Inkaso nepřímých daní v průběhu hospodářského cyklu

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Inkaso nepřímých daní v průběhu hospodářského cyklu Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Miroslav Radiměřský

Jana Englišová

Brno 2013

Děkuji vedoucímu práce Ing. Miroslavu Radiměřskému za pomoc při vytváření tématu bakalářské práce, poskytnutí cenných odborných rad, jeho ochotu a trpělivost během zpracování bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci na téma „Inkaso nepřímých daní v průběhu hospodářského cyklu“ vypracovala samostatně a veškeré zdroje uvádím v seznamu použité literatury. V Brně dne 22. května 2013

__________________

Abstract ENGLIŠOVÁ, J. Collection of indirect taxes over the business cycle. Bachelor thesis. Brno: Mendel univerzity in Brno, 2013. This bachelor thesis examines the impact of the economic cycle on the collection of indirect taxes in the Czech Republic, France and Poland with a focus on value added tax. Thesis is based on comparison of tax systems and the structure of total tax receipts in these three countries, comparison rates of value added tax, the analysis of the relative share of value added tax receipts from gross domestic product and the analysis the relative share of excise taxes receipts from gross domestic product. Keywords Taxes, indirect taxes, value-added tax, excise tax, environmental taxes, economic crisis

Abstrakt ENGLIŠOVÁ, J. Inkaso nepřímých daní v průběhu hospodářského cyklu. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Tato bakalářská práce rozebírá vliv hospodářského cyklu na inkaso nepřímých daní v České republice, Francii a Polsku se zaměřením na daň z přidané hodnoty. Vychází z komparace daňových systémů a složení celkového daňového inkasa těchto tří zemí, porovnání sazeb daně z přidané hodnoty, analýzy relativního podílu inkasa daně z přidané hodnoty z hrubého domácího produktu a analýzy relativního podílu inkasa spotřebních daní z hrubého domácího produktu. Klíčová slova Daně, nepřímé daně, daň z přidané hodnoty, spotřební daň, ekologické daně, ekonomická krize

8

Obsah

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod ......................................................................................................... 13

1.2

Cíl práce ................................................................................................... 13

Daňová teorie

Definice daně ........................................................................................... 14

2.2

Funkce daní ............................................................................................. 14

2.3

Třídění daní ............................................................................................. 15

2.3.1

Dělení dle vazby na poplatníka........................................................ 15

2.3.2

Dělení dle subjektu daně ................................................................. 15

2.3.3

Dělení dle objektu daně ................................................................... 16

2.3.4

Dělení dle adresnosti ....................................................................... 16

2.3.5

Dělení dle druhu sazby .................................................................... 16

2.3.6

Dělení dle stupně progrese .............................................................. 17

Daňové principy....................................................................................... 17

2.4.1

Princip efektivnosti .......................................................................... 18

2.4.2

Princip administrativní jednoduchosti a princip pružnosti ........... 19

2.4.3

Princip spravedlnosti ...................................................................... 20

Daňový systém 3.1

4

14

2.1

2.4

3

13

22

Daňová soustava České republiky ...........................................................22

3.1.1

Důchodové daně ..............................................................................22

3.1.2

Majetkové daně ................................................................................23

3.1.3

Spotřební daně .................................................................................24

3.2

Komparace daňového systému ČR s Francií ........................................... 27

3.3

Komparace daňového systému ČR s Polskem ....................................... 28

Vývoj inkasa nepřímých daní 4.1

30

Česká republika ...................................................................................... 30

4.1.1

Vývoj sazeb daně z přidané hodnoty .............................................. 30

Obsah

9

4.1.2

Vývoj inkasa daně z přidané hodnoty ............................................. 32

4.1.3

Vývoj inkasa spotřebních daní ........................................................ 33

4.2

Francie .................................................................................................... 35

4.2.1


4.2.2


4.2.3


4.2.4

Vývoj ekologických daní.................................................................. 39

4.3

Polsko ...................................................................................................... 40

4.3.1


4.3.2


4.3.3


4.3.4

Vývoj ekologických daní.................................................................. 44

4.4

Komparace .............................................................................................. 45

4.4.1


4.4.2


4.4.3


4.4.4

Složení celkového daňového inkasa................................................ 48

5

Diskuse

51

6

Závěr

54

7

Literatura

56

A

Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě DPH v ČR

61

B

Seznam služeb podléhajících snížené sazbě DPH v ČR

64

10

Seznam obrázků

Seznam obrázků Obr. 1 Optimální zdanění při rawlsiánském a utilitářském přístupu k efektivnosti

19

Obr. 2

Možnost dvojího vymezení platební kapacity

21

Obr. 3

Členění důchodových a majetkových daní v ČR

23

Obr. 4

Dělení nepřímých daní v ČR

26

Obr. 5 Vývoj sazeb DPH v České republice od roku 1993 do roku 2013

30

Obr. 6 Relativní podíl inkasa DPH na HDP v České republice za období 1993-2011

33

Obr. 7 Relativní podíl inkasa spotřebních daní na HDP v ČR za období 1993-2011

35

Obr. 8 Vývoj základní sazby daně ve Francii od roku jejího založení

36

Obr. 9 Relativní podíl inkasa DPH na HDP ve Francii za období 1993-2011

37

Obr. 10 Relativní podíl inkasa spotřebních daní na HDP ve Francii za období 1993-2011

39

Obr. 11

Vývoj sazeb daně v Polsku v letech 1993-2013

41

Obr. 12 Relativní podíl inkasa DPH na HDP v Polsku za období 1993-2011

43

Obr. 13 Relativní podíl inkasa spotřebních daní na HDP v Polsku za období 1993-2011

44

Obr. 14 Srovnání vývoje základní sazby DPH v ČR, Francii a Polsku

46

Obr. 15 Srovnání vývoje procentuálního podílu příjmů daně z přidané hodnoty z HDP

47

Seznam obrázků

11

Obr. 16 Srovnání vývoje relativního podílu příjmů ze spotřebních daní z HDP

48

Obr. 17 Průměrné složení daňového příjmu České Republiky v letech 2008 – 2011

49

Obr. 18 Průměrné složení daňového příjmu Francie v letech 2008-2011

49

Obr. 19 Průměrné složení daňového příjmu Polska v letech 2008-2010

50

12

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1 Vývoj inkasa DPH za období od roku 1993 do 2011 v miliardách Kč

32

Tab. 2 Vývoj inkasa spotřebních daní v České republice v letech 1993-2011 v mld. Kč

34

Tab. 3 Vývoj inkasa DPH ve Francii za období od roku 1993 do 2011 v miliardách eur

37

Tab. 4 Vývoj inkasa spotřebních daní ve Francii v letech 1993-2011 v mld. eur

38

Tab. 5 Vývoj inkasa DPH v Polsku za období od roku 1993 do 2010 v miliardách PLN

42

Tab. 6 Vývoj inkasa spotřebních daní v Polsku v letech 19932010 v mld. PLN

43

Tab. 7 Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě daně z přidané hodnoty v České republice

61

Tab. 8 Seznam služeb podléhajících snížené sazbě daně z přidané hodnoty v České republice

64

Úvod a cíl práce

13

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Daně jsou již odedávna jedním z nejdiskutovanějších témat, jelikož patří mezi nejvýznamnější příjmy státního rozpočtu. Všichni se s nimi každodenně setkáváme, ať už jako jejich plátci nebo příjemci z nich plynoucích transferů. Díky důsledkům ekonomické krize, která v Evropě proběhla v roce 2008, dochází nyní v některých zemích ke zvyšování daní či k plánování jejich úprav. Zvyšování daní je totiž často používaný nástroj pro snižování státního dluhu.

1.2 Cíl práce Cílem bakalářské práce je identifikovat vliv hospodářského cyklu na inkaso a strukturu nepřímých daní. Dílčím cílem je popsat daňový systém České republiky se zaměřením na nepřímé daně a jeho následná komparace s Francií a Polskem. Na závěr navrhnout změny daňového systému, jež budou vycházet z předešlé komparace. Bakalářská práce je rozčleněna na teoretickou a analytickou část. Teoretická část práce je zaměřena na daňovou teorii. Kromě definice daně zde budou rozebírány funkce daní, jejich třídění a základní daňové principy. Analytická část bude rozdělena na dvě kapitoly. První se bude zabývat deskripcí daňového systému České republiky se zaměřením na nepřímé daně a jeho komparací s daňovými systémy ve Francii a Polsku. Druhá kapitola se bude věnovat analýze inkasa nepřímých daní České republiky, Francie a Polska v letech 1993 až 2011 a komparaci inkasa těchto zemí.

14

Daňová teorie

2 Daňová teorie V této části práce se seznámíme se základními pojmy z oblasti daňové politiky, dělením daní, jejich funkcí a významem. Budou charakterizovány druhy nepřímých daní se zaměřením na daň z přidané hodnoty, které bude věnována větší pozornost.

2.1 Definice daně „Daň je definována jako povinná, nenávratná, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech (např. každoroční placení daně z příjmu) nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností (např. při každém převodu nemovitosti).“ (Kubátová, 2010) Daň spolu s poplatky, půjčkami a dary tvoří příjmy do veřejného rozpočtu. Daň je transferem finančních prostředků ze soukromého sektoru do sektoru veřejného. V České republice mají daně jako příjem do veřejného rozpočtu podíl vyšší než 90%. Z pohledu ekonomiky jsou mezi daně řazena i cla, jelikož jsou to povinné a neúčelové platby do státního rozpočtu. Tyto platby jsou uskutečněny při přechodu zboží a služeb přes státní hranici. (Hamerníková, 2010)

2.2 Funkce daní Daň by měla plnit tři základní druhy funkcí:  alokační  redistribuční  stabilizační Alokační funkce je uplatňována, pokud se na trhu vyskytne neefektivnost v rozmístění zdrojů. Prostředky jsou vloženy tam, kde jich trh umístil málo, nebo odebere prostředky z míst, kde jich je nadbytek. (Široký, 2008) Hlavním důvodem významnosti redistribuční funkce je, že lidem se zdá rozdělení důchodu a bohatství vznikajícího fungováním trhu nespravedlivé. Proto je úkolem redistribuční funkce přesouvat prostředky od bohatších obyvatel k chudším. (Kubátová, 2010) Prostřednictvím stabilizační funkce jsou zmírňovány cyklické výkyvy v ekonomice, aby byla udržena dostatečná zaměstnanost a cenová stabilita. Existuje tvrzení, že právě snaha o stabilizaci je důvodem vyvolávajícím nestabilitu. (Široký, 2008) Za nejdůležitější funkci se označuje funkce fiskální. Tato funkce má zajišťovat finanční prostředky do veřejných rozpočtů na financování veřejných výdajů. Je to nejstarší funkce z historického hlediska a je zahrnuta i v alokační, redistribuční a stabilizační funkci. (Kubátová, 2010)

Daňová teorie

15

2.3 Třídění daní Daně je možné dělit podle velkého množství kritérií. Jedním z nejznámějších dělení daní je podle jejich vazby na poplatníka. Dále pak daně můžeme dělit například dle subjektu daně či objektu. 2.3.1

Dělení dle vazby na poplatníka

Podle vazby na poplatníka dělíme daně do dvou základních skupin na daně přímé a nepřímé. Přímé daně jsou poplatníkem placeny na základě jeho důchodu nebo jeho majetku. Nejsou přenosné na další osoby. Dělíme je na důchodové a majetkové. Mezi důchodové řadíme daň z příjmu fyzických osob a daň z příjmu právnických osob. Do majetkových daní pak patří daň z nemovitosti, daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitosti a silniční daň. (Kubátová, 2010) U nepřímých daní je základním předpokladem, že subjekt odvádějící daň ji neplatí ze svého důchodu, ale daň je přenesena na další subjekt. Daň se přenáší pomocí zvýšení cen. Nepřímé daně jsou vyměřeny ve stejné výši všem subjektům, ať s vysokými či nízkými příjmy. Jde o neadresné daně, proto si někteří obyvatelé ani neuvědomují jejích výši. Nepřímé daně jsou dále členěny na akcízy a všeobecné daně. (Široký, 2008) Někdy je uváděna i třetí skupina daní, o které se nemluví ani jako o daních přímých ani nepřímých. Jde o daně, jež se často označují jako nedaňové platby. Řadí se zde místní poplatky, příspěvky na sociální a zdravotní pojištění. (Kubátová, 2010) 2.3.2

Dělení dle subjektu daně

Předpokladem pro způsob tohoto členění daní je definice osoby či skupiny osob, jež jsou povinny platit daň. První skupinu tvoří jednotlivci. Jsou to jednotlivé fyzické osoby, jež jsou určeny jménem, trvalým bydlištěm a charakteristickým znakem, kterým může být například rodné číslo jedince. Druhou skupinou jsou domácnosti. Daň je odváděna dohromady za celou domácnost nositelem daňových povinností - hlavou rodiny. (Široký, 2008) V případě, že je zavedeno společné zdanění manželů, jsou pak za třetí skupinu považováni oba manželé. Jejich příjmy jsou sčítány a vyděleny dvěma. Pro manžele je to výhodné obzvlášť v případě existujících progresivních sazeb, protože jim může být snížena celková daňová povinnost. Předposlední skupinu vytváří všichni členové domácnosti. Jde o složitější obměnu předešlé skupiny. Zde jsou sčítány příjmy všech členů domácnosti, které se dělí počtem osob v domácnosti, počtem výdělečně činných členů nebo jsou osobám v domácnosti přiřazeny koeficienty. (Kubátová, 2010) Poslední skupinou jsou firmy či korporace. Což znamená, že se uměle vytvoří právnická osoba, jež vystupuje jako jedna organizace. Je určena názvem,

16

Daňová teorie

právní formou, zapsána do seznamu firem a je jí přiděleno identifikační číslo. (Široký, 2008) 2.3.3

Dělení dle objektu daně

Základem dělení dle objektu je charakterizování předmětu, na nějž je daň vázána a příčina jejího odvodu. První jsou daně důchodové, které jsou vázány na důchod poplatníka, jenž může být tvořen mzdou, rentou, ziskem či úrokem. Důchody mohou být v peněžní i naturální formě. Dále jsou daně výnosové, jejichž výše se často hodnotí podle vnějších reálných znaků výdělečné činnosti, jako je počet zaměstnanců, druh podnikání či velikost budovy. Prostřednictvím majetkových daní se zdaňuje movitý i nemovitý majetek. Zdaňuje se jeho údržba i nabytí. (Kubátová, 2010) Daň z hlavy neboli subjektová daň by byla poplatníkem hrazena již za jeho samotnou existenci např. po dosažení jisté věkové hranice, nebo při dosažení volebního práva. Obratová daň je udělena na hrubý či čistý obrat u výrobce, který se účastní na zpracování každého výrobku. Spotřební daň se týká vší spotřeby nebo spotřeby určitých skupin produktů. Daň, jež se týká spekulačních finančních transakcí, se nazývá daň z obchodních operací. (Široký, 2008) 2.3.4

Dělení dle adresnosti

Podle způsobu, jak přihlížíme k platební schopnosti poplatníka, rozlišujeme daně na osobní a in rem daně. In rem daně, takzvané daně na věc, jsou placeny, pokud poplatník vlastní nebo nabyde určitý majetek, nakoupí nebo spotřebuje službu či zboží. Výše této daně není nijak závislá na příjmech poplatníka. Do této skupiny patří spotřební daně, výnosové, z přidané hodnoty, majetkové daně a důchodové daně, jež jsou placeny společnostmi. Osobní daně jsou vyměřovány z osobního příjmu daného poplatníka či z jeho příjmů z podnikání. Řadíme zde důchodové daně placené fyzickými osobami. (Peková, 2011) 2.3.5

Dělení dle druhu sazby

Podle toho, zda má velikost daně a velikost daňového základu mezi sebou nějaký vztah, rozeznáváme tři skupiny daní – daně stanovené bez vztahu k zdaňovacímu základu, specifické a daně ad valorem. Mezi daně stanovené bez vztahu k zdaňovacímu základu zařazujeme paušální daně a daň z hlavy. Tato daň je všemi subjekty placena z důvodu jejich existence. Paušální daň není vždy pro všechny subjekty stejně vysoká. Z důvodu neovlivnitelnosti výše daně, nemají tyto daně distorzní efekty. (Kubátová, 2010) Specifické daně, známé také jako daně jednotkové, bývají vyměřovány dle množství jednotek daňového základu či podle množství jednotek užitečné vlastnosti v daňovém základu. Specifickou daní je například daň spotřební, také daň pozemková a domovní, jež se stanovují podle rozlohy pozemku nebo velikosti

Daňová teorie

17

užívané plochy. Někdy je za daň specifickou označována i daň z hlavy, jelikož je vyměřována dle počtu hlav. (Široký, 2008) Daně ad valorem neboli k hodnotě jsou určovány cenou zdaňovaného základu. Výše této daně bývá nejčastěji stanovena procentuálně ze základu daně v peněžních jednotkách. Ad valorem je daň obratová nebo také daň z přidané hodnoty. (Kubátová, 2010) 2.3.6

Dělení dle stupně progrese

Členění daní podle stupně jejich progrese vyplývá z práce daňových analytiků, kteří řeší otázky ohledně spravedlnosti daní a jejich dopadů. Různé skupiny lidí platí ve vztahu ke svému příjmu jinou výši daní při odlišné spotřebě stejně zdaněného zboží a služeb nebo při různém způsobu vypočtu stejné daně. Například u domácností s nižšími příjmy tvoří výdaje na nájem a další potřebné platby vysoké procento celkových výdajů. Domácnosti budou vynakládat značnou část svých příjmu na daně, jež jsou obsaženy v těchto inkasech. Podle změny míry zdanění se změnou důchodu rozlišujeme daně proporcionální, progresivní a regresivní. (Široký, 2008) U proporcionálních daní se nemění míra zdanění poplatníkova důchodu, i když jeho důchod roste. Marginální daňová zátěž přírůstku důchodu se rovná průměrnému daňovému zatížení, což znamená, že poplatník bez ohledu na změnu výše jeho důchodu pořád dává stejné procento na platbu daně. (Peková, 2008)

U progresivních daní roste míra zdanění s rostoucí výší důchodu. Čím vyšší je poplatníkův důchod, tím vyšší část svého důchodu musí odvádět jako daň. Progresivní sazby jsou používány převážně u daní z příjmů. (Široký, 2008)

Regresivní daň, je taková daň, kdy klesá míra zdanění vzhledem k růstu důchodu. Poplatník tedy odvádí čím dál menší část svého důchodu, čím více jeho důchod roste. (Peková, 2008)

2.4 Daňové principy Principy, jež jsou kladeny na stavbu daňových systémů a zdaňovací zásady, se ve výkladech současných ekonomů liší jak vymezením, tak počtem. Avšak

18

Daňová teorie

všechny mají shodné určité rysy, které lze shrnout do čtyř základních daňových principů:  princip efektivnosti  princip administrativní jednoduchosti  princip pružnosti  princip spravedlnosti Jelikož jsou požadavky, jež jsou kladené na daňový systém rozdílné, daňové principy se navzájem prolínají a kombinují, některé se však vylučují. V reálné situaci je z této příčiny jeden určen jako hlavní princip a ostatní se mu podřizují. Není možné dosažení optimální situace všech daňových principů zároveň. (Široký, 2008) 2.4.1

Princip efektivnosti

Odpovídá na otázky, zda mají daně vliv na změny v chování ekonomických subjektů, na efektivnost fungování trhu v ekonomice a na přerozdělovací funkce daní. Daň má z příčiny své existence negativní vliv na fungování tržního mechanismu. Z tohoto důvodu, pokud se budeme snažit o maximální efektivnost daňového systému, můžeme o dosaženém stavu mluvit pouze jako o nejlepším z možných stavů a ne jako o dosažení nejlepšího stavu z nejlepších. (Mankiw, 1999) Využití přerozdělovací funkce daní je jedním ze základních kritérií analýzy efektivnosti daňového systému. Při využití teorie společenského blahobytu analyzujeme stupeň užitku, jenž je různými skupinami poplatníků získán prostřednictvím daňového systému. Podle ekonomické teorie jsou rozeznávány dva přístupy k určení společenského užitku – rawlsiánské pojetí a přístup utilitářství. (Široký, 2008) Rawlsiánská funkce společenského užitku vymezuje celkový užitek systému jako užitek nejhůře postaveného jednotlivého subjektu. Celkový užitek není závislý na změnách jednotlivých užitků, pouze na změně užitku nejhůře postaveného subjektu. Přístup může být vyjádřen prostřednictvím rovnice, kde U je celkový užitek a u1 až un jsou užitky individuálních poplatníků. (Rawls, 1995)

Utilitářský přístup je určen celkovým užitkem systému. Jedná se o jednoduchý součet individuálních užitků, které plynou jednotlivým poplatníkům. Jeli U celkový užitek daňového systému a ui užitek jednotlivého poplatníka, můžeme přístup vyjádřit rovnicí: ∑

Na obrázku 1 jsou zobrazeny dopady použití rawlsiánských a utilitářských doporučení na daňový systém za situace, že jsou použity nedistorzní daně i v případě

Daňová teorie

19

použití distorzních daní. Pokud se využívá nedistorzních daní, nachází se křivka možných užitků po celou dobu průběhu nad křivkou možných užitků distorzních daní. Je to z důvodu negativního substitučního efektu. Na křivce potencionálních užitků s neutrální daní jsou všechny body efektivní. Při využití utilitářského přístupu je optimálním bodem EUN. V tomto místě se dotýkají křivka možných užitků s hypotetickou společenskou indiferenční křivkou. Reálné situaci jsou bližší distorzní daně. Za této situace bude křivka potencionálních užitků zpětně zahnuta. Je to zapříčiněno ztrátou užitku při snaze přerozdělit užitek ze skupiny A skupině B. Optimálním utilitářským bodem je bod EUD, zde se dotýkají společenská indiferenční křivka a křivka možných užitků. Rawlsiánské optimum je v bodě maximálního možného efektivního přerozdělení ve prospěch skupiny s malými příjmy a tím je bod UR. V bodech, jež leží na křivce nad tímto bodem, je možné navýšení efektivnosti při pohybu směrem dolů po křivce. V bodech, které se vyskytují na křivce pod bodem UR, již není možné přerozdělování důchodu z důvodu ztráty užitečnosti u obou skupin. Bod H je bodem tržní rovnováhy. Dotýkají se zde obě křivky možného užitku. (Široký, 2008)

Obr. 1 Optimální zdanění při rawlsiánském a utilitářském přístupu k efektivnosti Zdroj: Široký, 2008

2.4.2

Princip administrativní jednoduchosti a princip pružnosti

Všechny daňové systémy musí plnit podmínky jednoduchosti výběru a správy daní. Náklady na výběr daní se dělí na správní neboli přímé náklady a vyvolané neboli náklady nepřímé.

20

Daňová teorie

Správní náklady tvoří výlohy na vybudování a fungování daňových úřadů, správu daní a poplatků, počítačové zabezpečení a kontrolu daní. Nepřímé náklady jsou takové náklady, jež je poplatník daně musí vydat. Tímto rozumíme čas, který poplatník věnuje vyzvednutí a vyplnění daňových formulářů, odměnu určenou pro daňové poradce apod. Podle odhadů jsou nepřímé náklady několikanásobně vyšší než přímé náklady. Administrativní jednoduchost závisí i na politické průhlednosti daňového systému. Politická rozhodnutí někdy vedou ke snižování nákladů. Častější případ ale je, že přispívají ke zvyšování přímých i nepřímých nákladů. (Široký, 2008) Princip pružnosti se zakládá na předpokladu sestavení daňového systému, který umožní provedení požadovaných změn, jež vedou k vyřešení úkolů a potřeb na makroekonomické úrovni, v co nejkratším možném čase. (Puchinger, 2006) 2.4.3

Princip spravedlnosti

Princip spravedlnosti se zabývá rozdělováním daňového břemene mezi poplatníky. Jsou známy dva základní přístupy ke zdaňování - zásada zdaňování dle užitku a dle schopnosti daňové úhrady. Podle zásady zdaňování dle užitku je správné přispívání všech na veřejné výdaje. Příspěvky by měly být v takové výši, jež odpovídá velikosti užitku, který daný jednotlivec obdrží ze spotřeby veřejného statku či transferu. Mohou ovšem vzniknout dva závažné problémy a to jakým způsobem máme měřit užitek, jaké stanovit daně a jak zajistit plnění redistribuční funkce daní. Užitek, který plyne poplatníkovi z užití veřejného statku nebo transferů, je závislý na cenové a důchodové elasticitě poptávky poplatníka vzhledem k těmto statkům. Kdežto u soukromých statků je spotřeba závislá na důchodu spotřebitele a jejich ceně. Stát přiděluje veřejné statky všem obyvatelům. Hodnota veřejného statku je konstantní a neměnná vzhledem k důchodu spotřebitele. Pokud bude důchodová elasticita vysoká, tak se spotřebitel bude snažit o větší spotřebu veřejného statku a jeho daňová cena poroste. Bude-li vysoká cenová elasticita veřejného statku, daňová cena se bude snižovat, protože poplatník bude veřejný statek méně využívat. Při této úvaze je stanovení požadavků na progresivitu daně, jež má být stanovena poplatníkovi, jednoduché. Pokud důchodovou elasticitu stanovíme vztahem (∆Q/Q) / (∆Y/Y) a cenovou elasticitu (∆Q/Q) / (∆p/p) pak dostaneme vzorec:

Jestliže bude poměr EY/Ep roven jedné, pak by měla být poplatníkovi vyměřena proporcionální daň. Pokud bude poměr EY/Ep vyšší než jedna, poplatník bude podléhat progresivní dani. Pokud ovšem tento poměr bude nižší než jedna pak by mělo dojít k regresivnímu zdanění poplatníka. Důvodem proč nemůžeme

Daňová teorie

21

takto určit daně je, že nejsme schopni zjistit u jednotlivých poplatníků důchodové a cenové pružnosti poptávek po veřejných statcích. Negativem zásady zdaňování dle užitku je nemožnost přerozdělování důchodů ve společnosti. Daně, jež by byly sestaveny dle této zásady, by neplnily jednu ze svých základních funkcí jako financování stipendií, podpor nebo vyplácení starobních důchodů. Pozitivem zdaňování by bylo přímé propojení příjmové složky rozpočtů s výdajovou a snaha poplatníků platit daně stanovené tímto způsobem. Využívanějším přístupem je však zásada zdaňování dle schopnosti daňové úhrady, která je známa také jako zásada zdaňování dle platební kapacity poplatníka. Tato zásada se řídí pravidlem, že každý poplatník přispívá na veřejné výdaje dle své platební schopnosti. V praxi jsou známy dvě pojetí spravedlnosti zdaňování podle platební schopnosti. První pojetí je zásada horizontální spravedlnosti. N. Gregory Mankiw říká, že poplatníci se stejnou platební schopností platí stejně vysokou daň. Může nastat problém určení platební kapacity. Problém je zobrazen na obrázku 2. Otázkou je, zda zdaňovat poplatníka podle jeho důchodu či jeho spotřeby. Je to nejdiskutovanější problém v daňové teorii. Podle T. Hobbese by měla být zdaňována spotřeba a odměňována spořivost. To znamená, že je preferováno zdaňování na základě spotřeby. Z jiného hlediska jsou úspory považovány za odloženou spotřebu.

Obr. 2 Možnost dvojího vymezení platební kapacity Zdroj: Široký, 2008

U zásady vertikální spravedlnosti je podle Pekové požadováno, aby u poplatníků s různou výší důchodů byla placena odlišná daň. Neznámé je ale kritérium, podle kterého by se od sebe daně měly odlišovat. Bývá používán princip stejné daňové újmy neboli oběti. Je-li Y důchod poplatníka, U poplatníkův užitek a T daňová platba platí následující vztahy:  absolutně stejná oběť – rozdíl U (Y) – U (Y-T) je shodný pro všechny poplatníky  relativně stejná oběť – podíl U (Y) - U (Y-T)/U (Y) je stejný pro všechny poplatníky  marginální stejná oběť - podíl δU (Y-T)/δU (T) musí být shodný pro všechny poplatníky

22

Daňový systém

3 Daňový systém Na naplnění veřejného rozpočtu není používaná pouze jedna velká daň, nýbrž více menších daní, jež jsou na sebe různě vázány. V této spojitosti mluvíme o daňovém systému či soustavě daní. Jelikož mají jednotlivé daně rozdílný vliv na ekonomickou aktivitu občanů a firem, je sledování celkové výše zaplacených daní a jejich struktury zkrátka nutností. Daňový systém lze vymezit jako souhrn a struktura všech daní, jež jsou vybírány na daném území. (Hamerníková, 2010)

3.1 Daňová soustava České republiky V daňových soustavách většiny zemí bývají zastoupeny odlišné druhy daní. Jejich využívání má jisté výhody i nevýhody. Nepříznivé působení daní na poplatníky se stát snaží snižovat. V daňové soustavě České republiky se nacházejí důchodové, spotřební, majetkové a od roku 2008 také ekologické daně. Od 90. let 20. století je z fiskálního hlediska kladen důraz na vybírání nepřímých spotřebních daní. Je to z důvodu, že nepřímé daně mají stabilní výnos v čase. (Peková, 2011) 3.1.1

Důchodové daně

Podle Hamerníkové jsou důchodové daně známé také jako daně z příjmu. Z historického hlediska jsou nejmladšími daněmi a v posledních desetiletích nejdůležitější. Ve většině zemí vytvářejí podstatnou část příjmů do rozpočtu. Jsou to daně přímé, tudíž poplatník má ze zákona povinnost uhradit tuto daň do rozpočtu. Důchodové daně mají fiskální i přerozdělovací funkci. Zajišťují zdroje pro financování veřejných potřeb. Do kostry individuálních důchodových daní jsou zabudovávány sociální prvky, aby došlo ke snížení tvrdosti zdanění. Ty jsou ale ve vyspělých zemích redukovány z důvodu odporu horizontální spravedlnosti. Jsou uplatňovány také odčitatelné položky, jež berou v potaz sociální hlediska a některé příjmy bývají osvobozeny od daně. Záporná důchodová daň je mimořádným případem individuální důchodové daně. Je určena hranicí příjmu, která když je překročena, musí subjekt daň uhradit. Nepřekročí-li ji, daň nehradí a získává příspěvek od státu. (Peková, 2011) V daňovém sytému České republiky se daně z příjmu dělí na daň z příjmu fyzických osob a daň z příjmu právnických osob. Není však zdaňován příjem ale zisk, tudíž název příliš neodpovídá reálné situaci. Daně z příjmu tvoří téměř 30% z celkových daňových příjmů, je to druhý nejdůležitější příjem do státního rozpočtu. Výnos z těchto daní v posledních letech roste, obzvlášť výnos daní z příjmu fyzických osob, který za posledních 14 let vzrostl o téměř 100 miliard korun. (Hamerníková, 2010) Široký považuje daň z příjmu fyzických osob za nejznámější daň v daňovém systému. Podléhají jí všechny zdanitelné příjmy jednotlivců, tedy příjmy upra-

Daňový systém

23

vené o osvobozené a vyňaté příjmy. Je to daň univerzální a progresivní. Mezi požadavky na tuto daň patří uspokojivá výnosnost z důvodu plnění fiskální funkce, přerozdělování důchodu od bohatších k chudším a ovlivňování chování poplatníků. Základ daně je tvořen pěti dílčími daňovými základy, které se shodují s hlavními druhy příjmů. Nejpodstatnější složku tvoří příjmy ze závislé činnosti. Rozčlenění základu daně je důležité z důvodu přesnějšího výpočtu skutečného zisku, jenž je různý u jednotlivých typů příjmu vzhledem k nákladům na jeho dosažení. Sazba daně je 15%. Od vypočtené daně jsou pak odčítány slevy na dani jako na manželku, dítě, studenta či invalidní důchod. Význam daně z příjmu právnických osob se v Evropské unii i v České republice snižuje. Za příčiny se považuje daňová konkurence a podpora podnikatelských aktivit. Předmět daně tvoří všechny příjmy z činností a z nakládání s majetkem. Základ daně je odvozován od účetního výsledku hospodaření před zdaněním. Ten může být následně snižován o odpočty a slevy. Sazba daně z příjmu právnických osob se v posledních letech velice snižovala. V roce 1999 byla sazba daně 35%, nyní je již pouhých 19%. (Hamerníková, 2010)

Obr. 3 Členění důchodových a majetkových daní v ČR Zdroj: Hamerníková, 2010

3.1.2

Majetkové daně

Nejdéle využívaný typ daní jsou daně majetkové. Přes jejich nízký výnos a malé procento příjmu, které zaujímají ve státním rozpočtu, jsou neustále využívány. Hlavním důvodem je jejich stabilnost z dlouhodobého hlediska a nemožnost daňových úniků. Výnos majetkových daní plyne do vymezeného rozpočtu a nelze ho přesunout. V omezené míře také plní redistribuční funkci. Majetkové daně řadíme do daní přímých. Zdaňují jednak majetek ve vlastnictví, převážně nemovitý, a pak také převody vlastnických práv k majetku. Všeobecné daně z majetku jsou v současnosti využívány jen zřídka. Typickým představitelem je daň z ne-

24

Daňový systém

movitosti, jež je vybírána ve všech státech Evropské unie. Řadíme zde také daň silniční a daně převodové. (Peková, 2011) Převodové daně jsou tvořeny daní dědickou, darovací a z převodu nemovitosti. Tyto daně mají téměř zanedbatelný fiskální význam. Daň dědická a darovací jsou vyměřovány jednorázově při bezúplatném převodu majetku. Základem daní je hodnota majetku, jenž je převáděn. Sazba je progresivní a je dělena podle míry příbuzenského vztahu nabývajícího a předávajícího. Daň z převodu nemovitosti je rovněž jednorázová daň. Bývá vyměřována při úplatném převodu nemovitosti. Základ daně tvoří kupní cena či ocenění dle zákona o oceňování. Sazba je lineární a jednotná. Pro rok 2013 je sazba 4%. (Hamerníková, 2010) V posledních letech je výnos ze silniční daně vyšší než z daně z nemovitosti. Základ daně se vyměřuje u osobních automobilů dle zdvihového objemu motoru v cm3 a u užitkových automobilů podle součtu největších povolených hmotností na nápravy v tunách a počtu náprav. Plátcem daně je převážně vlastník vozidla. Daň z nemovitosti je stanovována jako součet daně ze staveb a pozemkové daně, avšak zastavěná plocha pozemkové dani už podléhat nebude. Tyto daně jsou vybírány podle polohy dané nemovitosti, jelikož příjem z daní z nemovitostí náleží obcím, v jejichž katastru je nemovitost vedena. Daň z pozemků je vybírána ze stavebních pozemků, ostatních pozemků a zemědělské půdy. Základ daně tvoří výměra pozemku v m2. U zemědělské půdy je navíc násobena průměrnou cenou půdy. Sazba daně se liší podle typu pozemku. Pro daň ze staveb je základem daně výměra půdorysu v m2. Sazba daně je ve výši od 2 do 10 Kč za m2 podle druhu nemovitosti. (Široký, 2008) 3.1.3

Spotřební daně

Příjmy ze spotřebních daní jsou jedním z nejzákladnějších příjmů do státního rozpočtu. Spotřební daň zdaňuje spotřebu služeb a výrobků v případě univerzální daně, již tvoří daň z přidané hodnoty. V případě selektivní neboli specifické daně zdaňuje spotřebu pouze některých výrobků. Jsou vybírány v ceně zboží a služeb, z tohoto důvodu se řadí do nepřímých daní. Snadno u nich dochází k přesunu daně. Jelikož jsou placeny z příjmu poplatníků, nerespektují proto jejich důchodové situace. Spotřební daně jsou využívány již od starověku a středověku, kdy byly známy ve formě akcízů a regálů. Měly za úkol získávat příjmy do pokladny panovníka. Byly uvalovány na zboží masové spotřeby s nepružnou cenovou poptávkou jako cukr, sůl, mouka a svíčky z důvodu co nejvyššího daňového výnosu. Jednotková daň nebyla příliš vysoká, protože spotřeba zboží tohoto typu byla vysoká. (Peková, 2011) S první myšlenkou o dani z přidané hodnoty přišel francouzský ekonom Roland Laundré v roce 1954. Poprvé byla zavedena v roce 1968 ve Francii, posléze v Dánsku a SRN. Průkopníky v zavedení daně z přidané hodnoty byly státy Evropské unie, nyní je tato daň v EU povinná. Počet států, které zavádějí DPH, neustále roste, nyní je DPH vybíráno asi ve 110 zemích. (Široký, 2008) Hamerníková říká, že daň z přidané hodnoty spadá do univerzálních daní ze spotřeby. Zdaňuje poskytování služeb, dodání zboží, pořízení zboží z jiného

Daňový systém

25

členského státu EU, pořízení nového dopravního prostředku z jiného státu EU a převod nemovitostí. Daň je placena konečnými spotřebiteli v ceně výrobku a do rozpočtu je odváděna většinou prodejcem. Daň z přidané hodnoty je náročná na výpočet a kontrolu, ale její výnos je stabilní v čase. DPH společně s daní z příjmu tvoří jeden z nejdůležitějších pilířů daňové soustavy České republiky. Byla zavedena v roce 1993 jako náhrada daně z obratu a dovozní daně. Daň je vybírána na každém stupni výroby a odbytu a postihuje jen přidanou hodnotu. Plátce daně má nárok na odpočet částky, jež uhradil svým dodavatelům na vstupu, od své daňové povinnosti. Pokud převyšuje daň na vstupu, vzniká nadměrný odpočet, jenž finanční úřad navrátí plátci. Za subjekty daně jsou považovány osoby povinné či identifikované k dani. Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku. Osoba identifikovaná k dani je pak právnická osoba, jež nebyla založena za účelem podnikání a neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, či osoba k dani povinná uskutečňující pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet, v případě že pořizuje zboží z jiného státu EU, jehož hodnota převýší v kalendářním roce částku 326 000Kč. (Fojtíková, 2008) Základ daně tvoří vše, co plátce obdržel jako úplatu za uskutečnění zdanitelného plnění kromě daně za toto plnění. Používají se dva způsoby výpočtu: výpočet daně zdola a výpočet daně shora. U výpočtu daně zdola se daň počítá jako součin částky bez daně a koeficientu sazby. Vypočtená daň je zaokrouhlena na koruny. Daň shora počítáme pomocí přepočítávacího koeficientu. Přepočítávací koeficient se stanoví jako podíl výše sazby daně a součtu čísla 100 s danou sazbou. Tímto koeficientem pak vynásobíme částku za zdanitelné plnění včetně daně. Základní sazba daně pro rok 2013 je 21% a snížená sazba 15%. (Marková, 2013) Dle Kubátové má DPH 5 důležitých výhod – neutralitu, výhodnost pro mezinárodní obchod, možnost zdanit služby, odolnost proti daňovým únikům a spolehlivost výnosů pro stát. Neutrálnost daně spočívá v nezvýhodňování určitých výrobních aktivit a postoji ke konkurenci. Výhodou pro mezinárodní obchod je nulová exportní sazba. Smyslem této sazby je vytvoření stejných podmínek pro všechny, jelikož jsou sazby DPH v jednotlivých zemích odlišné. Dále usnadňuje zdanění služeb, protože je cena stejná pro plátce i neplátce a poskytovateli služeb nevzniká problém rozdílu konečné a výrobní spotřeby. Odolnost vůči daňovým unikům je způsobena zejména mechanismem, kdy firma, jenž si chce odečíst daně zaplacené na vstupu od celkové daně, kontroluje jejich výši u svých dodavatelů. V zemích, kde je daň z přidané hodnoty zavedena, tvoří její výnos jeden z největších příjmů do státního rozpočtu.

26

Daňový systém

Široký uvádí dvě hlavní nevýhody DPH a to vysokou administrativní nákladnost a zvýšení inflace. Způsob výpočtu DPH vyžaduje vedení přesného účetnictví, jež tvoří vysoké náklady spolu s vedením evidence DPH. Zvýšení inflace je spojené se zavedením této daně. Kubátová k nevýhodám řadí také náročnost přechodu na novou daň. Je to totiž politicky i administrativně náročný proces. V zemích se stabilizovanou ekonomikou je k zavedení potřeba velmi silný politický tlak.

Obr. 4 Dělení nepřímých daní v ČR Zdroj: Hamerníková, 2010

Spotřební daně mají charakter nepřímých daní. Poplatníci jsou jednotlivé osoby spotřebovávající určité výrobky. Daň je vybírána jednorázově, převážně při uvedení výrobků do volného oběhu. Celní úřady zajišťují správu spotřebních daní. Prostřednictvím spotřebních daní jsou zdaňovány minerální oleje, tabákové výrobky, víno a meziprodukty, pivo, líh a minerální oleje. Předmětem daně jsou výrobky, které jsou vyrobeny v tuzemsku nebo do tuzemska dovezeny. Může být uplatňován i režim podmíněného osvobození. To znamená, že povinnost přiznat daň může být odložena do dne uvedení výrobků do režimu volného daňového oběhu. (Fojtíková, 2008) Předmětem daně z minerálních olejů jsou lehké topné oleje, technické benzíny, motorové a převodové oleje, zkapalněné a stlačené plyny, pohonné hmoty pro automobily a leteckou dopravu. Předmětem daně z lihu a lihovin jsou destiláty z pěstitelského pálení a líh vyrobený synteticky nebo kvašením. Předmětem daně z vína a meziproduktů jsou vína a fermentované nápoje a ostatní meziprodukty obsahující více než 1,2% alkoholu. Předmětem daně z piva je pivo vyrobené ze sladu s obsahem více než 0,5% alkoholu a předmětem daně z tabákových výrobků jsou doutníky, cigarety, tabák a cigarillos. (Marková, 2013)

Daňový systém

27

Plátci daně jsou fyzické či právnické osoby, jimž vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň. Převážně jde o provozovatele daňových skladů, dovozce, oprávněné příjemce a osoby používající určité výrobky k jiným účelům než je stanoveno zákonem. Osoby musí být zaregistrovány jako plátci na celním úřadě. Základem daně je množství daného výrobku, jež je vyjádřeno v měrných jednotkách. Pro tabákové výrobky je základem daně cena, určená pro konečného spotřebitele. Daň je následně počítána jako součin základu daně a sazby. Sazby daně jsou pevné, rozděleny dle vlastností výrobků a jednotné pro celou Českou republiku. (Fojtíková, 2008) Kubátová říká, že selektivní spotřební daně mají dva problematické důsledky a to distorzní působení a regresivní dopad. Díky distorznímu působení dochází k neefektivní alokaci zdrojů a k odchylování se od paretoefektivní struktury rovnovážné konkurenční ekonomiky. Pokud je elasticita nabídky a poptávky nenulová a ceny zdaněných i nezdaněných statků jsou měněny prostřednictvím selektivní daně, dochází k vyvolání substituce výrobců a spotřebitelů. S výší elasticity roste neefektivnost a nastává substituce. Regresivní dopad má za následek větší daňové břemeno pro poplatníky, jež mají nižší důchody. Je to způsobeno neúměrností spotřeby alkoholu, tabáku a ropných výrobků. Na spotřebu těchto produktů je vynakládán vyšší podíl z nižších důchodů. Specifickým typem spotřebních daní jsou ekologické daně. V roce 2008 byly zavedeny i v České republice. Do ekologických daní spadá daň z elektřiny, ze zemního plynu a z pevných látek. Předmět daně z elektřiny tvoří elektrická energie. Předmětem daně z plynu je plyn používaný na výrobu tepla, pro pohánění motorů a pro další použití. Hnědé a černé uhlí, brikety, produkty z černého uhlí, koks i polokoks, rašelina a ostatní uhlovodíky pak tvoří předmět daně z pevných paliv. Plátci jsou osoby dodávající energii konečným spotřebitelům na území ČR, dále provozovatelé přenosových soustav, osoby užívající osvobozenou energii k neosvobozeným účelům a spotřebitelé nezdaněné energie. (Fojtíková, 2008) Základ daně z elektřiny je množství elektřiny v megawatthodinách. Aktuální sazba daně je 28,30Kč/MWh. Základem daně ze zemního plynu je množství plynu v megawatthodinách. Sazba daně je rozdělena dle typu plynu od 0Kč/MWh do 264,80Kč/MWh. Základ daně z pevných paliv je množství pevného paliva určeného v gigajoulech. Sazba daně pro rok 2013 je 8,50Kč/GJ spalného tepla. Elektrická energie a pevná paliva mohou být osvobozena od daně, pokud jsou používána k provozování veřejné přepravy osob nebo k plavbě po vodách ČR. Avšak pro soukromá plavidla osvobození neplatí. Pokud jsou teplo a elektřina vytvářeny spalováním pevných paliv a dodávány domácnostem jsou rovněž osvobozeny. (Marková, 2013)

3.2 Komparace daňového systému ČR s Francií Daně jsou děleny na přímé důchodové, přímé majetkové a nepřímé daně. Do přímých důchodových daní se řadí daň z příjmu právnických osob, osobní důchodová daň a daň z kapitálových zisků. Přímé majetkové daně jsou složeny

28

Daňový systém

z daně z obydlí a dani z nemovitosti, daně dědické, darovací a daně z bohatství. Nepřímé daně se skládají z daně z přidané hodnoty, akcízů a ekologických daní. Osobní důchodová daň plní stejnou funkci jako daň z příjmu fyzických osob v ČR. Hlavním rozdílem je množství sazeb této daně. Zatímco v České republice je srážková sazba i sazba daně z příjmu fyzických osob 15%, ve Francii je sazba rozdělena podle výše příjmu do 5 skupin. Příjem do 5 875 € je zdaňován nulovou sazbou, příjem od 5 875 do 11 720 € je zdaňován sazbou 5,5%, příjem v rozsahu 11 720 – 26 030 € spadá pod sazbu 14%, předposlední skupina příjmu od 26 030 do 69 783 € je zdaňována sazbou 30% a poslední skupině příjmu nad 69 783 € náleží sazba daně 40%. Druhou velkou odlišností je, že daň je počítána za všechny osoby, které žijí v jedné domácnosti. Základní sazba daně z příjmu právnických osob je 33,3%, což je o 14,3% více než v České republice. Ve Francii je společnost povinna také odvádět 3,3% zisku na sociální účely. Má-li menší společnost zisk do 7 630 tisíc € a 75% kapitálu vlastní fyzické osoby, pak je zisk zdaňován sazbou 15%. Daň z kapitálových zisků zahrnuje prodej půdy, budov, práv, akcií, drahých kovů, šperků, uměleckých děl. Sazba daně se pohybuje v rozmezí od 16 do 33,3 % podle toho, zda se jedná o rezidenta či nerezidenta, a o jaký druh majetku se jedná. Daň z bohatství neboli solidární daň se týká majetku, jehož hodnota po odečtení závazků dosahuje hodnoty 790 001 € a více. Sazba je závislá na výši majetku, pohybuje se od 0,55% až do 1,8 %. U daně dědické a darovací se sazby pohybují od 5 do 60% podle příbuzenského vztahu a hodnoty majetku. Odpočet může být uplatněn až do výše 156 357 €. U daně z přidané hodnoty ve Francii existují tři sazby. Základní sazba 19,6%, která je nižší o 1,4% než v ČR. Dále snížená sazba ve výši 5,5% uplatňována na zemědělské produkty, potraviny, knihy a super snížená sazba 2,1% týkající se zdravotních potřeb a novin. Registrovat se musí osoby, jež překročí obrat 80 000 €, což v přepočtu činí cca 2 016 000 Kč a je to dvojnásobek hodnoty, jež je nutná k registraci v Česku. Ekologické daně jsou ve Francii v platnosti již od roku 1999 tedy o 9 let déle než v České republice. Zahrnují daně z fosilních paliv, elektřiny, znečišťování vod pesticidy, odpadového hospodářství, hluku, ale také daň z vozidel s vysokými emisemi oxidu uhličitého, daň ze zamoření prostředí hlukem z letadel, daň ze zemního plynu a minerálních olejů. Do nepřímých daní jsou také navíc zařazeny daň z platu, poplatek za učně, daň z firemních vozidel, daň z pojistných smluv a sociální příspěvek solidarity placený společnostmi.

3.3 Komparace daňového systému ČR s Polskem Stejně jako v České republice a Francii jsou v Polsku daně členěny na přímé a nepřímé. Přímé daně se skládají z daně z příjmu právnických osob a fyzických osob, jež jsou příjmem do státního rozpočtu. Dále pak daň z občanskoprávních úkonů, dědická a darovací daň, daň z nemovitosti, silniční, zemědělská a lesní daň. Tyto daně tvoří příjmy rozpočtů samospráv.

Daňový systém

29

Daň z příjmu právnických osob je zdaňována stejně jako u nás sazbou 19%. Daň jsou povinni platit všechny společnosti, jež mají sídlo nebo vedení v Polsku. Do roku 2007 byla povinnost podávat měsíční daňová přiznání, od tohoto roku mají poplatníci povinnost daňové přiznání podat do konce třetího měsíce po ukončení zdaňovacího období. Nejpodstatnějším rozdílem u polské daně z příjmu fyzických osob je dvojí sazba. Pokud roční příjem dosáhne nejvýše 85 528 PLN, je zdaněn nižší sazbou 18%. Příjem vyšší než 85 528 PLN je zdaňován sazbou 32%. Rozdíl je také ve výši daňové slevy na dítě. Na studující dítě do 25 let je možné uplatnit slevu 1112 PLN, což v přepočtu činí cca 6 900 Kč. Zatímco v ČR roční daňová sleva na vyživované dítě činí 13 404 Kč. Daň z nemovitosti se liší členěním pozemků a budov do kategorií a zejména výší sazeb, které jsou podstatně vyšší než u nás. Pohybují se v rozmezí od 2,34Kč/m2 do 121,26 Kč/m2. U daní dědické a darovací se opět liší sazby daně. V Polsku se pohybují od 3 do 20 %, u nás jsou v rozmezí od 1 do 40%. Další odlišností je existence daně z občanskoprávních úkonů, jež zahrnuje darovací smlouvy, smlouvy o půjčce, o prodeji a výměně předmětů, o dožití, o dědictví a o zrušení spoluvlastnictví. Mezi nepřímé daně je řazena daň z přidané hodnoty, spotřební daň a daň z výher. Příjem z těchto daní je příjmem státního rozpočtu. Jedním z rozdílu v zákoně o DPH je maximální výše příjmu, jež nesmí být překročena pro osvobození. V roce 2009 byla stanovena na 50 000 PLN, pohybovala se tedy kolem 310 000 Kč, v současnosti byla navýšena na téměř 930 tisíc korun, neliší se již tolik od české maximální výše jednoho miliónu korun. Základní sazba je o 2% vyšší než u nás, činí tedy 23%. Existují dvě snížené sazby 5 a 8%, v ČR je pouze jedna snížená sazba 15%. Polsko prostřednictvím super snížené sazby 5% podporuje zemědělství. Spotřební daně jsou uvaleny obdobně jako v ostatních zemích Evropské unie na benzín, těžká paliva, tabákové a alkoholické výrobky. Sazby těchto daní jsou podstatně vyšší než v ČR. Například sazba daně z piva činí 21,30 eur za hektolitr v přepočtu téměř 540 korun, což je oproti české sazbě 32 Kč/hl šestnáctkrát vyšší. Daň z tabákových výrobků tvoří v průměru 66% konečné ceny cigaret.

30

Vývoj inkasa nepřímých daní

4 Vývoj inkasa nepřímých daní V následující části práce se budu zabývat vývojem inkasa nepřímých daní v České republice, Francii i Polsku. Důkladněji se budu zabývat inkasem daně z přidané hodnoty z důvodu její důležitosti a výše jejich příjmů. Vývoj sazeb DPH, inkasa daně z přidané hodnoty a spotřebních daní v těchto zemích poté zanalyzuji a porovnám.

4.1 Česká republika Nepřímé daně jsou velmi důležitým příjmem do rozpočtu České republiky a byly zde zavedeny již dva roky po vzniku ČR. Hlavní důraz je kladen na daň z přidané hodnoty, jelikož z ní plynou značně vyšší příjmy než ze spotřebních a ekologických daní. 4.1.1

Vývoj sazeb daně z přidané hodnoty

Od prvního ledna roku 1993, kdy byla daň z přidané hodnoty u nás zavedena, byla základní sazba daně stanovena na 23% a snížená sazba daně na 5%. Základní sazba daně byla následně v roce 1995 snížena o jedno procento. Až do roku 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie, nedošlo k žádné změně sazeb. Minimální sazba daně stanovena pro členské státy je 15%. Jelikož ji ČR splňovala, nebyla nucena ji navyšovat, ale se vstupem došlo naopak 1. května 2004 ke snížení základní sazby o jedno procento.

Vývoj sazeb daně v ČR 25 20 15 základní sazba daně v %

10

snížená sazba daně v %

5 0 1993 1996 1999 2002 2005 2008 2011 Obr. 5 Vývoj sazeb DPH v České republice od roku 1993 do roku 2013 Zdroj: Daňaři online, vlastní úprava

V roce 2008 došlo ke zvýšení snížené sazby daně o celé 4%. Kromě změny sazby došlo také k dalším významným změnám. Vešlo v platnost přechodné ustanove-


31

ní, které říká, že u zdanitelného plnění je uplatňována sazba, jež platila v den, kdy vznikla povinnost přiznat tuto daň. Byla také uplatněná výjimka o snížení sazeb pro stavební práce v bytové výstavbě. V roce 2009 došlo pouze k několika úpravám zákonu o DPH. Mezi ně se řadí osvobození převodů staveb, bytů a nebytových prostor od daně po uplynutí 3 let od data prvního užívání stavby či od vydání kolaudačního souhlasu. Bylo pozměněno vymezení pojmu obrat, který je nyní vysvětlen prostřednictvím pojmu úplata namísto výnosu či příjmů. V oblasti finančního leasingu došlo k rozlišení smluv s právem a povinností odkoupit najaté zboží. Poskytování vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti bylo vyřazeno ze zdanitelných plnění. Vznikla nová možnost uplatnit si odpočet až do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k plnění. Plátce, jež nevede účetnictví, může ke dni přijetí úplaty přiznat daň. U vyřazování obchodního majetku pro osobní potřebu plátců je základ daně nyní stanovován z pořizovací ceny. Roku 2010 byla navýšena jak základní, tak i snížená sazba o 1%. V zákoně došlo k upravení problematiky místa plnění při poskytnutí služby. Místem plnění již není sídlo, provozovna či místo podnikání poskytovatele ale příjemce služby. V roce 2011 došlo k úpravám režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění. Od 1. dubna bude nově režim používán i pro dodání šrotu a odpadů včetně jejich zpracování a také pro obchod s povolenkami na emise skleníkových plynů. Dále byly zpřísněny podmínky pro osvobození zboží od daně při dovozu do členské země, v případě, že je dále převezeno do dalšího členského státu. Za určitých zákonem stanovených podmínek je také možné upravit výši daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Roku 2012 byla opětovně snížená sazba o 4% navýšena. Od ledna tohoto roku je také režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění rozšířen o stavební a montážní práce jako elektroinstalace, instalatérství, plynárenské a topenářské práce. Režim platí pouze pro plátce DPH. Bylo zjednodušeno i vystavování opravných daňových dokladů u opravy základu daně. U technického zhodnocení nemovitosti byla prodloužena lhůta z 5 na 10 let. V roce 2011 se předpokládalo, že v roce 2013 dojde k zániku základní a snížené sazby a bude nastavena jedna společná sazba 17,5%. Tento předpoklad ovšem splněn nebyl. Sazba zůstala rozdělena a došlo k dalšímu navýšení obou sazeb o procento. V zákoně byl upraven kurz pro přepočet cizí měny. Lhůta pro zaplacení DPH po překročení limitu pro jeho platbu byla zkrácena o měsíc. Nově může plátce vystavit zjednodušený daňový doklad do 10 tis. Kč včetně daně i pro bezhotovostní úhrady. Osoba, pro niž je uskutečněno plnění, ale musí souhlasit s využitím elektronického dokladu. Je pozměněno také zaokrouhlování daně a vytvořen nový paragraf 54a týkající se osvobození plnění u penzijních činností. Lhůta pro osvobození převodů staveb, bytů a nebytových prostor byla prodloužena na 5 let. Pro nemovitosti, jež byly pořízeny před rokem 2013, platí stále původní tříletá lhůta. Bylo upraveno i zboží podléhající snížené sazbě. Dětské pleny byly vyřazeny a omezeny některé zdravotnické prostředky. Na rok 2014 se plánuje povinnost elektronického podání pro plátce, jež přesáhnou za 12 bezprostředně nacházejících měsíců 6 miliónu korun. Limit

32


pro povinnou registraci plátce bude snížen z miliónu na 750 tisíc korun. Sazby byly tedy celkem šestkrát pozměněny v průběhu dvacetileté existence této daně. Vývoj velikosti sazeb je také zachycen na obrázku číslo 5. 4.1.2

Vývoj inkasa daně z přidané hodnoty

V tabulce číslo 1 je zachycen vývoj inkasa daně z přidané hodnoty od roku 1993 do roku 2011. Inkaso v roce 1993 dosáhlo hodnoty 77,1 miliard korun. V následujícím roce inkaso vzrostlo o 8,7 miliard Kč. Za rok 1995 vzrostlo o dalších 5,9 miliard korun a v roce 1996 inkaso činilo již 107,6 miliard korun. V letech 1997 a 1998 byl růst rovnoměrný a v obou případech 7 miliard. Za rok 1999 byl přírůstek více než dvojnásobný, činil 16 miliard. O rok později byl nárůst vzhledem k minulému roku téměř minimální. V roce 2001 byl přírůstek totožný jako v roce 1994. Příjem z inkasa za rok 2002 již přesáhl hranici 150 miliard. V roce 2004 došlo k nejvyššímu růstu a to celých 40 miliard Kč. Tab. 1

Vývoj inkasa DPH za období od roku 1993 do 2011 v miliardách Kč

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000 2001 2002

77,1

85,8

91,7

107,6

114,6

121,6

137,6

141,2

149,9

155,1

2003

2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010

2011

2012

164,3

204,7

263,5

276,5

-

215,1

213,7

232,3

260,4

258,6

Zdroj: OECD, vlastní úprava

Za dobu výběru DPH v České republice došlo k poklesu inkasa oproti předchozímu roku pouze dvakrát. Poprvé v roce 2006, kdy pokles činil 1,4 miliardu a podruhé v roce 2009 o 1,8 miliard korun. Mezi těmito poklesy došlo k růstu inkasa o téměř 50 miliard Kč. Jak je z tabulky patrné, tak v následujících letech inkaso již pouze rostlo a to průměrně o 9 miliard za rok. Hodnota inkasa daně z přidané hodnoty za rok 2012, ještě nebyla zveřejněna. Podle článku na internetových stránkách svazu měst a obcí české republiky, kde byla zveřejněna hodnota z roku 2011 a 2012 vybraná do konce listopadu, inkaso činí 254,61 miliard korun, což je o 2,23 miliard více než v předešlém roce. Předpokládá se tedy, že celkové inkaso za rok 2012 bude nepatrně vyšší než v roce 2011. Kromě dvou zmíněných poklesů inkaso neustále rostlo. Od zavedení daně do roku 2012 bylo z DPH vybráno 3 270,4 miliard korun, což je průměrně 172,1 miliard za rok.


33

7,5 7,3 7,1 6,9 6,7 6,5 6,3 6,1 5,9 5,7 5,5

39 38 37 36 35 34 33 32 31

Podíl celk. daňového inkasa v %

Podíl inkasa DPH v %

Relativní podíl inkasa DPH na HDP

DPH všechny daně

Obr. 6 Relativní podíl inkasa DPH na HDP v České republice za období 1993-2011 Zdroj: OECD, vlastní úprava

Z obrázku lze vyčíst, že i když docházelo k téměř neustálému růstu inkasa DPH, jeho podíl na HDP v průběhu hospodářského cyklu rostl i klesal. V roce 1993 byl podíl DPH 6,8%. Za druhý a třetí rok podíl klesl o 8 desetin procenta. V letech 1996 a 1997 se udržel ve stejné výši a to 6,1%. Další rok klesl o 0,2%. Za rok 1999 podíl vzrostl o 0,5% a ve třech následujících letech klesal. V roce 2004 došlo opět ke zvýšení tentokrát na 7%. Od tohoto roku až do roku 2007 podíl poklesl o 0,7%. Naopak od roku 2008 už dochází k růstu podílu až do roku 2011. Lze tedy říci, že ekonomická krize na vývoj inkasa DPH v České republice zřejmě vliv neměla. Průměrný roční podíl inkasa daně z přidané hodnoty činil 6,46 % z hrubého domácího produktu. Průměrný roční podíl celkového daňového inkasa tvoří 35,24% hrubého domácího produktu. Příjem daně z přidané hodnoty tedy tvoří průměrně 18,33 % celkových daňových příjmu. 4.1.3

Vývoj inkasa spotřebních daní

Stejně jako daň z přidané hodnoty jsou spotřební daně zavedeny v České republice od roku 1993. Inkaso spotřebních daní se skládá z inkasa daně z minerálních olejů, lihu, piva, vína a jeho meziproduktů i daně z tabákových výrobků. Největší část příjmů zajišťují minerální oleje, které byly dříve označovány jako uhlovodíková paliva a maziva. Jejich podíl v některých letech dosahoval téměř 70 - ti % příjmu spotřebních daní. Velikost inkasa z minerálních olejů ovlivňovaly změny sazeb i pohyby světových cen rop a vztahy mezi korunou a dolarem. Vztahy mezi měnami a pohyby světových cen měly za následek změny poptávek po pohonných hmotách a jejich cenách. Tabákové výrobky jsou

34


druhou nejvýnosnější položkou. V roce 2003 tvořily zhruba třetinu příjmů z minerálních olejů, ale v roce 2010 stouply příjmy již na polovinu příjmů z minerálních olejů. Růst inkasa z daně z tabákových výrobků byl způsoben hlavně přizpůsobováním sazeb a požadavkům Evropské unie. Příjmy z vína, piva a lihu nejsou zdaleka tak významné. V letech 1993 až 1999 inkaso neustále rostlo. První rok dosáhlo vybrané inkaso hodnoty 39,9 miliard korun. Následně vzrostlo o 6,5 mld., 7,3 miliard a 4,3 miliard. Roku 1997 příjmy ze spotřebních daní přesáhli hranici 60miliard. Další dva roky inkaso vzrostlo celkem o 10,5 miliard. Za rok 2000 inkaso dosáhlo stejné hodnoty jako předešlý rok. Do roku 2003 byl přírůstek inkasa 13,5 miliardy a od tohoto roku došlo k prudkému růstu až do roku 2008. Inkaso vzrostlo celkem o 53,8 miliard korun. Průměrný roční přírůstek za období od roku 2003 do 2008 byl 10,8 mld. Jako následek finanční krize, která se v České republice projevila od roku 2008, byl značný pokles růstu inkasa. Za rok 2008, 2009 a 2010 byl roční přírůstek průměrně 1,6 miliardy. Ale v roce 2011 již došlo k zlepšení a inkaso porostlo oproti předchozímu roku o více než 11 miliard korun. Celkově bylo za spotřební daně do roku 2012 vybráno 1734,2 miliard Kč. Průměrný roční příjem činí 91,27 miliard korun. Vývoj inkasa je obsažen v následující tabulce. Tab. 2

Vývoj inkasa spotřebních daní v České republice v letech 1993-2011 v mld. Kč

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

39,3

46,4

53,7

58

60,9

64,3

71,4

2003 87,6

2004 2005 2006 2007 2008 2009 99,2

110,5

119,9

133,4

136

137,2

2000 2001 2002 71,4

76,7

79,6

2010

2011

2012

138,4

149,7

-


Obrázek číslo 7 zobrazuje data týkající se podílů inkasa spotřebních daní a celkového daňového inkasa na hrubý domácí produkt. Přírůstky podílů spotřebních daní nejsou příliš výrazné za celé sledované období. Změna oproti předchozímu období nikdy nepřekročila více než 0,3 %. Nejnižší podíl byl 3,1% a to hned ve 4 obdobích. Naopak nejvyšší podíl byl 3,9% v roce 2011. Na rozdíl od daně z přidané hodnoty, je z grafu patrné, že ekonomická krize měla na vývoj inkasa spotřebních daní vliv. Hodnota inkasa v miliardách sice vzrostla, ale podíl spotřebních daní na HDP klesl o 0,1%. Průměrný podíl spotřebních daní na HDP je 3, 38 %. Průměrný podíl inkasa spotřebních daní na celkovém daňovém inkasu je pak 9,6%.


35

4,1 3,9 3,7 3,5 3,3 3,1 2,9 2,7

39 38 37 36 35 34 33 32 31


Podíl inkasa spotřebních daní v %

Relativní podíl inkasa spotřebních daní na HDP

spotřební daně všechny daně

Obr. 7 Relativní podíl inkasa spotřebních daní na HDP v ČR za období 1993-2011 Zdroj: OECD, vlastní úprava

4.2 Francie Francie je jednou ze zemí, které založily Evropské společenství v roce 1952. Nepřímé daně se již od počátku řídí směrnicemi Evropské unie. Daň z přidané hodnoty byla ve Francii schválena v roce 1967 a následující rok byla zavedena. Spotřební daně, v podobě jaké je dnes známe, byly ve Francii zavedeny 1. ledna roku 1993. 4.2.1


Daň z přidané hodnoty byla ve Francii vybírána od roku 1968. Byla to první země, která tuto daň zavedla. Od jejího založení byla základní sazba změněna pouze čtyřikrát. Základní sazbu daně nastavila na 20%. Po dvanácti letech roku 1980 byla sazba snížena na 17, 5 procenta. K další změně došlo o 4 roky později a to k navýšení o 1,1%. V roce 1996 byla sazba opět navýšena a to na 20,6 %. V roce 1999 byly schváleny úpravy zákona o DPH, které měly za následek několik selektivních snížení sazeb daně, které se týkaly například rozvodu elektřiny, plynu, nakládání s odpadem, zařízení pro osoby se zdravotním postižením a rekonstrukce veřejného nájemního bydlení a také osvobození od DPH u stavebních pozemků zakoupených soukromými osobami. Roku 2000 byly do snížené sazby daně 5,5% zařazeny práce spojené se zlepšením bytu, konverzí, zařízením, údržbou a domácí služby poskytované podniky. S platností od 1. dubna 2000 byla základní sazba daně snížena o procento a zůstala zatím nezměněna. Díky rychlému vzniku a rozvoji e-komerce po roce 2000 i zvýšenému riziku podvodů byl vyvíjen tlak na daňovou správu. Evropská komise proto učinila ná-

36


vrhy na zlepšení mezinárodní spolupráce a vytvoření systémů DPH méně náchylných k podvodům. V roce 2011 byl zamítnut návrh na zvýšení základní sazby daně pro následující rok na 21,2%, ale byla schválena snížená sazba pro knihy na 5,5% a jednotná sazba 19,6% pro integrované služby operátorů jako internet, televize a telefon.

Vývoj základní sazby daně ve Francii 21 20,5 20 19,5 19 18,5 18 17,5 17 16,5 16 2013

2011

2009

2006

2004

2002

2000

1996

1992

1988

1980

1968

základní sazba v %

Obr. 8 Vývoj základní sazby daně ve Francii od roku jejího založení Zdroj: OECD, vlastní úprava

V současnosti je základní sazba 19,6%. Snížená sazba daně je 5,5% a sazba určená pro potraviny a léky je 2,1%. Pro rok 2014 plánuje francouzská vláda zvýšení střední sazby daně ze 7 na 10% a také snížení snížené sazby daně z 5,5 na 5%. Naopak základní sazbu chce zvýšit z 19,6 na 20%. Jelikož finanční zprostředkování, neplacené domácí služby, vzdělávací, zdravotní a sociální služby nepodléhají dani z přidané hodnoty a také z důvodu mnoha snížených sazeb je základní sazba daně vyšší než efektivní sazba DPH. 4.2.2


Daň z přidané hodnoty je velmi důležitou součástí francouzského daňového systému. Její příjmy ve Francii tvoří čtvrtinu všech daňových příjmů. K Jejímu růstu v letech 1980-1999 přispěl značně rozvoj technologií, které mimo jiné přispěly také k růstu nehmotných investic a kvalifikované pracovní síly. V této etapě došlo k růstu podnikání v sektoru služeb s přidanou hodnotou o 10 procentních bodů. Došlo také k navýšení podílu přidané hodnoty o 2,5% ve farmaceutickém, elektronickém a leteckém průmyslu. Následující tabulka vyjadřuje vývoj inkasa DPH ve Francii v absolutních hodnotách za období od roku 1993-2011. Příjem inkasa ve sledovaném období rostl, kromě výjimky v roce 2009, kdy došlo k poklesu oproti předešlému roku.


37

Tento pokles byl zapříčiněn ekonomickou krizí, která se ve Francii projevila od 2. čtvrtletí roku 2008. Od roku 2010 příjem z DPH začal opět růst průměrně o 5 miliard eur za rok. Tab. 3

Vývoj inkasa DPH ve Francii za období od roku 1993 do 2011 v miliardách eur

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000 2001 2002

80,1

84,6

88,6

95,4

98,3

101,1

105,3

106,5

107,7

109,9

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010

2011

2012

113,3

134,8

139,5

-

119,7

126,3

131,4

136,2

136,9

129,3


Za sledované období bylo ve Francii vybráno 2 144,9 miliard euro, průměrné inkaso za rok bylo 112,9 miliard euro. V přepočtu bylo vybráno přibližně 55 338,4 miliard korun, což je téměř 17 krát více než v České republice. Relativní podíl inkasa DPH na HDP zpočátku rostl. Od roku 1993 do roku 1996 došlo k celkovému navýšení podílu o 0,6%. Následující rok k žádné změně nedošlo. Avšak po roce 1997 začal podíl mírně klesat. V roce 1999 se pokles pozastavil, ale příští rok došlo k dalšímu poklesu, který se zastavil až v roce 2003. V této etapě došlo celkem k poklesu o 0,7%. V letech 2004 a 2005 podíl vzrostl o 0,1% a 0,2%.

8 Podíl inkasa DPH v %

7,8 7,6

45,5 45 44,5 44

7,4

43,5

7,2

43

7

42,5 42

6,8

41,5

6,6

41



DPH všechny daně

Obr. 9 Relativní podíl inkasa DPH na HDP ve Francii za období 1993-2011 Zdroj: OECD, vlastní úprava

38


Za období 2006-2009 došlo k poklesu podílu o 0,5%. Roku 2009 byl pokles razantnější než v předešlých letech. Tento pokles byl patrný i v absolutním vyjádření inkasa a je zapříčiněn rovněž ekonomickou krizí. Příští rok došlo k nepatrnému zlepšení podílu o 0,1%. Díky doznívajícím účinkům krize se v roce 2011 podíl již nezvýšil a jeho hodnota zůstala na 7% jako předešlý rok. Průměrný podíl inkasa daně z přidané hodnoty z hrubého domácího produktu byl ve sledovaném období 7,3 %. Průměrný podíl celkového daňového inkasa z hrubého domácího produktu činil 43,7%. Příjem daně z přidané hodnoty v tomto období tvořil přibližně 16,7% z celkového daňového inkasa. 4.2.3


Nový systém spotřebních daní byl zaveden od začátku roku 1993. K první zásadní změně došlo až v roce 1999, kdy vrchní daňová opatření zahrnovala zarovnání rozpětí mezi spotřebními daněmi z motorové nafty a bezolovnatého benzínu s evropským průměrem. V roce 2000 došlo ke zvýšení daně z motorové nafty, které mělo za následek zvýšení inkasa o 2 miliardy francouzských franků. Ve čtvrtém čtvrtletí téhož roku byla snížena daň z domácích ropných produktů o 20 centimů a tím byl pozastaven plán na snížení rozdílů mezi cenou nafty a benzínu. Došlo k částečnému navrácení daně z ropy autodopravcům a provozovatelům veřejné dopravy. Za rok 2002 byly zvýšeny daně z tabáku o 700 miliónů euro. Nový zákon o decentralizaci změnil přerozdělení příjmů z daně z ropných produktů. Od roku 2004 je část těchto příjmů přidělována z centrální vlády místním úřadům. Plánovalo se i přerozdělení příjmu regiónům. V tomto roce v severní části Francie obyvatelé často jezdili nakupovat a čerpat benzín do Lucemburska, jelikož zde měli podstatně nižší sazby DPH a spotřebních daní. Tab. 4

Vývoj inkasa spotřebních daní ve Francii v letech 1993-2011 v mld. eur

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

29,5

33,3

34,3

36,1

36,3

37,8

38,8

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 42,3

43,3

42,9

44,1

43,7

44,2

44,4

2000 2001 2002 39,6

39,4

42,6

2010

2011

2012

45,6

48,4

-


Tabulka číslo 4 obsahuje absolutně vyjádřené hodnoty inkasa spotřebních daní ve Francii od roku 1993 do roku 2011. V první etapě od roku 1993 do roku 2000 příjem ze spotřebních daní rostl. Průměrný roční přírůstek v tomto období byl 1,4 miliard korun. Ve druhé etapě od roku 2001 do roku 2011 došlo ke čtyřem poklesům příjmu ze spotřebních daní a to v letech 2001, 2003, 2005 a 2007. Ve všech čtyřech případech nebyl pokles příliš výrazný oproti poklesu příjmu


39

z DPH a pohyboval se v rozmezí 0,2 - 0,4 miliard euro. V těchto dvou etapách bylo ze spotřebních daní vybráno celkem 766,6 miliard euro, průměrné roční inkaso činilo 40,3 miliard euro. V poměru k České republice je inkaso vybrané za celé období jedenáctkrát vyšší. Příjmy ze spotřebních daní ve Francii tvořily přibližně jednu třetinu jejich příjmů z DPH. Na následujícím obrázku je zobrazen vývoj relativního podílu inkasa spotřebních daní z hrubého domácího produktu. Tento vývoj je možné rozdělit do tří etap. V první etapě od roku 1993 do roku 1996 podíl rostl. Jeho celkový přírůstek činil 0,3%. Druhá etapa od roku 1997 do roku 2008 vykazovala pokles podílu s výjimkou v roce 2002, kdy podíl vzrostl o 0,1 %, ale v následujícím roce o 0,1 % opět poklesl. Celkový pokles podílů v této etapě se rovnal sedmi desetinám procenta. Nejnižší podíl inkasa v poměru k hrubému domácímu produktu, jež nastal v roce 2008, měla na svědomí ekonomická krize. Ve třetí etapě od roku 2009 opět dochází k růstu podílu.

45,5 45 44,5 44 43,5 43 42,5 42 41,5 41

2,8 2,6 2,4 2,2 2


2011

2009

2007

2005

2003

2001

1999

1997

1995

1,8

Podíl celk. daňovho inkasa v %

3

1993


Relativní podíl inkasa spotřebních daní na HDP

Obr. 10 Relativní podíl inkasa spotřebních daní na HDP ve Francii za období 1993-2011 Zdroj: OECD, vlastní úprava

Za sledované období se podíl inkasa spotřebních daní na HDP pohyboval v rozmezí od 2,2% do 2,9%. Průměrný roční podíl inkasa spotřebních daní činil 2,7% z hrubého domácího produktu. Průměrný roční podíl inkasa spotřebních daní z celkového daňového inkasa tvořil v tomto období 6,2%. 4.2.4

Vývoj ekologických daní

Francie postupně zaváděla několik ekologických daní a poplatků jako poplatky za vodu, odpad, hluk a atmosférické emise. Tyto daně však nebyly v souladu s ekologickými náklady, jež byly v mnoha případech podceňovány. Z tohoto důvodu příliš neplnily motivační funkci a dosažení cílů ochrany životního prostředí

40


bylo ponecháno na regulačních nástrojích. Proto ve Francii přišli s návrhem energetické neboli uhlíkové daně pro středně velké podniky, u níž se očekávalo, že výrazně přispěje ke snížení emisí skleníkových plynů a pomůže s naplněním cílů Kjótského protokolu, jež byl v roce 2000 zamítnut ústavní radou. V tomtéž roce byla vytvořená nova daň z pesticidů. Pět stávajících daní týkajících se znečištění bylo roku 1999 nahrazeno jednou, všeobecnou daní ze znečišťujících činností. Příjmy z této daně byly v roce 1999 přiřazovány do obecného rozpočtu. O rok později došlo ke změně a tyto příjmy šly do fondu sociálních příspěvků, jež financoval daňové úlevy zaměstnavatelů. Tento fond byl následně v roce 2004 rozpuštěn a jeho transakce byly zahrnuty do rozpočtu. V souladu s energetickým a klimatickým balíčkem přijatým Evropským parlamentem v prosinci 2008, si Francie vybrala dvě hlavní oblasti pro reformy. První z nich je zvyšování energetické účinnosti budov a druhou oblastí je snížení spotřeby pohonných hmot a dopravy. Od ledna 2009 mohou francouzské domácnosti uzavřít bezúročnou tzv. zelenou půjčku k financování izolace jejich domovů a energeticky úsporným zlepšením. Od ledna 2011 lze toto opatření kombinovat také se slevami na dani určených pro udržitelný rozvoj a úsporu energie. Kromě odměn za odvezení starých automobilů na vrakoviště byl v lednu roku 2008 představen také systém ekologických nálepek. Systém zahrnuje nákup nových ekologičtějších vozidel, která zajistí daňové dobropisy pro řidiče tzv. čistých automobilů. Je to navrženo z důvodu redukce emisí oxidu uhličitého z osobních vozidel na 130 gramů na kilometr v roce 2020. Francie se pokusila v roce 2009 zavést daň z uhlíku, která byla v prosinci téhož roku zamítnuta Ústavní radou. Parlament ji však přijal do rozpočtu na následující rok i přesto, že byla v rozporu s ústavou. Daň měla být nastavena na 17 Euro za tunu CO2. Z důvodu výjimek pro velké množství firem by 97% průmyslových emisí bylo osvobozeno, proto od této daně bylo upuštěno.

4.3 Polsko V Polsku stejně jako v ČR jsou nepřímé daně jedním z nejdůležitějších příjmů do státního rozpočtu. Daň z přidané hodnoty i spotřební daně byly zavedeny od roku 1993. Ekologické daně ve formě ekologických poplatků jsou oficiálně vybírány od 27. dubna 2001 pod vedením agentury pro ochranu životního prostředí - EPA. 4.3.1


Daň z přidané hodnoty nahradila v roce 1993 daň z obratu. Se základní sazbou 22% bylo DPH přiblíženo standardům Evropské unie až na dvě výjimky, jež tvoří dvě snížené sazby 4 a 7%. Ty jsou uvaleny na daný seznam zboží a služeb, zemědělská výroba není ani předmětem daně. Dezinflace probíhající v Polsku se zpomalila v letech 1997-1998. Do jisté míry to odráží prudké zvýšení regulovaných cen a nepřímých daní. V létě roku 1997 se diskutovalo o založení povodňo-


41

vé daně neboli povodňových dluhopisech. Od této myšlenky bylo ale upuštěno a místo toho byla zřízena speciální úvěrová linka NBP. Daň z přidané hodnoty pro telekomunikační služby byla v únoru roku 1998 zvýšena ze 7% na 22%. Byla zvýšena i sazba pro paliva, elektřinu a léky. Roku 2000 byly naplánovány následující reformy daně z přidané hodnoty. S platností od roku 2000 bude platit sazba 7% pro zdanění komunálních služeb (jako je veřejná doprava a odvoz odpadů) i stavebních služeb a materiálu. V následujícím roce bude pro stavební služby sazba zvýšena na 12%, roku 2002 na 17% a následně pak na 22%. V záři 2000 byla na zemědělské zboží uvalena sazba 3%. Téhož roku byl také snížen práh pro nutnost zaregistrovat se k dani ze 20 tisíc na 10 tisíc euro. Do konce roku 2003 byla zavedena sazba 7% na knihy a publikace s výjimkou novin a časopisu, které mají nulovou sazbu daně. Na prodeje nových bytů byla v roce 2002 stanovena sazba 7%.

Vývoj sazeb daně v Polsku v % 25 20 15

základní sazba snížena sazba

10

super snížená sazba 5 0 1993 1996 2000 2002 2004 2006 2009 2011 2013 Obr. 11 Vývoj sazeb daně v Polsku v letech 1993-2013 Zdroj: OECD, vlastní úprava

Se vstupem do Evropské unie roku 2004 muselo být provedeno mnoho změn, aby DPH odpovídalo pravidlům EU. Polsko muselo splňovat minimální základní sazbu, jež je stanovena na 15% a upravit seznamy zboží a služeb zdaňovaných sníženou sazbou i seznamy zboží a služeb osvobozených od daně. Na přelomu let 2008 a 2009 došlo ke zjednodušení daňových prohlášení a sjednocení lhůty pro vrácení daně na 60 dní. V roce 2010 byl zvýšen minimální obrat pro odvod DPH z 50 000 PLN na 100 000 PLN. O rok později byl opět zvýšen na 150 000 PLN. V roce 2011 byly navýšeny všechny sazby DPH. Základní sazba byla navýšena na 23%, snížená sazba daně na 8% a super snížená sazba daně na 5%.

42


4.3.2


Tabulka číslo 5 obsahuje hodnoty inkasa polského DPH v miliardách polských zlotých v letech 1993-2010. Příjem daně z přidané hodnoty ve sledovaném období rostl až do roku 2008. V příštím roce došlo k poklesu příjmu z důvodu ekonomické krize, následující rok ale příjem opět narostl. Celkem bylo za sledované období vybráno 1 049 miliard zlotých, průměrný roční příjem byl 58, 3 miliard. Přepočet příjmu na české koruny tvoří 6 503miliard. Polsko vybralo na dani z přidané hodnoty téměř dvojnásobek sumy, jež vybrala Česká republika. Tab. 5

Vývoj inkasa DPH v Polsku za období od roku 1993 do 2010 v miliardách PLN

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

5,1

15,0

20,7

29,3

38,0

42,7

49,8

2000 2001 51,6

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 58,1

60,2

64,8

74,3

84,5

96,1

100,2

97,9

52,8 2010 107,9


Ve sledovaném období měl relativní podíl inkasa tendenci růstu. Na počátku měl relativní podíl inkasa velmi prudký růst. Druhý rok od svého zavedení došlo k navýšení podílu na HDP o více než 100% oproti předešlé hodnotě. Do roku 1997 relativní podíl dále rostl. V letech 1998 až 2004 byl vývoj poměrně nestabilní, jelikož došlo ke čtyřem poklesům a dvěma růstům podílu inkasa. Od roku 2005 podíl opět narůstal až do roku 2007, kdy byl podíl inkasa ve sledovaném období nejvyšší. Následně se projevila v Polsku ekonomická krize, která zapříčinila pokles inkasa až do roku 2009. Došlo k poklesu o 0,9%, což byl o dvě desetiny procenta větší pokles než v letech 2000-2001. Podíl inkasa daně z přidané hodnoty pro rok 2010 již vykazoval růst. Průměrný podíl inkasa daně z přidané hodnoty je 6,99%. Podíl celkového daňového inkasa má roční průměr 34,3%. Příjem z DPH v letech 1993 až 2010 tvořil 20,4% daňových příjmů. Jak jde vidět na obrázku číslo 12, od roku 1998 je vývoj podílu inkasa DPH a celkového daňového inkasa podobný. Lze tedy odvodit, že DPH v Polsku není příliš stabilní daní, jelikož je ovlivněna pohybem celkového daňového inkasa.


43

8,8

41

7,8

39

6,8

37

5,8

35

4,8

33

3,8

31

2,8

29


Podíl inkasa DPH v %


DPH všechny daně

Obr. 12 Relativní podíl inkasa DPH na HDP v Polsku za období 1993-2011 Zdroj: OECD, vlastní úprava

4.3.3


Zákon o spotřebních daních nebyl v Polsku od roku 1993 příliš upravován. První změnou bylo výrazné navýšení spotřební daně z benzínu, tabákových výrobků a alkoholu v roce 1997. V prosinci téhož roku vstoupil v platnost nový zákon o energii. Do roku 2002 bylo požadováno navýšení daně z tabákových výrobků a zavedení daně z cigaret. Roku 2004 došlo k navýšení daně z benzínu o 1,1 procentních bodů, daně z alkoholu a tabákových produktů o 9,1%. Tab. 6

Vývoj inkasa spotřebních daní v Polsku v letech 1993-2010 v mld. PLN

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

3,1

9,0

12,1

18,5

18,2

21,3

25,7

2000 2001 27,1

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 31,9

34,6

38,4

41,2

42,6

49,0

56,7

50,9

28,9 2010 59,5


Předešlá tabulka obsahuje data týkající se vývoje inkasa spotřebních daní v Polsku ve sledovaném období od roku 1993 do 2010. Hodnoty inkasa jsou uvedeny v miliardách polských zlotých. Stejně jako příjmy daně z přidané hodnoty měly příjmy ze spotřebních daní tendenci růstu až na výjimku v roce 2009. Ekonomická krize měla v Polsku vliv na inkaso obou významných nepřímých daní. Ve sledovaném období bylo ze spotřebních daní vybráno 568,7 mld. zlotých,

44


Relativní podíl inkasa spotřebních daní na HDP 5

41

4,5

39

4 3,5 3 2,5

37 35 33

2

31

1,5

29



průměrné roční inkaso spotřebních daní činilo 31,6 miliard. Příjem v absolutních hodnotách je podobně jako u daně z přidané hodnoty dvojnásobně vyšší než v České republice.


Obr. 13 Relativní podíl inkasa spotřebních daní na HDP v Polsku za období 1993-2011 Zdroj: OECD, vlastní úprava

Relativní podíl inkasa spotřebních daní měl takřka totožný počáteční vývoj jako u DPH. V roce 1994 došlo ke dvojnásobnému navýšení podílu. Na rozdíl od daně z přidané hodnoty podíl spotřebních daní rostl pouze do roku 1996. Do roku 2008 střídavě podíl klesal a rostl, přesto je možné z grafu vypozorovat tendenci celkového růstu podílu spotřebních daní. Ekonomická krize ovlivnila relativní podíl inkasa spotřebních daní pouze v roce 2009. Pokles byl sice výrazný, ale nenabyl takové výše jako pokles v roce 1997. Již následující rok byl rovněž zaznamenán růst podílu inkasa jako u DPH. Relativní podíl inkasa se pohyboval v rozmezí od 1,8 do 4,4% HDP. Průměrný podíl inkasa spotřebních daní ve sledovaném období byl 3,8% hrubého domácího produktu. Na celkovém daňovém inkasu tvořily příjmy ze spotřebních daní průměrně 11,1% ročně. Z obrázku číslo 13 je patrné, že spotřební daně jsou stabilnější než daň z přidané hodnoty, jelikož nemají podobný vývoj jako celkové daňové inkaso. 4.3.4

Vývoj ekologických daní

Od 70. let 19. století byl v Polsku využíván systém environmentálních poplatků v kombinaci s regulačními nástroji jako limity pro vypouštěné emise. Poplatky byly založeny na skutečné nahlášené emisi znečišťujících látek. Prostřednictvím tohoto systému byli znečišťovatelé nuceni platit poplatky za jejich skutečné znečištění. Systém podněcoval snížení úrovně emisí, aby mohly být sníženy poplat-


45

ky. Poplatky a pokuty byly účtovány za znečišťování ovzduší, tuhé a nebezpečné odpady, vypouštění odpadních vod a těžbu. Poplatky byly ale nízké a neměly příliš výrazný vliv na zlepšení úrovně znečištění. V 90. letech byly sazby poplatků výrazně zvýšeny. Poplatky byly vybírány oddělením pro ochranu životního prostředí jednou ročně, z velkých podniků však mohly být vybírány také čtvrtletně. Příjmy z těchto poplatků byly vkládány do národního fondu pro životní prostředí, které se využívaly pro financování výzkumů, grantu, vzdělávání v oblasti životního prostředí. Bylo nutné zavést poplatky i na zboží a služby, které škodí životnímu prostředí jako uhlí, elektřina a obalový materiál. Od konce dubna roku 2001 byly ekologické daně vybírány pod vedením společnosti EPA. V lednu 2011 bylo nutné v Polsku zavést tzv. bílé certifikáty, jinak známé jako uhlíkové daně, z důvodu špatného výsledku politiky Evropské unie. Členské země mají povinnost snížit spotřebu elektrické energie o 20% do roku 2020. Polsko má podporovat také obnovitelné zdroje energie pomocí nových technologií a nákup limitů emisí CO2. Vláda ve skutečnosti uvalila na spotřebitele skrytou daň 20% v ceně za elektřinu, aby uhradila všechny tyto závazky.

4.4 Komparace V následující podkapitole bude provedena komparace vývoje sazeb daně z přidané hodnoty, vývoje hodnot relativního podílu inkasa daně z přidané hodnoty z hrubého domácího produktu a vývoje hodnot relativního podílu inkasa spotřebních daní z HDP v České republice, Francii a Polsku za sledované období od roku 1993 do roku 2011. 4.4.1


Česká republika, Francie i Polsko jsou členy Evropské unie. Ve všech těchto zemích musí být podle směrnic EU základní sazba daně z přidané hodnoty nastavena minimálně na 15%. Nejstabilnější vývoj základní sazby má Polsko. Jeho základní sazba byla od zavedení změněna pouze jednou a to po osmnácti letech v roce 2011. Došlo k navýšení sazby o jedno procento. Na rozdíl od Polska byly ve Francii ve sledovaném období v letech 1993-2013 provedeny 2 změny základní sazby. Roku 1994 byla základní sazba navýšena o 2% a 2001 následně snížena o 1%. Ovšem od zavedení DPH ve Francii došlo ke změně základní sazby celkem již čtyřikrát a pátá změna je v plánu pro rok 2014. Nejméně stabilní vývoj měla základní sazba daně v Česku. Za 20 let byla základní sazba změněna čtyřikrát. První změnou byl pokles sazby daně o 1% v roce 1996. Druhá změna byla provedena roku 2005 a jednalo se o tříprocentní snížení sazby. Třetí a čtvrtá změna nastala v roce 2011 a 2013, kdy byla sazba daně navýšena vždy o 1%. Z obrázku č. 14 vyplývá, že Česká republika má ze srovnávaných zemí nejméně stabilní systém DPH. Naopak jako nejvíce stabilní systém DPH se jeví polský systém, jež má nejvyšší sazbu DPH.

46


Vývoj základní sazby DPH 24,0

Sazba daně v %

23,0 22,0 21,0

ČR

20,0

FR PL

19,0 18,0 2013

2012

2011

2010

2009

2008

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1998

1996

1994

1993

17,0

Obr. 14 Srovnání vývoje základní sazby DPH v ČR, Francii a Polsku Zdroj: Vlastní práce, čerpáno z OECD

Velkým rozdílem DPH v porovnávaných zemích je i počet a výše snížených sazeb DPH. Nejméně snížených sazeb je v České republice, kde se vyskytuje pouze jedna. Snížená sazba v ČR prošla oproti sníženým sazbám ve Francii a Polsku v letech 2007 až 2013 velkým zvýšením, kdy vzrostla z 5% na 15%. Je tedy i nejvyšší sníženou sazbou z těchto tří zemí. V Polsku je využívána snížená sazba 8% a supersnížená sazba 5%. Stejně jako u základní sazby došlo ke změně sazeb jednou a to v roce 2011, kdy byly obě snížené sazby zvýšeny o 1%. Nejvíce snížených sazeb je zavedeno ve Francii, kde kromě snížené sazby 5,5% existuje i střední sazba 7% a sazba 2,1% určená ke zdanění léků a potravin. 4.4.2


Z obrázku č. 15 lze lehce vypozorovat, že relativní podíl inkasa daně z přidané hodnoty má v České republice a Polsku rostoucí trend, Francie naopak trend klesající. Dále lze z grafu vyčíst, že Polsko mělo nejvýraznější pokles relativního podílu inkasa DPH na HDP v průběhu ekonomické krize a to 0,9%. U Francie není projev této krize z obrázku tak patrný, jelikož relativní podíl inkasa klesal již od roku 2005. Česká republika naopak nezaznamenala v tomto období žádný pokles, ale růst inkasa o 0,6%. Podle výpočtu průměrného relativního podílu inkasa, má největší průměrný podíl Francie s hodnotou 7,3% z hrubého domácího produktu. Druhé je Polsko s hodnotou inkasa 6,99%, tato hodnota je však z důvodu nízkého podílu inkasa v prvním roce zavedení daně negativně ovlivněna. Při vypuštění této extrémní hodnoty je průměrný podíl inkasa 7,21%. Průměrná hodnota relativního podílu v ČR je téměř o 1% nižší, což je při takto nízkých hodnotách poměrně velký rozdíl.


47

Procento příjmu DPH z HDP 8,5

výše příjmu v %

7,5 6,5 Česká republika 5,5

Francie

4,5

Polsko

3,5

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

2,5

Obr. 15 Srovnání vývoje procentuálního podílu příjmů daně z přidané hodnoty z HDP Zdroj: OECD, vlastní úprava

4.4.3


V grafu na obrázku číslo šestnáct jsou zobrazeny relativní podíly příjmu spotřebních daní na hrubý domácí produkt. Modrou barvou je vyznačen vývoj podílu inkasa České republiky, červenou vývoj podílu ve Francii a zelená barva představuje podíl Polska. Vývoj příjmu ze spotřebních daní Polska je uveden pouze do roku 2010. V Česku má relativní podíl inkasa spotřebních daní do roku 2002 spíše klesající trend naopak od tohoto roku je trend inkasa rostoucí. Polský podíl inkasa spotřebních daní má v celém svém průběhu vývoje rostoucí trend stejně jako inkaso daně z přidané hodnoty. Francie má trend klesající, až od roku 2008 vykazuje mírný růst. Z obrázku lze také vypozorovat, jaký vliv měla ekonomická krize na vývoj podílů inkasa spotřebních daní v procentech. Na relativní podíl inkasa v České republice ani Francii negativní vliv neměla. Pouze v roce 2010 nedošlo k růstu podílu inkasa oproti předchozímu roku. Naproti tomu v Polsku byl zaznamenán v roce 2009 propad o 0,7 %. Nejvyšší průměrný relativní podíl spotřebních daní z hrubého domácího produktu je v Polsku s hodnotou 3,8% i přes negativní ovlivnění podílem z roku 1993, kdy hodnota byla rapidně nižší než v ostatních obdobích. Po Polsku následuje Česká republika s průměrným podílem inkasa 3,38% a poslední je Francie s hodnotou 2,7%. Francie zaostává oproti prvnímu Polsku o více než jeden procentní bod.

48


Relativní podíl příjmu spotřebních daní na HDP 4,5

Podíl v %

4 3,5 Česká Republika

3

Francie 2,5

Polsko

2 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

1,5

Obr. 16 Srovnání vývoje relativního podílu příjmů ze spotřebních daní z HDP Zdroj: OECD, vlastní úprava

4.4.4

Složení celkového daňového inkasa

V podkapitole složení celkového daňového inkasa bude rozebrán podíl daní na celkovém daňovém inkasu za období 2008 až 2011. V Polsku bude rozebíráno složení daňového příjmu pouze do roku 2010, jelikož data za rok 2011 ještě nebyly na portálu OECD pro tuto zemi zveřejněny. Do celkového daňového inkasa jsou kromě daní počítány i příspěvky na sociální zabezpečení. Příspěvky na sociální zabezpečení v této kapitole z daňového inkasa vyloučíme z důvodu jejich výše, aby nedošlo ke zkreslení podílu daní na celkovém příjmu daní. V České republice plyne více příjmu z nepřímých než z přímých daní. Nepřímé daně tvoří 67,5% tedy dvě třetiny daňového inkasa. Polovina příjmů z nepřímých daní náleží dani z přidané hodnoty. Téměř 19% činí příjmy ze spotřebních daní. Nově zavedené ekologické daně mají příjem ve výši 12,3%. Přímé daně skládající se z daní z příjmů a majetkových daní mají podíl 32,5% na celkovém daňovém inkasu. Složení daňového příjmu v ČR je zobrazeno na následujícím obrázku.


49

Průměrné složení daňového příjmu ČR v letech 2008-2011

DHP Spotřební daně Ekologické daně Přímé daně

Obr. 17 Průměrné složení daňového příjmu České Republiky v letech 2008 – 2011 Zdroj: OECD, vlastní úprava

Složení daňového příjmu v letech 2008 až 2011 se ve Francii od České republiky podstatně liší. Příjem z přímých daní je téměř 60%, celkový daňový příjem je tedy v opačném poměru než v ČR. Příjem z DPH tvoří čtvrtinu celkového příjmu, což je o 10 procentních bodů méně než v tuzemsku. Obdobně jako u DPH je inkaso spotřebních daní o 10% nižší. Příjem z ekologických daní je poloviční než v Česku.

Průměrné složení daňového příjmů Francie v letech 2008-2011

DPH Spotřební daně Ekologické daně Přímé daně

Obr. 18 Průměrné složení daňového příjmu Francie v letech 2008-2011 Zdroj: OECD, vlastní úprava

50


Na rozdíl od Francie má Polsko téměř shodnou skladbu daňového příjmu jako Česká republika. Nejvyšší odlišnost od složení českého inkasa je šest desetin procenta. Inkaso nepřímých daní tvoří přesně 67%, je jen o 0,5% nižší než v ČR. Inkaso daně z přidané hodnoty a ekologických daní je menší o 0,6% a 0,2%. Příjem ze spotřebních daní dosahuje naopak vyšší hodnoty než v Česku o tři desetiny procenta.

Průměrné složení daňového příjmu Polska v letech 2008-2010

DPH Spotřební daně Ekologické daně Přímé daně

Obr. 19 Průměrné složení daňového příjmu Polska v letech 2008-2010 Zdroj: OECD, vlastní úprava

Nejvyšší daňový příjem v poměru k hrubému domácímu produktu plyne Francii. Inkaso daní tvoří přibližně 26,7% z HDP. Pokud do daňového inkasa započítáme i příspěvky na sociální zabezpečení, pak jejich podíl stoupne na 43,3%. Na druhém místě je Polsko s hodnotou 21,3% a poslední Česko s hodnotou 19,3%. Budeme-li však brát v úvahu i příspěvky na sociální zabezpečení, pak se Polsko propadne na třetí místo s hodnotou 32,5 % podílu a na druhé místo se posune Česká republika s podílem inkasa 34,6%.

Diskuse

51

5 Diskuse V České republice se negativní vliv ekonomické krize na inkaso nepřímých daní téměř neprojevil. Relativní podíl inkasa daně z přidané hodnoty z hrubého domácího produktu má rostoucí trend. Podíl inkasa DPH sice od roku 2005 klesal, ale po roce 2007 opět nastal růst až do konce sledovaného období. V období krize tedy podíl inkasa rostl, i když celkové daňové inkaso v letech 2008 a 2009 klesalo. Růst podílu byl způsoben úpravami zákona o dani z přidané hodnoty, především navýšením snížené i základní sazby. Základní sazba daně byla od počátku krize do roku 2013 období navýšena o 2%, snížená sazba dokonce o 10%. Inkaso DPH v miliardách sice zaznamenalo pokles v roce 2009, bylo to však vlivem snížení hodnoty HDP za tento rok. Mohlo by se zdát, že daň z přidané hodnoty je stabilnějším zdrojem příjmů. Na druhou stranu však nelze jednoznačně říct, jak by se DPH chovalo během krize, kdyby nedošlo k politickým zásahům. U relativního podílu inkasa spotřebních daní na hrubý domácí produkt se vliv krize projevil v roce 2009. Došlo k poklesu podílu inkasa o jednu desetinu procenta, ale další rok se již podíl vrátil do předešlého stavu. Na rozdíl od inkasa DPH má inkaso spotřebních daní podobný vývoj jako celkové daňové inkaso. Avšak u celkového daňového inkasa je výraznější propad v období krize. Inkaso spotřebních daní v miliardách korun nevykázalo pokles v roce 2009, i když došlo k poklesu relativního podílu. Jelikož byl pokles relativního podílu velmi nízký, díky inflaci se v absolutním vyjádření neprojevil. Projev krize může být v České republice zkreslen díky četným změnám zákonů a navýšením sazeb, právě v období krize. Francie byla ekonomickou krizí výrazněji ovlivněna než ČR. Krize měla dopad na inkaso daně z přidané hodnoty i inkaso spotřebních daní. Relativní podíl inkasa daně z přidané hodnoty z hrubého domácího produktu měl ve sledovaném období trend klesající. Podíl poklesl během krize o 0,3%. V roce 2010 došlo k mírnému růstu, další rok ale podíl inkasa stagnoval. Vývoj inkasa DPH má podobný průběh jako vývoj celkového inkasa zejména od roku 1999. Inkaso v miliardách eur zaznamenalo pokles pouze v roce 2009. Dopad krize na vývoj inkasa daně z přidané hodnoty může být zkreslen díky poklesu podílu inkasa DPH probíhajícímu již od roku 2006. U inkasa spotřebních daní není vývoj tolik podobný vývoji celkového daňového inkasa jako u DPH. Trend podílu inkasa spotřebních daní je klesající. K projevu krize došlo v roce 2008. Oproti přechozímu roku došlo k poklesu o 0,1%. Stejně jako u daně z přidané hodnoty inkaso klesalo již před krizí, díky tomu je tedy možné zkreslení dopadu krize. I přes klesající trend relativního podílu inkasa, příjmy ze spotřebních daní vyjádřené v miliardách téměř pořád rostly. Růst příjmu v miliardách euro je způsoben inflací a růstem HDP. Inkaso nepřímých daní bylo v Polsku rovněž postiženo finanční krizí. Větší dopad měla krize na inkaso daně z přidané hodnoty. Relativní podíl inkasa DPH z hrubého domácího produktu měl ve sledovaném období rostoucí trend. Z tohoto důvodu jde dopad krize lépe zpozorovat než ve Francii. Došlo k poklesu

52

Diskuse

podílu v letech 2008 až 2009 o 0,9%. Vývoj inkasa daně z přidané hodnoty je od roku 2010 velmi podobný vývoji celkového daňového inkasa. Rovněž jako u Francie je dopad krize v celkovém daňovém inkasu větší než v inkasu DPH. V absolutním vyjádření je dopad krize také vidět. Příjem z daně z přidané hodnoty klesl o 2,3 miliard zlotých. Vzhledem k tomu, že v Polsku nedošlo k tolika změnám sazeb, neměl by být dopad krize příliš zkreslen. Vývoj relativního podílu inkasa spotřebních daní není vůbec podobný vývoji celkového daňového inkasa. Podíl spotřebních daní má trend rostoucí, zatímco celkového daňové inkaso spíše klesající. Spotřební daně jsou v Polsku tedy stabilnější než daň z přidané hodnoty. Krize ovlivnila inkaso pouze v roce 2009, kdy podíl poklesl o 0,7%. Předchozí rok došlo naopak k růstu inkasa, proto se dopad zdá tak výrazný. Příjem inkasa spotřebních daní v miliardách zlotých pokles roku 2009 o 5,8 miliard. Podle propadů relativních podílu inkasa DPH i spotřebních daní se dá usoudit, že největší vliv měla krize na nepřímé daně v Polsku. Relativní podíl inkasa DPH z hrubého domácího produktu klesl o 0,9, což je o 0,7 více než ve Francii. Menší dopad krize byl na relativní podíl inkasa spotřebních daní. Relativní podíl v Polsku během krize poklesl o 0,7%, tedy o 0,6% více než ve Francii a České republice. Ve skutečnosti měla a ještě stále má finanční krize největší dopad na Francii. Jen za rok 2012 se zde nezaměstnanost zvýšila o 11,5%, bylo vyhlášeno uzavření továrny druhé největší automobilky v Evropě Peugeot-Citroën. Podle některých ekonomů je za špatnou ekonomickou situaci vina Angela Merkelová, která kladla důraz na škrty ve Francii namísto na růst a investice. Škrty, jež měly snížit rozpočtový deficit na 3% HDP, přitom způsobily další zadlužení a bude potřeba dalších škrtů. V našem případě se inkaso nepřímých daní v průběhu hospodářského cyklu mění. Ekonomická krize se projevila v České republice, Francii i Polsku. Zda obecně inkaso nepřímých daní v průběhu hospodářského cyklu vykazuje změny, nelze s určitostí říci hned z několika důvodů. Prvním omezujícím faktorem je velikost vzorku sledovaných zemí. Práce se zabývá analýzou dopadu krize pouze ve třech zemích, vzorek je tedy příliš malý. Dalším zkreslujícím faktorem je typ krize a jejich počet. V práci je rozebírán pouze vliv jedné krize a to ekonomické krize, jež se projevila v Evropě od roku 2008. Pokud by krize byla jiného charakteru, výsledek jejího působení na nepřímé daně by mohl být zcela odlišný. Na zlepšení situace výběru nepřímých daní by mohly být uskutečněny následující změny. Zavedení společné sazby daně z přidané hodnoty pro všechny členské státy Evropské unie. Společná sazba by mohla zamezit přenášení zisků firem do zemí s nižší sazbou DPH. Firmy si v těchto zemích záměrně zakládají sídla, aby měly daňovou příslušnost v zemi s nižší sazbou DPH a tedy i co nejnižší daňovou povinnost. Jednou z dalších úprav by bylo zavedení nižší sazby DPH. Snížení sazby daně z přidané hodnoty by mohlo napomoct snížení daňových podvodů. Ušlé zisky z tohoto snížení sazby by bylo možné vyrovnat zvýšením sazeb ze spotřebních daní. Zejména zvýšením daně z lihovin a tabákových výrobků. Užívání těchto výrobků je zdraví škodlivé a zvýšení těchto daní by mohlo napomoct také zlepšení zdravotní situace v České Republice a tedy sníže-

Diskuse

53

ní nákladů na léčení chorob způsobených jejich požíváním. Další možností vyrovnání ušlých příjmů by mohlo být upravení některých přímých daní. Například ve Francii je sazba daně z příjmu fyzických osob rozdělena podle výše příjmu do 5 skupin. Tato změna by v Česku podle mého názoru nikdy nebyla zavedena, jelikož by její prosazení bylo politicky velmi náročné.

54

Závěr

6 Závěr Cílem práce bylo rozhodnout, zda hospodářský cyklus ovlivňuje inkaso nepřímých daní či ne. Pro naplnění tohoto cíle byla provedena komparace daňového systému České republiky, Francie, Polska a analýza jejich dat týkajících se výše inkasa daně z přidané hodnoty, spotřebních daní, celkového daňového inkasa a hrubého domácího produktu získaných z internetových stránek Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj známé jako OECD. V prvním úseku praktické části jsem provedla deskripci českého daňového systému a provedla její porovnání s daňovým systémem v Polsku a Francii. Výsledky této komparace přispěly k vysvětlení složení daňového příjmu v jednotlivých zemích a také přispěly ke konstrukci mých návrhů pro zlepšení inkasa nepřímých daní. Dále jsem provedla analýzu získaných dat v jednotlivých zemích. Jako první jsem se zabývala situací v České republice. Prostudovala jsem změny zákonů o dani z přidané hodnoty, spotřebních daní a změny sazeb daně z přidané hodnoty. Následně jsem zanalyzovala vývoj inkasa daně z přidané hodnoty i spotřebních daní a zobrazila jejich vývoj v grafech, kde byl porovnán s vývojem celkového daňového inkasa v tuzemsku. Z analýzy vyplynulo, že ekonomická krize, probíhající v roce 2008, neměla na inkaso daně z přidané hodnoty v ČR negativní vliv. V případě spotřebních daní měla pouze mírně nežádoucí vliv na podíl inkasa. Poté jsem nastudovala ekonomické průzkumy Francie z let 1999 až 2013 a změny jejich daňového systému v oblasti nepřímých daní. Získaná data o výši sazeb DPH i inkasa z jednotlivých nepřímých daní jsem zanesla do grafů a provedla jejich analýzu. Výsledkem analýzy je zjištění, že ekonomická krize měla vliv na vývoj inkasa jak z přidané hodnoty, tak spotřebních daní. Výraznější vliv měla na inkaso daně z přidané hodnoty, jež mělo v roce 2009, díky krizi nejnižší hodnotu podílu za celé své sledované období a to 6,9%. Následující rok již podíl inkasa opět začal růst. Poslední sledovanou zemí bylo Polsko. Rovněž jsem prostudovala ekonomické průzkumy země od roku 1998 do roku 2012 i změny zákonu o daních z přidané hodnoty, spotřebních daní a ekologických daní. Vývoj výše sazeb DPH, hodnot jeho inkasa a inkasa spotřebních daní jsem zanalyzovala a zobrazila v grafech. Prostřednictvím analýzy jsem zjistila, že relativní podíl inkasa daně z přidané hodnoty z hrubého domácího produktu měl rostoucí trend až do ekonomické krize, která měla záporný účinek v roce 2008 i 2009. V roce 2009 krize negativně postihla také inkaso spotřebních daní. Roku 2010, podíly inkasa spotřebních daní i DPH opět narostly. V poslední části jsem provedla komparaci vývoje sazeb daně z přidané hodnoty, vývoje relativních podílů inkasa DPH, spotřebních daní a složení celkového daňového příjmu v České republice, Francii a Polsku. Z komparace vyplynulo, že složení celkového daňového příjmů je v Česku a Polsku téměř totožné. Lišilo se nanejvýš o pouhých 0,6%. Většinu, tedy 67% tvoří příjmy z nepřímých

Závěr

55

daní a zbývajících 33% plyne z přímých daní. Naopak Francii plynou vyšší příjmy z daní přímých a příjmy nepřímých daní tvoří pouhých 42%. Dále z komparace vyplynulo, že nejvyšší průměrný podíl inkasa DPH v poměru k HDP ve sledovaném období měla Francie, avšak od roku 2005 má nejvyšší podíl příjmu Polsko. Nejvyšší podíl inkasa spotřebních daní v poměru k hrubému domácímu produktu je v Polsku, na druhém místě je Česká republika a poslední je Francie. Pro zlepšení daňového systému a vyšší inkaso daní bych navrhla následující změny. Doporučila bych zavedení stejné základní sazby daně z přidané hodnoty pro členské státy Evropské unie. Zamezilo by se přenášení zisků firmami do zemí, které mají nižší sazbu DPH. Některé firmy si totiž zakládají své sídlo záměrně v zemích s nižší sazbou DPH, aby zde měly daňovou příslušnost a tedy co nejnižší daňovou povinnost. Navrhovala bych také nižší sazbu DPH, jelikož by bylo uskutečňováno méně daňových podvodů v oblasti daně z přidané hodnoty. Aby bylo vyrovnáno inkaso daní, k jehož snížení by díky nižší sazbě došlo, by mohly být navýšeny daně spotřební. Především zvýšení daně z tabákových výrobků a alkoholu. Jejich požívání je škodlivé, návykové a na léčbu nemocí vzniklých z jejich požívání jsou vynakládány velké sumy. Vyšší cena těchto výrobků by mohla vést i ke snížení jejich spotřeby.

56

Literatura

7 Literatura Seznam literárních zdrojů FOJTÍKOVÁ, J. Daňový systém: distanční studijní opora. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 136 s. ISBN 978-80-210-4687-0. HAMERNÍKOVÁ, BOJKA A ALENA MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-807357-497-0. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 5., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 275 s. ISBN 978-80-7357-574-8. MANKIW, N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 763 s. ISBN 807169-891-1. MARKOVÁ, H. Daňové zákony 2013, úplná znění platná k 1. 1. 2013. 22. vyd. Praha: Grada, 2013, 272 s. ISBN 978-80-247-4643-2. PEKOVÁ, J. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 642 s. ISBN 978-80-7357-698-1. PEKOVÁ, J. Veřejné finance: úvod do problematiky. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, 579 s. ISBN 978-80-7357-358-4. PUCHINGER, Z. Úvodní kapitoly k daňové teorii: daňová soustava ČR. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, 156 s. ISBN 80-244-1298-5. RAWLS, J. Teorie spravedlnosti. Praha: Victoria Publishing, 1995, 361 s. ISBN 80-85605-89-9. ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské unii: daňové systémy všech 27 členských států EU, legislativní základy daňové harmonizace v EU se základními judikáty SD EU včetně zapracování Lisabonské smlouvy a novelizací směrnice 2006/112/ES. 4., aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2010, 351 s. ISBN 978-807201-799-7. ŠIROKÝ, J. Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2008, xvi, 301 s. ISBN 978-80-7400-005-8. Seznam elektronických zdrojů Daně ve Francii. In: Finance [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/dane-v-cr-a-v-eu/dane-v-eu/daneve-francii/ Daně v Polsku. In: Finance [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/dane-v-cr-a-v-eu/dane-v-eu/dane-vpolsku/

Literatura

57

Daňová soustava v Polsku. In: TURAKIEWICZ, Janusz. Kontaktní centrum česko-polské hospodářské spolupráce [online]. 1. 4. 2009 [cit. 2013-0508]. Dostupné z: http://kontaktnicentrum.as4u.cz/redakce/index.php?xuser=&lanG=cs&slo slo=7665&xsekce=7683&clanek=33581 DESTABILIZACE EVROPY: Francie v krizi. In: Britské listy [online]. 28. 4. 2013 [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://www.blisty.cz/art/68294.html Francie: Finanční a daňový sektor. In: BusinessInfo [online]. 1. 04. 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/franciefinancni-a-danovy-sektor-19016.html Inkaso v listopadu: u DPH chybí stále více než 50 miliard. In: Svaz měst a obcí České republiky [online]. 3. 12. 2012 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.smocr.cz/cz/oblasti-cinnosti/financovani-obci/inkaso-vlistopadu-u-dph-chybi-stale-vice-nez-50-miliard.aspx Novela zákona o DPH. In: Ministerstvo financí České republiky [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/dane_novela_zakona_dph.ht ht?year=2011 OECD Economic Surveys: France 1999. In: OECD: iLibrary [online]. 5. 02. 1999 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-france1999_eco_surveys-fra-1999-en OECD Economic Surveys: France 2000. In: OECD: iLibrary [online]. 3. 06. 2000 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-france2000_eco_surveys-fra-2000-en OECD Economic Surveys: France 2001. In: OECD: iLibrary [online]. 29. 11. 2001 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-france2001_eco_surveys-fra-2001-en OECD Economic Surveys: France 2003. In: OECD: iLibrary [online]. 22. 09. 2003 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-france2003_eco_surveys-fra-2003-en OECD Economic Surveys: France 2005. In: OECD: iLibrary [online]. 31. 08. 2005 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-france2005_eco_surveys-fra-2005-en OECD Economic Surveys: France 2009. In: OECD: iLibrary [online]. 28. 04. 2009 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-france2009_eco_surveys-fra-2009-en

58

Literatura

OECD Economic Surveys: France 2011. In: OECD: iLibrary [online]. 11. 04. 2011 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-france2011_eco_surveys-fra-2011-en OECD Economic Surveys: France 2013. In: OECD: iLibrary [online]. 19. 03. 2013 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-france2013_eco_surveys-fra-2013-en OECD Economic Surveys: Poland 1998. In: OECD: iLibrary [online]. 16. 07. 1998 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-poland1998_eco_surveys-pol-1998-en OECD Economic Surveys: Poland 2000. In: OECD: iLibrary [online]. 1. 03. 2000 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-poland2000_eco_surveys-pol-2000-en OECD Economic Surveys: Poland 2001. In: OECD: iLibrary [online]. 10. 04. 2001 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-poland2001_eco_surveys-pol-2001-en OECD Economic Surveys: Poland 2004. In: [online]. 6. 07. 2004 [cit. 2013-0505]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/Digital-AssetManagement/oecd/economics/oecd-economic-surveys-poland2004_eco_surveys-pol-2004-en OECD Economic Surveys: Poland 2008. In: [online]. 11. 06. 2008 [cit. 201305-05]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/Digital-AssetManagement/oecd/economics/oecd-economic-surveys-poland2008_eco_surveys-pol-2008-en OECD Economic Surveys: Poland 2010. In: OECD: iLibrary [online]. 8. 04. 2010 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-poland2010_eco_surveys-pol-2010-en OECD Economic Surveys: Poland 2012. In: OECD: iLibrary [online]. 28. 03. 2012 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveys-poland2012_eco_surveys-pol-2012-en Přehled vybraných změn v DPH od 1. ledna 2012. In: KUČEROVÁ, Dagmar. Ohrožený podnikatel [online]. 23. 12. 2011 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://ohrozeny.podnikatel.cz/clanky/vybrane-zmeny-v-dph-od-1-ledna2012/

Literatura

59

Revenue Statistics - Comparative tables. In: OECD: StatExtras [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=REV The Efficiency and Equity of the Tax and Transfer System in France. In: ÉGERT, Balázs. OECD: Economics Department Working Papers [online]. 27. 03. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.oecdilibrary.org/economics/the-efficiency-and-equity-of-the-tax-and-transfersystem-in-france_5k487n4jqqg5-en Vývoj DPH od roku 1993 do roku 2013. In: ČERNOHAUSOVÁ, Pavla. Daňaři online [online]. 5. 10. 2011 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/blog/detail-prispevku/articleid-824-vyvojdph-od-roku-1993-do-roku-2013/ Vývoj inkasa a sazeb spotřebních daní v České republice a Evropské unii. In: ČERMÁKOVÁ, Hana. Daňaři online [online]. 1. 12. 2005 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/docd1565v1541-vyvoj-inkasa-a-sazeb-spotrebnich-dani-v-ceske-republice-aevr/?search_query=$issue=1I12 Zákon o dani z přidané hodnoty. In: Bussinescenter [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/dph/ Změny DPH roku 2013 pod lupou. In: KUČEROVÁ, Dagmar. Podnikatel [online]. 14. 1. 2013. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/zmeny-dph-roku-2013-pod-lupou/

60

Přílohy

61

A Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě DPH v ČR Tab. 7

Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě daně z přidané hodnoty v České republice

Číselný kód Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží 01-05, 07-23, 25

Název zboží Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním předpisem) a krmiva pro zvířata; živá zvířata, semena, rostliny a přísady, obvykle určené k přípravě potravin; výrobky obvykle používané jako doplněk nebo náhražka potravin; voda.

Mimo zboží zařazeného do číselných kódů 2203 2208. 06 Živé dřeviny a jiné rostliny; cibule, kořeny a podobné; řezané květiny a dekorativní listoví. 07-12 Rostliny a semena. 28-30, 40, 48, 56, 61, - Radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sa62 charin a jeho soli, antibiotika, farmaceutické výrobky jen používané pro zdravotní služby, prevenci nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely. - Knihy, brožury, letáky, prospekty, noviny a časopisy, 49 kde reklama nepřesahuje 50 % plochy, obrázková alba, obrázkové knihy, předlohy ke kreslení a omalovánky pro děti, hudebniny tištěné či rukopisné, kartografické výrobky všech druhů včetně atlasů, nástěnných map, topografických plánů a globusů, kromě tiskovin plně nebo podstatně určených k reklamě. 01-96 - Zdravotnické prostředky podle právního předpisu upravujícího zdravotnické prostředky, které jsou obvykle určeny pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků, pokud se jedná o zdravotnické prostředky, které lze zařadit do skupin uvedených v oddíle A přílohy č. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění nebo které jsou uvedeny v příloze č. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění, s výjimkou zdravotnických prostředků, které jsou zahrnuty v těchto druzích (typech) zdravotnických prostředků oddílů B a C přílohy č. 3:

62

- všechny druhy (typy) zdravotnických prostředků uvedené v oddílu B - tampóny vinuté - vata buničitá - prostředky stomické - deodorační - paruka. 01-96 - Zdravotnické prostředky podle právního předpisu upravujícího zdravotnické prostředky, které jsou obvykle určeny pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků, pokud se jedná o zdravotnické prostředky zhotovené podle předpisu kvalifikovaného zdravotnického pracovníka, kterým tento pracovník vydává individuální návrh charakteristik zdravotnického prostředku určeného k použití pouze pro jednoho konkrétního pacienta. 48, 64, 66, 84, 85, 87, - Zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků nemocí, jež není zdravotnickým prostřed90, 91 kem podle zvláštních právních předpisů, a to: - Braille papír - Osobní a kuchyňské váhy s hlasovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Psací stroje a stroje na zpracování textu (slovní procesory) upravené k používání nevidomými a částečně vidícími osobami nebo osobami s amputovanou nebo ochrnutou horní končetinou - Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby a elektronické počítací stroje s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Počítače speciálně upravené pro nevidomé a částečně vidící osoby s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu, a jejich jednotky a přídavná zařízení s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu - Braillská počítačová tiskárna pro nevidomé a částečně vidící osoby, klávesnice pro nevidomé a částečně vidící osoby a jiné výstupní a vstupní jednotky počítače pro zpracování hmatového písma - Jednotky počítačů a přídavná zařízení k počítačům umožňující jejich ovládání osobami se sníženou jemnou motorikou nebo amputovanými končetinami - Telefony a videotelefony konstruované pro použití neslyšícími osobami

63

94 4401

Zdroj: Businesscenter, 2013

- Zvětšovače televizního obrazu pro nevidomé a částečně vidící osoby - Speciální akustické nebo vizuální přístroje pro neslyšící, nevidomé a částečně vidící osoby - Ruční ovládání nožních pedálů, ruční páky, včetně řadicí páky, pro tělesně postižené osoby - Hodinky pro nevidomé a částečně vidící osoby s hmatovým nebo hlasovým výstupem s pouzdrem jiným než z drahých kovů a vibrační a světelné hodinky pro neslyšící osoby - Vibrační a světelné budíky pro neslyšící osoby a budíky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Části a součásti těchto výrobků, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému výše uvedenému druhu zboží. Dětské sedačky do automobilů. Palivové dřevo v polenech, špalcích, větvích, otepích nebo podobných tvarech; dřevěné štěpky nebo třísky, piliny a dřevěný odpad a zbytky, též aglomerované do polen, briket, pelet nebo podobných tvarů, určené jako palivo.

64

B Seznam služeb podléhajících snížené sazbě DPH v ČR Tab. 8

Seznam služeb podléhajících snížené sazbě daně z přidané hodnoty v České republice

CZ-CPA 33.17.19 36.00.2 37 38.1 38.2 49 49.39.2 50 51 55 59.14 81.21.10 81.22.11 86 87 88.10, 88.91 90

90, 91, 93

Popis služby Opravy invalidních vozíků. Úprava a rozvod vody prostřednictvím sítí. Odvádění a čištění odpadních vod včetně ostatních služeb souvisejících s těmito činnostmi. Sběr a přeprava komunálního odpadu. Příprava k likvidaci a likvidace komunálního odpadu. Pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. Osobní doprava lanovými a visutými drahami a lyžařskými vleky. Vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. Letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. Ubytovací služby. Poskytnutí oprávnění vstupu na filmová představení. Služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech. Služby mytí oken prováděné v domácnostech. Zdravotní péče vymezená číselným kódem klasifikace produkce CZ-CPA 86, pokud není jako zdravotní služba osvobozena od daně podle § 58. Sociální péče, pokud není osvobozena od daně podle § 59. Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany. Služby spisovatelů, skladatelů, sochařů a jiných výkonných umělců, pokud se nejedná o poskytnutí oprávnění k výkonu práva dílo užít a mimo služby nezávislých novinářů, nezávislých modelů a modelek. Poskytnutí oprávnění ke vstupu do muzeí a jiných kulturních zařízení (na kulturní akce a památky, výstavy, do zoologických a botanických zahrad, přírodních rezervací, národních parků, lunaparků a zábavních parků, cirkusů, historických staveb a obdobných turistických zajímavostí).

65

93.11, 93.12 93.13 93.29.11 93.29.21 96.03 96.04 Zdroj: Businesscenter, 2013

Poskytnutí oprávnění vstupu na sportovní události; použití krytých i nekrytých sportovních zařízení ke sportovním činnostem. Služby posiloven a fitcenter. Služby související s provozem rekreačních parků a pláží. Poskytnutí oprávnění vstupu na ohňostroje, světelná a zvuková představení. Pohřební a související služby mimo pohřebních služeb pro zvířata. Služby tureckých lázní, saun, parních lázní a solných jeskyní.

Inkaso nepřímých daní v průběhu hospodářského cyklu

Recommend Documents