d y nějakým tajemstvím. Marie Magdaléna představo­ vala z á v a ž n o u h r o z b u církvi. B i s k u p o v é t o věděli, m n i š i 38

to věděli, o r g a n i z a c e jako t e m p l á ř i to v ě d ě l y a v š e o b e c n ě to v ě d ě l o m n o h o lidí. S k u t e č n o s t je t a k o v á , že k objevení pravdy o Marii M a g d a l é n ě není třeba mít p ř í s t u p ke kons p i r a č n í m d o k u m e n t ů m n e b o a r c h i v ů m tajných společ­ ností. Její p ř í b ě h byl d l o u h o v e ř e j n o u záležitostí, a k d y ž se pozorněji začteme do n o v o z á k o n n í c h evangelií, m ů ž e ­ me se o ní m n o h é d o z v ě d ě t i my.

39

Římská standarta z prvního století.

Pronásledování Směrem k zapomnění V roce 1964 z p r o s t i l p a p e ž P a v e l VI. v ý z n a m n é h o v a t i k á n ­ s k é h o profesora jeho slibů c h u d o b y a p o s l u š n o s t i v jezuit­ s k é m ř á d u . P ř e d t í m byl t e n t o k n ě z č i n n ý v P o n t i f i k á l n í m biblickém i n s t i t u t u a t a k é v Pontifikální r a d ě p r o p r o s a z o ­ v á n í k ř e s ť a n s k é h o sjednocení z a p ř e d s e d n i c t v í k a r d i n á l a A u g u s t i n a Bey. P ř e d t í m s t u d o v a l n a O x f o r d s k é u n i v e r z i t ě a na Hebrejské u n i v e r z i t ě v J e r u z a l é m ě a získal d o k t o r á t y ze s e m i t s k ý c h jazyků, a r c h e o l o g i e a dějin O r i e n t u . Od r o ­ ku 1958 sloužil Svaté stolici ve V a t i k á n u za p a p e ž e J a n a XXIII. M ě l d o b r é p o s t a v e n í , byl v á ž e n ý a m ě l za s e b o u asi třicet let v ě r n é s l u ž b y církvi. Avšak r o k u 1964 na t o t o své v r c h o l n é p o s t a v e n í v Ř í m ě r e z i g n o v a l a z a č a l žít v N e w Yorku, k d e v roce 1999 t a k é z e m ř e l . J m e n o v a l se otec M a lachi M a r t i n a jeho r e z i g n a c e byla z p ů s o b e n a s c h i s m a t e m , jež vyšlo na světlo až po více n e ž 1600 letech. O d o n o h o d n e v roce 312, k d y císař K o n s t a n t i n v i d ě l z n a m e n í k ř í ž e n a o b l o z e a r o z h o d l s e p ř e b u d o v a t křes­ ťanství tak, a b y se z n ě h o stalo jakési h y b r i d n í ř í m s k é n á ­ b o ž e n s t v í , žila církev v n e u s t á l é m d i l e m a t u : d o jaké m í r y b y m ě l a s l o u ž i t d u c h o v n í m p o t ř e b á m lidí a d o jaké m í r y by se m ě l a p o d í l e t na m o c i a politice s v ě t s k é h o ž i v o t a ? Bylo z á j m e m t é t o i n s t i t u c e s l o u ž i t l i d s k ý m d u š í m , n e b o b y l o jejím z á m ě r e m v l á d n o u t z á p a d n í m u s v ě t u ? O d sa­ m é h o p o č á t k u byli n a r ů z n ý c h c í r k e v n í c h p o s t e c h tací, k d o chtěli j e d n o , i tací, k d o chtěli d r u h é , a t a k od s a m é h o p o č á t k u ř í m s k é c í r k e v n í i n s t i t u c e v ní p ř e t r v á v a l v n i t ř n í konflikt. 41

V r o c e 1958, k d y ž otec M a r t i n zaujal své p o s t a v e n í ve V a t i k á n u , stal se ř í m s k ý m b i s k u p e m , a t u d í ž i p a p e ž e m J a n e m XXIII., A n g e l o Roncalli, k a r d i n á l a p a t r i a r c h a be­ nátský. P o s m r t i Pia XII. s e o d J a n a o č e k á v a l o , ž e b u d e p o u z e j a k ý m s i p ř e c h o d o v ý c h p a p e ž e m , ale o n s e velice r y c h l e projevil j a k o v ý z n a m n ý sociální reformátor. Rozší­ řil a z m e z i n á r o d n i l k o l e g i u m k a r d i n á l ů , svolal p r v n í diec é z n í Ř í m s k ý s y n o d v dějinách, r e v i d o v a l k o d e x k a n o n i c ­ k é h o p r á v a a svolal II. v a t i k á n s k ý koncil, a b y se oživila církev. P a p e ž J a n b y l liberal a o s v o b o d i t e l a r a d i k á l n í z m ě n y , k t e r é p r o v á d ě l , b y l y stejně z á s a d n í jako k d y s i K o n s t a n t i n ů v p o č i n v y t v o ř e n í i n s t i t u c e církve.

Svými

o p a t ř e n í m i však Jan obrátil staré schisma v z h ů r u noha­ m a , a to z p o z i c e na s a m é m v r c h o l u . J a k o p a p e ž p ř e d s t a ­ v o v a l církev a jeho p o s e l s t v í z n ě l o n a h l a s a jasně. M ě l zá­ j e m o d u c h o v n í s l u ž b u , ne o s v ě t s k o u m o c . P r o m n o h é to b y l y v í t a n é a osvěžující novinky, ale za­ t í m c o p o s k y t l y větší s v o b o d u l i d e m , n a nejvyšší a u t o r i t u církve a na d l o u h o z a s t á v a n é d o k t r í n y to m ě l o zničující účinky. Katolíci v š e o b e c n ě , v č e t n ě m n o h ý c h k n ě ž í , pře­ stali v ě ř i t t a k o v ý m v ě c e m , jako jsou p r v o t n í h ř í c h a ďá­ bel. K n ě ž í se chtěli o ž e n i t , ž e n y se chtěly stát k n ě ž í m i , b i s k u p o v é s e chtěli stát r e g i o n á l n í m i p a p e ž i , lidé p o ž a d o ­ vali přijatelná p r á v a na k o n t r o l u p o r o d n o s t i a r o z v o d . Jan m e z i t í m jako b i s k u p ř í m s k ý n e u s t á v a l n a v š t ě v o v a t s v o u d i e c é z i , n e m o c n i c e , v ě z e n í a školy - c h o v a l se jako d o s u d ž á d n ý p a p e ž . U lidí byl n e p o c h y b n ě oblíbený, ale stejnou m ě r o u b y l n e p o p u l á r n í u n ě k t e r ý c h e l e m e n t ů církevní h i e r a r c h i e , k t e r á p o d jeho v e d e n í m ztrácela m o c e n s k o u základnu. P a p e ž J a n XXIII. z e m ř e l v roce 1963. M n o z í z t o h o byli z o u f a l e s m u t n í , k d e ž t o jiní si s ú l e v o u o d d e c h l i - ale p r o n ě již b y l o příliš p o z d ě . Š k o d a ( a l e s p o ň jak s e t o jevilo jim) b y l a z p ů s o b e n a a ř í m s k á církev už n i k d y n e b u d e , co b ý v a l a . Její d o g m a t i c k á a u t o r i t a s e n y n í p o v á ž l i v ě z m e n ­ šila. K d y ž j a k o p a p e ž P a v e l VI. n a s t o u p i l v roce 1964 Gio­ v a n n i M o n t i n i , a r c i b i s k u p milánský, řekl: „ Ď á b e l v s t o u p i l 42

d o církve; k o l e m o l t á ř e j e k o u ř . " Sice s e s n a ž i l , ale n e m o h l d ě l a t nic, a b y zastavil tlak veřejnosti i k n ě ž s t v a na p o k r a ­ čování v reformách. P r á v ě v t é t o fázi, k d y ž v i d ě l t a k v e l k ý o b r a t u d á l o s t í zevnitř Vatikánu, rozhodl se otec Malachi M a r t i n zpřetr­ h a t s n í m své svazky. V d o b ě s v é s l u ž b y V a t i k á n u , od r o ­ k u 1958 d o r o k u 1964, b y l s v ě d k e m t ě c h největších z m ě n v celých n á b o ž e n s k ý c h d ě j i n á c h . M a r t i n b y l v t o m t o o b ­ d o b í v j e d i n e č n é m p o s t a v e n í , ú č a s t n i l se zcela z á s a d n í c h d e b a t . Věděl, ž e n ě k d o m u s í o t é t o m o n u m e n t á l n í éře n a ­ psat svědectví pro b u d o u c í generace, a byl to p r á v ě on, k d o s e t o h o ujal - ale n e m o h l b y s e d o t o h o p u s t i t objek­ tivně, p o k u d b y b y l i n a d á l e z a m ě s t n a n c e m V a t i k á n u . A tak o d e š e l v roce 1964 do d ů c h o d u , a b y se stal s p i s o v a ­ telem. Jeho v ý s l e d n é p r á c e jsou vynikajícím o d h a l e n í m církve a jejích p ř e d s t a v i t e l ů od nejranějších d o b a o t e c Martin oznámil, že když zvážil všechny p r a v d ě p o d o b ­ n o s t i a d ů s l e d k y , d o š e l k z á v ě r u , že církev, jak ji z n á m e , n y n í z a p o č a l a svůj p á d d o k o n e č n é t e m n o t y .

Dědicové Páně V p o j e d n á n í o historii církve z h l e d i s k a č l o v ě k a , k t e r ý b y l „ u v n i t ř " , M a r t i n zcela j a s n ě řekl, ž e h i e r a r c h i e m ě l a , c o s e týče s h r o m a ž ď o v á n í i n f o r m a c í p r o s t ř e d n i c t v í m z p r a v o ­ dajské sítě, d l o u h o p r i v i l e g o v a n é p o s t a v e n í . V z h l e d e m k t o m u jí nic, co by b y l o p r o c í r k e v n ě j a k ý m z p ů s o b e m r e l e v a n t n í , n e z ů s t a l o u t a j e n o . A n a o p a k m n o h á její tajem­ ství n e b y l a z v e ř e j n ě n a d o t é doby, d o k u d s i t o n e v y ž á d a ­ la doktrinální potřeba. V t o m t o o h l e d u otec M a r t i n uve­ řejnil j e d n o řecké slovo, k t e r é b y l o u l o ž e n o v c í s a ř s k ý c h z á z n a m e c h p ř e d t í m , n e ž v ů b e c v z n i k l a ř í m s k á církev. Tímto s l o v e m b y l o Desposyni. Jak již bylo d ř í v e o d h a l e n o , t o t o slovo b y l o v ž d y c k y ve­ řejným vlastnictvím, nikoli v š a k t a k o v ý m z p ů s o b e m , jaké­ mu by většina lidí r o z u m ě l a , a to d o k o n c e , i k d y ž by stu43

d o v á l a p ř í s l u š n é d o k u m e n t y . Desposyni z n a m e n a l i v d o ­ b á c h p r v o t n í h o křesťanství a ještě nějakou d o b u p o t é tu nejblahoslavenější p ř e d n o s t . Toto slovo z n a m e n a l o „ D ě d i ­ cové P á n ě " a jak vysvětlil otec M a r t i n , „ t ý k a l o se v ý l u č n ě Ježíšových p o k r e v n í c h p ř í b u z n ý c h " . Dále t o specifikoval slovy, že „ o z n a č o v a t se jako Desposyni m o h o u p o u z e osoby v Ježíšově p o k r e v n í linii ze s t r a n y jeho m a t k y " . 1 V e v a n g e l i í c h se říká, že Ježíš byl z d o m u J u d o v a a pat­ řil k p o k r e v n í linii k r á l e D a v i d a , k t e r ý v l á d l v J e r u z a l é m ě k o l e m r o k u 1000 př. Kr. V M a t o u š o v ě i L u k á š o v ě e v a n g e ­ liu je v y p s á n J e ž í š ů v r o d o k m e n v m u ž s k é linii až po jeho otce Josefa. 2 M a t o u š začíná t a k t o : „Listina r o d u Ježíše Krista, s y n a D a v i d o v a , s y n a A b r a h a m o v a , " pokračuje vy­ j m e n o v á v á n í m v š e c h p ř e d k ů a k o n č í slovy: „Jákob p a k m ě l s y n a Josefa, m u ž e M a r i e , z níž se n a r o d i l Ježíš řečený K r i s t u s . " O d p o v í d a j í c í g e n e a l o g i c k ý výčet u L u k á š e vy­ j m e n o v á v á p ř e d k y v o p a č n é m p o ř a d í , jde a ž z a A b r a h a m a a k o n č í t a k t o : „.Enóš, Šét a A d a m , k t e r ý byl od B o h a . " K L u k á š o v ě v ý č t u t e d y s v o u p o d s t a t o u p a t ř í , že Ježíš se začal o s o b n ě d e f i n o v a t jako „ S y n Boží". M a t o u š říká, ž e Ježíš byl „ s y n e m D a v i d o v ý m " , což v d o s l o v n é m slova s m y s l u n e b y l . Byla to s y m b o l i c k á definice, která m ě l a p o ­ u k á z a t n a r o d j e h o p o k r e v n í linie. K d y ž v š a k p ů j d e m e ješ­ t ě d á l , v i d í m e , ž e L u k á š z a s t á v á názor, ž e nejvzdálenějším p ř e d k e m Ježíše a D a v i d a byl A d a m , k t e r ý byl „ S y n e m Bo­ ž í m " . S p ř í s l u š n o u g e n e a l o g i c k o u licencí a na z á k l a d ě Ma­ t o u š o v a s y m b o l i c k é h o pojetí j e t e d y n a m í s t ě p o d o b n ý m z p ů s o b e m říkat, ž e s e Ježíš m o h l n a z ý v a t „ S y n e m B o ž í m " . V k n i z e Losi Secrets of the Sacred Ark ( Z t r a c e n á tajemství p o s v á t n é A r c h y ) j s e m r o z e b r a l r ů z n é biblické z m í n k y o „ S y n u B o ž í m " v s o u v i s l o s t i s J e ž í š e m . Tuto o t á z k u jsem o p ě t o v n ě z a h r n u l k u ž i t k u n o v ý c h č t e n á ř ů i d o této p r á c e j a k o D o d a t e k I. V t o m t o specifickém s t a d i u je v š a k rele­ v a n t n ě j š í n a š e z k o u m á n í těch, n a n ě ž s e v z t a h u j e t e r m í n Desposyni. Jak j s m e viděli, definice Desposyni je o m e z e n a p o u z e n a o s o b y v J e ž í š o v ě p o k r e v n í linii p o jeho m a t c e M a r i i . 44

K d y ž se p o d í v á m e , jak se d ř í v e u ž í v a l o t o h o t o slova, zjis­ t í m e , ž e s e n e p o u ž í v a l o a ž d o Ježíšova u k ř i ž o v á n í , v z k ř í ­ šení a n a n e b e v s t o u p e n í . To d á v á s m y s l v z h l e d e m k t o m u , že t o t o slovo se v z t a h u j e k „ d ě d i c ů m " n e b o l i k t ě m , k d o „patřili" k Pánu. Jestliže, jak v y p l ý v á z M a t o u š o v a a L u k á š o v a v ý č t u , byl Ježíš k r á l o v s k ý m d ě d i c e m d o m u D a v i d o v a , p o t o m b y hlavní dynastická posloupnost tohoto d o m u , v p ř í p a d ě , že by n e m ě l syna, skončila s Ježíšem. Avšak r o k u 70 p o Kr., k d y ž Ř í m a n é n a k o n e c potlačili čtyři r o k y trvající izraelské p o v s t á n í , se ukazuje, že císař V e s p a s i á n m ě l stále ještě p r o b l é m s d o m e m D a v i d o v ý m . Bylo to t é m ě ř čtyřicet let po Ježíšově u k ř i ž o v á n í . V p í s e m n ý c h z á z n a m e c h p a ­ l e s t i n s k é h o k r o n i k á ř e z 2. století H e g e s i p p a č t e m e , že Ves­ p a s i á n nařídil, „ a b y byla v y p á t r á n a D a v i d o v a r o d i n a , a b y m e z i Ž i d y n e z b y l n i k d o z k r á l o v s k é h o r o d u " . 3 Tak n e b o o n a k z t o h o t e d y v y p l ý v á , ž e b y l o z n á m o , ž e r o d i n a Davi­ d o v a existovala ještě v roce 70 po Kr. E d i k t v š a k n e m l u v í o k a ž d é m žijícím p o t o m k u D a v i d o v u (i k d y b y b y l o m o ž ­ né určit, k d o jím je). K o n k r é t n ě definuje „ r o d i n u " a „ k r á ­ lovský r o d " , což v ý z n a m n ě z u ž u j e š k á l u m o ž n o s t í . První

definovatelné

užití

slova

Desposyni

pravděpo­

d o b n ě p o c h á z í o d H e g e s i p p o v a s o u č a s n í k a , h i s t o r i k a Ju­ lia Afričana z Edessy. O b e c n ě se o n ě m m l u v í jako o otci křesťanské d ě j e p r a v y a proslavil se p ř e k l a d e m do l a t i n y ř a d y děl u č e d n í k a z p r v n í h o století A b d i á š e , n a z o r e j s k é h o biskupa babylonského, kterého do ú ř a d u uvedl Ježíšův b r a t r J u d a . Knihy Abdiášovy čítají d e s e t s v a z k ů a p o š t o l s k é historie z p r v n í r u k y a mají l a t i n s k ý n á z e v Historia certaminis apostolici. Avšak stejně jako tolik d ů l e ž i t ý c h v ý p o v ě ­ d í očitých s v ě d k ů t é d o b y b y l y j e h o k n i h y ú p l n ě z a v r ž e ­ ny, t a k ž e s e n e m o h l y stát s o u č á s t í N o v é h o z á k o n a císaře K o n s t a n t i n a ve 4. století. A b d i á š je v z á z n a m u o z n a č e n jako j e d e n

ze

sedmdesáti

d v o u Ježíšových

učedníků,

o nichž je z m í n k a v L u k á š o v ě e v a n g e l i u 9:5-10:1.* Africanus líčí, že za Ježíšova ž i v o t a , ještě p ř e d Vespas i á n e m , n a ř í d i l H e r o d e s A n t i p a s (syn H e r o d a Velikého) 45

l i k v i d a c i v š e c h š l e c h t i c k ý c h g e n e a l o g i í . Ale A f r i c a n u s p o ­ kračuje: „ N ě k o l i k p e č l i v ý c h lidí m ě l o své v l a s t n í s o u k r o ­ m é z á z n a m y ... a t i byli h r d í n a t o , ž e zachovávají p a m á t ­ k u n a svůj a r i s t o k r a t i c k ý p ů v o d . K n i m p a t ř í lidé ... z n á m í j a k o Desposyni v z h l e d e m k jejich p ř í b u z e n s t v í se Spasitelovou rodinou."5 P o V e s p a s i á n o v i n a s t o u p i l d o ú ř a d u jeho s y n Titus, p o n ě m ž v roce 81 po Kr. n á s l e d o v a l jeho b r a t r D o m i c i á n . D o m i c i á n n e n á v i d ě l křesťany ještě víc n e ž jeho otec a p r o n á ­ s l e d o v á n í z a jeho r e ž i m u b y l o stejně k r u t é jako z a císaře N e r o n a , k t e r ý d a l p o p r a v i t P e t r a a Pavla. P o d l e ř í m s k ý c h a n á l ů b y l o N e r o n o v ý m o b l í b e n ý m z p ů s o b e m m u č e n í při­ p o u t a t křesťany k e k ů l u v j e h o p a l á c o v ý c h z a h r a d á c h a v n o c i je z a p a l o v a t jako l i d s k é p o c h o d n ě . 6 P r á v ě za D o m i c i á n o v y v l á d y byl s v a t ý J a n Teolog, a u t o r k n i h y Zjeve­ ní, p o s l á n d o v y h n a n s t v í n a řecký o s t r o v P a t m o s . 7 H e g e s i p p u s ve své k n i z e Hypomnémata ( P a m ě t i ) z a z n a ­ m e n a l , ž e D o m i c i á n n a ř í d i l p o p r a v u v š e c h Desposyni, Je­ ž í š o v ý c h d ě d i c ů . Ale p ř e s t o ž e m n o z í z n i c h byli zajati, n ě k t e ř í byli p r o p u š t ě n i a „ p o s v é m p r o p u š t ě n í se z n i c h stali p ř e d s t a v i t e l é církví, p r o t o ž e nesli s v ě d e c t v í i p r o t o ž e p a t ř i l i k J e ž í š o v ě r o d i n ě " . 8 Z P a t r n u o t o m p s a l Jan ve své Apokalypse. V s o u v i s l o s t i s p r o n á s l e d o v á n í m Desposyni lí­ čí, jak ž e n a , k t e r á n o s i l a k o r u n u Sofie, u t e k l a d o p o u š t ě , a b y u n i k l a c í s a ř s k é m u d r a k u , jenž „ r o z p o u t a l v á l k u p r o t i o s t a t n í m u jejímu s e m e n i , k t e r é z a c h o v á v á p ř i k á z á n í Boží a má s v ě d e c t v í Ježíše K r i s t a " . 9 V

křesťanské

tradici

té

doby

Sofia

(řecká

bohyně

m o u d r o s t i ) , k t e r á m ě l a p o d l e p o p i s u v k n i z e Zjevení n a hlavě k o r u n u z dvanácti hvězd, představovala Marii M a g d a l é n u , k t e r á u p r c h l a do exilu v roce 44 po Kr. (viz s. 206). Tento exil n á s l e d o v a l po u v ě z n ě n í P e t r a a p o p r a ­ vě apoštola Jakuba Boanerga králem H e r o d e m Agrippou I. J e r u z a l é m s k ý m ( S k u t k y 12:1-2). K r á l o v i r á d c i u s o u d i l i , ž e k ř e s ť a n s k é h n u t í p ř e d s t a v u j e r o z v r a t n ý živel a v e d l o b y k e s v r ž e n í s v ě t s k é a c h r á m o v é autority, a v š a k z a n e ­ d l o u h o poté byl H e r o d e s Agrippa otráven.10 46

Z e s t r a c h u p ř e d p o m s t o u (neboť byli d o t é t o ú k l a d n é vraždy zapleteni) uprchli v té d o b ě ostatní apoštolově z Judeje. U n i k l i zélóti P e t r a Š i m o n , ale T a d e á š to štěstí n e m ě l . Byl c h y c e n H e r o d e m , k r á l e m C h a l k i d y ( v Sýrii), u řeky J o r d á n a n e p r o d l e n ě p o p r a v e n . M a r i e M a g d a l é n a se obrátila o p o m o c na m l a d é h o H e r o d a A g r i p p u II. (kte­ r é m u b y l o v té d o b ě s e d m n á c t let a k d y s i b ý v a l ž á k e m a p o š t o l a Pavla). O n j í p o h o t o v ě z a ř í d i l c e s t u n a h e r o d i á n ské p a n s t v í v Galii (Francie), k d e byl v roce 39 po Kr. ve vyhnanství Herodes Archelaos

(bratr H e r o d a Antipy).

Herodovský p o z e m e k se nacházel ve Vienne nedaleko Lyonu, s e v e r n ě o d Marseilles. J o s e p h u s F l a v i u s o t o m n e ­ d l o u h o p o t é n a p s a l , ž e Ř í m a n é poslali H e r o d a A r c h e l a a do penze na toto místo, aby m o h l na královský t r ů n na­ s t o u p i t jeho s y n o v e c H e r o d e s A g r i p p a I . " Jak ještě u v i d í m e , t y t o h i s t o r i c k é u d á l o s t i p ř e s n ě o d p o ­ vídají v y p r á v ě n í R a b a n a M a u r a o ž i v o t ě M a r i e M a g d a l é ­ ny. Avšak p r o z a t í m b y c h o m se m ě l i více z a b ý v a t t í m , co Jan n a p s a l ve své Apokalypse, k d y ž p o b ý v a l na P a t r n u . Slovo apokalypsa je řecké a z n a m e n á „ z j e v e n í " . P r o t o se v češtině n a z ý v á t a t o n o v o z á k o n n í k n i h a Zjevení.

Zjevení V z h l e d e m k t o m u , že z N o v é h o z á k o n a b y l o v y l o u č e n o tolik k n i h , k d y ž se na k o n c i l u v K a r t á g u r o k u 397 dělal výběr, j e p o d i v u h o d n é , ž e p o d r o b n é m u z k o u m á n í u n i k l a p r á v ě Apokalypsa s v a t é h o Jana. C í r k e v dělala, co m o h l a , aby l i d e m t u t o k n i h u odcizila tím, že ji líčila jako zlověst­ né dílo p l n é z n a m e n í a zkázy. D í k y p r o p a g a n d ě K o n g r e ­ gace p r o šíření víry z r o k u 1662 z a č a l o b ý t d o k o n c e i slovo apokalypsa s y m b o l e m katastrofy. P r a v d o u v š a k je, že t e n t o J a n ů v spis (v n ě k t e r ý c h o h l e d e c h esoterické p o v a h y ) je p ř e s n ě to, co jeho n á z e v n a z n a č u j e . Je to „ z j e v e n í " . K d y ž v e z m e m e v ú v a h u J a n o v o líčení M a g d a l é n i n a ú t ě k u d o exilu, j e n a m í s t ě u z n a t , ž e p ř e d t í m , n e ž s e z m i 47

ňuje o c í s a ř s k é m p r o n á s l e d o v á n í „jejího s e m e n e , které za­ c h o v á v á p ř i k á z á n í Boží a má s v ě d e c t v í Ježíše K r i s t a " , vy­ p r a v u j e , ž e k d y ž u t í k a l a , b y l a t ě h o t n á : „Ta ž e n a byla tě­ h o t n á a křičela v b o l e s t e c h , neboť přišla její h o d i n a . " 1 2 Čas od času teologové vyjadřovali d o m n ě n k u , že toto líčení v e Zjevení s e m o ž n á v z t a h u j e n a J e ž í š o v u m a t k u M a r i i (nikoli na M a g d a l é n u ) . Avšak oficiální reakce cír­ k v e zní, ž e s e n e m ů ž e v z t a h o v a t n a J e ž í š o v u m a t k u , p r o ­ tože ona nikdy „neměla p o r o d n í bolesti". V knize Gene­ sis 3:16 se d o č í t á m e , že t ě h o t e n s k é a p o r o d n í bolesti jsou B o ž í m t r e s t e m za to, že Eva zhřešila. V d ů s l e d k u t o h o d o ­ šli b i s k u p o v é k z á v ě r u , že ž e n a ze Zjevení „byla určitě h ř í š n i c í " ! Ú t ě k t ě h o t n é M a g d a l é n y d o p o u š t ě alegoricky z n á z o r ň o v a l i u m ě l c i , j a k o b y l n a p ř í k l a d italský m a l í ř Gi­ o v a n n i L a n f r a n c i (viz i l u s t r a c e 11). Ve s t ř e d o v ě k é f r a n c o u z s k é a f l a n d e r s k é t r a d i c i byla M a r i e M a g d a l é n a t r a d i č n ě z n á m a jako Notre Dame de Lu­ mière ( N a š e p a n í světla). V t é t o s o u v i s l o s t i byla s p o j o v á n a s nejvyšší m o u d r o s t í Sofií a n ě k d y byla v r a n ě křesťan­ s k ý c h d o b á c h a ve s t ř e d o v ě k u v y o b r a z o v á n a se s v a t o z á ř í s d v a n á c t i h v ě z d a m i , jak u v á d í Jan v e Zjevení. D o b r ý m p ř í k l a d e m t o h o j e s l a v n á socha Č e r n é M a d o n y v e Verv i e r s b l í z k o Liège. J e ž í š o v a m a t k a M a r i e b y l a p o d l e z v y k u o z n a č o v á n a ja­ k o Bílá M a d o n a , ale z v l á š t n í k a t e g o r i e M a g d a l é n i n ý c h p o r t r é t ů n e s e titul „ č e r n á " . V n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h jsou t y t o s o c h y celé č e r n é , ale m n o h é mají p o u z e č e r n é tváře, ruce a n o h y od kotníků dolů. To není otázka p o s t u p n é z m ě n y barvy, jak t v r d í n ě k t e ř í k l e r i k o v é . A n i rysy m a t k y a d í t ě t e nejsou v ž á d n é m p ř í p a d ě n e g r o i d n í ; jsou p r o s t ě č e r n ě z b a r v e n é . N ě k t e r é s o c h y jsou o b l e č e n é d o s k r o m ­ n é h o r o u c h a , z a t í m c o jiné vykazují r ů z n ý s t u p e ň presti­ že a s v r c h o v a n o s t i . V t o m t o o h l e d u je šokující socha v N e u i l l y - s u r - S e i n e (viz i l u s t r a c e 6). M a d o n a má na h l a v ě z l a t o u k o r u n u a v r u c e ž e z l o , její r o u c h o je č e r v e n é a čer­ n é , z d o b e n é h e r m e l í n e m a fleur-de-lis na z n a m e n í králov­ ského r o d u Francie. 48

U c t í v á n í Č e r n é M a d o n y v z e š l o v roce 44 z Ferrières v p r o v e n s á l s k é oblasti L a n g u e d o c . Ve Francii je t é m ě ř d v ě stě t ě c h t o o r n a m e n t á l n í c h z o b r a z e n í , v y t v o ř e n ý c h d o 16. století, a p ř e s čtyři sta p a d e s á t jich b y l o n y n í o b j e v e n o i v jiných částech světa. Z p o d o b n ě n í Č e r n é M a d o n y a jejího d í t ě t e p ř e d s t a v o ­ vala p r o církev trvalé d i l e m a - z v l á š t ě p a k ta, k t e r á b y l a k v i d ě n í ve v ý z n a m n ý c h e v r o p s k ý c h k o s t e l í c h a sva­ tostáncích. N ě k t e r á byla p ř e b a r v e n a n a světlejší o d s t í n , z a t í m c o m n o h á byla j e d n o d u š e o d s t r a n ě n a z d o h l e d u . M a d o n a je v š a k černá p r o t o , že M o u d r o s t (Sofia) je č e r n á , neboť existovala v t e m n o t á c h c h a o s u p ř e d S t v o ř e n í m . To se vysvětluje v k ř e s ť a n s k é m t r a k t á t u ze 3. století, n a z v a ­ n é m O původu světa.13 Sofia p o d l e n ě h o p ř e d s t a v u j e D u ­ cha s v a t é h o , k t e r ý se p o d l e G e n e s e 1:1 „ v z n á š e l n a d vo­ d a m i " a p ř i n e s l d o světa světlo, k d y ž „ n a d p r o p a s t n o u t ů n í byla t m a " . C í r k e v n í otec Ó r i g e n é s z A l e x a n d r i e (asi 185-254 po Kr.) p ř i r o v n á v a l M a r i i M a g d a l é n u o b r a z n ě k e k r á l o v s k é n e v ě s t ě z Písně Šalomounovy S t a r é h o z á k o n a , jinak z n á m é jako Píseň p í s n í . 1 4 T a m n e v ě s t a říká: „ Č e r n á jsem, a p ř e c e p ů v a b n á , j e r u z a l é m s k é d c e r y " (Píseň 1:5). D á v á n í t ě c h t o p o s t a v d o souvislosti s e o b e c n ě u d r ž e l o a ž d o s t ř e d o v ě k u a o d k a z o v a l k n ě m u ve 12. století i B e r n a r d z C l a i r v a u x ve svých Kázáních o Písni písní. Ve s v é m K á z á n í 57 m l u v í o M a r i i M a g d a l é n ě jako o „ n e v ě s t ě K r i s t o v ě " . 1 5 Píseň Š a l o m o u n o v u tvoří ř a d a m i l o s t n ý c h b á s n í týkají­ cích se z t r a c e n é n e v ě s t y a jejího m a n ž e l a , krále. V p r ů b ě ­ hu jejich d i a l o g u se o k r á l o v n ě m l u v í jako o Š u l a m í t c e , což o p ě t p ř i p o m í n á M a g d a l é n u . Š u l a m í t k y p o c h á z e l y z m ě s t a Sölam na s y r s k ý c h h r a n i c í c h 1 6 a my v í m e , že M a ­ riin otec Syro t a k é p o c h á z e l ze Sýrie. Píseň

Šalomounova v y p r á v í o m i l o s t n é m souboji m e z i

k r á l e m Š a l o m o u n e m a jeho b r a t r e m A d o n i j á š e m o šulam í t s k o u šlechtičnu A b í š a g u , jak se v y p r á v í v 1. K r á l o v s k é 2:13-25 - souboji, k t e r ý stál A d o n i j á š e život. P o d r o b n o s t i v t o m t o s t a r o z á k o n n í m v y p r á v ě n í jsou v y l o ž e n ě d ů l e ž i t é 49

p r o p o r o z u m ě n í s v a t e b n í m u o b ř a d u Ježíše a M a r i e M a g ­ d a l é n y (viz s. 187). P o p r v é b i s k u p o v é z t o t o ž n i l i M a r i i M a g d a l é n u s cizo­ ložnicí p r á v ě v s o u v i s l o s t i se Sofií - nikoli na z á k l a d ě ně­ č e h o z Bible. P r o Ř í m a n y b y l o v š e c h n o , co souviselo s Ře­ ky, oplzlé. Ř í m s k á říše byla n á s l e d n i c í A l e x a n d r o v y říše a řecká k u l t u r a m o u d r o s t i se v ní o č e r ň o v a l a m i m o ř á d n o u měrou. V tomto kontextu měli Římané trvalou přezdívku p r o b o h y n ě , jako byla Sofia a Afrodité. Tato p ř e z d í v k a z n ě l a Porné, což z n a m e n a l o d ě v k a , n e v ě s t k a či prostitut­ ka. Jestliže M a r i e M a g d a l é n a p ř e d s t a v o v a l a Sofii, p o t o m byla P o r n é ! 1 7 K d y ž se v J a n o v ě alegorické Apokalypse m l u v í o Římské říši, p ř i p o d o b ň u j e se k „ v e l k é m u d r a k o v i se s e d m i hlava­ m i ... a s e d m i k o r u n a m i " . 1 8 N e j e n ž e m ě l i Ř í m a n é r u d é h o d r a k a n a s v ý c h k o r o u h v í c h , ale Ř í m byl z n á m jako M ě s t o s e d m i k r á l ů , což byl p o č e t k o r u n o v a n ý c h hlav p ř e d t í m , n e ž v roce 509 př. Kr. v z n i k l a r e p u b l i k a . Od r o k u 753 př. Kr. m ě l i b ý t t ě m i t o králi R o m u l u s , N u m a P o m p i l i u s , Tullius H o s t i l i u s , A n c u s M a r c i u s , L u c i u s T a r q u i n i u s Priscus, S e r v i u s Tullius a T a r q u i n i u s S u p e r b u s . 1 9 Jak objasnil otec M a l a c h i M a r t i n n a z á k l a d ě vatikán­ s k ý c h z á z n a m ů , Desposyni jsou p o u z e o s o b y v p o k r e v n í li­ nii matky. Z m i ň u j e se o z v l á š t n í příležitosti v roce 318 (za­ z n a m e n a n é t e h d e j š í m d ě j e p i s c e m E u s e b i e m z Caesareie), k d y d e l e g a c e Desposyni jela d o Říma. Těmto m u ž ů m p o ­ skytl a u d i e n c i b i s k u p Silvestr v K o n s t a n t i n o v ě n o v ě zříze­ n é m L a t e r á n s k é m paláci. Ú s t y s v é h o h l a v n í h o m l u v č í h o Josese d e l e g á t i a r g u m e n t o v a l i , ž e církev b y m ě l a m í t p o p r á v u své c e n t r u m v J e r u z a l é m ě , nikoli v Římě. Tvrdili, že jeruzalémským biskupem by měl být skutečný dědičný Desposynos, k d e ž t o b i s k u p o v é d a l š í c h v e l k ý c h středisek jako n a p ř í k l a d A l e x a n d r i e , A n t i o c h i e n e b o Efesu - by měli b ý t p ř í b u z n í . P r o h l a š o v a l i , ž e k o n e c k o n c ů b i s k u p Kle­ m e n t Alexandrijský n a p s a l , ž e Ježíšův b r a t r J a k u b (jako p o m a z a n ý nazorejský b i s k u p j e r u z a l é m s k ý ) byl „ p á n e m s v a t é církve a b i s k u p e m b i s k u p ů " . V t o m t o o h l e d u má je50

jich izraelitsko-křesťanské h n u t í vyšší a u t o r i t u n e ž v y m y š ­ lená ř í m s k á o d n o ž s o u s t ř e d ě n á n a s v a t é h o P e t r a , k t e r ý b y l p o u h ý m a p o š t o l e m P á n ě , a nikoli č l e n e m jeho rodiny. N e p ř e k v a p í n á s , ž e jejich p o ž a d a v k y vyšly n a p r á z d n o , p r o t o ž e Silvestr (údajně p r v n í p a p e ž ) m o h l stěží z r u š i t cí­ sařova n a ř í z e n í . Řekl, ž e Ježíšovo u č e n í b y l o n a h r a z e n o u č e n í m , jež více v y h o v u j e ř í š s k ý m p o ž a d a v k ů m , a sdělil o n ě m m u ž ů m , že m o c s p a s e n í již n e s p o č í v á v Ježíšovi, n ý b r ž v císaři K o n s t a n t i n o v i . 2 0 Celá staletí p o p r v n í m ř í m s k é m císaři A u g u s t o v i v r o c e 44 př. Kr. byla c í s a ř ů m v z d á v á n a z v l á š t n í ú c t a j a k o ž t o b o ž s t v ů m na Z e m i . J e d n a l o se s n i m i j a k o s b o h y a j a k o o t a k o v ý c h se o n i c h i m l u v i l o . N a v í c si císař K o n s t a n t i n osoboval vlastní mesiánské privilegium. Po t o m t o s e t k á n í b i s k u p a Silvestra s d e l e g a c í Desposyni došel K o n s t a n t i n k z á v ě r u , že p o t ř e b u j e t a k o v o u s t r a t e g i i , která by jej, co se týče jeho k ř e s ť a n s k é h o v ý z n a m u , p o s t a ­ vila n a d Ježíšovy p o k r e v n í p ř í b u z n é . Ve s k u t e č n o s t i se p o t ř e b o v a l stát ještě důležitější n e ž Ježíš. Tím, že spojil r ů z n é p r v k y p r v o t n í h o křesťanství s n ě ­ kterými aspekty slunečního

kultu

Sol

invictus,

vytvořil

h y b r i d n í n á b o ž e n s t v í , k t e r é s e stalo ř í m s k o u církví. P o s t a ­ v a Ježíše v š a k tvořila s k u t e č n ý p r o b l é m , p r o t o ž e p ů v o d n í d o d r ž o v á n í nazorejství b y l o v říši ve 4. století d o s u d z n a č ­ ně v ý z n a m n é . Císař věděl, že s t í m m u s í n ě c o u d ě l a t , a vy­ p o ř á d a l se s tím ku s v é m u p r o s p ě c h u na k o n c i l u v Nikaji r o k u 325. Křesťané čekali d ř í v e n e b o p o z d ě j i d r u h ý pří­ c h o d s v é h o Mesiáše, a tak K o n s t a n t i n našel z p ů s o b jak n a ­ plnit, n e b o d o k o n c e p ř e k o n a t t o t o o č e k á v á n í . P o s l á n í Ježíše v y s t o u p i t p r o t i ř í m s k é n a d v l á d ě v Judeji neuspělo kvůli nejednotnosti sektářských Židů. Přestože nazorejská a esejská k o m u n i t a Ježíše p o d p o r o v a l y , h e ­ brejská frakce nikoli - z v l á š t ě p a k k n ě ž í z j e r u z a l é m s k é h o C h r á m u a r a d y s t a r š í c h s a n h e d r i n u . Stačilo jim, že zastá­ vají v y s o k é p o s t a v e n í v ř í m s k é m p r o s t ř e d í . R o v n ě ž m ě l i d ů r a z n é n á m i t k y p r o t i s k u t e č n o s t i , ž e Ježíš chtěl p ř í s t u p k židovskému Bohu u m o ž n i t i p o h a n ů m . N á s l e d k e m to51

h o m ě l i k ř e s ť a n é o d 1 . století d á l e jen m a l o u p o d p o r u z e s t r a n y o r t o d o x n í ž i d o v s k é k o m u n i t y a ř í m š t í v l á d c i s ni­ m i z a c h á z e l i velice š p a t n ě . K o n s t a n t i n z t o h o p r o sebe u d ě l a l v ý h o d u t í m , ž e z d ů r a z n i l , ž e Ježíš o p u s t i l křesťany ve s l a b é a z r a n i t e l n é pozici, p r o t o ž e n e u s p ě l v obhájení jejich z á l e ž i t o s t í . P o t é zasel s e m í n k o n o v é m y š l e n k y : Ježíš m o ž n á n a k o n e c vůbec nebyl p r a v ý Mesiáš. D o k l a d e m b y l fakt, že to b y l císař (a nikoli Ježíš), k d o ve s k u t e č n o s t i zajistil k ř e s ť a n ů m v říši s v o b o d u , a p r o t o je jejich p r a v ý m S p a s i t e l e m ne Ježíš, ale K o n s t a n t i n ! Sa­ m o z ř e j m ě v ě d ě l , ž e Ježíše u c t í v a l a p o š t o l P a v e l jako Syna B o ž í h o , ale a b y t a k o v é pojetí p ř e t r v a l o i n a d á l e , už neby­ l o m o ž n é . Ježíš a B ů h m u s e l i s p l y n o u t d o j e d n é entity, t a k ž e S y n b y l z t o t o ž n ě n s O t c e m . Na k o n c i l u v Nikaji ( d n e š n í m I z n i k u v T u r e c k u ) t e d y vyšlo najevo, že B ů h se f o r m á l n ě definuje jako Tři o s o b y v J e d n o m : b o ž s t v o sestá­ vající ze tří si r o v n ý c h a stejně v ě č n ý c h částí - Otce, Syna a Ducha svatého. V Nikaji byli n ě k t e ř í b i s k u p o v é , k t e ř í s t í m t o pojetím n e s o u h l a s i l i ; t e o l o g o v é s t a r é školy, kteří tvrdili, že Ježíš b y l s k u t e č n ě Syn, a d á l e , že S y n byl B o h e m s t v o ř e n v těle, ale ž e s á m B o h e m n e b y l . Bez o h l e d u n a t o b y l y jejich ná­ m i t k y z a m í t n u t y a u s t a v i l o se nikajské vyznání svaté Troji­ ce j a k o z á k l a d n o v é , p ř e t v o ř e n é křesťanské víry. A t a k se stalo, že t í m , že B ů h b y l d e f i n o v á n jako O t e c i Syn, se Je­ žíš p ř í h o d n ě o b e š e l j a k o p o s t a v a b e z p r a k t i c k é h o v ý z n a ­ m u . O d t o h o o k a m ž i k u b y l císař p o v a ž o v á n z a m e s i á n ­ s k é h o Boha. V n ě m s e nejen n a p l n i l d r u h ý M e s i á š ů v p ř í c h o d , n ý b r ž se v n ě m u s k u t e č n i l i p r v n í p ř í c h o d - d ě ­ dictví, k t e r é m u b y l o u r č e n o o d p o č á t k u času.

Bratři a sestry P ř e s t o ž e o J e ž í š o v ý c h b r a t r e c h a s e s t r á c h se v s o u d o b é m b i b l i c k é m u č e n í m l u v í jen z ř í d k a , jsou n i c m é n ě u v e d e n i v N o v é m z á k o n ě , z v l á š t ě p a k nejstarší z Ježíšových bra52

t r ů J a k u b . Potíží, s n í ž se d l o u h o m u s e l a k o n f r o n t o v a t cír­ kev o h l e d n ě J e ž í š o v ý c h s o u r o z e n c ů , byla z á l e ž i t o s t Des­ posyni a jejich definice ve v a t i k á n s k ý c h z á z n a m e c h : „ P o u ­ ze ty o s o b y v p o k r e v n í linii s J e ž í š e m p r o s t ř e d n i c t v í m matky

jsou

Desposyni."

Tato definice d l o u h o p ř e d s t a v o v a l a p r o církev v ý z n a m ­ n ý p r o b l é m , p r o t o ž e m ů ž e z n a m e n a t p o u z e d v ě věci: 1. Jestliže by byl Ježíš j e d n í m j e d i n ý m s y n e m M a r i e , Desposyni b y m o h l i b ý t p o u z e j e h o v l a s t n í p o t o m c i . 2. Jestliže existovali nějací Desposyni v p o t o m s t v u M a ­ r i i n u , a v š a k n e v Ježíšovu, p o t o m m u s e l a m í t M a r i e k r o ­ m ě Ježíše ještě d a l š í p o t o m k y . Ať by si církevní a u t o r i t y v y b r a l i jako p r a v d ě p o d o b n o u jednu, nebo d r u h o u z těchto d v o u možností, skončily by stejně d i l e m a t e m .

Připustit,

že

d ě d i c o v é Desposyni byli

p o t o m k y Ježíše, by byl n e s m y s l v z h l e d e m k jeho, katolic­ k o u v í r o u p ř e d p o k l á d a n é m u celibátu. Avšak u č e n í , ž e M a r i e byla p a n n a , b y l o d o h o d n u t o n a z á k l a d ě r o z h o d n u t í koncilu v Trullu za p o n t i f i k á t u p a p e ž e J u s t i n i á n a II. v roce 692. Bylo r o z h o d n u t o , ž e p a n n o u z ů s t a l a n a v ž d y . P ř e s n á formulace z k á n o n ů k o n c i l u a k o m e n t á ř ů z n í t a k t o : Katolická církev v ž d y učila n a r o z e n í z p a n n y , stejně ja­ ko panenské početí našeho p o ž e h n a n é h o Pána, a potvrdi­ la, že M a r i e byla v ž d y p a n n o u , a to i p o t é , co p o r o d i l a v t ě l e n é h o Syna. K d y b y byli b i s k u p o v é n ě k d y n u c e n i s e r o z h o d n o u t , m u s e l i by o d m í t n o u t u s n e s e n í z Trullu, p r o t o ž e z e v a n ­ gelií je n a p r o s t o jasné, že v M a r i i n ě r o d i n ě n e b y l p o u z e Ježíš. N ě k t e ř í obhájci v ě č n é h o p a n e n s t v í namítají, ž e b r a t ř i a sestry Ježíše, o k t e r ý c h se z m i ň u j í e v a n g e l i a , byli ve s k u t e č n o s t i jeho b r a t r a n c i a s e s t ř e n i c e n e b o to byli p o ­ t o m c i Josefa, n a r o z e n í z jiné ženy. Ale z N o v é h o z á k o n a n a p r o s t o jasně v y p l ý v á , ž e n e p l a t í a n i j e d n o . V M a t o u š o ­ vě e v a n g e l i u 1:25 a L u k á š o v ě e v a n g e l i u 2:27 se j a s n ě říká, ž e Ježíš j e M a r i i n „ p r v o r o z e n ý " syn. N i k d e s e n e t v r d í , ž e by byl její j e d i n ý s y n . 53

V M a t o u š o v i 13:55 se objasňuje, že Ježíš m ě l bratry, k t e ř í s e j m e n o v a l i J a k u b , Joses ( p o d l e n ě k t e r ý c h r u k o p i s ů Josef; p o z n . překl.), Š i m o n a J u d a . Jejich j m é n a se z n o v u objevují u M a r k a 6:3. V n o v o z á k o n n í c h e p i š t o l á c h se a p o š t o l P a v e l k o n k r é t n ě z m i ň u j e o s v é m s e t k á n í v Jeruza­ l é m ě s „ J a k u b e m , b r a t r e m P á n ě " ( G a l a t s k ý m 1:19). V dal­ ších p a s á ž í c h se m l u v í o J a k u b o v i , k t e r ý p ř e d s e d á slavné d i s k u s i o o b ř í z c e v J e r u z a l é m ě j a k o p ř e d s t a v i t e l nazorejské církve ( G a l a t s k ý m 2:1-10 a S k u t k y 15:4-34). Také kro­ n i k y h i s t o r i k a z 1. století J o s e p h a Flavia m l u v í o „ J a k u b o ­ vi, b r a t r u Ježíše z v a n é h o K r i s t u s " . 2 1 Tento poslední z á z n a m je také d o b r ý m příkladem do­ b o v ý c h z m í n e k o Ježíšovi m i m o Bibli. J i n d e v Židovských starožitnostech J o s e p h u s F l a v i u s m l u v í o Ježíšovi o p ě t ja­ k o o „ K r i s t u " , 2 2 k d e ž t o jeho o d s o u z e n í P o n t i e m P i l á t e m ( s p r á v c e m Judeje) je z a z n a m e n á n o v Análech Římské říše. Ř í m s k é z á z n a m y p o p i s u j í J e ž í š o v u misii jako „ o s t u d n o u praxi".23 U M a t o u š e 13:56 a M a r k a 6:3 se d o č í t á m e , že Ježíš měl k r o m ě b r a t r ů i sestry. Ze s p i s ů Panarion a Ancoratus od Epifania24 se d o z v í d á m e , že se jmenovaly Marie, Salome a Jana. Ježíšovy sestry jsou z m í n ě n y i v Protoevangeliu Ja­ 25

kubově,

26,

ve Filipově evangeliu,

Apoštolských

konstitucích.

V

a d o k o n c e i v církevních

novozákonních

evangeliích

se

t y t o s e s t r y objevují u kříže a u Ježíšova h r o b u společně s M a r i í M a g d a l é n o u . M a r i e a S a l o m e se n a p ř í k l a d objevu­ jí u M a r k a 15:47, z a t í m c o Jana a M a r i e v L u k á š o v i 24:10 a M a r i e o p ě t u M a t o u š e 28:1. (Salome byla z n á m á jako Sá­ ra n e b o Sára-Salome, p ř i č e m ž Sára je titul a z n a m e n á „kněžna".) T e o l o g o v é , k t e ř í t v r d í , že Ježíšovi b r a t ř i a sestry byli Josefovi p o t o m c i z jiné ženy, t a k p o u z e d o s v ě d č u j í , že ne­ četli, co se v e v a n g e l i í c h s k u t e č n ě p í š e - n e b o m o ž n á p ř e d p o k l á d a j í , že v ě t š i n a lidí je nečetla. S k u t e č n o s t í je, že e v a n g e l i a jsou d o s t a t e č n ě v ý m l u v n á , k d y ž se v nich tvr­ d í , že M a r i e b y l a r o v n ě ž m a t k a J a k u b a , Josese a S a l o m e . Tito b r a t ř i a s e s t r y se v b i b l i c k é m t e x t u s t r a t e g i c k y p o u ž í 54

vají k t o m u , a b y se z d ů r a z n i l fyzický s t a v Ježíše v p a š i o v é m oddílu. Před u k ř i ž o v á n í m se o Marii m l u v í jako o „ m a t c e J e ž í š o v ě " ( n a p ř í k l a d J a n 2:1). Ale v o k a m ž i k u , k d y je Ježíš p o v a ž o v á n za m r t v é h o , m l u v í se o ní j a k o o „ m a t c e J a k u b a a S a l o m e " ( M a r e k 16:1). P o t é však, jak­ m i l e j e p o v z k ř í š e n í Ježíš o p ě t n a scéně, p ř i j d e n á v r a t k Mariinu p ř e d c h o z í m u označení jako „Ježíšovy m a t k y " (Skutky 1:14). B ě h e m 2 . století s e z a č a l o b j e v o v a t n o v ý d r u h křesťan­ ské teologie, k t e r o u p ř e d s t a v o v a l i u č e n c i , jako byli Iren a e u s z L y o n u , K l é m é n s A l e x a n d r i j s k ý a další, k t e ř í se n y n í označují z a c í r k e v n í otce. B ě h e m t é t o é r y v z n i k l k o n ­ cept M a r i i n a p a n e n s t v í , k t e r ý s e p e v n ě ujal d o r o k u 686, kdy svatý Jeroným napsal

Věčné panenství požehnané Marie

p r o n o v ě u s t a v e n o u ř í m s k o u církev. D o t é d o b y n e b y l a Marie v ž á d n é m z p ů v o d n í c h evangelií o z n a č o v á n a jako p a n n a . V p r v o t n í c h ř e c k ý c h a a r a m e j s k ý c h t e x t e c h (z ni­ chž byl p ř e l o ž e n s o u č a s n ý N o v ý z á k o n ) s e o M a r i i m l u v í jako o „ m l a d é ž e n ě " , p ř i č e m ž s e p o u ž í v á s e m i t s k é s l o v o alma. O d p o v í d a j í c í s e m i t s k é slovo, k t e r é z n a m e n á po fy­ zické s t r á n c e p a n n u , b y l o betula, což je v ý r a z , k t e r ý n e b y l p r o M a r i i n i k d y p o u ž i t . 2 7 V l a t i n s k é m p ř e k l a d u se z alma stala virgo, což z n a m e n á „ d í v k a " . A b y se vyjádřila „ p a n ­ n a " v d n e š n í m slova s m y s l u , m u s e l o by se k l a t i n s k é m u slovu p ř i d a t p ř í d a v n é j m é n o

intacta, t e d y virgo

intacta,

„ n e p o r u š e n á d í v k a " . 2 8 M a r i i n p a n e n s k ý stav b y l p o d v r ž e n ý m p o j m e m , jenž z a v e d l a s t a r á církev, k t e r ý s e v š a k v p r i m á r n í c h evangelijních t e x t e c h z Vatikánského kodexu ve vatikánských archivech nevyskytoval.

Zapovězený hrob V několika p o s l e d n í c h letech se h o d n ě d i s k u t o v a l o a p s a l o o j e r u z a l é m s k é m osáriu ( s c h r á n c e na o s t a t k y ) p ř i p i s o v a ­ n é m Ježíšovu b r a t r u J a k u b o v i . N a světlo světa s e d o s t a l v roce 2002 v l i s t o p a d o v é m - p r o s i n c o v é m čísle č a s o p i s u

55

Biblical

Archaeological

review

(Biblická

archeologická

re­

v u e ) . O s á r i u m n e s e a r a m e j s k ý n á p i s , jímž j e j m é n o „Ja'ak o v b a r Johosef a c h u i d i J e š u a " („Jákob, s y n Josefův, b r a t r J o š u ů v " n e b o l i česky „ J a k u b , s y n Josefův, b r a t r Ježíšův"). Z d a j e t o s k u t e č n ě o s á r i u m Ježíšova b r a t r a J a k u b a , zů­ stává p ř e d m ě t e m diskuse a p r a v d ě p o d o b n ě se to nikdy n e d o z v í m e . Avšak o m y l e m , k t e r ý b y l t r a d o v á n b ě h e m d i s k u s í , b y l n á z o r , že je to p r v n í a j e d i n ý artefakt z 1. sto­ letí, n a k t e r é m s e n a c h á z í j m é n o „ J e ž í š " . V roce 1980 b y l a b ě h e m v y k o p á v e k u v ý c h o d n í h o Talp i o t u v J e r u z a l é m ě o d h a l e n a r o d i n n á h r o b k a . Archeolo­ g o v é p ř e n e s l i o s á r i a z h r o b k y do m u z e j n í h o s k l a d u v Rom e m m ě a kurátor pro archeologii a antropologii při I z r a e l s k é m ú ř a d u p r o s t a r o v ě k é p a m á t k y t o později ko­ m e n t o v a l tak, ž e n á l e z j e „ v s k u t k u i m p o z a n t n í " . Na osáriích byly tyto nápisy: Ježíš, syn Josefův Marie Josef Juda [jméno j e d n o h o z J e ž í š o v ý c h b r a t r ů ] Marie [jméno j e d n é z J e ž í š o v ý c h sester] Tento p o d i v u h o d n ý r o d i n n ý h r o b b y l p r o h l á š e n z a největší objev v š e c h d o b související s křesťanstvím. Z p r á v a o n ě m se objevila v b r i t s k é m t i s k u 31. b ř e z n a 1996 s titul­ ky na p r v n í s t r a n ě a d l o u h ý m h l a v n í m č l á n k e m v Sunday Times n a z v a n ý m „ H r o b k a , k t e r á se n e o d v a ž u j e vyslovit s v é j m é n o " . O v e l i k o n o č n í s o b o t ě 7. d u b n a 1996 b y l o v z r u š e n í ještě větší, k d y ž J o a n B a k e w e l l o v á n a t e l e v i z n í m k a n á l u CBE u v e d l a p r o s l u l ý t e l e v i z n í d o k u m e n t BBC The Body in Question (Tělo, n a d n í m ž se v z n á š í o t a z n í k ) . J o a n B a k e w e l l o v á n a t á č e l a v k r y p t ě , k d e se n a c h á z e l a osária, a t a m t a k é p r o h l á s i l a : „ N á š n á l e z o b n o v í d i s k u s i o vzkří­ š e n í . " Ale n e o b n o v i l . C í r k e v p ř í k ř e o d s o u d i l a BBC za to, 56

že u p o z o r ň u j e na z á l e ž i t o s t J e ž í š o v ý c h b r a t r ů a sester. Biskupové měli také n á m i t k y proti skutečnosti, že nápis „ J e ž í š " se v z t a h o v a l k „ s y n u J o s e f o v u " (nikoli k „ s y n u Mariinu" nebo „Synu Božímu"). Z pohledu d o g m a t u o v z k ř í š e n í se t a k é z n e p o k o j o v a l i t í m , že by b y l o v ů b e c myslitelné, a b y m ě l Ježíš nějaké o s á r i u m . N e z á l e ž í n a t o m , z d a t o b y l a a u t e n t i c k á h r o b k a biblic­ k é h o Ježíše a jeho rodiny. Je n a n e j v ý š p r a v d ě p o d o b n é , že nebyla, ale t a k o v é věci n e l z e n i k d y d o k á z a t , a n i v y v r á t i t . D ů l e ž i t é na t o m , co se stalo v roce 1996, je, že i n k v i z i c e ještě i d n e s ú č i n n ě z a s a h u j e p r o t i j a k é k o l i d i s k u s i o Ježí­ š o v ý c h b r a t r e c h a s e s t r á c h . M e z i t í m se v e l i k o n o č n í číslo č a s o p i s u s t e l e v i z n í m p r o g r a m e m Radio Times z t o h o r o k u z a ř a d i l o m e z i nejvzácnější s b ě r a t e l s k é e d i c e o d p r v n í h o čísla z r o k u 1923.

57

Zoubkovaný černý a stříbrný štít Saint-Clairů.

Apokalypsa Plod vinné révy Od té doby, co na ně u p o z o r n i l D a n B r o w n v Šifře mistra Leonarda, jsou a l e g o r i c k á v ý t v a r n á díla týkající se M a r i e M a g d a l é n y p ř e d m ě t e m z v ý š e n é veřejné fascinace. P ů j d e ­ me d á l a p o d í v á m e se na n ě k t e r é obrazy, o n i c h ž je ve z m í n ě n é m r o m á n u z m í n k a , ale v t é t o fázi b y b y l o v h o d n é zaměřit se na alegorické u m ě n í obecně a na souvislost s Marií M a g d a l é n o u konkrétně. Podle etymologických slovníků pochází „alegorie" ze d v o u řeckých slov: alios (jiný) a agoraomai (říci n a h l a s ) . Je to obrazný popis, který se vztahuje k p ř e d á n í skutečného v ý z n a m u n e b o s m y s l u - n ě c o , co se p ř i d á k d o s l o v n é m u s m y s l u , c o s e p a k n a p o v r c h u sděluje a c o v ž d y n e n í h n e d p a t r n é . Alegorii lze p o u ž í t v p í s e m n é m p r o j e v u i ve vý­ t v a r n é m u m ě n í . Bajky a p o d o b e n s t v í jsou a l e g o r i e : n a v e ­ n e k p r o s t é příběhy, k t e r é v s o b ě o b s a h u j í m o r á l n í n e b o společenské ponaučení. V 80. ž a l m u je s v r c h o v a n o s t I z r a e l e v y j á d ř e n a j a k o ros­ toucí v i n n á réva. Je to čistá alegorie, k t e r á apeluje p ř í m o na vizuální představivost. Z tohoto d ů v o d u byly pnoucí s e o d d e n k y v i n n é r é v y často p o u ž i t y v e v ý t v a r n é m u m ě ­ ní, aby vyjádřily ž i v o t n o s t , r ů s t a p o k r a č o v á n í v d a l š í c h generacích. V Ezechielovi 19:10 n a p ř í k l a d č t e m e : „ T v á m a t k a je jako réva ve t v é krvi, byla z a s a z e n a u v o d y ; byla p l o d n á a hojně se r o z v ě t v i l a . " Již o d s t a r o z á k o n n í k n i h y G e n e s i s s e vyskytují n e u s t á ­ le z m í n k y o vinicích a p o t o m c í c h s o p a k o v a n ý m t v r z e ­ n í m : „Ploďte a m n o ž t e s e . " V E x o d u 1:7 stojí: „ A l e Izrael59

ci se r o z p l o d i l i , až se to jimi h e m ž i l o , p ř e v e l i c e se roz­ m n o ž i l i . " V d i s k u s i o Jišajovi, otci k r á l e D a v i d a , se v kni­ ze Izajáš 11:1 p r o h l a š u j e : „I v z e j d e p r o u t e k z p a ř e z u Jišajova a v ý h o n e k z j e h o k o ř e n ů v y d á o v o c e . " P ř e d t í m , v Izajáši 5:7, se I z r a e l a d a v i d o v s k ý d ů m p o p i s u j e jako „ s a d b a , z n í ž m ě l [ H o s p o d i n ] p o t ě š e n í " . A k o n e č n ě v Ja­ n o v i 15:1 o s o b ě Ježíš p r o h l a š u j e : „Já jsem t e n p r a v ý vin­ ný kmen." T e r m i n o l o g i e v i n n é r é v y se u ž í v á r o v n ě ž v d o b r o d r u ž ­ né tradici S v a t é h o g r á l u . V r o m a n c i o Parzivalovi, již na­ p s a l ve 13. století b a v o r s k ý rytíř Wolfram v o n Eschenbach, se o g r á l o v é k r á l o v n ě říká, že „v sobě nesla d o k o n a l o s t p o ­ z e m s k é h o ráje, k o ř e n y i v ě t v e . Byla to věc, již lidé nazýva­ jí G r á l . " P l o d e m r é v y jsou h r o z n y a z h r o z n ů p o c h á z í v í n o . Čer­ vené víno eucharistie je věčným křesťanským symbolem m e s i á š s k é k r v e a p r á v ě v t o m t o k o n t e x t u se scházejí sym­ b o l y G r á l u : k a l i c h i v i n n á réva. P r a s t a r ý o b ř a d G r á l u je p ř e s n ě to, co se stále p r o v á d í jako r i t u á l přijímání v kostelích. S v á t o s t p ř i j í m á n í je p l n ě t o t o ž n á s p r a d á v n o u m š í S v a t é h o g r á l u . Z t o h o t o d ů v o d u je v a l e g o r i c k é m u m ě n í Ježíš č a s t o z o b r a z o v á n v s o u v i s l o s t i s v i n n ý m lisem. 1 P r o n á s je v š a k z v l á š t ě z a j í m a v é to, že n ě k t e r é s y m b o l y a vo­ d o z n a k y G r á l u z P r o v e n c e v e s t ř e d o v ě k u z o b r a z u j í kalich n e b o v á z u s v i n n ý m i h r o z n y - p l o d y a s e m e n y v i n n é ré­ vy - a n ě k t e r é na s o b ě mají M a g d a l é n i n y iniciály „ M M " . 2 V s o u l a d u s t o u t o o b r a z i v o s t í se M a r i e M a g d a l é n a stala patronkou vinařů.3 P o d l e h i s t o r i c k ý c h v y p r á v ě n í o p a p í r e n s t v í byla P r o ­ v e n c e h l a v n í m s t ř e d i s k e m v ý r o b y p a p í r u p o m n o h o sta­ letí. 4 N a z á k l a d ě z p r a c o v á n í e g y p t s k é h o p a p y r u v y n a l e z ­ li Izraelci p a p í r v y r á b ě n ý z b a v l n y a t u t o v ý r o b u s s e b o u v 1. století p ř i v e z l i do P r o v e n c e , k d e byli po p á d u své j u d s k é vlasti v exilu. P r v n í v o d n í z n a č k y na světě se obje­ v o v a l y v P r o v e n c i od r o k u 1282. H a r o l d Bayley, v e d o u c í o s o b n o s t v o b c h o d u s p a p í r e m , v roce 1912 n a p s a l , že ty­ t o p r o v e n s á l s k é v o d n í z n a č k y jsou jako „ m y š l e n k o v é fo60

silie, v n i c h ž jsou z a c h o v á n y a s p i r a c e a t r a d i c e . J s o u to historické d o k u m e n t y v e l k é d ů l e ž i t o s t i , jež vrhají s v ě t l o nejen n a vývoj e v r o p s k é h o m y š l e n í , n ý b r ž i n a m n o h o skrytých p r o b l é m ů minulosti. Jsou vysvětlitelné p o d l e určitého výkladového k ó d u . " 5 V

tomto

kontextu

pocházejí

vodoznaky

související

s G r á l e m a n e s o u c í p í s m e n a MM z nejranějších p r a m e n ů a

jsou

pozůstatky

podzemního

církevního

bratrstva.

Z n a č k y byly objeveny a ž p ř e d sto lety n a s t r á n k á c h stře­ d o v ě k ý c h f r a n c o u z s k ý c h biblí a mají s v o u v l a s t n í alego­ rickou s y m b o l i k u . N a p o v r c h u s e t y t o bible p o d o b a j í kte­ r ý m k o l i jiným, v y r o b e n ý m p r o p o u ž i t í v k o s t e l í c h té doby. Ale p o d p o v r c h e m s e v e v o d n í c h z n a č k á c h s k r ý v á heretický o d k a z M a r i e M a g d a l é n y a S v a t é h o g r á l u , tajně v l o ž e n ý d o listů p a p í r u a b i s k u p ů m č i m n i c h ů m inkvizi­ ce zcela n e z n á m ý .

Grálový vodoznak z Provence, 13. století. 61

Alegorie plodnosti P ř e s J e ž í š o v u p o z n á m k u o v í n u p ř i p o s l e d n í večeři, „Toto j e m á k r e v n o v é s m l o u v y " , m ě l i (Marekl4:24) církevní ot­ c o v é v r a n é m o b d o b í n a v ý z n a m t o h o t o s y m b o l u přesnější n á z o r . Učitelé jako V a l e n t i n u s a M a r c u s (kolem r o k u 150) byli p ř e s v ě d č e n i , ž e v í n o b y l o s y m b o l e m Ježíšova r o d u z e s t r a n y m a t k y , a nikoli k o n k r é t n ě jeho v l a s t n í krve. Trvali n a t o m , ž e v í n o m á j e d i n e č n é ž e n s k é vlastnosti, p r o t o ž e s o u v i s í s m o u d r o s t í (sofia), milostí (charis) a inteligencí (epinoia), k t e r é jsou v ř e č t i n ě ž e n s k é h o r o d u . 6 V t o m t o o h l e d u číše (Svatý grál), která o b s a h u j e v í n o ( m e s i á š s k o u krev), p ř e d s t a v u j e l ů n o - vas spirituále ( d u c h o v n í n á d o b u ) , jak se říká v m a r i á n s k é Loretánské litanii z r o k u 15877 Pro­ t o b y l p ů v o d n í o b ř a d kalicha a v í n a u ž p ř e d k a t o l i c k ý m z á s a h e m do eucharistie symbolickým přijímáním mateř­ ství a p l o z e n í . P r o v ě č n ý s y m b o l ž e n s t v í v p o d o b ě kalicha byla vynale­ z e n a z n a č k a V ( n á d r ž k a ) a s v a t y n ě z d o b y 3500 let př. Kr. spojují t e n t o s y m b o l s l ů n e m B o h y n ě Matky. 8 Svatý grál b y l p ř i p o d o b ň o v á n k n á d o b ě , p r o t o ž e m ě l nést s v a t o u „ k r á l o v s k o u k r e v " - Sangréal. Stejně jako k r á t e r y a kotle ve staré m y t o l o g i i o b s a h o v a l y r ů z n é poklady, p o d l e tradice s e m ě l o i m e s i á š s k é d ě d i c t v í u c h o v á v a t v p o h á r u . Byl to však kalich M a r i e M a g d a l é n y , který k r e v Desposyni nesl in utero. P r á v ě o n a byla i n s p i r a c í p r o Dompnu ( V z n e š e n o u paní) t r u b a d ú r ů , s n i m i ž t a k n e l í t o s t n ě zacházela inkvizice a kte­ ří ji n a z ý v a l i G r á l e m světa. 9 Opačný m u ž s k ý symbol (obrácené V) představoval o s t ř í n e b o r o h . O b e c n ě s e z n á z o r ň o v a l jako m e č , p ř e s t o ž e j e h o n e j p ů s o b i v ě j š í m z o b r a z e n í m v bájné m y t o l o g i i byl j e d n o r o ž e c . V Ž a l m u 92:11 č t e m e : „ M ů j r o h jsi v š a k vyvý­ šil j a k o r o h j e d n o r o ž c e . " K d y ž si to p o s k l á d á m e d o h r o m a d y a spojíme ženský s y m b o l s m u ž s k ý m , v z n i k n e z n a m e n í X. Tento z n a k spo­ jených protikladů pohlaví se užíval od d á v n ý c h časů pro v y j á d ř e n í p o s v á t n é h o spojení s v a t e b n í k o m n a t y . Bylo t o 62

p ů v o d n í p o s v á t n é z n a m e n í k ř í ž e a p o u ž í v a l o s e jako z n a ­ m e n í k ř t u d l o u h o p ř e d J e ž í š o v o u d o b o u . Jak s e p o t v r z u j e v e svitcích o d M r t v é h o m o ř e , m ě l i h o n a čelech ti, k d o plakali p r o J e r u z a l é m (Ezechiel 9:4), a m ě l b ý t u d ě l o v á n n a nejvyšším s t u p n i iniciace d o s v a t y n ě s p o l e č e n s t v í . Později byl v d o b á c h ř í m s k é h o v l i v u v y n a l e z e n n o v ý kříž - v z p ř í m e n ý l a t i n s k ý kříž církve s v a t é h o P e t r a s vy­ s o k ý m b ř e v n e m . V té d o b ě se z p o h l e d u Ř í m a stal p ů ­ v o d n í z n a k z n a m e n í m kacířství. N á s l e d k e m t o h o s e t a t o heretická k o n o t a c e o p a k u j e až d o d n e s a je s p o j o v á n a s tě­ lesností a s ďáblem - jako ve filmech s h v ě z d i č k o u , n e ­ v h o d n ý c h p r o m l á d e ž ( v a n g l i č t i n ě jsou t o d o s l o v a „filmy s X"; p o z n . překl.). Ve s k u t e č n o s t i b y l t e n t o v ý z n a m vzpoury proti establishmentu lidem vštěpován ve škole jednoduchým procesem, kdy mělo písmeno X zastupovat něco „ š p a t n é h o " . P ř e s t o ž e kříž u k ř i ž o v á n í s v a t é h o P e t r a v roce 64 b y l lat i n i z o v á n tak, a b y s e p o d o b a l s t a n d a r d n í p o d o b ě Ježíšova kříže, t r a d i c e P e t r o v a b r a t r a O n d ř e j e se u d r ž e l a v p ů v o d ­ n í m X, k t e r é se z a č a l o o z n a č o v a t jako O n d ř e j ů v k ř í ž . O n d ř e j byl p o p r a v e n v P a t r a s u n e d a l e k o Č e r n é h o m o ř e , k d e p r a c o v a l m e z i Skyty p ř e d t í m , n e ž začali m i g r o v a t n a z á p a d d o Irska a d a l e k o n a s e v e r Británie. N á s l e d k e m t o ­ ho se stal O n d ř e j p a t r o n e m S k o t s k a a jeho kříž n á r o d n í m Saltire. V z h l e d e m k t o m u , že S k o t s k o (na r o z d í l od A n ­ glie) n e b y l o p a p e ž s k ý m s t á t e m , n e m ě l i b i s k u p o v é r a d o s t ze znovuobjevení tohoto d á v n é h o esoterického znaku, a tak v z n i k l o v y s v ě t l e n í , ž e O n d ř e j m u s e l z e m ř í t n a kříži ve t v a r u X. V této souvislosti stojí za to si p o v š i m n o u t s t u d i í o n á ­ boženském u m ě n í z d o b y inkvizice - zvláště p a k z r o k u 1252, k d y p a p e ž schválil m u č e n í , tajné p r o c e s y a s m r t u p á l e n í m . P ř e s t o ž e b y l o X o d s o u z e n o jako h e r e t i c k ý s y m ­ bol, b y l o d ů m y s l n ě p o u ž i t o na m n o h a o b r a z e c h . V Mado­ ně s granátovým jablkem od S a n d r a Botticelliho má a n d ě l na p r s o u X z č e r v e n ý c h s t u h , jeho Madona s knihou má č e r v e n é X na ž i v ů t k u a ve výjevu Noli me tangere od Fra 63

A n g e l i k a se n a c h á z e j í tři č e r v e n á z n a m e n í X r a f i n o v a n ě n a t r á v ě p ř e d M a r i í M a g d a l é n o u (viz i l u s t r a c e 5). R o z š í ř e n á v a r i a n t a s y m b o l i k y V se objevila v h e r a l ­ d i c k é m u m ě n í „ z o u b k o v á n í " a „ v r o u b k o v á n í " . Tato z n á ­ zornění Grálu byla d o p r o v á z e n a V nebo pohárovitými t v a r y v e d l e s e b e v ř a d á c h tak, a b y t v o ř i l y v r o u b k o v a n ý okraj.

Vroubkování naznačovalo dynastickou generaci

a m a l í ř i ho p o u ž í v a l i k v y j á d ř e n í r o d o v é p o s l o u p n o s t i . J e d n a z n e j v ý m l u v n ě j š í c h m a l e b , co se týče m a t e ř s t v í M a r i e M a g d a l é n y a s o u v i s l o s t i s G r á l e m , je C a r a v a g g i ů v fascinující p o r t r é t M a r i e M a g d a l é n y z italské sbírky kní­ ž e t e P a m p h i l i h o . Na t o m t o p o r t r é t u z r o k u 1595 je na se­ d í c í a z a m y š l e n é M a g d a l é n ě s jejími p o d l e z v y k u do čer­ vena

zbarvenými

dlouhými

vlasy

velice

zřetelné

její

t ě h o t e n s t v í d í k y p o z i c i r u k o u , jako b y c h o v a l a d í t ě . Vý­ jev d o p l ň u j e k a l i c h ve t v a r u l a s t u r y na jejích š a t e c h (viz i l u s t r a c e 9). V r o u b k o v a n ý l a s t u r o v i t ý t v a r n a t o m t o p o ­ h á r u je n e j p ř í m o č a ř e j š í a l e g o r i í p l o z e n í související s G r á ­ lem. Lasturovité vroubkování bylo vždy spojováno s bohy­ n ě m i l á s k y a ž e n s k ý m i p o s t a v a m i figurujícími v k u l t u p l o d n o s t i , souvisejícími s m o ř e m - od M a r i e M a g d a l é n y po A f r o d i t u . Botticelliho m a l b a Zrození Venuše p ř e d s t a v u ­ je nejskvělejší i k o n u v t é t o t r a d i c i .

10

Ve s t ř e d o v ě k u nosili

rytíři g r á l o v ý c h ř á d ů n a s v ý c h z b r a n í c h v r o u b k o v á n í . P ř í k l a d e m t o h o je s k o t s k ý štít Saint-Clairů (Sinclairů) z R o s s l y n u , k d e n a j d e m e v r o u b k o v a n ý (lasturovitý) čer­ n ý kříž n a s t ř í b r n é m p o d k l a d u . D n e s j e t o m o ž n é s p a t ř i t vytesané do k a m e n e v kapli Rosslyn blízko Edinburghu. J m é n o Saint-Clair se o d v o z u j e z l a t i n s k é h o Sanctus clarus, což z n a m e n á S v a t é světlo. D n e s s e t o t o m i d d l o t h s k é m ě s t o p í š e „ R o s l i n " , přes­ t o ž e k a p l e s i p o n e c h a l a své t r a d i č n í j m é n o „ R o s s l y n " . P ů ­ v o d n ě , v k e l t s k ý c h d o b á c h , se m í s t o n a z ý v a l o „Ross L y n n " , což s e v z t a h o v a l o k e s k a l n í m u p ř e d h ů ř í (ross) vo­ d o p á d u (lynn) - a v š a k n e m á nic s p o l e č n é h o se severo-jižn í R ů ž o v o u linií, k t e r á v e d e p ř e s G l a s t o n b u r y , jak s e u v á 64

dí v Šifře mistra Leonarda. Roslin a G l a s t o n b u r y n e l e ž í na stejném p o l e d n í k u a nemají ž á d n o u souvislost, co se ze­ m ě p i s n é d é l k y týče.

Symboly Magdalény V Šifře mistra Leonarda se t v r d í , že L e o n a r d o da Vinci n a ­ m a l o v a l na své n á s t ě n n é m a l b ě Poslední večeře M a r i i M a g ­ d a l é n u a n a h r a d i l jí t a k j e d n o h o z a p o š t o l ů . P ř e s t o ž e t o t o pojetí s e d o b ř e h o d í d o k o n s p i r a č n í zápletky, p o z d ě j i u v i ­ d í m e , ž e t o m u tak n e b y l o . A l e g o r i e v u m ě n í n e n í n i k d y ani h r u b á , a n i příliš utajená - z v l á š t ě ne u t a k o v ý c h mist­ rů, jako byl L e o n a r d o . P o d o b n ě j a k o v p ř í k l a d u C a r r a v a giova l a s t u r o v i t é h o k a l i c h u j e o b v y k l e n á p a d n á , p ř e s t o ž e často esoterní. K p o c h o p e n í je t ř e b a z n á t s y m b o l y a r o z u ­ m ě t jejich v ý z n a m u . S y m b o l y a e m b l é m y b y l y v u m ě n í často p o u ž í v á n y , a b y sdělily věci, k t e r é m o h l y b ý t n a p s á ­ ny jako p o p i s n é v y s v ě t l e n í v k n i z e . Alegorií je lebka, kni­ ha, z r c a d l o , š p e r k y a svíce „Kající se M a g d a l é n y " - t y p umělecké zkratky na z p ů s o b d ů s l e d n ě identifikovatel­ ných symbolů. Jiný p ř í k l a d m a g d a l é n s k é a l e g o r i e se n a c h á z í v p o r ­ trétech s „ č e r v e n ý m v e j c e m " na m n o h a i k o n á c h a v d a l ­ ších dílech. V r u s k é m k o s t e l e s v a t é M a r i e M a g d a l é n y v J e r u z a l é m ě je o b r a z M a r i e , jež d r ž í č e r v e n é vejce v p ř í ­ t o m n o s t i císaře Tiberia (viz i l u s t r a c e 14). M a r i e má na sobě bílý m n i š s k ý hábit, což j e z n á m ý M a g d a l é n i n a t r i b u t ve výtvarném u m ě n í , zvláště pak v malbách vycháze­ jících z d o m i n i k á n s k ý c h a f r a n t i š k á n s k ý c h d í l e n . Vejce patří k p ů v o d n í m velikonočním výjevům v rámci křes­ ťanského h n u t í . A p o d o b n ě jako h r o z n y (a n ě k d y i g r a n á ­ tová jablka) je t a k é vejce s y m b o l e m n a r o z e n í a n o v é h o života. N a s y n o d u v a n g l i c k é m W h i t b y r o k u 664 d o s á h l i ř í m ­ ští b i s k u p o v é s v é h o p r v n í h o d o k t r i n á l n í h o v í t ě z s t v í n a d t r a d i č n í k e l t s k o u církví. H l a v n í d e b a t a s e t ý k a l a s v á t k u 65

E o s t r e , p r a s t a r é b o h y n ě jara. Bylo r o z h o d n u t o , ž e z v y k E o s t r e ( a n g l i c k ý t e r m í n p r o Velikonoce j e Easter) b u d e z a h r n u t d o m a i n s t r e a m o v é h o k ř e s ť a n s k é h o r á m c e . Cí­ l e m b y l o o d d ě l i t J e ž í š o v o u k ř i ž o v á n í a v z k ř í š e n í od je­ jich h i s t o r i c k é s o u v i s l o s t i s e ž i d o v s k ý m s v á t k e m p e s a c h . S h o d o u o k o l n o s t í s e s n í m č a s o v ě s h o d o v a l s v á t e k Eost­ re, a t a k b y l d o k o n a l ý m k a n d i d á t e m p r o j e h o n a h r a z e n í . P o d l e s t a r o z á k o n n í k n i h y L e v i t i c u s 23:4-6 p ř i p a d á p e ­ s a c h ( k d y se oslavuje vyjití I z r a e l i t ů z E g y p t a ) na 14. d e n měsíce nisanu (březen-duben), kdy nastává první úplněk p o r o v n o d e n n o s t i . P o n ě m n á s l e d u j e o d 15. n i s a n u s e d m d n í slavnosti nekvašených chlebů." U r č e n í d a t a p r o k ř e s ť a n s k é Velikonoce, jak b y l y u s t a ­ n o v e n y ve W h i t b y v 7. století, b y l o v š a k složitější a Veli­ k o n o c e m o h l y b ý t k a ž d ý r o k v jiné d n y m e z i 22. b ř e z n e m a 25. d u b n e m . V p o d s t a t ě je to p r v n í n e d ě l e po p r v n í m ú p l ň k u po jarní rovnodennosti. P o ž a d a v k e m hlavního p o n t i f a v roce 664 b y l o , a b y Velikonoce p ř i p a d l y v ž d y na neděli. To z n a m e n a l o , že n e m o h l o být stanoveno kon­ krétní d a t u m , které by k a ž d ý rok o d p o v í d a l o d a n ý m p o d m í n k á m . O d nejstarších d o b b y l o ž i d o v s k ý m z v y k e m ctít t o , co se p o j m e n o v a l o j a k o s o b o t a , jako s v a t ý sabat. Ale ř í m s k é k ř e s ť a n s t v í b y l o z a l o ž e n o n a m n o h a princi­ p e c h s l u n e č n í h o k u l t u Sol invictus

a

(jako další v ý r a z

z o s n o v a n é h o o d d ě l e n í o d p ů v o d n í h o n a z o r e j s k é h o ži­ d o v s k é h o z á k l a d u ) b i s k u p o v é s i z a svůj p o s v á t n ý d e n zvolili D e n s l u n c e , n e d ě l i . N a v z d o r y t o m u , ž e s e s v á t e k E o s t r e slaví n a s e v e r n í p o l o k o u l i n a jaře, k e l t s k ý s v á t e k n e b y l t o t é ž c o oslavy p e s a c h u v ž i d o v s k é m s t y l u a n i n e m ě l nic s p o l e č n é h o s Ježí­ š e m . V p r a x i to b y l a o s l a v a plodnosti. V p r o t i k l a d u k p ř e ­ v a ž u j í c í m z v y k l o s t e m v š a k k a t o l i c k á církev v e své s n a z e u s p ě l a . P e s a c h b y l o d d ě l e n o d v z k ř í š e n í a z á r o v e ň byla zničena stará keltská tradice. Takto s e n ě k t e r é z n á m é s y m b o l y b o h y n ě Eostre začle­ nily d o n o v é s t r u k t u r y , k t e r á s e t a k stala křesťansko-poh a n s k ý m hybridem. Během svátku Eostre bylo d á v n ý m 66

z v y k e m p ř e d l o ž i t p ř á t e l ů m a r o d i n ě jasně b a r e v n á vejce vejce Eostre. Co se týče j a r n í c h aktivit, p ř e d s t a v o v a l y zce­ la j e d n o z n a č n ě ž e n s k o u p l o d n o s t a p r á v ě z t o h o se o d v o ­ zuje s o u č a s n ý n á z e v ž e n s k é h o h o r m o n u „ e s t r o g e n " . 1 2 Souvislost M a r i e M a g d a l é n y s č e r v e n ý m vejcem v z n i k ­ la p ř í m o na z á k l a d ě staré t r a d i c e E o s t r e a p o d o b n ě jako její n á d o b k a na v z á c n ý olej se t a k é vejce z a č a l o z o b r a z o ­ v a t na i k o n á c h a d a l š í c h jejích o b r a z e c h . N o v o z á k o n n í k n i h a Zjevení p o p i s u j e p r o n á s l e d o v á n í „ z b y t k u jejího se­ m e n e " Ř í m e m a v t é t o s o u v i s l o s t i je M a r i i n a p r e z e n t a c e č e r v e n é h o vejce p ř e d c í s a ř e m T i b e r i e m a l e g o r i c k o u p ř i ­ p o m í n k o u , že stejně jako v p ř í p a d ě Ježíšova v z k ř í š e n í ži­ v o t zvítězí a s é m ě je v ě č n é . V p o d s t a t ě lze říci, že v z h l e d e m k t o m u , že M a r i e M a g ­ d a l é n a byla p r v n í , k d o zjistil, že Ježíš vstal z h r o b u (Jan 20:1-1), stala se k ř e s ť a n s k ý m e k v i v a l e n t e m E o s t r e . Ale p r o t o ž e Eostre byla v e n k o v s k o u ( p o h a n s k o u ) b o h y n í Z á ­ p a d u , vyrobila v ý c h o d n í církev n o v ý p ř í b ě h , a b y s e d o v z á j e m n é souvislosti d o s t a l y Velikonoce a evangelijní tra­ dice. Řeklo se, že M a r i e jela z Judeje do Ř í m a na a u d i e n c i k císaři Tiberiovi. J a k o d a r mu d a l a vejce a v y p r á v ě l a m u , jak Ježíš o p ě t ožil, n a č e ž T i b e r i u s p o z n a m e n a l , že je to stejně n e m o ž n é jako to, a b y b y l o vejce č e r v e n é . K d y ž t o dořekl, vejce v M a r i i n ě r u c e z č e r v e n a l o - a p r o t o se veli­ k o n o č n í vejce stala t a k p o p u l á r n í . Je to fascinující a ro­ mantická

pohádka,

ale

nevysvětluje,

z

jakých

příčin

M a r i e cestovala více n e ž d v a tisíce k i l o m e t r ů p ř e s S t ř e d o ­ z e m n í m o ř e , a b y d a l a císaři vejce. P o r t r é t y M a r i e M a g d a l é n y mají s p o l e č n é to, ž e M a g d a ­ léna m á n a nich vlasy r u d é n e b o s č e r v e n ý m n á d e c h e m . Viktoriánští

malíři

preraffaelské

školy

jako

například

D a n t e G a b r i e l Rossetti a F r e d e r i c k S a n d y s z t o h o u d ě l a l i typický rys s v ý c h r u d o v l a s ý c h M a g d a l é n . Tato t r a d i c e začala v r e n e s a n č n í d o b ě , k d y s e d o c e n t r a p o z o r n o s t i d o ­ stala díla R a b a n a M a u r a a J a c a p a di Voragine. R u d é v l a s y byly a l e g o r i c k ý m z n á z o r n ě n í m M a r i i n a p r v o r o z e n s k é h o p r á v a , v i z u á l n í m p o u k a z e m n a její k r á l o v s k ý s t a t u s , p ř e s 67

t o ž e syrogalilejská ž e n a v 1. století b y l a p r a v d ě p o d o b n ě j i tmavovláska. R u d é v l a s y b y l y a t r i b u t e m jistých v ý z n a m n ý c h šle­ c h t i c k ý c h r o d ů a b y l o z n á m o , ž e e v r o p s k é d y n a s t i c k é ro­ d i n y mají své k o ř e n y u k r á l o v s k ý c h S y t h ů z k a v k a z s k é oblasti, k t e ř í se rozšířili z K a r p a t po K a s p i c k é m o ř e . Jak p o t v r d i l y n e d á v n é v y k o p á v k y jejich s t a r o v ě k ý c h m u m i í , m ě l i s k u t e č n ě r u d é n e b o světle k a š t a n o v é vlasy. 1 3 K d y ž r e n e s a n č n í m a l í ř i p o r t r é t o v a l i krále, k r á l o v n y a členy krá­ l o v s k é r o d i n y o b e c n ě , b y l o s n a d n é d o l o ž i t jejich v z n e š e n é p o s t a v e n í p o m o c í regalií, insignií a d v o r s k ý c h o z d o b , ale u M a r i e M a g d a l é n y t o b y l o p r o b l e m a t i č t ě j š í . R u d é vlasy p r o t o p ř e d s t a v o v a l y z p ů s o b , jak d o její p o d o b y v n é s t roz­ poznatelný aristokratický prvek. Vedle r u d é b a r v y v l a s ů j e M a r i e M a g d a l é n a o b v y k l e z o b r a z o v á n a s d l o u h ý m i r o z p u š t ě n ý m i vlasy. Č a s t o ji vi­ d í m e s m i m o ř á d n ě d l o u h ý m i v l a s y n e b o s vlasy halícími její jinak n a h é tělo. V ú n o r u r o k u 2001 vyšel o t o m t o té­ m a t u v National Catholic Reporter č l á n e k j e d n é profesorky teologie.14

Nejlepším

argumentem,

který

však

byla

s c h o p n á uvést, bylo, že n a h o t a a d l o u h é vlasy byly způ­ s o b e n y t í m , ž e r e n e s a n č n í u m ě l c i s e příliš s o u s t ř e d i l i n a e r o t i c k o u s t r á n k u - b y l t o „ z p ů s o b , jak v y s t i h n o u t u m ě ­ lecký t y p " . T o v š a k n e z n a m e n á n a p r o s t o nic k r o m ě t o h o , ž e a u t o r k a n e m ě l a p o t u c h y , p r o č j e M a r i e M a g d a l é n a ob­ vykle takto zobrazována. Poněkud

přesvědčivěji

však

profesorka

diskutovala

o t o m , p r o č s e n y n í p o v a ž u j e M a g d a l é n i n o d k a z z a sym­ bol rostoucího t r e n d u kněžské služby žen. Správně uved­ la, že M a r i e b y l a v p r v n í c h staletích křesťanství s k u t e č n ě u c t í v á n a a že o ní c í r k e v n í otec H i p p o l y t u s ve 2. století mluvil jako o „apoštolce apoštolů". V s o u v i s l o s t i s M a g d a l é n i n ý m i r u d ý m i v l a s y se v Itálii objevil v 9. století a p o k r y f n í spis n a z v a n ý Vita eremitica beatae Mariae Magdalenae

(Poustevnický život p o ž e h n a n é

M a r i e M a g d a l é n y ) . Vysvětluje se v n ě m , že po Ježíšově nanebevstoupení

žila

po

třicet 68

let

jako

poustevnice

v arabské poušti,

15

a v t o m t o v y p r á v ě n í jí b y l y p ř i s o u z e ­

n y m i m o ř á d n ě d l o u h é vlasy. T e n t o p ř í b ě h b y l v š a k stře­ d o v ě k ý m klišé a p o d o b n ě se v y p r á v ě l o M a r t ě , M a r i i E g y p t s k é a d a l š í c h p ř e d p o k l á d a n é kajících se ž e n á c h , je­ jichž o d ě v se zjevně r o z p a d l a n a h r a d i l y ho vlasy. Ve skutečnosti pocházejí M a g d a l é n ě připisované neob­ vykle d l o u h é v l a s y z téže k u l t u r y , z níž v z e š l a r o m a n t i c k á karolínská p o h á d k o v á tradice o takových postavách, jako j e R a p u n z e l . Tento rys b y l M a r i i p ř i s o u z e n v ý s l o v n ě p r o ­ to, a b y se čelilo c í r k e v n í p r o p a g a n d ě o jejím ú d a j n é m n e ­ vázaném chování. V p ř í b ě h u o R a p u n z e l se v y p r á v í , že si d l o u h é z l a t é vlasy spletla d o d l o u h é h o c o p u , p o k t e r é m s e d o v ě ž e vy­ š p l h a l p r i n c , a b y ji z a c h r á n i l . N e ž ji v š a k v y s v o b o d i l , k o u z e l n i c e jí v l a s y o s t ř í h a l a a t í m d í v k u z p r o s t i l a čistoty. D ů l e ž i t o s t velice d l o u h ý c h v l a s ů s p o č í v a l a v t o m , že ský­ taly v h o d n ý s k r o m n ý závoj i v n a h o t ě . P ř e s t o ž e b y l a dív­ ka fyzicky n e b o m e t a f o r i c k y z b a v e n a š a t ů (jak je s y m b o l i ­ zováno podřízeností nebo v Mariině případě útlakem církve), s k a d e ř e m i n e b y l a n i k d y z r a n i t e l n á . Její d ů s t o j ­ n o s t byla z a c h o v á n a a její tělo a n i d u š e n e b y l y zcela n a h é a ž d o p ř í s l u š n é h o o k a m ž i k u . Toto t é m a v z n i k l o n a z á k l a ­ d ě p ř í b ě h u o m u č e d n i c t v í s v a t é A n e ž k y Ř í m s k é . Byla svlečena a m u č e n a za t o , že se o d m í t l a ve v ě k u t ř i n á c t i let v d á t , a p o h l e d u s v ý c h u c h v a t i t e l ů u n i k l a tak, ž e s e u k r y l a d o závoje splývajících v l a s ů . Tuto s c é n u vynikajícím z p ů ­ s o b e m vystihl b a r o k n í m a l í ř z e 17. století J u s e p e d e Ribera. P r á v ě z t o h o t o d ů v o d u byla M a r i e M a g d a l é n a t a k čas­ to z o b r a z o v á n a s d l o u h ý m i , z a h a l u j í c í m i ji v l a s y - jak p ř i j e d n é příležitosti n a m a l o v a l i G i o t t o a Botticelli n e b o jak to stojí ve Sforzových Hodinkách, k d e se líčí její příjezd do P r o v e n c e . 1 6 Oficiálně líčila církev M a g d a l é n u j a k o p ř e l é ­ t a v o u p r o s t i t u t k u , ale o s v í c e n í m a l í ř i velice r y c h l e přišli s realitou její c u d n o s t i . P o d i v u h o d n ý p o r t r é t t o h o t o ž á n ­ r u , k t e r ý n a m a l o v a l v 15. století b u r g u n d s k ý m a l í ř L u k a s Moser, se n a c h á z í v bazilice sv. M a r i e M a g d a l é n y v n ě 69

m e c k é m T i e f e n b r o n n u . Z d e v i d í m e výjev s M a g d a l é n o u , o d ě n o u d o závoje v l a s ů , v e s p o l e č n o s t i b i s k u p a L a z a r a M a r s e i l l s k é h o (viz i l u s t r a c e 10). Tato m a l b a je s o u č á s t í ne­ u v ě ř i t e l n é s t ě n y n a z v a n é Der Magdalenaltar, k t e r á obsa­ huje r o v n ě ž M a r i i n o p o m a z á n í Ježíše v Betanii a její ná­ slednou cestu po moři do Provence. Existuje m n o h o t a k t o v ý p r a v n ý c h u m ě l e c k ý c h zná­ zornění Mariina života na ř a d ě obrazů v různých evrop­ s k ý c h kostelích. K n e j l e p š í m z n á m ý m p a t ř í fresky z r o k u 1320 od G i o t t a di B o n d o n a v k a p l i s v a t é M a r i e M a g d a ­ l é n y v k o s t e l e sv. F r a n t i š k a v Assisi. P o d o b n é scény z ješ­ t ě dřívější d o b y herném

(kolem roku

Magdalénině

okně

1210) u v i d í m e n a n á d ­

ve

francouzské

katedrále

v Chartres. D a l š í m d e t a i l e m souvisejícím s M a g d a l é n o u ve výtvar­ n é m u m ě n í j e bílá h o l u b i c e , k t e r á s e p o d o b n ě vyskytuje i na m n o h a z o b r a z e n í c h S v a t é h o g r á l u . S M a g d a l é n o u s o u v i s í i o b r a z D a n t e h o G a b r i e l a R o s s e t t i h o Svatý grál, k t e r ý je v t o m t o o h l e d u d o b r ý m p ř í k l a d e m (viz ilustrace 12). V d á v n ý c h č a s e c h b y l a h o l u b i c e s p o j o v á n a s b o h y n ě ­ mi Ištar, A s t a r t é a Afrodité. Bílá h o l u b i c e z n a č í z v l á š t ě ž e n s k o u č i s t o t u a se s n í t k o u v a v ř í n u v z o b á č k u je s y m b o ­ lem míru. Především je to však eucharistický emblém, k t e r ý s e v k ř e s ť a n s k é m u m ě n í d l o u h o p o u ž í v a l k e zná­ z o r n ě n í D u c h a s v a t é h o . 1 7 V t o m t o o h l e d u t e d y n e n í vý­ l u č n ý m a t r i b u t e m M a r i e M a g d a l é n y a často se objevuje na z o b r a z e n í c h Ježíšovy m a t k y M a r i e a d a l š í c h světic.

Harmagedon Jak j s m e viděli, z a č l e n ě n í a l e g o r i e d o v ý t v a r n ý c h d ě l bylo velice ú č i n n o u f o r m o u u m ě l e c k é z k r a t k y - z k r á c e n é h o , symbolického

způsobu

vyjádření.

Někdy

byly

určeny

k p o c h o p e n í c e l é m u s v ě t u . V jiných p ř í p a d e c h b y l y na­ s m ě r o v á n y ke specifickému osvícenému publiku a nemě­ l i jim r o z u m ě t v š i c h n i b e z r o z d í l u . P o d o b n ě j e t o m u v e 70

z n á m é m Ježíšově v ý r o k u : „ V á m j e d á n o z n á t tajemství Božího království, ale t ě m , k d o jsou v n ě , děje s e t o v š e c k o v p o d o b e n s t v í . " ( M a r e k 4:11) N e n í n á h o d o u , ž e m a l b a S a n d r a Botticelliho Madona s

granátovým jablkem

a

jeho

Madona

Magnificat

zobrazují

m a l é h o Ježíše, jak v r u c e svírá z r a l é , o t e v ř e n é g r a n á t o v é jablko p l n é z r n e k . V ý s l e d k e m b e z c í l n é h o r o z m a r u n e n í a n i to, že na Botticelliho Madoně s knihou d r ž í Ježíš tři m i ­ n i a t u r n í zlaté šípy - e s o t e r i c k ý s y m b o l t ř í střel osvícení, což je m o t i v h e r m e t i c k ý c h a l c h y m i s t ů . T a k o v é věci jsou zcela nebiblické, ale v Botticelliho u m ě n í se neobjevují n á h o d o u . Všechno, co namalovali osvícení umělci jako Botticelli, m ě l o s m y s l a v ý z n a m , ať už to b y l o , n e b o n e b y ­ l o k a ž d é m u h n e d jasné. Existuje m n o h o m a l e b n a z v a n ý c h alegorie... t o h o n e b o o n o h o . Většina z n i c h jsou v š a k p o u z e obrazy, u n i c h ž n e ­ z n á m e název, jenž b y l p r o t o p o u m ě l c o v ě s m r t i n a h r a z e n o z n a č e n í m „ a l e g o r i c k ý " , p r o t o ž e k o n t e x t u jejich p ř e d m ě ­ tu se n e r o z u m ě l o . S k u t e č n á a l e g o r i e je v t é t o s o u v i s l o s t i v ž d y zjevná, i k d y ž p o s e l s t v í je n ě k d y t ě ž k é p o c h o p i t , neboť p o d m í n k o u p o r o z u m ě n í je v z d ě l á n í v n ě k t e r ý c h alternativních směrech. Ve světě k r á s n é h o u m ě n í je za m i s t r a alegorie o b e c n ě p o v a ž o v á n n o r i m b e r s k ý m a l í ř Albrecht D u r e r (1471-1528). J e d n í m z jeho nejambicióznějších a nejznámějších projektů byla ř a d a d ř e v o ř e z ů a d v ě t i t u l n í s t r á n k y p r o tisky Apoka­ lypsy svatého fana Teologa, n o v o z á k o n n í k n i h y Zjevení z let 1498 a 1511. Jak již b y l o d ř í v e u v e d e n o , řecké slovo apoka­ lypsa se p ř e k l á d á jako zjevení n e b o ještě přesněji jako o d ­ halení. Zjevení se velice odlišuje od o s t a t n í c h k n i h v Bibli, p r o ­ tože n e n í v y p r á v ě n o p ř í m o č a ř e jako k r o n i k a . J e h o jeviště je zjevně u s p o ř á d á n o v i z i o n á ř s k ý m z p ů s o b e m , s k o r o ja­ ko by Jan seděl v d i v a d l e a s l e d o v a l u d á l o s t i , k t e r é se odehrávají p ř e d n í m . V p o d s t a t ě t o m u t a k i b y l o , p r o t o ž e Zjevení j e s k u t e č n ě c h r o n o l o g i c k ý m p o k r a č o v á n í m e v a n ­ gelií a S k u t k ů a p o š t o l ů . J e h o s t a t u s b y l z a t e m ň o v á n 71

ř a d o u epištol apoštola Pavla, apoštola Petra a některých dalších p o m o c n ý c h spisů - celkem jedenadvaceti kniha­ mi - které byly u m í s t ě n y mezi ně. Ve skutečnosti by mě­ lo Zjevení následovat h n e d po Skutcích a další knihy a dopisy by měly tvořit p o u z e d o d a t e k k N o v é m u záko­ nu. D ů v o d e m převahy Petrových a Pavlových výkladů j e t o , ž e K o n s t a n t i n o v a ř í m s k á církev b y l a z a l o ž e n a n a u č e n í P e t r a a P a v l a a její h l a v n í l o u t k o v o u p o s t a v o u byl císař. N e b y l a z a l o ž e n a n a J e ž í š o v ě u č e n í jako p ů v o d n í k ř e s ť a n s t v í . V l a s t n ě j d e s p í š o „ c í r k e v n i c t v í " n e ž křesťan­ ství. Na p r v n í p o h l e d se z d á matoucí, že Zjevení bylo vů­ bec do N o v é h o zákona z a h r n u t o , protože po vzkříšení s l e d u j e ž i v o t Ježíše, M a r i e M a g d a l é n y a jejich p o t o m k ů v b i l a n c i 1. s t o l e t í . 1 8 Avšak z a h r n u t í Zjevení se u k á z a l o j a k o p o z o r u h o d n á s t r a t e g i e v t o m s m y s l u , ž e jeho eso­ terická p o v a h a Římu u m o ž n i l a ho využít k dezinterpre­ taci j e h o t e x t u z k a z a t e l e n ; b y l o to s a m o z ř e j m ě v d o b ě , k d y l i d é v ě t š i n o u n e v l a s t n i l i Bibli, a b y si v ní m o h l i s a m i číst. Svitky od M r t v é h o m o ř e , o b j e v e n é v roce 1947 v K u m r á n u , n á m p o s k y t l y m n o h o i n f o r m a c í o v í r á c h , zvyklos­ t e c h , r i t u á l e c h , politice, filozofiích a t r a d i c í c h v Judeji p ř e d e v a n g e l i j n í a evangelijní doby. Z á k l a d n í v í r o u bylo, ž e v e s m í r s e s k l á d á z e d v o u h l a v n í c h d u c h ů : d u c h a Svět­ la a d u c h a T e m n o t y . Světlo ve s v é m k o n t e x t u p ř e d s t a v o ­ v a l o p r a v d u a s p r a v e d l n o s t a T e m n o t a z v r á c e n o s t a zlo. Rovnováha jednoho s d r u h ý m byla v k o s m u nastolována n e b e s k ý m p o h y b e m a l i d e m b y l j e d n o t l i v ě p ř i d ě l o v á n ur­ čitý s t u p e ň j e d n o h o n e b o d r u h é h o d u c h a p o d l e p l a n e t á r ­ n í c h o k o l n o s t í v o k a m ž i k u jejich n a r o z e n í . K o s m i c k á bit­ va m e z i S v ě t l e m a T m o u t a k p o k r a č o v a l a v l i d s t v u a m e z i jedním a d r u h ý m člověkem. B ů h b y l p o v a ž o v á n z a nejvyššího v l á d c e n a d t ě m i t o d v ě m a h l a v n í m i d u c h y , ale a b y člověk n a l e z l cestu k e Světlu, v y ž a d o v a l o t o d l o u h o u a n a m á h a v o u cestu kon­ fliktu. T a k o v á cesta v y v r c h o l i l a v k o n e č n é m p o m ě ř o v á n í 72

j e d n é síly s d r u h o u v Č a s e o s p r a v e d l n ě n í - p o z d ě j i zva­ n é m S o u d n ý d e n . Vládlo p ř e s v ě d č e n í , ž e t e n t o čas j e blíz­ ko, ž e síly T e m n o t y n a b e r o u n a i n t e n z i t ě v O b d o b í p o k u ­ šení.

Lidé b u d o u p ř i r o z e n ě t o m u t o

procesu zkoušek

p o d r o b e n i . Ti, k d o se d r ž e l i C e s t y Světla, se snažili vy­ hnout nadcházejícímu posouzení prosbou „ N e u v e ď nás v p o k u š e n í , ale z b a v n á s od z l é h o " . V k n i z e Zjevení 16:16 je p ř e d p o v ě z e n a v e l k á k o n e č n á válka m e z i S v ě t l e m a T m o u ( m e z i d o b r e m a z l e m ) , k t e r á se m ě l a o d e h r á t v H a r m a g e d o n u (Har Megido) - tj. na Vý­ šině M e g i d o , což j e h i s t o r i c k y v ý z n a m n é b i t e v n í p o l e v Palestině, k d e vojenská p e v n o s t střežila p l a n i n y Jezreele jižně od Galilejské p a h o r k a t i n y . Ve Válečném svitku se p o d r o b n ě líčí p ř e d p o v ě z e n ý z á p a s m e z i D ě t m i Světla a Syny T m y p ř i v e l k é b i t v ě u H a r M e g i d a . K m e n y izrael­ ské m ě l y stát na j e d n é s t r a n ě a Ř í m a n é s r ů z n ý m i p o h a n ­ skými klikami na d r u h é . Měla to být smrtelná bitva plná násilí m e z i S v ě t l e m , jímž b y l Izrael, a T e m n o t o u i m p e r i á l n í h o Říma. V p o z d ě j š í c h časech p ř e v z a l a r o d í c í se ř í m s k á církev n ě k t e r é z á k l a d n í rysy t o h o t o pojetí a p o z m ě n i l a je. Bitva u H a r M e g i d a byla p ř e n e s e n a z e s v é h o k o n k r é t n í h o m í s t a a m ě l a se n y n í t ý k a t c e l é h o světa a Ř í m (dřívější T e m n o ­ ta) s i p r o sebe u z u r p o v a l Světlo o d e d n e , k d y s e císař K o n s t a n t i n u s t a n o v i l h l a v o u křesťanství. Aby mohla p ř e v l á d n o u t m o c katolických b i s k u p ů , byl v y d á n v ý n o s , ž e S o u d n ý d e n d o s u d n e n a s t a l . Těm, k d o potom poslouchali revidované principy římskokatolické církve, b y l o z a s l í b e n o p r á v o vejít d o n e b e s k é h o k r á l o v ­ ství,

které posvěcovali

sami biskupové.

Někdejší

pa­

lestinská p e v n o s t n a v ý š i n ě H a r M e g i d o t a k d o s t a l a n a d ­ přirozený

rozměr,

takže

již

zvuk

samotného

slova

H a r m a g e d o n (někdy p s á n o též A r m a g e d o n ) v z b u z o v a l příšernou hrůzu. Navozovalo představu děsivého konce v š e h o , z n ě h o ž j e d i n o u jistou c e s t o u k e s p a s e n í b y l a b e z ­ v ý h r a d n á p o s l u š n o s t v l á d ě Ř í m a . U k á z a l o se, ž e t o j e je­ d e n z nejgeniálnějších p o l i t i c k ý c h t a h ů v š e c h d o b - n e b o 73

p ř i n e j m e n š í m d o t é d o b y , n e ž b y l y o b j e v e n y svitky o d M r t v é h o m o ř e a h i s t o r i c k á p r a v d a o H a r m a g e d o n u vyšla najevo.

A g o n i e a mučení Viděli j s m e , že p ř í b ě h o exilu a ú t ě k u M a r i e M a g d a l é n y je p o d á n ve 12. k a p i t o l e Zjevení a h i s t o r i c k o u u d á l o s t její cesty p o m o ř i d o P r o v e n c e r o k u 4 4 vyobrazili r ů z n í m a l í ř i . Ale k d e j e z o b r a z e n a a g o n i e jejího m u č e n í ? K d e je m a l b a , k t e r á by nějak z o b r a z o v a l a lítého d r a k a Řím, jenž „ r o z p o u t a l v á l k u s e z b y t k e m jejího s e m e n e " ? K d o na­ m a l o v a l alegorii p r o n á s l e d o v á n í d ě d i c ů P á n ě Desposyni? V r o c e 1961 v y d a l f r a n c o u z s k ý v y d a v a t e l J o s e p h Foret n e j d r a ž š í k n i h u na světě. Šlo o j e d i n ý výtisk, k t e r ý se p r o ­ d á v a l k o n s o r c i u s b ě r a t e l ů z a j e d e n m i l i o n d o l a r ů a ná­ s l e d n ě b y l u s c h o v á n v t r e z o r u j e d n é š v ý c a r s k é banky. P ř e d t í m však byla kniha umístěna do plastikové bubliny a v y s t a v o v á n a po c e l é m světě. Její n á z e v z n í L'Apocalypse de Saint Jean. V š e c h n o n a k n i z e b y l o speciální, o d r u č n ě z h o t o v e ­ n ý c h p e r g a m e n o v ý c h listů p o s o c h a ř s k y z t v á r n ě n é b r o n ­ z o v é d e s k y o s á z e n é d r a h o k a m y . Celá j e r u č n ě kaligrafic­ ky z d o b e n á , v á ž í 210 kg a o b s a h u j e s p e c i á l n ě o b j e d n a n á díla m n o h a nejlepších u m ě l c ů světa. J o s e p h Foret byl nejp ř e d n ě j š í m v y d a v a t e l e m Livres d ' A r t i s t e s a v y d á v a l díla Picassa, Utrilla, C o c t e a u a a d a l š í c h . Nejvíc se asi proslavil v y d á n í m D a n t e h o La Divine Comédie se sty d ř e v o ř e z y od surrealisty Salvadora Dalího. D a l í h o si F o r e t z n o v u zvolil jako j e d n o h o z t v ů r c ů ilus­ t r a c í p r o L'Apocalypse de Saint Jean a on v y t v o ř i l r ů z n ý m i t e c h n i k a m i ř a d u d ě l - p o u ž i l v o d o v é barvy, k o l á ž e , l e p t y a k o m b i n o v a n é techniky. Téma m u č e n í a p r o n á s l e d o v á n í n a t ě c h t o p o r t r é t e c h z o b r a z i l Dali p o m o c í h ř e b ů , a tak p o u ž i l s y m b o l ů u k ř i ž o v á n í i na jiných m í s t e c h , v p ř í b ě h u Zjevení. 74

V rámci této jedinečné objednávky namaloval Salvador Dali m i m o ř á d n ý o b r a z ú t o k u n a p o t o m s t v o M a r i e M a g ­ dalény. Toto d í l o v y t v o ř i l v roce 1960 a n a z v a l je Život Marie Magdalény (viz i l u s t r a c e 8). Na s k u t e č n ě a p o k a l y p ­ tickém stylu je n e p o c h y b n ě n á p a d n é a v ý m l u v n é , co z t o ­ h o v y p l ý v á : p o u h é t o r z o M a r i e M a g d a l é n y , d o jejíhož bři­ cha s e z v r h l e n o ř í n e l í t o s t n é h ř e b y Ř í m a .

75

Zvěstování, podle reliéfu Luky della Robbia (1400-1483).

Ta druhá Marie Dědictví názorejských A b y c h o m s p r á v n ě ocenili p o l i t i c k é a s p o l e č e n s k é d ů s l e d ­ ky m a n ž e l s k é h o s v a z k u M a r i e M a g d a l é n y s J e ž í š e m , je nejprve n u t n é p o c h o p i t p o v a h u jejich s p o l e č e n s k é h o , n á ­ b o ž e n s k é h o a p o l i t i c k é h o p r o s t ř e d í . P o t ř e b u j e m e zjistit k o n k r é t n í p r a v i d l a , jimiž s e m a n ž e l s t v í řídilo, a b y c h o m se od d o k l a d ů o jejich p r o s t ř e d í d o s t a l i k d ů k a z u o jejich m a n ž e l s t v í . V s o u č a s n é m o k a m ž i k u s e n á š stav b á d á n í p o d o b á t o m u , jako k d y ž r á n o vyjdete v e n a zjistíte, ž e tráva j e m o k r á , n a c e s t á c h jsou k a l u ž e , z e s t r o m ů k a p e a s t r o u h o u se valí v o d a - na z á k l a d ě t o h o je n á m j a s n é , že v noci p r š e l o , ale n e m á m e ž á d n ý d ů k a z , k t e r ý b y t u t o skutečnost potvrdil. J o s e p h u s F l a v i u s ( n a r o z e n ý r o k u 37) p s a l v s e d m d e ­ s á t ý c h letech, k r á t c e p o d o b ě e v a n g e l i í a b e z p r o s t ř e d n ě po j u d s k é revoltě, a líčil, že v j e h o vlasti b y l o m e z i Ži­ d y m n o h o sekt a p o d s e k t . T ř e m i h l a v n í m i filozofickými s k u p i n a m i byli farizeové, s a d u c e o v é a esejci. 1 Jejich s p o ­ lečenské p o m ě r y a k u l t u r a se v m n o h a o h l e d e c h v e l m i li­ šily a J o s e p h u s vysvětluje, že esejci „k s o b ě m ě l i n a v z á ­ jem h l u b š í citový v z t a h , n e ž t o m u b y l o v j i n ý c h s e k t á c h " . F a r i z e o v é a s a d u c e o v é s e řídili p ř í s n ý m i p r a v i d l y h e b r e j ­ ské t r a d i c e , k d e ž t o esejci byli liberálnější a h e l e n i z o v a nější. Farizeové dodržovali staré židovské z á k o n y a v Luká­ šově e v a n g e l i u 19:39 č t e m e , že f a r i z e o v é n a ř í d i l i , a b y byli Ježíšovi u č e d n í c i , k d y ž přišli d o J e r u z a l é m a , n a p o m e n u t i za narušování pořádku. Saduceové se zdáli být moder77

nější, ale byli p o v ě t š i n o u n e d u c h o v n ě z a l o ž e n í , z a t í m c o esejci i n k l i n o v a l i k m y s t i c e . Byli o v l i v n ě n i h e l é n s k o u kul­ turou

a

obhajovali

řeckého

filozofa

Pythagora

(cca

570-500 př. Kr.). J o s e p h u s líčí, že esejci byli zběhlí v léčit e l s k é m u m ě n í a své t e r a p e u t i c k é z n a l o s t i k o ř í n k ů a ka­ m e n ů získali od s t a r ý c h . 2 Ve s k u t e č n o s t i se již s a m o t n é o z n a č e n í esejci v z t a h u j e k t é t o specializaci, p r o t o ž e aram e j s k é s l o v o asaja z n a m e n a l o l é k a ř e a b y l o p ř í b u z n é s ř e c k ý m s l o v e m essenoi. U M a t o u š e 16:1-12 (a jinde) se z d á , že Ježíš n e u s t á l e z p o c h y b ň o v a l r e ž i m farizeů i s a d u c e ů . J e h o c h o v á n í se p o v š e c h s t r á n k á c h p o d o b a l o m n o h e m více esejskému ži­ v o t n í m u s t y l u léčení, e s o t e r i c k é filozofii a l i b e r á l n í m u p ř í s t u p u . Jak je d o l o ž e n o v Židovských starožitnostech, byli „esejci v y l o u č e n i z e s p o l e č n é h o c h r á m o v é h o s o u d u " . 3 B e z p r o s t ř e d n ě p o veřejné u r á ž c e , k d y byl Ježíš p o k á r á n farizeji, jim t o o p l a t i l tak, ž e v e š e l n a c h r á m o v é n á d v o ř í a p ř e v r h l stoly k u p c ů a p e n ě z o m ě n c ů . J o s e p h u s , p ř e s t o ž e b y l v p o d s t a t ě farizeus, p s a l n i c m é ­ ně o esejcích lichotivě: Jejich z p ů s o b ž i v o t a je lepší n e ž jiných lidí a zcela se věnují h o s p o d á ř s t v í . N á š o b d i v si z a s l o u ž í i to, jak vynikají n a d j i n ý m i l i d m i v p ě s t o v á n í ctnosti. To se projevuje na jejich z ř í z e n í , že totiž n e s t r p í nic, co by jim b r á n i l o m í t v š e c h n y věci s p o l e č n é ; t a k ž e b o h a t ý n e u ž í v á s v é h o b o h a t s t v í více n e ž t e n , k d o n e m á nic. 4 H l a v n í s t ř e d i s k o esejců b y l o v K u m r á n u n a s e v e r o z á p a d ­ n í m pobřeží Mrtvého moře, východně od Jeruzaléma. D a l š í n e d a l e k á sídliště b y l a v M u r a b b a ' a t , A i n F é s h k h a a M i r d u . C e l k o v ě b y l a t a t o oblast z n á m á jako J u d s k a p o u š ť a p r á v ě v t a m n í c h j e s k y n í c h se od r o k u 1947 začaly o b j e v o v a t esejské s v i t k y o d M r t v é h o m o ř e . 5 Tyto četné pergamenové

s v i t k y jsou

dnes

nejcennějším n á s t r o j e m

s l o u ž í c í m k p o c h o p e n í esejské s t r u k t u r y v evangelijní době. 78

Z á z n a m y se s k r ý v a l y t é m ě ř d v a tisíce let v h l i n ě n ý c h džbánech a n á h o d n ě je nalezl m a l ý b e d u í n s k ý pastýř, k d y ž h l e d a l z t r a c e n o u k o z u . T é m ě ř p r o r o c k y stojí v e sta­ r o z á k o n n í k n i z e p r o r o k a Jeremjáše 32:14: „Toto p r a v í H o s p o d i n z á s t u p ů . Vezmi t y t o listiny ... a v l o ž je do hli­ n ě n é n á d o b y , aby s e u c h o v a l y p o m n o h o d n í . " 6 C e l k e m bylo ve d ž b á n e c h k o l e m p ě t i set h e b r e j s k ý c h a a r a m e j ských r u k o p i s ů - m e z i n i m i s t a r o z á k o n n í s p i s y a m n o h o d o k u m e n t ů s komunitními záznamy. Obsahují zápisy ně­ k t e r ý c h t r a d i c pocházející až z d o b y k o l e m r o k u 250 př. Kr., v d o b ě ž i d o v s k é h o p o v s t á n í p r o t i Ř í m a n ů m (66-70 po Kr.) byly u k r y t y a n i k d y n e b y l y objeveny. B o h u ž e l po n a l e z e n í b y l o m n o h o s v i t k ů z n i č e n o - jejich v ý z n a m n e ­ byl h n e d zřejmý, a p r o t o ž e b y l y velice k ř e h k é , r o z p a d l y se, t a k ž e o n e z a n e d b a t e l n o u část se p ř i š l o . O esejské k o m u n i t ě se m l u v i l o j a k o o Nazrie ha Brit (Zachovavatelé smlouvy)7 a právě z tohoto n á z v u pochá­ zí pojem nazorejec. V K o r á n u jsou křesťané o z n a č o v á n i ja­ ko nazara a b ě ž n ý a r a b s k ý v ý r a z p r o ně je nasrani.8 J e d n a ze zavádějících c h y b se v N o v é m z á k o n ě objevu­ je v souvislosti s p ř e k l a d e m t é t o p a l e s t i n s k é t e r m i n o l o ­ gie. N a p o č á t k u Ježíšova p ř í b ě h u s e v M a t o u š o v ě e v a n g e ­ liu 2:23 t v r d í , že Ježíš byl „ N a z o r e j s k ý " ( t a k t o v p ř e k l a d u , který j e v ě r n ý ř e c k é m u o r i g i n á l u , a v š a k b ě ž n ě j e z n á m é p ř í z v i s k o „ N a z a r e t s k ý " , k t e r é se v y s k y t u j e v n ě k t e r ý c h českých p ř e k l a d e c h a citacích; p o z n . překl.), o v š e m u v á d í se, že to b y l o p r o t o , že j e h o r o d i č e p o c h á z e l i z N a z a r e t u . 9 Ve s k u t e č n o s t i neexistuje ž á d n ý d o k l a d o t o m , že v té d o ­ bě N a z a r e t existoval. N e n í o n ě m z m í n k y v h e b r e j s k é m Talmudu a n i v ž á d n é m z d o p i s ů a p o š t o l a P a v l a . T e n t o n á z e v chybí i v ř í m s k é m a r c h i v u i ve v š e c h h i s t o r i c k ý c h spisech J o s e p h o v ý c h . N a z a r e t v e s k u t e č n o s t i n e l z e n a l é z t v ž á d n é k n i z e , n a ž á d n é m a p ě , v ž á d n é k r o n i c e a n i vo­ j e n s k é m z á z n a m u t é doby, a l e s p o ň p o k u d j e d o p o s u d známo. V p r a x i n e m ě l i nazorejští či n a z í r o v é evangelijní d o b y nic s p o l e č n é h o s m ě s t e m z v a n ý m N a z a r e t , k t e r é b y l o za79

l o ž e n o a t a k t o p o j m e n o v á n o nejspíš až později. Nazorejci byli esejská p o d s e k t a a jejich s e k t á ř s k ý s t a t u s je p o p s á n v e S k u t c í c h a p o š t o l ů 24:5, k d y j e a p o š t o l P a v e l p ř e d v o l á n na z á k l a d ě o b ž a l o b y z v y v o l á v á n í n e p o k o j ů k m í s t o d r ž i teli Cesareje: „ S h l e d a l i jsme, ž e t e n t o člověk jako m o r o v á n á k a z a po celém světě vyvolává nepokoje mezi Židy a je h l a v o u n a z o r e j s k é sekty." K r o m ě p ř e k l a d a t e l s k é c h y b y v N o v é m z á k o n ě ž á d n ý Ježíš z N a z a r e t a n i k d y neexisto­ val. Byl to totiž Ježíš Nazorejský.

Gabriel D a l š í m v ý z n a m n ý m k l í č e m k Ježíšově s e k t á ř s k é pozici v ž i d o v s k é s p o l e č n o s t i je a n d ě l G a b r i e l . J m é n o t é t o p o s t a ­ vy se objevuje v celé Bibli p o u z e č t y ř i k r á t , p ř i č e m ž d r u h á z m í n k a je o d k a z e m k p r v n í . G a b r i e l figuruje ve s t a r o z á k o n n í k n i z e D a n i e l o v ě 8:16 a p o k r a č o v á n í t o h o n a j d e m e u D a n i e l a 9:21. V t o m t o kon­ t e x t u se o G a b r i e l o v i m l u v í j e d n o d u š e jako o m u ž i , k t e r ý vysvětlil D a n i e l o v i v i d ě n í . P o t é se v N o v é m z á k o n ě obje­ vuje G a b r i e l s n o v i n o u p r o Z a c h a r i á š e ( L u k á š 1:9), že se j e h o ž e n ě A l ž b ě t ě n a r o d í s y n (pozdější J a n Křtitel). N á ­ s l e d n ě G a b r i e l n a v š t í v í Josefovu m a n ž e l k u M a r i i (Lukáš 1:26) a o z n a m u j e jí, že t a k é o n a p o r o d í s y n a a dá mu j m é n o Ježíš. U M a t o u š e n e n í G a b r i e l u v á d ě n j m é n e m ; j e o n ě m z m í n k a jako o „ a n d ě l u H o s p o d i n o v u " (Matouš 1:20), k t e r ý n a v š t ě v u j e Josefa, n i k o l i M a r i i . M e z i S t a r ý m a N o v ý m z á k o n e m j e čtyřsetletá p r o p a s t , t a k ž e j e z d e n ě k o l i k m o ž n o s t í : 1 ) m u ž j m é n e m Gabriel, jak se objevuje v k n i z e D a n i e l o v ě , byl n ě k d o jiný n e ž a n ­ d ě l G a b r i e l u L u k á š e ; 2) b y l n a o p a k t a t á ž p o s t a v a s t r a n s ­ c e n d e n t n í schopností m i m o ř á d n é dlouhověkosti. V orto­ doxním křesťanském myšlení se dává přednost d r u h é m u n á z o r u , p ř e s t o ž e neexistuje ž á d n ý d ů k a z , k t e r ý b y t a k o v é pojetí p o d p o ř i l . M n o h e m p r a v d ě p o d o b n ě j š í j e třetí scé­ nář, k d y Gabriel b y l a t i t u l á r n í h o d n o s t a nikoliv o s o b n í 80

j m é n o . M u s í m e p r o t o zjistit, z d a t u n e b y l a n a p ř í k l a d d y ­ nastická t r a d i c e a n d ě l s k é s t r u k t u r y u r č i t é h o d r u h u . V k ř e s ť a n s k é m u č e n í je G a b r i e l o z n a č o v á n jako Fortitudo Dei (latinsky Síla Boží). Je to a n d ě l v t ě l e n í a ú t ě c h y , k d e ž t o M i c h a e l j e spíš a n d ě l e m s o u d u . 1 0 N a p r o t i t o m u v a p o k r y f n í K n i z e E n o c h o v ě se G a b r i e l (což z n a m e n á M u ž Boží [ve s k u t e č n o s t i to v h e b r e j š t i n ě z n a m e n á Síla Boží; p o z n . překl.]) objevuje jako p ř í m l u v c e a t e n , k d o trestá h ř í š n é . 1 1 Tento k o m p i l o v a n ý s p i s (existující n y n í p o u z e v e t i o p š t i n ě a v n ě k o l i k a f r a g m e n t e c h v řečtině) byl s e s t a v e n z j e d n o t l i v ý c h částí n a p s a n ý c h p a l e s t i n s k ý ­ m i Ž i d y o r t o d o x n í c h a s i d s k é školy m e z i r o k e m 200 př. Kr. a evangelijní d o b o u . 1 2 K n i h a E n o c h o v a velice d o b ř e s o u z n í s u r č i t ý m i a s p e k ­ ty svitků od M r t v é h o m o ř e a z d á se, že s l o u ž i l a j a k o zá­ k l a d n í z d r o j r ů z n ý c h a n d ě l s k ý c h j m e n , jež se v Bibli n e ­ vyskytují.

Britské

muzeum

vlastní

několik

magických

misek p o p s a n ý c h hebrejskými, aramejskými a syrskými i n v o k a c e m i , v n i c h ž se objevují a n d ě l s k é t i t u l y M i c h a e l , Rafael a Gabriel. Tyto m i s k y z d o b y k o l e m r o k u 500 př. Kr. byly n a l e z e n y v b a b y l o n s k é m n a l e z i š t i H i l l a h v I r á k u a tvoří zajímavý a r c h e o l o g i c k ý d o k l a d o zajetí I z r a e l i t ů z a N e b ú k a d n e s a r a , jak s e p o p i s u j e v e S t a r é m z á k o n ě . Jeho d ů l e ž i t o s t s p o č í v á v t o m , že ačkoli se G a b r i e l o b ­ jevuje ve s t a r o z á k o n n í k n i z e D a n i e l ( n a p s a n é v B a b y l o n u b ě h e m s e d m d e s á t i let zajetí cca od r o k u 586 př. Kr.), n e ­ jsou o n ě m j i n d e v n á b o ž e n s k ý c h t e x t e c h z m í n k y až do t é doby, k d y byla v p r v n í m století p o K r i s t u z k o m p i l o v á ­ na evangelia. Mezitím p r á v ě Židé z chasidské školy (pů­ v o d c i e n o c h o v s k é h o m a t e r i á l u ) založili s í d l i š t ě v K u m ránu. O d t u d pocházejí a r c h e o l o g i c k é n á l e z y d a t o v a n é d o o b ­ d o b í p ř i b l i ž n ě k o l e m r o k u 3500 př. Kr., k d y b y l a n a t o m t o m í s t ě b e d u í n s k á t á b o ř i š t ě . O b d o b í s t a b i l i z o v a n é h o for­ m á l n í h o o s í d l e n í s e o m e z u j e n a d o b u k o l e m r o k u 130 př. Kr. P o t é se ž i d o v s k é k r o n i k y z m i ň u j í o s i l n é m z e m ě t ř e s e ­ ní v Judeji v roce 31 př. Kr. 1 3 a to je p o t v r z e n o v K u m r á n u 81

přestávkou m e z i d v ě m a r ů z n ý m i o b d o b í m i osídlení.

14

P o d l e Měděného svitku se s t a r ý K u m r á n n a z ý v a l S e k h a n a . D r u h é o b d o b í o s í d l e n í z a č a l o z a v l á d y H e r o d a Veliké­ h o (37-4 př. Kr.). H e r o d e s byl i d u m e j s k ý A r a b , u s t a n o v e ­ n ý z a k r á l e Judeje ř í m s k o u v l á d o u , k t e r á t u t o oblast p o ­ p r v é o v l á d l a z a Julia C a e s a r a . K r o m ě d o k l a d ů z e svitků p o c h á z í z k u m r á n s k é h o sídliště i sbírka m i n c í z o b d o b í h a s m o n e o v s k é h o v l á d c e J a n a H y r k á n a (135-104 př. Kr.) a ž d o ž i d o v s k é h o p o v s t á n í v letech 66-70 p o Kr. 1 5 V z p o u r a v roce 168 př. Kr., k d y v y s t o u p i l a do p o p ř e d í kněžská kasta hasmoneovských Makabejců (předků Ma­ rie M a g d a l é n y ) , d o s t a l a v ý z n a m n ý p o d n ě t v č i n u syrské­ ho krále Antiocha IV, který židovské společnosti podstr­ čil s y s t é m ř e c k é h o k u l t u . M a k a b e j s k á a r m á d a p o r a z i l a S y ř a n y a p o z d ě j i n e c h a l a z n o v u v y s v ě t i t c h r á m , ale přes­ t o ž e v boji p r o t i králi A n t i o c h o v i u s p ě l i , u t r p ě l i u r č i t o u v n i t ř n í š k o d u , neboť b y l o n u t n é bojovat i b ě h e m s a b a t u . J á d r o u l t r a p ř í s n ý c h ž i d o v s k ý c h věřících z v a n ý c h chasidim (zbožní) mělo proti t o m u velké námitky, a k d y ž vítězný r o d H a s m o n e o v c ů u s t a n o v i l s v é h o k r á l e a v e l e k n ě z e v Je­ r u z a l é m ě , chasidim (zbožní) z f o r m o v a l i o p o z i c i a p o c h o ­ d o v a l i p r y č z m ě s t a . P o t é vytvořili v n e d a l e k é k u m r á n s k é p o u š t i v l a s t n í „ č i s t o u " s p o l e č n o s t . Sídliště začali stavět k o l e m r o k u 130 př. Kr. P ř i b l i ž n ě o sto let p o z d ě j i b y l o ú z e m í z a s a ž e n o ze­ m ě t ř e s e n í m . K u m r á n se v y l i d n i l a p o t é byl p ř e s t a v ě n . By­ lo to v d o b ě e g y p t s k é k r á l o v n y K l e o p a t r y VIL, jejíž řecká d y n a s t i e p t o l e m a i o v s k ý c h f a r a ó n ů v l á d l a v o b d o b í osíd­ lení K u m r á n u . P ř e d ř í m s k o u i n v a z í v roce 44 př. Kr. byl v Judeji p a t r n ý silný ř e c k o - e g y p t s k ý vliv a p r á v ě v této d o b ě v z e š l i z c h a s i d s k é z á k l a d n y esejci a v z n i k l a klášter­ n í t e r a p e u t i c k á k o m u n i t a v e g y p t s k é m stylu z n á m á jako t h é r a p e u t e (toto o z n a č e n í j e t é h o ž p ů v o d u jako český vý­ r a z „ t e r a p e u t i c k ý " ) . Jak j s m e zjistili, s lékaři s o u v i s e l o i ř e c k é s l o v o essenoi (viz s. 78). M e z i t í m s e stal K u m r á n v o b r a z n é m slova s m y s l u d o ­ m o v e m a n d ě l ů , k t e ř í v h e b r e j s k é t r a d i c i farizeů a s a d u 82

c e ů v J e r u z a l é m ě n e h r á l i ž á d n o u roli. Ve s v é m p o j e d n á n í o esejcích J o s e p h u s j a s n ě říká, že p r á v ě o n i „ z a c h o v á v a l i jména a n d ě l ů " . 1 6 Z toho, že se Gabriel jako zvěstovatel objevil u M a r i e a Josefa

( r o v n ě ž d ř í v e ve v y p r á v ě n í

o M a r i i n ě s e s t ř e n i c i A l ž b ě t ě a jejím m a n ž e l o v i Z a c h a r i á šovi), je jasné, že t a t o e v a n g e l i j n í v y p r á v ě n í p o c h á z e j í z esejské k u l t u r y a že v t o m t o p r o s t ř e d í šlo o r o d i n y , k t e ­ ré p a t ř i l y k s e k t ě n a z o r e j s k ý c h . Ježíš N a z o r e j s k ý b y l t u ­ d í ž esejec a f o r m o v a l o ho l i b e r á l n í s p o l e č e n s t v í t h e r a peutů.

Pravidla, jimiž se řídilo manželství Takže n y n í je již m o ž n é p o s k l á d a t si d o h r o m a d y p r a v i ­ dla, jimiž se řídilo m a n ž e l s t v í a k t e r á se v z t a h o v a l a i na Josefa a M a r i i a na Ježíše a M a r i i M a g d a l é n u , p r o t o ž e n a zorejské z v y k l o s t i b y l y v t o m t o o h l e d u zcela jiné n e ž ži­ dovská norma. Je n u t n é zaměřit se na tuto oblast kvůli n o v ý m č t e n á ř ů m , a b y c h o m i jim přiblížili u r č i t é věci, o n i c h ž jsme p o j e d n á v a l i v p ř e d c h o z í k n i z e . B u d e to v š a k užitečné i pro nás ostatní, a b y c h o m se tak mohli při této příležitosti více p o h r o u ž i t d o d a n é h o t é m a t u . Ježíšův otec Josef je v r o d o k m e n i u M a t o u š e i L u k á š e u v e d e n jako p o t o m e k k r á l o v s k é h o d o m u D a v i d o v a . Větší p o d r o b n o s t i p ř i n á š í m v D o d a t k u I, ale stojí za z m í n k u , že v L u k á š o v ě e v a n g e l i u 1:27 k o n k r é t n ě stojí, že Josef je „z d o m u Davidova". M n o h o křesťanských apologetů ve snaze ospravedlnit d o g m a o p a n e n s k é m početí tvrdilo, že v z h l e d e m k t o m u , že je o Ježíšovi p ř i m n o h a p ř í l e ž i t o s ­ tech ř e č e n o , ž e „ u č i n ě n jest z e s e m e n e D a v i d o v a p o d l e tě­ l a " ( n a p ř í k l a d v Ř í m a n ů m 1:3), p o t o m t o m u s í b ý t M a r i e , která p o c h á z e l a z t o h o t o k r á l o v s k é h o r o d u . M o ž n á i p o ­ cházela, ale e v a n g e l i a to n i k d e n e z m i ň u j í . P o u z e se v n i c h tvrdí, že Josef p a t ř i l k d y n a s t i i D a v i d o v c ů a že Ježíšovi se d o s t a l o jeho k r á l o v s k é h o d ě d i c t v í j a k o Krista (řecky christos, král) po jeho otci. 83

P o k u d t o m u t a k b y l o , p r o č b y b y l u r o z e n ý Josef v e v a n g e l i í c h o z n a č o v á n za „ t e s a ř e " ? Ve s k u t e č n o s t i t a m nic t a k o v é h o ale n e n í - p ř i n e j m e n š í m ne v p ů v o d n í m e v a n g e l i u . P o d o b n ě j a k o v p ř í p a d ě slova alma ve v z t a h u k M a r i i j d e i z d e o c h y b n ý p ř e k l a d ze s e d m n á c t é h o století do a n g l i č t i n y (a z a n g l i č t i n y to b y l o n á s l e d n ě p ř e v z a t o do jiných evropských překladů). Slovo, k t e r é b y l o d o a n g l i č t i n y p ř e l o ž e n o jako „ t e s a ř " , z n í v ř e č t i n ě ho tekton, p ř e v o d s e m i t s k é h o slova nagar}7 Jak p o u k á z a l o d b o r n í k n a s e m i t s k é j a z y k y a p ř e k l a d a t e l s v i t k ů dr. G e z a V e r m e s , m o h l o b y s e t o t o p o p i s n é slovo v z t a h o v a t n a ř e m e s l n í k a , ale p r a v d ě p o d o b n ě j i o z n a č o v a ­ l o v ý z n a m n é h o u č e n c e n e b o učitele. Určitě n e p o p i s o v a l o Josefa j a k o z p r a c o v a t e l e d ř e v a . Přesněji ř e č e n o , definova­ lo ho j a k o m u ž e s d o v e d n o s t m i - u č e n é h o člověka a mist­ ra s v é h o p o v o l á n í . L e p š í m p ř e k l a d e m ho tekton by t e d y bylo „mistr u m ě n í " . U M a t o u š e 1:18, L u k á š e 1:2 a L u k á š e 2:5 se t v r d í , že alma ( m l a d á ž e n a ) M a r i e b y l a „ ž e n o u z a s n o u b e n o u " Jo­ sefovi, a v t o m t o a j i n ý c h k o n t e x t e c h se o ní m l u v í jako o j e h o „ m a n ž e l c e " . N a t ě c h t o s t r á n k á c h stojí, ž e a n d ě l G a b r i e l se zjevil Josefovi (u M a t o u š e ) a M a r i i (u L u k á š e ) a vysvětloval, že Marie p o r o d í syna, který „ b u d e nazván s y n e m N e j v y š š í h o a P á n B ů h m u d á t r ů n j e h o otce Da­ vida". P ř e k l a d slov z L u k á š o v a e v a n g e l i a 1:28 v e d l ve s n a z e z b a v i t Josefa j e h o role Ježíšova otce k další teologické s p e k u l a c i . Tento v e r š z n í : „ P ř i s t o u p i l k ní a řekl: ,Buď z d r á v a , m i l o s t í z a h r n u t á , P á n s t e b o u . ' " V t é t o souvislosti s e n a z n a č u j e , ž e s k u t e č n ý m fyzickým J e ž í š o v ý m o t c e m j e anděl Gabriel v božském zastoupení. Opět zdůrazňuji, že m o ž n é j e v š e c h n o , ale jestliže b y t o t o b y l t e n p ř í p a d , p o ­ t o m b y M a r i e stejně n e b y l a p a n n a a Ježíš b y n e b y l p r o ­ s t ř e d n i c t v í m Josefa p o t o m k e m d o m u D a v i d o v a . M u s í t u b ý t t e d y lepší v y s v ě t l e n í t ě c h t o u d á l o s t í , k t e r é s e o d e h r á ­ ly v t o m t o o d d í l u , a v z h l e d e m k t o m u , že již v í m e o sou­ vislosti s esejci, je t o m u m n o h e m s n a z š í p o r o z u m ě t . 84

Slovo „ z a s n o u b e n á ž e n a " , jak je p o u ž i t o v evangelij­ n í m o p i s u , z n a m e n á , že Josef a M a r i e byli o d d á n i . Z p ř í s ­ ně lingvistického hlediska to označuje s m l u v n í d o h o d u (mít m a n ž e l a / m a n ž e l k u ) , n a r o z d í l o d p o m ě r n ě nefor­ m á l n í h o z a s n o u b e n í . O v š e m jestliže t o h l e b y l t e n p ř í p a d , p o t o m n e n í jasné, p r o č M a r i i n o t ě h o t e n s t v í p ř i v e d l o Jose­ fa do r o z p a k ů , jak se říká v e v a n g e l i j n í m v y p r á v ě n í . U M a t o u š e 1:19-25 č t e m e : „Její m u ž Josef b y l s p r a v e d l i v ý a n e c h t ě l ji v y s t a v i t h a n b ě ; p r o t o se r o z h o d l p r o p u s t i t ji potají." V y z n a č o v a l o s e esejské m a n ž e l s t v í n ě j a k ý m p r a ­ v i d l e m , že p o č e t í a t ě h o t e n s t v í m a n ž e l k y b y l o z n ě j a k é h o d ů v o d u ponižující? Z hlediska židovské společenské n o r m y byly a d o s u d jsou m a t e ř s t v í a r o d i n n ý ž i v o t v t é t o k u l t u ř e v y s o c e ctě­ n é . Ve s k u t e č n o s t i je p r á v ě n a r o z e n í z ž i d o v s k é m a t k y potřebné k u z n á n í židovského p ů v o d u . V minulosti byli Ž i d é o b y v a t e l i J u d e j e (k n í ž p a t ř i l y J e r u z a l é m i K u m r á n ) , k d e ž t o Izraelci byli p o t o m k y s t a r o z á k o n n í p o s t a v y J á k o b a - I z r a e l e , 1 8 v n u k a A b r a h a m o v a . Ale v p r a x i šlo o J u d e j ce, S a m a ř a n y a Galilejce, o p r o t i p a l e s t i n s k ý m A r a b ů m a r ů z n ý m d a l š í m , jež e v a n g e l i a v o l n ě o z n a č u j í z a p r o n á ­ rody. Z t o h o t o k o n t e x t u j e j a s n é , ž e k d y ž Ježíš p o c h á z e l z Judeje (která s e p ř e d ř í m s k o u d o b o u n a z ý v a l a J u d a ) , b y l Z i d (Judejec), ale M a r i e M a g d a l é n a m o h l a b ý t o z n a ­ čena jen j a k o I z r a e l i t k a , p r o t o ž e b y l a Galilejka (Galilea byla o b l a s t s e v e r n ě od J u d e j e a S a m a ř í ) .

19

To jí v š a k n e ­

b r á n i l o v t o m , a b y se stala č l e n k o u s e k t y n a z o r e j s k ý c h , a na n ě k t e r ý c h o b r a z e c h je t a k é v y o b r a z e n a v č e r n é m plášti

nazorejské

kněžky

(například

na

o b r a z e Svatá alegorie od J a n a P r o v o s t a ) .

20

renesančním To b y l d a l š í

d ů v o d v e p r o s p ě c h jejího s t a t u s u Č e r n é M a d o n y (viz s. 448). J o s e p h u s vysvětluje, že esejci v e d l i v K u m r á n u klášter­ ní z p ů s o b života. M u ž i a ž e n y žili o d d ě l e n ě a v ě t š i n o u d o d r ž o v a l i celibát. M a n ž e l s t v í a p l o z e n í b y l o t o l e r o v á n o v některých případech, k d y byly důležité zájmy zachová85

n í r o d u , ale v l á d l a t u p ř í s n á p r a v i d l a , jež s e z d a l e k a ne­ p o d o b a l a b ě ž n é n o r m ě ž i d o v s k é rodiny. V esejské h i e r a r c h i c k é s t r u k t u ř e se v r á m c i určitých dy­ nastií v y s o k é h o k n ě ž s t v a z a c h o v á v a l a j m é n a a n d ě l ů . V p o ­ spolitosti byl v ž d y nějaký Michael, Gabriel, Rafael, Uriel či Sariel. Tito m u ž i byli v ú z k é m s m y s l u slova jako „ a n d ě l é " (což z n a m e n á „ p o s l o v é " ) vyslanci společenství s v y s o k o u h o d n o s t í . Byli to v p o d s t a t ě strážci ř á d u a p r a v i d e l . V hierarchii byla

rovněž

zachovávána patriarchální

s t r u k t u r a vycházející z a b r a h a m o v s k é r o d i n y (s titulárními j m é n y jako Izák a Jákob), s p o l e č n ě s p r o r o c k o u r a d o u starších, v n í ž byli Izajáš, Z a c h a r i á š a p o d o b n ě . K r o m ě to­ ho tu byla k r á l o v s k á v ě t e v pocházející z k r á l o v s k é h o d o ­ mu D a v i d o v a - d o m u J u d o v a , do níž se n a r o d i l i Josef i Je­ žíš. 2 1 A p o š t o l P a v e l se o t o m z m i ň u j e z v l á š t ě ve s v é m d o p i s e Ž i d ů m , k d e říká, ž e ačkoli byl Ježíš k r á l o v s k é h o p ů v o d u , neměl podle svého rodu právo na vykonávaní k n ě ž s k é služby. 2 2 P r á v ě v souvislosti s t ě m i t o hierarchic­ k ý m i r o z d í l y se Ježíš (jako D a v i d ) objevil na h o ř e s Mojží­ š e m a E l i á š e m ( M a r e k 9:2-4). Tato triarchie (odpovídající K n ě z i , Králi a P r o r o k o v i ) nesla s y m b o l i c k á j m é n a M o c , K r á l o v s t v í a Sláva. V p a t r i a r c h u s p o l e č e n s t v í byl nejvýše p o s t a v e n o u oso­ b o u „ O t e c " (Abraham) a jeho dva bezprostřední zástupci byli o z n a č o v á n i za j e h o S y n a a jeho D u c h a . P a r a l e l n ě s a n d ě l s k o u s t r u k t u r o u m ě l v e l e k n ě z S á d o k titul Michael, z a t í m c o k n ě z Ebjátar ( d r u h ý p o n ě m ) b y l o z n a č o v á n z a G a b r i e l a . Tyto k n ě ž s k é t i t u l y v z n i k l y v d o b ě k r á l e D a v i d a (2.

Samuelova

20:25).

Sádok/Michael byl

znám

jako

„ P á n " ( p o d o b n ě j a k o Bůh) a E b j á t a r / G a b r i e l byl o z n a č o ­ v á n z a „ a n d ě l a P á n ě " . Tento a n d ě l s k ý s y s t é m j e p o d r o b ­ ně p o p s á n v 1. k n i z e E n o c h o v ě a k u m r á n s k ý Válečný svi­ tek 9:15-17 p o p i s u j e , jak v y p a d a l a n d ě l s k ý ř á d k n ě ž s k ý c h h o d n o s t í v evangelijní d o b ě . V d a v i d o v s k é linii (jak je u v e d e n o ve 2. S a m u e l o v ě 20:26) byl r o v n ě ž jairský k n ě z , jehož p ř í p a d n ý n á s l e d n í k v pozdější d o b ě m o h l být otcem Marie Magdalény. 86

Z t o h o v š e h o je vidět, že v z h l e d e m k t i t u l á r n í m o z n a ­ č e n í m b y l y p o j m y P á n a O t e c sice ctěny, ale m ě l y s v ě t s k ý v ý z n a m . Tam, k d e se objevují v n o v o z á k o n n í m v y p r á v ě n í a d i a l o g u , se o b e c n ě p ř e d p o k l á d á , že se v z t a h u j í v ž d y k Bohu. P r o esejce byl v š a k B ů h na z e m i z a s t u p o v á n aris­ t o k r a t i c k ý m i o s o b a m i , k t e r é b y l y n o s i t e l k a m i t ě c h t o atri­ b u t ů p o d o b n ě , jako j e v d n e š n í d o b ě p a p e ž O t c e m ( P a p a ) katolického společenství. Vrátíme-li se k v y p r á v ě n í o G a b r i e l o v ě n á v š t ě v ě u Z a chariáše, Josefa a M a r i e , v i d í m e , že p o s t a v o u o z n a č e n o u jako a n d ě l , jenž u d ě l i l s v o l e n í k n a r o z e n í jejich s y n a , b y l ebjátarský k n ě z . Ale p r o č b y t a k o s o b n í v ě c jako p o r o d vyžadovala kněžské svolení a schválení? O d p o v ě ď zní, že s y n Z a c h a r i á š e i s y n Josefa byli p o t o m k y d y n a s t i c k é h o p ů v o d u - Zachariáš byl

sádokovského

velekněžského

p ů v o d u a Josef p o c h á z e l z d a v i d o v s k é h o k r á l o v s k é h o r o ­ d u . P ř e s t o ž e si esejci cenili s v é h o c e l i b á t u a k v ů l i p o k r a ­ čování společenství si přiváděli o p u š t ě n é nebo n e m a n ž e l ­ ské d ě t i zvenčí, fyzické p l o z e n í b y l o ž i v o t n ě d ů l e ž i t é t a m , k d e šlo o p o k r a č o v á n í d y n a s t i c k é h o r o d u . Ale k t o m u by­ lo třeba s v o l e n í a v z t a h y s t í m související p o d l é h a l y p ř í s ­ ným pravidlům. V L u k á š o v ě e v a n g e l i u 1:22 v i d í m e , že v p ř í p a d ě Z a ­ chariáše

a Alžběty bylo

Zachariášovi

přikázáno,

aby

o p o r o d u m a n ž e l k y v C h r á m u mlčel: „ K d y ž vyšel, n e m o ­ hl k n i m p r o m l u v i t ... d á v a l jim jen z n a m e n í a z ů s t a l n ě ­ mý." To se vztahuje k t o m u , že mu bylo s t a n o v e n o o b d o b í určené ke zplození potomka, kdy nemusel vykonávat k n ě ž s k é p o v i n n o s t i - jinak ř e č e n o , b y l o m u z a b r á n ě n o p r o m l o u v a t tak, jak b y l v z h l e d e m k e s v é m u k n ě ž s k é m u ú ř a d u zvyklý. U L u k á š e 1:24 je d á l e u v e d e n o , že po p o č e ­ tí se Alžběta v z d á l i l a . V p ř í p a d ě Josefa a M a r i e i Josef p o ­ d o b n ě m l u v í o t o m , že ji „potají p r o p u s t í " . J o s e p h u s vysvětluje, že p o d l e esejského z v y k u se v d y ­ n a s t i c k é m ř á d u slušelo, a b y m u ž i „ n e d o p r o v á z e l i své manželky, k d y ž m ě l y d í t ě , j a k o projev t o h o , ž e s e n e z e n í p r o p o t ě š e n í , ale k v ů l i p o t o m s t v u " . 2 3 Z t o h o je j a s n é , že 87

k d y ž m l u v í m e o Z a c h a r i á š o v i a A l ž b ě t ě , o Josefovi a Ma­ rii n e b o o Ježíšovi a M a r i i M a g d a l é n ě , n e o c i t á m e se na p o l i r o m a n t i c k é lásky. N a o p a k j e t o d o m é n a s m l u v n í c h m a n ž e l s k ý c h d o h o d a s t r a t e g i c k y v y b r a n ý c h dvojic za ú č e l e m p o k r a č o v á n í v ý z n a m n ý c h d y n a s t i c k ý c h r o d ů . By­ lo p r o t o n u t n o s t í , a b y M a r i e a Josef o b d r ž e l i v t o m t o o h l e d u p o k y n a s o u h l a s o d Ebjátara G a b r i e l a . P r v n í tři m ě s í c e p o b y t u d o m a b y l y r o z h o d u j í c í p r o r o z h o d n u t í , z d a d y n a s t i c k ý m a n ž e l d o s t a n e s v o u vybra­ n o u m a n ž e l k u , n e b o n e , p r o t o ž e t u byli ještě další z k a s t y u r o z e n ý c h , k t e ř í m o h l i b ý t stejně v h o d n í . V ž d y h r o z i l o , že ž e n a p o t r a t í , a v t o m p ř í p a d ě se na ni p o h l í ž e l o jako na n e v h o d n o u a v y b r a l a se jiná. O b e c n ě k p o t r a t ů m d o ­ c h á z e l o ( p o k u d k n i m d o c h á z e l o ) b ě h e m p r v n í c h tří m ě ­ síců t ě h o t e n s t v í , a t a k byla m a n ž e l k a v t o m t o o b d o b í m i ­ m o ř á d n ě z r a n i t e l n á . M o h l o s e t a k é u k á z a t , ž e j e zcela n e p l o d n á , a a b y se to zjistilo, vysvětluje se v Židovské vál­ ce z p r v n í h o století, že v d y n a s t i c k é m p o ř á d k u se jako zkušební

období

poskytovaly

první

tři

roky

manžel­

ství.24 V t a k o v ý c h m a n ž e l s t v í c h t e d y e x i s t o v a l y d v ě fáze. P o z a s n o u b e n í b y l a dvojice s e z d á n a s o u d n ě , ale m a n ž e l s k á s m l o u v a n e b y l a ještě cele p o t v r z e n a . B ě h e m t o h o t o z k u ­ š e b n í h o o b d o b í , d o k o n c e i v p ř í p a d ě , že z a s n o u b e n á ž e n a p o č a l a , b y l a p ř e d u p l y n u t í m tří m ě s í c ů s v é h o p o b y ­ t u d o m a stále ještě p o v a ž o v á n a z a „ d í v k u " (alma n e b o virgo). T e p r v e p o t é n a s t a l a d r u h á fáze m a n ž e l s k é h o obřa­ du a až v této d o b ě měla žena p r á v o být označována za „manželku".

Právě

v

této

době

zasahoval

ebjátarský

k n ě z ( G a b r i e l ) , p o t v r d i l t ě h o t e n s t v í a m a n ž e l s t v í p l n ě le­ galizoval. N a k o n e c po p o r o d u dítěte začala být manželka uzná­ v á n a j a k o „ m a t k a " . P ř e d t í m v e v š e c h fázích s t a t u t u alma (který jí u d ě l i l její p ů v o d n í k o n v e n t ) se o ní m l u v i l o jako o „ s e s t ř e " . 2 5 Ve světle t o h o je j a s n é , že p ř í b ě h o M a r i i a Josefovi je v y l í č e n s p r á v n ě v p ř í p a d ě , k d y se v n ě m m l u v í o t o m , že M a r i e p o č a l a j a k o alma - p ř e s t o ž e byl p o 88

jem c h y b n ě p ř e l o ž e n j a k o „ p a n n a " . P o t é d o s t a l a s o u h l a s Nejvyššího (sádokovského kněze) prostřednictvím jeho a n d ě l s k é h o p o s l a G a b r i e l a . E x i s t o v a l o t u v š a k stále rizi­ ko a m o ž n á příčina pohoršení, kdyby Marie potratila. A t a k v p ř í p r a v ě na to a zcela p o d l e z v y k u se v M a t o u š o ­ vě e v a n g e l i u 1:19 vysvětluje: „Její m u ž Josef b y l s p r a v e d ­ livý a n e c h t ě l ji v y s t a v i t h a n b ě ; p r o t o se r o z h o d l p r o p u s ­ tit ji potají." (Byl tu ještě d a l š í d ů v o d , p r o č m ě l Josef v t ě c h t o s o u v i s l o s t e c h obavy, a my se k n ě m u v r á t í m e , až b u d e řeč o p o z d ě j š í m m a n ž e l s t v í M a r i e M a g d a l é n y - viz s. 181).

Neposkvrněné početí Stojí z a t o n a č r t n o u t r o z d í l m e z i J e ž í š o v ý m n a r o z e n í m z p a n n y , jak je definuje c í r k e v n í d o g m a , a n e p o s k v r n ě ­ n ý m p o č e t í m , k t e r é se v z t a h u j e k o n k r é t n ě k n a r o z e n í Je­ žíšovy m a t k y M a r i e . Navzdory

ohromnému

uctívání

požehnané

Marie

v křesťanské teologii neexistují ž á d n é i n f o r m a c e týkající se jejího p o z a d í v n o v o z á k o n n í c h e v a n g e l i í c h . Tyto k a n o ­ nické texty pojednávají p o u z e o r o d o k m e n u Ježíšova otce Josefa. A ž v m n o h e m p o z d ě j š í m c í r k e v n í m v ý k l a d u b y l o M a r i i v katolické církvi p ř i d ě l e n o p r i m á r n í m í s t o

26

a do­

šlo k t o m u n á s l e d k e m pokračující d i s p u t a c e o Trojici, jež začala n a nikajském k o n c i l u císaře K o n s t a n t i n a . Přestože Konstantinovi biskupové prohlásili, že Bůh jsou „tři o s o b y v j e d n é " - že je b o ž s t v e m sestávajícím ze tří si r o v n ý c h a stejně v ě č n ý c h částí: O t c e , S y n a a D u c h a s v a t é h o - byli tu stále ještě křesťané p ř e d ř í m s k é školy, kteří si stáli na t o m , že B ů h je B ů h a Ježíš je člověk, d ě d i č ­ n ý M e s i á š z d a v i d o v s k é h o r o d u . R o z h o d n ě n a t o m trvali a o d m í t a l i jakékoli z m í n k y o t o m , že M a r i e b y l a p a n n a . Jejich p o h l e d s e p o d o b a l t o m u , k t e r ý vyjádřil k n ě z A r e i o s v Nikaji, ale p ř e s t o ž e byl o č e r ň o v á n a z a k a z o v á n , j e h o n á z o r y b y l y o p a k o v á n y stále z n o v u . 89

T o v e l i c e z t ě ž o v a l o ž i v o t p o z d ě j š í m u císaři T h e o d o s i o v i , k t e r ý v r o c e 381 s v o l a l k o n c i l d o K o n s t a n t i n o p o l e s c í l e m t u t o d i s k u s i u k o n č i t . D o r o k u 390 b y l o d o ­ k o n č e n o apoštolské v y z n á n í jako alternativa nikajského v y z n á n í . Z a č í n a l o slovy: „ V ě ř í m v Boha, O t c e V š e m o ­ h o u c í h o , i v Ježíše Krista, syna Jeho jediného, P á n a naše­ h o . " Z t o h o t o z n o v u u v e d e n í Ježíše (jehož K o n s t a n t i n u p o z a d i l ) d o p o p ř e d í v š a k již s o t v a v y p l ý v a l o m e s i á š ­ s k é p o s t a v e n í c í s a ř e , ale b ě h e m n ě k o l i k a let v y d r a n c o ­ vali Řím G ó t o v é a z á p a d n í císařství začalo u p a d a t . 2 7 O d t o h o t o o k a m ž i k u z a č a l a c í r k e v p o d l é h a t nejvyšší a u t o r i t ě p a p e ž ů a v d i s p u t a c i o Trojici se objevil n o v ý p r o t a g o n i s t a , k o n s t a n t i n o p o l s k ý p a t r i a r c h a N e s t o r i o s . Ří­ kal, že h á d k y o t o m , z d a je Ježíš B o h e m n e b o S y n e m Bo­ ž í m , jsou n a p r o s t o z b y t e č n é , p r o t o ž e v š e m je jasné, že Je­ žíš b y l č l o v ě k n a r o z e n ý zcela p ř i r o z e n ě z otce a matky. Takto s e p o s t a v i l p r o t i s v ý m k a t o l i c k ý m k o l e g ů m , kteří t e n k r á t m l u v i l i o M a r i i jako o Theotokos (řecky „Bohorod i č k a " ) n e b o l i Dei genitrix (latinsky t o t é ž ) . N á s l e d k e m to­ h o b y l o n e s t o r i á n s k é pojetí, ž e M a r i e byla ž e n a jako kaž­ dá jiná, o d s o u z e n o k o n c i l e m v Efezu v roce 341 a p o t é b y l a u c t í v á n a j a k o p r o s t ř e d n i c e (neboli p ř í m l u v k y n ě ) m e ­ zi B o h e m a s v ě t e m s m r t e l n í k ů . Č a s b ě ž e l , ale h á d k y o Trojici n e p ř e s t á v a l y , p ř i č e m ž Marie zůstávala n ě k d e u p r o s t ř e d . Nebyla součástí svaté Trojice, ale její c í r k e v n í p o s t a v e n í se ř í d i l o v z t a h y m e z i B o h e m , J e ž í š e m a D u c h e m s v a t ý m . V t o m t o o h l e d u se ř í m š t í katolíci z á p a d n í h o k ř e s ť a n s t v a r o z h o d l i ratifiko­ v a t t o , c o s e n a z ý v á č l á n k e m v í r y Filioque, k t e r ý z a v e d l r o k u 598 k o n c i l v T o l e d u . O b s a h o v a l , že D u c h s v a t ý v y c h á z í „z O t c e i Syna ( l a t i n s k y filioque)". V ý c h o d n í cír­ kev, k t e r o u n e o v l á d a l i c í s a ř o v é , v š a k v y r ů s t a l a z byz a n t i n s k é z á k l a d n y . Tato c í r k e v p r o h l a š o v a l a , ž e D u c h s v a t ý v y c h á z í „z O t c e s k r z e S y n a (řecky: dia tú hyiú)". Byl to n e d o t k n u t e l n ý a zcela z v l á š t n í b o d t e o l o g i c k é dis­ kuse, avšak rozštěpil formální křesťanství na d v ě polo­ viny. 90

V každém případě už Marie nebyla považována za M a t k u Boha, byla o d t é d o b y M a t k o u S y n a . Byla n á s t r o ­ jem, s k r z e k t e r ý t a k či o n a k p r o š e l D u c h svatý. Ve s k u t e č ­ nosti byla d e b a t a o Filioque p o u z e t r i v i á l n í k o n t r o v e r z í v r á m c i r o z s á h l é b i t v y o to, z d a c í r k e v b u d e p o l i t i c k y ovládána z Říma, nebo z Konstantinopole. N e v y h r á l a ani jedna strana a výsledkem byl vznik d v o u samostatných církví z j e d n é p ů v o d n í . K e k o n e č n é m u o d d ě l e n í V a t i k á n u o d v ý c h o d n í p r a v o s l a v n é církve d o š l o r o k u 867, k d y t a t o oznámila, že zachovává p r a v o u apoštolskou posloup­ nost.28 Vatikánský koncil s tím nesouhlasil, a tak konstantinopolský patriarcha

Fotios

exkomunikoval

římského

p a p e ž e M i k u l á š e I. H l a v n í m i b i o g r a f i c k ý m i p r a m e n y , týkajícími s e M a r i e , nejsou k a n o n i c k á e v a n g e l i a , ale a p o k r y f n í spisy, Mariino evangelium

a

Protoeuangelion.

Vycházejí

z

nich

mnohá

u m ě l e c k á z o b r a z e n í M a r i i n a ž i v o t a a její r o d i n y - t a k o v é m a l b y jako n a p ř í k l a d

Setkání svaté Anny se svatým Jáchy­

mem ( M a r i i n ý c h r o d i č ů ) o d A l b r e c h t a D u r e r a . Z a nejobsáhlejší d í l o na t o t o t é m a je o b v y k l e p o v a ž o v á n a La Le­ genda di Sant Anna Madre della Gloriosa Vergine Maria, e di San

Gioacchino

(Příběh

svaté Anny,

matky

požehnané

P a n n y M a r i e , a s v a t é h o J á c h y m a ) . Toto líčení M a r i i n a ži­ v o t a p ř i v e z l i do z á p a d n í E v r o p y z B y z a n c e k ř i ž á c i a j e h o p o p u l a r i t a s e rozšířila p o c e l é m k ř e s ť a n s k é m s v ě t ě . V e Francii byl ve 14. století z a v e d e n s v á t e k s v a t é A n n y a p a ­ p e ž U r b a n VI. ho na ž á d o s t k r á l e R i c h a r d a II. v r o c e 1378 rozšířil i na Anglii. S v á t e k se z a č a l v š e o b e c n ě slavit v r o ­ c e 1584, k d y h o p a p e ž Ř e h o ř XIII. p ř e d e p s a l p r o c e l o u církev. V ději m a r i á n s k é l e g e n d y b y l o s t a n o v e n o , že k d y ž je Marie tak m i m o ř á d n á , že počala a porodila jako p a n n a , musela být něčím jedinečná. N e m o h l a mít obyčejné dítě a musela se sama narodit bez přičinění m u ž e . O d t u d po­ c h á z í k o n s t r u k c e , ž e otec J á c h y m n e b y l z a její z p l o z e n í přímo z o d p o v ě d n ý a Marie byla výsledkem A n n i n a ne­ p o s k v r n ě n é h o p o č e t í . Tak v z n i k l o m i m o ř á d n é u m ě l e c k é 91

d í l o , z n ě h o ž n e n í z d a l e k a n e j m e n š í m p ř í k l a d e m Nepo­ skvrněné početí svaté Anny od J e a n a B e l l a g a m b a

(cca 1500)

zobrazující, jak se o b l e č e n á d o s p ě l á M a r i e u t v á ř í v těle své matky.29 M ů ž e s e z d á t p ř e k v a p i v é , ž e jisté a s p e k t y k a t o l i c k é h o v y z n á n í v í r y ( d o s u d p o u z e m l č k y p ř e d p o k l á d a n é ) byly s t a n o v e n y jako výslovné články víry až relativně nedáv­ n o . U č e n í o n e p o s k v r n ě n é m p o č e t í b y l o f o r m á l n ě vyjád­ ř e n o až v roce 1854, k d y p a p e ž P i u s IX. r o z h o d l , že i sa­ m o t n á M a r i e , m a t k a Ježíšova, byla p o č a t a b e z p r v o t n í h o h ř í c h u . M a r i i n o n a n e b e v z e t í p r o h l á s i l až v l i s t o p a d u 1950 p a p e ž P i u s XII. a p a p e ž P a v e l VI. ji p r o h l á s i l za M a t k u církve t e p r v e v roce 1964. T a k o v é v ý n o s y b y l y u m o ž n ě n y n a z á k l a d ě nejvyššího p r o s a z e n í a u t o r i t y - totiž p a p e ž o ­ v y n e o m y l n o s t i . Toto d o g m a b y l o v y h l á š e n o n a Vatikán­ s k é m k o n c i l u v r o c e 1870 a zní: „ P a p e ž se n e m ů ž e mýlit, k d y ž definuje z á l e ž i t o s t i c í r k e v n í h o u č e n í a m o r á l k y ze svého t r ů n u ! " Bez o h l e d u n a d o s a v a d n í názory, výklady, d o g m a t a a v ý n o s y z a p o č a l a v 60. letech d v a c á t é h o století n o v á o s v í c e n á éra, k d y slavily v p u b l i k o v a n é m p ř e k l a d u svůj d e b u t svitky o d M r t v é h o m o ř e . Víra v c í r k e v n í d o k t r í n u t r v á i n a d á l e , a v š a k n y n í je ve s v é m p ř í s t u p u k evangelij­ ní d o b ě zcela o d d ě l e n a od d o l o ž e n é h i s t o r i e života v Ju­ deji. D o k o n c e i p o v i n n o s t i M e s i á š e Izraele a jeho R a d y dvanácti

povolaných

apoštolů

jsou

detailně

popsány

v esejském s v i t k u Sektářské pravidlo, v n ě m ž se t a k é líčí ri­ t u á l p o s l u š n o s t i p r o k a ž d o r o č n í m e s i á š s k o u h o s t i n u . Byla to p r á v ě t a t o u d á l o s t v roce 33 po Kr., k t e r á se stala tak z n á m á v biblické t r a d i c i jako P o s l e d n í večeře Ježíšova.

92

Císař Konstantin dostává mesiášské schválení pro Donaci (z římského rukopisu ze 12. století).

Magdalénina hrobka Svatý balzám Vedle císařů, k t e ř í s i o d d o b K o n s t a n t i n o v ý c h o s o b o v a l i mesiášský status, bylo stanoveno, že h n e d na d r u h é m místě, co se týče m o c i v církvi, jsou ř í m š t í b i s k u p o v é (ne­ boli p a p e ž o v é , jak začali b ý t o z n a č o v á n i ) 1 v jejich n á d ­ h e r n é m Lateránském paláci. Tvrdili, že toto privilegium mají n a z á k l a d ě a p o š t o l s k é p o s l o u p n o s t i o d s v a t é h o Pet­ ra, k t e r é h o d a l v roce 64 p o p r a v i t císař N e r o . P o s l o u p ­ nost z jednoho papeže na d r u h é h o se formálně předáva­ la

s

biskupskou

autoritou

vkládáním

rukou.

Avšak

p r o b l é m s p o č í v a l v t o m , ž e celý t e n t o p ř e d p o k l a d , n a k t e r é m se s t a v ě l o , je zcela n e p l a t n ý . A p o š t o l P e t r (šiřitel křesťanství v Ř í m ě v 1. století s p o l e č n ě s a p o š t o l e m P a v ­ lem) n i k d y n e z a s t á v a l oficiální ú ř a d . P r v n í m u s t a n o v e ­ ným vůdcem církevního hnutí v Římě byl britský kníže L i n u s (syn C a r a c t a k a P e n d r a g o n a ) a jak je z a z n a m e n á n o v s a m o t n ý c h c í r k e v n í c h Apoštolských

konstitucích, b y l

Li­

nus uveden do ú ř a d u za Petrova života apoštolem Pav­ l e m v roce 58.

2

D o k o n c e i k d y b y t o h l e o b e c n ý lid n e v ě d ě l , v ě d ě l i to p ř e d s t a v i t e l é a m i s i o n á ř i církve Desposyni, stejně j a k o to v ě d ě l a další keltská a g n o s t i c k á h n u t í . 3 V p o j e d n á n í ze 4. století s n á z v e m Petrova apokalypsa* se o h i e r a r c h i i ř í m ­ ské církve m l u v í jako o „ v y s c h l ý c h k a n á l e c h " . D o k u m e n t pokračuje: Označují se za b i s k u p y a d i á k o n y , jako k d y b y d o s t a ­ l i s v o u a u t o r i t u p ř í m o o d Boha. P ř e s t o ž e n e c h á p o u 95

m y s t é r i u m , v y c h l o u b a j í s e n i c m é n ě , ž e p o u z e oni jsou v l a s t n í k y tajemství P r a v d y . Krátce po knížeti Linovi začalo být zvykem, že představi­ tel v ě t š i n o v é k ř e s ť a n s k é církve n o m i n o v a l s v é h o n á s t u p ­ c e p ř e d t í m , n e ž z e m ř e l , ale t a t o t r a d i c e s e z m ě n i l a , k d y ž se Konstantin prohlásil za „Božího apoštola na Zemi". Od té doby bylo císařovým p r á v e m jmenovat a potvrzo­ v a t j m e n o v á n í a r ů z n í k a n d i d á t i byli často fyzicky n a p a ­ d á n i , t a k ž e n a ulicích d o c h á z e l o i k e krveprolití. K d y ž v š a k již byli u s t a n o v e n i , b y l o jejich p o v i n n o s t í p r o s a z o ­ v a t n o v é d o g m a v r á m c i říše co nejsiřeji. P r v n í m ř í š s k ý m b i s k u p e m (314-335) se stal Silvestr, k t e r ý b y l k o r u n o v á n s v e l k o u p o m p o u a o b ř a d e m . Velice se to lišilo od p ř e d c h o z í c h j e d n á n í v dřívějších d o b á c h v p ř í t m í z a d n í m í s t n o s t i . Křesťané již n e b y l i b r á n i do za­ jetí a p o s í l á n i na p r á c i v l o m e c h a d o l e c h ; m o h l i se n y n í p o h y b o v a t v o l n ě a jejich h i e r a r c h i e b y l a o d ě n á z l a t e m , h e r m e l í n e m a šperky. M n o h o lidí to u r á ž e l o a p o v a ž o v a l i to za p r o f a n a c i s v ý c h i d e á l ů , ale n e m o h l i s tím nic dělat. Z jejich d ř í v e p r o n á s l e d o v a n é h o n á b o ž e n s t v í se n y n í sta­ la oficiální ř í m s k á církev. O b l a s t m i , s n i m i ž m ě l i p a p e ž o v é největší p r o b l é m y , b y l y B r i t á n i e a F r a n c i e . K e l t s k á c í r k e v v Británii m ě l a s v o u t r a d i c i Desposyni a n e d a l a se z a s t r a š i t . V ý z n a m n í p ř e d ř í m š t í církevní otcové jako Eusebius z Caesareie (260-340), k t e r ý b y l na n i k a j s k é m k o n c i l u , a sv. H i l a r i u s z P o i t i e r s (300-367) v y p r á v ě j í o r a n ý c h n á v š t ě v á c h a p o š ­ t o l ů v B r i t á n i i . M l u v í o d o b ě k r á t c e po u k ř i ž o v á n í - dří­ v e , n e ž b y l i P e t r a P a v e l v Ř í m ě a n e ž se na v e ř e j n o s t d o ­ s t a l y p ů v o d n í e v a n g e l i j n í texty. Ve s v é m s p i s e De demonstratione evangelii E u s e b i u s na­ psal: „Apoštolově se přeplavili přes oceán na ostrovy z n á m é j a k o B r i t á n i e . " 5 Jiní dějepisci t o p o t é p o t v r d i l i . Velšský k r o n i k á ř G i l d a s II. B a d o n i c u s (516-570) t v r d í v e s v é p r á c i De excidio Britanniae, že z á s a d y n a z o r e j s k é h o k ř e s ť a n s t v í s e d o s t a l y d o B r i t á n i e z a p o s l e d n í c h d n ů cí96

saře Tiberia, k t e r ý z e m ř e l v roce 37. Později d o k o n c e va­ tikánský knihovník kardinál Césare Baronius z a z n a m e ­ nal ve s v ý c h Annales ecclesiastici z r o k u 1601, že křesťan­ ské u č e n í p ř i š l o n a Z á p a d n e j d ř í v e r o k u 35. H u g h Cressy, b e n e d i k t i n s k ý m n i c h , k t e r ý žil k r á t c e p o R e f o r m a c i , n a ­ psal ve s v ý c h Církevních dějinách Británie t o t o : 6 V roce čtyřicet j e d n a po K r i s t u n a v š t í v i l s v a t ý J a k u b p ř i s v é m n á v r a t u ze Š p a n ě l s k a Galii, Británii a m ě s ­ ta B e n á t č a n ů , k d e k á z a l e v a n g e l i u m , a p o t é se v r á t i l do Jeruzaléma, aby se poradil s P o ž e h n a n o u P a n n o u a s v a t ý m P e t r e m o z á l e ž i t o s t e c h velice z á v a ž n ý c h a důležitých. Z á v a ž n é z á l e ž i t o s t i , o n i c h ž je z d e řeč, se t ý k a l y n u t n o s ­ t i r o z h o d n o u t se, z d a p ř i j m o u t n e o b ř e z a n é p o h a n y d o n a z o r e j s k é církve. J a k o h l a v a d e l e g a c e Desposyni v J e r u ­ zalémě předsedal koncilu, kde se tato debata konala, J e ž í š ů v b r a t r J a k u b . ( O t o m t o j e d n á n í existují z m í n k y i v N o v é m z á k o n ě , j m e n o v i t ě ve S k u t c í c h a p o š t o l ů 15:4-34.) R o k u 303 n a p s a l fénický historik D o r o t h e u s z Týru ve své Synopsis de apoštole, že „ a p o š t o l Š i m o n Z é l ó t a k á z a l Krista po celé M a u r e t á n i i . N a k o n e c byl u k ř i ž o v á n v Britá­ n i i " . Toto p o t v r d i l i Nikéforos, p a t r i a r c h a k o n s t a n t i n o p o l ský (758-829), který n a p s a l : Svatý š i m o n s p ř í j m í m Z é l ó t a ... p u t o v a l p o E g y p t ě a Africe, p o t o m po M a u r e t á n i i a celé Libyi a k á z a l evangelium. A totéž učení přinášel n á r o d ů m Z á p a d ­ n í h o m o ř e a o s t r o v ů z v a n ý c h Británie. V m n o h e m starších p í s e m n o s t e c h ř í m s k é h o člena církve H i p p o l y t a ( n a r o z e n é h o k o l e m r. 160) se u v á d í , že Aristo­ b u l o s byl b i s k u p Britů. C r e s s y s e d o m n í v a l , ž e A r i s t o b u l a o r d i n o v a l s a m o t n ý a p o š t o l Pavel. V ř e c k é Církevní marty­ rologii se t v r d í , že A r i s t o b u l o s byl u m u č e n v Británii „ p o 97

té, co p o s t a v i l k o s t e l y a vysvětil d i á k o n y a k n ě z e p r o ten­ to ostrov". Sv. D o r o t h e u s n a p s a l , že A r i s t o b u l o s b y l v Británii, k d y ž a p o š t o l P a v e l p o z d r a v o v a l jeho d o m á c n o s t v Římě: „ P o z d r a v u j t e ty, k t e ř í jsou z d o m u A r i s t o b u l o v a . " (Říma­ n ů m 16:10) D á l e se v Jesuit regia fides p r a v í : „Je zcela jisté, že p ř e d t í m , než svatý Pavel kázal v Římě, byl Aristobulos v B r i t á n i i . " Ve s k u t e č n o s t i ho v roce 59 p o p r a v i l i Ř í m a n é ve V e r u l a m i u (St. A l b a n s ) . 7 To p o z d ě j i p o t v r d i l sv. A d o (800-874), a r c i b i s k u p ve V i e n n e , ve s v é m díle Adonis mar­ tyrologia. A r i s t o b u l o s b y l b r a t r e m k r á l e H e r o d a A g r i p p y I. (a ta­ ké H e r o d a z C h a l k i d y a H e r o d i a d y , m a t k y s m r t o n o s n é t a n e č n i c e S a l o m e ) . Ve s p o l u p r á c i s m l a d ý m H e r o d e m A g r i p p o u II. b y l A r i s t o b u l o s s p o j e n c e m M a r i e M a g d a l é ­ ny, k d y ž j í H e r o d o v c i p o s k y t l i o c h r a n u v e Vienne (neda­ l e k o L y o n u ) . 8 V Británii se o n ě m m l u v i l o jako o A r w y s t l i H e n ( A r i s t o b u l o v i S t a r é m ) , a b y s e t a k odlišil o d m l a d š í h o A r i s t o b u l a , k t e r ý b y l m a n ž e l e m S a l o m e . 9 Bylo p o n ě m p o j m e n o v á n o velšské město Arwystli v Powysu. Líčení m u č e d n i c t v í Š i m o n a Z é l ó t y v Británii ve vati­ k á n s k ý c h Annales ecclesiastici C e s a r e h o Baronia p o t v r z u j í (v s o u l a d u s D o r o t h e e m a N i c e p h o r e m ) , že b y l u k ř i ž o v á n Ř í m a n y za C a t o n a D e c i a n a v C a i s t o r u v Lincolnshire. Text k t o m u d o d á v á , ž e n a s v ě t c o v o p ř á n í b y l y jeho p o z ů ­ s t a t k y p o s l á n y na m í s t o v P r o v e n c i , k d e b y l y i o s t a t k y Marie Magdalény. O d k a z M a r i e M a g d a l é n y a d ě d i c o v é P á n a Desposyni v jižní F r a n c i i p ř e d s t a v o v a l i p r o císařský Ř í m o b r o v s k ý p r o b l é m . Ve s n a z e p o t l a č i t n a z o r e j s k é věřící s o u s t ř e d i l cí­ sař S e p t i m i u s S e v e r u s s v é ú t o k y na Lyon a na oblast vienn s k é h o p a n s t v í . B ě h e m k r á t k é d o b y o d 28. července 208 n e c h a l n a t o m t o ú z e m í z a v r a ž d i t 1 9 000 křesťanů. P o d o b ­ ně to n e m ě l o m n o h o s n a z š í a n i císař K o n s t a n t i n a jeho n á s t u p c i , p ř e s t o ž e s a m i m ě l i církev n a starost. P o celé F r a n c i i b y l y p o s t a v e n y s v a t y n ě sv. M a r i i d e M a d e l e i n e , v č e t n ě m í s t a , k d e byla p o h ř b e n a , v o p a t s t v í sv. M a x i m a la 98

Sainte-Baume,

10

k d e její h r o b a a l a b a s t r o v o u h r o b k u stře­

ží d n e m i nocí cassianští m n i š i . Toto m í s t o b y l o p o j m e n o ­ v á n o p o s v a t é m b a l z á m u (la S a i n t e B a u m e ) , k t e r ý m M a ­ rie p o m a z a l a v Betanii Ježíše. Ř á d c a s s i a n i t ů založil p ř i b l i ž n ě v roce 410 J a n C a s s i a n u s a byl to nejstarší klášter, k t e r ý si u d r ž e l n e z á v i s l o s t n a církvi b i s k u p ů . V p o z n á m k á c h n a a d r e s u ř í m s k é cír­ kve C a s s i a n u s k r i t i z o v a l b r a n í s v a t ý c h ř á d ů j a k o „ n e b e z ­ p e č n o u p r a x i " a p r o h l a š o v a l , ž e jeho m n i š i s e m u s í „ z a k a ž d o u c e n u v y h ý b a t b i s k u p ů m " . N e j p r v e b y l J a n Cassi­ anus asketickým p o u s t e v n í k e m v Betlémě a později zalo­ žil v Marseilles d v ě k l á š t e r n í š k o l y - j e d n u p r o m u ž e a d r u h o u p r o ženy. M ě s t o Marseilles s e p o t é stalo u z n á v a n ý m k l á š t e r n í m s t ř e d i s k e m a p r á v ě t a m se z r o d i l h r o m n i c o v ý r i t u á l , v n ě m ž p o k r a č o v a l o dřívější p o c h o d ň o v é p r o c e s í Persefoné z p o d s v ě t í . Tento r i t u á l (nosí se p ř i n ě m d l o u h é z e l e n é svíce - s y m b o l y p l o d n o s t i ) se d o s u d k o n á k a ž d o r o č n ě 2. ú n o r a a vrcholí u p ř í s t a v u b l í z k o o p a t s t v í sv. Viktora p o s t a v e n é h o na z p ů s o b p e v n o s t i . Č a s o v ě se s h o d u j e s jar­ n í m p o h a n s k ý m s v á t k e m I m b o l c a n a p o č e s t n á m o ř n í ces­ ty M a r i e M a g d a l é n y se v p e k á r n ě o p a t s t v í p e č o u s u š e n k y ve t v a r u lodi a s p o m e r a n č o v o u p ř í c h u t í z v a n é navettes. U s v a t é h o Viktora je i sarkofág Jana C a s s i a n a , s t ř e d o v ě k á Č e r n á M a d o n a (Notre Dame de Confession) a p r a s t a r ý oltář v k r y p t ě se j m é n e m M a r i e M a g d a l é n y .

N o v ý důraz V p á t é m století s p a d a l a ř í m s k á církev p o d m ě s t s k o u s p r á v u , jejíž č l e n o v é se n a z ý v a l i k a r d i n á l o v é (což je t i t u l o d v o z e n ý z l a t i n s k é h o cardo: č e p ) , a d v a c e t o s m j m e n o v a ­ ných bylo u m í s t ě n o ve Vatikánu. Mezitím vznikla velká ř e v n i v o s t v ů č i r y c h l e se rozvíjející b y z a n t s k é církvi, její­ m i ž k l í č o v ý m i s t ř e d i s k y b y l y K o n s t a n t i n o p o l , Alexan­ drie, Antiochie a Jeruzalém. 99

V l e t e c h k o n f l i k t u m e z i v ý c h o d n í a z á p a d n í frakcí křesťanství, p ř e d t í m , n e ž se církve d e f i n i t i v n ě rozdělily, u s i l o v a l y o b ě o p r v e n s t v í . P o p á d u Ř í m s k é říše vládli římští b i s k u p o v é na Z á p a d ě a konstantinopolští patriar­ c h o v é v e d l i b y z a n t s k o u církev. N e v y ř e š e n á d e b a t a o Tro­ jici v r á ž e l a t r v a l e klín m e z i o b ě s t r a n y a k a ž d á si n á r o k o ­ vala, ž e p r á v ě o n a p ř e d s t a v u j e p r a v o u víru. Z a t í m c o římská církev procházela restrukturalizací, z á p a d n í říše se h r o u t i l a - ničili ji Vizigóti a V a n d a l o v é . P o s l e d n í císař R o m u l u s A u g u s t u l u s byl s e s a z e n g e r m á n ­ s k ý m n á č e l n í k e m O d o a c e r e m , k t e r ý se stal v roce 476 ital­ s k ý m k r á l e m . B y z a n t s k á říše n a V ý c h o d ě v š a k v z k v é t a l a a m ě l a v z k v é t a t ještě d a l š í c h tisíc let. V n e p ř í t o m n o s t i ř í m s k é h o císaře získal v í t ě z n ý nejvyšší b i s k u p Lev titul Pontifex maximus (Velekněz n e b o l i H l a v n í stavitel m o s t ů ) a stal se t a k p a p e ž e m L v e m I. V r o c e 452 se Lev s p o l u s n e o z b r o j e n o u s k u p i n o u m n i ­ c h ů p o s t a v i l s t r a š n é m u H u n o v i Attilovi a jeho a r m á d ě u ř e k y Po v s e v e r n í Itálii. V té d o b ě s a h a l a Attilova říše o d R ý n a a ž d o s t ř e d n í Asie. J e h o d o b ř e ozbrojené h o r d y d i s p o n o v a l y vozy, žebříky, k a t a p u l t y a v š í m m o ž n ý m vá­ l e č n ý m v y b a v e n í m a b y l y p ř i p r a v e n y v y t á h n o u t n a Řím. K o n v e r z a c e n e t r v a l a d é l e n e ž n ě k o l i k m i n u t , ale výsled­ k e m b y l o , ž e Attila n a ř í d i l s v ý m m u ž ů m , aby o p u s t i l i tá­ b o ř i š t ě a t á h l i n a sever. C o s e m e z i t ě m i t o m u ž i s k u t e č n ě o d e h r á l o , se n i k d y nezjistilo, ale p o t é byla Lvovi Velké­ m u d á n a d o r u k o u nejvyšší m o c . 1 1 O n ě c o d ř í v e , v roce 341, se s o b á v a n ý m H u n e m setkal v y s l a n e c b y z a n t s k é h o císaře T h e o d o s i a II. z a p o d o b n ý c h o k o l n o s t í u ř e k y M o r a v y (jižně od d n e š n í h o B ě l e h r a d u ) . Dal Attilovi částku, která se rovnala d n e š n í m m i l i o n ů m d o l a r ů , jako v ý k u p n é z a m í r n a V ý c h o d ě . B i s k u p Lev p ř e d t í m udělal p r a v d ě p o d o b n ě totéž. P ř e s t o s t í m , jak se na Z á p a d ě o t ř á s a l a v z á k l a d e c h m o c ř í m s k é h o císařství, sláblo t a k é ř í m s k é křesťanství. Císařo­ vé z t o t o ž ň o v a n í s k ř e s ť a n s k ý m B o h e m selhali. Jejich ná­ b o ž e n s k á s v r c h o v a n o s t p ř e š l a n a p a p e ž e , ale p o d něj n y n í 100

1 s p a d a l a p o u z e m e n š i n o v á n á b o ž e n s k á o b l a s t v křesťan­ ském prostředí plném gnostiků, ariánů,

nazorejských

a rychle r o s t o u c í k e l t s k é c í r k v e . 1 2 Po s y n o d u ve W h i t b y a v y k r a d e n í Velikonoc v roce 664 (viz s. 66) posílila katolická církev do z n a č n é m í r y s v o u m o c , ale k d y ž byla n o v á p a p e ž s k á s v r c h o v a n o s t t e s t o v á n a na D i a n o t h o v i , b a n g o r s k é m o p a t o v i v S e v e r n í m Walesu, reagoval n a t o tak, ž e o n a n i jeho k o l e g o v é ž á d n o u t a k o ­ v o u a u t o r i t u n e u z n á v a j í . Řekl, ž e jsou p ř i p r a v e n i u z n á v a t církev Boží, „ale co se týče jiné p o s l u š n o s t i , n e v í m e o ž á d ­ n é , již by si ti, k o h o vy o z n a č u j e t e za p a p e ž e či b i s k u p y , mohli nárokovat". V předchozím dopise, adresovaném v roce 634 i ó n s k é m u o p a t o v i , se s h o d n ě p í š e o sv. Patrickovi I r s k é m jako o „ n a š e m p a p e ž i " . Ve s n a z e zvýšit a u t o r i t u církve se b i s k u p o v é r o z h o d l i spojit Ježíše ještě těsněji se s v o u institucí. Středověcí klerici vytvořili i l u m i n o v a n é rukopisy, k d e byli m i n u l í císařové a p a p e ž o v é z o b r a z o v á n i ve společnosti Krista - d o k o n c e i ve společnosti K o n s t a n t i n a , j e m u ž b y l o u d ě l e n o privile­ g i u m být osobně p o v ě ř e n ý m Spasitelem lidstva. Tomu p ř e d ­ cházelo něco, c o m ě l o d o d a t této p ř e d s t a v ě n e z b y t n o u h y b ­ n o u sílu: mistrovský k o u s e k p a p e ž e Z a c h a r i á š e v roce 751.

Zachariášův p o d v o d Aniž b y p r o z r a d i l svůj z d r o j , v y t v o ř i l Z a c h a r i á š d o k u ­ m e n t , k t e r ý byl ú d a j n ě s t a r ý čtyři sta let a n e s l p o d p i s cí­ saře K o n s t a n t i n a . P r o h l a š o v a l o se v n ě m , že p a p e ž je Kristem osobně vyvolený představitel na Z e m i a že má m í t palác, k t e r ý p ř e v y š u j e v š e c h n y o s t a t n í n a světě. J e h o božsky daná důstojnost přesahuje důstojnost všech po­ z e m s k ý c h v l á d c ů a p o u z e on, p a p e ž , m á m o c a a u t o r i t u u s t a n o v o v a t k r á l e a k r á l o v n y a své p o d ř í z e n é . Z listiny jasně v y p l ý v a l o , ž e p a p e ž z a s t á v á z á s t u p n ý ú ř a d Kristo­ v a v y v o l e n é h o n á m ě s t k a a n a z á k l a d ě t o h o m u p ř í s l u š í ti­ tul Vicarius Filii Dei ( Z á s t u p c e B o ž í h o S y n a ) . 101

Dokument

byl

označen

jako

Konstantinova

13

donace

a v roce 751 prohlásil Vatikán u s t a n o v e n í v n ě m u v e d e n á za p l a t n á . Tímto z p ů s o b e m se z m ě n i l a celá p o v a h a a struk­ t u r a m o n a r c h i e a už to n e b y l ú ř a d , jehož ú k o l e m bylo do­ hlížet na společnost, n ý b r ž ú ř a d absolutistické vlády. Od té d o b y byli e v r o p š t í m o n a r c h o v é k o r u n o v á n i p a p e ž e m a sta­ li se tak s l u ž e b n í k y církve, m í s t o aby byli služebníky lidu. První iniciativou p a p e ž e Zachariáše v souladu s touto ú d a j n o u i m p e r i á l n í p o v ě ř o v a c í listinou b y l o sesadit d l o u ­ h o existující f r a n c o u z s k ý k r á l o v s k ý r o d : galské Merovejce. Tato z á h a d n á d y n a s t i e , jež se p y š n i l a r o d o v ý m i k o ř e n y sa­ hajícími až k i z r a e l s k é m u králi D a v i d o v i , vládla F r a n k ů m p o tři sta let. P o d l e n a z o r e j s k é t r a d i c e p o p s a n é v e starozá­ k o n n í k n i z e N u m e r i 6:5 m ě l i d l o u h é vlasy a řídili se vzo­ r e m d v o r a k r á l e Š a l o m o u n a . V d o p i s e c h L u d v í k a XI. z ro­ ku 1482 se m l u v í o n á v š t ě v ě m e r o v e j s k é h o k r á l e Clovise u h r o b k y M a r i e M a g d a l é n y v roce 480 a Clovis se oženil s b u r g u n d s k o u p r i n c e z n o u C l o t i l d o u v c e n t r u Č e r n é Ma­ d o n y ve Ferriěres.14 O d e d n ů k r á l e Clovise tvořili Merovejci m í r o v é spoje­ nectví s ř í m s k o u církví, ale n y n í to b y l o k n i č e m u . Ve sta­ r é m stylu knížecí o c h r a n y byli r e p r e z e n t a t i v n í m i králi F r a n k ů , a v š a k nikoliv ú z e m n í m i králi Francie. Zachariášov ý m p l á n e m b y l o z m ě n i t t u t o tradici tak, ž e u d ě l í ú z e m n í p a n s t v í b u d o u c í m k r á l ů m , kteří b u d o u v l á d n o u t (spíše n e ž k r a l o v a t ) p o d jeho nejvyšší a u t o r i t o u . N e f u n k č n í Řím­ ská říše byla h i s t o r i c k ý m p ř e ž i t k e m , ale Z a c h a r i á š m ě l n o ­ v o u k o n c e p c i - S v a t o u říši ř í m s k o u o v l á d a n o u z Vatikánu. V té již n e b y l o p r o Merovejce m í s t o , 1 5 p r o t o ž e byli d ě d i ­ ci Desposyni, a n a v z d o r y své v ý z n a m n o s t i j a k o ž t o zakla­ datelů francouzské monarchie představovali pro papež­ ský r e ž i m v e l k o u h r o z b u . Clovis s e v e s n a z e u d r ž o v a t d o b r é v z t a h y d a l p o k ř t í t r e m e š s k ý m b i s k u p e m sv. Rem y m , ale j e h o p o t o m c i stále o k á z a l e nosili ž i d o v s k ý troj­ lístek fleur-de-lis ( k v ě t u lilie, jaký je z o b r a z e n na starých mincích jeruzalémských), aby tak poukázali na svou po­ k r e v n í linii,

16

a na s v ý c h štítech m ě l i Lva z Judy. V soula102

du s e d i k t e m císaře Vespasiána z 1. století, k t e r ý n a ř í d i l , aby „byla v y h l e d á n a D a v i d o v a r o d i n a a a b y m e z i Ž i d y nezbyl nikdo královského p ů v o d u " , 1 7 bylo i Zachariášov ý m zájmem, aby ž á d n í Merovejci neexistovali, a už v ů ­ bec nebyli kralující d y n a s t i í . Merovejci byli p r o t o n a p a p e ž ů v p ř í k a z n a z á k l a d ě a u t o r i t y Konstantinovy donace s e s a z e n i 1 8 a jejich p o s l e d n í m k r á l e m byl Childeric III. P a p e ž s k é vojenské s b o r y C h i l d e rika zajaly a u v r h l y jej do k l á š t e r n í h o žaláře, k d e o čtyři r o ­ ky později zemřel. M í s t o Merovejců byla u s t a v e n a r o d i n a , která d o t é d o b y v y k o n á v a l a funkci m a j o r d o m ů . P o t o m c i Karla Martela, který v roce 732 o d v r á t i l m a u r s k o u i n v a z i blízko Poitiers, byli p o t é o z n a č o v á n i jako Karlovci. B ě h e m celých 236 let k a r o l í n s k é m o n a r c h i e byl jejich j e d i n ý m krá­ lem, který byl n ě č í m v ý z n a m n ý , M a r t e l ů v v n u k , l e g e n d á r ­ ní Karel Veliký. N i c m é n ě se z r o d i l a n o v á t r a d i c e a v z n i k l a svatá říše. O d nynějška byli e v r o p š t í k r á l o v é k o r u n o v á n i p a p e ž e m , v Anglii jím p o v ě ř e n ý m a r c i b i s k u p e m z C a n t e r ­ bury. Skotsko z ů s t a l o v e s v é m o d p o r u p r o t i katolické inva­ zi o s a m o c e n o a jeho m o n a r c h o v é z ů s t a l i n a v ž d y králi Sko­ tů, n i k d y králi Skotska. P ř e d více n e ž p ě t i sty lety se v d o b ě r e n e s a n c e objevil d ů k a z , že Konstantinova donace je ve s k u t e č n o s t i p o d v r h . Jeho n o v o z á k o n n í o d k a z y se v z t a h u j í k l a t i n s k é bibli Vul­ gátě, 1 9 k t e r o u přeložil a sestavil s v a t ý J e r o n ý m , k t e r ý se n a r o d i l nejdříve r o k u 340, to z n a m e n á asi d v a c e t šest let poté, co měl Konstantin d o k u m e n t p o d e p s a t a datovat. K r o m ě t o h o jazyk Donace obsahující m n o h o a n a c h r o n i s m ů a formálních i o b s a h o v ý c h c h y b p o c h á z í z 8. století a n e ­ má nijaký v z t a h k p í s e m n é m u stylu z K o n s t a n t i n o v ý c h d n ů . 2 0 Liší s e o d n ě h o tolik jako m o d e r n í a n g l i č t i n a o d ja­ zyka Williama S h a k e s p e a r a ( p ř i č e m ž obojí d ě l í z h r u b a stejně d l o u h á d o b a ) . P o p r v é označil Donaci za p o d v r h saský císař O t t o III. v roce 1001. Z a r a ž e n tím, že K o n s t a n t i n p ř e s u n u l své hlav­ ní m ě s t o z Říma do K o n s t a n t i n o p o l e , si O t t o u v ě d o m i l , že to byla lest, aby tak vyšla n a p r á z d n o jakákoliv a m b i c e M e 103

rovejců s o u s t ř e d i t své k r á l o v s k é p ů s o b e n í do Říma v o p o ­ zici p r o t i ř í š s k ý m b i s k u p ů m . P ř e s t o ž e byl O t t o G e r m a n , je­ ho m a t k a byla V ý c h o d o ř í m a n k a , k t e r á si byla velice d o b ř e v ě d o m a t o h o , že stejný s t r a c h existoval i na konci merovejs k é éry, k d y byla v y r o b e n a Konstantinova donace. O t t o v o p r o h l á š e n í s e stalo n e v í t a n o u z p r á v o u p r o vlád­ n o u c í h o p a p e ž e Silvestra II., ale t a t o záležitost se igno­ r o v a l a a n e d o s t a l a s e n a p o ř a d d n e a ž d o doby, k d y ně­ mecký teolog a

filozof M i k u l á š

Kusánský

(1401-1464)

o z n á m i l , že K o n s t a n t i n Konstantinovu donací n i k d y n e n a ­ psal. 2 1 P ř e s t o ž e b y l M i k u l á š d o k t o r e m k a n o n i c k é h o p r á v a , k t e r ý p r o h l á s i l , že p a p e ž je ve s k u t e č n o s t i p o d ř í z e n ý čle­ n ů m c í r k e v n í h o h n u t í , b i s k u p ů m s e jej p o d a ř i l o zastrašit a v roce 1448 přijal h o d n o s t k a r d i n á l a , čímž se stal p r a v o u oporou papežství! O Donaci se na veřejnosti n e m l u v i l o do té doby, n e ž její p r a v o s t v 15. století p r u d c e n a p a d l italský j a z y k o v ě d e c L o r e n z o Valla. 2 2 Vallu (cca 1407-1457) si p a p e ž M i k u l á š V. vybral, a b y p ř e l o ž i l z řečtiny do latiny díla H e r o d o t a a T h u k y d i d a . Ale Valla n e b y l p o u z e vynikajícím v ě d c e m , nýbrž i horlivým řečníkem ve prospěch reformy vzdělání, a byl p e v n ě p ř e s v ě d č e n ý , že d u c h ř e c k o - ř í m s k é h o starově­ k u v e s t ř e d o v ě k u z a n i k l . O b á v a l se, ž e elegance klasické l a t i n y u s t o u p i l a n e o h r a b a n é m u s t ř e d o v ě k é m u jazyku (je­ h o ž p ř í k l a d e m je z k a ž e n ý a velice n e s r o z u m i t e l n ý styl cír­ k e v n í latiny), a b y l velice kritický v ů č i c í r k e v n í m u překla­ du Bible do latiny, Vulgátě, a jejím s t r a t e g i c k ý m c h y b á m v p ř e k l a d u , jimiž se odlišuje od řeckých textů. To v e d l o d a l š í r e n e s a n č n í u č e n c e , jako n a p ř í k l a d n i z o z e m s k é h o h u ­ m a n i s t u D e s i d e r i a E r a s m a (cca 1466-1536), k t o m u , že se v e s v é m b i b l i c k é m b á d á n í obraceli k p ů v o d n ě j š í m t e x t ů m . V ý s l e d k e m t o h o b y l o , ž e r o k u 1516 v y d a l E r a s m u s svůj v l a s t n í l a t i n s k ý p ř e k l a d Bible z ř e c k é h o N o v é h o z á k o n a a t a k u k á z a l , že Vulgáta je c h y t ř e š p a t n ě p ř e l o ž e n ý d o k u ­ ment, který označil za „vyprávění z d r u h é ruky". Výsledek

Vallova

zkoumání

Konstantinovy

donace

byl

t e n , že ji o d h a l i l j a k o p o d v o d pocházející z 8. století. Ve 104

své z p r á v ě n a p s a l : „Vím, ž e u š i lidí d l o u h o čekají n a o b ­ vinění, které vznesu proti ř í m s k ý m p a p e ž ů m . A je to vskutku obvinění obrovské."23 Přesto právě tento doku­ m e n t u s n a d n i l celý n o v ý styl p a p e ž s k é h o k r a l o v á n í . Byl nástrojem, s j e h o ž p o m o c í strhla ř í m s k á c í r k e v p o l i t i c k o u m o c na sebe a po p á d u i m p é r i a z a s t í n i l a d ě d i c e Desposy­ ni, Ježíše a M a r i e M a g d a l é n y . N a v z d o r y d e b a t á m , k t e r é n á s l e d o v a l y p o Vallových o d h a l e n í c h v roce 1450, se církvi p o d a ř i l o p ř e ž í t r e n e ­ s a n č n í o b d o b í o s v í c e n í a m n o h é z v e l k ý c h m y s l i t e l ů té d o b y u p á l i l a na h r a n i c i jako kacíře. A t a k se Vallova z p r á ­ va ( z n á m á jako Declamatio) p ř í h o d n ě z t r a t i l a k d e s i ve va­ t i k á n s k ý c h a r c h i v e c h . N e b y l a n a l e z e n a více n e ž sto let, d o k u d ji o p ě t v 17. století neobjevil k n ě z M u r a tor, k t e r ý pracoval ve vatikánské knihovně. Poté o p o d v r ž e n o s t i Donace d i s k u t o v a l z n o v u a n g l i k á n ­ ský p a s t o r H e n r y E d w a r d M a n n i n g (1808 až 1892), 2 4 ale byl o d a n g l i k á n s k é církve o d l á k á n , v y d a l s e v e s t o p á c h Mikuláše K u s á n s k é h o a stal se č l e n e m V a t i k á n s k é rady, kardinálem

a

arcibiskupem

westminsterským.

Později,

v roce 1862, v y d a l s v o u k n i h u The Temporal Power of the Vi­ car of fesus Christ (Časná m o c n á m ě s t k a Ježíše Krista). Ú l o h y v y n é s t t e n t o p o d v o d n a světlo s e p o t o m ujal v USA C h r i s t o p h e r B. C o l e m a n , od r o k u 1924 ř e d i t e l H i s ­ torické k o m i s e a h i s t o r i c k é h o ú ř a d u v e Státní k n i h o v n ě v I n d i á n e . Byl a u t o r e m a k t u a l i z o v a n é h o k o m e n t á ř e n a ­ z v a n é h o The Treatise of Lorenzo Valla on the Donation of Constantine ( P o j e d n á n í L o r e n z a Vally o Konstantinově donaci),25 která j e n y n í nejautoritativnější p r a c í n a t o t o t é m a . Zásadní p o d v o d p a p e ž e Zachariáše (v latině n a z v a n ý Constitutum Constantini) b y l u r č e n k o n k r é t n ě k t o m u , a b y posílil m o c církve a z v l á š t ě p a k ř í m s k é Stolice p o p á d u z á p a d n í h o i m p é r i a . P ř e s t o ž e t a t o z á s a d n í listina o b s a h o ­ vala K o n s t a n t i n o v o p ř e d á n í č a s n é m o c i n a Z á p a d ě p a ­ pežství, zcela d e z i n t e r p r e t o v a l a t e r i t o r i á l n í s t a t u s p a p e ž ů tím, ž e jim p ř i p s a l a v e l k o u , a v š a k f a l e š n o u s t a r o b y l o s t . Vydávala s e z a d o k u m e n t p ř e d a n ý K o n s t a n t i n e m p a p e ž i 105

Silvestrovi I., ale z h i s t o r i c k é h o h l e d i s k a se klíčový d o k u ­ m e n t o n é éry v z t a h u j e p o u z e n a c í s a ř o v o o d k á z á n í Late­ r á n s k é h o paláce a dalších v ý h o d a staveb nově zformova­ n é ř í m s k é církvi. Od u v e d e n í v p l a t n o s t v roce 751 neexistuje o Donaci ž á d n á oficiální z m í n k a až do doby, k d y o ní v d o p i s e píše r o k u 1054 p a p e ž L e v IX. k o n s t a n t i n o p o l s k é m u p a t r i a r ­ c h o v i M i c h a e l u C e r u l a r i s o v i . Avšak do 12. století p ř e d s t a ­ v o v a l a z á k l a d n í d o k u m e n t p a p e ž s k é v l á d y n a d celým křesťanstvem i jeho monarchy.

Živé v o d y N a v z d o r y t é t o l u m p á r n ě ale n e b y l o m o ž n é z a b r á n i t lido­ v é m u u c t í v á n í M a r i e M a g d a l é n y . C e l é pojetí d ě d i c ů Des­ posyni b y l o velice d ů l e ž i t é p r o n ě k t e r é u r o z e n é r o d i n y a M a r i i n o d k a z p o d o b n ě z a c h o v á v a l y i k l á š t e r n í kruhy. Více n e ž tisíc let, od r o k u 411 až do d o b y r e n e s a n c e , střežili c a s s i a n i t é s v a t é o s t a t k y La S a i n t e - B a u m e . 2 6 Pra­ m e n vyvěrající ze s k á l y v jejich p o u s t e v n ě d o k o n c e o z n a ­ čovali z a „ p r a m e n ž i v ý c h v o d " , související s e s t a r o z á k o n ­ ní Písni Šalomounovou (4:15), s n í ž byla M a r i e M a g d a l é n a d á v á n a do ú z k é s o u v i s l o s t i . V k n i z e Z a c h a r i á š 14:8 je p r o ­ roctví, ž e „ z J e r u z a l é m a p o p l y n o u ž i v é vody, p o l o v i n a k moři východnímu, polovina k z á p a d n í m u " . Podle mni­ c h ů to p o p i s o v a l o d v a a s p e k t y křesťanství, s tím, že Ma­ r i i n a cesta p o m o ř i p ř e d s t a v o v a l a z ř í d l o Desposyni. P r o t o b y l a n a z ý v á n a la Dompna del Aquae: P a n í v o d . N a p o č á t k u o s m é h o století p o d n i k a l i A r a b o v é a Berbe­ ř i z e s e v e r o z á p a d n í Afriky r o z s á h l é n á j e z d y d o P r o v e n c e a s e v e r n í h o Š p a n ě l s k a . Š p a n ě l é je n a z ý v a l i M a u r y a ve F r a n c i i byli o z n a č o v á n i j a k o S a r a c é n i . 3 7 Tito s n ě d í m u s l i ­ m o v é z b a g d á d s k é h o kalifátu s e b r z y z m o c n i l i I b e r s k é h o p o l o o s t r o v a a v l á d l i mu tři sta let.

28

H l a v n í m m ě s t e m Sa-

r a c é n ů b y l o N a r b o n n e n a p o b ř e ž í n e d a l e k o Marseilles a jejich s i l n o u b a š t o u N i m e s v L a n g u e d o k u , t a k ž e m n i š i 106

od La Sainte-Baume dostali velký strach. Přenesli p r o t o M a r i i n y o s t a t k y z její a l a b a s t r o v é h r o b k y d o j i n é h o h r o b u v téže k r y p t ě : do m r a m o r o v é h o h r o b u sv. S i d o n i e , bisk u p k y v Aix. P r o z í r a v ě d o h r o b k y u l o ž i l i r o v n ě ž p s a n o u p o z n á m k u o t o m , co u d ě l a l i . Jen

o

čtyřicet

let p o z d ě j i p ř i š l a

Konstantinova

donace

a v té d o b ě b y l y jižní F r a n c i e a Š p a n ě l s k o již z v e l k é části pod

vládou

saracénských

muslimů.

Nově

ustaveným

karolínským králem Francie byl otec Karla I. Velikého P i p i n III. M l a d š í (Menší, K r á t k ý ) , k t e r ý s e r o z h o d l n ě c o podniknout a požádal o pomoc Židy z Narbonne. V tom­ to m ě s t ě byla silná desposynská z á k l a d n a , v jejímž čele stál Guilhelm de Toulouse, u z n á v a n ý potentat královského d o m u D a v i d o v a . P i p i n s o u h l a s i l s t í m , že u s t a n o v í v jižní Francii ž i d o v s k é k r á l o v s t v í , jestliže m u G u i l h e l m p o m ů ­ že zahnat Saracény do Španělska. Guilhelm mu vyhověl a v roce 768 b y l o z a l o ž e n o k r á l o v s t v í S e p t i m á n i e s G u i l h e l m e m v čele. 2 9 P i p i n ů v s y n Karel se v roce 771 stal f r a n c k ý m k r á l e m K a r l e m Velikým a v roce 800 c í s a ř e m S v a t é říše ř í m s k é . Potvrdil Guilhelmův nárok na dynastickou suverenitu v S e p t i m á n i i a p r o s a d i l t a k é , že na to p ř i s t o u p i l i chalífa bagdádský i p a p e ž Štěpán v Římě. Všichni uznávali Guilhelma z d o m u Judova jako skutečného p o k r e v n í h o p o ­ t o m k a k r á l e D a v i d a v p o s l o u p n o s t i Desposyni. Ještě i po více n e ž t ř e c h stech letech v S e p t i m á n i i ve š p a n ě l s k é m M i d i stále existoval d a v i d o v s k ý r o d , p ř e s t o ž e království již jako a u t o n o m n í stát p ř e s t a l o f u n g o v a t . V r o ­ ce 1144 n a p s a l anglický m n i c h T h e o b a l d z C a m b r i d g e : Nejvýznamnější m u ž i a rabíni židovští, kteří pře­ bývali ve Š p a n ě l s k u , se s h r o m á ž d i l i v N a r b o n n e , k d e sídlí k r á l o v s k é s é m ě a k d e požívají nejvyšší v á ž n o s t i . K r o n i k á ř Benjamin z T u d e l y v roce 1166 z a z n a m e n a l , že stále existuje n ě k o l i k v ý z n a m n ý c h m a j e t k ů v e v l a s t n i c t v í hlavních davidovských dědiců: 107

N a r b o n n e j e s t a r o b y l é m ě s t o Tóry.

30

Jsou t a m v z d ě ­

lanci, m a g n á t i a k n í ž a t a a v jejich čele stojí Kalonymos, syn velkoknížete Todra p o ž e h n a n é památky, p o t o m e k z d o m u D a v i d o v a , jak je u v e d e n o v jeho ro­ d o k m e n u . Vlastní p o z ů s t a l o s t i a další p o l n o s t i vlád­ ců z e m ě a n i k d o jej n e s m í vyvlastnit. M e z i t í m sassianitští m n i š i p o k r a č o v a l i i n a d á l e ve s t r á ž n í s l u ž b ě v St M a x i m u la Sainte-Baume, ale k d y ž se v 11. sto­ letí r o z n e s l a z p r á v a , ž e M a r i i n h r o b j e p r á z d n ý , p o d n í t i l o to falešné zvěsti. Říkalo se, že G e r a r d de Roussillon, míst o d r ž i t e l P r o v e n c e , p ř e n e s l M a r i i n y kosti d o n o v é h o d o ­ m o v a v o p a t s t v í ve Vézelay, k d e b y l y u s c h o v á n y v kněžiš­ ti p o d vysokým oltářem. D i e c é z n í b i s k u p A u t u n u a Vézelay začal mít obavy, že n a z á k l a d ě této s m y š l e n é h i s t o r k y b y s e jeho m i l o v a n é o p a t s t v í m o h l o stát n e d o v o l e n o u turistickou atrakcí. Proto p o ž á d a l S v a t o u stolici o edikt, který by t o m u zabránil. K jeho v e l k é m u p ř e k v a p e n í se v š a k p a p e ž Paschal II. před­ s t a v o u n o v é h o p o u t n í h o střediska n a d c h n u l . D o k o n c e za­ řídil, a b y se starý kostel o p a t s t v í začal v roce 1096 přesta­ v o v a t na v e l k o l e p o u baziliku. P o t é v y d a l v roce 1103 b u l u , v n í ž n o v é m í s t o vychválil a v y z v a l v š e c h n y katolíky, aby se s h r o m a ž ď o v a l i ve Vézelay. 3 1 M í s t o n a b y l o takové pro­ slulosti, že k r á l L u d v í k VIL, k r á l o v n a Eleanora a sv. Ber­ n a r d de C l a i r v a u x se t a m v roce 1147 vydali, aby v bazilice kázali o d r u h é k ř í ž o v é v ý p r a v ě , č e m u ž n a s l o u c h a l a fran­ c o u z s k á a v l á m s k á aristokracie a k o l e m 100 000 p ř í t o m ­ n ý c h lidí. O d t o h o d a t a s e u c t í v á n í M a r i e M a g d a l é n y ú z c e pojilo s k ř i ž á c k ý m i v ý p r a v a m i a v roce 1190 Filip A u g u s t u s a anglický král Richard Lví s r d c e vyhlásili třetí křižáckou v ý p r a v u ve Vézelay, k d e se setkali se stejným n a d š e n í m . T e p r v e r o k u 1254 si k r á l L u d v í k IX. p o l o ž i l o t á z k u , z d a existuje

důkaz,

že

se

ve

Vézelay

skutečně

nacházejí

M a r i i n y ostatky. K o n e c k o n c ů , b i s k u p z A u t u n u (který v té době úřadoval) d ů r a z n ě popíral, že by kdy došlo k jejich p ř e v z e t í . L u d v í k s a m o z ř e j m ě zjistil, že na zvěs108

tech n e n í a n i z r n k o p r a v d y , a s p o l u s p á n e m z Joinville se neprodleně vydal do St Maxima la Sainte-Baume, kde stále sídlili m n i š i . P á n z Joinville ve s v ý c h p a m ě t e c h n a ­ psal: Přijeli j s m e do m ě s t a Aix v P r o v e n c e , a b y c h o m uctili p a m á t k u p o ž e h n a n é M a g d a l é n y , k t e r á leží asi d e n cesty o d t u d . Jeli j s m e n a m í s t o z v a n é B a u m e n a veli­ c e p ř í k r é a d r s n é skále, k d e n á m b y l o ř e č e n o , ž e sva­ tá M a g d a l é n a d l o u h o b y d l e l a v p o u s t e v n ě .

Gotický odkaz Král L u d v í k byl r o z h o ř č e n , ž e j e h o k r á l o v š t í p ř e d c h ů d c i společně s křižáky Svaté z e m ě a svatým Bernardem, opa­ tem z Clairvaux, p a t r o n e m a o c h r á n c e m rytířů Šalomou­ n o v a c h r á m u , byli o k l a m á n i . V d o m i n i k á n s k é m z á z n a m u se popisuje, jak se L u d v í k r o z h o d l věci, byť o p o ž d ě n ě , n a p r a v i t . Vydal s e n a c e s t u s e s y n o v c e m K a r l e m , k n í ž e ­ t e m s a l e r n s k ý m a h r a b ě t e m p r o v e n s á l s k ý m , k t e r ý se p o ­ zději stal n e a p o l s k ý m k r á l e m K a r l e m II. a h r a b ě t e m z An­ jou. O p o č á t c í c h K a r l o v a p á t r á n í se v y p r á v í : P o t é p ř i b y l d o S t M a x i m a b e z jakékoli p a r á d y , d o ­ provázen několika u r o z e n ý m i m u ž i ze své družiny, a p o t é , co vyslechl m n i c h y a starce, d a l 9. p r o s i n c e 1279 o t e v ř í t j á m u ve s t a r é c a s s i a n i t s k é bazilice. Poté je z a z n a m e n á n o , že o d e v ě t d n í p o z d ě j i , 18. p r o s i n ­ ce, v s t o u p i l Karel n a r a d u m n i c h ů d o h r o b k y sv. S i d o n i e . V p ř í t o m n o s t i k r á l e L u d v í k a , b i s k u p ů z A r l e s a Aix, s p o ­ lečně s n ě k o l i k a p r e l á t y a d a l š í m i z l o m i l p r i n c p e č e t ě na sarkofágu a otevřel h o . P ř e d v š e m i o č i t ý m i s v ě d k y s ň a l válec z r o z p a d a j í c í h o se k o r k u , z n ě h o ž v y n d a l p e r g a ­ men, který dali do h r o b u d á v n o před tím cassianité. Pře­ četl d o k u m e n t : 109

Roku našeho Pána sedmistého desátého, šestého d n e m ě s í c e p r o s i n c e , z a k r a l o v á n í E u d a , nejzbožnějšího z Francie.

33

K d y ž S a r a c é n i d r a n c o v a l i t e n t o ná­

r o d , tělo n a š í v e l m i d r a h é a c t i h o d n é M a r i e M a g d a ­ l é n y b y l o velice tajně b ě h e m noci p ř e n e s e n o z její a l a b a s t r o v é h r o b k y d o t é t o z m r a m o r u , d o n í ž bylo d ř í v e u l o ž e n o tělo sv. S i d o n i e , a b y p o z ů s t a t k y n a š í světice b y l y v e v ě t š í m b e z p e č í p ř e d znesvěcující zu­ řivostí p o d l ý c h m u s u l m a n ů . P r i n c Karel p o ř í d i l a u t o r i z o v a n o u k o p i i listiny a z p r á v u o jejím objevení a p o d e p s a l i ji p ř í t o m n í a r c i b i s k u p o v é a b i s k u p o v é . P á t é h o k v ě t n a n á s l e d u j í c í h o r o k u se sešli p r e l á t i , h r a b a t a , b a r o n i , rytíři a smírčí s o u d c i z P r o v e n c e a p ř i l e h l ý c h oblastí. N a s h r o m á ž d ě n í b y l y o z n á m e n y p o ­ d r o b n o s t i o v é z e l a y s k é falešné z p r á v ě a 12. k v ě t n a 1280 se delegáti odebrali do La Sainte-Baume, aby si prohlédli M a g d a l é n i n y ostatky. Bylo o z n á m e n o , že „ h l a v a je v d o ­ k o n a l é m s t a v u , ale z o s t a t n í c h částí těla z b y l o jen p á r kos­ t í " . N a p r a v é části čela z b y l jen m a l ý k o u s í č e k k ů ž e a d e ­ l e g a c e k a s a č n í h o s o u d u v Aix (včetně jejího p ř e d s e d y , d r u h é h o státního prokurátora a d v o u radních) o tom po­ d e p s a l a s v ě d e c k o u z p r á v u . Toto m í s t o označili jako m í s t o noli me tangere - r o m a n t i c k á n a r á ž k a na m í s t o na hlavě, k t e r é h o s e m o ž n á d o t k l Ježíš, k d y ž M a r i i M a g d a l é n u žá­ d a l , a b y se jej po jeho v z k ř í š e n í n e d r ž e l a . P r i n c Karel r o z d ě l i l M a r i i n y kosti na tři díly. Její lebku z a s a d i l d o n á d h e r n é z l a t é b u s t y z litého skla pokrývající­ ho její tvář. J e h o otec Karel I. z Anjou p o s l a l z N e a p o l e s v o u k o r u n u , a b y s e n a t e n t o s v a t ý p o d n i k p o u ž i l o její z l a t o a d r a h o k a m y . Z b y l é M a r i i n y kosti b y l y u l o ž e n y d o s t ř í b r n é s k ř í ň k y a p o z d ě j i b y l a h o r n í část její p a ž e , kost p a ž n í , u m í s t ě n a v p o s t ř í b ř e n é m relikviáři na p o d s t a v c i , k t e r ý p o d p í r a l i čtyři lvi. Bylo s t a n o v e n o , že v z h l e d e m k t o m u , že ř í m s k á církev byla z o d p o v ě d n á za p o d p o r o v á n í vézelayského mýtu, m ě l b y v l á d n o u c í p a p e ž o s t a t k y p o s v ě t i t , a b y věci n a p r a 110

vil. V t é t o fázi byl v š a k Karel p o v o l á n k j i n ý m z á l e ž i t o s ­ t e m p o s m r t i s v é h o otce a t r v a l o t é m ě ř p ě t let, n e ž s e m u d o s t a l o a u d i e n c e u Bonifáce VIII. na s v a t o p e t r s k é m stol­ ci. P ř e d t í m b y l o p ř í s a h o u s t v r z e n é s v ě d e c t v í v š e c h aris­ t o k r a t ů a c í r k e v n í c h činitelů v S a i n t e - B a u m e p ř e d n e s e n o p a p e ž i s p o l e č n ě s o r i g i n á l n í m p e r g a m e n e m cassianitských m n i c h ů z 8. století. Š e s t é h o d u b n a 1295 v y d a l p a p e ž Bonifác b u l u , v n í ž prohlásil, že o s t a t k y jsou p r a v é a a u t e n t i c k é p o z ů s t a t k y svaté M a r i e M a g d a l é n y . P o v ě ř i l K a r l a ( v t é d o b ě k r á l e neapolského

a

hraběte

provensálského),

aby

klášter

sv. M a x i m a p ř e v e d l d o n o v ě u s t a n o v e n é h o d o m i n i k á n ­ s k é h o Ř á d u b r a t ř í k a z a t e l ů . K d i s p o z i c i b y l y d á n y i finan­ ce, aby se na m í s t ě s t a r é c a s s i a n i t s k é o r a t o ř e v y s t a v ě l a bazilika - m í s t o h o d n é t o h o , a b y v n ě m b y l y o s t a t k y vy­ staveny. Trvalo m n o h e m d é l e n e ž K a r l ů v život, n e ž s e v y p r o ­ jektovala a p o s t a v i l a m a j e s t á t n í g o t i c k á s t a v b a a d í l o n e ­ b y l o zcela d o k o n č e n o t é m ě ř d v ě stě let. 3 4 M e z i t í m v y v s t a ­ la o t á z k a , co u d ě l a t s p o k l a d y ve z l a t ý c h a s t ř í b r n ý c h s c h r á n k á c h . V t é d o b ě byl k a p e t o v s k ý m k r á l e m F r a n c i e Filip IV. (1285-1314) a p o h o t o v ě p ř i š e l se s v ý m k r á l o v ­ s k ý m n á r o k e m . P a p e ž Bonifác v š a k n e b y l p ř í t e l e m t o h o t o nevyzpytatelného monarchy, který od kněžstva vybíral n e l e g á l n í d a n ě . Vedlo to k p a p e ž s k é Bonifácově b u l e Cle­ rics laicos z 24. ú n o r a 1296, ve k t e r é z a k a z o v a l k n ě ž s t v u , aby s e v z d á v a l o s v ý c h c í r k e v n í c h d ů c h o d ů č i m a j e t k u bez p o v o l e n í a p o š t o l s k é stolice a t a k é a b y k n í ž a t a u k l á ­ dající t a k o v é v y b í r á n í d a n í - v p o d s t a t ě k r á l Filip - b y l a prohlášena za exkomunikovaná. Filipovu žádost o M a g d a l é n i n y ostatky v takové kon­ fliktní a t m o s f é ř e p a p e ž Bonifác o d m í t l . Z a ř í d i l t o jinak. Tenkrát to sice v y p a d a l o logicky a na m í s t ě , ale v e d l o to p ř í m o k j e d n é z nejbrutálnějších a nejtragičtějších e p i z o d středověké evropské historie.

111

Středověká Francie.

Strážci ostatků Dcera Francie Záznamy, které jsme studovali v souvislosti s ostatky Ma­ rie M a g d a l é n y , jsou z á z n a m y d o m i n i k á n s k é h o Ř á d u b r a ­ tří k a z a t e l ů . Od r o k u 1295 b y l j e d n í m z jeho h l a v n í c h zá­ k l a d n í c h cílů projekt b a z i l i k y v St M a x i m u la Sainte-Baume p o d l e n a ř í z e n í p a p e ž e Bonifáce VIII. M a r i e b y l a prohlášena za patronku d o m i n i k á n s k é h o ř á d u a rovněž k o n v e n t u sester s v a t é M a g d a l é n y v N ě m e c k u . 1 V s o u č a s n ý c h t e o l o g i c k ý c h p r a c í c h je d o s t i b ě ž n é , že jsou d o m i n i k á n i o b v i ň o v á n i z m n o h a z v ě r s t e v k a t o l i c k é inkvizice. V p o s l e d n í d o b ě ( s p o l e č n ě z v l á š t ě s f r a n t i š k á ­ ny) s e stali p o h o d l n ý m i o b ě t n í m i b e r á n k y p r o p a p e ž e , k a r d i n á l y a b i s k u p y , k t e ř í byli v e s k u t e č n o s t i o n ě m i z o d ­ povědnými za ohavná pronásledování. Od samých po­ č á t k ů k l á š t e r ů s v ě t c ů C a s s i a n a , M a r t i n a , B e n e d i k t a , Ko­ lumby

a

Patrika

tu

bylo

neustálé

rivalství

-

často

i nepřátelství - mezi mnichy a ortodoxním kněžstvem. Jak řekl J a n C a s s i a n u s : „ M n i š i b y s e m ě l i z a k a ž d o u c e n u vyhýbat biskupům." Klášterní r e ž i m byl t v r d ý a přísný, byl t a k ř k a p r o t i p ó ­ l e m ž i v o t n í h o stylu b i s k u p ů . M n i š i byli u k á z n ě n í a ž d o krajnosti, a to b y l o p a t r n é i na jejich č i n n o s t i , k níž p a t ř i l o k o l a c i o n o v á n í a z a p i s o v á n í h i s t o r i c k ý c h z á z n a m ů . Ať se t o k n ě ž í m líbilo, n e b o n e , m n i š i z a z n a m e n á v a l i u d á l o s t i , jak u m ě l i , a nebyli p ř i t o m m o t i v o v á n i p o l i t i c k o u p r o p a ­ g a n d o u ani c í r k e v n í m d o g m a t e m . P r á v ě z t o h o t o d ů v o d u J i n d ř i c h VIII. T u d o r r o z p u s t i l a zničil k l á š t e r y v Anglii. Jeho a m b i c í b y l o z b a v i t s e t é t o sekce k l á š t e r n í c h k n i h o 113

v e n a u m ě n í v e s n a z e potlačit h i s t o r i c k é v z d ě l á v á n í v e prospěch jeho s a m o z v a n ý c h pojmů a koncepcí. A přesně stejnou t a k t i k u p o u ž i l i císař T h e o d o s i u s v roce 391, k d y p o v ě ř i l b i s k u p a Theofila, a b y v y d r a n c o v a l a zapálil staro­ bylou alexandrijskou knihovnu. O p r o t i t o m u se m n i š i snažili s h r o m á ž d i t a v y p r á v ě t his­ torická fakta a o b v y k l e c h á p a l i rozdíl m e z i historií a dog­ m a t i c k ý m p o d v o d e m . P r á v ě b e n e d i k t i n s k ý učenec Cressy a keltský m n i c h G i l d a s psali o a p o š t o l s k ý c h n á v š t ě v á c h v Británii, Francii a Š p a n ě l s k u . Byl to b e n e d i k t i n abbé Ra­ b a n u s , k d o z a p s a l ú t ě k M a r i e M a g d a l é n y d o Francie, a d o ­ m i n i k á n s k ý m n i c h Père Lacordaire zase p u b l i k o v a l sainte- b a u m e s k é z á z n a m y b r a t ř í k a z a t e l ů . Z a t í m c o církevní bis­ k u p o v é byli z a n e p r á z d n ě n i tím, ž e p r a n ý ř o v a l i Marii jako d ě v k u a zastírali její o d k a z , m n i š i v y z d v i h o v a l i její ctnosti a zastávali její ú h e l p o h l e d u . To jsou p ř í k l a d y t o h o , jak se u č e n c i z klášterů v záleži­ t o s t e c h v z d ě l á v a c í p r a x e lišili o d o r t o d o x n í h o k n ě ž s t v a . Ve s k u t e č n o s t i , jak již b y l o u v e d e n o v ú v o d u této knihy, to byl právě dominikánský kněz, který na to spolu se m n o u p o u k á z a l p ř e d n ě k o l i k a lety v celostátní televizi (viz s. 19). Père Jean-Baptiste-Henri D o m i n i q u e Lacordaire (1802 až 1861) je v The Catholic Encyclopedia (Katolická encyklop e d i e ) p o p s á n jako „největší řečník z k a z a t e l n y d e v a t e ­ n á c t é h o s t o l e t í " . 2 N e ž s e stal d o m i n i k á n s k ý m m n i c h e m , v y s t u d o v a l p r á v a a m ě l za s e b o u letitou p r a x i ú s p ě š n é h o obhájce. P o t é , co jej vysvětil p a ř í ž s k ý arcibiskup, se stal proslulým zastáncem náboženské svobody a svobodného tisku. N i k d o , ať už laik, n e b o klerik, roajalista, či liberal, si n e b y l jistý p ř e d jeho ú t o č n ý m p e r e m n e b o kritickými p ř e d n á š k a m i , jestliže se L a c o r d a i r e d o z v ě d ě l , že se d o ­ p u s t i l politické n e b o n á b o ž e n s k é m a n i p u l a c e . P ř e s t o b y l L a c o r d a i r e velice ctěn a v roce 1835 mu byla n a b í d n u t a k a z a t e l n a v N o t r e D a m e d e Paris, k d e u s p o ř á ­ d a l ř a d u šokujících k o n t r o v e r z n í c h konferencí. Vynechal m o d l i t b y , n á b o ž e n s k é z p ě v y a čtení z Bible a m l u v i l o vě­ cech d ř í v e v e z d e c h k o s t e l a n e s l ý c h a n ý c h , p ř i č e m ž s e 114

soustředil

zvláště

na

záležitosti

náboženských

dějin,

o nichž se obecně nemluvilo. Poté následovaly p o d o b n é konference v M e t z a T o u l o u s e a j e h o o t e v ř e n ý ř e č n i c k ý styl s e stal věhlasný. M e z i t í m v š a k v s t o u p i l d o d o m i n i ­ k á n s k é h o Ř á d u b r a t ř í k a z a t e l ů a b y l p o z v á n d o p ř e d n í li­ terární arény Académie de Française. Krátkou d o b u byl po revoluci d r u h é r e p u b l i k y v roce 1848 v y d a v a t e l e m ča­ s o p i s u N o v é éry L'Ere Nouvelle, ale v ě t š i n u p o z d ě j š í c h let strávil p s a n í m d ě l vycházejících z n e z n á m ý c h a s p e k t ů církevních z á z n a m ů . K n i m p a t ř í i k n i h a Sainte Marie Magdalene, v níž vylíčil e x h u m a c i M a r i i n ý c h o s t a t k ů z její h r o b k y ve 13. století v St M a x i m u la S a i n t e - B a u m e . Dominikánské anály vypovídají o m n o h a v ý z n a m n ý c h lidech, kteří p u t o v a l i do La S a i n t e - B a u m e . Král L u d v í k XI. (1461-1483) prohlásil, že M a r i e je „ d c e r o u Francie, k t e r á p a t ř í k m o n a r c h i i " . 3 J e h o n á s t u p c i , Karel VIII. a L u d ­ vík XII., n á s l e d o v a l i jeho p ř í k l a d u . A n n a B r e t a ň s k á (po­ stupně manželka obou monarchů) měla malou zlatou figurku znázorňující ji s a m u , jak se m o d l í , u m í s t ě n o u v relikviáři. F r a n t i š e k I. (1515-1547) š t ě d ř e s p o n z o r o v a l saint e - b a u m e s k o u n e m o c n i c i p r o cizince a jeho n á s t u p c e Ka­ rel XIII. d á l e n a d a c i p ř i s p í v a l . V roce 1622 v y k o n a l na t o t o svaté m í s t o pouť a 4. ú n o r a 1660 t a m přijel L u d v í k XIV se svou m a t k o u A n n o u Rakouskou. Postarali se o umístění M a r i i n y s t ř í b r n é s k ř í ň k y s m a l ý m i o s t a t k y do u r n y z křiš­ ťálu a porfyru, k t e r o u n e c h a l s p e c i á l n ě v y r o b i t a zaslat z Říma g e n e r á l b r a t ř í k a z a t e l ů . D o s u d n i k d y n e p ř i t a h o v a l s v a t ý relikviář tolik slibné p o z o r n o s t i . V j e d i n é m d n i b ě h e m s t a v b y b a z i l i k y přijelo p ě t k r á l ů 4 z r ů z n ý c h částí E v r o p y a v p r ů b ě h u j e d i n é h o století byla n a t o m t o m í s t ě z a z n a m e n á n a n á v š t ě v a n e m é ­ ně než osmi p a p e ž ů .

5

B ě h e m Velké f r a n c o u z s k é r e v o l u c e (1789-1799) d o z n a ­ la La S a i n t e - B a u m e u r č i t ý c h š k o d , k d y chtěli r o z z u ř e n í o b č a n é z d e m o l o v a t v š e c h n o , co b y l o d o s u d v jejich z e m i p o v a ž o v á n o z a s v a t é . Ale klíčové relikvie b y l y u s c h o v á n y v bezpečí, s v ý j i m k o u křišťálové u r n y , k t e r á se z t r a t i l a . 115

N a s v a t o d u š n í p o n d ě l í r o k u 1822 b y l y p r o v e d e n y ne­ z b y t n é o p r a v y a p ř i b l i ž n ě 40 000 lidí se s h r o m á ž d i l o , aby s l e d o v a l o , jak a r c i b i s k u p z Aix v r a c í o s t a t k y v p o u z d r e c h ze z l a t a a stříbra do jejich p r á v o p l a t n é h o d o m o v a . Krátce p o t é , v roce 1842, b y l d o k o n č e n i m p o z a n t n í kostel La M a ­ d e l e i n e b l í z k o Seiny v Paříži. Tento n a p o l e o n s k ý m o n u ­ m e n t , k t e r ý d a l p o s t a v i t L u c i e n B o n a p a r t e , shlíží n a Place d e l a C o n c o r d e , k d e z a r e v o l u c e k o n a l a své dílo „ M a d a ­ m e l a G u i l l o t i n e " , b y l o d r a z e m m a g d a l é n s k é horečky, k t e r á se šířila v c e l é m n á r o d ě . Kostel je p o s t a v e n ve stylu klasického athénského c h r á m u a na jeho průčelí se odráží protější b u d o v a N á r o d n í h o s h r o m á ž d ě n í n a d r u h é s t r a n ě n á m ě s t í za o b e l i s k e m z L u x o r u . V k o s t e l e je j e d n a m a l á M a g d a l é n i n a relikvie - k o u s e k k o s t i v z a t ý z porfyrové u r n y na ž á d o s t L u d v í k a XVI. v roce 1785. P ů v o d n ě to byl d a r v é v o d o v i p a r m s k é m u , ale v z h l e d e m k n á s l e d n é ztrá­ tě u r n y a L u d v í k o v ě p o p r a v ě za r e v o l u c e b y l v roce 1810 p ř e d á n pařížskému arcibiskupovi.

Víra moudrost V gnostických kruzích byla Marie M a g d a l é n a spojována s m o u d r o s t í n e s m r t e l n é Sofie (viz s. 46). D o k u m e n t , z ně­ h o ž to zvlášť j a s n ě v y p l ý v á , je Pistis Sofia (Víra m o u d ­ r o s t ) , z í s k a n ý B r i t s k ý m m u z e e m v L o n d ý n ě v roce 1785. Byl z a k o u p e n od d ě d i c ů dr. A n t h o n y h o A s k e w a a je jinak z n á m p o d n á z v e m Askew Codex.6 Tento s t a r o b y l ý t r a k t á t je a m a l g á m e m šesti p r a c í , z n i c h ž je p o u z e d r u h á s p r á v n ě o z n a č e n a j a k o Pistis Sofia, p ř e s t o ž e se t o t o p o j m e n o v á n í o b v y k l e v z t a h u j e i na celek. S p r á v n ě j š í m n á z v e m celé s b í r k y je Knihy Spasitelovy. S v á z a n ý k o d e x sestává ze 178 listů (356 stran) a je na­ p s a n ý v e d v o u s l o u p c í c h o p ř i b l i ž n ě třiceti d v o u řádcích v k a ž d é m . Byl n a p s á n v d o b á c h p r v o t n í h o křesťanství v k o p t š t i n ě , jazyce H o r n í h o E g y p t a , ale n e b y l z a h r n u t do N o v é h o z á k o n a . K o p t š t i n a byla m í s t n í m d i a l e k t e m egypt116

s k é h o jazyka, která se již n e z a p i s o v a l a p o m o c í hieroglyfů, n ý b r ž ř e c k o u a b e c e d o u , d o p l n ě n o u o symboly, k t e r é p ř e d ­ stavovaly určité v o k á l n í zvuky. 7 V k o p t s k é m t e x t u Pistis Sofia se z a c h o v a l o m n o h o z n á m e k d o s v ě d č u j í c í c h jeho sta­ robylost, v č e t n ě slov a t e r m i n o l o g i e , z n í ž je jasné, že má svůj p ů v o d v řečtině - stejně jako n o v o z á k o n n í e v a n g e l i a . V p o d s t a t ě je Pistis Sofia r o z h o v o r m e z i J e ž í š e m a jeho a p o š t o l y a jeho m a t k o u , s e s t r o u S a l o m e , M a r i í M a g d a l é ­ n o u a M a r t o u . Scéna je z a s a z e n a do r o k u 44, j e d e n á c t let po Ježíšově u k ř i ž o v á n í a v z k ř í š e n í . Je to velice d ů l e ž i t é d a t u m , p r o t o ž e j e t o stejný rok, k d y s e M a r i e M a g d a l é n a plavila do exilu v P r o v e n c e . Text z a č í n á t a k t o : Ale stalo se, že p o t é , co Ježíš v s t a l z m r t v ý c h , strávil j e d e n á c t let h o v o r y se s v ý m i u č e d n í k y . A učil je p o u ­ z e p o m í s t a p r v n í h o r i t u a a ž p o m í s t a p r v n í h o ta­ jemství. 8 Aby uspíšil p o k r o k s v ý c h d r u h ů v p o r o z u m ě n í v y š š í m tajemstvím, b e r e j e Ježíš n a O l i v e t s k o u h o r u , k d e s e p o ­ s t u p n ě střídají b ě h e m sezení, p ř i k t e r é m s e k l a d o u o t á z k y a o d p o v í d á se. V ý z n a m n ě v t o m figuruje M a r i e M a g d a l é ­ na, jejíž j m é n o se v t e x t u vyskytuje s t o p a d e s á t k r á t , o p r o t i Petrovi, jehož j m é n o j e z m í n ě n o p o u z e č t r n á c t k r á t . Ježíš m l u v í o M a r i i M a g d a l é n ě jako o „ t o b ě , r y z í ze s v ě t l a " . Ve s k u t e č n o s t i se P e t r rozzlobí, že M a r i e si ú d a j n ě zabí­ rá celý p r o c e s p r o sebe, a ž á d á Ježíše: „ M ů j P a n e , n e m ů ž e ­ m e snášet t u h l e ž e n u , která n á m b e r e příležitost a n e d o v o ­ luje n i k o m u z n á s m l u v i t , ale s a m a m l u v í m n o h o k r á t . " 9 Ježíš za to P e t r a n a p o m í n á , ale M a r i e ve své p o z d ě j š í o d ­ p o v ě d i d o d á v á : „ O b á v á m s e Petra, p r o t o ž e m i v y h r o ž u j e a nenávidí naše pokolení."10 Ř a d a r o z h o v o r ů o t á z k a - o d p o v ě ď se celá t ý k á „slov, která řekla Pistis Sofia", a Ježíš k a ž d é h o z n i c h ž á d á , a b y p o d a l svůj v ý k l a d t a j e m n é m o u d r o s t i . J e d e n p o d r u h é m odpovídají, ale k d y ž p r v n ě o d p o v í d á M a r i e M a g d a l é n a , Ježíš jí říká: „Ty jsi ta, jejíž s r d c e je blíže n e b e s k é m u krá117

lovství než všech tvých bratří."

11

M a r i e z d e v y s t u p u j e ja­

ko ta, k t e r á se u m í nejlépe vcítit do n e s m r t e l n é Sofie a by­ la s ní t a k é v ž d y s p o j o v á n a .

D e c h univerza Bez o h l e d u na církev a její r ů z n ě v y t v á ř e n é h i e r a r c h i e ( k o r u n o v a n é v s o u l a d u s Konstantinovou donací) byl nejm o c n ě j š í m a n e j p r e s t i ž n ě j š í m b r a t r s t v e m ve s t ř e d o v ě k u Ř á d c h u d ý c h r y t í ř ů Krista a Š a l o m o u n o v a c h r á m u . 1 2 Byl z a l o ž e n b ě h e m p r v n í k ř i ž á c k é v ý p r a v y a tito francouzští a v l á m š t í rytíři byli K r i s t u o d d a n o u j e d n o t k o u r ů z n ý c h m n i c h ů , n a r o z d í l o d Ř á d u r y t í ř ů š p i t á l n í k ů sv. Jana Jeru­ z a l é m s k é h o o r i e n t o v a n é h o n a k ř t ě n í . V e z k r á c e n é formě se o n i c h z a č a l o m l u v i t jako o t e m p l á ř í c h a špitálnících. Pod v e d e n í m H u g u e s e de Payens (synovce hraběte ze C h a m p a g n e ) začali t e m p l á ř i k o p a t n a m í s t ě b ý v a l é h o je­ r u z a l é m s k é h o C h r á m u a v roce 1127 t a k o p ě t o v n ě získali b o h a t s t v í r u k o p i s ů a v z á c n ý c h p ř e d m ě t ů z p o k l a d u . O je­ jich n á v r a t u do F r a n c i e jejich p a t r o n a o c h r á n c e sv. Ber­ nard z Clairvaux napsal: Práce byla s naší pomocí dokončena a p o d ochranou h r a b ě t e z e C h a m p a g n e byli rytíři v y s l á n i n a cestu p ř e s F r a n c i i a B u r g u n d s k o , k d e b y l o m o ž n o učinit všechna opatření proti jakémukoli vměšování ze s t r a n y veřejnosti n e b o c í r k e v n í c h p ř e d s t a v i t e l ů .

13

P o t é se na h i s t o r i c k é m t e m p l á ř s k é m k o n c i l u v Troyes v l e d n u 1129 stal H u g u e s f o r m á l n ě j m e n o v a n ý m velmist­ r e m a sv. B e r n a r d sestavil k o n s t i t u c i a p r a v i d l a ř á d u . Při t o m specifikoval p o ž a d a v e k n a „ p o s l u š n o s t Betanii, hra­ du M a r i e a M a r t y " .

14

Sv. B e r n a r d je z o b r a z o v á n , jak vítá

M a r i i v P r o v e n c i , na s y m b o l i c k é m o b r a z u Sv. Magdaléna se sv. Dominikem a sv. Bernardem od N i c o l á s e Borrase, špa­ n ě l s k é h o m a l í ř e ze 16. století (viz i l u s t r a c e 18). 118

N ě c o z j e r u z a l é m s k é h o p o k l a d u b y l o u k r y t o p ř e d in­ v a z í N e b ú k a d n e s a r a B a b y l o n s k é h o v roce 586 př. Kr. a něco b ě h e m židovské revolty proti n a d v l á d ě imperiáln í h o Říma v 1. století. S t í m t o v z k ř í š e n ý m p o k l a d e m , kte­ r ý tvořil p o m o c n o u z á k l a d n u , s e t e m p l á ř i stali n e j ú s p ě š nější finanční o r g a n i z a c í , j a k o u k d y svět p o z n a l . B ě h e m k r á t k é d o b y se stali p o r a d c i a b a n k é ř i m o n a r c h i í a p a r l a ­ m e n t ů po celé E v r o p ě a v L e v a n t ě . V 60. letech 19. století p r o v á d ě l b r i t s k ý b a d a t e l Sir Charles Warren rozsáhlé vykopávky p o d jeruzalémskou Chrámovou

horou

pro

Palestinský

badatelský

fond15

a z á z n a m y t o h o t o f o n d u týkající se p r o j e k t u jsou velice objevné. Tým v y k o p a l d o k a m e n n é h o p o d l o ž í m n o h o v e r t i k á l n í c h šachet, k t e r é b y l y p o t é o t e v ř e n y , i b o č n í t u ­ nely m e z i n i m i , a b y s e u k á z a l y s p o d n í z d i a z á k l a d y C h r á m u . P a k s e p o k r a č o v a l o ještě hlouběji d o v á p e n c o v é horniny, k d e byl objeven šokující p o d z e m n í l a b y r i n t s e s p l e t i t ý m i k o r i d o r y a p r ů c h o d y . Z n i c h se v ě t v i l y v e l k é skladovací plochy a ř a d a d ů m y s l n ě stavitelsky řešených jeskyní a v o d n í c h c i s t e r e n . 1 6 V p r ů b ě h u těchto prací byl nalezen čtvercový základ p ů v o d n í h o C h r á m u k r á l e Š a l o m o u n a . J e h o nižší o p ě r n é z d i b y l y d o s u d n e p o š k o z e n é a jejich s t a v i t e l s k á t e c h n i k a se p o d s t a t n ě lišila od t e c h n i k y D r u h é h o c h r á m u a jejich pozdějšího h a s m o n e o v s k é h o a h e r o d o v s k é h o rozšíření. Krátce p o t é , r o k u 1894, celý p o d z e m n í k o m p l e x z m a ­ p o v a l i britští vojenští i n ž e n ý ř i a z v l á š t ě z a j í m a v o u o d m ě ­ n o u z a t u t o t u n e l o v a c í akci b y l objev t e m p l á ř s k é h o k ř í ž e , zlomeného

templářského

meče

a

dalších

podobných

p ř e d m ě t ů pocházejících z 12. století. 1 7 D o k u m e n t a c e týkající se M a g d a l é n i n ý c h o s t a t k ů (viz s. 112) vysvětluje, že k d y ž byla k o n c e m 15. století v y s v ě ­ cena a o t e v ř e n a b a z i l i k a sv. M a x i m a od S a i n t e - B a u m e , byly d o n í u m í s t ě n y M a g d a l é n i n y o s t a t k y a z ů s t a l y t a m a ž d o d n e š n í h o d n e (viz i l u s t r a c e 53). Avšak k d e b y l y u s c h o v á n y m e z i t í m a k o m u je p a p e ž Bonifác VIII. svěřil p o d o b u s t a v e b n í c h p r a c í o d r o k u 1295? 119

D í k y v y s o k é m u s t a t u s u t e m p l á ř ů a jejich b a n k o v n í c h t r e z o r ů p ř e d a l Bonifác o s t a t k y v roce 1295 k b e z p e č n é m u u l o ž e n í p r á v ě jejich ř á d u . D a l š í m d ů v o d e m b y l o , ž e s e zlobil k v ů l i t o m u , c o s e stalo p ř i v é z e l a y s k é m p o d v o d u . 1 8 Stejně j a k o k r á l L u d v í k VII. a m n o z í d a l š í b y l falešnými z v ě s t m i o k l a m á n i sv. B e r n a r d , cisterciácký o p a t z Clairv a u x , a b y l o t u d í ž s p r á v n é , že se t e m p l á ř ů m d o s t a l o za­ d o s t i u č i n ě n í t í m , ž e byli p o c t ě n i ú k o l e m strážit ostatky. T o s a m o z ř e j m ě r o z z u ř i l o k r á l e Filipa I V , jehož ž á d o s t o to b y l a o d m í t n u t a . M ě l již to štěstí, že získal od ř á d u půjčky, a p r o t o ž e p r a k t i c k y z b a n k r o t o v a l , byl z t e m p l á ř ů d o s t n e r v ó z n í . N a v í c se b á l jejich p o l i t i c k é a esoterické m o c i , o n í ž v ě d ě l , že d a l e c e p ř e s a h u j e jeho. Filip byl p ř e ­ s v ě d č e n ý , že si z J e r u z a l é m a p ř i n e s l i A r c h u ú m l u v y a ny­ ní mají i M a g d a l é n i n y o s t a t k y - v č e t n ě největší kořisti, z l a t é busty, k t e r á o b s a h o v a l a její l e b k u od sv. M a x i m a od S a i n t e - B a u m e . N a z á k l a d ě t ě c h t o ú v a h zahájil n e n á v i s t ­ n o u k a m p a ň p r o t i t e m p l á ř ů m i p r o t i p a p e ž i Bonifácovi. Z i n f o r m a c í v k n i z e Lost Secrets of the Sacred Ark (Ztra­ c e n á tajemství p o s v á t n é A r c h y ) v y p l ý v á , ž e t e m p l á ř i s e p o v ý p r a v ě d o J e r u z a l é m a m i m o ř á d n ě zajímali o v ý r o b u k v i n t e s e n c i á l n í h o zlata. V y p a d á to, že zvlášť velký vý­ z n a m měly antigravitační vlastnosti tohoto exotického m a t e r i á l u p ř i s t a v b ě v e l k o l e p ý c h f r a n c o u z s k ý c h gotic­ k ý c h k a t e d r á l , a Filipa u v á d ě l y v ú ž a s v ě d e c k é z n a l o s t i t e m p l á ř ů . Tento m o n o a t o m á r n í p r á š e k - o n ě m ž N i c o l a s F l a m e l a jiní c h e m i c i m l u v í j a k o o k a m e n i filozofů - byl n e p o c h y b n ě p o u ž í v á n p ř i v ý r o b ě s k v o s t n ý c h gotických v i t r á ž í . N a v r h l j e p e r s k ý filozof z e školy O m a r a C h a j á m a , k t e r ý v y s v ě t l o v a l , ž e s o u č á s t í jejich m e t o d y v ý r o b y skla je Spiritus mundi - k o s m i c k ý d e c h u n i v e r z a . V p o j e d n á n í o c i s t e r c i á c k o - t e m p l á ř s k é m skle n a p s a l v 16. století hermetik Sancelrien Tourangeau toto: N á š k á m e n m á ještě d v ě velice p ř e k v a p i v é v l a s t n o s ­ ti. Ta p r v n í s o u v i s í se s k l e m , j e m u ž propůjčuje vnitř­ n í b a r v y v š e h o d r u h u , j a k o n a p ř í k l a d o k n ů m v pa120

ř í ž s k é S a i n t e - C h a p e l l e a ve t v ý c h kostelích Saint-Gatien a S a i n t - M a r t i n ve m ě s t ě T o u r s . 2 0 Je důležité si povšimnout, že templářské bratrstvo oné d o b y n a z ý v a l o t o t o o d v ě t v í své č i n n o s t i Ormus.21 D n e s (od z n o v u o b j e v e n í t é t o o k u l t n í v ě d y p ř e d n ě k o l i k a desít­ k a m i let) fyzikové označují t u t o t a j e m n o u l á t k u ORMEs orbitálně p ř e s k u p e n é m o n o a t o m i c k é p r v k y (Orbitally re­ arranged monoatomic elements).22 K t o m u t o t é m a t u se v n a š e m z k o u m á n í ještě p o z d ě j i v r á t í m e (viz s. 227). K v ý r o b ě e x o t i c k é h o m a t e r i á l u Ormus t e m p l á ř i p o t ř e ­ bovali s n a d n o d o s t u p n é a l u v i á l n í z l a t o , a to našli v Bezu v oblasti L a n g u e d o k u . P ů d a k o l e m Bezu b y l a b o h a t á na p o v r c h o v é z l a t o p ů v o d e m z e s t a r ý c h d o l ů , což b y l o p ř e s ­ n ě to, c o p o t ř e b o v a l i p r o t r a n s m u t a č n í p r o c e s . Kvůli u s n a d n ě n í p ř í s t u p u n a p a n s t v í byl d o ř á d u přijat j e h o vlastník B e r t r a n d de Blanchefort a p o z d ě j i , v r o c e 1153, byl o d m ě n ě n i v e l m i s t r o v s k ý m t i t u l e m .

Inkvizice S t e m p l á ř s k o u h e r m e t i c k o u č i n n o s t í na p o č á t k u 13. stole­ tí byl spojen cisterciácký u č e n e c Vilars D e h o n c o r t z Pikard i e . 2 3 Byl to g e o m e t r , a r c h i t e k t a a l c h y m i s t a , j e h o ž Album de croquis (náčrtník) - p e r g a m e n o v é a r c h y v o b á l c e z v e p řovice - bylo u l o ž e n o v B i b l i o t h è q u e N a t i o n a l e

24

v roce

1795 u p a ř í ž s k é h o kláštera St G e r m a i n . Bylo tu d e p o n o ­ v á n o již o d s t ř e d o v ě k u . Tento c e n ě n ý artefakt o b s a h u j e m n o h o architektonických kreseb detailů gotických kated­ rál, v č e t n ě p l á n u s l a v n é h o l a b y r i n t u v C h a r t r e s . 2 5 J e h o vzor byl p ř e v z a t z ř e c k é h o a l c h y m i c k é h o r u k o p i s u z 2. sto­ letí a byl v ě n o v á n b o h y n i - p a t r o n c e F r a n c i e Notre-Dame de Lumière (Naší P a n í Světla). P o k l á d á se za j e d n u z nejposvátnějších forem n a Z e m i . Katolické d u c h o v e n s t v o 17. století se tak b á l o t e m p l á ř ­ ských l a b y r i n t ů , že m n o h é z n i c h zničilo - v A u x e r r e v ro121

ce 1690, v S e n s v roce 1768, v R e m e š i v roce 1778 a v Arrasu v roce 1795. Avšak Jean-Baptiste Souchet, k a n o v n í k v C h a r t r e s , k t e r ý z e m ř e l v roce 1654, se n i k d y n e o d v á ž i l p o k u s i t se o z n e s v ě c e n í v C h a r t r e s . D n e s je největším, nejz a c h o v a l e j š í m a t r a d i č n ě nejmagičtějším ze všech labyrin­ tů od časů středověku. Dehoncort, označovaný za „Leonarda gotiky", mluvil o lebce M a r i e M a g d a l é n y o b l o ž e n é z l a t e m jako o Caput mortuum - ne p r o t o , že to byla „ h l a v a s m r t i " (jak v y p l ý v á z t o h o t o l a t i n s k é h o o z n a č e n í ) , n ý b r ž v z h l e d e m k alchym i c k é t e c h n i c e p o u ž i t é p ř i její k o n z e r v a c i . Caput mortuum b y l p o j e m p r o s y t ě r u d o u l á t k u , s níž se člověk setkává v p r o c e s u v ý r o b y p r á š k u Ormus. P ř e d s t a v u j e r o v n ě ž p u r ­ p u r o v ě č e r v e n ý p i g m e n t sestávající z o x i d u železa z v a n ý s t u d e n ý hematit, který se používal od rané renesance a d o s u d ho lze z í s k a t jako Caput mortuum od speciálních d o d a v a t e l ů v oblasti v ý t v a r n é h o u m ě n í . S t e m p l á ř i byl v b é z u s k é m o b d o b í spojen r o v n ě ž vý­ z n a č n ý teolog, h e r m e t i c k ý filozof a chemik-experimentátor A l b e r t u s M a g n u s (Albert Veliký, 1206-1280). 2 6 A l b e r t u s p ř e d s t a v u j e další pojítko k d o m i n i k á n s k é m u b r a t r s t v u ka­ zatelů. Byl č l e n e m ř á d u od r o k u 1223 a s p o l u s k o l e g o u To­ m á š e m A k v i n s k ý m ( r o v n ě ž p ř í r o d n í m filozofem) byl Mist­ r e m s v a t é h o p a l á c e v Římě, v y u č o v a l na g e n e r á l n í k a p i t u l e ve Valenciennes a t a k é na Svatojakubské koleji v Paříži, k d e byl na univerzitě Mistrem studentů.

27

Albert n a p s a l

m n o h é o p o v a z e k a m e n e filozofů z v a n é m Ormus a z n o v u p o t v r d i l , že a l c h y m i c k á č i n n o s t m ě l a v té d o b ě ve vzájem­ n ě p r o p o j e n ý c h b r a t r s t v e c h n a p r o s t o p r v o ř a d é místo. D o r o k u 1296 s e d o s u d r o z p t ý l e n é t e m p l á ř s k é aktivity s o u s t ř e d i l y d o j e d n o h o d o m u t e m p l á ř ů v Bezu. Ten s e stal h l a v n í d í l n o u v b l í z k é m C a m p a g n e - s u r - A u d e a byli s e m p ř i v e d e n i rytíři z A r a g o n i e , a b y ji trvale strážili a h l í d k o v a l i na p o z o r o v a t e l n ě . Filip m ě l p o d e z ř e n í , že A r c h a a M a g d a l é n i n y p o z ů s t a t k y jsou u c h o v á v á n y p r á v ě n a t o m t o m í s t ě , ale v z h l e d e m k t o m u , ž e t e m p l á ř ů m byla udělena státní autonomie a podléhali pouze samotnému 122

p a p e ž i , n e m o h l s t í m m n o h o d ě l a t , a l e s p o ň co se týče p ř í ­ m é h o n a p a d e n í Bezu. P o t ř e b o v a l z m a n i p u l o v a t p a p e ž e , aby mu poskytl možnost svobodně jednat. P r o t o z i n s c e n o v a l ú k l a d n o u v r a ž d u Bonifáce VIII., je­ h o ž n á s l e d o v n í k a B e n e d i k t a XI. p o t é o t r á v i l F i l i p ů v p r á v ­ ník William de N o g a r e t .

28

B e n e d i k t a n a h r a d i l v roce 1305

Filipův k a n d i d á t B e r t r a n d d e G o t , a r c i b i s k u p b o r d e a u x ský, k t e r ý se stal p a p e ž e m K l e m e n t e m V. Filip m ě l n o v é ­ ho papeže na základě osobní zavázanosti p o d kontrolou a jeho p l á n e m b y l o b r a t r s t v o v Bezu n a p r o s t o i z o l o v a t a n e c h a t h o b e z jakékoli p o m o c i , jíž b y s e m o h l o d o v o ­ lávat. N á s l e d o v a l 13. říjen 1307, k d y u d e ř i l i Filipovi p o c h o p o ­ vé, 2 9 ten v š a k n e p ř e d p o k l á d a l , ž e t e m p l á ř s k á z p r a v o d a j ­ ská síť je tak rozsáhlá. O Filipově ú m y s l u se d o z v ě d ě l nej­ vyšší k a p l a n z La B u z a d i è r e , k t e r ý b y l n á l e ž i t ě v a r o v á n p ř e d hrozící inkvizicí. S e d m rytířů b y l o p o v ě ř e n o , a b y p ř e d a l i t u t o z p r á v u n a klíčová m í s t a , v č e t n ě P a ř í ž e , St Mala a Bezu. J m e n o v i t ě to byli G a s t o n de la P i e r r e P h o ­ e b u s , G u i d o n d e M o n t a n o r , Gentilis d e Foligno, H e n r i d e Montfort, Luis d e G r i m o a r d , P i e r r e Yorick d e R i v a u l t a Cesare Minvielle. 3 0 V t é d o b ě byl g e n e r á l n í m v e l m i s t r e m ř á d u J a c q u e s d e Molay. Většina t e m p l á ř s k é h o p o k l a d u b y l a v e s k l e p e n í c h jejich p a ř í ž s k é h o k a p i t u l n í h o d o m u - m í s t a z n á m é h o z e s l a v n é h o o b r a z u t e m p l á ř ů s A r c h o u ú m l u v y z r o k u 1147, který n y n í visí v C h â t e a u de Versailles. Jacques p o h o t o v ě zařídil, a b y p a ř í ž s k á s k u p i n a odjela na rychlých galérách z La Rochelle. Většina lodí se plavila do Skotska, jiné do P o r t u g a l s k a . On a několik h l a v n í c h či­ n o v n í k ů p o t é zůstali ve Francii, a b y d o k o n č i l i s v o u p r á c i h l a v n í bylo, a b y i n f o r m o v a l i rytíře, kteří d o s u d n e v ě d ě l i o Filipově ú t o k u . P o s l o v é se rozjeli do v š e c h s t r a n , ale v m n o h a případech už bylo pozdě. P o z d ě však bylo i p r o krále Filipa. V d o b ě , k d y jeho m u ž i d o r a z i l i d o t e m p l á ř ­ s k é h o d o m u a a l c h y m i c k ý c h d í l e n v Bezu, b y l y již o p u š ­ těné. V e s k u t e č n o s t i n e m ě l f r a n c o u z s k ý k r á l p r á v o t a m 123

v ů b e c v s t o u p i t , p r o t o ž e Bezu v t é d o b ě s p a d a l o p o d a u t o ­ ritu španělského aragonského dvora. V p r ů b ě h u u d á l o s t í v y t á h l Filip výčet o b v i n ě n í p r o t i ř á d u , z n i c h ž h l a v n í m b y l o kacířství. T e m p l á ř i byli po ce­ l é F r a n c i i z a t ý k á n i , v s a z o v á n i d o vězení, v y s l ý c h á n i , m u ­ čeni a u p a l o v á n i . Byli p o d p l á c e n i s v ě d k o v é , aby p r o t i n i m svědčili, a t a k b y l y z í s k á n y n ě k d y i velice b i z a r n í vý­ p o v ě d i . P o t é , co v y d a l i s v ě d e c t v í , ať už za ú p l a t e k n e b o p o d h r o z b o u v ě z e n í , jich m n o h o b e z e s t o p y z m i z e l o . P ř i p o k u s u najít M a g d a l é n i n u l e b k u z n ě l o j e d n o z Fili­ p o v ý c h o b v i n ě n í , ž e rytíři v l a s t n í h l a v u , k t e r o u o b ř a d n ě uctívají. William d e N o g a r e t u s t a v i l vyslýchací p r o c e d u r y d o p r o v á z e n é m u č e n í m v e s n a z e zjistit, k d e s e n a c h á z í , ale s e t k a l se s p r a m a l ý m ú s p ě c h e m . Pařížští t e m p l á ř i při­ c h á z e l i j e d e n p o d r u h é m s r ů z n ý m i h i s t o r k a m i , ale ž á d n á n e b y l a ta, k t e r o u chtěl Filip slyšet, a vnější „ s v ě d k o v é " a ti, k d o se p o k u s i l i infiltrovat do ř á d u , n e m ě l i p o n ě t í , o co se tu v ů b e c j e d n á . N ě k t e ř í říkali, že to byla h l a v a kočky, jiní, ž e t o b y l k o h o u t e k , k o z e l n e b o t a k s t r a š n ý d é ­ m o n , že jej a n i n e l z e p o p s a t . 3 1 R a i n i e r d e L a r c h a n t p ř i z n a l , ž e t a m byla s k u t e č n ě hla­ va. G u i l l a u m e d ' A r b l e y řekl, ž e t o byl v o u s a t ý m u ž . H u ­ g u e s d e P i r a u d p r o h l á s i l , ž e h l a v a m ě l a t a k é čtyři nohy. P o t é si to G u i l l a u m e r o z m y s l e l a tvrdil, že to byla k r á s n á ž e n s k á h l a v a . M o d l a m ě l a j e d e n obličej, d v a obličeje, tři obličeje. M ě l a v o u s , b y l a holá, s t ř í b r n á , d ř e v ě n á , byl t o Jan Křtitel, b y l a t o sv. U r s u l a , b y l t o H u g u e s d e P a y e n s , b y l a t o n e d o t č e n á p a n n a , byla velice velká, byla maličká, m ě l a h l a d k o u p o k o ž k u , m ě l a uhry, byl t o Veroničin závoj, b y l a to m a l b a - b y l o to v š e c h n o , co si jen lze p ř e d s t a v i t ! Ale p r o Filipa t o n e m ě l o ž á d n o u c e n u . Věděl p ř e s n ě , c o t o je. C h t ě l p o u z e v ě d ě t , kde to je. J e d n o t í c í m f a k t o r e m b y l o , ž e s e rytíři, kteří s k u t e č n ě v ě d ě l i , o č e m je řeč, s h o d l i na j e d n o m . K d y ž se jich ptali na t a j e m n o u h l a v u , v š i c h n i ji označili jako „ B a f o m e t a " .

124

Šifra Bafomet Svitky o d M r t v é h o m o ř e n y n í p ř e d s t a v u j í nejužitečnější pomůcku k porozumění judské kultuře předevangelijní éry. 3 2 Měděný svitek p a t ř í k d ů l e ž i t ě j š í m r u k o p i s n ý m tex­ t ů m a d o z v í d á m e se z n ě h o o i n v e n t á ř i a u m í s t ě n í j e r u z a ­ l é m s k ý c h p o k l a d ů a o h ř b i t o v ě v ú d o l í K i d r ó n . Válečný svitek o b s a h u j e p o d r o b n ý p o p i s v á l e č n é t a k t i k y a s t r a t e ­ gie. V Kázeňském manuálu jsou d e t a i l n ě p o p s á n y z á k o n y , jakož i p r á v n í a r i t u á l n í p r a x e , s p o l u s i n f o r m a c e m i o d ů ­ ležité roli p o v ě ř e n é R a d y d v a n á c t i , jejímž ú k o l e m b y l o z a c h o v á n í víry v z e m i . Ve fascinujícím Pešeru Abakuka se setkáváme s komentářem o soudobých osobnostech a dů­ ležitých u d á l o s t e c h té doby. Ve sbírce je t a k é ú p l n ý n á č r t k n i h y Izajášovy, což je se s v ý m i d e v í t i m e t r y nejdelší svi­ tek o celá staletí starší n e ž k t e r á k o l i jiná k o p i e s t a r o z á ­ k o n n í h o díla. K r o m ě t ě c h t o b y l již o d v a r o k y d ř í v e v E g y p t ě u č i n ě n d a l š í v ý z n a m n ý objev z p o e v a n g e l i j n í doby. V p r o s i n c i r o k u 1945 d v a rolníci, b r a t ř i , k o p a l i , a b y získali h n o j i v o , na hřbitově blízko města N a g H a m m á d í , k d y ž narazili na velkou zapečetěnou n á d o b u se třinácti v kůži v á z a n ý m i k n i h a m i . Listy p a p y r u o b s a h o v a l y s b í r k u s p i s ů p s a n ý c h k o p t s k y v g n o s t i c k é k ř e s ť a n s k é t r a d i c i . Ve z n á m o s t v e š l y jako „ K n i h o v n a z N a g H a m m á d í " . K o p t s k é m u z e u m v K á h i ř e zjistilo, ž e k o d e x y b y l y v e skutečnosti m n o h e m staršími pracemi p ů v o d n ě sestave­ n ý m i v řečtině. S k u t e č n ě b y l o s h l e d á n o , ž e n ě k t e r é t e x t y jsou v e l m i s t a r é h o p ů v o d u a o b s a h u j í t r a d i c e evangelijní doby. V p a d e s á t i d v o u s a m o s t a t n ý c h t r a k t á t e c h jsou za­ h r n u t y r ů z n é n á b o ž e n s k é texty a n ě k o l i k d o t é d o b y n e ­ z n á m ý c h evangelií. O b v y k l e se v n i c h p o p i s o v a l o p r o ­ s t ř e d í velice o d l i š n ě o d t o h o , jak b y l o p r e z e n t o v á n o v Bibli. M ě s t a S o d o m a a G o m o r a n a p ř í k l a d nejsou líčena jako střediska z k a ž e n o s t i a s m i l s t v a , n ý b r ž j a k o m ě s t a velké m o u d r o s t i a u č e n o s t i . A co je p r o n á s důležitější, popisují svět, ve k t e r é m Ježíš s á m v y p r a v u j e o s v é m u k ř i 125

ž o v á n í a k d e je šokujícím z p ů s o b e m o d h a l e n a p o v a h a je­ ho v z t a h u k Marii Magdaléně. B ě h e m 50. let d v a c á t é h o století b y l o p ř i v y k o p á v k á c h v K u m r á n u , v m í s t ě n á l e z u s v i t k ů od M r t v é h o m o ř e , ob­ j e v e n o p ř e s tisíc h r o b ů . K r o m ě t o h o byl o d h a l e n r o z s á h l ý k l á š t e r n í k o m p l e x z d o b y d r u h é h o osídlení, k d e s e n a c h á ­ z e l y sály s e t k á v á n í , s á d r o v é lavičky, velká v o d n í cisterna a spleť v o d o v o d n í h o p o t r u b í . V p í s a ř s k é m í s t n o s t i se na­ šly n á d r ž k y na i n k o u s t a z b y t k y stolů, na k t e r ý c h byly r o z l o ž e n y s v i t k y - n ě k t e r é více n e ž p ě t m e t r ů d l o u h é . 3 3 V K u m r á n u b y l o n a l e z e n o m n o h o s t a r o z á k o n n í c h bib­ lických r u k o p i s ů . Stejně j a k o Izajáš se v z t a h u j í k t a k o v ý m k n i h á m jako G e n e s i s , E x o d u s , D e u t e r o n o m i u m a Jób. Exi­ stují r o v n ě ž k o m e n t á ř e k v y b r a n ý m t e x t ů m , p r á v n í d o k u ­ m e n t y a záznamy. Mezi těmito starobylými k n i h a m i je n ě k o l i k v ů b e c nejstarších p í s e m n o s t í , jaké k d y b y l y obje­ veny, k t e r é p o c h á z e j í z d o b y starší n e ž vše, z č e h o byla p ř e k l á d á n a t r a d i č n í Bible. Z v l á š t ě zajímavé jsou biblické k o m e n t á ř e s e s t a v o v a n é zákoníky takovým způsobem, aby uvedly starozákonní t e x t y do s o u v i s l o s t i s h i s t o r i c k ý m i u d á l o s t m i jejich doby. 3 4 T a k o v á s o u v z t a ž n o s t je z v l á š t ě p a t r n á v k o m e n t á ř i z á k o ­ n í k ů k Ž a l m ů m a p r o r o c k ý m k n i h á m jako N a h u m , Abak u k a O z e á š . Technika p o u ž i t á k u v e d e n í do souvislosti t a k o v ý c h t o s t a r o z á k o n n í c h s p i s ů s n o v o z á k o n n í é r o u vy­ c h á z e l a z e s c h a t o l o g i c k ý c h v ě d o m o s t í a byla to určitá for­ ma šifrování, p ř i n í ž se p o u ž í v a l o t r a d i č n í c h slov a slov­ n í c h spojení a p ř i d á v a l se k n i m speciální v ý z n a m p l a t n ý pro soudobé chápání.

35

Tyto v ý z n a m y b y l y u r č e n y k to­

m u , a b y jim r o z u m ě l i jen ti, k d o z n a l i k ó d . Esejci byli š k o l e n i v u ž í v á n í t o h o t o a l e g o r i c k é h o k ó d u , k t e r ý se objevuje v evangelijních textech p ř e d e v š í m v sou­ vislosti s p o d o b e n s t v í m i , k t e r á jsou u v e d e n a slovy „ p r o ty, k d o mají u š i k slyšení". A b y e v a n g e l i í m n e r o z u m ě l i Ř í m a n é , byla d o z n a č n é m í r y s e s t a v e n a s dvojí v ý z n a m o ­ v o u v r s t v o u ( P í s m o n e b o l i e v a n g e l i u m n a p o v r c h u a poli­ tická i n f o r m a c e v e s p o d ) a pečlivě n a s m ě r o v a n á poselství 126

byla o b e c n ě z a l o ž e n a na s u b s t i t u č n í c h k ó d e c h , s n i m i ž přišli k u m r á n š t í zákonici či „ p í s m á c i " . Ale jak k ó d fun­ guje, s e n e v ě d ě l o a ž d o doby, k d y b y l y p u b l i k o v á n y n ě ­ které svitky o d M r t v é h o m o ř e . T e p r v e p o t é p ř i s p ě l o z h o d ­ nocení kryptické techniky k m n o h e m většímu p o v ě d o m í o politické inteligenci, jež se s k r ý v a l a v evangelijních tex­ tech. J e d n í m z b a d a t e l ů , kteří p r a c o v a l i na d e š i f r o v á n í svit­ ků, byl dr. H u g h Schonfield. J a k o o d b o r n í k n a b l í z k o v ý ­ chodní studia a bývalý prezident organizací C o m m o n ­ w e a l t h of World

Citizens

a

International Arbitration

L e a g u e byl v roce 1959 n o m i n o v á n na N o b e l o v u c e n u m í ­ ru. Byl p r v n í m Ž i d e m , k t e r ý z h o t o v i l objektivní a historic­ ký p ř e k l a d N o v é h o z á k o n a z řečtiny do a n g l i č t i n y - což je práce, jež si s v o u p ř e s n o s t í v y s l o u ž i l a nejvyšší c h v á l u . Při z k o u m á n í z á k o n i c k ý c h k ó d ů v e svitcích v s o u v i s ­ losti s n ě k t e r ý m i a s p e k t y S t a r é h o z á k o n a , n a r a z i l na jed­ n u zvláštní, a v š a k velice p r o s t o u šifru. H e b r e j s k á a b e c e d a má 22 p í s m e n a v t é t o šifře se z a m ě ň o v a l o p r v n í c h 11 pís­ m e n za p o s l e d n í c h 11 p í s m e n v o p a č n é m p o ř a d í . V p ř í p a ­ d ě anglické a b e c e d y b y t o z n a m e n a l o , ž e p í s m e n e m Z b y se n a h r a d i l o A, p í s m e n e m Y p í s m e n o B a t d . V h e b r e j š t i n ě to bylo alej = tav a bet = šin. Takže t a t o šifra (ATBš) b y l a nazvána

atbaš.36

Šifra se d á l e p o u ž í v a l a k p o c h o p e n í p o m ě r n ě v e l k é h o m n o ž s t v í informací s k r y t ý c h v b i b l i c k ý c h textech, ale p ř e k v a p e n í m b y l o , k d y ž ji dr. Schonfield p o u ž i l i na zvláštně p o u ž í v a n é templářské slovo „Bafomet". Udělal to p r o t o , že se t o t o slovo p o p r v é objevilo v z á z n a m e c h in­ kvizice vyslýchající t e m p l á ř e , p o c h á z e j í c í c h ze 14. století, a on v ě d ě l , že si t e m p l á ř i v roce 1127 o d v e z l i z J e r u z a l é ­ m a m n o h o s t a r ý c h r u k o p i s ů . Stejně jako s v i t k y o d M r t v é ­ ho m o ř e p o m o h l i r o z l u š t i t k ó d atbaš v s o u č a s n o s t i , m o h l i p o d l e jeho d o m n ě n k y i t e m p l á ř i d o s t a t d o r u k o u esejské vysvětlující d o k u m e n t y . K d y ž p ř e p s a l s l o v o „ B a f o m e t " do hebrejštiny a p o u ž i l na j e h o d e š i f r o v á n í atbaš, o k a m ž i ­ tě z n ě h o byla „Sofia". 3 7 127

P ř e s t o ž e n ě k t e ř í z v y s l ý c h a n ý c h t e m p l á ř ů p ř i p u s t i l i , že jejich relikvií b y l a k r á s n ě z l a t e m z d o b e n á h l a v a ženy, jiní řekli, že to b y l v o u s a t ý m u ž , a t a k dr. Schonfield z k u s i l jiný p ř í s t u p . Ve s t ř e d o v ě k é ž i d o v s k é k u l t u ř e kabaly, s níž byli

templáři

dobře

obeznámeni,

představoval

muž

s v o u s e m K o s m i c k é h o m u ž e , k t e r ý se v hebrejštině defino val j a k o Chochma. V p ř í m é m p ř e k l a d u z n a m e n á Chochma M o u d r o s t - t o t é ž , co z n a m e n á Sofia v ř e č t i n ě . Z d á se, že p ř i s v ý c h v ý p o v ě d í c h inkvizici t e m p l á ř i n e m l u v i l i ne­ p r a v d u . Ani si vzájemně neprotiřečili, k d y ž jednotlivě m l u v i l i o relikvii, p r o t o ž e Bafomet = Sofia = M o u d r o s t = Magdaléna. Dr. Schonfield u z a v ř e l s v o u z p r á v u p o z n á m k o u : „Asi n e b u d e pochyb, že krásná hlava ženy templářů předsta­ vuje Sofii v jejím ž e n s k é m a i s i d s k é m a s p e k t u a že v křes­ ťanské i n t e r p r e t a c i byla s p o j o v á n a s M a r i í M a g d a l é n o u . "

Templářský portrét Bafometa-Sofie. 128

V této fázi je zjevné, že M a g d a l é n i n y o s t a t k y t e m p l á ř i p ř e c h o v á v a l i o d doby, k d y p a p e ž Bonifác VIII. z a p o č a l v roce 1295 s t a v b u b a z i l i k y sv. M a x i m a . Ale v z h l e d e m k t o m u , že byl ř á d v roce 1307 ve F r a n c i i r o z p r á š e n , vy­ vstává o t á z k a : K d o m ě l v ú s c h o v ě t y t o o s t a t k y o d r o k u 1307 d o doby, n e ž byla k o n c e m 15. století o t e v ř e n a n o v á bazilika? O d p o v ě ď s e d o z v í m e v n a š e m p ř í b ě h u p o z d ě j i .

129

Vzkříšení Lazara dřevořez Julia Schnoora von Carolsfeld (1794-1872).

Pozoruhodné texty Marta V J a n o v ě e v a n g e l i u je u v e d e n o v y p r á v ě n í o t o m , jak Ježíš vzkřísil jistého L a z a r a z B e t a n i e z h r o b u . 1 Je to o z n a č o v á ­ no za j e d e n z jeho p r v n í c h z á z r a k ů a p í š e se t a m , že to b y l d ů v o d , p r o č se v e l e k n ě z Josef Kaifáš a f a r i z e o v é z a č a l i Je­ žíše b á t a „ s m l u v i l i se, že ho zabijí" (Jan 11:47-53). P ř e s t o s e t e n t o p ř í b ě h , n a v z d o r y jeho z d á n l i v é d ů l e ž i t o s t i j a k o p ř e d z v ě s t i Ježíšova o d s o u z e n í a u k ř i ž o v á n í , n e v y s k y t u j e u Matouše, Marka ani Lukáše. V z h l e d e m k t o m u , ž e s e J a n o v o e v a n g e l i u m o d ostat­ n í c h tří v m n o h a o h l e d e c h liší, označují se t a t o j a k o synoptická evangelia. Označení má p ů v o d v řeckém slově syn-optikos - „ [ v i d ě n ý ] s t e j n ý m o k e m " . V t o m t o k o n t e x t u je M a r e k p r i m á r n í m e v a n g e l i e m , z n ě h o ž v y c h á z e j í a u t o ř i Matoušova

a

Lukášova

evangelia.

Původní

Markovo

evangelium napsal v Římě kolega apoštola Pavla Johannis M a r c u s , o n ě m ž se ve S k u t c í c h 12:25 m l u v í j a k o o J a n u Markovi.2

Kléméns

Alexandrijský,

duchovní

žijící

ve

2. století, p o t v r d i l , že b y l o r o z š í ř e n o v roce 66, k d y Ž i d é z Judeje p o v s t a l i p r o t i ř í m s k é v r c h n o s t i . P r á v ě b ě h e m to­ h o t o p o v s t á n í s e h i s t o r i c k ý k r o n i k á ř J o s e p h u s F l a v i u s stal v o j e n s k ý m v e l i t e l e m Galileje. Ž i d o v s k á r e v o l t a byla h l a v n í m d ů v o d e m , p r o č s e M a r ­ k o v o e v a n g e l i u m veřejně šířilo po Ř í m s k é říši - m ě l o to­ tiž p ř i n é s t naději v t ě ž k ý c h d o b á c h . A n i ž by šlo o n ě j a k o u souvislost s k o n f l i k t e m v Judeji, d a l k r á t c e p ř e d t í m císař N e r o p o p r a v i t P e t r a a P a v l a a s křesťany se v Ř í m ě z a c h á ­ zelo velice k r u t ě . C í l e m e v a n g e l i í b y l o p ř e d a t evangelijní 131

zvěst

(řecky euangelion, což z n a m e n á „ d o b r á z p r á v a " ) .

R o v n ě ž a n g l i c k é slovo gospel, p ř e k l á d a n é do češtiny jako „ e v a n g e l i u m " , je a n g l o s a s k ý p ř e k l a d z řečtiny s p ř e s n ě stejným v ý z n a m e m . Jestliže by b y l p ř í b ě h o v z k ř í š e n í L a z a r a u v e d e n u Mar­ ka, n a c h á z e l by se s v e l k o u p r a v d ě p o d o b n o s t í i v M a t o u ­ š o v ě a L u k á š o v ě e v a n g e l i u , k t e r á v z n i k l a o n ě c o později v t e m ž e století. J a n o v o e v a n g e l i u m se od o s t a t n í c h liší ob­ s a h e m , s l o h e m i k o n c e p c í , p r o t o ž e je silně o v l i v n ě n o esejs k o u t r a d i c í h e r o d i á n s k é éry. V d ů s l e d k u t o h o má své s t o u p e n c e , k t e ř í hájí jeho o d l i š n o s t od s y n o p t i c k ý c h evan­ gelií. P ř e s t o ž e b y l o z v e ř e j n ě n o a ž p o o s t a t n í c h třech, jeho r y s y p ř i p o m í n a j í c í svitky o d M r t v é h o m o ř e naznačují, ž e v z n i k l o k o l e m r o k u 37 po Kr. 3 V J a n o v ě e v a n g e l i u se vy­ skytuje b e z p o č e t d r o b n o s t í , k t e r é j i n d e n e n a j d e m e - což je faktor, jenž p ř i v e d l m n o h o v ě d c ů k z á v ě r u , že se spíše jed­ ná o přesnější s v ě d e c t v í . U M a t o u š e a L u k á š e jsou u r č i t é prvky, které se nevy­ skytují u M a r k a . N a p ř í k l a d p ř í b ě h o n a r o z e n í Ježíše, který se u M a r k a a J a n a zcela pomíjí. Avšak i k d y ž M a t o u š a Lu­ k á š o b s a h u j í látky, k t e r é u M a r k a nejsou, je i u M a r k a m n o h o m a t e r i á l u , k t e r ý se v o s t a t n í c h s y n o p t i c k ý c h evan­ geliích n e v y s k y t u j e . P r o č t e d y a u t o r M a r k o v a evangelia n e z a h r n u l n ě c o t a k d ů l e ž i t é h o jako v z k ř í š e n í L a z a r a ? Proč J a n o v o e v a n g e l i u m jako j e d i n é v y p r á v í t e n t o p ř í b ě h ? V Janově p o p i s u je u v e d e n o , že Marie Magdaléna a M a r t a b y l y L a z a r o v y sestry. Tyto ž e n y jsou za sestry p o ­ v a ž o v á n y i v L u k á š o v ě v y p r a v o v á n í o Ježíšově n á v š t ě v ě v Martině d o m ě . V t o m t o k r á t k é m p ř í b ě h u Martě vadí, že se m u s í o v š e c h n o s t a r a t s a m a , z a t í m c o M a r i e sedí u Ježí­ š o v ý c h n o h o u a p o v í d á si s n í m . Tato s t r u č n á e p i z o d a se­ s t á v á jen z p ě t i v e r š ů ( L u k á š 10:38-42), p ř e s t o byla inspi­ rací p r o m n o h o o b r a z ů o d t a k v ý z n a m n ý c h m a l í ř ů , jako byli Vermeer, B r u e g h e l , R u b e n s , T i n t o r e t t o a Velasquez. Tento p ř í b ě h a p ř í b ě h o L a z a r o v i jsou jediné příležitosti, k d y s e v N o v é m z á k o n ě objevuje M a r t a . N i k d e n e n í uve­ d e n a jako ř á d n á u č e d n i c e Ježíšova a neobjevuje se u kříže 132

ani u h r o b k y s Ježíšovou m a t k o u a jejími d r u ž k a m i . S p o l u s Marií, M a t k o u Marií a S a l o m e v š a k figuruje v d o k u m e n ­ tu Pistis Sofia. V této souvislosti se stejně ú č a s t n í d i s k u s í s Ježíšem o M o u d r o s t i jedenáct let po jeho v z k ř í š e n í a je za­ z n a m e n á n o , že byla s M a g d a l é n o u v P r o v e n c i . M a r t i n y o s t a t k y leží p o h ř b e n y v k o s t e l e p o n í p o j m e ­ n o v a n é m v T a r a s c o n u ve f r a n c o u z s k é p r o v i n c i i V i e n n e . Kostel j e p o s t a v e n v e t v a r u o b r á c e n é lodi, s l o u p y v y p a ­ dají jako s t ě ž n ě a j e h o loď z d o b í u m ě l e c k é z t v á r n ě n í M a g d a l é n i n y cesty. J e t u i d o z d i z a s a z e n á p a m ě t n í d e s k a připomínající n á v š t ě v u k a p l e , k t e r á s t á v a l a n a t o m t o m í s ­ tě, k r á l e m C l o v i s e m v roce 500. 4 Na z á k l a d ě r o z h o d n u t í sv. Caesaria z Arles (470-542) 5 se kolegiátní c h r á m sv. M a r t y p ů v o d n ě n a z ý v a l Sancta M a riae de Ratis (Sv. M a r i e z lodi) a ještě d n e s se p ř i n e š p o r á c h v kostele čtou slova „Veni, S p o n s a Christi, accipe c o r o n a m , q u a m tibi D o m i n u s p r e a p a r a v i t i n a e t e r n u m " (Přijď, N e ­ věsto Kristova, přijmi k o r u n u , k t e r o u ti p ř i p r a v i l P á n ve věčnosti). Co se M a r t y týče, je ve čtení p ř i d á n o t o t o : Toto je j e d n a z o n ě c h m o u d r ý c h p a n e n , k t e r é P á n n a ­ lezl bdící, p r o t o ž e k d y ž v z a l a s v o u l a m p u , v z a l a s se­ b o u i olej. A o p ů l n o c i n a s t a l pláč. H l e , p ř i c h á z í Ž e ­ nich, jděte mu n a p r o t i . A k d y ž P á n přišel, vešla s n í m v manželství.

6

P o d o b n ě jako v z n e š e n ý titul „ M a r i e " , t a k é „ M a r t a " byl v e skutečnosti titul. M a r t a z n a m e n a l a „ P a n í " a r o z d í l m e z i M a r t a m i a M a r i e m i spočíval v t o m , že M a r t á m b y l o d o v o ­ leno mít majetek, k d e ž t o M a r i í m n e . P r o t o s e o d o m u v Betanii u L u k á š e 10:38 m l u v í k o n k r é t n ě jako o d o m ě M a r t i n ě . M a r t a n e b y l a r o d n á sestra M a r i e M a g d a l é n y , by­ la to sestra k n ě z e Š i m o n a - L a z a r a . M a r i e M a g d a l é n a byla jejich sestra p o d l e v y z n á n í s h o d n o s t í alma (dívka), jak již bylo u v e d e n o ve 4. k a p i t o l e . M a r t a a L a z a r byli ve s k u t e č ­ nosti M a r i i n i p ř í b u z n í z m a t č i n y strany, teta a strýc (viz s c h é m a „ P o k r e v n í linie S v a t é h o g r á l u " , s. 380). 133

Odstranění důkazů Vyjdeme-li z t o h o , ž e M a r k o v o e v a n g e l i u m b y l o d o z n a č ­ né m í r y h l a v n í m e v a n g e l i e m v r á m c i s y n o p t i c k é trojice, je v ý z n a m n é , že v j e h o s t a v b ě jsou d v ě do očí bijící a n o m á ­ lie. Z a p r v é , z n á m á v e r z e o b s a h u j e věci, k t e r é s e nevysky­ tují v e s t a r š í c h ř e c k ý c h r u k o p i s e c h . Z a d r u h é , M a r k o v o e v a n g e l i u m n e o b s a h u j e o d d í l , k t e r ý byl v p ů v o d n í verzi. K d y ž se ve 4. století sestavoval N o v ý z á k o n , končilo M a r k o v o e v a n g e l i u m nynější š e s t n á c t o u k a p i t o l o u , 8. ver­ š e m , k t e r ý p ř e d c h á z í v y p r á v ě n í o u d á l o s t e c h , které nastaly po v z k ř í š e n í . 7 Tyto k r a t š í r u k o p i s y jsou součástí Codex Vaticanus a Codex Sinaiticus ve v a t i k á n s k é m archivu. 8 N y n í se v š e o b e c n ě má za to, že p o s l e d n í c h d v a n á c t v e r š ů ze 16. ka­ p i t o l y u M a r k a v z h l e d e m k jejich o d l i š n é m u l i t e r á r n í m u stylu d o d a l i jako n o v ě d o p s a n é p ř í d a v k y b i s k u p o v é z kon­ cilu, k t e r ý vybíral spisy d o N o v é h o z á k o n a , p o roce 397. V p ů v o d n í p o d o b ě končilo M a r k o v o evangelium ve v e r š i 16:8 t í m , že M a r i e M a g d a l é n a a d a l š í ž e n y odcházejí o d p r á z d n é h o Ježíšova h r o b u . Verše b y l y p ř i d á n y k o n ­ k r é t n ě s d v o j í m ú č e l e m . P o d v r ž e n ý v e r š 16:9 strategicky p ř i p o m í n á , ž e z M a r i e b y l o v y h n á n o s e d m d é m o n ů , jak se o t o m p í š e u L u k á š e 8:2. Ve s k u t e č n o s t i je to v této sou­ vislosti j e d i n ý biblický o d k a z , k t e r ý m á v š a k t e n ú č i n e k , že se v r o z h o d u j í c í fázi snižuje M a r i i n s t a t u s . Vedle t o h o , ve stejně p o d v r ž e n é m verši 16:15 v M a r k o v ě e v a n g e l i u , d á v á v z k ř í š e n ý Ježíš s v ý m u č e d n í k ů m m u ž s k é h o p o h l a v í pokyn: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření." Opět je to snaha úspěšně vymanévrovat Marii M a g d a l é n u a ž e n y v ů b e c z e v a n g e l i j n í h o o b r a z u , aby se tak v hnutí opodstatnilo výsadní právo m u ž ů . 9 V p ř í m é m r o z p o r u s t ě m i t o d o d a n ý m i verši bylo p o ­ m ě r n ě n e d á v n o o d h a l e n o , ž e z M a r k o v a evangelia byla p ř e d jeho z a ř a z e n í m d o N o v é h o z á k o n a o d s t r a n ě n a p o d ­ s t a t n á část týkající se M a r i e M a g d a l é n y , M a r t y a vzkříšení L a z a r a . V roce 1958 M o r t o n Smith, později profesor staro­ v ě k ý c h dějin n a C o l u m b i a University, našel překvapující 134

rukopis ekumenického patriarchy Konstantinopole ve Věžní k n i h o v n ě kláštera v M a r Saba b l í z k o K u m r á n u . Ten­ to klášter s t e r a s a m i na skaliskách, t á h n o u c í c h se až k ú d o ­ lí Kidrón, je j e d n í m z nejhonosnějších b u d o v v Judeji. Smith byl p o v ě ř e n katalogizací k n i h v k n i h o v n ě a bě­ h e m této p r á c e učinil m i m o ř á d n ý objev. V j e d n é z k n i h sv. Ignatia Antiochejského z 1. století byl p ř e p i s d o p i s u napsaného

Klementem Alexandrijským

(150-215). 1 0

Byl

a d r e s o v á n jeho kolegovi T h e o d o r o v i a o b s a h o v a l m a l ý ne­ z n á m ý ú s e k z M a r k o v a evangelia. K l e m e n t ů v d o p i s pojed­ nával o n e p r a v o v ě r n é s k u p i n ě z v a n é k a r p o k r a t é , kteří byli i n s p i r o v á n i u č e n í m M a r t y a S a l o m e (tj. H e l e n y - S a l o m e , m a n ž e l k y Šimona-Lazara, nikoli Ježíšovy sestry Sáry-Salom e ) . " N a ř i z o v a l o se v n ě m , a b y části z p ů v o d n í h o o b s a h u M a r k o v a evangelia byly o d s t r a n ě n y , p r o t o ž e s e n e s h o d u j í s p o ž a d a v k y o r t o d o x i e . K d y ž K l é m é n s v y s v ě t l o v a l své d ů ­ v o d y p r o jejich š k r t n u t í , n a p s a l : P r o t o ž e i k d y b y [ k a r p o k r a t é ] říkali n ě c o p r a v d i v é h o , ten, k d o miluje P r a v d u , by s n i m i stejně n e m ě l sou­ hlasit. P r o t o ž e n e v š e c h n y p r a v d i v é věci jsou P r a v d a ; ani b y s e o n é p r a v d ě , k t e r á s e jeví p r a v d i v á p o d l e lidských n á z o r ů , n e m ě l a d á v a t p ř e d n o s t p ř e d p r a ­ v o u P r a v d o u - t o u p o d l e víry. Č l o v ě k jim n e s m í ni­ k d y u s t u p o v a t , a n i k d y ž p r o s a z u j í své p o d v r h y , b y n e m ě l p ř i p u s t i t , ž e tajné e v a n g e l i u m n a p s a l M a r e k , ale m ě l b y t o p o p í r a t p o d p ř í s a h o u . P r o t o ž e v š e m li­ d e m s e nesmějí říkat v š e c h n y p r a v d i v é věci.

12

V o d s t r a n ě n é části z M a r k o v a e v a n g e l i a volá L a z a r z h r o ­ bu na Ježíše ještě p ř e d t í m , n e ž z n ě h o byl o d v a l e n ká­ m e n . 1 3 Z t o h o je jasné, že t e n t o člověk n e b y l fyzicky m r t v ý a že Ježíšův akt „ v z k ř í š e n í " n e b y l n a d p ř i r o z e n ý m z á z r a ­ k e m v t o m s m y s l u , jak se o b v y k l e p o d á v á . V z h l e d e m k t o m u , že sv. K l é m é n s o d s t r a n i l z M a r k o v a evangelia t u t o z m í n k u o L a z a r o v i , neobjevuje se již u M a ­ t o u š e a n i u L u k á š e - p o u z e u J a n a . H l a v n í r o z d í l m e z i Ja135

n e m a tajným M a r k o v ý m v y p r á v ě n í m se však vztahuje k chování Marie M a g d a l é n y v kontextu této události. U J a n a 11:20-29 se píše: K d y ž M a r t a u s l y š e l a , ž e Ježíš p ř i c h á z í , šla m u n a ­ p r o t i . M a r i e z ů s t a l a d o m a . . . [Marta] z a v o l a l a s v o u s e s t r u s t r a n o u a řekla jí: „Je tu M i s t r a volá t ě . " Jak to M a r i e uslyšela, r y c h l e vstala a šla k n ě m u . N e n í u v e d e n ž á d n ý d ů v o d Mariina váhavého chování, n i c m é n ě t a t o p a s á ž s e jeví j a k o d o s t i v ý m l u v n á : M a r t a o d e š l a z d o m u , ale M a r i e z ů s t a l a u v n i t ř do té doby, n e ž ji z a v o l a l Ježíš. Tato p ř í h o d a byla v š a k m n o h e m p o d r o b n ě j i p o p s á n a v o d s t r a n ě n é m ú s e k u z M a r k a . Tam se vysvětlu­ je, že M a r i e ve s k u t e č n o s t i vyšla z d o m u s M a r t o u již p ř i p r v n í p ř í l e ž i t o s t i , ale p o t é b y l a k á r á n a u č e d n í k y a poslá­ n a d o v n i t ř , a b y t a m čekala n a Ježíšovy p o k y n y . P r a v d o u je, ž e Ježíšova m a n ž e l k a M a r i e byla v á z á n a p ř í s n ý m i pravidly, jimž p o d l é h a l a k a ž d á nevěsta. N e b y l o jí d o v o l e n o o p u s t i t d ů m a p o z d r a v i t m a n ž e l a , d o k u d se jí k t o m u n e d o s t a l o jeho v ý s l o v n é h o s o u h l a s u . 1 4 V J a n o v ě v y p r á v ě n í j e p o n e c h á n a n a s v é m v y k á z a n é m místě bez v y s v ě t l e n í , ale p o d r o b n ě j š í M a r k ů v text byl v ý s l o v n ě od­ s t r a n ě n , p r o t o ž e z n ě h o m a n ž e l s k á s k u t e č n o s t vyplývala příliš jasně. Jak říká s á m K l é m é n s , M a r k o v o e v a n g e l i u m u k a z u j e P r a v d u , nikoliv a l t e r n a t i v n í „ p r a v d u p o d l e víry". V y p u š t ě n í p ř í b ě h u o L a z a r o v i je d ů v o d e m t o h o , že se v y p r á v ě n í u M a r k a a M a t o u š e o n á s l e d n é m p o m a z á n í Je­ žíše M a r i í M a g d a l é n o u v Betanii o d e h r á v á v d o m ě m a l o ­ m o c n é h o Š i m o n a (u L u k á š e o z n a č o v a n é h o za farizeje Ši­ m o n a ) , a n i k o l i v d o m ě L a z a r o v ě jako u J a n a . 1 5 A b y c h o m p o c h o p i l i v ý z n a m , m u s í m e s e p o d í v a t n a širší souvislosti této epizody. Je rovněž n u t n é r o z u m ě t biblickému užití s l o v a „ s m r t " v t o m t o k o n t e x t u , jak je s t a n o v e n o p o d l e zá­ k o n i c k ý c h k ó d ů v e svitcích o d M r t v é h o m o ř e . M u ž n a z ý v a n ý j a k o L a z a r byl J e ž í š ů v p ř í t e l a a p o š t o l Š i m o n b ý v a l ý farizeus. V a p o š t o l s k é m v ý č t u u M a t o u š e 136

10:4 a M a r k a 3:18 je n á m p ř e d s t a v e n jako Š i m o n K a n a n e j ­ ský, k d e ž t o u L u k á š e 6:15 a ve S k u t c í c h 1:13 se n a z ý v á Ši­ m o n Z é l ó t a . Zélóti byli m i l i t a n t n í bojovníci z a s v o b o d u a z a s t á n c i v á l k y p r o t i Ř í m u - n ě k d y byli o z n a č o v á n i j a k o kananités (řecky „ f a n a t i c i " ) . R o k u 32 po Kr. se Š i m o n d o s t a l do k o n f l i k t u s v r c h n o s ­ tí, p r o t o ž e s e ú č a s t n i l n e ú s p ě š n é r e v o l t y p r o t i ř í m s k é m u g u b e r n á t o r o v i P o n t i o v i Pilátovi. D ů v o d e m p o v s t á n í , jak to líčí J o s e p h u s v Židovských starožitnostech, b y l o t o , že Pil a t u s p o u ž í v a l veřejné f o n d y k e z l e p š e n í s v é s o u k r o m é d o d á v k y v o d y . 1 6 Byla p r o t i n ě m u v z n e s e n a f o r m á l n í stíž­ n o s t u s o u d u , n a č e ž Pilátovi vojáci z n á m é s t ě ž o v a t e l e zavraždili. Okamžitě p o t é následovala ozbrojená vzpou­ ra, v e d e n á Š i m o n e m Z é l ó t o u . Tato r e v o l t a nejspíš m u s e l a skončit n e ú s p ě c h e m a Š i m o n b y l n a z á k l a d ě v ý n o s u k r á l e Heroda Agrippy I. postaven m i m o zákon. Podle židovského práva bylo postavení m i m o zákon formou rozsudku smrti - spirituální p o p r a v o u společen­ ským zavržením (podobným exkomunikaci) - a mluvilo se o n ě m o b r a z n ě jako o „ s m r t i " . Ale t r v a l o čtyři dny, n e ž vešlo v p l a t n o s t . M e z i t í m b y l e x k o m u n i k o v a n ý vysvle­ čen, z a h a l e n d o p l á t n a ,

17

zavřen a p o v a ž o v á n za „smrtel­

ně n e m o c n é h o " . V p ř í p a d ě L a z a r a M a r t a a M a r i e věděly, ž e jeho d u š e b u d e n a v ž d y o d s o u z e n a , p o k u d n e b u d e tře­ tího d n e o m i l o s t n ě n ( v z k ř í š e n ) , a t a k d a l y v ě d ě t Ježíšovi, že Š i m o n je „ n e m o c n ý " (Jan 11:3). Z p o č á t k u Ježíš n e m o h l nic dělat, p r o t o ž e t a k o v é vzkří­ šení m o h l p r o v é s t p o u z e v e l e k n ě z n e b o otec s p o l e č e n s t v í a Ježíš n e z a s t á v a l k n ě ž s k ý ú ř a d . Stalo se však, že H e r o d e s A g r i p p a se p o h á d a l s ř í m s k ý m i a u t o r i t a m i a přišel o s v o u jurisdikci v k r á t k o d o b ý p r o s p ě c h s v é h o strýce H e r o d a Antipy, který p o d p o r o v a l z é l ó t s k o u akci p r o t i Pilátovi. A n t i p a s se chopil příležitosti a z r u š i l p ř í k a z v e d o u c í ke z b a v e n í p r á v a nařídil, a b y byl Š i m o n v z k ř í š e n z m r t v ý c h . P ř e s t o ž e o b d o b í s p i r i t u á l n í s m r t i (čtvrtý d e n p o exko­ m u n i k a c i ) již p r o Š i m o n a n a s t a l o , Ježíš s e r o z h o d l vzít n a sebe k n ě ž s k ý ú k o l a u d ě l o v a t d i s p e n s p ř i k a ž d é příleži137

tosti. P ř i t o m p o t v r d i l h o d n o s t d u c h o v n ě m r t v é h o Šimo­ na j a k o A b r a h a m o v a p o m o c n í k a Elíezera (Lazar) a přiká­ zal m u ( p ř i č e m ž h o o s l o v o v a l t í m t o n o v ý m t i t u l e m ) , aby p o v s t a l z n á r u č í A b r a h a m o v a . A t a k t o b y l t e d y L a z a r (Ši­ m o n Z é l ó t a ) v z k ř í š e n z m r t v ý c h i b e z oficiální s a n k c e ve­ l e k n ě z e , O t c e s a n h e d r i n u , r a d y starších. Ježíš zjevně p o r u š i l p r a v i d l a c h r á m o v é společnosti, ale H e r o d e s A n t i p a s t e h d y z a v á z a l h i e r a r c h i i , a b y t e n t o fakt přijala p a s i v n ě - a p r o široké m a s y byla t a t o politicky b e z p r e c e d e n t n í událost skutečným zázrakem. Právě v té d o b ě (jak stojí v J a n o v i 11:47-53) se v e l e k n ě z Kaifáš a fari­ z e o v é „ s m l u v i l i , ž e h o zabijí". Popis Šimona jako „ m a l o m o c n é h o " se sem dobře hodí, p r o t o ž e s p o l e č n o s t se k n ě m u c h o v a l a jako k m a l o m o c n é ­ mu a v d ů s l e d k u e x k o m u n i k a c e byl p o v a ž o v á n za o h a v ­ n ě n e č i s t é h o . T o z a s e n á s l e d n ě vysvětluje n e z v y k l é vy­ p r á v ě n í o m a l o m o c n é m , k t e r ý hostil v ý z n a m n é h o s t y v e s v é m k r á s n é m d o m ě ( M a t o u š 26:6 a M a r e k 14:3).

Velké kacířství V roce 1959 uveřejnil d o m i n i k á n s k ý m n i c h A n t o i n e D o n d a i n e k o n t r o v e r z n í t r a k t á t týkající se Ježíše a M a r i e Mag­ d a l é n y . 1 8 Z p r á v a nesla n á z e v Durand de Huesca et la polémi­ que anti-cathare ( D u r a n d o d ' O s c a a a n t i k a t a r s k á p o l e m i k a ) a byla napsána

p r o č a s o p i s Archivům Fratrum Praedicato-

rum - r o č n í r e v u e D o m i n i k á n s k é h o h i s t o r i c k é h o i n s t i t u t u v Ř í m ě . 1 9 V d i s k u s i o s t ř e d o v ě k ý c h historických z á z n a ­ m e c h s e k t y k a t a r ů v jižní Francii D o n d a i n e psal, že věřili, ž e „ M a r i e M a g d a l é n a byla v e s k u t e č n o s t i m a n ž e l k a Kris­ tova".20 Sto let p ř e d v y s l ý c h á n í m t e m p l á ř ů inkvizicí byli kataři z

Languedoku

(západo-severozápadně

od

Marseilles,

u Lvího zálivu) těmi nejpronásledovanějšími heterodoxními křesťany n e b o l i „ h e r e t i k y " , jak byli o z n a č o v á n i . Vedle své víry o h l e d n ě postavení Magdalény podporovali dě138

dictví Desposyni a m l u v i l i o m e s i á š s k é p o k r e v n í linii j a k o o albigenských. V jazyce s t a r é P r o v e n c e se elfka o z n a č o v a l a jako albi (elbe n e b o ylbi) a Albi b y l o j m é n o h l a v n í h o k a t a r s k é h o střediska v L a n g u e d o k u . Bylo to z ú c t y k m a t r i l i n e á r n í m u d ě d i c t v í g r á l o v s k é d y n a s t i e d a v i d o v s k é krá­ lovské

krve

známé

Sangréal.

jako

(I

přes

anglosaské

m y t o l o g i c k é u ž í v á n í slova „elf" [semitsky „elef"] se t e n t o v ý r a z ve s t a r o z á k o n n í t e r m i n o l o g i i v z t a h o v a l k h l a v ě krá­ lovského kmene.)21 V roce 1208 k a t a r y za jejich n e k ř e s ť a n s k é c h o v á n í p ř í s ­ n ě n a p o m e n u l p a p e ž I n o c e n c III. N á s l e d u j í c í h o r o k u p a k v y t á h l a p a p e ž s k á a r m á d a o 3 0 000 m u ž í c h n a ú z e m í p o d v l á d o u S i m o n a d e M o n t f o r t . Vojáci byli z r á d n ě o z d o b e n i r u d ý m k ř í ž e m k ř i ž á k ů S v a t é z e m ě , ale jejich cíl b y l zcela jiný. Byli vysláni, a b y v y h u b i l i a s k e t i c k o u k a t a r s k o u sek­ t u (Čisté), k t e r á b y l a p o d l e p a p e ž e a f r a n c o u z s k é h o k r á l e Filipa II. o d p o r n ě kacířská. Jatka t r v a l a třicet p ě t let, vy­ ž á d a l a si d e s í t k y tisíc ž i v o t ů a v y v r c h o l i l a k r v a v ý m m a ­ s a k r e m u m o n t s é g u r s k é h o s e m i n á ř e , k d e b y l o v roce 1244 n a k ů l y n a b o d n u t o a z a ž i v a u p á l e n o d v ě stě r u k o j m í . 2 2 Z náboženského hlediska bylo učení katarů v podstatě gnostické; byli t o p o z o r u h o d n ě d u c h o v n í l i d é , k t e ř í věři­ li, že d u c h je čistý, ale fyzická h m o t a je nečistá. P ř e s t o ž e jejich p ř e s v ě d č e n í b y l o ve s r o v n á n í s h r a b i v ý m i s n a h a m i Říma n e o r t o d o x n í , p a p e ž ů v s t r a c h z k a t a r ů b y l z a p ř í č i ­ n ě n n ě č í m m n o h e m hrozivějším. Říkalo se o n i c h , že jsou strážci v e l k é h o a p o s v á t n é h o p o k l a d u s p o j e n é h o s fantas­ tickým a p r a s t a r ý m p o z n á n í m - jedinečně esoterické m o u d r o s t i z v a n é Sapientia, k t e r á p ř e s a h o v a l a křesťanství. L a n g u e d o c k á oblast v p o d s t a t ě tvořila v o s m é m století ži­ d o v s k é k r á l o v s t v í S e p t i m á n i i a žilo v ní m n o h o t r a d i c o L a z a r o v i a M a r i i M a g d a l é n ě , o n i c h ž m l u v i l i jako o M a t c e G r á l u křesťanství. 2 3 P o d o b n ě jako t e m p l á ř i byli i k a t a ř i v ý s l o v n ě t o l e r a n t n í k ž i d o v s k é a m u s l i m s k é k u l t u ř e . Ve s k u t e č n o s t i b y l o h r a ­ b a t ů m t o u l o u s k ý m v y t ý k á n o , ž e u d ě l u j í Ž i d ů m veřejné ú ř a d y . K a t a ř i r o v n ě ž z a s t á v a l i r o v n o s t p o h l a v í , 2 4 ale z a t o 139

v š e byli k a t o l i c k o u inkvizicí ( f o r m á l n ě z a l o ž e n o u v roce 1233) z a v r ž e n i a n á s i l n ě p o t l a č e n i a b y l o p r o t i n i m v z n e ­ seno m n o h o obvinění z r o u h á n í a pohlavních úchylek. V r o z p o r u s t ě m i t o o b v i n ě n í m i se ve s v ě d e c t v í c h m l u v i l o jedině o katarské „církvi lásky" a o n e ú n a v n é oddanosti k a t a r ů s l u ž b ě Ježíšově. Věřili v Boha a D u c h a s v a t é h o , m o d l i l i s e m o d l i t b u P á n ě a tvořili p ř í k l a d n o u společnost, k t e r á m ě l a v l a s t n í s y s t é m s o c i á l n í h o z a b e z p e č e n í s chari­ tativními školami a nemocnicemi. Dokonce nechali do s v é h o jazyka, langue d'oc (jazyka z á p a d u ; z t o h o t o fran­ c o u z s k é h o s l o v n í h o spojení p o c h á z í i n á z e v jejich kraje), p ř e l o ž i t Bibli a z jejich a l t r u i s t i c k ý c h s n a h m ě l o p r o s p ě c h i nekatarské obyvatelstvo. Z p r a k t i c k é h o h l e d i s k a to z n a m e n a l o , že k a t a ř i byli p r o s t ě n o n k o n f o r m i s t é , k t e ř í kázali, a n i ž k t o m u p o t ř e b o ­ vali nějaké p o v o l e n í , a n e p o t ř e b o v a l i ani ž á d n é u s t a n o v e ­ né k n ě z e či b o h a t ě z d o b e n é kostely jako jejich katoličtí s o u s e d é . Sv. B e r n a r d z C l a i r v a u x řekl: „ Ž á d n á k á z á n í ne­ jsou křesťanštější n e ž jejich a jejich m o r á l k a je ryzí." Přesto na ně p o d rouškou svaté misie přitáhla papežská armáda, a b y jejich s p o l e č n o s t s m e t l a z p o v r c h u z e m s k é h o . Edikt, k t e r ý m se tato likvidace přikazovala, se vztaho­ val nejen na s a m o t n é m y s t i c k é katary, n ý b r ž i na všechny, k d o je p o d p o r o v a l i - což z a h r n o v a l o v ě t š i n u o b y v a t e l L a n g u e d o k u . V t é d o b ě b y l t e n t o r e g i o n z p o l a nezávis­ l ý m s t á t e m , a č byl geograficky s o u č á s t í Francie. Politicky b y l s p o j e n ý s p í š e se s e v e r o š p a n ě l s k ý m p o m e z í m a jeho vrchním p á n e m byl hrabě z Toulouse. Na rozdíl od atmo­ sféry ú t l a k u , k t e r á p ř e v l á d a l a v z á p a d n í E v r o p ě , byla lang u e d o c k á s p o l e č n o s t p o d s t a t n ě tolerantnější a k o s m o p o ­ litnější. 2 5 Tento kraj byl v e s k u t e č n o s t i p r o m i n e n t n í m c e n t r e m t r u b a d ú r s k é lyrické p o e z i e a d v o r s k é lásky, k t e r á kvetla p o d p a t r o n á t e m h r a b a t z Béziers, Foix, T o u l o u s e a P r o v e n c e . V y u č o v a l y se z d e klasické j a z y k y s p o l e č n ě s l i t e r a t u r o u , filozofií a m a t e m a t i k o u . O b l a s t byla p o m ě r ­ n ě b o h a t á a o b c h o d n ě stabilní, ale t o v š e s e m ě l o z m ě n i t v r o c e 1209, k d y p a p e ž s k á vojska d o r a z i l a k ú p a t í P y r e n e 140

jí.

Protože

kataři

podporovali

dynastické

albi-genské

( k r á l o v s k o u krev), b a r b a r s k é v á l e č n é t a ž e n í s e n a z v a l o křížovou výpravou proti albigenským.26 Z e všech n á b o ž e n s k ý c h k u l t ů , k t e r é v e s t ř e d o v ě k u roz­ kvétaly, byl k a t a r s k ý n e j m é n ě n e b e z p e č n ý a s k u t e č n o s t , že kataři byli spojováni s e z v l á š t n í m p r a s t a r ý m p o z n á n í m , nebyla ničím n o v ý m . G u i l h e l m d e T o u l o u s e d e G e l l o n e , král S e p t i m á n i e , založil Ž i d o v s k o u a k a d e m i i v L a n g u e d o ku již o čtyři sta let dříve. Římští b i s k u p o v é se v š a k báli, že kataři jsou s to p ř e v r á t i t o r t o d o x n í c í r k e v n í u č e n í , a p r o zoufalý a fanatický r e ž i m tak existovalo p o u z e j e d i n é řeše­ ní. Takže n a k o n e c z a z n ě l p ř í k a z : „Zabijte je v š e c h n y ! "

Magdalénský archiv Již d ř í v e jsme se d í v a l i na t r a k t á t Pistis Sofia z Askewova kodexu, k d e se popisuje, jak se M a r i e M a g d a l é n a a a p o š t o ­ lově ú č a s t n í Ježíšova v y u č o v á n í v r o c e 44 po Kr. (viz s. 116). Avšak p o d o b n ě j a k o v p ř í p a d ě t a j n é h o M a r k o v a evangelia existují ještě d a l š í s t a r o b y l é texty, k t e r é M a r i i lí­ čí v m é n ě o b v y k l é m světle. Je to p r á v ě M a g d a l é n a , k t e r é H i p p o l y t u s a p ř e d ř í m š t í křesťané d a l i t i t u l Apoštola apostolorum, a p o š t o l k a a p o š t o l ů . V roce 1969 f o r m á l n ě p r o h l á s i l a katolická církev M a r i i za s v a t o u (svátek 22. července), ale je zajímavé si p o v š i m ­ n o u t , že v 17. století byla ž á d o s t o totéž, v z n e s e n á d o m i n i ­ k á n s k ý m k o n v e n t e m v La S a i n t e - B a u m e , z a m í t n u t a .

27

Ta­

t o aktivita z e s t r a n y f r a n c o u z s k ý c h d o m i n i k á n ů v z n i k l a na p o d n ě t Fra Michaelise z P r o v e n c e , a k t i v n í h o r e f o r m á ­ tora v d o b ě jeho z v o l e n í p ř e v o r e m v St M a x i m u la SainteB a u m e . P ř e d t í m v roce 1691 h i s t o r i k T h o m a s S o u é g e s , kte­ rý sestavil hesla s v a t ý c h na k a ž d ý d e n v d o m i n i k á n s k é m roce, n a p s a l ( k d y ž se d o s t a l ke 22. červenci): „ M a r i e M a g ­ daléna, Matka Ochranitelka Ř á d u kazatelů." K t o m u do­ d a l o s o b n í p o z n á m k u : „Byla jsi k n á m tak laskavá, poctila jsi n á s tím, že ses k n á m c h o v a l a jako k d ě t e m a b r a t ř í m . 141

Zalíbilo se ti, žes chtěla, a b y v z á c n é p o z ů s t a t k y t v é h o těla byly střeženy a místo tvého pokání uctíváno." D v a c á t é h o č e r v n a 1295 p ř e v z a l p r v n í d o m i n i k á n s k ý p ř e v o r G u i l l a u m e d e T o n n e i n s o d c a s s i a n i t ů d o vlastnic­ tví s v a t y n i S a i n t e - B a u m e a a ž n a m a l o u p ř e s t á v k u b ě h e m Velké f r a n c o u z s k é r e v o l u c e z ů s t a l i ř e h o l n í c i v t o m t o sídle a ž d o r o k u 1957. P o t é b y l k l á š t e r p ř e d á n j e p t i š k á m , k t e r é z d e v roce 1872 z a l o ž i l y svůj k o n v e n t . Po p r á c i k r á l e neap o l s k é h o , sicilského a p r o v e n s á l s k é h o Karla II. v St Maxi­ mu la Sainte-Baume spolu s jeho d o m i n i k á n s k ý m rádcem a z p o v ě d n í k e m P i e r r e m d e L a m a n o n byl s v á t e k M a r i e M a g d a l é n y v d o m i n i k á n s k é m ř á d u p o p r v é slaven v roce 1297, jak b y l o d o p o r u č e n o g e n e r á l n í k a p i t u l o u v Boloni. 2 8 M a t k o u O c h r á n k y n í d o m i n i k á n s k é h o ř á d u byla o d e v ž d y Ježíšova m a t k a M a r i e , ale M a r i e M a g d a l é n a byla s t a n o v e ­ n a j a k o j e h o p a r a l e l n í M a t k a O c h r a n i t e l k a , což stavělo o b ě M a r i e n a r o v e n o d s a m é h o p o č á t k u . Velice p ř í h o d n ě to vyjádřil Fra Mortier, a u t o r Dominikánské liturgie: „Tělo Marie M a g d a l é n y stráží kazatelé; řád kazatelů je strážen Magdalénou."29 S v ě d e c t v í o t o m se n a c h á z í v o b e c n é ikonografii M a r i e M a g d a l é n y , k t e r á b y l a u m ě l e c k y v y p o d o b n ě n a se sv. D o ­ m i n i k e m a t a k é se sv. K a t e ř i n o u S i e n s k o u , p ř i č l e n ě n o u k d o m i n i k á n ů m , k t e r á n a v š t í v i l a La S a i n t e - B a u m e v roce 1376. K o l e m r o k u 1320 si d o m i n i k á n s k ý b i s k u p ze Savony o b j e d n a l u i t a l s k é h o m a l í ř e S i m o n a M a r t i n i h o svůj p o r t r é t s M a r i í M a g d a l é n o u . Také ve d v a c á t ý c h letech 14. století si f r a n t i š k á n T e o b a l d o P o n t a n o o b j e d n a l u Gio t t a d i B o n d o n e n e o b v y k l ý p o r t r é t své o s o b y a M a r i e M a g d a l é n y . Tato freska v k a p l i sv. M a g d a l é n y v kostele sv. F r a n t i š k a v Assisi z n á z o r ň u j e velice p o k o r n é h o P o n t a n a v e s p o l e č n o s t i p r o p o r č n ě o b r o v s k é M a g d a l é n y obleče­ né do č e r v e n é h o r o u c h a (viz i l u s t r a c e 17). V r o c e 1787 zveřejnil Père L a c o r d a i r e d o m i n i k á n s k ý r u k o p i s s k á z á n í m sv. T o m á š e A k v i n s k é h o , k d e b y l o u v e d e n o , ž e „ č e r v e n á j e b a r v o u v í r y " . 3 0 T o b y l o d o jisté m í r y v s o u l a d u s o r t o d o x n í m n á z o r e m církve, p r o t o ž e č e r v e n á 142

byla b a r v a k a r d i n á l ů . R o z d í l tkvěl v t o m , že V a t i k á n to v p ř í p a d ě ž e n n e u z n á v a l . K d y ž m ě l a ž e n a n a s o b ě červe­ n ý kabát, b y l o t o nejen r o u h á n í , n ý b r ž t o z n a č i l o chtíč a c h l í p n o s t Š a r l a t o v é ženy. V k l á š t e r n í c h k r u z í c h b y l o rovněž běžné Marii M a g d a l é n u zobrazovat v bílém hábi­ tu, jak v i d í m e n a p ř í k l a d n a p o r t r é t u s č e r v e n ý m vejcem (viz ilustrace 14). I to b y l o p r o ř í m s k o u církev nepřijatel­ n é , p r o t o ž e bílá byla b a r v o u čistoty a h ř í š n í k ji n e s m ě l mít n a sobě. ( K t é m a t u p r a v i d e l v e v ý t v a r n é m u m ě n í s e ještě v p r a v ý čas v r á t í m e . ) N e o p o m i n u t e l n ý m důležitým detailem, který se týká t r v a l é h o z a o b í r á n í se M a r i í M a g d a l é n o u v k l á š t e r e c h , je, že s n í m začali již v roce 410 c a s s i a n i t š t í m n i š i v M a r s e i l ­ les. K d y ž katoličtí b i s k u p o v é císaře K o n s t a n t i n a s e s t a v o ­ vali na k o n c i l u v K a r t á g u v roce 397 N o v ý z á k o n , b y d l e l z a k l a d a t e l Jan C a s s i a n u s v B e t l é m ě . T e n k r á t b y l o u s t a n o ­ v e n o , že evangelia, e p i š t o l y a d a l š í texty, k t e r é n e b u d o u v y b r á n y d o k á n o n u , b u d o u zničeny, n á s l e d k e m č e h o ž by­ ly jejich k o p i e p á l e n y a u k r ý v á n y v r ů z n ý c h č á s t e c h říše. Cassianus přesně

věděl,

co

tyto

rukopisy

obsahují

o M a r i i M a g d a l é n ě , ale t e p r v e k d y ž byla v 18. století obje­ v e n a Pistis Sofia a nověji, v roce 1945, d a l š í c h 52 t e x t ů v N a g H a m m á d í , dostaly se tyto utajované d o k u m e n t y n a světlo. P o s l e d n ě z m í n ě n é k n i h y b y l y v e s k u t e č n o s t i zveřejněny až v 70. letech d v a c á t é h o století a p ř e s 1500 let byl církevní N o v ý z á k o n j e d i n ý m d o s t u p n ý m p r a m e n e m křesťanského P í s m a . A ž t e p r v e velice n e d á v n o j s m e s e d o z v ě d ě l i to, c o k d y s i v ě d ě l Jan C a s s i a n u s a č e m u v ž d y věřili d o m i n i k á n š t í b r a t ř i k a z a t e l é .

Zapomenutá evangelia V z h l e d e m k n e d á v n ý m o b j e v ů m , jako jsou s v i t k y o d M r t ­ v é h o m o ř e a z N a g H a m m á d í a d e s í t k y tisíc d a l š í c h d o ­ k u m e n t ů z e s t a r o z á k o n n í doby, k t e r é jsou n y n í n a c h á z e ­ ny, je již n e m o ž n é , a b y m ě l o z a v e d e n é c í r k e v n í d o g m a 143

t a k o v o u v á h u jako p o celou d o b u její d l o u h é t r a d i c e . Lidé mají s a m o z ř e j m ě p r á v o věřit, č e m u chtějí, ale n e d á v n o o b j e v e n é d o k u m e n t y vrhají zcela n o v é světlo n a m n o h o a s p e k t ů n á b o ž e n s k ý c h dějin. V n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h p o ­ tvrzují t o , č e m u se d l o u h o věřilo, ale v jiných vycházejí najevo d a l š í s c é n á ř e . S l e p á v í r a již n e n í přijatelná, p r o t o ž e n y n í je třeba vá­ žit n a n o v ý c h v a h á c h . Buď b u d e m e b r á t p l n ě v ú v a h u d ů k a z y , k t e r é j s o u v s o u č a s n é d o b ě k d i s p o z i c i , n e b o je b u d e m e i g n o r o v a t a v ě ř i t b e z o h l e d u n a n ě s t a r ý m vý­ kladům. Nyní zde m á m e alternativní vyprávění - mož­ n o s t i , n a jejichž z á k l a d ě s i m ů ž e m e u d ě l a t u v á ž l i v ý ú s u ­ dek. N e n í m o ž n é zpochybnit d o g m a na jedné straně a z a v é s t d o g m a n o v é , jež m á t o p r v n í n a h r a d i t . D o g m a j e v o l i t e l n ý s y s t é m , k t e r ý m ů ž e m e , n e b o n e m u s í m e přijí­ m a t , ale v p r o s t ř e d í s v o b o d n é v ů l e a v o l b y f u n g o v a t n e ­ může. S l o v o „ h e r e z e " ( n e b o l i „ k a c í ř s t v í " ; p o z n . překl.) s e od­ v o z u j e o d ř e c k é h o v ý r a z u hairesis, k t e r ý z n a m e n á „vol­ b a " . Takže obvinění z hereze z n a m e n a l o popření mož­ n o s t i volby. Z a d o b i n k v i z i c e b y l o z l o č i n e m n e ř í d i t s e pravidly Říma a dogmatickými názory biskupů. Dnes j e t o m u jinak; m u s í p ř e v a ž o v a t v l a s t n í volba, ale m ě l a by to být volba informovaná. K u s n a d n ě n í tohoto pro­ c e s u j e t ř e b a s t u d o v a t n e k a n o n i c k ý m a t e r i á l , stejně jako t y d o k u m e n t y , k t e r é v y b r a l i (za n á s , ale b e z n a š e h o sou­ h l a s u ) ti, k d o m ě l i p ř e d m n o h a sty lety s v é specifické zá­ jmy. P o d í v á m e se t e d y v k r á t k o s t i na to, jak p ř e s n ě p r o b í h a l v ý b ě r n o v o z á k o n n í c h evangelií. Ale n e j p r v e s e zamyslí­ m e n a d n ě k t e r ý m i k n i h a m i , k t e r é d o k á n o n u v y b r á n y ne­ b y l y - spisy, jež b y l y z t o h o či o n o h o d ů v o d u vyloučeny. J e d e n z t ě c h t o t e x t ů , k t e r ý z n a l i J a n C a s s i a n u s , stejně jako s p i s Pistis Sofia, n e s e n á z e v Rozhovor Spasitelův. Je to z á z n a m d a l š í h o d i a l o g u o t á z k a - o d p o v ě ď , ale v u ž š í m k r u h u , k t e r ý s e s o u s t ř e d í n a Ježíše, M a t o u š e , Tadeáše a M a r i i M a g d a l é n u . D i s k u s e má v n ě k t e r ý c h o h l e d e c h 144

m í r n ě kabalistický r á z a jsou v ní i n á z v u k y g r á l o v s k é t r a d i c e v t o m s m y s l u , že se v n ě k t e r ý c h o h l e d e c h z a b ý v á s p a s e n í m a o s o b n í m d o s a ž e n í m Světla. Vychází z r o z s á h ­ l é sbírky Ježíšových v ý r o k ů , o z n a č o v a n é j a k o „ Q " (od n ě ­ meckého

slova die

Quelle,

které z n a m e n á

„pramen").

M n o h é z v ý r o k ů se objevují u Jana i v s y n o p t i c k ý c h e v a n ­ geliích, ale jiné n e , p ř e s t o ž e jsou z a z n a m e n a n é j i n d e v k o n t e x t u „ Q " . D ů l e ž i t ý m a s p e k t e m Rozhovoru Spasitelo­ va, a l e s p o ň co se n a š e h o t é m a t u týče, je s k u t e č n o s t , že p ř e d s t a v u j e M a r i i M a g d a l é n u jako c h á p a v o u v i z i o n á ř k u , jako a p o š t o l k u , k t e r á v y n i k á n a d jiné, a j a k o „ ž e n u , k t e r á znala Všechno".31 K r o m ě t o h o , že se o Ježíšovi říká, že M a r i i M a g d a l é n u miloval, je v N o v é m z á k o n ě jejich i n t i m n í b l í z k o s t zjevně z a s t ř e n a . N e n í t o m u t a k ale ve Filipově evangeliu, k d e se 0 v z t a h u Ježíše a M a r i e o t e v ř e n ě h o v o ř í : A m a n ž e l k o u S p a s i t e l o v o u je M a r i e M a g d a l é n a . 3 2 Ale K r i s t u s ji m i l o v a l více n e ž v š e c h n y u č e d n í k y a líbal ji na ú s t a . O s t a t n í u č e d n í k y to p o h o r š o v a l o a d á v a l i najevo svůj n e s o u h l a s . Říkali m u : „ P r o č ji miluješ více n e ž n á s v š e c h n y ? " Spasitel o d p o v ě d ě l a řekl jim: „ P r o č v á s nemiluji jako ji? ... Veliké je ta­ jemství m a n ž e l s t v í , p r o t o ž e b e z n ě h o b y svět neexi­ stoval. Existence světa závisí na č l o v ě k u a e x i s t e n c e člověka n a m a n ž e l s t v í . " 1 přes

konkrétně

uvedenou

„manželku"

(královskou

choť) a d ů l e ž i t o s t m a n ž e l s t v í v t o m t o o d d í l u je z v l á š t ě v ý z n a m n á z m í n k a o l í b á n í n a ú s t a . V z t a h u j e s e specific­ ky k p o s v á t n ý m ú ř a d ů m n e v ě s t y a ž e n i c h a a v ž i d o v s k é pospolitosti

nebylo

známkou

mimomanželské

lásky

n e b o p ř á t e l s t v í . Tyto p o l i b k y jsou s o u č á s t í k r á l o v s k é h o s v a t e b n í h o r e f r é n u a p ř e d m ě t e m p r v n í z m í n k y v e sta­ r o z á k o n n í P í s n i p í s n í , jež z a č í n á slovy: „ K é ž p o l í b í m ě polibkem

svých

úst!

Vždyť

víno." 145

lepší je

tvé

laskání

než

D a l š í m ú c h v a t n ý m t e x t e m je Petrovo evangelium. Fran­ c o u z s k á a r c h e o l o g i c k á m i s e v K á h i ř e ho v roce 1886 obje­ vila v h r o b ě j e d n o h o m n i c h a n a s t a r o v ě k é m h ř b i t o v ě v A k h m í m u ( P a n o p o l i s ) v H o r n í m E g y p t ě . 3 3 P o d o b n ě ja­ ko v p ř í p a d ě m n o h a těchto starých pergamenových knih se i listy t é t o r o z p a d l y a m n o h é b y l o z t r a c e n o . P ř e s t o se z a c h o v a l a část jejího fascinujícího o b s a h u , k t e r ý s v ě d č í o t r a d i c i , jež se d a t u j e až do 2. století a n a t o l s k ý c h křesťa­ nů z R h o s s u . Petrovo evangelium sleduje p o d o b n o u linii jako n o v o z á ­ k o n n í e v a n g e l i a v t o m s m y s l u , že v y p r á v í p ř í b ě h o Ježí­ šově ukřižování, p o h ř b u a vzkříšení. Klade však v m n o h a o h l e d e c h d ů r a z n a jiné věci a z v l á š t n í d ů l e ž i t o s t připisuje

Zlomek Evangelia Marie Magdalény.

146

roli M a r i e M a g d a l é n y . K d y ž se v n ě m v y p r á v í o ž e n á c h u Ježíšova h r o b u , n e z m i ň u j e se t o t o e v a n g e l i u m v ů b e c o jeho m a t c e a n i o n i k o m d a l š í m j m é n e m - stojí t a m p r o s ­ tě, že M a r i e M a g d a l é n a „s s e b o u v z a l a své p ř á t e l e a šla k hrobce, k a m byl p o l o ž e n " . V d a l š í m v e r š i č t e m e jen o „ M a r i i M a g d a l é n ě a té d r u h é M a r i i " . Asi nejdůležitější k n i h o u ze v š e c h je Evangelium Marie Magdalény. Tento text b y l s o u č á s t í n á l e z u v N a g H a m ­ m á d í , ale starší k o p i i n a š e l v roce 1896 n ě m e c k ý b a d a t e l dr. C a r l R e i n h a r d t v K á h i ř e . K v ů l i d v ě m a s v ě t o v ý m vál­ k á m n e b y l a p ř e l o ž e n a a p u b l i k o v á n a a ž d o r o k u 1955, k d y již byl k d i s p o z i c i i d r u h ý e x e m p l á ř . V o b o u p ř í p a ­ d e c h šlo o k o p t s k é texty, ale p o z d ě j i se n a š l y i d v a s t a r š í z l o m k y v řečtině. P ř e s t o ž e b y l o m o ž n é s e s t a v i t z e z l o m ­ k ů v e l k o u část t e x t u , n e m á l o h o ještě c h y b í - c e l k e m d e ­ set s t r á n e k . E v a n g e l i u m , jak h o z d e m á m e k d i s p o z i c i , z a č í n á 4. k a p i t o l o u o r i g i n á l u . V z t a h u j e se k o b d o b í b e z ­ p r o s t ř e d n ě po J e ž í š o v ě v z k ř í š e n í a říká se t a m , že něja­ kou d o b u po vzkříšení někteří apoštolově o této události nic n e v ě d ě l i . V t e x t u se v y p r a v u j e , že a p o š t o l o v ě „velice lkali a říka­ li: Jak b y c h o m m o h l i jít k p o h a n ů m a k á z a t e v a n g e l i u m o k r á l o v s t v í Syna člověka? K d y ž se k n ě m u z a c h o v a l i k r u t ě , c o ž p a k se n e z a c h o v a j í k r u t ě i k n á m ? " M a r i e M a g ­ d a l é n a , k t e r á již m l u v i l a s J e ž í š e m u h r o b u , jim na to m o ­ hla říci: „ P ř e s t a ň t e h o ř e k o v a t . N e n í t ř e b a s e r m o u t i t . Mís­ t o t o h o seberte o d v a h u , p r o t o ž e j e h o m i l o s t b u d e s v á m i a k o l e m vás a o c h r á n í v á s . " Petr n a t o řekl Marii: „Sestro, v í m e , ž e t ě S p a s i t e l m i l o ­ val víc n e ž jiné ženy. Ř e k n i n á m vše, co si p a m a t u j e š z t o ­ h o , co Spasitel řekl j e n o m t o b ě - v š e c h n o , co o n ě m víš, ale m y n e . " M a r i e v y p r a v o v a l a , že jí Ježíš řekl: „ P o ž e h n a n í jste, když neochabnete při p o h l e d u na m n e : protože tam, kde je mysl, je i p o k l a d . " Na to O n d ř e j řekl b r a t ř í m : „Říkej si, co chceš, o t o m , co b y l o ř e č e n o . Já ale n e v ě ř í m , že S p a s i t e l toto ř e k l . " P e t r v s o u h l a s u s O n d ř e j e m d o d a l : „ C o ž p a k by 147

s k u t e č n ě m l u v i l s o u k r o m ě se ž e n o u , a ne o t e v ř e n ě s ná­ m i ? " N a to: M a r i e z a p l a k a l a a řekla P e t r o v i : „ M y s l í š , že jsem si t o v š e c h n o v y m y s l e l a , n e b o ž e ř í k á m p r a v d u o Spa­ s i t e l i ? " Leví o d p o v ě d ě l a řekl P e t r o v i : „Ty jsi byl v ž d y vznětlivý. Teď v i d í m , že se h á d á š s t o u t o že­ n o u , j a k o b y s t e byli n e p ř á t e l i . Ale jestliže ji Spasitel s h l e d a l h o d n o u , k d o jsi ty, a b y s ji o d m í t a l ? Spasitel ji jistě v e l m i d o b ř e z n á . " K d y ž v e z m e m e v ú v a h u t y t o k o m e n t á ř e , n i k t e r a k ne­ p ř e k v a p u j e , ž e b i s k u p o v é císaře K o n s t a n t i n a s e r o z h o d l i t a t o a p o d o b n ě vyznívající e v a n g e l i a o d s t r a n i t . Nejen že byla M a r i e M a g d a l é n a h i s t o r i c k y m n o h e m v ý z n a m n ě j š í , n e ž b y l o přijatelné p r o jejich e s t a b l i s h m e n t , v n ě m ž vládli m u ž i , ale u k a z u j e s e t a k é , ž e b y l a v e v e l k é m n e s o u l a d u s P e t r e m , v j e h o ž j m é n u byla ř í m s k á církev z a l o ž e n a . Des­ posyni, d ě d i c i Ježíše a M a r i e M a g d a l é n y , byli největší h r o z b o u ř í š s k é m a š i n é r i e a n a v z d o r y p o k r a č u j í c í m císař­ s k ý m v ý n o s ů m o p r o n á s l e d o v á n í a fyzické likvidaci měli r o d i n n í d ě d i c o v é a jejich n a z o r e j s k á církev v říši p o v á ž l i ­ vý vliv. V z h l e d e m k t o m u , že ke z v á ž e n í na k o n c i l u v K a r t á g u b y l y d e s í t k y e v a n g e l i í a t e x t ů , skončily t y t o d o k u m e n t y a jim p o d o b n é ve s t e j n é m t a v í c í m kotli. V t o m t o t e x t o v é m v ý b ě r u j s m e se setkali se z m í n k a m i o M a r i i M a g d a l é n ě ja­ ko m a n ž e l c e J e ž í š o v ě a s oddíly, k d e se vysvětluje, že ji č a s t o líbal a m i l o v a l ji více n e ž v š e c h n y o s t a t n í . Byla označována za apoštolku apoštolů, chápavou vizionářku, která vynikala n a d ostatní, ženu, která znala Všechno, a t u , jejíž s r d c e b y l o n a s m ě r o v á n o na K r á l o v s t v í n e b e s k é více n e ž s r d c e v š e c h jejích b r a t ř í . A v š e m u d á v á k o r u n u skutečnost, že k d y ž se žárliví apoštolově m u ž s k é h o po­ h l a v í Ježíše p t a l i , p r o č m á M a g d a l é n a m e z i n i m i tak vý­ z n a m n é p o s t a v e n í , o d p o v ě d ě l jim p ř e d n á š k o u o d ů l e ž i ­ tosti m a n ž e l s t v í ! 148

P r o ř í š s k o u církev existoval j e d i n ý z p ů s o b , jak t a k o v é r u k o p i s y potlačit. B i s k u p o v é m u s e l i v y r o b i t n o v ý d o k u ­ ment pro veřejnou potřebu - strategicky u s p o ř á d a n o u , oficiální a v n u c e n o u k n i h u víry, k t e r á by je n e o b s a h o v a l a . A tak se z r o d i l N o v ý z á k o n .

149

Tři Marie u prázdného hrobu dřevořez Julia Schnoora von Carolsfeld (1794-1872).

Ženy a církev Záležitost dat Zvláštní

skutečností

v

souvislosti

s

novozákonními

evangelii je, p ř e s t o ž e v š e c h n a v y p r á v ě j í v p o d s t a t ě t e n ­ týž p ř í b ě h , že n e j s o u v ž d y v t a k o v é m s o u l a d u , jak by si člověk m o ž n á p ř e d s t a v o v a l . Existují t a m n ě k t e r á j e d i n e č ­ ně se vyskytující v y p r á v ě n í , j a k o

například

o

svatbě

v K á n i a v z k ř í š e n í L a z a r a , ale k d y ž se t y t o z p o r o v n á n í vyjmou, z ů s t a n e v e v š e c h z á k l a d n í p ř í b ě h J e ž í š o v a ž i v o ­ t a a jeho n e š ť a s t n é p o s l á n í . J e t a m v š a k m n o h o n e s r o v n a ­ lostí v e z p ů s o b u , j a k ý m j e o n o b i o g r a f i c k é v y p r á v ě n í t l u ­ močeno. D o b r ý p ř í k l a d , jak se e v a n g e l i a liší v t o m , co říkají, se objevuje n a s a m é m p o č á t k u v y p r a v o v á n í o n a r o z e n í , kte­ ré je s p o l e č n é d v ě m a z nich. M a r e k se o té u d á l o s t i n e ­ z m i ň u j e v ů b e c , k d e ž t o Jan se jí d o t ý k á jen m i m o c h o d e m . Téma je v ú p l n o s t i p o j e d n á n o p o u z e u M a t o u š e a L u k á š e , ale jejich č a s o v ý r á m e c se od sebe zcela liší. U M a t o u š e 2:3 d o j d e k n a r o z e n í b ě h e m k r a l o v á n í H e ­ r o d a , krále Judeje. M a t o u š 2:22 p o d r o b n ě vypisuje, že sy­ n e m tohoto krále je Archelaos, takže víme, že z m í n ě n ý H e r o d e s je H e r o d e s I. Veliký, k t e r ý z e m ř e l v roce, k t e r ý d n e s o z n a č u j e m e jako r o k 4 př. Kr. L u k á š 2:1-2 u v á d í j i n o u c h r o n o l o g i i a t v r d í , že Ježíš se n a r o d i l v roce sčítání l i d u v Judeji, k t e r é n a ř í d i l císař A u g u s t u s , k d y ž Q u i r i n i u s s p r a v o v a l Sýrii. V Židovských starožitnostech z p r v n í h o století je z a z n a m e n á n o , že v Ju­ deji byl s k u t e č n ě k v ů l i d a n í m p r o v e d e n s o u p i s l i d u , kte­ r ý řídil ř í m s k ý s e n á t o r Q u i r i n i u s n a p ř í k a z C a e s a r a Au151

1

g u s t a . Je to j e d i n é z a z n a m e n a n é sčítání l i d u v t o m t o re­ g i o n u a u s k u t e č n i l o se v p o s l e d n í m roce v l á d y s y n a H e ­ r o d a Velikého A r c h e l a a , k t e r ý b y l s e s a z e n v roce 6 po Kr.

2

E v a n g e l i a m l u v í o H e r o d o v i Velikém i H e r o d o v i Archelaovi p r o s t ě jako o H e r o d o v i , jako by šlo o j e d n u a t u t é ž o s o b u . P o t é byli i galilejský H e r o d e s A n t i p a s , j u d s k y H e ­ r o d e s A g r i p p a I., H e r o d e s A g r i p p a II. a H e r o d e s z Chalkidy p o d o b n ě nazýváni „král Herodes". Je proto nezbytné d o s t a t c h r o n o l o g i i e v a n g e l i í d o určité perspektivy, aby­ c h o m věděli, o k t e r é m H e r o d o v i je v d a n o u chvíli řeč. C o s e týče Ježíšova n a r o z e n í , m ů ž e m e v ě d ě t , ž e n a s t a l o p ř e d r o k e m 4 př. Kr. ( M a t o u š ) a r o k e m 6 po Kr. (Lukáš). To t v o ř í m i n i m á l n ě d e v í t i l e t ý č a s o v ý r o z d í l a b e z p ř í s t u ­ p u k e k o m u n i t n í m z á z n a m ů m v e svitcích o d M r t v é h o m o ř e b y b y l o zcela n e m o ž n é p o c h o p i t , p r o č v této o t á z c e v l á d n e t a k o v á n e s h o d a . Vychází v š a k najevo, ž e „ n a r o z e ­ n í " b y l a u d á l o s t o d v o u částech. P r v n í b y l o fyzické n a r o ­ z e n í a p o t é t o b y l o n a r o z e n í d o s p o l e č e n s t v í . T o d r u h é byl symbolický rituál znovuzrození, k d y bylo dítě obřadně zabaleno do lněné látky (obinadla) a obrazně u v e d e n o do s p o l e č n o s t i . Toto je u d á l o s t z a z n a m e n a n á u L u k á š e , za­ t í m c o M a t o u š p o j e d n á v á o Ježíšově dřívějším fyzickém narození. H i s t o r i c k y dělil v esejské t r a d i c i t y t o u d á l o s t i se sym­ b o l i k o u n a r o z e n í i n t e r v a l d v a n á c t i let. 3 N a r o z e n í d o spo­ l e č e n s t v í p ř e d c h á z e l o s t a t u s u bar micva (syn p ř i k á z á n í ) , k t e r ý p o d l e t r a d i c e datující s e o d s t ř e d o v ě k u o z n a č o v a l členství v ž i d o v s k é p o s p o l i t o s t i od v ě k u třinácti let. Lu­ k á š vysvětluje, že d r u h á u d á l o s t se k o n a l a v roce 6 po Kr. (v roce Q u i r i n i a a c í s a ř s k é h o n a ř í z e n í o sčítání l i d u ) , tak­ ž e n a z á k l a d ě t o h o m ů ž e m e zjistit, ž e Ježíš s e v e skuteč­ n o s t i n a r o d i l v r o c e 7 př. Kr., což b y l o s k u t e č n ě na sklon­ k u v l á d y H e r o d a Velikého. N e d o r o z u m ě n í ohledně tohoto dvanáctiletého zvyku v e d l o k n á s l e d n é m u o m y l u v p ř e k l a d e c h L u k á š o v a evan­ gelia, c o s e týče Ježíšova i n i c i a č n í h o v s t u p u d o d o s p ě l o s ­ ti. Ve v e r š í c h 2:41-50 L u k á š o v a e v a n g e l i a se v y p r á v í pří152

b ě h o t o m , jak se Ježíš z d r ž e l v C h r á m u , k d y ž b y l se svý­ mi rodiči v J e r u z a l é m ě . Píše se t a m , že k t o m u d o š l o , k d y ž b y l o Ježíšovi d v a n á c t let, ale m ě l o b y s e t o v e sku­ tečnosti v z t a h o v a t k jeho s y m b o l i c k é m u „ d v a n á c t é m u ro­ k u " . T o n e n í d v a n á c t let p o p ř í c h o d u n a svět, ale d v a n á c t let p o jeho n a r o z e n í d o s p o l e č n o s t i . B ě h e m p e s a c h u t o h o r o k u b y l o Ježíšovi ve s k u t e č n o s t i d v a c e t čtyři let, což je v ě k s p o l e č e n s k é většiny. M í s t o a b y d o p r o v á z e l r o d i č e n a související oslavy, z ů s t a l v C h r á m u , k d e d i s k u t o v a l o s v é h o d n o s t i s učiteli, 4 a říkal: „ C o ž jste n e v ě d ě l i , že m u s í m být t a m , k d e j d e o v ě c m é h o O t c e ? " J e h o d u c h o v n í m otcem, O t c e m p o s p o l i t o s t i , b y l v té d o b ě k n ě z Elíezer An­ náš. V biblických c h r o n o l o g i í c h se o b v y k l e u d á v á , že k n a ­ r o z e n í d o š l o v roce 5 př. Kr. ( n a p ř í k l a d v p u b l i k a c i Oxford Concordance Bible, O x f o r d s k á biblická k o n k o r d a n c e ) . To se liší od s k u t e č n o s t i jen o d v a r o k y - ale co má k t e r ý k o l i z těchto údajů společného s naším k o n v e n č n í m udává­ n í m l e t o p o č t u jako „ p ř e d K r i s t e m " a „ p o K r i s t u " (př. Kr. a p o Kr.)? P r v n í p u b l i k o v a n é p o ř a d í biblických u d á l o s t í s e obje­ vilo v roce 526 a v y p o č e t l je m n i c h D i o n y s i u s E x i g u u s . P o d l e jeho p o č í t á n í se Ježíš n a r o d i l v ř í m s k é m roce 754 A U C (anno Urbis conditae, což z n a m e n á „let po z a l o ž e n í M ě s t a [ Ř í m a ] " ) . V t o m t o k o n t e x t u se r o k 754 A U C r o v n a l p o z d ě j š í m u k a l e n d á ř n í m u d a t u r o k 1 p o Kr., což t a k é d á ­ vá s m y s l o z n a č e n í anno Domini n e b o l i „léta P á n ě " . P r v n í křesťanský v l á d c e , k t e r ý p o u ž i l D i o n y s i ů v k a l e n d á ř , b y l v 8. století císař Karel Veliký a j e h o u ž í v á n í se p o s t u p n ě rozšířilo po celé E v r o p ě a t a k b y l y s t a n o v e n y i r o k y m i l é ­ nia, jak je u p l a t ň u j e m e d n e s . Avšak p o z d ě j i b y l o r o z h o d n u t o , ž e v z h l e d e m k t o m u , ž e s e Ježíš n a r o d i l z a v l á d y k r á l e H e r o d a Velikého, m u s e l se t e d y n a r o d i t p ř e d H e r o d o v o u s m r t í v roce 750 A U C , což b y l o již s t a n o v e n o jako r o k 4 př. Kr. V d ů s l e d k u t o h o upravil Eusebius

mnichův Andrews

kalendář z

anglický vydavatel

Norwiche 153

(1774-1837)

William společně

se

svými

newyorskými

protějšky G e o r g e m

Pardowem

a W i l l i a m e m D e n m a n e m . U p ř e s n i l i jako r o k Ježíšova na­ r o z e n í r o k 5 př. Kr. (749 A U C ) , r o k p ř e d H e r o d o v o u smr­ tí. To je d a t u m , k t e r é je n y n í o b v y k l e u d á v á n o v m o d e r ­ n í c h e n c y k l o p e d i í c h a p o d o b n ý c h k n i h á c h , ale z d ř í v e pevně stanovených pojmů „před Kristem" a „po Kristu" to dělá naprostý nesmysl.5 Díky z m a t k u v tomto p o s t u p n é m datování a měnění d a t m o h l y sice s o u č a s n é o s l a v y m i l é n i a p r o b í h a t v roce 2000 p o d l e l i b o v o l n ě z a v e d e n é h o ř í m s k é h o k a l e n d á ř e , ale p o k u d m ě l y m í t nějaký v z t a h k e s k u t e č n é m u Ježíšovu narození, dělo se tak se sedmiletým zpožděním. N a z á k l a d ě t o h o m ů ž e m e v i d ě t , ž e ačkoli M a t o u š a n i Lukáš nejsou nepřesní, zdánlivě se při povrchním pohle­ d u liší, p o k u d n e p o r o z u m í m e z v y k l o s t e m a t e r m i n o l o g i i evangelijní doby. Bez t ě c h t o z n a l o s t í m ů ž e m e n e m a l o u část N o v é h o z á k o n a číst š p a t n ě . P ř i n a š e m z k o u m á n í ži­ vota Marie Magdalény je n u t n é znát povahu některých tehdejších tradic, a b y c h o m mohli p o r o z u m ě t přesným d e t a i l ů m M a r i i n a m a n ž e l s t v í s Ježíšem, k t e r é jsou u v e d e ­ ny v N o v é m zákoně.

Ježíšovy narozeniny J e r u z a l é m s k á u d á l o s t o J e ž í š o v ý c h 24. n a r o z e n i n á c h , tý­ kající se j e h o h o d n o s t i , je v y s l o v e n ě d ů l e ž i t á , p r o t o ž e z ní v y p l ý v á p ř e s n ý m ě s í c , a u L u k á š e se p r a v í , že se to stalo v době pesachu. S t a r o z á k o n n í k n i h a Leviticus, v e r š 23:5, s t a n o v í v té­ t o s o u v i s l o s t i z á k o n , ž e p e s a c h H o s p o d i n ů v j e večer „14. d n e p r v n í h o m ě s í c e " . Ž i d o v s k ý N o v ý r o k s e slaví v z á ř í a p e s a c h je v b ř e z n u . Existuje v š a k r o z d í l m e z i p o ­ j m y N o v ý r o k a p r v n í m ě s í c , ačkoli ž á d n ý z n i c h n e o d p o ­ vídá cyklu leden-prosinec gregoriánského kalendáře. Ž i d o v s k ý N o v ý r o k z n á m ý jako Roš h a - š a n a (Hlava č i P o č á t e k r o k u ) n a s t á v á p r v n í h o a d r u h é h o d n e m ě s í c e tišri 154

(září-říjen), k d e ž t o L e v i t i c u s m l u v í o V z p o m í n k o v é m dni, Jom ha-zikaron, v měsíci nisanu (březen-duben). V praxi to z n a m e n á , že svátky připadají na měsíce rovno­ d e n n o s t i , b ř e z e n a září. T r o c h u m a t o u c í je, že „ p r v n í m ě ­ s í c " ž i d o v s k é h o k a l e n d á ř e n e n í tišri, ale n i s a n - m ě s í c historicky p o u ž í v a n ý k v ý p o č t u v l á d k r á l ů . K a ž d o p á d n ě p l a t í , ž e k d y ž Ježíš d o s á h l s v é h o „ d v a ­ n á c t é h o r o k u " ( v ě k u d v a c e t i čtyř let) v roce 771 A U C (6 po Kr.) a p ř e v z a l s v o u p ř í s l u š n o u h o d n o s t od c h r á m o ­ v ý c h u č e n c ů b ě h e m p e s a c h u , m ů ž e m e z t o h o zjistit, ž e měl narozeniny počátkem měsíce nisanu (březen), p ř e d jeho 14. d n e m , jak je s t a n o v e n o v p r a v i d l e c h p r o p e s a c h u v e d e n ý c h v k n i z e Leviticus. Ve v ý p o č t u p ř e s n é h o d a t a se m ů ž e m e v r á t i t k d a t o v a cím p o j m ů m N o v é h o z á k o n a , jak jsou u v e d e n y v esejs k é m d a t o v á n í v e svitcích o d M r t v é h o m o ř e . T y začínají stanovením rovnodenností a slunovratů. V novozákonní řečtině se fráze en ekenais tais hémerais (v o n ě c h d n e c h ) v z t a h u j e k měsíci r o v n o d e n n o s t i tišri (září), k d e ž t o fráze en tais hémerais ekenais (ve d n e c h o n ě c h ) se v z t a h u j e k m ě ­ síci r o v n o d e n n o s t i n i s a n u ( b ř e z e n ) . F r á z e en tais hémerais tautais (ve d n e c h t ě c h t o ) z n a m e n á t a m u z (červen) a en tautais tais hémerais (v t ě c h t o d n e c h ) je t e v e t ( p r o s i n e c ) . D ů l e ž i t ý m f a k t o r e m je u m í s t ě n í p o d s t a t n é h o j m é n a héme­ rais ( d n y ) . 6 Dále, specifičtěji, se slova treis hémerais (tři d n y ) v z t a ­ hují k e t ř e t í m u d n i (úterý), p ř i č e m ž n e d ě l e j e p r v n í d e n a t d . K d y ž se p o u ž í v á definice jako hémerai októ ( o s m ý d e n ) , myslí se t í m d e n související s p r v n í m d n e m - to z n a m e n á o s m ý d e n p o k o n k r é t n í n e d ě l n í u d á l o s t i (tzn. následující n e d ě l i ) , m í s t o a b y se o n ě m m l u v i l o j a k o o p r v n í m d n u v d a l š í m t ý d e n n í m cyklu. To je d ů l e ž i t é , v e z m e m e - l i v ú v a h u L u k á š o v o líčení Ježíšovy obřízky. S m l o u v a o b ř í z k y je u s t a v e n a v G e n e s i 17:11-12, k d e se praví, že obřízka se má provést, když je chlapci o s m dní. To je d o l o ž e n o v k n i z e Leviticus 12:3. V s o u v i s l o s t i s Ježí­ š e m se v L u k á š o v ě e v a n g e l i u ve v e r š i 2:21 155

dočteme:

„ K d y ž u p l y n u l o o s m d n í a n a s t a l čas k jeho o b ř í z c e . " Ale v p ů v o d n í m ř e c k é m t e x t u n e n í októ hémerais ( o s m d n í ) , n ý b r ž hémerai októ ( d n e o s m é h o ) , což o z n a č u j e n e d ě l i ná­ sledující p o s p e c i á l n í n e d ě l i , d n i p r v n í m . Z k n i h y Leviti­ c u s v š a k v í m e , ž e t o b y l o t a k é o s m d n í p o Ježíšově n a r o ­ z e n í , což m u s e l o b ý t p o d o b n ě v n e d ě l i . D á l e v í m e , ž e t o b y l o v n e d ě l i p ř e d p e s a c h e m 14. n i s a n u (v b ř e z n u ) , což zužuje pole možností na jednu ze d v o u nedělí. Když se nyní vrátíme ke d n ů m měsíce, shledáme, že e x i s t o v a l y s p e c i á l n í definice k l í č o v ý c h d a t s t e r m i n o l o ­ gií jako „ t o h o t o d n e " , „ o n o h o d n e " , „ p ř í š t í h o d n e " a „ p o ­ s l e d n í d e n " . P r v n í d e n v měsíci byl d e f i n o v á n jako „ t e n t o d e n " , a to je pojem, kterým se označovalo rovněž d a t u m ř í m s k é h o N o v é h o r o k u p o d l e j u l i á n s k é h o k a l e n d á ř e , za­ v e d e n é h o r o k u 46 př. Kr. P r o Ježíšovy n a r o z e n i n y se to­ h o t o p o j m u u ž í v á velice specificky: „ T o h o t o d n e s e v á m n a r o d i l . " ( L u k á š 2:11) a ř í m s k ý k a l e n d á ř z a č í n a l 1. břez­ na. Z t o h o lze u č i n i t závěr, že d a t u m Ježíšova n a r o z e n í je n e d ě l e 1. b ř e z n a r o k u 7 př. Kr. j u l i á n s k é h o k a l e n d á ř e . A p o d l e Finigan's Handbook of Biblical Chronology (Finigan o v a p ř í r u č k a biblické c h r o n o l o g i e ) p ř i p a d l o t o t o d a t u m skutečně na neděli.7 Kvůli s o u l a d u s m e s i á š s k o u k o n v e n c í byly Ježíšovi p o z ­ ději p ř i s o u z e n y oficiální d y n a s t i c k é n a r o z e n i n y 15. září, a b y se j e h o s t a t u s stal r e g u l é r n í . V j e d n é p ř í s n ě o r t o d o x n í t r a d i c i s e j a k o d o b a Ježíšova n a r o z e n í d o s u d u d á v á z á ř í (tišri), m ě s í c s m í ř e n í (Jom kipur). To byl oficiálně u r č e n ý měsíc narození dynastických dědiců bez ohledu na dobu, k d y s e n a r o d i l i s k u t e č n ě . 8 T e p r v e r o k u 314 p o Kr. z m ě n i l císař K o n s t a n t i n s v é v o l n ě d a t u m J e ž í š o v ý c h n a r o z e n i n n a 25. p r o s i n c e . Vedl h o k t o m u dvojí d ů v o d . Z a p r v é , k ř e s ť a n s k o u s l a v n o s t t a k z b a v i l jakékoli souvislosti se ži­ d o v s t v í m a z á r o v e ň se n a z n a č i l o , že Ježíš byl křesťan, a ne Žid. Za d r u h é , připadla tak na d o b u pohanského svátku slunce následujícího po z i m n í m slunovratu - na d a t u m , k t e r é ř í m š t í o b č a n é již d o b ř e z n a l i . 156

Choť Spasitelova V n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h sice e v a n g e l i a u r č i t o u u d á l o s t líčí s h o d n ě , v jejím p o d á n í jsou v š a k m e z i n i m i v ý z n a m n é rozdíly. J e d n o u z nich, jež se z v l á š t ě t ý k á M a r i e M a g d a l é ­ ny, je výjev u Ježíšova h r o b u po u k ř i ž o v á n í - výjev, k t e r ý definuje v z k ř í š e n í . B ě h e m Ježíšova u k ř i ž o v á n í o p e s a c h o v é m p á t k u r o k u 33 po Kr. v y j e d n á v a l Josef z A r i m a t e j e s ř í m s k ý m s p r á v ­ cem P o n t i e m P i l á t e m , a b y s m ě l s u n d a t J e ž í š o v o t ě l o z kří­ ž e již p o n ě k o l i k a h o d i n á c h visení. M ě l o t o u s n a d n i t z m ě ­ nu popravčího p o s t u p u v s o u l a d u s d á v n ý m z á k o n e m , který j e z a p s á n v e s t a r o z á k o n n í k n i z e D e u t e r o n o m i u m 21:22-23 a p o t v r z e n v k u m r á n s k é m Chrámovém svitku: Bude-li n a d n ě k ý m p r o h ř í c h v y n e s e n r o z s u d e k s m r t i , b u d e - l i u s m r c e n a ty jej p o v ě s í š na s t r o m , n e ­ n e c h á š jeho m r t v o l u n a s t r o m u p ř e s n o c , ale b e z p e č ­ n ě h o p o h r b í š týž d e n . 9 Pilát t u d í ž s a n k c i o n o v a l z m ě n u p o s t u p u o d p o v ě š e n í (jak se projevuje v ř í m s k é m u k ř i ž o v á n í ) na a l t e r n a t i v n í ž i d o v ­ ský z v y k p o h ř b e n í z a ž i v a ( p o z n . překl.: t o t o t v r z e n í j e o č i v i d n ě n e s m y s l n é ) . Ježíš b y l p o t é p o l o ž e n d o hrobky, která patřila Josefovi, a M a r e k 15:47 p o t v r z u j e , že „ M a r i e M a g d a l é n a a M a r i e , m a t k a Josesova (Ježíšova m l a d š í h o b r a t r a ) , s e dívaly, k a m byl u l o ž e n " . D r u h é h o d n e byl sabat, o k t e r é m s e e v a n g e l i a m n o h o nerozepisují. P o u z e M a t o u š 27:62-66 se z m i ň u j e o t é t o so­ b o t ě , ale v z t a h u j e se to j e d n o d u š e k r o z h o v o r u m e z i Pilá­ t e m a ž i d o v s k ý m i s t a r š í m i v J e r u z a l é m ě , po k t e r é m Pilát nařídil, aby u Ježíšovy h r o b k y h l í d a l i d v a strážci. J i n a k v š e c h n a čtyři e v a n g e l i a p o k r a č u j í v p ř í b ě h u od následují­ cího n e d ě l n í h o r á n a . K d y ž ž e n y přišly za s v í t á n í k h r o b u , užasly, k d y ž n a š l y kámen u v c h o d u do hrobky odvalený. Prakticky na t o m n e b y l o nic p ř e k v a p i v é h o - o d v a l i t ho m o h l k d o k o l i . Ve 157

s k u t e č n o s t i h o o d v a l i l y s a m y ženy, p r o t o ž e n e m ě l y d ů ­ v o d p ř e d p o k l á d a t , ž e jim n ě k d o b r á n i l v e v s t u p u . N e ­ m y s l i t e l n á v š a k b y l a s k u t e č n o s t , ž e k á m e n byl o d v a l e n o sabatu, svatém dni, b ě h e m něhož bylo striktně zakázá­ n o h ý b a t j a k ý m k o l i b ř e m e n e m . Z á h a d n ý n e b y l akt o d v a ­ lení k a m e n e , n ý b r ž d e n jeho o d v a l e n í . Ještě větší tajemství v š a k spočívá v t o m , k d o byl p ř i té­ to p ř í l e ž i t o s t i s M a r i í M a g d a l é n o u . E v a n g e l i a se v t o m t o b o d ě n e s h o d u j í a c e l k o v ý o b r a z je z m a t e n ý . M a t o u š 28:1 říká, ž e k e h r o b u šla Ježíšova m a t k a M a r i e a M a r i e M a g d a l é n a , k d e ž t o M a r e k 16:1 u v á d í ještě Ježíšo­ vu s e s t r u S a l o m e , z a t í m c o u J a n a 20:1 č t e m e , že M a r i e M a g d a l é n a t a m přišla zcela s a m a . U M a r k a , L u k á š e a Ja­ n a s e t v r d í , ž e k d y ž ž e n a (ženy) přišla (přišly) n a místo, b y l k á m e n již o d v a l e n ý . U M a t o u š e se d o č í t á m e , že t a m h l í d a l i d v a s t r á ž c i a k á m e n byl ještě n a s v é m místě. P o ­ t o m k ú ž a s u ž e n i s e t n í k ů „ a n d ě l P á n ě s e s t o u p i l z n e b e ... a odvalil k á m e n " . N á s l e d n ě s e u k á z a l o , ž e Ježíš n e n í v h r o b c e , d o níž byl uložen.

P o d l e M a t o u š e 28:5-6 z a v e d l a n d ě l ž e n y

do h r o b k y . U M a r k a 16:4-5 t a m šly s a m y a s e t k a l y se t a m s m l á d e n c e m v b í l é m r o u c h u . L u k á š 24:3-4 se v š a k z m i ­ ňuje o d v o u m u ž í c h , k t e ř í stáli u v n i t ř . Jan 20:2-12 v y p r á ­ ví, že M a r i e M a g d a l é n a šla o t o m z p r a v i t P e t r a a o s t a t n í u č e d n í k y ještě d ř í v e , n e ž s n i m i d o h r o b k y v s t o u p i l a . P o ­ t é , co její s p o l e č n i c e odešly, n a š l a M a r i e v h r o b c e s e d ě t dva anděly. P ř i k o n e č n é a n a l ý z e n e n í jasné, z d a strážci existovali, n e b o n e . P o č e t ž e n b y l b u ď j e d n a , d v ě , n e b o tři. M o ž n á t a m b y l i Petr, m o ž n á n e . Buď b y l a n d ě l v e n k u , n e b o mla­ d ý m u ž u v n i t ř ; b u ď byli d v a a n d ě l é u v n i t ř a m o ž n á sedě­ li, n e b o m o ž n á stáli. C o s e týče k a m e n e , byl z a ú s v i t u m o ž n á ještě n a s v é m m í s t ě , n e b o u ž byl o d v a l e n ý . Existuje p o u z e j e d e n p o t e n c i á l n í s p o l e č n ý j m e n o v a t e l v t o m v š e m : Ježíš už t a m n e b y l - ale a n i to n e n í jisté. P o ­ d l e J a n a 20:14-15 s e M a r i e M a g d a l é n a o d v r á t i l a o d a n d ě ­ lů a s p a t ř i l a Ježíše, jak stojí v z a h r a d ě . P o h n u l a se smě158

r e m k n ě m u , ale Ježíš jí z a b r á n i l v objetí a řekl: „ N e l n i ke m n ě . " (Jan 20:17)

10

Toto jsou čtyři líčení, na n i c h ž je z a l o ž e n a celá t r a d i c e o vzkříšení, a p ř e s t o si v z á j e m n ě p r o t i ř e č í t é m ě ř ve v š e c h detailech. P r o t o n á s l e d o v a l y s p o r y t á h n o u c í s e p o celá staletí, z d a v z k ř í š e n é h o Krista v i d ě l a j a k o p r v n í M a r i e M a g d a l é n a , n e b o Petr. N e e x i s t u j e z p ů s o b , jak s e d o z v ě ­ d ě t , k t e r é v y p r á v ě n í j e s p r á v n é , p o k u d j e o v š e m j a k o ce­ lek v ů b e c nějaké s p r á v n é . V e s k u t e č n o s t i n a t o m tolik n e ­ záleží, ale v z h l e d e m k t o m u , že n e k a n o n i c k á e v a n g e l i a Petra a Marie Magdalény připisují t o t o p r i v i l e g i u m M a r i i , je p r a v d ě p o d o b n é , že to byla skutečně ona. Ve Filipově evangeliu se u v á d í , že „ b y l y tři, k d o stále c h o d i l y s P á n e m ... jeho s e s t r a a j e h o m a t k a a j e h o choť byly v š e c h n y M a r i e " . Tyto tři b y l y u k ř í ž e a p r a v d ě p o ­ d o b n ě i u hrobky. Na j i n é m m í s t ě v t e m ž e e v a n g e l i u stojí: „ A chotí S p a s i t e l o v o u j e M a r i e M a g d a l é n a . " ( P ř e s n ě vza­ to, k a ž d á z J e ž í š o v ý c h sester se n a z ý v a l a Marie.) Klíčem k p o s t a v e n í M a r i e M a g d a l é n y je v ř e c k é m o r i g i n á l u slovo, z n ě h o ž

pocházejí všechny překlady.

„Choť" je podle slovníku královská manželka; obecně no­ sitelka t i t u l u " 1 1 a s l o v o p o u ž i t é ve Filipově evangeliu v t é t o souvislosti je koinónos (choť). T e n t o v ý r a z má zcela speci­ fický v ý z n a m ; má p o z i t i v n ě m a n ž e l s k é k o n o t a c e a v z t a ­ huje s e v ý s l o v n ě n a m a n ž e l s k é h o s e x u á l n í h o p a r t n e r a . 1 2 Ať už byla u h r o b k y j e d n a , d v ě či tři ženy, t e n t o s c é n á ř z p ů s o b i l velký p r o b l é m ř í m s k é církvi, jež b y l a p ř e c e z a l o ­ ž e n a jako a p o š t o l s k á církev s v a t é h o P e t r a . P r á v ě z t o h o t o d ů v o d u bylo k M a r k o v u e v a n g e l i u v e 4 . století p ř i d á n o podvržených dvanáct veršů a p o d o b n ý m i d o d a t k y byla vybavena i synoptická evangelia Matouše a Lukáše. S p o m o c í t é t o s t r a t e g i e se s t a t u s M a r i e M a g d a l é n y u m e n š i l , stejně jako v ý z n a m jejích d ě d i c ů Desposyni a je­ jich n a z o r e j s k é h o h n u t í . Z b ý v a l o j e d i n ě t o , a b y b i s k u p o v é vymysleli nějaký v z o r e c , k t e r ý b y p o t l a č i l p o s t a v e n í ž e n obecně. A to se stalo p r o s t ř e d n i c t v í m Apoštolských konsti­ tucí a

Církevních

kázeňských

předpisů. 159

Výběr evangelií N o v ý z á k o n , jak h o z n á m e , s e z a č a l u t v á ř e t v roce 367 p o Kr., k d y b y l a k n i h o v n a s p i s ů p r o s e t a s í t e m a p ř i p r a v e n a k v ý b ě r u . T u t o p o č á t e č n í část p r o c e s u v y k o n a l b i s k u p A t h a n a s i u s Alexandrijský, k t e r ý v y n a l e z l i p o j e m „ká­ n o n " ( s c h v á l e n ý z á k o n ) a p o z d ě j i b y l z n á m jako otec o r t o d o x i e . 1 3 P ř e d t í m n e e x i s t o v a l a ž á d n á f o r m á l n ě sesta­ v e n á k n i h a víry, p o u z e ř a d a j e d n o t l i v ý c h k ř e s ť a n s k ý c h t e x t ů , jež se v r ů z n ý c h č á s t e c h Ř í m s k é říše těšily větší či m e n š í oblibě. N ě k t e r á díla z A t h a n a s i o v a u ž š í h o s e z n a m u spisů-kand i d á t ů schválil a ratifikoval k o n c i l v H i p p u r o k u 393 a k o n c i l v K a r t á g u r o k u 397. N i c m é n ě existovala r ů z n á kritéria, k t e r ý m i se v ý b ě r řídil - p r v n í b y l o , že evangelia vybraná do N o v é h o zákona musí být napsána ve jménu vlastních Ježíšových apoštolů

( n e b o jim p ř i p i s o v á n a ) .

Z d á s e v š a k , ž e t o t o p r a v i d l o s e již o d p o č á t k u n e d o d r ž o ­ v a l o a č t y ř m i e v a n g e l i i , k t e r á se objevila p r o s c h v á l e n é kanonické používání, byla evangelia Matoušovo, Marko­ vo, Lukášovo a Janovo. P o d l e a p o š t o l s k ý c h s e z n a m ů u v e d e n ý c h v N o v é m zá­ k o n ě byli M a t o u š a J a n s k u t e č n ě J e ž í š o v ý m i apoštoly, ale M a r e k a L u k á š nikoli. Ve S k u t c í c h a p o š t o l ů jsou u v e d e n i j a k o p o z d ě j š í k o l e g o v é a p o š t o l a Pavla. N a d r u h é s t r a n ě T o m á š , Filip a P e t r jsou j m e n o v á n i m e z i p ů v o d n í m i dva­ n á c t i apoštoly, a p ř e s t o b y l a e v a n g e l i a n e s o u c í jejich jmé­ n a v y ř a z e n a . N a v í c b y l o r o z h o d n u t o , ž e mají b ý t zničena, a lidé v c e l é m S t ř e d o z e m í z a k o p á v a l i a jinak u k r ý v a l i je­ jich k o p i e , s p o l e č n ě s Mariiným evangeliem a m n o h ý m i dal­ š í m i texty, k t e r é b y l y z n i č e h o n i c p r o h l á š e n y za kacířské. Poté byl strategicky sestavený N o v ý zákon podroben m n o h a redakčních z á s a h ů m a opravám, d o k u d nebyla v e r z e , k t e r o u d n e s z n á m e , t e p r v e r o k u 1547 s c h v á l e n a koncilem v severoitalském Trentu. N ě k t e r é r a n é rukopisy byly objeveny až v poslední d o b ě , ale jejich e x i s t e n c e n e b y l a p r o h i s t o r i k y n á b o ž e n 160

Biskupové předkládají svůj výběr evangelií císaři Konstantinovi (z římského rukopisu pocházejícího ze 12. století). ství ž á d n ý m t a j e m s t v í m . N ě k t e r é z n i c h , v č e t n ě Tomášo­ va

evangelia,

Evangelia

Egypťanů

a

Evangelia

pravdy, b y l y

citovány ve spisech starých církevních autorů, jako na­ příklad

Klementa Alexandrijského,

Irenea

Lyonského

a Ó r i g e n a A l e x a n d r i j s k é h o . C o t e d y b y l o s k u t e č n ý m kri­ t é r i e m v ý b ě r u e v a n g e l i í ? Bylo t o r y z e sexistické p r a ­ v i d l o , k t e r é již p ř e d e m v y l u č o v a l o vše, c o p o d p o r o v a l o s t a t u s ž e n v církvi n e b o s p o l e č n o s t i . Ř í m s k á c í r k e v b y l a a p o š t o l s k o u církví s v a t é h o P e t r a a P e t r o v y n á z o r y s e d o s t a t e č n ě ozřejmily v Tomášově evangeliu, k d e se p í š e , že Petr měl

důrazné

námitky

proti

přítomnosti

Marie

M a g d a l é n y v J e ž í š o v ě d o p r o v o d u . V t e x t u je u v e d e n o , že v o s l o v e n í d a l š í c h a p o š t o l ů „jim Š i m o n P e t r řekl: Ať od nás Marie odejde, protože ženy nejsou h o d n y živo­ ta".14 K r o m ě t o h o j s m e již d ř í v e z a z n a m e n a l i P e t r ů v n e p o ­ c h y b n ý o d p o r k t o m u , že M a r i e b y l a ú č a s t n a i j i n ý c h p ř í ­ ležitostí. V Mariině evangeliu P e t r z p o c h y b ň u j e její v z t a h s J e ž í š e m a říká: „ M l u v i l s k u t e č n ě s o u k r o m ě se ž e n o u , 161

a ne s v o b o d n ě s n á m i ? P r o č b y c h o m m ě l i m ě n i t své n á ­ z o r y a n a s l o u c h a t j í ? " A t a k é v k o p t s k é m t r a k t á t u Pistis Sofia si P e t r stěžuje na M a r i i n u ú č a s t a ž á d á Ježíše, a b y jí z a b r á n i l v t o m , a b y u m e n š o v a l a j e h o (tj. P e t r o v u ) n a d ř a ­ zenost. O d p o č á t k u e x i s t e n c e k o m u n i t y p r v o t n í c h křesťanů v 1. století e x i s t o v a l y d v ě o d l i š n é frakce. P r i m á r n í p o s t a ­ v e n í m ě l o n a z o r e j s k é h n u t í Ježíšova b r a t r a J a k u b a , s n í m ž b y l i spojeni Š i m o n Z é l ó t a , Filip, T o m á š a T a d e á š , společ­ ně s J u d o u , S a l o m e , M a r i í M a g d a l é n o u a desposynskou ro­ d i n o u o b e c n ě . P o t o m t u b y l a e v a n g e l i k á l n í škola P e t r a a P a v l a ( o b e c n ě o z n a č o v a n á jako p a v l o v s k é h n u t í ) se s t ř e d i s k e m v Ř í m ě . P o s t u p e m č a s u se z ní m í s t o p ů v o d n í ­ ho k ř e s ť a n s t v í stalo „ c í r k e v n i c t v í " a n a k o n e c p ř e v l á d l a n a d n a z o r e j s k ý m b r a t r s t v e m , k d y ž s e stala oficiálním s t á t n í m n á b o ž e n s t v í m císařů. A č k o l i K o n s t a n t i n z m a n i p u l o v a l k ř e s ť a n s t v í tak, ž e s e z n ě h o ve 4. století stal hybrid zahrnující sluneční kult a d a l š í p o h a n s k é víry, n e m ů ž e b ý t v o l á n k o d p o v ě d n o s t i za všechnu degeneraci. Prvotní protagonisté toho, co se p o z d ě j i s t a l o o r t o d o x n í církví, z d e f o r m o v a l i n á b o ž e n ­ s t v í t a k , a b y v y h o v o v a l o jejich v l a s t n í m a m b i c í m , již d á v n o p ř e d K o n s t a n t i n e m . Kléméns Alexandrijský od­ s t r a n i l p ř í b ě h o L a z a r o v i z M a r k o v a e v a n g e l i a k o l e m ro­ k u 195 a Q u i n t u s T e r t u l l i a n u s brojil p r o t i ž e n s k é ú č a s t i z h r u b a v t é ž e d o b ě a z Pravidel církevní kázně p ř i t o m ci­ toval: Ž e n ě n e n í d o v o l e n o m l u v i t v církvi, a n i j í n e n í d o ­ v o l e n o křtít, a n i o b ě t o v a t e u c h a r i s t i i , a n i s i n á r o k o ­ v a t ž á d n o u m u ž s k o u funkci, n e j m é n ě p a k k n ě ž s k ý úřad. V t é t o s o u v i s l o s t i T e r t u l l i á n (církevní otec z K a r t á g a ) vyjádřil o b e c n ý p o c i t p a v l o v s k é h o h n u t í - z n o v u o p a k o ­ v a l a z d ů r a z n i l d o l o ž e n é n á z o r y s v ý c h p ř e d c h ů d c ů , ze­ jména Petra a Pavla. 162

Ve Filipově evangeliu

se o M a r i i M a g d a l é n ě ř í k á , že

byla s y m b o l e m božské m o u d r o s t i , ale b i s k u p o v é rozví­ jející s e c í r k v e v š e c h n y t a k o v é t e x t y o d s t r a n i l i , p r o t o ž e oslabovaly n a d v l á d u ryze m u ž s k é h o kněžstva. Apoštol P a v e l n a o p a k v e s v ý c h e p i š t o l á c h vyjadřuje s v é u č e n í takto: Ž e n a ať přijímá p o u č e n í mlčky, s v e š k e r o u p o d ř í ­ z e n o s t í . Učit ž e n ě n e d o v o l u j i . Ž e n a n e m á m í t m o c n a d m u ž e m , n ý b r ž m á s e n e c h a t vést. ( 1 . T i m o t e o v i 2:11—12) T a k o v é t o d i r e k t i v y se s p o l e č n ě s d a l š í m i p o d o b n ý m i p r o ­ hlášeními

nacházejí v Apoštolských

konstitucích - r o z v l á č ­

n é m a d ů k l a d n é m s o u b o r u n a ř í z e n í k a t o l i c k é církve, kte­ ré z a p o č a l K l é m é n s a u z a v ř e l i k o n s t a n t i n o v š t í b i s k u p o v é . Bývají o z n a č o v á n y za „nejsvatější z k a n o n i c k ý c h k n i h a křesťanských z á k o n ů " . 1 5 A u t o r i t a t i v n í edikty, jako t y p r á v ě c i t o v a n é , ú s p ě š n ě potlačily o d k a z M a r i e M a g d a l é n y . A b y s e t o zajistilo, šly Apoštolské konstituce

skutečně

tak

daleko,

že

ji

zmiňují

j m é n e m a dodávají: „ N á š Učitel a P á n , s á m Ježíš, k d y ž vyslal n á s d v a n á c t , a b y c h o m z í s k á v a l i u č e d n í k y z l i d u a mezi národy, nikdy neposlal kázat ženy." Potom, opět citujíce sv. Pavla (z 1. K o r i n t s k ý m 11:3), p o k r a č u j í : „ N e ­ boť je-li h l a v o u ž e n y m u ž , n e n í r o z u m n é , a b y o s t a t n í tělo ovládalo hlavu!" Z t e x t u Konstitucí j a s n ě v y p l ý v á , že v n a z o r e j s k é k o ­ m u n i t ě b y l y ž e n y ú z c e z a h r n u t y d o k n ě ž s k é služby. D o ­ k u m e n t proto dalekosáhle varuje p ř e d t o u t o praxí a pra­ ví se v něm, že „těm, k d o to provozují, hrozí nikterak z a n e d b a t e l n é n e b e z p e č í " . Z v l á š t ě v d i s k u s i o k ř t u se v Apoštolských konstitucích t v r d í , že je „ š p a t n é a b e z b o ž ­ n é " , když žena vykonává tuto nebo jinou kněžskou funkci. O s p r a v e d l ň u j e s e t o slovy, ž e „jestliže b y b y l křest v y k o n á v á n ž e n a m i , zajisté b y n á š P á n b y l p o k ř t ě n svou matkou, a nikoli J a n e m " . 163

„Tyto kacířky," psal

T e r t u l l i á n , „jak jsou jen t r o u f a l é ! N e m a j í ž á d n o u s k r o m ­ n o s t . J s o u t a k o p o v á ž l i v é , že v y u č u j í a zapojují se do dis­ putací."16 A b y c h o m t o v š e d o s t a l i d o n á l e ž i t é p e r s p e k t i v y , měli b y c h o m m í t n a p a m ě t i , ž e t a t o f o r m a křesťanství p ř e d v z n i k e m ř í m s k é církve b y l a i n s t i t u c í velice s e podobající židovskému

pojetí.

Následovníci

byli

prakticky

žido-

-křesťané a l n u l i k m n o h a t r a d i č n í m p o j m ů m . V hebrejské s p o l e č n o s t i s e d o m i n i m á l n í h o p o č t u d e s e t i lidí p o t ř e b ­ ných k t o m u , aby se mohla konat synagogální bohosluž­ b a , n i k d y ž e n y n e z a p o č í t á v a l y . 1 7 V Palestinském

talmudu

stojí: „Slova t ó r y b u d o u z n i č e n a o h n ě m d ř í v e , n e ž b y j e s m ě l a v y u č o v a t ž e n a . " 1 8 A se ž e n a m i se o b e c n ě z a c h á z e l o j a k o s m é n ě c e n n ý m i smrtelníky, k t e ř í mají jen m á l o z pri­ vilegií m u ž ů . N a p ř í k l a d v D e u t e r o n o m i u 22:23-27 je psá­ no, že p a n n a , která je znásilněna ve městě, by měla být o d s o u z e n a k s m r t i , p r o t o ž e p ř e c i m o h l a s n a d n o křičet o pomoc! P r á v ě v s o u v i s l o s t i s t a k o v ý m i v ě c m i se liberálnější, to­ lerantnější a

s p o l e č e n s k y v y r o v n a n ě j š í n á z o r y Ježíšova

n a z o r e j s k é h o b r a t r s t v a t a k lišily. Existovala z d e p o z o r u ­ h o d n á m í r a r o v n o s t i , k t e r á n e m ě l a o b d o b y v p ř í s n ě ži­ d o v s k é a n i p o z d ě j š í ž i d o - k ř e s ť a n s k é s p o l e č n o s t i , ale řím­ ské

křesťanství

bohužel

zdědilo

netolerantní

pohled

t a k o v ý c h , j a k o b y l Tertullián. M n o h o ž e n , k t e r é v e d l y s k u p i n y v n a z o r e j s k é m stylu a b y l y p r o h l á š e n y z a kacířky, b y l o n o s i t e l k a m i u č e n í p o ­ cházejícího o d a s k e t i c k ý c h t h e r a p e u t ů v K u m r á n u . Tako­ vé učení mělo spíše spirituální základ, kdežto římská f o r m a k ř e s ť a n s t v í b y l a velice m a t e r i a l i s t i c k á a m y s t i c k é učení se v n í m a l o jako obrovská hrozba. Strategie Říma proti ž e n á m - u č i t e l k á m spočívala v tom, že se měly pova­ ž o v a t za h ř í š n i c e a za p o d ř í z e n é a u t o r i t ě sv. P a v l a , k t e r ý n a p s a l (v 1. T i m o t e o v i 2:13-14): „ V ž d y ť p r v n í b y l stvo­ ř e n A d a m a p a k Eva. A n e b y l t o t a k é A d a m , k d o b y l o k l a m á n , ale ž e n a b y l a o k l a m á n a a d o p u s t i l a s e p ř e s t o u ­ pení." 164

Do 2. s t o l e t í po Kr. z a č a l v k ř e s ť a n s k ý c h c í r k v í c h p r o c e s segregace: m u ž i v y k o n á v a l i o b ř a d y , ž e n y k o n a l y b o h o s l u ž b u mlčky. N a k o n c i o n o h o století p o m i n u l a d o ­ k o n c e i t a t o ú r o v e ň z a p o j e n í a ž e n á m b y l a ú č a s t na b o h o ­ s l u ž b á c h z a k á z á n a docela. K d y ž o nějaké ž e n ě v e š l o v e známost, že se účastní náboženské praxe, byla prohláše­ na za c o u r u a čarodějnici. V té d o b ě byli nazorejci n e p o p u l á r n í nejen u ř í m s k ý c h a u t o r i t , n ý b r ž byli k r u t ě t r á p e n i p a v l o v s k ý m i k ř e s ť a n y zvláště p a k I r e n e e m , b i s k u p e m v L y o n u (nar. k o l e m r o k u 120). O d s u z o v a l je jako kacíře za t o , že tvrdili, že Ježíš b y l člověk a n e m ě l b o ž s k ý p ů v o d , jak p r a v i l a n o v á v í r a . Ve s k u t e č n o s t i d o k o n c e p r o h l á s i l , ž e Ježíš s á m p r a k t i k o v a l špatné náboženství a že se osobně ve svých názorech mý­ lil! I r e n e u s n a p s a l o nazorejcích, k t e r é n a z ý v a l ebionity (chudými), toto: O n i stejně j a k o s á m Ježíš a esejci a s á d o k o v c i p ř e ­ d e d v ě m a sty lety v y k l á d a l i s v é n á z o r y n a S t a r ý zákon.

Odmítají

pavlovské

epištoly

a

odmítají

i apoštola Pavla, nazývajíce ho o d p a d l í k e m od Zá­ kona. Na o p l á t k u z a s e nazorejci z desposynského h n u t í o z n a č i l i Pavla za „ r e n e g á t a a f a l e š n é h o a p o š t o l a " a říkali, že j e h o modlářské spisy by se měly o d m í t n o u t všechny. Z v l á š t ě v z h l e d e m k e s t r a c h u církve z M a r i e M a g d a l é ­ n y byl p r o o r t o d o x n í t r h v y r o b e n m i m o ř á d n ý d o k u m e n t . Stanovilo se v n ě m , co b i s k u p o v é p o k l á d a j í za M a r i i n o m í s t o v u s p o ř á d á n í věcí. Byl to p ř e p i s ú d a j n é d i s k u s e m e ­ zi apoštoly, k t e r ý n e s l n á z e v Apoštolský církevní řád, a tvr­ dilo se v n ě m (co e v a n g e l i a n e t v r d í ) , že M a r i e a M a r t a by­ ly p ř í t o m n y u p o s l e d n í večeře. V t o m t o o h l e d u s p í š e p o t í r a l část své v l a s t n í n á m i t k y t í m , ž e t a k o v o u v ý s a d u u ž e n p ř i p u s t i l , n i c m é n ě m ě l v ý r a z n ě d e s t r u k t i v n í cíl. Vý­ tah z údajné debaty zní následovně:

165

J a n řekl: „ K d y ž Učitel p o ž e h n a l c h l é b a kalich a p r o ­ n e s l n a d n i m i slova ,Toto j e m é tělo a m á krev', n e ­ n a b í d l je ž e n á m , k t e r é jsou s n á m i . " M a r t a řekla: „ N e n a b í d l je M a r i i , p r o t o ž e ji v i d ě l , jak se s m ě j e . " 1 9 N a z á k l a d ě t o h o t o i m a g i n á r n í h o d i a l o g u církev p r o ­ hlásila, ž e p r v n í a p o š t o l o v ě r o z h o d l i , ž e ž e n á m n e n í d o ­ v o l e n o stát s e k n ě ž í m i , p r o t o ž e nejsou v á ž n é ! P o d s t a t a to­ h o t o v y m y š l e n é h o r o z h o v o r u byla p o t o m přijata jako f o r m á l n í c í r k e v n í u č e n í a M a r i e M a g d a l é n a byla p o t é p r o h l á š e n a z a n e v ě ř í c í o d p ů r k y n i , k t e r á n e p o s l o u c h á . Bě­ h e m n á s l e d u j í c í c h 1600 let se t o h o m o c n e z m ě n i l o a v ro­ ce 1977 p a p e ž P a v e l IV. v y d a l v ý n o s , že ž e n a se n e m ů ž e stát k n ě z e m , „ p r o t o ž e n á š P á n byl m u ž " ! V c e l é m t e x t u Apoštolských konstituci byl zjevný o d p o r Petra a Pavla k ž e n á m takticky využit k vytvoření pro­ s t ř e d í , v n ě m ž v l á d n o u m u ž i , ale c i t o v a n é v ý r o k y t ě c h t o m u ž ů b y l y v y b í r á n y velice pečlivě, ne-li n ě k d y p ř í m o mi­ m o k o n t e x t . N a v z d o r y v i d i t e l n é t o u z e sv. P a v l a p o n a d ­ v l á d ě m u ž ů jsou v jeho d o p i s e c h j m e n o v i t ě u v e d e n y jeho p o m o c n i c e : n a p ř í k l a d Foibé, k t e r o u n a z v a l „ s l u ž e b n i c í c í r k v e " ( Ř í m a n ů m 16:1-2), s p o l u s Julií (16:15) a m u č e d ­ nicí Priscillou (16:3—4). Ve s k u t e č n o s t i žije N o v ý z á k o n (dokonce i v jeho strategicky zredigované podobě) ženam i - u č e d n i c e m i , ale b i s k u p o v é ř í m s k é církve s e r o z h o d l i je v š e c h n y i g n o r o v a t . C í r k e v n í h i e r a r c h i e se tolik b á l a ž e n , že p r o její k n ě ž í b y l z a v e d e n celibát - což b y l o p r a v i d l o , k t e r é se v roce 1138 stalo z á k o n e m a trvá d o d n e s . Avšak co b i s k u p ů m v a d i l o , n e b y l y ž e n y j a k o t a k o v é , d o k o n c e ani sexuální aktivita obecně; byla to představa kněžské intimnosti se ž e n a m i . Proč? P r o t o ž e ž e n y s e m o h o u stát m a t k a m i a p o d s t a t o u m a t e ř s t v í je z a c h o v á n í p o k r e v n í linie. A to bylo tabu, které muselo za k a ž d o u cenu zůstat oddělené o d n u t n é p ř e d s t a v y Ježíše. Avšak v Bibli se nic t a k o v é h o n e t v r d i l o . Ve s k u t e č n o s t i t o b y l o p r á v ě n a o p a k . Sv. P a v e l totiž řekl v e své d r u h é 166

epištole T i m o t e o v i 3:2-5, ž e b i s k u p b y m ě l b ý t m a n ž e l j e d n é ž e n y a m ě l b y m í t d ě t i . Vysvětloval, ž e m u ž , jenž má z k u š e n o s t i s v l a s t n í d o m á c n o s t í , je s c h o p n ý se l é p e starat o církev. P ř e s t o ž e si b i s k u p o v é vybrali, že b u d o u z a s t á v a t raději n á z o r y P a v l a n e ž u č e n í Ježíše, r o z h o d l i s e t e n t o p ř í k a z n a p r o s t o p ř e c h á z e t , a b y se t a k p ř e h l é d l i Je­ žíšův manželský status.

167

Marie Magdaléna pomazává nohy Ježíše.

Posvátné manželství Aspekty překladu Během o b d o b í , které t r v a l o od r o k u 397 až do 17. století, m ě l a církev silné p o s t a v e n í , a l e s p o ň co se týče její literatu­ ry. Alexandrijská k n i h o v n a b y l a z n i č e n a , v ě t š i n a n e k a n o ­ nických s p i s ů b ě h e m j e d n é g e n e r a c e z a p o m e n u t a a N o v ý zákon převládl. Z pracovní z á k l a d n y řeckých r u k o p i s ů p ř e p s a n ý c h z jejich p ů v o d n í h o z n ě n í K l e m e n t e m a další­ mi ve 2. století b y l y n o v o z á k o n n í edice, j a k o n a p ř í k l a d Co­ dex Sinaiticus a Codex Vaticanus, d o k o n č e n y k r á t c e po k o n ­ cilu v K a r t á g u . P ř e d t í m v roce 383 p o v ě ř i l p a p e ž D a m a s u s I. u č e n c e ř í m s k é církve sv. J e r o n ý m a , a b y přeložil r ů z n é texty do la­ tiny. J e r o n ý m v y ř a d i l u r č i t ý p o č e t spisů, k t e r é p o v a ž o v a l za a p o k r y f n í (ukazující „ s k r y t é v ě c i " ) , a sestavil Vulgate editio - edici s p i s ů p r o o b e c n é p o u ž i t í . Ale n e b y l o t o m u tak, že by m ě l k a ž d ý j e d n u k o p i i Vulgáty.

1

Její „ o b e c n é "

p o u ž i t í spočívalo v t o m , že se stala s t a n d a r d e m p r o čtení z kazatelny, t a k ž e v p o d s t a t ě z ů s t a l o na k n ě z í c h , jak si p o ­ r a d í s v ý k l a d e m t e x t u a co b u d o u na jeho z á k l a d ě učit. M o h l i tak v l a s t n ě kázat, co chtěli. V z h l e d e m k t o m u , že ve čtyřech e v a n g e l i í c h je m n o h o r o z d í l ů , bylo v y n a l e z e n o n o v é e v a n g e l i u m - zcela u h l a z e ­ n é v y p r á v ě n í , k t e r é č e r p a l o t y nejpoutavější p o d r o b n o s t i ze všech evangelií a p o s p o j o v a l o je v r o m a n t i c k ý p ř í b ě h , který n e b y l n i k d y n i k ý m a u t e n t i c k y n a p s á n . J e d n u v e r z i t o h o t o k o n t i n u á l n í h o v y p r á v ě n í z k o m p i l o v a l r o k u 175 syrský teolog Tatian. Ve z n á m o s t vešla p o d n á z v e m Diatessaron - z řečtiny „ P o d l e č t y ř " . 2 Tento evangelijní p ř í b ě h 169

se stále v y u č u j e velice p o d o b n ý m z p ů s o b e m ještě v d n e š ­ n í c h š k o l á c h a církvích. Existovalo několik místních v y d á n í vybraných výtahů z N o v é h o z á k o n a , k t e r é v z n i k l y v e s t ř e d o v ě k u , ale neby­ ly příliš r o z š í ř e n é . 3 V Anglii o x f o r d s k ý m i s t r J o h n Wycliffe s p o l u s J o h n e m P u r v e y e m a N i c h o l a s e m z H e r e f o r d u p ř e l o ž i l i v roce 1382 V u l g á t u do a n g l i č t i n y - ale Vatikán jejich d í l o o d s o u d i l . V t é ž e d o b ě Wycliffe o t e v ř e n ě kriti­ z o v a l c í r k e v n í p r a k t i k y jako n a p ř í k l a d o d p o u š t ě n í v i n y k n ě ž í m i , z p o v ě ď a s h o v í v a v o s t , což m ě l o za n á s l e d e k je­ ho u p á l e n í jako kacíře a pálení jeho knih. U n i v e r z i t n í klerik William T y n d a l e přeložil d o angličti­ ny N o v ý z á k o n z ř e c k ý c h t e x t ů v roce 1526. J e h o p r á c e se d o s t a l a d o m n o h a k o s t e l ů , ale k r á t c e p o t é byla k a t o l i c k o u k r á l o v n o u M a r i í T u d o r o v n o u z a k á z á n a . Švýcarští p r o t e s ­ t a n t i v y t v o ř i l i v roce 1560 s l a v n o u Ž e n e v s k o u bibli, an­ glický p ř e k l a d se n a z ý v a l Velká bible (Great Bible; v y d a l ji T y n d a l e ů v ž á k M i l e s C o v e r d a l e ) a k r á l o v n a Alžběta I. h o schválila p r o s v o u n o v o u a n g l i k á n s k o u církev. N á ­ sledkem toho byla Ř í m e m exkomunikována. Mezitím se p o s t u p n ě v n ě k o l i k a fázích m e z i lety 1582 a 1910 objevo­ v a l a n o v á , p ř í s t u p n ě j š í v e r z e Vulgáty z v a n á D o u a i bible, u r č e n á k a t o l í k ů m v e Francii. K d y ž v 16. století vrcholila p r o t e s t a n t s k á reformace, n a d ř a z e n o s t l a t i n s k é Bible ú s p ě š n ě z p o c h y b n i l n ě m e c k ý r e f o r m á t o r M a t i n L u t h e r . Z h o t o v i l ú p l n ý p ř e k l a d z řec­ k ý c h t e x t ů , č í m ž v z n i k l o v y d á n í , k t e r é s i lidé m o h l i opat­ řit a s a m i číst. Později vyšla v roce 1611 p a r a l e l n í v e r z e s

autorizovaným vydáním

Bible

krále Jakuba.

Právě

s t í m t o n o v ě t i s k e m v y d a n ý m t e x t e m s e počínaje r o k e m 1620 angličtí O t c o v é p o u t n í c i a jejich p o z d ě j š í n á s l e d o ­ vníci plavili do A m e r i k y . K d y ž p ř i s t á l i u jejích b ř e h ů , usídlili se na r ů z n ý c h m í s t e c h na v ý c h o d n í m p o b ř e ž í a je­ jich m í s t n ě s e r ů z n í c í v ý k l a d d a l v z n i k n o u t m n o h a m a ­ lým (a často m e z i sebou soupeřícím) církevním hnutím, j a k o o b d o b ě v ě t š í c h k ř e s ť a n s k ý c h d e n o m i n a c í v Británii a E v r o p ě . P r o t e s t a n t s k ý m i s i o n á ř J o h n Eliot v M a s s a c h u 170

setts n e b y l se s v o u a n g l i c k o u Biblí spokojený, a t a k v r o c e 1663 v y t v o ř i l m í s t n í i d i o m a t i c k o u v e r z i v n y n í o d l i š n é m m í s t n í m jazyce té doby. Jak p ř e s n ý t e d y b y l p ř e k l a d k r á l e J a k u b a , k t e r ý z ů s t á ­ vá d o d n e s n o r m a t i v n í m m o d e l e m ? Byl to z v ě t š í části p ř e p i s G r e a t Bible (Velké bible), k t e r á b y l a p ř e l o ž e n a z ř e c k ý c h textů. N e t r p í p o v á ž l i v ý m i n e p ř e s n o s t m i latin­ ské Vulgáty, n i c m é n ě j e m n o h o míst, k d e s t a r o v ě k á řecká, aramejská a jiná s e m i t s k á slova p o s t r á d a j í v j a k u b o v s k é angličtině o d p o v í d a j í c í protějšek. P r o t o d o š l o k n ě k t e r ý c h c h y b á m . Na d v ě z n i c h j s m e se již p o d í v a l i , 4 k d y se alma ( m l a d á ž e n a ) stala „ p a n n o u " a ho tekton ( m i s t r u m ě n í ) „tesařem". Zvláště v ý z n a m n á nepřesnost tohoto d r u h u se nachází u L u k á š e ve v e r š í c h 7:37, k d e je M a r i e M a g d a l é n a c h a r a k ­ t e r i z o v á n a jako „ h ř í š n i c e " , k d y ž p o p r v é p o m a z á v á Ježí­ šovi nohy. (Před d r u h ý m p o m a z á n í m v Betanii se v J a n o ­ vi 11:2 vysvětluje, že to b y l a o n a , k d o p o m a z a l Ježíše již dříve.) L u k á š o v a z m í n k a j e j e d i n é m í s t o , k d y j e M a r i e o z n a č e n a z a hříšnici, ale v e s k u t e č n o s t i j e t o š p a t n ý p ř e ­ klad. P ů v o d n í řecké s l o v o hamartólos b y l s p o r t o v n í ter­ m í n , k t e r ý o z n a č o v a l „ t o h o , jenž m i n u l cíl". P o u ž í v a l s e v lučištnictví a p o d o b n ý c h o b l a s t e c h a v z t a h o v a l se k t o ­ m u , ž e člověk „ b y l m i m o cílový p l á n " . V b ě ž n é m u ž i t í s e t a k t o označuje t e n , k d o n e d o d r ž o v a l u r č i t é u č e n í , k d o s e o d c h y l o v a l od o b v y k l é p r a x e - ale n e m ě l o to nic společ­ n é h o s h ř í c h e m . P o d o b n ě jako ho tekton ( „ t e s a ř " ) v p ř í p a ­ d ě Josefa, i p o j e m „ h ř í c h " b y l v ý s l e d k e m p ř e k l a d u , p r o t o ­ že v a n g l i č t i n ě n e e x i s t o v a l o s l o v o o d p o v í d a j í c í v ý r a z u hamartólos.

V L u k á š o v ě e v a n g e l i u 5:8 se a p o š t o l P a v e l

označuje jako anér ( ž e n a t ý m u ž ) hamartólos, což se p o d o b ­ n ě p ř e k l á d á jako „jsem h ř í š n í k " (anér z n a m e n á p r o s t ě „ m u ž " , b e z o h l e d u n a to, z d a ženatý, n e b o s v o b o d n ý ; p o z n . překl.). Další p ř e k l a d a t e l s k á chyba, k t e r á se v z t a h u j e k Ježíšo­ vým rodičům a jeho narození, vedla k n y n í rozšířenému, a v š a k m y l n é m u n á z o r u , totiž ž e s e Ježíš n a r o d i l v e stáji. 171

Tato p ř e d s t a v a v š a k n e m á nijaké o p o d s t a t n ě n í . V ž á d n é m p ů v o d n í m e v a n g e l i u n e n í j e d i n á z m í n k a o stáji a t o t o a n i p o d o b n é s l o v o se v Bibli k r á l e J a k u b a n e n a c h á z í . Ve sku­ t e č n o s t i se v M a t o u š o v ě e v a n g e l i u 2:11 j a s n ě říká, že m a l ý Ježíš ležel v d o m ě : „Vešli do d o m u a u v i d ě l i d í t ě s Marií, jeho m a t k o u ; padli na z e m a klaněli se m u . " Jak j s m e viděli, L u k á š j e j e d i n ý m e v a n g e l i e m , které p o ­ jednává o narození, a právě zde vzniká překladatelský z m a t e k - n i k o l i v š a k ze z m í n k y o stáji, n ý b r ž p r o t o ž e u L u k á š e 2:7 se p r a v í , že Ježíš b y l p o l o ž e n do jeslí, „ p r o ­ t o ž e se p r o ně n e n a š l o m í s t o v h o s t i n c i " . V Judeji 1. stole­ t í v š a k v e s k u t e č n o s t i ž á d n é h o s t i n c e nebyly. P o u t n í c i by­ li zváni do d o m ů a poskytnout ubytování se považovalo z a n á b o ž e n s k o u p o v i n n o s t . 5 V p ů v o d n í m ř e c k é m textu (z n ě h o ž b y l p ř e k l a d z h o t o v e n ) se říká, že n e b y l o „topos v kataluma", což z n a m e n á , že n e b y l o „místa (či z a o p a t ř e ­ ní) v místnosti".6 S t r u č n ě ř e č e n o , Ježíš byl p o l o ž e n do jeslí, p r o t o ž e v m í s t n o s t i n e b y l a k o l é b k a . Jesle b y l y (a stále jsou) z a ř í z e n í , d o n ě h o ž s e d á v a l a p o t r a v a z v í ř a t ů m 7 a n e b y l o v ů b e c n e z v y k l é , k d y ž s e p o u ž i l y jako i m p r o v i ­ zovaná kolébka.

Šarlatová žena K dalším p o d o b n ý m překladatelským o m y l ů m dochází, k d y ž se biblické p o j m y z t o t o ž ň u j í se slovy, jejichž vý­ z n a m s e v p r ů b ě h u staletí z m ě n i l . V ý m l u v n ý m p ř í k l a d e m t o h o je M a t o u š 21:31, k d e se p r a v í : „Ježíš jim řekl: ,Amen, p r a v í m vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do B o ž í h o k r á l o v s t v í . ' " V d n e š n í a n g l i č t i n ě je p u b l i k á n „ p r o ­ v o z o v a t e l v e ř e j n é h o d o m u " (v a n g l i č t i n ě a pub) - h o s p o d ­ ský. V b i b l i c k ý c h d o b á c h b y l p u b l i k á n výběrčí d a n í . P r o n a š e z k o u m á n í j e v š a k důležitější slovo „ n e v ě s t k a " , které se č a s t o c h y b n ě u v á d í v p ř e k l a d e c h s t a r o v ě k ý c h textů. Již d ř í v e j s m e s e z a b ý v a l i definicí „ d ě v k y " (anglicky whore), jak b y l a p ř i s u z o v á n a Sofii a M a r i i M a g d a l é n ě . Slo172

vo whore, „ d ě v k a , k u r v a " , se do a n g l i č t i n y d o s t a l o ze stře­ d o v ě k é n ě m č i n y , k d e s e s l o v o hoře v z t a h o v a l o s p í š k e s m i l s t v u n e ž k p r o s t i t u c i , jak se p o z d ě j i t e n t o v ý r a z z a č a l chápat. Anglické slovo „ h a r l o t " ( p ř e k l á d a n é d o č e š t i n y j a k o „ h a m p e j z n i c e , d ě v k a " ) n e m á nic s p o l e č n é h o a n i s j e d n í m z t ě c h t o p o j m ů a ve s k u t e č n o s t i to b y l o až do 15. století slovo p o u ž í v a n é r y z e p r o o z n a č e n í (určitých) m u ž ů . 8 Ž e n s k o u k o n o t a c i získalo, a ž k d y ž s e z a č a l o p o u ž í v a t ja­ k o z k o m o l e n i n a v ý r a z u „ w h o r e l e t " 9 ( m a l á d ě v k a - slan­ gový výraz pro cikánské květinářky). Předtím však toto slovo z n a m e n a l o „ p o b u d a " n e b o „ t u l á k " . K d y ž s e t e n t o p o j e m začal p o u ž í v a t jako o z n a č e n í p r o některé ženy v souvislosti s „ m a l o u d ě v k o u " , měl sloužit i jako z p ů s o b , jak p ř e k l á d a t s t a r o v ě k é a n e j a s n é s l o v o hie­ rodulé. To se objevuje již v s u m e r s k é Písni Inanny z d o b y k o l e m 2500 let př. Kr. ( p ř e d s t a r o z á k o n n í d o b o u A b r a h a ­ m o v o u ) . 1 0 Eroticky l a d ě n á Píseň se v z t a h o v a l a k p o s v á t ­ n é m u svazku bohyně, která si vzala za m u ž e pastýře D u m m u z i h o (či T a m m ú z e , j e h o ž o p l a k á v a l y ženy, jak je u v e d e n o v k n i z e p r o r o k a Ezechiela 8:14). Tehdy se k r á l o v é o z n a č o v a l i za „ p a s t ý ř e " , byli strážci svých stád a b o h y n ě ( I n a n n a n e b o Ištar) b y l a Magdal-eder, S t r á ž n á věž s t á d a . P ř e d s e d a l a V e l k é m u d o m u E-gal. Jak jsme viděli, p r á v ě z t é t o h o d n o s t i p o c h á z í t i t u l M a g d a l é ­ na. J e zvláště v ý z n a m n é , ž e k d y ž M a r i e v s t u p u j e n a s c é n u v L u k á š o v ě e v a n g e l i u 2:2 ( c h r o n o l o g i c k y p r v n í z m í n k a o ní), je u v e d e n a jako „ M a r i e z v a n á M a g d a l é n a " a o b e c n ě se označuje jako ta M a g d a l é n a . Tyto z m í n k y o jejím s t a t u ­ su Magdal-eder mají v ý s l o v n o u d ů l e ž i t o s t ; M a g d a l é n a z n a ­ m e n a l a h o d n o s t , nikoli příjmení a n i nic o d v o z e n é h o o d nějakého místa. V m e z o p o t a m s k é m S u m e r u (zemi Abrahamově: Gene­ sis 11:28-31)" se kněz-král n a z ý v a l sanga-lugal - z č e h o ž p o c h á z í i f r a n c o u z s k ý v ý r a z sang (krev) jako n a p ř í k l a d v Sangréal, Krvi k r á l o v s k é

12

- a jeho h ů l s h r o m á ž d ě n í b y l a

totéž co p a s t ý ř s k á h ů l (berla). N e d l o u h o p o t é si i křesťan173

ská církev u z u r p o v a l a p r o své b i s k u p y k r á l o v s k o u b e r l u j a k o nástroj autority. I n a n n a , k r á l o v n a - b o h y n ě , byla p o v a ­ ž o v á n a za „ n o s i t e l k u číše", jejíž p o s v á t n á esence, „ n e k t a r nejvyšší k v a l i t y " , se n a z ý v a l a Gra-al (v pozdější angličtině „ t h e G r a i l " , v češtině p a k „ G r á l " ) . O d v i k t o r i á n s k ý c h d o b z a č a l b ý t S v a t ý grál s p o j o v á n s p o h á r e m , který p o u ž i l Je­ žíš p ř i p o s l e d n í večeři, ale t a k t o m u v p ů v o d n í m p ř í b ě h u n i k d y n e b y l o . Pojem G r á l existoval d l o u h o p ř e d Ježíšem. 1 3 V k o n t e x t u t o h o v š e h o b y l a hierodulé ( p ř e d s t a v o v a n á I n a n n o u ) nejsvatějším a s p e k t e m s v a t e b n í h o r i t u á l u . I n a n ­ n a , b o h y n ě světla a o h n ě , b y l a p o z d ě j i z t o t o ž n ě n a s Dia­ n o u d e v í t i o h ň ů (an-na j e a k k a d s k ý v ý r a z označující „ o h ­ n i v ý k á m e n " ) . Její s y m b o l , jak se vyskytuje na m i n c í c h té doby, b y l Rosi-crucis - P o h á r r o s y - kříž v k r u h u , p ů v o d n í emblém Svatého grálu.14 V klášterních

souvislostech

byly

hierodulai

(množné

číslo) „ s v a t é ž e n y " , s p o j o v a n é v n o v o z á k o n n í c h d o b á c h s v e l e k n ě ž k a m i ř á d u D i a n y Efeské. O d ě n í h i e r o d u l a i by­ lo č e r v e n é . P ř e d s t a v o v a l y ritu ( p r a v d u ) , z č e h o ž p o c h á z í slovo „rituál". V z h l e d e m ke k n ě ž s k é m u atributu Marie M a g d a l é n y j a k o s y m b o l i c k é hierodulé ji u m ě l c i často z p o d o b ň o v a l i v č e r v e n é m o d ě v u (viz i l u s t r a c e 17 a 18). Kvůli j a z y k o v é m u p o k r o u c e n í se z hierodulé stala harlot (anglic­ k y „ d ě v k a " ) , k r á t c e p ř e d t í m , n e ž byla Bible p ř e l o ž e n a d o angličtiny, z a č a l a b ý t I n a n n a Veliká s p o j o v á n a s N e v ě s t ­ k o u b a b y l o n s k o u v k n i z e Z j e v e n í 17:1-5 a č e r v e n á byla d á v á n a do p ř í m é s o u v i s l o s t i s p r o s t i t u c í . Ve s k u t e č n o s t i p r o s t i t u t k y stále ještě p o u ž í v a j í z v r á c e n é c í r k e v n í obrazi­ v o s t i t í m , že se oblékají do č e r v e n é n e b o se u k a z u j í v čer­ v e n é m světle. N i c m é n ě hierodulé tvořila p o d s t a t u p o s v á t n é h o m a n ­ želství o z n a č o v a n é h o j a k o hieros gamos. Píseň Inanny byla dřívější v e r z í s t a r o z á k o n n í P í s n ě p í s n í a p r á v ě z d e se vy­ světluje s v a t e b n í o b ř a d h i e r o s g a m o s - p o s v á t n ý rituál, k t e r ý se o p a k u j e v n o v o z á k o n n í c h výjevech s Ježíšem a Marií Magdalénou.

174

Ženská duchovenská služba K d y ž u v á ž í m e v ý r o k y sv. Pavla na a d r e s u ž e n a jejich služ­ by, z d á se, že tu je trvalá a n o m á l i e . M í s t y u p o u t á v á p o z o r ­ nost č t e n á ř ů ke s v ý m j e d n o t l i v ý m p o m o c n i c í m a chválí je za jejich práci, k d e ž t o při jiných příležitostech ž e n á m za­ kazuje, aby s e jakýmkoli z p ů s o b e m p o d í l e l y n a b o h o s l u ž ­ bě, n a t o ž p a k n a v y k o n á v á n í d u c h o v e n s k ý c h p o v i n n o s t í . Z d á se, ž e t o m u b u d e asi tak, ž e t a k o v í j a k o K l é m é n s , Tertullianus a další, k t e ř í p o z d ě j i s e s t a v o v a l i Apoštolské konstituce, v y b r a l i z P a v l o v ý c h s p i s ů p a s á ž e , k t e r é se nej­ více h o d i l y k z á j m ů m , jež s l e d o v a l i , a z b y t e k i g n o r o v a l i . Ale to ještě n e v y s v ě t l u j e P a v l o v a r o z p o r n á m ě ř í t k a v t é t o souvislosti, k t e r á v e d l a m n o h é t e o l o g y k p o d e z ř e n í , ž e P a v l o v y epištoly b y l y p ř e d z v e ř e j n ě n í m u p r a v e n y tak, aby v y h o v o v a l y u r č i t ý m p o ž a d a v k ů m . D a l š í u v á d ě j í , ž e m o ž n á n e n a p s a l o s o b n ě e p i š t o l y v té p o d o b ě , v jaké jsou p ř e d k l á d á n y . V e s k u t e č n o s t i n e n í z p ů s o b , jak t o d o k á z a t , p r o t o ž e p ů v o d n í d o p i s y již neexistují, ale je zjevné, že je t u jisté č a s o v é o b d o b í m e z i P a v l e m a t ě m i , k d o p o u ž í v a l i jeho díla n a p o d p o r u n o v ě v z n i k l é v ě t v e k ř e s ť a n s k é víry. P a v e l se v N o v é m z á k o n ě objevuje v roce 40 po Kr. a u m u č e n byl v roce 64. T e r t u l l i a n u s se n a r o d i l v r o c e 160 po Kr., K l é m é n s byl jeho s o u č a s n í k a z e m ř e l v roce 215 a K o n s t a n t i n ů v p r v n í k o n c i l v Nikaji se k o n a l r o k u 325. Bez o h l e d u na 261 let dělících sv. P a v l a od u s t a n o v e n í ř í m s k é církve t u b y l o ještě více n e ž sto let o d P a v l o v y s m r t i k p ů s o b e n í c í r k e v n í c h o t c ů . M e z i t í m byli k ř e s ť a n é v říši p r o n á s l e d o v á n i , z v l á š t ě p a k v Ř í m ě , k d e byli p o ­ p r a v e n i P e t r a Pavel. N e n í p o c h y b , ž e Pavel m u s e l v y k o n a t t ě ž k o u p r á c i . Z a ­ tímco Ježíš a jeho a p o š t o l o v ě p ů s o b i l i na ú z e m í jim z n á m é vlasti, P a v l o v a misie byla o d l i š n á . Ú k o l , jenž m u p ř i p a d l , z n a m e n a l šířit k ř e s ť a n s k o u zvěst p o řecky m l u v í c í c h ze­ mích na pobřeží Středozemního moře. V t o m t o prostředí m u s e l s o u p e ř i t s m n o h a p o h a n s k ý m i p ř e d s t a v a m i . Existo­ valo tu m n o h o n á b o ž e n s t v í , jejichž b o h o v é a p r o r o c i se 175

m ě l i n a r o d i t z p a n n y a v z d o r o v a l i s m r t i na t e n či o n e n z p ů s o b . Všichni byli n a d p ř i r o z e n é h o p ů v o d u a měli o h r o ­ mující m o c n a d o b y č e j n ý m i smrtelníky. A b y c h o m byli k P a v l o v i s p r a v e d l i v í , m u s í m e p ř i p u s t i t , že se určitě set­ kal s p r o b l é m y , s n i m i ž p ů v o d n í a p o š t o l o v ě nebyli ve s v é m d o m á c í m p r o s t ř e d í n i k d y k o n f r o n t o v á n i . Ale jeho strategie ú s p ě c h u tváří v tvář takovým protivenstvím z n a m e n a l a p ř e d s t a v i t Ježíše z p ů s o b e m , který b y p ř e k o n a l i t y t o p a r a n o r m á l n í m o d l y . N a k o n e c t o v š a k byl p r á v ě t r a n s c e n d e n t n í Ježíš z P a v l o v y dílny, k t e r ý se později stal b o ž s k ý m J e ž í š e m o r t o d o x n í h o křesťanství. P ů v o d n ě byl P a v e l (Saul z Tarsu) z b o ž n ý m H e b r e j e m a v y c h o v a t e l e m s y n a k r á l e H e r o d a A g r i p p y I. K liberál­ nějším n a z o r e j c ů m k o n v e r t o v a l , k d y ž jel d o D a m a š k u , a b y t a m u v ě z n i l Ježíšovy u č e d n í k y , jejichž helénistické u č e n í b y l o v r o z p o r u s h e b r e j s k ý m p r á v e m . Ve Skutcích 9:1-2 je p s á n o , že r o z h o d n u t í k t o m u b y l o v y d á n o na zá­ k l a d ě m a n d á t u j e r u z a l é m s k é h o v e l e k n ě z e , ale tak t o být n e m o h l o , neboť ž i d o v s k á c h r á m o v á r a d a starších, s a n h é d ­ rin, n e m ě l a v Sýrii ž á d n o u p r a v o m o c . 1 5 M n o h e m p r a v d ě ­ p o d o b n ě j š í je, že jelikož byl P a v e l spojen s h e r o d o v s k o u a d m i n i s t r a t i v o u , p r a c o v a l p r o Ř í m a n y p ř i jejich s n a z e p o ­ tlačit n a z o r e j c e .

16

Bez o h l e d u n a t o s p o č í v á v ý z n a m n ý a s p e k t P a v l o v a p ř í b ě h u v j e h o o b r á c e n í a ve s k u t e č n o s t i , že k d y ž byl p o z d ě j i o b v i n ě n z v y v o l á v á n í n e p o k o j ů v l a d a ř e m Caesareie, j e h o ž a l o b c e t v r d i l : „ S h l e d a l i j s m e , ž e t e n t o člověk jako m o r o v á n á k a z a po celém světě vyvolává nepokoje m e z i Ž i d y a je h l a v o u n a z o r e j s k é sekty." (Skutky 24:5) Po z k u š e n o s t i s a p o š t o l y v D a m a š k u se P a v e l stal nazorejcem a p r á v ě v t o m t o k o n t e x t u v i d í m e , že pracuje se ž e n a m i v e s l u ž b ě Ježíšovi. Jestliže s e n y n í z n o v u p o d í v á ­ me na z m í n k y o p o m o c n i c í c h v jeho e p i š t o l á c h , n a j d e m e tu o p a k u j í c í se c h y b u v p ř e k l a d u z ř e c k ý c h k o p i í jeho d o ­ pisů.

17

K d y ž se P a v e l z m i ň u j e n a p ř í k l a d o Foibé, č t e m e , že b y l a „ s l u ž e b n i c í c í r k v e " ( Ř í m a n ů m 16:1). K d y ž s e t o v š a k 176

přeloží správně, tím slovem není „služebnice", nýbrž „ d i a k o n k a " . 1 8 P o t o m t o zjištění z a č í n á b ý t jasné, ž e t u b y l zásadní rozdíl mezi nazorejskou praxí a ideály „ n o v é c í r k v e " , jež hlásal T e r t u l l i a n u s o více n e ž s t o let p o z d ě j i . Říká s e n á m , ž e o d p o č á t k u své s l u ž b y m ě l Ježíš v e d l e m a t k y a sester d a l š í p o m o c n i c e . Existovala s a m o z ř e j m ě M a r i e M a g d a l é n a a M a r t a , ale L u k á š 8:3 t a k é z m i ň u j e „Ja­ n u , ž e n u H e r o d o v a s p r á v c e C h u z y " , Z u z a n u a m n o h é ji­ né, „které mu ze svých prostředků sloužily". N a z o r e j s k é křesťanské h n u t í Ježíše, a p o š t o l o v ě , sv. Pa­ vel a další z a k l a d a t e l é N o v é h o z á k o n a n e b y l i t o t é ž co pozdější křesťanství K l e m e n t a n e b o T e r t u l l i a n a , n i c t a k o ­ v é h o . A n i n e b y l o p o z d ě j š í m „ c í r k e v n i c t v í m " b i s k u p ů Ří­ m a . Jak jsme viděli, byl to nejhrozivější s o u p e ř t ě c h t o in­ stitucí; b r a t r s t v o , k t e r é E u s e b i u s p o t v r d i l , v e d l i d ě d i c o v é Desposyni v „ p ř í s n é d y n a s t i c k é p o s l o u p n o s t i " . P o d o b n ě jako p o d á v a l sv.

Pavel p ř e h n a n ý obraz Ježíšův kvůli

svým p o h a n s k ý m posluchačům, není pochyb, že i po­ zdější o t c o v é n o v é církve z m a n i p u l o v a l i P a v l o v y s p i s y tak, a b y se h o d i l y jejich ú č e l ů m , stejně j a k o sv. K l é m é n s provedl bezostyšně zásahy do Markova evangelia. D o k o n c e ještě b ě h e m s v é h o ž i v o t a m ě l P a v e l příleži­ tost v a r o v a t lidi p ř e d p o d v r ž e n ý m i d o p i s y , jejichž byl údajným autorem,19 a nebylo nezvyklé, že byly vytvářeny dopisy z propagandistických důvodů.

20

Pavlovy dopisy

Timoteovi, Titovi a F i l e m o n o v i b y l y p o d r o b e n y speciál­ n í m u l i n g v i s t i c k é m u z k o u m á n í a o jejich a u t e n t i č n o s ­ ti existují z n a č n é pochyby.

21

Tyto j e d n o t l i v c ů m a d r e s o v a ­

né listy ( z n á m é jako p a s t o r á l n í epištoly) se velice liší sty­ lem i s l o v n í k e m od těch, k t e r é jsou a d r e s o v á n y s b o r ů m v K o r i n t u , Galatii a T h e s s a l o n i c e . P r á v ě v 1. e p i š t o l e T i m o t e o v i s e nacházejí d o m n ě l é P a v l o v y p o z n á m k y sou­ visející s ú t l a k e m ž e n , 2 2 ale v ě d c i jsou n y n í p ř e s v ě d č e n i , ž e byly jako f a l z u m n a p s á n y d l o u h o u d o b u p o P a v l o v ě smrti. Vezmeme-li t o t o v ú v a h u , m ě l i b y c h o m s e p o d í v a t n a n ě k t e r é starší d o k l a d y v t é t o s o u v i s l o s t i , a b y c h o m v i d ě l i , 177

co mají o b e c n ě o h l e d n ě ž e n v d u c h o v e n s k é s l u ž b ě co říci n e p r o s a z o v a n é spisy. P ř e k v a p i v ě zjišťujeme, ž e K l é m é n s A l e x a n d r i j s k ý ve s v é m Komentáři k 1. Korintským n a p s a l , že apoštolově pracovali ve společnosti se ženami, které byly „sestry" a „spoluslužebnice". Když psal Órigenés Alexandrijský

(185-254)

o

Pavlově

pomocnici

Foibé,

z m í n i l se, ž e ž e n y b y l y „ v církvi u s t a n o v e n y jako d i a k o n ky". Římský senátor Plinius mladší psal o diakonkách v r o c e 112 po Kr. V z á p i s u z n i k a j s k é h o k o n c i l u je z a z n a ­ m e n á n a d i s k u s e o c í r k e v n í roli d i a k o n e k , jak o ní d i s k u ­ toval

Epifaneios

ze

Salaminy

(315-403),

sv.

Basileios

z C a e s a r e i e (329-379) a m n o z í další. M o ž n á je nejvíce o h r o m u j í c í t o , ž e n a v z d o r y v š e m u p r o t i ž e n s k é m u obsa­ hu z m í n ě n é m u v p ř e d c h o z í k a p i t o l e (viz s. 171) a na roz­ díl od obecného t ó n u d o k u m e n t u , stanovují dokonce i Apoštolské konstituce r o z d í l y v ú ř a d u m e z i d i á k o n y a diakonkami.23 Je p r o t o n e l o g i c k é a p r o c í r k e v n í h i e r a r c h i i zcela n e r e p r e z e n t a t i v n í , a b y t v r d i l a , že „ N á š Učitel a P á n , s á m Je­ žíš, k d y ž v y s l a l n á s d v a n á c t , a b y c h o m získávali u č e d n í k y z lidu a mezi národy, nikdy neposlal kázat ženy". Z do­ k u m e n t ů m i m o veškerou pochybnost vyplývá, že to ne­ byla pravda. Praxe ordinování žen do duchovenského ú ř a d u t r v a l a ještě d l o u h o p o n o v o z á k o n n í d o b ě . Asi nejr e n o m o v a n ě j š í z t ě c h t o ž e n b y l a ve 4. století sv. O l y m p i a s z Konstantinopole. R o d i č e z a n e c h a l i O l y m p i á d ě o b r o v s k ý majetek a o n a s e v d a l a z a N e b r i d i a , p r e f e k t a K o n s t a n t i n o p o l e . Krátce nato zemřel a Olympias, mladá, bohatá a bezdětná vdo­ va, d a l a p o s t a v i t c h r á m Hagia Sofia - h l a v n í kostel ve m ě s t ě , k d e byla a r c i b i s k u p e m N e k t a r i e m v y s v ě c e n a jako diakonka. Poté pracovala s jeho nástupcem, slavným sv. J a n e m Z l a t o ú s t ý m . B y z a n t s k á církev v d ě č í z a z n a č n o u část s v é h o h i s t o r i c k é h o ú s p ě c h u a p r e s t i ž e O l y m p i á d ě , stejně j a k o i celá v ý c h o d n í říše, k t e r á m ě l a veliký p r o ­ s p ě c h z její f i l a n t r o p i e v ů č i c h u d ý m . 2 4

178

Dynastický sňatek Biblické almy N o v é h o z á k o n a ( v č e t n ě Ježíšovy m a t k y M a ­ rie a M a r i e M a g d a l é n y ) b y l y t o t é ž co k l á š t e r n í jeptišky, v y c h o v á v a n é a v z d ě l á v a n é s v y h l í d k o u na d y n a s t i c k ý s ň a t e k . Byly t o v y s o c e u r o z e n é kněžky, n a z v a n é t a k pl­ n ý m p r á v e m , jež m ě l y p o v i n n o s t d o d r ž o v a t r ů z n é k m e ­ n o v é řády, jako n a p ř í k l a d ř á d y k m e n e D a n , A š e r a M e n a še, a p ř í s l u š e l y k a s k e t i c k é m u s p o l e č e n s t v í t h e r a p e u t ů v Kumránu.25 O esejcích v K u m r á n u a na p o u š t i v Judeji se č a s t o říká, že žili v celibátu, a z větší části t o m u t a k i b y l o . P ř e t r v a l i v š a k m n o h o g e n e r a c í , a t u d í ž se m u s e l i m n o ž i t , i k d y ž za d o d r ž o v á n í velice p ř í s n ý c h p r a v i d e l . S e x u á l n í a k t i v i t a n e b y l a n á p l n í v o l n é h o č a s u a n i z p ů s o b e m , jak s i u ž í v a t rozkoš, ani n u t n ě nesouvisela s láskou k partnerovi. Pra­ vidla byla s t r i k t n í a d o h l í ž e l i na ně a n d ě l š t í k n ě ž í j a k o n a p ř í k l a d G a b r i e l , o k t e r é m tu již b y l a z m í n k a . J o s e p h u s m o h l na z á k l a d ě své z k u š e n o s t i z p r v n í r u k y o s e k t ě esejců a

mnoho

vyprávět

ve

svých

Židovských

starožitnostech

Židovské válce. Co se týče Ježíšovy m a t k y M a r i e , jak v M a t o u š o v ě 1:18,

tak v L u k á š o v ě e v a n g e l i u 2:5 se t v r d í , že byla „ z a s n o u b e ­ n a " Josefovi, a p o t é se o ní m l u v í j a k o o jeho „ m a n ž e l c e " . Slovo

„zasnoubena"

zde

znamená

smluvený

sňatek.

U M a t o u š e 1:1-17 a L u k á š e 3:23-38 jsou t a k é u v e d e n y ro­ d o k m e n y m u ž s k ý c h p ř e d k ů a ž p o Ježíše p ř e s j e h o otce Josefa v linii k r á l o v s k é h o d o m u D a v i d o v a . 2 6 D a v i d o v s k ý p ů v o d je p o t v r z e n v e p i š t o l e Ž i d ů m 7:14, k d e j d e o t o , že Ježíš je k r á l o v s k é h o p ů v o d u z k m e n e J u d a . Jako m a n ž e l k a m u ž e z k r á l o v s k é d y n a s t i e m u s e l a Jose­ fova ž e n a M a r i e s p l ň o v a t p o ž a d a v k y vztahující s e n a m e ­ s i á n s k o u ( p o m a z a n o u ) linii, jako byla linie k r á l e D a v i d a a k n ě z e S á d o k a . D y n a s t i c k á p r a v i d l a z d e n e b y l a obyčejná a ž i d o v s k é m a n ž e l s k é n o r m ě se n e p o d o b a l a . 2 7 Celý p o ­ s t u p byl j m e n o v i t ě d e f i n o v á n a p ř i k a z o v a l celibátní život­ ní styl, až na p ř í p a d n é p l o z e n í dětí, a to jen ve s t a n o v e 179

n ý c h i n t e r v a l e c h . Tři m ě s í c e p o z á s n u b n í m o b ř a d u bylo f o r m á l n ě p o t v r z e n o P r v n í m a n ž e l s t v í , a b y v měsíci o d p o ­ vídajícím z á ř í m o h l y začít o d d a v k y . Bylo t o m u tak p r o t o , a b y se zajistilo (co nejúčinněji), že k j a k é m u k o l i v ý s l e d n é ­ m u d y n a s t i c k é m u n a r o z e n í d o j d e b ě h e m následujícího m ě s í c e S m í ř e n í , v září. Jestliže n e v ě s t a n e p o č a l a , byly in­ timní vztahy přerušeny do příštího prosince, atd.28 Když „ m a n ž e l k a na z k o u š k u " počala, uzavřelo se Dru­ hé m a n ž e l s t v í a t a k se s v a z e k legalizoval. Avšak n e v ě s t a b y l a stále p o v a ž o v á n a z a almu a ž d o n a p l n ě n í D r u h é h o m a n ž e l s t v í , k t e r é s e p o d l e J o s e p h a Flavia slavilo, k d y ž b y l a v e t ř e t í m m ě s í c i t ě h o t e n s t v í . 2 9 C í l e m o d k l a d u bylo nechat možnost pro případ potratu. Druhá manželství se tak uzavírala v měsíci březnu. Příčinou toho, že ú p l n ý s ň a t e k n e p r o b ě h l a ž d o doby, n e ž s e t ě h o t e n s t v í s jistotou p o t v r d i l o , b y l o u m o ž n i t l e g á l n í z m ě n u m a n ž e l k y dy­ n a s t i c k é h o m a n ž e l a , jestliže b y s e p r v n í u k á z a l a b ý t ne­ plodná. V p ř í p a d ě Josefa a M a r i e je zjevné, že p r a v i d l a d y n a ­ stického sňatku nebyla dodržena, protože Marie porodila Ježíše v n e s p r á v n o u r o č n í d o b u (v n e d ě l i 1. b ř e z n a r o k u 7 př. Kr.). 3 0 K p o h l a v n í m u spojení m u s e l o t u d í ž dojít šest m ě s í c ů p ř e d s t a n o v e n ý m p r o s i n c e m , v č e r v n u r o k u 8 př. Kr., tj. z h r u b a v d o b ě jejich p r v n í h o z a s n o u b e n í a asi tři m ě s í c e p ř e d jejich P r v n í m m a n ž e l s t v í m v září. M a r i e n e ­ jen p o č a l a j a k o alma ( d í v k a / s e s t r a ) , ale t a k é p o r o d i l a jako alma (v b i b l i c k é m p ř e k l a d u se u v á d í „ p a n n a " ) ještě p ř e d D r u h ý m manželstvím. K d y ž s e M a r i i n o n e p o v o l e n é t ě h o t e n s t v í p o t v r d i l o , Jo­ sefovi b y l a d á n a m o ž n o s t neprojít o b ř a d e m D r u h é h o manželství. Aby se předešlo pohoršení, m o h l dát Marii d o k l á š t e r n í h o o p a t r o v n i c t v í ( „ p r o p u s t i t j i potají", jak stojí v M a t o u š o v i 1:19), k d e by d í t ě v y c h o v á v a l i kněží. Ale p o k u d b y b y l o d í t ě c h l a p e c , b y l o b y Josefovým p r v o ­ r o z e n ý m p o t o m k e m v d a v i d o v s k é linii. N e m ě l o b y příliš s m y s l , a b y b y l o v y c h o v á v á n o jako a n o n y m n í sirotek a je­ h o n á h r a d n í k e m v k r á l o v s k é linii s e stal p ř í p a d n ý m l a d š í 180

bratr. N e n a r o z e n é d í t ě Josefa a M a r i e p r o s t ě p ř e d s t a v o v a ­ lo v ý z n a m n o u šanci a v y ž a d o v a l o s p e c i á l n í z a c h á z e n í ja­ ko výjimku z p r a v i d l a . A n d ě l s k ý G a b r i e l ( k n ě z Ebjátar) p o r a d i l , a b y v z h l e d e m k t o m u , že v sázce je p o s v á t n ý r o d , Josef p o d s t o u p i l D r u h é m a n ž e l s t v í , „ n e b o ť c o b y l o p o č a t o , je z D u c h a s v a t é h o " ( M a t o u š 1:20). P o t o m t o p o v o l e n í výjimky b y l a o p ě t u p l a t n ě n a n o r ­ mální pravidla, přičemž první bylo, že m a n ž e l ů m nebyl a ž d o u r č i t é d o b y p o n a r o z e n í d í t ě t e d o v o l e n ž á d n ý fyzic­ ký k o n t a k t - „ K d y ž se Josef p r o b u d i l ze s p á n k u , učinil, jak m u p ř i k á z a l a n d ě l H o s p o d i n ů v , a přijal s v o u m a n ž e l ­ ku k sobě. Ale n e p o z n a l ji, d o k u d n e p o r a d i l a s y n a s v é h o p r v o r o z e n é h o ; a d a l m u j m é n o J e ž í š . " ( M a t o u š 1:24-25)

Zasnoubení Zběžné poohlédnutí se po N o v é m zákoně odhalí zvláště j e d n u s v a t b u , n a n í ž b y l Ježíš a k t i v n í m ú č a s t n í k e m . J e t o s v a t b a v Káni, k d e p r o m ě n i l v o d u v e v í n o . P o d o b n ě j a k o v p ř í p a d ě L a z a r o v a v z k ř í š e n í je v š a k p o d i v n é , že t a k o v o u zjevně d ů l e ž i t o u u d á l o s t u v á d í p o u z e J a n o v o e v a n g e ­ lium. Vzkříšení Lazara bylo p o s l e d n í m Ježíšovým zázra­ k e m , v o d a a v í n o jeho p r v n í m , ale i to se p o d o b n ě o m e ­ zuje p o u z e n a j e d n o evangelijní v y p r á v ě n í . Ježíš n e m ě l příliš t r p ě l i v o s t i s p ř í s n ý m v ě r o v y z n á n í m ž i d o v s k ý c h s k u p i n , jako byli farizeové, a v ě d ě l , že l i d é z Judeje n e m o h o u b ý t o s v o b o z e n i o d ř í m s k é h o ú t l a k u , d o k u d se nezbaví svého n e k o m p r o m i s n í h o sektářství. Byl s i r o v n ě ž v ě d o m , ž e j e u ž d l o u h o v y h l í ž e n S p a s i t e l Mesiáš - p r o r o k o v a n ý v y k u p i t e l , od n ě h o ž se č e k a l o , že nastolí n o v o u é r u v y s v o b o z e n í . J a k o d ě d i c d a v i d o v s k é h o k r á l o v s k é h o d o m u v ě d ě l , ž e m á kvalifikaci b ý t t í m t o M e ­ s i á š e m a že, p o k u d b y m ě l j a k o t a k o v ý v y s t o u p i t , p o u z e m á l o lidí b y t í m b y l o n e m í s t n ě p ř e k v a p e n o . S t í m t o n a mysli m ě l r e v o l u č n í vyhlídky, a to se projevilo, k d y ž se oddělil od obvyklé praxe. 181

C o v š a k Ježíš n e m ě l , b y l a s p o l e č e n s k á a u t o r i t a , jež b y m u b y l a p ř i p i s o v a n á ; n e v l á d l j a k o k r á l a n i jako v e l e k n ě z . Ale t a k o v ý c h d r o b n ý c h t e c h n i c k ý c h d e t a i l ů s i n e v š í m a l a p o s t u p o v a l tak, a b y z a v e d l r i t u á l n í z m ě n y , b e z o h l e d u na svou společenskou nedostatečnost se vysmíval m n o h a hebrejským tradicím. Zázraky nemusejí být n u t n ě nad­ p ř i r o z e n ý m i u d á l o s t m i , ale jsou s v o u p o v a h o u m i m o ř á d ­ né a b e z p r e c e d e n t n í . Výraz p o u ž í v a n ý v e v a n g e l i í c h (pře­ k l á d a n ý jako „ z á z r a k " ) z n ě l ve s k u t e č n o s t i dynamis, což s o u v i s í s p ů s o b e n í m „síly", n ě k d y d o p r o v á z e n ý m teras ( „ d i v " ) a sémeion ( „ z n a m e n í " ) . 3 1 Při p r v n í příležitosti otevřeně narušit zvyklosti na s v a t b ě v K á n i Ježíš v á h a l a říkal: „Ještě n e p ř i š l a má h o d i ­ n a . " Ale j e h o m a t k a n a n e d o s t a t e k o p r á v n ě n í n e d b a l a a i n s t r u o v a l a s l u ž e b n i c t v o slovy: „Udělejte, cokoli v á m n a ř í d í . " (Jan 2:4-5) V p o p i s u s v a t e b n í h o s t i n y se v e v a n g e l i u vysvětluje: „ K d y ž s e n e d o s t á v a l o v í n a , řekla Ježíšovi jeho m a t k a : ,Už nemají v í n o . " ' A p o k r a č u j e se v y p r á v ě n í m o t o m , jak Ježíš údajně proměnil v o d u v nádobách ve víno. Kumránský s v i t e k Sektářské pravidlo to definuje, že p ř i t a k o v ý c h s p o ­ l e č n ý c h s t o l o v á n í c h b y l a s l u ž b a v í n a záležitostí p ř e d s e ­ dajícího k n ě z e . 3 2 Jak se říká v e p i š t o l e Ž i d ů m 7:14, n e m ě l Ježíš k n ě ž s k o u m o c , t a k ž e jakýkoli z á s a h z jeho s t r a n y tý­ kající s e v í n a p ř e d t í m , n e ž b y l o n a l i t o , b y b y l o p o r u š e ­ n í m Pravidla, ale i p ř e s t o z a s á h l . V ý z n a m t é t o s e k v e n c e s p o č í v á v t o m , že pít o b ř a d n í ví­ no bylo

dovoleno

pouze

zcela

zasvěceným

lévijcům.

V š i c h n i o s t a t n í p ř í t o m n í byli p o v a ž o v á n i z a n e p o s v ě c e n é a m u s e l i se o m e z i t na o č i s t n ý r i t u á l s v o d o u .

33

To se týka­

lo ž e n a t ý c h m u ž ů , n o v i c ů , p o h a n ů a v š e c h ž i d o v s k ý c h la­ iků. P o t v r z u j e se to v J a n o v ě e v a n g e l i u 2:6, k d e se p r a v í : „Bylo t a m šest k a m e n n ý c h n á d o b , u r č e n ý c h k ž i d o v s k é ­ m u očišťování." D ů l e ž i t o s t Ježíšova č i n u tkví v t o m , že se d o p u s t i l p o ­ r u š e n í t r a d i c e , k d y ž p o m i n u l v o d u k očišťování a d o v o l i l n e z a s v ě c e n ý m h o s t ů m pít p o s v ě c e n é v í n o . S p r á v c e hosti182

ny (řecky architriklinos) „ n e v ě d ě l , o d k u d [víno] je, ale slu­ žebníci, k t e ř í v o d u n a b í r a l i , t o v ě d ě l i " . N e k o m e n t o v a l ni­ jak ž á d n o u z á z r a č n o u p r o m ě n u , ale p r o s t ě p o z n a m e n a l , že je p ř e k v a p e n , že t a k d o b r é v í n o se objevilo až v t é t o fá­ zi. Jak p r o h l á s i l a m a t k a M a r i e , k d y ž d a l a p o k y n s l u ž e b n í ­ k ů m , a ť Ježíše p o s l e c h n o u , t a t o e p i z o d a „ u k á z a l a j e h o slávu a jeho u č e d n í c i v něj u v ě ř i l i " . V J a n o v ě e v a n g e l i u n e n í řeč o j a k é k o l i m a n ž e l s k é služ­ bě v K á n i , p o u z e o s v a t e b n í h o s t i n ě a v o d ě a v í n u . Byli t a m n ě k t e ř í u č e d n í c i , stejně j a k o r ů z n í h o s t é , v č e t n ě p o ­ h a n ů a d a l š í c h , k t e ř í b y l i t e c h n i c k y v z a t o nečistí. Toto tedy nebyl obřad

manželství,

nýbrž

svatební hostina

u p ř í l e ž i t o s t i z a s n o u b e n í . Bylo z v y k e m , že t a m b y l for­ m á l n í h o s t i t e l (jak v y p l ý v á z v y p r á v ě n í ) , k t e r ý m ě l na s t a r o s t i celý p r ů b ě h j a k o S p r á v c e h o s t i n y . D a l š í a u t o r i t u p ř e d s t a v o v a l p o u z e ž e n i c h a j e h o m a t k a , a to tu zcela o d ­ povídá, protože když vyvstala záležitost o b ř a d n í h o pití vína, Ježíšova m a t k a ř e k l a s l u ž e b n í k ů m : „ U d ě l e j t e , co­ koli v á m n a ř í d í . " Ž á d n ý p o z v a n ý h o s t b y n e m ě l p o d o b ­ n é p r á v o r o z k a z o v a t a jak t o k o m e n t o v a l i m n o z í t e o l o g o ­ vé, Ježíš a ž e n i c h b y l a nejspíš j e d n a a

tatáž

osoba.

N e j i n a k se vyjadřuje v t é t o s o u v i s l o s t i b i s k u p J o h n Shel­ by z N e w a r k u , j e h o ž p o j e d n á n í o M a r i i M a g d a l é n ě je ve­ lice objevné, a l e s p o ň c o s e t ý č e s o u č a s n é h o c í r k e v n í h o myšlení.

34

Stejně jako p ř i d i s k u s i o s v a t b ě v K á n i , u č i n i l n ě k o l i k zajímavých p o s t ř e h ů o jiných n o v o z á k o n n í c h t é m a t e c h b i s k u p S p o n g . U p o z o r ň u j e z v l á š t ě na 14. K o r i n t s k ý m 1:5, k d e je řeč o m a n ž e l k á c h a p o š t o l ů a s e s t r á c h , k t e r é d o p r o ­ v á z e l y Ježíše, a p t á se: Jak s e m o h l a M a r i e M a g d a l é n a stát v ů d č í p o s t a v o u v této s k u p i n ě m a n ž e l e k ( a p o š t o l k o u a p o š t o l ů ) a je m o ž n é , a b y se její j m é n o u v á d ě l o v s e z n a m u v ž d y n a p r v n í m m í s t ě , k d y b y n e b y l a m a n ž e l k o u Ježíšo­ vou?

183

Jak s i m o h l a n á r o k o v a t p r á v o n a to, ž e o d n e s e Ježí­ š o v o t ě l o p r y č (jako v J a n o v ě e v a n g e l i u 20:15), k d y ­ b y n e b y l a j e h o nejbližší č l e n k o u r o d i n y ? P r o č b y n a sebe b r a l a p o v i n n o s t m a n ž e l e k a p o m a ­ zala Ježíše k jeho p o h ř b u , k d y b y jeho m a n ž e l k o u n e ­ byla? Ve světle t ě c h t o a d a l š í c h p o d o b n ě p ř e s v ě d č i v ý c h příkla­ d ů b i s k u p S p o n g říká, ž e k u m u l a t i v n í a r g u m e n t s v ě d č í s k u t e č n ě ve p r o s p ě c h t o h o , že Ježíš a M a r i e byli m a n ž e l é . Píše: „ Z á z n a m b y l k ř e s ť a n s k o u církví p o t l a č e n , ale nikoli z n i č e n . Jejich v z t a h byl totiž n a t o l i k reálný, ž e n a r á ž k y n a něj se vyskytují v š u d e v e v a n g e l i í c h . " M n o h o obhájců c í r k e v n í h o o d l i d š t ě n í Ježíše p o u k a z u j e na t o , že n i k d e v e v a n g e l i í c h se n e ř í k á , že byl ženatý. To­ též by se v š a k d a l o říci i o a p o š t o l e c h - ale p r o č o m e z o v a t N o v ý z á k o n p o u z e na evangelia, která tvoří m é n ě než po­ l o v i n u celku? N a jiných m í s t e c h v N o v é m z á k o n ě j e sku­ t e č n ě řeč o m a n ž e l k á c h a p o š t o l ů . V reakci na t v r z e n í t ě c h t o a p o l o g e t ů m n o z í jiní u v e d l i , ž e n i k d e v evangeli­ ích se n e ř í k á , že by Ježíš n e b y l ženatý. Ale n e m á příliš ce­ n u p o p í r a t n e g a t i v n í n e g a t i v n í m , k d y ž j e třeba u v á ž i t p o ­ zitivní. Jak ještě o d h a l í m e , v e v a n g e l i í c h (všech čtyřech) se s u r č i t o s t í t v r d í , že Ježíš ž e n a t ý byl. C o s e týče evangelijní c h r o n o l o g i e , s v a t e b n í h o s t i n a v galilejské K á n i se o d e h r á l a r o k u 30 po Kr., což n a p r o s t o o d p o v í d á d y n a s t i c k é m u z a s n o u b e n í tři m ě s í c e p ř e d záři­ jovým Prvním manželstvím. Když b u d e m e sledovat tutéž c h r o n o l o g i i , zjistíme, že v z á ř í r o k u 30 p o m a z a l a M a r i e M a g d a l é n a Ježíše v Š i m o n o v ě d o m ě ( L u k á š 7:37-38).

35

V t é t o fázi r o v n ě ž p l a k a l a p r o s v é h o m a n ž e l a (jak se t a k é p o p i s u j e v L u k á š o v i 7:38) p ř e d t í m , n e ž se o d l o u č i l i kvůli jejich s t a t u t á r n í m u o d d ě l e n í b ě h e m října a l i s t o p a d u . N á ­ s l e d n ě b y l a j a k o alma p ř i z a s n o u b e n í o z n a č e n a jako posti­ žená žena až do doby, k d y b y l o p á r u d o v o l e n o se sejít k v ů l i f y z i c k é m u spojení v p r o s i n c i . 184

36

V e světě k r á s n é h o u m ě n í b y l o č a s t o p o v a ž o v á n o z a sa­ mozřejmé, že Marie Magdaléna byla p ř í t o m n a na svateb­ ní h o s t i n ě v K á n i , a na p o r t r é t e c h z a u j í m á m í s t o po Ježí­ š o v ě levici. Na G i o t t o v ě fresce z 15. století n a p ř í k l a d s e d í m e z i Ježíšem a jeho o t c e m , z a t í m c o n a m a l b ě G e r a r d a D a ­ v i d a r o v n ě ž z 15. století je M a r i e v y o b r a z e n a m e z i Ježí­ š e m a jeho m a t k o u (viz i l u s t r a c e 13).

185

Marie Magdaléna pomazává Ježíšovi hlavu. V domě Šimonově - dřevořez Julia Schnoora von Carolsfeld (1794-1872).

Dědicové Magdalénino manželství Pojem M e s i á š , vztahující se na Ježíše, se o d v o z u j e z h e b ­ rejského masách ( „ p o m a z a t " ) . M e s i á š b y l „ P o m a z a n ý " . 1 Ř e c k ý m e k v i v a l e n t e m byl Christos, z č e h o ž t a k é p o c h á z í k r á l o v s k é o z n a č e n í „ K r i s t u s " . Z t o h o t o p o h l e d u Ježíš n e ­ byl jedinečný. Byl M e s i á š , ale existovali i jiní P o m a z a n í v k r á l o v s k é linii p ř e d n í m . Ve svitcích od M r t v é h o m o ř e se v t e x t u z n á m é m jako Válečný řád ( n a p s a n é m d l o u h o p ř e d J e ž í š o v o u d o b o u ) p o p i s u j e vojenská s t r a t e g i e v á l k y p r o t i u t i s k o v a t e l ů m a nejvyšší velitel I z r a e l e se t a m o z n a ­ čuje jako Mesiáš. 2 Další k u m r á n s k ý svitek n a z v a n ý Mesiáš­ ské pravidlo p o j e d n á v á o m e s i á š s k é m ú ř a d u a s p o l e č e n s t v í Rady shromáždění.3 V e s t a r o v ě k é m E g y p t ě byli k r á l o v é p o m a z á v á n i k r o k o ­ d ý l í m olejem, p r o t o ž e s o u v i s e l s e s e x u á l n í z d a t n o s t í . P o ­ s v á t n ý k r o k o d ý l í olej E g y p ť a n ů se o z n a č o v a l j a k o messeh, což souvisí s i z r a e l s k ý m p o j m e m Mesiáš. Ještě d ř í v e se v M e z o p o t á m i i j e d n o n e o h r o ž e n é k r á l o v s k é z v í ř e (čtyř­ n o h ý ještěr) n a z ý v a l o Mus-hus. Z t ě c h t o t r a d i c se k r á l o v ­ ské p o m a z á n í d o s t a l o d o Izraele, k d y ž k r á l S a u l z ř í d i l k r á l o v s t v í (1. S a m u e l o v a 10:1). T e h d y b y l p o m a z á n k r á l D a v i d (2. S a m u e l o v a 5:3), stejně jako j e h o s y n Š a l o m o u n (1. K r á l o v s k á 1:39), za n ě h o ž b y l r i t u á l p ř e d á n k n ě z i Sád o k o v i . P o t é byli s á d o k o v c i d r ž i t e l i v e l e k n ě ž s k é v ý s a d y v p r ů b ě h u c e l é h o t r v á n í d a v i d o v s k é p o s l o u p n o s t i - do z n a č n é m í r y stejně jako byli p o z d ě j š í e v r o p š t í m o n a r c h o ­ vé uváděni do svého ú ř a d u papežem nebo arcibiskupem z Canterbury. 187

T a k o v é k r á l o v s k é p o m a z á n í u r č o v a l o s t a t u s Mesiáše. Z t o h o v y p l ý v á , že D a v i d , Š a l o m o u n a jejich k r á l o v s k á d y n a s t i e byli M e s i á š o v é ( P o m a z a n í ) . Ale Ježíš n e m ě l krá­ lovské postavení a nedosáhl svého mesiášského statusu d o t é doby, n e ž M a r i e M a g d a l é n a p r o v e d l a v t ý d n u p ř e d j e h o u k ř i ž o v á n í m p o m a z á n í v Betanii. To n e b y l o p o m a z á ­ ní k t r ů n u , a n i se n e t ý k a l o s á d o k o v s k é h o k n ě z e . Více se t o p o d o b a l o t r a d i č n í m u m a n ž e l s k é m u p o m a z á n í sester-nevěst f a r a ó n ů n e b o k r á l o v e n v Sýrii a d a l š í c h z e m í c h m i m o h e b r e j s k o u d o m é n u . 4 M í s t o o l i v o v é h o oleje smí­ c h a n é h o se skořicí, m y r r h o u , p u š k v o r c o v o u silicí a kasií (jak je p ř e d e p s á n o p r o p o s v á t n ý olej p o m a z á n í v k n i z e E x o d u s 30:23-25) p o u ž i l a M a r i e „oleje z p r a v é h o n a r d u " , v z á c n é h o v ý t a ž k u z k o ř e n e r o s t l i n y r o s t o u c í v Himálaji (Jan 12:3). 5 Vyprávění o t o m t o p o m a z á n í , které následovalo po v z k ř í š e n í L a z a r a a k o n a l o se v j e h o d o m ě , n a j d e m e v e v a n g e l i u M a t o u š o v ě , M a r k o v ě i J a n o v ě . 6 V J a n o v ě vy­ p r á v ě n í o L a z a r o v i (11:1-2) se vysvětluje, že M a r i e p o m a ­ zala Ježíše t a k é p ř i p ř e d c h o z í příležitosti. Popisuje s e dří­ vější p o m a z á n í , v y l í č e n é v e v a n g e l i u L u k á š o v ě . 7 P r v n í p o m a z á n í (Lukáš) se o d e h r á l o v z á ř í r o k u 30, k d y M a r i e p o m a z a l a Ježíšovi n o h y a u t ř e l a je s v ý m i vla­ sy. P ř e k l a d p a s á ž e o h l e d n ě „jejích v l a s ů " p o n ě k u d z a m l ­ žil její k o n t e x t . D o t y č n ý m v ý r a z e m byla thrix ( t y p závoje p o p i s o v a n ý jako

„vlasy")

a

toto

slovo

se

vztahovalo

k p l a c h e t c e , k t e r o u n o s i l y ž e n y té d o b y . 8 Ke d r u h é m u p o ­ m a z á n í d o š l o v b ř e z n u r o k u 33. J a n p o t v r z u j e , ž e p ř i této příležitosti

se

opakoval

stejný r i t u á l ,

kdežto

Matouš

a M a r e k dodávají, že Marie také vzala svou „alabastro­ v o u n á d o b k u s d r a h ý m n a r d o v ý m olejem ... a vylila ho na jeho h l a v u " . Jak j s m e viděli, p r a v i d l a d y n a s t i c k é h o s ň a t k u nebyla nic o b y č e j n é h o . Výslovně d e f i n o v a n é p a r a m e t r y stanovily celibátní styl, s v ý j i m k o u p l o z e n í d ě t í v p ř e s n ě u r č e n ý c h intervalech. Po d l o u h é m období zasnoubení následovalo P r v n í m a n ž e l s t v í v září, po n ě m p ř i š l o v p r o s i n c i fyzické 188

spojení. Došlo-li k početí, slavil se o b ř a d D r u h é h o m a n ž e l ­ ství v b ř e z n u , jímž se s ň a t e k legalizoval. B ě h e m této z k u ­ šební d o b y a do d o b y D r u h é h o m a n ž e l s t v í se n e v ě s t a , ať u ž t ě h o t n á , n e b o n e , p o v a ž o v a l a p o d l e z á k o n a z a almu. V p ř í p a d ě Ježíše a M a r i e m á m e stejné d o d r ž e n í t ě c h t o p r a v i d e l - v září p r v n í p o m a z á n í , po n ě m ž n á s l e d o v a l a červnová zásnubní hostina v Káni a březnové d r u h é po­ mazání. Vzhledem k t o m u , že d r u h é s t a d i u m (stmelení s m l o u v y ) n e n a s t a l o a ž d o tří m ě s í c ů t ě h o t e n s t v í , z n a m e n á to, že M a r i e m u s e l a počít v p r o s i n c i r o k u 32, a p o r o d i l a t u ­ díž v měsíci Smíření, tj. v z á ř í r o k u 33. Avšak p r o č byl p ř i t é t o p ř í l e ž i t o s t i p o u ž i t n a r d o v ý olej m í s t o o b v y k l é směsi? Jidáš I š k a r i o t s k ý si zjevně s t ě ž o v a l , že n a r d je příliš d r a h ý , a b y se p o u ž i l k t a k o v é m u ú č e l u (Jan 12:4-5). Ve s k u t e č n o s t i p r á v ě n a r d e m se liší t o t o m e ­ siášské p o m a z á n í jako s v a t e b n í u d á l o s t o d u s t a n o v e n í králem, které prováděl sádokovský kněz. Všechna evan­ gelia z d ů r a z ň u j í , že b a l z á m byl v z á c n ý a d r a h ý , a J a n 12:3 d o d á v á , že „ d ů m se n a p l n i l v ů n í té m a s t i " . Klíč k celé zá­ ležitosti a d ů v o d u ž i t í n a r d u se objasňuje t í m , že M a r i e M a g d a l é n a byla s y r s k é h o p ů v o d u , jak se vysvětluje v Rab a n o v ě a J a c a p o v ě v y p r á v ě n í o její r o d i n ě . K r o m a n t i č t ě j š í m k n i h á m S t a r é h o z á k o n a p a t ř í Píseň Šalomounova - sbírka m i l o s t n ý c h p í s n í , k t e r é si v y m ě ň u j í k r á l o v s k á n e v ě s t a a její ž e n i c h . V P í s n i se definuje elixír symbolický pro královskou nevěstu jako aromatická mast z n a r d u : „ P o k u d j e p ř i stole král, v y d á v á n a r d s v o u v ů ­ n i . " (Píseň 1:12) 9 Tento o b r a z se o p a k u j e v Betanii, k d e byl d a n ý o b ř a d t a k é v y k o n á n M a r i í , z a t í m c o Ježíš s e d ě l u stolu.10 Připomíná to starodávný rituál, při kterém ne­ věsta z p a n o v n i c k é h o r o d u p o s v ě c o v a l a ž e n i c h ů v p o k r m . To se p ř e v z a l o p ř í m o z t r a d i c e hieros gamos ( p o s v á t n é h o manželství) I n a n n y a krále-pastýře D u m u z i h o . P o d o b n á p ř e d s t a v a v y p l ý v á r o v n ě ž z e s t a r o z á k o n n í h o Ž a l m u 23: „ H o s p o d i n je můj pastýř", k d e se o ž e n s k é m a s p e k t u b o ž s t v í říká: „ P r o s t í r á š m i s t ů l ... h l a v u m i olejem p o t í ­ ráš, kalich m i p o okraj p l n í š . " 189

11

Rituál svatebního p o m a -

zání byl výslovnou v ý s a d o u mesiášské nevěsty a odehrá­ val se jedině při obřadech Prvního a D r u h é h o manželství. P o u z e j a k o m a n ž e l k a Ježíšova a k n ě ž k a p o p r á v u m o ­ hla M a r i e p o m a z a t j e h o h l a v u i n o h y p o s v á t n o u m a s t í . R i t u á l byl o b v y k l ý v nejstarší k n í ž e c í k u l t u ř e m e z o p o t a m s k é h o S u m e r u jako r e p r e z e n t a c e b o h y n ě , k t e r á proje­ vovala svou přízeň a udělovala královský úřad svému v y v o l e n é m u ženichovi.12 V raných d o b á c h neexistovalo p r á v o p r v o r o z e n s t v í ; p o králích n e n a s t u p o v a l i a u t o m a t i c ­ k y jejich s y n o v é . K r á l o v s k á h o d n o s t závisela n a r o z h o d ­ n u t í p r i n c e z e n a jejich pokračující s e x u á l n í přijímání král ů - p a s t ý ř ů z á v i s e l o n a p l o d n o s t i z e m ě . 1 3 Nejen ž e m u ž n e m o h l b ý t k r á l e m b e z k r á l o v n y , ale t a t o k r á l o v n a m u s e ­ la b ý t k r á l o v s k é k r v e . 1 4 Jejich o s o b n í v z t a h y a z e m ě se p o ­ važovaly za neodmyslitelně propojené; když se nepodaři­ lo j e d n o , n e ú s p ě c h se projevil i na d r u h é m . V a r t u š o v s k é m romantickém příběhu se země Camelot u r o z p a d l a , k d y ž k r á l A r t u š ztratil G u i n e v e ř i n u l á s k u k v ů l i L a n c e l o t o v i . J e h o rytíři s e n á s l e d n ě snažili o b n o v i t m a t r i l i n e á r n í Sangréal (Svatý grál) a ř í k a l o se, že n e ú r o d ­ n á p u s t i n a n e b u d e p l o d i t , d o k u d s e k r á l o v a r á n a nezhojí. Ve 2. k a p i t o l e (viz s. 49) v i d í m e , že k r á l o v s k o u nevěs­ t o u z P í s n ě Š a l o m o u n o v y n a z ý v a n o u „ Š u l a m í t k a " byla š l e c h t i č n a A b í š a g a (Abigail) z m ě s t a na s y r s k ý c h h r a n i ­ cích S ö l a m ( Š u l a m ) . V P í s n i se líčí m i l o s t n ý z á p a s o Abíš a g u m e z i k r á l e m Š a l o m o u n e m a jeho b r a t r e m Adónijáš e m , jak se p o p i s u j e v 1. K r á l o v s k é 2:13-25. V t o m t o o h l e d u to byl syrský p ů v o d Marie Magdalény, který způ­ sobil, že se v Betanii u ž i l o n a r d u v t e m ž e k o n t e x t u jako v P í s n i p í s n í . S a m u e l N o a h K r a m e r z I n s t i t u t u assyrologie a s t a r o v ě k é h o B l í z k é h o v ý c h o d u (při U n i v e r z i t ě BarI l a n a v Tel Avivu) s p r á v n ě p o z n a m e n a l , že „ t o ž á d n ý m z p ů s o b e m nesouvisí s historií hebrejského lidu".15 P í s e ň p í s n í (Šír ha-šírím) se s v o u e r o t i c k o u esencí nar­ du a její p a r a l e l a v M a g d a l é n i n ě p o m a z á n í v Betanii p o ­ cházejí z t é ž e s y r s k é t r a d i c e . P r a m e n í ze s t a r o b y l é h o ri­ t u á l u p l o d n o s t i z a k l á d a j í c í h o se na hieros gamos I n a n n y 190

a D u m u z i h o a byly součástí mlátových rituálů královské t ý d e n n í s v a t e b n í o s l a v y v S ö l a m u . 1 6 Existují z á z n a m y , že tyto t r a d i c e s e d o d r ž o v a l y p ř i v e n k o v s k ý c h z n o v u n a s t o lovacích s l a v n o s t e c h ještě v r o c e 1873. 1 7 P r o k r á l e b y l p ř i ­ p r a v e n stůl a t r ů n z fošen, na k t e r ý c h se m l á t i l o obilí, a když mu přátelé a

příbuzní vzdali úctu, provedla

k r á l o v n a svůj r i t u á l k r á l o v n y . P ř i t o m z p í v a l a p í s e ň sva­ t e b n í noci, k t e r á p ř e s n ě o d p o v í d a l a n ě k t e r ý m č á s t e m z P í s n ě písní, a v té s o u v i s l o s t i p a d l o i j m é n o Abigail ze Šulamu. Sv. B e r n a r d z C l a i r v a u x , p a t r o n z 12. století r y t í ř ů t e m ­ plářů, znal tuto symbolickou souvislost mezi Šalomou­ n e m a Ježíšem, A b í š a g o u a M a g d a l é n o u . To b y l d ů v o d , p r o č v y ž a d o v a l , a b y byl ř á d p o s l u š e n M a g d a l é n s k é s t r á ž ­ n é věži. P r á v ě p r o t o f r a n c o u z s k é t e m p l á ř s k é k a t e d r á l y Notre D a m e byly p ů v o d n ě zasvěceny Marii M a g d a l é n ě , P a n í Světla. P r á v ě p r o t o nejvýznačnější z t ě c h t o k a t e d r á l , Notre Dame de Chartres, znázorňuje ve svém velkolepém m a g d a l é n s k é m o k n ě p o m a z á n í v Betanii. A p r á v ě p r o t o v Kázáních o Písni písní ( k á z á n í č. 57) činí B e r n a r d n a r á ž k y n a M a g d a l é n u jako n a „ N e v ě s t u K r i s t o v u " . 1 8 N a v z d o r y všemu, co bylo n a p s á n o v krásné literatuře či v jiných, n e s m y š l e n ý c h p r a c e c h o t a j n é m M a r i i n u manželském v z t a h u s Ježíšem, n i k d y to vlastně tajemství nebylo. Povědomí o institutu mesiášského manželství nezávisí na p ř í s t u p u ke k o n s p i r a č n í m a r c h i v ů m , tajným společnostem nebo na porozumění z á h a d n ý m k ó d ů m . P o d r o b n o s t i r i t u á l n í h o o b ř a d u jsou u v e d e n y v e v š e c h n o v o z á k o n n í c h e v a n g e l i í c h . Byly p o u z e z a s t ř e n y n e p ř e ­ tržitým církevním n a p a d á n í m Magdalénina o d k a z u snahou biskupů namluvit lidem, že přestože je manžel­ ství v á ž e n ý s t a v p r o n á s o s t a t n í , j e p o n ě k u d p o d Ježíšo­ vu úroveň. Z toho a r o g a n t n ě vyplývá, že manželství je i p o d ú r o v e ň kněžského establishmentu, k t e r é m u však, jak s e z d á , jinak n a j e h o r e p u t a c i p r a m á l o z á l e ž í . O d s a m é h o p o č á t k u Ježíšovy m i s e s e M a r i e M a g d a l é n a trvale objevuje v jeho životě. S p o n z o r o v a l a h o , c e s t o v a l a 191

s n í m , p o m a z a l a jej, věřila v něj a přátelila se s jeho m a t ­ k o u a s e s t r a m i . Byla u kříže; šla Ježíše p o m a z a t k o ř e n ě n ý ­ mi m a s t m i do h r o b k y a byla p r v n í , k d o s n í m m l u v i l v za­ h r a d ě . Ve s p i s e c h v y s t u p u j e jako Ježíšova choť a a p o š t o l k a a p o š t o l ů , ž e n a , k t e r o u Ježíš líbal a n a z ý v a l ji p o ž e h n a ­ n o u - ž e n o u , k t e r á z n á V š e c h n o , a figuruje t a m jako žena, k t e r o u Ježíš m i l o v a l . S t r u č n ě ř e č e n o , M a r i e M a g d a l é n a byla Ježíšovi blíže n e ž k d o k o l i jiný, a to vyvolává naléha­ v o u o t á z k u : N e ž a b y c h o m p ř i p u s t i l i , ž e byl Ježíš ž e n a t ý ( p o d o b n ě jako a p o š t o l o v ě , jejichž m a n ž e l k y s n i m i r o v n ě ž p u t o v a l y ) , d a l i b y c h o m s k u t e č n ě raději p ř e d n o s t t o m u , věřit, že Ježíš si v y b r a l n e z á v a z n ý v z t a h s p r o s t i t u t k o u , místo aby měl manželku? Pověst Marie M a g d a l é n y byla pošpiněna propagandis­ t i c k o u k a m p a n í , k t e r á n e m á n a p r o s t o ž á d n é biblické p o d ­ klady. V r á m c i t é t o k a m p a n ě byl o b r a z Ježíšova lidství p o d s t a t n ý m z p ů s o b e m p o k ř i v e n , z a t í m c o jeho m a t k a s e s její p o m o c í stala zcela a s e x u á l n í m z á z r a k e m , k t e r ý n e ­ představoval nikoho. V takto p o š k o z e n é m stavu nebyla n i k d y v z o r e m p r o b ě ž n é ženy, a p r o t o s e jich d n e s tolik ohlíží po Marii M a g d a l é n ě . N a p ř e d s t a v ě p a n e n s k é m a t k y n e l z e najít nic, c o b y s e nějak p r a k t i c k y v z t a h o v a l o na ženy, a v š a k v o d k a z u Sofie vztahující se k M a r i i M a g d a l é n ě je o b s a ž e n a r o m a n c e p o ­ s v á t n é h o ž e n s t v í . Její n e s p o u t a n o s t i její n á ř e k , její m o u d ­ rost i její nejistota - to v š e b y l y a t r i b u t y r e á l n o s t i a n i k d o n e v i d ě l , že by její loajalita k d y zakolísala. S a m o z ř e j m ě že ji Ježíš m i l o v a l . P r o č by ne? V e v a n g e l i í c h byla n a z v á n a B o h y n í , 1 9 v y s t u p u j e j a k o p o h l a v n í b y t o s t a její p ř í b ě h ztě­ lesňuje b o h a t s t v í d o b r o d r u ž n ý c h z k u š e n o s t í . Byla v š a k m a t k o u d ě d i c ů Desposyni, a p r o t o v y s t r a š e n ý a žárlivý e s t a b l i s h m e n t n a její o s o b n o s t s p á c h a l b r u t á l n í a t e n t á t . A co se t ý č e Ježíše, j e h o p o s t a v a b y l a p o n e c h á n a historic­ ky na výši a n e z á ž i v n á - s t í m , že j e h o m a t k a byla p a n n a a jeho milovaná žena děvka!

192

Eucharistie Poslední večeře Páně s klečící Marií Magdalénou (vlevo). Fra Angelico, 1442.

Království n e b e s k é Vzhledem k uplatnění dynastických pravidel pospolitosti byla v d o b ě u k ř i ž o v á n í M a r i e M a g d a l é n a v e t ř e t í m m ě s í ­ ci t ě h o t e n s t v í . O n a a Ježíš r i t u á l n ě p o t v r d i l i s v é D r u h é m a n ž e l s t v í v Betanii v b ř e z n u r o k u 33 a p ř i t é t o příleži­ tosti byla Ježíšova h l a v a p o m a z á n a a o n t a k d o s á h l m e ­ siášského statusu. Kromě toho, že tuto informaci m ů ž e ­ m e vyčíst p ř í m o z evangelií, j e r o v n ě ž p ř e d m ě t e m p ř í m é kalkulace. O d m u ž s k é h o p o t o m k a k r á l o v s k é linie s e v y ž a d o v a l o , aby m ě l v i d e á l n í m p ř í p a d ě p r v n í h o s y n a v d o b ě s v ý c h čtyřicátých n a r o z e n i n n e b o v d o b ě n e p ř í l i š o d n i c h v z d á ­ lené. Č t y ř i c e t let t r v a l o u z n á v a n é o b d o b í k r á l o v s k é g e n e ­ r a c e . 2 0 To v y p l ý v á z k n i h y G e n e s i s 25:20: „ I z á k o v i b y l o čtyřicet let, k d y ž s i v z a l z a ž e n u R e b e k u . " K r á l o v s k á p o ­ k r e v n í linie Izraele byla z a s l í b e n a A b r a h a m o v u s y n o v i Izákovi v G e n e s i s 17:19: „ S v o u s m l o u v u s n í m u s t a n o v í m p r o jeho p o t o m s t v o jako s m l o u v u v ě č n o u . " Takže k d y ž začalo království, byl s t a n d a r d čtyřiceti let p o u ž í v á n v e všech z á z n a m e c h b e z o h l e d u n a to, jak t o m u m o h l o b ý t ve skutečnosti: „David kraloval n a d Izraelem po d o b u čtyřiceti l e t " (1. K r á l o v s k á 2:11); „ Š a l o m o u n k r a l o v a l v J e r u z a l é m ě n a d c e l ý m I z r a e l e m čtyřicet l e t " (1. K r á l o v ­ ská 11:42) a „Jóaš ... k r a l o v a l v J e r u z a l é m ě čtyřicet l e t " (2. K r á l o v s k á 12:2). V p o d r o b n é m v ý č t u m e s i á š s k é h o r o d o k m e n u je čtyři­ cetiletá g e n e r a c e p a t r n á i v M a t o u š o v ě e v a n g e l i u 1:6-16. T á h n e se 1080 let od k r á l e D a v i d a po Ježíše a čítá d v a c e t o s m g e n e r a c í p o čtyřiceti letech. V ý z n a m t o h o v s o u v i s ­ losti se s k u t e č n o s t í , že Ježíš byl o č e k á v a n ý m S p a s i t e l e m ( p r o r o k o v a n ý m v k n i z e p r o r o k a Z a c h a r i á š e 9:9), 2 1 spočí­ vá v t o m , že 1080 se p o v a ž o v a l o za m a g i c k é l u n á r n í číslo v ě č n é ž e n s k o s t i , číslo s p i r i t u á l n í e n e r g i e p o t o k ů a ř e k . 2 2 Jeho o p a k e m v s o l á r n í síle b y l o m u ž s k é číslo 666. Jak se píše v k n i z e Zjevení 13:18: „To číslo o z n a č u j e m u ž e . " (Ve s k u t e č n o s t i nikoli „ m u ž e " , řecky anér, jako p r o t i p ó l ženy, 193

nýbrž

„člověka",

řecky anthrópos; p o z n .

překl.) Součet

m u ž s k é h o a ž e n s k é h o čísla d á v á c e l k e m 1746, což P l a t o n o z n a č u j e jako „ s m í s e n í " ,

23

a v n u m e r i c k é m s y s t é m u řecké

g e m a t r i e to b y l o číslo p o s v á t n é h o s ň a t k u - hieros gamos.2'1 D y n a s t i c k á P r v n í m a n ž e l s t v í se o d e h r á v a l a v září, v m ě ­ síci Smíření, a teoreticky p ř i p a d a l a na 39. m u ž o v o září. V z h l e d e m k t o m u , že p o h l a v n í a k t byl d o v o l e n až v p r o ­ sinci, m o h l o by se d í t ě n a r o d i t následující září. V praxi v š a k existovala v ž d y m o ž n o s t , ž e p r v n í dítě b y m o h l a být dcera, t a k ž e b y l o p r o t a k o v ý p ř í p a d u č i n ě n o o p a t ř e n í v t o m s m y s l u , že se P r v n í m a n ž e l s t v í o d e h r á l o v d o b ě že­ n i c h o v a 36. září. P r v n í š a n c e na dítě t e d y s p a d a l a na jeho 37. září. Jestliže b ě h e m p r v n í h o p r o s i n c e n e d o š l o k početí, dvojice se o ně p o k u s i l a o r o k později - a tak dále. Z hle­ d i s k a g e n e r a č n í n o r m y bylo zcela přijatelné, aby se s y n na­ r o d i l ve č t y ř i c á t é m roce m a n ž e l o v a života n e b o k o l e m čty­ řicátého roku. Během

těhotenství neměla

dvojice d o v o l e n ý ž á d n ý

i n t i m n í t ě l e s n ý styk. Jestliže s e n a r o d i l syn, p r o d l o u ž i l o s e t o t o o m e z e n í n a d a l š í c h šest let. 2 5 K d y ž s e v š a k n a r o ­ d i l o d ě v č e , t r v a l o o b d o b í celibátu p o u z e tři roky. N á s l e d ­ ný návrat k m a n ž e l s k é m u stavu se nazýval Časy obno­ vení. V s o u l a d u s t ě m i t o p r a v i d l y se Ježíšovo P r v n í m a n ž e l ­ ství o d e h r á l o v z á ř í r o k u 30 (v jeho 36. září), k d y mu Ma­ rie M a g d a l é n a p o p r v é p o m a z a l a n o h y a p l a k a l a (Lukáš 7:37-38). S y m b o l i c k ý p l á č d o p r o v á z e l d o č a s n é z a ř a z e n í n e v ě s t y d o nižší k a t e g o r i e , z e s t a t u s u „ s e s t r y " n a ^posti­ ž e n o u ž e n u " (totéž jako „ v d o v a " ) , 2 6 a ž d o d o b y jejího D r u h é h o m a n ž e l s t v í . V n á s l e d u j í c í m p r o s i n c i zjevně ne­ d o š l o k početí, jakož a n i v p r o s i n c i následujícího r o k u . Ale v p r o s i n c i r o k u 32 M a r i e p o č a l a a n á l e ž i t ě p o m a z a l a Ježí­ šovi h l a v u a n o h y v Betanii a t a k f o r m á l n ě posvětila jejich Druhé manželství v březnu roku 33.

27

V t o m t o s t a d i u byli

již v z á k o n n é m s v a z k u a o n a byla p o z v e d n u t a o p ě t na ú r o v e ň „ s e s t r y " , p ř e s t o ž e byla stále ještě p o v a ž o v á n a z a almu ( d í v k u ) až do doby, k d y se stala „ m a t k o u " . 194

Ježíšovo 39. z á ř í n a s t a l o r o k u 33, šest m ě s í c ů p o vzkří­ šení. N á s l e d n é u d á l o s t i o h l e d n ě Ježíšova s o u d u , o d s o u ­ zení, u k ř i ž o v á n í a t o h o , co se d ě l o p o t é , jsou p o d r o b n ě p o p s á n y v k n i z e Bloodline of the Holy Grail (Svatý grál), ale částečně jsou k v ů l i n o v ý m č t e n á ř ů m z a h r n u t y i d o D o ­ d a t k u II v této k n i z e . Stojí za to, a b y c h o m se z d e z m í n i l i o z p ů s o b u , j a k ý m se v e v a n g e l i í c h m l u v í o Ježíšově m a t c e M a r i i p ř e d n e b o po u k ř i ž o v á n í a v z k ř í š e n í . D o t y č n á m í s t a s ní související velice d o b ř e objasňují J e ž í š o v u situaci. P ř e d u k ř i ž o v á n í m se o M a r i i m l u v í jako o „ m a t c e J e ž í š o v ě " . Od o k a m ž i k u , k d y j e Ježíš p o v a ž o v á n z a m r t v é h o n a kříži, j e o z n a č o v á ­ na jako „ m a t k a J a k u b a a J o s e s e " ( M a t o u š 27:56 a M a r e k 15:40) a „ m a t k a J a k u b a a S a l o m e " ( M a r e k 16:1). P o z d ě j i však, k d y ž j e Ježíš o p ě t n a scéně, s e p ů v o d n í o z n a č e n í vrací a my č t e m e o „ m a t c e J e ž í š o v ě " ( S k u t k y 1:14). V z á ř í r o k u 33 po Kr. se M a r i i M a g d a l é n ě n a r o d i l a d c e ­ ra. D o s t a l a j m é n o T a m a r ( P a l m a ) , což se v ř e č t i n ě a s i m i l o ­ v a l o na j m é n o D a m a r i s . 2 8 V Šifře m i s t r a L e o n a r d a je u v á ­ d ě n o j m é n o Sára, ale t o n e b y l o její j m é n o , n ý b r ž titul. V hebrejštině z n a m e n á Sára „ k n ě ž n a " . Byla t e d y „ k n ě ž ­ n o u T a m a r " . T a m a r byla p ů v o d n í m a t r i a r c h a k r á l o v s k é h o d o m u J u d o v a (Genesis 37-38) a z á r o v e ň t o b y l o j m é n o sestry k r á l e D a v i d a (2. S a m u e l o v a 13:1). Na Ježíšovi se p o t é v y ž a d o v a l p o d o b u tří let n a p r o s t ý celibát a ž d o Ča­ sů o b n o v e n í , jak se líčí ve S k u t c í c h 3:20-21: .. .pošle Ježíše, Mesiáše, k t e r é h o v á m určil. On z ů s t a n e v nebi až do chvíle, k d y b u d e v š e c h n o n o v é , jak o t o m Bůh o d v ě k ů m l u v i l ú s t y s v ý c h s v a t ý c h p r o r o k ů . Měsíc září r o k u 3 3 b y l z á r o v e ň m ě s í c e m , k d y b y l Š i m o n Zélóta (Lazar) f o r m á l n ě u s t a n o v e n O t c e m esejské k o m u ­ nity a k d y b y l o Ježíšovi u m o ž n ě n o , a b y se stal k n ě z e m , což byl r i t u á l , p ř i k t e r é m o b r a z n ě „ v s t o u p i l n a n e b e s a " . P ř e s t o ž e Ježíše m n o z í u z n á v a l i j a k o d a v i d o v s k é h o M e ­ siáše, m u s e l d l o u h o u s i l o v a t o v s t u p d o v n i t ř n í s v a t y n ě 195

s t a r š í c h k u m r á n s k ý c h k n ě ž í - v y s o k o p o l o ž e n é h o klášte­ r a v M i r d u , z n á m é h o jako K r á l o v s t v í n e b e s k é . K d y ž byl v ú ř a d u Š i m o n , J e ž í š o v o p ř á n í se s p l n i l o . Byl o r d i n o v á n a u v e d e n d o n e b e s V ů d c e m p o u t n í k ů , jenž byl p o d l e sta­ r o z á k o n n í c h p ř e d s t a v o z n a č o v á n j a k o O b l a k . 2 9 O b l a k ve­ d l v d á v n ý c h č a s e c h Izraelity d o z a s l í b e n é z e m ě ( E x o d u s 13:21-22) a t a k é k d y ž se Mojžíšovi na h o ř e Sinaj u k á z a l B ů h , d o p r o v á z e l to o b l a k ( E x o d u s 19:16). V souvislosti s kněžskou komunikací s Bohem byl termín Oblak i poz­ ději z a c h o v á n j a k o s y m b o l i c k é o z n a č e n í v k u m r á n s k é m bratrstvu. J e ž í š o v o p o v ý š e n í do k n ě ž s k é h o s t a v u je v N o v é m zá­ k o n ě z m i ň o v á n o v souvislosti s událostí obecně nazýva­ n o u n a n e b e v z e t í . N e j e n ž e Ježíš s á m m l u v i l v p o d o b e n ­ stvích, t o t é ž dělali i a u t o ř i e v a n g e l i í a p o u ž í v a l i alegorie a p o d o b e n s t v í , k t e r é d á v a l y s m y s l t ě m , k d o „ m ě l i uši k s l y š e n í " - k d o z n a l i šifrování z á k o n í k ů . A t a k o n y pasá­ že e v a n g e l i j n í c h t e x t ů , jež se zdají b ý t p ř í m ý m v y p r á v ě ­ n í m (bez o h l e d u n a jejich z d á n l i v ě n a d p ř i r o z e n ý kon­ text), jsou r o v n ě ž p o d o b e n s t v í m i . Jak Ježíš řekl s v ý m u č e d n í k ů m ( M a r e k 4:11-12): V á m j e d á n o z n á t tajemství B o ž í h o k r á l o v s t v í , ale t ě m , k d o jsou v n ě , děje se to v š e c k o v p o d o b e n s t v í , a b y h l e d ě l i a h l e d ě l i , ale n e v i d ě l i , p o s l o u c h a l i a p o ­ s l o u c h a l i , ale n e c h á p a l i . Přestože se pojem nanebevzetí začal běžně používat k po­ p i s u J e ž í š o v a k n ě ž s k é h o p o v ý š e n í , v e Skutcích s e n e u ž í ­ vá. J e d n o d u š e s e t a m p r a v í : „ P o t ě c h s l o v e c h byl p ř e d je­ jich z r a k y v z a t v z h ů r u a o b l a k jim h o z a s t ř e l . " (Skutky 1:9) K d y ž Ježíš o d e š e l d o p o s v á t n é oblasti N e b e s , d v a an­ dělští kněží oznámili, že se nakonec vrátí do svého po­ z e m s k é h o s t a v u : „ H l e , stáli v e d l e n i c h d v a m u ž i v b í l é m r o u c h u a řekli: , M u ž i z Galileje, co tu stojíte a h l e d í t e k n e b i ? Tento Ježíš, k t e r ý b y l o d v á s v z a t d o n e b e , z n o v u 196

přijde p r á v ě tak, jak jste h o v i d ě l i o d c h á z e t . ' " ( S k u t k y 1:10-11) A t a k to t a k é b y l o šest m ě s í c ů po v z k ř í š e n í , Ježíš o p u s t i l na tři r o k y b ě ž n ý svět a b ě h e m t é t o d o b y s n í m M a r i e M a g d a l é n a , m a t k a jeho d í t ě t e , n e m ě l a ž á d n ý fyzic­ ký styk.

Melchisedechův řád P o d l e epištoly Ž i d ů m 3:1 a 5:6 byl Ježíš v té d o b ě (září r o ­ k u 33) z a s v ě c e n d o k n ě ž s k é h o ř á d u M e l c h i s e d e c h o v a . K d y ž s i u v ě d o m í m e , ž e t o b y l o šest m ě s í c ů p o jeho vzkří­ šení, je zcela jasné, že Ježíš b y l stále n a ž i v u a živý byl i v d o b ě S k u t k ů a p o š t o l s k ý c h , k d e jsou z a z n a m e n á n y jeho cesty a setkání. Již jsme se setkali s tím, že (jak je p o d r o b n ě p s á n o ve svitcích od M r t v é h o m o ř e a díle J o s e p h a Flavia) v k u m r á n ské k n ě ž s k é hierarchii se z a c h o v á v a l a a n d ě l s k á s t r u k t u r a . Kněz Ebjátar m ě l h o d n o s t Gabriela a jeho b e z p r o s t ř e d n í n a d ř í z e n ý velekněz S á d o k byl j m e n o v á n M i c h a e l e m - Michaelem-Sádokem (Melchisedechem). P ů v o d n í M e l c h i s e d e c h , k n ě z - k r á l Š á l e m u , s e objevuje v G e n e s i 14:18-20, k d y p ř e d l o ž i l A b r a h a m o v i c h l é b a v í n o jako p o s v á t n ý p o k r m (přijímání) G r á l u . Z h l e d i s k a hebrej­ štiny se t o t o slovo s k l á d á z Melech (král) a Cadik ( S p r a v e d ­ livý) - n ě k d y též Melchicedek, Král s p r a v e d l n o s t i . J i n d y za­ se jako král Š á l e m u 3 0 byl (jak se p í š e v k n i z e G e n e s i s ) K r á l e m m í r u . Jeho socha se n a c h á z í u s e v e r n í h o v c h o d u c h a r t r e s k é katedrály, u Brány z a s v ě c e n c ů , k d e je z o b r a z e n s kalichem a vezdejším chlebem d u c h o v n í h o p o k r m u . Z f r a g m e n t ů d o k u m e n t u k n í ž e t e Melchisedecha, n a l e z e ­ n ý c h m e z i svitky o d M r t v é h o m o ř e , v y p l ý v á , ž e M e l c h i ­ s e d e c h a a r c h a n d ě l M i c h a e l byli j e d n o u a t o u ž o s o b o u . V t ě c h t o s t a r ý c h p e r g a m e n e c h se M e l c h i s e d e c h n a z ý v á N e b e š ť a n e m a K n í ž e t e m světla.

31

P o d o b n ě i k u m r á n s k ý Damašský spis p o t v r z u j e , že titu­ ly S á d o k a M e l c h i s e d e c h b y l y e k v i v a l e n t n í a v z á j e m n ě se 197

p o d p o r o v a l y . V p o d s t a t ě z t o h o v y p l ý v á , že ježto byl Sá­ d o k n o s i t e l nejvyšší, v e l e k n ě ž s k é h o d n o s t i a ježto Melchi (či Malchus) s o u v i s í s k r á l o v s k o u h o d n o s t í , je zjevné, že Melchisedech značil kněžský a královský ú ř a d v jednom. J e t o v ý z n a m n é z v l á š t ě p r o t o , ž e Ježíš p ř e d t í m n e m ě l žád­ né k n ě ž s k é p o v ě ř e n í . Ale v t é t o fázi v roce 33 se stal ordi­ n o v a n ý m k n ě z e m - k r á l e m stojícím v b r a n á c h Království n e b e s k é h o : „ . . . k a m jako p r v n í z a n á s v s t o u p i l Ježíš, k n ě z n a v ě k y p o d l e ř á d u M e l c h i s e d e c h o v a " ( Ž i d ů m 6:20). A b y s e vysvětlil h i s t o r i c k ý v ý z n a m t é t o s k u t e č n o s t i , zcela se v e p i š t o l e Ž i d ů m 7:14 opomíjí evangelijně vyklá­ d a n ý p o j e m n a r o z e n í z p a n n y , a b y se p o t v r d i l o , že Ježí­ š ů v s k u t e č n ý otec je Josef, p o t o m e k J u d y a Tamar. Říká se t a m : „Je d o b ř e z n á m o , ž e n á š P á n p o c h á z e l z Judy, a u Mojžíše n e n í z m í n k y o k n ě z í c h z t o h o t o p o k o l e n í . " Vysvětluje se r o v n ě ž , že z á k o n týkající se k n ě ž s t v í se m u ­ sel z m ě n i t , a b y s e p ř i z p ů s o b i l Ježíšově n o v é m u a r c h a n d ě l s k é m u t i t u l u ( Ž i d ů m 7:12). D ů v o d e m tak velké důležitosti sádokovského kněžství b y l o , ž e b y l o t ř e b a obejít z á k o n , neboť n a nejvyšší ú r o v n i p o s p o l i t o s t i b y l o u p r á z d n ě n é m í s t o , jež b y l o třeba zapl­ nit. S á d o k o v s k á linie, k t e r á p ř e t r v á v a l a p o více n e ž tisíc let, skončila. V z h l e d e m k t o m u , že b y l Ježíš nejbližším p ř í b u z n ý m této dynastie, bylo souzeno, že tuto odpověd­ n o s t v e z m e n a sebe o n . Z p o l i t i c k é h o h l e d i s k a b y l a a p o š t o l s k á s t r a n a Ježíše a Š i m o n a Z é l ó t y u s t a n o v e n a jako p a r a l e l a s t r a n y Ježíšova s t a r š í h o b r a t r a n c e Jana Křtitele. N a z á k l a d ě d l o u h o přetr­ vávajícího z v y k u byli d a v i d o v š t í k r á l o v é spojenci s á d o k o v s k ý c h k n ě ž í a s o u č a s n ý m S á d o k e m b y l Jan Křtitel, s y n Z a c h a r i á š e a A l ž b ě t y (Ježíšovy t e t y z m a t č i n y stra­ ny).

32

J a n z a č a l z í s k á v a t na v ě h l a s u v roce 26, v d o b ě pří­

c h o d u ř í m s k é h o v l a d a ř e P o n t i a Piláta, ale z a s t á v a l příliš ú z k o p r s é v ý c h o d n í n á z o r y , k d e ž t o Ježíš b y l h e l é n i s t a s li­ b e r á l n ě j š í m z á p a d n í m p ř e s v ě d č e n í m . Ježíšova a m b i c e , c o se týče I z r a e l e a Judeje, byla, a b y t a m v l á d l a h a r m o n i c k á , i n t e g r o v a n á s p o l e č n o s t , ale b y l n e m á l o f r u s t r o v á n t v r d o 198

šíjnými Ž i d y s r i g i d n í m i h e b r e j s k ý m i z á s a d a m i , m e z i n ě ž p a t ř i l i Jan Křtitel. Ježíšova vize byla j a s n á a v y c h á z e l a z logické ú v a h y , že r o z d ě l e n ý ž i d o v s k ý n á r o d n e m ů ž e n i k d y p o r a z i t m o c Ří­ ma. Rovněž však viděl, že Ž i d é n e m o h o u uspět ve svém p o s l á n í , jestliže b u d o u p o k r a č o v a t v o d d ě l o v á n í s e o d ro­ d i l ý c h n e ž i d ů . I k d y ž J a n u z n á v a l Ježíše j a k o l e g i t i m n í h o k r á l o v s k é h o d ě d i c e a p o k ř t i l jej v J o r d á n u , 3 3 j e h o s o c i á l n í přesvědčení bylo, že integrace s p o h a n y n e n í m o ž n á . Ježíš v ě d ě l , ž e t r a d i c e p ř e d p o v ě d ě l a M e s i á š e , k t e r ý b y v e d l lid k z á c h r a n ě , a v ě d ě l , jak ú p ě n l i v ě je t e n t o M e s i á š v y h l í ž e n . Jan Křtitel byl příliš v e l k ý p o u s t e v n í k n a to, a b y n a p l n i l t u t o roli, ale p ř e s t o s e h o d n ě s p e k u l o v a l o o t o m , z d a o č e k á v a n ý m M e s i á š e m j e Jan, n e b o Ježíš. J a n b y l k o ­ nec k o n c ů s o u č a s n ý S á d o k o v e c v e funkci, ale k d y ž b y l p ř í m o t á z á n , z d a j e Spasitel M e s i á š , „ n e p o p ř e l a o t e v ř e n ě v y z n a l : ,Já nejsem M e s i á š ' " (Jan 1:20). K u m r á n s k é svitky v š a k n a z n a č u j í , ž e p o s p o l i t o s t žila v očekávání d v o u v ý z n a m n ý c h Mesiášů. Jeden měl po­ c h á z e t z k n ě ž s k é k a s t y a n a z ý v a l se Učitel s p r a v e d l n o s t i , d r u h ý m ě l b ý t d a v i d o v s k ý m k n í ž e t e m - v á l e č n í k e m , kte­ r ý o b n o v í k r á l o v s t v í s v é h o l i d u . 3 4 J a n d a l j a s n ě najevo, ž e o n k r á l o v s k ý m M e s i á š e m n e n í : „ Ř e k l jsem: J á n e j s e m Mesiáš, ale j s e m v y s l á n jako j e h o p ř e d c h ů d c e . ' " (Jan 3:28) Z t a k t o p ř e d e m p ř i p r a v e n é p o z i c e z a č a l Ježíš v y s t u p o ­ v a t n a veřejnosti. Z a k r á t k o k o l e m sebe s h r o m á ž d i l u č e n í ­ ky, j m e n o v a l d v a n á c t a p o š t o l ů a z a p o č a l s v o u s l u ž b u . V L u k á š o v ě e v a n g e l i u 3:1 č t e m e , že se t a k stalo v r o c e 29, v 15. roce v l á d y Tiberia C a e s a r a . O r o k p o z d ě j i b y l v š a k Jan Křtitel H e r o d e m A n t i p o u , galilejským t e t r a r c h o u , za­ tčen a u v ě z n ě n . 3 5 A n t i p a s se o ž e n i l s H e r o d i a d o u , r o z v e ­ d e n o u m a n ž e l k o u s v é h o n e v l a s t n í h o b r a t r a H e r o d a Fili­ pa,

a

Křtitel

opakovaně

toto

manželství

odsuzoval

a p r o h l a š o v a l je za h ř í š n é . P o t é d c e r a H e r o d i a d y ž á d a l a , aby byl Jan p o p r a v e n , a H e r o d e s A n t i p a s t é t o ž á d o s t i v září r o k u 30 v y h o v ě l ( M a t o u š 14:10). Evangelijní v y p r á ­ v ě n í t u t o d c e r u nejmenují, ale v Židovských starožitnostech 199

s e d o č t e m e , ž e H e r o d i a d a m ě l a d c e r u S a l o m e , t a k ž e lido­ vá tradice předpokládala, že to byla právě ona.

36

Z j e v n ě t a t o d c e r a p o ž a d o v a l a , a b y byl Jan z b a v e n své­ ho t i t u l u a jí b y l a d á n a jeho s á d o k o v s k á kefalé (čelenka [a z á r o v e ň s k u t e č n ě i „ h l a v a " ; p o z n . p ř e k l . ] ) . 3 7 (Kvůli š p a t n é m u p ř e k l a d u v t é t o s o u v i s l o s t i se často má za to, že šlo s k u t e č n ě o h l a v u J a n a Křtitele.) P r o t o ž e J a n z e m ř e l ne­ ž e n a t ý a b e z d ě t n ý , byl to k o n e c s á d o k o v s k é d y n a s t i e , což v e d l o k t o m u , ž e m e s i á š s k é p o l e b y l o v o l n é p r o Ježíše a j e h o d ě d i c e . J a n v ě d ě l o v ý z n a m u t é t o v y h l í d k y a řekl u č e d n í k ů m : „ O n m u s í r ů s t , já v š a k se m e n š i t . " (Jan 3:30) P ř i s v é m n e s l a v n é m k o n c i byl J a n Křtitel z d i s k r e d i t o ­ v á n a m n o h o j e h o n á s l e d o v n í k ů se p ř i k l o n i l o k Ježíšovi. N ě k t e ř í s e d o m n í v a l i , ž e J a n byl o č e k á v a n ý Spasitel Me­ siáš, ale n ě k t e r á z j e h o p r o r o c t v í se n e n a p l n i l a , a tak se 0 n ě m n a k o n e c stejně n e u v a ž o v a l o . N ě k t e ř í z Hebrejů v C h r á m u p o d p o r o v a l i Ježíšova m l a d š í h o b r a t r a J a k u b a , k t e r ý b y l v té d o b ě č l e n e m r a d y s a n h e d r i n u , ale J a k u b se ani vzdáleně nezajímal o mesiášské soupeření.

Čas obnovení D y n a s t i c k é d ě t i b y l y v y c h o v á v á n y a v z d ě l á v á n y v kláš­ t e r n í m s t ř e d i s k u , k d e žily i jejich matky. P r á v ě p r o t o , že 1 Ježíš v y r o s t l v t a k t o u z a v ř e n é m k l á š t e r n í m p r o s t ř e d í , se v e v a n g e l i í c h t a k m á l o p í š e o j e h o d ě t s t v í . Tento r e z i d e n č ­ n í k o m p l e x n a p ř e d m ě s t í K u m r á n u s e o z n a č o v a l jako „ j u d s k y B e t l é m " (na r o z d í l o d b e t l é m s k é h o sídliště jižně od J e r u z a l é m a ) . V M a t o u š o v i 2:4-5 je u v e d e n o , že Ježíš se n a r o d i l v „ j u d s k e m B e t l é m ě " . 3 8 P ů v o d n ě t o byl p a l á c p r o členy královské h a s m o n e o v s k é rodiny a v k u m r á n s k é m Měděném svitku se o z n a č u j e za k r á l o v n i n d ů m . Ježíšovo

tříleté

období

klášterní

separace

skončilo

v z á ř í r o k u 36 a p o t é mu b y l y p o v o l e n y fyzické v z t a h y s j e h o ž e n o u o p ě t v p r o s i n c i v D o b á c h o b n o v e n í . Jazyk p o u ž í v a n ý v N o v é m zákoně se vyznačuje velikou dů200

s l e d n o s t í a slova, j m é n a a tituly, k t e r é mají s k r y t ý vý­ z n a m , se užívají v š u d e v t o m t é ž s m y s l u . N e j e n že mají stejný v ý z n a m , k d y k o l i jsou p o u ž i t a , ale j s o u p o u ž i t a p o ­ k a ž d é , k d y ž j e stejný v ý z n a m v y ž a d o v á n . N e p o c h y b n ě t e n nejpronikavější v ý z k u m v t é t o o b l a s t i p r o v e d l a dr. Barbara T h i e r i n g o v á , č l e n k a U n i v e r s i t y of S y d n e y B o a r d of S t u d i e s in D o v i n u t y , v l e t e c h 1973-1991. Její b á d á n í vy­ chází z i n f o r m a c í o b s a ž e n ý c h v k o m e n t á ř í c h ke s v i t k ů m o d M r t v é h o m o ř e , k t e r é definují z á k o n i c k é šifry esejské k o m u n i t y . Tyto k o m e n t á ř e k e s v i t k ů m o b s a h u j í t a j e m s t v í pešarim ( p ř í s t u p y k z á s a d n ě d ů l e ž i t ý m z p ů s o b ů m šifro­ vání) a v p ř e d e v a n g e l i j n í d o b ě je n a p s a l i u č e n í z á k o n i c i z Kumránu. V n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h jsou m o ž n á j e d n o t l i v é o d v o z e ­ n i n y z a š i f r o v a n ý c h j m e n n e b o t i t u l ů složité n e b o o b s k u r ­ ní, ale častěji jsou p ř í m o č a r é , ačkoli jen m á l o k d y o k a m ž i ­ tě zřejmé. N e z ř í d k a je s k r y t á i n f o r m a c e v e v a n g e l i í c h o h l á š e n a v ý r o k e m , ž e j e u r č e n a jen „ t ě m , k d o mají u š i k slyšení"; t a t o fráze u p o z o r ň u j e n e o m y l n ě n a p a s á ž s e s k r y t ý m v ý z n a m e m ty, k d o znají šifru. Panující p r a v i d l a šifrování jsou stálá a s y m b o l i k a z ů s t á v á n e m ě n n á , j a k o v p ř í p a d ě s a m o t n é h o Ježíše. F o r m o u v Bibli o b s a ž e n é h o pešeru (což je j e d n o t n é číslo slova pešarim, k t e r é z n a m e n á „ v y s v ě t l e n í " či „ ř e š e n í " ) je Ježíš d e f i n o v á n jako Slovo Boží. Tak je t o m u již od s a m é ­ ho p o č á t k u v J a n o v ě e v a n g e l i u : N a p o č á t k u b y l o Slovo a t o Slovo b y l o o d Boha. A Slovo se stalo t ě l e m a p ř e b ý v a l o m e z i n á m i . Spat­ řili jsme jeho slávu. (Jan 1:1.14) V evangelijních t e x t e c h se v t o m t o o h l e d u n e v y s k y t u j í ž á d n é odchylky. K d e k o l i s e objeví s o u s l o v í „ S l o v o B o ž í " , z n a m e n á t o , ž e b u ď v n ě m b y l Ježíš p ř í t o m e n , n e b o j e p ř e d m ě t e m v y p r á v ě n í , jako n a p ř í k l a d u L u k á š e 5:1, k d y Slovo Boží stálo u jezera. Toto s l o v n í spojení se p o u ž í v á r o v n ě ž v e Skutcích, k d e s e p í š e o m í s t u J e ž í š o v a p o b y t u 201

p o n a n e b e v z e t í . K d y ž t e d y č t e m e , ž e „ a p o š t o l o v ě v Jeru­ z a l é m ě uslyšeli, že v S a m a ř s k u přijali Boží s l o v o " (Skut­ ky 8:14), m ů ž e m e z t o h o p o z n a t , že Ježíš byl v S a m a ř s k u . Z t o h o v y p l ý v á , že čteme-li, že „Boží slovo se š í ř i l o " ( S k u t k y 6:7), m ě l i b y c h o m to c h á p a t , že „Ježíš se šířil", 3 9 jak je s y m b o l i c k y v y j á d ř e n o v souvisejícím pešeru v p o d o ­ b e n s t v í o R o z s é v a č i a s e m e n i ( M a r e k 4:8): „A jiná z r n a p a d l a d o d o b r é z e m ě a v z c h á z e l a , rostla a d á v a l a ú r o d u a p ř i n á š e l a u ž i t e k . " Jak řekl J a n Křtitel o Ježíšovi, k d y ž se s t a h o v a l z d y n a s t i c k é h o s o u p e ř e n í : „ O n m u s í růst, já v š a k s e m e n š i t . " 4 0 S t r u č n ě ř e č e n o , z m í n k y v e Skutcích z n a m e n a j í , že Ježíš n e s l p l o d y a rostl - m ě l s y n a . M o ž n á n e p ř e k v a p í , ž e t e n t o p r v n í s y n s e t a k é j m e n o v a l Ježíš (Ješua). Jak v y ž a d o v a l a

mesiášská

pravidla,

syn se narodil

v roce 37, v roce, k d y se Ježíš v r á t i l ke s v é m u m a n ž e l s t v í v D o b á c h o b n o v e n í . P o n a r o z e n í s y n a v š a k b y l o Ježíšovi u r č e n o , že b u d e d a l š í c h šest let žít v k l á š t e ř e v celibátu.

202

Dítě Grálu Oddělení Na p o č á t k u 40. let spojil v s y r s k é A n t i o c h i i a p o š t o l P e t r své síly s n o v ě o b r á c e n ý m P a v l e m , z a t í m c o J e ž í š ů v b r a t r J a k u b a jeho nazorejští p ů s o b i l i i n a d á l e v J e r u z a l é m ě . D o š l o zřejmě ještě k d a l š í m u r o z d ě l e n í , k d y ž Š i m o n Z é l ó ­ t a zřídil z á k l a d n u své s e k t y p o n ě k u d s t r a n o u , n a K y p r u . 1 A ž d o t é d o b y f u n g o v a l P e t r j a k o Ježíšova p r a v á r u k a a jako t a k o v ý se m ě l stát b ě h e m let m a n ž e l s k é h o o d d ě l e n í p o r u č n í k e m M a r i e M a g d a l é n y . Ale i k d y ž b y l ž e n a t ý i Pe­ tr, m ě l o ž e n á c h c h a b é m í n ě n í a n e b y l p ř i p r a v e n b ý t k ru­ ce kněžce, která představovala h r o z b u jeho autoritě. Pro­ to od M a r i e o d e š e l a zapojil se do a n t i o c h i j s k é h o h n u t í . Pojem „ k ř e s ť a n " byl p o p r v é p o u ž i t v A n t i o c h i i v roce 44 a p r á v ě o d t u d s e n o v é h n u t í z a č a l o šířit d o Ř í m a . B ě h e m t ě c h t o u d á l o s t í Ježíš a M a r i e ještě j e d n o u n a p l ­ nili své m a n ž e l s t v í v p r o s i n c i r o k u 43, šest let po n a r o z e n í syna. N e z d á se, ž e b y s e Ježíš příliš z a b ý v a l P e t r o v ý m p o ­ stojem k Marii, spokojil se s t í m , že má d o b r é p ř á t e l e v Ši­ m o n u Z é l ó t o v i a jeho m a n ž e l c e H e l e n ě - S a l o m e . P r á v ě v té d o b ě , v p r o s i n c i r o k u 43, M a r i e p o t ř e t í o t ě h o t n ě l a . Ale n a jaře r o k u 4 4 s e Ježíš v y d a l n a misii d o G a l a t i e v M a l é Asii s h l a v n í m p r o s e l y t o u 2 J a n e m M a r k e m . V té d o b ě se už J a k u b a j e h o nazorejští stali r o s t o u c í hrozbou římské vrchnosti v Jeruzalémě. P ř í m ý m násled­ k e m bylo, že H e r o d e s z C h a l k i d y p o p r a v i l v roce 44 a p o š ­ tola J a k u b a B o a n e r g a ( S k u t k y 12:1-2). Š i m o n Z é l ó t a se okamžitě pustil do odvetné akce a otrávil krále H e r o d a Agrippu,3 avšak p o t o m musel prchnout. Apoštol Tadeáš 205

b y l z a d r ž e n na ú t ě k u a H e r o d e s z C h a l k i d y jej d a l p o p r a ­ vit. T o p ř i v e d l o t ě h o t n o u M a r i i d o velice p r e k é r n í situace, neboť H e r o d e s v ě d ě l , že je ve spojení se Š i m o n e m . Požá­ dala tedy o o c h r a n u Pavlova bývalého žáka, m l a d é h o He­ r o d a A g r i p p u II., k t e r ý p o h o t o v ě z a ř í d i l její odjezd n a her o d o v s k é ú z e m í v Galii. Viděli jsme, že o n ě k o l i k let d ř í v e , v roce 32, byl Š i m o n o d p o v ě d n ý z a v e d e n í z é l ó t s k é r e v o l t y p r o t i P o n t i o v i Pilá­ t o v i v J e r u z a l é m ě (viz s. 137). N á s l e d k e m t o h o byl z b a v e n p r á v H e r o d e m A g r i p p o u I., n a nějž s e m u n y n í p o d a ř i l o spáchat atentát.

P ř e s t o ž e byl Š i m o n Z é l ó t a Ježíšovým

a p o š t o l e m , byl z n á m jako kananaios (fanatik). Na jeho spo­ lečníky s v e l k ý m p o d e z ř e n í m h l e d ě l a ř í m s k á v r c h n o s t i starší s a n h e d r i n u , k t e ř í byli činní v s o u d u a o d s o u z e n í Ježíše. M a r i e M a g d a l é n a b y l a sestra ve víře i p ř í b u z n á Š i m o n a (Lazara) a jako s p o l č e n é se zélóty se jí n e d ů v ě ř o ­ v a l o - b y l a o z n a č e n a za t u , k t e r á se odchyluje od z á k o n a , hamartólé, což b y l o s l o v o vyskytující se v L u k á š o v ě evan­ geliu a c h y b n ě p ř e l o ž e n é j a k o „ h ř í š n i c e " . Stejně jako b y l o o Ježíšovi ř e č e n o , že miluje Marii, také o n a m u s e l a h r á t v desposynské k a m p a n i dvojí roli. Její pri­ m á r n í p o v i n n o s t í b y l o , a b y s e z a c h o v a l a d a v i d o v s k á linie, p o r o d i t Ježíšovi s y n a a d ě d i c e , což ú s p ě š n ě splnila. H r á l a r o v n ě ž k l í č o v o u roli v a p o š t o l s k é síti, k t e r á n y n í rozšířila svoji p ů s o b n o s t i do jiných z e m í . Bez o h l e d u na Ježíšův o s o b n í v z t a h k M a r i i n a s t a l čas, a b y p r a c o v a l i od sebe od­ děleni, a protože Šimon i Marie museli k a ž d o p á d n ě opus­ tit J u d e u , M a r i e s e svěřila p o d Š i m o n o v u o c h r a n u .

Magdalénina cesta V n á d h e r n ě i l u m i n o v a n é m r u k o p i s e Život Marie Magdalé­ ny, k t e r ý n a p s a l a r c i b i s k u p R a b a n u s M a u r u s , se líčí, jak M a r i e , M a r t a , Š i m o n - L a z a r a jejich d r u h o v é o p u s t i l i bře­ h y s v é vlasti: 206

A přízní v ý c h o d n í h o větru cestovali přes m o ř e mezi E v r o p o u a Afrikou, m i n u l i v p r a v o m ě s t o Ř í m a ce­ lou z e m i i t a l s k o u . P o t é šťastně z m ě n i l i s m ě r d o p r a ­ va a p ř i p l u l i do m ě s t a M a r s e i l l e s v g a l s k é p r o v i n c i i Vienne. V p a ř í ž s k ý c h k n i h o v n á c h je m n o h o r u k o p i s ů ještě star­ ších n e ž dílo R a b a n a M a u r a , k t e r é o b s a h u j e s v ě d e c t v í 0 Mariině misi v Provenci.

Tento p ř í b ě h je z m í n ě n

1 v h y m n u ze 7. století, k t e r ý m n o h e m p o z d ě j i v y š e l z n o ­ vu v z á z n a m e c h Acta Sanctorum v y d a n ý c h j e z u i t o u Jea­ n e m B o l l a n d e m v 17. století. 4 J e d n o t l i v é d o k u m e n t y o b ­ sahující r ů z n é a s p e k t y p ř í b ě h u s e d a t u j í a ž d o p o č á t k u 4. století a století p ř e d tím, n e ž byli v La S a i n t e - B a u m e ustaveni

cassianité

v

éře

galských

králů-rybářů,

ještě

p ř e d Merovejci. R u k o p i s z 9. století Vita emeritica beatae Marie Magdalenae má b ý t k o p i í ř e c k é h o o r i g i n á l u p o c h á ­ zejícího z e 2 . století, jenž m o ž n á n a p s a l H e g e s i p p u s . 5 V e světě r e l i g i ó z n í h o k r á s n é h o u m ě n í existuje m n o ž ­ ství z o b r a z e n í M a r i e M a g d a l é n y v P r o v e n c i . P ř e d s t a v u j í p ř i s t á n í její lodi u b ř e h u , s e t k á n í s m a r s e i l l e s k o u k r á l o ­ v n o u (viz i l u s t r a c e 15), m e d i t a č n í výjevy v její jeskyni, malby, k d e je s p o l e č n ě s L a z a r e m a M a r t o u , a scény, jak k á ž e l i d u l a n g u e d o c k é m u (viz i l u s t r a c e 51). O h l e d n ě t o h o , ž e v ů d c e m p r o v e n s á l s k é misie byl Š i m o n Zélóta, který p r o s l u l jako Lazar Veliký ( M a x i m u s ) , vyzní­ vají v y p r á v ě n í s h o d n ě . U s a d i l se v Marseilles a v kostele sv. Viktora u p ř í s t a v u mu byla v z t y č e n a socha. P r á v ě on n a k o n e c uložil r o k u 63 M a g d a l é n u k o d p o č i n k u do její ala­ bastrové h r o b k y v k a p l i sv. M a x i m a . D a l š í m i členy p ů v o d ­ n í s k u p i n y byla M a r t i n a s l u ž e b n i c e Marcella, d o p r o v á z e n á a p o š t o l e m Filipem a jeho d r u h e m Trofimem (který se p o ­ zději stal s v. Trofimem z Arles). Filipa p o p s a l dějepisec G i l d a s I. A l b a n i c u s (452-542) ja­ ko t o h o , který i n s p i r o v a l Josefa k n á s l e d n é misii do An­ glie. Ve s p i s u De sancto Joseph ah Arimathea se říká, že „Jo­ sef šel za a p o š t o l e m F i l i p e m m e z i G a l y " . F r e c u l p h u s , 207

b i s k u p z Lisieux v 9. století, n a p s a l , že s v. Filip p o t é vyslal misii z G a l i e d o Anglie, „ a b y t a m p ř i n e s l i d o b r o u z p r á v u o světě ž i v o t a a a b y k á z a l i v t ě l e n í Ježíše K r i s t a " .

6

Na cestě byli t a k é Ježíšovy sestry, Sára-Salome a M a r i e J a k u b a Kleofáše, s p o l u s H e l e n o u - S a l o m e , m a n ž e l k o u Šim o n a - L a z a r a . Jsou p o h ř b e n y v k r y p t ě Les Saintes M a r i e s de la M e r v C a m a r g u e . H e l e n a - S a l o m e byla k n ě ž k o u Efes k é h o ř á d u a s m ě l a n o s i t č e r v e n é r o u c h o hierodulai.7 SáraS a l o m e , č e r n ě o d ě n á nazorejská k n ě ž k a , začala být uctíva­ n o u p a t r o n k o u c i k á n ů , k t e ř í ji nazývají Sarah-la Kali neboli Č e r n á Sára. Ještě d n e s s e s e m k a ž d o r o č n ě o d 24. k v ě t n a sjíždějí R o m o v é z celého světa, aby nosili její relikviář v procesí k moři. M a r i e J a k u b o v a , m l a d á v d o v a po Kleofášovi (Jan 19:25), m ě l a m i m o ř á d n é n á s l e d o v n i c t v í v Anglii, které přetrvalo až do s t ř e d o v ě k u . Jako o nazorejské k n ě ž c e se o ní píše ve Skutcích

Magdaléniných

a

ve

starobylém

rukopisu

Dějiny

Anglie, u l o ž e n é m ve v a t i k á n s k é m archivu. N ě k d y je ozna­ č o v á n a jako M a r i e C i k á n k a a její M a n ž e l s k á p ř í s a h a se označuje jako Merrie, z čehož se odvozuje anglické sloveso to marry, „ v d á t se, o ž e n i t se", stejně jako s t ř e d o v ě k á fráze „šťastná A n g l i e " (Merrie Englande). M a r i e J a k u b o v a souvisí s m o ř e m a byla p ů v o d n ě m o ř s k o u vílou (v angličtině „merr i - m a i d " či „ m e r m a i d " ) a ve s t ř e d o v ě k u jí bylo d á n o j m é n o M a r i n a . Je z o b r a z e n a společně s M a r i í M a g d a l é n o u na o k n ě v kostele sv. M a r i e v Paříži a její p a m á t k a se zacho­ vala v dívce M a r i a n a ve Veselých m u ž í c h v l e g e n d á c h o R o b i n u H o o d o v i . (Sestrám M a r i i Jákob a Sáře-Salome se l i d o v ě říkalo „ c i k á n k y " , p r o t o ž e z Francie navštívily Egypt. P r á v ě ze staré formy slova „ E g y p ť a n " se odvozuje výraz „ c i k á n " v angličtině - gypsy - i francouzštině - gitan.)9 V r a n ý c h k ř e s ť a n s k ý c h d o b á c h císař K o n s t a n t i n uctívá­ ní M a r i e C i k á n k y z a k á z a l , 1 0 ale její k u l t p ř e t r v a l a byla z t o t o ž n ě n a s b o h y n í lásky A f r o d i t o u , o níž se říká, že „se v y n o ř i l a z m o ř s k é p ě n y " . 1 1 Jejím n e j v ý z n a m n ě j š í m em­ b l é m e m b y l a m u š l e h ř e b e n a t k y , k t e r á j e velice p ě k n ě vy­ o b r a z e n a v s o u v i s l o s t i s A f r o d i t o u na s l a v n ý c h o b r a z e c h 208

Zrození Venuše od S a n d r a Botticelliho a A d o l p h a B o u g u e reaua. Anglosasové Marii Jakubovu rituálně zobrazovali jako K r á l o v n u M a r i i , k d e ž t o v C o r n w a l l u ji n a z ý v a l i Merrow a její tanečníci (Merrow's Men) d o s u d v d o b ě anglic­ kých venkovských

s l a v n o s t í p r o v á d ě j í její

rituály

pod

z k o m o l e n ý m n á z v e m Morris Men. N á m o ř n í plavbu Marie M a g d a l é n y do Galie ztvárnilo mnoho

malířů.

Jedním

příkladem,

který je

vystaven

v kostele Les S a i n t e s M a r i e s , je m a l b a H e n r i h o de G u a d e r m a r i s . Z n á z o r ň u j e M a r i i n příjezd n a l o d i k e b ř e h ů m P r o v e n c e a byl v y s t a v e n na S a l o n de P a r i s r o k u 1886. D a l ­ ším s l a v n ý m o b r a z e m s p o d o b n ý m n á m ě t e m je Mořská plavba L u k a s e M o s e r a , k t e r á t v o ř í část o l t á ř e z 15. století, n a z v a n é h o Der Magdalenaltar, v k a t o l i c k é m f a r n í m ú ř a d ě sv. M a r i e M a g d a l é n y v T i e f e n b r o n n u v j i ž n í m N ě m e c k u . A ze 14. století p o c h á z í Cesta do Marseilles od G i o t t a di Bondone,

freska

v

kapli

Marie

M a g d a l é n y v kostele

sv. F r a n t i š k a v Assisi (viz i l u s t r a c e 16). V Marseilles (Massilia) a oblasti P r o v e n c e byla až do 5. století oficiálním j a z y k e m ř e č t i n a . 1 2 J e d n a s k u t e č n o s t , které s e m o ž n á b ě ž n ě n e r o z u m í , ale k t e r á b y s e asi m ě l a z d ů r a z n i t , je, že a r a m e j š t i n a Ježíše a těch, k d o se z a b ý v a l i h e l é n s k ý m j u d a i s m e m , b y l a velice o v l i v n ě n a ř e č t i n o u . Hebrejci u ž í v a l i svůj v l a s t n í s e m i t s k ý jazyk, ale v z h l e d e m k tomu, že římská o k u p a c e trvala tak d l o u h o , byla do ur­ čité m í r y i n t e g r o v á n a i l a t i n s k á k u l t u r a . K j a z y k o v ý m z m ě n á m d o š l o t a k é c o s e týče p o h a n ů ( n e ž i d ů ) , t a k ž e v e všech j a z y k o v ý c h v a r i a n t á c h v l á d l o v z á j e m n é p o r o z u m ě ­ ní. Ř í m s k o ř e c k ý jazyk G a l i e byl d o s t a t e č n ě s r o z u m i t e l n ý i Marii a jejím d r u h ů m .

Na Západě V roce 44 p o r o d i l a M a r i e d r u h é h o s y n a a o n ě m se v N o ­ v é m z á k o n ě vyskytuje z v l á š t n í z m í n k a : „Boží Slovo s e v š a k šířilo a r o z r ů s t a l o " ( S k u t k y 12:24; p ř e k l a d O. M. Pet209

rů).

13

Tento s y n b y l o n í m t a k v ý z n a m n ý m d í t ě t e m G r á l u

a n a p o č e s t s v é h o d ě d a d o s t a l j m é n o Josefes. Ježíš jako otec d v o u s y n ů n a p l n i l s v o u d y n a s t i c k o u p o ­ v i n n o s t , b y l z b a v e n o m e z e n í a m o h l o p ě t vést n o r m á l n í život. Od r o k u 46 se j e h o starší s y n Ježíš II. (v té d o b ě d e ­ vítiletý) v z d ě l á v a l v C a e s a r e i . O tři r o k y p o z d ě j i p r o š e l o b ř a d e m narození do pospolitosti v Provenci. Podle toho­ to z v y k u se symbolicky z n o v u z r o d i l z matčina lůna ve v ě k u d v a n á c t i let. V roce 53 b y l Ježíš j u n i o r oficiálně p r o h l á š e n k o r u n n í m p r i n c e m v s y n a g o z e v K o r i n t u a z á r o v e ň d o s t a l knížecí ti­ t u l s p o j e n ý s d a v i d o v s k o u k o r u n o u ; „ J u s t u s " (Spravedli­ vý, ř e c k y Dikaios).1* Takto se stal jako k r á l o v s k ý d ě d i c for­ m á l n ě n á s l e d n í k e m s v é h o strýce J a k u b a S p r a v e d l i v é h o . K d y ž d o s á h l š e s t n á c t i let, v ě k u p l n o l e t o s t i , stal s e Ježíš J u s t u s r o v n ě ž H l a v n í m n a z o r e j s k ý m a d o s t a l o s e m u prá­ va n o s i t č e r n é r o u c h o s t í m t o ú ř a d e m spojené - jak ho n o ­ sili k n ě ž í Isidy, u n i v e r z á l n í M a t k y B o h y n ě . 1 5 J e h o otec Ježíš K r i s t u s s e r o k u 6 1 p ř e s K r é t u d o s t a l s L u k á š e m a P a v l e m na M a l t u ( S k u t k y 27:7-44,28:1) a p o ­ t é s e P a v e l v r á t i l d o J e r u z a l é m a . T a m v š a k byl o b v i n ě n z e spiknutí proti saducejskému veleknězi Jónatánovi Anná­ šovi, k t e r é h o d a l z a v r a ž d i t Felix, ř í m s k ý s p r á v c e Jeruza­ l é m a . Felix b y l p o s l á n k s o u d u p ř e d císaře do Říma a Pa­ vel t a m m u s e l t a k é . P o nějaké d o b ě byl Felix z p r o š t ě n viny, ale P a v e l z ů s t a l v e v a z b ě k v ů l i s t y k ů m s e s v ý m bý­ v a l ý m ž á k e m H e r o d e m A g r i p p o u IL, k t e r é h o N e r o ne­ snášel. Přibližně v téže době, avšak daleko od římských útrap, d o k o n č i l m l a d š í b r a t r Ježíše II. Josefes své v z d ě l á n í n a d r u i d s k é a k a d e m i i a u s a d i l se v P r o v e n c i se s v o u m a t k o u M a r i í M a g d a l é n o u . Později k n i m p ř i b y l Josefesův strýc J a k u b , k t e r ý o d e š e l n a v ž d y n a z á p a d , p r o t o ž e byl v roce 62 v y h n á n z J e r u z a l é m a . J e h o nazorejští m u s e l i snášet t r ý z n ě n í ze s t r a n y Ř í m a n ů a s a n h é d r i n je o b ž a l o v a l z n e ­ z á k o n n é h o v y u č o v á n í . 1 6 P o t é byl J a k u b o d s o u z e n k veřej­ n é m u k a m e n o v á n í a ž i d o v š t í starší jej p r o h l á s i l i za d u 210

chovně „ m r t v é h o " (exkomunikovaného).

17

Kdysi ctěný

r a d a s a n h e d r i n u tak p r o ž i l p á d z e s a m é h o v r c h o l k u o b ­ čanské a náboženské vážnosti. K d y ž J a k u b ztratil z h l e d i s k a z á k o n a v e š k e r o u d u ­ chovní autoritu, vydal se na z á p a d , aby se přidal k Marii M a g d a l é n ě a jejím d r u h ů m v Galii. A co se týče Ř í m a a cí­ saře N e r o n a , Petr t a m přijel, a b y se z o d p o v í d a l z p a v l o v ­ ské sekty, jejíž č l e n o v é se o z n a č o v a l i za křesťany. P o t é ro­ ku 64 zachvátil Řím obrovský požár. Ze žhářství byl p o d e z í r á n labilní císař, ale on z n ě h o o b v i n i l k ř e s ť a n y a P e t r a a Pavla o d s o u d i l k s m r t i . N e r o n ů v režim zapříčinil velkou politickou nervozitu a ve Svaté z e m i n e b e z p e č n ě v z r o s t l o s p o l e č e n s k é n a p ě t í . Od začátku roku 66 p r o p u k a l y v Caesarei občas šarvátky m e z i zélóty a Římany. N e p ř á t e l s t v í se z á h y p ř e n e s l o i na J e r u z a l é m , k d e zélóti d o b y l i m n o h o s t r a t e g i c k ý c h p o z i c . M ě s t o d r ž e l i čtyři roky, d o k u d v roce 70 n e p ř i š l a o b r o v ­ ská ř í m s k á a r m á d a v e d e n á g e n e r á l e m F l a v i e m Titem, která J e r u z a l é m z p u s t o š i l a . C h r á m p a d l a s n í m i v š e c h n o ostatní. Většina o b y v a t e l b y l a p o v r a ž d ě n a ; p ř e ž i v š í byli p r o d á v á n i d o otroctví a p o n á s l e d u j í c í c h š e d e s á t let b y l o Svaté m ě s t o p r á z d n ý m i r u i n a m i . N a p o č á t k u t é t o d e s t r u k c e byl ž i d o v s k ý n á r o d v e s t a v u z m a t k u . P a d l nejen J e r u z a l é m , n ý b r ž i K u m r á n , a s l a v n o u p o s l e d n í b a š t o u byla h o r s k á p e v n o s t M a s a d a , j i h o z á p a d ­ n ě o d M r t v é h o m o ř e . T a m o d o l á v a l a n e c e l á tisícovka Ži­ d ů o b l é h á n í m o h u t n é ř í m s k é a r m á d y , ale p o s t u p n ě m i z e ­ ly v š e c h n y zdroje a zásoby. V roce 74 b y l a jejich z á l e ž i t o s t již b e z n a d ě j n á a velitel p e v n o s t i E l e a z a r Ben Jair z o r g a n i ­ zoval společnou sebevraždu.

Přežily p o u z e

dvě ženy

a pět dětí.18 Vlny n a z o r e j s k ý c h u t e č e n c ů p r c h a l y z e S v a t é z e m ě , aby p o k r a č o v a l i ve své t r a d i c i v s e v e r n í c h o b l a s t e c h M e z o p o t á m i e , v Sýrii, na jihu Turecka a v n ě k t e r ý c h č á s t e c h Evropy. Pozdější k r o n i k á ř J u l i u s A f r i c a n u s z E d e s s y 1 9 za­ z n a m e n a l p o d r o b n o s t i jejich e x o d u a n a p s a l (jak j s m e vi­ děli ve 2. k a p i t o l e ) , že ř í m s k é a u t o r i t y zařídily, a b y všech211

ny veřejné z á z n a m y v J e r u z a l é m ě b y l y spáleny, aby se v b u d o u c n o s t i z a b r á n i l o p ř í s t u p u k p o d r o b n o s t e m o ro­ d o k m e n u J e ž í š o v y r o d i n y . Tyto k r á l o v s k é d ě d i c e označil za

Desposyni.

Zjevení Beránka N e z á v i s l e n a n ě k t e r ý c h n á h o d n ý c h p o z n á m k á c h týkají­ cích se Josefa j a k o J e ž í š o v a o t c e 2 0 se t e n t o o s o b n ě v N o ­ v é m z á k o n ě po Ježíšově počáteční výchově u Lukáše ne­ objevuje. P ř e d t í m b y l Josef p ř í t o m e n , k d y ž esejec Š i m o n ( v t é d o b ě v e funkci G a b r i e l a ) l e g i t i m i z o v a l Ježíše v z h l e ­ d e m k j e h o n e o r t o d o x n í m u z p ů s o b u n a r o z e n í (Lukáš 2:25-33). Více se p ř í b ě h o Josefovi n e z m i ň u j e . Z p ř í h o d y v C h r á m u , týkající se J e ž í š o v y h o d n o s t i v p o s p o l i t o s t i , v í m e , že Josef b y l živ ještě v roce 18, ale n e v y s k y t o v a l se již u s y n o v a u k ř i ž o v á n í o p a t n á c t let p o z d ě j i . O b e c n ě se m á z a t o , ž e z e m ř e l p ř e d z a č á t k e m J e ž í š o v y služby, v ro­ ce 29. N e b l a h ý způsob, jakým byl sestavován N o v ý zákon, v e d l k t o m u , ž e byli Ježíšovi r o d i č e více m é n ě o p o m e n u ­ ti. N e ř í k á s e n á m nic o b ě ž n é m ž i v o t ě M a t k y M a r i e , p o ­ k u d s e t o p ř í m o n e t ý k á Ježíše. V d ů s l e d k u t o h o n e n í ani z n á m a d o b a její s m r t i , i k d y ž se s l a v n o s t jejího n a n e b e ­ v z e t í slaví 15. s r p n a . V Katolické encyklopedii je u v e d e n o , že toto d a t u m bylo stanoveno libovolně a že to není po­ t v r z e n á h i s t o r i c k á s k u t e č n o s t . Její s m r t m o h l a n a s t a t n ě ­ k d y m e z i lety 36 a 48. Z e v a n g e l i í v š a k v í m e , že p ř i u k ř i ­ ž o v á n í p ř e d a l Ježíš p é č i o m a t k u s v é m u „ m i l o v a n é m u u č e d n í k o v i " : „V tu h o d i n u ji o n e n u č e d n í k přijal k s o b ě . " (Jan 19:27) Slovo p o u ž i t é k p o p i s u u č e d n í k o v a z á v a z k u z n í paranymfos ( t e n t o v ý r a z se ve z m í n ě n é m verši v řec­ k é m o r i g i n á l e n e v y s k y t u j e ; p o z n . překl.) a o z n a č u j e osob­ ního p r ů v o d c e nebo poručníka.21 Stručně řečeno, b u d e m e s i n y n í v š í m a t i d e n t i t y t a j e m n é h o „ u č e d n í k a , k t e r é h o Je­ žíš m i l o v a l " . 212

Po Ježíšově n á v š t ě v ě na M a l t ě (Melitie) v roce 61 je těž­ ké s l e d o v a t jeho č i n n o s t . N ě k t e ř í říkají, že šel v T o m á š o ­ vých stopách do Indie a zemřel ve šrínagaru, k d e má ú d a j n ě h r o b . Ale t o v y c h á z í a ž z m n o h e m p o z d ě j š í h o k a š ­ m í r s k é h o t v r z e n í , ž e Ježíš b y l t o u t é ž o s o b o u jako p r o r o k Yuza Asaf, k t e r é m u b y l h r o b p ů v o d n ě p ř i p i s o v á n . 2 2 P ř e s ­ t o ž e j e t o zajímavá p ř e d s t a v a , d ů k a z p r o t o s k o r o ž á d n ý neexistuje (viz D o d a t e k III). N i c m é n ě je jasné, že Ježíš z e m ř e l v roce 73 n e b o d ř í v e . V t o m t o roce b y l j e h o nejs t a r š í m u s y n u Ježíši II. J u s t o v i u d ě l e n d a v i d o v s k ý t i t u l : „Já, Ježíš, p o s í l á m s v é h o p o s l a , a b y v á m t o d o s v ě d č i l p o všech církvích. Já j s e m p o t o m e k z r o d u D a v i d o v a , j a s n á h v ě z d a j i t ř n í . " (Zjevení 22:16) Kněží a klerici o b e c n ě učí, že po s o b ě následující svat­ by v n o v o z á k o n n í k n i z e Zjevení s y m b o l i z u j í m a n ž e l s t v í Ježíše Krista s k ř e s ť a n s k o u církví. S k u t e č n o s t í v š a k je, že k d y ž Jan Teolog ( a p o š t o l J a n B o a n e r g e s ) p s a l n a ř e c k é m o s t r o v ě P a t m o s s v o u fascinující Apokalypsu, ž á d n á c í r k e v neexistovala. N e v ě d ě l zcela nic o e s t a b l i s h m e n t u , k t e r ý v z n i k n e a ž v d o b ě , k d y o n již n e b u d e n a ž i v u . Svatby, o n i c h ž se h o v o ř í velice esotericky, b y l y z á z n a m y z h i s t o ­ rie m e s i á š s k é rodiny. Dcera Ježíše a M a r i e M a g d a l é n y T a m a r ( D a m a r i s ) se nejspíš v d a l a r o k u 53 v A t é n á c h za sv. P a v l a 2 3 a o s v a t b ě Ježíše Justa se p í š e jako o m a n ž e l s t v í B e r á n k a ve Z j e v e n í 19:7-9. Stejně jako k d y ž m l u v í J a n o Ježíšovi jako o S l o v u Božím (Jan 1:1.14), n a z ý v a l jej J a n Křtitel B e r á n k e m Bo­ ž í m (Jan 1:29). Tato o z n a č e n í - Slovo a B e r á n e k - se v Ja­ n o v ě Apokalypse staly s y n o n y m y J e ž í š o v ý c h d ě d i c ů . Ježíši Justovi ( n a r o z e n r o k u 37) b y l o v r o c e 73 třicet šest let a o jeho n e v ě s t ě se p r a v í , že b y l a p ř i m a n ž e l s k é večeři „ o d ě n a d o j e m n é h o l n u , č i s t é h o a b í l é h o " . „ A l e o n mi řekl. ,Střez se t o h o ! J s e m jen s l u ž e b n í k j a k o ty a tvoji bratří, kteří vydávají s v ě d e c t v í Ježíšovi. ... a j e h o j m é n o je Slovo B o ž í . ' " (Zjevení 19:10-13) Jeho s y n Ježíš III. se n a r o d i l r o k u 77 a stal se Alfou a Omegou (Zjevení 21:16). To b y l a s a d u c e j s k á h o d n o s t H e 213

r o d o v c ů , k t e r á s e p ř e n e s l a n a D a v i d ů v d ů m v roce 102, k d y herodovský establishment zanikl.

24

Ježíš III. s e o ž e n i l

r o k u 113 ( p o d l e d y n a s t i c k é h o z v y k u o p ě t v e v ě k u třiceti šesti let) a p r o h l á s i l : „Já jsem p o t o m e k z r o d u D a v i d o v a , j a s n á h v ě z d a j i t ř n í . " (Zjevení 22:16)

Milovaný učedník „ U č e d n í k , j e h o ž Ježíš m i l o v a l " je p o s t a v a , o jejíž tajemné t o t o ž n o s t i se v e d l y celá staletí h á d k y a d i s p u t a c e . H o r ­ k ý m k a n d i d á t e m byl d l o u h o a p o š t o l Jan Boanerges, s y n Z e b e d e a a b r a t r J a k u b a . D a l š í m u c h a z e č e m je p a k s a m o ­ z ř e j m ě M a r i e M a g d a l é n a , o n í ž je v N o v é m z á k o n ě i ve Filipově evangeliu ř e č e n o , že ji Ježíš m i l o v a l . Třetím v p o ­ ř a d í n a p o p u l á r n í m s e z n a m u m o ž n o s t í j e J a n M a r e k , ji­ n a k z n á m ý jako sv. M a r e k . J e d i n é biblické z m í n k y o t o m t o m i l o v a n é m u č e d n í k o v i se vyskytují v J a n o v ě e v a n g e l i u . V j e d n o m p ř í p a d ě se v z t a h u j e k výjevu u k ř i ž o v á n í , k d y Ježíš svěřuje s v é m u m i l o v a n é m u u č e d n í k o v i d o p é č e s v o u m a t k u , a z d e Ma­ rie M a g d a l é n a v y p a d á v á z e hry, p r o t o ž e jsou p o u ž i t a slo­ va svědčící o m u ž i : K d y ž Ježíš s p a t ř i l m a t k u a v e d l e ní u č e d n í k a , které­ h o m i l o v a l , ř e k l m a t c e : „ Z e n o , hle, tvůj s y n ! " P o t o m řekl t o m u u č e d n í k o v i : „ H l e , tvá m a t k a ! " V t u h o d i ­ nu ji o n e n u č e d n í k přijal k sobě. (Jan 19:26-27) K r o m ě „ m i l o v a n é h o u č e d n í k a " , který je u v e d e n v Janově e v a n g e l i u , je z m í n k a p o u z e o J e ž í š o v ý c h ž e n s k ý c h pří­ b u z n ý c h , že b y l y u kříže. Takto je t o m u ve v š e c h e v a n g e ­ liích. N e n í z d e z m í n k y o t o m , ž e b y s e t a m v y s k y t o v a l P e t r a n i ž á d n ý jiný a p o š t o l . P ř e d t o u t o u d á l o s t í se u Ma­ t o u š e 26:56 a M a r k a 14:50 d o č í t á m e , že po Ježíšově zatče­ ní „jej u č e d n í c i o p u s t i l i a u t e k l i " . Je v š a k jasné, že tu byl j e d e n , k t e r ý jej n e o p u s t i l a n e u t e k l . 214

Tento a n o n y m n í u č e d n í k se p o t é objevuje v o d d í l u tý­ kajícím s e v z k ř í š e n í , k t e r ý o p ě t v y l u č u j e M a r i i M a g d a l é ­ n u , jež k n ě m u v t é t o s c é n ě h o v o ř í . V y l o u č e n je i Petr, p r o ­ t o ž e je z m í n ě n zvlášť: Běžela k Š i m o n u P e t r o v i a k t o m u u č e d n í k o v i , k t e r é ­ ho Ježíš m i l o v a l , a řekla jim: „Vzali P á n a z h r o b u , a n e v í m e , k a m ho p o l o ž i l i . " (Jan 2:20) I d á l e jsou v r o z h o v o r u m e z i P e t r e m a J e ž í š e m d v ě d a l š í z m í n k y o „ u č e d n í k o v i , k t e r é h o Ježíš m i l o v a l " , 2 5 a v š a k n e ­ ní u v e d e n o jeho jméno. N i c m é n ě i Jan Marek m ů ž e být z r o v n i c e v y l o u č e n n a z á k l a d ě p r v n í evangelijní z m í n k y o t o m t o t a j e m n é m m u ž i , o n ě m ž je ř e č e n o , že b y l p ř í t o ­ m e n n a p o s l e d n í večeři: „ J e d e n z u č e d n í k ů , k t e r é h o Ježíš miloval, byl v Ježíšově n á r u č í . " (Jan 13:23) Ačkoli J a n o v o e v a n g e l i u m p ř e s n ě nespecifikuje, k d o s e ú č a s t n i l p o s l e d n í večeře, z b y l á tři e v a n g e l i a t o u v á d ě j í a shodují se v t v r z e n í , že p ř í t o m e n b y l p o u z e Ježíš a j e h o dvanáct apoštolů: N a v e č e r u s e d l s D v a n á c t i ke stolu. ( M a t o u š 26:20) Večer přišel Ježíš s D v a n á c t i . ( M a r e k 14:17) . . . u s e d l ke s t o l u a d v a n á c t a p o š t o l ů s n í m . ( L u k á š 22:14) (V n ě k t e r ý c h r u k o p i s e c h je p o u z e „ . . . u s e d l ke s t o l u a a p o š t o l o v ě s n í m " ; p o z n . překl.) V z h l e d e m k t o m u , že J a n M a r e k (který se p o p r v é objevu­ je až ve Skutcích) n e n í a n i v j e d n o m e v a n g e l i u m e z i d v a ­ nácti a p o š t o l y u v e d e n , n u t n ě z t o h o v y p l ý v á , ž e v e č e ř e s e n e ú č a s t n i l , a n e m o h l b ý t t u d í ž t í m , k d o ležel Ježíšovi v n á r u č í . Takže z b ý v á z d á n l i v ě p o u z e J a n B o a n e r g e s , a právě z tohoto d ů v o d u byl on tím oblíbeným k a n d i d á 215

t e m . P r o b l é m v š a k s p o č í v á v t o m , že je zcela n e p r a v d ě p o ­ d o b n é , že autor Janova evangelia by nechal něco tak dů­ ležitého s otevřeným koncem. Ze všech evangelií je Janovo nejméně nejednoznačné. O b s a h u j e d ů l e ž i t á t é m a t a jako s v a t b u v K á n i a v z k ř í š e n í L a z a r a , k t e r á o s t a t n í e v a n g e l i a n e u v á d ě j í . Je to j e d i n é e v a n g e l i u m , k t e r é vysvětluje, že M a r i e , jež p o m a z a l a Je­ žíše v Betanii, je t a t á ž ž e n a , k t e r á jej p o m a z a l a i p ř i p ř e d ­ chozí příležitosti. Pojednávat o k o n k r é t n í m učedníkovi t a j e m n ý m a p o d l o u d n ý m z p ů s o b e m je p r o t o zcela v roz­ p o r u s e s t y l e m , j a k ý m t e n t o zjevně pečlivý a u t o r p r a c o ­ val. Z t o h o t o h l e d i s k a by se d a l o o č e k á v a t , že z á h a d n ý u č e d n í k b y l p o z i t i v n ě i d e n t i f i k o v á n již n ě k d y dřív. Exi­ stuje t e d y v J a n o v ě e v a n g e l i u nějaká p ř e d c h o z í z m í n k a , která

potvrzuje

Ježíšovu

lásku

jmenovitě

k

jednomu

z m u ž s k ý c h u č e d n í k ů ? A n o , existuje. Ve s k u t e č n o s t i jsou z d e t a k o v é z m í n k y d v ě a v z t a h u j í se k j e d n o m u a t é m u ž jednotlivci. D ů v o d e m , proč milovaný učedník není v synoptických e v a n g e l i í c h j m e n o v á n jako takový, je, ž e p ů v o d n í z m í n k a v t o m t o k o n t e x t u se z t r a t i l a . O d s t r a n i l ji sv. K l é m é n s ve s n a z e z a s t ř í t J e ž í š ů v v z t a h s M a r i í M a g d a l é n o u v e vyprá­ vění o vzkříšení Lazara.26 A u t o r Janova evangelia však n e b y l ledabylý, c o s e j m é n a m i l o v a n é h o u č e d n í k a týče; v J a n o v i 11:5 se totiž píše: „Ježíš m i l o v a l M a r t u , její sestru i L a z a r a . " O n ě c o d á l e , v o d d í l u o t o m , jak Ježíš vzkřísil svého

exkomunikovaného

přítele

Lazara,

s e v e verši

11:36 o p ě t t e n t o v z t a h p o t v r z u j e : „ Ž i d é říkali: ,Hle, jak jej miloval!'" K d y ž j e t o t o d v a k r á t ř e č e n o , p ř i p r a v i l a s e tak scéna n a následující z m í n k y o „ m i l o v a n é m " u p o s l e d n í večeře, u k ř i ž o v á n í a v z k ř í š e n í . „ U č e d n í k e m , jehož Ježíš m i l o v a l " b y l Lazar, k t e r ý v J a n o v ě t e x t u p ř e v z a l a b r a h a m s k ý titul Elíezer a n a h r a d i l jím své p ů v o d n í j m é n o Š i m o n Zélóta. M ě l z J e ž í š o v ý c h a p o š t o l ů nejvyšší h o d n o s t a b y l to m u ž , j e h o ž b y l a M a r i e M a g d a l é n a s e s t r o u v e víře a k t e r ý měl za m a n ž e l k u Ježíšovu vlastní tetu Helenu-Salome. 216

Š i m o n - L a z a r n e b y l p o u z e a p o š t o l e m a p a t r i a r c h á l n í m ot­ c e m k u m r á n s k é p o s p o l i t o s t i , b y l i č l e n e m Ježíšovy vlast­ n í rodiny. Z t o h o v y p l ý v á , ž e existoval d o b r ý d ů v o d , ž e jej Ježíš j m e n o v a l p r ů v o d c e m své m a t k y . To jsme si t e d y objasnili a z b ý v á o t á z k a , k d o n a p s a l Ja­ n o v o e v a n g e l i u m . N a r o z d í l o d k n i h y Zjevení (Apokalyp­ sa), jehož a u t o r (Jan Teolog B o a n e r g e s ) s k u t e č n ě u d á v á své j m é n o jako J a n , 2 7 j e e v a n g e l i u m a n o n y m n í . N e b y l o n a p s á n o stejnou r u k o u jako Zjevení, a n i a u t o r e m n o v o z á ­ konního traktátu o z n a č o v a n é h o jako 1. epištola Janova, a n i 2. a 3. e p i š t o l y Janovy. Z d á se, že a u t o r e v a n g e l i a z n a l m n o h é p o d r o b n o s t i , k t e r é se v s y n o p t i c k ý c h e v a n g e l i í c h nevyskytují, a p í š e na v y š š í i n t e l e k t u á l n í ú r o v n i . Z t e x t u r o v n ě ž v y p l ý v á z n a č n é p o v ě d o m í o k n ě ž s k é p r a x i a blíz­ ký v z t a h k Ježíšovi. Na konci Janova evangelia se n á m n a p o v í d á , že zdro­ jem o b s a ž e n ý c h i n f o r m a c í b y l m i l o v a n ý u č e d n í k , ale o n a u t o r e m t o h o t o díla n a k o n e c n e b y l . P o k o n v e r z a c i Ježíše s P e t r e m o m i l o v a n é m u č e d n í k o v i se na z á v ě r říká: „ T o t o je u č e d n í k , k t e r ý v y d á v á s v ě d e c t v í o t ě c h t o v ě c e c h a kte­ rý je z a p s a l ; a my v í m e , že j e h o s v ě d e c t v í je p r a v d i v é . " (Jan 21:24) „ J e h o s v ě d e c t v í " se t e d y v z t a h u j e ke s v ě d e c t v í m i l o v a n é h o u č e d n í k a Š i m o n a - L a z a r a , k t e r ý p o s k y t l jistý p r a m e n n ý materiál autorovi evangelia. Samotné vyprá­ v ě n í v š a k skýtá n á z n a k y a d o k l a d y o t o m , k d o ve s k u t e č ­ n o s t i text n a p s a l . Viděli jsme, jak se čtyři e v a n g e l i a ve s v ý c h v y p r á v ě ­ n í c h o ž e n á c h , k t e r é šly k J e ž í š o v ě h r o b u , liší. V š e c h n y se v š a k shodují, že t a m b y l a i M a r i e M a g d a l é n a . V p r a x i t a m jako Ježíšova m a n ž e l k a m u s e l a b ý t a Ježíše p o m a z a t p r á ­ vě o n a . V ý z n a m J a n o v a e v a n g e l i a s p o č í v á v t o m , že je jediným evangeliem, k d e je Marie M a g d a l é n a u h r o b u sama. U Jana 20:2 je u v e d e n o , že k d y ž M a r i e našla h r o b p r á z d ­ ný, šla p r o Petra a Lazara. K d y ž i o n i spatřili p r á z d n ý h r o b , zase odešli: „ O b a u č e d n í c i s e p a k vrátili d o m ů . Ale M a r i e stála v e n k u p ř e d h r o b e m a p l a k a l a . " (Jan 20:10-11) 217

Po n ě k o l i k a s l o v e c h se d v ě m a a n d ě l y v jeskyni se Ma­ rie setkala v e n k u v z a h r a d ě s J e ž í š e m . To v e d l o k r o z h o ­ v o r u Noli me tangere, k d y se M a r i e snažila Ježíše obe­ j m o u t , ale on jí v t o m z a b r á n i l . ( D ů v o d e m b y l o , že M a r i e b y l a v té d o b ě t ě h o t n á a fyzický k o n t a k t m e z i n i m byl za­ kázán.) Janovo e v a n g e l i u m je jediné, které tuto e p i z o d u uvá­ dí - s o u k r o m ý r o z h o v o r je z á z n a m e m d i a l o g u m e z i Ježí­ š e m a M a r i í M a g d a l é n o u . Byli s p o l u s a m i . Existují t e d y p o u z e d v a lidé, k t e ř í m o h l i n a p s a t J a n o v o e v a n g e l i u m , a Ježíš to n e b y l . Vezmeme-li v ú v a h u , že p o d p ů r n ý m a t e ­ riál a p o d r o b n é i n f o r m a c e M a r i i p o s k y t l její d o b r ý přítel Š i m o n - L a z a r (jenž ji d o p r o v á z e l do P r o v e n c e ) a že je to je­ d i n é e v a n g e l i u m , k d e j e d o k o n a l e jasné, ž e d v ě p o m a z á n í v y k o n a l a j e d n a a t a t á ž ž e n a , v y p l ý v á z t o h o , že t o t o evan­ gelium musela napsat právě ona. Pouze ona mohla vědět o d ů v ě r n é m r o z h o v o r u v z a h r a d ě s Ježíšem. N i k d o jiný, k d o b y t o slyšel, n e b y l p ř í t o m e n . A u t o r e m J a n o v a evan­ gelia m ů ž e t e d y b ý t j e d i n ě M a r i e M a g d a l é n a . Na p o č á t k u 1. k a p i t o l y j s m e viděli, že o ž e n á c h d o p r o ­ vázejících Ježíše existuje v e v a n g e l i u s e d m z m í n e k a v šes­ ti z n i c h je M a r i e M a g d a l é n a u v e d e n a na p r v n í m místě. S e d m ý v ý č e t u v á d í jako p r v n í Ježíšovu m a t k u . Tato skupi­ na byla p o d l e J a n o v a e v a n g e l i a u kříže. Ve všech ostatních e v a n g e l i í c h jejich a u t o ř i p ř i z n a l i M a r i i M a g d a l é n ě její prá­ v o n a n e j v ý z n a m n ě j š í m í s t o , ale jestliže s k u t e č n ě n a p s a l a J a n o v o e v a n g e l i u m , b y l o p r o j e v e m p ř i r o z e n é slušnosti, ž e u m í s t i l a J e ž í š o v u m a t k u p ř i této příležitosti p ř e d sebe.

218

Království Desposyni Králové-rybáři Aix-en-Provence, k d e v roce 63 z e s n u l a M a r i e M a g d a l é ­ na, b y l o staré m ě s t o A c q u a e Sextiae. 1 N á z e v d a l y t o m u t o m ě s t u h o r k é p r a m e n y u Aix (Acqs) - acqs b y l a s t ř e d o v ě k á o d v o z e n i n a s t a r é h o l a t i n s k é h o slova aquae ( v o d y ) . P o d l e l a n g u e d o c k é t r a d i c e je M a r i e o z n a č o v á n a za la Dompna del Aquae: P a n í v o d . P r o g n o s t i k y (stejně j a k o p r o Kelty) byly n á b o ž e n s k y u c t í v a n é ž e n y d á v á n y č a s t o d o s o u v i s ­ losti s jezery, p r a m e n y , s t u d á n k a m i a ř e k a m i . Křtícím k n ě ž í m evangelijní d o b y s e ř í k a l o „ r y b á ř i " a o d o k a m ž i k u , k d y s e Ježíš stal k n ě z e m p o d l e ř á d u M e l c h i s e d e c h o v a , s e t a k é o n stal t i t u l á r n í m r y b á ř e m . Stejně jako byl Ježíš n a z á k l a d ě n e p o r o z u m ě n í t e r m i n o l o g i i prv­ n í h o století n e s p r á v n ě z o b r a z o v á n j a k o s y n t e s a ř e , byli jsme m a t e n i i o b r a z y u p r a c o v a n ý c h a solí n a s á k l ý c h a p o š t o l ů s jejich r y b á ř s k ý m i s í t ě m i a l o d ě m i . N a p ř í k l a d : K d y ž Ježíš p r o c h á z e l p o d é l Galilejského m o ř e , u v i ­ děl d v a bratry, Š i m o n a z v a n é h o P e t r a j e h o b r a t r a Ondřeje, jak vrhají síť do m o ř e ; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za m n o u a u č i n í m z v á s r y b á ř e l i d í . " ( M a t o u š 4:18-19) V k u m r á n s k é m Kázeňském manuálu se u v á d í , že v e d l e tří lévijských k n ě ž í t o b y l a n e v e l k á d v a n á c t i č l e n n á r a d a p o ­ spolitosti

(Mesiášem

stanovení

apoštolově),

kdo

měl

„zachovávat víru v z e m i " . 2 Na rozdíl od romantických p ř e d s t a v h l á s a n ý c h z k a z a t e l e n je jasné, že a p o š t o l o v ě 221

n e b y l i c h á t r a , n e b y l a t o b a n d a lidí o d d a n ý c h jako ovce, k t e ř í s e z ř e k l i vší z o d p o v ě d n o s t i z a r o d i n u , a b y n á s l e d o ­ vali c h a r i s m a t i c k é h o z á z r a č n é h o léčitele. Byli t o p r o m i ­ n e n t n í č l e n o v é s p o l e č n o s t i , jejichž s k u t e č n á funkce s e n a z á k l a d ě n e p o r o z u m ě n í p o u ž i t é m u ž a r g o n u t é d o b y vy­ t r a t i l a . S y m b o l i c k é r y b a ř e n í b y l o t r a d i č n í s o u č á s t í křest­ ního rituálu.3 M a s o v é k ř t y se o d e h r á v a l y ve v o d ě - v M r t v é m n e b o Galilejském m o ř i - k d e ž t o n ě k t e r é u d á l o s t i m e n š í h o roz­ s a h u se m o h l y p r o v é s t i v řece J o r d á n u . P o h a n é , kteří se snažili připojit k ž i d o v s k ý m k m e n ů m , se m o h l i r o v n ě ž z ú č a s t n i t k ř t u , ale n e m o h l i b ý t p o k ř t ě n i v e v o d ě . P ř e s t o ž e se připojili k ž i d o v s k ý m k ř e s t n í m k a n d i d á t ů m u v n i t r o ­ zemských moří, mohli p o u z e obdržet kněžské požehnání p o t é , c o byli v l e č e n i v e v e l k ý c h sítích p o d é l lodi. P r o t o s e k n ě ž í , k t e ř í v y k o n á v a l i t y t o křty, n a z ý v a l i „ r y b á ř i " , křest­ ní k a n d i d á t i byli „ r y b y " . P ř í b ě h u L u k á š e 5:1-10 o chyce­ n í v e l i k é h o m n o ž s t v í r y b p o t é , c o Ježíš „ z l o d i učil zástu­ p y " , je v y p r á v ě n í o o b z v l á š t ě ú s p ě š n é u d á l o s t i o b r á c e n í . P o d o b n é n a h r o m a d ě n í r y b se líčí též v J a n o v ě e v a n g e l i u 21:1-11. N a z á k l a d ě p o d o b n é h o p ř e n o s u p ř e d s t a v s e lévijští h o d n o s t á ř i S v a t y n ě n a z ý v a l i „ b o c h n í k y " . 4 P ř i r i t u á l u or­ dinace

(obřad

připuštění ke

službě)

podali

úřadující

lévijští k n ě ž í s e d m b o c h n í k ů c h l e b a k n ě ž í m , k d e ž t o k a n ­ d i d á t ů m v c e l i b á t u b y l o p o d á n o p ě t b o c h n í k ů a d v ě ry­ by. V t o m t k v ě l a u r č i t á z á k o n n á s y m b o l i k a , p r o t o ž e za­ tímco p o h a n é m o h l i získat křest jako „ryby", zákon byl n e s m l o u v a v ý v t o m , ž e „ b o c h n í k y " s e m o h l i stát p o u z e Židé. V ý z n a m t o h o s e objasňuje p ř i z á z r a č n é u d á l o s t i z n á m é j a k o N a s y c e n í p ě t i tisíc. Stejně jako v p ř í p a d ě v o d y a v í n a v K á n i , se Ježíš r o z h o d l n e d b a t na z v y k l o s t i a u m o ž n i t n e č i s t ý m p o h a n ů m , a b y s e z ú č a s t n i l i n ě č e h o , c o b y l o běž­ n ě v y h r a z e n o p o u z e Ž i d ů m , k t e ř í byli k a n d i d á t y k n ě ž ­ ství. V t o m t o o h l e d u u d ě l a l ú s t u p e k p ř e d s t a v i t e l ů m nežid ů h a m s k é h o b r a t r s t v a ( z n á m é h o o b r a z n ě jako Pět tisíc). 222

5

Takto u m o ž n i l M n o ž s t v í (jejich V l á d n o u c í r a d ě ) s y m b o ­ lický p ř í s t u p k e s l u ž b ě t í m , ž e jim p o s l o u ž i l p ě t i b o c h n í ­ ky a

dvěma rybami židovských kněžských kandidátů

(Marek 6:34-44). V jiné e p i z o d ě z n á m é j a k o N a s y c e n í čtyř tisíc 6 d a l Ježíš s e d m b o c h n í k ů v y š š í c h k n ě ž í n e o b ř e z a n é R a d ě Š é m u ( M a r e k 8:1-10). Díky přijetí Ježíše d o ř á d u M e l c h i s e d e k o v a k n ě ž s t v í byla d y n a s t i c k á linie d o m u J u d o v a j e d i n e č n ý m z p ů s o ­ b e m u p e v n ě n a jako d y n a s t i e k r á l ů - k n ě ž í či, jak byli Ježí­ šovi p o t o m c i p ř í h o d n ě o z n a č o v á n i , k r á l ů - r y b á ř ů . Linie p o t o m k ů z r o z e n ý c h z Ježíše a M a r i e M a g d a l é n y , k t e ř í se objevili jako králové-rybáři, si z a c h o v a l a m a t e ř s k é h o d u ­ cha z Aix, t a k ž e se stali R o d i n o u v o d : D o m e m d e l A c q s . Právě v t o m t o kontextu představy ztracené nevěsty se u t v á ř í filozofie G r á l u : „ P o u z e n a z á k l a d ě o t á z k y , K o m u slouží G r á l ? ' se r á n a k r á l e - r y b á ř e zhojí a p u s t i n a se p r o ­ m ě n í v ú r o d n o u z e m . " To p o c h á z í ze

Vznešené historie

Svatého grálu, f r a n k o - b e l g i c k é h o díla z d o b y k o l e m r o k u 1200, z n á m é h o r o v n ě ž jako Perlesvaus. V t o m t o v y p r á v ě ­ ní, v n ě m ž se král-rybář n a z ý v á M e s s i o s , je k o n k r é t n ě uvedena významnost grálového r o d o k m e n u a tvrdí se t a m , že Sangréal je m í s t o s p o č i n u t í k r á l o v s k é h o d ě d i c t v í . 7 Nejstarší p í s e m n é v y p r a v o v á n í o le Saynt Graal p o c h á z í z r o k u 717, k d y b r i t s k ý p o u s t e v n í k W a l e r a n m ě l v i d ě n í Ježíše a G r á l u . O W a l e r a n o v ě r u k o p i s u se k o l e m r o k u 1200 z m i ň u j e H e l i a n d , f r a n c o u z s k ý m n i c h z f r o m u n d s k é ho o p a t s t v í , a r o v n ě ž J o h n z G l a s t o n b u r y v díle Cronice si­ vé Antiquitates

Glastoniensis

Ecdesiae

a

později

i

Vincent

z Beauvais ve s v é m Speculum historiale z r o k u 1604. Ve všech t ě c h t o textech se líčí, jak Ježíš d a l W a l e r a n o v i do rukou knihu. Začíná se takto: Zde je Kniha tvého Potomstva. Z d e začíná K n i h a Sangréalu. V artušovské tradici představovali davidovský vladař­ ský r o d k r á l o v é - r y b á ř i r o d i n y G r á l u a p a t r i a r c h á l n í linii 223

bylo d á n o jméno Anfortas.

To byl symbolický název

v z n i k l ý ze s l o v In fortis (latinsky „V síle"). M ě l o to b ý t to­ též c o hebrejské j m é n o Bóaz, j m é n o p r a d ě d a k r á l e D a v i d a (které r o v n ě ž z n a m e n á „ V síle"), jehož o d k a z z a c h o v á v á současné svobodné zednářství. J m é n o Bóaz d o s t a l levý s l o u p C h r á m u k r á l e Š a l o m o u ­ na ( 1 . K r á l o v s k á 7:21 a 2. D e u t e r o n o m i u m 3:17). Jeho p o ­ čáteční písmena, společně s p r a v ý m sloupem Jakínem, b y l a o z d o b e n a b r o n z o v ý m i g r a n á t o v ý m i jablky (1. Krá­ l o v s k á 7:41-42), s y m b o l e m m u ž s k é p l o d n o s t i , jak s e pra­ ví v P í s n i p í s n í 4:13. Ne n á h o d o u je na s l a v n ý c h m a l b á c h S a n d r a Botticelliho Madona s granátovým jablkem a Madona Magnificat m a l ý Ježíš z n á z o r n ě n se z r a l ý m , p u k l ý m gra­ n á t o v ý m jablkem v ručce. Potomci Marie M a g d a l é n y z Acqs měli význačné po­ s t a v e n í v A k v i t á n i i , což byla oblast, jejíž n á z e v má r o v n ě ž p ů v o d ve slově aquae ( „ v o d y " ) čili acqs, stejně jako i m ě s ­ to Dax z á p a d n ě od Toulouse, které pochází z d'Acqs.8 Zdejší m e r o v e j s k é k n í ž e c í v ě t v e m ě l y svůj p ů v o d u králů- r y b á ř ů a staly se h r a b a t y t o u l o u s k ý m i a n a r b o n n s k ý m i ; r o v n ě ž t a k i k r á l o v é s e p t i m á n s k é M i d i m e z i Francií a Španělskem. D a l š í r o d i n n é o d n o ž i p o přeslici b y l o d á n o d o v í n k u d ě d i c t v í k e l t s k é církve v b u r g u n d s k é m A v a l l o n u s Vivia­ ne del Acqs, u z n a n o u d ě d i č n o u vznešenou královnou na p o č á t k u 6. století. N á s l e d n ě v Bretani se odpovídající m u ž s k o u o d n o ž í p r o v e n s á l s k é h o d o m u d e l Acqs stala h r a b a t a d e L é o n d ' A c q s , p o t o m c i Vivianiny p r v n í v n u č k y Morgaine. O d d o b , k d y C h r é t i e n d e Troyes n a p s a l v e 12. století svůj r o m á n o Ywainovi a Paní od pramene (ve k t e r é m tato P a n í o d p o v í d á p o s t a v ě La Dompny del Aquae), d ě d i c t v í A c q s p ř e t r v a l o v a r t u š o v s k é l i t e r a t u ř e . R o d d e l Acqs, kte­ r ý z ů s t a l h l a v n í m g r á l o v s k ý m t é m a t e m , v ž d y p ř í m o sou­ visel s p o s v á t n ý m i v o d a m i a b y l v ž d y s p o j o v á n s M a r i í M a g d a l é n o u . A p o d o b n ě se j m é n o du Lac u ž í v a l o k o z n a ­ čení v z t a h u s p o k r e v n í linií Desposyni (lac n e b o l i „ j e z e r o " , 224

je č e r v e n ý p i g m e n t z o r i e n t á l n í h o d r a č i n c e - j a k o v šarla­ t o v é m b a r v i v u z laky). T o h o t o o z n a č e n í b y l o p o u ž i t o v r o m á n u T h o m a s e M a l o r y h o z r o k u 1484 Morte d'Arthur a Viviane II. ( D á m a od p r a m e n e a m a t k a L a n c e l o t a du Lac) tak n á l e ž i t ě o z n a č e n a jako J e z e r n í p a n í .

D ů m chleba Kromě vyprávění o životě Marie M a g d a l é n y v Provenci vzniklo také několik apokryfních legend. Jedna z nich po­ skytla z á m i n k u p r o n a h o u p o s t a v u n a o b r a z e c h m a l í ř ů , jako byl Lefebvre, Etty a D u b o i s , na n i c h ž d a l i v y n i k n o u t s v é m u t a l e n t u , p r o t o ž e s e říkalo, ž e M a r i e žila n ě j a k o u d o b u n a h á v jeskyni. Jiní, jako Tizian, G u e r c i n o a C o r r e g gio, jí d o p ř á l i t r o c h u c u d n o s t i , k d y ž ji p o r t r é t o v a l i jen do p ů l těla n e b o j i zahalili d o z b y t k ů látek. S t í m v š a k s o u v i s í jiný a s p e k t , k t e r ý se r o v n ě ž vysky­ tuje v již a k a d e m i č t ě j š í c h

provensálských vyprávěních

a jenž v e d l k t o m u , co se o b e c n ě o z n a č u j e j a k o o b r a z y Extáze. N a n i c h j e M a r i e z n á z o r n ě n a v e s p o l e č n o s t i a n d ě ­ lů, kteří j í m ě l i d á v a t p o k r m v e f o r m ě n e b e s k é h o c h l e b a . Tuto s c é n u z p r a c o v a l o m n o h o m a l í ř ů , v č e t n ě L o r e n z a d i C r e d i , J u s e p e h o d i Ribery, J o s é h o A n t o l í n e z e , D o m e n i china a P e t e r a S t r u b a . N e n í to ale t a k z v l á š t n í , jak by se mohlo zdát. Na počátku mesiášské dynastie se v Betlémě narodil král D a v i d a v N o v é m z á k o n ě se v ý s l o v n ě u v á d í , že t a m se n a r o d i l i Ježíš: „ N e ř í k á P í s m o , že M e s i á š v z e j d e z p o ­ t o m s t v a D a v i d o v a a z Betléma, o d k u d b y l D a v i d ? " (Jan 7:42) Za p o z o r n o s t r o v n ě ž stojí, že J a n C a s s i a n u s , k t e r ý začal b d í t u h r o b k y M a r i e M a g d a l é n y , b y l p ř e d t í m , n e ž si p o s t a v i l celu v Marseilles, m n i c h e m v B e t l é m ě . Betlém (Bét-lechem) z n a m e n á „ D ů m c h l e b a " . 9 Pojem „ d ů m c h l e b a " p o c h á z í a ž z e s t a r o v ě k é h o E g y p t a a s y m b o l i k a chleba p ř e v l á d a l a v k u l t u ř e f a r a ó n ů od nejstarších d y n a s t i í Staré říše. Existují z m í n k y o m y s t i c k é m 225

c h l e b u na

c h r á m o v ý c h reliéfech v

Karnaku a Abydu

a m n o h o p o d o b n ý c h n á p i s ů je i na h o ř e O r e b v Mojžíšově c h r á m u n a Sinaji.

10

N a t o m t o „ c h l e b u " j e v š a k fascinující

t o , ž e p r ý b y l z e zlata. J e u v e d e n m e z i z l a t ý m i k a r n a c k ý m i p o k l a d y 1 1 a existuje m n o h o v y o b r a z e n í z á h a d n ý c h b o c h n í k ů p ř e d k l á d a n ý c h k r á l ů m . Tento n e b e s k ý p o k r m m ě l ú d a j n ě z v ě t š i t s c h o p n o s t v n í m á n í f a r a ó n ů , zvýšit je­ jich v ě d o m í i z l e p š i t intuici a m o h l n a v o d i t c e l k o v o u transcendenci osoby do andělského stavu. Představuje i hlavní p ř e d m ě t Modlitby P á n ě („Otčenáše"), ve které se p o d l e M a t o u š o v a e v a n g e l i a 6:9-13 říká: „ N á š d e n n í chléb dej n á m d n e s " , a figuruje v r i t u á l n í m přijímání Melchised e c h a , jak je p o p s á n o v k n i z e G e n e s i s . N a v í c s e v e s t a r o z á k o n n í k n i z e E x o d u s 32:20 vysvětlu­ je, že Mojžíš spálil na Sinaji z l a t é tele a v y r o b i l z n ě h o p r á š e k , k t e r ý smísil s v o d o u a d a l ho pít I z r a e l i t ů m . Celý p ř í b ě h t o h o t o „ p r o j e k č n í h o p r á š k u " o d s t a r o d á v n ý c h ča­ sů až do d n e š k a se v y p r á v í v k n i z e Lost Secrets of the Sac­ red Ark ( Z t r a c e n á tajemství p o s v á t n é A r c h y ) . Jeho plat­ n o s t v n a š i c h s o u č a s n ý c h v ý z k u m e c h v š a k spočívá v t o m , ž e k a r n a č t í k n ě ž í p o v ě ř e n í j e h o v ý r o b o u byli titíž lidé, k t e ř í se n a k o n e c v esejské p o s p o l i t o s t i v K u m r á n u u s a d i l i jako t h é r a p e u t e . Existuje m n o h o d o k l a d ů o t o m , ž e d a v i d o v s k á d y n a ­ stie b y l a z a l o ž e n a p r á v ě n a k u l t u ř e t o h o t o chleba z e zlata. Ř e c k ý p ř e k l a d Bible

Septuaginta

ho n a z ý v á

předkladný

c h l é b , a k d y ž si ho chtěl vzít, m u s e l si D a v i d v y ž á d a t sou­ hlas od kněze.

12

D v ů r k r á l e Š a l o m o u n a byl z á s o b o v á n ob­

r o v s k ý m m n o ž s t v í m z l a t a z a r a b s k ý c h d o l ů , nejen z Ofíru a Šeby

(Sáby). V š e c h n o zjevné b o h a t s t v í d o d á v a l i

Š a l o m o u n o v i e g y p t š t í , j o r d á n š t í , syrští a féničtí k r á l o v é , k t e ř í z á s o b o v a l i j e h o l o d n í flotily, p o s k y t o v a l i m u vojen­ s k o u o c h r a n u , k o n ě , v o z y a d a l š í d r a h é služby, n e m l u v ě o s t a v e b n í m m a t e r i á l u na jeho p a l á c a c h r á m . Fénický k r á l C h í r a m Týrský v y s v ě t l o v a l , ž e j e d i n ý m jeho p o ž a ­ d a v k e m n a o p l á t k u z a v š e c h n y t a k o v é projevy p ř í z n ě by­ lo, a b y Š a l o m o u n „ d á v a l c h l é b m é m u d o m u " . 1 3 226

V 6. k a p i t o l e jsme se d o z v ě d ě l i , že t e m p l á ř š t í rytíři byli a k t i v n í v l a n g u e d o c k é oblasti Bezu, k d e p o u ž í v a l i m í s t n í ­ ho aluviálního zlata k výrobě svého slavného p r á š k u Ormus, k t e r ý s o u č a s n á v ě d a o z n a č i l a j a k o o r b i t á l n ě p ř e ­ skupený m o n o a t o m á r n í prvek. Poslední rozbory v Kum­ r á n u ukazují, ž e u s a z e n i n a v M r t v é m m o ř i o b s a h u j e se­ d m d e s á t procent zlata v m o n o a t o m á r n í m stavu. N y n í je r o v n ě ž z n á m o , ž e t o t o exotické z l a t o v b í l é m p r á š k u m á p ř e s n ě vlastnosti, k t e r é m u p ř i p i s o v a l i k n ě ž í z ř a d t h e r a p e u t ů , a že r e z o n u j e s l i d s k o u D N A t í m z p ů s o b e m , že sti­ muluje vylučování h o r m o n ů a zlepšuje i m u n i t u . V evangelijních d o b á c h se j u d š t í a e g y p š t í z p r a c o v a t e l é zlata n a z ý v a l i m i s t ř i u m ě n í a p r á v ě t a k b y l o z n a č o v á n i Ježíšův otec - ho tekton - což je v ý r a z c h y b n ě p ř e k l á d a n ý jako „ t e s a ř " . D a l š í m ho tekton byl v té d o b ě Josef z A r i m a teje, k t e r ý je u v á d ě n jako člen s k u p i n y , k t e r á b y l a s M a g ­ d a l é n o u v P r o v e n c i . V z h l e d e m k t o m u , že n ě k t e ř í l i d é v t ě c h t o d n e c h užívají m o n o a t o m á r n í z l a t o jako v ý ž i v o v ý doplněk, není d ů v o d předpokládat, že Magdalénini mi­ sionáři n e d ě l a l i totéž.

Božská výsost Vzhledem k tomu, že nikdy neexistovalo místo zvané A r i m a t e a , u v á d í se o b v y k l e (a velice n e u s p o k o j i v ě ) v p ř í ­ s l u š n ý c h k n i h á c h , že Josef z A r i m a t e j e p o c h á z e l nejspíš z R a m l e h u n e b o R a m a t h a i m u na s e v e r u J u d e j e . 1 4 Byl stej­ ně jako Ježíšův otec ho tekton a R a b a n u s M a u r u s Josefa r o v n ě ž o z n a č u j e jako nobilis decurion. Velšský k r o n i k á ř ze 6. století G i l d a s II. jej p o d o b n ě p o p i s u j e jako „ v z n e š e n é h o dekuria".

Decurion b y l d o h l i ž i t e l e m n a d

pozemky, na

n i c h ž se n a c h á z e l y doly, a t e n t o p o j e m v z n i k l ve Š p a n ě l ­ sku, k d e p r a c o v a l i ž i d o v š t í z p r a c o v a t e l é k o v ů n a slav­ n ý c h t o l e d s k ý c h n a l e z i š t í c h o d 6 . století př. Kr. 1 5 K d o t e d y p ř e s n ě byl Josef z Arimateje? A jestliže A r i m a t e a n e b y l o geografické m í s t o , k č e m u se t o t o s l o v o v z t a h o v a l o ? 227

V e v a n g e l i í c h je Josef o z n a č o v á n za „ v á ž e n é h o člena r a d y [sanhedrinu], který také očekával království Boží" ( M a r e k 15:43). Byl r o v n ě ž „ J e ž í š o v ý m u č e d n í k e m , ale taj­ n ý m , p r o t o ž e s e b á l Ž i d ů " (Jan 19:38). Avšak p ř e s t o ž e Jo­ sef s v o u p o l i t i c k o u p ř í s l u š n o s t k Ježíšovi p ř e d ž i d o v s k ý ­ m i s t a r š í m i tajil, jeho v z t a h n e b y l nijak p ř e k v a p i v ý p r o ř í m s k é h o g u v e r n é r a P o n t i a Piláta, k t e r ý a k c e p t o v a l anga­ ž o v a n o s t t o h o t o m u ž e v Ježíšově z á l e ž i t o s t i b e z v y p t á v á ­ n í . 1 6 K d y ž jej Josef p o ž á d a l , a b y b y l Ježíš s ň a t z kříže a u m í s t ě n v z a h r a d n í h r o b c e , Pilát b e z p o d m í n e č n ě sou­ hlasil. Josefova m í r a z á j m u n e p ř e k v a p o v a l a ani Ježíšovu m a t k u Marii, ani Marii M a g d a l é n u či Marii Jakubovu ne­ bo S á r u - S a l o m e . V š e c h n y Josefovi p o m á h a l y v o b s t a r á v á ­ ní celé z á l e ž i t o s t i a přijímaly j e h o a u t o r i t u b e z p o z n á m e k a bez reptání. A r i m a t e a byla v e s k u t e č n o s t i p o p i s n ý m t i t u l e m , p o ­ d o b n ě jako M a g d a l é n a a n ě k o l i k p o d o b n ý c h o z n a č e n í v N o v é m z á k o n ě . P ř e d s t a v o v a l a m i m o ř á d n ě v y s o k ý sta­ t u s . Stejně jako a p o š t o l M a t o u š A n n á š m ě l k n ě ž s k o u h o d ­ n o s t „Leví z Alfea" (Leví z p o s l o u p n o s t i ) , i Josef byl „z A r i m a t e j e " . Avšak ( p o d o b n ě jako v p ř í p a d ě M a t o u š o v a o z n a č e n í Leví) Josef n e b y l o s k u t e č n é k ř e s t n í j m é n o a Ari­ m a t e a se o d v o z o v a l o ze spojení hebrejských a řeckých p r v k ů . J e h o h e b r e j s k ý m i s o u č á s t m i byla slova ha ram či ha rama (z v ý s o s t i n e b o z v r c h o l u ) a ř e c k ý m i Theó (vztahující se k B o h u ) , p ř i č e m ž s p o l e č n ě to z n a m e n a l o „Nejvyšší od B o h a " a jako o s o b n í h o d n o s t Božská výsost. 1 7 Ježíš b y l d ě d i c e m t r ů n u D a v i d o v a . Byl t e d y „ D a v i ­ d e m " č i „ D a v i d o v c e m " , stejně jako J a n Křtitel byl „ S á d o k o v c e m " . V k r á l o v s k é linii se p a t r i a r c h á l n í titul Josef vztahoval na následujícího v posloupnosti.18 Když dyna­ stický s y n z d o m u J u d o v a (ať se j m e n o v a l jakkoli) byl ná­ s l e d n í k e m a stal se D a v i d e m ( k r á l e m ) , jeho nejstarší s y n ( k o r u n n í p r i n c ) s e stal Josefem. Ale k d y ž ž á d n ý t a k o v ý s y n v d o b ě j e h o n a s t o u p e n í n a D a v i d ů v t r ů n n e b y l (nebo bylo-li s y n o v i m é n ě n e ž š e s t n á c t let), stal se n o s i t e l e m ti­ t u l u Josef nejstarší b r a t r D a v i d a . Tento t i t u l s e p a k o d e v z 228

d á v a l v e p r o s p ě c h n a d ř a z e n é linie, jestliže a k d y ž s y n d o ­ sáhl p o ž a d o v a n é h o v ě k u . P r o t o d o s t a l J a k u b (nejstarší z Ježíšových tří m l a d š í c h b r a t r ů , n a r o z e n ý r o k u 1) t i t u l Josef (hebrejsky z n a m e n á Josef „Ten, k t e r ý p ř i d á " ) . Stal se t e d y Josefem ha Kama Theó, což se j a z y k o v ě z k o m o l i l o na Josefa z Arimateje. Josef z A r i m a t e j e se t e d y u k a z u j e b ý t J e ž í š o v ý m b r a ­ t r e m J a k u b e m . P r o t o n e p ř e k v a p u j e , ž e Ježíš b y l p o h ř b e n v hrobce, k t e r á p a t ř i l a j e h o v l a s t n í r o d i n ě . A n i n e n í p ř e ­ k v a p i v é , ž e Pilát d o v o l i l J e ž í š o v u b r a t r o v i , a b y s e p o s t a ­ ral o další p o s t u p po u k ř i ž o v á n í , a n i že ž e n y z J e ž í š o v y r o d i n y přijímaly v š e c h n a Josefova

(Jakubova) opatření

bez řečí. Je jasné, že to z n a m e n a l o , že v r ů z n ý c h d o b á c h existovali r ů z n í Josefové z A r i m a t e j e . Ale jak to, že Josef ze sekvence u k ř i ž o v á n í je v k r á s n é m u m ě n í o b e c n ě zobra­ z o v á n jako starší m u ž ? Vedle n ě k o l i k a v á g n í c h z m í n e k o j e h o p o s t a v e n í b o h a ­ t é h o člena r a d y se v N o v é m z á k o n ě nijak zjevně n e ř í k á , že Josef z A r i m a t e j e m ě l n ě c o s p o l e č n é h o s J e ž í š o v o u r o ­ d i n o u . Evangelia se n e z m i ň u j í a n i o Josefově v ě k u . M i m o P í s m o s e v š a k často p ř e d p o k l á d á , ž e t o b y l strýc J e ž í š o v y matky. V d ů s l e d k u t o h o je na m a l b á c h a v k n i ž n í c h ilus­ tracích z o b r a z o v á n jako člověk, k t e r ý b y l v e t ř i c á t ý c h le­ tech p r v n í h o století již p o n ě k u d v p o k r o č i l é m v ě k u . Jestliže s e Ježíšova m a t k a M a r i e n a r o d i l a k o l e m r o k u 26 př. Kr., jak se o b v y k l e u v á d í , m o h l o jí být, k d y ž se n a ­ rodil Ježíš, asi d e v a t e n á c t let. K d y ž d o š l o k u k ř i ž o v á n í , bylo jí p ř i b l i ž n ě p a d e s á t p ě t let. Takže k d y b y b y l Josef jejím s t r ý c e m , byl by starší, ř e k n ě m e , o d v a c e t let n e ž M a ­ rie, což b y z n a m e n a l o , ž e v t é d o b ě b y m u b y l o k o l e m se­ d m d e s á t i p ě t i let. Avšak v n ě k o l i k a p í s e m n ý c h v y p r á v ě ­ ních z r ů z n ý c h z d r o j ů se u d á v á , že Josef byl ve F r a n c i i a Anglii ještě o třicet let později, v roce 63. D á l e se v His­ torii H u g h a C r e s s y h o (která o b s a h u j e i z á z n a m y z glast o n b u r s k é h o kláštera) t v r d í , že Josef z A r i m a t e j e s k o n a l 27. července 82. P o d l e t o h o t o ú d a j e b y z e m ř e l v e v ě k u 125 let! 229

N i c z t o h o n e d á v á s m y s l a je třeba vzít v ú v a h u d ě d i č ­ ný a s p e k t h o d n o s t i Josefa z A r i m a t e j e . Z t o h o v y p l ý v á , jak je s t a n o v e n o , že Josef z d o b y u k ř i ž o v á n í , byl Ježíšo­ v ý m bratrem, Jakubem Spravedlivým, narozeným roku 1 po Kr. Z e m ř e l v roce 82, p o t é co byl o d v a c e t let d ř í v e formálně exkomunikován. Josef z a č a l b ý t u v á d ě n jako M a r i i n strýc a ž n a z á k l a d ě b y z a n t s k é h o c í r k e v n í h o pojetí z 9. století. P ř e d t í m v š a k o n ě m v t é t o roli v l i t e r a t u ř e neexistuje j e d i n á z m í n k a . To­ t o pojetí v z n i k l o v d o b ě , k d y o p a t r n i c k y u s t r a š e n é církev­ ní koncily debatovaly o p o v o l e n é m obsahu N o v é h o záko­ n a . D o k u d b y Josef z A r i m a t e j e m o h l b ý t u d r ž e n jako nepříliš v ý z n a m n á postava a d o k u d by nebyl spojován s k l í č o v o u m e s i á š s k o u linií, j e h o k r á l o v š t í p o t o m c i n e ­ m o h l i s a m o z v a n o u a p o š t o l s k o u s t r u k t u r u ř í m s k ý c h bis­ k u p ů znepokojovat. Stejně j a k o byli d ě d i c i Desposyni Ježíšovi p o t o m c i , tak jimi byli i p o t o m c i J a k u b a a J e ž í š o v ý c h d a l š í c h s o u r o z e n ­ ců. N a z á k l a d ě z a m l ž e n í t o t o ž n o s t i J a k u b a , skrývajícího se za s v ý m t i t u l e m Josef z A r i m a t e j e , se p ř e d p o k l á d a l o , že jeho p o t o m s t v o b u d e v y m a z á n o z historických zázna­ m ů . Ale v e s k u t e č n o s t i t e n t o p l á n n e v y š e l a d o l o ž e n é krá­ lovské význam

rodokmeny jako

potomků

základ

J a k u b a /Josefa

královských

genealogií

mají velký keltských

království.

Prvotní církev V a t i k á n s k ý k n i h o v n í k C é s a r e B a r o n i u s ve s v ý c h Annales ecclesiastici z r o k u 1601 z a z n a m e n a l , že Josef z Arimateje přijel do M a r s e i l l e s p o p r v é v roce 35, d e v ě t let p ř e d M a g d a l é n i n o u c e s t o u . O d t u d o n a jeho d r u h o v é p o k r a č o v a l i d o Británie. T o b y l o p o t v r z e n o d l o u h o p ř e d t í m G i l d a s e m B a d o n i k e m v j e h o s p i s e De excidio Britanniae a ještě d ř í v e se o t o m z m i ň o v a l E u s e b i u s z C a e s a r e i e (260-340) 1 9 a H i l a r i u s z P o i t i e r s (300-367). R o k y 35-37, velice k r á t c e po 230

ukřižování, patří tedy k nejstarším z a z n a m e n a n ý m da­ t ů m nazorejské evangelizace. Další d ů l e ž i t o u p o s t a v o u v Galii p r v n í h o století b y l sv. Filip, k t e r ý byl p o p s á n v díle De sancto Joseph ah Arimathea a v k l á š t e r n í c h z á z n a m e c h j a k o k o l e g a Josefa a M a r i e M a g d a l é n y na Z á p a d ě . Existuje m o ž n o s t , že Filipovo evan­ gelium n a l e z e n é v N a g H a m m á d í n a p s a l b ě h e m t o h o t o o b d o b í s á m Filip. Jak j e p o t v r z e n o F r e c u l p h e m , b i s k u p e m z Lisieux žijícím v 9. století, a r c i b i s k u p I s i d o r e ze Sevilly (600-636) n a p s a l : Filip z m ě s t a Betsaidy, o d k u d p o c h á z e l i Petr, k á z a l Krista G a l ů m a u v e d l b a r b a r s k é n á r o d y a jejich sou­ s e d y ... d o světla p o z n á n í . P o t é b y l k a m e n o v á n a u k ř i ž o v á n a z e m ř e l ve f r ý ž s k é m m ě s t ě H i e r a p o l i s . P o p ř í j e z d u n a z á p a d A n g l i e s e d o m á c í Britové n a Josefa a jeho d v a n á c t m i s i o n á ř ů d í v a l i skepticky, ale k r á l Arvir a g u s z e Silurie, b r a t r C a r a c t a k a P e n d r a g o n a , j e p ř i v í t a l s u r č i t o u s r d e č n o s t í . Po k o n z u l t a c i s d a l š í m i m í s t n í m i p o ­ h l a v á r y p o s k y t l A r v i r a g u s Josefovi d v a n á c t l á n ů - k o l e m 1440 a k r ů ( p ř i b l i ž n ě 582 h e k t a r ů ) - na ú z e m í G l a s t o n b u ­ ry.

20

Z d e v letech 63-64 p o s t a v i l i j e d i n e č n ý m a l ý k o s t e l

velikosti s t a r o v ě k é h o Mojžíšova t a b e r n á k l u . 2 1 Tyto d a r y Josefovi z ů s t a l y s v o b o d n ý m ú z e m í m ještě m n o h o staletí p o t é a byly p o t v r z e n y v Domesday Book (Knize posledního soudu, p o z e m k o v é k n i z e A n g l i e ; p o z n .

překl.) z r o k u

1086: „ C í r k e v G l a s t o n b u r y m á n a s v é m ú z e m í d v a n á c t lá­ nů půdy, z nichž se nikdy neplatí d a n ě . " V t o m t o o b d o b í v 1. století, k d y byli p o p r a v e n i P e t r a Pavel, se křesťanské k a p l e n a c h á z e l y ve s k r y t u v p o d z e ­ mí, v ř í m s k ý c h k a t a k o m b á c h , ale k d y ž b y l a v G l a s t o n b u ­ ry p o s t a v e n a Josefova p r o u t ě n á k a p l e sv. M a r i e , m o h l a se Británie c h l u b i t p r v n í m k ř e s ť a n s k ý m k o s t e l e m n a d p o v r ­ c h e m z e m ě v e světě.

22

Později byla n a z v á n a Vetusta Eccle-

sia (Starý kostel) a je u v e d e n a v k r á l o v s k ý c h v ý s a d n í c h listinách k r á l e l n y v roce 704 a k r á l e C n u t a v roce 1032. 231

Ke k a p l i p o z d ě j i p ř i b y l k l á š t e r a v 8. století t e n t o k o m ­ p l e x p ř e s t a v ě l i S a š o v é . Po k a t a s t r o f i c k é m p o ž á r u v roce 1184 v y d a l J i n d ř i c h II. A n g l i c k ý p r o k o m u n i t u privilej n a r e k o n s t r u k c i , v níž se o G l a s t o n b u r y m l u v í jako o „ m a t c e a p o h ř e b i š t i s v a t ý c h , z a l o ž e n é m u č e d n í k y s a m o t n é h o Pá­ n a " . 2 3 V t é d o b ě byla p o s t a v e n a k a m e n n á k a p l e M a d o n y (Lady Chapel) a k o m p l e x d á l e rostl, t a k ž e se později stal v e l k ý m b e n e d i k t i n s k ý m o p a t s t v í m , k t e r é velikostí a vý­ z n a m e m p ř e d č i l o p o u z e W e s t m i n s t e r s k é o p a t s t v í v Lon­ dýně. K proslulým postavám spojovaným s Glastonbury p a t ř i l i sv. P a t r i k ( p r v n í o p a t v 5. století) a sv. D u n s t a n ( o p a t v letech 940-946). Vedle v y p r á v ě n í o Josefovi z A r i m a t e j e v G l a s t o n b u r y v y p r á v ě j í jiní o j e h o s o u v i s l o s t i s Galií a s t ř e d o z e m n í m o b c h o d e m s kovy. O p a t J o h n z G l a s t o n b u r y (který ve 14.

století

sestavil

Cronica

sive antiquitates

Glastoniensis

ecclesiae) a J o h n C a p g r a v e ( p ř e d s t a v e n ý a u g u s t i n i á n s k é ­ ho b r a t r s t v a v A n g l i i , 1393-1464) byli u v e d e n i v k n i z e , již n a l e z l císař T h e o d o s i u s (375-395) v P r a e t o r i u v Je­ r u z a l é m ě . Je n a z v á n a De sancto Joseph ah Arimathea a vy­ p r á v í se v ní o t o m , jak Josefa po u k ř i ž o v á n í u v ě z n i l i ž i d o v š t í starší. Tato u d á l o s t je p o p s á n a r o v n ě ž ve Skut­ cích Pilátových,

k t e r é t v o ř í s o u č á s t Nikodémova evangelia.2*

D ě j e p i s e c Ř e h o ř z T o u r s (544-595) se t a k é z m i ň u j e o Jo­ sefově u v ě z n ě n í ve s v ý c h Dějinách Franků25 a řeč je o n ě m i ve s p i s e Joseph d'Arimathie od b u r g u n d s k é h o h i s t o r i k a z 12. s t o l e t í Sira R o b e r t a de Boron. Magna Glastoniensis tabula26 a d a l š í r u k o p i s y d o d á v a j í , že Josef p o t é u p r c h l a t r e s t mu b y l p r o m i n u t . O n ě k o l i k let p o z d ě j i byl v Galii s e s v ý m s y n o v c e m Josefesem, k t e r é h o p o k ř t i l a p o š t o l Filip. Je p r a v d ě p o d o b n é , že zájem Josefa z A r i m a t e j e o d o l y byl hlavním d ů v o d e m štědrého věnování ú z e m í králem Arviragem.

27

Byl k o n e c

konců známým obchodníkem

s k o v y a z p r a c o v a t e l e m k o v ů , „ m i s t r e m u m ě n í " (ho tek­ ton), stejně j a k o jeho otec, p o d l e t r a d i c e s t a r o z á k o n n í c h p o s t a v T ú b a l - k a i n a a Besaleela. 2 8 232

Ve spise De sancto Joseph se říká, že kostel z p r o u t í Jose­ fa z Arimateje byl v y s v ě c e n „ t ř i c á t é h o p r v n í h o r o k u po U t r p e n í n a š e h o P á n a " , tj. r o k u 64. T o o d p o v í d á údaji, kte­ rý u v á d í s t ř e d o v ě k ý dějepisec William z M a l m e s b u r y , že jeho s t a v b a byla z a h á j e n a r o k u 63. Ale v z h l e d e m k t o m u , že byl z a s v ě c e n sv. M a r i i ( o b e c n ě se jí m í n í Ježíšova m a t ­ ka), b y l o č a s t ý m p ř e d m ě t e m d i s k u s í , ž e kostel b y j í m ě l být ú d a j n ě z a s v ě c e n sice m n o h o let p o její s m r t i , a v š a k d l o u h o p ř e d z r o z e n í m k u l t u s v a t é P a n n y . Ale jak s e p o ­ tvrzuje v Chronica majora M a t o u š e P a r i s e , 2 9 r o k 63 b y l r o ­ k e m , k d y v La S a i n t e - B a u m e z e m ř e l a jiná M a r i e , totiž Marie Magdaléna.

Debata b i s k u p ů Z Josefových n á v š t ě v Británie b y l y p r o církev velice d ů l e ­ žité d v ě a o n i c h p o z d ě j i m l u v i l i m n o z í klerici a n á b o ž e n ­ ští k o r e s p o n d e n t i . P r v n í (jak ji vylíčil k a r d i n á l B a r o n i u s ) n á s l e d o v a l a p o t é , k d y p o u k ř i ž o v á n í s a n h é d r i n z a t k l Jo­ sefa. Tato n á v š t ě v a , u s k u t e č n ě n á v roce 35, se pojí p ř e s n ě s v y p r á v ě n í m o Ježíšově b r a t r u sv. J a k u b o v i S p r a v e d l i ­ v é m ve Francii a Š p a n ě l s k u . R e v e r e n d Lionel S. L e w i s (vikář v G l a s t o n b u r y ve 20. letech d v a c á t é h o století) t a k é na z á k l a d ě s v ý c h p r a m e n ů v y p r á v í , že sv. J a k u b byl v r o ­ ce 35 v G l a s t o n b u r y . D r u h á J a k u b o v a n á v š t ě v a n á s l e d o ­ vala p o k a m e n o v á n í a p r a n ý ř o v á n í J a k u b a S p r a v e d l i v é h o v J e r u z a l é m ě . 3 0 N e p ř e k v a p u j e to, p r o t o ž e to b y l a j e d n a a táž o s o b a . V Sardinii a Š p a n ě l s k u existuje m n o h o t r a d i c týkajících se sv. J a k u b a , ale v z t a h u j í se h l a v n ě k a p o š t o l o v i J a k u b u Boanergovi ( b r a t r o v i J a n a ) . V roce 820 si b i s k u p T h e o d o sius v y m y s l e l jakési a p o š t o l s k é spojení, k d y ž o z n á m i l , ž e p o z ů s t a t k y J a k u b a B o a n e r g a ( z n á m é h o j a k o J a k u b Větší) byly n a l e z e n y ve š p a n ě l s k é C o m p o s t e l e . V roce 899 se z v ý s l e d n é s v a t y n ě Sant Iaga (sv. J a k u b a ) stala v e l k á ka­ t e d r á l a . V roce 977 ji zničili M a u r o v é , ale r o k u 1078 b y l a 233

v y s t a v ě n a z n o v u . V o b d o b í m e z i lety 33 a 44 m ě l sv. J a k u b n a v š t í v i t Š p a n ě l s k o , ale k d y ž s e vrátil d o Judeje, d a l h o H e r o d e s z C h a l k i d y p o p r a v i t (Skutky 12:2) a jeho u č e d n í c i p ř e v e z l i tělo z p á t k y d o Š p a n ě l s k a . V N o v é m z á k o n ě v š a k n e n í nic, c o b y n a z n a č o v a l o , ž e J a k u b Boanerges byl p ř e d s v o u p o p r a v o u v e Š p a n ě l s k u . Jestliže š p a n ě l s k é o s t a t k y s k u t e č n ě p a t ř í sv. J a k u b o v i , jsou nejspíš jiného apoštola, J a k u b a Alfeova ( z n á m é h o jako J a k u b M e n š í ) , který t a m m o h l cestovat v době po ukřižování. Santiago de Comp o s t e l a j e d o s u d cílem s t ř e d o v ě k é p o u t n í cesty d l o u h é 713 m i l - Camino de Santiago (Cesty sv. J a k u b a ) . Majestát­ ní katedrála, která dnes patří k p a m á t k á m chráněným U N E S C O , p ř i t a h u j e n á v š t ě v n í k y z celého světa. Nedorozumění, zapříčiněná zdánlivými anomáliemi a d v o j í m v ý s k y t e m , týkající se Josefa z Arimateje a sv. Ja­ k u b a S p r a v e d l i v é h o v y v o l a l a velké h á d k y m e z i b i s k u p y na Basilejském k o n c i l u v roce 1434. Ve Š p a n ě l s k u bylo a stále je t ě ž k é o d d ě l i t p ř í b ě h a p o š t o l a J a k u b a a J a k u b a S p r a v e d l i v é h o , ale t a k či o n a k , j e d n o t l i v é z e m ě se r o z h o d ­ ly d r ž e t s v ý c h r ů z n ý c h t r a d i c . V Británii se v souvislosti s c í r k e v n í historií nejvíce p ř i p o m í n á sv. Josef z Arimateje, k d e ž t o ve Š p a n ě l s k u uctívají sv. J a k u b a S p r a v e d l i v é h o . Stejně t a k a n g l i c k é a u t o r i t y u d ě l a l y k o m p r o m i s , k d y ž jej spojily s m o n a r c h i í , a K r á l o v s k ý s o u d n í d v ů r v L o n d ý n ě stále sídlí v p a l á c i sv. J a k u b a . V Basileji p a k n á s l e d o v a l a další b i s k u p s k á d e b a t a po ji­ né d i s p u t a c i na k o n c i l u v Pise r o k u 1409 o h l e d n ě t o h o , k t e r á z n á r o d n í c h církví v E v r o p ě je nejstarší. H l a v n í m i k a n d i d á t y byly Anglie, Francie a Španělsko. N a k o n e c bylo

rozhodnuto

ve

prospěch Anglie,

v G l a s t o n b u r y založil J o s e f / J a k u b

p r o t o ž e církev

„statím post passionem

Christi" (krátce p o u t r p e n í K r i s t o v ě ) . O d t é d o b y byl fran­ couzský monarcha

t i t u l o v á n jako J e h o nejkřesťanštější

Výsost, k d e ž t o t i t u l v e Š p a n ě l s k u z n ě l J e h o nejkatoličtější Výsost. Trpce v y d o b y t ý t i t u l J e h o nejsvatější Výsost byl v y h r a z e n králi anglickému.31 V z á z n a m e c h o debatě Disputatio

super

dignitatem

Angliae 234

et

Galliae

in

Concilio

Constantiano - se p r a v í , že A n g l i e v y h r á l a s v o u p ř i , p r o t o ­ ž e nejen ž e světci k r á l A r v i r a g d a r o v a l p ů d u n a z á p a d ě Anglie, n ý b r ž byl ve s k u t e č n o s t i p o h ř b e n v G l a s t o n b u r y . Ve z d á n l i v é m r o z p o r u s t í m se v cisterciácké g r á l o v é r o m a n c i I'Estoire del Saint Graal (cca 1220) 3 2 t v r d í , že Josef byl p o h ř b e n ve s k o t s k é m o p a t s t v í v Glais, ale n e n í to ta­ k o v ý r o z p o r , jak by se m o h l o jevit. V d o b ě Josefově s m r t i n e o b ý v a l i skotští G a l o v é Z á p a d n í v y s o č i n u ( D a l d r i a d a ) n a s e v e r u Británie, n ý b r ž tvořili k m e n o v é o b y v a t e l s t v o s e v e r n í h o Irska (Ulster), k t e r é p r o n i k l o a ž n a j i h o z á p a d Británie. Z á p a d n í oblasti, o s í d l e n é d á v n ý m i Skoty, s e ří­ kalo S k o t s k o ( Z e m ě S k o t ů ) , z a t í m c o d a l e k é m u s e v e r u Ca­ l e d o n i a . 3 3 Slovo glais (tak časté ve s t a r ý c h s k o t s k ý c h j m é ­ nech) p o c h á z í z irské g o i d e l i č t i n y a z n a m e n á „ p o t o k " či „ ř í č k a " . N a p ř í k l a d j m é n o D o u g l a s s e o d v o z u j e o d dubh glais ( t e m n ý p o t o k ) . D á v n á G l a s t o n b u r y se n a c h á z e l a u p r o s t ř e d m o k ř i n a n a z ý v a l a se O s t r o v G l a i s . 3 4 A t a k ú d a j n é m í s t o Josefova h r o b u v o p a t s t v í v Glais, jak se pí­ še v I'Estoire del Saint Graal, se ve s k u t e č n o s t i v z t a h o v a l o ke glastonburskému opatství.

Tajemství Páně V literární g r á l o v é t r a d i c i se o Ježíši II. J u s t o v i ( p r v o r o z e ­ n é m s y n o v i Ježíše a M a r i e M a g d a l é n y ) m l u v í j a k o o G a i sovi či G é s u o v i . K d y ž se stal v r o c e 73 D a v i d e m , j e h o m l a d š í b r a t r Josefes, j e m u ž b y l o t e n k r á t 2 9 let, s e stal n o ­ v ý m Josefem ha R a m a T h e ó (Josefem z A r i m a t e j e ) . Byl často z o b r a z o v á n jako s y n o v e c b i b l i c k é h o Josefa z A r i m a ­ teje, k t e r ý m t a k é byl. Ve s k u t e č n o s t i b y l J o s e f / J a k u b j e h o p ě s t o u n e m a z á k o n n ý m o p a t r o v n í k e m n a Z á p a d ě , což j e d ů v o d , p r o č jej n ě k t e r é l e g e n d y o G r á l u označují za s y n a s t a r é h o Josefa. Ježíš J u s t u s s e o ž e n i l s d c e r o u N i k o d é m a , m u ž e , k t e r ý byl Josefu z A r i m a t e j e n á p o m o c e n p ř i u l o ž e n í Ježíše do h r o b u (Jan 19:30). Jejich s y n Ježíš III. se ve F r a n c i i n a z ý v á 235

Josefes předává pravomoc Pána Grálu Alainovi (z ilustrace francouzského rukopisu ze 13. století). G a l a i n s (či A l a i n ) . 3 5 O d k a z d a v i d o v s k é k r á l o v s k é m o c i (jež se z a č a l a o z n a č o v a t jako p r a v o m o c P á n a G r á l u ) byl p ř i s l í b e n G a l a i n s o v i a v p ř í h o d n ý čas mu ho jeho strýc a o p a t r o v n í k Josefes p ř e d a l . Avšak G a l a i n s , p r i n c Alfa a O m e g a z Apokalypsy, z e m ř e l b e z p o t o m k ů a m e s i á š s k é d ě d i c t v í se v r á t i l o k m l a d š í linii Josefesově. Z d ě d i l je jeho syn Jozue,

36

z n ě h o ž p o c h á z e l i galští králové-rybáři.

Již v r o c e 49 b y l Josef z A r i m a t e j e v A n g l i i s p o l e č n ě s d v a n á c t i l e t ý m J e ž í š e m J u s t e m . Tato u d á l o s t je d o b ř e u l o ž e n a v t r a d i c i z á p a d n í části z e m ě a s v ě d e c t v í m o ní je i s l a v n á p o é m a W i l l i a m a Blakea Jeruzalém. P ř í b ě h y v y p r á ­ vějí o t o m , jak m l a d ý Ježíš c h o d i l po e x m o o r s k é m p o b ř e ž í a přišel do p r i d d s k é vesnice M e n d i p . Vzhledem k tomu, že tyto královské n o h y skutečně „kráčely po zelených ho­ r á c h A n g l i e " ( p ř e s t o ž e synovy, a nikoli o t c o v y n o h y ) , byl do jižní z d i k a p l e sv. M a r i e v G l a s t o n b u r y z a s a z e n pa236

m e t n í k á m e n d e d i k o v a n ý jeho r o d i č ů m , Ježíšovi a M a r i i M a g d a l é n ě . Tento k á m e n n a m í s t ě Josefova p r o u t ě n é h o kostela z 1, století se stal j e d n o u z nejuctívanějších relik­ vií o p a t s t v í - m í s t e m , k d e se ve s t ř e d o v ě k u z a s t a v o v a l i li­ dé k m o d l i t b á m - již lze v i d ě t ještě d n e s . Je na n ě m n á p i s „Jesus M a r i a " (viz i l u s t r a c e 52) a b y l n a z v á n Secretum Do­ mini, Tajemství P á n ě . S e s t a v b o u p ů v o d n í k a p l e s e z a č a l o r o k u 63, b e z p r o ­ s t ř e d n ě po s m r t i M a r i e M a g d a l é n y , a v a n á l e c h stojí, že m l a d ý Ježíš o s o b n ě zasvětil k a p l i p a m á t c e své m a t k y . 3 7 G l a s t o n b u r s k á k a p l e byla t e d y z a s v ě c e n a M a r i i M a g d a l é ­ ně (a nikoli Marii, m a t c e Ježíše Krista, jak se o b v y k l e má za to) jejím nejstarším s y n e m J e ž í š e m J u s t e m r o k u 64.

237

Svatý balzám Romantický příběh Grálu Svatý J a k u b

Spravedlivý

byl

známý

nejen j a k o

Josef

z Arimateje, n ý b r ž p o d l e v e l š s k ý c h k r o n i k á ř ů i p o d jmé­ n e m Ilid. Existuje d o m n ě n k a , ž e t o t o j m é n o j e v a r i a n t o u hebrejského v ý r a z u Eli (které z n a m e n á „ v z k ř í š e n ý " ) či m e z o p o t a m s k é h o Ilu (vztahující se k „ p á n u " ) , a v š a k sku­ tečný p ů v o d j m é n a Ilid je p o n ě k u d z á h a d n ý . Josef je j m e ­ n o v á n jako Ilid v b a r d s k é ó d ě Cwydd svaté Marie Magdalé­ ně1 a říká se, že to byl p a t r o n L l a n Ilid ( n y n í L l a n t w i t ) v G w e n t u , k t e r ý založil n e d a l e k o u misijní š k o l u C a e r Eurgain. D á l e se v r u k o p i s u Iolo2 v y p r á v í , že „ I l i d ze z e m ě i z r a e l s k é " byl p o v o l á n d o Británie E u r g a i n o u , m a n ž e l k o u krále C a r a c t a k a z C a m u l o d u , a říká se t a m : „ T e n t ý ž Ilid byl v p s a n ý c h p ř í b ě z í c h o ž i v o t ě n a z ý v á n Josef." R o v n ě ž v Achán Saint Prydain ( G e n e a l o g i e s v a t ý c h v Británii) se říká: S B r a n é m P o ž e h n a n ý m p ř i š e l z Ř í m a do B r i t á n i e A r w y s t l i H e n , Ilid, C y n d a f - m u ž i z I z r a e l e - a M a w či M a w a n , s y n C y n d a f ů v . " 3 V Llandaffských privilegiích ze 6. století se u v á d í , že t y t o u d á l o s t i se o d e h r á l y v roce 37, c o ž s o u h l a s í se spisy G i l d a s e B a d o n i k a , k t e r ý se v díle De excidio Britanniae z m í n i l , že p r a v i d l a n a z o r e j s k é h o křes­ ťanství d o r a z i l a d o Británie n a k o n c i v l á d y císaře Tiberia. S A r w y s t l i m H e n e m ( A r i s t o b u l e m ) jsme se d ř í v e setka­ li ve spisech k r o n i k á ř e H i p p o l y t a ze 2. století, k t e r ý m l u ­ vil o h r d i n s k ý c h činech t o h o t o m u ž e v Británii. 4 N e n í t e d y ž á d n ý m p ř e k v a p e n í m , že z m í n k y o n ě m se nacházejí i ve velšských a n á l e c h s p o l u s Josefem. Souvislost s B r a n é m 239

Požehnaným

je

však

zajímavá,

protože

v

rukopisech

v B r i t s k é m m u z e u je z a z n a m e n á n o , že byl ž e n a t ý s A n n o u ( E n y g e u s ) , d c e r o u Josefa z Arimateje. v á n a jako

consabrina

(mladší

5

A n n a je označo­

p ř í b u z n á ) Ježíšovy m a t k y

Marie. V r o c e 51 b y l s i l u r s k ý 6 a r c i d r u i d B r á n s p o l u s C a r a c t a k e m P e n d r a g o n e m a A r i s t o b u l e m v Ř í m ě . T a m se Gla­ d y s , d c e r a C a r a c t a k a (krále k r á l ů ) , p r o v d a l a z a ř í m s k é h o s e n á t o r a Rufa P u d e n t a 7 a stala se t a k C l a u d i í R u f i n o u B r i t a n n i k o u , jak d o l o ž i l k o l e m r o k u 6 8 ř í m s k ý b á s n í k M a r t i a l i s . V t é ž e d o b ě s e C a r a c t a k ů v syn, p r i n c L i n u s , stal p r v n í m j m e n o v a n ý m ř í m s k ý m b i s k u p e m . Tato n á ­ v š t ě v a j e p o t v r z e n a n o v o z á k o n n í m i listy a p o š t o l a Pavla: „ P o z d r a v u j e t ě E u b u l o s , P u d e n s , L i n u s , C l a u d i a a všich­ n i b r a t ř í . " (2. T i m o t e o v a 4:21) J m é n o E u b u l o s (řecky „ d o b r é r a d y " ) j e v a r i a n t o u j m é n a A r i s t o b u l o s („nejlepší rady"). Ú k o l e m Josefa z A r i m a t e j e v Británii b y l o z a c h o v a t apoštolskou tradici v ú z k é m k r u h u dvanácti poustevníků ( o d d a n ý c h ) . Jestliže by j e d e n z e m ř e l , n a h r a d i l by jej jiný. O t ě c h t o p o u s t e v n í c í c h se m l u v i l o jako o „ b r a t r e c h Alain a " , jenž b y l j e d n í m z n i c h . Takto byli s y m b o l i c k ý m i s y n y B r á n a (Otce ve s t a r é církvi o p r o t i p a p e ž i v Ř í m ě ) . 8 Po s m r t i Josefa z A r i m a t e j e v roce 82 se v š a k s k u p i n a roz­ p a d l a - p ř e d e v š í m p r o t o , že v té d o b ě ř í m s k á i n v a z e a n a d v l á d a n a v ž d y z m ě n i l a c h a r a k t e r Anglie. V e s v ě t ě p o p u l á r n í m y t o l o g i e existuje n ě k o l i k r ů z n ý c h r o v i n z m a t e n í , týkajícího se p o t o m k ů A n n y a Brána. K ta­ k o v ý m p r a c e m p a t ř í Brutové, Triády, Mabinogi a Cykly krá­ lů. Z h i s t o r i c k é h o h l e d i s k a jsou to v š e c h n o v ý z n a m n é d o ­ k u m e n t y , p r o t o ž e nejsou zcela s m y š l e n é , a v š a k p ř í b ě h y mají z á m ě r n ě r o m a n t i c k ý děj a n á s l e d k e m t o h o je m n o h o historiků nemilosrdně napadá. G r á l o v s k é r o m a n c e jsou r o v n ě ž k o m p o n o v á n y s urči­ t o u m í r o u l i t e r á r n í licence - příliš se v n i c h n e v ě n u j e p o ­ z o r n o s t s p r á v n é c h r o n o l o g i i a v d o b r o d r u ž n ý c h textech tu a t a m v y s t u p u j í p o s t a v y r y t í ř ů . Vznešená historie Svaté240

ho grálu (cca 1220) skýtá n á z o r n ý p ř í k l a d s v ý m t v r z e n í m , že Perceval ( p ř í v r ž e n e c k r á l e A r t u š e ze 6. století) b y l p r a ­ s y n o v c e m Josefa z A r i m a t e j e z 1. století: „Byl po p r á v u d o b r ý m r y t í ř e m , neboť byl z r o d u Josefa z A r i m a t e j e , a t e n t o Josef byl strýc j e h o m a t k y . " V ý z n a m t a k o v ý c h z m í n e k tkví v š a k v t o m , že se jimi chce b e z z b y t e č n ý c h p o d r o b n o s t í z d ů r a z n i t p ů v o d . F u n g u j e t o p o d o b n ě jako alegorické malby, v n i c h ž je d ů l e ž i t é o b s a ž e n é p o s e l s t v í , nikoli p o v r c h n í zjev. Další p ř í k l a d t o h o , jak se t a k o v é le­ g e n d y vytvářely, lze najít v a r t u š o v s k é m v y p r á v ě n í o Bí­ l é m rytíři. J a s n ě s e z d e u k a z u j e , jak s e h i s t o r i c k á s k u t e č ­ nost p o u ž i l a k t o m u , a b y se jí p o d p o ř i l a r o m a n t i c k á linie příběhu. N e ž v roce 63 M a r i e M a g d a l é n a z e m ř e l a , její s y n Jose­ fes se stal b i s k u p e m v S a r a z u . V k n i z e Morte d'Arthur (Ar­ t u š o v a s m r t ) Sira T h o m a s e M a l o r y h o j e S a r a z k r á l o v s t v í krále Evelaka a je o n ě m z m í n k a v p ř í b ě h u o L a n c e l o t o v ě synu Galahadovi. Vyprávění začíná v okamžiku,

kdy

G a l a h a d d ě d í k o u z e l n ý štít a s e t k á v á se s t a j e m n ý m Bí­ l ý m r y t í ř e m , k t e r ý je, jak se u k á ž e , J o s e f e s o v ý m s y n e m J o z u e m . Jejich n á s l e d n ý r o z h o v o r o štítu se p ř e s u n e k dis­ k u s i o Josefovi z A r i m a t e j e a p o t é ke v z p o m í n c e na k o n ­ flikt m e z i k r á l e m E v e l a k e m a p r o b l é m o v ý m S a r a c é n e m z v a n ý m Tolleme le Feintes. Saraz byl v l a s t n ě S a h r - A z z a h n a s t ř e d o m o ř s k é m p o ­ b ř e ž í 9 - k d y s i pelištejské s t ř e d i s k o , k d e S a m s o n a d o s t i h l jeho o s u d ( S o u d c ů 16). O králi E v e l a k o v i neexistuje zá­ z n a m jako takový, ale j m é n o j e l i t e r á r n í o d v o z e n i n o u o d v l á d n í h o t i t u l u avallach. Ten m á m n o h o v a r i a n t (jako n a ­ p ř í k l a d abalech, a r a b a c h a a m a l a c h ) , n i c m é n ě v š e c h n y jsou

zkomoleninou

řecko-egyptského

titulu

alabarch

-

prokurátor nebo představený smírčího soudu. Tolleme le Feintes ( T h o l o m Falešník) byl s k u t e č n á p o ­ stava z 1. století, o níž se z m i ň u j e J o s e p h u s F l a v i u s v Ži­ dovských starožitnostech. Byl to a r c i l o u p e ž n í k a byl s k u t e č ­ ně předveden před Cuspia Fada, judského avallacha, který ho d a l k o l e m r o k u 45 po Kr. p o p r a v i t . 1 0 P ř í b ě h o Bí241

l é m r y t í ř i m á t e d y p ů v o d v r e á l n ý c h s k u t e č n o s t e c h . Tolle­ me a E v e l a k e jsou titíž j a k o T h o l o m a avallach. D á l e Bílý rytíř v y p r a v u j e , ž e n a z á k l a d ě p o k y n u o d s v é h o otce Josefese ( s y n a M a r i e M a g d a l é n y ) u l o ž i l štít u s v a t é h o p o u s t e v n í k a N a s c i e n a . Tento fakt d o p r o v á z í p r o r o c t v í od Josefese, že rytíř z jeho p o t o m s t v a p o n e s e štít a „ v y k o n á m n o h o p o d i v u h o d n ý c h s k u t k ů " . V p ř í b ě ­ h u p ř i p a d l štít Siru G a l a h a d o v i . Ve v y p r á v ě n í De sancto Joseph a j i n d e se N a s c i e n p o p i ­ suje n i k o l i jako p o u s t e v n í k , n ý b r ž jako p r i n c m e d a s k ý , a p r á v ě jím je p o t v r z e n a h i s t o r i c k á linie od M a r i e M a g d a ­ l é n y a Josefese ( d í t ě t e G r á l u ) a ž p o G a l a h a d a d u Lac. P r i n c N a s c i e n z e s e p t i m á n s k é M i d i b y l desposynský p o t o ­ m e k m e r o v e j s k ý c h k r á l ů franckých, z jejichž linie p o c h á z í V i v i a n e d ' A v a l l o n d e l A c q s (Jezerní p a n í ) a její s y n Lance­ lot, G a l a h a d ů v otec. Z t o h o je v i d ě t , že s t ř e d o v ě k é l e g e n d y o G r á l u se v m n o h a o h l e d e c h nelišily o d p o d o b e n s t v í , jež v y p r á v ě l Ježíš, či od k o d e x ů pešer v p ř í p a d ě s v i t k ů od M r t v é h o m o ř e . Byly n a p s á n y „ p r o ty, k d o mají u š i k s l y š e n í " t a k o ­ v ý m způsobem, že uchovaly příběhy dynastie dědiců Desposyni, n o s i t e l ů m e s i á š s k é p o k r e v n í linie.

Hora svědectví J m é n a p o s t a v v p ř í b ě z í c h o h l e d á n í G r á l u jsou o b z v l á š t ě z a j í m a v á z h l e d i s k a jejich složení. V z h l e d e m k t o m u , že o b s a h u j í z m í n k u o d ě d i c t v í du Lac (krve) a del Acqs (vod), figuruje tu s p o l u s J o s e e m a Josefesem n e u s t á l e i M a g d a ­ l é n i n r o d . O d k a z y k Josefu z A r i m a t e j e , P a n í od jezera a k r á l ů m - r y b á ř ů m se r o v n ě ž p ř i d á v a j í k desposynské p o ­ v a z e v y p r á v ě n í . Ale jen m á l o k d o s e p o z a s t a v í n a d tím, p r o č se v n i c h tolik vyskytují ž i d o v s k á n e b o ž i d o v s k y znějící j m é n a , k d y ž j d e o p ř í b ě h y b ě ž n ě p o v a ž o v a n é z a k ř e s ť a n s k é . D o k o n c e G a l a h a d , z d á n l i v ě č i s t o k r e v n ý fran­ c o u z s k ý rytíř, se z p o č á t k u n a z ý v a l G i l e á d či G a l e e d . P ů 242

v o d n í G i l e á d byl s y n e m M í k a e l a , p r a p r a v n u k a N á c h o r a , A b r a h a m o v a b r a t r a (1. P a r a l i p o m e n o n 5:14). H e b r e j s k ý výraz Gileád z n a m e n á „Val-svědek"; hora z v a n á Gileád byla h o r o u s v ě d e c t v í ( G e n e s i s 31:21-25) a G a l - e d b y l Já­ k o b o v ý m V a l e m - s v ě d k e m ( G e n e s i s 31:46-48). P o cisterciáckém v z o r u s v é h o t e m p l á ř s k é h o p a t r o n a Bernarda z Clairvaux ztotožňoval lincolnshireský opat Gilbert H o l a n d s k ý ve s v ý c h Kázáních o Písni písní11 G a l a h a d a s J e ž í š o v o u r o d i n o u a o desposynském r á z u r o m a n t i c ­ kých v y p r á v ě n í n e n í p o c h y b . K d y ž v díle Queste del Saint Graal c t i h o d n ý m u ž v b í l é m říká králi A r t u š o v i o p ř i v e d e ­ n í G a l a h a d a k e d v o r u n a C a m e l o t , p r a v í : „ P ř i v á d í m t i vy­ t o u ž e n é h o rytíře (le chevalier desire), k t e r ý je p o t o m k e m v z n e š e n é p o k r e v n í linie k r á l e D a v i d a . " 1 2 D ů v o d e m v ý s k y t u tolika ž i d o v s k ý c h j m e n j e s a m o z ř e j ­ mě to, že křesťanství v y r o s t l o z h e l é n i s t i c k é h o j u d a i s m u a z m e s i á š s k é rodiny, již l e g e n d y o G r á l u jmenují j a k o p ů ­ v o d n ě ž i d o v s k o u . Vedle z m í n ě n ý c h j m e n jsou t u ještě další jako Lot, Elinant, Bron, U r i e n , H e b r o n , Pelles, Elyezer, J o n a s a Ban, s p o l u s m n o h a z m í n k a m i o k r á l i Šalo­ m o u n o v i a k r á l o v s k é m r o d u D a v i d o v ě . D o k o n c e k n ě z Ju­ da M a k a b e j s k ý z J e r u z a l é m a (který z e m ř e l v roce 161 př. Kr.) je líčen jako „nejlepší rytíř s v é víry, jaký k d y b y l ... a n e j m o u d ř e j š í " . V p r ů b ě h u č a s u p o v a ž o v a l o m n o h o lidí z a zvláštní, ž e j e t e n t o u r o z e n ý h a s m o n e o v s k ý h r d i n a z e s t a r o v ě k é Judeje tak v y s o k o c e n ě n i ve zjevně křesťan­ s k é m p ř í b ě h u , a v š a k jako p ř e d e k M a r i e M a g d a l é n y m ě l t a k o v o u v ý s a d u zajištěnu. ( H a s m o n e o v c i v š a k n e m ě l i nic s p o l e č n é h o s k m e n e m Benjamin, jak se c h y b n ě t v r d í v souvislosti s p ů v o d e m M a r i e M a g d a l é n y v k n i z e Šifra mistra Leonarda. Byli p o t o m k y z Á r o n o v a s y n a Elíezera a jeho ž e n y Elíšeby ve 4. g e n e r a c i v ž e n s k é linii z Benja­ m i n o v a b r a t r a Judy, m u ž s k é h o p ř e d k a D a v i d o v c ů . ) Ve středověku,

k d y byla

n a p s á n a většina

romancí

o G r á l u , n e b y l i Ž i d é v E v r o p ě příliš o b l í b e n í . R o z p r c h l i se z P a l e s t i n y a m n o z í se u s a d i l i na Z á p a d ě , p r o t o ž e v š a k nevlastnili p ů d u , k t e r o u by o b d ě l á v a l i , o b r á t i l i se k o b 243

c h o d u a b a n k o v n i c t v í . To b y l o p r o b i s k u p y n e v í t a n é , a t a k ř í m s k á církev p ů j č o v á n í p e n ě z z a k á z a l a . P r o t o král E d u a r d I. r o k u 1209 z A n g l i e v y p u d i l v š e c h n y Židy, s vý­ jimkou d o v e d n ý c h lékařů. V takové atmosféře spisovate­ lé (ať v Británii, n e b o v k o n t i n e n t á l n í E v r o p ě ) n e p o v a ž o ­ vali z a p ř i r o z e n é č i p o l i t i c k y k o r e k t n í , a b y p r o m í s t n í h r d i n y , r y t í ř e a k r á l e p o u ž í v a l i ž i d o v s k á j m é n a . P ř e s t o ta­ t o j m é n a p ř e t r v a l a , počínaje Josefesem a ž p o G a l a h a d a . K d y ž chtěli křesťanští a u t o ř i n a p s a t nějaké beletristic­ ké d í l o , n e v y z d v i h o v a l i v r y t í ř s k é m p r o s t ř e d í m u ž e ži­ dovského p ů v o d u do vysokých pozic. Ovšem zmiňovali se o n i c h , p r o t o ž e t r a d i c e G r á l u n e s o u v i s e l a p o u z e s d o ­ b r o d r u ž n o u z á b a v o u . Týkala s e z a c h o v á n í o d k a z u v p r o ­ s t ř e d í ř í z e n é m církví, k t e r á p o t l a č o v a l a dějiny r o d i n y Grálu z akademického hlediska. K r o m ě W a l e r a n o v ý c h r e m i n i s c e n c í v roce 717 se literár­ ní G r á l p o p r v é objevil až v o s m d e s á t ý c h letech 12. století v Le Conte del Graal - Roman de Perceval od C h r é t i e n a de Troyes. Bylo to za d o b y v r c h o l n é h o v l i v u t e m p l á ř ů v Ev­ r o p ě a n e n í n á h o d a , ž e C h r é t i e n své dílo v ě n o v a l Philipp o v i d'Alsace, h r a b ě t i f l a n d e r s k é m u . N á h o d a n e n í ani to, že C h r é t i e n a p ř i jeho č i n n o s t i p o v z b u z o v a l a a s p o n z o r o ­ vala h r a b ě n k a M a r i e a d v ů r v C h a m p a g n e . Z t o h o t o r a n é ­ ho t e m p l á ř s k é h o p r o s t ř e d í a k t e m p l á ř s k é m u ř á d u p ř i d r u ­ ž e n ý c h d v o r ů a l s a s k é h o , c h a m p a g n e s k é h o a l é o n s k é h o se Vysoká historie Svatého grálu

p ř í m o zrodila tradice Grálu.

z o b r a z o v a l a rytíře jako s t r á ž c e „ v e l k é h o a p o s v á t n é h o ta­ j e m s t v í " . V k n i z e R o b e r t a de B o r o n Josef z Arimateje je Sva­ tý grál o z n a č e n za „kalich s v a t é k r v e " , z a t í m c o v r o m a n c i ze 13. století Parzival b a v o r s k é h o rytíře Wolframa v o n Esc h e n b a c h se rytíři temvleise popisují jako strážci r o d i n y Grálu. J a k o d a l š í v y p r á v ě n í o G r á l u , k t e r é vyšlo z t e m p l á ř ­ s k ý c h k r u h ů z h r u b a ve stejné d o b ě , byl cisterciácký Vulgátský cyklus. N a p s a l i ho m n i š i z ř á d u sv. B e r n a r d a z Clairv a u x a o b s a h u j e Estoire del

Graal, d á l e

Queste del

Saint

Graal a Livres de Lancelot. V Estoire se z n o v u v y p r á v í pří244

b ě h Josefa z A r i m a t e j e a Josefes je z d e h l a v o u b r a t r s t v a G r á l u . V Estoire i v Queste se h r a d G r á l u s y m b o l i c k y n a ­ zývá Le Corbenic - P o ž e h n a n é tělo (Cors benicon)13 a v Ques­ te je Galahad z n o v u označován za „ p o t o m k a ze vznešené linie k r á l e D a v i d a " .

Alabastrová nádobka Již j s m e m l u v i l i o t o m , že M a r i e M a g d a l é n a je často z o ­ b r a z o v á n a s n á d o b k o u s m a s t í (viz i l u s t r a c e 15, 18, 38, 39). Ať už je p r o s t á , n e b o z d o b e n á , j d e o h l a v n í identifi­ k a č n í p r v e k v u m ě l e c k é m díle. Je to s p í š e n á d o b k a s p o ­ kličkou n e ž d ž b á n e k a objevuje se u ní na b e z p o č t u m a ­ leb, ikon, soch, reliéfů a vitráží, a p ř e s t o se z d á , že p r o t u t o k o n k r é t n í v ě c neexistuje ž á d n ý t e x t o v ý p o d k l a d . V p o d s t a t ě se n á d o b k a v z t a h u j e k p o m a z á n í Ježíše v Be­ tanii Marií, a v š a k k r o m ě J a n o v a e v a n g e l i a , k t e r é se o ž á d ­ né nádobce nezmiňuje, ji ostatní evangelia popisují takto: • Alabastrová krabička s d r a h o c e n n o u mastí. (Matouš 26:7) • Alabastrová krabička s p r a v o u vzácnou mastí z nar­ d u . ( M a r e k 14:3) • A l a b a s t r o v á k r a b i č k a v z á c n é m a s t i . ( L u k á š 7:34) Ve všech t ě c h t o e v a n g e l i í c h se u v á d í p o d r o b n o s t , že M a ­ rie m ě l a „ a l a b a s t r o v o u k r a b i č k u " .

P r o č t o t e d y tolik

u m ě l c ů , z d á se, š p a t n ě p o c h o p i l o ? K d y ž v e z m e m e v ú v a h u p ů v o d n í jazyk evangelií, přes­ tože z m í n k y jsou v p ř e k l a d e c h p o m ě r n ě p ř e s n é , slovo „ m a s t " je n e s p r á v n é (to je o v š e m p ř í p a d a n g l i c k é h o p ř e ­ kladu u v á d ě n é h o autorem, na rozdíl od českého ekume­ n i c k é h o p ř e k l a d u Bible, k d e j e s p r á v n ě z m i ň o v á n „ o l e j " ; p o z n . překl.). Řecký v ý r a z se p ř e k l á d á jako t e k u t á „květi­ n o v á v o n n á tresť" (esenciální olej) či „ b a l z á m " , z č e h o ž p o ­ chází i francouzský n á z e v la Sainte-Baume, Svatý b a l z á m . 245

V p r ů b ě h u 20. století, z v l á š t ě p a k od 2. s v ě t o v é války se v m n o h a a n g l i c k ý c h p ř e k l a d e c h z a č a l o p o u ž í v a t slovo jar ( d ž b á n , d ž b á n e k , n á d o b a , o b v y k l e s k l e n ě n á n e b o hli­ n ě n á ) , m í s t o d ř í v ě j š í h o box (skříňka, k r a b i č k a , s c h r á n k a , a p o d . ) , ale to se d ě l o s p í š na z á k l a d ě p ř í k l o n u k obvyklé­ m u c h á p á n í n e ž k v ů l i p ř e s n o s t i p ř e k l a d u . J s o u t o spíš vý­ klady n e ž překlady a vycházejí z p ř e d p o k l a d u , že p o k u d b y l i d é očekávali, ž e M a r i e m á d ž b á n e k , b u d e m í t t e d y d ž b á n e k . Ale a n i s l o v o box, „ s k ř í ň k a " , se n e h o d i l o jako o z n a č e n í n á d o b y , v n í ž se u c h o v á v á t e k u t ý b a l z á m , který se p a k vylévá. P ř í m ý p ř e k l a d v e r š e 14:3 z ř e c k é h o t e x t u M a r k o v a evangelia ve Vatikánském archivu15 tedy zní: K d y ž b y l v Betanii v d o m ě Š i m o n a M a l o m o c n é h o a ležel u stolu, p ř i š l a ž e n a , k t e r á m ě l a a l a b a s t r o n s p r a v ý m v z á c n ý m olejem z n a r d u . Rozbila jej a olej vylila n a jeho h l a v u . P ř e s n ě p ř e l o ž e n o , m ě l a M a r i e „alabastron" (z ř e c k é h o alabastros). To z n a m e n á , že m ě l a m a l o u fiólu či lahvičku. Alab a s t r a b y l y ú z k é n á d o b k y n a v o n n é oleje a n e m ě l y poklič­ k u p o k l o p jako h r n e k n e b o s k ř í ň k a . Byly b u ď z a p e č e t ě n é a m u s e l y se r o z b í t (jak to asi b y l o v p ř í p a d ě Marie), n e b o v n i c h b y l m a l ý o t v o r na u z á v ě r s měřicí t y č i n k o u ú r o v n ě t e k u t i n y v n á d o b c e . N e m u s e l y b ý t n u t n ě v y r o b e n é z ala­ b a s t r u , jak by se m o h l o z d á t z n á z v u , n ý b r ž se často z h o ­ t o v o v a l y i z e skla, p o r c e l á n u n e b o u r č i t é h o d r u h u k e r a m i ­ ky; n ě k d y d o k o n c e ze v z á c n ý c h k o v ů . P ř e d p o n a ala (jako v p ř í p a d ě „ u c h " ) se v z t a h u j e k m a l ý m ú c h y t ů m po stra­ nách. Když m a n ž e l k a u příležitosti manželství pomazávala s v é h o d y n a s t i c k é h o m a n ž e l a , ř í k a l o se, ž e jej p o m a z á v á k p o h ř b u - j a k o p ř i o d e v z d á n í se s m r t i : „ K d y ž vylila t e n olej n a m é tělo, u č i n i l a t o k m é m u p o h ř b u . " ( M a t o u š 26:12) Na k r k u n o s i l a ještě j i n o u m a l o u fiólu s b a l z á m e m , jímž b y jej (za p ř e d p o k l a d u , ž e b u d e ještě n a ž i v u ) p o m a 246

zala z n o v u p o jeho s m r t i .

16

P r á v ě z t o h o t o d ů v o d u šla

M a r i e k h r o b c e , k a m byl u l o ž e n J e ž í š .

17

N á d o b a , k t e r o u M a r i i M a g d a l é n ě p o staletí vkládají malíři do r u k o u , se zřejmě v z t a h u j e k p o m a z á n í v Betanii a p l á n o v a n é m u p o m a z á n í v h r o b c e (viz i l u s t r a c e 41). Ale jestliže t o t o b y l y j e d i n é d ů v o d y , p r o č je z o b r a z o v á n a , jak si ji o více n e ž d e s e t let p o z d ě j i n e s e s s e b o u do F r a n c i e (viz i l u s t r a c e 15 a 18)? N á d o b k a s p o l e č n ě s J e ž í š o v o u t r n o v o u k o r u n o u j e stejně t a k s o u č á s t í z o b r a z e n í jejího Příjezdu do Provence jako j u d s k ý c h výjevů. Na o b r a z e c h se vyskytuje v r ů z n ý c h v e l i k o s t e c h a je v y r o b e n a z r ů z n ý c h m a t e r i á l ů a objevuje se jako j e d n a z f o r e m k ř e s ť a n s k ý c h relikvií, spíše n e ž p ř e d m ě t s p r a k t i c k ý m ú č e l e m . V pozdější d o b ě je p r a v d ě p o d o b n é , že se u m ě l c i p r o s t ě d r ž e l i t r a d i c e , což ale n e b y l p ř í p a d p o č á t k u r e n e s a n c e , k d y t r a d i c e „ d ž b á n k u " začala. P r o p r v n í u m ě l c e t o h o t o ž á n r u sloužila n á d o b a d v o j í m u ú č e l u . Byla s y m b o l e m bet a n s k é h o a l a b a s t r a , ale t a k é S v a t é h o g r á l u , o n ě m ž se ří­ kalo, že o b s a h u j e J e ž í š o v u krev. N á d o b a j e v l a s t n ě čistě ž e n s k ý m s y m b o l e m , p o d o b n ě jako p o h á r y a k o t l í k y v dřívějších d o b á c h . Ve s t y l u ciboria ( u z a v ř e n é n á d o b y obsahující e u c h a r i s t i i ) s y m b o l i z u j e l ů n o a o M a r i i M a g d a l é n ě se říkalo, že n e s l a k r á l o v s k o u k r e v Sangréalu do P r o v e n c e . V r o c e 1484 m l u v i l Sir T h o ­ m a s M a l o r y o S v a t é m g r á l u j a k o o „ p o ž e h n a n é krvi Kris-

t o v ě " a jak se u v á d í v k n i z e Zjevení, s p a s e n í Desposyni s p o č í v a l o v p o k r a č o v á n í jejich r o d u b e z o h l e d u n a p r o n á ­ s l e d o v á n í , k t e r é b y l o p r o t i n i m n a m í ř e n o : „...neboť byl s v r ž e n ž a l o b c e n a š i c h b r a t ř í , k t e r ý j e p ř e d B o h e m osočo­ v a l d n e m i nocí. O n i n a d n í m zvítězili p r o k r e v B e r á n k o ­ vu a p r o s l o v o s v é h o s v ě d e c t v í . " (Zjevení 12:10-12) Z u m ě l e c k é h o h l e d i s k a v i k t o r i á n s k é b r a t r s t v o preraffaelitů a j e h o n á s l e d o v n í c i byli h o r l i v ý m i z a s t á n c i G r á l u a s v o u p ř e d s t a v i v o s t svěřili p a p í r u , p l á t n u , g o b l é n ů m a vitrážím. Z n á m é obrazy Marie Magdalény namalovali F r e d e r i c k S a n d y s , Sir E d w a r d C o l e y Burne-Jones a m n o ­ h é i z a k l a d a t e l b r a t r s t v a D a n t e G a b r i e l Rosetti. P ř e d s t a v y G r á l u b y l y zvlášť d ů l e ž i t é p r o R o s e t t i h o , jehož oltář na­ z v a n ý Símě Davidovo z d o b í k a t e d r á l u v Llandaffu. Jeho m a l b a Marie Nazorejská má z v l á š t n í v ý z n a m a z o b r a z u j e o s a m o c e n o u M a g d a l é n u v z e l e n é m r o u c h u , jak pečuje o r é v o v o u z a h r a d u . N a M a g d a l é n i n ě p o r t r é t u o p u s t i l ob­ vyklou skrytou symboliku nádobky s balzámem a nahra­ dil ji p ř í m o č a ř e j š í m z o b r a z e n í m G r á l u v p o d o b ě z l a t é h o kalicha, jak je p o p s á n v p ř í b ě h u Lancelot ve Vulgátském cyklu (viz i l u s t r a c e 12). V p ů v o d n í c h středověkých vyprávěních symbolizova­ l o G r á l m n o h o věcí - v e l k á m í s a , kalich, k á m e n , košík, a u r a , k l e n o t a v i n n á r é v a . Avšak pojetí G r á l u jako p o h á ­ r u , k t e r ý p o u ž í v a l Ježíš p ř i p o s l e d n í večeři, n e b y l o a ž d o viktoriánských d o b zpopularizováno. K t o m u došlo pře­ d e v š í m d í k y k n i z e Svatý grál Alfreda, l o r d a T e n n y s o n a , v y d a n é r o k u 1859. P ř e d t í m b y l G r á l s p o j o v á n s e u c h a r i s t i c k o u n á d o b o u esceule n e b o t o b y l p o h á r , d o n ě h o ž m ě l Josef z A r i m a t e j e z a c h y t i t J e ž í š o v u krev. V o b o u p ř í p a ­ d e c h (ať u ž b y o b s a h o v a l tělo, n e b o k r e v Ježíšovu) s e p ř e d e v š í m rozeznával jako

„svatá

n á d o b a " , vas-uterus,

již Sir T h o m a s M a l o r y o z n a č i l za Sankgreal. Rossettiho mistrovským dílem zobrazujícím Magdalé­ nu je b e z p o c h y b y k r e s b a Marie Magdaléna

u dveří farizeje

Šimona, k t e r o u v l a s t n í F i t z w i l l i a m M u s e u m . Je to skuteč­ ně

(společně

s

Dalího

Životem Marie Magdalény) 248

jedno

z nejvýmluvnějších z p o d o b n ě n í M a g d a l é n y všech d o b . Tento m i m o ř á d n ý p o r t r é t v z n i k l v roce 1858 a d o k o n a l e připomíná p o h a n s k o u májovou svatební slavnost. Zná­ z o r ň u j e p ř í c h o d M a g d a l é n y k p o m a z á n í Ježíše, k t e r ý je v v i d ě t v d o m ě , ale M a r i e je o b k l o p e n á m i n s t r e l y a m l a ­ d ý m i dvojicemi, jež jsou o z d o b e n y k v ě t i n a m i a g i r l a n d a m i . N e n í p o c h y b , ž e t e n t o výjev m á s v a t e b n í s y m ­ b o l i k u , a a b y se zajistilo, že p o s e l s t v í n a d c h á z e j í c í h o m a n ž e l s t v í j e zcela m i m o p o c h y b n o s t , n a p s a l R o s s e t t i k této k r e s b ě d o k o n c e i s o n e t , k d e se o Ježíši m l u v í j a k o o „ženichovi": Proč vytrhuješ r ů ž e z e s v ý c h v l a s ů ? Nikoli, ty celá jsi v ě n e c růžový, t v é t v á ř e a t v é rty! Ne, ne tento d ů m , nýbrž d ů m radovánek hledáme hle, jak se líbají a d o v n i t ř vcházejí; pojď t a m i ty. Ten l a h o d n ý d e n lásky m y s t r á v í m e t a m s p o l u , d o k u d d o u c h a t i b u d e o lásce ševelit n o c . C o ž tě, m á s l a d k á , ještě d r ž í t e n h l o u p ý v r t o c h ? K d e ž e ! K d y ž z l í b á m tvoje nohy, o d e j d o u z e s c h o d ů těch. Ó, nech m n e ! Nevidíš tvář m é h o Ženicha, která m n e t á h n e k N ě m u ? Já zlíbám n o h y Jeho, p o vlasech m ý c h , m ý c h s l z á c h t o u ž í d n e s ! Jaká

slova jen

mohou

vypovědět,

jaký jiný

den

a místo m n e u z ř í objímat k r v a v é n o h y Jeho? O n m n e p o t ř e b u j e , volá, miluje: t y jít m n e n e c h ! Marie Magdaléna od D a n t e h o G a b r i e l a R o s s e t t i h o

Nascien a ryba Král N a s c i e n z M e d a s u ( N a s c i e n II. S e p t i m á n s k ý ) , jak již bylo z m í n ě n o v p ř í b ě h u o Bílém rytíři (viz s. 250), p ř e d ­ stavuje d ě j i n n ě d ů l e ž i t o u p o s t a v u . J a k o desposynský sou249

č a s n í k f r a n c k é h o M e r o v e a b y l p ř í m ý m p o t o m k e m a star­ ším následníkem galských králů-rybářů. Narodil se ve s l a v n é m d o m ě F a r a m u n d o v ě , v n ě m ž mají své p ř e d k y m n o h é k r á l o v s k é r o d i n y Evropy. K n i m p a t ř í francouzští Merovejci a s k o t š t í S t u a r t o v c i , s p o l e č n ě s f r a n c o u z s k ý m i šlechtickými r o d y Toulouse a Roussillon.18 N a s c i e n o v ý m s y m b o l e m byla ryba, jak je p a t r n é i z pří­ s l u š n ý c h u m ě l e c k ý c h d ě l . To b y l o v s o u l a d u s jeho dědic­ t v í m a z n a m e n a l o t o j e h o k n ě ž s k ý s t a t u s . Řecký v ý r a z p r o r y b u je ichthys, k t e r ý se stal v d o b á c h p o č á t k ů křesťanství s y m b o l e m a a k r o n y m e m Iesús

Christos

Theú Hyios Sóter

(Ježíš K r i s t u s , Boží Syn, Spasitel). 1 9 N a s c i e n o v a v n u č k a C l o t i l d e B u r g u n d s k á se v d a l a za k r á l e Clovise a z nich v z e š l a m e r o v e j s k á d y n a s t i e . Merovejci t a k své j m é n o od­ vozují o d C l o v i s o v a d ě d a M e r o v e a F r a n k ů - d a l š í h o p o ­ t o m k a k r á l e - r y b á ř e F a r a m u n d a , jehož e m b l é m e m byla r o v n ě ž ryba. N a v z d o r y p e č l i v ě z a p s a n ý m g e n e a l o g i í m t é d o b y byl r o d o k m e n M e r o v e j c ů v d o k u m e n t e c h p o d i v n ě nejasný. P ř e s t o ž e b y l p r á v o p l a t n ý m s y n e m C l o d i o n a , s y n a Faram u n d o v a , b y l n i c m é n ě p o d l e dějepisce z 5. století Priska z Thrákie zplozen tajemným mořským tvorem zvaným Bistea

Neptunis.

S i c a m b r i á n c i , z n i c h ž p o c h á z í ž e n s k á linie Merovejců, byli d ř í v e s p o j o v á n i s ř e c k o u A r k á d i í a jejich p ů v o d m ě l b ý t p ř e d t í m v e Skýthii u Č e r n é h o m o ř e . Své j m é n o o d v o ­ zují o d C a m b r y , k m e n o v é k r á l o v n y z d o b y k o l e m r o k u 380 př. Kr., a n a z ý v a l i se l i d e m N o v é s m l o u v y , p ř e s n ě tak, jak byli k d y s i o z n a č o v á n i i esejci z K u m r á n u . 2 0 V z h l e d e m k jejich a r k á d s k é m u p ů v o d u b y l a rybí s y m b o l i k a Bistea Neptunis s o u č á s t í jejich t r a d i c e ještě p ř e d jejich souvislostí s g a l s k ý m i králi-rybáři. Jejich m o ř e p l a v e c k á k u l t u r a byla ú z c e s p o j e n a s a r k á d s k ý m m o ř e p á n e m z v a n ý m Pallas a r ů z n é v a r i a n t y j e h o j m é n a (jako n a p ř í k l a d k r á l Pelles) vstoupily do hry v pozdějších artušovských legendách. N ě k o l i k p o k o l e n í p ř e d N a s c i e n e m s i jeho p ř e d e k z e 3 . století k r á l - r y b á ř A m í n a d a b ( v n u k Josefese, s y n a M a r i e 250

Magdalény) vzal za ž e n u Eurgen, p r a p r a v n u č k u Brána P o ž e h n a n é h o a A n n y (viz s c h é m a „ P o k r e v n í linie S v a t é h o g r á l u " ) . Toto h i s t o r i c k y v ý z n a m n é m a n ž e l s t v í z p e č e t i l o b r a t r s k é linie Ježíše a J a k u b a , t a k ž e M e r o v e u s , N a s c i e n a n a k o n e c i merovejští k r á l o v é byli Desposyni ze d v o u stran. V d o b ě jejich k r a l o v á n í v 6. století ve F r a n c i i b y l Magdalénin rod individuálně u z n á v á n v oddělené matril i n e á r n í d y n a s t i i v B u r g u n d s k u . Šlo o d ů m d e l A c q s avall o n s k ý c h k r á l o v e n Viviane. J e d e n z nejlepších p o p i s ů S v a t é h o g r á l u p o d a l N a s c i e n v díle Queste del Saint Graal. V s o u l a d u se s y m b o l i k o u v n i t ř n í c h p r a m e n ů , k t e r é p ř e d s t a v o v a l y Viviane, M a g d a ­ léna a m ý t u s o v o d ě , vysvětluje: Ten p r a m e n j e t a k o v é h o d r u h u , ž e h o č l o v ě k n e m ů ­ ž e v y č e r p a t , p r o t o ž e n i k d o s i n e m ů ž e tolik n a b r a t . A to je Svatý grál, to jest m i l o s t D u c h a s v a t é h o . N a v z d o r y p o z a d í , k t e r é je r o m a n t i c k é i p o s v á t n é , z ů s t á v á t r a d i c e G r á l u n e p o j m e n o v a n o u h e r e z í k v ů l i své v ý r a z n é souvislosti s e ž e n s k ý m p r v k e m , z v l á š t ě p a k s e t h o s e m k u r t o a z n í lásky (amour courtois) ve s t ř e d o v ě k u . R o m a n t i c ­ ké p o j m y jako rytířství a t r u b a d ú r s k é p í s n ě b y l y b i s k u ­ p ů m podezřelé, protože postavily ženství na piédestal uctívání, což b y l o v r o z p o r u s k a t o l i c k ý m u č e n í m . K r o m ě t o h o církev o t e v ř e n ě o d s o u d i l a G r á l jako p o h a n s k o u in­ stituci r o u h á n í a n e s v a t ý c h m y s t é r i í . C í r k e v n í o d m í t á n í tradice S a n g r é a l u se o d v o z u j e z k o n k r é t n ě d e f i n o v a n é m e s i á š s k é linie r o d i n y G r á l u . E u r g e n , m a n ž e l k a a k r á l o v n a A m í n a d a b o v a , b y l a te­ t o u k r á l e C o e l a II. z C o l c h e s t e r u , j e h o ž d c e r a H e l e n a si vzala K o n s t a n t i n a Ř í m s k é h o , a b y s e t a k stala s l a v n o u m a t k o u císaře K o n s t a n t i n a Velikého. P r á v ě n a a r i m a t e j s k é m p ů v o d u své m a t k y p o s t a v i l K o n s t a n t i n svůj v l a s t n í nárok na mesiášský status jako p o t o m e k svatého Jakuba S p r a v e d l i v é h o p o přeslici. J e h o p r o b l é m s p o č í v a l v t o m , že s p o l u s n í m existovala ještě linie jeho p r a t e t y z m a t č i 251

n y s t r a n y E u r g e n a A m í n a d a b a . Tato d y n a s t i e králů-ryb á ř ů s i činila n á r o k n a to, ž e o d v o z u j e svůj p ů v o d o d Je­ žíše i J a k u b a , a t u d í ž K o n s t a n t i n a , co se týče desposynské linie, z a s t i ň o v a l a . V z h l e d e m k t o m u , ž e císař n e m o h l být p l n o h o d n o t n ý m soupeřem, vymyslel si pro svou nově vytvořenou

větev

křesťanské

církve

pojem

apoštolské

posloupnosti. H e l e n i n c o l c h e s t e r s k ý p ů v o d v š a k m ě l o b r o v s k ý vý­ z n a m . P ů v o d n ě byl Colchester sídlem Caractaka Pendrag o n a a b y l nejpůsobivěji o p e v n ě n ý m m ě s t e m v Británii. N a z ý v a l se v těch d o b á c h C a m u l o d (pořímštěný název z n ě l C a m u l o d u n u m ) , což p o c h á z í z k e l t s k é h o v ý r a z u camu-lôt, „ z a k ř i v e n é s v ě t l o " . V p o z d ě j š í c h d o b á c h se stal vzorem podobně pojmenovaného a zdánlivě přechodně trvajícího d v o r a C a m e l o t u v a r t u š o v s k é r o m a n c i . (Bio­ grafické p o z a d í týkající se sv. H e l e n y je u v e d e n o v D o d a t ­ k u IV.) E u r g e n i n o t e c (tj. o t e c m a t r i a r c h y k r á l ů - r y b á ř ů ) byl v d ě j i n á c h k ř e s ť a n s t v í v Británii n a n e j v ý š v ý z n a m n ý m k r á l e m . Byl č t v r t ý m p o t o m k e m J a k u b a (Josefa z A r i m a t e je) a j m e n o v a l se L u c i u s ; p r á v ě on n e c h a l ve 2. století p o ­ stavit p r v n í v ě ž n a G l a s t o n b u r y Tor.

Velké světlo K r á l L u c i u s b y l p r a v n u k e m A r v i r a g a , d o b r o d ě j c e sv. Jaku­ ba, j e h o ž s y n M a r i u s se o ž e n i l s P e n a r d u n , d c e r o u Jakubo­ v y d c e r y A n n y a a r c i d r u i d a Brána P o ž e h n a n é h o . P o s m r t i Jakuba/Josefa přestali poustevníci z Alainova bratrstva (Alain byl v n u k M a r i e M a g d a l é n y ) p ů s o b i t n a ú z e m í An­ glie, a v š a k L u c i u s s e r o z h o d l o b n o v i t nazorejské h n u t í . Při t o m se o n ě m říkalo, že „zvětšil s v ě t l o " p r v n í c h misioná­ ř ů , a stal se z n á m ý jako Lleiffer Mawr (Velké světlo). L u c i u s p o t v r d i l své křesťanství ve W i n c h e s t e r u v roce 156 a j e h o z á s l u h y se ještě zvětšily v roce 177 p ř i m a s o ­ v é m ř í m s k é m p r o n á s l e d o v á n í k ř e s ť a n ů v Galii. To probí252

halo zvláště ve starých h e r o d o v s k ý c h regionech Lyonu a Vienne, k d e byl o třicet let později z a v r a ž d ě n sv. I r e n a e u s s p o l u s d a l š í m i d e v a t e n á c t i tisíci křesťany. B ě h e m p r o n á ­ s l e d o v á n í u p r c h l o m n o h o g a l s k ý c h k ř e s ť a n ů d o Británie, zvláště pak do Glastonbury, k d e hledali o c h r a n u u krále Lucia. To se o d e h r á l o h o d n o u chvíli p ř e d t í m , n e ž se křesťan­ ství stalo s t á t n í m n á b o ž e n s t v í m Ř í m a , a císař M a r k u s A u r e l i u s p r o n á s l e d o v a l křesťany zcela v d u c h u s v ý c h předchůdců. Lucius se nicméně rozhodl navázat styky s E l e u t h e r i e m , v té d o b ě p ř e d s t a v i t e l e m k ř e s ť a n ů v Ř í m ě . V z h l e d e m k e své o d p o v ě d n o s t i z a u p r c h l í k y a t a k é d o ­ m á c í o b y v a t e l s t v o s v é h o k r á l o v s t v í chtěl L u c i u s v ě d ě t , jak b y m ě l o křesťanské k r á l o v s t v í f u n g o v a t . D o p i s s E l e u t h e r i o v o u o d p o v ě d í se d o c h o v a l a n a c h á z í se v Sacrorum conciliorum collectio v Ř í m ě . E l e u t h e r i u s na­ psal, ž e d o b r ý král m á v ž d y s v o b o d u o d m í t n o u t ř í m s k é zákony, a v š a k ne z á k o n Boží. N á s l e d u j e v ý t a h v p ř e k l a d u : Křesťanští věřící, jako v š i c h n i l i d é k r á l o v s t v í , m u s í být p o v a ž o v á n i z a s y n y k r á l e . J s o u p o d t v o u o c h r a ­ n o u . Král j e z n á m ý s v o u v l á d o u , n i k o l i t í m , z d a s i podrží svou moc nad zemí. Když b u d e š vládnout d o b ř e , b u d e š král. Jestliže n e b u d e š v l á d n o u t d o b ř e , jméno krále b u d e otřeseno a ty ztratíš jméno krále.21 J o h n C a p g r a v e (1393-1464), nejučenější z a u g u s t i n i á n ů , a a r c i b i s k u p U s s h e r z A r m a g h u u v e d l i ve s v é m díle ze 17.

století De Brittanicarum

Ecclesiarum Primordiis, že Lu­

cius vyslal m i s i o n á ř e M e d w a y e a Elfana, a b y nesli j e h o ž á d o s t o r a d u do Ř í m a . Ti se n a k o n e c vrátili s E l e u t h e r i o v ý m i z m o c n ě n c i F a g a n e m a D u v a n e m (o n i c h ž se v e l š s k é a n á l y z m i ň u j í jako o F a g a n o v i a D y f a n o v i ) . O jejich m i s i i píše v 6. století G i l d a s B a d o n i c u s a r o v n ě ž c t i h o d n ý B e d a z J a r r o w (673-735) se z m i ň u j e o k r á l o v ě p o ž a d a v k u , což se u v á d í r o v n ě ž v Anglo-Saxon Chronicle ( A n g l o s a s k á k r o ­ nika).22 253

Fagan a Dyfan znovunastolili starý řád poustevníků v G l a s t o n b u r y a od té d o b y se jim p ř i p i s u j e d r u h é založe­ ní k ř e s ť a n s t v í v Británii. P o t é se L u c i o v a sláva velice roz­ šířila. Byl již o s l a v o v á n j a k o stavitel g l a s t o n b u r s k é v ě ž e na Skále sv. M i c h a l a v roce 167 a n y n í mu b y l v Llandaffu z a s v ě c e n k o s t e l jako L l e u r w g g o v i V e l i k é m u . 2 3 P r á v ě z d e je m o ž n é v současné d o b ě spatřit Rosettiho p o d i v u h o d n ý oltář. Ještě p ů s o b i v ě j š í je, ž e L u c i u s d a l z ř í d i t p r v n í křesťan­ s k é a r c i b i s k u p s t v í v Británii. V ý z n a m n ý m a r t e f a k t e m je l a t i n s k ý n á p i s n a d k r b e m v sakristii k o s t e l a sv. P e t r a v C o r n h i l l u ve s t a r é m C i t y of L o n d o n . Je z á z n a m e m z d o ­ by, k d y se k a t o l i c k á c í r k e v d o s t a l a i do A n g l i e a p ř e m í s t i ­ l a n á r o d n í a r c i b i s k u p s t v í t a m , k d e s e n a c h á z í d o d n e s , tj. do Canterbury: Léta P á n ě 179 L u c i u s , p r v n í křesťanský král t o h o t o o s t r o v a , n y n í z v a n é h o Británie, založil v L o n d ý n ě p r v n í kostel z n á m ý jako kostel sv. P e t r a v C o r n h i l l u a založil t a m s í d l o a r c i b i s k u p s t v í a učinil z n ě h o m e t r o p o l i t n í kostel a h l a v n í kostel s v é h o království. Tak to i z ů s t a l o po d o b u čtyř set let až do p ř í c h o d u s v. A u g u s t i n a . . . P o t é b y l o sídlo i p a l l i u m arcibiskup­ ství p ř e n e s e n o z ř e č e n é h o kostela sv. P e t r a v C o r n h i l ­ l u d o D o r o b e r n i e , k t e r é s e d n e s říká C a n t e r b u r y . R a d a , již u d ě l i l b i s k u p E l e u t h e r i u s jako o d p o v ě ď n a žá­ d o s t k r á l e Lucia, je fascinující a zcela v s o u l a d u s převlá­ dajícím p r i n c i p e m služby, k t e r ý p r o s t u p u j e celý m e s i á š ­ s k ý k o d e x G r á l u . Ten u s t a n o v i l Ježíš, k d y ž u m ý v a l p ř i p o s l e d n í v e č e ř i n o h y s v ý m a p o š t o l ů m (Jan 13:5-15). P e t r m ě l n á m i t k y p r o t i t o m u , co Ježíš dělá, a vyjádřil p ř e k v a ­ pení, že Mistr by měl m ý t n o h y svým služebníkům, načež m u Ježíš řekl: „ D a l j s e m v á m p ř í k l a d , a b y s t e i v y jednali, j a k o j s e m j e d n a l já." K r á l o v é p ů v o d n í c h d y n a s t i í G r á l u v Británii a Francii v ž d y f u n g o v a l i n a t o m t o z á k l a d ě . Byli s p o l e č n ý m i otci li254

du, nikdy vládci země. Ú z e m n í kralování bylo feudálním a i m p e r i á l n í m pojetím, k t e r é zcela p o d k o p a l o z m í n ě n ý k o d e x a b y l o E v r o p ě v n u c e n o po p o d v r ž e n é Konstantino­ vě donaci z r o k u 751 (viz s. 102). P ů v o d n ě m o n a r c h o v é c h á p a l i r o z d í l m e z i tím, co je to b ý t k r á l e m F r a n k ů , a t í m , co je to b ý t k r á l e m F r a n c i e , n e b o k r á l e m S k o t ů , či k r á l e m Skotska. K r á l o v é G r á l u byli d e f i n o v á n i j a k o s t r á ž c i k r á ­ lovství a z t o h o t o h l e d i s k a b y l a r a d a b i s k u p a E l e u t h e r i a Luciovi h l u b o k á a osvícená: „ V š e c h e n lid k r á l o v s t v í m u s í být c h á p á n jako s y n o v é krále. J s o u p o d t v o u o c h r a n o u . "

255

Království a barvy Svaté rodiny Z a t í m c o k r á l o v é - r y b á ř i z desposynské linie Ježíše a M a r i e M a g d a l é n y v l á d l i v Galii a v ě t e v k r á l e Lucia v Anglii, a v a l l a c h o v é a r i m a t e j s k é h o p ů v o d u u s e d l i n a t r ů n v e Wa­ lesu. P o t o m c i A n n y a B r á n a P o ž e h n a n é h o p o k r a č o v a l i v t r a d i c i B r â n o v a otce k r á l e Llyra (Leara), 1 s y n a p a n o v ­ níka Beliho M a w r a . Dalším p o t o m k e m Beliho M a w r a byl král L l u d . Byl ot­ cem k r á l o v s k ý c h r o d ů z C o l c h e s t e r u , Silurie a S t r a t h c l y d u a jeho r o d i n a u z a v ř e l a d ů l e ž i t é s ň a t k y se členy a r i m a t e j ské rodiny. Z velšských p r i n c ů v d e s p o s y n s k é linii vzešli z a k l a d a t e l é a m í s t n í v l á d c o v é B r e t a n ě (Malé Británie), francké oblasti, která s e p ř e d t í m n a z ý v a l a A r m o r i c a . V n u k k r á l e L l u d a , m o c n ý C y m b e l i n e (otec C a r a c t a k a ) byl

za

života Ježíše

Pendragonem

pevniny

Británie.2

P e n d r a g o n n e b o l i H l a v a d r a k a o s t r o v a (Pen Draco Insularis) byl k r á l e m k r á l ů a s t r á ž c e m k e l t s k é h o o s t r o v a . Tento titul n e b y l

dynastický;

Pendragonové

byli j m e n o v á n i

z k e l t s k é h o k r á l o v s k é h o r o d u d r u i d s k ý m k o n c i l e m star­ ších. C y m b e l i n e v l á d l b e l g i c k ý m k m e n ů m C a t u v e l l a u n ů a T r i n o v a n t ů ze s v é h o sídla v C o l c h e s t e r u ( C a m u l o d u num). Severně od Cymbelinovy d o m é n y v Norfolku vládl k m e n ů m Icenů k r á l P r a s u t a g u s , k t e r ý m ě l z a m a n ž e l k u s l a v n o u B o u d i c c u ( z v a n o u též Boadicea). Vedla velké, avšak neúspěšné povstání proti římské n a d v l á d ě od roku 60 po Kr., p ř i č e m ž křičela svůj z n á m ý v á l e č n ý p o k ř i k „Y gwir erbyn y Byd" ( P r a v d o u p r o t i s v ě t u ) . B e z p r o s t ř e d 257

n ě p o n ě m ( k r á t c e p ř e d ž i d o v s k ý m p o v s t á n í m p r o t i Ří­ m a n ů m v Judeji v roce 66) p ř i š e l z G a l i e Josef z Arimateje, aby postavil svou glastonburskou kapli. Po o d c h o d u Ř í m a n ů z Británie v roce 410 se m í s t n í vlá­ da vrátila do r u k o u k m e n o v ý c h náčelníků. Jedním z nich b y l V o r t i g e r n z P o w y s u v e Walesu, j e h o ž m a n ž e l k o u byla dcera dřívějšího ř í m s k é h o guvernéra M a g n a Maxima. V o r t i g e r n d o s t a l P o w y s cele p o d s v o u k o n t r o l u a v roce 425 b y l z v o l e n P e n d r a g o n e m o s t r o v a . V té d o b ě b y l j e d n í m z n e j p r o m i n e n t n ě j š í c h k r á l ů p o ­ cházejících z A n n y a B r á n a C u n e d d a , v l á d c e M a n a u u F i r t h of F o r t h . V p a r a l e l n í r o d i n n é o d n o ž i byl m o u d r ý C o e l H e n (Coel Starý), k t e r ý b y l v ů d c e m „ M u ž ů z e seve­ r u " (Gwyr-y-Godledd). Je m i l e p ř i p o m í n á m v a n g l i c k é dět­ s k é ř í k a n c e j a k o Starý k r á l C o l e {Old King Cole) a v l á d l ob­ l a s t e m R h e g e d u z e s v é h o c u m b r i a n s k é h o sídla v Carlisle. D a l š í m p o z o r u h o d n ý m v ů d c e m b y l Ceretic, p o t o m e k k r á l e L u c i a . 3 Z e své z á k l a d n y v D u m b a r t o n u v l á d l oblas­ t e m v C l y d e s d a l e . Tito k r á l o v é byli v 5. století nejmocnějšími britskými vladaři a díky s v é m u d á v n é m u p ů v o d u byli o z n a č o v á n i z a s v a t é r o d i n y Británie. V p o l o v i n ě 5. století vedli C u n e d d a a jeho s y n o v é své a r m á d y d o S e v e r n í h o Walesu, a b y n a ž á d o s t Vortigerna v y h n a l i n e ž á d o u c í irské u s í d l e n c e . C u n e d d a p ř i t o m v e velšské p ř í m o ř s k é oblasti z á p a d n ě o d P o w y s u založil krá­ l o v s k ý r o d G w y n e d d o v c ů . P i k t o v é z C a l e d o n i e na d á l n é m s e v e r u Británie p o t o m využili C u n e d d o v y n e p ř í t o m n o s t i a začali s o p a k o v a n ý m i nájezdy p ř e s h r a n i c e v y z n a č e n é H a d r i a n o v ý m v a l e m . P r o t o byla n e p r o d l e n ě p o v o l á n a ar­ m á d a g e r m á n s k ý c h j u t s k ý c h n á m e z d n ý c h vojáků vede­ n ý c h H e n g e s t e m a H o r s o u , a b y o d r a z i l a t u t o invazi, ale když se jí to podařilo, zaměřili G e r m á n i svou pozornost na v z d á l e n ý jih a u c h v á t i l i p r o sebe k r á l o v s t v í kentské. P o t é následovala

invaze

dalších

germánských

kmenů

Sasů

a A n g l ů . S a š o v é zabrali jih a vytvořili království ve Wessexu, Essexu, M i d d l e s e x u a Sussexu, z a t í m c o A n g l o v é oku­ p o v a l i z b y l o u část z e m ě o d ú s t í řeky Severn p o H a d r i a n ů v 258

val, p ř i č e m ž obsadili N o r t h u m b r i i , Mercii a v ý c h o d n í Anglii. Celek vešel ve z n á m o s t jako Anglie (England z Ang­ le-land, „ Z e m ě A n g l ů " ) a n o v í o k u p a n t i n a z v a l i keltský zá­ p a d n í poloostrov Wales ( p o d l e weallas, „cizinci"). C u n e d d a z ů s t a l v S e v e r n í m W a l e s u a po V o r t i g e r n o v ě s m r t i v roce 464 se po n ě m stal P e n d r a g o n e m a r o v n ě ž i hlavním vojevůdcem Britonů. Držitel posledně z m í n ě n é pozice se n a z ý v a l guletic. K d y ž C u n e d d a z e m ř e l , stal se P e n d r a g o n e m V o r t i g e r n ů v zeť B r y c h a n z B r e c k n o c k u a g u l e t i k e m se stal Ceretic ze S t r a t h c l y d u . M e z i t í m se z Bretaně vrátil V o r t i g e r n ů v v n u k A u r e l i u s , m u ž s v e l k o u v o j e n s k o u z k u š e n o s t í , a b y ji o p ř e l v celé síle p r o t i saském u v p á d u . Jako d r u i d s k ý k n ě z b y l A u r e l i u s j m e n o v á n P r i n c e m s v a t y n ě A m b r i a , což byla p o s v á t n á k o m n a t a , symbolicky p o s t a v e n á p o d l e v z o r u s t a r o d á v n é h o hebrej­ s k é h o s v a t o s t á n k u ( E x o d u s 25:8). Strážci A m b r i e byli jed­ notlivě o z n a č o v á n i jako Ambrosius a nosili š a r l a t o v ý plášť. Z e své p e v n o s t i v e S n o w d o n i i zajišťoval A u r e l i u s A m b r o s i u s v o j e n s k o u o b r a n u z á p a d u , a k d y ž z e m ř e l Bry­ c h a n , m ě l ú s p ě c h jako guletic. P o č á t k e m 6. století se B r y c h a n ů v s y n ( r o v n ě ž B r y c h a n ) p ř e s u n u l z W a l e s u do Firth of F o r t h jako P r i n c M a n a u . Tam založil další r e g i o n Brecknock ve Forfarshire, o kte­ r é m velšský lid m l u v i l jako o S e v e r n í m B r e i c h n i o g u . Síd­ lo jeho otce b y l o ve v e l š s k é m B r e c o n u - a t a k b y l a s e v e r n í p e v n o s t p o d o b n ě n a z v á n a Brechin. D c e r a B r y c h a n a II. s i z a m a n ž e l a v z a l a p r i n c e G a b r à n a z e Scots D a l d r i a d y ( Z á p a d n í vysočina), n á s l e d k e m č e h o ž s e G a b r à n stal p á n e m F o r t h u a d ě d i c e m h r a d u v Aberfoyle. 4

V té d o b ě se irští G a l o v é d o h a d o v a l i s d o m e m Brychan o v ý m a za krále Cairilla z A n t r i m u p o d n i k l i v roce 514 výpad proti Skotům v M a n a u . Invaze byla ú s p ě š n á a forthská oblast se ocitla p o d v l á d o u Irů. B r y c h a n p o h o ­ tově p o v o l a l n a p o m o c s v é h o z e t ě p r i n c e G a b r à n a a A u rélia, v o j e v ů d c e guletika. Spíše n e ž a b y s e snažili v y p u d i t Iry z M a n a u , s e v ů d c i r o z h o d l i p o d n i k n o u t p ř í m o u ná­ m o ř n í ofenzivu p r o t i A n t r i m u v S e v e r n í m Irsku. 259

V roce 516 v y p l u l a flotila G a b r a n o v ý c h S k o t ů ze Soundu v J u ř e s g u l e t i c k ý m i o d d í l y A u r e l i o v ý m i . Jejich cílem b y l h r a d k r á l e Cairilla, i m p o z a n t n í s k a l n í p e v n o s t u D u n B a e d à n (Badon Hill, v r c h B a d o n ) . G u l e t i c k é síly zvítězily a D u n B a e d à n b y l d o b y t . V roce 560 p s a l k r o n i k á ř G i l d a s II. o t é t o b i t v ě ve s v é m p o j e d n á n í De excidio conquestu Britanniae (O p á d u a d o b y t í Británie) a velký konflikt se ob­ 6 jevil i ve s k o t s k ý c h a i r s k ý c h k r o n i k á c h . N ě k o l i k let po b i t v ě u D u n B a e d à n se G a b r à n stal v roce 537 k r á l e m Skotů a j e h o w e s t h i g h l a n d s k ý d v ů r se n a c h á z e l v D u n a d d u nedaleko Loch Crinan. 5

V t é d o b ě b y l P e n d r a g o n e m C u n e d d ů v p r a v n u k , velšský k r á l M a e l g w y n z G w y n e d d u . D o s t a l t u t o funkci o d s y n a k r á l e G a b r à n a , A e d à n a z D a l d r i a d y , jenž se stal král e m S k o t ů v roce 547 a b y l p r v n í m b r i t s k ý m k r á l e m , kte­ r ý b y l u s t a n o v e n k n ě ž s k o u o r d i n a c í , k d y ž jej p o m a z a l sv. C o l u m b a . Krátce p ř e d A e d à n o v o u k r á l o v s k o u ordinací zabil král R g y d d e r c h ze S t r a t h c l y d u v b i t v ě u Carlisle krále G w e n d d o l a u a . Bitevní p o l e se r o z k l á d a l o m e z i ř e k o u Esk a Lidd e l Water n a d H a d r i a n o v ý m v a l e m . (Právě t a m , v liddels k é m M o a t u , s e n a c h á z í dějiště a r t u š o v s k é h o p ř í b ě h u o Fergusovi a Černém rytíři.) G w e n d d o l a u o v ý m h l a v n í m r á d c e m ( M e r l i n e m Britským) byl E m r y s z P o w y s u , Aureliův syn. K d y ž v š a k G w e n d d o l a u z e m ř e l , u p r c h l M e r l in do l á z n í H a r t Fell v C a l e d o n s k é m lese a p o t o m h l e d a l ú t o ­ čiště n a d v o ř e k r á l e A e d à n a v D u n a d d u . 7

V té d o b ě b y l o nejdůležitějším m ě s t s k ý m s t ř e d i s k e m v s e v e r n í části Británie Carlisle, jímž se stalo p o t é , co byl h l a v n í m C a m u - l ô t e m s u v e r é n n í h o guletika Colchester. Carlisle b y l o p r o m i n e n t n í ř í m s k é m ě s t o s vojenskou p o ­ s á d k o u a v roce 369 b y l o již j e d n í m z p ě t i h l a v n í c h p r o ­ v i n č n í c h m ě s t . C t i h o d n ý Beda z J a r r o w se ve s v é m Životě sv. Cuthberta z m i ň u j e o k ř e s ť a n s k é m s p o l e č e n s t v í v Carlis­ l e d l o u h o p ř e d t í m , n e ž d o oblasti p r o n i k l i A n g l o s a s o v é . P o n ě k u d jižněji o d Carlisle, n e d a l e k o K i r k b y S t e p h e n u v C u m b r i i , stojí z ř í c e n i n a P e n d r a g o n o v a h r a d u . Carlisle 260

se v a r t u š o v s k ý c h časech n a z ý v a l t a k é C a r d e o l či C a r u e le.

Vznešená historie

Svatého grálu

se

konkrétně

zmiňuje

o A r t u š o v ě d v o r u v Carlisle, k t e r ý je r o v n ě ž u v e d e n v Suit de Merlin a v b r i t s k ý c h p o v í d k á c h Sir Gawain a Carl z Carlislu a Začarování krále Artuše.

Artušova rodová linie Č a s t o se tvrdí, že p r v n í c i t o v a n á z m í n k a o králi A r t u š o v i p o c h á z í z 9. století od v e l š s k é h o m n i c h a N e n n i a , j e h o ž Historia Brittonum jej u v á d í v s o u v i s l o s t i s m n o h a identifi­ k o v a t e l n ý m i b i t v a m i . Ale o A r t u š o v i se p s a l o již d l o u h o p ř e d N e n n i e m v Životě sv. Columby ze 7. století. Je u v e d e n r o v n ě ž v keltské p o é m ě Gododdin n a p s a n é k o l e m r o k u 600 p o Kr. K d y ž byl r o k u 574 i n s t a l o v á n k r á l A e d à n z D a l d r i a d y sv. C o l u m b o u , jeho nejstarší s y n a d ě d i c ( n a r o z e n ý r o k u 559) se j m e n o v a l A r t u š . V Životě sv. Columby o p a t A d a m n a n z I o n y (627-704) v y p r á v í , jak světec p r o r o k o v a l , že A r t u š z e m ř e d ř í v e , n e ž n a s t o u p í n a m í s t o s v é h o otce j a k o král Skotů. A d a m n a n d á l e p o t v r d i l , ž e p r o r o c t v í s e splni­ lo, p r o t o ž e A r t u š byl z a b i t v b i t v ě n ě k o l i k let po C o l u m b o v ě s m r t i r o k u 597. 8 V roce 858 v y j m e n o v á v á N e n n i u s r ů z n é bitvy, ve kte­ rých A r t u š zvítězil. M e z i t ě m i t o m í s t y b y l C a l e d o n s k ý les s e v e r n ě od Carlisle (Cat Coit C e l i d o n ) a h o r a A g n e d p e v n o s t B r e m e n i u m v C h e v i o t s u , z n í ž byli v y h n á n i A n glosasové. U v e d e n a t a m byla i A r t u š o v a b i t v a u ř e k y Glein v N o r t h u m b r i i , k d e b y l o v o p e v n ě n é m k l á š t e ř e od p o l o v i n y 6. století s í d l o s t r a t e g i c k é h o g u l e t i k a . K d a l š í m v y j m e n o v a n ý m a r t u š o v s k ý m bojištím p a t ř i l o C i t y of t h e Legion (Carlisle) a L i n n u i s k ý d i s t r i k t - s t a r á oblast k m e ­ ne N o v a n t ů severně od D u m b a r t o n u , kde se n a d Arroc h a r e m tyčí Ben A r t h u r u c í p u L o c h L o n g . A r t u š ů v otec, král A e d à n m a c G a b r à n S k o t ů , s e stal P e n d r a g o n e m d í k y t o m u , ž e b y l v n u k e m p r i n c e Brycha261

na. A e d à n o v a m a t k a L l u a n z B r e c k n o c k u byla p o t o m k e m Josefa z A r i m a t e j e . N i k d y n e e x i s t o v a l U t h e r P e n d r a g o n , jak je líčen v a r t u š o v s k ý c h l e g e n d á c h , i k d y ž byl p o d v o d ­ n ě p ř i p o j e n d o a n g l i c k ý c h listin t é d o b y v t u d o r o v s k ý c h 9 č a s e c h v 16. století. Z h i s t o r i c k é h o h l e d i s k a existoval p o u z e j e d e n A r t u š , k t e r ý s e n a r o d i l P e n d r a g o n o v i : byl t o Artuš mac Aedàn z Daldriady. 10

K d y ž b y l o A r t u š o v i v roce 575 šestnáct let, stal se o s v ý c h n a r o z e n i n á c h v l á d n o u c í m g u l e t i k e m a keltská církev p r o h l á s i l a jeho m a t k u Y g e r n u d e l A c q s z a V z n e š e n o u k r á l o v n u k e l t s k ý c h k r á l o v s t v í . Její m a t k o u zase (z r o d u p o t o m k ů Ježíše a M a r i e M a g d a l é n y ) byla krá­ l o v n a Viviane I. z b u r g u n d s k é h o Avallonu, P a n í od je­ z e r a . K n ě ž í p r o t o p o m a z a l i A r t u š e j a k o V z n e š e n é h o krále Britů p o o r d i n a c i j e h o otce jako k r á l e S k o t ů . V d o b ě , k d y Y g e r n a (Igraine) p o č a l a A r t u š e z A e d à n a , byla p r o v d á n a za G w y r a - L l e w a , v é v o d u z Carlisle. Starobylá Kronika Skotů z a z n a m e n á v á t u t o u d á l o s t n á s l e d o v n ě : N e b o ť ty, k r á l o v n a a d ě d i č k a Británie, jsi byla p r o ­ v d á n a za skotského m u ž e . Tvé kralování bylo pro­ h l á š e n o , k d y ž A r t u š o v i b y l o p a t n á c t let; k r á l e m Bri­ t á n i e jsi jej u č i n i l a [ p o m o c í ] M e r l y n o v y č e r n é m a g i e a tvůj A r t u š b y l p o č a t , k d y ž jsi b y l a m a n ž e l k o u jiné­ ho m u ž e , vévody z Caruele.11 K d y ž v š a k G w y r - L l e w z e m ř e l , Ygerna s e v d a l a z a Ae­ d à n a z D a l d r i a d y a tak l e g i t i m i z o v a l a A r t u š e ještě p ř e d ­ t í m , n e ž m u b y l y u d ě l e n y j e h o tituly. D í k y t o m u t o spo­ jení se linie Ježíše a M a r i e M a g d a l é n y spojila s linií J a k u b a / J o s e f a z A r i m a t e j e (viz s c h é m a „ P o k r e v n í linie S v a t é h o g r á l u " n a s . 380). A r t u š b y l p r v n í m v ý s l e d k e m t a k o v é h o desposynského m a n ž e l s k é h o spojení po 350 le­ tech, a p r o t o byl v t r a d i c i G r á l u t a k důležitý. V Životě sv. Columby o p a t A d a m n a n líčí, že k r á l A r t u š m a c A e d à n b y l z a b i t v b i t v ě s M i a t h y . M i a t h o v é byl k m e n Britů, k t e r ý zatlačili na s e v e r A n g l o v é v roce 574 a který 262

12

se u s a d i l u s k o t s k ý c h h r a n i c . Jejich h l a v n í p e v n o s t b y l a v D u n m y a t u v d i s t r i k t u M a n a u na řece F o r t h , k d e sdíleli svůj o s u d s i r s k ý m i usedlíky. N a v z d o r y p o r á ž c e i r s k é h o krále Cairilla v roce 516 v B a d o n Hill b y l y s Iry v M a n a u stále p r o b l é m y . A t a k g u l e t i c k é síly n a p a d l y D u n B a e d à n podruhé. O této v á l e č n é v ý p r a v ě se z m i ň u j e N e n n i u s , k t e r ý správně popsal Artušovu přítomnost, zatímco Gildasovo líčení se v z t a h u j e k p ř e d c h o z í b i t v ě v r o c e 516 s A m b r o siem A u r e l i e m jako v o j e v ů d c e m . N e n n i u s v š a k p ř i p i s u j e A r t u š o v i větší k r e d i t , n e ž m u náleží, p r o t o ž e p ř i t é t o d r u ­ hé příležitosti byli S k o t o v é p o r a ž e n i a A r t u š ů v otec k r á l A e d à n byl p o v i n o v á n s e p o d ř í d i t p r i n c i B a e d à n o v i m a c Cairillovi v Ros-na-Rigu na Belfast L o u g h . 1 3

Po s m r t i k r á l e B a e d à n a m a c Cairilla v roce 581 se A e d à n o v i S k o t s k é m u n a k o n e c p o d a ř i l o v y h n a t Iry z M a ­ n a u i z F o r t h u . Později, v roce 596, v y p u d i l a A r t u š o v a jíz­ d a Iry z e s k o t s k é h o B r e c k n o c k u . Král A e d à n b y l b i t v á m p ř í t o m e n , ale A r t u š o v i m l a d š í b r a t ř i B r á n a D o m i n g a r t byli r o k u 595 zabiti v B r e c h i n u , k d e se A r t u š a j e h o třetí bratr Eochaid Find podle z á z n a m ů rovněž účastnili bitvy u Circinnu.14 K d y ž se guletické o d d í l y střetly s Iry v M a n a u , m u s e l y čelit i b r i t s k é m u k m e n i M i a t h ů . M n o h é z n i c h se jim p o ­ d a ř i l o z a h n a t z p ě t n a jejich jižní ú z e m í , ale ti, k d o z ů s t a l i , k d y ž S k o t o v é odešli, se m u s e l i spokojit s Pikty, k t e ř í se p o h o t o v ě p ř e s u n u l i na jejich ú z e m í . K o n c e m 6. století se P i k t o v é a M i a t h o v é spojili p r o t i A r t u š o v ě jízdě, s n í ž se střetli v b i t v ě u C a m e l y n u , s e v e r n ě od A n t o n í n o v a v a l u . Skotové o p ě t zvítězili a P i k t o v é byli z a h n á n i na sever. P o ­ t é byla n e d a l e k á ž e l e z n á huť n a p a m á t k u t é t o u d á l o s t i n a z v á n a Furnus Arthuri ( A r t u š o v o o h n i š t ě ) . D l o u h o b y l a atrakcí a zbořili ji až b ě h e m p r ů m y s l o v é r e v o l u c e v 18. století. V roce 603, p o u h é tři r o k y po C a m e l y n u , se S k o t o v é střetli s jižními M i a t h y a n o r t h u m b r i j s k ý m i Angly. Z t é t o konfrontace se stala p r o t a h o v a n á záležitost na d v o u bojiš263

tich - d r u h ý konflikt v z n i k l n á s l e d k e m k r á t k o d o b é h o sta­ ž e n í se S k o t ů z p r v n í h o . S t r a n y se z p o č á t k u setkaly u C a m l a n n y , staré v y v ý š e n é ř í m s k é p e v n o s t i u H a d r i a n o v a valu. N a r o z d í l o d p ř e d c h o z í h o s t ř e t u v C a m e l y n u byla v š a k b i t v a u C a m l a n n y p r o Skoty n a p r o s t ý m fiaskem. P a d l i k v ů l i p o z o r n o s t odvracející taktice M i a t h ů a u m o ž ­ nili A n g l ů m , a b y se d o s t a l i za ně v s o u s t ř e d ě n é m tlaku s m ě r e m na s e v e r o z á p a d ke G a l l o w a y a S t r a t h c l y d e . K pří­ s l o v e č n é Cath Camlanny se p a k p ř i r o v n á v a l o m n o h o p r o ­ h r a n ý c h bitev. Jen o n ě k o l i k m ě s í c ů p o z d ě j i k r á l A n g l ů Aethelfrith z Bernicie p o r a z i l k r á l e R h y d d e r c h a u Carlisle a tak d o b y l n o v é ú z e m í u S o l w a y e . D a l d r i a d s k é síly p o d v e d e n í m A e d à n a a A r t u š e b y l y t u d í ž p o d u r č i t ý m t l a k e m , aby A n g l y o d ř í z l y a z a b r á n i l y jim p o s t u p o v a t na sever. Říkalo se, ž e s h r o m á ž d i l i v e l k é vojsko t a k é o d v e l š s k ý c h p r i n c ů , a dokonce dosáhli pomoci od M a e l u m y mac Baedàna z A n t r i m , s y n a jejich ú h l a v n í h o n e p ř í t e l e . V té d o b ě byli již I r o v é z a s t r a š e n i v y h l í d k o u n a a n g l o s a s k o u invazi, a t a k spojili s v é síly se Skoty. Srážka v C a m l a n n ě byla jen k r á t k á a keltské o d d í l y byly n u c e n y z a h n a t Angly, kteří s e p ř e d t í m p ř e s n ě přehnali. Zastavili se až v D a w s t o n - o n - S o l w a y ( t e h d y z v a n é m Degs a s t a n v L i d d e s d a l e ) . M í s t e m bitvy byl p o d l e Kroniky Lolyroodu a Kroniky Melrose Dexa Stone. P r á v ě z d e A r t u š , princ a s u v e r é n n í guletic Britů, p a d l (ve v ě k u třiceti čtyř let) spo­ lu s M a e l u m o u m a c B a e d à n e m . V D a w s t o n u přišel o život i A r t u š ů v s y n M o d r e d , arcikněz p o s v á t n é h o p o k r e v n í h o p ř í b u z e n s t v í sv. C o l u m b y , který je v a n á l e c h o z n a č e n jako Modredus filius Regis Scotii ( M o d r e d , s y n krále Skotů).

Královny Avallonu Bitva u D a w s t o n u b y l a j e d n o u z nejlítějších v celé keltské historii, v Tigernachských análech se označuje jako „ D e n , k d y p a d l a p o l o v i n a m u ž ů s k o t s k ý c h " . I k d y ž Aethelfrith 264

zvítězil, u t r p ě l r o v n ě ž t ě ž k é ztráty. Byli zabiti jeho b r a t ř i T h e o b a l d a Eanfrith, z a t í m c o jeho p r o t i v n í k král A e d à n byl d o n u c e n utéci z b i t e v n í h o p o l e . Aethelfrith n i k d y n e d o r a z i l a ž d o S t r a t h c l y d u , ale jeho úspěch v D a w s t o n u umožnil, aby bylo ú z e m í N o r t h u m brie r o z š í ř e n o na sever až k F i r t h u of F o r t h a z a h r n u l o do sebe i Lothiany. O d e s e t let později, v roce 613, A e t h e l ­ frith obléhal C h e s t e r a d o s t a l C u m b r i i cele p o d v l á d u Anglú. To v r a z i l o m e z i Velšany a s t r a t h c l y d e s k é Brity ge­ ografický klín a v e d l o k n e u s t á l ý m p ů t k á m . M e r c i a n š t í A n g l o v é p o t é s m ě ř o v a l i na z á p a d a tlačili Velšany za linii, která se později stala linií Offa's D y k e , k d e ž t o w e s s e x š t í Sašové se d o s t a l i až za Exeter a a n e k t o v a l i j i h o z á p a d n í poloostrov. Č a s e m s e k d y s i spojená keltská ú z e m í Walesu, S t r a t h ­ c l y d u a D u m n o n i e ( D e v o n a C o r n w a l l ) ocitla v n a p r o s t é 15 vzájemné izolaci a p o s v á t n á r o d i n a sv. C o l u m b y za to činila o d p o v ě d n ý m A r t u š e . N e s p l n i l s v o u p o v i n n o s t jako guletic a v z n e š e n ý král. Jeho otec k r á l A e d à n z D a l d r i a d y z e m ř e l p ě t let po c a m l a n n s k é katastrofě, o níž se říká, že otevřela d v e ř e k e k o n e č n é m u d o b y t í Británie Anglosasy. D n ů m k e l t s k é h o p a n s t v í byl k o n e c a p o více n e ž šesti stech letech t r a d i c e byl C a d w a l d r z W a l e s u (26. v ř a d ě od Josefa z Arimateje) p o s l e d n í m P e n d r a g o n e m . Následkem Artušových porážek v Camlanně a Daw­ s t o n u (společně z v a n ý c h di bellům Miathorum: b i t v a M i a t hů) přestala existovat stará k r á l o v s t v í severu. Skotové, kteří byli fyzicky s e p a r o v á n i od s v ý c h dřívějších s p o j e n c ů ve Walesu, měli pocit, že j e d i n ý m z p ů s o b e m , jak z a c h r á n i t z e m i Albu (Skotsko), je spojit se s c a l e d o n s k ý m i Pikty. To­ ho bylo d o s a ž e n o v roce 844, k d y A e d a n ů v s l a v n ý p o t o ­ m e k král K e n n e t h M a c A l p i n spojil Pikty a Skoty v j e d e n n á r o d . 1 6 Z á z n a m y o K e n n e t h o v ě instalaci p o d p o r u j í j e h o s k u t e č n ě v ý z n a m n é p o s t a v e n í v r o d i n n é linii, k d y ž o n ě m h o v o ř í jako o p o t o m k u k r á l o v e n z Avallonu. 1 7 Avallonská d y n a s t i e - p ř í m é d ě d i c t v í M a r i e M a g d a l é ­ n y - byla z a c h o v á n a p o přeslici, p ř i č e m ž n a d ř a z e n é p o 265

s t a v e n í z a u j í m a l y d c e r y k r á l o v e n , nikoli jejich s y n o v é . Tit u l á r n í k r á l o v n y b u r g u n d s k é h o A v a l l o n u s e objevily s p o ­ lu s m e r o v e j s k ý m i králi F r a n k ů , z a t í m c o d a l š í d ů l e ž i t o u o d n o ž í byla s e p t i m á n s k á k r á l o v s k á p o s l o u p n o s t v e franko-španělském Midi. Předtím, než se Ygerna d'Avallon del Acqs provdala za krále A e d à n a mac Gabràna z Daldriady, měla se svým d ř í v ě j š í m m a n ž e l e m G w y r e m - L l e w e m z Carlisle d c e r u . D c e r a se j m e n o v a l a M o r g a i n e a stala se později A r t u š o ­ v o u nevlastní sestrou. V romanci Grálu vystupuje pod j m é n e m M o r g a n n a či M o r g a n le Fay, a v š a k j m é n o Morgai­ ne je h i s t o r i c k y d o l o ž e n o v t e x t e c h K r á l o v s k é irské aka­ d e m i e j a k o „ M u i r g e i n , d c e r a A e d à n a v Belách G a b r á i n " .

18

M o r g a i n i n s y n Y w a i n (Eógain) byl z a k l a d a t e l e m šlec h t i c k é h o r o d u L é o n d ' A c q s v Bretani a p o z d ě j š í erb Leo­ n u m ě l č e r n é h o d a v i d o v s k é h o lva b e z z u b ů a d r á p ů n a z l a t é m p o l i (z h e r a l d i c k é h o h l e d i s k a „ č e r n é h o lva ve sko­ k u " ) . P r o v i n c i e se n a z ý v a l a t a k t o , p r o t o ž e léon byl septim á n s k ý v ý r a z p r o „ l v a " . A ž d o 14. století byl s k o t s k ý L o r d Lyon, e r b o v n í král, z v á n Léon Héraud. C o m i t é (hrabství) L é o n v z n i k l o k o l e m r o k u 530 v d o b ě b r e t a ň s k é h o k r á l e H o e l a I. Byl v e l š s k é h o a r i m a t e j s k é h o p ů v o d u a jeho sestra A l i e n o r (Elaine) b y l a Y w a i n o v o u m a n ž e l k o u . V té d o b ě e x i s t o v a l y v Bretani d v ě r o v i n y vlády. V p r ů ­ b ě h u p r o d l u ž u j í c í h o se p ř i s t ě h o v a l e c t v í z Británie byla r o k u 520 z a l o ž e n a b r e t a ň s k á D u m n o n i a , ale n e b y l o t o k r á l o v s t v í v p r a v é m slova s m y s l u . Vznikla t a m linie krá­ lů, již p ř e d s t a v o v a l n a p ř í k l a d H o e l , ale n e b y l i to k r á l o v é B r e t a n ě , byli to k r á l o v é p ř i s t ě h o v a l ý c h Bretoňců. V t o m t o o b d o b í z ů s t a l r e g i o n m e r o v e j s k o u p r o v i n c i í a m í s t n í krá­ l o v é p o d l é h a l i francké m o c i j m e n o v a n ý c h h r a b a t , kteří s e nazývali

Comités

non

regis.

Nejvyšším franckým p á n e m

B r e t a n ě b y l v letech 540-544 C h o n o m o r e , n a r o z e n ý ve f r a n c k é m s t á t ě s m e r o v e j s k o u a u t o r i t o u d o h l í ž e t na roz­ voj B r e t a n ě p r o s t ř e d n i c t v í m o s í d l e n c ů . C h o n o m o r o v ý m i p ř e d c h ů d c i byli m a j o r d o m o v é z p a l á c e v N e u s t r i i a on s á m b y l d ě d i č n ý m h r a b ě t e m d e P o h o ř . P o s t u p e m času s e 266

p o t o m c i Y w a i n o v y t e t y Viviane II. d e l A c q s stali v š u d e hrabaty Bretaně.

Davidovský lev Léonů ďAcqs. Bretaň v ý r a z n ě figuruje v a r t u š o v s k é r o m a n c i . V P a i m p o n t u , v z d á l e n é m 4 8 k i l o m e t r ů o d R e n n e s , s e n a c h á z í Za­ č a r o v a n ý les Broceliande, z n ě h o ž se t á h n e Ú d o l í b e z ná­ v r a t u , k d e M o r g a n a v ě z n í své m i l e n c e . Jsou t a m i k o u z e l n é P r a m e n y b a r e n t o n s k é a M e r l i n o v a z a h r a d a p o t ě š e n í , přes­ tože s e m byla většina b r o c e l i a n d s k ý c h p ř í b ě h ů ve skuteč­ nosti p ř e n e s e n a z m n o h e m starších v y p r á v ě n í o historic­ k é m M e r l i n o v i E m r y s o v i v C a l e d o n s k é m lese ve S k o t s k u .

Magdaléniny barvy Nejstarší p ř í k l a d y u m ě l e c k ý c h d ě l p o u ž i t ý c h p r o křesťan­ ské účely se nacházejí v ř í m s k ý c h k a t a k o m b á c h . K d y b y se tato síť c h o d e b a m í s t n o s t í n a t á h l a do řady, m ě ř i l a by cel267

k e m asi 880 k i l o m e t r ů . P r á v ě z d e , p o d m ě s t s k ý m i ulicemi, s e s k r ý v a l i p r v o t n í křesťané p ř e d p r o n á s l e d o v á n í m z e s t r a n y císaře a u d á v á se, že v c e l é m k o m p l e x u je p o h ř b e n o asi šest m i l i o n ů lidí. M í s t n o s t i u ž í v a n é v 1. a 2. století k p o h ř b í v á n í n e s o u s t o p y jisté v ý z d o b y . O b v y k l ý m i sym­ b o l y víry b y l y r y b y a h o l u b i c e a jsou z d e i n e o b r a t n ě vy­ v e d e n é n ě k t e r é biblické výjevy, a v š a k n i k d e s e n e n a c h á z í o b r a z u k ř i ž o v á n í a n i M a d o n y , s n a d s výjimkou jejich s k r y t ý c h s y m b o l ů . Katolická encyklopedie potvrzuje, že nej­ častěji se vyskytujícím t é m a t e m je v i n n á réva. 1 9 K ř e s ť a n s k é u m ě n í s e z a č a l o vyvíjet veřejně a ž p o Edik­ t u m i l á n s k é m z r o k u 313, k d y císař K o n s t a n t i n vyhlásil n o v é s t á t n í n á b o ž e n s t v í Ř í m a . Avšak nejstarší z n á m é z p o d o b n ě n í M a r i e M a g d a l é n y p o c h á z í již z d o b y k o l e m r o k u 240. J e z o b r a z e n a n a b a r e v n é n á s t ě n n é m a l b ě , jak p ř i c h á z í k J e ž í š o v ě h r o b c e , a t a t o m a l b a byla objevena v r o c e 1929 v D u ř e - E u r o p o s na E u f r a t u v Sýrii. Má n á z e v Myrroforé (Ta, jež n e s e m y r h u ) , z k a p l e byla p ř e n e s e n a p o č á t k e m 30. let d v a c á t é h o století a n y n í se n a c h á z í v Ga­ lerii u m ě n í Yaleské u n i v e r z i t y v N e w H a v e n u . 2 0 V 5. století již K r i s t u s a d a l š í p o s t a v y n a b y l y ve s v ý c h z o b r a z e n í c h s v a t é h o zjevu a světci m ě l i k o l e m sebe svato­ zář. S v a t o z á ř se n a z ý v á r o v n ě ž halo, což p ů v o d n ě z n a m e ­ n a l o k r u h (jako n a p ř í k l a d h a l o k o l e m Měsíce n a obloze), k d e ž t o p r v o t n ě t o b y l a z á ř i v á a u r a n a z ý v a n á nimbus, jež m o h l a č i n e m u s e l a m í t p a p r s k y . N i m b u s j e o b v y k l e zlatý a m ů ž e m í t j a s n ě v y z n a č e n ý o b r y s n e b o jeho světlo m ů ž e b ý t r o z p t ý l e n é . Z á ř i n i m b u k o l e m h l a v y s e říká aureola, a jestliže o b k l o p o v a l a i tělo n e b o n e m ě l a ž á d n ý k o n k r é t n í vnější tvar, b y l a t o gloriola. N i m b u s m ů ž e b ý t r o v n ě ž k r u h nad hlavou nebo za ní či plochý kotouč nad hlavou nebo z a ní. D i s k y z a h l a v o u s e vyskytují h l a v n ě n a starších ob­ r a z e c h , k d y s e p o u ž í v a l z l a t ý list, k t e r ý m ě l p ř e d s t a v o v a t t o , co b y l a ve s k u t e č n o s t i obklopující a u r e o l a . Z v ě d e c k é ­ ho h l e d i s k a je n i m b u s / s v a t o z á ř r o v n ě ž zářící a u r o u - vys o k o e n e r g e t i c k ý m p o l e m č i v y z a ř o v a n ý m s v ě t l e m . (Růz­ n é t y p y nimbu lze v i d ě t n a b a r e v n ý c h ilustracích.) 268

P r v n í s l o n o v i n o v é k ř í ž e p o c h á z e j í z 5. století, ale t e p r ­ ve v 6. století se u k ř i ž o v á n í objevilo na o b r a z e c h . Z h r u b a v téže d o b ě se začaly o b j e v o v a t o b r a z y m a d o n , ale jen v m a l é m m n o ž s t v í . T é m a n a r o z e n í a u k ř i ž o v á n í Ježíše m ě l o t u d í ž b ě h e m p r v n í c h staletí e x i s t e n c e k ř e s ť a n s t v í jen m a l o u p r i o r i t u . Ježíš b y l z n á z o r ň o v á n p ř e d e v š í m jako „ d o b r ý p a s t ý ř " - čistě o h o l e n ý m l a d ý m u ž , k t e r ý vyučuje,

uzdravuje

nebo je

obklopen

svými

apoštoly.

Není proto bez v ý z n a m u , že z křesťanského hlediska na j e d n é z nejstarších z n á m ý c h , n a d z e m í n a l e z e n ý c h o b r a ­ z o v ý c h relikvií n e n í z o b r a z e n Ježíš, n ý b r ž M a r i e M a g d a ­ léna. Od 6. století křesťanské u m ě n í p o k r o č i l o v m n o h a o h l e d e c h a b y l a z a v e d e n a určitá o b l í b e n á t é m a t a . P r o t o ž e se b u d o v a l y kostely a k a t e d r á l y , v z n i k l a v e l k á p o p t á v k a po o b r a z o v é m a s o c h a ř s k é m u m ě n í a t é m a t a se u s t á l i l a p ř e d e v š í m ve f o r m á c h , k t e r é b y l y v s o u l a d u s oficiálním učením. Umělci obvykle dostávali instrukce, co se týče o b s a h u jejich díla, ale v j e d n o t l i v ý c h e v a n g e l i í c h b y l y n ě ­ které odlišnosti, jež v e d l y ke z m a t k u v z o b r a z o v á n í . M ě l a by být u Ježíšova h r o b u j e d n a ž e n a , n e b o d v ě , či tři? M ě l o b y s e n a r o z e n í P á n ě z o b r a z o v a t v d o m ě , jak s e k o n k r é t n ě u v á d í u M a t o u š e , n e b o ve stáji, jak se p ř e d p o k l á d a l o na základě interpretace Lukášova evangelia? S tím, jak v z r ů s t a l v ý z n a m k u l t u „ p a n e n s k é m a t k y " , byl Ježíšův otec Josef v u m ě n í z p o d o b ň o v á n n e d ů s l e d n ě a církevní z a d a v a t e l é p o ž a d o v a l i , a b y m u b y l a p ř i s o u z e n a p o u z e n e d ů l e ž i t á p o z i c e n e b o a b y z ů s t a l v p o z a d í . Bisku­ p o v é b y r á d i p o p ř e l i , ž e M a r i e byla v ů b e c k d y v d a n á , avšak u m ě l c i se n e m o h l i v y h n o u t p ř í m é i n f o r m a c i z e v a n ­ gelií. Ve s n a z e n e n a z n a č i t a n i tu n e j m e n š í fyzickou d ů v ě r ­ nost m e z i Josefem a M a r i í b y l o to nejlepší, co m o h l i dělat, že z o b r a z o v a l i Josefa jako p o d s t a t n ě s t a r š í h o n e ž jeho manželka.

Slavný

obraz

Doni

Tondo

od

Michelangela

(1504) u k a z u j e velice h o l o h l a v é h o a velice b ě l o v o u s é h o Josefa,

stejně

jako

Caravaggiův

Egypta (1597). 269

Odpočinek

na

útěku

do

Josef b y l r o v n ě ž z o b r a z o v á n jako m u ž , k t e r ý s e m á l o s t a r á o s v o u r o d i n u , j a k o n a p ř í k l a d na G h i r l a n d a i o v ě Kla­ nění pastýřů (1485). J e h o n e z b y t n á p ř í t o m n o s t p ř i Ježíšově n a r o z e n í b y l a zvlášť z a p e k l i t o u věcí, ale i to se z v l á d l o na o b r a z e c h , j a k o b y l o Narození Páně od A l e s s a n d r a M o r e t t a (cca 1520), k d e v y s t u p u j e j a k o stařec s e s k u p i n o u p o m o c ­ n í k ů . N ě k d y s e Josef z n á z o r ň u j e jako senilní, b u ď spící, n e b o se spokojující s ú l o h o u p o v r c h n í h o p o z o r o v a t e l e ja­ ko v Klanění mágů H a n s e M e m l i n g a (1470). Bylo mu jen z ř í d k a d o v o l e n o , a b y se ú č a s t n i l nějaké d ů l e ž i t é akce a na obrazech,

jako

je

například

Van

Dyckův

Odpočinek

v Egyptě (1630), se jeví jako s o t v a s c h o p n ý nějaké činnosti. Ve s k u t e č n o s t i b y l č a s t o z o b r a z o v á n jako p o z i t i v n ě nep e v n ý , p o h o d l n ě se opírající o h ů l , z a t í m c o M a r i e zůstá­ vala mladá, krásná a vyrovnaná.21 M a r i i n otec J á c h y m m ě l p o d o b n ě m a l ý v ý z n a m , p r o t o ­ že se říkalo, že i M a r i e b y l a p o č a t a n e p o s k v r n ě n ě . Již na freskách z e 14. století o d T a d d e a G a d d i h o s e J á c h y m od­ s o u v a l s p í š e d o p o z a d í tak, ž e b y l z o b r a z o v á n v n e j m é n ě d ů s t o j n é s i t u a c i - jak je v e l e k n ě z e m I z a c h a r e m v y h á n ě n z C h r á m u , k d y ž chtěl o b ě t o v a t b e r á n k a , k d y ž n e b y l ot­ c e m . J e h o Vyhnání z chrámu b y l o t é m a t e m , k t e r é h o se cho­ pili i d a l š í j a k o G i o t t o a C h i a r l a n d a i o . Mariina

matka

také

podléhala

přísným

pravidlům

a zřídka se vyskytovala na malbách se svou dcerou, pro­ t o ž e její p ř í t o m n o s t b y o d p o u t á v a l a o d M a r i i n a b o ž s k é h o statusu.

Jestliže již A n n i n a v i d i t e l n á p ř í t o m n o s t byla

n u t n á , b y l o jí u r č e n o p o d ř í z e n é p o s t a v e n í . Svatá Anna a Madona (1526) od F r a n c e s k a da S a n Galia je d o b r ý m p ř í k l a d e m t o h o , jak j e m a t k a p o s a z e n a z a s v o u d c e r u . Vidění svaté

Anny

(1600)

Bartolomea

Cesiho

zobrazuje

A n n u , jak klečí p ř e d v i d ě n í m M a r i e . Madona s dítětem a svatou Annou

(1510) od L e o n a r d a da Vinci je c h y t ř e

v y m y š l e n á , p r o t o ž e d o s p ě l á M a r i e s e d í n a k o l e n ě své m a t k y a t a k se M a d o n a ocitá v p o p ř e d í . P o d o b n ě stojí A n n a za s v o u d c e r o u v Rodině Panny Marie (1502) Pietra Perugina. 270

H l a v n í m p r o b l é m e m , který v t o m v š e m vyvstal, byla j e d n a z o s o b n í c h identifikací M a t k y M a r i e , co se t ý č e p o r t r é t ů s k u p i n y ž e n , jako n a p ř í k l a d ž e n y u k ř í ž e n e b o u h r o b u Ježíše. Z a v e d l a s e p r o t o p r a v i d l a b a r e v n é h o k ó ­ dování, aby bylo m o ž n é Marii a Marii M a g d a l é n u odli­ šit. Bylo s t a n o v e n o , ž e h l a v a M a t k y M a r i e b y m ě l a b ý t vždy pokryta závojem a měla by mít zahalené paže. K d y ž vrcholila inkvizice, n e b y l o d o v o l e n o u k a z o v a t M a r i i n y nohy nebo ňadra. Mohla být oblečena do úzké červené tuniky, tak d l o u h é , ž e t o n e b y l o n a v e n e k nijak n á p a d n é , a m o h l a m í t na s o b ě nějaké z l a t o , jímž se n a z n a č o v a l její k r á l o v s k ý s t a t u s , ale v r c h n í plášť m u s e l b ý t m o d r ý , c o ž j e barva nebe. Na některých starších obrazech je Marie v č e r v e n ý c h šatech, což b y l o p o z d ě j i v ý s l o v n ě z a k á z á n o , p r o t o ž e t o byla b a r v a k a r d i n á l ů a m u ž s k é c í r k e v n í v ý s a d ­ ní právo. Když byla do červené oblečená žena, červený s v r c h n í o d ě v byl o k a m ž i t ě p o v a ž o v á n za h ř í š n ý a kacíř­ ský. M a r i e m o h l a m í t n a s o b ě b í l o u b a r v u čistoty j e n o m kvůli s v é m u n e p o s k v r n ě n é m u p o č e t í a n a n e b e v s t o u p e n í a m o h l a m í t na s o b ě fialovou či š e d o u p ř i u k ř i ž o v á n í a u k l á d á n í do h r o b u , 2 2 ale její p ř e v a ž u j í c í b a r v o u b y l a m o d r á - zpočátku ultramarín, který se později změnil v k r á l o v s k o u m o d ř a ještě p o z d ě j i ve světlejší o d s t í n y . Od r o k u 1649 trvala inkvizice n a t o m , ž e M a r i e m u s í b ý t o d ě ­ na do m o d r é a bílé.

23

Jedna barva nebyla Marii povolena v ž á d n é m případě, a t o u byla zelená. Příliš silně p ř i p o m í n a l a p o h a n s k é m o t i ­ vy a p o v a ž o v a l a se za b a r v u p ř í r o d y , z a t í m c o M a r i e byla nad přírodou. Zelená rovněž značila p o h l a v n í plodnost, stejně jako byla č e r v e n á n a ž e n ě p r o j e v e m ž á d o s t i v o s t i a c h l í p n o s t i a byla to b a r v a š a r l a t o v ý c h ž e n hierodulai. Z e ­ lená byla p r o t o z c í r k e v n í h o h l e d i s k a d e g r a d o v á n a n a barvu p o z e m s k é h o stavu, kdežto m o d r á značila nebeský status. Proto se červená a zelená začaly dávat do souvis­ losti s M a r i í M a g d a l é n o u , k t e r é p a k b y l o r o v n ě ž d o v o l e ­ n o mít n a sobě zlato. V k o n t e x t u M a t k y M a r i e p ř e d s t a v o 271

valo zlato h o d n o s t královny, kdežto u Marie Magdalény to byl symbol chtivosti. O b e c n ě lze říci, ž e b a r v a m i , k t e r é t y t o d v ě ž e n y n a ob­ r a z e c h v z á j e m n ě odlišovaly, b y l y h l a v n ě m o d r á , fialová a š e d á p r o M a t k u M a r i i a převládající z e l e n á , č e r v e n á a z l a t á p r o M a r i i M a g d a l é n u . Takto b y l y o b ě s n a d n o roz­ lišitelné (viz i l u s t r a c e 37, 38, 39, 40). V k l á š t e r n í tradici mnišských ř á d ů mohla být Marie Magdaléna na znamení z b o ž n o s t i a s m í ř e n í z o b r a z o v á n a v h á b i t u přináležejícím danému řádu. Tři Marie u prázdného hrobu (viz ilustrace 41) od G i o v a n n i h o Battisty G a u l l i h o (II Basissio) jsou p ř í k l a d e m t o h o t o b a r e v n é h o s c h é m a t u v p r a x i : M a r i e je v jasné m o d ř i , M a r i e M a g d a l é n a v č e r v e n é , z e l e n é a zlaté. M a g d a l é n i n o s c h é m a s e stalo h l a v n í m i b a r v a m i p r o u m ě l e c k á díla související s t e m a t i k o u G r á l u , jak je v i d ě t na ilustraci 12, z a t í m c o p o ­ k r e v n í v ý z n a m Ježíšovy p l o d n o s t i m u s e l být p o n ě k u d k r a d m o s d ě l o v á n p o m o c í jemnějších ikonografických n á ­ z n a k ů . To je d o b ř e v i d ě t na t r s u h r o z n ů , který n a m a l o v a l G e r a r d D a v i d na s v é m o b r a z e Odpočinek na útěku do Egypta (viz ilustrace 37). Na v r c h o l u r e n e s a n c e d o s á h l i italští m a l í ř i z florentské a m i l á n s k é školy po p r á v u u z n á n í i d o b r é h o společenské­ h o p o s t a v e n í d í k y p a t r o n á t u v é v o d s k ý c h r o d i n Medici a Sforza. P r o t o ž e n e z á v i s e l i n u t n ě na církevních objednáv­ k á c h , m ě l i větší s v o b o d u , co se z o b r a z o v a n ý c h t é m a t týče, a to až na h r a n i c i h e r e z e . Do té d o b y byla u m ě l e c k á díla s m a g d a l é n s k o u t e m a t i k o u p ř e d e v š í m v ý t v o r e m klášter­ n í c h ř á d ů , u m ě l c ů jako Fra A n g e l i c o a G i o t t o di B o n d o n e . Existovalo t a k é m n o h o i k o n s M a g d a l é n o u p ů v o d e m z b y z a n t s k é školy, k d e ž t o v l á m š t í a n ě m e č t í mistři p o k r o ­ čili až k z o b r a z o v á n í M a r i e v P r o v e n c i . Právě během

tohoto

období italského

romantismu

a osvícenějšího m a g d a l é n s k é h o p r o s t ř e d í v z n i k l o m n o h o n e k o n v e n č n í c h m a d o n - o b r a z ů , jež zjevně o p o v r h o v a l y církevními pravidly. K velmi p o z o r u h o d n ý m malířům v t é t o s o u v i s l o s t i p a t ř í Raffaello S a n z i o , l é p e z n á m ý p o d 272

j m é n e m Rafael. Tento m i s t r a l e g o r i e , jak t o d o l o ž i l v e s v é m Snu rytíře (1504), z t v á r n i l na o b r a z e Spozalizio (Svat­ ba M a r i e a Josefa) Josefa jako v y s o k é h o , s i l n é h o m l a d é h o m u ž e , zcela v r o z p o r u se v š í m , co se o b j e v o v a l o do té d o ­ by. N a m a l o v a l m n o h o o b r a z ů M a d o n y v ú c t y h o d n é m m a r i á n s k é m f o r m á t u , ale t a k é s e u c h y l o v a l d o oblastí, k t e r é b y l y zcela n e z n á m é . N e b y l o nijak n e o b v y k l é , k d y ž u m ě l c i t u a t a m p o z m ě ­ ňovali p r a v i d l a a d o d a l i tak s v é m u d í l u t r o c h u i n d i v i d u a ­ lity. Ale k d y ž se o d c h ý l i l i příliš, jejich p o s t a v y se b u ď n e ­ d a l y r o z e z n a t , n e b o n e b y l y přijatelné. O b e c n ě ř e č e n o , m a l o v a l i z n á m é výjevy. N e n a m a l o v a l i b y n a p ř í k l a d Ježí­ še, jak visí na s t r o m ě (jak je p o p s á n o ve S k u t c í c h 5:30, 10:39 a 13:29), p r o t o ž e z n á m ý m o b r a z e m b y l o , že Ježíš vi­ sí na kříži. Ale Rafael byl o b v i n ě n , že p r a v i d l a p o r u š u j e příliš. Z jeho a t e l i é r u v y š l o n ě k o l i k n e o b v y k l ý c h o b r a z ů M a d o n y s d í t ě t e m , k t e r é se n a p r o s t o r o z c h á z e l y s k o n ­ v e n c e m i jejího k r á l o v s k é h o v z e z ř e n í a b a r e v o b l e č e n í . K d y ž Rafaela o b v i n i l p a p e ž s k ý p o s e l h r a b ě B a l d a s s a r Castiglione, k t e r ý tvrdil, že j e h o p o r t r é t y m a d o n y s d í t ě ­ tem nepředstavují P a n n u Marii, odpověděl, že to neměly být její portréty. K d y ž byl na něj v t é t o věci i n a d á l e č i n ě n nátlak, n a p s a l h r a b ě t i , ž e t o jsou jen fantazijní p o r t r é t y („mi servo ďuna čerta idea che mi viene in mente").2'1 D v a z t ě c h t o p o r t r é t ů n a j d e t e na i l u s t r a c í c h 42 a 43. Přestože není ú p l n ě s n a d n é to na tak malých r e p r o d u k ­ cích r o z e z n a t , mají o b ě m a t k y s d í t ě t e m z l a t é k r u h o v é s v a t o z á ř e . S v a t o z á ř d í t ě t e má v s o b ě kříž, což je t r a d i č n í křesťanský s y m b o l . Jestliže t y t o m a l b y nejsou, jak Rafael s á m říká, p o r t r é t y P a n n y M a r i e , k o h o t e d y p ř e d s t a v u j í ? Z u m ě l e c k é h o h l e d i s k a Rafael, k t e r ý je ve s v é m z o b r a z o ­ v á n í v ž d y tak přesný, v ů b e c n e p o r u š i l m a r i á n s k ý b a r e v ­ n ý k o d e x ; u p l a t n i l h o p ř e s n ě a b e z c h y b n ě . Tato m a d o n a m á n a sobě č e r v e n o u a z e l e n o u b a r v u M a r i e M a g d a l é n y .

273

Leonardo da Vinci Mona Lisa V p r v n í k a p i t o l e j s m e se d o z v ě d ě l i , že m n o h o m a l e b je d n e s z n á m o p o d n á z v y a o z n a č e n í m i , k t e r é jim n e d a l i je­ jich t v ů r c i (viz s. 24), a jako p ř í k l a d b y l a u v e d e n a Mona Lisa. P ř e s t o ž e je p o d t í m t o n á z v e m z n á m á v a n g l i c k y m l u v í c í m světě, ve Francii ( k d e visí v L o u v r ů ) ji znají ja­ ko La Joconde a v Itálii, m í s t ě jejího v z n i k u , jako La Giocondu} M o n a Lisa je p o z d ě j š í z k o m o l e n i n a dřívější M'onny Lisy a ještě dřívější Madonny Lisy ( m é p a n í Lisy). D i s k u s e o t o m t o o b r a z u je z v l á š t ě d ů l e ž i t á , p r o t o ž e p ř i p r a v u j e p ů d u n ě k t e r ý m u m ě l e c k ý m p o j e t í m souvisejí­ cím s M a g d a l é n o u v r o m á n u D a n a B r o w n a Šifra mistra Leonarda. P ř e s t o ž e je t ř e b a m í t na p a m ě t i , že je to s m y š l e ­ né dílo a o b s a h u j e z á p l e t k y v y k o n s t r u o v a n é v s o u l a d u s o b v y k l o u l i t e r á r n í licencí, p o z a d í p ř í b ě h u m á r e á l n ý zá­ klad, který se t ý k á o d k a z u Desposyni Ježíše a M a r i e M a g ­ dalény. A u t o ř i r o m á n ů o b v y k l e n e p ř e d p o k l á d a j í , ž e jejich čtenáři u v ě ř í v y m y š l e n ý m p ř í b ě h ů m , ale v č a s e c h televiz­ ních h r d i n ů a s m y š l e n é reality existuje t e n d e n c e , že n ě c o tak s u g e s t i v n í h o jako Šifra mistra Leonarda t e n t o ú č i n e k m á . N á s l e d k e m t o h o m n o h o lidí b e r e slova týkající s e s m y š l e n é části k n i h y tak, jako by je p r á v ě slyšeli c o b y fakta v c e l o s t á t n í m v y s í l á n í zpráv. V j e d n o m o k a m ž i k u v r o m á n u n a p ř í k l a d p r o f e s o r Ro­ bert L a n g d o n ( h a r v a r d s k ý o d b o r n í k n a s y m b o l i k u ) říká, ž e j m é n o M o n a Lisa s e o d v o z u j e o d s t a r o v ě k ý c h e g y p t ­ ských b o ž s t e v A m o n a Isis - což se z k o m o l i l o na Amon l'Isa a p o t é j a k ý m s i z p ů s o b e m na Mona Lisa. T v r d í , že to 275

d o k a z u j e , ž e p o r t r é t j e a n d r o g y n n í , a n i m u ž s k ý , ani žen­ ský, a že p ř e d s t a v u j e b o ž s k é s j e d n o c e n í o b o u , což je z á r o ­ veň d ů v o d e m vědoucího ú s m ě v u zobrazené dámy.

2

V z h l e d e m k t o m u , ž e L e o n a r d o n i k d y n e z n a l svůj ob­ r a z p o d n á z v e m M o n a Lisa, j e t e n t o s c é n á ř zjevně n e m o ž ­ ný. Ve s k u t e č n o s t i p r a v d ě p o d o b n ě a n i n i k d y neslyšel, že se j e h o p o r t r é t n a z ý v á La Joconde či La Gioconda. V š e c h n y s t a r é z á z n a m y o b r a z označují j a k o Courtisane au voile de gaze ( K u r t i z á n a s m l ž n ý m z á v o j e m ) . 3 L a n g d o n d á l e říká, že krajina v p o z a d í , k t e r á je vlevo n í ž e n e ž v p r a v o , je s y m b o l e m p o s e l s t v í o b r a z u o dvojím p o h l a v í . T a k o v é f a n t a s t i c k é p ř e d s t a v y se h e z k y čtou v ro­ m á n u , ale v e s k u t e č n o s t i j e t o p r o s t ě h l e d á n í alegorie t a m , k d e ž á d n á n e n í . J e d o b ř e z n á m o , ž e v i z u á l n í zaostře­ ní č l o v ě k a se stáčí d o l ů a d o p r a v a . P r o t o b y l o a stále je b ě ž n o u p r a x í , ž e s e o b r a z v y v a ž u j e z a t í ž e n í m p r a v é stra­ ny m a l b y - často stromem, nějakým p e v n ý m p ř e d m ě t e m n e b o t ř e b a t m a v š í m i b a r e v n ý m i tóny. L e o n a r d o u d ě l a l to, ž e krajinu n a l e v o t r o c h u snížil, a v z h l e d e m k t o m u , že z p r a v a tekla v o d a , je s n a d n é p ř e ­ hlédnut v o d o p á d za ženinou hlavou. Kdyby to neudělal, p o r t r é t by o k a m ž i t ě z t r a t i l část své m i s t r o v s k é kvality. Ta­ t o m a n i p u l a c e s e s n í ž e n í m p o z a d í v y v o l a l a efekt, k t e r ý s e u m ě l e c k y o z n a č u j e jako „ L e o n a r d ů v t r i k " . 4 Z p ů s o b u j e , ž e p o z o r o v a t e l o v o o k o osciluje d o z a d u a d o p ř e d u p ř e s oči na p o r t r é t u a t a k d o c h á z í k iluzi živosti. Je zajímavé, že v e r t i k á l n í s t ř e d o v á linie m a l b y v e d e l e v ý m o k e m p a n í Li­ sy, na r o z d í l od s t ř e d o b o d ů v p r a v é m o k u na jiných p o r ­ t r é t e c h L e o n a r d a da Vinci, Ginevra de'Benci5 a Cecilia Gallerani

(obecně

známá

jako

Dáma

s

hranostajem),6 jejichž

h l a v y jsou o t o č e n y o p a č n ý m s m ě r e m . P o u ž i t í o k a p ř e v a ­ žující p o l o v i n y t v á ř e jako s t ř e d u o b r a z u byl o b v y k l ý z p ů ­ sob renesančních portrétistů. Takto v y k a l k u l o v a n é ú p r a v y n a m a l b ě nejsou jen ná­ h o d n ý m cvičením. K d y ž se p r o v e d o u správně, drží se k o n k r é t n í c h a r c h i t e k t o n i c k ý c h z á k o n i t o s t í vycházejících z m a t e m a t i c k é h o p r i n c i p u z v a n é h o z l a t ý řez. T e n t ý ž 276

e u k l i d o v s k ý v z o r e c s e p o u ž í v á , k d y ž s e r o z v r h u j í tisky a a k v a r e l y p o d l e m ř í ž k y a t a k é k d y ž se na l e p e n k o v ý podklad p o d obrazem nanášejí bezbarvé nebo b a r e v n é čáry v p ř e s n é v z d á l e n o s t i od sebe. C i t u j m e z a u t o r o v y p ř í r u č k y o o b r a z o v ý c h k o m p o z i c í c h : „ Z l a t ý ř e z je přibliž­ ně v p o m ě r u 5 ku 8. N u m e r i c k y t e n t o p o m ě r d á v á 0,618 až 1. Ve v š e c h n á v r z í c h , k t e r é j s e m k d y d ě l a l a k t e r é b y l y d o b r é , jsem p o u ž i l z l a t é h o ř e z u . " 7 K d y ž se použije m ř í ž k a ( d o k o n c e i u d ů m y s l n ě vyvá­ ž e n ý c h děl, jako je M o n a Lisa, k d y ž je v t i š t ě n é f o r m ě ) , je třeba ú p r a v y v m ř í ž c e , a b y se sjednotila k o m p e n z a c e v m a l b ě , jinak se m u s í p o u ž í t v i z u á l n í h o f a k t o r u s n í ž e n í . Jestliže m a l í ř n e b y l t a k z d a t n ý jako L e o n a r d o a v o b r a z u kompenzaci neprovedl, bylo

třeba provést d o d a t e č n ě

ú p r a v y v k o m p o z i c i . P r á v ě z t o h o t o d ů v o d u mají s p r á v ­ ně rozvržené obrazy p o d k l a d , který je hlubší v z á k l a d u n e ž n a d o b r a z e m - a a b y se to d o k o n a l e v y v á ž i l o , p o u ž í ­ vá se výpočtu podle zlatého řezu. Na p o r t r é t u Mony Lisy je p o z o r u h o d n é , že je ve s v ě t ě u m ě n í u v á d ě n z h l e d i s k a své i n t e g r á l n í šíře r o z d ě l e n í p o d l e z l a t é h o ř e z u ( n ě k d y s e t o n a z ý v á p o s v á t n o u geo­ metrií). L e o n a r d o h o u p l a t n i l v e v š e c h a s p e k t e c h o b r a z u , jako k d y b y k o n s t r u o v a l g o t i c k o u k a t e d r á l u . V e t v á ř i d á ­ m y j e víc z l a t ý c h o b d é l n í k ů n e ž n a m n o h a jiných celých složitých o b r a z e c h . Existují w e b o v é stránky, k d e s e t o a n i m o v a n ě d e m o n s t r u j e , 8 a to je d a l š í d ů v o d , p r o č je t a t o m a l b a z a ř a z e n a m e z i největší díla v š e c h d o b . Klíčový j e t e n o b d é l n í k , k t e r ý z a h r n u j e o b l a s t Lisiny t v á ř e , o d vr­ cholu h l a v y d o l ů k v r c h o l u jejího ž i v ů t k u . Je t o t o ž n ý j a k o obdélník

užitý

u

Ginevry

de'Benci

a

Cecilie

Gallerani.9

A v h o r n í m čtverci jeho větší části je další, k t e r ý se roz­ prostírá od Lisiny linie v l a s ů po její b r a d u . V

roce

1987

provedla

počítačová

grafická

Lillian

S c h w a r t z o v á ( k o n z u l t a n t k a AT&T's Bell Labs a s p o l u a u torka k n i h y The Computer Artist's Handbook, P ř í r u č k a p r o u m ě l c e pracující s počítači) na o b r a z o v c e e x p e r i m e n t s o b ­ r a z e m Mony Lisy. Objevila, že k d y ž se v e d l e n ě h o p o l o ž í 277

Leonardův autoportrét - polovina jedné vedle poloviny d r u h é t v á ř e - lze o b a t r o c h u p ř e t v o ř i t a spojit. Jednotlivé m u ž s k é r y s y b y l y s a m o z ř e j m ě těžší, ale jejich u m í s t ě n í b y l o t é m ě ř stejné. N e z á v i s l e na t o m p r a c o v a l v Anglii dr. D i g b y Q u e s t e d a d o š e l k t é m u ž z á v ě r u . To p o t o m v e d l o v k n i z e Šifra mistra Leonarda k p ř e d s t a v ě profesora Langd o n a , že Mona Lisa je nejen d ů m y s l n ě v y t v o ř e n ý a n d r o gynní portrét, nýbrž že je to ve skutečnosti ženské zpodobnění samotného Leonarda.10 V důsledku toho Langdon t v r d í , že „ D a Vinci byl š p r ý m a ř " , což je n e z b y t n á součást zápletky, k t e r á má vést v p ř í b ě h u z a s e k d a l š í m o d h a l e ­ n í m . S k u t e č n o s t í v š a k je, že p o č í t a č o v é spojování tváří funguje p r á v ě p r o t o , ž e L e o n a r d o p o u ž i l u o b o u p o r t r é t ů t ý c h ž s t r u k t u r z l a t é h o o b d é l n í k u . P o m ě r y a p r o p o r c e obli­ čejových r y s ů i m e z i n i m i (tj. jeho i p a n í Lisy) jsou tytéž. L e o n a r d o m o ž n á n e b y l a n i tolik š p r ý m a ř jako i n ž e n ý r a k o n s t r u o v a l své o b r a z y p o d l e stejných s t a v e b n í c h p r a ­ v i d e l , jakých s e p o u ž í v á p r o s t a v b u m o s t ů . V e s v é m p ů ­ v o d n í m d o p i s e v é v o d o v i L u d o v i k u Sforzovi z M i l á n a žá­ dá o z a m ě s t n á n í n i k o l i jako u m ě l e c , n ý b r ž jako vojenský a d v o r n í i n ž e n ý r , což b y l o m í s t o , k t e r é t a k é zaujímal, k d y ž se r o k u 1482 o d s t ě h o v a l z Florencie. L e o n a r d o byl d y c h t i v ý b a d a t e l a z a s t á n c e u p l a t ň o v á n í m a t e m a t i c k ý c h z á k o n ů v u m ě n í a jeho z á k l a d n í m a n a t o ­ m i c k ý m v ý c h o z í m b o d e m byl jeho slavný Vitruviův m u ž . Stejně jako p ř e d n í m ř í m s k ý architekt Vitruvius, i Leonar­ do p o d r o b n ě s t u d o v a l l i d s k o u p o s t a v u a to, jak geometric­ ké z á k o n y fungují v jeho stavbě. Vitruvius ve s v é m pojed­ n á n í z 1. století n a z v a n é m De architecture u v á d í : P u p e k j e t e d y p ř i r o z e n ý m s t ř e d e m těla. N e b o ť jestli­ že se č l o v ě k p o l o ž í na z á d a a r o z p ř á h n e r u c e a n o h y a do jeho p u p k u se u m í s t í s t ř e d k r u h u , p r s t y u ru­ k o u a u n o h o u se b u d o u d o t ý k a t jeho o b v o d u . V p o ­ s t a v ě s e b u d e n a l é z a t r o v n ě ž čtverec. N e b o ť k d y ž z m ě ř í m e [ v z d á l e n o s t ] o d jeho c h o d i d l a a ž k t e m e n i h l a v y a a p l i k u j e m e t u t o m í r u n a n a p j a t é p a ž e , šířka 278

s e b u d e r o v n a t výšce, stejně j a k o t o b u d e v p ř í p a d ě míst, k t e r é tvoří p o p r a v i d l e p r a v ý ú h e l .

11

S t a k o v ý m t o v ý c h o z í m b o d e m p r o své p o s t a v y p o t é Leo­ n a r d o a p l i k o v a l g e o m e t r i i z l a t é h o ř e z u p ř e s n ý c h architek­ tonických p r o p o r c í .

Zjednodušeně zní pravidlo takto:

„Jestliže je d a n á ú s e č k a r o z d ě l e n a na d v ě nestejné části, p o m ě r kratší části v z h l e d e m k delší je stejný jako p o m ě r delší části v z h l e d e m k c e l k u . " Z l a t ý se řez se označuje řec­ k ý m p í s m e n e m ft (<)>), na r o z d í l od p y t h a g o r e j s k é h o pí (n), jež se získá na z á k l a d ě z l a t é h o ř e z u (viz D o d a t e k V). K d o byla t e d y p a n í Lisa, o n a Courtisane? P r v n í z m í n k a o ní byla n a l e z e n a v d o b ě , k d y b y l a m a l o v á n a , v d i á ř i An­ tonia d e Beatis ( n e v l a s t n í h o b r a t r a k r á l e Alfonsa II. N e a p o l s k é h o ) . N a v š t í v i l L e o n a r d a na c l o u x s k é m p a n s t v í a vi­ děl dílo v d o b ě , k d y na n ě m m i s t r p r a c o v a l , a p o t é m l u v i l o m o d e l c e jako o „ d á m ě z F l o r e n c i e " . 1 2 Z m n o h a L e o n a r d o v ý c h k r e s e b - s t u d i í lze vidět, že p r e ­ feroval, aby jeho p o s t a v y byly n a h é , a b y t a k m o h l s p r á v n ě u s p o ř á d a t jejich a n a t o m i c k o u s t a v b u dřív, n e ž je na m a l b ě o b l é k n e d o šatů. Jinak t o m u n e b y l o a n i v p ř í p a d ě p a n í Li­ sy (viz s. 59). Jeho živá skica m o d e l k y , k t e r o u z h o t o v i l t e c h n i k o u kvaše a č e r n o u k ř í d o u a k t e r á n y n í visí v M u s é e C o n d é v Chantilly, je p r a v d ě p o d o b n ě její s k u t e č n é p o d o b ě blíž n e ž v ý s l e d n á m a l b a se v š e m i r a f i n o v a n o s t m i a geo­ m e t r i c k ý m i p ř e s n o s t m i (viz i l u s t r a c e 34). K d y ž člověk p o ­ stupuje p o d l e t ě c h t o p r a v i d e l p ř e s n o s t i , v e d e t o n e z ř í d k a k t o m u , jak si člověk myslí, že p ř e d m ě t v y p a d á , a nikoli k t o m u , jak skutečně v y p a d á - v

konečném

důsledku

„přesného" geometrického zpracovávání se stane formou „ p r e f e r o v a n é " g e o m e t r i e . Lze t o často v i d ě t n a u m í s t ě n í očí. N a p o r t r é t e c h p ř í m o z p ř e d u (jako v e s k u t e č n o s t i o d t e m e n e k b r a d ě ) se oči nacházejí na p o m y s l n é m r o v n í k u hlavy, ale u m ě l c i je o b v y k l e zobrazují v ý š n e ž u p r o s t ř e d , p r o t o ž e se z d á , že to v y p a d á l é p e .

13

Totéž se d ě l á u s t u d i í

a k t ů , k d y ž s e ž e n s k á p r s a z v e d n o u d o polohy, která b y ji­ n a k byla v ý s l e d k e m u m ě l é h o p o d e p ř e n í . 279

V p a d e s á t ý c h letech 16. století n a p s a l italský malíř a živ o t o p i s e c G i o r g i o Vasari, ž e L e o n a r d o v i seděla v e Floren­ cii m o d e l e m p a n í Lisa d i A n t o n M a r i a d i N o l d o G h e r a r d i n i . Byla to d c e r a A n t o n i a G h e r a r d i n i h o a od r o k u 1495 b y l a třetí m a n ž e l k o u b o h a t é h o o b c h o d n í k a s h e d v á b í m Franceska di Bartolommea di Zanobi Gioconda. Odtud p o c h á z í n á z e v p o r t r é t u La Gioconda. To p o z d ě j i p o t v r d i l Cassiano dal Pozzo, ministr kultury a podporovatel mno­ ha velkých renesančních umělců.14 V d o b ě z a k á z k y b y l a Lisa již m a t k o u (její s y n A n d r e a se n a r o d i l v roce 1503). Proč t e d y byla p ů v o d n ě n a z v á n a Kurtizánou, což z n a m e n á „ m i l e n k u b o h a t é h o m u ž e " , a ni­ koli m a n ž e l k u ? Bylo to p r o t o , že její m u ž n e b y l ten, o nějž v t é t o s o u v i s l o s t i šlo. A n t o n i o de Beatis p o t v r d i l , že por­ trét b y l „ v y t v o ř e n p o d l e ž i v é h o m o d e l u n a ž á d o s t v z n e ­ š e n é h o G i u l i a n a L o r e n z a M e d i c i h o " . G i u l i a n o byl s y n e m L o r e n z a M e d i c i h o N á d h e r n é h o , k t e r ý v l á d l Florencii a ž do své s m r t i v roce 1492. 1 5 L o r e n z o byl L e o n a r d o v ý m h l a v n í m p a t r o n e m p ř e d t í m , n e ž o d e š e l d o M i l á n a , a oba spojovala u n i v e r z i t a v Pise. G i u l i a n o , v é v o d a de N e ­ m o u r s , b y l m l a d š í z L o r e n z o v ý c h s y n ů a z d á se, že byl m i l e n c e m p a n í Lisy. P r o b l é m tkvěl v t o m , ž e k d y ž b y l o d í l o r o z p r a c o v a n é , G i u l i a n o n e č e k a n ě ve v ě k u 37 let z e m ř e l 1 6 a L e o n a r d o v i zbyl n e d o k o n č e n ý obraz. N e m o h l ho p ř e d a t Giocondům, p r o t o ž e s e bál, ž e d ů v o d v z n i k u b u d e p r o z r a z e n . N e m o h l h o d o d a t a n i M e d i c e j s k ý m , neboť n ě k o l i k m ě s í c ů p ř e d s v o u s m r t í v roce 1516 b y l G i u l i a n o s m l u v n ě o ž e n ě n s P h i l i b e r t o u Savojskou. O b r a z , k t e r ý se n a k o n e c stal nejslavnějším n a světě, z ů s t a l takříkajíc viset v e v z d u c h u a j e h o v l a s t n í k e m b y l s á m malíř. N e d l o u h o p o t é se Leo­ n a r d o o d s t ě h o v a l do F r a n c i e a o b r a z v z a l s s e b o u . O n ě k o l i k let p o z d ě j i z e m ř e l L e o n a r d o v A m b o i s e jižně o d P a ř í ž e , stále j a k o v l a s t n í k t o h o t o p o r t r é t u . K d y ž Vasari vydal

svou

slavnou

knihu

Životy

nejvýznačnějších

malířů,

sochařů a architektů, n a p s a l , že L e o n a r d o „ s á m se ujal p r á ­ ce na p o d o b i z n ě ... ale a n i po č t y ř e c h letech ji n e d o k o n 280

čil".

17

A n o , s k u t e č n ě , d í l o j e ještě d n e s n e h o t o v é . Ž á d n ý

jiný m a l í ř s e jeho d o k o n č e n í neujal, p r o t o ž e v z h l e d e m k e složitosti díla t o b y l o příliš r i s k a n t n í . N a p o r t r é t u c h y b í různé původně plánované předměty a dotažení do konce - n i k d y n e b y l y d o m a l o v á n y Lisiny n á r a m k y a d a l š í š p e r ­ ky. H l a v n í z v l á š t n o s t í v š a k je, že t a t o p a n í strávila p o ­ s l e d n í c h p ě t století b e z řas a obočí, což je j e d n o u z p ř í č i n jejího z v l á š t n í h o v z e z ř e n í . Třicet šest let p o L e o n a r d o v ě s m r t i b y l Vasari p r v n í , k d o p o u ž i l n á z e v Madonna Lisa. P o z n a m e n a l , že „i k d y ž byla p a n í Lisa p ř e k r á s n á , z k r á š l o v a l L e o n a r d o její vý­ r a z ještě tím, ž e m ě l s s e b o u p ř i m a l o v á n í v ž d y c k y n ě ­ k o h o , k d o h r á l n e b o z p í v a l , a že ji n e u s t á l e r o z v e s e l o ­ val šašky, a b y o d s t r a n i l o n u z a s m u š i l o s t , k t e r o u p o r t r é t y často

mívají".

Výjev

z

ateliéru,

který

obsahuje

tento

a s p e k t v e spojení s e s c é n o u , k d y s e t o t o d í l o u k a z u j e m a ­ líři Rafaelovi, o ž í v á na m a l b ě A i m é e h o P a g ě s e (viz ilus­ trace 36). P r á v ě Vasari v roce 1550 j a k o p r v n í r a z i l t v a r j m é n a „ L e o n a r d o da Vinci" (neboli L e o n a r d o z Vinci). Za s v é h o života byl d o r o k u 1519 L e o n a r d o z n á m jako I I F l o r e n t i n o (Florenťan), 1 8 a v š a k jeho u m ě l e c k é d í l o b y l o p o s l é z e p ř i ­ p i s o v á n o k r á t c e „ L e o n a r d o v i " . Vasari p ř i d a l „ d a Vinci", a b y jej odlišil o d L e o n a r d a d a Pisa, j e h o ž m a t e m a t i c k é p o z n a t k y p o u ž í v a l L e o n a r d o d a Vinci t a k h o j n ě v e s v ý c h pracech. Z toho plyne, že „da Vinci" n i k d y nebylo jméno a že v p ů v o d n í m n á z v u k n i h y The Da Vinci Code, Da Vinciho k ó d (čili Šifra mistra Leonarda; p o z n . překl.), a v ce­ lém t o m t o r o m á n u s e t u d í ž u ž í v á n e s p r á v n ě . J e h o j m é n o bylo L e o n a r d o a m l u v i t o n ě m jen jako o „ D a V i n c i m " je totéž jako n a z ý v a t Ježíše „ z N a z a r e t a " . Z a s v é h o života s e L e o n a r d o d a Pisa (1170-1240) s á m o z n a č o v a l jako Fibonacci ( z k r a t k a z Filius b o n a c c i , což znamená „Syn n e v i n n é h o " ) . 1 9 N y n í je z n á m p r á v ě p o d t í m t o s v ý m p ř í z v i s k e m v s o u v i s l o s t i se s l a v n o u n u m e r i c ­ k o u ř a d o u o z n a č o v a n o u jako F i b o n a c c i o v a p o s l o u p n o s t . Tato ř a d a m á široké p o u ž i t í j a k o p r o s t ř e d e k b o ž s k é p r o 281

p o r c e a v y c h á z í z p r i n c i p u , že se s e č t o u v ž d y p ř e c h o z í d v ě čísla v ř a d ě , k t e r á dají d o h r o m a d y číslo následující 1,1, 2, 3, 5, 8 , 1 3 , 21 a t a k d á l (viz D o d a t e k V). N a k o n e c je v š a k t ř e b a říci, že n a v z d o r y celé p o s v á t n é geometrii a m a n i p u l a c í m spočívá skutečná záhada paní Lisy v jejím t a j u p l n é m ú s m ě v u . Bylo n e m á l o p o k u s ů to p o s t i h n o u t z u m ě l e c k é h o h l e d i s k a , kt er é v e d l y k m n o ž ­ ství tezí. P r á v ě v t o m t o k o n t e x t u se L e o n a r d o v i p ř i p s a l o rozsáhlé používání (dokonce i vynález) techniky zaml­ ž e n é h o o b r a z u z v a n é sfumato.20 Tento v ý r a z p o c h á z í z e „s + f u m a r e " (kouřit) a p ř e d s t a v u j e z a s t ř e n o u f o r m u mal­ by, k t e r á o d d ě l u j e p ř e d k l á d a n é i n f o r m a c e a tím stimuluje m e c h a n i s m u s projekce. Č á s t e č n ě je Lisina h y p n o t i c k á s c h o p n o s t z p ů s o b e n a e f e k t e m o t e v ř e n é t v á ř e b e z řas a obočí. To je d á l e u m o c n ě ­ no tím, že oči se otáčejí a h l e d í p ř í m o na d i v á k a , mí s t o ve s m ě r u p o l o h y těla jako v p ř í p a d ě Dámy s hranostajem. Na t o m t o j i n é m L e o n a r d o v ě p o r t r é t u Ginevra de'Benci se zdá, ž e m o d e l s e o č i m a n a nic k o n k r é t n í h o n e z a m ě ř u j e , k d e ž t o na d ů m y s l n ě k o m p o n o v a n é m portrétu z dílny Leonardovy školy La Belle Ferronnière se z o b r a z e n á d í v á k a m s i p ř e s r a m e n o d i v á k a . Avšak Lisin p o h l e d je p ř í m ý a k o n k r é t n í , v y ž a d u j e p o z o r n o s t již o d p o č á t k u . Její ú s m ě v n e n í n e p o d o b n ý ú s m ě v u m n o h a řeckých soch, z n i c h ž m ó d n í t r a d i c e i t a l s k é h o s o c h a ř s k é h o u m ě n í 15. století v y c h á z e l a - d o b r ý m p ř í k l a d e m je m r a m o r o v á Madona A n t o n i a Rossellina, která se d n e s n a c h á z í v sanktp e t ě r s b u r s k é E r m i t á ž i . 2 1 Tento ú s m ě v p o u ž í v a l i Leonar­ d o v i žáci z m i l á n s k é š k o l y a je n e z a m ě n i t e l n ý již na p ř e d ­ c h o z í L e o n a r d o v ě skice sv. A n n y v B u r l i n g t o n H o u s e . J e d n o u z vynikajících v l a s t n o s t í p o r t r é t u Mony Lisy je L e o n a r d o v o výjimečné z p r a c o v á n í Lisiny pokožky. Vzhle­ d e m k t o m u , že v ě d ě l , že se p o k o ž k a s k l á d á z p o l o p r ů s v i t n ý c h vrstev, v y t v á ř e l p o d o b n ě i její t v á ř v r s t v e n í m ř a d y p r ů h l e d n ý c h b a r e v n ý c h glazur. T í m t o z p ů s o b e m d o ­ sáhl z a m l ž e n í k o n t u r sfumato d o j e m n ý c h p ř e c h o d ů m e z i s v ě t l e m a s t í n e m . P ě k n ý d o k l a d t o h o v i d í m e k o l e m vněj282

ších k o u t k ů Lisiných očí, k t e r é vyvolávají d o j e m živosti ale to tvoří p o u z e část jejího a m b i v a l e n t n í h o ú s m ě v u . Tyto již z m í n ě n é věci vytvářejí r á m e c p r o p o u t a v ý v ý r a z obli­ čeje a p r á v ě t v a r o v á n í ú s t o b s t a r á z b y t e k . P r i n c i p , k t e r ý se p ů v o d n ě používal ke h r a v é m u v z h l e d u mladých řeckých b o h ů , spočívá v p r o d l o u ž e n í a m a l é m p o o t o č e n í j e d n o h o k o u t k u úst, k d e ž t o d r u h á s t r a n a se p o n e c h á v á k r a t š í a re­ lativně rovnější. Výraznější p o u ž i t í s p o d n í h o s t í n u u p o ­ v y t a ž e n é s t r a n y h o r n í h o r t u p ř e h n a n ě z d ů r a z ň u j e iluzi a v ý s l e d k e m je v ý r a z , k t e r ý je šibalský a z á r o v e ň v ě d o u c í . N ě j a k o u d o b u po L e o n a r d o v ě s m r t i k o u p i l Monu Lisu f r a n c o u z s k ý k r á l F r a n t i š e k I. (1515-1547) za 4000 z l a t ý c h p r o p a l á c ve F o n t a i n e b l e a u . V p o z d ě j š í d o b ě , za L u d v í k a XIII. (1610-1643), se p o r t r é t s n a ž i l k o u p i t v é v o d a z Buck i n g h a m u , ale k r á l se s n í m n e c h t ě l r o z l o u č i t . V k a t a l o g u se u v á d í , že o b r a z se p o s t u p n ě n a c h á z e l v p a l á c i ve F o n ­ t a i n e b l e a u , Versailles a P a ř í ž i . Po f r a n c o u z s k é r e v o l u c i byl u l o ž e n v L o u v r ů , ale N a p o l e o n B o n a p a r t e s i h o p o t é v y ž á d a l , aby visel n a d jeho p o s t e l í . 2 2 K d y ž byl v roce 1815 p o s l á n d o v y h n a n s t v í , Lisa p u t o v a l a z p á t k y d o L o u v r ů . Tam z ů s t a l a o d t é d o b u p o v ě t š i n u č a s u , ale p r o š l a s i n ě ­ kolika o t ř e s n ý m i z k o u š k a m i . Již z á h y b y l y z d e s k y o ř e z á n y asi s e d m c e n t i m e t r ů ši­ r o k é p r u h y , čímž s e zničily c e l k o v é L e o n a r d o v y p r o p o r c e o b r a z u . Bývaly t a m p o s t r a n á c h sloupy, z n i c h ž b y l o p a t r ­ n é , že Lisa s e d í na terase. J e d e n a d v a c á t é h o s r p n a 1911 p o r t r é t u k r a d l e x c e n t r i c k ý italský m a l í ř V i n c e n z o P e r u g gia, a b y Lisu v r á t i l d o její r o d n é z e m ě . P o d v o u l e t é m p o ­ licejním p á t r á n í , b ě h e m k t e r é h o b y l o p o d e z ř í v á n o m n o h o lidí, v č e t n ě b á s n í k a G u i l l a u m a A p o l l i n a i r a (který j e d n o ­ h o d n e vykřikl, ž e „ L o u v r e b y m ě l b ý t s p á l e n " ) , b y l o b r a z n a l e z e n v Itálii. N a k o n e c se vrátil do L o u v r ů a v roce 1956 b y l a Lisa vandalsky poničena a poleptána kyselinou. Poté byla v 60. letech p o ř e z á n a n o ž e m . K o n e c dobrý, v š e c h n o d o b ­ ré: v roce 1963 p u t o v a l a do S p o j e n ý c h s t á t ů a v roce 1974 do J a p o n s k a . Přijetí b y l o m i m o ř á d n é a v o b o u z e m í c h by283

la Lisa b o u ř l i v ě v í t á n a a z a c h á z e l o se s ní jako s holly­ woodskou hvězdou. V p r ů b ě h u t o h o v š e h o b y l o p r o v e d e n o několik c h a b ý c h o p r a v ; jsou tu nějaké r e t u š e ve š p a t n ý c h b a r v á c h a nekva­ litní k o p á l o v ý lak, k t e r ý z á h y ztratil lesk. L e o n a r d o by ne­ b y l r á d , k d y b y v i d ě l u m o u n ě n o u La Jocondu v d n e š n í m s t a v u . Z o u f a l e p o t ř e b u j e vyčistit a n á l e ž i t ě z r e s t a u r o v a t , ale n á v r h y na její o z d r a v e n í a revitalizaci byly o d m í t n u t y i n a v z d o r y t o m u , že její d e s k a z t o p o l o v é h o d ř e v a je d n e s již velice k ř e h k á . M í s t o t o h o je Mona Lisa c h r á n ě n a s i l n ý m n e p r ů s t ř e l n ý m s k l e m - což je o s u d , k t e r ý by n e m ě l p o t k a t ž á d n é t a k o v é m i s t r o v s k é dílo. Z e v š e c h u v e d e n ý c h d ů v o d ů v š a k z ů s t á v á majitelkou nejslavnější t v á ř e n a světě.

Panna ve skalách D a l š í m L e o n a r d o v ý m o b r a z e m , o n ě m ž je řeč v Šifře mist­ ra Leonarda, je Panna ve skalách - k o n k r é t n ě její verze, kte­ rá visí v L o u v r ů . Profesor L a n g d o n a h r d i n k a k n i h y Sop­ h i e N e v e u o v á se s t í m t o o b r a z e m setkávají k r á t c e p o t é , co z k o u m a j í Madonnu Lisu. Je p o p s á n tak, že „ P a n n a M a r i e sedí s m a l ý m Ježíškem, m a l ý m Janem Křtitelem a andě­ l e m U r i e l e m n a n e b e z p e č n ý c h v ý b ě ž c í c h s k a l " . 2 3 P o t é ná­ sleduje L a n g d o n o v o v y s v ě t l e n í , ž e L e o n a r d o h o n a m a l o ­ val p r o j e p t i š k y v k o s t e l e sv. F r a n t i š k a v M i l á n u , které mu d a l y p ř e s n é p o k y n y , jak b y m ě l o b r a z v y p a d a t : „ P a n n a M a r i a , m a l ý J a n Křtitel, U r i e l a m a l ý Ježíšek se schováva­ jí v j e s k y n i . " N e ž p o k r o č í m e dál, je třeba říci, že ve s k u t e č n o s t i ne­ m ě l y jeptišky s t o u t o o b j e d n á v k o u nic s p o l e č n é h o . Leo­ n a r d o d o s t a l 25. d u b n a 1486 d o p i s o d Bratrstva N e p o s k v r ­ n ě n é h o p o č e t í . 2 4 Bylo t o m a l é b r a t r s t v o františkánských m n i c h ů , v y b r a n ý c h k a n o n i c k o u a u t o r i t o u , aby prosadili vatikánské učení o N e p o s k v r n ě n é m početí Matky Marie.25 Sídlili v m i l á n s k é diecézi sv. F r a n t i š k a , k d e postavili m a 284

lou kapli. L e o n a r d o v a Madona ve skalách n a m a l o v a n á p r o „ k o s t e l " sv. F r a n t i š k a byla jinou a p o z d ě j š í prací, k n í ž se ještě v r á t í m e . L e o n a r d o ( n a z ý v a n ý II F l o r e n t i n o , L e o n a r d o di Ser Piero) byl j e d n í m z e tří u m ě l c ů p o v ě ř e n ý c h B r a t r s t v e m , a b y n a m a l o v a l i o l t á ř n í t r i p t y c h p r o jejich k a p l i . M ě l n a m a l o ­ vat p r o s t ř e d n í p a n e l , z a t í m c o A m b r o g i o a E v a n g e l i s t a d e P r é d i s p o s t r a n n í p a n e l y - j e d e n „ a n d ě l a v z e l e n é m s vio­ l o u " a d r u h ý „ a n d ě l a v č e r v e n é m s l o u t n o u " . Co se t ý č e s a m o t n é objednávky, b y l y p o k y n y s k u t e č n ě velice k o n ­ krétní, ale o trojici s v a t ý c h a a n d ě l u v j e s k y n i n e ř í k a l y nic. R á m y již z h o t o v i l i b r a t ř i , a t a k d o k o n c e i t v a r a veli­ kost m a l e b byly o b s a ž e n y ve s m l o u v ě a i n s t r u k c í c h , k t e r é z a b r a l y n ě k o l i k s t r a n l a t i n s k é h o a i t a l s k é h o t e x t u . V jed­ né části č t e m e :

Leonardo da Vinci. 285

N a š e P a n í , p o jejíchž o b o u s t r a n á c h jsou d v a p r o r o ­ ci, s e b u d e n a c h á z e t v e s t ř e d u d o k o n a l e n a m a l o v a ­ n é h o o b r a z u . Plášť N a š í P a n í ať je u p r o s t ř e d ze zla­ t é h o b r o k á t u a u l t r a m a r í n o v é m o d ř i . R o v n ě ž šaty ať jsou ze z l a t é h o b r o k á t u a k a r m í n o v é barvy, [ n a m a l o ­ vány]

olejem.

Taktéž

serafové

ať jsou

provedeni

s g r a f i t o v o u t e c h n i k o u . 2 6 Také B ů h O t e c m á m í t b r o ­ k á t o v ý plášť z l a t é a u l t r a m a r í n o v é b a r v y ... a n d ě l é n a d n i m i b u d o u o z d o b e n i a jejich šat b u d e v ř e c k é m stylu. N a š e P a n í b u d e o z d o b e n a jako ta, k t e r á j e v c e n t r u , a o s t a t n í figury b u d o u v ř e c k é m stylu, o z d o b e n é r ů z n ý m i b a r v a m i ... a t o vše b u d e d o v e ­ d e n o k d o k o n a l o s t i ... a o d ě v y se b u d o u v z á j e m n ě lišit... N a š e P a n í s e s v ý m s y n e m a č t y ř m i a n d ě l y b u ­ d e v y v e d e n a d o k o n a l e olejem a d v a p r o r o c i b u d o u namalováni

na

plochém

povrchu barvami

dobré

kvality... R o v n ě ž na m í s t ě , k d e je dítě, nechť je zlato z p r a c o v a n é tak, a b y v y p a d a l o jako s p i n n c h r i s t i . 2 7 Tohle byl t e d y p o ž a d o v a n ý v z h l e d : M a r i e , Bůh, čtyři a n d ě ­ lé a Ježíš, kteří měli o d ě v y a o z d o b y v ý s l o v n ě s t a n o v e n é . Co v š a k o p a t i dostali, byla M a r i e , n a z í hošíčci Ježíš a Jan a j e d e n a n d ě l - všichni sedí ve skalní jeskyni a n i k d e n e n í ž á d n á s v a t o z á ř (viz ilustrace 44). P o z a d í bylo i n s p i r o v á n o s p o j e n í m p r v k ů z d ě l Botticelliho mistra, florentinského m a l í ř e Fra Filippa L i p p i h o (1406-1469), který byl p o d o b n ě jako L e o n a r d o p o d p a t r o n á t e m Medicejských. T e m n ý sur­ r e a l i s m u s L e o n a r d o v y z á h a d n é jeskyně p o c h á z í z L i p p i h o 28

Madony v lese,

z a t í m c o s a m o t n é skalní ú t v a r y byly inspi­

r o v á n y L i p p i h o Madonou s dítětem a dvěma anděly.29 P r o b l é m , s n í m ž se m u s e l L e o n a r d o v y p o ř á d a t , spočí­ v a l v t o m , ž e m u b y l o d á n o m é n ě n e ž o s m m ě s í c ů n a to, a b y v y m y s l e l a n a m a l o v a l celý o b r a z , k t e r ý m ě l b ý t o d h a ­ len na s v á t e k N e p o s k v r n ě n é h o p o č e t í 8. p r o s i n c e 1483. O b r a z m ě l i s o b l o u k o v ý m h o r n í m k o n c e m m ě ř i t 199 x 122 c e n t i m e t r ů . (To je o n ě c o víc n e ž v ý š k a asi 160 c e n t i m e t r ů u v e d e n á v Šifře mistra Leonarda.) V t e m ž e č a s o v é m r á m c i 286

se od bratří Predisů očekávalo, že namalují postranní d e s k y a p o z l a t í a n a t ř o u anconu ( v y ř e z á v a n ý d ř e v ě n ý oltářní stůl). Všichni m u s e l i o d p o č á t k u v ě d ě t , ž e projekt j e v tak k r á t k é d o b ě n e r e a l i z o v a t e l n ý , a je div, že na něj vů­ bec p ř i s t o u p i l i . V z h l e d e m k t ě m t o v ě c e m v š a k b y l y vy­ m y š l e n y u r č i t é zkratky. L e o n a r d o s e r o z h o d l , ž e b u d e zcela i g n o r o v a t z a d á n í v té p o d o b ě , jak ho d o s t a l , a p o u ­ žije k o m p o z i c e , k t e r o u m ě l již p ř i p r a v e n o u k j i n é m u ú č e ­ lu. (V Šifře mistra Leonarda se t a t o m a l b a p o p i s u j e j a k o p l á t n o n a p n u t é na r á m u , za n í m ž je u k r y t ý klíč. To je v š a k s m y š l e n ý p r v e k . Panna ve skalách je ve s k u t e č n o s t i n a m a l o v a n á n a p e v n é d ř e v ě n é desce.) Existovalo p o d e z ř e n í , že L e o n a r d ů v o b r a z Panna ve skalách p ř e d s t a v u j e p o p u l á r n í p ř í b ě h ze 14. století o M a r i i na p o u š t i , ale L e o n a r d o to n i k d y n e ř e k l a p o r t r é t se od d o t y č n é h o p ř í b ě h u v ý r a z n ě liší. P ř í b ě h v y p r á v í o Josefo­ vě a M a r i i n ě ú t ě k u do E g y p t a s d í t ě t e m J e ž í š e m , a b y se v y h n u l i v y v r a ž ď o v á n í n e m l u v ň a t k r á l e m H e r o d e m . Líčí se v n ě m , jak se na p o u š t i setkali s M a r i i n o u sestřenicí Alžbětou, jejím d í t ě t e m J a n e m a a n d ě l e m U r i e l e m . N a Leonardově obraze však ž á d n á poušť není - p o u z e skalní d u t i n a s h o r a m i v p o z a d í . A n i A l ž b ě t a a Josef nejsou ni­ k d e vidět. A n i Uriel ( v ž d y z o b r a z o v a n ý jako m u ž ) n e n í p ř í t o m e n . M í s t o n ě h o j e t u d ě v č e , j e h o ž k ř í d l a jsou n a p o ­ z a d í skal sotva r o z e z n a t e l n á . L e o n a r d o v u p ů v o d n í s t u d i i k a n d ě l o v i n a z v a n o u Hlava dívky lze s p a t ř i t na ilustraci 23. Pro A c a d é m i e Versailles ji k a t a l o g i z o v a l a C o l l e g e Léo­ n a r d de Vinci ze St M i c h e l s u r O r g e jako Etude de la tête de l'ange pour La vierge aux rochers (Studie h l a v y a n d ě l a p r o d í v k u ve skalách). D o k o n č e n ý p o r t r é t byl p r o t o p r o B r a t r s t v o n a p r o s t o u z á h a d o u . L e o n a r d o s e s n i m i d o h o d l n a c e n ě 100 d u k á ­ t ů , 3 0 ale n a k o n e c d o s t a l jen 2 5 d u k á t ů . 3 1 Bratr A g o s t i n o m u o d m í t l v y p l a t i t d o h o d n u t ý c h 800 lir k v ů l i c e l k o v ý m výlohám vzniklým při zdobení oltáře a dále odmítl u z n a t s u m u 300 d u k á t ů z a c e l o u o b j e d n á v k u . ( P r o ú č e l y k o n spirační z á p l e t k y Šifry mistra Leonarda se u v á d í , že m a l b a 287

b y l a z a m í t n u t a , p r o t o ž e o b s a h o v a l a „ v ý b u š n é a rušivé detaily",

32

nic t a k o v é h o v š a k v p ř í s l u š n ý c h částech d o k u ­

m e n t ů souvisejících s t o u t o z á l e ž i t o s t í n e n í z m i ň o v á n o . )

33

M a l b a , k t e r á s e n a k o n e c p r o s l a v i l a p o d n á z v e m Vierge aux Rochers

(Panna

ve skalách, n i k o l i Madona ve skalách),

b y l a v té d o b ě z a p s á n a p o d n á z v e m La Nostra Signora ( N a š e P a n í ) . N ě j a k o u d o b u z ů s t a l a u L e o n a r d a , ale p o t é s e stala p ř e d m ě t e m s o u d n í p ř e o h l e d n ě n e z a p l a c e n ý c h h o n o r á ř ů a b y l a d á n a do ú s c h o v y k s o u d u . Ještě v roce 1490 ( s e d m let p o o b j e d n á v c e ) p r a c o v a l i b r a t ř i P r e d i s o v é n a p o s t r a n n í c h d e s k á c h , ale b ě h e m o n o h o r o k u E v a n g e ­ lista de P r é d i s z e m ř e l . P o t é , v roce 1506, byl s o u d n í s p o r proti Bratrstvu r o z h o d n u t v Leonardův prospěch a malba Nostra Signora mu p r o p a d l a . L e o n a r d o byl r o z h o d n u t ý , že d í l o si z a s l o u ž í h i s t o r i c k ý v ě h l a s , i k d y ž b y l o v y t v o ř e n o b e z h o n o r á ř e , a spojil se s L u d o v i k e m Sforzou, a b y je f r a n c o u z s k ý k r á l L u d v í k XII. u m í s t i l v k r á l o v s k é sbírce ve Fontainebleau.34 M e z i t í m se v roce 1503, k d y ž s o u d n í s p o r vrcholil, na s c é n ě objevili p ř e d s t a v i t e l é kostela San F r a n c e s c o il G r a n d (zcela n e z á v i s l í na B r a t r s t v u ) .

O s u d o b r a z u La Nostra

Signora byl t e h d y nejistý, ale A m b r o g i o de P r é d i s stále m ě l d e s k y - k ř í d l a oltáře s anděly. P ř e d s t a v i t e l é kostela sv. F r a n t i š k a souhlasili, že je použijí, jestliže L e o n a r d o na­ maluje jiný s t ř e d o v ý díl. To v e d l o ke d r u h é m a l b ě Vierge aux Rochers - k té, jež je ( a b y c h o m ji odlišili od první) d n e s n y n í l é p e z n á m á jako Madona ve skalách. Z d á se, že Leo­ n a r d o m ě l ještě p ů v o d n í n á k r e s , k t e r ý s e v š a k n y n í n e h o ­ dil, p r o t o ž e n e m ě l v h o d n é r o z m ě r y . D r u h á m a l b a m u s e l a pasovat mezi dvě postranní desky bratrů Predisových.

Madona ve skalách P r á v ě n a z á k l a d ě t é t o d r u h é m a l b y ( d o k o n č e n é v roce 1508) j s e m se r o k u 1961 blíže s e z n á m i l s L e o n a r d e m da Vinci. Madona ve skalách (189,5 x 120 c e n t i m e t r ů ) se v roce 288

1785 d o s t a l a p o p r v é do A n g l i e a d n e s visí v N á r o d n í ga­ lerii v L o n d ý n ě ( k d e je s p o l e č n ě s o b ě m a p o s t r a n n í m i křídly). K d y ž byl kostel San F r a n c e s c o il G r a n d v r o c e 1781 z a v ř e n , d o s t a l a se k a r c h i v á ř ů m n e m o c n i c e S a n t a C a t e r i n a v M i l á n u , k t e ř í ji p o z d ě j i p r o d a l i a n g l i c k é m u malíři G a v i n u H a m i l t o n o v i . N á s l e d n ě p u t o v a l a d o sbír­ ky m a r k ý z e z L a n s d o w n u , d á l e k J i n d ř i c h u H o w a r d o v i , h r a b ě t i ze Suffolku, a do N á r o d n í galerie p ř i š l a v r o c e 1880 (viz i l u s t r a c e 45). A b y byl t r i p t y c h ú p l n ý , byla r o k u 1898 z í s k á n a i p o s t r a n n í k ř í d l a . V roce 1934 v y z v a l ř e d i t e l N á r o d n í galerie Sir K e n n e t h Clarke věhlasného německého restaurátora obrazů Helm u t a R u h e m a n n a z Berlínských s t á t n í c h galerií, a b y se postavil d o čela n o v é h o v ě d e c k é h o o d d ě l e n í , p o č e m ž n á ­ sledovaly jeho p ř e d n á š k y o k o n z e r v o v á n í v C o u r t a u l d s k é m i n s t i t u t u . V roce 1947 již b y l o v y č i š t ě n o m n o h o ce­ něných

mistrovských

děl

a

byla

uspořádána

výstava,

která o h r o m i l a k u r á t o r y z m u z e í a galerií c e l é h o světa. O rok později, v roce 1948, byla r e s t a u r o v á n a i L e o n a r d o va Madona ve skalách a b y l a to j e d n a z p r v n í c h m a l e b , kte­ r á s e m u s e l a p o v i n n ě s t u d o v a t , k d y ž jsem začal p o č á t k e m 60. let s t u d o v a t o b o r k o n z e r v o v á n í o b r a z ů . P r o t o j s e m se s tímto dílem obeznámil m i m o ř á d n ě dobře. Složka N á r o d n í galerie v L o n d ý n ě týkající se t o h o t o r e s t a u r o v á n í se s k l á d á ze s e d m i s v a z k ů p o p i s u a 144 fo­ tografií 30 X 25 c e n t i m e t r ů . P o p r v é b y l m ě ř e n a t e s t o v á n od ú n o r a do b ř e z n a r o k u 1948 a p o t é čištěn a k o n s o l i d o ­ v á n od k v ě t n a 1948 do l e d n a 1949. V r o h u u r á m u z b y l o dosud několik čtverečních centimetrů nevyčištěných, aby s e doložilo, jak v y p a d a l p o v r c h p ř e d r e s t a u r o v á n í m . Ruh e m a n n řekl, ž e p ř e d t í m „ n e b y l o m o ž n é r o z p o z n a t , ž e jsou k v ě t i n y bílé ani že mají ž l u t é s t ř e d y " .

35

V podobném

s t a v u je v š a k d o s u d Vierge aux Rochers v L o u v r ů , k t e r á by­ la čištěna velice o p a t r n ě a z ů s t a l a v p o r o v n á n í s Madonou ve skalách z a s t ř e n á a n e v ý r a z n á .

36

P ř e d r e s t a u r o v á n í m Madony ve skalách se zjistilo, že n e ­ se v ý r a z n é s t o p y p ř e m a l o v á n í j i n ý m i u m ě l c i . To b y l o běž289

n o u p r a x í v d o b á c h , k d y ještě n e e x i s t o v a l y d o k o n a l é čis­ ticí techniky. K d y ž o b r a z y z t r a t i l y s v o u v ý r a z n o s t a jejich lak p o t e m n ě l , m a l í ř i j e d n o d u š e p ř e m a l o v a l i určité části, a b y j e prosvětlili, n e ž n a n ě a p l i k o v a l i d a l š í v r s t v u k o p á l o v é h o l a k u . Mona Lisa t í m d o s u d t r p í a t a k é L e o n a r d o v a Poslední večeře b y l a z větší části p ř e m a l o v á n a , n e ž byla p ř i n e d á v n é m restaurování obnovena k p ů v o d n í m u základu. Ještě d n e s je M a r i i n a r u k a na Madoně ve skalách v N á r o d n í galerii v L o n d ý n ě (s v ý j i m k o u palce) v ý s l e d k e m p ř e m a ­ l o v á n í , což j e t a m p r o n á z o r n o s t z á m ě r n ě p o n e c h á n o . 3 7 Velice ú z k ý v y č i š t ě n ý p á s e k lze s p a t ř i t na špičce jejího prostředníčku

a

prsteníčku,

aby byl

vidět Leonardův

m n o h e m světlejší o r i g i n á l . 3 8 D a l š í m p ř e m a l o v a n ý m objektem, který byl p o n e c h á n v t o m t o stavu, je r á k o s o v ý kříž, jenž d r ž í Jan Křtitel. Na r o z d í l od l o u v r e s k é verze, již celou n a m a l o v a l L e o n a r d o , byla t a t o d r u h á d í l e m L e o n a r d a a A m b r o g i a de Prédis. Ale r á k o s o v ý kříž n e n a m a l o v a l ani j e d e n z nich. Byl d o d á n později, p r o t o ž e diváci n e v ě d ě l i , který c h l a p e c je který. Na o b o u o b r a z e c h je Jan zjevně v e d l e M a r i e a Ježíš vedle an­ d ě l a - ale n ě c o t a k o v é h o lidé nečekali a n e m o h l i p o c h o p i t , p r o č c h l a p e c v e d l e M a r i e v y p a d á starší n e ž t e n d r u h ý . R á k o s o v ý kříž b y l d o m a l o v á n s p o l e č n ě s m a l ý m svit­ k e m týkajícím s e d r u h é h o d í t ě t e , n a k t e r é m j e l a t i n s k ý ná­ pis: „ H l e , B e r á n e k Boží." Ale jak o n e n m a l í ř v ě d ě l , ž e c h l a p e c v e d l e M a r i e m ě l b ý t Jan? A p r o č si myslel, že t e n d r u h ý j e Ježíš? L e o n a r d o t o n i k d y n e ř e k l . Jsou t o jen d o ­ h a d y z a l o ž e n é n a p ř e d p o k l a d u , ž e L e o n a r d o z o b r a z i l set­ k á n í M a r i e a A l ž b ě t y v p o u š t i . Ale ž á d n á Alžběta tu ne­ byla, n e b y l tu a n i Josef, n e b y l tu Uriel a L e o n a r d o zcela jistě n e z n á z o r n i l p ř í b ě h z ú t ě k u p o u š t í . Jeho výjev je zce­ la o d l i š n ý a na d r u h é m o b r a z e se od n ě h o liší ještě víc, jak s e u k á z a l o p o vyčištění, p r o t o ž e skály jsou z d e p o s a z e n y n a okraji m o d r é h o l e d o v c o v é h o jezera. N ě k t e ř í vyslovili d o m n ě n k u , ž e větší c h l a p e c m u s í b ý t Jan, p r o t o ž e Jan byl v e Florencii p o p u l á r n í m s v ě t c e m , a v š a k m a l b y n e b y l y ur­ č e n y p r o Florencii, n ý b r ž p r o M i l á n . 290

N a o b o u o b r a z e c h j e stejné p y r a m i d á l n í s e s k u p e n í a menší dítě zdánlivě žehná většímu. Na d r u h é m obraze se objevují s v a t o z á ř e , k t e r é b y l y na p r v n í m v y n e c h á n y ale o p ě t jsou v ý s l e d k e m p o z d ě j š í h o z á s a h u , t a k ž e b y s e n e m ě l y p o č í t a t , stejně jako r á k o s o v ý kříž a svitek. Na obou obrazech má na sobě Marie nebo (abychom se drže­ li L e o n a r d o v a o z n a č e n í ) La Nostra Signora m o d r o u a zla­ t o u b a r v u , ačkoli n a d r u h é m a l b ě s e objevuje světlejší modrá. Na obou malbách má levou ruku nataženou n a d menším dítětem v o c h r a n n é m gestu. Dívka, která na prv­ n í m o b r a z e u k a z u j e n a v ě t š í h o c h l a p c e , n a něj n a d r u h é m n e u k a z u j e - a p o d s t a t n ě se z m ě n i l i její šat. P ů v o d n ě , když ji maloval Leonardo, byla oblečena do šatů zelené a č e r v e n é b a r v y jako M a g d a l é n a , ale n a d r u h é m o b r a z e (který byl d ů k l a d n ě vyčištěn) jsou b a r v y jejího o d ě v u , n a ­ m a l o v a n é h o A m b r o g i e m , p ř e k v a p i v ě fušersky v y v e d e n é a nevýrazné. Ale n y n í z p ě t k Šifře mistra Leonarda. K d y ž m l u v í profe­ sor L a n g d o n o p a ř í ž s k é m o b r a z e , vysvětluje, že m e n š í dí­ tě n e n í Ježíš, n ý b r ž Jan Křtitel, a že M a r i e k n ě m u směruje h r o z i v é gesto ruky, což v y p a d á „jako orlí d r á p y d r ž í c í n e ­ v i d i t e l n o u h l a v u " , již a n d ě l „ v n á z n a k u o d s e k á v á " . P o t é tvrdí, že L e o n a r d o vytvořil d r u h ý o b r a z ( l o n d ý n s k o u Ma­ donu) „ v o d o v ý m i b a r v a m i " p r o B r a t r s t v o - p r o t o ž e origi­ nál byl vůči Ježíšovi příliš n e p ř á t e l s k ý . 3 9 Z á z n a m y nic z t o h o n e p o t v r z u j í a m a l b y t y t o věci dozajista nevyjadřují. K r o m ě t o h o z a d á v a l y z a k á z k y d v ě r ů z n é o r g a n i z a c e . Tak­ že opakuji, že je třeba m í t na p a m ě t i , že Šifra mistra Leonar­ da je s m y š l e n ý r o m á n , nikoliv u č e b n i c e dějepisu.

Notre D a m e Viděli jsme, ž e L e o n a r d o m ě l p o d l e v š e h o k o m p o z i c i p r o s v o u m a l b u La Nostra Signora i n s p i r o v a n o u L i p p i m h o t o ­ v o u již p ř e d t í m , n e ž d o s t a l v roce 1483 od B r a t r s t v a za­ kázku. Mohl se r o z h o d n o u t dokončit toto dílo kdykoliv, 291

ať již s á m , n e b o s p o l e č n ě s j i n ý m m a l í ř e m . P o k u d n e , je m o ž n é , ž e b y j i L e o n a r d o v a škola m o ž n á d o k o n č i l a p o je­ ho s m r t i s a m a . Ve s k u t e č n o s t i se L e o n a r d o v i životopisci z m i ň u j í ještě o t ř e t í m o b r a z e Panny ve skalách,*0 a v š a k u v á d ě j í , že je o b t í ž n é zjistit, z d a existuje, p r o t o ž e je n ě k o ­ lik velice d o b r ý c h k o p i í . S p o l e č n ý m r y s e m je v š a k skuteč­ n o s t , ž e jsou p ř i r o z e n ě p o u z e r e p l i k a m i o r i g i n á l u . V t a k o ­ v é m p ř í p a d ě z n á m é k o p i e vycházejí b u ď z l o u v r e s k é h o o b r a z u , n e b o z m a l b y v N á r o d n í galerii v L o n d ý n ě . O v š e m tato d r u h á malba sama kopií té první není, proto­ že o b ě jsou v u r č i t ý c h o h l e d e c h m a r k a n t n ě o d l i š n é . Třetí l e g i t i m n í m a l b a Panny ve skalách by se t e d y od d r u h ý c h d v o u nějak lišila - a

taková

malba

s k u t e č n ě existuje

v M u s é e d e s B e a u x A r t s de C a e n (viz i l u s t r a c e 46). N a t é t o v e r z i j e velice z ř e j m ý r o z d í l , p ř e s t o ž e z o b r a z u ­ je stejný výjev. V z á k l a d n í k o m p o z i c i se p o d o b á Leonard o v u o r i g i n á l u , m a l b ě v L o u v r ů . Větší c h l a p e c n e m á rá­ k o s o v ý kříž; s v a t o z á ř e tu z a s e nejsou a a n d ě l s k á d í v k a již o p ě t u k a z u j e n a j e d n o h o z c h l a p c ů . M á n a sobě z n o v u ve­ lice z ř e t e l n é m a g d a l é n s k é b a r v y : z e l e n o u a č e r v e n o u . Ale nejvíc p ř e k v a p u j e , že t a k é M a r i e je v š a t e c h z e l e n é a čer­ v e n é barvy, s p o l e č n ě se z l a t o u , a její v l a s y mají p o n ě k u d červenější o d s t í n . Ve s k u t e č n o s t i teď d o k o n a l e p ř e d s t a v u ­ je tradiční postavu Magdalény. V p ř e d c h o z í v e r z i z l o n d ý n s k é galerie byla ke s p o d k u M a r i i n a r o u c h a p ř i d á n a t y p i c k á k v ě t i n a - r i c h a r d i e (nebo též kala). To je k v ě t i n a , k t e r á má čistě bílý t o u l e c a d l o u ­ h o u , k ó n i c k o u ž l u t o u palici. D n e s se jí s p r á v n ě říká zantedeschia p o d l e i t a l s k é h o b o t a n i k a G i o v a n n i h o Z a n t e d e s c h i h o (1773-1846). N a m a l b ě j e p a l i c e velice z v ý r a z n ě n a ; p ř i t o m je zajímavé, že její l a t i n s k é o z n a č e n í spadix je v l a s t n ě p ů v o d n ě ř e c k é a z n a m e n á „ p a l m a " , 4 1 p ř i č e m ž se­ m i t s k ý e k v i v a l e n t t o h o t o slova j e T a m a r

42

(jméno d c e r y

M a r i e M a g d a l é n y ) . V n ě k t e r ý c h č á s t e c h A u s t r á l i e se kala p o v a ž u j e za „ p l a n o u r o s t l i n u " (plevel) a v A m e r i c e má p ř e d e v š í m p o h ř e b n í k o n o t a c e . V E v r o p ě v okolí Středo­ z e m n í h o m o ř e , v Jižní Africe a v Británii je to v š a k d l o u h o 292

t r a d i č n í k v ě t i n a s v a t e b n í c h kytic. Stojí m o ž n á z a t o p o ­ znamenat, že Leonardo byl ovlivněn ve výběru prostředí o b r a z u s t a r o z á k o n n í P í s n í p í s n í 2:13-14,

k d e se

píše

(v p ř e k l a d u z ř e c k é h o t e x t u j e h o d o b y ) : „ V i n n á r é v a vy­ d a l a své n ě ž n é plody. V s t a ň , m á choti, m á k r á s n á . T y jsi má h o l u b i c e v s k a l n í c h r o z s e d l i n á c h . " 4 3 V t ě c h t o s o u v i s l o s t e c h je kala r y z e m a g d a l é n s k ý m iko­ nografickým

prvkem.

Leonardo

nikdy

netvrdil,

že

ústřední postavou obrazu je Matka Marie; prostě se před­ p o k l á d a l o , že je to o n a . N a z v a l ji La Nostra Signora - N a š e P a n í ( N o t r e D a m e ) , což j e p ř e s n ě titul, k t e r ý m M a r i i M a g ­ dalénu oslovovali templáři a t r u b a d ú ř i . L e o n a r d o ani o s o b n ě n e t v r d i l , že c h l a p c i jsou Ježíš a Jan. To p ř e d p o k l á ­ dali jiní. N a v í c byla a n d ě l s k á p o s t a v a n a v š e c h o b r a z e c h již o d p o č á t k u z o b r a z o v á n a j a k o d í v k a . Přistoupíme-li na to, že dívčina křídla na louvreské m a l b ě byla p o u h ý m g e s t e m , p r o t o ž e B r a t r s t v o c h t ě l o „ a n d ě l y " , v i d í m e p ř e d s e b o u fascinující scénář, k t e r ý j e podstatně zdůrazněn na d r u h é m a třetím obraze. M á m e tu mateřskou postavu, která je spíše Marií M a g d a l é n o u n e ž její j m e n o v k y n í Marií. M á m e t u d í v k u , k t e r á j e zřetel­ n ě starší n e ž chlapci. M á m e t u d v a hochy, j e d e n j e v ě t š í a starší n e ž d r u h ý , a d í v k a n á s na d v o u o b r a z e c h u p o z o r ­ ňuje na s t a r š í h o t í m , že na něj u k a z u j e . A m á m e tu kraji­ n u , která p ř e s t o ž e h r a n i č í s e s k u t e č n o s t í , v y p a d á m n o ­ h e m evropštěji n e ž Svatá z e m ě n e b o p r o s t ř e d í E g y p t a . Když to vše v e z m e m e v ú v a h u , nabízí se jedna mož­ nost. M a r i e M a g d a l é n a m ě l a tři d ě t i : d c e r u a d v a syny, kteří o d sebe byli v ě k o v ě v z d á l e n i j e d e n rok. V z h l e d e m k t o m u , že L e o n a r d o da Vinci - jak u v i d í m e p o z d ě j i - b y l ve spojení s jistým e s o t e r i c k ý m r o s i k r u c i á n s k ý m b r a t r ­ stvem Magdaléniných přívrženců, je prostě možné, že t e n t o výjev v e s k a l á c h b y l v ž d y r o m a n t i z o v a n ý m p o r t r é ­ t e m M a g d a l é n i n y rodiny.

293

Poslední večeře Tragická historie Měli b y c h o m se n y n í p o d í v a t na Poslední večeři - L e o n a r d ů v o b r a z , k t e r ý p ř e d s t a v u j e c e n t r á l n í t é m a Šifry mistra Leonarda. N a v z d o r y t o m u , že ji v y t v o ř i l j e d e n z největších renesančních mistrů, utrpěla tato nástěnná malba v ru­ k á c h s v ý c h majitelů tolik j a k o ž á d n á jiná. Na Monu Lisu útočili s n o ž e m a k y s e l i n o u , ale Poslední večeře b y l a p r o r a ­ ž e n a k v ů l i d v e ř í m ! T o s e n a r e p r o d u k c í c h , k t e r é jsou m n o h e m mělčí n e ž o r i g i n á l , o b v y k l e n e z o b r a z u j e , ale d v e ř e sahají až do s p o d n í č t v r t i n y o b r a z u a jejich t v a r o ­ v a n ý h o r n í r á m d o k o n c e a ž d o u b r u s u p ř í m o p o d Ježíšo­ v ý m talířem. Ludovico

Sforza

(1452-1508),

vévoda

milánský,

se

m o d l í v a l v kostele nejblíž Castella Sforzeka - v k o s t e l e Santa M a r i a delle G r a z i e . P r o t o ž e s e m u nelíbila s t r o h á stará b u d o v a , n e c h a l h l a v n í k a p l i a c h ó r s t r h n o u t a p r o ­ hlásil, že v n o v é k a p l i b u d o u p ř e k r á s n é fresky, k t e r é p r o ­ z á ř í její z d i . Byly z h o t o v e n y t a k é p l á n y p r o p ř i l e h l ý d o ­ m i n i k á n s k ý k l á š t e r a v roce 1495 b y l L e o n a r d o p o v ě ř e n v y t v o ř e n í m n á s t ě n n é m a l b y s Poslední večeří na z a d n í stě­ n ě n o v é h o refektáře. Z o k e n n a l e v o p ř i c h á z e l o p o t ř e b n é d e n n í světlo, k t e r é o s v ě c o v a l o p r a v o u část m í s t a , k d e m ě l být o b r a z , a L e o n a r d o t o m u p ř i z p ů s o b i l s v o u k o m p o z i c i , t a k ž e světlo a stíny v jeho díle se s h o d o v a l y s p ř i r o z e n ý ­ m i p o d m í n k a m i . N a p ř í k l a d Jidáš b y l p o d l e z v y k u m a l o ­ v á n tak, ž e m u n i k d y n e b y l o ú p l n ě v i d ě t d o t v á ř e , „ a b y s e d i v á k n e z a h l e d ě l d o očí z l a " . Avšak v z h l e d e m k t o m u , ž e L e o n a r d o v a m a l b a m ě l a z ů s t a t v n e h y b n é pozici, n a š e l 295

z p ů s o b , jak J i d á š e u m í s t i t s t r a t e g i c k y tak, ž e byl stále v e stínu a bylo by mu vidět p o u z e jedno oko.

1

P l á n b y l takový, ž e p ř e v o r ů v s t ů l b u d e p o s t a v e n n a d r u h o u s t r a n u jídelny ( k d e b y l y jiné n á s t ě n n é m a l b y ) ta­ k o v ý m z p ů s o b e m , ž e b y byl o b r á c e n s m ě r e m k Ježíšovi a a p o š t o l ů m , p o d n i m i ž byl v c h o d p r o m n i c h y . Jejich d l o u h é stoly b y stály p o d é l n ě p o v š e c h s t r a n á c h m í s t n o s ­ ti a m ě l o to b ý t j a k o b y s p o l e č n é jídlo s Ježíšem v čele na jedné straně a p ř e v o r e m na d r u h é . N a n e š t ě s t í v š a k v y u ž i l L e o n a r d o t é t o p r á c e k experi­ m e n t o v á n í s některými riskantními technikami, místo a b y n a m a l o v a l p ř í m o fresku a p o u ž i l t e m p e r o v é b a r v y n a mokrý sádrový povrch.

V e s v é m n a d š e n í p o u ž i l pig­

m e n t ů s m í š e n ý c h s vejci, olejem či k o p á l o v ý m l a k e m na s u c h o u m a l t u - n e k o n v e n č n í k o m b i n a c e p r o s t ř e d k ů , kte­ ré se n e v s t ř e b a l y . P r o t o b y l o spojení se s t ě n o u jen povr­ c h o v é a d í l o z a č a l o z á h y o d p a d á v a t , k d y ž z d í vzlínala s p o d n í v o d a a z p ů s o b i l a , ž e s e p o d v r s t v u m a l b y vpíjely soli. J a k o o b r a z to m o h l o b ý t v e l k o l e p é dílo, ale z technic­ k é h o h l e d i s k a t o b y l a ( n e z v y k l e p r o L e o n a r d a ) katastrofa. Jak n e d á v n o u v e d l h i s t o r i k u m ě n í Leo Steinberg, „Po­ slední večeře

Leonarda

da

Vinci je

největší

dílo

všech

dob".2 Již v r o c e 1540 se o m a l b ě říkalo, že je „ z p o l a nečitel­ n á " , a v r o c e 1560 již b y l o z a z n a m e n á n o , že v ě t š i n a b a r e v zmizela,

takže

na

obraze

vznikly nesouvislé barevné

s k v r n y a b y l a jasně v i d ě t s p o d n í kresba. R o k u 1568 děje­ p i s e c P a o l o L o m a z z o n a p s a l : „ D n e s j e m a l b a v e s t a v u na­ p r o s t é h o z á n i k u . " O d e s e t let p o z d ě j i n a ř í k a l p o n á v š t ě v ě k l á š t e r a G i o r g i o Vasari: „ U ž z t o h o z ů s t a l a jen r o z m a z a n á s k v r n a . " V p r ů b ě h u následujících staletí se vše ještě zhor­ š o v a l o : d e v a t e n á c t m a l í ř ů p o s o b ě z a s a h o v a l o s v ý m štět­ c e m do L e o n a r d o v y n á s t ě n n é m a l b y a tak ji t o t á l n ě při­ kryli s i l n o u z m a t e n o u v r s t v o u b a r v y a klihu. V roce 1624 b y l a již s i t u a c e t a k o v á , že si m a l b y n i k d o n e v š í m a l a m n i š i se n e r o z p a k o v a l i v y s e k a t větší d v e ř e , a b y m ě l i lepší p ř í s t u p d o m í s t n o s t i . Tím nejen ž e usekli 296

n o h y Ježíšovi a a p o š t o l ů m p o o b o u jeho s t r a n á c h , n ý b r ž ú d e r y k l a d i v a s h o d i l y ještě více barvy, k t e r á s e p o s l é z e spolu s řemeslným o d p a d e m jednoduše zametla.3 V dnešní době by se p o d o b n á povrchová nástěnná m a l b a v r a n é m s t a d i u r o z p a d u d a l a ještě s n a d n o z a c h r á ­ nit. Ale m u s e l o by se k t o m u p ř i k r o č i t již t e n k r á t , k d y ž byla n a v l h k é z d i , t o z n a m e n á t a m , k d e m ě l a z ů s t a t , i k d y ž ji ničily soli n a r u š o v á n í m p ř i l n a v o s t i . V roce 1726 bylo r o z h o d n u t o , že by se mělo něco p o d n i k n o u t , a aniž b y t o m n i š i tušili, s t í m t o r o z h o d n u t í m z v o n i l a m a l b ě znovu hrana. Povolali d r u h o ř a d é h o malíře Michelangela Bellottiho, k t e r ý tvrdil, ž e z n á v e l k é tajemství jak m a l b u z n o v u oživit. Dovolili m u z a k r ý t j e h o p r a c o v n í p l o c h u p l á t ě n ý m z á v ě s e m , z a n í m ž z m i z e l , a b y p r o v e d l své k o u z l o . M e z i t í m , jak šly t ý d n y , n e o d v a ž o v a l s e n i k d o z a závěs p o h l é d n o u t , p r o t o ž e byli p ř e d t í m v a r o v á n i . N a k o n e c n a s t a l d e n , k d y Bellotti r o z h r n u l z á v ě s , z a k t e r ý m se objevil ú p l n ý a z á ř i v ě z b a r v e n ý o b r a z , jaký si mniši nikdy nedokázali ani přestavit. Měli velkou radost a Bellotti o d e š e l s v e l m i p ě k n o u o d m ě n o u . V e s k u t e č n o s t i u d ě l a l jen to, ž e n a m a l o v a l n a L e o n a r d o v o d í l o k o m p l e t ­ ně nový obraz. Z a n e d l o u h o začaly Bellottiho k ř i k l a v é b a r v y b l e d n o u t světlem, které na ně d o p a d a l o o k n e m , a již o p ě t b y l y v i d ě t skvrny. R ů z n é r u c e s e p o k o u š e l y dílo p o s p o j o v a t t e m p e ­ r o v o u b a r v o u , ale n a k o n e c byla v roce 1770 o b j e d n á n a další velká o p r a v a . T e h d y přišel G i u s e p p e M a z z a s p o h r a b á č e m ! Jeho t e c h n i k a z n a m e n a l a s e š k r á b a t j e h o p o m o c í celý p o v r c h , a b y s e o d s t r a n i l y v š e c h n y z b y t k y b a r v y n e b o malty. P o t é v ý s l e d n é p r o h l u b n ě n a p l n i l a p ř e m a l o v a l je n á h o d n ě vybranými barvami, takže to z dálky vypadalo z h r u b a souvisle. P o t o m přišel r o k 1796 a N a p o l e o n B o n a p a r t e se s v o u a r m á d o u . N a p a d l o je, ž e r o z l e h l ý refektář p o s l o u ž í j a k o perfektní stáj a p ř í h o d n é m í s t o k u s k l a d n ě n í píce. F r a n ­ c o u z s k ý ž i v o t o p i s e c a cestující s p i s o v a t e l H e n r i S t e n d h a l zapsal, že d r a g o u n i se bavili t í m , že s o u t ě ž i l i ve strefová297

4

n í s e c i h l a m i d o h l a v a p o š t o l ů . J a k o k d y b y t o ještě nesta­ čilo, p ř i š l y d a l š í p o h r o m y ! V r o c e 1800 b y l y v e l k é d v e ř e p o d L e o n a r d o v o u m a l ­ b o u z a z d ě n y a z ů s t a l y t a k d o d n e s . Ale k r á t c e p o t é byla m í s t n o s t z a p l a v e n a a refektář b y l od s h o r a d o l ů celý p r o ­ m á č e n ý a m a l b a t í m u t r p ě l a ještě víc. O n ě k o l i k let p o z ­ ději, v roce 1807, se k l á š t e r S a n t a M a r i a delle G r a z i e p r o ­ m ě n i l na v o j e n s k á k a s á r n a a v té d o b ě b y l refektář v y s u š e n , v y v ě t r á n , u k l i z e n a r e n o v o v á n . Poslední večeře n e b y l a sice u v e d e n a d o l e p š í h o s t a v u , ale a l e s p o ň s e n a n i k o n e č n ě b r a l u r č i t ý o h l e d . Později, v roce 1821, přišel Stefano B e r a z z i s p l á n e m s u n d a t c e l o u m a l b u ze stěny. Ale záhy svou s n a h u vzdal, protože h n e d na začátku při tom zničil z n a č n ý k u s u b r u s u . V letech 1906-1908 p r o v e d l o d b o r n í k na fresky Luigi C a v e n a g h i r o z s á h l o u r e n o v a c i , ale v z h l e d e m k t o m u , ž e to b y l a n á s t ě n n á m a l b a , a nikoli freska, o p r a v i l p o u z e nej­ m é n ě v i d i t e l n á m í s t a a dřívější m a l í ř s k é z á s a h y a p ř e m a l b y p o n e c h a l n a m í s t ě . P o n ě m v roce 1924 n á s l e d o v a l O r e s t e Silvestři, k t e r ý z a p e č e t i l nejohroženější okraje čer­ n ě z b a r v e n ý m š t u k e m . Z a v á l k y d o p a d l a 15. s r p n a 1943 na refektář b o m b a a t e n byl z větší části z n i č e n . N a š t ě s t í byl p ř e d e m p ř e d m a l b u postaven ocelový r á m a n a p l n ě n p y t l i s p í s k e m a s e v e r n í s t ě n a s Poslední večeří tak z ů s t a l a n e z a s a ž e n a . Ale v z h l e d e m k t o m u , ž e byla v y s t a v e n a ne­ p ř í z n i živlů, p í s e k n a m o k l a o b r a z d é l e n e ž r o k t r p ě l v ještě n e p ř í z n i v ě j š í c h p o d m í n k á c h . K d y ž b y l refektář n a k o n e c p ř e s t a v ě n , M a u r o Pelliccioli m a l b u očistil a ošetřil, p r o t o ž e b y l a zle p o š k o z e n á plísní, a v š u d e , k d e m o h l , ji z p e v n i l š e l a k o v ý m p o j i d l e m . Praco­ v a l n a t o m a ž d o r o k u 1954, z k o n s o l i d o v a l p o v r c h a oživil barvy, a v š a k n e o d s t r a n i l ž á d n o u z e s t a r ý c h barev, jimiž se o b r a z p ř e m a l o v á v a l . Výsledek byl v té d o b ě p o m ě r n ě s l u š n ě p r e z e n t o v a t e l n ý , t a k ž e o b r a z byl v y f o t o g r a f o v á n a Poslední večeře se p ř i d r u ž i l a k Moně Lise jako j e d e n z nejp o p u l á r n ě j š í c h tisků d r u h é p o l o v i n y 20. století. J e d n u věc s i v š a k u v ě d o m o v a l o jen m á l o lidí, totiž ž e n a o b r á z k u 298

n e n í t é m ě ř nic, c o b y s k u t e č n ě n a m a l o v a l L e o n a r d o d a Vinci. Z „ r o z m a z a n é s k v r n y " , jak ji o z n a č i l v roce 1560 Vasari, s e p o d s t a t n á část L e o n a r d o v a o r i g i n á l u v y t r a t i l a a co z ů s t a l o p o d v š í m k l i h e m a p ř e m a l b a m i , b y l a přibliž­ ně p ě t i n a p ů v o d n í h o díla, což je stále d ě s i v é . S ž á d n ý m jiným malířským dílem se nezacházelo tak š p a t n ě - počínaje u m ě l c o v ý m n e š ť a s t n ý m v ý b ě r e m m e t o ­ dy a

škodami způsobenými

druhou

světovou válkou

k o n č e . Ale n a s t a l čas n e š e t ř i t n á m a h o u a výdaji ve s n a z e z k u l t i v o v a t to m á l o , co ještě z b y l o . V r o c e 1978 b y l a r e n o ­ m o v a n á r e s t a u r á t o r k a m i s t r o v s k ý c h d ě l dr. P i n i n B r a m billa Barcilonová p o v ě ř e n a n e s m í r n ě n á r o č n ý m i projekty. Jejím ú k o l e m b y l o m a l b u t r v a l e s t a b i l i z o v a t a o d s t r a n i t š k o d y z p ů s o b e n é b ě h e m staletí š p í n o u , z n e č i š t ě n í m , vo­ dou a všemi špatně provedenými renovačními snahami v minulosti. Stručně řečeno, měla odstranit k a ž d ý kousí­ ček m a t e r i á l u , k t e r ý n a s t ě n u n e n a n e s l L e o n a r d o o s o b n ě . I k d y b y p o t é zbyla p o u z e p ě t i n a malby, ať se t a k s t a n e . Alespoň to b u d e vskutku Leonardův obraz.

D o h a d y o Klanění D a l š í m L e o n a r d o v ý m d í l e m široce z n á m ý m k v ů l i j e h o neautentickému

přemalovávání

je

Klanění mágů.

Kdysi

byla t a t o d e s k a p ý c h o u Uffizi a n y n í čeká ve s k l a d i š t i na ošetření. P ů v o d n ě t o byla z a k á z k a m n i c h ů o d S a n D o n a t a a S c o p e t o a L e o n a r d o na ní z a č a l p r a c o v a t v roce 1481. Vzal si ji s s e b o u n á s l e d u j í c í h o r o k u z F l o r e n c i e do Milá­ na, ale ze s t a d i a n á k r e s u n i k d y n e p o k r o č i l d á l e . Zcela ji­ nak než v případě obvyklých zpracování tématu narození j e z d e z o b r a z e n a velká d a v o v á s c é n a p o d o t e v ř e n ý m n e ­ b e m , n a níž jsou v i d ě t r ů z n é č i n n o s t i . K r o m ě h l a v n í pří­ p r a v n é p r á c e existuje v e florentské Uffizi s t u d i e p e r s p e k ­ tivy, s p o l u se s t u d i e m i p o s t a v v L o u v r ů , v K u n s t h a l l e v H a m b u r k u a v M e t r o p o l i t a n M u s e u m of A r t v N e w Yorku. D á l e existuje v L o u v r ů n á v r h k o m p o z i c e k t o m u t o 299

o b r a z u a související skici v M u s é e d e s Beaux A r t s v Paříži a Fitzwilliam M u s e u m v Cambridge. Na

naplánování

této

malby

vydal

mistr

obrovské

m n o ž s t v í e n e r g i e , ale s m l u v n í d o h a d y a L e o n a r d o v a ko­ n e č n á z t r á t a z á j m u způsobily, ž e o d p r o j e k t u o d s t o u p i l . T e p r v e n e d á v n o d o š l o k v ý z n a m n é m u objevu, k d y s e ne­ d o k o n č e n á p r á c e z a n e s l a d o r e s t a u r á t o r s k é h o ateliéru v Uffizi k v ů l i k o n z e r v a č n í m p r o c e d u r á m . K h r ů z e všech s e zjistilo, ž e L e o n a r d o v u p ů v o d n í k r e s b u p ř e m a l o v a l p r a v d ě p o d o b n ě sto let p o j e h o s m r t i u m ě l e c s p o m ě r n ě skromnějším talentem.5 V Šifře mistra Leonarda je s o b v y k l o u l i t e r á r n í licencí vy­ s l o v e n a d o m n ě n k a , ž e m a l b a „ p o d v r s t v a m i b a r v y skrý­ vá t e m n é t a j e m s t v í " . V r o m á n u se říká, že „ z n a l e c italské­ h o u m ě n í M a u r i z i o Seracini objevil t u t o zneklidňující p r a v d u , n á s l e d k e m č e h o ž vyšel p o z o r n o s t b u d í c í článek v New York Times Magazine p o d n á z v e m , O d h a l e n í Leo­ n a r d a ' " . Z d ě š e n í činitelé z florentské G a l e r i e Uffizi oka­ m ž i t ě v y k á z a l i o b r a z d o s k l a d u p ř e s ulici. 6 To je p r a v d a , t a k o v ý č l á n e k s k u t e č n ě existuje. Byl p u b ­ l i k o v á n 21. d u b n a 2001, ale v y n e s e n í o b r a z u n e m ě l o nic společného

s

„temným

tajemstvím"

či

„zneklidňující

p r a v d o u " . Došlo k n ě m u kvůli velké různosti názorů ve s v ě t ě u m ě n í . V e s k u t e č n o s t i o n a p o h o r š l i v á záležitost n e t k v í ve „ v r s t v á c h b a r v y " . Je to jen o n ě c o víc n e ž p r ů ­ svitná

oranžově-hnědá

vrstva

pokrývající

Leonardovu

k r e s b u , k t e r á v ž á d n é m p ř í p a d ě nic n e z a h l a d i l a a je skrze ni všechno vidět. O n e n d r u h ý malíř měl m o ž n á v úmyslu p o p o l o ž e n í t o h o t o z á k l a d u o b r a z d o k o n č i t , ale d á l s e ne­ dostal. P r o t o s e nic n o v é h o , c o b y n a k r e s l i l L e o n a r d o , neobje­ vilo. Stalo se jen to, že o r g a n i z a c e A r t W a t c h I n t e r n a t i o n a l se š i r o k o u p o d p o r o u n a v r h l a , že v z h l e d e m k t o m u , že je deska tak křehká, n e m ě l o by se s čištěním bez ohledu na přidanou vrstvu pospíchat.

P o více n e ž p ů l tisíciletí

v t o m t o s t a v u by b y l o jistě na m í s t ě , a b y se p r o v e d l a dal­ ší analýza, než se potvrdí schůdnost takového zásahu. 300

A r t W a t c h sdělil v l e d n u 2002 New York Times, že t e n t o člá­ n e k byl zavádějící, a p o s k y t l jim d o k u m e n t a c i , z n í ž vy­ plývalo, ž e jisté a s p e k t y o b r a z u , jež č a s o p i s s e n z a č n ě o z n a č o v a l za „ n o v ě o b j e v e n é " , b y l y z n á m y a p o p s á n y již v roce 1951. 7

Šifra mistra Leonarda Práce na r e s t a u r o v á n í Poslední večeře v S a n t a M a r i a d e l l e G r a z i e z a p o č a l a v roce 1979 a v roce 1982 se firma Olivet­ ti uvolila s p o n z o r o v a t v š e c h n y výdaje s p o j e n é s projek­ tem, které se nakonec vyšplhaly do výše s e d m i bilionů lir. P r á c e byla d o k o n č e n a po d v a c e t i letech a n á s t ě n n á malba,

nyní

chráněná

důmyslným

systémem

filtrace

v z d u c h u , byla veřejnosti z n o v u z p ř í s t u p n ě n a 28. k v ě t n a 1999. Z o r i g i n á l u z b y l o asi d v a c e t p ě t p r o c e n t , ale dr. Barcilonová p o u ž i l a j e m n ý c h s m ě s í v o d o v ý c h b a r e v v y c h á ­ zejících z L e o n a r d o v ý c h p ř í p r a v n ý c h k r e s e b , a b y z a p l n i l a chybějící místa. T o n e m á b ý t v ž á d n é m p ř í p a d ě p o k u s o v z h l e d jako po s t a n d a r d n í c h r e t u š í c h , k t e r é jsou k n e r o ­ z e z n á n í o d o r i g i n á l u . Byly n a n e s e n y jako p r o s t é , o d s t r a ­ n i t e l n é v o d o v é barvy, tak a b y byla p a t r n á L e o n a r d o v a vlastní p r á c e , ale z á r o v e ň a b y s e n a v o d i l d o j e m c e l é h o obrazu. V roce 1994, p ě t let p ř e d t í m , n e ž b y l a o d h a l e n a r e s t a u ­ r o v a n á L e o n a r d o v a m a l b a Poslední večeře, se z a č a l o u p o ­ z o r ň o v a t n a a p o š t o l a p o Ježíšově p r a v i c i ( z h l e d i s k a d i v á ­ ka v l e v o od něj). T r a d i č n ě se m ě l o za to, že j d e o J a n a Boanerga,

postavu,

která

vypadá

poněkud

zženštile,

a byla v y s l o v e n a d o m n ě n k a , ž e b y t o n e m u s e l b ý t Jan, n ý b r ž M a r i e M a g d a l é n a . 9 V té d o b ě to b y l o šokující poje­ tí, a p ř e s t o ž e z m n o h a d ů v o d ů n e p r a v d ě p o d o b n é , m u s e ­ l o s e p ř i p u s t i t , ž e p o s t a v a m á o p r a v d u ž e n s k é rysy. N a rozdíl o d jiných a p o š t o l ů j e t r o c h u s k l o n ě n á , m á d e l š í vla­ sy n e ž většina z n i c h a z d á se, že má i jakýsi n á h r d e l n í k a lehký n á z n a k ň a d e r . 301

N a p r o t i této spekulaci zněl validní scénář předkládaný od p o č á t k u asi tak, že jestliže je m o ž n é na velice z c h á t r a ­ l é m , p ě t set let s t a r é m o b r a z e objevit, že j e d n a z p o s t a v n e n í m u ž , n ý b r ž ž e n a , p o t o m b y t o u r č i t ě m u s e l o b ý t zřej­ mé již v d o b ě , k d y b y l o b r a z m a x i m á l n ě zachovalý, a sta­ lo by se to s o u č á s t í jeho h i s t o r i e . Avšak od r o k u 1999, k d y byla m a l b a v r á c e n a k Leonar­ d o v u z á k l a d u , lze v i d ě t , že t y t o věci nejsou, jak se jevily na tiscích p o c h á z e j í c í c h z d o b y p ř e d r e s t a u r a c í . P r o účely p o d r o b n é h o z k o u m á n í m á m e n y n í v ý h o d u , ž e jsou k dis­ p o z i c i v y s o c e k v a l i t n í d e t a i l n í fotografie s v y s o k ý m rozli­ š e n í m dr. B a r c i l o n o v é , n a n i c h ž j e m o ž n é vidět, ž e ž á d n ý n á h r d e l n í k tu n e n í a d o j e m d m o u c í c h se ň a d e r je v y v o l á n prasklinou ve zdi. D n e s také víme, že hypotéza z roku 1994 v y c h á z e l a z postavy, k t e r o u m a l í ř i p o d s t a t n o u m ě ­ r o u p ř e m a l o v a l i , k d e ž t o m y j i n y n í m ů ž e m e v i d ě t tak, jak ji Leonardo p ů v o d n ě namaloval. N e š ť a s t n ý m a s p e k t e m t o h o n e n í , ž e ú d a j n ě šokující p o ­ jetí s e n y n í u k á z a l o jako n e p l a t n é , n ý b r ž ž e z e všech d ů l e ­ ž i t ý c h o d h a l e n í v r o m á n u Šifra mistra Leonarda je teze o p ř í t o m n o s t i M a r i e M a g d a l é n y na L e o n a r d o v ě Poslední večeři nejdůležitější. Ve s k u t e č n o s t i by b y l o m o ž n é říci, že t v o ř í s a m u p o d s t a t u „Šifry". V z h l e d e m k t o m u , ž e m y š ­ l e n k a je p o s t a v e n a na p ř e k o n a n é teorii z d o b y p ř e d res­ t a u r a c í , je v š a k t ř e b a z n o v u p o z n a m e n a t , že i k d y ž Šifra mistra Leonarda v y c h á z í ze s k u t e č n ý c h fakt souvisejících s Desposyni, k o m e n t á ř e a d o m n ě n k y vztahující se k Leo­ n a r d o v u u m ě l e c k é m u d í l u jsou v e s m ě s m y l n é . K d y ž L e o n a r d o p l á n o v a l p o d k l a d Poslední večeře, u d ě ­ lal si m n o h o p o z n á m e k a n ě k o l i k p ř í p r a v n ý c h kreseb. A p o š t o l y u s t o l u r o z d ě l i l do čtyř s k u p i n po třech s tím, že Ježíš b y l u p r o s t ř e d a p o k a ž d é s t r a n ě m ě l šest a p o š t o l ů . Při p ř í p r a v ě o b r a z u p o p s a l jednotlivé činnosti a zapiso­ val si p o z n á m k y , týkající se k a ž d é z nich, jako n a p ř í k l a d : Ten, k t e r ý pije, p o s t a v i l s v o u s k l e n k u na m í s t o a oto­ čil h l a v u k ř e č n í k o v i . Jiný si svírá p r s t y na r u k o u 302

a se s v r a š t ě n ý m č e l e m se otáčí ke s v é m u d r u h o v i . Další n ě c o š e p t á d o u c h a s v é m u s o u s e d o v i a t e n , c o n a s l o u c h á , se k n ě m u otáčí t ě l e m a n a k l á n í u c h o , za­ tímco drží v jedné ruce n ů ž . Jednotliví a p o š t o l o v ě jsou t e d y p o p s á n i , a k d y ž L e o n a r d o určuje, jak z n á z o r n i t m l a d š í p o s t a v y (jako n a p ř í k l a d b r a ­ try J a k u b a a Jana) tak, a b y se lišily od starších, s n ě d š í c h m u ž ů s vousy, n a p s a l : P r o t o u d ě l e j vlasy na h l a v ě tak, j a k o by si s n i m i p o ­ h r á v a l vítr a p o v l á v a l jimi k o l e m m l a d i s t v ý c h obli­ čejů, a h e z k y je o z d o b m n o h a k a s k á d a m i v l n i t ý c h kadeří.10 P ř e s t o ž e J a k u b , J a n a Filip n e b y l i v N o v é m z á k o n ě vý­ s l o v n ě o z n a č e n i z a z v l á š t ě m l a d é , stalo s e u m ě l e c k o u tra­ dicí z o b r a z o v a t j e jako m u ž e m l a d š í n e ž d r u z í . Z v l á š t ě Jan j e n a m n o h a v y o b r a z e n í c h p o s l e d n í v e č e ř e p o u h ý m l a d í č e k , a r o v n ě ž i n ě k o l i k d a l š í c h a p o š t o l ů je t a k t o m l a d é h o věku. Leonardovo z n á z o r n ě n í se v t o m t o ohle­ du nijak neliší. J e h o J a n je m l a d ý a o d p o v í d á j e h o p o p i s u v p o z n á m k o v é m sešitě. D o b r é p ř í k l a d y L e o n a r d o v ý c h m l a d í k ů se nacházejí na jeho k r e s b ě Filipa (viz i l u s t r a c e 22) a p o r t r é t u Ježíše, k t e r ý z h o t o v i l v o d o v ý m i b a r v a m i (viz ilustrace 26). Detail r e s t a u r o v a n é h o J a n a na Poslední večeři je v i d ě t na ilustraci 27. K d y ž se v r á t í m e z p á t k y k Šifře mistra Leonarda, setká­ váme se zde s dalšími knižními postavami, n a d š e n c e m Sirem L e i g h e m T e a b i n g e m zaobírajícím se G r á l e m , 1 1 kte­ rý S o p h i i N e v e u o v é vysvětluje, že p o s t a v a J a n a je ve sku­ tečnosti M a r i e M a g d a l é n a .

12

Upozorňuje ji na skutečnost,

ž e Petr (sedící h n e d v e d l e ) d r ž í s v o u r u k u p ř e d M a r i i n ý m hrdlem v gestu připomínajícím čepel nože. Ve světě k r á s n é h o u m ě n í existují r ů z n é výjevy s o u v i s e ­ jící s p o s l e d n í večeří, jak je p o p s á n a v e v a n g e l i í c h . 1 3 Leo­ nardo se rozhodl zobrazit okamžik p o p s a n ý v Janově 303

e v a n g e l i u 13:21, k d y Ježíš o z n a m u j e , že j e d e n z a p o š t o l ů h o z r a d í . D á l e n á s l e d u j e text: „ U č e d n í c i s e dívali j e d e n n a d r u h é h o v nejistotě, o k o m to m l u v í . " Také se vysvětluje, že P e t r se o b r á t i l na d r u h é h o ( o b v y k l e se m ě l o za to, že na J a n a ) a řekl: „ Z e p t e j se, o k o m to m l u v í . " (Jan 13:24) L e o n a r d ů v p o r t r é t u k a z u j e P e t r a , jak p r á v ě vyslovuje tuto žádost. N e n í tu ani n á z n a k jakéhokoli nepřátelství m e z i n í m a j e h o s o u s e d e m a d o t y č n ý a p o š t o l se k n ě m u n a k l á n í a n a s l o u c h á . N a P e t r o v ě r u c e nic n e p ř i p o m í n á ře­ z á n í n o ž e m , jak by se m o h l o z d á t v roce 1994 z tisků p ř e d r e s t a u r a c í ; r u k a j e d n o d u š e m ě k c e spočívá n a a p o š t o l o v ě r a m e n i (viz i l u s t r a c e 24). Tentýž výjev m a l o v a l i m n o z í d a l š í u m ě l c i - n a p ř í k l a d H a n s H o l b e i n m l a d š í (viz ilus­ t r a c e 25), k d e je o p ě t J a n m l a d š í , přitažlivější a má delší v l a s y n e ž s t á r n o u c í Petr. V t é ž e části Šifry mistra Leonarda je z m í n k a též o „uříz­ n u t é " r u c e „třímající d ý k u " . 1 4 Objevuje s e n a o b r a z e m e z i O n d ř e j e m a J i d á š e m a p ř e d r e s t a u r o v á n í m , které p r o b í h a ­ lo v letech 1979-1999, b y l o s k u t e č n ě n e s n a d n é určit, k o m u p a t ř í . Že jejím majitelem je Petr, je n y n í zřetelnější, přesto­ že nejde o d ý k u - je to n ů ž . N a š t ě s t í existovalo několik ko­ pií malby, k t e r é vytvořili L e o n a r d o v i žáci b ě h e m p r v n í c h třiceti let její existence, n e ž začala chátrat. Na k a ž d é z nich j e p a t r n é , ž e P e t r m á p r a v o u r u k u p o d i v n ě s t o č e n o u , jak se n a k l á n í za J i d á š e m a m l u v í s J a n e m . Byl to p r á v ě Petr, k d o p o t é n e s l m e č a u s e k l M a l c h o v i u c h o , k d y ž byl Ježíš z a t ý k á n v G e t s e m a n e (Jan 18:10), a L e o n a r d o v a m a l b a d l á ž d í cestu až k t é t o u d á l o s t i . Scénář je ten, že Petr skrý­ vá v z a d u nůž, když se ptá Jana na jméno zrádce, přičemž ironie s i t u a c e spočívá v t o m , že t í m m u ž e m je p r á v ě Jidáš, k t e r ý sedí m e z i n i m i a otáčí se, a b y vyslechl jejich roz­ hovor. Tytéž nejstarší k o p i e

(zhotovené kolem roku

1520)

s l o u ž í r o v n ě ž k identifikaci levé P e t r o v y ruky, k t e r á jem­ ně s p o č í v á na J a n o v ě r a m e n i , a z o b r a z u j í i n á d o b u , z níž Ježíš pil. V Šifře mistra Leonarda se p o u k a z u j e na to, že Je­ žíš m ě l p o u ž í t k pití v í n a kalich G r á l u , jak se p r ý říká 304

Detail z Poslední večeře (1495) Leonarda da Vinci, jejíž kopii zhotovil v roce 1524 Marco d'Oggiono, kde má Petr levou ruku na Janově rameni a v pravé ruce skrývá nůž. i v Bibli. 1 5 Ve s k u t e č n o s t i se v š a k v Bibli nic t a k o v é h o n e ­ tvrdí. Ve třech e v a n g e l i í c h se v p a s á ž í c h souvisejících se společným stolováním mluví p o u z e o „ p o h á r u " 1 6 a Jano­ v o e v a n g e l i u m (jehož v y p r á v ě n í L e o n a r d o z n á z o r n i l ) s e o přijímání v í n a a k r v e n e z m i ň u j e p ř i ž á d n é p ř í l e ž i t o s t i . N e š ť a s t n ý m a s p e k t e m p r e m i s y Šifry mistra Leonarda, co se týče t o h o t o o b r a z u , je v k a ž d é m o h l e d u t o , že je zasta­ ralá. Text se v z t a h u j e k o n k r é t n ě k m a l b ě Poslední večeře, jak byla z n á m a p o s v é m v y č i š t ě n í M a u r e m Pellicciolim v roce 1954, a ú s t y Teabinga se t a m říká: „... m n o h é re­ produkce v knihách o u m ě n í pocházejí z d o b y p ř e d ro­ k e m 1954, k d y b y l y p o d r o b n o s t i d o s u d s k r y t é p o d vrst­ vami špíny a několika přemalováními, které ve snaze o b r a z r e s t a u r o v a t p r o v e d l y n e m o t o r n é r u c e . N y n í j e ko­ n e č n ě freska v y č i š t ě n a a ž n a p ů v o d n í v r s t u d a V i n c i h o m a l b y . " 1 7 P r a v d a j e v š a k t a k o v á , ž e Pelliccioli n e o d s t r a n i l žádnou z dodatečně přimalovaných vrstev a vzhledem k jeho p o u z e p o v r c h n í m u 305 čištění n e n í z L e o n a r d o v a p ů -

v o d n í h o díla v i d ě t nic. T o b y l o m o ž n é a ž p o r e s t a u r a c i p r o v e d e n é v letech 1979-1999 a Šifra mistra Leonarda to vůbec nebere v ú v a h u a jenom opakuje starou magdaléns k o u teorii, k t e r o u j e v š a k n y n í t ř e b a n a z á k l a d ě objev­ n ý c h v ý s l e d k ů p r o j e k t u dr. B a r c i l o n o v é p ř e h o d n o t i t . Z p ř í s n ě h i s t o r i c k é h o h l e d i s k a je n u t n é z d ů r a z n i t , že p o s l e d n í v e č e ř e Ježíše a a p o š t o l ů n e b y l a ve s k u t e č n o s t i p e s a c h o v ý m j í d l e m , jak s e o b v y k l e p ř e d p o k l á d á . A n i p ř i ní Ježíš n e z a v e d l r i t u á l p ř i j í m á n í . Jak je d o s v ě d č e n o v Řá­ du pospolitosti ze s v i t k ů od M r t v é h o m o ř e , p o s l e d n í veče­ ř e o d p o v í d á v e s k u t e č n o s t i m e s i á š s k é h o s t i n ě (Večeři Pá­ n ě ) . Z e s e o d e h r á l a v e s t e j n o u d o b u jako oslava p e s a c h u v Jeruzalémě, bylo naprosto n á h o d n é , protože mesiášská h o s t i n a m ě l a d o c e l a jiný v ý z n a m . H l a v n í m i hostiteli této s l a v n o s t i b y l v e l e k n ě z a M e s i á š I z r a e l e . 1 8 Lidi z p o s p o l i ­ tosti p ř e d s t a v o v a l o d v a n á c t d e l e g o v a n ý c h a p o š t o l ů , kteří byli o z n a č o v á n i za R a d u p o s p o l i t o s t i . Řád pospolitosti (je­ d e n z nejstarších esejských d o k u m e n t ů , n ě k d y z v a n ý též Kázeňský manuál) s t a n o v í s p r á v n ý p r e c e d e n t p r o z a s e d a c í p o ř á d e k a r i t u á l n í detaily, k t e r é je třeba p ř i jídle d o d r ž o ­ v a t . U z a v í r á se slovy: A k d y ž se s e j d o u u s p o l e č n é h o s t o l u ... a smísí v í n o k pití, nechť ž á d n ý m u ž n e n a t a h u j e s v o u r u k u jako první po chlebu nebo po víně před knězem, protože o n m u s í jako p r v n í p o ž e h n a t p r v n í m p l o d ů m chleba a v í n a . A p o t é v z t á h n e M e s i á š Izraele s v o u r u k u na c h l e b a a p o n ě m celé s h r o m á ž d ě n í p o s p o l i t o s t i d á p o ž e h n á n í , k a ž d ý p o d l e své h o d n o s t i . 1 9 O d o b r a z u k o b r a z u s e v ě t š i n a m a l í ř ů d r ž í d o z n a č n é mí­ ry i d e á l u p o s t a v y tak, jak se jim k d y s i ustálil v m y s l i a n e n í d ů v o d si m y s l e t , že L e o n a r d o se v t o m t o o h l e d u nějak lišil. P ř e d p o k l á d á se, že k d y ž byl ve Francii, n a m a ­ loval M a r i i M a g d a l é n u , a t r a d i c e p r a v í , že se t e n t o o b r a z d o s t a l d o š p a n ě l s k é h o B u r g o s u , ale m n ě s e h o n i k d e ne­ p o d a ř i l o v y s t o p o v a t . D o c h o v a l y s e v š a k ještě d v ě Leo306

n a r d o v ý k r e s b y M a g d a l é n y a ty n e v y k a z u j í nijakou p o ­ d o b n o s t s d o m n ě l o u M a g d a l é n o u z Poslední večeře. J e d n a z n i c h je v Galleria degli Uffizi ve Florencii a d r u h á - ski­ ca

M a r i e s její a l a b a s t r o v o u n á d o b k o u - se n a c h á z í

v C o u r t a u l d I n s t i t u t e v L o n d ý n ě (viz i l u s t r a c e 19 a 20). D a l š í m t v r z e n í m v Šifře mistra Leonarda je, že k l í č e m k a p o š t o l o v ě s k u t e č n é t o t o ž n o s t i jako M a g d a l é n y je pís­ m e n o M t v o ř e n é t ě l e m Ježíše a d o t y č n é h o a p o š t o l a (viz ilustrace 28). A n i t o v š a k n e n í o j e d i n ě l ý m p r v k e m n a m a l b á c h zobrazujících p o s l e d n í večeři. Ještě zřetelnější t o je na Poslední večeři P h i l i p p a de C h a m p a i g n e (1602-1674), k d e p o l o h a p a ž í tvoří další, m e n š í M v r á m c i v ě t š í h o , tj. dvojité M ( M M ) . Ale to ještě n e n í ž á d n ý k ó d M a r i e M a g ­ d a l é n y (viz i l u s t r a c e 29). A r o v n ě ž na m a l b ě P h i l i p p a de C h a m p a i g n e v y p a d á Jan v p o r o v n á n í s ostatními svěže a m l a d i s t v ě . Ve s k u t e č n o s t i t e n t o specifický zjev (stejně jako n a L e o n a r d o v ě díle) p ř e d s t a v u j e J a n a B o a n e r g a , jak je o b v y k l e z o b r a z o v á n ve s k u p i n ě a p o š t o l ů (viz i l u s t r a c e 30, 3 1 , 32, 33). T a k z v a n ý f e m i n i n n í a s p e k t zcela o d p o v í d á tomuto populárnímu způsobu zobrazování.

N e n í ale

v l a s t n ě f e m i n i n n í ; je to p r o s t ě r e n e s a n č n í pojetí m l a d í k a . Jan se na o b r a z e c h často o p í r á o Ježíše n e b o v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h (tam, k d e j e z n á z o r n ě n jako c h l a p e c ) d o k o n c e sedí Ježíšovi na klíně. Hlavní

otázkou,

která

vždy

vyvstává

v

souvislosti

s m a g d a l é n s k o u teorií již o d d o b , k d y byla p ř e d více n e ž d e s e t i lety p o p r v é v y s l o v e n a , je, ž e p o k u d j e M a g d a l é n a u L e o n a r d o v a stolu, k d o p o t o m chybí? C e l k e m je totiž d v a n á c t a p o š t o l ů . V roce 1810 objevil m i l á n s k ý m a l í ř G i u ­ s e p p e Bossi (tajemník Brerské a k a d e m i e ) v kostele v P o n t e Capriasca blízko jezera L u g a n a p o z n á m k y k L e o n a r d o v ě r o z e s a z e n í postav. P o s t u p u j e m e - l i zleva d o p r a v a (na n a ­ š e m d e t a i l u na ilustraci 28 nejsou v i d ě t v š i c h n i a p o š t o l o ­ vě), sedí v t o m t o p o ř a d í : Bartoloměj, J a k u b Alfeův, O n d ­ řej, Petr, Jidáš, Jan, Ježíš, J a k u b B o a n e r g e s , T o m á š , Filip, M a t o u š , Tadeáš, a S i m o n Z é l ó t a . 2 0 Ve d v o u p ř í p a d e c h , u Petra a J i d á š e a J a k u b a a T o m á š e , se j e d e n ze dvojice n a 307

k l á n í p ř e s d r u h é h o , t a k ž e jejich h l a v y jsou v o b r á c e n é m p o ř a d í n e ž jejich m í s t a . Vyjdeme-li z t o h o , p a k a p o š t o l , m í s t o n ě h o ž byla n a večeři M a r i e M a g d a l é n a , j e s k u t e č n ě Jan. Ale L e o n a r d o b y jistě n i k o h o n e v y n e c h a l , zvláště Ja­ n a n e ; e v a n g e l i a v ý s l o v n ě uvádějí, ž e „ n a večeři b y l " Je­ žíš a „ d v a n á c t " . 2 1 Jestliže b y chtěl m í t L e o n a r d o n a t o m t o výjevu třináct apoštolů místo dvanácti, mohl by to klidně udělat, i když to nebylo kanonicky správně. Albrecht Durer do svého d ř e v o ř e z u Poslední večeře z c y k l u Velké utrpení u m í s t i l tři­ n á c t a p o š t o l ů . K d y b y n a v í c L e o n a r d o chtěl z a ř a d i t i Ma­ rii M a g d a l é n u , m o h l by to t a k é u d ě l a t , a n e b y l by to jedi­ n ý p ř í p a d . 2 2 K o n e c k o n c ů , S a n t a M a r i a d e l l e G r a z i e byl d o m i n i k á n s k ý k o s t e l a jak j s m e viděli, M a r i e M a g d a l é n a b y l a M a t k o u O c h r á n k y n í a p a t r o n k o u t o h o t o ř á d u . 2 3 Vol­ b a b y l a n a L e o n a r d o v i . U r č i t ě b y j i d o o b r a z u nezačlenil p o d l o u d n ě , jak se t v r d í v Šifře mistra Leonarda. D o m i n i ­ k á n s k ý m n i c h Fra A n g e l i c o oblékl M a r i i d o v h o d n é h o k l á š t e r n í h o o d ě v u (jako na p o r t r é t u s č e r v e n ý m vejcem, k t e r ý j s m e si p r o h l í ž e l i d ř í v e ) 2 4 a n e m ě l ž á d n é z á b r a n y ji z a ř a d i t m e z i ú č a s t n í k y h o s t i n y na své fresce Poslední veče­ ře v M u s é o di S a n M a r c o ve Florencii (012 i l u s t r a c e 50).

308

Svatá alegorie Tajemná deska V e světě o b r a z o v é h o v ý t v a r n é h o u m ě n í p ř e d s t a v u j í t y nejznámější a n e j p o p u l á r n ě j š í m a l b y č a s t o ty, o n i c h ž se ví velice m á l o . S e m p a t ř í i Panna ze skal, p r o t o ž e i k d y ž exis­ tují z á z n a m y o jejím p ů v o d u , z ů s t á v á jeho p ř e d m ě t ta­ j e m s t v í m a n e u s t á l e se o n ě m m l u v í . Jednou z nejznámnějších maleb světa a z uměleckého h l e d i s k a j e d n o u z nejvýtečnějších je o b r a z , k t e r ý znají d o ­ k o n c e i ti, již n i k d y u m ě n í jako t a k o v é n e s t u d o v a l i . Je dí­ l e m v l á m s k é h o m a l í ř e Jana v a n Eyck a b y l o n a m a l o v á n o v roce 1434; má r o z m ě r y 82 x 60 c e n t i m e t r ů a j d e o olejo­ vou malbu na d u b o v é desce, která se nachází v N a t i o n a l Gallery v L o n d ý n ě . Je o z n a č o v á n a jako „ d v o j p o r t r é t " , jenž j e u m í s t ě n d o p o d i v n ě v y z d o b e n é l o ž n i c e a n a z ý v á se Manželé Arnolfiniovi (viz i l u s t r a c e 47). H l a v n í m p ř e d m ě t e m t o h o t o o b r a z u jsou m u ž d r o b n é p o s t a v y v plášti p o d š i t é m k o ž e š i n o u a s v e l k ý m č e r n ý m k l o b o u k e m a m l a d á ž e n a o b l e č e n á d o d l o u h é , bíle l e m o ­ v a n é z e l e n é r ó b y a s b í l o u p l a c h e t k o u na h l a v ě . Ž e n a je těhotná a m u ž drží ženinu otevřenou r u k u a vytváří tak rámec ve tvaru p o h á r u , v n ě m ž je vidět vypouklé zrcadlo v p o z a d í . Ale p ř e s t o ž e jsou t y t o věci p o v r c h n ě zřejmé, dí­ lo je p l n é p o d i v n é n e j e d n o z n a č n o s t i . M a l b u získala galerie v roce 1842 od C o l o n e l a H a y e , který ji k o u p i l v Bruselu, a p ů v o d n í k a t a l o g o v ý n á z e v zněl Pán a jeho dáma. Ale v d a l š í m k a t a l o g u N á r o d n í gale­ rie v L o n d ý n ě z r o k u 1862 stálo, že b á d á n í W. H. J a m e s e Wealea ( p o r a d c e v e v ě c e c h n i z o z e m s k é h o u m ě n í ) p o t v r 311

d i l o , ž e „ o s o b y z o b r a z e n é n a t o m t o o b r a z e jsou G i o v a n n i Arnolfini a J e a n n e de C h e n a m y , jeho ž e n a " . 1 P r o t o byl ob­ r a z p o j m e n o v á n Manželé Arnolfiniovi a t a k ho z n á m e d o ­ dnes. Faktem však zůstává, že n i k d o n e m á tušení, o čem t e n t o u n i k á t n ě e s o t e r i c k ý o b r a z je. O z n a č e n í „ A r n o l f i n i o v i " v n á z v u n e m á nic s p o l e č n é h o s n i č í m , co by k d y Jan v a n Eyck o m a l b ě s á m řekl. V zá­ z n a m e c h se n e n a c h á z í nic o t o m , že by dílo nějak k o m e n ­ toval, a u r č i t ě n e p o u ž i l název, p o d k t e r ý m se o b r a z p r o ­ slavil. K d o t e d y byl G i o v a n n i Arnolfini? Vychází najevo, že to b y l italský b a n k é ř a k u p e c , k t e r ý se v roce 1420 při­ s t ě h o v a l d o B r u g g . Ale p r o č byli o n a jeho p a n í n a m a l o ­ váni takto neobvyklým způsobem? Z h i s t o r i c k é h o h l e d i s k a je to v ů b e c p r v n í m a l b a s o u d o ­ b é dvojice v s o u d o b é m i n t e r i é r u . P ř e d t í m nic p o d o b n é h o n e e x i s t o v a l o a je to z n á m k o u r e n e s a n č n í h o u m ě n í . K d y ž v a n Eyck o b r a z v roce 1434 m a l o v a l , L e o n a r d o ještě n e b y l n a ž i v u a výtvarné obrazové u m ě n í bylo orientováno pře­ d e v š í m n a n á b o ž e n s t v í n e b o s e z a m ě ř o v a l o n a příslušní­ ky k r á l o v s k ý c h r o d i n a v y s o k o u š l e c h t o u . Ale z d e , v díle, k t e r é se z a c h o v a l o ve vynikajícím s t a v u a t e c h n i c k y dale­ k o p ř e d b ě h l o s v o u d o b u , j e d o m á c í výjev s e d v ě m a b o h a ­ t ě vyhlížejícími, ale n a p o h l e d o b y č e j n ý m i l i d m i . Trend z a v e d e n ý t o u t o m a l b o u byl p o z o r u h o d n ý a s p o l u s r e l i g i ó z n ě - a r i s t o k r a t i c k ý m u m ě l e c k ý m h n u t í m , v jehož čele stála Itálie, si t a k é v l á m š t í a n i z o z e m š t í malíři z á h y začali v y d o b ý v a t m í s t o n a slunci s e s v ý m i p r o s t ý m i inte­ riéry, v e n k o v s k ý m i krajinami, v e s n i c k ý m i výjevy a zátiší­ m i . S p o l u s n ě k o l i k a m a l í ř i z N ě m e c k a vytvořili h n u t í z n á m é jako s e v e r s k á r e n e s a n c e , které i p ř e s t o , že bylo m é ­ ně o h n i v é a t e m p e r a m e n t n í n e ž italské, d a l o v z n i k n o u t dí­ l ů m s t ě m i nejjemnějšími, nejsložitějšími a nejvytříbenějším i detaily. Jan v a n Eyck b y l j m e n o v á n d v o r n í m m a l í ř e m Jana, vé­ v o d y b a v o r s k é h o , k n í ž e t e z Liège, a d r ž e l si ho r o v n ě ž vévoda

burgundský.

Jeho

největší

dílo,

Ghentský

oltář,

v z n i k l o v roce 1432. Tento v e l k o l e p ý a v y s o c e esoterický 312

d v o u ř a d ý p o l y p t y c h , obsahující b i b l i c k é p o s t a v y o d A d a ­ ma a Evy po Ježíše, n a m a l o v a l J a n p r o k a t e d r á l u St. Bava. Pomáhala mu při t o m jeho žena Margaretta, rovněž u m ě l k y n ě , z v l á š t ě p a k s v e l k o u d e s k o u n a z v a n o u Klaněni Beránkovi - m y s t i c k o u s c é n o u na o t e v ř e n é m p r o s t r a n s t v í , i n s p i r o v a n o u v e r š e m v k n i z e Z j e v e n í 21:1. V k n i h á c h pojednávajících o u m ě n í se u v á d í , že J a n m ě l staršího b r a t r a H u b e r t a , k t e r ý m u n ě k d y p o m á h a l s p r a c í , avšak H u b e r t je ve s k u t e č n o s t i p o h á d k a . V roce 1432 se je­ h o j m é n o n i k d e neobjevuje, a n i více n e ž sto let p o instalaci oltáře. Ale k d y ž byla v y m y š l e n a l e g e n d a o b r a t r u H u b e r ­ tovi, M a r g a r e t t a byla kvůli n ě m u z a t l a č e n a d o p o z a d í . Záměna

osob

začala,

když

Klanění

Beránkovi

bylo

23. července 1559 v k a t e d r á l e p ř i s e t k á n í k a p i t u l y o c e n ě ­ n o Ř á d e m z l a t é h o r o u n a . Tato p r e s t i ž n í c e n a v e d l a k t o ­ m u , ž e s e oltář d o s t a l d o š i r š í h o p o v ě d o m í veřejnosti, avšak z nějakého d ů v o d u měli představitelé katedrály problém připustit, že se na n ě m podílela žena. A než na­ stal r o k 1568, byl již m a l í ř i v y m y š l e n bratr, a v z h l e d e m k t o m u , ž e p ů v o d n í a u t o ř i byli d á v n o p o s m r t i , H u b e r t (ve s k u t e č n o s t i M a r g a r e t t i n bratr, o n ě m ž se m y s l e l o , že j e sochař) byl n e s p r á v n ě v y d á v á n z a b r a t r a J a n o v a . J a k o vrchol v š e h o b y l o H u b e r t o v o j m é n o z m í n ě n o v s o u v i s l o s ­ t i s n e d á v n o n a p s a n o u strofou, k t e r á b y l a n a m a l o v á n a n a d v í ř k a s l a v n é h o Ghentského oltáře.2 T a k ř k a ve s t e j n o u d o ­ b u m u byl p ř i p s á n n e p r a v ý h r o b v k a t e d r á l e , p ř e s t o ž e n á ­ pis na jeho desce již zjevně c h y b ě l ! Malba p o d e p s a n á Margarettou v a n Eyckovou s ná­ z v e m Madona a Marie Magdaléna s dárcem b y l a z a p s á n a do k a t a l o g u p ř i b r u g g s k é v ý s t a v ě v roce 1867 a d a l š í její Ma­ dona byla k a t a l o g i z o v á n a v l o n d ý n s k é N á r o d n í galerii krátce po jejím o t e v ř e n í v roce 1824. Později v š a k b y l o její j m é n o z k a t a l o g u o d s t r a n ě n o a b e z o s p r a v e d l n ě n í či vysvětelení byla Madona p ř i p s á n a n e z n á m é m u u m ě l c i . Ještě v t ě c h t o d n e c h žije fiktivní H u b e r t d á l jako J a n ů v p ř e d p o ­ k l á d a n ý s p o l u p r a c o v n í k a M a r g a r e t t a byla ú s p ě š n ě vy­ mazána z uměleckých záznamů. 313

Jak řekl W. H. J a m e s Weale, G i o v a n n i Arnolfini se v B r u g g á c h v s k u t k u o ž e n i l s J e a n n e de C h e n a m y , a v š a k n e d á v n o b y l o d o l o ž e n o , ž e c o s e týče t o h o t o k o n k r é t n í h o o b r a z u , jsou W e a l e o v y i n f o r m a c e m y l n é . D o k o n c e s e roz­ p o u t a l a r o z s á h l á d i s k u s e , k t e r á v e d l a a ž k t o m u , ž e bylo v r o c e 1997 p r o v e d e n o z k o u m á n í jako s o u č á s t u m ě l e c k é ­ h o k u r z u n a B r i t a i n ' s O p e n University. J e h o v ý s l e d e k na­ točila BBC2 a z n ě l t a k t o : „ N i č í m , čím se t e n t o o b r a z z d á být, n e n í . " B u r g u n d s k ý s t á t n í a r c h i v z 15. století u d á v á , že ke s ň a t k u A r n o l f i n i o v ý c h d o š l o v roce 1447, t ř i n á c t let po d a t o v á n í o b r a z u , k d y byl n a v í c J a n v a n Eyck již šest let p o s m r t i . A p ř e s t o j e J a n ů v p o d p i s n a d e s c e nejen m i m o v e š k e r o u p o c h y b n o s t , n ý b r ž j e jedinečný, p r o t o ž e tvoří integrální součást s a m o t n é h o obrazu. Na zadní stěně nad k o n v e x n í m z r c a d l e m (s p ř i d a n ý m d a t e m 1434) je n a p s á ­ n o : Johannes de eyck fuit hic - „Jan Eyck tu b y l " . B a d a t e l i z O p e n U n i v e r s i t y byli C r a i g H a r b i s o n , profe­ sor h i s t o r i e u m ě n í na U n i v e r s i t y of M a s s a c h u s e t t s , Eve­ l y n W e l c h o v á ze School of E u r o p e a n S t u d i e s p ř i Universi­ t y o f Sussex, M a r t i n K e m p , p r o f e s o r h i s t o r i e u m ě n í n a O x f o r d University, a J a c q u e s Piviot, profesor h i s t o r i e na p a ř í ž s k é S o r b o n n ě . D i s k u t o v a l i o faktu, že ačkoli na t o m ­ t o t é m ě ř fotograficky p ř e s n é m m i s t r o v s k é m díle n e n í vi­ d ě t a n i c h y b i č k a , je tu m n o h o a n o m á l i í , jež v sobě ukrý­ vají

esoterickou

symboliku.

Shrnutí

zkoumání,

které

v l a s t n ě n e d o s p ě l o k ž á d n é m u s k u t e č n é m u z á v ě r u , vy­ ú s t i l o v k o n s t a t o v á n í , že „ t e n t o o b r a z obsahuje tajemství". J e d n a věc, k t e r á začala b ý t n á p a d n á v z h l e d e m k t o m u , že b y l n a l e z e n z á z n a m o s ň a t k u Arnolfiniových, je to, že n a v z d o r y r o z h o d n u t í l o n d ý n s k é N á r o d n í galerie z r o k u 1862 z m ě n i t n á z e v malby, t o t o u r č i t ě n e n í o b r a z G i o v a n n i h o a J e a n n e A r n o l f i n i o v ý c h . Ve s k u t e č n o s t i se n y n í ví, ž e Weale k t o m u d o s p ě l n a z á k l a d ě a r c h i v n í h o z á z n a m u z roku

1516,

kdy byla

deska ve vlastnictví Markéty

R a k o u s k é , r e g e n t k y N i z o z e m s k a . V jejím i n v e n t á ř i jsou v s o u v i s l o s t i s t í m t o d í l e m n a p s á n a slova „Hernoul le fin" 314

( s n a d „[?] k o n e c " ) . Bylo v y k o n á n o n ě k o l i k n e ú s p ě š n ý c h p o k u s ů zjistit s m y s l slova Hernoul, ale Weale v roce 1862 p o v a ž o v a l za „ d ů k a z " t o , že Hernoul le fin z n í foneticky p o d o b n ě jako A r n o l f i n i ! 3 Jestliže se t e d y n e j e d n á o Arnolfiniovy, k d o jsou tito li­ dé? Říkalo se, ž e b y t o p ř e c e jen m o h l b ý t o b r a z J a n a a M a r g a r e t t y v a n E y c k o v ý c h , ale ž e n a n e n í a n i v z d á l e n ě p o d o b n á J a n o v ě m a n ž e l c e , jejíž p o r t r é t n a m a l o v a l n e d l o u ­ ho po l o ž n i c o v é m výjevu. J e d i n á p o d o b n o s t je v jejich účesu, který byl v té d o b ě obvyklý. D á l e , jestliže d v o j p o r trét s k u t e č n ě z n á z o r ň u j e s n o u b e n c e , jak s e p ř e d p o k l á d a l o , je n e p r a v d ě p o d o b n é , že je to J a n a M a r g a r e t t a . Ti byli sez d á n i o d e v ě t let d ř í v e , v roce 1425. Vedle t o h o t o díla existuje ještě n e p o d e p s a n ý p ů l p o r t r é t podobně

vyhlížejícího

muže

získaný

Berlínským

mu­

z e e m v roce 1886. P ů v o d n ě se n a c h á z e l v A l t o n T o w e r s v Anglii, ale byl p r o d á n d o z a h r a n i č í p r o h r a b ě t e z e Shrewsbury aukcionáři od Christies. Tento m u ž , který měl hlavu volně obalenou červenou látkou na z p ů s o b t u r b a n u , n e b y l p o j m e n o v á n d o t é doby, n e ž s e d o s t a l d o Berlína. Ale k d y ž u ž t a m b y l ( v z á v i s l o s t i n a n o v é m n á ­ z v u , k t e r ý d a l a dvojici l o n d ý n s k á N a t i o n a l G a l l e r y ) , b y l p o r t r é t k a t a l o g i z o v á n p o d n á z v e m G i o v a n n i Arnolfini a jako a u t o r byl u v e d e n J a n v a n Eyck. O b e c n ě se má d í k y Ghentskému oltáři za to, že J a n v a n Eyck byl m i s t r e m (ne-li p ů v o d c e m ) r a f i n o v a n é h o alego­ r i c k é h o z p ů s o b u malby. O b r a z

s ložnicovým výjevem

představuje umělecký b o d obratu k renesanci, k d y byly z a v e d e n y p r v n í celoolejové malby, n a r o z d í l o d dřívějších m e t o d vaječné t e m p e r y n e b o k o m b i n a c e oleje a t e m p e r y . Kvůli této p r ů k o p n i c k é roli se J a n jeví j a k o j e d e n z nejvýznačnějších u m ě l c ů té doby. P o d o b n ě jako

v

případě

ghentských

desek

oplývá

i d v o j p o r t r é t s y m b o l i k o u a i k o n o g r a f i c k ý m i p r v k y a jak t v r d í profesor H a r b i s o n v e filmu z O p e n U n i v e r s i t y : „ D o t o h o t o o b r a z u j e v e t k á n o tolik věcí, ž e s e z d á b ý t ú k o l té­ m ě ř n a celý život s k u t e č n ě s e s n i m i v š e m i v y p o ř á d a t . " 315

Jak m u ž , t a k ž e n a jsou o b l e č e n i f o r m á l n ě a m u ž m á n a s o b ě v e n k o v n í š a t y - p ř e s t o jsou o b a v p r o s t ř e d í ložnice. D v a p á r y d o m á c í o b u v i v e s t y l u d ř e v á k ů leží v m í s t n o s t i v z a d u a v p ř e d u , s n a d a b y se t a k n a z n a č i l i jejich dvojí ma­ jitelé. P ř e s t o ž e j e jasné d e n n í světlo, n a l u s t r u h o ř í j e d i n á svíce. Na stole leží tři p o m e r a n č e a j e d e n na o k n ě . P o m e ­ r a n č e o b e c n ě s y m b o l i z u j í n e v i n n o s t , p ř e s t o ž e ž e n a je tě­ h o t n á . V p o p ř e d í je m a l ý b o l o ň s k ý p s í k a v p o z a d í š ň ů r a j a n t a r o v ý c h k o r á l k ů s e z e l e n ý m i střapci, visící n a h ř e b í k u na s t ě n ě . V c e l k o v ě k l i d n é m í s t n o s t i je p ř e h o z p ř e s postel a z á v ě s y ve světle k a r m í n o v é b a r v ě , stejně jako p o t a h a p o l š t á ř na lavici o p o d á l . O t e v ř e n ý m o k n e m je vidět s t r o m s e z r a l ý m i č e r v e n ý m i plody. R a m e n a l u s t r u mají p o d o b u fleur-de-lis, k ř í ž ů a k o r u n , a u p o s t e l e stojí židle s v y s o k ý m o p ě r a d l e m s v y ř e z á v a n o u v r c h n í částí z n á z o r ­ ňující ž e n u vítězící n a d d r a k e m . Z ní visí o p r a š o v a c í úkli­ d o v ý kartáč. Aby byla scéna úplná, dodejme, že m u ž má p o z d v i ž e n o u ruku v deiktickém gestu na znamení svého knížecího statusu.4 B ě h e m c e l é h o 20. století b y l o n a z á k l a d ě r ů z n ý c h b a d a ­ t e l s k ý c h s n a h p ř i p u š t ě n o , že p ř i v š e m , co je na o b r a z e vi­ d ě t , je tu n ě c o , co b a d a t e l é p o s t r á d a j í - o b s a ž e n o u z p r á v u n e b o nějaký s m y s l : „ P ř e s t o ž e o t é t o m a l b ě bylo n a p s á n o víc n e ž o v ě t š i n ě jiných m i s t r o v s k ý c h děl, z ů s t á v á v n á s pocit, že se tu stále ještě cosi s k r ý v á . " V t o m t o o h l e d u v š a k existuje ještě j e d n a m o ž n o s t . Jak se n i z o z e m s k é a v l á m s k é n á b o ž e n s k é u m ě n í v d o ­ bě renesance v z m á h a l o , ubíralo se svým vlastním smě­ r e m , zcela o d l i š n ý m o d i t a l s k é h o p ř e d v o j e , k t e r ý sledo­ valo. Ať už to bylo na základě uměleckého záměru, nebo p r o s t é n e v ě d o m o s t i v m i n u l o s t i , v l á d l a t u t e n d e n c e zasa­ z o v a t b i b l i c k é výjevy d o s o u d o b é h o p r o s t ř e d í . Příkla­ d e m t o h o je t ř e b a Sčítání v Betlémě od P e t e r a Bruegela s t a r š í h o , s c é n a s Josefem, M a r i í a s č í t á n í m l i d u p ř e d na­ r o z e n í m zasazená mezi červené cihlové d o m y a kostely s t y p i c k y n i z o z e m s k ý m i s t ř e c h a m i . P o t o m je tu Svatý Lu­ káš maluje Madonu od R o g i e r a v a n d e r W e i d e n - v l á m s k ý 316

i n t e r i é r s k o s t ý m y z 15. století. Svatba Mariina od Flém a l l s k é h o m i s t r a ( o p ě t s o b l e č e n í m ve s t y l u 15. století) se n a c h á z í v p r o s t ř e d í o r n a m e n t á l n í g o t i c k é a r c h i t e k t u r y . Svatá rodina s v ý j e v e m n a r o z e n í od J o o s e v a n C l e v e u k a ­ zuje Josefa v h o l a n d s k é m s e d l á č k e m k l o b o u k u a b r ý l í c h , k d e ž t o jiné evangelijní s c é n y o b s a h u j í t a k o v é objekty ja­ ko v ě t r n é m l ý n y a r y t í ř e v z á ř i v ý c h s t ř e d o v ě k ý c h h e l m i ­ cích a b r n ě n í . N i z o z e m š t í u m ě l c i t é d o b y často z o b r a z o v a l i biblické scény v jejich v l a s t n í m , jim z n á m é m p r o s t ř e d í - ale větši­ na z n i c h je v z h l e d e m k t é m a t u d o b ř e i d e n t i f i k o v a t e l n á . M u ž n a kříži s e t ř e m i ž e n a m i p o d k ř í ž e m j e p o c h o p i t e l n ě Ježíš, i k d y ž je t a m t a k é rytíř ve zbroji a v ě t r n ý m l ý n . Ale co s ne tolik z n á m ý m i výjevy jako v p ř í p a d ě Čtoucí Marie Magdalény od Rogiera v a n d e r W e i d e n (viz i l u s t r a c e 38)? N á b y t e k , k n i h a a o b l e č e n í p o c h á z e j í z doby, k d y b y l o b ­ raz n a m a l o v á n . K d y b y t a m n e b y l a n á d o b k a n a m a s t , n e ­ bylo b y m o ž n é nijak určit, k d o j e z d e z n á z o r n ě n . D a l š í narážkou by samozřejmě mohly být ženiny zelené šaty a bílá p o k r ý v k a h l a v y - což je p ř e s n ě t o , co má na s o b ě i ž e n a v p o d o b n ě n e z n á m é s c é n ě na d v o j p o r t r é t u od J a n a v a n Eyck. S n a d b y c h o m s e m ě l i z n o v u p o d í v a t , c o n á m t u chybí.

Ložnicová hereze Dvojice v ložnici je o b k l o p e n a s y m b o l y p l o d n o s t i a k r á ­ lovského rodu, zvláště pak francouzského královského r o d u , k d y ž t u m á m e n a l u s t r u fleur-de-lis. Ale k o r u n k y n a l u s t r u jsou o b r á c e n é d o l ů , a b y s e t a k n a z n a č i l o s k o n č e n í k r a l o v á n í . Č e r v e n ý p l o d na s t r o m ě je z r a l ý a ž e n a je tě­ h o t n á . V z h l e d e m k t o m u , že h o ř í svíce, i k d y ž je d e n , je jasné, že je to p o s v á t n á p ř í l e ž i t o s t , a v o b r a z o v é s y m b o l i ­ ce jsou psi z n a k e m v ě r n o s t i . V k o n t r a s t u ke z d á n l i v é osa­ mělosti t o h o t o výjevu je tu v e l k é kacířství, jež p ř e d s t a v u ­ je č e r v e n é lože, z a t í m c o na židli je v y ř e z á n a ž e n a , k t e r á 317

vítězí n a d d r a k e m , což je p ř i p o m í n k a scény z k n i h y Zje­ vení, týkající se p r o n á s l e d o v á n í Desposyni. P o h r u ž m e s e n y n í d o z a d n í části, p r o t o ž e h l a v n í d ů r a z t o h o t o díla n e l e ž í tolik n a dvojici jako n a z r c a d l e n a stěně za ní, r á m o v a n é m v e l k ý m V, t v o ř e n ý m jejich p a ž e m i . ( N a n e š t ě s t í n a š e m a l á r e p r o d u k c e z k o u m á n í d e t a i l ů pří­ liš n e p o s l o u ž í , ale n e n í t ě ž k é si o b s t a r a t velký tisk.) Malba na zrcadle je m i m o ř á d n ě podrobná. Vzhledem k t o m u , že je k o n v e x n í , z o b r a z u j e celou s c é n u o b r á c e n ě , v č e t n ě v s t u p n í c h d v e ř í p ř e d dvojicí, jimiž d o m í s t n o s t i vcházejí d a l š í d v a lidé. Ještě p o d i v u h o d n ě j š í v š a k j e r á m z r c a d l a , p r o t o ž e p r á v ě z d e v i d í m e r o z p o r n o u souvislost s e v a n g e l i e m . V t o m , co se z d á l o b ý t j e d i n o u s c é n o u in­ teriéru, n y n í objevujeme deset dalších ú p l n ý c h miniatur­ n í c h o b r a z ů z a s a z e n ý c h d o m e d a i l o n ů k o l e m zrcadla. Z o b r a z u j í p ř í b ě h o K r i s t o v ě u t r p e n í a po s m ě r u h o d i n o ­ v ý c h r u č i č e k o d z d o l a z levé s t r a n y p o s o b ě p o s t u p n ě ná­ sledují t y t o výjevy: 1) Z r a d a v G e t s e m a n e , 2) Ježíš p ř e d Kaifášem, 3) J e h o b i č o v á n í ř í m s k ý m i vojáky, 4) N e s e n í k ř í ž e na Kalvárii, 5) U k ř i ž o v á n í , 6) Přibíjení na kříž, 7) Položení do h r o b u a oplakávání, 8) Sestoupení do předpeklí, 9) V z k ř í š e n í a 10) Z a h r a d a s h r o b e m . P o s l e d n ě zmí­ n ě n á scéna, k t e r á s e n a c h á z í p ř í m o d o l e u p r o s t ř e d , j e s c é n a u h r o b u , t ě s n ě p ř e d s e t k á n í m Ježíše a M a r i e M a g ­ d a l é n y z n á m ý m jako Noli tne tangere. Toto s e t k á n í Ježíše a M a g d a l é n y je b ě ž n ý m p a š i j o v ý m výjevem, k t e r ý n a t ě c h t o m e d a i l o n e c h z o b r a z e n není. V b a r o k n í t r a d i c i b y l o o b v y k l é , že se Ježíš z o b r a z o v a l v t é t o s c é n ě v k l o b o u k u se š i r o k ý m o k r a j e m - jako, m e z i j i n ý m i , n a r e n e s a n č n í c h m a l b á c h Lavinie F o n t á n y , G i o v a n n i h o C a r a c c i o l a , R e m b r a n d t a v a n Rijn, B a r t o l o m e a Sprangera a na dřevořezech Albrechta Durera. M n o h o u m ě l e c k ý c h k n i h p o p i s u j e d v o j p o r t r é t dvojice, k t e r á s e d r ž í z a r u c e , ale v e s k u t e č n o s t i t o t a k n e n í . Ž e n i n a r u k a j e v i d ě t celá, d l a n í v z h ů r u a p r á z d n á . M u ž j í p r o s t ě r u k u p o d p í r á a u k a z u j e ji d i v á k o v i . O t e v ř e n é r u c e z n á z o r n ě n é tímto z p ů s o b e m znamenají otevřenost - ž á d n o u hrozbu, 318

ž á d n á tajemství. D e i k t i c k é g e s t o m u ž o v y d r u h é r u k y j e u m ě l e c k ý s t a n d a r d značící „trvající" vliv na situaci - vlá­ d u b e z e slov. V t o m t o s t a d i u stojí za to se p o d í v a t ještě na jiné m a l b y Jana v a n Eyck, m i s t r a o b r a z o v é a l e g o r i e a ikonografie, jak je d o l o ž e n o na Ghentském oltáři. Jsou tu j e n o m d v a obrazy, které připadají v ú v a h u :

Ukřižování (v n e w y o r s k é m M e ­

t r o p o l i t a n M u s e u m of Art) a Tři Marie u Ježíšova hrobu (v M u z e u Boijmans v a n B e u n i n g e n v R o t t e r d a m u ) . M a r i e M a g d a l é n a zaujímá n a o b o u d ů l e ž i t é m í s t o a n a o b o u m á na sobě o p ě t z e l e n é r o u c h o s t í m t é ž b í l ý m l e m e m . K d y ž to v š e c h n o u v á ž í m e , je tu d o s t d ů v o d ů k t v r z e n í , že v a n Eyckův dvojportrét „s tajemstvím", které nebylo odhaleno, by m o h l a být d ů m y s l n ě v y m y š l e n á a l e g o r i e M a g d a l é n y . Fleur-de-lis a o b r á c e n é k o r u n k y s v r ž e n é d y n a s t i e (jak je v i d í m e na l u s t r u s j e d i n o u svící jako p ř i p o m í n k o u ) se vztahují k m e r o v e j s k ý m k r á l ů m F r a n k ů . V t é t o s o u v i s l o s ­ t i s e H e r n o u l s t á v á i d e n t i f i k o v a t e l n ý jako H e r n o u l F r a n ­ k ů (580-640). J e u v e d e n v e s t ř e d o v ě k é m f r a n c o u z s k é m rukopisu v knihovně Q u e e n ' s College na Oxford Univer­ sity. 5 V a r i a n t a m i H e r n o u l o v a j m é n a jsou H e r n a u l t , A r n a u l t , A r n a u d , A r n o u , A r n o u l d , A r n o u d , A r n a u x , A r n o l d a Arnulf.

Byl to vyšší d v o r n í ú ř e d n í k k r á l e a u s t r a s i j s k é h o

T h e o d e b e r t a II. a n e u s t r i j s k é h o k r á l e C l o t a i r a II. (viz M a p a s t ř e d o v ě k é Francie, s. 112) a r o k u 626 se stal b i s k u p e m m é t s k ý m . P ř e d tím byl t u t o r e m C l o t a i r o v a syna, p r i n c e D a g o b e r t a , ale n e p o d p o r o v a l jeho p ř í p a d n ý n á s t u p n a královský t r ů n . Ve s k u t e č n o s t i se H e r n o u l přičinil o to, co n a k o n e c p ř i s p ě l o k d e f i n i t i v n í m u p á d u (le fin) Merovejců, p r o t o ž e v y b u d o v a l k o n s p i r a č n í řetěz u d á l o s t í , k t e r é v e d l y ke

Konstantinově

donaci

a

papežskému

jmenování

jeho

n á s l e d o v n í k a krále P i p i n a , otce Karla Velikého. 6 ( P o d r o b ­ nosti o sesazení Merovejců jsou u v e d e n y v D o d a t k u VI, s. 414.) I n v e n t á r n í z á z n a m M a r k é t y R a k o u s k é „Hernoul le fin" t e d y n e b y l n á z e v o b r a z u a n i n e m ě l nic s p o l e č n é h o s e 319

zobrazenými postavami. Udělala si poznámku, když po­ c h o p i l a a l e g o r i c k ý v ý z n a m malby. Z n a m e n a l a k o n e c vlá­ dy k r á l ů - r y b á ř ů v Galii a z á n i k M a g d a l é n i n a o d k a z u desposynských

království.

Z p ř í s n ě o b r a z o v é h o h l e d i s k a existuje p o z o r u h o d n á p o d o b n o s t m e z i m a l b o u s ložnicí a v i t r á ž í v K i l m o r s k é m kostele v Dervaigu na skotském ostrově Mull. O k n o zná­ z o r ň u j e Ježíše a M a r i i M a g d a l é n u , k t e ř í se v d ů v ě r n é m p o s t a v e n í d r ž í za r u c e (viz i l u s t r a c e 48). T ě h o t n á ž e n a na malbě má pás uvázaný nad pasem, kdežto Marie Magda­ léna na vitráži nechává svou s t u h u s p a d a t p o d břicho, což obojí n a z n a č u j e stejný stav. N á p i s p o d t í m t o o k n e m j e p ř í m á citace z L u k á š o v a e v a n g e l i a 10:42, k d y Ježíš říká M a r t ě o M a r i i p ř i n á v š t ě v ě M a r t i n a d o m u : „ M a r i e volila d o b ř e ; v y b r a l a si to, oč n e p ř i j d e . " V t o m t o s t a d i u z ů s t á v á ještě o t á z k a : M ě l J a n v a n Eyck o s o b n í spojení s M a g d a l é n i n ý m p o t o m s t v e m ? Byl s n a d nějak z a p o j e n d o m a g d a l é n s k é h o h n u t í ? O d p o v ě ď zní, jak u v i d í m e v p ř í š t í k a p i t o l e : „ A n o , zajisté."

Jišajův proutek N ě k t e r é o b r a z y jsou a l e g o r i c k é velice z ř e t e l n ý m z p ů s o ­ b e m , p r o t o ž e mají názvy, k t e r é to sdělují. V m a g d a l é n s k é m k o n t e x t u je t o h o p ř í k l a d e m Svatá alegorie ( n ě k d y 320

z v a n á Křesťanská alegorie) od v l á m s k é h o m a l í ř e J a n a P r o 7

vosta přináležejícího k s e v e r s k é r e n e s a n c i . Tato esoteric­ ká m a l b a pocházející z 15. století z o b r a z u j e Ježíše s m e ­ čem společně s

Marií M a g d a l é n o u ,

která má

zlatou

k o r u n u a d r ž í o t e v ř e n ý košík č e r n ý c h h r o z n ů , n a k t e r ý c h sedí h o l u b i c e D u c h a s v a t é h o . U p r o s t ř e d p o r t r é t u j e m o d ­ rý glóbus Univerza a o d d ě l e n ě je p a k na jeho p o v r c h u Ze­ m ě , S l u n c e a Měsíc. Italský m a l í ř V e n t u r a S a l i m b e n i p o ­ užil

podobného

glóbu

ve

svém

Pozdvihování eucharistie

v kostele sv. P e t r a v M o n t a l c i n u , stejně jako J o h a n n H e i n ­ rich Schonfeld ve své L'Adoration de la Sainte Trinité (1640) a š p a n ě l s k ý m a l í ř J u a n C a r r e ň o de M i r a n d a v La Messe de fondation

de

l'ordre

des

Trinitaires

(1666),

obojí

je

dnes

v L o u v r ů . S y m b o l i k a t o h o t o d r u h u je p ř í k l a d e m , jak osví­ cenští u m ě l c i p o o b d o b í r e n e s a n c e (což z n a m e n á z n o v u ­ zrození) s k u t e č n ě p r a c o v a l i v p r a x i , p r o t o ž e i k d y ž m n o ­ h o t a k o v ý c h o b r a z ů b y l o m í n ě n o jako o z d o b a k o s t e l ů , byly v r o z p o r u s p r a v o v ě r n ý m d o g m a t e m , že Z e m ě t v o ř í střed v e s m í r u . M a l á skříňka, k t e r o u z a v e d l P r o v o s t p r o M a r i i M a g d a ­ lénu, představovala skutečné p r o l o m e n í konvencí. Přes­ tože g r á l o v ý v ý z n a m h r o z n ů v n ě m je h n e d p a t r n ý , její a l a b a s t r o v á s k ř í ň k a (vlastně krabička, jak se p ř e k l á d a l o ve starších a n g l i c k ý c h v e r z í c h Bible) b y l a s n a d v š u d e n a h r a ­ z e n a d ž b á n k e m , ale jak u ž v í m e , m ě l a b y s p r á v n á v e r z e p ř e k l a d u znít v k a ž d é m p ř í p a d ě alabastron. K a ž d o p á d n ě byla p r o církev p ř í z n a č n á n e c h u ť k e s v a t ý m ž e n á m s kra­ b i č k a m i a s k ř í ň k a m i , neboť k o n o t a c e z d e byla příliš blíz­ ká l e g e n d ě o P a n d o ř e . Ve starořecké tradici ( n e b o p ř i n e j m e n š í m v t r a d i c i , jak se vypravuje) byla P a n d o r a p r v n í ž e n a na Z e m i a p ř i š l a se s k ř í ň k o u obsahující v š e c h n o zlo světa. A k d y ž otevřela ví­ ko, aby se p o d í v a l a , co je uvnitř, v š e c h n o zlo u n i k l o , a b y posléze p o s e d l o l i d s t v o - v š e c h n o k r o m ě naděje, k t e r á z ů ­ stala u v ě z n ě n á ve skříňce. Ve s k u t e č n o s t i je t a t o p o k ř e s ťanštěná v e r z e p ř í b ě h u zcela nelogická, p r o t o ž e n a d ě j e je sotva nějakým z l e m , a n e m ě l a p r o t o ve skříňce co d ě l a t . 321

P ů v o d n í p ř í b ě h byl odlišný: P a n d o r u poslal n a svět Jupi­ ter a o n a n e p ř i š l a se s k ř í ň k o u p l n o u zla, n ý b r ž se d ž b á n ­ k e m n a p l n ě n ý m v e l k ý m i p o ž e h n á n í m i , k t e r á d a l a světu. P r o b l é m spočíval v t o m , že se to p ř í m o křížilo s klerik á l n í h i s t o r k o u o Evě, k t e r á jako ž e n a p r ý byla b r a n o u hří­ c h u v z a h r a d ě E d e n u . N e j e n že P a n d o r a n a h r a d i l a Evu ja­ ko p r v n í ž e n u (což jako kacířství stačí), n ý b r ž v r o z p o r u s c í r k e v n í m i p o ž a d a v k y byla n o s i t e l k o u d o b r ý c h věcí, což b y l o u ž e n y n e m o ž n é ! A t a k byl její p ř í b ě h p ř e k r o u c e n , n á d o b a p o ž e h n á n í se stala s k ř í ň k o u p l n o u zla a u m ě l c i ztvárňující n á b o ž e n s k á t é m a t a m ě l i p o v i n n o s t n e z o b r a z o ­ vat svaté ženy se skříňkami. F r a n c o u z s k ý m a l í ř Jean C o u s i n p o r u š i l v roce 1550 do u r č i t é m í r y tradici, k d y ž n a m a l o v a l o b r a z s ř e c k ý m moti­ v e m Eva prima Pandora ( n y n í v L o u v r ů ) , ale ani v t o m t o p ř í p a d ě n e m ě l a s k ř í ň k u . C o u s i n obrátil p ů v o d n í p ř í b ě h a d a l jí d ž b á n e k - ve s k u t e č n o s t i d v a - a také lebku. Přes­ t o ž e n a m a l o v a l na o b r a z její j m é n o , t a t o P a n d o r a se vy­ h n u l a p ř í m é kritice, p r o t o ž e p r o svět s e příliš p o d o b a l a za­ se d a l š í M a g d a l é n ě v její jeskyni, a proslavila se jako p r v n í velký f r a n c o u z s k ý naklánějící se akt. Teprve v 19. století začala b ý t P a n d o r a r o z š í ř e n ý m n á m ě t e m u m ě l e c k ý c h děl. To b y l o p o d n í c e n o a n g l i c k ý m h n u t í m v r o m a n t i c k é vikto­ r i á n s k é éře a p ř i s p ě l y k t o m u č á s t e č n ě Francie a A m e r i k a . Existuje ještě jiný o b r a z s n á z v e m Svatá alegorie, který se řadí

spolu

s Manžely

Arnolfiniovými

k

velkým

záhadám

světa u m ě n í . N a r o z d í l o d d v o j p o r t r é t u o d Jana v a n Eyck je t e n t o ve s v é m p o s e l s t v í n a p r o s t o zřejmý. Příčina, že i n a d á l e n ě k t e r é lidi m a t e , spočívá v t o m , že abyste t o m u ­ t o o b r a z u p o r o z u m ě l i , m u s í t e z n á t p o s t a v e n í M a r i e Mag­ d a l é n y v u s p o ř á d á n í věcí. N a m a l o v a l ho k o l e m d o k u 1500 n a d e s k u b e n á t s k ý m a l í ř G i o v a n n i Bellini, L e o n a r d ů v současník. Ve světě k ř e s ť a n s k é h o u m ě n í existuje ve s k u t e č n o s t i p o u z e j e d n a o p r a v d o v á alegorie. Stejně jako v p ř í p a d ě in­ t e r p r e t a c e J a n a P r o v o s t a jí je v z t a h m e z i Ježíšem a Marií M a g d a l é n o u . K l i d n ě m o h o u být alegoricky z n á z o r ň o v á n a 322

další křesťanská t é m a t a a další o b r a z y se h e m ž i t s y m b o ­ lickou ikonografií, a v š a k z á k l a d n í t é m a j e v ž d y r o z p o z n a ­ telné. S M a g d a l é n o u související a l e g o r i e se v š a k v ž d y jeví jako p o d o b e n s t v í : je to o k a m ž i t ě zjevné očím, k t e r é to jsou s c h o p n é vidět, ale člověku, jenž n e n í o b e z n á m e n s d o t y č ­ ným tématem, takové portréty zůstanou navždy záhadné. P ř í b ě h o v i n n é révě k r á l o v s k é p o k r e v n í linie, který se stal součástí t r a d i c e G r á l u , začíná ve s t a r o z á k o n n í k n i z e Izajáš 11:1; „I vzejde p r o u t e k z p a ř e z u Jišajova a v ý h o n e k z jeho k o ř e n ů v y d á o v o c e . " Tišaj, otec D a v i d a , krále Izraele, byl v n u k Bóaze a jeho manželky, m o á b s k é Rút. Z t é t o o d ­ n o ž e k o ř e n e Jišajova vzešel k r á l o v s k ý r o d J u d y a p o k r a č o ­ val jako v ý h o n e k v i n n é révy v g e n e r a c í c h p o t o m k ů až k Je­ žíšovu v ý r o k u : „Já jsem p r a v ý v i n n ý k m e n . " (Jan 15:1) Belliniho Svatá alegorie (viz i l u s t r a c e 49)

sděluje t o t o

t é m a p o t o m s t v a v j e d i n é m o b r a z e a jeho t r v á n í vyjadřu­ je r o v n ě ž p r o s t ř e d n i c t v í m M a r i e M a g d a l é n y . Jišaj je tu z o b r a z e n v č e r v e n é m o d ě v u a s m e č e m ( s y m b o l e m krá­ l o v s k é h o r o d u , stejně jako na P r o v o s t o v ě m a l b ě ) , a p r o t o ­ že

představuje

kořen

této

královské

pokrevní

linie,

roste m u , jak se p í š e u Izajáše, z p a ž e n o v á ratolest („z p a ­ ř e z u Jišajova"). Vlevo na o b r a z e se d í v á R ú t ( v d o v a z tra­ d i č n í h o v y p r á v ě n í ) , z a t í m c o Ježíšova m a t k a M a r i e s e d í vzpřímeně na kamenném trůnu. Zde uvedená reprodukce je jen detail celkové malby, na k t e r é stojí v l e v o za M a r i í Je­ žíš, který h l e d í p ř e s jezero, a v p r a v o za Jišajem se o b a l u s t ­ r á d u opírá M a r i i n m u ž Josef a p o z o r u j e m a l é d ě t i p ř i h ř e . Ú s t ř e d n í m b o d e m děje je v š a k sedící s k r o m n á a rozjímají­ cí M a r i e M a g d a l é n a - u c t í v a n á M a r i í i Jišajem - k t e r á má n a h l a v ě k o r u n u ú ř a d u M e s i á š o v y nevěsty.

Kající se kurtizána Galerie a m u z e a jsou d n e s p l n á p o r t r é t ů M a r i e M a g d a l é ­ ny. Je to j e d n a z n e j m a l o v a n ě j š í c h ze v š e c h p o p u l á r n í c h klasických postav, ale d o t y č n í m a l í ř i n e m a l o v a l i její p o 323

d o b i z n y p r o g a l e r i e a m u z e a . Je sice jasné, že existovaly n ě k t e r é s p e k u l a t i v n í projekty, ale v ě t š i n a d ě l v z n i k l a n a s p e c i á l n í z a k á z k u . H l a v n í m i p a t r o n y a s p o n z o r y rene­ s a n č n í é r y byli b o h a t í šlechtici a k r á l o v s k é rody, v e d l e církve, od n í ž p o c h á z e l a v ě t š i n a italských z a k á z e k . Ale je tu něco p a r a d o x n í h o . Proč by církevní autority žádaly a p l a t i l y za m a l b y a s o c h y ženy, jejíž o d k a z se snažily p o d r ý v a t , k d e jen m o h l y ? B i s k u p o v é tvrdili, ž e M a r i e by­ la h ř í š n i c e a p r o s t i t u t k a , p r o č t e d y její p o d o b o u chtěli ozdobit posvěcené zdi? N e d á v n o se profesor Christopher Witcombe z katedry h i s t o r i e u m ě n í n a S w e e t Briar C o l l e g e v e Virginii p o k u s i l s l e d o v a t cesty, k t e r ý m i s e u b í r a l a k o n k r é t n í z a k á z k a v 16. století, a n á s l e d n ě p u b l i k o v a l fascinující z p r á v u o t o m , jak jsou církev a M a r i e M a g d a l é n a ve světě u m ě n í spojené. J e h o č l á n e k n a z v a n ý „ T h e C h a p e l o f t h e C o u r t e ­ s a n " ( K a p l e k u r t i z á n y ) byl o t i š t ě n v The Art Bulletin v čer­ v n u 20 02 8 a p o j e d n á v a l o a t e l i é r u u m ě l c e v r c h o l n é r e n e ­ s a n c e Rafaela. Rafael b y l ž á k e m L e o n a r d a i M i c h e l a n g e l a a vytvořil b ě h e m svého krátkého života m i m o ř á d n é množství děl p ř e d e v š í m b ě h e m p o s l e d n í c h d e s e t i let, počínaje r o k e m 1510. K o n c e m r o k u 1508 jej do Ř í m a p o v o l a l p a p e ž Julius II. na n á v r h a r c h i t e k t a D o n a t a B r a m a n t e h o a stal se t a m c t ě n ý j a k o „ k n í ž e m a l í ř ů " . Rafael v š a k z e m ř e l o s v ý c h 37. n a r o z e n i n á c h v roce 1520, k d y ateliér z d ě d i l i s p o l e č n ě j e h o d v a nejlepší žáci, G i u l i o R o m a n o a G i a n f r a n c e s c o P e n n i . N e d l o u h o p o t é získali o b j e d n á v k u n a v ý z d o b u ka­ p l e z a s v ě c e n é M a r i i M a g d a l é n ě v kostele Trinita d e i M o n t i v Ř í m ě . D o s t a l i i n s t r u k c i n a m a l o v a t olejovými bar­ v a m i o l t á ř s v ý j e v e m Noli me tangere a ještě čtyři fresky v z t a h u j í c í se k M a r i i M a g d a l é n ě . K d y ž v roce 1568 psal o t o m t o p r o j e k t u G i o r g i o Vasari, p o t v r d i l , že byla u m ě l ­ c ů m v t é t o s o u v i s l o s t i z a d á n a p r o s t i t u t k a (una meretrice) a že v d o b ě , k d y to p s a l , b y l a v k a p l i m r a m o r o v á p o d o ­ bizna

„nejslavnější

cortigiana

di

kurtizány

Roma). 324

v

Římě"

(una famosissima

V roce 1537 byl m a l í ř P e ř i n o d e l Vaga p o v o l á n , a b y n a ­ m a l o v a l více M a g d a l é n i n ý c h o b r a z ů v k a p l i , a celá sbírka přežila a ž d o 19. století, k d y b y l a k a p l e v y z d o b e n a jinak. Dnes se zdá nemyslitelné, že před ne tak d l o u h o u d o b o u byla díla z Rafaelovy d í l n y p o v a ž o v á n a z a p o u h o u d e k o ­ raci a jako s t a k o v ý m i se s n i m i i z a c h á z e l o - j a k o by se m o h l a v y m ě n i t p o d o b n ě j a k o n á b y t e k v o b ý v a c í m pokoji. Ale n ě k o l i k d ě l to n a š t ě s t í p ř e č k a l o . O l t á ř Noli me tangere se n y n í n a c h á z í v M u s e o d e l P r a d o v M a d r i d u a j e d n a z fresek, na n í ž je z o b r a z e n a M a r i e n e s e n á a n d ě l y , je u m í s t ě n a v l o n d ý n s k é N á r o d n í galerii. Ještě n e ž b y l a ka­ p l e p ř e z d o b e n a , Pierre-Jean M a r i e t t e (1694-1774), v y d a ­ vatel

encyklopedie

L'architecture a

la

mode,

napsal,

že

o s t a t n í fresky v k a p l i z n á z o r ň o v a l y M a r i i , jak p o m a z á v á Ježíšovy n o h y v d o m ě Š i m o n o v ě , v e s p o l e č n o s t i M a r t y , M a r i e a Ježíše, a výjev M a r i e v p u s t i n ě . Z d á se, že v té d o b ě p a t ř i l y p r o f e s i o n á l n í k u r t i z á n y t a k ř k a n e o d m y s l i t e l n ě k ř í m s k é v y š š í s p o l e č n o s t i a že m ě l y d o k o n c e i v e l k o u p o d p o r u církve - p o k u d se o v š e m z á r o v e ň kály! P r o t o s e m o h l o stát, ž e k d y ž b o h a t á p r o s t i ­ t u t k a z a p l a t i l a ú č e t v Trinita d e i M o n t i , p ř i s t o u p i l i b i s k u ­ p o v é i na to, že výjevy ze ž i v o t a M a r i e M a g d a l é n y jsou vhodnými dekoracemi kaple. Slovo cortigiana

( k u r t i z á n a ) v z n i k l o v d v o r n í společ­

nosti, a p ř e s t o ž e se v z t a h o v a l o na d r a z e p l a c e n o u p r o s t i ­ t u t k u , byla ž e n s k ý m e k v i v a l e n t e m d v o ř a n a m u ž s k é h o p o h l a v í - cortigiano. T a k o v é ženy, z d á se, m o h l y velice z b o h a t n o u t a na z á k l a d ě t o h o i b ý t s to s p o n z o r o v a t vel­ k o u část v ý z d o b y k o s t e l ů m a g d a l é n s k ý m i m o t i v y . D ů v o d p r o t a k v e l k é m n o ž s t v í n e b i b l i c k ý c h výjevů s Kající se Magdalénou

se t a k s t á v á

zjevný.

Byly p r o s t ř e d k e m , jak

církvi a k u r t i z á n á m zajistit f o r m á l n í o d p u š t ě n í . P a p e ­ žům, b i s k u p ů m a dalším bylo automaticky o d p u š t ě n o , že si v y d r ž u j í své milenky, p o k u d se z á r o v e ň káli. V t é d o b ě byli p a p e ž o v é spíše v i t á l n í m u ž i n e ž c h ř a d ­ n o u c í starci, jak je z n á m e z p o s l e d n í doby. N a v z d o r y p ř í ­ k a z u celibátu existovaly d o k o n c e i jisté v ý h o d y p o s k y t o 325

v a n é k n ě ž í m , k t e ř í m ě l i d ě t i , jelikož t a k měli zjevný d ů ­ v o d projevit o t e v ř e n ě p o k á n í . D o k o n c e j e z a z n a m e n á n o již v 11. století, že za t a k o v ý c h o k o l n o s t í P a p e ž s k á stolice u d ě l i l a jejich p o t o m k u d ě d i č n é k n ě ž s t v í . 9 A d ů k a z e m p o ­ k á n í byl d a l š í o b r a z kající s e M a r i e M a g d a l é n y ! M i l e n k y p a p e ž e A l e x a n d r a VI. ( R o d r i g o Borgia) byly o b e c n ě z n á m y , z v l á š t ě p a k p r o s l u l á V a n n o z z a d e i Cattanei, k t e r á m u p o v i l a čtyři d ě t i , v č e t n ě c h r o n i c k y z n á m é L u c r e z i e . 1 0 P o V a n n o z z e n á s l e d o v a l a jako p a p e ž o v a k o n kubína Giulia Farnese. P o t é s i p a p e ž J u l i u s II. ( G i u l i a n o della Rovere) v y d r ž o ­ val m i l e n k u , jež se j m e n o v a l a L u c r e z i a a p o r o d i l a mu tři dcery, a t a k é d a l š í p r o f e s i o n á l n í k u r t i z á n u j m é n e m Maši­ n a . Tyto ž e n y žily v t o m n e j v ě t š í m p a p e ž s k é m l u x u s u , m ě l y k d i s p o z i c i d o m y , vinice a n e š e t ř i l o se na ně výdaji v š e h o d r u h u . N a v z d o r y p ř i k á z a n é m u celibátu, který pla­ til v církvi, p ř e v l á d a l s e x u á l n ě e x t r a v a g a n t n í ž i v o t n í styl, což se zcela o d č i n i l o tak, že se o b j e d n a l y m a l b y kající se Magdalény. Ř í m s k é p a p e ž s k é k u r t i z á n y s e těšily m i m o ř á d n é m u s p o l e č e n s k é m u p o s t a v e n í a je jasné, že m n o h é z n i c h ho využívaly k uplatňování svých rozumových schopností a p r o j e v o v á n í n a d á n í , k t e r á by se jinak v z h l e d e m k jejich statusu žen nemohla uplatnit. Například Gaspara Stampa (1523-1554), Veronica F r a n c o (1546-1591) a Tullia d ' A r a gona

(1510-1556)

významně

přispěly

k

básnictví

své

doby. A b y m o h l a b ý t k u r t i z á n a t a k o v o u p r o t a g o n i s t k o u elit­ n í h o prostředí, musela držet krok s aristokratickou spo­ l e č n o s t í , jež ji p o d p o r o v a l a . Činila se ž á d o u c í n a p o ­ dobováním

dvorského

chování,

na

veřejnosti

musela

v y s t u p o v a t j a k o d á m a a svůj d o m o v p r o m ě n i t v m i n i a ­ t u r n í U r b i n o , k d e d i s k u t o v a l a o u m ě n í , filozofii a h u d b ě . M ě l a své m í s t o m e z i ž e n a m i z u r o z e n é s p o l e č n o s t i , ale p o ř á d to byla děvka, alespoň z p o h l e d u těchto žen. A v š a k d v e ř e , k t e r é se p ř e d ní otevíraly, n e b y l y k d i s p o z i ­ ci t ě m t o ž e n á m , jejichž a k t i v i t a b y l a o m e z o v á n a - m o h l a 326

se stát b o h y n í p r o b u d o u c í g e n e r a c e v t o m s m y s l u , že její t v á ř a tělo b y l y z v ě č n ě n y n a m a l í ř s k é m p l á t n ě . Z t o t o ž n ě ­ ní s n y m f a m i a b o ž s t v y d o d á v a l o lesk k u r t i z á n i n u p o ­ zlátku socioekonomického ú s p ě c h u a u m ě l c ů m , jako na­ p ř í k l a d Rafaelovi, s e t a k d o s t a l o t ě c h nejlepších m o d e l e k p r o jejich o b r a z y s n á b o ž e n s k ý m i a m y t o l o g i c k ý m i m o t i ­ vy. Z n a č n ý p o č e t p o r t r é t ů M a r i e M a g d a l é n y z i t a l s k é re­ n e s a n c e jsou v e s k u t e č n o s t i a t e l i é r o v é p o d o b i z n y k r á s ­ ných

pseudoaristokratických

kurtizán

z

papežského

paláce. Vasari n e j m e n o v a l k o n k r é t n í k u r t i z á n u , k t e r á si objed­ nala m a l b y v M a g d a l é n i n ě k a p l i v k o s t e l e Trinita d e i M o n t i . Je v š a k p r a v d ě p o d o b n é , že to byla L u c r e z i a Scan a t o r i a , jejíž j m é n o se objevuje v d o c h o v a n ý c h z á z n a ­ m e c h k o n v e n t u a kostela. Z e m ř e l a n ě k d y p ř e d 14. ú n o ­ r e m 1522, k d y e x e k u t o ř i p r o d a l i její d ů m v ř í m s k é m o b v o d u P o n t e , k t e r ý s e p o t é stal z n á m ý p o d j m é n e m L a Magdalena. Další cortigiana j m é n e m F i a m m e t t a - k u r t i z á ­ na C e s a r e h o Borgii - p ř e d t í m o b d a r o v a l a k a p l i z a s v ě c e ­ n o u M a r i i M a g d a l é n ě v k o s t e l e St A g o s t i n o a u d ě l i l a p o ­ kyn, ž e t a m m á b ý t j e d n o u p o h ř b e n a . Prostituce n a p a p e ž s k é m d v o ř e n e b y l a ž á d n o u r e n e ­ sanční n o v i n k o u . Patřilo to z á k o n i t ě k i m p e r i á l n í ř í m s k é k u l t u ř e a staří církevní o t c o v é se m u s e l i n u t n ě v y j a d ř o v a t obojakým z p ů s o b e m o h l e d n ě p r á v n í h o p o s t a v e n í k u r t i ­ z á n p o d l e ř í m s k ý c h o b č a n s k ý c h z á k o n ů císaře T h e o d o s i a v 5. století a J u s t i n i a n a v 6. století, jak jsou k o d i f i k o v á n y v Corpus juris civilis.

P r á v ě b ě h e m t é t o éry byla M a r i e

M a g d a l é n a p o p r v é d e f i n o v á n a v e své nebiblické roli jako p r o s t i t u t k a a n y n í je p a t r n é , že to byl s t r a t e g i c k ý m a n é v r k n ě ž s t v a k o s p r a v e d l n ě n í v l a s t n í c h aktivit. M a r i e byla o b ě t n í m b e r á n k e m a a n o m á l i e jejího a m b i v a l e n t n í h o o d ­ k a z u teď v y c h á z í najevo. C í r k e v ji na j e d n é s t r a n ě p o h a n ě ­ la, ale tím, že si b i s k u p o v é v y m y s l e l i její p o k á n í za hříchy, které n i k d y n e s p á c h a l a , získali svůj v l a s t n í n e v y č e r p a t e l ­ n ý zdroj e x k u l p a c e .

327

Tajné převorství Spiknutí Siónu V Šifře mistra Leonarda existují z m í n k y o tajné s p o l e č n o s t i Magdaléniných

stoupenců

zvané

Siónské

převorství.

V r o m á n u je u v e d e n o , že existuje i v d n e š n í d o b ě a že p ů ­ sobí již od d o b k ř i ž á c k ý c h v ý p r a v . Z n o v u o p a k u j i , že je d o b ř e m í t na p a m ě t i , že Šifra mistra Leonarda je s m y š l e n ý p ř í b ě h , k t e r ý s h o d o u o k o l n o s t í o b s a h u j e n ě k t e r é faktické prvky. Ale t e n h l e k n i m n e p a t ř í - p ř i n e j m e n š í m tak, jak je v románu prezentován. Existovala p o u z e j e d i n á o r g a n i z a c e n a z v a n á S i ó n s k é p ř e v o r s t v í (Prieuré de Sión). Byla z a l o ž e n a a r e g i s t r o v á n a jako společnost ve Francii 7. k v ě t n a 1956 a její č i n n o s t b y l a u k o n č e n a v roce 1984, k d y její s p o l u z a k l a d a t e l a t a j e m n í k Pierre P l a n t a r d r e z i g n o v a l . P ř e d s e d a s p o l e č n o s t i A n d r é B o n h o m m e svůj o d c h o d p í s e m n ě p o t v r d i l již o j e d e n á c t let dříve. 1 K r o m ě P l a n t a r d a , B o n h o m m a a h r s t k y jejich k o l e g ů ž á d ­ ní vnější členové neexistují a cíl P ř e v o r s t v í n e m ě l nic s p o ­ lečného s Marií M a g d a l é n o u . N o m i n á l n ě byl k o n c i p o v á n jako katolický p s e u d o ř á d , ale jak je p o d r o b n ě v y p s á n o v re­ gistrovaných s t a n o v á c h a p o t v r z e n o v b u l l e t i n u společnos­ ti Circuit, byl to p o u h ý k l u b u s t a v e n ý k d i s k u t o v á n í o tako­ vých záležitostech jako š p a t n é p o d m í n k y v nájemních bytech a b y d l e n í s n í z k ý m i náklady. 2 P o d l e B o n h o m m a by­ lo p o j m e n o v á n o p o d l e k o p c e M o n t Sión za m ě s t e m St-Julien-en-Genevoise, k d e bylo Převorství z a r e g i s t r o v á n o . Je

však

zřejmé,

že

se

modus

operandi

záhy

3

změnil

a z B o n h o m m o v y f o r m á l n í r e z i g n a c e 7. s r p n a 1973 vyply329

n u l o , že on a d v a další s p o l u z a k l a d a t e l é (Jean Deleaval a A r m a n d Defago) se ve s k u t e č n o s t i o d t r h l i od společnos­ ti a P l a n t a r d a již v roce 1957. B o n h o m m ů v d o p i s a d r e s o ­ v a n ý p o d p r e f e k t u ř e v St-Julien-en-Genevoise byl inspiro­ v á n č l á n k e m v Le Charivari, k t e r ý v y n e s l na světlo n ě k t e r é p o c h y b n é a k t i v i t y Pierra P l a n t a r d a v m i n u l o s t i . 4 O nich p o s l é z e p ř i n e s l z p r á v u m o n t p e l l i e r s k ý tisk v p e r i o d i k u Midi Libre.5 V článcích se u v á d ě l o , že P l a n t a r d byl za války p ř í v r ž e n c e m v i c h i s t i c k é h o r e ž i m u a n a p o d p o r u antise­ m i t s k ý c h aktivit založil v roce 1942 n e l e g i t i m n í rytířský ř á d n a z v a n ý Alpha Galates. Za to b y l v s a z e n do v ě z e n í a v roce 1953 b y l o p ě t u v ě z n ě n za z p r o n e v ě r u a defraudaci.6 Vyšlo najevo, ž e P l a n t a r d p o u ž í v a l P r i e u r é d e Sión jako nástroj

k uveřejňování vykonstruované

g e n e a l o g i e své

r o d i n y , již n e s p r á v n ě spojoval s r o d e m St Clair a tvrdil, že je p o t o m k e m

středověkého 330

merovejského

královského

r o d u . Toto a n ě k t e r é p o d r o b n o s t i o e x t r é m n ě p r a v i c o v ý c h cílech zjistil v y š e t ř o v a t e l Jean-Luc C h a m e u i l v roce 1984/ n á s l e d k e m č e h o ž se i z b y t k y P ř e v o r s t v í r o z p a d l y . M e z i t í m b y l o o z n á m e n o , ž e jisté d o m n ě l e h i s t o r i c k é p e r g a m e n y , které P ř e v o r s t v í vlastnilo, jsou p o d v r ž e n é P l a n t a r d o v ý m s p o l e č n í k e m P h i l i p p e m d e Chérisey. A n e ­ jen to, C h é r i s e y t a k é d o z n a l , ž e p e r g a m e n y o s o b n ě p a d ě ­ lal. Toto o z n á m e n í b y l o v e své p o d s t a t ě a k t e m p o m s t y , p r o t o ž e C h é r i s e y m u s e n e d o s t a l o jeho p o d í l u n a k r á l o v ­ s k é m p ů v o d u v k n i z e , v níž byly p u b l i k o v á n y d e t a i l y těchto ú d a j n ě šifrovaných d o k u m e n t ů . Ve světle t ě c h t o s k u t e č n o s t í si n i k d o n e b y l jistý: P a d ě l a l C h é r i s e y p e r g a ­ meny, n e b o to jen p r o h l á s i l na zlost a u t o r o v i ? K n i h a , o níž je řeč, n e s e n á z e v L'Or de Rennes (Zlato z Rennes) a n a p s a l ji G é r a r d de Sède. Týká se t a j e m n é h o objevu z 90. let d e v a t e n á c t é h o století, k t e r ý u č i n i l Bérenger Saunière, k n ě z v m a l é vesničce R e n n e s - l e - C h â t e a u v L a n g u e d o k u . N á s l e d k e m t o h o t o objevu S a u n i è r e velice zbohatl, p ř e s t o ž e n i k d o n e c h á p a l , p r o č n e b o jak j e t o m o ž n é . O d r o k u 1896 p o u ž i l s u m u o d p o v í d a j í c í milio­ n ů m liber š t e r l i n k ů n a r e n o v a c e s v é h o kostela a s p o n z o ­ r o v á n í r o z s á h l ý c h veřejných projektů, a b y t a k zlepšil s t a v své farnosti k u p r o s p ě c h u s p o l e č e n s t v í . Toto m í s t n í tajemství s l o u ž i l o jako d o b r á m u n i c e Pierr u P l a n t a r d o v i , který tvrdil, ž e z n á S a u n i è r o v o tajemství, a v roce 1989 se snažil z n o v u oživit P r i e u r é de Sión další ř a d o u v y r o b e n ý c h d o k u m e n t ů . V této fázi t a k é p o t v r d i l , že p ů v o d n ě zhotovené p e r g a m e n y z Rennes-le-Château byly s k u t e č n ě padělky. D o d a l , ž e p r a v é existují, ačkoli jsou n e p ř í s t u p n é . A n i n y n í n i k d o neví, z d a m u věřit, n e ­ bo ne, p r o t o ž e v té d o b ě veřejně o z n á m i l , že je k r á l e m Francie! V p r ů b ě h u z k o u m á n í souvisejícího f i n a n č n í h o s k a n d á ­ l u d a l s o u d c e T h i e r r y Jean-Pierre p r o h l e d a t P l a n t a r d ů v d ů m , zabavil m u listiny a p o t é v y d a l oficiální p o k y n , ž e aktivity spojené s P ř e v o r s t v í m musejí b ý t o k a m ž i t ě zasta­ veny. Od t o h o d n e v roce 1993 p ř e š l a s p o l e č n o s t do n a 331

p r o s t é tmy, a v š a k tajemství B é r e n g e r a S a u n i è r a z ů s t á v á . P r á v ě z t o h o t o v y š l o najevo p ř e d p o k l á d a n é spojení Přev o r s t v í s M a g d a l é n o u , p r o t o ž e S a u n i è r e byl v Rennes-le- C h â t e a u k n ě z e m v k o s t e l e sv. M a r i e M a g d a l é n y , který jí byl p ů v o d n ě z a s v ě c e n v roce 1059. V roce 1996 b y l a v t e l e v i z n í m d o k u m e n t u BBC2 nazva­ n é m Historie tajemství p o u ž i t a filmová s t o p á ž P h i l i p p a de Chérisey, s p o l u s h m o t n ý m d ů k a z e m o d Jeana-Luca C h a u m e i l a a z r ů z n ý c h d a l š í c h zdrojů, s ú č e l e m zdiskre­ d i t o v a t P i e r r a P l a n t a r d a a v y n é s t na světlo celou š a r á d u S i ó n s k é h o p ř e v o r s t v í . P l a n t a r d s e p o t é stal velice n e v ě r o ­ h o d n o u p o s t a v o u , s t ě h o v a l se z m í s t a na m í s t o , a b y se skryl, a n a k o n e c z e m ř e l 3. ú n o r a 2000 v Paříži.

Saunièrovo tajemství V p o s l e d n í d o b ě existuje v e l k á s p o u s t a k n i h zabývajících se t a j e m s t v í m S a u n i ě r o v ý c h objevů, v n i c h ž b y l o p ř e d l o ­ ž e n o n e s p o č e t r ů z n ý c h m o ž n o s t í . V n ě k t e r ý c h s e tvrdí, ž e a ť u ž S a u n i è r e n a š e l cokoli, leží t o d o s u d z a k o p á n o za z d m i kostela, n á s l e d k e m čehož se rozpoutala honba za p o k l a d e m . 8 Jak se v š a k d a l o čekat, objevili se i tací, k t e ř í zastávají o p a č n é s t a n o v i s k o a trvají na t o m , že Sau­ n i è r e nic neobjevil a z b o h a t l čistě na z á k l a d ě p r o v o z o v á ­ ní mší. Saunière započal svou službu v Rennes-le-Château v roce 1885 p o u z e s p ř i b l i ž n ě d v ě m a sty obyvateli vísky. Z p o č á t k u si v š e pečlivě z a p i s o v a l , z a z n a m e n á v a l i ty nejm e n š í finanční částky, k t e r é d o s t a l , či v y d a l . Ale od r o k u 1894 b y l y j e h o ú č t y p o j e d n o u velice s t r u č n é , a to b y l o d o ­ ba, k d y nějak získal velké m n o ž s t v í p e n ě z . F a r n í z á z n a m y , k t e r é jsou k d i s p o z ic i, dokládají, že s k u t e č n ě d o s t á v a l finanční p ř í s p ě v k y z e mší. Bylo b ě ž n é , že vysluhující d o s t a l za m š i asi 50 c e n t i m ů . Z d á se, že S a u n i è r e si v š a k v e d l l é p e a d o s t á v a l p r ů m ě r n ě asi třikrát tolik. S l o u ž i t m š i t r v a l o asi d v ě a p ů l h o d i n y a p o v o l e n é 332

m a x i m u m b y l o tři m š e d e n n ě , p ř e s t o ž e v p r a x i t o o b v y k l e bývalo méně. Zpravidla tedy nebylo m o ž n é tímto způso­ b e m z b o h a t n o u t . J e d i n á m o ž n o s t , jak t o u t o c e s t o u n a h r o ­ m a d i t b o h a t s t v í , byla b r á t m n o h e m více p e n ě z z a d e n , n e ž si b y l o m o ž n é za m š e říci - a d ě l a t to po velice d l o u ­ hou dobu. Zdá se téměř nepochybné, že Saunière skutečně u p a d l do t é t o l u k r a t i v n í p r a x e , a existují z á z n a m y o m n o h e m větším počtu p o ž a d a v k ů a objednávek, které přicházely k a ž d o d e n n ě poštou, než bylo m o ž n é uspokojit. Je také fakt, že k d y ž se S a u n i è r o v i v oblasti f i n a n č n í h o s p r a ­ v o v á n í d i e c é z e C a r c a s s o n n e n e v e d l o příliš d o b ř e , i n z e ­ r o v a l m š e v r ů z n ý c h č a s o p i s e c h . A s a m o z ř e j m ě tu b y l y ještě o b v y k l é d o b r o v o l n é d a r y n a o p r a v u k o s t e l a a p o ­ dobně. Při S a u n i e r o v ě v ý s l e c h u v roce 1911 na b i s k u p s k é m s o u d n í m d v o ř e v C a r c a s s o n n e , 9 souvisejícím s t ě m i t o zá­ ležitostmi, s e u k á z a l o , ž e s p í š e n e ž z r e d u k o v a t j e h o žá­ dosti o m š e , by je m ě l s p o l e č n ě s p e n ě z i p ř e d a t k o l e g ů m v jiných kostelích, kteří nemají na p ř í j m y t a k o v é štěstí ja­ k o on. D o jaké m í r y t o j e p r a v d a , n e l z e d n e s d o k á z a t a n i vyvrátit, ale je zřejmé, že a b y získal d o s t a t e č n é částky z p r o v o z o v á n í mší, k t e r é by p o k r y l y výdaje na z r e s t a u r o ­ v á n í a s t a v e b n í p r á c e v R e n n e s - l e - C h â t e a u , m u s e l by Sau­ nière získat p e n í z e za p ř i b l i ž n ě 1,4 m i l i o n u m š í v p r ů b ě ­ hu deseti let. D e b a t a o t é t o věci se r o z h o ř e l a po p ř e d m ě t n é m výsle­ c h u a pokračuje ještě d n e s , o sto let p o z d ě j i . Olej do ní přilévá s k u t e č n o s t , že tu nejspíš existuje nějaká s k r y t á intrika. C a r c a s s o n n s k ý b i s k u p , k t e r ý o b v i n i l S a u n i è r a z n e k a l é h o o b c h o d o v á n í na z á k l a d ě mší, jej zbavil služby, ale k n ě z e p a k stálo jen n e v e l k o u n á m a h u , a b y s e d o s t a l d o Vatikánu, k d e b y l o t o t o r o z h o d n u t í z r u š e n o , a o n b y l z n o v u d o s a z e n d o funkce. N e l z e sice v ž á d n é m p ř í p a d ě říci, ž e byl S a u n i è r e vlivný, a v š a k n ě j a k ý m z p ů s o b e m m ě l d o s t a t e č n o u v á h u , a b y n a nejvyšší ú r o v n i z v r á t i l r o z h o d ­ nutí biskupského soudního dvora. 333

V šesté k a p i t o l e jsme viděli, jak t e m p l á ř s k é k o m a n d é r ství a a l c h y m i c k é d í l n y v Bezu byly v roce 1307 s p ě š n ě o p u š t ě n y k v ů l i p r o n á s l e d o v á n í ř á d u f r a n c o u z s k ý m krá­ l e m F i l i p e m IV. V z h l e d e m k t o m u , že p ř e d p o k l á d a n ý tem­ p l á ř s k ý p o k l a d n e b y l v Bezu n i k d y n a l e z e n , měli vatikán­ ští činitelé d l o u h o p o d e z ř e n í , ž e h o rytíři m o h l i z a k o p a t n e d a l e k o R e n n e s - l e - C h â t e a u . Tato teorie byla z d ů r a z ň o ­ v á n a o d č e r v n a 1786, k d y n o v ě u s t a v e n é K o m a n d é r s t v í carcassonnského

templu

shromáždilo

archivní

listiny

z Bezu, R o u s s i l l o n u a d a l š í c h t e m p l á ř s k ý c h preceptorií. Tento ř á d byl f o r m á l n ě u s t a n o v e n dr. Benjaminem Frankl i n e m , k t e r ý byl v té d o b ě v e l v y s l a n c e m Spojených států a m e r i c k ý c h v e Francii. D o s á h l t o h o t o ú ř a d u p o t é , c o p ů ­ sobil jako tajný a g e n t j m e n o v a n ý o d e s e t let d ř í v e Výbo­ r e m tajné k o r e s p o n d e n c e T h o m a s e Jeffersona. P r á v ě bě­ h e m t o h o t o o b d o b í , počínaje r o k e m 1776, sestavil Franklin s k u p i n u , k t e r á s e n a k o n e c f o r m á l n ě stala c a r c a s s o n n s k ý m komandérstvím.10 Od té d o b y sledovala vatikánská hierarchie události v L a n g u e d o k u velice b e d l i v ě , a k d y ž se do Ř í m a d o n e s l o , ž e S a u n i ě r e objevil p ř i o p r a v ě kostela n ě c o zajímavého, začali b ý t k a r d i n á l o v é zvlášť z v ě d a v í . S a u n i ě r o v ý m i p o ­ č á t e č n í m i objevy v k o s t e l e b y l y d v ě listiny s genealogick ý m i z á z n a m y , k t e r é z a č í n a l y j e d n a r o k e m 1244 a d r u h á 1644, 1 1 ale n e n í jisté, z d a n ě k d y n a š e l ještě n ě c o jiného. Sbor k a r d i n á l ů b r z y o b d r ž e l t y t o d o k u m e n t y a p o t é za­ slal n e z a n e d b a t e l n o u s u m u p e n ě z S a u n i ě r o v ý m s m ě r e m , a b y jej p o d p o ř i l v d a l š í m úsilí. Měli na m í s t ě i s v é h o emisara, a b b é H e n r i h o B o u d e t a z n e d a l e k é h o Rennes-le-Bains, k t e r ý m ě l p e č l i v ě d o h l í ž e t n a to, jak p r á c e p o ­ kračují.

Odpovídal

za

předávání

vatikánských

peněz

Sauniěrovi ve velkých, pravidelných částkách po dlou­ h o u d o b u . M o ž n á s i k a r d i n á l o v é d o k o n c e mysleli, ž e exi­ stuje m o ž n o s t , ž e b u d e n a l e z e n a A r c h a ú m l u v y . Určitě u ž o ní n e b y l o slyšet t é m ě ř šest set let.

334

Revoluční komandérie Z p r a k t i c k é h o h l e d i s k a se v a t i k á n š t í činitelé o b n o v e n ý m t e m p l á ř s k ý m k o m a n d é r s t v í m v C a r c a s s o n n e v ů b e c ni­ k d y z a b ý v a t n e m u s e l i . N e m ě l o nic s p o l e č n é h o s fyzic­ kým p o k l a d e m a bylo ve své p o d s t a t ě politickou jednot­ k o u , která byla ještě p ř e d s v ý m f o r m á l n í m u s t a v e n í m spojena s v á l k o u za n e z á v i s l o s t v A m e r i c e . Před svou n á v š t ě v o u ve Francii se Benjamin Franklin stal č l e n e m v ě d e c k é a filozofické K r á l o v s k é s p o l e č n o s t i v L o n d ý n ě . P ř e s t o ž e byla t e n k r á t p o d h a n n o v e r s k o u kontrolou, jeden prvek ve Společnosti ( p ů v o d n ě založe­ né v roce 1662 k r á l e m K a r l e m II.) stále p ů s o b i l j a k o r o sikruciánská společnost s v ý r a z n ý m napojením na krá­ lovský r o d S t u a r t o v c ů . K d y ž p ř i b y l F r a n k l i n r o k u 1776 d o Francie, stál v čele k r á l o v s k é h o r o d u K a r e l E d u a r d S t u a r t (Bonnie Prince Charlie), j e h o ž d ě d J a k u b II., k r á l Skotů (anglický k r á l J a k u b II.), b y l r o k u 1688 s e s a z e n a poslán do vyhnanství do paláce St Germain-en-Laye v Paříži. R o s i k r u c i á n s k ý m k a n c l é ř e m K a r l a E d u a r d a b y l m a r k ý z de M o n t f e r r a t , h r a b ě ze St G e r m a i n . V z á ř í 1745 byl Karel v h o l l y r o o d s k é m o p a t s t v í u s t a n o v e n v e l m i s t ­ rem jakobitských templářů a krátce poté společně s hra­ b ě t e m založili v e F r a n c i i K a p i t u l u r ů ž o v é h o k ř í ž e (RoseCroix). P ř i t o m p o u ž i l i m o d e l R o b e r t a Bruce S t a r š í c h bratří růžového

kříže

(Elder Brethren

of the Rosy

Cross)

z r o k u 1317, z n i c h ž se p o z d ě j i stala K r á l o v s k á společ­ nost. C o s e týče t ě c h t o m u ž ů , F r a n k l i n m ě l zájem n a t o m , aby jakobitské s n a h y vyvíjené p r o t i králi J i ř í m u II. n e ­ u s p ě l y v b i t v ě u C u l l o d e n u v roce 1746, po k t e r é ž t o p r o ­ h ř e p r c h l y d e s í t k y tisíc S k o t ů d o A m e r i k y , a b y s e v y h n u l y nehostinným highlandským holosečím. Franklin nabídl Karlovi E d u a r d o v i další š a n c i v boji p r o t i h a n o v e r s k é m u domu

Jiřího,

jestliže

by

dokázal

přimět

francouzské

a skotské templáře, aby při americké revoluci p o m á h a l i proti t é m u ž královskému rodu. 335

Byly v y t y č e n y p l á n y do k t e r ý c h se zapojili i tak v á ž e n í f r a n c o u z š t í t e m p l á ř i jako m a r k ý z de Lafayette, a v j e d n é z d í l e n h r a b ě t e St G e r m a i n se z ř í d i l o h l a v n í sídlo konspir a c e - ve s t a r é t e m p l á ř s k é p r e c e p t o r i i v l a n g u e d o c k é m Bezu. P o d l e z á z n a m ů byl h r a b ě p ř e d s e d o u p a r l a m e n t u t e m p l u . P ř í m ý m v ý s l e d k e m u s t a v e n í bylo, ž e v e spojení se

členy jakobitské

Královské

společnosti v

Londýně

a p ř í v r ž e n c i v A c a d é m i e F r a n ç a i s e byla a m e r i c k á válka za n e z á v i s l o s t s t r a t e g i c k y p l á n o v á n a z v e l k é části v Bezu a F r a n c o u z i se k r e v o l u c i připojili v roce 1778.

Podezřelé spisy Vraťme se n y n í k d o k u m e n t ů m P ř e v o r s t v í , jak je p ř e d l o ­ žili P i e r r e P l a n t a r d , P h i l i p p e de C h é r i s e y a jejich p ř á t e l é . K r o m ě z a š i f r o v a n ý c h p e r g a m e n ů z d e existují z v l á š t ě d v a d o k u m e n t y , jež v p o s l e d n í c h letech v y v o l a l y velký zájem a z a v d a l y p o d n ě t k d a l š í m u z k o u m á n í . P r v n í m jsou tak­ z v a n é Les Dossiers Secrets (Tajné spisy), s e z n a m ř a d y vel­ m i s t r ů P ř e v o r s t í o d r o k u 1188 d o r o k u 1918. P ř e s t o ž e jsou v e s v é m z p ů s o b u p o d á n í p o d v r ž e n é , mají jistý faktický z á k l a d , ale n i k o l i t a k (jak to b y l o s t a k o v o u lehkostí p o ­ s p o j o v á n o ) , j a k o by šlo o navazující p o s l o u p n o s t v r á m c i j e d i n é o r g a n i z a c e . V e s k u t e č n o s t i jsou z d e z a s t o u p e n y r ů z n é h i s t o r i c k é s k u p i n y a jejich o d n o ž e . D r u h ý m d o k u m e n t e m je Le Serpent Rouge (Červený h a d ) . Je to k o m p i l o v a n á p r á c e ú d a j n ě tří a u t o r ů 1 2 a obsa­ huje n ě k o l i k s t ř e d o v ě k ý c h f r a n c o u z s k ý c h m a p , merovej­ s k o u genealogii, p l á n p a ř í ž s k é h o s e m i n á ř e Saint Sulpice a t ř i n á c t b á s n í v p r ó z e souvisejících se z o d i a k e m . Styl je v y l o ž e n ě kryptický, ve verších jsou

zmínky o

mnoha

a s p e k t e c h s a u n i ě r s k é h o tajemství a kostela sv. M a r i e Mag­ dalény v Rennes-le-Château.13 V t é t o p r á c i jsou v ý z n a č n é j m e n o v i t é o d k a z y k M a r i i M a g d a l é n ě , k t e r á je p ř i r o v n á v á n a ke k r á l o v n ě Isis a jme­ n o v á n a j a k o Notre Dame des Cross. Z p ů s o b p s a n í slova 336

cross je neobvyklý, člověk by o č e k á v a l , že se t a m objeví f r a n c o u z s k á f o r m a croix ve s m y s l u kříž. Ale s k u t e č n á zá­ h a d a Le Serpent Rouge s p o č í v á ve s k u t e č n o s t i , že j e h o tři údajní a u t o ř i byli z a č á t k e m b ř e z n a 1967 j e d e n p o d r u h é m n a l e z e n i o b ě š e n í - v t e m ž e měsíci, k d y byl Le S e r p e n t Rouge uložen v Bibliothèque nationale v Paříži s d a t e m 17. l e d n a n a p ř e d n í s t r a n ě . Ze všech d o k l a d ů P ř e v o r s t v í se jeví Le Serpent Rouge ja­ ko nejvíce fascinující. P o t í ž b y l a v t o m , že P r i e u r é de Sión ( v roce 1967 cele p o d P l a n t a r d o v o u k o n t r o l o u ) n e b y l o d ů ­ v ě r y h o d n é . Bylo by d o s t s n a d n é najít v č e r n é k r o n i c e tři tajemně p o d o b n é , ale v z á j e m n ě nesouvisející s e b e v r a ž d y a p ř i p s a t j m é n a z e s n u l ý c h d o d o k u m e n t u ještě p ř e d j e h o uložením do n á r o d n í h o archivu. Ve skutečnosti je toto podezření na místě, protože uložení do archivu se konalo p ř e s n ě 20. b ř e z n a , což b y l o d v a t ý d n y p o s m r t i ú d a j n ý c h autorů. Ať je p r a v d a o a u t o r s t v í Le Serpent Rouge jakákoli, m ě l o toto dílo ú s p ě c h , c o s e týče v y t v o ř e n í spojnice m e z i M a r i í M a g d a l é n o u a P r i e u r é d e Sión, p ř i č e m ž d a l o z á r o v e ň d o souvislosti tajemný d o k u m e n t s p o d e z ř e l ý m i ú m r t í m i . Byl to velice ú č i n n ý a apelující scénář, k t e r ý se o d r a z i l i v Šifře mistra Leonarda, k d e je s t r a t e g i c k y p o j m e n o v a n ý k u r á t o r m u z e a a strážce tajemství P ř e v o r s t v í J a c q u e s Sau­ nière z a v r a ž d ě n v L o u v r ů . Tradice sv. Sulpice se d a t u j e až do m e r o v e j s k ý c h d o b , k d y byl Sulpice v letech 624-647 b i s k u p e m v B o u r g e s . Stavba kostela byla z a h á j e n a v roce 1646 a j e h o p l á n a ve­ likost s e velice p o d o b a j í k a t e d r á l e N o t r e D a m e d e P a r i s . K z a j í m a v ý m v n i t ř n í m p r v k ů m p a t ř í s t a r o z á k o n n í fresky ( n a m a l o v a n é p o d d o h l e d e m E u g e n a Delacroixe) v K a p l i s v a t ý c h a n d ě l ů . Jsou t a m skvělé v a r h a n y z r o k u 1781 a v s a z e n á m ě d ě n á linka široká 4,5 m i l i m e t r u , t á h n o u c í se m r a m o r o v ý m p r u h e m n a p o d l a z e p r e s b y t e r i a , k t e r á vy­ značuje n u l t ý p o l e d n í k R ů ž o v é linie P a ř í ž e . Byla vyjádře­ na d o m n ě n k a , že jisté politické h n u t í v 17. století, t a k z v a ­ né

Compagnie

du

Saint-Sacrament 337

(jehož

členem

byl

stavitel k o s t e l a sv. S u l p i c e Jean-Jacques Olier), bylo m o ž ­ n á d á v n ý m p ř e d c h ů d c e m P r i e u r é d e Sión, ale n a p o d p o ­ r u byť t é s e b e n e p a t r n ě j š í s o u v i s l o s t i neexistuje ž á d n ý d ů ­ kaz.

Vzhledem

k

tomu,

že

Ludvík

XIV

Compagnie

veřejně o d s o u d i l , b y l y její z á z n a m y ukryty, p ř e d p o k l á d a ­ né v S a i n t S u l p i c e , a to d a l o v z n i k p o v ě s t i o z á h a d ě „tajné s p o l e č n o s t i " , na n i ž se zjevně o d v o l á v a l i P l a n t a r d .

Původní Prieuré P o n e c h m e však stranou pochybnou koncepci současného S i ó n s k é h o p ř e v o r s t v í . Rytířské b r a t r s t v o , k t e r é m á zřejmě na m y s l i D a n B r o w n v Šifře mistra Leonarda, založil v roce 1099 G o d e f r o i d e Bouillon. P o p r v n í k ř i ž á c k é v ý p r a v ě byl ustanoven Králem Jeruzalémským a Ochráncem Svatého h r o b u . Toto b r a t r s t v o se n a z ý v a l o Ordre de Notre Dame de Sión (Řád N a š í P a n í Siónské), a p ř e s t o ž e z p o č á t k u n e m ě l o s M a r i í M a g d a l é n o u nic s p o l e č n é h o , p o z d ě j i s ní spojová­ no bylo. Řád měl p ů v o d n ě své sídlo v Godefroiově n o v é m O p a t s t v í h o r y Sión b l í z k o J e r u z a l é m a . P ř i b l i ž n ě o d r o k u 1118 byl p ř i d r u ž e n k Ř á d u r y t í ř ů Š a l o m o u n o v a c h r á m u a ještě p ř e d r o k e m 1152 p ů s o b i l ve Francii na z á k l a d ě vý­ s a d n í listiny od k r á l e L u d v í k a VII. v O r l e a n s u . M e z i t í m s e p o u ž í v a l o p ů v o d n í h o O r d r e d e N o t r e D a m e jako zaří­ zení ke zlepšení muslimských a židovských vazeb na křesťanský rodičovský Řád C h r á m u . Později v o n o m století, v roce 1188, d o š l o k rozkolu, ná­ sledujícím po v n i t ř n í c h s p o r e c h , a f r a n c o u z s k ý Ordre de Notre Dame se snažil od t e m p l á ř ů o s a m o s t a t n i t . Ale kvůli n á s i l n é m u ř e š e n í t é t o záležitosti p ř e s t a l b ý t u z n á v a n ý m ř á d e m , n a nějž b y s e v z t a h o v a l a k r á l o v s k á v ý s a d n í listina. M í s t o t o h o se stal j e d n o d u š e p ř e v o r s t v í m (odnoží) a již m u n e b y l o d á n o p r i v i l e g i u m s u v e r é n n í h o velmistra. Za­ čal se n a z ý v a t Prieuré Notre Dame de Sion a v jeho čele stáli (v p o z i c i b e z s k u t e č n é moci) nautonniers (kormidelníci). 338

Co se týče a k t i v i t y P ř e v o r s t v í , z a c h o v a l o si ve F r a n c i i své k o n t a k t y s t e m p l á ř i a s t a l o se j a k ý m s i d r u h e m a k a d e ­ m i e . Jeho č l e n o v é s e j m e n o v i t ě z a b ý v a l i z á l e ž i t o s t m i p ř í ­ r o d n í filozofie a a l c h y m i e . O b z v l á š t ě je zajímalo m o n o a ­ t o m á r n í zlato a c h e m i e Ormusu (viz 6. k a p i t o l a , s. 120). 1 4 To s o u v i s e l o s d o k u m e n t y , k t e r é t e m p l á ř i p ř i v e z l i z Jeru­ z a l é m a , a b y l o d ů v o d e m p ů v o d n í h o z ř í z e n í jejich f u n d a ­ ce v Bezu. P r o t o n e p ř e k v a p u j e , že s t í m t o e s o t e r i c k ý m b r a t r s t v e m b y l y spojené p o s t a v y jako N i c o l a s F l a m m e l , L e o n a r d o d a Vinci, Robert Boyle a Isaac N e w t o n , stejně j a k o a l c h y m i c ký m e n t o r K r á l o v s k é s p o l e č n o s t i v 17. století E r e n a e u s P h i l a l e t h e s . 1 5 P r á v ě on n a p s a l t r a k t á t Tajemství odhalena, týkající se p o v a h y k a m e n e filozofů a m a g i c k é h o b í l é h o p r á š k u z e zlata. J e jasné, ž e b ě h e m o n é p o č á t e č n í éry K r á l o v s k é společ­ nosti d o š l o v P r i e u r é N o t r e D a m e k d a l š í z m ě n ě s m ě r u , jež v e d l a k o p ě t o v n é m u š t ě p e n í . Stalo se t a k z ř e j m ě p r o ­ to, ž e p ů v o d n í b r a t r s t v o s e z a č a l o z a p l é t a t d o p o l i t i c k ý c h záležitostí

ve

Francii

a

spolupracovalo

s

Académie

Française, k t e r á v ě d e c k y s o u p e ř i l a s B o y l e m a N e w t o n o ­ v o u K r á l o v s k o u s p o l e č n o s t í v Anglii. P r o t o m u s e l věci v P ř e v o r s t v í u r o v n á v a t C h a r l e s Radclyffe z D e r w e n t w a teru, šlechtic z r o d u S t u a r t o v c ů žijící ve Francii. P o t o m přišla a m e r i c k á r e v o l u c e a a n g a ž m á Benjamina F r a n k l i n a v C a r c a s s o n n e v d o b ě , k d y b y l nautonnierem P ř e v o r s t v í jakobitský p r o t a g o n i s t a C h a r l e s , v é v o d a lotrinský. Spojení P ř e v o r s t v í se S t u a r t o v c i a z á l e ž i t o s t i v A m e r i c e se v t o m t o s t a d i u staly p r v o ř a d é , ale následující nautonnier M a x m i l i á n L o t r i n s k ý se n e z a j í m a l a n i o p o l i t i k u , a n i o v ě d u - byl p a t r o n e m u m ě n í , z v l á š t ě p a k h u d b y a litera­ tury. A t a k si od té d o b y m o h l i n a s a d i t h e l m i c i P ř e v o r s t v í t a k o v í lidé jako C h a r l e s N o d i e r , Victor H u g o , C l a u d e D e ­ b u s s y a Jean C o c t e a u , což p o p r v n í s v ě t o v é válce v e d l o do naprostých temnot. M e z i t í m , k r á t c e p o r o z k o l u , k d y b y l v čele P ř e v o r s t v í ještě Robert Boyle, p ř e d a l a v ě d e c k á o d n o ž i n s t i t u c e S t u a r 339

t o v c i v e l m i s t r o v s k ý t i t u l k r á l e J a k u b a VII. S k o t ů (jenž byl ve v y h n a n s t v í ) v p a l á c i St G e r m a i n . Na z á k l a d ě t o h o , že m ě l a t a t o o d n o ž o p ě t s v o u s u v e r é n n í h l a v u , byla i n a u g u rována jako

Královský

řád

(místo

a b y byla jen

pře-

v o r s t v í m ) a byla z n o v u u s t a v e n a j a k o ž t o Ř á d k r á l o v s t v í s i ó n s k é h o . K a ž d o d e n n í z á l e ž i t o s t i p o t o m neřešili k o r m i delníci, n ý b r ž k r á l o v s k y j m e n o v a n í r e g e n t i . G e o r g e Keith, Earl M a r i s c h a l of Scotland (1692 až 1778), byl r e g e n t e m d o doby, n e ž p ř e d a l svůj ú ř a d Seignelayovi de C o l b e r t Traill, b i s k u p o v i z R o d e z u ( m l a d š í m u synovi l o r d a Castlehilla). Později byl r e g e n t e m Sir Robert S t r a n g e a v roce 1848 l o r d E l p h i n s t o n e . D á l e se stal velmistro­ vým

regentem

Bertram,

pátý

hrabě

z

Ashburnhamu

(1840-1913), a p o n ě m n á s l e d o v a l Melville H e n r i M a s s u e , m a r k ý z de R u v i g n y et R a i n e v a l , a u t o r p r a c í The Jacobite Peerage (Jakobitští p e e r o v é ) a Register of The Blood Royal of Britain (Královská k r e v Británie). P o t é a v p o d m í n k á c h b r i t s k é h o m a n d á t u v Lize n á r o d ů v roce 1919 s p l y n u l a f u n d a c e s Řádem Sangréalu v E v r o p ě . 1 6 Jak je u v e d e n o v r e g i s t r u Jakobitských peerů z r o k u 1921, b y l Ř á d S a n g r é a l u ( S u v e r é n n í ř á d S v a t é h o g r á l u ) exklu­ zivním Domácím ř á d e m královského rodu Stuartoven. V s o u č a s n é d o b ě sídlí t y t o spojené ř á d y v p r o t e k t o r á t u V z n e š e n é h o ř á d u g a r d y sv. G e r m a i n a , k t e r ý r o k u 1692 založil k r á l J a k u b VIL (II.) S t u a r t . C o m á v š e c h n a t a h i s t o r i e o d r o k u 1099 s p o l e č n é h o s e s o u k r o m o u s p o l e č n o s t í s n á z v e m P r i e u r é d e Sión, zare­ g i s t r o v a n o u ve F r a n c i i v roce 1956? N a p r o s t o nic. Co má s p o l e č n é h o s t a j n ý m s p i k n u t í m s cílem z n o v u n a s t o l i t m e ­ r o v e j s k o u m o n a r c h i i v e Francii, jak z n í časté d o h a d y ? O p ě t nic. Co má cokoli z t o h o s p o l e č n é h o s u c t í v á n í m bo­ h y n ě , jak se t v r d í v Šifře mistra Leonarda? Vůbec nic. A co to má s p o l e č n é h o s M a r i í M a g d a l é n o u ? Také nic - ales­ p o ň na p o v r c h u . Ale d í k y l i k n a v o s t i inkvizice v jejím p o ­ s t u p u p r o t i t e m p l á ř ů m v roce 1307 byl M a g d a l é n i n o d k a z b e z p e č n ě p ř e n e s e n p o d o c h r a n u Prieuré Notre Dame de Sion ve Francii, a t a k jsou i n f o r m a c e v Šifře mistra Leonarda 340

částečně s p r á v n é . Ale n e n í t o spojení, k t e r é b y t r v a l o d o ­ d n e s , p r o t o ž e t a t o k o n k r é t n í o r g a n i z a c e p ř e s t a l a existo­ vat, k d y ž ji M a x m i l i á n L o t r i n s k ý z a č a l od r o k u 1780 vést velice o d l i š n ý m s m ě r e m , jenž s k o n č i l v e s l e p é uličce.

Bůh a Magdaléna V p o m ě r n ě n e d á v n é době byly u s p o ř á d á n y d v ě velké umělecké výstavy věnované Marii Magdaléně. První se k o n a l a v roce 1986 ve F l o r e n t s k é m v ý s t a v n í m c e n t r u a m ě l a n á z e v Magdaléna mezi posvátným a profánním - skry­ tá a znásilněná identita. Krátce p o t é přišla v roce 1988 Marie Magdaléna - pokušitelka touhy v P e t r a r k o v ě m u z e u ve Fontaine-de-Vaucluse. T a d r u h á z p ů s o b i l a , ž e s e d o p o p ř e d í d o s t a l a spojitost M a r i e s f r a n c o u z s k ý m k r á l o v s k ý m r o ­ d e m , zvláště p a k souvislost se zcela v ý j i m e č n ý m vojen­ s k ý m t a ž e n í m J a n y z A r k u v 15. století. M u ž v p o z a d í t o h o t o t a ž e n í byl j e d n o u z n e j ú ž a s n ě j ších

postav,

jaké

kdy

figurovaly

v

historických

zá­

z n a m e c h - král, jehož v l a s t n í p ř í b ě h p ř e d s t a v u j e v y d a t n é s o u s t o p r o k a ž d é h o člověka, k t e r é m u u č a r o v a l o d o b r o ­ d r u ž s t v í G r á l u . Byl to h r a b ě p r o v e n s á l s k ý , v é v o d a z An­ jou a král n e a p o l s k ý ; d á l e v é v o d a kalabrijský a lotrinský, h r a b ě b a r s k ý a g u i s s k ý a t i t u l á r n í k r á l M a ď a r s k a , Sicílie, A r a g o n i e , Valencie, Mallorky, S a r d i n i e a J e r u z a l é m a . Byl t o r e n o m o v a n ý malíř, s p i s o v a t e l , z á k o n o d á r c e , h u d e b n í k , architekt, lingvista, z e m ě d ě l s k ý o d b o r n í k a p ř e b o r n í k ry­ tířských kolbišť. T o o n d a l p r v n í l o d n í z a k á z k u Kryštofu Kolumbovi. Takto i m p o z a n t n í d o p o r u č e n í b y m o h l o b ý t k r á s n ý m s e z n á m e n í m s k t e r ý m k o l i r o m a n t i c k ý m h r d i n o u , ale o n nebyl p o s t a v o u z e s t r á n e k m y t i c k ý c h r o m a n c í . Byl t o k r á l R e n é d ' A n j o u ( n a r o z e n ý r o k u 1408), v e l m i s t r n á m o ř n í h o Řádu půlměsíce, jehož sestra Marie byla p r o v d á n a za krále Karla VI. F r a n c o u z s k é h o a jehož d c e r a M a r k é t a b y l a m a n ž e l k o u k r á l e J i n d ř i c h a VI. A n g l i c k é h o . 341

R e n é d ' A n j o u z a v e d l s l a v n ý l o t r i n s k ý kříž s e d v ě m a r á h n y , k t e r ý s e stal s t á l ý m s y m b o l e m s v o b o d n é Francie a byl e m b l é m e m francouzského o d p o r u b ě h e m druhé s v ě t o v é války. Byl a u t o r e m a i l u s t r á t o r e m Příručky doko­ nalé organizace turnajů a Bitev a

rytířských řádů a knížecích

vlád. A n g l i c k ý p ř e k l a d d r u h é knihy, z n á m ý p o d n á z v e m Rosslyn-Hayský rukopis, je u l o ž e n ý v k n i h o v n ě L o r d a Will i a m a Sinclaira v k a p l i R o s s l y n z 15. století n e d a l e k o skot­ s k é h o E d i n b u r g h u a je n e j s t a r š í m existujícím s k o t s k ý m p r o z a i c k ý m d í l e m . N a k o ž e n é v a z b ě jsou j m é n a Jhesus- M a r i a - J o h a n n e s (Ježíš-Marie-Jan), a stejně tak z n í i zed­ n i c k ý n á p i s v m e l r o s k é m o p a t s t v í ve S k o t s k u . 1 7 Vedle

Marie

Magdalény

ctil

René

z Anjou

velice

i sv. J a n a Teologa ( a u t o r a k n i h y Zjevení) a p ř í z n i v c e G r á l u Albi-gens. O J a n o v i se říkalo, že byl p a t r o n e m „ v í n a Božího h n ě v u " , a v u m ě l e c k ý c h dílech je často z o b r a z o v á n s kali­ c h e m , v n ě m ž je h a d . To p ř i p o m í n á Zjevení 14:10 a p o h á r r o u h á n í p r o t i Bohu. J a n p r ý p r á v ě z t o h o t o p o h á r u pil, ale d í k y s v é m u b o ž s t v í n e z a h y n u l . V t é t o souvislosti rosslynský r u k o p i s s y m b o l i c k y z n á z o r ň u j e sv. Jana p o m o c í gnos­ tického h a d a m o u d r o s t i a lasturovitého e m b l é m u Grálu. Umělecká kariéra přivedla Reného d'Anjou k takovým v ý z n a č n ý m p ř e d s t a v i t e l ů m r e n e s a n č n í h o u m ě n í , jako by­ li J a n v a n Eyck, Fra A n g e l i c o , F i l i p p o L i p p i a P a o l o Uccello. P r a c o v a l n a m n o h a oltářích, v č e t n ě v y c h v a l o v a n é h o t r i p t y c h u v k a t e d r á l e v Aix, k d e je r o v n ě ž p r á c e N i c o l a s e F r o m e n t a . 1 8 M e z i R e n é h o k o l e g y patřili v e l k é v l á d n o u c í d o m y v Itálii - r o d i n y Sforza a M e d i c i - a jeho b a r e v n á m a l b a Marie Magdaléna káže králi a královně marseillským se n a c h á z í v M u s é e d u Vieux M a r s e i l l e . K r á l R e n é p r o t o s k ý t á chybějící spojovací článek k ta­ j e m s t v í l o ž n i c o v é h o p o r t r é t u J a n a v a n Eyck s v ý r a z n ý m i m a g d a l é n s k ý m i p o d t ó n y . J a n a R e n é byli víc n e ž jen kole­ g o v é , byli to p ř á t e l é se s p o l e č n ý m i zájmy a z n á m ý m i , a p r á v ě J a n v a n Eyck učil R e n é h o d ' A n j o u m a l o v a t . 1 9 Dal­ š í m z jejich k r u h u b y l d o m i n i k á n s k ý m a l í ř Fra Angelico, jenž u m í s t i l na fresku Noli me tangere tři č e r v e n é k ř í ž e (viz 342

Marie Magdaléna káže králi a královně marseillským z malby Reného d'Anjou (1408-1480). ilustrace 5) a u v e d l M a r i i M a g d a l é n u do s c é n y s v é h o o b ­ r a z u Poslední večeře (viz i l u s t r a c e 50). Spolu se svou královskou chotí J e h a n n o u de Laval po­ řádal René m a g d a l é n s k é p o u t ě a nechal vsadit p r a v o u p a ž n í kost M a r i e M a g d a l é n y d o s t ř í b r n é h o p o z l a c e n é h o p o u z d r a , ve k t e r é m je k v i d ě n í ještě d n e s . 2 0 R e n é n a v r h l a vyrobil t o t o p o u z d r o v roce 1473 p ř e d t í m , n e ž b y l a o t e v ř e n a n o v á bazilika sv. M a x i m a la S a i n t e - B a u m e , a ve světle t é t o i n f o r m a c e n y n í m ů ž e m e z o d p o v ě d ě t o t á z k u ( v z n e s e n o u n a k o n c i šesté k a p i t o l y ) , k d o m ě l u sebe M a g d a l é n i n y o s t a t k y p o p á d u f r a n c o u z s k ý c h t e m p l á ř ů v roce 1307 až do doby, n e ž b y l a k o n c e m 15. století v y s v ě c e n a n o v á bazilika sv. M a x i m a la S a i n t e - B a u m e . Na s e z n a m u je u v e d e n o , že v roce 1307 b y l k o r m i d e l n í k e m Prieuré Notre Dame de Sion E d o u a r d de Bar a j e h o strýc Jean, h r a b ě d e Bar, b y l j e h o z á s t u p c e m . P o n ě m s e ujala ú ř a d u E d o u a r d o v a s e s t r a , J e a n n e d e Bar, k t e r á 343

v n ě m s e t r v a l a do r o k u 1351.

21

O několik generací pozdě­

j i ( p o o b d o b í , k d y s e n a z á k l a d ě s ň a t k ů začali a n g a ž o v a t i Sinclairové) p ř i p a d l o k o r m i d e l n i c t v í k a r d i n á l u Louisovi d e Bar, j e h o ž z á s t u p c e m byl f r a n c o u z s k ý c h e m i k Nicolas F l a m e l . P o t é b y l o d r o k u 1428 d r ž i t e l e m h e l m i c e R e n é d ' A n j o u a Bar. V t é t o funkci jej v roce 1480 v y s t ř í d a l a jeho d c e r a Y o l a n d e , jejímiž n á s l e d n í k y m ě l i b ý t p o d l e z á p i s u S a n d r o F i l i p e p i (Botticelli) a L e o n a r d o da Vinci. Botticelli b y l ž á k e m R e n é h o p ř í t e l e , u m ě l c e A n d r e y d e l Verrocchia, který byl L e o n a r d o v ý m tutorem. Společným patronem v t o m v š e m b y l florentský d ů m Medicejských. B ě h e m t o h o t o o b d o b í v ý z n a m n ě figuroval v činnosti P ř e v o r s t v í d ů m k r á l e R e n é h o z Anjou a Bar a v z h l e d e m k t o m u , že m ě l v r o c e 1473 p ř í s t u p k M a g d a l é n i n ý m o s t a t k ů m , z d á l o by se, že jejich p ř e c h o v á v á n í v b e z p e č í o d r o k u 1307 a ž d o o t e v ř e n í b a z i l i k y sv. M a x i m a svěřili t e m p l á ř i S i ó n s k é m u p ř e v o r s t v í . S k u t e č n ě s e ukazuje, ž e N o t r e D a m e d e Sión ( N a š e P a n í Siónská) j e s a m a M a r i e M a g d a l é n a - t a t á ž L a N o s t r a Signora, k t e r o u n a m a l o v a l L e o n a r d o ve s v é Madoně ve skalách, k d y ž byl nautonnierem P ř e v o r s t v í j e h o p ř í t e l Botticelli. Byl to Botticelli, k d o u m í s t i l zralá, o t e v ř e n á g r a n á t o v á jablka d o Ježíšovy ruky, aby tak naznačil plodnost jeho rodu, a k d o namaloval m i s t r o v s k é d í l o s l a s t u r o u , alegorii M a r i e Jákobovy, která se p o s l é z e stala z n á m o u jako Zrození Venuše. B ě h e m éry P ř e v o r s t v í s e R e n é d ' A n j o u zcela p o h r o u ž i l do s t u d i a r o d o k m e n u M a r i e M a g d a l é n y a Les Saintes Ma­ ries de la Mer. N a v r h l p l á n a p o s t a v i l lodi p o d o b n ý kole­ g i á t n í c h r á m sv. M a r t y v T a r a s c o n u 2 2 a v Reculée n e d a l e ­ ko A n g e r s založil p o u s t e v n u - s v a t y n i La Madeleine de St 23

Baumette.

Král

René

Marii

Magdalénu

nejen

uctíval

a m a l o v a l , stal se t a k é h l a v n í m d o n á t o r e m p o d p o r u j í c í m její t r a d i c i v P r o v e n c i a p o j m e n o v a l po ní j e d n u ze svých dcer. V M a r s e i l l e s , T a r a s c o n u a Aix p o ř á d a l p o p u l á r n í bet a n s k é s l a v n o s t i a řídil o s l a v y s v á t k u Les Saintes Maries. M e z i R e n é h o nejbližší k o l e g y patřila n e o h r o ž e n á P a n n a O r l é a n s k á , J e h a n n e d ' A r c (Jana z A r k u ) . N a r o d i l a se r o k u 344

1412 a byla d c e r o u s e d l á k a z D o m r é m y ve v é v o d s t v í Barském. N á s l e d u j í c í h o r o k u s e a n g l i c k ý m k r á l e m stal Jind­ řich V., k t e r é h o jeho v l a s t n í šlechta c h a r a k t e r i z o v a l a jako c h l a d n é h o , n e l í t o s t n é h o v á l e č n é h o štváče, i p ř e s t o ž e his­ torická p r o p a g a n d a s e jej o d t é d o b y snažila halit d o p l á š ­ tě h r d i n y - v l a s t e n c e . V d o b á c h jeho n á s t u p n i c t v í v á l k a P l a n t a g e n e t o v c ů p r o t i Francii u t i c h l a , ale J i n d ř i c h se roz­ h o d l o p ě t oživit n á r o k s v é h o p ř e d k a E d u a r d a III. n a fran­ c o u z s k é království. U d ě l a l t o n a z á k l a d ě t o h o , ž e E d u a r ­ d o v a m a t k a byla p ř e d sto lety d c e r o u k r á l e Filipa IV., m u ž e , který v roce 1307 p r o n á s l e d o v a l t e m p l á ř s k é rytíře. J i n d ř i c h V. se d v ě m a tisíci m u ž i ve zbroji a šesti tisíci lučištníky v t r h l d o F r a n c i e p ř e s N o r m a n d i i a R o u e n a v roce 1415 p o r a z i l F r a n c o u z e u A g i n c o u r t u . P o t é b y l Troyeskou d o h o d o u p r o h l á š e n r e g e n t e m F r a n c i e . S p o ­ mocí n e v ě r n é f r a n c o u z s k é k r á l o v n y I s a b a u s e J i n d ř i c h oženil s d c e r o u f r a n c o u z s k é h o k r á l e K a t e ř i n o u z Valois. P o t é usiloval s v r h n o u t jejího b r a t r a d a u p h i n a , k t e r ý b y l ž e n a t ý s e s e s t r o u R e n é h o d ' A n j o u M a r i í . Ale d v a r o k y p o t é J i n d ř i c h z e m ř e l , stejně jako i k r á l Karel VI. F r a n ­ couzský. Dědicem anglickém t r ů n u byl Jindřichův syn, d o s u d v batolecím věku, jehož strýcové, v é v o d o v é z Bedfordu a G l o u c e s t e r u , s e stali v r c h n í m i p á n y v e F r a n c i i . F r a n ­ c o u z i se zajímali o své d a l š í v y h l í d k y , ale r o k u 1429 se v p e v n o s t i V a u c o u l e u r s n e d a l e k o D o m r é m y objevila Ja­ na z A r k u a o z n á m i l a , že jí s v a t í p ř i k á z a l i , a b y p o r a z i l a Angličany v Orleansu. V e v ě k u s e d m n á c t i let odjela J a n a n a k r á l o v s k ý d v ů r v C h â t e a u du M i l i e u v C h i n o n u na Loiře a p r o h l á s i l a , že m á b o ž s k é p o s l á n í z a c h r á n i t F r a n c i i p ř e d vetřelci. Z p o ­ č á t k u s e d v ů r J a n i n e v o j e n s k ý m a m b i c í m b r á n i l , ale zís­ kala p o d p o r u Y o l a n d y d ' A r a g o n , k t e r á b y l a d a u p h i n o vou tchyní a m a t k o u Reného d'Anjou. Janě bylo poté s v ě ř e n o v e l e n í n a d více n e ž s e d m i tisíci m u ž i , v č e t n ě prestižní

Skotské

královské

gardy

Gendarmes

Ecossais

a těch n e j p ř e d n ě j š í c h v e l i t e l ů té d o b y . R e n é d ' A n j o u se 345

jí

postavil

po b o k

a

její vojska

zlikvidovala

blokádu

v Orleansu a p ř e m o h l a anglickou posádku. Během něko­ lika t ý d n ů b y l o ú d o l í Loiry o p ě t v e f r a n c o u z s k ý c h r u k o u . S e d m n á c t é h o č e r v e n c e 1429 b y l d a u p h i n Karel k o r u n o ­ v á n v r e m e š s k é k a t e d r á l e a r c i b i s k u p e m R e g n a u l t e m ze C h a r t r e s . P ř i t é t o šťastné příležitosti stála v e d l e něj stateč­ ná p a s t ý ř k a z L o t r i n s k a se s v ý m s l a v n ý m p r a p o r c e m . Ten byl p o z d ě j i p o d r o b n ě p o p s á n n a s o u d u ; m a l o v a l a h o Skot­ ská h a m i š s k á síla a byla na n ě m j m é n a „Jhesus Maria", te­ dy t á ž jako na p o s v á t n é m k a m e n i Ježíš Marie v glastonburské k a p l i . Ani ne rok po svém úspěchu padla Panna Orléanská b ě h e m d o b ý v á n í P a ř í ž e do zajetí a v é v o d a z B e d f o r d u ji n e c h a l s o u d i t P i e r r e m C a u c h o n e m , b i s k u p e m z Beauvais, k t e r ý ji o d s o u d i l na d o ž i v o t í o c h l e b u a v o d ě . K d y ž se Ja­ n a o d m í t l a n e c h a t z n á s i l n i t s v ý m i vězniteli, p r o h l á s i l j i b i s k u p za n e v d ě č n o u čarodějnici a b e z d a l š í h o s o u d u ji n e c h a l 30. k v ě t n a 1431 v R o u e n u z a ž i v a u p á l i t na n á m ě s t í z v a n é m Staré tržiště. K d y ž s e J a n a v y d á v a l a n a s v é o r l é a n s k é v á l e č n é tažení, v y b í r a l a s i h l a v n í h o velitele s e ž á d o s t í : „Dejte m i v é v o d u R e n é h o d e Bar." 2 4 J e m u p a k řekla: „ N e n í z d e ž á d n ý jiný, k o m u b y c h m o h l a cele d ů v ě ř o v a t . P r o j d e m e Francií spo­ l e č n ě . " A b ě h e m následujících m ě s í c ů tvořili s k u t e č n ě ne­ r o z l u č n o u dvojici. P ř e s t o ž e s e n a R e n é h o d ' A n j o u d n e s v z p o m í n á kvůli j e h o p ř e k r á s n ě i l u m i n o v a n é m u r u k o p i s u o Rytířích lásky 25

Le livre du cueur d'amours espris,

j e h o p o v ě s t u t r p ě l a kvů­

l i stejné h r a n i c i , k t e r á b y l a s v ě d k e m k o n c e jeho m i l o v a n é Jany. Ji z d i s k r e d i t o v a l o m o c n é k n ě ž s t v o F r a n c i e a násled­ k e m t o h o s e stal R e n é o b ě t í ú č e l o v é l i t e r á r n í inkvizice. C í r k e v jej p o v a ž o v a l a za z t ě l e s n ě n í v š e h o , co souviselo s t r a d i c í G r á l u a co t a k n e n á v i d ě l a . N a v z d o r y vší slávě a v ý z n a m n o s t i b ě h e m s v é h o ž i v o t a byl R e n é více m é n ě v y m a z á n z a k a d e m i c k ý c h z á z n a m ů a ve š k o l á c h d n e s o n ě m jen m á l o k d y p a d n e z m í n k a . Velkou ironií o s u d u je, že v r o c e 1920 církev z n o v u h o d n o t i l a p ř í p a d J a n y z A r k u 346

a ve světle p o k r y t e c k é p o z d n í lítosti J a n u nejen o m i l o s t ­ nila, n ý b r ž i p r o h l á s i l a za s v a t o u ! Stejně jako p ř e d n í m u ž M a r i e M a g d a l é n a , i k r á l R e n é d ' A n j o u z e m ř e l v Aix en P r o v e n c e 10. č e r v e n c e 1480. Krá­ l o v n a J e h a n n e zavěsila s v é m u m a n ž e l o v i v o z d o b n é ra­ kvi na k r k k r á l o v s k ý k l e n o t - p r o t o ž e i k d y ž m ě l dcery, nebyl tu ž á d n ý legitimní m u ž s k ý dědic r o d u Anjou de Bar. Nejstarší d c e r a Y o l a n d e na chvíli p ř e v z a l a j e h o tituly, ale p a k j e p ř e p u s t i l a L u d v í k u XI. F r a n c o u z s k é m u , k t e r ý si na ně začal d ě l a t nároky. Součástí R e n é h o o s o b n í h o o d k a z u j e h o m a n ž e l c e Je­ h a n n e byly límce s d i a m a n t y a rubíny, s t ř í b r n é s k ř í ň k y a velké zlaté m í s y z d o b e n é v z á c n ý m i k a m e n y . Ale n a d e vše byla c e n ě n a p r o s t á číše - p o h á r na v í n o z h o r s k é h o křišťálu, d o k t e r é h o R e n é v y r y l n á p i s : Ten, k d o d o b ř e pije, s p a t ř í Boha. Ten, k d o vše v y p r á z d n í n a j e d n o u , s p a t ř í Boha a M a g d a l é n u . 2 6 Z R e n é h o n á p i s u p l y n e závěr, ž e n e s o u v i s l é a s p e k t y p o ­ z n á n í stačí k v y t v o ř e n í si o b r a z u Ježíše, jak ho s t a n o v í k o n v e n č n í u č e n í . Ale k d y ž s e p í s e m n é z á z n a m y v e z m o u jako celek, do o b r a z u se d o s t a n e i M a r i e M a g d a l é n a . R e n é tvrdil, ž e b e z o h l e d u n a a l a b a s t r a n a r d b y l a p a t ­ r o n k a P r o v e n c e M a r i e M a g d a l é n a s a m a o n í m s v a t ý m bal­ z á m e m , po k t e r é m byla p o j m e n o v á n a La Sainte-Baume. Je­ jí fyzický b a l z á m se m a n i f e s t o v a l v d y n a s t i c k é m d ě d i c t v í Desposyni, ale její s p i r i t u á l n í b a l z á m b y l s k u t e č n o u p o d ­ s t a t o u Sangréalu - t r v a l ý m S v ě t l e m s v a t é n á d o b y . R e n é byl p ř e s v ě d č e n , že c e s t o u k t o m u t o o s v í c e n í je s k u t e č n ě h l e d á n í S v a t é h o g r á l u a ž e tajemství j e h o d o s a ž e n í t v o ř í věčný odkaz Marie Magdalény.

347

POZNÁMKY A ODKAZY 1. KAPITOLA: SVĚTICE. NEBO HŘÍŠNICE? 1 Matouš 27:55-56, Matouš 28:1, Marek 15:40-41, Marek 16:1, Lukáš 8:2-3. Lukáš 24:10, Jan 19:25. 2 Jan 19:25. 3 Jan 20:1. 4 Marek 15:41, Lukáš 8:3. 5 Marek 16:9, Jan 20:16. 6 Lukáš 8:2. 7 Jan 11:1-5. 8 Ve standardních vydáních Bible se Noli me tangere obvykle překládá jako „Nedotýkej se mne" nebo „Nezadržuj mne". Z původního řec­ kého textu Janova evangelia však vyplývá, že správný překlad zní „Nelni ke mně" či „Neobjímej mne". Slovo dotýkat se zde nelze po­ užít. Viz Profesor Hugh J. Schonfield, The Original New Testament, Waterstone, Londýn, 1985, s. 529 - Jan 20:17 a poznámka 7. 9 The Catholic Encyclopedia, Robert Appleton, New York, NY, 1910, sv. IX - Mary Magdalene. 10 Oxford Dictionary of Saints (ed. David Farmer), Oxford University Press, Oxford, 1997. 11 R. McL. Wilson, The Gospel of Philip: Translated from the Coptic Text, A. R. Mowbray, Londýn, 1962, ss. 35, 97. Viz též 8. ka­ pitola - Choť Spasitelova a související poznámkové od­ kazy. 12 Barbara Thieringová, Jesus the Man, Transworld, Londýn, 1992, 17. kap., ss. 88-9; dodatek II, s. 335. 13 James Hastings, Dictionary of the Bible, T&T Clark, Edinburgh, 1909. 14 Josephus Flavius, The Wars of the Jews in The Works of Flavius Josephus (překl. do angl. William Whiston), Milner & Sowerby, Londýn, 1870, kn. II., kap. XXI:4. 15 Ibid., kn. III., kap. X:l-10. 16 J. Hastings, Dictionary of the Bible - Galilee. 17 Voragine je nyní Varazze blízko Janova v Itálii. 18 Jacapo di Voragine, Legenda Aurea, (překl. do češtiny H. Bahník a A. Vidmanová), Vyšehrad, Praha, 1984. 19 B. Thieringová, Jesus the Man; dodatek III, s. 369. 20 Margaret Starbirdová, The Woman with the Alabaster Jar, Bear, Santa Fe, 1993,3. kap., ss. 50-1. 21 Marek 1:21-28. 22 2. Samuelova 20:25-26. 23 Numeri 32:41. 24 Taktéž Marek 5:22^13 a Lukáš 8:41-56. Viz další informace v této

348

souvislosti z interpretace svitků od Mrtvého moře in B. Thieringová, Jesus the Man, 17. kap., s. 89; dodatek I, s. 215, a dodatek III, ss. 338-9. 25 John W. Taylor, The Corning of the Saints, Covenant Books, Londýn, 1969,5. kap., s. 83. 26 Hlavními prameny, co se Hasmoneovců týče, jsou deuterokanonické knihy Makabejské, například v knize The Septuagint with Apoc­ rypha (překl. do angl. Sir Lancelot C. L. Brenton), Samuel Bagster, Londýn, 1851. Figurují rovněž u Josepha Flavia v Židovských starožit­ nostech. 27 The Catholic Encyclopedia, sv. XII - Rabanus Maurus. 28 Matthaei Parisiensis, Chronica Majora, Longman, Londýn, 1874. 29 Scriptorum Ecclesiasticorum Historia literaria Basilae, sv. II, s. 38 (folio), Oxford, 1740-1743. 30 Dobrým pramenem dějin Magdalénské koleje je Peter Cunich, Da­ vid Hoyle, Eamon Duffy a Ronald Hyam, A History of Magdalene College Cambridge 1428-1988, Magdalene College Publications, Cam­ bridge, 1994. Krátce po založení Cambridge a jako jeho přímý dů­ sledek se v angličtině objevilo nové slovo. Tímto slovem, souvisejí­ cím s uplakaným či sentimentálním aspektem obrazu plačící Marie Magdalény, bylo maudlin. (Otázali se Marie: „Proč pláčeš?" Odpově­ děla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." - Jan 20:13). Slavný Nathan Bailey's Universal Etymological Dictionary, T. Cox at the Lamb, Royal Exchange, Londýn, 1721 (jak ho používal Samuel Johnson) vysvětluje toto slovo jako „napůl opilý, trochu na­ mazaný; zkráceno z Magdalény". 31 Tato kniha byla nedávno znovu vydána ve spolupráci s Emmanuel College, Cambridge - Barry Windeatt (ed.), The Book of Margery Kempe, Longman, Londýn, 1999. 32 Pere Lacordaire, St Mary Magdalene, Thomas Richardson, Derby, 1880. 33 Laurence Gardner, Bloodline of the Holy Grail (Element Books, 1996). Revidované vydání, Thorsons-Element/HarperCoUins, Londýn, 2002. http://www.Graal.co.uk/bloodline.html.

2. KAPITOLA: PRONÁSLEDOVÁNÍ 1 Malachi Martin, The Decline and Fall of the Roman Church, Seeker Warburg, Londýn, 1982, ss. 42-3. 2 Matouš 1:17, Lukáš 3:23-38. 3 Na veřejném poli působnosti, viz Eusebius of Caesarea, An Ecclesias­ tical History (překl. Rev. C. F. Cruse), Samuel Bagster, Londýn, 1838, kn. 3, s. 84.

349

4 The Catholic Encyclopedia, díl I - Abdias. 5 Eusebius of Caesarea, The History of the Church from Christ to Constantine, Penguin, Londýn, 1989, kn. 1, s. 22. 6 Tacitus, The Annals of Imperial Rome (překl. Michael Grant), Penguin, Londýn, 1996,14. kap., s. 365. 7 Irenaeus of Lyon, Adversus haereses, V, 30, 3 - stejně jako in Eusebius, The History of the Church from Christ to Constantine, kn. 3, s. 81. 8 Ibid., kn. 3, s. 82. 9 Zjevení 12:17. 10 Ve Skutcích 12:23 se uvádí, že Herodes Agrippa byl postižen andě­ lem a on byl „rozežrán červy". Viz též Stewart Perowne, The Later Herods, Hodder & Stoughton, Londýn, 1958,10. kap., s. 83. 11 F. Josephus, The Wars of Jews, kn. II, kap. VII:3. Existuje genealogické schéma, na kterém je znázorněn původ „Domu Herodova" - viz Lawrence Gardner, Losi Secrets of the Sacred Ark, Thorsons-Elements/HarperCollins, Londýn, 2004, ss. 344-5. 12 Zjevení 12:2. 13 The Nag Hammadi Library - On the Origin of the World (překl. do angl. James M. Robinson a Coptic Gnostic Project), Institute for Antiqiuity and Christianity, E. J. Brill, Leiden, 1977, Codex II, 5 & XIII, 2, s. 161. 14 Margaret Starbirdová, The Woman with the Alabaster Jar, 1. kap., s. 28. 15 Bernard de Clairvaux, Patriologia Latina (ed. J. P. Minge), Paříž, 1854, sv. 183, si. 1050-55. 16 J. Hastings, Dictionary of the Bible - Shulamite. 17 Ean C. M. Begg, The Cult of the Black Virgin, Arkana, Londýn, 1985, 4. kap.; zde lze najít mnoho odkazů k „moudrosti děvky v křesťan­ ské éře". 18 Zjevení 12:3. 19 Příběhy o těchto králích jsou uvedeny in Titus Livius (ca 59 př. Kr. 17 po Kr), Ab Urbe Condita (Od založení Města) - sv. I, Loeb Classi­ cal Library, Harvard University Press, Cambridge, MA, 1919; sv. II, Bristol Classical Press, Bristol, 1998; sv. III, IV, Loeb Classical Libra­ ry, 1989. 20 M. Martin, The Decline and Fall of the Roman Church, ss. 42-4. 21 Flavius Josephus, The Antiquities of the Jews in The Works of Flavius Jo­ sephus, kn. XX, kap. IX:1. 22 Ibid., kn. XVIII, kap. III/3. O tomto konkrétním označení někteří ko­ mentátoři tvrdí, že je pozdější vsuvkou, ovšem činí tak pouze na zá­ kladě skutečnosti, že toto označení vyjadřuje křesťanské sympatie, kdežto Josef byl Žid. Origenés (píšící před rokem 254 po Kr.) se o tomto označení nezmiňuje, zatímco Eusebius ho ve své práci Ná­ zorné vyložení evangelia (napsané přibližně v roce 320) uvádí. Kdyby to tedy byla vsuvka, musela by se do díla dostat v období mezi Origénem a Eusebiem. Ve skutečnosti však toto označení vůbec nezná-

350

23 24

25

26 27 28

mená sympatizování s křesťanstvím. Nepřipisuje Ježíšovi žádné božské atributy, pouze to, že to byl moudrý člověk, divotvorce a učitel - podobně jak jej v té době chápal každý. Viz též A. N. Wil­ son, Jest/s, Sinclair Stevenson, Londýn, 1992,4. kap., s. 89. Tacitus, The Annals of Imperial Rome, 14. kap., s. 365. Epiphanius, Panarion (překl. do angl. F. Wilkins), E. J. Brill, Leiden, 1989-1993, 78:8:1 a 78:9:6; Ancoratus (překl. Karl Hol), Walter de Gruyter, Berlin, 2002-2004, 60:1. Jakubovo protoevangelion 19:3-20; 4; viz též in Richard Bauckham, Jude and the Relatives of Jesus in the Early Church, T&T Clark, Edin­ burgh, 1988,1. kap., s. 37. Filipovo evangelium 59:6-11 in The Nag Hammadi Library. A. N. Wilson, Jesus, 4. kap., s. 79. Nancy Quallsová-Corbettová, The Sacred Prostitute, Inner City Books, Toronto, 1988, 2. kap., s. 58.

3. KAPITOLA: APOKALYPSA 1 Dobrým příkladem může být kniha The Wine Press od Johna Spencera Stanhopa, vydaná roku 1864. Barevná reprodukce tohoto obrazu se nachází v části věnované ilustracím v knize Bloodline of the Holy Grail od Laurence Gardnera, kterou v roce 2002 vydalo nakladatelství HarperCollins (český překlad této práce s názvem Svatý grál, Volvox Globator, 1999, ještě tyto ilustrace neobsahuje; pozn. překl.). 2 Harold Bayley, The Lost Language of Symbolism, William & Norgate, Londýn, 1912, obsahuje zevrubné podrobnosti o středověkých vo­ doznacích v Provenci. 3 Marjorie Malvernová, Venus in Sackcloth, Southern Illinois Universi­ ty Press, Carbondale, IL, 1975,1. kap., s. 3. 4 Příběh o provensálském obchodě s papírem vypráví Harold Bayley ve své knize A New Light on the Renaissance, John Dent, Londýn, 1909. 5 H. Bayley, The Lost Language of Symbolism, 1. kap., s. 2. 6 Elaine Pagelsová, The Gnostic Gospels, Weidenfels and Nicolson, Londýn, 1980, 3. kap., ss. 50-1. 7 Nejstarší autentický text s mariánskou litanií je kodex pocházející ze 12. století v mohučské knihovně nazvaný Letania de domina nostra Dei génitrice virgine Maria: oratio valde bona: cottidie pro quacumque tribulatione recitanda est. 8 Riane Eislerová, The Chalice and the Blade, Harper & Row, N e w York, 1987, s. 72. 9 Doporučenou četbou, co se týče trubadúrů a Grálu, i k dalšímu stu­ diu vodoznaků a značek X je kniha Margaret Starbirdové Zena s ala­ bastrovým džbánkem, Pragma, 2004.

351

10 Více o tomto tématu viz Robert Graves, The White Goddess, Faber & Faber, Londýn, 1961, 22. kap., ss. 395-6. 11 Nisan je první měsíc židovského kalendáře. 12 Přetrvávajícím symbolem Eostre, bohyně jara, byl králík. Tato bohy­ ně byla obvykle zobrazována s hojností jarních květin. O jejím svát­ ku se pekly buchty z kořeněného těsta, které byly svrchu zdobené slunečními kříži, a pletly se košíky, jež měly představovat ptačí hnízda. Všechny tyto staré anglické zvyky do sebe pojalo křesťan­ ství - velikonoční vajíčka, velikonoční králíčci a horké buchty s kří­ žem - zdánlivě to souviselo s Ježíšovým vzkříšením, avšak ve sku­ tečnosti to s ním nemělo nic společného. 13 Dějiny královských Sythů jsou vylíčeny v knize Laurence Gardnera Realm of the Ring Lords, Thorsons-Element/HarperCollins, Londýn, 2003. 14 Rosemary Radfordová Ruetherová (profesorka teologie na GarrettEvangelical Theological Seminary), „No Church conspiracy against Mary Magdalene" in The National Catholic Reporter, Kansas City, 9. února 2001. 15 M. Malvernová, Venus in Sackcloth, 6. kap., s. 77. 16 Barevná reprodukce tohoto Sforzova obrazu se nachází v části věno­ vané ilustracím v knize Bloodline of the Holy Grail od Laurence Gard­ nera, který v roce 2002 vydalo nakladatelství HarperCollins. (Viz výše pozn. 1.) Sforzové byli v letech 1450-1535 milánskými vévody. Jejich bohatě ilustrovaná Kniha hodinek byla objednána v roce 1490 a lze ji spatřit v Britském muzeu v Londýně. 17 Udo Becker, The Element Encyclopedia of Symbols, Element Books, Shaftesbury, 1996 - heslo Holubice (anglicky dove). 18 Zevrubné vysvětlení biblické knihy Zjevení - viz Barbara Thierin­ gová, Jesus of the Apocalypse, Transworld/Doubleday, Londýn, 1996. 4. KAPITOLA: TA DRUHÁ MARIE 1 2 3 4 5

F. Josephus, The Wars of the Jews, kn. II, kap. VIII:2. Ibid., kn. II, kap. VIII:6. F. Josephus, The Antiquities of the Jews, kn. XVIII, kap. 1:3. Ibid. J. T. Milik, Ten Years of Discovery in the Wilderness of Judaea (překl. do angl. J. Strugnell), SCM Press, Londýn, 1959. 6 V Novém zákoně, ve 2. epištole Korintským 4:3-7, se podobné uvá­ dí: „Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. ... Tento poklad však máme v hliněných nádobách." 7 Ahmed Osman, The House of the Messiah, HarperCollins, Londýn, 1992, 5. kap., s. 31. 8 Arabskou alternativou je en Nusara - viz Rev. John Fleetwood, The

352

9 10 11

12 13 14 15 16 17 18 19

Life of Our Lord and Saviour Jesus Christ, William MacKenzie, Glas­ gow, 1900,1. kap., s. 10. Tato chyba se opakuje i v Lukášově evangeliu 2:39. The Catholic Encyclopedia, sv. VI - Gabriel. The Book of Enoch (překl. do angl. R. H. Charles; revidované Dillmannovo vydání etiopského textu z roku 1893), Oxford University Press, Oxford, 1906 a 1912, kn. I, kap. 10:9. The Catholic Encyclopedia, sv. I - The Book of Enoch (Kniha Enochova). F. Josephus, The Wars od the Jews, kn. II, kap. VIII:7. J. T. Milik, Ten Years of Discovery in the Wilderness of Judaea, kap. 5, s. 94. John Allegro, The Dead Sea Scrolls, Penguin, London, 1964, kap. 5, s. 94. F. Josephus, The Wars of the Jews, kn. II, kap. VIII: 7. A. N. Wilson, Jesus, 4. kap., s. 83. Genesis 32:28. Další výraz, Hebrejec, pochází z kořene eber, což znamená „druhá strana". V syrských textech má podobu Habirú a odvozuje se z Eber han nachor - z „druhé strany toku" (řeky Eufrat), jak se vy­ světluje v knize Jozue 24:3. To znamená, že původní Hebrejci (Ab­ rahamova rodina) přišli do Kanaánu (Palestiny) z druhého břehu Eufratu v Mezopotámii. Eber má být jméno potomka Abrahamo­ va ze šestého kolena a Náchor byl jeden z jeho bratří (Genesis 11:27).

20 Obraz Svatá alegorie Jana Provosta se nachází v barevné reprodukci v části věnované ilustracím v knize Bloodline of the Holy Grail od Laurence Gardnera, který v roce 2002 vydalo nakladatelství Harper­ Collins. (Viz výše, pozn. 1 ke 3. kapitole.) 21 Skvělé ocenění těchto dynastických struktur založené na podrob­ ných informacích ze svitků od Mrtvého moře podala B. Thieringová ve své knize Jesus the Man, dodatek III, „Hierarchy". 22 23 24 25

Židům 7:13. F. Josephus, The Wars of the Jews, kn. II, kap. VIIL13. Ibid., (na stejném místě). Ve výše uvedeném dodatku III s názvem „Hierarchy" v knize B. Thieringové Jesus the Man se nacházejí části pojednávající speciál­ ně o tématu žen ve struktuře kumránské pospolitosti, jak vyplývá ze svitků od Mrtvého moře. 26 Výraz katolický znamená „všeobecný". 27 Doporučenou četbou v této souvislosti je kniha Normana J. Bulla, The Rise of the Church, Heinemann, Londýn, 1967. 28 I když došlo k rozkolu mezi Římem a Konstantinopolí, nezávislé postavení západní a východní církve se formálně potvrdilo až v ro­ ce 1945.

353

29 Tento Bellagambûv obraz Neposkvrněného početí se nachází v knize Laurence Gardnera The Illustrated Bloodline of the Holy Grail, Barnes & Noble, N e w York, 2000, s. 188.

5. KAPITOLA: MAGDALÉNINA HROBKA 1 Římští biskupové se nazývali pontifové (stavitelé mostu, čímž se myslí most mezi Bohem a lidmi), avšak dlouho se jim říká Otče (Pa­ pa). Od roku 610 byl Bonifác IV. první, kdo se nazýval formálně pa­ pež, i když je obecně přijatelné tak označovat i jeho předchůdce. 2 George F. Jowett, The Drama of the Lost Disciples, Covenant Books, Londýn, 1961,12. kap., ss. 125-6. 3 Souvisí to se „speciálním vhledem" - z řeckého výrazu gnosis, který znamená „poznání". 4 The Nag Hammadi Library, Kodex VII, 3. 5 Rev. Lionel Smithett Lewis, Joseph of Arimathea at Glastonbury, A. R. Mobray, Londýn, 1927, s. 54. 6 Kniha The History of Brittany or England Hugha Cressyho vyšla v Rouenu v roce 1668. 7 Verulam nebo Verulamium byl přejmenován na sv. Albana po mu­ čedníkovi ze 4. století. Tento byl římský voják Alba, jehož popravili stětím jeho vojenští nadřízení v roce 303 za to, že kryl křesťanského kněze. Moderní St Albans je lidnaté centrum města s tržištěm v Hertfordshire, kde rovněž stojí malebné opatství. 8 Vyhnanství Heroda Archelaa, syna Heroda Velikého, do Vienne ve Francii, zaznamenal Josephus Flavius ve své Židovské válce, kn. II, kap. VII:3. V přibližně stejné době (kolem roku 39) byl poslán i jeho bratr Herodes Antipas z Galileje do vyhnanství v nedalekém Saint-Bertrand de Comminges v Akvitánii blízko španělských hranic viz S. Perowne, The Later Herods, 10. kap., s. 69. Josephus Flavius v Židovské válce, kn. II, kap. IX:6 uvádí, že se toto místo nacházelo ve španělsku. 9 Někteří komentátoři se domnívají, že mladší Aristobulos byl spojen­ cem Marie Magdalény, působil však v té době jako králův regent v Malé Arménii. 10 Opatství St Maxima se nachází zhruba 48 km od Marseilles. 11 Malachi Martin, The Decline and Fall of the Roman Church, ss. 63-5. 12 Další informace o keltské církvi najdete v knize Nory K. Chadwickové The Age of Saints in the Celtic Church, Oxford University Press, 1961; dále v práci Doma Louise Gougauda Christianity in Celtic Lands (překl. do angl. Maud Joyntová), Four Courts Press, Dublin, 1932, a E. G. Bowena The Settlements of the Celtic Saints in Wales, Uni­ versity of Wales Press, Cardiff, 1956. 13 Latinský název zní Constitutum Constantini.

354

14 Město Ferrières zničil Hun Atilla v roce 461, ale Merovejci ho z větší části vystavěli znovu. Viz E. C. M. Begg, The Cult of the Black Virgin, Úvod, ss. 20-1. 15 Nazývali se tak podle Merovea (syna Clodiona z Tournai), který zemřel v roce 446 po Kr. a byl zakladatelem francké dynastie. Rodo­ kmen merovejských králů najdete v revidovaném vydání knihy Blo­ odline of the Holy Grail od Laurence Gardnera, které v roce 2002 vy­ dalo nakladatelství HarperCollins, na ss. 335-7. 16 Původně byla fleur-de-lis emblémem židovské smlouvy o obřízce. 17 Eusebius z Caesareie, An Ecclesiastical History, kn. 3, s. 84. 18 Anglický přepis Konstantinovy donace je uveden in Select Historical Documents of the Middle Ages (překl. Ernest F. Henderson), G. Bell, Londýn, 1925, ss. 319-29. 19 Ve 4. století (od roku 382) přeložil sv. Jeroným Bibli z dřívějších heb­ rejských a řeckých textů pro následné křesťanské účely. Tento pře­ klad se nazývá Vulgáta vzhledem k jejímu obecnému zaměření (vulgatus znamená v latině „obecně rozšířený" nebo také „obyčejný"; pozn. překl.), což vzniklo zkrácením slovního spojení vulgáta editio, „obecně rozšířené vydání". Císař Konstantin se toho již nedožil, zemřel roku 337. 20 Nejstarší známý rukopis Donace se nachází v Codex Parisiensis Lat. 2778 in Collectio Sancti Dionysii, který byl nalezen v klášteře sv. De­ nise ve Francii. Víz Christopher B. Coleman, The Treatise of Lorenzo Valla on the Donation of Constantine, University of Toronto Press, To­ ronto, 1993, s. 6. 21 Ibid., s. 3. Mikuláš Kusánský (Nicholas Cusanus) uveřejnil své kri­ tické ocenění Donace ve svém spise De Concordantia Catholica. 22 Ibid., s. 20 nn., uvádí Treatise of Lorenzo Valla (Laurentii Vallensis) jako přeložené pojednání. 23 Ibid., s. 25. 24 Vyprávění o životě Henryho Edwarda Manninga a jeho konverzi ke katolictví je uvedeno in David Newsome, The Convert Cardinals, John Murray, Londýn, 1993, passim. 25 V době publikace byl Christopher B. Coleman profesorem historie na Allegheny College v pennsylvánské Meadville a pracoval na své práci za pomoci zmíněné vysoké školy a Columbia University, N e w York. 26 Père Lacordaire, St Mary Magdalene, VII. kap., s. 99. 27 The Hutchinson Encyclopedia, Hutchinson, Londýn, 1997 - Saracens. 28 The MacMillan Encyclopedia, MacMillan, Londýn, 1996 - Moors. Toto označení se odvozuje od „Mauretánie", římského označení severo­ západní Afriky. 29 Nejobsažnější popis septimánského království se nachází v knize Arthura J. Zuckermana A Jewish Princedom in Feudal France, Colum­ bia University Press, New York, 1972.

355

30 Židovská víra je zde shrnuta pod pojmem tóra, což je prvních pět knih hebrejské Bible. 31 Ibid., VII. kap., s. 103. Toto vyprávění sestavil na základě domini­ kánských záznamů v 19. století Père Lacordaire, dominikánský mnich a člen Francouzské akademie. 32 Ibid., VII. kap., s. 107. 33 Eudes, jak je uvedeno v nápisu, je Eudes z Akvitánie, který vyhlásil svou nezávislost vzhledem k pokusu Karlovce Pipina Krátkého (otce Karla Velikého) převzít moc Merovejců ve Francii do svých rukou. Eudes byl považován za místního krále Francie jižně od Loi­ ry. 34 V tomto stadiu byl Karlův následník Bene králem neapolským a provensálským.

6. KAPITOLA: STRÁŽCI OSTATKŮ 1 2 3 4 5 6 7

8 9 10 11 12

13

14 15

The Catholic Encyclopedia, sv. XII - Friars Preachers. The Catholic Encyclopedia, sv. VIII - Lacordaire. Père Lacordaire, St Mary Magdalene, VII. kap., s. 120. Filip VI. Francouzský, Alfons IV. Aragonský, Hugh IV. Kyperský, Jan Lucemburský, Robert Sicilský. Jan XXII., Benedikt XII., Klement VII., Urban V, Řehoř XI., Urban VI., Bonifác IX., Innocenc VII. V Britském muzeu je tento spis katalogizován pod názvem Piste Sophia Coptice, MS Add. 5114. Jean Doresse, The Secret Books of the Egyptian Gnostics (překl. do angl. Philip Mairet), Hollis & Carter, Londýn, 1960, 2. kap., s. 64. Teprve v 10. století ustoupila kopština arabštině, přestože v koptské části egyptské církve se používá dodnes. Pistis Sophia: A Gnostic Miscellany (překl. do angl. G. R. S. Mead, 1921), reprint Kessinger, Kila, Mt, 1992, kn. 1,1. kap., s. 1. Ibid., kn. 1, 36. kap., s. 47. Ibid., kn. 2, 72. kap., s. 135. Také se někdy uvádí „... nenávidí naše pohlaví". Ibid., kn. 1,17. kap., s. 20. Chcete-li získat vyčerpávající informace týkající se rytířů templu, viz Desmond Seward, The Monks of War, Paladin/Granada, St Al­ bans, 1974. Louis Charpentier, The Mysteries of Chartres Cathedral, Research Into Lost Knowledge Organization and Thorsons, Wellingborough, 1992, 8. kap., s. 69. E. C. M. Begg, The Cult of the Black Virgin, 4. kap., s. 103. Palestine Exploration Fund, 2 Hinde Mews, Marylebone Lane, Lon­ dýn, WIU 2AA.

356

16 Leen a Kathleen Ritmeyerovi, Secrets of Jerusalem's Temple Mount, Biblical Archaeological Society, Washington, DC, 1998, 5. kap., ss. 71-7. 17 Tyto artefakty nyní uchovává archivář skotských templářů Rovert Brydon. Viz Christopher Knight a Robert Lomas, The Hiram Key, Century, Londýn, 1996, 13. kap., s. 267. 18 Ještě dnes existuje pár ornamentálně zdobených pouzder v bazilice ve Vézelay, o nichž se šíří falešný dojem, že jsou v nich uchovávány ostatky Marie Magdalény. 19 L. Gardner, Losf Secrets of the Sacred Ark, 15. kap., ss. 217-29. 20 Louis Charpentier, The Mysteries of Chartres Cathedral, 17. kap., ss. 137-43: zde naleznete přehled vlastností gotického barevného skla. 21 Michael Baigent, Richard Leigh a Henry Lincoln, The Holy Blood and the Holy Grail, Jonathan Cape, Londýn, 1982, 5. kap. s. 92. 22 Alchymický proces (který objevili moderní vědci v 80. letech 20. sto­ letí), který přeměňuje kovy ze skupiny přechodných prvků, jako je zlato nebo platina, do monoatomárního stavu. Popisuje se jako bílý prášek a označuje se za „exotický druh hmoty". Tato látka má jedi­ nečné antigravitační a supervodivé vlastnosti. 23 Po modernizaci jeho jména v 19. století se Vilars Dehoncort nyní ob­ vykle označuje jako Villard de Honnecourt. Ve francouzštině o něm existuje mnoho prací. V angličtině si lze o něm přečíst například knihu Françoise Bûchera Architector: The Lodge Books and Sketchbooks of Medieval Architects, Abaris Books, New York, 1979; či od Jeana Gimpela The Medieval Machine: The Industrial Revolution of the Middle Ages, Pimlico, Londýn, 1976. 24 Katalogové přihrádkové číslo: MS Lat. 1104. Jeho doprovodné ruko­ pisné poznámky mají číslo MS Fr. 19093. 25 Existuje barevný fototisk tohoto skicáře ze 13. století, kde jsou návr­ hy chartreského labyrintu, který je otištěn in L. Gardner, Lost Secrets of the Sacred Ark. 26 Albertus byl následně papežem Řehořem XV. v roce 1622 svatořečen jako sv. Albert. 27 The Catholic Encyclopedia, sv. XIV - Albertus Magnus. 28 The Catholic Encyclopedia, sv. II - Benedict XI, a sv. XIV - Toulouse. 29 Následkem toho se dodnes někteří lidé bojí nešťastného pátku tři­ náctého. 30 Princ Michael z Albany, hlava dynastie Stewartů, The Forgotten Mo­ narchy of Scotland, Chrystalis/Vega, Londýn, 2002, 5. kap., s. 62 (čes­ ky: Skotsko, zapomenutá monarchie, překl. Eva Macourkova a Čeněk Sovák, Volvox Globator, Praha, 2000) 31 V 19. století zanechal Alphonse Louis Constant (1810-1875) příprav na kněžskou dráhu v katolické církvi a stal se okultistou, přičemž přijal židovský pseudonym Eliphas Lévi. Napsal mnoho knih o rituální magii, mezitím znovu objevil Bafometa, přičemž vycházel

357

z předpokladu, že to byl kozel a strašný démon. Jeho kresba této by­ tosti je v současné době velice dobře známá, je to zpola muž, zpola žena, má hlavu kozla a na čele pentagram a stal se univerzálním symbolem černé magie a zla. Používá se též jako představa ďábla v tarotových kartách a natolik fascinoval anglického okultistu 20. století Aleistera Crowleyho, že použil Bafometa jako svého ma­ gického jména. 32 Dvanáct dalších spisů z období svitků od Mrtvého moře a vztahují­ cích se k období vzniku posledních starozákonních spisů předsta­ vuje takzvané apokryfy (Skryté věci). Přestože jsou zahrnuty do Septuaginty, do hebrejského kánonu se nedostaly. Vznikly v pro­ středí helénistického alexandrijského judaismu, ale ortodoxní Židé je nepřijímají. Tyto knihy jsou nicméně zahrnuty rovněž do Vulgáty sv. Jeronýma (cca 385) jako rozšíření Starého zákona a katolická cír­ kev je uznává. Ovšem téměř ve všech protestantských Biblích chy­ bějí, neboť význačný reformátor Martin Luther (1483-1546) je takří­ kajíc odstavil na vedlejší kolej, a překladatelé je proto obvykle ignorovali. Těchto dvanáct knih nese tyto názvy: Ezdráš, Tóbit - Tóbijáš, Judit, Přídavky k Ester, Moudrost Šalomounova (neboli Kniha moudrosti; pozn. překl.), Sírachovec (nebo též Moudrost Jésúse Síracha čili Ecclesiasticus; pozn. překl.), Báruk s Listem Jeremjášovým, Modlitba tří sva­ tých jinocha a Bél a drak a Zuzana (všechny tři obsažené v Přídavcích ke knize Daniel; pozn. překl.), Modlitba Menašeova, knihy Makabejské. 33 John Allegro, The Dead Sea Scrolls Penguin, Londýn, 1964,5. kap., s. 93. 34 B. Thieringová, Jesus the Man, 4. kap., ss. 20-21. Tohle je snad nejlepší kniha, co se týče přesného popisu, jak esejské kódování zákoníků fungovalo v praxi. Napsala ji Barbara Thieringová, která tento po­ stup objevila a zdokonalila. Zjednodušený přehled je uveden rov­ něž ve vydání knihy Laurence Gardnera Bloodline of the Holy Grail z roku 2002, 2. kap., ss. 20-3. 35 Eschatologie je studijní obor (v rámci teologie), který se zabývá kon­ cem světa, takzvanými „posledními věcmi" (smrtí a posledním sou­ dem). 36 Hugh J. Schonfield, The Essene Odyssey, Element Books, Shaftesbury, 1984, úvod, ss. 7-8, a 11. kap., ss. 66-68. 37 Ibid., dodatek A, ss. 162-165. Bafomet se v hebrejštině (zprava dole­ va) píše [tav] [mem] [vav] [pe] [bet]. Když na to aplikujeme dekódo­ vací systém atbaš, dostaneme (opět zprava doleva jako v hebrejšti­ ně) [alef] [jod] [pe] [vav] [sin] = Sofia.

7. KAPITOLA: POZORUHODNÉ TEXTY 1 Jan 11:1-53. 2 The Catholic Encyclopedia, sv. IX - Mark.

358

3 B. Thieringová, Jesus the Man, 14. kap., s. 75. 4 Úplnější popis kostela sv. Marty viz J. W. Taylor, The Corning of the Saints, 10. kap., ss. 195-7. 5 Sv. Caesarius byl za Merovejců opatem v předbenediktinském kláš­ teře v Arles na jihu Francie. Založil v Arles rovněž konvent a proslul svými slovy „Přizpůsob své chování slovům, která zpíváš" - Oxford Dictionary of Saints. 6 Sermo 26 de Verbis Domini, z Homilia sancti Augustini Episcopi (Homilie sv. Augustina, biskupa). 7 J. R. Porter, Jesus Christ, Duncan Baird, Londýn, 1999, s. 129. 8 Michael Baigent, Richard Leigh a Henry Lincoln, The Holy Blood and the Holy Grail, 12. kap., ss. 282-3. 9 Nancy Quallsová-Corbettová, The Sacred Prostitute, s. 56; Marjory Malvernová, Venus in the Sackcloth, 2. kap., s. 17; Oxford Annotated Bible (eds. Herbert G. May a Bruce M. Metzger), Oxford University Press, Oxford, 1962, s. 1238. 10 Autoritativním titulem, co se tohoto předmětu týče, je kniha Mortona Smithe The Secret Gospel, Victor Gollancz, Londýn, 1974. 11 E. Pagels, The Gnostic Gospels, 3. kap., s. 60. 12 O tomto objevu podrobně pojednává článek nazvaný „The Strange Case of the Secret Gospel According to Mark" (ed. David Fideler) in Alexandria: The Journal for the Western Cosmological Traditions, Phanes Press, 1995, sv. 3, ss. 103-29. 13 M. Smith, The Secret Gospel, 7. kap., s. 51. 14 Michael Baigent, Richard Leigh a Henry Lincoln, The Holy Blood and the Holy Grail, 12. kap., s. 296. 15 Matouš 26:6, Marek 14:3, Lukáš 7:36 a 40, Jan 11:1 a 12:1. 16 F. Josephus, The Antiquities of the Jews, kn. XVIII, kap. 3:2. 17 Je potvrzeno, že právě tak tomu bylo v případě Tajného evangelia Markova, kde se o Lazarovi říká, že měl „lněný oděv na nahém těle". Označuje se také jako „mladík". Podobná zmínka se vyskytu­ je u Marka 14:51-52 i v souvislosti s Ježíšovým zatčením v Getse­ mane, kde se říká: „Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo." V obou případech šlo o symbolický po­ pis Šimona, který byl zbaven svého dřívějšího duchovenského úřa­ du, a když byl označen za „mladíka", znamenalo to, že byl po ob­ dobí exkomunikace znovu dosazen do stavu novice v pospolitosti. 18 Dondaine (1898-1987) proslul svou informační prací Les Heresies et L'Inquisition. 19 Instituto Storico Domenicano http://www.op.org/curia/storico/ a http://www.op.org./ curia/storico/afp. 20 Yuri Stoyanov, The Hidden Tradition in Europe, Arkana/Penguin, Londýn, 1994, 6. kap., ss. 222-3. 21 Robert Alter, Genesis, W. W. Norton, New York, NY, 1996, 36. kap., s. 204.

359

22 Toto téma je dobře zpracováno in Michael Baigent, Richard Leigh a Henry Lincoln, The Holy Blood and the Holy Grail, Jonathan Cape, Londýn, 1982, 2. kap. ss. 19-34. 23 Slušný přehled o Provenci jako kolébce osvícenství se nachází in Margaret Starbirdová, The Woman with the Alabaster Jar, 4. kap., ss. 67-78. 24 Eleanora z Akvitánie (1122-1204) je dobrým příkladem ženské rov­ noprávnosti v dané oblasti. Její význam a vliv byly zdrojem neustá­ lého pohoršení biskupů římské církve. 25 Y. Stoyanov, The Hidden Tradition in Europe, 4. kap., ss. 159. 26 Vybrané práce týkající se křižácké výpravy proti albigenským jsou tyto: Jonathan Sumption, The Albigensian Crusade, Faber & Faber, Londýn, 1978, a Zoé Oldenbourgová, Masacre at Montségur (překl. do angl. Peter Green), Pantheon, New York, 1961. 27 Jean Evenou, „La messe de Sainte Marie Madeleine au Missel roma­ in (1570-1970)" in Robert S. J. Godding, Grégoire le Grand et la Made­ leine in Memoriam soctorum vénérantes - Miscellanea in onore di Mgr. Victor Saxer, Vatikán, Řím, 1992, ss. 353-65. 28 „De nativitate sancti Johanis Baptiste, et de beaetis apostolic Petro et Paulo, et de beata Maria Magdalena fiat festům totum duplex; et magister ordinis cures de sequentiis providere" in Acta capitulorum generalium ordinis praedicatorum (ed. B. Reichert), Vatikán, Řím, 1898, s. 283. 29 Susan Haskinsová, Mary Magdalene, Myth and Metaphor, Harcourt Brace, N e w York, 1994, 5. kap., s. 147. 30 „In festo sanctae Mariae Magdalenae" in Sermones festiui, Divi. Thomae Aquinatis opera LXXV, Benátky, 1787, s. 113. 31 The Dialogue of the Saviour a Gospel of Mary v této části se nacházejí v anglickém překladu The Nag Hammadi Library. 32 R. McL. Wilson, The Gospel of Philip: Translated from Coptic Text; viz též 8. kapitola - Choť Spasitelova a související poznámky. 33 Vydáno v roce 1892 v péči M. Bourianta ve sv. IX, fac. I, Memoirs of the French Archaeological Mission at Cairo.

8. KAPITOLA: ŽENY A CÍRKEV 1 F. Josephus, The Antiquities of the Jews, kn. XVII, kap. 13:5 a kn. XVIII, kap. 1:1. 2 S. Perowne, The Later Herods, 8. kap., s. 48. 3 B. Thieringová, Jesus the Man, 5. kap., ss. 26-9. 4 H. J. Schonfield, The Original New Testament, s. 136 - Lukáš 2:45-50. V Bibli krále Jakuba se slovo „učitelé" překládá jako „doktoři", což je titul akademické doktorské hodnosti. 5 V současné době se vzhledem ke kosmopolitnímu složení společ-

360

nosti nahrazuje označení „př. Kr.", tj. „před Kristem", a „po Kr.", tj. „po Kristu", zkratkami „př. n. 1.", tj. „před naším letopočtem" (v angličtině BCE, Before the Common Era) a „n. 1.", tj. „našeho leto­ počtu" (v angličtině CE, Common Era). 6 B. Thieringová, Jesus the Man, Dodatek 1, s. 178. 7 J. Finnigan, Handbook of Biblical Chronology, Princeton University Press, Princeton, NJ, 1964. 8 Podobné tradice jsou obvyklé i dnes. Britská královna Alžběta II. se narodila 26. dubna 1926, ale její oficiální narozeniny se slaví v červ­ nu stejně jako narozeniny jejích předchůdců od roku 1748, od doby vlády Eduarda VII. 9 Je třeba si povšimnout, že ve Skutcích 5:30, 10:39 a 13:29 se v souvislosti s Ježíšovým umučením mluví o tom, že „visel na stromě". 10 Jak bylo zmíněno již v 1. kapitole, ve standardních vydáních Bible se slova Noli me tangere obvykle překládají jako „Nedotýkej se mne". Avšak z překladu původního řeckého textu Janova evangelia vyplývá, že je to nesprávně. Správný překlad zní „Nelni ke mně" či „Neobjímej mne". Sloveso „dotknout se" zde není na místě. Viz H. J. Schonfield, The Original New Testament, s. 529 - Jan 20:17 a Schonfieldova poznámka 7 na této straně. 11 The Oxford Compact English Dictionary (Oxford Word Library: OWL Micrographie), Oxford University Press, Oxford, 1971. Anglické slo­ vo pro choť „consort" se odvozuje z latinských slov con (spolu) + sors (úděl či díl ve společném jmění), což znamená „držící díl ve společném jmění". V prvním vydání Nathan Baileyoos Universal Ety­ mological Dictionary z roku 1721 se tento pojem definuje jako „man­ želka suverénního prince". 12 V některých překladech Filipova evangelia se řecké slovo koinónos překládá jako „společnice" či „družka". Lingvisté však poukazují na to, že ačkoli to v širším slova smyslu není zcela nesprávné, přes­ něji by se mělo překládat jako „choť". Viz R. McL. Wilson, The Gos­ pel of Philip: Translated from the Coptic Text, ss. 35, 97. 13 The Catholic Encyclopedia, sv. II - St Athanasius. 14 Tomášovo evangelium v The Nag Hammadi Library. 15 Sv. Kléméns Alexandrijský, Clementine Homilies and Apostolical Con­ stitutions (překl. do angl. William Whiston), Ante-Nicene Library, T. T. Clark, Edinburgh, 1870, úvod, s. 3. 16 E. Pagels, The Gnostic Gospels, 3. kap., s. 60. 17 Caria Ricciová, Mary Magdalene and Many Others, Fortress Press, Minneapolis, MN, 1994,1. kap., s. 23. 18 Talmud, sota 19a. 19 E. Pagels, The Gnostic Gospels, 3. kap., s. 65.

361

9. KAPITOLA: POSVÁTNÉ MANŽELSTVÍ 1 J. R. Porter, The Illustrated Guide to the Bible, Duncan Baird, Londýn, 1995, s. 12. 2 Ditessaron: pozdní latina, z řečtiny - dia tessaron chordon symfónia „souzvuk prostřednictvím čtyř not", z dia (skrze) + tessares (čtyři). Chcete-li podrobnější výklad, viz W. L. Peterson „Taitan's Diatessaron" in Helmut Koester, Ancient Christian Gospels: Their History and Development, SCM Press, Londýn, 1990, ss. 403-430. 3 Evangelia jsou dílem mnichů z Lindisfarne na severovýchodním pobřeží Anglie z doby kolem roku 950, kdy pobývali v Evropě; jed­ notlivé prvky byly přepsány do staroslověnštiny, což byl liturgický jazyk církve, jež se nyní označuje jako Stará církev. 4 Ve 2. kapitole „Bratři a sestry" a 4. kapitole „Manželská pravidla". 5 Dr Smith's Bible Dictionary - na tuto práci odkazuje J. Fleetwood ve své knize The Life of Our Lord and Saviour Jesus Christ; tvrdí se zde, že původní slovo znamená „místo noclehu". Hostince v západním slo­ va smyslu byly ve starověku na Blízkém Východě neznámá věc. 6 A. N. Wilson, Jesus, 4. kap., s. 80. 7 The Oxford Concise English Dictionary (ed. Delia Thompsonová), Ox­ ford University Press, Oxford, 1995 - manger (jesle): „Dlouhá otevře­ ná bedna nebo koryto ve stáji apod, pro koně nebo dobytek, kteří v něm mají krmení." 8 The Oxford Compact English Dictionary (Oxford Word Library: OWL Micrographie) - Harlot. 9 Nathan Bailey's Universal Etymological Dictionary - Harlot. 10 Samuel Noel Kramer, The Sacred Marriage Rite, Indiana University Press, Bloomington, AL, 1969, 4. kap., s. 84. 11 Městský stát Ur Chaldejců (či Ur Chaldejské) byl místem v Sumeru, severně od Perského zálivu (nyní jižní Irák), kde stála Innanina věž-zikkurat. 12 Henri Frankfort, Kingship and the Gods, University of Chicago Press, Chicago, IL, 1948, s. 246. Výraz lugal pochází z lu (muž) a gal (velký), takže znamená „velký muž". 13 Colin Wilson a John Grant, The Directory of Possibilities, Webb & Bo­ wer, Exeter, 1981, s. 37. 14 Fénická mince s tímto symbolem je uvedena jako ilustrace v knize Realm of the Ring Lords Laurence Gardnera, kterou v roce 2003 vyda­ lo nakladatelství HarperCollins, v 5. kap., s. 54. 15 A. N. Wilson, Jesus, 2. kap., s. 26. 16 Michael Baigent, Richard Leigh a Henry Lincoln, The Messianic Lega­ cy, Jonathan Cape, Londýn, 1986, 6. kap., s. 67. 17 To začalo být zjevné v poslední době díky kampani za ordinaci žen v římskokatolické církvi. http://www.womenpriest.org.

362

18 John Wijngaards, No Women in Holy Orders?, Canterbury Press, Nor­ wich, 2002, s. 158. 19 2. Tesalonicenským 2:2. 20 J. R. Porter, The Illustrated Guide to the Bible, s. 239. 21 Ibid., s. 241. 22 1. Timoteovi 2:11-12 „Poučování má žena přijímat v tichosti a plné podřízenosti. Nedovoluji, aby žena sama poučovala ani aby měla ně­ jakou moc nad mužem, máse v tichu držet zpátky." (Překlad Dr. Ondřeje Petrů, O. P.) 23 J. Wijngaards, No Women in Holy Orders?, dodatek „Texty", ss. 156-205. 24 The Catholic Encyclopedia, sv. XI - St Olympias. 25 „Women in the Christian Revision" in B. Thieringová, Jesus the Man, dodatek III, ss. 366-71. 26 V podání Ježíšova rodokmenu se Matoušovo a Lukášovo evange­ lium neshodují, co se týče původu z krále Davida. V Matoušově evangeliu je uveden královský rodokmen od Šalomouna, kdežto Lukáš uvádí podrobný výčet předků od Nátana, jiného Davidova syna. Tato část seznamu obsahuje u Matouše dvacet dva předky, oproti dvaceti předkům u Lukáše. Avšak oba seznamy se nakonec shodnou na Zorobabelovi, kterého oba považují za přímého a bez­ prostředního potomka Salatielova. Ale i to je téma, o kterém by bylo možné ještě diskutovat, protože starozákonní knihy Ezdráš 3:2 a Ageus 1:1 sice potvrzují, že Zorobabel se narodil v rodině Salatiela, ale mezi nimi mohla být ještě jedna generace, možná Salatielův syn jménem Pedajáš, který by potom byl Zorobabelovým otcem. V tomto ohledu je text 1. Paralipomenon 3:19 poněkud matoucí. Hlavní rozdíl mezi Matoušovým a Lukášovým evangeliem se týká předků od doby Davidovy do éry návratu Izraelitů z babylonského zajetí. Pro toto období je tentýž seznam v 1. Paralipomenon v celko­ vém souladu s rodokmenem uvedeným u Matouše. Od Zorobabela se však seznamy u Matouše a Lukáše opět rozcházejí. Matouš sledu­ je Ježíšovy předky v linii syna jménem Abiud, kdežto Lukáš postu­ puje přes syna jménem Resa. Ježíšův děd ze strany otce se jmenoval podle Matouše 1:16 Jákob, ale u Lukáše 3:23 je uvedeno, že to byl Heli. Obě verze jsou však správ­ né, protože Josefův otec Heli měl jako patriarcha hodnost „Jákob" (viz B. Thieringová, Jesus the Man, 5. kap., s. 29). Genealogický výčet u Matouše od Davida po Jákoba-Heliho (pokrýva­ jící období tisíce let) zahrnuje dvacet pět generací po čtyřiceti letech. Oproti tomu Lukáš uvádí čtyřicet generací po dvaceti pěti letech. Podle Lukáše byl tedy Ježíš dvacátou generací od Zorobabela, zatímco podle Matouše jedenáctou. Pro toto pozdější období trvající kolem pěti set tři­ ceti let prosazuje Matouš standard délky generace padesát tři let, kdež­ to Lukáš je mnohem přijatelnější se svým standardem dvaceti osmi let. 27 J. Fleetwood, The Life of Our Lord and Saviour Jesus Christ, 1. kap.,

363

28 29 30 31 32 33 34 35 36

ss. 10-11. Ve výtahu dr. Paxtona jsou uvedeny zvyklosti týkající se židovského manželství v jeho odlišnostech od mnohem přísnějších dynastických pravidel. B. Thieringová, Jesus the Man, 8. kap., s. 43-49, a dodatek I, s. 177. F. Josephus, The Wars of the Jews, kn. II, kap. 8:13. B. Thieringová, Jesus the Man, 7. kap., s. 42, a dodatek I, s. 209. William Barclay, The Mind of Jesus, SCM Press, Londýn, 1971, 9. kap., ss. 87-8. „Rád obce" in Geza Vermes, The Complete Dead Sea Scrolls in English, Penguin, Londýn, 1998, ss. 105,120. B. Thieringová, Jesus the Man, 4. kap., s. 24. John Shelby Spong, Born of a Woman, HarperSanFrancisco, San Fran­ cisco, CA, 1992,13. kap. m ss. 187-99. Celkový časový rámec a data těchto událostí jsou uvedena v dodat­ ku I „Chronology" in B. Thieringová, Jesus the Man, ss. 221-2. Ibid., dodatek III, s. 367. •

10. KAPITOLA: DĚDICOVÉ 1 J. Hastings (éd.), Dictionary of the Bible - Messiah 2 Michael Baigent a Richard Leigh, The Dead Sea Scrolls Deception, Jo­ nathan Cape, Londýn, 1991, 9. kap., s. 141. Toto heslo „Mesiáš" ve Válečném řádu, kap. XI, se někdy označuje jako „Tvůj pomazaný" (anglicky „Thine Anointed"), například in Geza Vermes, The Com­ plete Dead Sea Scrolls in English, Penguin, Londýn, 1998. 3 „Mesiášský řád" in Geza Vermes, The Complete Dead Sea Scrolls in English, Penguin, Londýn, 1995, ss. 119-22. 4 Lutterworth Dictionary of the Bible (ed. Watson E. Mills), Lutterworth Press, Cambridge, 1994 - Anointing. 5 Nard je aromatická, sladce vonící mast z himalájské rostliny nard, jež roste pouze ve výšce kolem 4750 metrů a byla velice drahá. 6 Pomazání v Betanii - Matouš 26:6-13, Marek 14:3-9, Jan 12:1-7. 7 Předchozí Mariino pomazání - Lukáš 7:36-50. 8 „Lexicon &Pesher" in B. Thieringová, Jesus of the Apocalypse, s. 240. 9 Nard se také používal jako mast při pohřebních obřadech. Bylo zvy­ kem, že truchlící vdova postavila violu s uraženým hrdlem plnou masti do hrobky svého manžela. Viz Margaret Starbirdová, The Wo­ man with the Alabaster Jar, 2. kap., ss. 40-1. Právě z tohoto důvodu šla Marie k Ježíšově hrobu (Jan 20:1). 10 11 12 13

Matouš 26:7, Marek 14:4, Jan 12:2-3. Žalm 23:5. M. Starbirdová, The Woman with the Alabaster Jar, 11. kap., ss. 35-6. Barbara G. Walkerová, The Woman's Encyclopedia of Myths and Secrets, HarperSanFrancisco, San Francisco, CA, 1983, s. 501 - Kingship.

364

14 A. M. Hocart, Kingship, Oxford University Press, Oxford, 1927, 8. kap., s. 103. 15 S. N. Kramer, The Sacred Marriage Rites, Indiana University Press, Boomington, AL, 1969, 5. kap., ss. 85-6. 16 Samuel Macauley Jackson (ed.), The Schaff-Herzog Encyclopedia of Re­ ligious Knowledge, Baker Book House, Grand Rapids, MI, 1953 Song of Solomon. 17 J. Hastings, Dictionary of the Bible - Song of Solomon. 18 Bernard de Clairvaux, Patriologia Latina (ed. J. P. Minge), Paříž, 1854, sv. 183, si. 1050-5. 19 M. Starbirdová, The Goddess in the Gospels: Reclaiming the Sacred Fe­ minine, Bear & Co, Santa Fe, NM, 1998. 20 B. Thieringová, Jesus the Man, dodatek I, „Chronology", ss. 177-8,196. 21 Další proroctví také v Zachariáš 12:10 a 13:6. 22 John Michell, Dimensions of Paradise, Thames and Hudson, Londýn, 1988,1. kap., s. 91. 23 John Michell, The City of Revelation, Garnstone, Londýn, 1971, s. 91. 24 M. Starbirdová, The Goddess in the Gospels, dodatek 2, ss. 157-8. 25 Ibid., s. 177. 26 B. Thieringová, Jesus the Man, dodatek III, s. 367. 27 Matouš 26:6-7, Marek 14:3, Jan 12:1-3. 28 Ze skutečnosti, že Ježíš je uváděn v souvislosti s „dobou, kdy bude všechno nové" (Skutky 3:21), vyplývá, že se stal rodičem a měl po­ vinnost dodržovat po předem stanovenou dobu celibát. Neříká se tu, že dítě byl syn, což znamená, že to byla dcera. O Damaris je zmínka ve Skutcích 17:34. 29 B. Thieringová, fesus the Man, dodatek I, s. 297 a 299, a dodatek III, s. 363-4. 30 Sálem - šalom, jako ve slově Jeruzalém (Jerušalom): Město míru. 31 G. Vermes, The Complete Dead Sea Scrolls in English, s. 85. 32 Lukáš 1:34-36. 33 Matouš 3, Marek 1, Lukáš 3, Jan 1:32, 3:26. 34 O kumránském konceptu dvou Mesiášů píše John Allegro, The Dead Sea Scrolls, Penguin, Londýn, 1964,13. kap., ss. 167-72. 35 Tetrarcha: vládce čtvrtiny království, na rozdíl od etnarchy, což byl vládce národa nebo kmene v rámci království. 36 F. Josephus, The Antiquities of the Jews, kn. XVIII, kap. 5:4. 37 B. Thieringová, Jesus of the Apocalypse, 6. kap., ss. 53-4. 38 Evangelijní vyprávění bylo upraveno tak, aby bylo v souladu s pro­ roctvím Micheáše 5:2, které pochází z roku 710 př. Kr.: „A ty, Betlé­ me efratský [plodný], ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli." Viz též B. Thieringová, Jesus the Man, 9. kap., ss. 50-2. 39 B. Thieringová, Jesus the Man, 29. kap., s. 133. 40 Jan 3:30.

365

11. KAPITOLA: DÍTĚ GRÁLU 1 Šimon je uctíván jako první kněz-misionář na Kypru. Je mu za­ svěcen hlavní kostel v Larnace, ovšem pod jiným jeho novozákon­ ním jménem Lazar. Říká se o něm, že byl prvním larnackým bisku­ pem. 2 Prosélyte byli pohané, kteří konvertovali k judaismu. 3 B. Thieringová, Jesus the Man, 1. kap., ss. 143-4. 4 J. W. Taylor, The Corning of the Saints, 6. kap., s. 103. 5 Christopher Witcombe, „The Chapel of the Courtesan and the Quar­ rel of the Magdalens" in Art Bulletin, New York, 1. července 2002, sv. 84, č. 2, ss. 273-92. 6 Viz odkazy na „ancient texts" in L. S. Lewis, Joseph of Arimathea at Glastonbury, ss. 58-80. 7 Křestní jméno Salome bylo Helena. Jako duchovní poradkyně prin­ cezny Salome, dcery Herodiady, se v souladu se zvyklostmi jmeno­ vala také Salome. Helena-Salome byla matkou apoštola Jakuba a Ja­ na Boanerga, synů Zebedeových (jenž byl znám rovněž pod jménem šimon - viz B. Thieringová, Jesus the Man, dodatek III, s. 333). 8 Ve středověké Británii se mořské panny (anglicky mermaids) nazýva­ ly merrimaids, kdežto v Irsku merrows. 9 Původně Gypcian od Egypcian - Oxford Concise English Dictionary. 10 R. Graves, The White Goddess, 22. kap., s. 395. 11 Ibid., 22. kap., s. 395. 12 Gladys Taylorová, Our Neglected Heritage, Covenant Books, Londýn, 1974, sv. 1 , 8 . 17. 13 B. Thieringová, Jesus the Man, 31. kap., s. 141. 14 Skutky 18:7. Viz též B. Thieringová, Jesus the Man, dodatek I, s. 268. 15 Černá barva, jak se používá u církevních rouch, souvisí s mnohem starší tradicí, než je křesťanství. Vysoká černá socha Isis v kostele sv. Germaina v Paříži byla až do 16. století označována za Pannu Marii Pařížskou. Původní opatství v tom místě bylo postaveno pro merovejské krále Franků. Viz E. C. M. Begg, The Cult of the Black Virgin, 2. kap., s. 66. Benediktinští mniši od St-Germain-des-Prés nosili čer­ né sutany podle nazorejské tradice. V benediktinské kapli byla vzty­ čena socha sv. Geneviève. Byla chápána jako následnice Isis ve Francii a byla blízkou přítelkyní krále Clovise. 16 Bylo to roku 62 po Kr., když se stal veleknězem Ananus mladší, sa­ ducejský bratr Jónatana Annáše. Jako takový měl sklon podporovat opozici sanhedrinu vůči Jakubovi a jeho nazorejským ideálům. 17 Ke kamenování došlo podle Josepha Flavia v roce 62, The Antiquities of Jews, kn. XX, kap. 9:1. 18 Jediný případ, kdy poté znovu židovské síly pošramotily vojenskou pýchu Římanů, nastal v roce 132 po Kr., kdy se znovu vzbouřily pod vedením Šimona bar Kochby, knížete Izraele. Šimon shromáž-

366

dil velkou armádu sestávající z domorodých dobrovolníků i z cizích žoldnéřů. Jeho bitevní plán zahrnoval mnoho strategických operací, z nichž některé využívaly tunelů a podzemních prostor pod Jeruza­ lémem. Během jednoho roku byl Jeruzalém opět zbaven nadvlády Římanů. Byla ustavena židovská správa, která se udržela dva roky. Ale mimo město boj pokračoval a konečná strategie závisela na vo­ jenské pomoci z Persie. Když však byly perské posily připraveny vydat se do Svaté země, byla Persie napadena. Její vojenské oddíly musely zůstat a bránit své vlastní území s tím důsledkem, že Šimon a jeho chrabří spolubojovníci nemohli vzdorovat náporu dvanácti římských legií, které se tam přesunuly ze Sýrie na příkaz císaře Hadriana. Šimonovi muži byli nakonec roku 135 přemoženi západ­ ně od Jeruzaléma, v Battinu. 19 Edessa, nyní Urfa v Turecku, na rozdíl od Edessy v Řecku. 20 Matouš 13:55, Marek 6:3. 21 Přesně řečeno, paranymfos byl člověk, který obřadně vedl nevěstu k jejímu ženichovi. 22 Profesor Fida Hassnain, A Search for the Historical Jesus - from Apoc­ ryphal, Buddhist, Islamic & Sanscrit Sources, Gateway Books, Bath, 1994. 23 B. Thieringová, Jesus the Man, 33. kap., s. 151. 24 B. Thieringová, Jesus of the Apocalypse, 3. kap., s. 31. Tato práce po­ drobně líčí události v souvislosti s historií mesiášské rodiny, jak je popsána v knize Zjevení. 25 Jan 21:7,21:20. 26 Viz 7. kapitola - Marta. 27 Zjevení 1:4.

12. KAPITOLA: KRÁLOVSTVÍ DESPOSYNI 1 Dictionnaire étymologique des noms de lieux en France - Aix. 2 G. Vermes, The Complete Dead Sea Scrolls in English, Community Rule VII, ss. 108-109. Viz též Michael Baigent a Richard Leigh, The Dead Sea Scroll Deception, 9. kap., ss. 140-1, a Robert H. Eisenman, Macca­ bees, Zadokites, Christians and Qumrân, E. J. Brill, Leiden, 1983, s. 42. 3 B. Thieringová, Jesus the Man, Dodatek II, „Locations: The Systems for Boats", ss. 325-31. 4 Ibid., 18. kap., s. 91. 5 Tomuto symbolickému nasycení nebylo ve skutečnosti přítomno 5000 lidí. „Pět tisíc" byl název, který příslušel lidu, který žil v Pales­ tině, ale nebyli to Židé. Nazývali se „Synové Cháma", čímž se mys­ lel zakladatel chamitských kmenů v oblasti. Styčným důstojníkem Pospolitosti, který jednal s Pěti tisíci, byl Ježíšův apoštol Jan Boaner­ ges. Viz B. Thieringová, Jesus the Man, Dodatek III, s. 357.

367

6 Ani zde nešlo o 4000 účastníků. Těmito „Čtyřmi tisíci" („Muži Šémovi") byla další specifická pohanská skupina. Společně s proselyty (konvertity k judaismu), zvanými „Tři tisíce", měli tvořit část zvláš­ tě kosmopolitního kmene Ašer. 7 The High History of the Holy Grail (Perlesvaus), (překl. do angl. Seba­ stian Evans), Everyman, Londýn, 1912. 8 Dictionnaire étymologique des noms de lieux en France - Dax. 9 Watson E. Mills (éd.), Lutterworth Dictionary of the Bible - Bethlehem. 10 Egyptský chrám na vrcholu hory Serâbtt el Khádim, Sinaj, objevený v roce 1904. Viz W. M. Flinders Pétrie, Researches in Sinai, John Mur­ ray, Londýn, 1906. 11 Reliéf, který je součástí pokladu faraóna Tuthmose III., cca 1450 př. Kr, v karnackém chrámu. 12 1. Samuelova 21:6. 13 Řecká bible Septuaginta - Starý zákon, 3. Královská 5:7. 14 The Times Atlas of the Bible, Times Books, Londýn, 1994, s. 147. 15 Trasu, kterou používali židovští obchodníci s kovy, popsal Diodóros Siculos za vlády císaře Augusta (63 př. Kr.-14 po Kr.) takto: „Cí­ nová ruda se transportuje z Británie do Galie, kupci ji převážejí na oslech vnitrozemím Keltiky do Marseilles a do města znavého Narbo[nne]." Poté se převezla na lodích po Středozemním moři na ko­ nečná místa určení. Viz John W. Taylor, The Coming of the Saints, 8. kap., s. 143. 16 Matouš 27:57-60. 17 V novodobé západní monarchické struktuře by to odpovídalo titulu prince, Jeho královská Výsost. 18 B. Thieringová, Jesus the Man, Dodatek III, s. 353. 19 L. S. Lewis, Joseph of Arimathea at Glastonbury, s. 54. 20 „Lán" (anglicky „hide") byla taková plocha země, která měla země­ dělsky uživit jednu rodinu po dobu jednoho roku s jedním pluhem v Somersetu (v Glastonburskému hrabství) se rovná 120 akrům (při­ bližně 48,5 hektaru). 21 Svatostánek je popsán v knize Exodus 26 a 36. 22 L. S. Lewis, Joseph of Arimathea at Glastonbury, ss. 15-16. 23 Sv. Augustin kolem roku 600 napsal: „V západních končinách Britá­ nie je jistý královský ostrov nazvaný v pradávném jazyce Glastonia. Na něm našli, vedeni Bohem, první nově přivedení na katolickou víru z řad Anglů kostel, který nepostavil žádný člověk, jak říkají, ale připravil ho sám Bůh pro spasení lidstva, a Sám jeho Nebeský stavi­ tel ukázal (mnoha zázraky a tajemnými uzdraveními), že tento kos­ tel zasvětil Sobě Samému a svaté Marii, Matce Boží." Viz William of Malmesbury, The Antiquities of Glastonbury, Talbot/JMF Books, Llanerch, 1980. s. 1. 24 Willis Barnstone (éd.), The Other Bible, HarperSanFrancisco, San Francisco, 1984, s. 368.

368

25 Gregory of Tours, A History of the Franks (překl. Lewis Thorpe), Pen­ guin, Londýn, 1964, kn. 1:21, s. 82. 26 V Howardově sbírce v Naworth Castle v Cumbrii. 27 Cín je základní součástí bronzu a nejdůležitější cínové doly se na­ cházely v jihozápadní Anglii, v oblasti, kde byla rovněž bohatá na­ leziště mědi a olova, pročež tam vládl za dob rozmachu Římské říše čilý obchodní ruch. Britské muzeum vlastní dva nádherné kusy olova pocházející z mendipských dolů u Glastonbury z období 49 po Kr. a 60 po Kr. Jeden nese v latině název „Britannicus, syn cí­ saře Claudia" a druhý nápis „Britské olovo: vlastnictví císaře Nerona". 28 Genesis 4:22 a Exodus 25:30-32. 29 Matthaei Parisiensis, Chronica Majora (rep., Matthew Paris, The Chro­ nicles of Matthew Paris, Palgrave MacMillan, Londýn, 1984). 30 Kamenování nebylo obvyklou metodou popravy. Častěji to byl způ­ sob, jak vyhnat označenou oběť z určité části města nebo z města vůbec. 31 L. S. Lewis, Joseph of Arimathea at Glastonbury, s. 15. Po sjednocení Skotska a Anglie byl královský titul upraven na méně zbožný: Jeho britská Výsost. 32 Součástí cisterciáckého Vulgátského cyklu je Estoire del Graal, Queste del Saint Graal a Livres de Lancelot, stejně jako další příběhy o Artušo­ vi a Merlinovi. 33 V I . století byla britská pevnina (Anglie, Wales a Skotsko) obecně známá pod názvem Albion. Irové ji nazývali Alba, což je pojmeno­ vání, které později zůstalo pouze skotskému severu poté, co se na Západní vrchovině Daldriady usadili irští Skotové. Do roku 900 se z Alby stala Albany a asi o sto let později vzniklo další jméno, Skot­ sko (či Scotia). Galský výraz Scotia (z něhož se odvozují Skotové a Skotsko) pochází od princezny Scoty, dcery egyptského faraóna Nechoniba (Nekau I., 610-555 př. Kr.). Dostala jméno Scota (skytsky: Sco-ta = Vládkyně lidu), když se provdala za Galamha Skytského (známého rovněž pod jménem Milidh). Poté se po Galamhově smrti ve Španělsku přestěhovala se svými syny do Irska. Jméno Scotia dal Albě ve 4. století po Kr. král Niai Noighiallach a Dal Riàta. Viz Geoffrey Keating, The History of Ireland (překl. do angl. David Comyn a Rev. P. S. Dinneen), 1640 reprint Irish Texts Society, Londýn, 1904-14, sv. I, s. 102; sv. II, ss. 44, 46, 58, 78, 372, 374. 34 To se v některých knihách chybně přepisuje jako „Ostrov skla" („sklo" se anglicky řekne glass). 35 Roger Sherman Loomis ve své práci The Grail: From Celtic Myth to Christian Symbolism, University of Wales Press, Cardiff, 1963, uvádí, že ve vlastních jménech v rukopisném přenosu někdy chybí počá­ teční písmeno - ačkoliv obměny počátečních písmen jsou rysem keltských jazyků. Na základě toho se stává, že z Morgaine je někdy

369

Orguein a v tomto konkrétním případě se z Galainse (Galaaina) stá­ vá Alain (Alaain). 36 V příběhu The Grand Saint Grail (Estoire del Saint Graaï) se potvrzuje, že po Alainově smrti přešla pravomoc panování Grálu na Jozueho, i když ho označuje za Alainova bratra, a nikoli za bratrance. 37 Nejvýznamnější kroniky Glastonbury jsou: William z Malmesbury (1090-1143), De Antiquitate Glastoniensis Ecclesiae, a John z Glaston­ bury, Cronica sive Antiquitates Glastoniensis Ecclesie (ca 1400), Boydell & Brewer, Woodbridge, 1985.

13. KAPITOLA: SVATÝ BALZÁM 1 LlanoverMSBl,aCardiffMS16. 2 Výběr starých velšských rukopisů v próze a verši ze sbírky sestave­ né Edwardem Williamsem (známým pod jménem Iolo Morganwg Iolo z Glamorganu), 1747-1826, a předložený jako materiál pro no­ vou historii Walesu. Vydáno jako: Taliesin Williams, Iolo Mor­ ganwg, Thomas Price, Owen Jones a Society for the Publication of Ancient Welsh Manuscripts. Abergavenny, Iolo Manuscripts, W. Rees, Llandovery and Longman & Co., Londýn, 1848. 3 L. S. Lewis, Joseph of Arimathea at Glastonbury, ss. 68-69, 78-79. 4 5. kapitola - Svatý balzám. 5 Genealogies of the Welsh Princes in Harleian MS 3859. 6 Silurie patřila zčásti k západu Anglie a zčásti k Jižnímu Walesu. 7 G. Taylorová, Our Neglected Heritage, kn. I, s. 33. 8 Proto je Alain v rodokmenech někdy uváděn jako syn patriarchy Brána. 9 Saraz je nyní Gaza. Viz Professor S. Hewins, The Royal Saints of Britain, Chiswick Press, Londýn, 1929, s. 18. 10 F. Josephus, The Antiquities of the Jews, kn. XX, kap. 1:1. 11 R. S. Loomis, The Grail: From Celtic Myth to Christian Symbolism, 12. kap., s. 187. 12 Ibid., 12. kap., s. 179. 13 Z Corpus benedictum. 14 Například - vydáno roku 1966: The Good News Bible a The Jerusalem Bible v angličtině. 15 Codex Vaticanus MS 1209. 16 M. Starbirdová, The Woman with the Alabaster Jar, 2. kap., ss. 40-41. (V Markově evangeliu 16:1 se uvádí, že cílem navštívení hrobky by­ lo pomazání.) 17 Jan 20:1. 18 James King Hewison, The Isle of Bute in the Olden Time, William Blackwood, Edinburgh, 1895, mapa XXIII. 19 The Catholic Encyclopedia, sv. VI - Symbolism of the Fish.

370

20 J. Allegro, The Dead Sea Scrolls, 7. kap., s. 110. 21 J. W. Taylor, The Coming of the Saints, dodatek K. 22 The Anglo-Saxon Chronicle, (překlad do angl. Michael Swanton), J. M. Dent, Londýn, 1997 - Winchester MS (A) & Peterborough MS (E), roku 167 po Kr. 23 Lucius zemřel 3. prosince 201 a byl pohřben v St Mary le Lode v Gloucesteru. Jeho ostatky byly později přeneseny do kostela sv. Petra v Cornhillu v Londýně. Informace v římské martyrologii o Lu­ dově pohřbu ve švýcarském Churu jsou nepřesné ve dvou bodech. Ve skutečnosti se vztahují na krále Lucia Bavorského (a nikoli na britského Lucia Světlého). Kromě toho bavorský Lucius zemřel v Curii v Německu, a nikoli v Churu ve švýcarsku.

14. KAPITOLA: KRÁLOVĚ A BARVY 1 Úplná historie této rodiny a jejích různých odnoží je uvedena in Laurence Gardner, Bloodline of the Holy Grail (vydání nakladatelství HarperCollins z roku 2002), 13. kap., ss. 150-9. 2 Brán Požehnaný je často chybně uváděn jako otec Caractaka. Byli skutečně současníci žijící v 1. století, ale Caractakovým otcem byl Cymbeline z Camulodu. Jako arcidruid Británie byl Brán „duchov­ ním" otcem Pendragona Caractaka. 3 Lucius byl vnukem Brânovy dcery Penardun ze Silurie. Někdy se uvádí, že to byla dcera Beliho Mawra, nebo jindy, že to byla jeho sestra. Byla však sestrou pozdějšího Mawra, Brânova syna. Penar­ dun byla chráněnkyní královny Boudicky. 4 Gabràn byl vnukem Ferguse mac Ere, který se narodil v galské skotské královské rodině jako potomek vznešeného krále Conaira Móra Irského. Fergus odjel z Irska koncem 5.století, protože chtěl osídlit Západní vysočinu, a vzal s sebou své bratry Loarna a Anguse. Loarnova rodina zabrala oblast severního Argyllu, později známého jako Loarna (nebo Lome), se základnou v Dunollie, Oban. 5 Jednotlivé anály uvádějí různé názvy tohoto konfliktu a jeho místa. K uvedeným místům patří Mount Badon, Mons Badonicus, Dun Baedàn a Cath Badwn (mount a mons v těchto názvech znamenají vrch, pahorek; dun znamená buď vrch, nebo pevnost na vyvýšenině, a cath představuje tvrz). Jako názvy bitvy se udávají Bellům Badonis a Obsessio Badonica (z prvního vyplývá válka, z druhého obléhání). 6 O bitvě se píše in Bodleian Manuscript, Book of Leinster, Book of Ballymote a Chronicles of the Scots a všechny uvádějí jako rok jejího konání rok 516. Viz William Forbes Skene, Chronicles of the Picts and Scots, H. M. General Register, Edinburgh, 1867. Jako velitel Skotů je někdy udáván Aedàn mac Gabràn z Daldriady, ale Aedàn tehdy ještě nebyl naživu. Vůdcem byl jeho otec, princ

371

Gabràn, který se stal králem Daldriady v roce 537. Aedàn a jeho nejstarší syn Artuš bojovali ve druhé bitvě u Dun Baedànu, která se konala roku 575. Navzdory roku 516 definitivně uváděnému v kronikách byly velké spory ohledně první bitvy. Došlo k nim proto, že badatelé byli na­ směrováni ke Gildasovi, který je chybně ztotožňován jako autor spi­ su De Excidio. Ale žil v letech 425-512, a tak byl již po smrti, když se narodil Gildas II. roku 516, v roce bitvy, což ve vyprávění zdůraznil. Dalšími vybranými pracemi na téma Británie v době temna jsou Myles Dillon a Nora K. Chadwicková, The Celtic Realms, Weidenfeld & Nicolson, Londýn, 1967; Nora K. Chadwicková a Hector Munro Chadwick, Studies in Early British History, Cambridge University Press, Cambridge, 1954; Hector Munro Chadwick, Early Scotland: The Picts, Scots and Welsh of Southern Scotland, Cambridge University Press, Cambridge, 1949; William Forbes Skene, Celtic Scotland, Da­ vid Douglas, Edinburgh, 1886-1890 R. Cunliffe Shaw, Post-Roman Carlisle and the Kingdoms of the North-West, Guardian Press, Preston, 1964; Eoin MacNeill, Celtic Ireland (Martin Lester, Dublin, 1921), Academy Press, Dublin, 1981; Peter Hunter Blair, The Origins of Northumbria, Northumberland Press, Gateshead, 1948. 7 Titul merlin („Zřec ke králi") byl v druidské kultuře tradiční. Před Emrysem byl jmenovaným merlinem bard Taliesin, manžel Viviane I. del Acqs. Po jeho smrti v roce 540 přešel tento titul na Emryse z Po­ wysu, který byl oním slavným Merlinem z artušovské tradice. Merlin Emrys byl starším bratrancem krále Aedàna, a mohl tedy požadovat, ať se něco podnikne proti vrahovi Gwenddolaua. Aedàn vyhověl a náležitě rozmetal Rhydderchův alcutský dvůr v Dumbartonu. 8 Někdy se uvádí, že jméno Artuš se odvozuje z latinského Artorius, ale to je naprosto nesprávné. Artušovo jméno je ryze keltské a po­ chází z irského Artur. Ve 3. století byli syny krále Arta Cormac a Ar­ tur. Irská jména nebyla ovlivněna Římany a kořen jména Artuš sahá až do 5. století př. Kr, kdy byl Artur me~Delmann králem Lagainu. 9 Jméno Uther Pendragon vymyslel romanopisec Geoffrey z Monmouthu (pozdější biskup od sv. Asafa) a galské slovo uther (či uthir) bylo prostě přídavné jméno s významem „strašný". 10 Historii krále Artuše lze ve větší úplnosti nalézt in Laurence Gard­ ner, Bloodline of the Holy Grail (vydání nakladatelství Harper & Col­ lins z roku 2002), 14. kap., ss. 160-73. 11 Jako poznámka 6: W. F. Skene, Chronicles of the Picts and Scots. 12 Saint Adamnan, A Life of Saint Columba (překlad do angl. Wentworth Huyshe), George Routledge, Londýn 1908 13 Traktát nazvaný „Tributes Paid to Baedàn, King of Ulster" in W. F. Skene, Chronicles of the Picts and Scots. 14 Tigernach hua Braein, The Annals of Tigernach, roku 595, Rawlinson 3. zlomek in Revue Celtique 17 v Bodleian Library, Oxford.

372

15 Keltské církevní sídlo králů Skotů. 16 To bylo v době před spojeným národem Anglie. Teprve roku 927 byl vnuk Alfréda Velikého Aethelstan uznán jako král všech většinou anglosaských uskupení. 17 JKV princ Michael z Albany, The Forgotten Monarchy of Scotland, Crystalis/Vega, Londýn, 2002, 2. kap., s. 18. 18 Whitley Stokes (éd.), Félire Úengusso Céli Dé (The Martyrology of Oengus the Culdee), Dublin Institute for Advanced Studies, Dublin, 1984, heslo: leden, poznámka 27, s. 53. 19 The Catholic Encyclopedia, sv. V - Ecclesiastical Art. 20 S. Haskinsová, Mary Magdalene, Myth and Metaphor, Harcourt Brace, New York, 1994,3. kap. ss. 58-9. 21 Vynikajícím dílem o pravidlech, zásadách, módě a tradicích marián­ ského umění je kniha Anny Jamesonové, Legends of the Madonna, Houghton Mifflin, Boston, 1895. 22 Ibid., Úvod, ss. 40-41. 23 Margaret Starbirdová, The Woman with the Alabaster far, 6. kap., s. 123. 24 Anny Jamesonová, Legends of the Madonna, Úvod, s. 21.

15. KAPITOLA: LEONARDO DA VINCI 1 Serge Bramly, Leonardo the Artist and Man, Penguin, Londýn, 1994, s. 362. 2 Dan Brown, The Da Vinci Code, Bantam Press, Londýn, 2003, 26. kap., ss. 121-2. 3 Patrice Boussel, Leonardo da Vinci, Nouvelles Éditions Françaises, Paříž, 1986, s. 88. 4 Bülent Atalay, Math and the Mona Lisa, Smithsonian Books, Washing­ ton, DC, 2004, 9. kap., s. 177. 5 Je umístěna v National Gallery of Art, Washington, DC, a je to jedi­ ná Leonardova malba mimo Evropu. Ginevra byla dcerou florent­ ského bankéře Ameriga de'Benci. 6 Cecilia byla milenkou vévody Ludovica Sforzy z Milána. 7 Don Pierce, How to Decorate Mats, Cameron, San Raphael, CA, 1985, s. 5. 8 Například: http://ccins.camosun.bc.ca/~jbritton/goldslide/jbgoldslide.htm. 9 Na obou těchto malbách je Leonardův otisk prstu, stejně jako na Madoně ve skalách v Národní galerii v Londýně. 10 D. Brown, Da Vinci Code, 26. kap., ss. 118-21. 11 Vitruvius, De Architecture, Rím, kn. III, 1. kap. 12 P. Boussel, Leonardo da Vinci, s. 88. 13 B. Atalay, Math and the Mona Lisa, 8. kap., s. 152.

373

14 Včetně Berniniho, Artemisie Gentileschi, Nicolase Poussina, Simona Voueta, Pietra da Cortona, Anthonyho Van Dyck a Alessandra Turchiho. 15 S. Bramly, Leonardo the Artist and Man, s. 362. 16 Giulianova hrobka v kapli Medicejských v kostele San Lorenzo je ozdobena Nocí a dnem od Michelangela a sochou Giuliana, rovněž od Michelangela. Vzhledem k tomu, že měl stejné jméno jako jeho strýc (oba se jmenovali Giuliano de Medici), jehož hrobka se rovněž nachází v kapli Medicejských, obě hrobky se často pletou. 17 Giorgio Vasari, Le Vite de' Piú Eccelenti Architetti, Pittori, et Scultori Italiani, Florencie. 1550, část III - Leonardo. 18 B. Atalay, Math and the Mona Lisa, 1. kap., ss. 1-2. 19 Ibid., 3. kap., s. 37. 20 Helmut Ruhemann, „A Refutation of Gombrich's contention that Leonardo deliberately cuts down on information by his sfumato, which G. conceives as an all-over blurring" in The British Journal of Aesthetics, I., 1961, ss. 231-37. 21 22 23 24 25 26

Italský sochař z florentské školy (1427-1479). B. Atalay, Math and the Mona Lisa, 9. kap., s. 176. D. Brown, Da Vinci Code, 30. kap., s. 131. Confraternité dell' Immaculata Concezione. Neposkvrněné početí se stalo oficiálním dogmatem roku 1584. Určitá forma zdobení na základě seškrabování vrchní vrstvy tak, aby se objevila jinak zbarvená spodní vrstva. 27 Martin Kemp, Leonardo on Painting, Yale University Press, New Ha­ ven, CT, 2001, díl VI, ss. 268, 270. Viz též S. Bramly, Leonardo the Ar­ tist and Man, s. 185, a B. Atalay, Math and the Mona Lisa, 9. kap., s. 165. Spinnchristi je květina představující Kristovo utrpení. 28 Ve Staatliche Museen, Berlín. 29 V Galleria degli Ufizzi, Florencie. 30 Cenné mince ze zlata nebo stříbra ražené v několika evropských ze­ mích. Původně se razily na panstvích vévodů a měly tržní hodnotu, ale nebyly vždy legálním platidlem. 31 Martin Kemp, Leonardo on Painting, díl VI, s. 253. 32 D. Brown, Da Vinci Code, 32. kap., s. 138. 33 Seznam foliantů a konkordance všech rukopisných pramenů Codex Urbinas a „Původních Leonardových rukopisů" jsou uvedeny in Martin Kemp, Leonardo on Painting, ss. 297-310. 34 P. Boussel, Leonardo da Vinci, s. 27. 35 Helmut Ruhemann, The Cleaning of Paintings, Hacker Art Books, New York, NY, 1982, 7. kap., s. 230. 36 Pochvalná recenze o louvreském čištění je uvedena in Guy Iznard, Les Pirates de la Peinture, Flammarion, Paříž, 1955, s. 48. 37 Helmut Ruhemann, The Cleaning of Paintings, 10. kap., ss. 231, 259.

374

38 Zvětšený detail je vidět na fotografii s katalogovým číslem 1093 v National Gallery. 39 D. Brown, Da Vinci Code, 32. kap., s. 139. 40 Například S. Bramly, Leonardo the Artist and Man, s. 189. 41 The Oxford Concise English Dictionary - Spadix. 42 Oxford Concordance to the Bible - Tamar. 43 The Septuagint (překl. do angl. L. C. L. Brenton).

16. KAPITOLA: POSLEDNÍ VEČERE 1 B. Atalay, Math and the Mona Lisa, 9. kap., s. 167. 2 Zevrubné informace o Poslední večeři (její historii a geometrii, včet­ ně detailů kopií) se nacházejí in Leo Steinberg, Leonardo's Incessant Last Supper, Zone Books, New York, NY, 2001. 3 P. Boussel, Leonardo da Vinci, ss. 70-1. 4 Ibid.,s.7\. 5 B. Atalay, Math and the Mona Lisa, 9. kap., s. 182. 6 D. Brown, Da Vinci Code, 40. kap., ss. 169-70. 7 Informace v této souvislosti lze vyhledat na stránkách abonentů ArtWatch International: http://www:artwatchinternational.org. 8 Úplný příběh této přelomové restaurace je uveden in: Pinin Brambilla Barcilon a Pietro C. Marani, Leonardo, The Last Supper - vydání anglického překladu (překlad Harlow Tighe), University of Chicago Press, Chicago, IL, 2001. Součástí této knihy jsou reprodukce detailů fresky ve skutečné veli­ kosti, na nichž lze jasně vidět a rozeznat Leonardovu ruku od ruky restaurátora. Práce obsahuje téměř čtyři sta přepychových barev­ ných reprodukcí a je to nejobsažnější technická dokumentace pro­ jektu Barcilonové; úvodní esej historika umění a spoluředitele Pietra C. Maraniho se soustředí na historii nástěnné malby. Leonardo, The Last Supper je neocenitelným historickým přehledem, mimořád­ ně hezkou knihou a podstatnou prací, kterou musí mít každý, kdo dokáže ocenit krásu, technickou vyspělost a osudy renesančního umění. 9 Lynn Picknett a Clive Prince, Turin Shroud: In Whose Image?, Bloomsbury, Londýn, 1994, 5. kap., s. 105. 10 „The Invention and Composition of Narratives" in M. Kemp, Leo­ nardo on Painting, část V, s. 226. 11 Jednou z prvních knih v populární oblasti, která pojednávala o in­ timním vztahu Marie Magdalény a Ježíše, byla publikace Holy Blood and Holy Grail z roku 1982. Dva ze tří jejích autorů byli Richard Leigh a Michael Baigent. Jméno Sir Leigh Teabing je Baigentův ana­ gram. 12 D. Brown, Da Vinci Code, 58. kap., s. 248.

375

13 14 15 16 17 18 19

20 21 22

23 24

Matouš 26:18-30, Marek 14:12-26, Lukáš 22:1-39, Jan 13:1-8:1. D. Brown, Da Vinci Code, 58. kap., s. 248. Má., 57. kap., s. 236. Matouš 26:27, Marek 14:23-24, Lukáš 22:20. D. Brown, Da Vinci Code, 58. kap., s. 243. J. Allegro, The Dead Sea Scrolls, 7. kap., s. 131; 12. kap., s. 164; 13. kap., s. 168. Scroll of the Rule, Annex II, 17-22. Uvedené citace viz Messianic Rule within the Community Rule: in Geza Vermes, The Complete Dead Sea Scrolls in English ( 1 Qsa=lQ 2 8a), ss. 159-60. L. Steinberg, Leonardo's Incessant Last Supper, dodatek C, s. 217. Matouš 26:20, Marek 14:17, Lukáš 22:14. Příležitostně se Poslední večeře a Mariino pomazání Ježíše spojují do jednoho výjevu. Viz S. Haskinsová, Mary Magdalene, Myth and Metaphor, 6. kap., s. 222. 7. kapitola - Magdalénský archiv, a 6. kapitola - Dcera Francie. Ilustrace 24.

17. KAPITOLA: SVATÁ ALEGORIE 1 Maurice W. Brockwell, The Pseudo-Arnolfini Portrait, Chatto & Windus, Londýn, 1952, s. 10. 2 Ibid., 2. kap., s. 5. V nápisu je uvedeno: Pictor Hubertus e Eyck major quo nemo repertus Incepit pondus: quod Johannes arte secundus Suscepit letus, Judoci Vyd prece fretus Vers-V seXta Ma-I: Vos CoLLoCat a Cta tVerl. Chybnou latinou tento záhadný nápis sděluje: „Hubert van Eyck, největší malíř, jaký kdy žil, započal tuto práci [pondus], v níž Jan, je­ ho bratr, až druhý po něm, co se dovednosti týče, měl to štěstí pokra­ čovat na žádost Jodoka (Josseho) Vydta. Na základě tohoto řádku, 6. května, poznáte, kdy bylo dílo dokončeno, tj. roku MCCCCXXXII." Text byl připsán na dvířka oltáře až po roce 1559 a připomíná se v něm památka Huberta jako významnějšího malíře, než byl Jan, a poslední řádkou je chronogram, v němž některá písmena, když se čtou jako římské číslice, dávají rok 1432. Nejstarší text, kde se o těchto řádcích mluví, je kniha autora C. van Mandera, Het Schilder-boeck (Haarlem, 1604). Když se roku 1823 restaurovaly v Berlíně rámy oltáře, některá slova již byla nečitelná. 3 Ibid., 6. kap., s. 64. 4 V primitivním umění, zvláště pak v italském náboženském umění s mnoha postavami, má osoba, která je v dané činnosti hlavní, často zdviženou ruku. 5 MS 305, France s vx 3/4, fols 106,106r-108v.

376

6 R. C. H. Davis, A History of Medieval Europe, Longmans, Londýn, 1957, 6. kap., ss. 120-36. 7 Svatá alegorie Jana Provosta je v barevné reprodukci uvedena v revi­ dovaném vydání knihy Laurence Gardnera Bloodline of the Holy Grail (HarperCollins, 2002). 8 C. Witcombe, „The Chapel of the Courtesan and the Quarrel of the Magdalens" in The Art Bulletin, vol. 84, č. 2, ss. 273-92. 9 Henry Charles Lea, History of Sacerdotal Celibacy in the Christian Church, Watts & Co, Londýn, 1867, ss. 271-2. 10 Po Lucrezii měl papež Alexandr další děti s Vannozzou dei Cattanei: Giovanniho, narozeného v roce 1474, Cesareho, 1476, a Goffreda, 1481.

18. KAPITOLA: TATNÉ PŘEVORSTVÍ 1 To se stalo prostřednictvím dopisu zaslaného Podprefektuře Saint-Julien-en-Genevoise. 2 Kopie Circuit v jeho původní podobě a v jeho pozdější změněné po­ době s Plantardovým zdůrazňováním pravého politického křídla se nacházejí v Bibliothèque Nationale de Paris. 3 Stanovy Prieuré de Sión byly uloženy v Podprefektuře Saint-Julienen-Genevoise. Oficiální oznámení o vzniku 25. června 1956 se obje­ vilo v Journal Officiai de la République Français 20. července 1956, s. 6731. 4 „Les Archives du Prieuré de Sion" od Jeana-Luka Chaumeila in Le Charivari, Č. 18, říjen-prosinec 1973. 5 Nejrozšířeněji oblastní noviny v jihozápadní Francii. 6 Plantard byl 17. prosince 1953 odsouzen na šest měsíců do vězení soudem města St Julien-en-Genevoise za porušování zákona o Abus de Confiance. 7 Stanovy Alpha Galates zveřejnil a vytiskl Chaumeil in Le Trésor des Templiers, reprintu své práce z roku 1979 Le Trésor du Triangle d'Or s novým dodatkem týkajícím se Pierra Plantarda. 8 Na příběh Saunièrova nečekaného zlepšení finančních poměrů upo­ zornila veřejnost kniha Holy Blood and Holy Grail (Svatá krev a Svatý grál) z roku 1982 autorů R. Leigha, M. Baigenta a H. Lincolna. 9 Podrobnosti z biskupova výslechu jsou uchovány v la Semaine Reli­ gieuse de Carcassonne. 3. února 1911 bylo formálně rozhodnuto, že Saunière již nesmí vysluhovat mše. 10 Záznamy Komandérie carcassonnského templu jsou uloženy ve sbírkách knihovny Grand Orient de France a v Les archives secrètes des francs-maçons v Paříži. 11 Ibid., 1. kap., s. 5. 12 Pierre Fueugère, Louis Saint-Maxent a Gaston de Koker.

377

13 Tato souvislost byla poprvé uvedena in M. Baigent, R. Leigh a H. Lincoln, Holy Blood and Holy Grail, 4. kap., s. 72. 14 6. kapitola - Dech univerza. 15 Informace o zájmu Isaaka Newtona a Královské společnosti o alchy­ mii jsou uvedeny in Michael White, Issac Newton, the Last Sorcerer, Fourth Estate, Londýn, 1998, 6. a 7. kap., ss. 104-62. 16 Některé užitečné informace týkající se Řádu království siónského lze nalézt in Melville Henry Massue, Marquis de Ruvigny & Raineval, 1868-1921, The Jacobite Peerage, Baronetage, Knightage & Grants of Honour (1921), faksimile, reprint Charles Skilton, Londýn, 1974. 17 Andrew Sinclair, The Sword and the Grail, Crown, New York, 1992, 7. kap., ss. 77-8. 18 Edgcumbe Staley, King René d'Anjou and his Seven Queens, John Long, Londýn, 1912, 1. kap., ss. 20-1. 19 Ibid., ss. 19-20. 20 IWd.,s.334. 21 M. Baigent, R. Leigh a H. Lincoln, The Holy Blood and the Holy Grail, 6. kap., s. 101, a dodatek ss. 375-6. 22 Viz 7. kapitola - Marta. 23 E. Staley, King René d'Anjou and his Seven Queens, 9. kap., s. 334. 24 Ibid., 5. kap., s. 143. 25 Příběh byl napsán v roce 1457 a vypráví o rytíři Cueurovi, který se v doprovodu svého pážete Desira vypraví na svízelnou pouť dvor­ ské lásky, aby osvobodil dámu Sladkou Milost (la Dame Doulce-Mercy), která je vězněna ve své Pevnosti odporu třemi nepřáteli lásky, jmenovitě Odmítáním, Hanbou a Strachem. 26 „Qui bien beurra, Dieu voira. Qui buerra tout d'une baleine, voira Dieu et la Madeleine." Viz E. Staley, King René d'Anjou and his Seven Queens, 1. kap., s. 29.

378

Syn Boží - Syn člověka Lze s m r t e l n o u p o s t a v u Ježíše ( s y n a M a r i e a Josefa) nějak u s m í ř i t s jeho k ř e s ť a n s k ý m z o b r a z o v á n í m jako b o ž s k é h o Syna Božího? P o u z e e v a n g e l i u m M a t o u š e a L u k á š e p o ­ j e d n á v á o M a r i i n ě p o č e t í a n a r o z e n í Ježíše. M a r e k a J a n tyto u d á l o s t i přecházejí m l č e n í m . P ř e s t o ž e se v J a n o v ě e v a n g e l i u o n a r o z e n í jako t a k o ­ v é m n e m l u v í , v e verši 7:42 j e u v e d e n a p o z n á m k a týkající s e Ježíšových p ř e d k ů : „ N e ř í k á P í s m o , ž e M e s i á š v z e j d e z p o t o m s t v a D a v i d o v a a z Betléma, o d k u d b y l D a v i d ? " Vedle t o h o se v e p i š t o l e a p o š t o l a P a v l a Ř í m a n ů m 1:3—4 m l u v í o „jeho S y n u , k t e r ý t ě l e m p o c h á z e l z r o d u D a v i d o ­ va, ale D u c h e m s v a t ý m b y l v e s v é m z m r t v ý c h v s t á n í u v e ­ d e n do m o c i B o ž í h o S y n a " . O p ě t u M a r k a 10:47 a M a t o u ­ še 22:42 je Ježíš o z n a č o v á n j a k o „ s y n D a v i d ů v " .

Ve

Skutcích 2:30 P e t r n a z ý v á Ježíše (v s o u v i s l o s t i s k r á l e m D a v i d e m ) „jeho p o t o m k e m " . Z t ě c h t o v e r š ů , jakož i z r o d o k m e n ů u v á d ě n ý c h po m u ž s k é linii, je víc n e ž zřejmé, že Ježíš p o c h á z e l p ř í m o z lidských p o t o m k ů k r á l e D a v i d a . N a d t o sv. P a v e l n a ­ psal, ž e Ježíš byl „ u v e d e n d o m o c i " S y n a B o ž í h o ; z a t í m c o v o d d í l u o z v ě s t o v á n í v L u k á š o v ě e v a n g e l i u 1:35 se p o ­ dobně uvádí, že b u d e „ n a z v á n " S y n e m Božím. S k u t e č n o s t Ježíšova d a v i d o v s k é h o p ů v o d u p o otci j e ještě zřetelnější v d o p i s e Ž i d ů m ve verši 7:14 v s o u v i s l o s ­ ti s jeho p o m a z á n í m ve v e l e k n ě ž s k é m Ř á d u M e l c h i s e d e chově. O d d o b M o j ž í š o v ý c h a Á r o n o v ý c h m ě l p o u z e k m e n Levitů a u t o m a t i c k é p r á v o n a i z r a e l s k é k n ě ž s t v í . 387

K m e n J u d ů v , k n ě m u ž p a t ř i l D a v i d a jeho d y n a s t i e a ž p o Josefa a Ježíše, m ě l p r i v i l e g i u m k r á l o v s k é , nikoli v š a k kněžské. K d y ž sv. P a v e l p s a l s v o u e p i š t o l u Ž i d ů m , objasňoval záležitost Ježíšova n o v é h o k n ě ž s k é h o s t a t u s u n á s l e d o v n ě : „Je d o b ř e z n á m o , že n á š P á n p o c h á z e l z Judy, a u Mojžíše n e n í z m í n k y o k n ě z í c h z t o h o t o p o k o l e n í . " ( Ž i d ů m 7:14) B e z p r o s t ř e d n ě p ř e d t í m v Ž i d ů m 7:12 je řečeno, že v sou­ vislosti s o d c h ý l e n í m se od staré z v y k l o s t i „ n u t n ě n a s t á v á z m ě n a z á k o n a " . N i c s e z d e n e ř í k á o t o m , ž e b y Ježíš m o h l být, č í m k o l i by chtěl, čistě p r o t o , že byl S y n e m Božím - je­ n o m že z á k o n je třeba p o z m ě n i t kvůli t o m u , že se narodil v d a v i d o v s k é linii J u d o v ě . S t í m s o u v i s í Korunovační žalm, k t e r ý se t ý k á d a v i d o v ského trůnu - „Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: ,Ty jsi m ů j syn, já jsem tě d n e s z p l o d i l / " (Žalm 7:2) Tento ž a l m se p ř i p o m í n á v o k a m ž i k u , k d y Ježíše křtí J a n v J o r d á n u . V M a t o u š o v ě e v a n g e l i u 3:17, v M a r k o v ě 1:11 a L u k á š o v ě e v a n g e l i u 3:22 se s h o d n ě u v á d í , že hlas z n e b e řekl: „Toto je m ů j m i l o v a n ý Syn, jehož jsem si vy­ volil." K d y ž se Ježíše lidé p t a l i , z d a je S y n e m Božím, o b v y k l e se o d p o v ě d i v y h n u l . V M a t o u š o v ě e v a n g e l i u 26:63-64, k d y ž s e h o v e l e k n ě z p t á , z d a j e s k u t e č n ě S y n e m Božím, Ježíš o d p o v ě d ě l : „Ty s á m jsi to ř e k l . " Z t o h o v y p l ý v á , že to řekl k n ě z , n i k o l i v o n . U L u k á š e 22:70 č t e m e , že Ježíš o d p o v ě d ě l s k u t e č n ě s t e j n ý m z p ů s o b e m : „Tu řekli všichni: J s i t e d y S y n Boží?' O n jim o d p o v ě d ě l : ,Vy s a m i říkáte, ž e já j s e m . ' " P ř i jiných p ř í l e ž i t o s t e c h Ježíš o d p o v ě d ě l , že je „ S y n e m č l o v ě k a " (jako n a p ř í k l a d u M a t o u š e 26:63-64). K r o m ě d a v i d o v s k ý c h z m í n e k v ž a l m e c h v y c h á z í chá­ p á n í Ježíše j a k o S y n a B o ž í h o z t o h o , co o n ě m řekli d r u z í a co je u v e d e n o v t e x t u . N a p ř í k l a d v J a n o v i 20:31 se říká: „ T a t o v š a k z a p s á n a jsou, a b y s t e věřili, že Ježíš je Kristus, S y n Boží." P o d o b n ě ve S k u t c í c h 9:20, k d y ž se o P a v l o v i ř í k a l o , že k á ž e , že K r i s t u s je S y n e m Božím. V N o v é m zá­ k o n ě j e čtyřicet p ě t t a k o v ý c h míst, k d e s e u v á d í , ž e Ježíš 388

„ p r o h l a š o v a l , že je", že se o Ježíši, „ k á z a l o , že j e " či že Je­ žíš „ b y l n a z v á n " S y n e m B o ž í m . A j e t a m d e v a d e s á t z m í ­ nek, že je to „ S y n č l o v ě k a " , p ř i č e m ž v ě t š i n a z n i c h p o c h á ­ zí p ř í m o z J e ž í š o v ý c h ú s t . Řecky z n í „ s y n č l o v ě k a " hyios tú anthrópú. L i n g v i s t i c k é e k v i v a l e n t y jsou následující: a r a m e j s k ý bar naša, h e b r e j ­ ský hen adam. Ve v š e c h p ř í p a d e c h t o t o s o u s l o v í p r o s t ě z n a m e n á „člověk, l i d s k á b y t o s t " . 1 U L u k á š e 3:38 se vysvětluje, že A d a m b y l p r v n í v ř a d ě , k o h o b y l o m o ž n é o z n a č i t j a k o S y n a B o ž í h o . P r o celkovější o b r a z je v š a k důležitější, že v Bibli se u v á d ě j í u r č i t í za­ sloužilí lidé jako „ d ě t i B o ž í " , počínaje v N o v é m z á k o n ě v l a s t n í m i J e ž í š o v ý m i slovy u v e d e n ý m i u M a t o u š e 5:9: „ B l a h o s l a v e n í t v ů r c o v é pokoje, neboť o n i b u d o u n a z v á n i ,Boží d ě t i ' . " A t a k é tady, stejně j a k o v J e ž í š o v ě p ř í p a d ě , je d ů l e ž i t é slovo „ n a z v á n i " . Uvážíme-li toto všechno, pojem „Syn Boží", k t e r ý m byl Ježíš o z n a č o v á n , b y l o b r a z n ý a symbolický, k d e ž t o je­ h o fyzický p ů v o d o d k r á l e D a v i d a j e u v á d ě n p ř i m n o h a p ř í l e ž i t o s t e c h j a k o l i d s k á s k u t e č n o s t jeho p o s t a v e n í . Tou nejdůležitější věcí z d e je, ž e t o b y l k r á l o v s k ý r o d D a v i ­ dův, k t e r ý byl o b z v l á š t ě p o v a ž o v á n z a Boží p o t o m s t v o , a nikoli Ježíš jako j e d n o t l i v e c . Tato p r e m i s a je u v e d e n a ve 2. S a m u e l o v ě 7:13-14, k d e je z a p s á n o , že B ů h o z n á m i l v souvislosti s k r á l e m D a v i d e m : „ V y b u d u j e d ů m p r o m é jméno a já u p e v n í m jeho královský t r ů n navěky. Já mu b u d u Otcem a on mi b u d e Synem." 1

William Barclay, The Mind of Jesus, SCM Press, Londýn, 1971, 14. kap., ss. 148-9.

389

Soud a ukřižování V Análech imperiálního Říma, k t e r é v 1. století sestavil se­ n á t o r C o r n e l i u s Tacitus, s e u v á d í , ž e jistý člověk z v a n ý Kristus,

původce

„křesťanů,

známých

svou

mravní

z p u s t l o s t í " , byl u k ř i ž o v á n z a v l á d y císaře Tiberia vlada­ ř e m v Judeji P o n t i e m P i l á t e m . 1 Tato z á l e ž i t o s t je oficiálně z a z n a m e n á n a . Nejsou však u v e d e n y ž á d n é podrobnosti o s o u d u a a n i J o s e p h u s F l a v i u s ve s v ý c h Starožitnostech a Židovské válce celý p r o c e s d e t a i l n ě n e p o p i s u j e . N o v ý zá­ k o n j e v t é t o s o u v i s l o s t i j e d i n ý m z n á m ý m p r a m e n e m in­ formací. Tak, jak je J e ž í š ů v s o u d p r e z e n t o v á n v evangeliích, jde s o t v a o nějaký s o u d a j e h o s c é n á ř je p l n ý d v o j z n a č n o s t í . V M a t o u š o v ě e v a n g e l i u 26:57-59 se u v á d í : „Ti, kteří Ježí­ še zatkli, o d v e d l i ho k v e l e k n ě z i Kaifášovi, k d e se shro­ m á ž d i l i z á k o n i c i a starší. Veleknězi a starší a celá r a d a hledali křivé svědectví proti Ježíšovi." I k d y b y se v š i c h n i tito k n ě ž í , z á k o n i c i a starší nějak bez obtíží shromáždili b ě h e m prvních h o d i n poté, co došlo k z a t č e n í , f a k t e m z ů s t á v á , že b y l o p r o t i z á k o n u , aby ži­ d o v s k á r a d a z a s e d a l a v noci. V L u k á š o v i 22:66 se u v á d í , ž e p ř e s t o ž e Ježíš b y l p ř e d v e d e n n e j p r v e k e Kaifášovi, s a n h é d r i n s e n e s e š e l , d o k u d n e n a s t a l d e n . Avšak s c h ů z e by i tak byla protizákonná, protože nebylo dovoleno, aby rada sanhedrinu zasedala během pesachu.2 V e v a n g e l i í c h stojí, že P e t r šel za Ježíšem až k d o m u v e l e k n ě z e Josefa Kaifáše, k d e t ř i k r á t s v é h o m i s t r a z a p ř e l , jak b y l o p ř e d p o v ě z e n o . V š e c h n a v y p r á v ě n í s e shodují, ž e 390

Kaifáš p o t é p ř e d a l Ježíše ř í m s k é m u v l a d a ř i P o n t i o v i Pilá­ tovi, jehož p ř í t o m n o s t u m o ž n i l a o k a m ž i t ý výslech. To je p o t v r z e n o u Jana 18:28-31, a v š a k jen a b y se u k á z a l a ještě další a n o m á l i e : O d Kaifáše v e d l i Ježíše d o m í s t o d r ž i t e l s k é h o p a l á c e . Bylo č a s n ě z r á n a , Ž i d é s a m i d o p a l á c e nevešli, a b y se n e p o s k v r n i l i a m o h l i jíst v e l i k o n o č n í h o b e r á n k a . Pilát vyšel k n i m v e n a řekl: „ J a k o u o b ž a l o b u v z n á š í ­ te proti t o m u člověku?" Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, n e b y l i b y c h o m t i h o v y d a l i . " Pilát jim řekl: „ V e z m ě t e si ho vy a s u ď t e p o d l e s v é h o z á k o n a ! " Ži­ dé mu odpověděli: „ N á m není dovoleno nikoho po­ p r a v i t . " To a b y se n a p l n i l o s l o v o Ježíšovo, k t e r ý m naznačil, jakou smrtí má zemřít. Pravda je však taková, že s a n h é d r i n měl p l n o u moc od­ s o u d i t zločince a v p ř í p a d ě n u t n o s t i i v y n é s t r o z s u d e k s m r t i . V e v a n g e l i í c h se r o v n ě ž t v r d í , že Pilát n a v r h l , že Je­ žíše p r o p u s t í , neboť b y l o z v y k e m , ž e b ě h e m s v á t k u p e ­ sach v l a d a ř p r o p u s t í v ě z n ě . A n i t o v š a k n e n í p r a v d a . Ta­ kový zvyk nikdy neexistoval. P ř e s t o ž e zélótští a p o š t o l o v ě Š i m o n - L a z a r a J i d á š Sikarijský (Iškariotský) figurují p ř i u d á l o s t e c h v e d o u c í c h k Je­ žíšově zatčení, z d á l o by se, že o T a d e á š o v i ( t ř e t í m z v ů d ­ ců v z p o u r y proti Pilátovi)3 už po poslední večeři není ž á d n á z m í n k a . T a d e á š byl z á s t u p c e m Alfeovy p o s l o u p ­ nosti a o d d a n ý syn Otce pospolitosti. V hebrejštině (zde se v š a k j e d n á o a r a m e j š t i n u ; p o z n . překl.) o b s a h u j e v ý r a z „ s y n o t c e " p r v k y bar (syn) a abba (otec) - t a k ž e T a d e á š m o h l b ý t o z n a č e n jako Bar-abba a č l o v ě k j m é n e m B a r a b á š je ú z c e spojen s m o ž n o s t í Ježíšova p r o p u š t ě n í P o n t i e m Pi­ látem. Barabáše p o p i s u j e M a t o u š o v o e v a n g e l i u m , v e r š 27:16, jako „ p o v ě s t n é h o v ě z n ě " , M a r e k 15:7 jako j e d n o h o z e „ v z b o u ř e n c ů , kteří s e p ř i v z p o u ř e d o p u s t i l i v r a ž d y " , L u 391

k á š 23:19 jako „ č l o v ě k a , k t e r é h o u v r h l i d o v ě z e n í p r o ja­ k o u s i v z p o u r u ve m ě s t ě a v r a ž d u " a J a n 18:40 jako „zlo­ děje". Janova charakteristika je spíše neurčitá, protože b ě ž n í zloději se o b v y k l e n e o d s u z o v a l i k u k ř i ž o v á n í . An­ glický p ř e k l a d v š a k p ř e s n ě n e o d r á ž í p ů v o d n í řecký p o ­ jem, p r o t o ž e

lestés

n e z n a m e n á a n i t a k „ z l o d ě j " jako „člo­

v ě k m i m o z á k o n , zbojník, b a n d i t a , v y h o š t ě n e c , p s a n e c " . M a r k o v a slova p o u k a z u j í m n o h e m k o n k r é t n ě j i k Barabáš o v ě v z b o u ř e n e c k é roli v p o v s t á n í . Z d á se, ž e s e stalo, ž e k d y ž byli p ř e d Piláta p ř e d v e d e n i tři v ě z n i , Š i m o n , T a d e á š a Ježíš, o b ž a l o b y p r o t i Š i m o n o v i a T a d e á š o v i b y l y j e d n o z n a č n é : šlo o z n á m é z é l ó t s k é v ů d ­ c e a o d p o v s t á n í byli o d s o u z e n í . N a d r u h é s t r a n ě shledá­ val Pilát j a k o m i m o ř á d n ě o b t í ž n é najít d ů k a z y p r o t i Ježí­ šovi. Ve s k u t e č n o s t i b y l v P i l á t o v ě v a z b ě j e d i n ě p r o t o , že mu ho židovská skupina předala k odsouzení společně s o s t a t n í m i . Pilát ž á d a l ž i d o v s k o u h i e r a r c h i i , a b y m u a s p o ň u d a l a p ř e d s t í r a n ý d ů v o d : „ J a k o u o b ž a l o b u vznáší­ t e p r o t i t o m u č l o v ě k u ? " Ale u s p o k o j i v é o d p o v ě d i s e m u n e d o s t a l o . Pilát p o t é n a v r h l , a b y s i h o starší vzali zase z p á t k y a „ s o u d i l i h o p o d l e s v é h o z á k o n a " , n a č e ž starší u v e d l i n e p r a v d i v o u v ý m l u v u , ž e „ n á m n e n í d o v o l e n o ni­ koho popravit". Takže se Pilát o b r á t i l p ř í m o na Ježíše. „Ty jsi k r á l ži­ d o v s k ý ? " z e p t a l s e h o . N a t o Ježíš o d p o v ě d ě l : „Říkáš t o s á m o d sebe, n e b o t i t o o m n ě řekli j i n í ? " Piláta t o z m á t l o a p o k r a č o v a l slovy: „Tvůj n á r o d a tví v e l e k n ě z i mi tě vy­ d a l i . Č í m ses p r o v i n i l ? " Výslech p o k r a č o v a l d á l a n a k o ­ n e c Pilát „ v y š e l o p ě t k Ž i d ů m a řekl jim: J á n a n ě m žád­ n o u v i n u n e n a l é z á m . ' " (Jan 18:38) V tu chvíli se na s c é n ě objevuje H e r o d e s A n t i p a s z Ga­ lileje ( L u k á š 23:7-12). N e b y l to ž á d n ý p ř í t e l k n ě ž í a h o d i ­ l o b y s e m u p r o p u s t i t Ježíše, a b y t a k p r o v o k o v a l s v é h o synovce krále Heroda Agrippu. Antipas se proto dohodl s P i l á t e m , že zajistí p r o p u š t ě n í Ježíše. S m l o u v a m e z i Ježí­ š o v ý m z r á d c e m J i d á š e m Sikarijským a k n ě ž í m i tak byla n a h r a z e n a n o v o u d o h o d o u m e z i h e r o d o v s k ý m tetrar392

c h o u a ř í m s k ý m m í s t o d r ž i t e l e m . Tím p á d e m J i d á š p ř i š e l o možnost, že mu b u d e p r o m i n u t a jeho zélótská činnost, a jeho d n y b y l y sečteny. V s o u l a d u s n o v ý m s t a v e m věcí řekl Pilát ž i d o v s k ý m s t a r š í m : P ř i v e d l i jste p ř e d e m n e t o h o t o člověka, ž e p o b u ř u j e lid; já jsem h o , jak v i d í t e , p ř e d v á m i v y s l e c h l a n e ­ s h l e d a l jsem na n ě m nic, z č e h o jej o b v i ň u j e t e . A n i Herodes ne, vždyť n á m ho poslal zpět. Je zřejmé, ž e n e s p á c h a l nic, zač b y z a s l u h o v a l s m r t . D á m h o na místě potrestat a pak ho p r o p u s t í m .

(Lukáš

23:14-16) Kdyby členové s a n h e d r i n u počkali, až b u d e po pesachu, m o h l i b y Ježíše s o u d i t p o d l e s v é h o z á k o n a . Ale strategic­ k y p ř e n e s l i o d p o v ě d n o s t n a Piláta, p r o t o ž e v ě d ě l i , ž e v e s k u t e č n o s t i n e n í p ř e d m ě t o b ž a l o b y nijak z á v a ž n ý . N e p o ­ čítali v š a k určitě s P i l á t o v ý m s m y s l e m p r o s p r a v e d l n o s t a n i se z á s a h e m H e r o d a Antipy. Ale v p r ů b ě h u t o h o se Pi­ látovi p o d a ř i l o obhájit s v o u n á m i t k u . Snažil s e u s m í ř i t své r o z h o d n u t í o s v o b o d i t Ježíše n a z á k l a d ě t o h o , ž e b y s e t o m o h l o c h á p a t jako p r o p u š t ě n í u p ř í l e ž i t o s t i s v á t k u p e ­ sach, a tak Ž i d ů m o t e v ř e l d v e ř e r o z h o d n u t í : „Ježíš, n e b o B a r a b á š ? " N a t o „ v š i c h n i n a j e d n o u křičeli: ,Pryč s n í m ! P r o p u s ť n á m B a r a b á š e ! ' " ( L u k á š 23:18) Pilát se snažil věci o v l i v n i t ve p r o s p ě c h Ježíše, ale Ž i d é křičeli: „ U k ř i ž u j h o ! " P ř e s t o s e Pilát z n o v u z e p t a l : „ Č e h o s e v l a s t n ě d o p u s t i l ? N e s h l e d a l jsem n a n ě m nic, p r o č b y m ě l z e m ř í t . " Ale n e p ř í z e ň o s u d u b y l a p r o t i n ě m u , a p r o ­ t o ž e s e c h y b n ě z a v á z a l , ž e n ě k o h o o s v o b o d í , m u s e l Pilát n a k o n e c p r o p u s t i t B a r a b á š e (Tadeáše). Ř í m š t í vojáci p a k dali Ježíšovi na h l a v u t r n o v o u k o r u n u a z a h a l i l i jej do p u r p u r o v é h o r o u c h a . Pilát jej p o t é p ř e d a l z p ě t k n ě ž í m s e slovy: „ H l e ď t e , v e d u v á m h o v e n , a b y s t e v ě d ě l i , ž e n a n ě m n e n a l é z á m ž á d n o u v i n u . " (Jan 19:4) V této fázi to j e r u z a l é m s k ý m k n ě ž í m v y c h á z e l o p o d l e jejich p ř e d s t a v , o v š e m jejich p l á n a n i t a k n e u s p ě l . Stár393

n o u c í T a d e á š m o h l b ý t p r o p u š t ě n , ale Š i m o n Z é l ó t a a Je­ žíš byli ve v a z b ě s p o l u s J i d á š e m Sikarijským. •k

it

-k

N a M í s t ě L e b k y (Golgota) b y l y v z t y č e n y tři kříže, které b y l y u r č e n y p r o Ježíše a d v a g u e r i l l o v é v ů d c e , Š i m o n a Z é l ó t u a J i d á š e Sikarijského. Ale po cestě na m í s t o u k ř i ž o ­ v á n í d o š l o k v ý z n a m n é u d á l o s t i , k d y s e tajemná p o s t a v a j m é n e m Š i m o n z K y r é n y n a b í d l a , ž e p o n e s e Ježíšův kříž ( M a t o u š 27:32). Bylo s p ř á d á n o m n o h o teorií o t o m , k d o t o v l a s t n ě byl, ale j e h o s k u t e č n á t o t o ž n o s t n e n í a ž tak d ů l e ­ žitá. D ů l e ž i t é v š a k je, že t a m v ů b e c byl. V j e d n o m k o p t ­ s k é m t r a k t á t u n a z v a n é m Druhé pojednání o Velikém Setovi, n a l e z e n é m m e z i k n i h a m i z N a g H a m m á d í , je o n ě m zají­ m a v á z m í n k a . Vysvětluje s e t a m , ž e byla n a h r a z e n a j e d n a ze tří obětí, a v t é t o s o u v i s l o s t i je u v e d e n p r á v ě Kyrénský. N a h r a z e n í s e zjevně p o d a ř i l o , p r o t o ž e t r a k t á t h o cituje, jak p o u d á l o s t i říká: „ C o s e týče m é s m r t i , k t e r á byla p r o ně dost skutečná - byla pro ně dost skutečná proto, že jsou n e c h á p a v í a s l e p í . " 4 V m u s l i m s k é m K o r á n u (4. s ú r a n a z v a n á „ Ž e n y " ) se r o v n ě ž říká, ž e Ježíš n e z e m ř e l n a kříži: „ V š a k nikoliv, o n i jej n e z a b i l i a n i n e u k ř i ž o v a l i , ale jen se jim to t a k z d á l o ... a n e z a b i l i jej u r č i t ě . " R o v n ě ž dějepisec ze 2. století Basilid é s z Alexandrie napsal, že ukřižování bylo fingované a Š i m o n z K y r é n y sloužil jako n á h r a d n í k . P ř i t é t o u d á l o s t i b y s e v š a k spíše jevilo p r a v d ě p o d o b ­ nější, že Š i m o n z K y r é n y b y l n á h r a d o u za Š i m o n a Z é l ó t u , n i k o l i z a Ježíše. P o p r a v a d v o u n a t o l i k p r o m i n e n t n í c h m u ž ů , j a k o byli Š i m o n a Ježíš, n e m o h l a p r o b ě h n o u t bez p r o b l é m ů , a t a k se z d á , že byla p ř i p r a v e n a určitá strate­ gie, jak ž i d o v s k é a u t o r i t y přelstít. Je m o ž n é , že Pilátovi m u ž i byli n á p o m o c n i p ř i t é t o lsti, k t e r á spočívala v p o ­ u ž i t í j e d u , k t e r ý m ě l n a v o d i t k o m a a o k l a m a t přihlížející. Jestliže e x i s t o v a l n ě k d o , k d o byl s c h o p e n z v l á d n o u t ta­ k o v o u iluzi, p a k t o byl Š i m o n Z é l ó t a , h l a v a s a m a ř s k ý c h 394

m á g ů a p r o s l u l ý jako největší m á g té doby. Ve Skutcích Petrových i v c í r k e v n í c h Apoštolských konstitucích

se v y p r á ­

ví p ř í b ě h o t o m , jak o n ě k o l i k let p o z d ě j i Š i m o n l e v i t o v a l n a d ř í m s k ý m F ó r e m . 5 Avšak n a G o l g o t ě t o b y l o z n a č n ě o d l i š n é - Š i m o n byl h l í d á n a b y l na cestě ke s v é m u u k ř i ­ žování. Především bylo n u t n é dostat Šimona z nesnází - a tak se z o r g a n i z o v a l o j e h o z a s t o u p e n í v o s o b ě K y r é n s k é h o , k t e r ý byl ve spojení s p r o p u š t ě n ý m T a d e á š e m (Barabášem). Trik o k l a m á n í začal n a cestě n a G o l g o t u , k d y s e Kyr é n s k ý t í m , ž e n a sebe v z a l J e ž í š o v o b ř e m e n o , m o h l včle­ nit d o s h l u k u lidí. Z á m ě n a s e p a k p r a v d ě p o d o b n ě u d á l a na místě ukřižování ve z m a t k u celkových příprav. Během v z t y č o v á n í k ř í ž ů K y r é n s k ý z d á n l i v ě z m i z e l , ale v e sku­ tečnosti n a h r a d i l Š i m o n a . 6 V e v a n g e l i í c h je následující p r ů b ě h u d á l o s t í pečlivě z a s t ř e n t í m , ž e s e u d á v á jen m á l o p o d r o b n o s t í o m u ž í c h , k t e ř í byli u k ř i ž o v á n i s p o l u s Ježí­ šem, již jsou p o p i s o v á n i p o u z e jako „ z l o d ě j i " . A t a k b y l a scéna p ř i p r a v e n a t a k t o : Š i m o n Z é l ó t a d o s á h l s v o b o d y a m o h l od té chvíle ú s p ě š n ě ř í d i t u d á l o s t i . *

*

*

P ř e s t o ž e u k ř i ž o v á n í se o b v y k l e líčí jako r e l a t i v n ě veřejná záležitost, e v a n g e l i a p o t v r z u j í ( n a p ř í k l a d L u k á š 23:49), ž e diváci m o h l i v š e m u p ř i h l í ž e t p o u z e „ z p o v z d á l í " . Z á p a d ­ ní tradice toto místo romanticky popisuje jako „zelený k o p e c o p o d á l " - což je t é m a , k t e r é m a l í ř i z o b r a z i l i v m n o ­ ha v a r i a n t á c h . P ř e s t o ž á d n é z e v a n g e l i í se o j a k é m k o l i k o p c i n e z m i ň u j e . P o d l e J a n a 19:41 šlo o „ z a h r a d u " , ve k t e r é byla s o u k r o m á h r o b k a , již v l a s t n i l Josef z A r i m a t e j e ( M a t o u š 27:59-60). K d y ž s e p o d í v á m e n a d o k l a d y v e v a n ­ geliích m í s t o na p o p u l á r n í folklor, je zjevné, že u k ř i ž o v á ­ ní nebylo ž á d n ý m představením na vyvýšeném místě s kříži čnícími p r o t i o b l o z e a e p i c k ý m a n s á m b l e m p o z o ­ r o v a t e l ů . N a o p a k , šlo o n e v e l k o u z á l e ž i t o s t n a ú z e m í , které bylo p o d kontrolou - v exkluzivní z a h r a d ě , která 395

b y l a t a k či o n a k „ m í s t e m l e b k y " (Jan 19:17). E v a n g e l i a již o m n o h o víc o d a n é m p ř e d m ě t u neříkají, ale v e p i š t o l e Ži­ d ů m 13:11-13 se n a c h á z í velice d ů l e ž i t ý klíč, co se týče určení místa: Vždyť těla zvířat, jejichž k r e v v n á š í k n ě z d o s v a t y n ě jako oběť, spalují se m i m o tábor. P r o t o t a k é Ježíš t r p ě l v e n k u z a b r a n o u , a b y p o s v ě t i l lid s v o u vlastní krví. Vyjděme t e d y s n í m za h r a d b y , n e s o u c e jeho p o ­ tupu. Z t o h o zjišťujeme, že Ježíš t r p ě l „ z a b r a n o u " a „ m i m o tá­ b o r " . Je z d e r o v n ě ž u r č i t á s o u v i s l o s t s m í s t e m , k d e se spa­ lovala těla o b ě t o v a n ý c h z v í ř a t . Tato z m í n k a je o b z v l á š t ě d ů l e ž i t á , p r o t o ž e m í s t a , k d e s e pálily z b y t k y zvířat, byla p o v a ž o v á n a z a nečistá. P o d l e D e u t o r o n o m i a 23:10-14 s e p o p i s „ m i m o t á b o r " v z t a h u j e n a v y h r a z e n é oblasti jako k a l o v é jámy, s m e t i š t ě a veřejné latríny, k t e r é b y l y jak fy­ zicky, t a k r i t u á l n ě nečisté. A p o d o b n ě m í s t a „ z a b r a n o u " b y l a d a l š í nečistá m í s t a , v č e t n ě b ě ž n ý c h h ř b i t o v ů . 7 Dále, v e svitcích o d M r t v é h o m o ř e , j e jasně u v e d e n o , ž e vzhle­ d e m k t o m u , ž e jít p ř e s m r t v é h o z n a m e n a l o znečistit se, l i d s k é h ř b i t o v y b y l y o z n a č e n é z n a m e n í m lebky. Z t o h o p ř i r o z e n ě p l y n e , ž e „ m í s t o l e b k y " ( G o l g o t a / K a l v á r i e ) by­ lo

vyznačenou hřbitovní zahradou,

která

obsahovala

p r á z d n o u h r o b k u , již m ě l v p é č i Josef z Arimateje. D a l š í n á z n a k p o c h á z í z k n i h y Zjevení 11:8, k d e se říká, ž e Ježíš b y l u k ř i ž o v á n „ v e v e l i k é m m ě s t ě , k t e r é s e o b r a z ­ ně

nazývá

Sodoma

a

Egypt".

To

pozitivně

ukazuje

k e h ř b i t o v n í lokalitě, jako j e K u m r á n , k t e r ý t h é r a p e u t e n a z ý v a l i E g y p t 8 a k t e r ý geograficky s o u v i s e l se starozá­ konním střediskem Sodomou. Jak se p o d r o b n ě u v á d í v o d d í l u v 11. k a p i t o l e v ě n o v a ­ n é m „ B o ž s k é Výsosti", byl Josef z Arimateje ( p a t r i a r c h á l n í Josefu ha Rama Theó) J e ž í š o v ý m v l a s t n í m b r a t r e m Jaku­ b e m . N e n í p r o t o nijak p ř e k v a p i v é , ž e byl Ježíš p o h ř b e n v h r o b c e , jež p a t ř i l a jeho v l a s t n í k r á l o v s k é r o d i n ě . 396

Od doby, k d y b y l y v roce 1947 o b j e v e n y p r v n í s v i t k y od Mrtvého moře v K u m r á n u , pokračovaly vykopávky až do 50. let. B ě h e m t é t o d o b y d o š l o v n ě k o l i k a j e s k y n í c h k v ý z n a m n ý m n á l e z ů m . A r c h e o l o g o v é objevili, ž e j e d n a k o n k r é t n í j e s k y n ě m á d v ě k o m o r y a d v a zcela o d s e b e o d ­ d ě l e n é vchody. P ř í s t u p d o h l a v n í k o m o r y b y l d í r o u v e střeše, k d e ž t o p ř i l e h l á v y h l o u b e n i n a b y l a p ř í s t u p n á z b o ­ ku.9 Ze střešního v c h o d u vedly dolů schody a p ř e d deš­ t ě m s e t e n t o v c h o d z a b e z p e č o v a l tak, ž e s e zavalil k a m e ­ n e m . P o d l e Měděného svitku se t é t o h r o b k y u ž í v a l o j a k o p o k l a d n i c e a jako t a k o v á se n a z ý v a l a B o h á č o v a j e s k y n ě . Byla t o h r o b k a d a v i d o v s k é h o k o r u n n í h o p r i n c e a n a c h á z í s e p ř í m o n a p r o t i jiné jeskyni z v a n é N á r u č A b r a h a m o v a .

* * * Proroctví, že Spasitel přijede do J e r u z a l é m a na oslu, n e b y l o ve s t a r o z á k o n n í k n i z e Z a c h a r i á š j e d i n o u p ř e d p o v ě d í týkají­ cí se Mesiáše. Ve d v o u dalších proroctvích (Zachariáš 12:10 a 13:6) se u v á d í , že b u d e p r o b o d e n a že po n ě m b u d e naří­ kat celý J e r u z a l é m a že b u d e z r a n ě n na r u k á c h kvůli s v ý m p ř á t e l ů m . Ježíš věděl, že bude-li u k ř i ž o v á n , kvalifikuje se takto ve všech těchto o h l e d e c h . Jak se p r a v í v J a n o v ě evan­ geliu 19:36: „Neboť se to stalo, a b y se n a p l n i l o P í s m o . " Ukřižování bylo trestem i p o p r a v o u : smrt nastala po s t r a š n ý c h m u k á c h trvajících i n ě k o l i k d n í . N e j p r v e b y l y rozepjaté r u c e o b ě t i p ř i v á z á n y z a z á p ě s t í k b ř e v n u , k t e r é bylo horizontálně přitlučeno ke v z p ř í m e n é m u kůlu. N ě ­ k d y b y l y r u c e ještě p r o b o d e n y hřeby, ale j e n o m h ř e b y b y nestačily. K d y b y celá v á h a č l o v ě k a s p o č í v a l a p o u z e n a je­ h o p a ž í c h , stlačily b y s e plíce a o n b y p o m ě r n ě r y c h l e zemřel u d u š e n í m . Aby se agonie prodloužila, ulehčilo se tlaku n a h r u d n í k p ř i p e v n ě n í m c h o d i d e l o b ě t i k v e r t i k á l ­ n í m u k ů l u . Takto p o d e p ř e n m o h l člověk žít m n o h o d n í , s n a d t ý d e n a d é l e . P o nějaké d o b ě , a b y s e k ř í ž e u p r á z d n i ­ ly, z l á m a l i n ě k d y p o p r a v č í o b ě t i nohy, a b y se t a k z v ě t š i l a váha a urychlila smrt. 397

V o n e n p á t e k , k t e r ý b y o d p o v í d a l 20. b ř e z n u r o k u 3 3 n e b y l o d ů v o d u , p r o č b y j e d i n ý z t ě c h t o tří u k ř i ž o v a n ý c h m u s e l z e m ř í t ještě t é h o ž d n e . N i c m é n ě Ježíšovi byl p o d á n ocet, a k d y ž ho p o ž i l , „ o d e v z d a l d u c h a " (Jan 19:30). Krát­ ce p o t é mu p r o b o d l jeden setník bok k o p í m a skutečnost, že k r v á c e l (o č e m ž b y l o ř e č e n o , že vyšla k r e v a v o d a ) , se p o v a ž o v a l a za z n á m k u t o h o , že je m r t e v (Jan 19:34). Ve s k u t e č n o s t i c é v n í k r v á c e n í z n a m e n á , že tělo je živé, a ne m r t v é ; k r e v n e t e č e z b o d n é r á n y z p ů s o b e n é p o smrti. V t o m t o s t a d i u byli J i d á š a K y r é n s k ý ještě velice živí, a p r o t o jim z l á m a l i nohy. V e v a n g e l i í c h s e n e u v á d í , k d o p o d a l Ježíšovi n a kříži ocet, ale u J a n a 19:29 se k o n k r é t n ě říká, že n á d o b a byla p ř i p r a v e n á a čekala. O n ě c o d ř í v e se ve stejné sekvenci o t e k u t i n ě říká, ž e t o b y l „ o c e t s m í š e n ý s e ž l u č í " ( M a t o u š 27:34) - to z n a m e n á k y s e l é v í n o s m í c h a n é s h a d í m je­ d e m . V závislosti na p o m ě r u ingrediencí mohla taková směs způsobit bezvědomí, nebo dokonce smrt. V tomto p ř í p a d ě n e b y l Ježíši p o d á n jed z p o h á r u , n ý b r ž z h o u b y a v o d m ě ř e n é d á v c e z r á k o s u . Č l o v ě k , k t e r ý mu ho p o ­ dal, byl bezpochyby Šimon Zélóta, který měl být sám jedním z ukřižovaných. M e z i t í m Josef z A r i m a t e j e d o j e d n a l s P i l á t e m , že s u n d á J e ž í š o v o tělo ještě p ř e d z a č á t k e m s a b a t u a p o l o ž í h o d o hrobky v souladu s pravidlem u v e d e n ý m v knize Deute­ r o n o m i u m 21:22-23 a p o t v r z e n ý m k u m r á n s k ý m Chrámo­ vým svitkem: „Bude-li n a d n ě k ý m p r o h ř í c h v y n e s e n roz­ s u d e k s m r t i , b u d e - l i u s m r c e n a ty jej p o v ě s í š na kůl, n e p o n e c h á š j e h o m r t v o l u n a k ů l u p ř e s n o c , ale b e z p o d ­ m í n e č n ě h o p o h r b í š ještě týž d e n . " (Místo slova „ k ů l " s e v a n g l i c k é m t e x t u u v á d í „ s t r o m " ; p o z n . překl.) Pilát p r o t o schválil z m ě n u p o s t u p u o d p o v ě š e n í (jež představovalo římské ukřižování) k židovskému zvyku pohřbení zaživa (naprosto neslýchaná praxe, pro kterou a u t o r asi stěží n a j d e nějaké v a l i d n í a r g u m e n t y ; p o z n . p ř e ­ kl.). P o t é se v r á t i l do J e r u z a l é m a a Josefa n e c h a l , a b y dal­ š í p r ů b ě h řídil s á m . (Nejspíš n e b u d e b e z v ý z n a m u , ž e v e 398

Skutcích a p o š t o l ů 5:30, 10:39 a 13:29 se ve v š e c h z m í n ­ k á c h o Ježíšově m u č e n í říká, ž e b y l „ p o v ě š e n n a s t r o m " [řecký v ý r a z to xylon sice z n a m e n á r o v n ě ž „ s t r o m " , ale v tomto p ř í p a d ě jde o n e p ř e s n ý překlad biblického textu; jako v h o d n ě j š í s e jeví jiné j e h o v ý z n a m y , n a p ř í k l a d „ d ř e ­ v o " , „ k l á d a " , „ b ř e v n o " , „ k ř í ž " ; p o z n . překl.]). K d y ž Ježíš nejeví z n á m k y ž i v o t a a J i d á š a K y r é n s k ý mají n o h y čerstvě z l o m e n é , jsou v š e c h n y tři o b ě t i s ň a t y z kříže p o t é , co na n ě m visely n e c e l ý p ů l d e n . Ve v y p r á v ě ­ n í s e n e ř í k á , ž e tito m u ž i byli m r t v í , n ý b r ž ž e b y l a s ň a t a jejich „ t ě l a " - to z n a m e n á živá těla, n i k o l i m r t v o l y .

* * * D r u h é h o d n e b y l sabat, o k t e r é m se v e v a n g e l i í c h m n o h o n e p í š e . P o u z e v M a t o u š o v ě e v a n g e l i u 27:62-66 se vysky­ tuje z m í n k a o t é t o s o b o t ě , ale jen v s o u v i s l o s t i s r o z h o v o ­ r e m Piláta a ž i d o v s k ý c h s t a r š í c h v J e r u z a l é m ě , po n ě m ž Pilát n a ř í d i l , ať J e ž í š ů v h r o b hlídají d v a strážci. K r o m ě to­ ho v š e c h n a čtyři e v a n g e l i a p o k r a č u j í v p ř í b ě h u až od n á ­ sledujícího n e d ě l n í h o r á n a . Avšak p o k u d b y l nějaký d e n v následujícím b ě h u u d á l o s t í důležitý, byla to p r á v ě s o b o ­ ta - o n e n d e n s a b a t u , o k t e r é m je n á m ř e č e n o t a k m á l o . Tento u c t í v a n ý d e n o d p o č i n k u a b o h o s l u ž b y b y l k l í č e m k e v š e m u , c o s e stalo - b y l p o s v á t n ý m d n e m , b ě h e m n ě ­ h o ž bylo n a p r o s t o z a k á z á n o p r a c o v a t . Z d á se, že K y r é n s k ý a Jidáš Sikarijský byli u m í s t ě n i do d r u h é k o m o r y hrobky. J e ž í š o v o tělo b y l o v h l a v n í k o m o ­ ře. V této dvojité d u t i n ě již čekal Š i m o n Z é l ó t a a m ě l u se­ be l a m p y a v š e o s t a t n í , co b y l o t ř e b a p r o o p e r a c i . (Je zají­ m a v é , že v 50. letech d v a c á t é h o století se m e z i p ř e d m ě t y v t o m t o h r o b ě našla i l a m p a . ) P o t o m přišel p o d l e J a n o v a e v a n g e l i a 19:39 N i k o d é m a p ř i n e s l s s e b o u „asi sto liber s m ě s i m y r h y a a l o e " . 1 0 Myrhový výtažek byl jakousi formou sedativa, jehož se b ě ž n ě p o u ž í v a l o v tehdejší l é k a ř s k é p r a x i . Šťáva z aloe, jak vysvětluje m o d e r n í f a r m a c i e , je silné a r y c h l e p ů s o b í c í 399

p r o j í m a d l o - p ř e s n ě to, co Š i m o n p o t ř e b o v a l , a b y v y p u d i l z Ježíšova těla jed. Bylo velice d ů l e ž i t é , ž e d e n p o u k ř i ž o v á n í byl d n e m s a b a t u . Ve s k u t e č n o s t i n a č a s o v á n í celé o p e r a c e „ v z k ř í š e n í Ježíše z m r t v ý c h " (zbavit ho e x k o m u n i k a c e - „ s m r t i na z á k l a d ě s o u d n í h o r o z h o d n u t í " ) záviselo n a r o z h o d u j í c í m načasování přesné hodiny, kdy měl podle předpokladu začít sabat. T e n k r á t n e e x i s t o v a l o p ř e s n é pojetí času - t o h o , kolik t r v á h o d i n a n e b o m i n u t a . Z a z n a m e n á v á n í a m ě ř e n í času p a t ř i l o k oficiálním f u n k c í m levitů, kteří p r o g r a m o v a l i b ě h h o d i n p o d l e s t í n ů v r h a n ý c h n a z e m n a měřicích plo­ c h á c h . P ř i b l i ž n ě od r o k u 6 př. Kr. se z a č a l o p o u ž í v a t slu­ n e č n í c h h o d i n . Avšak a n i z n a č k y n a z e m i , ani s l u n e č n í h o ­ d i n y n e b y l y k u ž i t k u , k d y ž ž á d n ý stín nebyl. P r o t o s e s t a n o v i l o d v a n á c t „ h o d i n d n e " ( s l u n e č n í h o světla) a p o ­ d o b n ě i d v a n á c t „ h o d i n n o c i " ( t m y ) . H o d i n y noci s e měři­ ly p o d l e m o d l i t e b n í c h s e z e n í levitů. (Podobají se k a n o n i c ­ k ý m h o d i n k á m v d n e š n í katolické církvi. Ve s k u t e č n o s t i se m o d l i t b y z v a n é Angelus, k t e r é se m o d l í r á n o , v p o l e d n e a večer, o d v o z u j í od p r a x e s t a r ý c h levitských a n d ě l ů . ) P r o b l é m v š a k spočíval v t o m , že d n y a noci se p r o d l u ž o ­ v a l y a zkracovaly, a p r o t o b y l o třeba ú p r a v t a m , k d e se h o d i n y překrývaly. V o n e n p á t e k , d e n u k ř i ž o v á n í , b y l o třeba p o s u n o u t ce­ lé tři h o d i n y d o p ř e d u a v z h l e d e m k t o m u existuje z n a č n ý r o z p o r m e z i v y p r á v ě n í m M a r k a a Jana o h l e d n ě u r č e n í ča­ su u d á l o s t í t o h o d n e . V M a r k o v ě e v a n g e l i u 15:24 se říká, že Ježíš b y l u k ř i ž o v á n o třetí h o d i n ě , k d e ž t o v J a n o v ě e v a n g e l i u 19:14-16 se u v á d í , že Ježíš b y l p ř e d á n k u k ř i ž o ­ v á n í k o l e m šesté h o d i n y . K t é t o a n o m á l i i d o c h á z í p r o t o , že M a r k o v o e v a n g e l i u m se v čase ř í d í h e l é n i s t i c k ý m (so­ l á r n í m ) p o č í t á n í m , z a t í m c o J a n p o u ž í v á hebrejský (lunár­ ní) čas. V ý s l e d e k z m ě n y č a s u byl t e n (jak p o p i s u j e M a r e k 15:33), ž e „ k d y ž b y l o p o l e d n e , n a s t a l a t m a p o celé z e m i a ž d o d e v á t é h o d i n y " . Tyto tři h o d i n y t m y byly p o u z e s y m b o l i c k é , d o š l o k n i m v e z l o m k u s e k u n d y (stejně jako 400

p ř i d n e š n í z m ě n ě času, k d y ž p ř e c h á z í m e z j e d n o h o časo­ vého pásma do druhého nebo když posunujeme hodinky d o p ř e d u nebo d o z a d u při z m ě n ě letního času). Takže ten­ tokrát po skončení p á t é h o d i n y okamžitě následovala de­ vátá h o d i n a . Klíč k p ř í b ě h u o v z k ř í š e n í s p o č í v á v o n ě c h t ř e c h c h y b ě ­ jících h o d i n á c h ( d e n n í c h h o d i n á c h , k t e r é s e staly n o č n í m i hodinami), protože nově stanovený začátek sabatu začal tři h o d i n y p ř e d d v a n á c t o u h o d i n o u - t o z n a m e n á o p ů ­ vodní deváté hodině, která byla přejmenována na dva­ náctou hodinu. Naopak samařský mág Šimon pracoval v astronomic­ kém časovém rámci a formálně nepočítal s tříhodinovou změnou až do p ů v o d n í dvanácté hodiny. To znamenalo, že bez porušení jediného zákazu pracovat o sabatu měl Š i m o n k d i s p o z i c i celé tři h o d i n y , b ě h e m k t e r ý c h m o h l u d ě l a t , co m u s e l , i k d y ž o s t a t n í již začali d o d r ž o v a t p o ­ s v á t n é o b d o b í o d p o č i n k u . Bylo t o d o s t č a s u n a p o d á n í lé­ ků Ježíšovi a péči o z l o m e n i n y kostí K y r é n s k é h o . S Jidá­ š e m Sikarijským s e n e z a c h á z e l o t a k m i l o s r d n ě ; b y l s v r ž e n ze skály a p o t é z e m ř e l (jak se p o p i s u j e ve S k u t c í c h 1:16-18). P ř e d c h o z í z m í n k a v M a t o u š o v ě e v a n g e l i u 27:5, k d e se n a z n a č u j e , že se J i d á š „ o b ě s i l " , se přesněji v z t a h u ­ je ke s k u t e č n o s t i , že v té fázi p ř i p r a v i l s c é n u p r o svůj vlastní p á d . 1 Tacitus, The Annals of Imperial Rome (překl. do angl. Michael Grant), Penguin, Londýn, 1996,14. kap. s. 365. 2 Michael Baigent, Richard Leigh a Henry Lincoln, The Holy Blood and the Holy Grail, Jonathan Cape, Londýn, 1982,12. kap. s. 309. 3 Viz 7. kapitola - Odstranění důkazu. 4 J. M. Robinson a The Coptic Gnostic Project, The Second Treatise of the Great Seth in The Nag Hammadi Library, Institute for Antiquity and Christianity, E. J. Brill, Leiden, 1977, Codex VII, 2, s. 329. 5 Sv. Kléméns Alexandrijský, Clementine Homilies and Apostolical Con­ stitutions (překl. do angl. William Whiston), Ante-Nicene Library, T & T Clark, Edinburgh, 1870, kn. VI:9. 6 Podle gnostických tradic byl Šimon z Kyrény ukřižován „na místě Ježíšově". To neznamená namísto Ježíše, nýbrž na místě, kde měl 401

být Ježíš. V takovém pojetí, že Ježíš představoval královský davidovský rod, Šimon kněžskou linii, a tudíž Jidáš linii proroků, mělo by postavení tří křížů odpovídat jejich formální hodnosti. Podle to­ hoto schématu by měla být pozice krále na západě (vlevo), pozice kněze uprostřed a pozice proroka na východě (vpravo). Zdálo by se proto, že Kyrénský byl na západě („na místě Ježíše"), a protože Ši­ mon ze hry vypadl, přesunul se Ježíš doprostřed. Z toho ještě ná­ padněji vyplývá, že na lsti spolupracovali rovněž římští vojáci. 7 Barbara Thieringová, Jesus the Man, Transworld, Londýn, 1992, 24. kap., s. 113. 8 Ibid., dodatek II, s. 312. 9 Ibid., 26. kap., s. 122. 0 Překlad „libra" v tomto případě znamená řeckou míru litra (varian­ tu římské libry), váhovou jednotku odpovídající jedné devadesátině talantonu (talentu). Z dnešního hlediska se to rovná přibližně 330 gramům. Sto novozákonních „liber" je tedy zhruba 33 dnešních ki­ logramů - dost na to, aby to Nikodém unesl sám.

402

Ježíš a Indie P u b l i k o v a n á v y p r á v ě n í týkající se Ježíše v I n d i i se objevi­ la v 19. století s r u s k ý m v ě d c e m N i k o l a j e m N o t o v i č e m . Říká se, že i n f o r m a c e o t o m č e r p a l z r u k o p i s u , k t e r ý obje­ vil v tibetské l a m a s e r i i v H e m i s u . Ale N o t o v i č ve s k u t e č ­ nosti r u k o p i s nečetl, a n i s n í m n e p ř i š e l d o s t y k u . P ř í b ě h mu v roce 1887 p ř e č e t l j e d e n l a m a a p ř e k l a d a t e l si p ř i t o m dělal p o z n á m k y v r u š t i n ě . L a m a m u vysvětlil, ž e h e m i s ský ž i v o t o p i s p r o r o k a Isy (což se p o d o b á j m é n u Ježíš) b y l p ř e l o ž e n z p ů v o d n í h o r u k o p i s u v e s t a r é m jazyce p á l í u l o ­ ženého ve Lhase. Ve L h a s e , k d e se v l a m a s e r i i učili l á m o v é , p r ý m ě l o b ý t asi 84 000 t a k o v ý c h ž i v o t o p i s n ý c h s v i t k ů . E x i s t o v a l starý zvyk, ž e k a ž d ý s t u d e n t m u s e l o p s a t j e d e n ž i v o t o ­ pis, k t e r ý p o t o m v z a l s s e b o u d o s v é h o d o m o v s k é h o kláštera. P r á v ě t a k t o s e o p i s d o k u m e n t u o Isovi d o s t a l d o H e m i s u . P r o b l é m b y l v t o m , ž e m n o h o l h a s k ý c h svit­ k ů b y l o v e s t a r o d á v n ý c h jazycích, k t e r é b y l y p r o ž á k y nesrozumitelné, a bylo dobře z n á m o , že většina spisů, které s i p ř i n e s l i d o m ů , n e o d p o v í d a l a p ř e s n ě o r i g i n á ­ lu. V z h l e d e m k t o m u , ž e N o t o v i č n e v i d ě l p ů v o d n í p á lijský svitek v e L h a s e , z ů s t a l h e m i s s k ý p ř e k l a d b e z p r o ­ kazatelného určení p ů v o d u .

Bylo z n á m o , ž e a p o š t o l

T o m á š k á z a l v Sýrii, Persii a I n d i i a že b y l n a k o n e c p r o b o d e n k o p í m v M y l a p o r e n e d a l e k o M a d r a s u . Existovala tedy skutečně prvotně křesťanská souvislost, která d o ­ d a l a jistou v á h u m o ž n o s t i , že Ježíš se v y d a l v j e h o sto­ pách. 403

N o t o v i č ů v z á z n a m vyšel n a světlo, k d y ž p r o f e s o r Fida H a s s n a i n ( p ů v o d n í ředitel Archivů, archeologie, výzku­ mu a m u z e í v Kašmíru) našel diář misionářů Marxe a F r a n c k é h o v n e d a l e k é l a m a s e r i i v L e h u . Tento d e n í k ob­ s a h u j e z m í n k y o H e m i s u , j a k o ž i v y p r á v ě n í o Isovi p o d l e Notoviče. Kniha profesora Hassnaina o tomto tématu se j m e n u j e A Search for the Historical Jesus - from Apocryphal, Buddhist, Islamic &

Sanscrit

Sources

( P á t r á n í po historic­

k é m Ježíši - na z á k l a d ě a p o k r y f n í c h , b u d d h i s t i c k ý c h , is­ l á m s k ý c h a s a n s k r t s k ý c h p r a m e n ů ) a v roce 1994 ji v Bath u v y d a l o n a k l a d a t e l s t v í G a t e w a y Books. T a k é p ř í b ě h M a r x e a F r a n c k é h o je s á m o s o b ě zajíma­ vý. Byli to k ř e s ť a n š t í m i s i o n á ř i , k t e ř í v roce 1884 navštívi­ l i K a š m í r , a b y s t u d o v a l i ž i v o t n á r o d n í c h p r o r o k ů . Jejich m i s i e v š a k p r o b í h a l a v d o b ě , k d y se v ě t š i n a I n d i e (s vý­ jimkou knížectví) nacházela p o d n a d v l á d o u viktoriánské A n g l i e v d o b ě jejího n e j v ě t š í h o i m p e r i á l n í h o r o z k v ě t u . Bylo v y n a l o ž e n o v š e c h n o m y s l i t e l n é úsilí, a b y byli d o ­ m o r o d í hinduisté a m u s l i m o v é obráceni na křesťanskou víru, a imperiální politika se snažila p o d r ý v a t p ů v o d n í n á b o ž e n s t v í p ř e s v ě d č o v á n í m lidí, ž e I n d i e m á d á v n o u k ř e s ť a n s k o u m i n u l o s t . K r á l o v n a Viktorie ( z n ě m e c k é h o h a n n o v e r s k é h o rodu) se do toho pustila s pomocí svých misionářských kolegů v Německu. Marx a Francké

p o t é našli Notovičovo vyprávění

o p r o r o k u Isovi, b u d d h i s t o v i z Tibetu, k t e r ý b y l v K a š m í ­ r u z h r u b a v J e ž í š o v ě d o b ě . Sdělili, ž e N o t o v i č o v i řekl o I s o v i n e j p r v e l a m a v M o u l b e c k u , a to u s p í š i l o jeho ná­ s l e d n o u n á v š t ě v u h e m i s s k é h o kláštera, k d e lama přečetl p ř í b ě h o Isovi ze s t u d e n t e m p o ř í z e n é h o opisu. M a r x a F r a n c k é si d o m y s l e l i , že Isa a Ježíš jsou d o s t p o ­ d o b n á j m é n a , a ( v z h l e d e m k t o m u , že N o t o v i č si je t a k é spojil n a z á k l a d ě h e m i s s k é h o p ř í b ě h u ) p o s l a l i n a z á p a d z p r á v u , že Isa a Ježíš je j e d n a a t á ž o s o b a . Ale p r o t i t o m u m ě l d ů r a z n é n á m i t k y d a l a j l á m a a k r á l o v n a Viktorie s i h o nechtěla rozhněvat, takže se od souvislosti s Isou upusti­ lo. Z p r a k t i c k é h o h l e d i s k a n e b y l n e p ř í l i š v ý r a z n ý b u d 404

dhistický

prorok

pro

imperiální

strategii

stejně

nijak

zvlášť užitečný. C o d o o p r a v d y p o t ř e b o v a l i , b y b y l h r o b (nejen j m é n o ) , n a k t e r ý b y b y l o m o ž n é p o v ě s i t křesťan­ skou cedulku. P o d i v n o u věcí n a celé z á l e ž i t o s t i b y l o , ž e d o t y č n á stra­ tegie byla zcela v r o z p o r u s k o n v e n č n í m k ř e s ť a n s k ý m u č e n í m o u k ř i ž o v á n í a n a n e b e v s t o u p e n í . Ale ve s v ě t ě m ě ­ l a k r á l o v n a Viktorie v e své d o b ě m n o h e m větší m o c n e ž p a p e ž , a p r o t o n i k d o nic n e n a m í t a l . Ve Š r í n a g a r u p o t é M a r x a F r a n c k é n a š l i s t a r o u h r o b k u patřící p r o r o k u Yuzovi Asafovi. Toto j m é n o s e r o v n ě ž p o ­ v a ž o v a l o za p o d o b n é j m é n u J e ž í š o v u , a jelikož Yuza b y l m u s l i m , a nikoli b u d d h i s t a , d a l a j l á m a n y n í n e n a m í t a l nic. V Turecku a Persii existují t r a d i č n í p ř í b ě h y o s v a t é m m u ­ ži Yuzovi Asafovi, jehož z á z r a k y a u č e n í n e b y l y n e p o d o b ­ n é t ě m J e ž í š o v ý m ; m i s i o n á ř i p o u z e z a p o m n ě l i vzít v ú v a ­ hu,

že

v

1.

století

žádní

muslimové

ještě

nebyli,

a o z n á m i l i , že Ježíš a Yuza Asaf jsou j e d n a a t a t á ž o s o b a . Za dohledu britských imperiálních autorit se pak uvedlo ve z n á m o s t , že š r í n a g a r s k ý h r o b je Ježíšův, a začali k n ě ­ mu přicházet poutníci. P o t é našel jiný v i k t o r i á n s k ý t ý m v k a š m í r s k ý c h h o r á c h m í s t o z v a n é Muqam-i-Musa a p o h o t o v ě je o z n a č i l za h r o b Mojžíšův. P o t é , v roce 1898, se o d e h r á l o p ř e s n ě t o t é ž s n á ­ zvem města Muree na kašmírských hranicích, který byl velice p o d o b n ý j m é n u M a r i e , t a k ž e b r i t s k á k o l o n i á l n í vlá­ da si p ř i v l a s t n i l a r o v n ě ž t o t o m í s t o a o z n á m i l a , že z d e by­ la p o h ř b e n a Ježíšova m a t k a . Od

znovuobnovení

nezávislosti

hinduistické

Indie

v roce 1947 a z ř í z e n í m u s l i m s k é h o s t á t u P á k i s t á n je h r a ­ niční

region

Kašmíru

neustále

sužován

hinduisticko-

- m u s l i m s k ý m i nepokoji. V d n e š n í d o b ě n ě k t e ř í l i d é věří, ž e m u s l i m s k á k r y p t a Yuzy Asafa v b u d o v ě R o z a Bal (rauza bal = h r o b k a p r o r o ­ ka) v e Š r í n a g a r u m o ž n á o b s a h u j e ještě jiné tělo, k t e r é by­ lo p o h ř b e n o p o d t ě l e m Yuzy p o c h á z e j í c í m ze 6. století. Po objevení M a r x o v a a F r a n c k é h o d e n í k u p o k r a č o v a l profe405

sor H a s s n a i n ve s v é m b á d á n í a o t é m a t u n y n í píše k n i h u d o p l n ě n o u o nejnovější i n f o r m a c e . 1 V p o s l e d n í c h letech z k o u m á místa v severní Indii a Pákistánu americká bada­ telka S u z a n n e O l s s o n o v á , k t e r á m á v ú m y s l u v y d a t vý­ sledky svého z k o u m á n í v blízké budoucnosti. 1

V současné době se dostupné výsledky bádání nacházejí v knize profesora Fidy Hassnaina, A Search for the Historical Jesus - from Apocryphal, Buddhist, Islamic & Sanscrit Sources, Gateway Books, Bath, 1994.

406

Svatá Helena V roce 1662 zřídil p a p e ž Ř e h o ř XV. Congregatio propaganda fide. Tato K a r d i n á l s k á k o n g r e g a c e p r o p r o p a g a n d u m ě l a za úkol prosadit církevní d o g m a prostřednictvím svých učitelů a o s v ě d č e n ý c h h i s t o r i k ů t a m , k d e se r o z c h á z e l o s tradičními nebo doloženými skutečnostmi. Před tímto d a t e m p o c h á z e l y i n f o r m a c e týkající s e d ě d i c k é h o p r á v a císařovny H e l e n y v ž d y z b r i t s k ý c h p r a m e n ů . Co se Británie týče, t e p r v e v r o c e 1776 u p o z o r n i l a n ­ glický historik E d w a r d G i b b o n n a ř í m s k ý r o m á n z r o k u 1662 o H e l e n i n ě n a r o z e n í , k d y ž v y d a l s v o u p r á c i History of the Decline and Fall of the Roman Empire (Dějiny ú p a d k u a p á d u Ř í m s k é říše). V roce 1779 n á s l e d o v a l a r e h a b i l i t a c e p o t é , c o a k a d e m i c i vystavili kritice j e h o v y m y š l e n é líčení p o č á t e č n í h o vývoje křesťanství. Ale G i b b o n v roce 1753 k o n v e r t o v a l k e katolictví a b y l p o v i n o v á n p ř e d s t a v i t H e ­ l e n u v s o u l a d u s oficiálním u č e n í m . P o d l e G i b b o n a se H e l e n a n a r o d i l a v r o d i n ě h o s t i n s k é ­ ho p ů v o d e m z malého městečka Naissus na Balkáně. Po­ zději m u s e l p ř i z n a t , že je to jen d o m n ě n k a , ale i n a v z d o r y tomu toto tvrzení od té d o b y otrocky opakují další autoři dějepisných knih a encyklopedií. V š e c h n y p ř e d g i b b o n o v s k é z á z n a m y v Británii v y p r á ­ vějí, ž e p r i n c e z n a Elaine (řecko-římská H e l e n , ř í m s k á H e ­ lena) se n a r o d i l a a v y r ů s t a l a v C o l c h e s t e r u a p r o s l u l a s v o u vynikající z n a l o s t í p o l i t i c k é správy. Její m a n ž e l C o n s t a n t i u s byl p r o h l á š e n c í s a ř e m v Yorku (Caer Evroc). V roce 290 rozšířil na H e l e n i n u ž á d o s t y o r s k é a r c i b i s k u p 407

ství a p o z d ě j i byl p o h ř b e n v Yorku. J a k o v ý r a z u z n á n í H e l e n i n y p o u t i do S v a t é z e m ě v roce 326 byl v Colchesteru p o s t a v e n kostel Heleny od kříže, k d e se do erbu města d o s t a l její kříž a tři s t ř í b r n é k o r u n y . O d d o b r e f o r m a c e a z v l á š t ě p o t é , c o byla z ř í z e n a Kon­ gregace pro p r o p a g a n d u , pustil se Řím do systematické d e z i n f o r m a č n í k a m p a n ě , c o s e týče m n o h ý c h a s p e k t ů c í r k e v n í h i s t o r i e , a to p o k r a č o v a l o se stále r o s t o u c í i n t e n ­ zitou. Ve skutečnosti je však přetvořené římské p o d á n í H e l e n y m i m o ř á d n ě v á g n í a n ě k t e r é věci si v n ě m p r o t i ­ řečí.

Mnoho

představitelů

římské

církve

prosazovalo

b a l k á n s k o u teorii, jak ji z o p a k o v a l i G i b b o n , a n ě k t e ř í u v á d ě l i , že se H e l e n a n a r o d i l a v N i k o m é d i i , jiní, že v Ří­ mě. Zcela nezávisle na britských z á z n a m e c h potvrzovaly r o v n ě ž i n f o r m a c e p o c h á z e j í c í z Ř í m a p ř e d r o k e m 1662 Helenin

britský

původ,

stejně

jako

další

písemnosti

v E v r o p ě . K n i m p a t ř i l a v 16. století Epištola n ě m e c k é h o a u t o r a M e l a n c h t o n a , který napsal: „Helena byla nepo­ chybně britskou p r i n c e z n o u . " V jezuitských záznamech (dokonce i jezuitská

k n i h a Poutní procházky v Říme)

se

v s o u v i s l o s t i s n a r o z e n í m s a m o t n é h o K o n s t a n t i n a v Bri­ t á n i i říká: „Je to j e d n a z nejslavnějších věcí k a t o l i c k é A n g l i e , ž e m ů ž e p o č í t a t k e s v ý m d ě t e m i sv. H e l e n u a K o n s t a n t i n a , p r o t o ž e sv. H e l e n a b y l a j e d i n o u d c e r o u krále Coila." Ř í m s k ý m d o k u m e n t e m nejčastěji c i t o v a n ý m n a p o d ­ p o r u p r o t i b r i t s k é v e r z e j e r u k o p i s n a p s a n ý k o n c e m 4 . sto­ letí ( p o H e l e n i n ě s m r t i ) A m m i a n e m M a r c e l l i n e m , z n ě h o ž se p ů v o d n í i n f o r m a c e týkající se H e l e n y (cca 248-328) ztratily. Existuje n i c m é n ě p a d ě l a n á d o d a n á p o z n á m k a z e 17.

století,

která

udává

nově

vykonstruované,

církví

s c h v á l e n é p o d r o b n o s t i , z n i c h ž ve s v ý c h n á s l e d n ý c h ná­ z o r e c h v y c h á z e l i g i b b o n o v c i a další. V t o m v š e m je j e d i n o u o s o b o u , k t e r o u se církev a její p ř i č i n l i v í u č e n c i r o z h o d l i i g n o r o v a t , ř í m s k ý k a r d i n á l Bar o n i u s , v a t i k á n s k ý k n i h o v n í k , k t e r ý v roce 1601 sestavil 408

Annales Ecclesiastici. V t o m t o díle v ý s l o v n ě u v á d í : „ Č l o ­ věk, k t e r ý t v á ř í v t v á ř u n i v e r z á l n í s t a r o b y l o s t i o d m í t á vě­ řit, že K o n s t a n t i n a jeho m a t k a byli Britové n a r o z e n í v Británii, m u s í b ý t b l á z e n . "

409

Tri stoly Grálu P o d l e t r a d i c e „ v z n i k l G r á l n a z á k l a d ě tří stolů: k u l a t é h o , č t v e r c o v é h o a o b d é l n í k o v é h o . V š e c h n y m ě l y stejnou dél­ k u o b v o d u a jejich v z á j e m n ý p o m ě r byl d v ě k u j e d n é " . Tyto tři stoly b y l y p ř i r o v n á v á n y k e králi A r t u š o v i , h r a ­ du G r á l u a p o s l e d n í večeři. Avšak jejich p o m ě r 2:1 je p o ­ m ě r e m zlatého řezu a má s o t v a n ě c o s p o l e č n é h o se stoly v p r a k t i c k é m slova s m y s l u . Zlatý řez je g e o m e t r i c k á ř a d a , již p o u ž í v a l řecký m a ­ t e m a t i k E u k l e i d é s v 1. století př. Kr. Ve s k u t e č n o s t i se o n ě m v ě d ě l o již m n o h e m d ř í v e , v d o b á c h P l a t o n o v ý c h . Zlatého řezu se u ž í v a l o jako a r c h i t e k t o n i c k é h o m ě ř í t k a ke s t a n o v e n í v z á j e m n ý c h p o m ě r ů a v d n e š n í d o b ě se p o u ž í ­ vá v p r o m y š l e n ý c h u m ě l e c k ý c h dílech, p ř i p o u ž í v á n í m ř í ž e k a v p r o j e k t a n t s t v í . Z h r u b a ř e č e n o , jde o p o m ě r 5:8, ale p ř e s n ý m a t e m a t i c k ý koeficient je 0,618:1. 1 Zlatý řez v y c h á z í z r o z d ě l e n í p l o c h y p o d l e o d m o c n i n a n e n í p ř i t o m třeba ž á d n é h o m ě ř e n í . O b d é l n í k y lze získat z d r u h é o d m o c n i n y čtverce p o m o c í p o u h é h o k r u ž i d l a . Č t v e r e c je p r o s t ě "VI o b d é l n í k u . A/2 o b d é l n í k u se d o s t a n e z e čtverce tak, ž e s e k r u ž i d l o n a s t a v í n a d é l k u ú h l o p ř í č k y čtverce a o p í š e se o b l o u k , k t e r ý se p r o t n e s p r o d l o u ž e n o u základnou, a tak dále.

o b d é l n í k u se získá z ú h l o p ř í č k y d r u h é o b d é l n í k u (dvojitý čtverec) má p o m ě r Grá­

lu 2:1. P ř e s t o ž e s e t a k o v é o b d é l n í k y n e m ě ř í p o m o c í čísel, n e ­ jsou i r a c i o n á l n í , p r o t o ž e je lze m ě ř i t p r o s t ř e d n i c t v í m č t v e r c ů , k t e r é t a k t o v z n i k n o u . Z á k l a d e m s t a r o v ě k é geo410

m e t r i e byl p r á v ě v ý p o č e t vycházející z plochy, n i k o l i z p ř í m k y . P y t h a g o r o v u v ě t u lze p o c h o p i t j e d i n ě p o m o c í čtverců. N a p ř í k l a d p l o c h a V l čtverce s e r o v n á p ř e s n ě jed­ n é p ě t i n ě p l o c h y čtverce n a d e l š í s t r a n ě p r o d l o u ž e n é h o o b d é l n í k u V s . Takto j e m o ž n é p o u ž í t v z t a h u m e z i k o n ­ c e m a s t r a n o u o b d é l n í k u V 5 jako p o p i s u plochy.

Obdélníky zlatého řezu.

Obdélníky s p ř e s n ý m číselným p o m ě r e m , jako napří­ k l a d 3:2, 5:4 a p o d . , lze d e f i n o v a t j a k o statické, a v š a k o b ­ d é l n í k y z o d m o c n i n jsou dynamické. V z h l e d e m k jejich v z á j e m n é m u p o m ě r u vytvářejí z v l á š t n í s o u l a d .

Statické

a dynamické v l a s t n o s t i jsou o b s a ž e n y ve čtverci (1 = 1:1 =

Vl:l)

a v p r o d l o u ž e n é m d v o j i t é m čtverci (2 = 2:1 =

V4:l).

Ú h l o p ř í č k a d v o j i t é h o čtverce (která se r o v n á V5) m ě l a široké u ž i t í p ř i s t a v b ě c h r á m ů a p o s v á t n ý c h u z a v ř e n ý c h prostor. Vztahuje se p ř í m o k p o m ě r u zlatého řezu (V5 + 1) - 2= 1,618. Zlatý řez existuje, k d y ž je p o m ě r m e z i v ě t š í m a m e n š í m m n o ž s t v í m stejný jako p o m ě r m e z i s o u č t e m t ě c h t o d v o u a v ě t š í h o . Číslo z l a t é h o ř e z u 1,618 se m a t e m a t i c k y o z n a ­ čuje ř e c k ý m p í s m e n e m ò (ft). Z n u m e r i c k é h o h l e d i s k a se vyznačuje

mimořádnými

matematickými 411

vlastnostmi:

1,618 -f 0,618 = (1 + 1,618) = (1,618 x 1,618) = 2,618. Tedy Ò = 2,618. 2

V jakékoli r o s t o u c í ř a d ě , k d e je $ p o m ě r m e z i sousledn ý m i údaji, k a ž d ý ú d a j s e r o v n á s o u č t u d v o u p ř e d c h o ­ zích. Tato j e d i n e č n o s t u m o ž ň u j e j e d n o d u c h ý v ý p o č e t řady. Z j a k ý c h k o l i d v o u po s o b ě následujících členů lze defi­ n o v a t v š e c h n y o s t a t n í n a z á k l a d ě p o u ž i t í k r u ž í t k a . Tuto součtovou posloupnost poprvé aritmeticky popsal ve 12. století L e o n a r d o z Pisy (známější jako Fibonacci, viz s. 282). O b e c n ě je z n á m a jako F i b o n a c c i o v a p o s l o u p n o s t , v níž je k a ž d é následující číslo s o u č t e m d v o u p ř e d c h o ­ zích - to z n a m e n á 1,1, 2, 3, 5, 8,13, 21, 34, 55, 89 a t d . Tato ř a d a n e n í v ý z n a m n á jen z p r a k t i c k é h o h l e d i s k a , n ý b r ž b y l a d l o u h o u z n á v á n a jako z á k l a d n í p r i n c i p v e stavbě rostlin a ž i v o č i c h ů . Ze z l a t é h o ř e z u lze o d v o d i t i i r a c i o n á l n í číslo pí: 2,618 [o2] x (12/10) = 3,1416 = pí [TI]. Je to k o n s t a n t a , k t e r á se

412

používá při výpočtu obvodu k r u h u ze z n á m é h o p r ů m ě ­ ru. K u l a t ý stůl G r á l u lze t e d y v y p o č í t a t z j e h o č t v e r c e a o b d é l n í k u , k t e r é jsou j e h o p r o t ě j š k e m a mají stejný o b ­ v o d : p o l o v i n a s t r a n y čtverce x vl,618 = p o l o m ě r . T e d y ( p o l o m ě r x 2) xrc = o b v o d . 2 S y m b o l i c k ý k u l a t ý s t ů l G r á l u má svůj p ů v o d v kruhu p r a d á v n é m s y m b o l u celistvosti. S l a v n á p o s t a v a Vitruviova muže v y p a d á tak, že v k r u h u stojí m u ž , jenž t a k t v o ř í do něho v e p s a n o u pěticípou h v ě z d u . Z toho je m o ž n é od­ v o d i t v š e c h n y g e o m e t r i c k é o b r a z c e , k t e r é jsou v š e c h n y v e v z á j e m n ě p ř e s n é m p o m ě r u . O d nejstarších d o b b y l y přístřešky postavené do k r u h u , kouzelné prsteny a mega­ litické c h r á m y v l a s t n ě t a k o v ý m i kulatými stoly k o s m i c k é jednoty. Alegoricky je k u l a t ý s t ů l s t o l e m intuice, č t v e r c o v ý s t ů l s t o l e m rozumu a o b d é l n í k o v ý s t ů l s t o l e m mystiky. 1 2

O tomto tématu zevrubně pojednává Nigel Pennick, Sacred Geomet­ ry, Turnstone, Wellinborough, 1980, 2. kap., ss. 25-8. Různé aspekty výpočtu rozměrů stolu jsou uvedeny v knize Louise Charpentiera, The Mysteries of Chartres Cathedral, Research into Lost Knowledge Organization, and Thorsons, Wellingborough, 1972, 12. kap., ss. 83-90; 13. kap., ss. 91-111; 15. kap., ss. 118-27, (česky Mystérium katedrály v Chartres, Půdorys, 1995).

413

Pád Merovejců P ř e d t í m , n e ž byli Merovejci ve Francii p ř i p r a v e n i o t r ů n , h l a v n í m p r o v i n c i í m m e r o v e j s k é h o k r á l o v s t v í (Austrasie, Neustrie, Akvitánie a Burgundsko) byl přidělen dohled p o v ě ř e n ý c h m a j o r d o m ů , k t e ř í byli v ú z k é m s o u r u č e n s t v í s k a t o l i c k ý m i b i s k u p y . M a j o r d o m o v é a u s t r a s i j s k é h o palá­ ce p o c h á z e l i z r o d i n y H e r n o u l a (Arnulfa) z M é t (viz 17. k a p i t o l a ) , z n í ž v z e š l a i k a r o l í n s k á d y n a s t i e Karla Veli­ kého. V roce 655 m ě l a již ř í m s k á církev t a k o v o u pozici, že m o h l a začít s o d s t r a ň o v á n í m m e r o v e j s k é p o s l o u p n o s t i , a v té d o b ě byli m a j o r d o m o v é z a u s t r a s i j s k é h o p a l á c e (ve funkci p o d o b n é d n e š n í m p ř e d s e d ů m v l á d y ) p e v n ě p o d p a p e ž o v o u k o n t r o l o u . M a j o r d o m e m byl t e n k r á t G r i m o ald, š v a g r H e r n o u l o v a s y n a A n s e g i s e , p á n a z B r a b a n t u . V l á d n o u c í m m e r o v e j s k ý m k r á l e m A u s t r a s i e byl Sigebert II., s y n D a g o b e r t a I. K d y ž k r á l Sigebert z e m ř e l , jeho s y n u D a g o b e r t o v i bylo jen p ě t let a m a j o r d o m u s G r i m o a l d u d ě l a l p r v n í k r o k p o d l e p l á n u b i s k u p ů směřující k u s u r p a c i vlády. Začal t í m , ž e u n e s l D a g o b e r t a a n e c h a l h o p ř e v é z t d o Irska, k d e p o t o m žil v exilu m e z i s k o t s k ý m i Galy. P o t é , p r o t o ž e n e ­ o č e k á v a l , ž e k r á l o v n a I m m a c h i l d a ještě n ě k d y s v é h o s y n a s p a t ř í , jí G r i m o a l d řekl, že D a g o b e r t z e m ř e l . P r i n c D a g o b e r t b y l v y c h o v á v á n v e s l a n e s k é m klášteře n e d a l e k o D u b l i n u , a k d y ž m u b y l o p a t n á c t let, o ž e n i l s e s galskou princeznou Matildou. Poté se přesunul p o d 414

p a t r o n á t e m sv. Wilfreda d o Yorku, ale M a t i l d e z e m ř e l a a D a g o b e r t se vrátil do F r a n c i e , k d e se objevil k v e l k é m u ú ž a s u své matky. G r i m o a l d m e z i t í m p o s a d i l n a a u s t r a s i j ský t r ů n s v é h o v l a s t n í h o s y n a , ale Wilfred z Yorku a d a l š í rozšířili z p r á v u o m a j o r d o m o v é z r a d ě a d ů m G r i m o a l d ů v byl n á l e ž i t ě z d i s k r e d i t o v á n . Dagobert se oženil se svou d r u h o u ž e n o u Gizellou de Razěs (neteří v i z i g ó t s k é h o krále) a n a t r ů n b y l u v e d e n v roce 674, t é m ě ř po d v a c e t i letech své n e p ř í t o m n o s t i . Ř í m s k é i n t r i k y t a k b y l y z m a ř e n y - ale n e n a d l o u h o . D v a d n y p ř e d V á n o c e m i r o k u 679 b y l D a g o b e r t n a l o v u n e d a ­ leko S t e n a y v A r d e n á c h v lese p ř e p a d e n a p r o b o d e n a z e m ř e l : byl n a r a ž e n n a s t r o m p á ž e t e m s v é h o v l a s t n í h o m o c n é h o m a j o r d o m a P i p i n a II. T l u s t é h o z H e r s t a l u ( H e r noulova vnuka). Vatikán p o h o t o v ě t u t o v r a ž d u schválil a o k a m ž i t ě svě­ řil m e r o v e j s k o u s p r á v u v A u s t r a s i i c t i ž á d o s t i v é m u P i p i n o v i . Č a s e m jej v y s t ř í d a l j e h o l e v o b o č e k Karel M a r t e l , který p o d p o r o v a l ř í m s k o u s n a h u tím, že získal k o n t r o l u n a d d a l š í m i m e r o v e j s k ý m i t e r i t o r i i . K d y ž r o k u 741 M a r ­ tel z e m ř e l , j e d i n ý m M e r o v e j c e m , k t e r ý s e v y z n a č o v a l v ý z n a m n o u autoritou, byl D a g o b e r t ů v synovec Child e r i k III. M e z i t í m s e M a r t e l ů v s y n P i p i n III. K r á t k ý stal majordomem v Neustrii. A ž d o t o h o t o o k a m ž i k u ( s v ý j i m k o u G r i m o a l d o v y afé­ ry) byla m e r o v e j s k á m o n a r c h i e p ř í s n ě d y n a s t i c k á a její d ě d i č n é p r á v o se p o v a ž o v a l o za a u t o m a t i c k é a s v a t é - za záležitost, d o n í ž církev n e m á c o m l u v i t . Ale o s u d t o m u chtěl, ž e t a t o t r a d i c e b y l a z r u š e n a , k d y ž s e Ř í m c h o p i l příležitosti „ s t v o ř i t " k r á l e c e s t o u p o d v o d n é p a p e ž s k é a u ­ tority,

umožněné

na

základě

Konstantinovy

donace

(viz

5. k a p i t o l a , s. 102). V roce 751 si m a j o r d o m u s P i p i n K r á t k ý ve s p o j e n e c t v í s p a p e ž e m Z a c h a r i á š e m zajistil c í r k e v n í s c h v á l e n í s v é ko­ r u n o v a c e jako k r á l F r a n k ů n a m í s t o C h i l d e r i k a . C í r k v í d l o u h o o č e k á v a n ý i d e á l p ř i n e s l p l o d y a o d t é d o b y byli k r á l o v é s c h v a l o v á n i a k o r u n o v á n i j e d i n ě na z á k l a d ě sa415

m o z v a n é ř í m s k é p r e r o g a t i v y . A t a k se stalo, že se k r á l e m F r a n k ů stal cele s p a p e ž o v ý m p o ž e h n á n í m P i p i n a že C h i l d e r i k b y l z b a v e n t r ů n u . B i s k u p o v é h o veřejně p o t u ­ pili a n e c h a l i m u s u r o v ě o s t ř í h a t v l a s y ( d l o u h é p o d l e sta­ r o z á k o n n í n a z o r e j s k é t r a d i c e ) 1 n a k r á t k o . Byl u v ě z n ě n v k l á š t e ř e , k d e o čtyři r o k y p o z d ě j i z e m ř e l , a tak začala nová, karolínská dynastie francouzských králů, pojmeno­ v a n á p o P i p i n o v ě otci K a r l u M a r t e l o v i . 1

Nazorejci či nazírové byli asketi (jako například Samson) vázaní po stanovenou dobu přísnými sliby, jak je stanoveno v zákoně nazírů v biblické knize Numeri 6:2-21.

416

Bibliografie Adamnan, St., A Life of Saint Columba (překlad do angl. Wentworth Huyshe), George Routledge, Londýn 1908 Addison, Charles G., The History of the Knights Templars, Adventures Unlimited, Kempton, IL, 1997 Albany, HRH Prince Michael of, The Forgotten Monarchy of Scotland, Crystalis/Vega, Londýn, 2002 (česky: Skotsko. Zapomenutá monarchie. Volvox Globator, Praha, 2000, překlad Eva Macourkova a Čeněk Sovák) Allegro, John, The Dead Sea Scrolls, Penguin, Londýn, 1964 Alter, Robert, Genesis, WV Norton, New York, NY, 1996 Alviella, Count Goblet, Migration of Symbols (faksimile z r. 1892), Aqua­ rian Press, Wellingborough, 1979 Anderson, Alan Orr, Early Sources of Scottish History (ed. Marjorie Anderson), Paul Watkins, Londýn, 1990 Anderson, Flavia, The Ancient Secret, Research into Lost Knowledge Organization, and Thorsons, Wellingsborough, 1953 Anderson, Joseph, Scotland in Early Christian Times, David Douglas, Edinburgh, 1881 Andressohn, John C, The Ancestry and Life of Godfrey of Bouillon, Univer­ sity od Indidana Press, Bloomington, IN, 1947 Anglo-Saxon Chronicle, The (překlad do angl. Michael Swanton, J. M. Dent, Londýn, 1997 Aradi, Zsolt, Shrines of Our Lady, Farrar, Strauss Young, N e w York, NY, 1954 Ashe, Geoffrey, Avalonian Quest, Methuen, Londýn, 1982 Atalay, Bülent, Math and the Mona Lisa, Smithsonian Books, Washington, DC, 2004 Baigent, Michael, a Richard Leigh a Henry Lincoln, The Holy Blood and the Holy Grail, Jonathan Cape, Londýn, 1982 (česky: Svatá krev a Sva­ tý grál, Dobra, Praha, 2003, překlad Martina Sannollová) - The Messianic Legacy, Jonathan Cape, Londýn 1986 Baigent, Michael, a Richard Leigh, The Dead Sea Scroll Deception, Jonat­ han Cape, Londýn, 1991 Barber, Richard, The Knihgt and Chivalry, Longman, Londýn, 1970 Barcilon, Pinin Brambilla a Pietro C. Marani, Leonardo, The Last Supper vydání anglického překladu (překlad Harlow Tighe), University of Chicago Press, Chicago, IL, 2001 Barclay, William, The Mind of fesus, SCM Press, Londýn, 1971 Baring-Gould, S. a J. Fisher, The Lives of the British Saints, Cymmrodorion Society, Londýn, 1907-1913

417

Barnstone, Willis (éd.), The Other Bible, HarperSanFrancisco, San Fran­ cisco, 1984 Bartrum, Peter C, Early Welsh Genealogical Tracts, University of Wales Press, Cardiff, 1966 Bauckham, Richard, Jude and the Relatives of Jesus in the Early Church, T T Clark, Edinburgh, 1988 Bayley, Harold, A New Light on the Renaissance, John Dent, Londýn, 1909 - The Lost Language of Symbolism, Williams Norgate, Londýn, 1912 Becker, Udo, The Element Encyclopedia of Symbols, Element Books, Shaf­ tesbury, 1996 Bede of Jarrow, The Venerable, The Eccleseastical History of the English Nation (překlad J. A. Giles), Dent/Everyman, Londýn, 1970 Begg, Ean C. M., The Cult of the Black Virgin, Arkana, Londýn, 1985 Bernard de Clairvaux, Patriologia Latina (ed. J. P. Minge), Paříž, 1854 - On the Song of Songs (překlad Kilián Walsh), Cistercian Publishers, Michigan, 1976 Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Ekume­ nická rada církví v ČSR, 1984 Blair, Peter Hunter, The Origins of Northumbria, Northumberland Press, Gateshead, 1948 Bogdanow, Fanni, The Romance of the Grail, Manchester University Press, Manchester, 1966 Boussel, Patrice, Leonardo da Vinci, Nouvelles Éditions Franaises, Paris, 1986 Bowen, E. G., The Settlements of the Celtic Saints in Wales, University of Wales Press, Cardiff, 1956 Bramly, Serge, Leonardo the Artist and Man, Penguin, Londýn, 1994 Brandon, S. G. R, The Fall of Jerusalem and the Christian Church, SPCK, Londýn, 1951 - Jesus and the Zealots, Charles Scribnerjs Sons, New York, NY, 1967 Branner, Robert, Chartres Cathedral, WW Norton, Londýn, 1996 Brockwell, Maurice W., The Pseudo-Arnolfini Portrait, Chatto Windus, Londýn, 1952 Brooke, G., Temple Scroll Studies, Sheffield Academic Press, Sheffield, 1989 Brown, Dan, The Da Vinci Code, Bantam Press, Londýn, 2003 (česky: Šifra mistra Leonarda, Da Vinciho kód) Bryant, Nigel (překl.), Perlesvaus, DS Brewer, Cambridge, 1978 Bucher, Franois, Architector: The Lodge Books and Sketchbooks of Medieval Architects, Abaris Books, New York, NY, 1979 Bull, Norman J., The Rise of the Church, Heinemann, Londýn, 1967 Bultmann, Rudolf, Primitive Christianity in its Contemporary Settings (překl. do angl. R. H. Fuller), Fontana/Collins, Glasgow, 1960 Burckhardt, Titus, Chartres and the Birth of a Cathedral, Golhonooza Press, Ipswich, 1995

418

Burns, Jane E. (ed.), The Vulgate Cycle, Ohio State University Press, 1985 Butterwirth, G. W. (překl.), Clement of Alexandria, Heinemann, Londýn, 1968 Capellanus, Andreas, The Art of Courtly Love (překl. J. J. Parry), Colum­ bia University Press, New York, NY, 1941 Carpenter, Clive, The Guiness Book of Kings, Rulers and Statesmen, Gui­ ness Superlatives, Enfield, 1978 Castries, Dus de, The Lives of the Kings and Queens of France (překl. Anne Dobellová pro Académie Française), Weidenfeld Nicolson, Londýn, 1979 Catholic Encyclopedia, Robert Appleton, New York, NY, 1910 Chadwick, Hector Munro, Early Scotland: The Picts, Scots and Welsh of Southern Scotland, Cambridge University Press, Cambridge, 1949 - Studies in Early British History, Cambridge University Press, Cam­ bridge, 1954 Chadwicková, Nora K., The Age of Saints in the Celtic Church, Oxford University Press, 1961 - Early Brittany, University of Wales Press, Cardiff, 1969 Challine, Charles, Recherches sur Chartres, Société Archéologique d'Eure Loir, Chartres, reprint 1994 Charles, R. H. (překl.), The Book of Enoch (revidované Dillmannovo vy­ dání etiopského textu, 1893), Oxford University Press, Oxford, 1906 a 1912 Charlsworth, M. P., The Lost Province, University of Wales Press, Cardiff, 1949 Charpentier, Louis, The Mysteries of Chartres Cathedral, Research Info Lost Knowledge Organization and Thorsons, Wellingborough, 1992 Chevalier, Jean, a Gheerbrant, Dictionaire des Symboles, Robert Laffont, Paříž, 1997 Chrétien de Troyes, Le Conte del Graal, (překl. Ruth Harwoodová Clineová), University of Georgia Press, Athens, G A, 1985 Church, Rev. Leslie F. (ed.), Matthew Henry's Commentary on the Whole Bible, Marshall Pickering, Londýn, 1960 Clébert, Jean-Paul, The Gypsies, Vista Books, Londýn, 1963 Clement of Alexandria, St., Clementine Homilies and Apostolical Consti­ tutions (překl. do angl. William Whiston), Ante-Nicene Library, T T Clark, Edinbugh, 1870 Coghlan, Ronan, The Illustrated Encyclopaedia of Arthurian Legends, Ele­ ment Books, Shaftesbury, 1993 Cohnovi-Sherbokovi, Lavinia a Dan, A Short Reader in Judaism, Oneworld, Oxford, 1997 Coleman, Christopher B., The Treatise of Lorenzo Valla on the Donation of Constantine, University of Toronto Press, Toronto, 1993

419

Cruden, Alexander, Complete Concordance to the Old and New Testament and the Apocrypha, Frederick Warne, Londýn, 1891 Cunich, Peter, společně s Davidem Hoylem, Eamonem Duffym a Ronaldem Hyamem, A History of Magdalene College Cambridge 1428-1988, Magdalene College Publications, Cambridge, 1994 Danielou, Jean, The Dead Sea Scrolls and Primitive Christianity (překl. do angl. Salvátor Attansio), New American Library, New York, NY, 1962 Davidson, Marshall B., The Concise History of France, American Heritage, N e w York, NY, 1971 Davis, R. C. H., A History of Medieval Europe, Longmans, Londýn, 1957 Deaneslyová, Margaret, A History of Early Medieval Europe 476-911, Methuen, Londýn, 1956 Dill, Sir Samuel, Roman Society in Gaul in the Merovingian Age, Macmillan, Londýn, 1926 Dillon, Myles, a Nora K. Chadwicková, The Celtic Realms, Weidenfeld Nicolson, Londýn, 1967 Dobbsová, Betty J. T., The Foundations of Newton's Alchemy, Cambridge University Press, Cambridge, 1975 Doresse, Jean, The Secret Books od the Egyptian Gnostics (překl. do angl. Philip Mairet), Hollis Carter, Londýn, 1960 Dupont-Sommer, André, The Jewish Sect of Qumrân and the Essenes, Vallentine Mitchell, Londýn, 1954 Ehler, Sidney Z., a John B. Morral (eds.), Church and State through the Centuries, Burns Oates, Londýn, 1954 Eisenman, Robert H., Maccabees, Zadokites, Christians and Qumrân, E. J. Brill, Leiden, 1983 - The Dead Sea Scroll and the First Christians, Element Books, Shaftes­ bury, 1996 Eislerová, Riane, The Chalice and the Blade, Harper Row, New York, NY, 1987 (česky: Číše a meč) Engnell, Ivan, Studies in Divine Kingship in the Ancient Near East, Basil Blackwell, Oxford, 1967 Epifanius, Panarion (překl. do angl. F. Wilkins), E. J. Brill, Leiden, 1989-1993 - Ancoratus (překl. do angl. Karl Hoi), Walter de Gruyter, Berlin, 2002-2004 Eusebius z Caesareie, An Ecclesiastical History (překl. do angl. Rev. C. F. Cruse), Samuel Bagster, Londým, 1838 - The History od the Church from Christ to Constantine, Penguin, Lon­ dýn, 1989 Evans, Sebastian (překl.), The High History of the Holy Grail, Everyman, Londýn, 1912

420

Farmer, David (éd.), Oxford Dictionary of Saints, Oxford University Press, Oxford, 1997 Fideler, David (ed.), Alexandria: The Journal for the Western Cosmological Traditions, Phanes Press, 1995 Filliettová, Edith, Saint Mary Magdalene, Her Life and Times, Society of St Mary Magdalene, Newton Lower Falls, MA, 1983 Finigan, J., Handbook of Biblical Chronology, Princeton University Press, Princeton, NJ, 1964 Fleetwood, Rev. John, The Life of Our Lord and Saviour Jesus Christ, Wil­ liam MacKenzie, Glasgow, 1900 Frankfort, Henri, Kingship and the Gods, University of Chicago Press, Chicago, IL, 1948 Frappier, Jean, Chrétien de Troyes and his Work (překl. do angl. Raymond Cormier), Ohio State University Press, 1982 Freese, J. H. (překl. do angl.), The Octavianus of Marcus Minucius Felix, Macmillan, New York, NY, 1919 Furnival, Frederick J. (ed.), The History of the Holy Grail - podle Roman I'Estoire dou Saint Graal od Sira Roberta de Boron (překl. do angl. Henry Lonelich Skynner), Early English Text Society/N. Turner, Londýn, 1861 Gardner, Laurence, Bloodline of the Holy Grail, Thorsons-Element/Har­ perCollins, Londýn, 2002. - Realm of the Ring Lords, Thorsons-Element/HarperCollins, Lon­ dýn, 2003. - Lost Secrets of the Sacred Ark, Thorsons-Element/HarperCollins, Londýn, 2004. Gibson, Michael, The Symbolists, Harry N. Abrams, N e w York, NY, 1988 Gibson, Shimon, a Jacobsen, David M., Below the Temple Mount in Jerusa­ lem, Tempus Reparátům, Oxford, 1996 Gildas, De Excidio et Conquestu Britanniae (překl. do angl. Michael Winterbottom), Phillimore, Chichester, 1978 Gilson, Etienne, The Mystical Theology of Saint Bernard (překl. do angl. A. H. C. Downes), Sheed Ward, Londýn, 1940 Gimpelová, Jean, The Medieval Machine: The Industrial Revolution of the Middle Ages, Pimlico, Londýn, 1976 Godding, Robert SJ, Grégoire le Grand et la Madeleine in Memoriam soctorum vénérantes - Miscellanea in onore di Mgr. Victor Saxer, Vatikán, Rim, 1992 Gougaud, Dom, Louis, Christianity in Celtic Lands (překl. do angl. Maud Joyntová), Four Court Press, Dublin, 1932 Grant, M., Herod the Great, Weidenfeld Nicolson, Londýn, 1971 - The Jews in the Roman World, Weidenfeld Nicolson, Londýn, 1973 Graves, Robert, The White Godess, Faber Faber, Londýn, 1961

421

Gregory of Tours, A History of the Franks (překl. Lewis Thorpe), Penguin, Londýn, 1964 Fustafson, Fres, The Black Madonna, Sigo Press, Boston, MA, 1991 Halsberghe, G. S., The Cult of Sol Invictus, E. J. Brill, Leiden, 1972 Haskinsová, Susan, Mary Magdalene, Myth and Metaphor, Harcourt Bra­ ce, New York, 1994 Hassnain, Professor Fida, A Search for the Historical Jesus - from Apo­ cryphal, Buddhist, Islamic Sanscrit Sources, Gateway Books, Bath. 1994 Hastings, James, Dictionary of the Bible, T T Clark, Edinburgh, 1909 Henderson, Ernest F. (překl.), Select Historical Documents of the Middle Ages, G. Bell, Londýn, 1925 Herodotos, The Histories (překl. do angl. Robin Waterfield), Oxford Uni­ versity Press, Oxford, 1998 Hewins, Professor S., The Royal Saints of Britain, Chiwick Press, Londýn, 1929 Hewison, James King, The Isle of Bute in the Olden Time, William Black­ wood, Edinburgh, 1895 Higham, N. J., The Kingdom of Northumbria, AD 350-110, Alan Sutton, Stroud, 1993 Hocart, A. M., Kingship, Oxford University Press, Oxford, 1927 Hodgkin, R. H., A History of the Anglo-Saxons, Oxford University Press, Oxford, 1952 Hulme, Edward F, Symbolism in Christian Art, Swann Sonnenschein, Londýn, 1891 Hunter, Michael, Science and Society in Restoration England, Cambridge University Press, Cambidge, 1981 Hutchinson Encyclopedia, The, Hutchinson, Londýn, 1997 Iznard, Guy, Les Pirates de la Peinture, Flammarion, Paris, 1955 Jacapo di Voragine, Legenda Aurea (Zlatá legenda), (překl. do češtiny H. Bahník a A. Vidmanová), Vyšehrad, Praha, 1984 Jackson, Samuel Macauley (éd.), The Schaff-Herzog Encyclopedia of Reli­ gious Knowledge, Baker Books House, Grand Rapids, MI, 1953 James, B. S., Saint Bernard of Clairvaux, Harper, New York, NY, 1957 James, John, The Master Masons of Chartres, West Grinstead Publishing, Leura, NSW, 1990 James, Montague R. (ed.), The Apocryphal New Testament, Clarendon Press, Oxford, 1924 Jamesonová, Anna, Legends of the Madonna, Houghton Mifflin, Boston, 1895 Jennings, Hargrave, The Rosicrucians: Their Rites and Mysteries, Routledge, Londýn, 1887

422

Jerusalem Bible, The, Darton, Longman Todd, Londýn, 1996 (česky Jeru­ zalémská bible, Krystal OP, Praha ) John of Glastonbury, Cronica sivé Antiquitates Glastoniensis Ecclesiae (cca 1400), Boydel Brewer, Woodbridge, 1985 Joinville, Sire Jean de, Chronicles of the Crusades (překl. do angl. Margaret Shawová), Penguin, Londýn, 1976 Jonas, Hans, The Gnostic Religion, Routledge, Londýn, 1992 Jones, A. H. M., The Herods of Judea, Clarendon Press, Oxford, 1938 Josephus Flavius, The Antiquities of the Jews a The Wars of the Jews in The Works of Flavius Josephus (překl. do angl. William Whiston), Milner Sowerby, Londýn, 1870 Jowett, George F, The Drama of the Lost Disciples, Coovenant Books, Lon­ dýn, 1961 Jullian, Philippe, The Symbolists, Phaidon Press, Londýn, 1973 Keating, Geoffrey, The History of Ireland (překl. do angl. David Comyn a Rev. P. S. Dinneen), 1640 reprint Irish Text Society, Londýn, 1902-1914 Kemp, Martin, Leonardo on Painting, Yale University Press, New Haven, CT, 2001 Kenney, James F., The Sources for the Early History of Ireland, Four Courts Press, Dublin, 1966 Kingová, Karen L. (ed.), Images of the Feminine in Gnosticism, Fortres Press, Philadelphia, PA, 1988 Kingsland, William, The Gnosis or Ancient Wisdom in the Christian Scrip­ tures, Allen Unwin, Londýn, 1937 Knightm Christoher, a Robert Lomas, The Hiram Key, Century, Londýn, 1996 Kramer, Heinrich, a Sprenger, James, The Malleus MaXeficarum (překl. do angl. Rev. Montague Summers), Dover Publications, New York, NY, 1971 Kramer Samuel Noel, The Sacred Marriage Rites, Indiana University Press, Boomington, AL, 1969 Lacordaire, Pere, St Mary Magdalene, Thomas Richardson, Derby, 1880 Lea, Henry Charles, History of Sacerdotal Celibacy in the Christian Church, Watts Co, Londýn, 1867 Levinová, Sue A., The Northern Foreportal Column Figures of Chartres Cat­ hedral, Verlag Peter Lang, Frankfurt, 1984 Lewis, H. Spencer, The Mystical Life of Jesus, Ancient and Mystical Order Rosae Crucis, San Jose, CA, 1982 Lewis, Rev. Lionel Smithett, Joseph of Arimathea at Glastonbury, A. R. Mobray, Londýn, 1927 Livius, Titus (cca 59 př. Kr.-17 po Kr.), Ab Urbe Condita, Loeb Classical Harvard University Press, Cambridge, MA, 1919, a Bristol Classical Press, Bristol, 1998

423

Loomis, Roger Sherman, The Grail: From Celtic Myth to Christian Symbo­ lism, University of Wales Press, Cardiff, 1963 Lucie-Smith, Edward, Symbolist Art, Thames Hudson, Londýn, 1972 Lutterworth Dictionary of the Bible (ed. Watson E. Mills), Lutterworth Press, Cambridge, 1994 Macmillan Encyclopedia, The, Macmillan, Londýn, 1996 MacNeil, Eoin, Celtic Ireland (Martin Lester, Dublin, 1921), Academy Press, Dublin, 1981 Malory, Sir Thomas, Mort D'Arthur, New York University Books, New York, NY, 1961 Malvernová, Marjorie, Venus in Sackcloth, Southern Illinois University Press, Carbondale, IL, 1975 Martin, Malachi, The Decline and Fall of the Roman Church, Seeker War­ burg, Londýn, 1982 Matarasso, P. M. (překl.), Chronica Majora, Longman, Londýn, 1874 - re­ print Matthew Paris, The Chronicles of Matthew Paris, Palgrave Mac­ millan, Londýn, 1984 Matthaei Parisiensis, Chronica Majora, Longman, Londýn, 1874 Mead G. R. S. (překl.), Pistis Sophia: a Gnostic Miscellany, reprint Kessinger, Kila, Mt, 1992 Michell, John, The City of Revelation, Garnstone, Londýn, 1971 - Dimension of Paradise, Thames Hudson, Londýn, 1988 Milik, J. T., Ten Years of Discovery in the Wilderness of Judaea (překl. do angl. J. Strugnell), SCM Press, Londýn, 1959 Nag Hammadi Library, The (překl. do angl. James M. Robinson a Coptic Gnostic Project), Institute for Antiqiuity and Christianity, E. J. Brill, Leiden, 1977 Nathan Bailey's Universal Etymological Dictionary, T. Cox a The Lamb, Royal Exchange, Londýn, 1721 Nennius, Historia Brittonium (překl. do angl. John Morris), Phillimore Chichester, 1980 Newsome, David, The Convert Cardinals, John Murray, Londýn, 1993 Oldenbourgová, Zoé, Masacre at Montségur (překl. do angl. Peter Green), Pantheon, N e w York, 1961 Osman, Ahmed, The House of the Messiah, HarperCollins, Londýn, 1992 Oxford Annotated Bible (eds. Herbert G. May a Bruce M. Metzger), Oxford University Press, Oxford, 1962 The Oxford Compact English Dictionary (Oxford Word Library: OWL Mic­ rographie), Oxford University Press, Oxford, 1971 The Oxford Concise English Dictionary (ed. Delia Thompsonová), Oxford University Press, Oxford, 1995

424

Pagelsová, Elaine, The Gnostic Gospels, Weidenfels and Nicolson, Lon­ dýn, 1980 Nigel Pennick, Sacred Geometry, Turnstone, Wellinborough, 1920 Perowne, Stewart, The Life and Times of Herod the Great, Hodder Stoughton, Londýn, 1956 - The Later Herods, Hodder Stoughton, Londýn, 1958 Pétrie, W. M. Flinders, Researches in Sinai, John Murray, Londýn, 1906 Picknett, Lynn, a Clive Prince, Turin Shroud: In Whose Image?, Bloomsbury, Londýn, 1994 Pierce, Don, How to Decorate Mats, Cameron, San Raphael, CA, 1985 Pincus-Witten, R., Occult Symbolism in France, Garland, Londýn, 1976 Pope, Marvin H, Song of Songs, Garden City/Doubleday, New York, NY, 1977 Porter, J. R., The Illustrated Guide to the Bible, Duncan Baird, Londýn, 1995 - fesus Christ, Duncan Baird, Londýn, 1999 Quallsová-Corbettová, Nancy, The Sacred Prostitute, Inner City Books, Toronto, 1988 Recht, Roland, Les Btisseur des Cathédrales Gothiques, Éditions les Musées de la Ville de Strasbourgh, Strasbourgh, 1989 Reesovi, Alwyn a Brinley, Celtic Heritage, Thames Hudson, Londýn, 1961 Rees, Rev. W. J. Rice, Lives of the Cambro-ritish Saints, Welsh MSSS Socie­ ty/Longman, Londýn, 1853 Reichert, B. (ed.), Acta capitulorum generalium ordinis praedicatorum, Vati­ kán, Řím, 1898 Ruhemann, Helmut, The Cleaning of Paintings, Hacker Art Books, N e w York, NY, 1982 Ricciová, Caria, Mary Magdalene and Many Others, Fortress Press, Minnea­ polis, MN, 1994 Richeyová, Margaret Fitzgeraldová, Studies of Wolfram von Eschenbach, Oliver Boyd, Londýn, 1957 Ritmeyerovi, Leen a Kathleen, Secrets of Jerusalem's Temple Mount, Bibli­ cal Archaelogical Society, Washington, DC, 1998 Runciman, Steven, A History of the Crusades, Cambridge University Press, Cambridge, 1951 Ruvigny Raineval, Melville Henry Massue, Marquis de, 1868-1921, The Jacobite Peerage, Baronetage, Knightage Grants of Honour (1921), faksimile, reprint Charles Skilton, Londýn, 1974 Sackville-West, V, Saint Joan of Arc, Michael Joseph, Londýn, 1936 Schonfield, Professor Hugh J., The Original New Testament, Waterstone, Londýn 1985 - The Passover Plot, Element Books, Shaftesbury, 1985

425

Scott, John, The Early History of Glastonbury, Boydell Press, Londýn, 1981 Septuagint with Apocrypha, The (překl. do angl. Sir Lancelot C. L. Brenton), Samuel Bagster, Londýn, 1851 Seward, Desmond, The Monks of War, Paladin/Granada, St Albans, 1974 Shaw, R. Cunliffe, Post-Roman Carlisle and the Kingdoms of the Nort-West, Guardian Press, Preston, 1964 Sinclair, William Forbes, Chronicles of the Picts and Scots, H. M. General Register, Edinburgh, 1867 - Celtic Scotland, David Douglas, Edinburgh, 1886-1890 Smallwood, E. M., The Jew Under Roman Rule, E. J., Brill, Leiden, 1976 Smith, Dr. William, Smith's Bible Dictionary, (1868 revidováno), Hendrickson, Peabody, MA, 1998 Smith, Morton, The Secret Gospel, Victor Gollancz, Londýn, 1974 Skene, William Forbes, Chronicles of the Picts and Scots, H. M. General Register, Edinburgh, 1867 Spence, Keith, Brittany and Bretons, Victor Gollancz, Londýn, 1978 Spong, John Shelby, Born of a Woman, HarperSanFrancisco, San Francis­ co, CA, 1992 Staley, Edgcumbe, King René d'Anjou and his Seven Queens, John Long, Londýn, 1912 Starbirdová, Margaret, The Woman with the Alabaster Jar, Bear, Santa Fe, 1993 - The Goddess in the Gospels: Reclaiming the Sacred Feminine, Bear Co, Santa Fe, NM, 1998 Stein, Walter Johannes, The Ninth Century, Temple Lodge, Londýn, 1991 Steinberg, Leo, Leonardo's Incessant Last Supper, Zone Books, New York, NY, 2001 Stokes, Whitley (éd.), F élire Óengusso Céli Dé (The Martyrology of Oengus the Culdee), Dublin Institute for Advanced Studies, Dublin, 1984 Stoyanov, Yuri, The Hidden Tradition in Europe, Arkana/Penguin, Lon­ dýn, 1994 Strong, James (ed.), The Exhaustice Concordance of the Bible, Abingdon Press, N e w York, NY 1890 Sumption, Jonathan, The Albigensian Crusade, Faber & Faber, Londýn, 1978 Tacitus, The Histories (překl. do angl. Kenneth Wellesley), Penguin, Lon­ dýn, 1995 - The Annals of Imperial Rome (překl. do angl. Michael Grant), Pen­ guin, Londýn, 1996 Taylorová, Gladys, Our Neglected Heritage, Covenant Books, Londýn, 1974 Taylor, John W., The Coming of the Saints, Covenant Books, Londýn, 1969 Thieringová, Barbara, Jesus the Man, Transworld, Londýn, 1996

426

- Jesus of the Apocalypse, Transworld/Doubleday, Londýn, 1996 Thompson, J. M., The French Revolution, Basil Blackwell, Oxford, 1964 Thorpe, Lewis (překl.), The Life of Charlemagne, Penguin, Londýn, 1979 Tolstoj, hrabě Nikolaj, The Quest for Merlin, Hamish Hamilton, Londýn, 1985 Torjesenová, Karen Jo, When Women Were Priests, HarperSanFrancisco, San Francisco, CA, 1995 Unterman, Alan, Dictionary of Jewish Lore and Legend, Thames Hudson, Londýn, 1997 Vasari, Giorgio, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů (překl. do češtiny Pavel Preiss), Odeon, Praha, 1977 Vermes, Geza, The Complete Dead Sea Scrolls in English, Penguin, Lon­ dýn, 1995 Von Eschenbach, Wolfram, Parzival (ed. Hugh D. Sacker), Cambridge University Press, Cambridge, 1963 Wade-Evans, Arthur W., Welsh Christian Origins, Alden Press, Oxford, 1934 Waite, Arthur Edward, The Hidden Church of the Holy Grail, Rebman, Londýn, 1909 Walkerová, Barbara G., The Woman's Encyclopedia of Myths and Secrets, HarperSanFrancisco, San Francisco, CA, 1983 Wallace-Hadrill, J. M., The Long Haired Kings, Methuen, Londýn, 1962 Warren, F. E., The Liturgy of the Celtic Church, Oxford University Press, Oxford, 1881 Watson, W. J., The History of the Celtic Place Names of Scotland, William Blackwood, Edinburgh, 1926 White, Michael, Issac Newton, the Last Sorcerer, Fourth Estate, Londýn, 1998 Wijngaards, John, No Women in Holy Orders?, Canterbury Press, Nor­ wich, 2002 Wilken, Robert L., The Christians as the Romans Saw Them, Yale Universi­ ty Press, New Haven, CT, 1984 William of Malmesbury, The Antiquities of Glastonbury, Talbot/JMF Books, Llanerch, 1980 Williams, Taliesin, s Iolem Morganwgem, Thomasem Pricem, Owenem Jonesem a Society for the Publications of Ancient Welsh Manu­ scripts. Abergavenny, lolo Manuscripts, W. Reeds, Llandovery a Longman Co., Londýn, 1848 Wilson, A. N., Jesus, Sinclair Stevenson, Londýn, 1992 Wilson, R. McL., The Gospel of Philip: Translated from the Coptic Text, A. R. Mowbray, Londýn, 1962

427

Wilson, Colin a John Grant, The Directory of Possibilities, Webb Bower, Exeter, 1981 Windeatt, Barry (ed.), The Book of Margery Kempe, Longman, Londýn, 1999 Wojcik, Jan W., Robert Boyle and the Limits of Reason, Cambridge Univer­ sity Press, Cambridge, 1997 Wolters, Al, The Copper Scroll, Sheffield Academic Press, Sheffield, 1996 Yadin, Yigael, The Temple Scroll, Weidenfeld Nicolson, Londýn, 1985 Yates, Frances A., The Rosicrucian Enlightment, Routledge, Londýn, 1972 (česky: Rozenkruciánské osvícenství, překl. do češtiny Martin Konvič­ ka, Pragma, Praha, 2000)

428

Obrazové kredity Je na místě poděkovat níže u v e d e n ý m za laskavé dovole­ ní o t i s k n o u t následující fotografické i l u s t r a c e a o b r a z y s copyrightem: 1, 7, 13, 15, 18, 20, 24, 26, 27, 28, 29, 30, 3 1 , 32, 33, 34, 35, 36, 4 1 , 46, 47, 49, 50, B r i d g e m a n A r t Library, L o n d ý n . 21, 12, A r t M a g i c k h t t p : / / w w w . a r t m a g i c k . c o m / . E n t r o p i e Fine Art

http://www.entropic-art.com/

Peter

Robson

S t u d i o . 9, 11, Galleria d e g l i Ufuzzi, F l o r e n c i e . 48, C o l i n P a l m e r w w w . b u y i m a g e . c o . u k 01279

757917.

14,

Ruský

p r a v o s l a v n ý k o n v e n t s v. M a r i e M a g d a l é n y , J e r u z a l é m . 5 1 , J o h n G . J o h n s o n Collection, Filadelfské u m ě l e c k é m u ­ z e u m . 10, gotická b a z i l i k a sv. M a r i e M a g d a l é n y , Tiefenbr o n n . 2, 8, 52, 53, s o u k r o m é sbírky. 5 , 1 6 , 1 7 , 25, 37, 38, 3 9 , 4 0 , 4 4 , 4 5 , B r e n d o n A r t s A r c h i v e . 3, 4, 22, 23, 42, 43, L o r n a D o o n e S t u d i o , D e e r i n g G u i l d Series. 6, C o n g r e g a t i o n d e s S o e u r s de S a i n t - T h o m a s de Vil­ leneuve. P ř e s t o ž e j s m e v y n a l o ž i l i v e š k e r o u s n a h u , a b y c h o m s i za­ jistili p o v o l e n í , v p ř í p a d ě , že d o š l o k n ě j a k é m u p o c h y b e n í n e b o p ř e h l é d n u t í , o m l o u v á m e se a v n á s l e d u j í c í c h r e e d i ­ cích t é t o k n i h y p r o v e d e m e n á l e ž i t o u o p r a v u .

429

REJSTŘÍK Anna Rakouská 115 Anna Bretaňská 115 Antiochos IV. Syrský 82 Afrodité 50, 64, 70, 208 Apocalypse de Saint Jean, V 74 apoštolské vyznání 90 Apoštolský církevní řád 166 Apoštolské konstituce 54,95,159,

A

Abdiáš, biskup babylonský 45 Abíšaga (Abigail) 49,190,191 Abraham 44, 85, 86,138,173,193, 197,216, 243, 397 Adam 44, 164, 313, 389 Adamnan z Iony 261,262 Ado, sv. 98 Adonijáš 49,190 Aedàn z Daldriady 260-266 Aethelfrith z Bernicie 264, 265 Anežka Římská, sv. 69 Aix-en-Pro věnce 221 Albertus Magnus (Albert Veliký)

163,165,175,178, 395 Archa úmluvy 120,123, 334 Aristobulos (Arwystli Hen) 97, 98, 239, 240 Arius Arnolfini, Giovanni 311-315, 322 Artuš, král 190, 241, 243,261-266, 410 artušovská romance 190, 223,224, 241, 250, 252, 260-262, 267 ArtWatch International 300,301 Askew, Anthony 116,141 Astarté 70 atbaš 127 Athanasios z Alexandrie 160 Attila, Hun 100 Augustus 51,100,108,151 Aurelius Ambrosius 259, 260, 263 avallachové 241, 242, 257 avallonská dynastie 265

122 Albi-gens 342 alchymie 71,121-123, 334, 339 Alexandr VI., papež 326 alexandrijská knihovna 114,169 alegorie 27, 48, 50, 59, 60-62, 64, 65, 67, 70, 71, 74, 85,126,196, 241, 272, 276, 311,315, 319-323, 344,413 Alžběta (matka Jana Křtitele) 80, 83, 87, 88,198, 287,290 Alžběta 1.170 americká revoluce 335, 336, 339 Amínadab 251,252 Anály imperiálniho Říma 390 andělé 27, 63, 80-84, 86-89,158, 179,181,196-198, 218, 220,225, 226, 284-293, 325, 337, 400 Andrews, William Eusebius 153 Angelico, Fra 63, 272, 308, 342

B

- freska Noli me tangere 63, 342 - freska Poslední večeře 308 Anglové 258, 259, 263-265 anglikánská církev 105,170 Anna, matka Matky Marie 91, 92, 270, 282 Anna, dcera Josefa z Arimateje 240

Baedàn mac Cairill 263 Bakewellová, Joan 56 Bafomet 124,125,127,128 Barcilonová, Pinin Brambilla 299, 301, 302, 306 Bayley, Harold 60 Beda z Jarrow, ctihodný 253, 260 Beli Mawr 257 Bellagambe, Jean 91

430

- Neposkvrněné početí sv. Anny 91

Bellotti, Michelangelo 297 Benedikt XI., papež 123 Benjamin z Tudely 107 Berazzi, Stefano 298 Bernard z Clairvaux 37, 49, 108, 109, 118, 120, 140, 191, 243, 244 Bertram, pátý hrabě z Ashburnhamu 340 Bertrand de Blanchefort 121 Betlém (Dům chleba) 99,143, 225, 316, 387 Betlém judsky 200 Bezu 121-124, 227, 334, 336, 339 Bible krále Jakuba 170 Bistea Neptunis 250 Bóaz a ]akín 244 Body in Question, The 56 bochníky, symbolika 222, 223 Bolland, Jean 207 Bonaparte, Lucien 116 Bonhomme, André 329, 330 Bonifác VIII., papež 111,113,119,

byzantská církev 29, 99,100,178, 230 byzantská říše 100 C

123,129 Borras, Nicolas 118 - Sv. Marie Magdaléna se sv. Dominikem a sv. Bernardem 118 Bossi, Giuseppe 307 Botticelli, Sandro 63, 64, 71, 209, 224, 344 - Madona s knihou 63 - Madona Magnificat 71, 224 - Madonna s granátovým jablkem 224 - Zrození Venuše 64,209, 344 Boudet, Henri 334 Boudicca (Boadicea) 257 Boyle, Robert 339 Brán Požehnaný 239, 240, 251, 252, 257 Bretaň 224, 257,259, 266,267 Bruegel, Pieter starší 316 - Sčítání v Betléme 316 Brychan z Brecknocku 259

Cadwaldr z Walesu 265 Caesarius z Arles 133 Cairill z Antrimu 259, 260, 263 Camelyn, bitva u 263,264 Camlanny, bitva u 264,265 Caput mortuum 122 Caractacus Pendragon 95,231, 239, 240, 252, 257 Caravaggio 64, 269 - Marie Magdaléna 64 - Odpočinek na útěku do Egypta 269 Carlisle 258, 260-262,264, 266 Carreno de Miranda, Juan 321 - La Messe de fondation de l'ordre des Trinitaires 321 Cassianus, Jan 99,113,143,144, 225 cassianité 99,106,109,111,142, 143, 207 Castiglione, Baldassar 273 Catus Decianus 98 Cauchon, Pierre 346 Cavenaghi, Luigi 298 Caxton, William 34 Ceretic ze Strathclydu 258, 259 Césare Baronius 97, 230, 233, 408 Césare Minvielle 123 Cesi, Bartolomeo 270 - Cesta po moři 270 - Vidění svaté Anny 270 církevní otcové 62, 86, 177, 327 církev/církev římská 23, 26, 31, 35, 36, 41-43, 51, 55, 66, 72, 73, 95, 96, 99,100,102, 105,106, 110,143,148,159,161,164,165, 169,175,244, 408,414 - apoštolská posloupnost 95, 252 - dilema Černé madony 49

431

- deformace křesťanství 72, 100, 162, 164, 177 - Desposyni, problém s dogmatem 50, 51 - duchovně-politický konflikt 73, 91,105,113,114, 120,126 - evangelia, rozpor s nimi 134, 175,318,400 - Jana z Arku, přístup k 346 - kardinálové, jejich podněcování 37, 42,407 - kříž X jako hereze 62, 63 - likvidace katarů 138-141 - Marie Magdaléna - její tupení 28, 36,192 - oficiální obraz 48, 269 - potlačování jejího odkazu/rodu 244 - souvislost s portréty 65, 273 - vnímání nebezpečnosti 28, 38, 205 - vymyšlené pokání 327 - Merovejci, sesazení z trůnu 102,103,207,250,319,414,415 - nekanonická evangelia, jejich potlačování 24, 244,169 - odštěpení od východní byzantské církve 29, 67, 90, 91, 99,100, 178,230 - papež Jan XXIII., jeho reformy 41, 42 - papežská posloupnost 95 - propaganda, použití 37,47, 69,177, 192, 407, 408 - René d'Anjou, jeho diskreditace 241, 342-347 - Velikonoce (Easter)/Eostre, debata o 66, 67,101 - založení 28, 72,148,159, 254 - ženy, názory na ně 151,175, 178 Clarke, Kenneth 289 Claudia Rufina Britannica 240 Cleve, Joos van 317 - Svatá rodina 317

Clotilde Burgundská 250 Clovis, král 102,133, 250 Codex Sinaiticus 134,169 Codex Vaticanus 134,169 Coel Hen 258 Coel II. z Colchesteru 251 Colchester 252,257, 260,407, 408 Coleman, Christopher B. 105 Columba, sv. 260 Congregatio propaganda fide 37, 407 Cousin, Jean 322 - Eva prima Pandora 322 Cressy, Hugh 97,114, 229 Cunedda 258-260 Cuspius Fadus 241 Cymbeline 257 Č

Černá madona 48, 49, 85, 99,102 D Dali, Salvador 74, 75 - Život Marie Magdalény 75, 248 Damasus I., papež 169 Daniel, kniha 80, 81 David, král 44, 60, 84, 86,102,107, 179,187,188,193,195, 224-226, 228, 235, 243, 245, 323, 387-389 Davidovci 45, 83, 84,103,108, 179, 213, 214, 228, 243, 387, 389 David, Gerard 185 - Odpočinek na útěku do Egypta 272 de Colbert Traill, Seignelay 340 De sancto Joseph ah Arimathea 207, 231, 232, 242 del Acqs, rod 223, 224, 251, 266, 267 Desposyni 43-46, 50,51, 53, 62, 74, 95, 97, 98,102,105-107,139, 148,159,177,192, 212, 221,224, 230, 242, 248, 251 Deuteronomium 126,157,164, 224, 398 Dianothus, opat v Bangoru 101

432

Diatessaron 169 Dionysiův kalendář 153 disputace o Trojici 89, 90 dominikáni 19,57,65,109,111, 113-115,122,138,141-143,295, 308, 342 Domicián 46 Dondaine, Antoine 138 Dorotheus z Týru 97, 98 Dossiers Secrets, Les 336 Douai bible 170 druhá světová válka 246, 299, 342 Dun Baedàn, bitvy 260,263 Dunstan, sv. 232 Durer, Albrecht 71, 91, 308, 318 - Apokalypsa sv. Jana Teologa 71 - Setkání Anny se svatým Jáchymem 91 - Poslední večeře 294, 308

E Edouard de Bar 343 Eduard I. 244 Eduard III. 345 Eleanor, královna 108 Eleazar ben Jair 211 Elíezer Annáš 153 Eleutherius 253-255 Eliáš 86 Eliot, John 170 Elphinstone, lord 340 Emrys z Powysu 260,267 Eochaid Find 263 Eostre 66, 67 Epifanius 54 Erasmus, Desiderius 104 Erenaeus Philalethes 339 esejci 51, 77-80, 82, 84, 86, 87, 92, 126,127,132,152,155,166,179, 195,201, 212,226, 250, 306 - manželské zvyklosti 83, 85 Eucharia (matka Marie Magdalény) 34 eucharistie 60, 62, 70,162, 247, 248, 321

Eurgain, královna 239 Eurgen, královna 251, 252 Eusebius z Caesareie 50, 96, 230 Eva 48,164, 313, 322 evangelia viz též jednotlivá evangelia - eschatologické znalosti 126 - překladatelské zmatky 80, 171,172 - rozdíly 114, 136,157, 169, 179, 217, 400 - rozpory 134,175, 216, 318, 400 - skryté informace 127,169, 201, 268 evangelium Janovo 27, 29,131, 132,181-184, 201, 214-218, 222, 245, 303, 387, 397,399 - autorství 218 evangelium Lukášovo 27, 29, 30, 32, 33, 44, 45, 53, 54, 77, 80, 83, 84, 87,131-137,151,152,154, 156,158-160,171-173,177, 179, 184,188,194,199, 201,206, 212, 215, 222, 245, 269, 320, 387-390, 392, 293, 395 evangelium Markovo 26, 30-34, 54,131,132,134-137,141, 158-162,177, 188, 205, 214, 246, 392, 400 - dodání podvržených veršů 55,134,159 - Klementovy zásahy 135,161, 169 Evangelium Marie Magdalény 147

evangelium Matoušovo 32, 34,44, 45, 53, 54, 78-80, 83-85, 89,131, 132, 135,136,138, 151-154, 157-160,172,179-181,188,193, 195,199, 200, 214, 215,221, 226, 245, 269, 387-391,394, 395, 398, 399, 401 Evangelium Nikodémovo 232 Evangelium Petrovo 145

433

Evangelium Filipovo 30, 54,145, 159,163,214, 231 Evangelium Tomášovo 161 Exodus 59, 126,188,196, 226, 259 Ezechiel, kniha 59, 63,173 F

Fagan a Dyfan 253,154 Faramund, král 250 farizeové 33, 77, 78, 82,131,136, 138,181 Felix, správce Jeruzaléma 210 Fibonacciova posloupnost 281, 412 Filioque, článek víry 90, 91 Filip, sv. 160,162, 207,208, 231, 232, 303,307 Filip II. 139 Filip IV. 111,120,122-124, 334,345 Filip Augustus 108 Flamel, Nicolas 120, 344 Flavius Josephus 32, 33,47, 54, 77-79, 83, 85, 87,131,137,179, 180,197, 241 Flavius Titus 32, 211 fleur-de-lis 48,102, 316, 317, 319 Foibé, Pavlova pomocnice 165, 177,178 Foret, Joseph 74 Fotios, patriarcha konstantinopolský 91 Francesco da San Gallo 270 - Svatá Anna a Madona 270 francouzská revoluce 37, 115, 116, 142,283,336 Franco, Veronica 326 Franklin, Benjamin 328, 334, 335, 339 František 1.115, 283 Freculphus, biskup z Lisieux 207, 231 G

Gabràn, princ 259, 260, 262, 266 Gabriel/Ebjátar 86, 88,181,197

Gaddi, Taddeo 270 - Vyhnáni' z chrámu 270 Galahad du Lac 242, 244, 245 Galatským 54 Galilea 32, 33, 85,131,196 Gaston de la Pierre Phoebus 123 Genesis 48, 59,126,173,195,197, 226,243 Gentilis de Foligno 123 Gerard de Roussillon 108 Gherardini, Lisa di Anton Maria di Noldo 280 Ghirlandaio, Domenico 270 - Klanění pastýřů 270 Gilbert Holandský 243 Gildas I. Albanicus 207 Gildas II. Badonicus 96, 227, 230, 239, 253, 260 Gileád 242, 243 Giordano, Luca 26 Giotto di Bondone 209 - Cesta do Marseilles 209 Glastonbury 64, 65, 223,231-236, 252-254 gnostici 20, 95,101,116,125,139, 221, 342, 401 Godefroi de Bouillon 338 Grál, tradice a legenda 60, 61, 235, 242-244, 251, 262, 323,346,410 Great Bible 170, 171 Guadermaris, Henri de 209 Guidon de Montanor 123 Guilhelm de Toulouse 107,141 Guillaume de Tonneins 142 Gwenddolau, král 260, 372 Gwynedd, rod 258 Gwyr-Llew z Carlisle 262, 266 H

Halo viz svatozáře Hamilton, Gavin 289 Harbison, Craig 314, 315 Harmagedon (Armagedon) 70, 73, 74 Hasmoneovci 82, 243

434

hebrejská abeceda 127 Hegesippus 45, 46,207 Helena, sv. 251, 252,407, 408 Helena-Salome, manželka šimona-Lazara 135, 205, 208, 216 Heliand 223 Hengest 258 Henri de Montfort 123 Hernoul Franků 319 Herodes I. Veliký 45, 82,151-153 Herodes Agrippa 46, 47, 98,137, 152,176, 206 Herodes Agrippa I. 47, 98,153, 206, 210 Herodes Agrippa II. 47, 98,153, 206,210 Herodes Antipas 45,47,137,138, 152,199,392, 393 Herodes Archelaos 47,152 Herodes z Chalkidy 98,152, 205, 206,234 Herodiada 98,199, 200 Herodotos 104 Herodovci 47, 98 hieros gamos 174,189,190,194 hierodulai 173,174, 208, 271 Hilarius z Poitiers, sv. 96, 230 Hippolytus 68, 97,141,239 Historie tajemství (BBC) 332 Hoel I. 266 Holbein, Hans 304 holubice, symbolika 70, 268, 293, 321 Horsa 258 Howard, Jindřich, hrabě ze Suffolku 289 hromnicový rituál 99 Hugues de Payens 118,124 Hugues de Piraud 124 CH

Champaigne, Philippe de 307 - Poslední večeře 307 Charles, vévoda lotrinský 339

Chartres, katedrála 70,191,197 chasidští Židé 81, 82 chasidim 82 Chaumeil, Jean-Luc 332 Chenamy, Jeanne de 312, 314 Chérisey, Philippe de 331,332, 336 Childeric III. 103, 415,416 Chíram Týrský 226 chléb, symbolika 166,197, 222, 225,226, 306 Chonomore, pán Bretaně 266 Chrám v Jeruzalémě 51, 87,118, 119,153, 200, 211, 212, 224, 270, 328 Chrétien de Troyes 224, 244 I

Ignatios z Antiochie 135 Il Basissio (Giovanni Battista Gaulli) 272 - Tři Marie u prázdného hrobu 272 Imbolc 99 Inanna Veliká 173,174,189,190 Innocenc III., papež 139 inkvizice 57, 61-63,113,121,123, 127,128,138,140,144,271, 340, 346 Ireneus z Lyonu 161,166 irští Galové 259 Ištar 70,173 Isidore ze Sevilly 231 Izajáš 60, 86,125,126,323 Izrael 59, 60, 73, 92, 187,193, 198, 239, 306,323 Izraelité 66, 81, 85,196,226

J Jacapo di Voragine 33, 34,37, 67, 189 Jacques de Molay 123 Jáchym, otec Panny Marie 91, 270 jairští kněží 34, 86 Jákob-Izrael 85

435

Jakub Boanerges 46, 205, 233, 234, 307 Jakub Alfeův (Jakub Menší) 234, 307 Jakub Spravedlivý (bratr Ježíšův) 210, 233, 234, 239, 251 - ztotožňován s Josefem z Arimateje 230 - zvaný Ilid 239 Jakub VII. (II.) Stuart 340 Jan Boanerges Teolog 213-217, 301, 307 Jan de Celia 35 Jan Hyrkán 82 Jan Křtitel 80,124,198-202, 213, 228, 284, 290, 291 Jan Marek (sv. Marek) 214, 215 Jan XXIII., papež 41,42 Jan, vévoda bavorský 312 Jan Zlatoústý 178 Jana, sestra Ježíšova 54 Jana z Arku 341, 344-346 Jeanne de Bar 343 jednorožec 62 Jefferson, Thomas 334 Jehanne de Laval 343, 347 Jeremjáš, kniha 79 Jeroným, sv. 55,103,169 Jeruzalém 34,41,44, 50, 54, 56, 63, 65, 77, 78, 82, 83, 85, 97, 99, 106, 120,127,153,157,193,200, 202, 205,206, 210-212 232, 233, 243, 306, 338, 339,341, 397-399 viz též Chrám v Jeruzalémě Jeruzalém (William Blake) 236 Ježíš - a Indie 213, 403-405 - bratři a sestry 54 - davidovský původ 59,221 - disputace o Trojici 89, 90 - jako „Boží slovo" 202 - jako Mesiáš 52, 89, 92,181, 187,188,195,199, 200, 397 - jako „král-rybář" 221, 223, 257

- jako vinná réva 25, 60, 323 - manželství a otcovství 23, 84, 126,145,161,184,191,206, 210, 213, 216, 235, 322 - Marie Magdaléna - manželství s ní 187-192 - pomazání jí 187-190 - přítomnost u hrobky 217, 218 - vztah s ní 23, 84,126,145, 161,184,191,206, 216,322 - nazorejské souvislosti 77 - osária 55-57 - Písřis Sofia 116,117,133,141, 143,144,162 - pokrevní linie viz Desposyni - pozdější život a smrt 390 - soud 195,206, 390-393,400 - spojitost s esejci 51, 77-80, 82, 84, 86, 87, 92,126,127,132, 152,155,166,179,195,201, 212, 226, 250,306 - svatba v Káni 20,151, 181-184 - symbolika vína 60, 62, 181-183,197, 222, 304-306, 342 - umělecké zobrazení 257 - vzkříšení Lazara 137,138, 191 - zasvěcení do Rádu Melchisedechova 197 viz též nanebevstoupení; narození; pašije; poslední večeře; ukřižování; utrpení; vzkříšení Ježíš II. Justus 210,213, 235 Ježíš III. (Galains) 235,236 Jidáš Iškariotský 189, 295, 296, 304, 307, 391-394, 298, 399, 401, 402 Jindřich II. 232 Jindřich V. 345 Jindřich VI. 341 Jindřich VIII. 36,113

436

Jiří II. 335 Jišaj 60, 320, 323 Jób, kniha 126 John Capgrave 232, 253 John z Glastonbury 223, 232 Joinville, pán z 109 Josef, Ježíšův otec 44, 53, 54, 56, 57, 80, 83-89,157,171,179-181, 198,212, 227, 269, 270, 272, 316, 323 - a esejské manželství 85 - davidovský původ 84, 87, 179, 388 - jako „mistr umění" 84 - umělecké zobrazování 269, 270, 272 - zvěstování 80, 83 Josef z Arimateje 227-230, 232, 234-236, 239-242, 244, 245, 248, 252, 262, 265, 395,396, 398 - totožný s Jakubem Spravedlivým 230 Josefes 210,232, 235, 236, 241, 242, 244, 245, 251 Josef Kaifáš 131,138, 318, 390, 391 Joses, Ježíšův bratr 50, 54,157, 195 Jozue, kniha 32 Jozue, syn Josefese 236, 241 Juda, rod 179 Juda, Ježíšův bratr 45, 54, 56 Juda Makabejský 243 Julius II., papež 326 Julius Africanus 45, 46, 211 Julius Caesar 82 Jusepe de Ribera 69, 225 Jusitinián I., papež 327 Justinian II., papež 53 K

kabala 128,145 kafarnaumská synagoga 33 kala 292, 293 kámen filozofů 120,122, 339 kaple Rosslyn 64

Karel Eduard Stuart (Bonnie Prince Charlie) 335 Karel Martel 103,415, 416 Karel Veliký 35,103,107,153, 319, 414 Karel I. z Anjou 110 Karel II. Neapolský 109 Karel VI. 341, 345 Karel VIII. 115 Karlovci 103 karpokraté 135 kataři 138-141 Kateřina Sienská 142 Kateřina z Valois 345 katolíci 29, 42, 90, 108,140, 170 katolicismus 53, 62, 355, 407 katolická církev 23, 26, 31, 35, 36, 41-43, 51, 55, 66, 72, 73, 95,96, 99,100,102,105,106,110,143, 148,159,161,164, ;165,169,175, 244,408, 414 viz též římská církev; římskokatolická církev Katolická encyklopedie 27,114, 212, 268 Keith, George 340 keltská církev 65, 96, 101, 224, 262 Kemp, Martin 314 Kenneth MacAlpin 265 klášterní učenci 82, 85, 99,113, 272 Kléméns Alexandrijský 55,131, 135,136,162,163,175,177,178, 216 Kleopatra VII. 33, 82 Kniha Enochova 81, 86 Kniha Margery Kempové 36 Knihy Spasitelovy 116 komandérství v Carcassonne 334, 335 koncil v Basileji 234 koncil v Efezu 90 koncil v Hippu 160 koncil v Kartágu 47,143,148,160, 169 koncil v Konstantinopoli 90

437

koncil v Nikaji 51, 52, 89, 96,175, 178 koncil v Pise 234 koncil v Toledu 90 koncil v Trentu 160 koncil v Troyes 37,118 koncil v Trullu 53 Konstantinova donace 103-107,118, 255,319, 415 Konstantin Veliký 35, 41,42,45, 50-52, 72, 73,89, 90, 94-96, 98, 101,103-105,143,148,156,161, 162,175, 202, 251, 252, 268, 408, 409 kopština 356 Korán 79, 394 Korintským 163,178,183 králové-rybáři 207, 221, 223, 224,

křížové výpravy 93,108,109,118, 141,174, 329 křty, masové 222 Kumrán 72, 78, 81, 82, 85,126, 135,164,179,200, 201,211, 226, 227,250, 396, 397 kurtizány 325-237 L

236, 242, 250-252, 257, 320 Královská, 1. a 2. kniha 187,193, 224 Královská společnost 335, 336, 339 Kramer, Samuel Noah 190 křesťan, první použití označení 205 křesťanství - diskuse o Filioque 90, 91 - v Británii 96, 97,231, 233, 239 - vznik Mariina „panenství" 53, 55 viz též pavlovské křesťanství křesťané 46, 51, 52, 79, 89, 96, 98, 131,138,141,146,156,162,166, 173,175, 211, 252, 253, 268, 390 - nepodporovaní ortodoxními Židy 52 - pronásledování Římany 46, 48, 67, 74,175, 252, 253, 268 - v římských katakombách 231,267 - zvaní nazara/nasrani 79 křesťanští otcové 62, 86,177, 327 kříž, symbolika 26, 27, 41, 54, 63, 64,132, 269, 273, 290, 291, 316

La Leggenda di Sant Anna Madre della Gloriosa Vergine Maria, e di San Gioacchino 91 labyrinty 119,121,122 Lacordaire, Jean-Baptiste-Henri Dominique 37,114,142 Lancelot 190, 225, 241,242,244, 248 Lanfranci, Giovanni 48 Lazar viz Šimon Zélóta Le Conte de Graal - Roman de Perceval 244 Legenda aurea 34 Lev I., papež 100 Lev IX., papež 106 Léon d'Acqs 224, 266, 267 Leonardo da Vinci 25, 65, 270, 275-308, 312, 322, 324, 339, 344 - Hlava dívky 287 - Klaném mágů 299 - Madona s dítětem a svatou Annou 270 - Madona ve skalách 285, 288, 289 - Mona Lisa 25,275, 276, 277 - Panna ve skalách 288 - Poslední večeře 65 - Svatá rodina 317 - třetí verze Panny ve skalách 292, 293 - Vitruviův muž 274 Leviticus 66,154-156 Lewis, Lionel 233 Linus, princ 95, 240 Lippi, Fra Filippo 286, 291, 342 Loretánská litanie 62

438

Lluan z Brecknocku 262 Llud, král 257 Llyr (Lear), král 257 Lomazzo, Paolo 296 Lost Secrets of the Sacred Ark (Gardner) 44,120, 226 Lotrinský, Maxmilián 339, 341 Louis de Bar 344 Ludvík VII. 120, 338 Ludvík IX. 108 Ludvík XI. 37,102,115, 347 Ludvík XII. 288 Ludvík XIII. 283 Lucius, král 252-258 Luther, Martin 170

M Maelgwyn z Gwyneddu 260 Maeluma mac Baedàn 264 Magdala (Magdal Nunayia) 31-33 magdalénská akademie, Oxford 36 magdalénská akademie, Cambridge 36 Makabejci 34, 82 Malory, Thomas 225,241,247, 247 Manning, Henry Edward 105 Marcantonio, Franceschini 24 Marcus Aurelius 253, 259, 260,263 Marek viz evangelium Markovo Marie, Ježíšova matka - a esejské manželské zvyklosti 77, 83, 85, 88,145,169,179, 180,181 - neposkvrněné početí 89 - podvržené panenství 55 - umělecké znázornění 271-273 o — i zvěstování 83 Marie Jákoba Kleofáše (Marie Cikánka) 208 Marie, Ježíšova sestra 54 Marie Magdaléna - a alabastron („alabastrová nádobka") 27, 29,188, 245-247, 307,321, 347

439

- a akademie 36 - a vzkříšení Lazara 131-134, 151,188, 216 - autorství Janova evangelia 218 - církev 23, 50,114,172-174 - očerňování 28, 36 - oficiální pohled 48, 269 - potlačování odkazu a rodu 244 - souvislost mezi jejími portréty a církví 65, 273 - vnímaná hrozba 28, 38, 205 - výmysl pokání 327 - dominikáni a 142, 308 - falešné označení jako „děvky" 23, 50,114,172-174 - hajo Naše Paní Siónská 344 - charakteristika Sofie 47,116, 118,128 - jako hierodulé 173,174 - jako „hříšnice" 23, 26-30,48, 171, 206, 324 - jako Paní vod 106, 221 - jako Svatý balzám 95, 239, 245 - Ježíš - jeho pomazání 187-190 - manželství s ním 187-192 - u jeho hrobky 217, 218 - vztah s ním 23, 84,126, 145,161,184,191, 206, 216, 322 - lebka 122 - nazorejské souvislosti 77 - ostatky 98,106-116,119,120, 129 - původ v Galileji 32, 85,196, 197 - René d'Anjou a 341-344 - rodičovství 187 - role v desposynské kampani - Siónské převorství, údajná spojitost 329, 332, 344-347 - smrt a pohřbení 95

- souvislost s Abíšagou 190,191 - souvislosti s del Acqs 223, 224, 242, 251,262, 266, 267 - souvislosti s Grálem 205 - status Černé Madony 48, 49, 85,99,102 - symboly 271-273 - těhotenství a porody 187 - umělecké znázornění 65, 267 - dohady o Poslední večeři 295 - Kající se Magdaléna 24, 25, 65, 325 - odlišení od Matky Marie 271-273 - Panna ve skalách 288 - portréty Extáze 225 - útěk do Provence 74,114 - v apokryfech 237 - v Pistis Sofia 116,117,133, 141,143,144,162 - zasvěcení glastonburské kaple 237 Marie z Betanie, ztotožněná s Marií Magdalénou 27-30 Marie Tudorovna 170 Marie, význam jména 173 Mariette, Pierre-Jean 325 Markéta Rakouská 314, 319 Marseilles 47, 99,106,138,143, 207, 209, 225, 230, 242, 344 Marta z Betanie 27,117,118, 131-137,165,166,177, 206, 207, 216, 320,325 Martin, Malachi 41-44, 50 Martini, Simone 142 Massue, Melville Henri 340 Matka Bohyně 62, 210 Matouš Annáš 228 Maurové (Saracéni) 106,107,110, 223,241 Maxmilián Lotrinský 339, 341 Mazza, Giuseppe 297 Medicejští 280, 286, 344 Medici, Giuliano Lorenzo 280 Medici, Lorenzo 280

Melchisedech viz Michael-Sádok Melchisedechův řád 197, 198, 221, 223, 387 Memling, Hans 270 - Klanění mágů 270 Merovejci 103,103, 207, 250, 319, 414, 415 Meroveus 250, 251 Mesiášové 51, 52, 89, 92,181,187, 188,195,199, 200, 221, 306,397 Mesiášský rod 225, 387 Miathové 263-265 Micheáš, kniha 33 Michael Cerularis, patriarcha konstantinopolský 106 Micheal-Sádok (Melchisedech) 197,198,226 Michaelis z Provence 141 Michelangelo 269, 297, 324 - Doni Tondo 269 Mikuláš I., papež 91 Mikuláš V, papež 104 Mikuláš Kusánský 104,105 Modred 264 Mojžíš 86,196,198, 226, 231, 388, 405 Montfort, Simon de 139 Moretto, Alessandro 270 - Narození Páně 270 Morgaine (Morgan le Fay) 224, 266 Morte d'Arthur 225,241 Mortier, Fra 142 Moser, Lukas 69, 209 Murator 105 Myrroforé 268 N Nag Hammádí, knihovna 125, 143,147, 231 nanebevstoupení 25, 45, 68, 271, 405 narození 25, 53, 65, 72, 85, 87, 89, 89, 90,132,151-156,171,172, 180,181,198, 202, 205,210,212, 269, 270, 317, 387

440

Nascien z Medasu 249-251 Nasycení pěti tisíc 222 nazorejci 77, 79, 80, 83, 85, 96-98, 101,102,148,159,162-166,176, 177, 205,208, 210, 211, 231, 239, 252, 416 Nebúkadnesar 81,119 Nennius 261, 263 Nero 46, 95,131, 210, 211 Nestorius 90 Newton, Isaac 339 Nikéforos 97 Nikodém 232, 235, 399, 402 Notre Dame, gotické katedrály 114,191, 337 Nový zákon 24,26, 30,45,47, 52, 53, 55, 67, 72, 79, 80, 97,104, 116,127,132,134,143,145,149, 154,155,160,165,169,170,175, 177,179,181,184,196, 200, 209, 212, 214, 225, 228-230, 234, 303, 388-390, viz též evangelia; jednotlivé knihy Numeri 102 O

obřízka 54,155,156 Odoacer 100 Olympias z Konstantinopole 178 Ondřej 63,147, 221,304,307 O původu světa 49 Or de Rennes, V 331 Ordre de Notre Dame de Sion 338 Órigenés z Alexandrie 49, 161, 178 ORMEs (orbitálně přeskupené monoatomární prvky) 121 Ormus 121,122,227, 339 osária 55-57 Otto III. 103 P

Pages, Aimée 281 Pallas (Pelles) 250 Pandora 321, 322

papežská neomylnost 92 papír, výroba 60 Paralipomenon 243 Paris, Matouš 35, 233 Paschal IL, papež 108 pašije 318 Pavel, sv. (apoštol) 36,46, 47, 52, 54, 72, 79, 80, 86, 95-98,131, 160,162-167,171, 175-177, 205, 210-213, 231, 240, 387, 388 - a duchovenská služba žen 175,178 Pavel VI., papež 41, 42, 92,165 pavlovské křesťanství 162,166, 211 Pelliccioni, Mauro 298,305 Pendragonové 257-262, 265 Penni, Gianfrancesco 324 Perceval 241, 244 Peruggia, Vincenzo 283 Perugino, Pietro 270, 283 - Rodina Panny Marie 270 Petr, sv. (apoštol) 24, 38, 46, 47, 51, 63, 72, 95, 96,117,131,145-148, 158-162,165,175, 205,211, 214, 215, 217, 231, 254, 303-307, 387, 390, 395 pesach 66,153-157, 306, 390-393 Pierre de Lamanon 142 Pierre Yorick de Rivault 123 Piktové 258, 263, 265 Pipin IL, král 415 Pipin III. 107, 319, 356, 415, 416 Píseň Inanny 173,174 Píseň písní 49,106,145,174, 189-191, 224, 243, 293 Pisfis Sofia (Askew codex či Akewův kodex) 116,117,133,141,143, 144,162 Píseň Šalomounova viz Píseň písní Pius IX., papež 92 Pius XII., papež 42, 92 Piviot, Jacques 314 Plantard, Pierre 329, 330, 332, 336, 338

441

Platon 194, 410 Plinius mladší 178 Pontano, Teobaldo 142 Pontius Pilatus 54,137,157,198,

Reinhardt, Carl 147 Remy, s v. 102 renesance 25, 67, 68, 85,103-106, 122, 247, 272, 276, 280, 295, 307, 312, 315-318,321, 324,327, 342 René d'Anjou 241, 342-347 - Marie Magdaléna káže králi a královně marseillským 342 Rennes-le-Château 331-336 Rhydderch ze Strathclydu 264 Richard II. 91 richardie viz kala Richard Lví srdce 108 Robert de Boron 232, 244 Robin Hood, legendy 208 Romano, Giulio 324 Romulus Augustulus 100 rosikruciáni 293, 335 Rossellino, Antonio 282

206, 228, 229, 232, 390-394, 398, 399, viz též Pilát Pozzo, Cassiano dal 280 Pravidla církevní kázně 162 Prédis, Ambrogio de 285 Prédis, Evangelista de 285-290 preraffaelité 248 Prieuré Notre Dame de Sion 338, 340 Priscilla, mučednice 165 Priscus z Thrácie 50 protestante 29,170 Protoevangelium Jakubovo 54 Provost, Jan 85, 321-323 - Svatá alegorie 85, 320 Pythagoras 78,411 pohané 51, 66, 67, 73, 97, 99,147, 156,162,175,177,182,183,199, 209, 222, 242, 249, 251,271 poslední večeře 62, 65, 92,166, 174, 215, 216, 248, 254, 303, 306, 307,391,410 - umělecká ztvárnění 65, 270, 295, 296, 298, 301-308, 343

- Madona 282 Rossetti, Dante Gabriel 67 - Marie Magdaléna u dveří farizeje Simona 238, 248, 249 - Marie Nazorejská 248 - Símě Davidovo, oltář 248 - Svatý grál 70 Rosslyn-Hayský rukopis 342 Rozhovor Spasitelův 144 Rufus, Pudens 240 Ruhemann, Helmut 289

Q

„Q" 145 Quested, Digby 278 Quirinius, správce Sýrie 151,152

R Rabanus Maurus 34, 35, 37, 47, 67, 114,189, 206, 207, 227 Radclyffe, Charles 339 Rainier de Larchant 124 Rafael (andělský titul) 81, 86 Rafael (Raffaello Sanzio) 272, 273, 281, 324, 325, 327 - Sen rytíře 272 - Sposalizio 272 Rapunzel 69

ryba a rybář, symbolika 221-223, 249,250, 268 rytíři špitálníci 118 rytíři templáři 37, 38,118-124, 127-129,138,139,191,227, 243, 244, 293, 334-340, 343-345

ft Rád Sangréalu 340 Rád království siónského 340 řečtina 33, 62, 81, 84,104,117, 125-128,132,147,155, 169,195, 209 Řehoř I., papež 27, 30 Řehoř XIII., papež 91

442

Řehoř XV., papež 37 Řehoř z Tours 232 Řim 15, 41, 50, 63, 67, 72-75, 90, 91, 95, 96, 98,100,103,104,107, 115,119,122,131,137-139,144, 153, 162,164, 170,175, 177,199, 205, 207,210, 211, 239, 240, 253, 268, 324,334, 390, 408, 415 - pád říše 100,105, 407 Římané 45, 47, 50, 73, 79, 98,126, 176,210,258 - konflikty se zélóty 137, 211 - pronásledování křesťanů 252, 253 - rozdrcení Izraelců 45 - stažení se z Británie 258 Římanům, epištola 83, 98,165, 177, 387 římská církev 23, 26, 31, 35, 36, 4 1 ^ 3 , 51, 55, 66, 72, 73,95, 96, 99,100,102,105,106,110,143, 148,159,161,164,165,169,175, 244,408, 414 viz též katolická církev; římskokatolická církev římskokatolická církev 31, 73 viz též katolická církev; římská církev

Sašové 232, 258, 265 Saul, král 187 Saunière, Bérenger 331-334 Saunière, Jacques 337 Scanatoria, Lucrezia 327 Septimánie (septimánské Midi) 107,139,141, 224, 242, 266 Septimius Severus 98 Septuaginta, Bible 226 Seracini, Maurizio 300 Serpent Rouge, Le 336, 337 Sforza, Lodovico 295 Schonfeld, Johann Heinrich 321

S

Sádok, kněz 86,179,187,197,198 Sádokovci 198,199, 228 saduceové 77, 78, 210, 213 Saint Sulpice, kostel 336-338 Saint-Clairs (Sinclairs) 64, 330, 342, 344 Salimberi, Ventura 321 - Pozdvihování eucharistie 321 Salome, dcera Herodiady 98,199, 200 Sandys, Frederick 67, 248 Sangréal 62,139,173,190, 220, 223, 247,251, 340, 347 Santiago de Compostela 233, 234 Sára-Salome (Černá Sára), sestra Ježíšova 54,135, 208, 228

443

- L'Adoration de la Sainte Trinité 321 Schonfield, Hugh 127,128 Schwartzová, Lillian 277 Sicambriánci 250 Silvestr IL, papež 104 Silvestři, Oreste 298 Sinaj, hora 196, 226 Sinclair, William 342 Siónské převorství (Prieuré de Sión) 329-332, 336-340, 344 Skotsko 65, 63,103,123, 235, 255, 265,267, 342, 345 Skotové 103, 235, 255, 259-265, 335, 340 Skutky apoštolů 71, 80, 97,160, 399 Smith, Morton 134,135 Sofia 46, 49, 50, 127,128 Sol invictus 51, 60 Souchet, Jean-Baptiste 122 Souéges, Thomas 141 Spong, biskup 183,184 soudci 110, 331 Soudný den 73 St Maximus la Sainte-Baume 108, 109,115,141,142, 343 Stafford, Henry 36 Stampa, Gaspara 326 Starý zákon 49, 80, 81,127, 154, 166,189, viz též jednotlivé knihy

Steinberg, Leo 296 Stendhal, Henri 297 Stewartovci/Stuartovci 250, 335, 339, 340 Strange, Robert 340 středověk 35, 48, 49, 60, 61, 64, 69, 99,104, 111, 118,121,122,128, 138,141,152,170, 208, 221, 234, 237,242, 243,248, 251,317, 319, 331, 336

29,47, 97, 98,133,135-138,162, 195,196,198, 205-207, 216, 238, 246, 248,307,325, 391-395, 398-402 - učedník, kterého Ježíš miloval 212-217 - vzkříšení 137,138,191 - ztotožňován s Lazarem 27 Štěpán, papež 107 šulamítka 49,190

Sumer 173,190 Svatá říše římská 50, 54, 100,102, 107,121,160,407 svatozáře 48, 268,273,286,291,292 svatý Duch 49, 52, 70, 86, 89, 90, 91,140,181,251,321,387 Svatý grál (Gardner) 19, 38,195 Svatý grál (Tennyson) 248 Světlo a Tma 72, 73 svitky od Mrtvého moře 63, 72,

T

74, 78, 81, 92,125-127,132,136, 143,152,155,187,197, 201, 242, 306, 396 - Chrámový svitek 157, 398 - Mesiášské pravidlo 187 - Měděný svitek 82,125,200, 397 - PešerAbakuk 125,126 - Rád pospolitosti (Kázeňský manuál) 125, 221, 306 - Válečný svitek 73, 86,125 synod ve Whitby 65, 66,101 synoptická evangelia 131,132, 145,159,216, 217 Syro Jairský 34

Šalomoun, král 49, 102,119, 187-193, 224, 226, 243 Šifra mistra Leonarda (Brown) 20, 38, 59, 65,195, 243, 275, 278, 281, 284, 286, 287, 291, 295, 300-308, 329, 338-340 Šimon, Ježíšův bratr 54 Šimon Zélóta (malomocný, farizeus, šimon-Lazar) 26, 27,

Tatian 169 Tadeáš 47,144,162, 205,307, 391-395 Talmud 32, 79,164 Tamar 195,198, 213, 292 Tennyson, Alfred Lord 248 Tertullián 162-164,175,177 Theobald z Cambridge 107, 265 Theodosius I. 90,114, 232,327 Theodosius II. 100 Theofilos, biskup 114 thérapeute 82, 83,164,179, 226, 227, 396 Thieringová, Barbara 201 Thomas, lord Audley 36 Tomáš Akvinský 122,142 Tomáš, apoštol 161,162, 213, 307, 403 Thukydidés 104 Tiberius 65, 67, 97,199, 239,390 Timoteovi, epištola 163-165,177 Titus 46,177 Tolleme le Feintes 241, 242 Tourangeau, Sancelrien 120 Trofimos z Arles 207 trubadúři 62,140, 251, 293 Tullia d'Aragona 326 Tyndale, William 170 U

ukřižování 23, 25, 26, 32, 38,45, 55, 63, 66, 74, 96-98,117,131, 146,157,188,193,195, 212, 214,

444

216, 229-234, 268, 269, 271,318, 318,390-405 Ucello, Paolo 342 Urban VI., papež 91 utrpení Páně 233,234, 318 V

Vaga, Peřino del 325 Valla, Lorenzo 104 Valentinus 62 Van Dyck 270 - Odpočinek v Egypte 270 van Eyck, Hubert 376 van Eyck, Jan 311, 312, 314,315, 317, 319,320, 322, 342 - Ghentský oltář 312, 313, 315, 319 - Giovanni Arnolfini 312, 314, 315 - Manželé Arnolfiniovi 311, 312, 314,315, 322 - Tři Marie u Ježíšova hrobu 319 - Ukřižování 319 van Eyck, Margaretta 313, 315 - Madona a Marie Magdaléna s dárcem 313 Vandalové 100 Vannozza dei Cattanei 326 Vasari, Giorgio 280, 281, 296, 299, 324, 327 Vatikán 41-43,91,99,102,143, 170, 333, 415 vatikánský archiv 42, 91, 92 vatikánské koncily 42, 91, 92 vejce, symbolika 65, 67,143, 308 Velikonoce 66, 67,101 Vermes, Geza 84 Verrocchio, Andrea del 344 Vespasian 45, 46,103 vézelayský podvod 108, 110, 120 Vilars Dehoncort z Pikardie 121 Vincent z Beauvais 223 vinná réva, symbolika 25, 59, 60, 248, 268, 293, 323

víno, symbolika 60, 62,181-183, 197, 222, 304-306, 342 Vizigóti 100,415 Vita emeritica beatae Maria Magdalenae 207 Vitruvius 278,413 Viviane I. z Avallonu 262 Viviane II. del Acqs 225, 267 vodní značky (vodoznaky) 60, 61 Vortigern z Powysu 258, 259 „vroubkování" 64 Vulgáta, bible 103,104,169-171 Vulgátský cyklus 244, 248 východní (byzantská) pravoslavná církev 29, 67, 90, 91,99,100,178, 230 vzkříšení 23, 25, 27, 30, 34, 38, 45, 55-57, 66, 67, 72, 110,117, 132-137,146,147,151,157,159, 181,188,195,197, 215, 216, 318, 400, 401 Vznešená historie Svatého grálu (Perlesvaus) 240, 261 Vznešený řád Gardy sv. Germaina 16, 340 W Waleran, poustevník 223, 244 Wales 15,101, 257-259, 265 Warren, Charles 119 Weale, W. H. James 311, 314,315 Weiden, Rogier van der 316, 317 - Čtoucí Marie Magdaléna 317 - Svatý Lukáš maluje Madonu 316 Welchová, Evelyn 314 Whistler, James A. H. 25 - Whistlerova matka 25 William, hrabě z Arundelu 35 William de Nogaret 123,124 William z Malmesbury 233 William z Waynfletu 35 Witcombe, Christopher 324 Wolfram von Eschenbach 60, 244 Wy cliff e, John 170

445

X

X, symbol 62, 63

ženy - duchovenská služba žen 175, 178 - pohled církev na 151, 164

Y

- rytířské uctívání 221, 253, 340

Ygerna del Acqs (Igraine) 262, 266 Yolande D'Aragon 345 Ywain (Eógain) 266, 267 Z

Zachariáš 80, 83, 86-88,198 Zachariáš, kniha 87, 106, 193, 397 zázraky 131,135,138,181,182, 192,405 zélóti 47,137, 206, 211, 391-393 Zjevení (Apokalypsa) 46-48, 67, 71-74,174,193, 213, 214, 217, 248, 313, 318, 342, 396 zlato monoatomární 227, 339

Židé 33, 45, 51, 77, 80, 81, 85, 86, 103,107,127,131,139,176,199, 211,222, 228, 243,391-393 - společná sebevražda 211 - vyhnání z Anglie 244 Židé v Narbonne 107,108 Židovská válka 88,179, 390 židovské povstání 45, 79, 82,131, 137, 258, 392 židovské sekty 51, 77, 80, 83, 85, 92,176,179,181,205, 211 Židovské starožitnosti 54, 78,137, 151,199,241, 390 židovský Nový rok 154 židovské zvyky 66, 72, 83, 87,152,

zlatý řez 276, 277, 279, 4 1 0 ^ 1 2

154,183,198, 210,214, 222 Židům, epištola 86,179,182,197,

Ž

198, 387, 388, 396 Život sv. Columby 261, 262 Život sv. Marie Magdalény 33, 35,

žalmy 59, 62,126,189, 388 Ženevská bible 170

75, 206

446

Laurence Gardner

STRÁŽKYNĚ GRÁLU S t u d i e z a l o ž e n á n a p o k r e v n í linii Ježíše a M a r i e M a g d a l é n y Z a n g l i c k é h o o r g i n á l u T h e M a g d a l e n e Legacy, vydaného nakladatelstvím ThorsonsElement, přeložila Monika Kittová Grafická ú p r a v a Ricardo Grafická ú p r a v a obálky A d a m Friedrich T i s k F i n i d r , s. r. o., Č e s k ý T ě š í n Vydalo

nakladatelství Eminent P. O . B o x 2 9 8 111 21 P r a h a 1 www.eminent.cz

07/03/30 ISBN 978-80-7281-295-0