ˇ ´ vysoke ´ uc ˇen´ı technicke ´ v Praze Cesk e ´ Fakulta elektrotechnicka ´ho pole Katedra elektromagneticke
Vliv tvaru pˇ rek´ aˇ zky na v´ ypoˇ cet difrakˇ cn´ıch ztr´ at Influence of Terrain Shape on Diffraction Loss Calculations Diplomov´ a pr´ ace
Studijn´ı program:
Komunikace, multim´edia a elektronika
Studijn´ı obor:
Bezdr´atov´e komunikace
Vedouc´ı pr´ace:
prof. Ing. Pavel Pechaˇc, Ph.D.
Odborn´ y konzultant:
Ing. Pavel Valtr, Ph.D.
Petr Jirs´ak Praha 2014
Prohl´ aˇ sen´ı Prohlaˇsuji, ˇze jsem pˇredloˇzenou pr´aci Vliv tvaru pˇrek´aˇzky na v´ ypoˇcet ” difrakˇcn´ıch ztr´at“ vypracoval samostatnˇe a ˇze jsem uvedl veˇsker´e pouˇzit´e informaˇcn´ı zdroje v souladu s Metodick´ ym pokynem o dodrˇzov´an´ı etick´ ych princip˚ u pˇri pˇr´ıpravˇe vysokoˇskolsk´ ych z´avˇereˇcn´ ych prac´ı.
V Praze 5.1.2015
Podˇ ekov´ an´ı R´ad bych podˇekoval vedouc´ımu pr´ace prof. Ing. Pavlu Pechaˇcovi, Ph.D. za vstˇr´ıcnost a odborn´e pˇripom´ınky a Ing. Pavlu Valtrovi, Ph.D. za mnoh´e rady zejm´ena v oblasti parabolick´e rovnice a bˇehem fin´aln´ıch u ´prav pr´ace.
Obsah ´ Uvod
8
1 Teoretick´ yu ´ vod 1.1 Vlnov´a rovnice . . . . . . . . . . . ˇıˇren´ı vlny nad rovinnou a sf´erickou 1.2 S´ 1.3 Difrakce . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Refrakce a index lomu . . . . . . .
. . . zem´ı . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
9 . 9 . 10 . 10 . 12
2 Modely ˇ s´ıˇ ren´ı elektromagnetick´ e vlny 2.1 Doporuˇcen´ı ITU-R . . . . . . . . . . 2.2 Dvoupaprskov´a metoda . . . . . . . . 2.3 Parabolick´a rovnice . . . . . . . . . . 2.4 Jin´e modely - Bullington, Deygout .
pro pozemn´ı spoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
14 14 16 17 18
3 Parabolick´ a rovnice - model 3.1 Z´akladn´ı odvozen´ı . . . . . 3.2 Metoda split-step . . . . . 3.3 Z´akladn´ı algoritmus . . . . 3.4 Okrajov´e podm´ınky . . . . 3.5 Modelov´an´ı zdroje . . . . 3.6 Modelov´an´ı ter´enu . . . . 3.7 Pˇresnost modelov´an´ı . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
20 20 22 23 26 27 30 31
. . . . .
32 33 42 44 49 52
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
4 Vliv tvaru pˇ rek´ aˇ zky a geometrie spoje na difrakˇ cn´ı ztr´ aty 4.1 Vliv tvaru pˇrek´aˇzky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Vliv d´elky spoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Vliv polohy pˇrek´aˇzky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Relativita m´ıry zast´ınˇen´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5 Porovn´an´ı modelu s namˇeˇren´ ymi daty . . . . . . . . . . . . . Z´ avˇ er
57
5
Literatura
58
A Parabolick´ a rovnice - k´ od
61
B Doplˇ nuj´ıc´ı funkce
64
6
Anotace Vliv tvaru pˇ rek´ aˇ zky na v´ ypoˇ cet difrakˇ cn´ıch ztr´ at V t´eto pr´aci je ˇreˇsena predikce difrakˇcn´ıch ztr´at na pˇrek´aˇzce. Hlavn´ı problematikou je vliv tvaru pˇrek´aˇzky a geometrie spoje na difrakˇcn´ı ztr´aty. Pro ˇreˇsen´ı je pouˇzito modelu parabolick´e rovnice s metodou split-step, kter´ y je implementov´an v prostˇred´ı Matlab. Je uk´az´ano, ˇze je moˇzn´e geometrie spoj˚ u do jist´e m´ıry zobecnit na z´akladˇe znalosti d´elky spoje, um´ıstˇen´ı pˇrek´aˇzky, jej´ı ˇs´ıˇrky a tvaru. V z´avˇeru jsou srovn´av´any v´ ysledky z´ıskan´e modely s aproximac´ı ter´enu jednoduch´ ym tvarem, s pouˇzit´ım v´ yˇskov´eho profilu ter´enu a namˇeˇren´ ymi daty. ˇıˇren´ı elektromagnetick´ Kl´ıˇ cov´ a slova: S´ ych vln, difrakce, tvar pˇrek´aˇzky, parabolick´a rovnice, split-step
Influence of Terrain Shape on Diffraction Loss Calculations In the thesis prediction of diffraction losses is discussed. The main topic is effect of obstacle shape and position of transmitter and receiver influence. Parabolic equation split-step method implemented in Matlab software is used for the prediction model. It is shown that the main problem can be generalized using the parameters of the link. In the end there is comparison of simple shape terrain aproximation model prediction, precise terrain model prediction and measured data. Keywords: Electromagnetic wave propagation, diffraction, obstacle shape, parabolic equation, split-step
7
´ Uvod Pr´ace se zab´ yv´a difrakc´ı elektromagnetick´eho vlnˇen´ı na pˇrek´aˇzce. Polem z´ajmu jsou bezdr´atov´e mikrovlnn´e pevn´e spoje, tedy spoje provozovan´e na vzd´alenosti jednotek aˇz des´ıtek kilometr˚ u. V pr´aci je ˇreˇsena pouze problematika difrakce na jedn´e pˇrek´aˇzce. Nˇekter´e modely ˇreˇs´ıc´ı v´ıcen´asobnou difrakci jsou uvedeny pouze na okraj pro doplnˇen´ı vˇseobecn´eho pˇrehledu. Existuje ˇrada model˚ u pro odhad difrakˇcn´ıch ztr´at, kter´e vych´azej´ı z analytick´eho ˇreˇsen´ı difrakce na noˇzov´e pˇrek´aˇzce. Ter´enn´ı profil se pak dle zvolen´e metody rozdˇel´ı na jednu nebo v´ıce noˇzov´ ych pˇrek´aˇzek a odhadnou se difrakˇcn´ı ztr´aty. Parabolick´a rovnice pˇres svoji n´aroˇcnˇejˇs´ı implementaci umoˇzn ˇuje vytvoˇren´ı velmi pˇresn´eho modelu ter´enu a uvaˇzov´an´ı nˇekter´ ych atmosf´erick´ ych jev˚ u jako je refrakce. Je tedy schopna do modelu zahrnout okoln´ı vlivy p˚ usob´ıc´ı na v´ ysledn´e pole. C´ılem pr´ace bylo vytvoˇrit program v prostˇred´ı Matlab, kter´ y bude schopen ˇreˇsen´ım parabolick´e rovnice predikovat difrakˇcn´ı ztr´aty na mikrovlnn´ ych spoj´ıch pro rozliˇcn´e sc´en´aˇre. K ˇreˇsen´ı parabolick´e rovnice byla pouˇzita metoda split-step vyuˇz´ıvaj´ıc´ı Fourierovy transformace. S pomoc´ı tohoto modelu byl zkoum´an vliv tvaru pˇrek´aˇzky a geometrie spoje na velikost difrakˇcn´ıch ztr´at. Z´ıskan´e poznatky byly pouˇzity pro vytvoˇren´ı modelu konkr´etn´ıho pevn´eho spoje, kter´ y byl mˇeˇren [6], a v´ ysledky porovn´any s namˇeˇren´ ymi hodnotami.
8
Kapitola 1 Teoretick´ yu ´ vod 1.1
Vlnov´ a rovnice
Z´akladem pro odvozen´ı parabolick´e rovnice (3.2), kter´a je podstatou cel´eho algoritmu pouˇzit´eho pro vytvoˇren´ı modelu ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny a odhad difrakˇcn´ıch ztr´at, je obecn´a vlnov´a rovnice ve tvaru ∂ 2E ∂E − µε 2 = 0, ∇ E − µσ ∂t ∂t 2
(1.1)
kde E je vektor intenzity elektrick´eho pole, µ je permeabilita, ε je permitivita, σ je vodivost a t je ˇcas. Za pˇredpokladu, ˇze se elektromagnetick´e pole bude mˇenit harmonicky je moˇzn´e rovnici (1.1) pˇrepsat do tvaru ∇2 E + k2 E = 0,
(1.2)
kde k je vlnov´e ˇc´ıslo. Vlnov´a rovnice je parci´aln´ı diferenci´aln´ı rovnice 2. ˇra´du, kter´a je odvozena z Maxwellov´ ych rovnic a obecnˇe je moˇzn´e ji ˇreˇsit pro soustavu o tˇrech prostorov´ ych sloˇzk´ach. V r´amci zjednoduˇsen´ı, kter´a jsou uvedena v [2] a umoˇzn ˇuj´ı numerick´e ˇreˇsen´ı rovnice, bude d´ale ˇreˇsen pˇr´ıpad se dvˇema prostorov´ ymi sloˇzkami a atmosf´erou popsanou komplexn´ım indexem lomu p p (1.3) n(x, z) = ε(x, z) = εr (x, z) + jσ(x, z)ωε0 . Rovnˇeˇz, aby bylo moˇzn´e povaˇzovat ˇcelo ˇs´ıˇr´ıc´ı se vlnoplochy za rovinn´e, pˇredpokl´ad´a se d´elka spoje λ. Transverz´aln´ı charakter vlnˇen´ı pak umoˇzn ˇuje zjednoduˇsen´ı vektoru elektrick´e intenzity E pro vlnu ˇs´ıˇr´ıc´ı se pod´el osy x na E = E0 e−ikx . (1.4)
9
1.2
ˇ ıˇ S´ ren´ı vlny nad rovinnou a sf´ erickou zem´ı
Nejjednoduˇsˇs´ım pˇr´ıpadem ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny, kter´ y se objevuje u pozemn´ıch spoj˚ u, je ˇs´ıˇren´ı nad rovinnou zem´ı na pˇr´ımou viditelnost (LOS Line Of Sight). Pˇr´ım´a viditelnost v tomto pˇr´ıpadˇe znamen´a absenci libovoln´e pˇrek´aˇzky v 1. Fresnelovˇe z´onˇe, kter´a je dle [3] definov´ana jako r d1 d2 λ , (1.5) b1 = d1 + d2 kde d1 je vzd´alenost vyˇsetˇrovan´eho m´ısta od vys´ılac´ı ant´eny, d2 je vzd´alenost vyˇsetˇrovan´eho m´ısta od pˇrij´ımac´ı ant´eny a λ je vlnov´a d´elka. 1. Fresnelova z´ona tak tvoˇr´ı v dvourozmˇern´em pˇr´ıpadˇe elipsu s vys´ılac´ı a pˇrij´ımac´ı ant´enou v ohnisk´ach a d´elkou spoje rovnou dvojn´asobku excentricity. V tomto pˇr´ıpadˇe se ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny bl´ıˇz´ı ˇs´ıˇren´ı ve voln´em prostoru, kde jedin´ ym rozd´ılem je odraz od zemˇe. Pro rovinn´ y povrch bude tato u ´loha ˇreˇsena v 2. kapitole dvoupaprskovou metodou. Mal´ y rozd´ıl pak m˚ uˇze zp˚ usobit i zast´ınˇen´ı vyˇsˇs´ıch Fresnelov´ ych z´on. Pro spoje s d´elkou v ˇra´du des´ıtek kilometr˚ u je nutn´e zahrnout do u ´vahy vliv zakˇriven´ı Zemˇe. To je moˇzn´e nˇekolika zp˚ usoby. Jedn´ım je pˇripoˇcten´ı kulov´eho vrchl´ıku mezi vys´ılac´ı a pˇrij´ımac´ı ant´enou k profilu ter´enu [3]. Dalˇs´ım je transformace povrchu Zemˇe na rovinnou zemi. Tento zp˚ usob bude bl´ıˇze pops´an v n´asleduj´ıc´ıch kapitol´ach spoleˇcnˇe s vlivem indexu lomu na ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny. Vzhledem k zamˇeˇren´ı pr´ace se bude d´ale objevovat zejm´ena pˇr´ıpad, kdy je 1. Fresnelova z´ona zast´ınˇena pˇrek´aˇzkou. V takov´em pˇr´ıpadˇe se jiˇz v´ yraznˇe projevuj´ı ztr´aty vlivem difrakce. Tento pˇr´ıpad bude bl´ıˇze pops´an v n´asleduj´ıc´ı kapitole.
1.3
Difrakce
Pokud je pˇr´ım´a viditelnost mezi vys´ılac´ı a pˇrij´ımac´ı ant´enou zast´ınˇena pˇrek´aˇzkou, pak se sign´al mezi ant´enami ˇs´ıˇr´ı pomoc´ı difrakce, kdy je moˇzn´e komunikovat s ant´enou, kter´a leˇz´ı v optick´em st´ınu za pˇrek´aˇzkou. Tento jev je vysvˇetlov´an Huygensov´ ym principem (viz obr. 1.1). Analytick´e ˇreˇsen´ı difrakce pro obecn´ y tvar pˇrek´aˇzky neexistuje, proto se pouˇz´ıv´a ˇrada r˚ uzn´ ych metod jako GTD, UTD, parabolick´a rovnice a r˚ uzn´e jin´e numerick´e metody pro ˇreˇsen´ı r˚ uzn´ ych tvar˚ u pˇrek´aˇzek. Aby bylo moˇzn´e porovn´avat v´ ysledky ze spoj˚ u s r˚ uznou geometri´ı a r˚ uzn´ ymi frekvencemi, zav´ad´ı se veliˇcina m´ıra zast´ınˇen´ı ν, kter´a je defi-
10
ˇıˇren´ı vlny za pˇrek´aˇzku Obr´azek 1.1: S´
nov´ana v [4] jako s 2 1 1 ν=h + , λ d1 d2
(1.6)
kde λ je vlnov´a d´elka a veliˇciny h, d1 a d2 jsou patrn´e z obr. 1.2. Za pˇredpokladu, ˇze plat´ı h d1 resp. d2 je moˇzn´e napsat rovnici (1.6) s pouˇzit´ım rovnice (1.5) √ h (1.7) ν= 2 . b1 √ Hodnota m´ıry zast´ınˇen´ı pak ukazuje n´asobek 2 z poˇctu zast´ınˇen´ ych Fresnelov´ ych z´on. Z´aporn´e znam´enko oznaˇcuje pˇrek´aˇzku pod pˇr´ımou spojnic´ı vys´ılaˇce a pˇrij´ımaˇce a naopak kladn´e znam´enko oznaˇcuje pˇrek´aˇzku, kter´a je nad pˇr´ımou spojnic´ı vys´ılaˇce a pˇrij´ımaˇce. Dodrˇzen´ı v´ yˇse zm´ınˇen´eho pˇredpokladu, kter´ y vznik´a rozd´ılnou definic´ı veliˇcin d1 a d2 v rovnic´ıch (1.5) a (1.6), nen´ı pro pevn´e spoje s d´elkou v ˇra´dech kilometr˚ u probl´em.
11
Obr´azek 1.2: Definice parametr˚ u h, d1 a d2 pro v´ ypoˇcet ν
1.4
Refrakce a index lomu
Vzhledem ke zmˇen´am hodnot indexu lomu n v prostoru, m˚ uˇze doch´azet k zakˇrivov´an´ı trajektorie ˇs´ıˇren´e elektromagnetick´e vlny tzv. refrakci. Index ˇ e lomu je mimo z´avislosti na poloze v prostoru tak´e z´avisl´ y na ˇcase. Cast´ zjednoduˇsen´ı je br´at v potaz pouze v´ yˇskovou z´avislost indexu lomu. Toto zjednoduˇsen´ı je pouˇzito i v modelu. Pro lepˇs´ı pr´aci s indexem lomu, jehoˇz bˇeˇzn´a hodnota v atmosf´eˇre je velmi bl´ızko hodnotˇe 1 a mˇen´ı se v ˇr´adu 10−6 aˇz 10−4 , se zav´ad´ı veliˇcina refraktivita jako N = (n − 1)106 , (1.8) kter´a je ud´av´ana v N-jednotk´ach. Pˇres znaˇcnou promˇenlivost indexu lomu existuje statisticky v´ yznamn´ y v´ yˇskov´ y profil hodnoty refraktivity, kter´ y plat´ı pro tzv. standardn´ı atmosf´eru, a je definov´an v´ yˇskov´ ym gradientem dN = −40N/km, dh
(1.9)
kde h je v´ yˇska na povrchem Zemˇe v kilometrech. Pro tuto hodnotu refraktivity doch´az´ı k zakˇriven´ı trajektorie vlny vyz´aˇren´e s elevac´ı bl´ızkou 0 ◦ smˇerem k zemi. Pro tento pˇr´ıpad tzv. standardn´ı refrakce je polomˇer zakˇriven´ı trajektorie vˇetˇs´ı neˇz polomˇer Zemˇe, takˇze se vzd´alenost trajektorie od povrchu Zemˇe se vzd´alenost´ı od vys´ılac´ı ant´eny zvˇetˇsuje. Pro hodnoty v´ yˇskov´eho prodN filu refraktivity dh < −40N/km je zakˇriven´ı vˇetˇs´ı neˇz u standardn´ı refrakce a analogicky pro dN > −40N/km. dh Jak bylo zm´ınˇeno v kapitole 1.2, tak pro modelov´an´ı ˇs´ıˇren´ı nad sf´erickou zem´ı je moˇzn´e transformovat povrch Zemˇe na rovinn´ y. V tomto pˇr´ıpadˇe je moˇzn´e pouˇz´ıt modifikovan´eho indexu lomu m a modifikovan´e refraktivity M
12
k tˇemto u ´ˇcel˚ um. Ty jsou definov´any rovnicemi (1.10) a (1.11) m=n+
h , Rz
(1.10)
h 6 10 , (1.11) Rz kde h je v´ yˇska nad povrchem Zemˇe a Rz je polomˇer Zemˇe. Pouˇzit´ım modifikovan´eho indexu lomu nam´ısto indexu lomu se do v´ ypoˇctu zahrne zakˇriven´ı Zemˇe. To bude pouˇzito d´ale v modelu predikce difrakˇcn´ıch ztr´at. M =N+
13
Kapitola 2 Modely ˇ s´ıˇ ren´ı elektromagnetick´ e vlny pro pozemn´ı spoje Jak jiˇz bylo ˇreˇceno, tak ˇreˇsen´ı predikce difrakˇcn´ıch ztr´at na obecn´e pˇrek´aˇzce nen´ı jednoduch´a u ´loha a existuje ˇrada zp˚ usob˚ u jak ji ˇreˇsit. R˚ uzn´a ˇreˇsen´ı jsou k dispozici pro pevn´e spoje na dlouhou vzd´alenost, mˇestskou z´astavbu nebo prostˇred´ı uvnitˇr budov. Modely mohou b´ yt empirick´e, stochastick´e nebo deterministick´e, kter´e se kromˇe pˇresnosti modelov´an´ı dan´eho sc´en´aˇre liˇs´ı mnoˇzstv´ım vstupn´ıch parametr˚ u a v´ ypoˇcetn´ı n´aroˇcnost´ı. Tato kapitola nebude vˇenov´ana popisu dostupn´ ych zp˚ usob˚ u modelov´an´ı ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny pro r˚ uzn´e sc´en´aˇre, ale ve zkratce pop´ıˇse metody pouˇzit´e v t´eto pr´aci. Tedy se omez´ı na metody vhodn´e pro pevn´e spoje o d´elce jednotek aˇz des´ıtek kilometr˚ u.
2.1
Doporuˇ cen´ı ITU-R
Pro ˇreˇsen´ı ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny existuje sada doporuˇcen´ı vyd´avan´ ych ITU-R (International Telecommunication Union - Radiocommunication), kter´a spadaj´ı do odd´ılu P (Radiowave propagation). Zde jsou doporuˇcen´ı t´ematicky rozdˇeleny do jednotliv´ ych odborn´ ych ˇcl´ank˚ u a oznaˇceny ˇc´ıslem. ˇ Cl´anky, kter´e jsou upravov´any a rozˇsiˇrov´any, jsou volnˇe dostupn´e na internetov´ ych str´ank´ach organizace ITU (www.itu.int). Z´asadn´ım doporuˇcen´ım pro odhad difrakˇcn´ıch ztr´at je ITU-R P.526 (Propagation by diffraction) [4], kter´e se vˇenuje difrakci na r˚ uzn´ ych typech pˇrek´aˇzek vˇcetnˇe v´ıcen´asobn´e difrakce. Zde je pops´ana difrakce na noˇzov´e pˇrek´aˇzce (knife-edge), kter´a hraje v´ yznamnou roli pro odhad difrakˇcn´ıch 14
ztr´at a bude v kapitole 4 pouˇzita pro porovn´an´ı simulovan´ ych a namˇeˇren´ ych kˇrivek difrakˇcn´ıch ztr´at. Noˇzovou pˇrek´aˇzku je zde tˇreba ch´apat jako nekoneˇcnˇe tenkou polorovinu, kter´a je orientov´ana kolmo ke smˇeru ˇs´ıˇren´ı vlny. Pro v´ ypoˇcet kˇrivky se pak pouˇz´ıv´a vztahu
J(ν) = −20 log
! p [1 − C(ν) − S(ν)]2 + [C(ν) − S(ν)]2 , 2
(2.1)
kde J(ν) jsou difrakˇcn´ı ztr´aty jako funkce m´ıry zast´ınˇen´ı ν, C(ν) a S(ν) jsou re´alnou a imagin´arn´ı ˇca´st´ı Fresnelova integr´alu, kter´ y je moˇzno ˇreˇsit numerickou integrac´ı Zν Fc (ν) =
2 πs exp i ds = C(ν) + iS(ν), 2
(2.2)
0
kde
Zν C(ν) =
cos
πs2 2
ds
(2.3)
ds.
(2.4)
0
a
Zν S(ν) =
sin
πs2 2
0
Jednoduˇsˇs´ım ˇreˇsen´ım je aproximace rovnice (2.1) vztahem p (ν − 0, 1)2 + 1 + ν − 0, 1 , J(ν) = 6, 9 + 20 log
(2.5)
kter´ y je platn´ y pro ν > −0, 78. Obˇe kˇrivky z rovnic (2.1) a (2.5) jsou zn´azornˇeny na obr. 2.1. Graf na obr. 2.1 m´a obr´acenou osu x z d˚ uvodu jednotnosti zobrazen´ı s literaturou napˇr. [3] nebo [4]. D´ale v textu bude stejn´a kˇrivka zobrazov´ana s klasickou osou x pro lepˇs´ı ˇcitelnost v´ ysledk˚ u. Z´aroveˇ n kˇrivka z rovnice (2.5) nem´a pro ν < −0, 78 hodnoty difrakˇcn´ıch ztr´at 0dB. Tato u ´prava zn´azornˇen´a v grafu l´epe vystihuje skuteˇcn´e chov´an´ı difrakˇcn´ıch ztr´at. D´ale se v textu objevuje kˇrivka difrakˇcn´ıch ztr´at zp˚ usoben´ ych sf´erick´ ym povrchem Zemˇe tak´e z doporuˇcen´ı ITU-R P.526. Jej´ı v´ ypoˇcet je o pozn´an´ı delˇs´ı neˇz u noˇzov´e pˇrek´aˇzky. Vzhledem k tomu a z´aroveˇ n vzhledem ke snadn´e dostupnosti doporuˇcen´ı ITU-R P.526, kde je srozumitelnˇe pod´an, zde tento v´ ypoˇcet nebude uveden. 15
Obr´azek 2.1: Difrakˇcn´ı ztr´aty na noˇzov´e pˇrek´aˇzce
2.2
Dvoupaprskov´ a metoda
Dvoupaprskov´a metoda (2-ray) je zjednoduˇsen´e ˇreˇsen´ı ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny nad rovinnou zem´ı. Principem je geometrick´a pˇredstava ˇs´ıˇren´ı paprsku od vys´ılac´ı ant´eny k pˇrij´ımac´ı ant´enˇe dvˇema cestami, jak je uk´az´ano na obr. 2.2. Rozd´ılnost d´elky drah pˇr´ım´eho a odraˇzen´eho paprsku pak zp˚ usobuje f´azov´ y posun v m´ıstˇe ant´eny, kde se dopadaj´ıc´ı paprsky sˇc´ıtaj´ı. T´ım vznik´a navlnˇen´ y“ pr˚ ubˇeh difrakˇcn´ı ztr´at v z´avislosti na d´elce spoje d a v´ yˇsce ” pˇrij´ımac´ı ant´eny hRx . Amplituda intenzity elektrick´eho pole v m´ıstˇe pˇrij´ımac´ı ant´eny je dle [2] d´ana vztahem −iks1 e e−iks2 u=A +ρ , (2.6) s1 s2 kde A je normovac´ı konstanta, k je vlnov´e ˇc´ıslo, ρ je koeficient odrazu od
16
zemˇe a s1 a s2 jsou d´elky pˇr´ım´eho a odraˇzen´eho paprsku definovan´e p s1 = d2 + (hT x − hRx )2 s2 =
p d2 + (hT x + hRx )2 ,
(2.7) (2.8)
kde d je d´elka spoje, hT x je v´ yˇska vys´ılac´ı ant´eny a hRx je v´ yˇska pˇrij´ımac´ı ant´eny. T´eto metody bude d´ale pouˇzito pˇri nastavov´an´ı zdroje v modelu parabolick´e rovnice.
Obr´azek 2.2: Sch´ema dvouparskov´e metody
2.3
Parabolick´ a rovnice
ˇ sen´ım parabolick´e rovnice, kter´a vych´az´ı z vlnov´e rovnice a je aproximac´ı Reˇ Helmholtzovy rovnice, je moˇzn´e efektivnˇe ˇreˇsit u ´lohu ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny. N´aznak odvozen´ı a ˇreˇsen´ı je souˇc´ast´ı kapitoly 3. Metoda byla objevena uˇz ve 40. letech 20. stolet´ı, ale znaˇcn´a n´aroˇcnost numerick´eho ˇreˇsen´ı neumoˇznila jej´ı pln´e vyuˇzit´ı. Od konce 90. let uˇz v´ ypoˇcetn´ı v´ ykon nen´ı probl´em a metoda se stala sofistikovan´ ym n´astrojem pro predikci ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´ ych vln v troposf´eˇre. Pro ˇreˇsen´ı parabolick´e rovnice se pouˇz´ıv´a bud’ metoda koneˇcn´ ych diferenc´ı nebo metoda split-step, kter´a je v´ıce pops´ana d´ale. Metoda koneˇcn´ ych diferenc´ı (FDM - Finite Diference Method) pouˇz´ıv´a k ˇreˇsen´ı parabolick´e rovnice aproximaci parci´aln´ıch derivac´ı diferencemi ∂u u(x + ∆x, z) − u(x, z) ≈ , ∂x ∆x 17
(2.9)
kde x a z jsou souˇradnice polohy v modelovan´em prostoru a ∆x je velikost kroku v ose x. Nev´ yhodou implementace parabolick´e rovnice metodou koneˇcn´ ych diferenc´ı oproti metodˇe split-step je vyˇsˇs´ı v´ ypoˇcetn´ı n´aroˇcnost a s t´ım spojen´ y v´ ypoˇcetn´ı ˇcas (viz [2]). N´aroˇcnost implementace a nutnost spr´avn´eho nastaven´ı mnoha vstupn´ıch parametr˚ u u obou metod je vykoupena moˇznost´ı zahrnout do modelu ˇradu vliv˚ u jako je refraktivita, sf´erick´ y povrch zemˇe nebo ter´enn´ı profil prakticky libovoln´eho tvaru.
2.4
Jin´ e modely - Bullington, Deygout
Z dalˇs´ıch metod, kter´e jsou pouˇz´ıvan´e pro predikci difrakˇcn´ıch ztr´at, je moˇzn´e uv´est Bullingtonovu metodu, kter´a je tak´e souˇc´ast´ı posledn´ıho vyd´an´ı doporuˇcen´ı ITU-R P.526-13 [4]. V´ ypoˇcet je zaloˇzen na znalosti v´ yˇskov´eho profilu na dan´e trase. Bez ohledu na poˇcet pˇrek´aˇzek nebo jejich tvar jsou pak vytvoˇreny teˇcny z m´ıst vys´ılac´ı a pˇrij´ımac´ı ant´eny k ter´enu (viz obr. 2.3). Pr˚ useˇc´ık pak urˇcuje vrchol noˇzov´e pˇrek´aˇzky, kter´a nahrad´ı ter´enn´ı profil trasy. Fin´aln´ı v´ ypoˇcet je shodn´ y s ˇreˇsen´ım difrakce na noˇzov´e pˇrek´aˇzce za pouˇzit´ı rovnice (2.1) nebo (2.5).
Obr´azek 2.3: Aproximace ter´enn´ıho profilu - Bullingtonova metoda
18
V doporuˇcen´ı ITU-R P.526-13 je tato metoda souˇca´st´ı metody pro urˇcen´ı difrakˇcn´ıch ztr´at na obecn´em spoji (Method for a general terrestrial path). Ta se skl´ad´a ze dvou ˇca´st´ı, kde prvn´ı byla pops´ana v´ yˇse jako Bullingtonova metoda a druh´a zahrnuje do modelu vliv zakˇriven´ı zemˇe. V doporuˇcen´ı se uv´ad´ı, ˇze metoda je urˇcena pro automatick´e zpracov´an´ı, kde na vstupu v´ ypoˇcetn´ıho algoritmu jsou data popisuj´ıc´ı ter´en mezi vys´ılaˇcem a pˇrij´ımaˇcem a na v´ ystupu jsou difrakˇcn´ı ztr´aty. Tato metoda ze sv´e podstaty nem˚ uˇze dosahovat stabilnˇe pˇresnosti modelov´an´ı parabolickou rovnic´ı. Vzhledem k jednoduchosti implementace a minimu vstupn´ıch parametr˚ u je vhodn´a sp´ıˇse pro rychl´ y odhad difrakˇcn´ıch ztr´at na dan´em spoji. Velmi rozˇs´ıˇren´a je i Deygoutova metoda pro odhad difrakˇcn´ıch ztr´at jedn´e a v´ıce pˇrek´aˇzek. Metoda zaloˇzena na Deygoutovˇe zp˚ usobu odhadu difrakˇcn´ıch ztr´at byla do verze P.526-12, kter´a byla vyd´ana v u ´noru 2012, souˇca´st´ı doporuˇcen´ı ITU-R. Princip metody je v nahrazen´ı vrcholu s nejvyˇsˇs´ı m´ırou zast´ınˇen´ı ν spojnice vys´ılaˇc-pˇrij´ımaˇc a jeho nahrazen´ı noˇzovou pˇrek´aˇzkou. V pˇr´ıpadˇe na obr. 2.4 je to vrchol A. D´ale pokud je nˇekter´a ze spojnic vys´ılaˇc-vrchol A nebo pˇrij´ımaˇc-vrchol A zast´ınˇena dalˇs´ım vrcholem, situace se opakuje. Tento postup se d´a aplikovat pro ˇradu menˇs´ıch vrchol˚ u v okol´ı hlavn´ıho vrcholu. Cel´a metoda je podrobnˇe pops´ana v [18].
Obr´azek 2.4: Princip Deygoutovy metody
19
Kapitola 3 Parabolick´ a rovnice - model 3.1
Z´ akladn´ı odvozen´ı
Parabolick´a rovnice je speci´aln´ım pˇr´ıpadem parci´aln´ı diferenci´aln´ı rovnice 2.ˇr´adu, tedy diferenci´aln´ı rovnice s nezn´amou funkc´ı dvou a v´ıce promˇenn´ ych obsahuj´ıc´ı derivace aˇz 2. ˇr´adu. Obecnˇe je moˇzn´e ji zapsat ve tvaru ∂ 2u ∂ 2u ∂u ∂u ∂ 2u +C 2 +D +E + F u + G = 0, A 2 +B ∂x ∂xy ∂y ∂x ∂y
(3.1)
kde A, B, C, D, E, F a G jsou konstanty. Rovnice (3.1) se naz´ yv´a parabolick´a tehdy, pokud plat´ı, ˇze konstanty B 2 − 4AC = 0. D´ale bude pouˇzita pouze parabolick´a rovnice popisuj´ıc´ı dvourozmˇern´e elektromagnetick´e pole v Kart´ezsk´ ych souˇradnic´ıch [1] tzv. Helmholtzova rovnice ∂ 2ψ ∂ 2ψ + 2 + k 2 n2 ψ = 0, (3.2) 2 ∂x ∂z kde ψ(x, z) reprezentuje nenulovou skal´arn´ı sloˇzku elektromagnetick´eho pole Ey (x, z) resp. Hy (x, z) pro horizont´aln´ı resp. vertik´aln´ı polarizaci, k je vlnov´e ˇc´ıslo a n je index lomu, kter´ y je obecnˇe komplexn´ı a mˇen´ı se s ˇcasem i polohou. Z´aroveˇ n se pˇredpokl´ad´a ˇs´ıˇren´ı vlny pod´el osy x, kterou lze ch´apat jako rovinnou aproximaci 1 povrchu Zemˇe. D´ıky tomu je moˇzn´e zav´est promˇennou u, kter´a m´a v´ yznam amplitudy vlny u(x, z) = e−ikx ψ(x, z). 1
(3.3)
Pro jednoduchost se zde pˇredpokl´ad´a rovinn´ y povrch Zemˇe. V kapitole 1.4 bylo uk´ az´ ano jak s pomoc´ı modifikovan´eho indexu lomu transformovat sf´erick´ y povrch zemˇe na rovinn´ y. Tento zp˚ usob je aplikov´an v implementaci parabolick´e rovnice (viz Pˇr´ılohy).
20
Dosazen´ım do rovnice (3.3) z´ısk´ame skal´arn´ı vlnovou rovnici promˇenn´e u ∂ 2u ∂u ∂ 2 u + + 2ik + k 2 (n2 − 1)u = 0. ∂x2 ∂x ∂z 2
(3.4)
Tato rovnice popisuje vlnu ˇs´ıˇr´ıc´ı se obˇema smˇery pod´el osy x. Omezen´ım na vlnu ˇs´ıˇr´ıc´ı se pouze v kladn´em smˇeru osy x a rozvojem nˇekter´ ych ˇca´st´ı do Taylorova polynomu 1. ˇra´du (viz napˇr. [1], [2], [5]) lze z´ıskat standardn´ı parabolickou rovnici 2 1 ∂ u ∂u 2 2 = + k (n − 1)u , (3.5) ∂x 2ik ∂z 2 kter´a je pro promˇennou x diferenci´aln´ı rovnic´ı 1. ˇra´du. Pro zn´am´ y poˇca´teˇcn´ı vektor u(x0 , z) je moˇzn´e z´ıskat ˇreˇsen´ı rovnice (3.5) v omezen´em prostoru, kdy lze z vektoru u(x0 , z) vˇzdy vypoˇc´ıtat n´asleduj´ıc´ı vektor u(x0 + ∆x, z) s krokem ∆x.
Obr´azek 3.1: Chyba parabolick´e rovnice pro r˚ uzn´e u ´hly ˇs´ıˇren´ı θ
21
Aproximace proveden´e pro z´ısk´an´ı rovnice (3.5) maj´ı za n´asledek chybu z´avislou na u ´hlu ˇs´ıˇren´ı vlny θ [2],[5] sin2 θ . e = 1 − cos θ − 2
(3.6)
Chyba zp˚ usoben´a aproximac´ı je pro mal´e u ´hly ˇs´ıˇren´ı zanedbateln´a, jak je vidˇet z obr. 3.1. Pro troposf´erick´e spoje na dlouh´e vzd´alenosti, kter´e se ˇs´ıˇr´ı pˇri povrchu Zemˇe, nezp˚ usob´ı chyba ˇz´adn´e v´ yrazn´e omezen´ı. Pro u ´hel ˇs´ıˇren´ı ◦ 90 je jiˇz chyba kolem 50%. Je tedy nutn´e zv´aˇzit praktiˇcnost t´eto metody pro kratˇs´ı spoje. Existuje i ˇreˇsen´ı parabolick´e rovnice, kter´e m´a zanedbatelnou chybu i pro vysok´e u ´hly ˇs´ıˇren´ı θ. To ale nen´ı souˇc´ast´ı t´eto pr´ace.
3.2
Metoda split-step
Metoda split-step je jedn´ım z moˇzn´ ych ˇreˇsen´ı rovnice (3.5) a byla pouˇzita pro model vytvoˇren´ y v prostˇred´ı Matlab. Kromˇe metody split-step je moˇzn´e se setkat s ˇreˇsen´ım rovnice (3.5) metodou koneˇcn´ ych diferenc´ı zaloˇzenou na nahrazen´ı parci´aln´ıch derivac´ı diferencemi. Na rozd´ıl od toho metoda splitstep vyuˇz´ıv´a k ˇreˇsen´ı parci´aln´ı diferenci´aln´ı rovnice pˇrevod pomoc´ı Fourierovy transformace do u ´hlov´e oblasti. V t´e se rovnice vyˇreˇs´ı a pˇrevede se inverzn´ı Fourierovou transformac´ı zpˇet do v´ yˇskov´e oblasti. Pro promˇennou u(x, z) bude d´ale Fourierova transformace definov´ana jako Z ∞ F{u(x, z)} = u(x, z)e−ipz dz, (3.7) −∞
tedy pro pˇr´ıpad, kdy x je konstantn´ı. D´ale je tak´e nutn´e uvaˇzovat index lomu n(x, z) jako nez´avisl´ y na vzd´alenosti x. Pouˇzit´ım Fourierovy transformace na rovnici (3.5) lze pak z´ıskat ik 2 i 2 ∂U = (n − 1) − p U, (3.8) ∂x 2 2k coˇz je parci´aln´ı diferenci´aln´ı rovnice, kter´a m´a ˇreˇsen´ı [10] U (x, p) = e
ik(n2 −1)x 2
e
−ip2 x 2k
(3.9)
Pˇri aplikaci v algoritmu numerick´eho modelu je vhodn´e vyj´adˇrit v´ ypoˇcet elektromagnetick´eho pole ve vzd´alenosti ∆x od pole vypoˇcten´eho rovnic´ı (3.9). U (x + ∆x, p) = U (x, p)e 22
ik(n2 −1)∆x 2
e
−ip2 ∆x 2k
(3.10)
Pro n´avrat do v´ yˇskov´e oblasti se pouˇzije inverzn´ı Fourierova transformace a v´ ysledn´a rovnice je hledan´ y vztah. T´ım je moˇzn´e z poˇca´teˇcn´ıho L-prvkov´eho vektoru amplitud u(x0 , z) ve v´ yˇsk´ach z0 , z0 +∆z, . . . , z0 +(L−1)∆z vypoˇc´ıtat vektor u(x0 + ∆x, z) a s krokem ∆x zmapovat celou poˇzadovanou oblast. Ta pochopitelnˇe z d˚ uvodu konvergence doby trv´an´ı v´ ypoˇctu mus´ı b´ yt omezen´a jak v ose z tak v ose x. ik(n2 −1)∆x −ip2 ∆x −1 2 2k F e F{u(x, z)} (3.11) u(x + ∆x, z) = e
3.3
Z´ akladn´ı algoritmus
V n´asleduj´ıc´ı kapitole bude pops´an zp˚ usob implementace v´ yˇse popsan´e metody split-step v prostˇred´ı programu Matlab. K´od bude popisov´an nikoliv ˇra´dek po ˇra´dku jak je naps´an, ale chronologicky po ˇc´astech jak vznikal. Cel´ y funkˇcn´ı k´od a pomocn´e pouˇzit´e funkce jsou uvedeny v pˇr´ıloze pr´ace. Z´akladem cel´eho k´odu je algoritmus zaloˇzen´ y na rovnici (3.11). Zde je jedin´ ym z´asadn´ım rozd´ılem pouˇzit´ı sinovy Fourierovy transformace nam´ısto klasick´e Fourierovy transformace. 2 ik(n2 −1)∆x −iπ 2 p2 ∆x −1 2 2k S S{u(x, z)} (3.12) e u(x + ∆x, z) = e Vzhledem k numerick´e povaze v´ ypoˇct˚ u je nutn´e v k´odu pouˇz´ıt diskr´etn´ı sinovu Fourierovu transformaci (DST) L X
pz U (x0 , p) = S {u(x0 , z)} (p) = u(x0 , z) sin π L+1 z=1
(3.13)
pro p = 1, ..., L a inverzn´ı diskr´etn´ı Fourierovu transformaci (IDST) u(x0 , z) = S
−1
L 2 X pz {U (x0 , p)} = U (x0 , p) sin π L + 1 p=1 L+1
(3.14)
pro z = 1, ..., L, kter´e obsahuj´ı na rozd´ıl od diskr´etn´ı Fourierovy transformace (DFT) pouze re´aln´e koeficienty shodn´e s imagin´arn´ımi koeficienty DST. Funkce DST ani IDST nejsou v z´akladn´ı sadˇe funkc´ı pro Matlab R2012b. Do prostˇred´ı Matlab je moˇzn´e ji pˇridat jako souˇc´ast Partial Differential 2
Rozd´ıln´e exponenty u druh´e exponenci´aly rovnice (3.12) a implementovan´eho k´odu vznikly d´ıky odliˇsn´emu zp˚ usobu v´ ypoˇctu hodnot promˇenn´e p. Jde pouze o odliˇsnost form´ aln´ıho z´ apisu, kter´ a nem´ a ˇz´ adn´ y vliv na funkci v´ ypoˇcetn´ıho algoritmu.
23
Equation Toolbox vyd´avan´ ych pˇr´ımo spoleˇcnost´ı MathWorks, nebo je moˇzn´e sehnat pouze jednotliv´e implementace funkc´ı DST a IDST. V´ yslednou matici amplitud intenzity elektromagnetick´eho pole o L ˇra´dc´ıch a K + 1 sloupc´ıch lze z´ıskat cyklick´ ym opakov´an´ım v´ ypoˇctu rovnice (3.12). Z poˇc´ateˇcn´ı podm´ınky u(0, z) se v s´erii K krok˚ u dostane algoritmus do vzd´alenosti xmax = K∆x, coˇz odpov´ıd´a sloupci u(xmax , z). Poˇcet bod˚ u v obou os´ach, kter´ y je velmi u ´zce spjat s krokem ∆x a ∆z, je z´asadn´ı pro pˇresn´e modelov´an´ı a mus´ı b´ yt vhodnˇe zvolen kompromisem mezi v´ ypoˇcetn´ı dobou a pˇresnost´ı modelu. V literatuˇre (napˇr. [1], [5], [11]) je moˇzn´e se setkat s r˚ uzn´ ymi doporuˇcen´ımi na volbu parametr˚ u ∆x a ∆z. V modelu byla striktnˇe dodrˇzena podm´ınka z [1] ∆z ≤
λ , 2 sin θmax
(3.15)
kde θmax je zvolen´ y u ´hel ˇs´ıˇren´ı, kter´ y, jak bylo zm´ınˇeno dˇr´ıve, zan´aˇs´ı do v´ ypoˇctu tak´e chybu.
Obr´azek 3.2: Model s vlivem zakˇriven´ı Zemˇe a indexu lomu
24
S promˇennou z je u ´zce sv´az´ana promˇenn´a p, kter´a ji nahrazuje pˇri pˇrechodu do u ´hlov´e oblasti. Podm´ınka (3.15) se tedy do jist´e m´ıry vztahuje i na ∆p. V k´odu je pak dodrˇzen´ı t´eto podm´ınky zaruˇceno posloupnost´ı v´ ypoˇct˚ u 2π sin θmax (3.16) pmax = λ ∆z = L=
π pmax zmax ∆z
(3.17) (3.18)
pmax (3.19) L kde maxim´aln´ı v´ yˇska zmax se zvol´ı s ohledem na geometrii modelovan´eho spoje. Zpravidla se jedn´a o des´ıtky aˇz stovky metr˚ u. ∆p =
Obr´azek 3.3: V´ yˇskov´a z´avislost refraktivity z modelu na obr. 3.2
25
Volba ∆x uˇz nen´ı tak kritick´a jako v pˇr´ıpadˇe ∆z. V´ yznam parametru ∆x radik´alnˇe vzroste aˇz pˇri modelov´an´ı sloˇzitˇejˇs´ıch tvar˚ u pˇrek´aˇzek, jak bude zm´ınˇeno pozdˇeji v kapitole Modelov´an´ı ter´enu. V kapitole 1.4 byla uvedena transformace na rovinnou zem pouˇzit´ım modifikovan´eho indexu lomu m. Z´aroveˇ n je moˇzn´e vloˇzit do modelu mapu indexu lomu resp. modifikovan´eho indexu lomu pro pˇresnˇejˇs´ı odhad. Vˇetˇsinou je vˇsak zn´ama pouze v´ yˇskov´a z´avislost indexu lomu, kter´a je v tomto pˇr´ıpadˇe vektorem o L prvc´ıch s hodnotami n resp. m. Ty jsou dosazeny do rovnice (3.12). V´ ysledn´ y model s v´ yˇskovou z´avislost´ı refraktivity z obr. 3.3 je na obr. 3.2. Zde je dobˇre patrn´ y vliv zakˇriven´ı Zemˇe.
3.4
Okrajov´ e podm´ınky
Pˇrestoˇze je model z velk´e ˇca´sti urˇcen rovnic´ı (3.11) je nutn´e omezit modelovan´ y prostor a definovat chov´an´ı vlny, kter´a dopad´a na vytyˇcenou hranici. Proto je nutn´e definovat okrajov´e podm´ınky. V tomto pˇr´ıpadˇe, kdy se vlna ˇs´ıˇr´ı pouze jedn´ım smˇerem pod´el osy x a obˇema smˇery pod´el osy z, jsou hlavn´ım probl´emem horn´ı a spodn´ı okraj, v kter´em je pole modelov´ano, resp. v´ yˇsky zmin a zmax . V ose x ˇrada probl´em˚ u odpad´a d´ıky ˇs´ıˇren´ı vlny pouze v kladn´em smˇeru osy x. Jedno z moˇzn´ ych nastaven´ı spodn´ı okrajov´e podm´ınky je uvedeno v [1], kdy je v rovnici (3.11) pouˇzita sinova Fourierova transformace nam´ısto klasick´e Fourierovi tranformace, ˇc´ımˇz vznikne rovnice (3.12). To jiˇz bylo uvedeno v pˇredchoz´ı kapitole. Zde je tˇreba doplnit, ˇze v rovnici (3.12) je nav´ıc implementov´ana Dirichletova okrajov´a podm´ınka u(x, 0) = 0;
x≥0
(3.20)
a Sommerfeldova vyzaˇrovac´ı podm´ınka [9]. T´ım je do modelu pˇrid´ana dokonale vodiv´a rovina vymezuj´ıc´ı doln´ı hranici modelovan´eho prostoru, neboli dokonale vodiv´a zem ve v´ yˇsce z = 0. Protoˇze model vznikl za u ´ˇcelem srovn´an´ı simulovan´ ych v´ ysledk˚ u s namˇeˇren´ ymi hodnotami je nutn´e zm´ınit, ˇze povrch Zemˇe obecnˇe nen´ı moˇzn´e povaˇzovat za dokonale vodiv´ y. Elektrick´e vlastnosti povrchu Zemˇe jsou d´any zejm´ena permitivitou ε, permeabilitou µ a vodivost´ı σ. Dle doporuˇcen´ı ITU-R P.527 [12] je moˇzn´e pro vˇetˇsinu aplikac´ı povaˇzovat hodnotu permeability µ rovnou permeabilitˇe vakua µ0 . V tomto doporuˇcen´ı jsou tak´e uvedeny grafy zobrazuj´ıc´ı pr˚ ubˇehy σ a ε pro r˚ uzn´e frekvence a typy povrch˚ u, kde je moˇzn´e odeˇc´ıst elektrick´e vlastnosti pro dan´ y typ povrchu a uˇzitou frekvenci. Pro dlouh´e spoje je moˇzn´e odeˇc´ıst potˇrebn´a data z vodivostn´ıch map povrchu Zemˇe v doporuˇcen´ı ITU-R P.832 [13]. Mimo vodivostn´ıch map svˇetad´ıl˚ u, jsou zde i mapy jednotliv´ ych 26
zem´ı. Bohuˇzel v aktu´aln´ı verzi doporuˇcen´ı P.832-3 z u ´nora roku 2012 zat´ım ˇ e republiky. chyb´ı vodivostn´ı mapa povrchu Cesk´ Pˇresto, jak uk´azalo uskuteˇcnˇen´e mˇeˇren´ı nˇekolika mikrovlnn´ ych spoj˚ u v rozliˇcn´ ych ter´enech popsan´e v [6], kter´e bylo n´aslednˇe srovn´ano s modely vytvoˇren´ ymi parabolickou rovnic´ı na katedˇre elektromagnetick´eho pole ˇ CVUT v Praze, je v´ yˇse uveden´e zjednoduˇsen´ı vodivosti povrchu zemˇe na ide´aln´ı vodiˇc dostateˇcnˇe pˇresn´e pro vytvoˇren´ı funkˇcn´ıho modelu. Poˇzadavek na okrajovou podm´ınku horn´ıho okraje modelovan´e oblasti je nulov´ y odraz od hranice modelu, kter´a je um´ıstˇena v koneˇcn´e v´ yˇsce zmax . Zde je zˇrejm´e, ˇze pro modelov´an´ı venkovn´ıho pevn´eho spoje je zcela neˇz´adouc´ı z´ısk´avat libovoln´ y pˇr´ıspˇevek v´ ysledn´eho pole odraˇzen´ım od horn´ıho okraje modelovan´e oblasti. Implementovan´ y algoritmus je zaloˇzen na pˇrid´an´ı absorpˇcn´ı vrstvy nad modelovanou oblast. Postupn´ ym filtrov´an´ım resp. tlumen´ım ˇs´ıˇren´eho elektromagnetick´eho pole se zamezuje odraz˚ uv od horn´ıho okraje modelovan´e oblasti zupperbound > zmax . Zde je nutn´e, aby u ´tlumov´a kˇrivka byla bez rychl´ ych zmˇen, na kter´ ych by doch´azelo k neˇz´adouc´ım odraz˚ um. V [1] je doporuˇceno pouˇzit´ı Hannova okna φ(t) =
1 + cos(πt) 2
pro
t=
z − zmax zupperbound − zmax
(3.21)
Obdobn´ y pˇr´ıstup je uveden v [2], kde je pro v´ yˇsku z > zmax pˇrid´ana k indexu lomu n(x, z) imagin´arn´ı ˇca´st, kter´a tlum´ı ˇs´ıˇr´ıc´ı se vlnu. Poˇc´ateˇcn´ı podm´ınka pro u(0, z) je podrobnˇeji pops´ana v kapitole Modelov´an´ı zdroje a koncov´a podm´ınka pro u(xmax , z) je vyˇreˇsena jednosmˇern´ ym ˇs´ıˇren´ım vlny.
3.5
Modelov´ an´ı zdroje
Vzhledem k charakteru v´ ypoˇctu modelovan´eho pole metodou split-step je zˇrejm´e, ˇze ke spr´avn´e funkci algoritmu je nutn´e spr´avnˇe nastavit poˇca´teˇcn´ı podm´ınku u(0, z). Ta je v tomto pˇr´ıpadˇe vektorem o L prvc´ıch ve vzd´alenosti x = 0. Zdroj je d´ale pops´an svou v´ yˇskou hT x , elevac´ı ant´eny θ0 a ˇs´ıˇrkou hlavn´ıho svazku BW . Vektor u(0, z) je pak pro Gaussovu vyzaˇrovac´ı charakteristiku bez zpˇetn´ ych lalok˚ u d´an vztahem BW 2
u(0, z) = Ge−ikθ0 e− 8 log 2 k
2 (z−h ) t
,
(3.22)
kde G je normovac´ı koeficient. V literatuˇre ([5], [11]) je tak´e moˇzn´e setkat se s vytv´aˇren´ım vyzaˇrovac´ı charakteristiky ant´eny ve frekvenˇcn´ı oblasti a n´asledn´ y pˇrechod zpˇet do oblasti ˇcasov´e. 27
Obr´azek 3.4: Uk´azka nastaven´ı zdroje modelu parabolick´e rovnice dvoupaprskovou metodou
Pˇri praktick´e aplikaci vztahu (3.22) v modelu vyvst´av´a nˇekolik u ´skal´ı. Pro pevn´e spoje na dlouh´e vzd´alenosti je potˇreba spr´avnˇe volit ˇs´ıˇrku svazku. Zpravidla pokud je pˇr´ıliˇs velk´a, zvˇetˇsuj´ı se v´ ypoˇcetn´ı n´aroky d´ıky vˇetˇs´ımu mnoˇzstv´ı energie vyzaˇrovan´eho do absorpˇcn´ı vrstvy. Ta mus´ı b´ yt ˇsirˇs´ı a to se projev´ı v kaˇzd´em cyklu v´ ypoˇctu. Pokud je u ´hel ˇs´ıˇren´ı θ menˇs´ı neˇz ˇs´ıˇrka hlavn´ıho paprsku BW , doch´az´ı ke z´ uˇzen´ı vyzaˇrovan´eho kuˇzelu (ve 2D sp´ıˇse troj´ uheln´ıku) na u ´hel θ. V tu chv´ıli je rozd´ıl intenzit elektrick´eho pole vyzaˇrovac´ı charakteristiky < 3dB a pro θ << BW je vyzaˇrovan´e pole v tomto v´ yseku t´emˇeˇr shodn´e s polem izotropn´ıho z´aˇriˇce. Standardn´ı volba pro dlouh´e spoje je ale zpravidla θ > BW . Nejvˇetˇs´ım u ´skal´ım je volba normovac´ıho koeficientu G. Zde je tˇreba vyuˇz´ıt nˇekter´ y z dobˇre popsan´ ych analytick´ ych model˚ u a nastavit normovac´ı koeficient G tak, aby se ˇreˇsen´ı pomoc´ı parabolick´e rovnice shodovalo s analy28
tick´ ym ˇreˇsen´ım. Existuje ˇrada moˇznost´ı jak koeficient G nastavit. Jednou ze z´akladn´ıch je pomoc´ı dvoupaprskov´eho (2-ray) modelu. Dvouparskov´a metoda byla pops´ana v kapitole 2.2 a za dodrˇzen´ı urˇcit´ ych podm´ınek je moˇzn´e pouˇz´ıt ji k nastaven´ı zdroje v modelu parabolick´e rovnice. Je nutn´e, aby se v modelu s parabolickou rovnic´ı neprojevovalo zakˇriven´ı zemˇe a z´aroveˇ n se neprojevoval vliv refraktivity N . To lze jednoduˇse udˇelat zvolen´ım indexu lomu n = 1 pro celou modelovanou oblast. Nastaven´ı zdroje modelu parabolick´e rovnice se prov´ad´ı zmˇenou koeficientu G dokud nejsou v´ ysledky obou metod srovnateln´e. To je uk´az´ano na obr. 3.4, kde je vynesena intenzita elektrick´eho pole E ku intenzitˇe elektrick´eho pole pro voln´ y prostor E0 v logaritmick´e m´ıˇre. Na ose x je pak vynesena v´ yˇska pˇrij´ımac´ı ant´eny v metrech. V´ yˇska vys´ılac´ı ant´eny je 30m a frekvence 7GHz. Vzhledem k diskr´etn´ımu ˇreˇsen´ı obou metod odhadu difrakˇcn´ıch ztr´at jsou viditeln´e minim´aln´ı odchylky, kter´e nemaj´ı pro pˇresnost nastaven´ı ˇz´adn´ y v´ yznam. Implementace dvoupaprskov´e metody do prostˇred´ı Matlab je uvedena v Pˇr´ıloze. Z´aroveˇ n jsou tato a nˇekter´e dalˇs´ı metody nastaven´ı zdroje bl´ıˇze pops´any v literatuˇre napˇr. [7].
Obr´azek 3.5: Model parabolick´e rovnice pro nastaven´ı zdroje
29
Rozloˇzen´ı intenzity elektromagnetick´eho pole E v logaritmick´e m´ıˇre je uvedeno na obr. 3.5. Zde je patrn´ y typick´ y vzor stˇr´ıdaj´ıc´ıch se maxim a ostr´ ych minim v z´avislosti na v´ yˇsce nad zem´ı. Ta vznikaj´ı sˇc´ıt´an´ım sloˇzek pˇr´ım´ ych a odraˇzen´ ych od zemˇe, kter´e vlivem rozd´ıln´e d´elky dr´ahy ˇs´ıˇren´ı maj´ı rozd´ılnou f´azi.
3.6
Modelov´ an´ı ter´ enu
Posledn´ım krokem pˇri vytv´aˇren´ı modelu je pˇrid´an´ı reli´efu ter´enu. Opˇet je v literatuˇre nab´ızena ˇrada moˇznost´ı jak model ter´enu vytvoˇrit [1], [2], [14]. Zvolen´a metoda je z pohledu implementace jednoduch´a, ale pro spr´avnˇe zvolen´ y krok ∆x je plnˇe funkˇcn´ı. V´ yraznou v´ yhodou modelov´an´ı ter´enu v modelu parabolick´e rovnice na rozd´ıl od aproximace ter´enu r˚ uzn´ ymi tvary [3], [4], [18] je moˇznost volby parametr˚ u atmosf´ery, kter´e ve zjednoduˇsen´ ych modelech nejsou zahrnuty.
Obr´azek 3.6: Sch´ema v´ ypoˇctu pro pˇrekon´an´ı ter´enn´ı pˇrek´aˇzky Zvolen´a tzv. schodiˇst’ov´a metoda modelov´an´ı ter´enu je zaloˇzena na zjednoduˇsen´ı reli´efu ter´enu na obd´eln´ıky o ˇs´ıˇrce ∆x a v´ yˇsce l∆z pro l = 0, 1, 2, ..., L. Pro vektor t(xK ); xK = 1, 2, ..., K, kter´ y symbolizuje v´ yˇsku pˇrek´aˇzky ve vzd´alenosti xK ∆x, se implementace samotn´a nezbytnˇe dˇel´ı podle toho, zda n´asleduj´ıc´ı ter´enn´ı segment je vyˇsˇs´ı neˇz ten pˇredchoz´ı t(x0 ) < t(x0 + ∆x) nebo niˇzˇs´ı neˇz ten pˇredchoz´ı t(x0 ) > t(x0 + ∆x). Pokud je segment stejnˇe vysok´ y jako ten pˇredchoz´ı t(x0 ) = t(x0 + ∆x), pro v´ ypoˇcet dalˇs´ıho cyklu se nic nemˇen´ı.
30
Pokud plat´ı t(x1 ) < t(x1 + ∆x), pak se pro v´ ypoˇcet vektoru u(x1 , z) nic nemˇen´ı. Dalˇs´ı krok u(x1 + ∆x, z) je poˇc´ıt´an ze zkr´acen´eho vektoru u(x1 , z) pro z > t(x1 ), kter´ y je doplnˇen shora nulami. Situace je zn´azornˇena graficky na obr. 3.6. V opaˇcn´em pˇr´ıpadˇe, kdy plat´ı t(x2 ) > t(x2 + ∆x), je zkr´acen´ y vektor u(x2 , z) pro z > t(x2 ) ale shora doplnˇen´ y na d´elku L zkr´acen znovu u(x2 , z) pro z > 0 a pro v´ yˇsky z ≤ t(x2 ) je doplnˇen odspodu nulami. Situace je opˇet zjednoduˇsenˇe zn´azornˇena na obr´azku 3.6. Veˇsker´e hodnoty u(x, z) pro ∀x a z > zmax jsou pak zahozeny a m´ısta, kde t(x) > 0, jsou vyplnˇena nulami do v´ yˇsky ter´enu z = ∆zt(x).
3.7
Pˇ resnost modelov´ an´ı
V t´eto kapitole budou zm´ınˇeny nˇekter´e moˇzn´e chyby, kter´e vznikaj´ı zejm´ena zjednoduˇsov´an´ım Helmholtzovy rovnice (3.2) a diskretizac´ı, kter´e umoˇzn ˇuj´ı numerick´e ˇreˇsen´ı parabolick´e rovnice. Hned na u ´vod je potˇreba poˇc´ıtat s t´ım, ˇze tento model je definov´an pouze ve dvou prostorov´ ych os´ach a tedy modeluje pouze zvolen´ y ˇrez ter´enem. Z´aroveˇ n bylo zanedb´ano zpˇetn´e ˇs´ıˇren´ı vlny, kter´e by se mohlo pro jist´e velmi specifick´e pˇr´ıpady projevit ve v´ ysledn´em poli. Spr´avn´a volba u ´hlu ˇs´ıˇren´ı θ uˇz byla zm´ınˇena v kapitole 3.1. K t´e se v´aˇze i element´arn´ı geometrick´a u ´vaha, kde je nutn´e zvolit spr´avn´ yu ´hel ˇs´ıˇren´ı θ, aby se pole mohlo ˇs´ıˇrit do m´ısta pˇrij´ımac´ı ant´eny, kter´e m˚ uˇze b´ yt bezprostˇrednˇe za pˇrek´aˇzkou nebo mimo hlavn´ı lalok vys´ılac´ı ant´eny. Dalˇs´ım zdrojem chyb je diskretizace spojit´eho prostoru, kter´a je nutn´a pro ˇc´ıslicov´e zpracov´an´ı modelu. Rozdˇelen´ı cel´e modelovan´e oblasti na rastr s krokem ∆x a ∆z jiˇz bylo zm´ınˇeno v kapitole 3.3. Volba parametr˚ u ∆x nen´ı jednoznaˇcn´a a je nutn´e vˇenovat ji pozornost. Mnoho r˚ uzn´ ych doporuˇcen´ı pro nastaven´ı je moˇzno nal´ezt v literatuˇre. Napˇr´ıklad v [2] se uv´ad´ı ∆x = 10λ aˇz 100λ nebo v [5] a [8] jsou shodnˇe uvedeny hodnoty ∆x = 2k(∆z)2 . Podobnˇe pˇri nastaven´ı zdroje sign´alu je nutn´e vˇenovat velkou pozornost volbˇe normovac´ıho koeficientu G . Ten je z´avisl´ y na mnoha veliˇcin´ach jako je ˇs´ıˇrka hlavn´ıho svazku BW , elevace θ0 , frekvence λ a u ´hel ˇs´ıˇren´ı θ pˇri jejichˇz zmˇenˇe je nutn´e opˇetovn´e nastaven´ı normovac´ıho koeficientu G. V posledn´ı ˇradˇe je pˇri v´ ypoˇctu ˇcasto nutn´e zaokrouhlov´an´ı zejm´ena v´ yˇsek. To je samozˇrejmˇe pˇr´ım´ ym d˚ usledkem diskretizace prostoru. Vˇsechny v´ yˇsky ant´en, pˇrek´aˇzek a ter´enn´ıch profil˚ u mus´ı nab´ yvat hodnot v n´asobc´ıch ∆z, aby s nimi bylo moˇzn´e pracovat.
31
Kapitola 4 Vliv tvaru pˇ rek´ aˇ zky a geometrie spoje na difrakˇ cn´ı ztr´ aty V minul´e kapitole vytvoˇren´ y model byl pouˇzit pro modelov´an´ı nˇekter´ ych sc´en´aˇr˚ u, kter´e mohou nastat zejm´ena na pevn´ ych mikrovlnn´ ych spoj´ıch. Zvolen´e frekvence 7, 23 a 38GHz jsou jen reprezentativnˇe zvolen´a trojice, kter´a pokr´ yv´a bˇeˇznˇe pouˇz´ıvan´e frekvence provozovan´e na pevn´ ych spoj´ıch u n´as [15] i v zahraniˇc´ı [16]. Na modelu byla provedena nˇekter´a zjednoduˇsen´ı a idealizace s c´ılem vylouˇcit z modelu jevy, kter´e pˇr´ımo nesouvis´ı s difrakˇcn´ımi ztr´atami, na kter´e je tato pr´ace zamˇeˇrena. Mezi tyto patˇr´ı za prv´e pˇrid´an´ı absorpˇcn´ı z´ony pod spodn´ı hranici modelu, tak aby nedoch´azelo k odraz˚ um od zemˇe a ovlivˇ nov´an´ı v´ ysledn´e u ´tlumov´e kˇrivky. Pˇredch´az´ı se t´ım zejm´ena z´avislosti u ´tlumov´e kˇrivky na v´ yˇsce vys´ılac´ı ant´eny, d´elce spoje, u ´hlu ˇs´ıˇren´ı a vyzaˇrovac´ı charakteristice vys´ılac´ı ant´eny. Za druh´e prov´adˇen´ı vˇsech simulac´ı mimo povrch Zemˇe, tedy bez jak´ehokoliv vlivu zakˇriven´ı Zemˇe na vzd´alenosti v ˇra´dech des´ıtek kilometr˚ u a vyˇsˇs´ı. Za tˇret´ı se jedn´a o nastaven´ı indexu lomu n(x, z) = 1; ∀x, z. To implikuje ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny ve vakuu, takˇze nedoch´az´ı k jej´ımu zakˇriven´ı jako je tomu v troposf´eˇre bˇeˇzn´e. V kapitol´ach 4.1 aˇz 4.5 budou postupnˇe prezentov´any v´ ysledky pr´ace s vytvoˇren´ ym modelem, kter´e popisuj´ı chov´an´ı difrakˇcn´ıch ztr´at pro r˚ uzn´e tvary pˇrek´aˇzek, frekvence, vzd´alenosti a obecnˇe pro r˚ uzn´e geometrie spoj˚ u.
32
4.1
Vliv tvaru pˇ rek´ aˇ zky
Prvn´ım krokem pˇri simulac´ıch bylo zjiˇstˇen´ı vlivu tvaru pˇrek´aˇzky na difrakˇcn´ı ztr´aty. Tento krok je pro dalˇs´ı pr´aci s modelem z´asadn´ı, a proto je nutn´e zav´est parametry jednoznaˇcnˇe definuj´ıc´ı danou pˇrek´aˇzku. Tyto parametry budou pouˇzity i v dalˇs´ıch kapitol´ach. Model jako takov´ y umoˇzn ˇuje vytvoˇrit t´emˇeˇr libovolnou pˇrek´aˇzku, tedy umoˇzn ˇuje pro takˇrka libovoln´ y spoj vytvoˇrit adekv´atn´ı ter´enn´ı model. Nen´ı c´ılem t´eto pr´ace pro r˚ uzn´e ter´enn´ı reli´efy zjiˇst’ovat v´ ysledn´e elektromagnetick´e pole v m´ıstˇe pˇrij´ımac´ı ant´eny, ale sp´ıˇse zobecnit v´ ysledky mˇeˇren´ı do jednoduˇsˇs´ıch pravidel t´ ykaj´ıc´ıch se difrakˇcn´ıch ztr´at. Z tohoto d˚ uvodu bylo zvoleno ˇsest r˚ uzn´ ych tvar˚ u pˇrek´aˇzek, kter´e jsou definov´any nejv´ yˇse 2 parametry (vyjma v´ yˇsky pˇrek´aˇzky). Tvary jsou zobrazeny na obr. 4.1, kde jsou parametry vyznaˇceny.
Obr´azek 4.1: Uk´azky pouˇzit´ ych tvar˚ u pˇrek´aˇzek
U noˇzov´e pˇrek´aˇzky je jedin´ ym parametrem v´ yˇska pˇrek´aˇzky. Je nutn´e ale vn´ımat, ˇze pˇrek´aˇzky jsou v ose x modelov´any s rozliˇsen´ım ∆x. Noˇzov´a 33
pˇrek´aˇzka tedy nen´ı nekoneˇcnˇe u ´zk´a, ale je to obd´eln´ık se ˇs´ıˇrkou ∆x. Pro pˇresn´e modelov´an´ı je vhodn´e volit ∆x co moˇzn´a nejniˇzˇs´ı. Elipsovit´a pˇrek´aˇzka je definov´ana jako r b2 b2 telipse (x) = 2 x − 2 x2 , (4.1) a a kde a je d´elka hlavn´ı poloosy, kter´a je rovnobˇeˇzn´a s osou x a urˇcuje ˇs´ıˇrku pˇrek´aˇzky ve v´ yˇsce z = 0. b je d´elka vedlejˇs´ı poloosy, kter´a je kolm´a na osu x a urˇcuje v´ yˇsku pˇrek´aˇzky. Troj´ uheln´ıkov´a a obd´eln´ıkov´a pˇrek´aˇzka je definov´ana ˇs´ıˇrkou z´akladny a v´ yˇskou pˇrek´aˇzky. Pˇrek´aˇzka ve tvaru Gaussovy funkce je definov´ana x (4.2) tgauss (x) = be− 2σ2 , kde b je v´ yˇska pˇrek´aˇzky a σ je parametr urˇcuj´ıc´ı ˇs´ıˇrku pˇrek´aˇzky. Pˇrek´aˇzka typu obd´eln´ık-gauss je pak spojen´ı obd´eln´ıkov´e pˇrek´aˇzky a pˇrek´aˇzky ve tvaru Gaussovy funkce. Zde je pro definov´an´ı potˇreba kromˇe v´ yˇsky tak´e ˇs´ıˇrka podstavy obd´eln´ıkov´e pˇrek´aˇzky a parametr σ Gaussovy funkce. Simulace s tˇemito pˇrek´aˇzkami byly provedeny na jiˇz zm´ınˇen´ ych frekvenc´ıch 7, 23 a 38GHz nejprve na vzd´alenost 2km, kde pˇrek´aˇzka je um´ıstˇena uprostˇred spoje. R˚ uzn´e m´ıry zast´ınˇen´ı ν byly z´ısk´av´any zmˇenou v´ yˇsky pˇrij´ımac´ı ant´eny pro konstantn´ı v´ yˇsku pˇrek´aˇzky. Druh´ y zp˚ usob, kter´ y se nab´ız´ı, je zmˇena v´ yˇsky pˇrek´aˇzky pro konstantn´ı v´ yˇsku pˇrij´ımac´ı ant´eny. Ten je v´ ypoˇcetnˇe n´aroˇcnˇejˇs´ı, protoˇze pro kaˇzdou hodnotu m´ıry zast´ınˇen´ı ν je nutn´e vymodelovat cel´ y prostor. V´ yhodou je, ˇze pˇrij´ımac´ı ant´ena je neust´ale v maximu vyzaˇrovac´ı charakteristiky vys´ılac´ı ant´eny, a tedy touto vyzaˇrovac´ı charakteristikou nen´ı nijak ovlivnˇena. Kromˇe zm´ınˇen´eho jsou obˇe metody rovnocenn´e.
Obr´azek 4.2: Profil trasy pro hraniˇcn´ı kˇrivky difrakˇcn´ıch ztr´at: sf´erick´ y povrch a noˇzov´a pˇrek´aˇzka
34
Pro usnadnˇen´ı porovn´av´an´ı difrakˇcn´ıch ztr´at pro r˚ uzn´e pˇr´ıpady bylo pouˇzito dvou hraniˇcn´ıch kˇrivek. Tento model byl inspirov´an doporuˇcen´ım ITU-R P.530 [17], kde je pouˇzit pro vyhodnocen´ı difrakˇcn´ıch ztr´at pro obecn´ y pˇr´ıpad. Nejpˇr´ıznivˇejˇs´ı pˇr´ıpad pˇrek´aˇzky, tedy ten s nejniˇzˇs´ımi difrakˇcn´ımi ztr´atami ˇ sen´ı pro zvolenou m´ıru zast´ınˇen´ı ν, je ide´aln´ı noˇzov´a pˇrek´aˇzka (knife-edge). Reˇ pro noˇzovou pˇrek´aˇzku je moˇzn´e z´ıskat pomˇernˇe jednoduch´ ym v´ ypoˇctem uveden´ ym v kapitole 2.1 nebo [4]. Nejm´enˇe pˇr´ızniv´ y pˇr´ıpad jsou difrakˇcn´ı ztr´aty zp˚ usoben´e sf´erick´ ym povrchem Zemˇe (v´ ypoˇcet viz [4]). Zde byla zvolena d´elka spoje 70km, kde je jiˇz zakˇriven´ı Zemˇe na spoji dobˇre patrn´e. Tato kˇrivka pak byla pouˇzita ve vˇsech grafech, kter´ ych se tato problematika t´ yk´a, a je oznaˇcena jako ”sf´erick´a zemˇe ITU-R P.526”. Takto definovan´a hranice je sp´ıˇse orientaˇcn´ı, protoˇze, jak bylo uvedeno dˇr´ıve, zemsk´e zakˇriven´ı nen´ı souˇc´ast´ı modelu. Pˇresto je vhodn´e vymezit prostor, kde se difrakˇcn´ı ztr´aty pro r˚ uzn´e pˇrek´aˇzky mohou pohybovat. Pro n´azornost je spoj s obˇema pˇrek´aˇzkami: sf´erick´ y povrch a noˇzov´a pˇrek´aˇzka zobrazen na obr. 4.2. Sch´ema pro vˇetˇs´ı n´azornost nen´ı v mˇeˇr´ıtku. Zakˇriven´ı povrchu nen´ı na 70km dlouh´em spoji tak velk´e. V´ ysledky simulac´ı pro zvolenou geometrii spoje jsou na obr. 4.3 - 4.5. Zde jsou patrn´e rozd´ıly zejm´ena mezi dvˇema skupinami. V prvn´ı skupinˇe, kde je troj´ uheln´ıkov´a, eliptick´a a gaussovsk´a pˇrek´aˇzka, je zhorˇsen´ı difrakˇcn´ıch ztr´at oproti noˇzov´e pˇrek´aˇzce pro zadan´e parametry < 3dB. Ve druh´e skupinˇe, kde jsou obd´eln´ıkov´a pˇrek´aˇzka a pˇrek´aˇzka typu obd´eln´ık-gauss, je zv´ yˇsen´ı difrakˇcn´ıch ztr´at jiˇz velmi dobˇre patrn´e. Pro m´ıru zast´ınˇen´ı ν = 1 je to kolem 9dB. Pˇri porovn´an´ı v´ ysledk˚ u pro r˚ uzn´e frekvence je vidˇet m´ırnou frekvenˇcn´ı z´avislost difrakˇcn´ıch ztr´at. U vyˇsˇs´ıch frekvenc´ı doch´az´ı ke zmenˇsov´an´ı rozd´ılu mezi jednotliv´ ymi tvary a k m´ırn´emu sn´ıˇzen´ı difrakˇcn´ıch ztr´at celkovˇe. V´ yznam frekvenˇcn´ı z´avislosti ale nen´ı pro potˇreby pl´anov´an´ı pevn´ ych spoj˚ u nijak z´asadn´ı, protoˇze zmˇeny difrakˇcn´ıch ztr´at se pohybuj´ı v ˇr´adu desetin decibelu. Pro dalˇs´ı simulace bude ˇcasto pouˇz´ıv´ana pouze pˇrek´aˇzka typu obd´eln´ıkgauss. Prvn´ım d˚ uvodem jsou nejvyˇsˇs´ı difrakˇcn´ı ztr´aty z prezentovan´ ych tvar˚ u, coˇz je vhodn´e pro potˇreby pl´anov´an´ı pevn´ ych spoj˚ u. Dalˇs´ı v´ yhodou je znaˇcn´a variabilita volby tvaru d´ana dvˇema parametry, kter´e umoˇzn ˇuj´ı vytvoˇrit pˇri vhodn´e volbˇe parametr˚ u gaussovskou pˇrek´aˇzku, obd´eln´ıkovou pˇrek´aˇzku, noˇzovou pˇrek´aˇzku a samozˇrejmˇe pˇrek´aˇzku typu obd´eln´ık-gauss. V posledn´ı ˇradˇe lze ˇr´ıci, ˇze nejde o vykonstruovanou pˇrek´aˇzku, kter´a nen´ı aplikovateln´a na obecn´ y krajinn´ y reli´ef, ale vcelku pˇrirozen´ y tvar. Tato pˇrek´aˇzka byla nad´ale zkoum´ana ve smyslu vlivu volby parametr˚ u (ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky w a parametru σ) na difrakˇcn´ı ztr´aty ve zvolen´em intervalu 35
Obr´azek 4.3: Difrakˇcn´ı ztr´aty v 7GHz pro r˚ uzn´e tvary pˇrek´aˇzek a parametry: ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky 200m, σ = 100
36
Obr´azek 4.4: Difrakˇcn´ı ztr´aty v 23GHz pro r˚ uzn´e tvary pˇrek´aˇzek a parametry: ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky 200m, σ = 100
37
Obr´azek 4.5: Difrakˇcn´ı ztr´aty v 38GHz pro r˚ uzn´e tvary pˇrek´aˇzek a parametry: ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky 200m, σ = 100
38
m´ıry zast´ınˇen´ı ν. S ohledem na v´ yˇse prezentovan´e v´ ysledky n´ızk´e frekvenˇcn´ı z´avislosti difrakˇcn´ıch ztr´at budou d´ale uv´adˇeny v´ ysledky pro 23 a 38GHz pouze bude-li to m´ıt nˇejak´ y z´asadn´ı d˚ uvod. Pro pˇrehlednost graf˚ u byl nejprve zkoum´an vliv ˇs´ıˇrky obd´eln´ıkov´e ˇca´sti pˇrek´aˇzky w (viz obr. 4.6) se σ = 100, kdy geometrie spoje z˚ ust´av´a stejn´a jako v pˇredchoz´ım pˇr´ıpadˇe. V grafu jsou pˇrid´any hodnoty ˇs´ıˇrky obd´eln´ıkov´e ˇca´sti w v metrech k jednotliv´ ym kˇrivk´am pro lepˇs´ı ˇcitelnost. Difrakˇcn´ı ztr´aty se pak pro r˚ uzn´e ˇs´ıˇrky pˇrek´aˇzky w pohybuj´ı od kˇrivky gaussovsk´e pˇrek´aˇzky (w = 0m), kter´a je nejpˇr´ıznivˇejˇs´ım pˇr´ıpadem, po ˇs´ıˇrku obd´eln´ıkov´e ˇca´sti pˇrek´aˇzky typu obd´eln´ık-gauss w = 500m. Zde je potˇreba ˇr´ıci, ˇze pro vyˇsˇs´ı hodnoty ˇs´ıˇrky w, by difrakˇcn´ı ztr´aty pˇrekroˇcily hodnoty ztr´at pro sf´erickou Zemi, kter´e byly uvedeny jako nejhorˇs´ı moˇzn´ y pˇr´ıpad. To je d´ano ne zcela robustn´ı definic´ı m´ıry zast´ınˇen´ı ν, kter´e bude vˇenov´ana jedna z n´asleduj´ıc´ıch kapitol. Nasnadˇe je i ot´azka potˇreby provozov´an´ı pevn´eho spoje, kde v´ıce neˇz 25% d´elky spoje je tvoˇreno pˇrek´aˇzkou.
Obr´azek 4.6: Difrakˇcn´ı ztr´aty v 7GHz pro r˚ uzn´e ˇs´ıˇrky pˇrek´aˇzky (σ = 100)
39
Obr´azek 4.7: Difrakˇcn´ı ztr´aty v 7GHz pro r˚ uzn´e ˇs´ıˇrky w a r˚ uzn´e hodnoty parametru σ pˇrek´aˇzky obd´eln´ık-gauss
Vliv ˇs´ıˇrky w je tedy znaˇcn´ y a v jedn´e z n´asleduj´ıc´ıch kapitol bude jeˇstˇe zm´ınˇen v kontextu d´elky spoje. Pokud se zvol´ı ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky w konstantn´ı a bude se mˇenit druh´ y z parametr˚ u: σ, tak rozd´ıly nejsou zas tak patrn´e. To je uk´az´ano na obr. 4.7. Pro kaˇzdou ze ˇs´ıˇrek w = 10, 200 a 500m se mˇenil parametr σ = 10, 100 a 200. Protoˇze nen´ı jednoduch´e si pod hodnotami bezrozmˇern´eho parametru sigma pˇredstavit konkr´etn´ı tvar, jsou na obr. 4.8 uk´az´any tvary gaussovsk´e pˇrek´aˇzky pro spoj dlouh´ y 2km s pˇrek´aˇzkou uprostˇred a hodnotami sigma parametru σ = 10, 100 a 200. Pˇrestoˇze tvary Gaussovsk´ ych funkc´ı jsou celkem rozd´ıln´e, tak kˇrivky difrakˇcn´ıch ztr´at pro r˚ uzn´e σ zobrazen´e na obr. 4.7 jsou si velmi podobn´e. Nejvˇetˇs´ı rozd´ıl zp˚ usob´ı zmˇena parametru σ u n´ızk´ ych hodnot ˇs´ıˇrky w, kde dosahuje aˇz kolem 1, 2dB. I tak je to celkem mal´a zmˇena, kter´a je v porovn´an´ı se zmˇenami pr˚ ubˇeh˚ u na obr. 4.6 zanedbateln´a. 40
Obr´azek 4.8: Gaussovsk´a pˇrek´aˇzka pro r˚ uzn´e hodnoty parametru σ
41
4.2
Vliv d´ elky spoje
V minul´e kapitole byly zavedeny z´aklady pro posuzov´an´ı difrakˇcn´ıch ztr´at ˇcistˇe na z´akladˇe tvaru pˇrek´aˇzky. V t´eto kapitole bude ˇreˇsena zejm´ena ot´azka vlivu d´elky pevn´eho spoje na difrakˇcn´ı ztr´aty. Nejprve bude zkoum´am pˇr´ıpad, kdy pro st´ale stejnou pˇrek´aˇzku um´ıstˇenou uprostˇred pevn´eho spoje bude mˇenˇena vzd´alenost mezi vys´ılaˇcem a pˇrij´ımaˇcem. Zvolen´a pˇrek´aˇzka bude jako v mnoha pˇr´ıpadech v pˇredchoz´ı kapitole pˇrek´aˇzka typu obd´eln´ık-gauss s parametry w = 200m, σ = 100m. D´elky pevn´ ych spoj˚ u byly zvoleny 2, 5, 10, 20, 50 a 100km. To by mˇelo pokr´ yt velkou vˇetˇsinu d´elek provozovan´ ych pevn´ ych spoj˚ u.
Obr´azek 4.9: Difrakˇcn´ı ztr´aty pro r˚ uzn´e d´elky spoje
V´ ysledky jsou patrn´e z obr. 4.9. S rostouc´ı d´elkou pevn´eho spoje kles´a vliv tvaru pˇrek´aˇzky a kˇrivka difrakˇcn´ıch ztr´at se bl´ıˇz´ı k difrakˇcn´ım ztr´at´am noˇzov´e pˇrek´aˇzky. Toto plat´ı samozˇrejmˇe i pro vˇsechny tvary pˇrek´aˇzek, kde nejsou rozd´ıly mezi jednotliv´ ymi kˇrivkami tak v´ yrazn´e. Lze pˇredpokl´adat, 42
ˇze kˇrivka difrakˇcn´ıch ztr´at noˇzov´e pˇrek´aˇzky je zde opravdu hraniˇcn´ı poloha, kdy ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky je zanedbateln´a v porovn´an´ı s d´elkou spoje. Jin´ ym pˇr´ıstupem je zmˇena ˇs´ıˇrky pˇrek´aˇzky u ´mˇernˇe ke zmˇenˇe d´elky spoje. Na spoj´ıch d´elky 2, 5, 10, 20, 50 a 100km, bylo mˇeˇreno 8 r˚ uznˇe ˇsirok´ ych obd´eln´ıkov´ ych pˇrek´aˇzek. Ty byly zvoleny nam´ısto obvykle pouˇz´ıvan´ ych pˇrek´aˇzek typu obd´eln´ık-gauss kv˚ uli nejasn´e hodnotˇe parametru σ, kter´a by se mˇela mˇenit u ´mˇernˇe vzhledem k d´elce spoje. Volba konstantn´ıho parametru σ by pak zp˚ usobila zv´ yˇsen´ı difrakˇcn´ı ztr´aty u kratˇs´ıch spoj˚ u. To bylo uk´az´ano ˇ v pˇredchoz´ı kapitole na obr. 4.7. S´ıˇrky pˇrek´aˇzek byly z praktick´ ych d˚ uvod˚ u vyj´adˇreny procentem z d´elky spoje (viz obr. 4.10).
Obr´azek 4.10: Rozd´ıl difrakˇcn´ıch ztr´at zp˚ usoben´ ych obd´eln´ıkovou a noˇzovou pˇrek´aˇzkou, ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky je vyj´adˇrena procentem z d´elky spoje V´ ysledn´e kˇrivky difrakˇcn´ıch ztr´at pro r˚ uzn´e d´elky spoj˚ u, ale shodn´e procentu´aln´ı vyj´adˇren´ı ˇs´ıˇrky pˇrek´aˇzky, jsou si velmi podobn´e. Lze tedy usuzovat, ˇze ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky m˚ uˇze b´ yt dostateˇcnˇe pˇresnˇe vyj´adˇrena procentem z celkov´e d´elky spoje, kter´e zauj´ım´a, bez ohledu na samotnou d´elku 43
spoje. V tomto svˇetle je tedy moˇzn´e pro r˚ uzn´e sc´en´aˇre definovan´e d´elkou spoje, tvarem pˇrek´aˇzky a jej´ımi parametry urˇcit pouh´ ym odeˇcten´ım z obr. 4.10 a pˇripoˇcten´ım difrakˇcn´ıch ztr´at noˇzov´e pˇrek´aˇzky z doporuˇcen´ı ITU-R P.526 odhad pˇredpokl´adan´ ych difrakˇcn´ıch ztr´at. U pˇrek´aˇzek s m´enˇe strmou n´abˇeˇznou a sestupnou hranou se u kratˇs´ıch spoj˚ u projev´ı n´ar˚ ust difrakˇcn´ıch ztr´at vlivem tvaru pˇrek´aˇzky, kter´ y pro delˇs´ı spoje nebude tak v´ yrazn´ y.
4.3
Vliv polohy pˇ rek´ aˇ zky
Prozat´ım vˇsechny simulace vych´azeli z geometrie, kdy pˇrek´aˇzka je pˇresnˇe v polovinˇe d´elky spoje. Pro bliˇzˇs´ı prozkoum´an´ı vlivu pozice pˇrek´aˇzky na v´ yslednou kˇrivku difrakˇcn´ıch ztr´at bylo provedeno nˇekolik simulac´ı na spoji d´elky 2km s pˇrek´aˇzkami s parametry w = 100m, σ = 100. Stˇred pˇrek´aˇzky se pˇri tom pohyboval od vzd´alenosti 500m do vzd´alenosti 1500m od vys´ılaˇce s krokem 100m.
Tabulka 4.1: Maxim´aln´ı rozd´ıl difrakˇcn´ıch ztr´at vlivem zmˇeny polohy pˇrek´aˇzky Tvar pˇrek´aˇzky Rozd´ıl ztr´at (dB) Noˇzov´a
0,04
Elipsovit´a
0,25
Troj´ uheln´ıkov´a
0,05
Obd´eln´ıkov´a
1,80
Gauss
0,25
Obd´eln´ık-gauss
1,87
Protoˇze jsou si v´ ysledn´e kˇrivky velmi podobn´e, v´ ysledn´ y graf by nebyl pˇr´ıliˇs pˇrehledn´ y. V´ ysledky jsou proto vyneseny do tabulky 4.1, kde je pro kaˇzd´ y tvar pˇrek´aˇzky vynesena pouze maxim´aln´ı odchylka od situace um´ıstˇen´ı pˇrek´aˇzky uprostˇred spoje. Maxim´aln´ı odchylky od difrakˇcn´ıch ztr´at pˇrek´aˇzky um´ıstˇen´e uprostˇred spoje dosahuje zpravidla pˇrek´aˇzka nejv´ıce vzd´alen´a, tedy v tomto pˇr´ıpadˇe shodnˇe pˇrek´aˇzka um´ıstˇena v 500m a 1500m od vys´ılaˇce. Pro frekvence 23 a 38GHz jsou v´ ysledky t´emˇeˇr totoˇzn´e. Rozd´ıly jsou v ˇra´du setin aˇz jedn´e desetiny decibelu.
44
Pro dalˇs´ı u ´vahy bude zavedena bezrozmˇern´a veliˇcina l, kter´a pˇredstavuje vzd´alenost pˇrek´aˇzky od vys´ılac´ı ant´eny v n´asobc´ıch d´elky spoje. l=
xp , xmax
(4.3)
kde xp je vzd´alenost stˇredu pˇrek´aˇzky od vys´ılac´ı ant´eny v metrech a xmax je d´elka spoje v metrech. Zde l = 0 oznaˇcuje pozici vys´ılac´ı ant´eny a l = 1 oznaˇcuje pozici pˇrij´ımac´ı ant´eny, coˇz jsou z´aroveˇ n i minim´aln´ı a maxim´aln´ı hodnota veliˇciny l. Pak pro r˚ uzn´e d´elky spoj˚ u se stejn´ ym pomˇerem ˇs´ıˇrky pˇrek´aˇzky ku d´elce spoje a stejn´ ym l jsou v´ ysledn´e kˇrivky difrakˇcn´ıch ztr´at stejn´e, nanejv´ yˇs s rozd´ılem v ˇra´du desetin decibelu. V n´avaznosti na pˇredchoz´ı kapitolu se zd´a b´ yt vhodn´e rozˇs´ıˇren´ı obr´azku 4.10, kde je pˇrek´aˇzka um´ıstˇena uprostˇred spoje, o obr´azky 4.11 - 4.13, kde jsou stˇredy pˇrek´aˇzek um´ıstˇeny ve vzd´alenostech l = 0, 4; 0, 3 a 0, 2. Z´aroveˇ n ˇrada simulac´ı potvrdila, ˇze dvojice l = 0, 4 a l = 0, 6; l = 0, 3 a l = 0, 7; l = 0, 2 a l = 0, 8 jsou si v´ ysledkovˇe velmi podobn´e, coˇz vzhledem k jist´e symetrii nen´ı aˇz tak pˇrekvapiv´e. T´ım je z´aroveˇ n pokryta celkem ˇsirok´a ˇsk´ala moˇzn´ ych um´ıstˇen´ı pˇrek´aˇzek. Lze z´aroveˇ n oˇcek´avat n´ar˚ ust difrakˇcn´ıch ztr´at pro l < 0, 2 resp. l < 0, 2. Tato situace vˇsak pro spoje kratˇs´ıch neˇz 50km nejsp´ıˇs nebude pˇr´ıliˇs obvykl´a.
45
Obr´azek 4.11: Rozd´ıl difrakˇcn´ıch ztr´at zp˚ usoben´ ych obd´eln´ıkovou a noˇzovou pˇrek´aˇzkou, ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky je vyj´adˇrena procentem z d´elky spoje, l = 0, 4
46
Obr´azek 4.12: Rozd´ıl difrakˇcn´ıch ztr´at zp˚ usoben´ ych obd´eln´ıkovou a noˇzovou pˇrek´aˇzkou, ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky je vyj´adˇrena procentem z d´elky spoje, l = 0, 3
47
Obr´azek 4.13: Rozd´ıl difrakˇcn´ıch ztr´at zp˚ usoben´ ych obd´eln´ıkovou a noˇzovou pˇrek´aˇzkou, ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky je vyj´adˇrena procentem z d´elky spoje, l = 0, 2
48
4.4
Relativita m´ıry zast´ınˇ en´ı
M´ıra zast´ınˇen´ı ν byla zat´ım pouˇzita pro srovn´av´an´ı difrakˇcn´ıch ztr´at vˇsech typ˚ u i velikost´ı pˇrek´aˇzek. Tento parametr vˇsak nen´ı zcela dobˇre definov´an pro pˇrek´aˇzky jejichˇz rozmˇery v horizont´aln´ı rovinˇe jsou v´ yraznˇe odliˇsn´e od noˇzov´e pˇrek´aˇzky. D˚ uvodem je v´ ypoˇcet m´ıry zast´ınˇen´ı ν v m´ıstˇe osy pˇrek´aˇzky jako by se jednalo o noˇzovou pˇrek´aˇzku. To nen´ı nijak velk´ y probl´em pro pˇrek´aˇzky, kter´e maj´ı v´ yrazn´e maximum a pot´e ostˇreji klesaj´ı v obou smˇerech osy x. Probl´em nast´av´a u pˇrek´aˇzek se ˇsirˇs´ım vrcholem, jako je obd´eln´ıkov´a pˇrek´aˇzka nebo pˇrek´aˇzka typu obd´eln´ık-gauss. Zde se m˚ uˇze objevit jev, kter´ y je vyobrazen na obr. 4.14. M´ıra zast´ınˇen´ı vypoˇc´ıtan´a ze stˇredu pˇrek´aˇzky neodr´aˇz´ı skuteˇcnou m´ıru zast´ınˇen´ı, kter´a nast´av´a u tohoto konkr´etn´ıho spoje. Na vˇsech obr´azc´ıch 4.14a - 4.14c je vyobrazen spoj s m´ırou zast´ınˇen´ı ν = 0, coˇz znamen´a, ˇze vrchol pˇrek´aˇzky by mˇel b´ yt na pˇr´ım´e spojnici vys´ılac´ı a pˇrij´ımac´ı ant´eny. To plat´ı pouze u obr. 4.14b, u zbyl´ ych obr´azk˚ u je vrchol pˇrek´aˇzky (resp. jeho ˇca´st) nad touto spojnic´ı. Na obr. 4.15 jsou vyobrazeny kˇrivky difrakˇcn´ıch ztr´at pro 14km dlouh´ y spoj na frekvenci 7GHz, kdy pro konstantn´ı m´ıru zast´ınˇen´ı ν = 0 se mˇenila vz´ajemn´a v´ yˇska vys´ılac´ı a pˇrij´ımac´ı ant´eny, podobnˇe jako je vyobrazeno na obr. 4.14. Simulace probˇehla na 6 r˚ uznˇe ˇsirok´ ych pˇrek´aˇzk´ach typu obd´eln´ıkgauss se ˇs´ıˇrkami 0, 1400, 2800, 4200, 5600 a 7000m, vyj´adˇreno v procentech z d´elky spoje 0, 10, 20, 30, 40 a 50%, a parametrem σ = 200. V´ yraznˇejˇs´ı vliv tohoto jevu na uveden´em spoji se projevuje aˇz u pˇrek´aˇzek o ˇs´ıˇrce 40 a 50% z d´elky spoje a pˇri znaˇcn´em relativn´ım v´ yˇskov´em posunut´ı ant´en. U pˇrek´aˇzek ze skupiny troj´ uheln´ıkov´a, gausovsk´a a elipsovit´a pˇrek´aˇzka jsou rozd´ıly v´ yraznˇe niˇzˇs´ı a u noˇzov´e pˇrek´aˇzky je tento jev pozorovateln´ y pouze d´ıky nahrazen´ı nekoneˇcnˇe u ´zk´e pˇrek´aˇzky obd´eln´ıkem o ˇs´ıˇrce ∆x. Z´aroveˇ n se nepodaˇrilo vysledovat chov´an´ı, kter´e by vedlo k pˇr´ıpadn´emu zobecnˇen´ı probl´emu jako v kapitol´ach 4.2 a 4.3. Jedin´ ym vypozorovan´ ym znakem je v´ yrazn´e zv´ yˇsen´ı vlivu tohoto jevu pro kratˇs´ı spoje, kdy u spoje dlouh´eho 2km je pro ν = 0 ˇs´ıˇrku pˇrek´aˇzky 200m a relativn´ı posunut´ı ant´en hRx − hT x = −20m rozd´ıl oproti stavu, kdy jsou obˇe ant´eny stejnˇe vysoko, > 5dB. Toto nen´ı probl´em vˇetˇsiny spoj˚ u, ale sp´ıˇse upozornˇen´ı na moˇzn´ y zdroj chyb pˇri odhadu difrakˇcn´ıch ztr´at. V pˇredchoz´ıch kapitol´ach byly uv´adˇeny pˇr´ıpady, kdy vliv tohoto jevu je stˇeˇz´ı pozorovateln´ y na nˇekter´ ych mezn´ıch pˇr´ıpadech. Jen pro pˇredstavu, na 2km spoji s pˇrek´aˇzkou uprostˇred, kdy vys´ılac´ı ant´ena a vrchol pˇrek´aˇzky jsou v rovinˇe, je v´ yˇska pˇrij´ımac´ı ant´eny pro m´ıru zast´ınˇen´ı ν = 1, 4 o pˇribliˇznˇe 12m n´ıˇze neˇz vys´ılac´ı ant´ena a pro m´ıru zast´ınˇen´ı ν = −0, 7 o pˇribliˇznˇe 4,5m v´ yˇse neˇz vys´ılac´ı ant´ena.
49
Obr´azek 4.14: Problematika definice m´ıry zast´ınˇen´ı ν
50
Obr´azek 4.15: Difrakˇcn´ı ztr´aty pro ν = 0 v z´avislosti na vz´ajemn´e poloze pˇrij´ımac´ı a vys´ılac´ı ant´eny
51
4.5
Porovn´ an´ı modelu s namˇ eˇ ren´ ymi daty
Z´avˇerem budou z´ıskan´e poznatky aplikov´any pˇri porovn´an´ı s hodnotami ˇ ach, proveden´e namˇeˇren´ ymi na spoji Pˇredboj - Chloumek ve stˇredn´ıch Cech´ ˇ katedrou elektromagnetick´eho pole na CVUT v Praze. Cel´e mˇeˇren´ı na tomto a nˇekolika dalˇs´ıch spoj´ıch je podrobnˇe pops´ano v [6]. V prvn´ım kroku bude spoj bl´ıˇze definov´an z dostupn´ ych informac´ı. N´aslednˇe bude analyzov´an na z´akladˇe poznatk˚ u prezentovan´ ych v kapitol´ach 4.1 - 4.4, aby se urˇcilo, zda je moˇzn´e odhadnout difrakˇcn´ı ztr´aty na z´akladˇe uveden´ ych zjednoduˇsen´ı ter´enu. A nakonec bude reli´ef ter´enu implementov´an do prostˇred´ı Matlab a namˇeˇren´e v´ ysledky budou porovn´any s modelem.
Obr´azek 4.16: V´ yˇskopis spoje Pˇredboj-Chloumek s aproximac´ı ter´enu elipsovitou pˇrek´aˇzkou D´elka spoje, kter´ y vede z Pˇredboje (50◦ 130 32.9900 N; 14◦ 280 43.4500 E) do Chloumku (50◦ 210 03.0700 N; 14◦ 300 27.1900 E), je 14 041m. Vys´ılac´ı ant´ena je um´ıstˇena v nadmoˇrsk´e v´ yˇsce 212 m n.m. a pˇrij´ımac´ı ant´ena je v nadmoˇrsk´e v´ yˇsce 184 m n.m. V´ yˇska vys´ılac´ı ant´eny je konstantnˇe ve v´ yˇsce 16,8m nad povrchem Zemˇe. V´ yˇska pˇrij´ımac´ı ant´eny se bude mˇenit a bude upˇresnˇena pro konkr´etn´ı mˇeˇren´ı. Vˇsechna vybran´a mˇeˇren´ı prob´ıhala na frekvenci 6,5GHz. 52
Ter´enn´ı profil mˇeˇren´eho spoje i s aproximac´ı elipsovitou pˇrek´aˇzkou je na obr. 4.16.
Obr´azek 4.17: Rozd´ıl difrakˇcn´ıch ztr´at zp˚ usoben´ ych elipsovitou a noˇzovou pˇrek´aˇzkou, ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky je vyj´adˇrena procentem z d´elky spoje, l = 0, 9
Spoj obsahuje jednu v´ yraznou pˇrek´aˇzku s vrcholem kolem vzd´alenosti 12,25km od vys´ılac´ı ant´eny. Tvar pˇrek´aˇzky je z pˇrek´aˇzek na obr. 4.1 nejv´ıce podobn´ y eliptick´e pˇrek´aˇzce s parametry a = 221m, b = 3000m (viz rovnice (4.1)). To znamen´a, ˇze ˇs´ıˇrka pˇrek´aˇzky w je kolem 21% d´elky spoje. Um´ıstˇen´ı pˇrek´aˇzky je dle v´ yˇse zaveden´e veliˇciny l = 0, 87. Chyba zp˚ usoben´a definic´ı m´ıry zast´ınˇen´ı ν zm´ınˇen´a v kapitole 4.4 se u t´eto pˇrek´aˇzky projev´ı v minim´aln´ı m´ıˇre. Pomoc´ı pro tento ter´en pˇripraven´eho obr´azku, kter´ y je ve sv´e podstatˇe shodn´ y s obr. 4.11 - 4.13, budou odhadnuty difrakˇcn´ı ztr´aty mˇeˇren´eho spoje. Obr´azek 4.17 zobrazuje rozd´ıl difrakˇcn´ıch ztr´at elipsovit´e a noˇzov´e pˇrek´aˇzky pro r˚ uzn´e ˇs´ıˇrky pˇrek´aˇzky w v procentech d´elky spoje ve vzd´alenosti l = 0, 9 a pro ˇsirˇs´ı interval m´ıry zast´ınˇen´ı ν. 53
Obr´azek 4.18: Model spoje Pˇredboj-Chloumek s ter´enn´ım profilem
54
Teoretick´e ztr´aty, kter´e jsou uvedeny v tabulce 4.2 a vyneseny do grafu na obr. 4.19, vznikly seˇcten´ım difrakˇcn´ıch ztr´at na ide´aln´ı noˇzov´e pˇrek´aˇzce z kapitoly 2.1 nebo doporuˇcen´ı ITU-R P.526 [4] a rozd´ılu difrakˇcn´ıch ztr´at na elipsovit´e a noˇzov´e pˇrek´aˇzce, kter´e jsou na obr. 4.17. Tato elipsa je pochopitelnˇe aproximac´ı ter´enn´ıho profilu na spoji Pˇredboj-Chloumek z obr. 4.16. Teoretick´e ztr´aty jsou spoleˇcnˇe s v´ ysledky mˇeˇren´ı [6], modelov´ ymi ztr´atami z´ıskan´e simulac´ı s implementovan´ ym modelem ter´enu v prostˇred´ı Matlab, v´ yˇskou pˇrij´ımac´ı ant´eny a odpov´ıdaj´ıc´ı m´ırou zast´ınˇen´ı ν pro mˇeˇren´ y spoj v tabulce 4.2. Kromˇe toho je tak´e u kaˇzd´e v´ yˇsky pˇrij´ımac´ı ant´eny uvedena refraktivita atmosf´ery, kter´a se projev´ı pouze u namˇeˇren´ ych a modelov´ ych ztr´at. U aproximace elipsovitou pˇrek´aˇzkou byl zvolen index lomu n = 1 pro celou modelovanou oblast. Kˇrivky namˇeˇren´ ych, modelov´ ych a teoretick´ ych ztr´at jsou z´aroveˇ n vyneseny do grafu z´avislosti difrakˇcn´ıch ztr´at na v´ yˇsce pˇrij´ımac´ı ant´eny hRx (obr. 4.19). Je zde pˇrid´ana i pomocn´a osa x, kter´a zobrazuje m´ıru zast´ınˇen´ı spoje ν. Oproti zvyklostem z pˇredchoz´ıho textu je zde otoˇcena orientace osy tak, aby hodnoty m´ıry zast´ınˇen´ı ν odpov´ıdaly hodnot´am v´ yˇsky pˇrij´ımac´ı ant´eny. Model pro odhad difrakˇcn´ıch ztr´at s ter´enn´ım profilem spoje PˇredbojChloumek je na obr. 4.18, kde je vynesena do cel´e modelovan´e oblasti intenzita elektromagnetick´eho pole E v logaritmick´em mˇeˇr´ıtku. Barevn´a stupnice intenzit elektrick´eho pole v decibelech je v prav´e ˇca´sti obr´azku.
Tabulka 4.2: Porovn´an´ı teoretick´ ych, namˇeˇren´ ych a namodelovan´ ych ztr´at V´ yˇska
ν(−)
pˇrij´ımaˇce (m)
Refraktivita
Teoretick´e
Namˇeˇren´e
Modelov´e
(N/km)
ztr´aty (dB)
ztr´aty (dB)
ztr´aty (dB)
12,8
3,34
-61
37
27,34
39
18,6
2,49
-57
31,7
25,45
34,5
23
1,87
-53
25,3
24,47
26,5
27,5
1,17
-53
19,4
22,84
23,4
33,5
0,34
-53
10,9
13,46
15,2
39
-0,48
-54
2,5
8,86
6,4
55
Obr´azek 4.19: V´ ysledn´e kˇrivky difrakˇcn´ıch ztr´at pro spoj Pˇredboj - Chloumek
56
Z´ avˇ er V prostˇred´ı Matlab byl vytvoˇren 2D model pro simulaci ˇs´ıˇren´ı elektromagnetick´e vlny a n´asledn´ y odhad difrakˇcn´ıch ztr´at. V´ ypoˇcetn´ı algoritmus je zaloˇzen na parabolick´e rovnici a implementov´an metodou split-step. S modelem byla provedena ˇrada simulac´ı na mikrovlnn´ ych bezdr´atov´ ych spoj´ıch s jednou pˇrek´aˇzkou, kter´e mˇely za c´ıl prozkoumat vliv tvaru pˇrek´aˇzky a geometrie spoje na velikost difrakˇcn´ıch ztr´at. Hodnoty byly porovn´av´any s modely pro v´ ypoˇcet difrakˇcn´ıch ztr´at z doporuˇcen´ı ITU-R P.526. V´ ysledky prezentovan´e v kapitol´ach 4.1 - 4.4 ukazuj´ı n´ızkou z´avislost difrakˇcn´ıch ztr´at na frekvenci pro m´ıru zast´ınˇen´ı ν < 1, 4 a z´aroveˇ n vysokou z´avislost na tvaru pˇrek´aˇzky. Byly potvrzeny pˇredpoklady, ˇze s rostouc´ı d´elkou mikrovlnn´eho spoje kles´a vliv tvaru pˇrek´aˇzky. Z´aroveˇ n bylo zjiˇstˇeno, ˇze zde nez´aleˇz´ı na absolutn´ıch hodnot´ach d´elky spoje, ale je dostaˇcuj´ıc´ı znalost pomˇeru ˇs´ıˇrky pˇrek´aˇzky ku d´elce spoje. D´ale byly prozkoum´any vlivy pozice pˇrek´aˇzky a vz´ajemn´a poloha vys´ılac´ı a pˇrij´ımac´ı ant´eny. V z´avˇereˇcn´e kapitole 4.5 byly srovn´any hodnoty z´ıskan´e jak teoretick´ ymi u ´vahami z kapitol 4.1 - 4.4, tak simulac´ı na modelu s implementovan´ ym ter´enn´ım profilem na spoji Pˇredboj - Chloumek [6] a srovn´any s mˇeˇren´ım na tomto spoji, kter´e bylo provedeno na katedˇre elektromagnetick´eho pole ˇ CVUT v Praze. Z v´ ysledk˚ u je vidˇet celkem dobr´a shoda v´ ysledk˚ u simulac´ı a namˇeˇren´ ych hodnot pro ν < 1, 2. Teoretick´e ztr´aty nejsou tak pˇresn´e, coˇz m˚ uˇze b´ yt d´ano vlivem refraktivity, kter´a v tˇechto u ´vah´ach nebyla br´ana v potaz a index lomu zde nab´ yv´a hodnoty n(x, z) = 1; ∀x, z. Model vytvoˇren´ y v prostˇred´ı Matlab je funkˇcn´ım z´akladem pro odhad difrakˇcn´ıch ztr´at pˇri n´ızk´e m´ıˇre zast´ınˇen´ı. Model je celkem snadn´e rozˇsiˇrovat o dalˇs´ı ˇc´asti. Zlepˇsen´ı st´avaj´ıc´ıho modelu by bylo moˇzn´e optimalizac´ı k´odu pro zrychlen´ı modelov´an´ı. Pro hrub´ y odhad difrakˇcn´ıch ztr´at je moˇzno vyuˇz´ıt i u ´vah z kapitol 4.1 - 4.4, kter´e vˇsak ze sv´e podstaty nikdy nebudou tak pˇresn´e.
57
Literatura [1] Levy, M: Parabolic equation methods for electromagnetic wave propagation. London: IEE, 2000. ISBN 0 85296 764 0. [2] Barclay, L.W.: Propagation of radiowaves. London: IEE, 2003, 2nd ed. ISBN 0 85296 102 2 [3] Pechaˇc, P., Zv´anovec, S.: Z´aklady ˇs´ıˇren´ı vln pro pl´anov´an´ı pozemn´ıch r´adiov´ych spoj˚ u. Praha: BEN - technick´a literatura, 2007. ISBN 978 80 7300 223 7 [4] ITU-R Recommendation P.526: Propagation by diffraction. Geneva: ITU, 2013. [5] Hosseini, S.R., Shirazi, R.S., Kiaee, A, Pahlavan, P., Sorkherizi, M.S.: UHF Propagation prediction in smooth homogenous Earth using Split-step Fourier algorithm. PIERS Proceeding, Kuala Lumpur, March 2012, pp. 685-689. [6] Koˇr´ınek, T., Kviˇcera M., Valtr, P., Pechaˇc, P., Grabner, M., Kviˇcera, V.: Report on the interference experimental campaign - short-term experiments. CTU in Prague, Faculty of Electrical Engineering, Praha, December 2012. [7] Apaydin, G., Sevgi, L.: Groundwave Propagation at Short Ranges and Accurate Source Modeling. IEEE Antennas and Propagation Magazine, Vol. 55, No.3, June 2013, pp. 244-262.
58
[8] Hitney, H.V.: Hybrid Ray Optics and Parabolic Equation Methods for Radar Propagation Modeling. Naval Command, Control and Ocean Surveillance Center, USA, pp. 58-61. ´ [9] Komrska, J.: Difrakce svˇetla. Ustavu fyzik´aln´ıho inˇzen´ yrstv´ı Fakulty strojn´ıho inˇzen´ yrstv´ı VUT, Brno, 2000. [10] Pechaˇc, P., Valtr, P,: Tropospheric Refraction Modeling Using Ray-Tracing and Parabolic Equation. Radioengineering, Vol. 14, No. 4, December 2005. [11] Apaydin, G., Sevgi, L.: The Split-Step Fourier and Finite Element Based Parabolic Equation Propagation Prediction Tools: Canonical Tests, Systematic Comparisons and Calibration. IEEE Antennas and Propagation Magazine, Vol. 52, No.3, June 2010. [12] ITU-R Recommendation P.527: Electrical characteristics of the surface of the Earth. Geneva: ITU, 1992. [13] ITU-R Recommendation P.832: World Atlas of Ground Conductivities. Geneva: ITU, 2012. [14] Janaswamy, R.: A Curvilinear Coordinate-Based Split-Step Parabolic Equation Method for Propagation Predictions over Terrain. IEEE transactions on antennas and propagation, Vol. 46, No. 7, July 1998, pp. 1089-1097. [15] The European Table of Frequency Allocations and Aplications in the Frequency Range 8.3 kHz to 3000 GHz (ECA Table). Electronic Communications Committee (ECC), May 2014. http://www.erodocdb.dk/docs/doc98/official/pdf/ERCRep025.pdf [16] Willis, M.: Course notes. http://www.mike-willis.com/Tutorial/PFL.pdf
59
[17] ITU-R Recommendation P.530: Propagation data and prediction methods required for the design of terrestrial line-of-sight systems. Geneva: ITU, 2013. [18] Deygout, J.: Multiple Knife-Edge Diffraction of Microwaves. IEEE Transactions on Antennas and Propagation, Vol. 14, No. 4, July 1966, pp. 480-489.
60
Pˇ r´ıloha A Parabolick´ a rovnice - k´ od Pˇr´ıloha A obsahuje z´akladn´ı k´od pro vytvoˇren´ı modelu parabolick´e rovnice metodou split-step a spoleˇcnˇe s funkcemi z Pˇr´ılohy B tvoˇr´ı samostatnˇe funkˇcn´ı celek, kter´ y nen´ı potˇreba d´ale upravovat. Dalˇs´ı doplˇ nuj´ıc´ı funkce, kter´e nejsou pro bˇeh programu z´asadn´ı, ale pouze rozˇsiˇruj´ı jeho funkˇcnost, jsou pˇriloˇzeny na CD. %% Z´ akladn´ ı definice freq=6.5e9; theta_max=5;
% frekvence (Hz) % u ´hel s ˇı ´ˇ ren´ ı (deg)
c=3e8; lambda=c/freq; k0=2*pi()/lambda; Rz=6378000;
% % % %
rychlost svˇ etla (m/s) vlnova delka (m) vlnove cislo ve vakuu (1/m) polomer Zeme (m)
%% Definice modelovan´ e oblasti x_max=5000; % maximalni vzdalenost (m) z_max=1000; % maximalni vyska (m) - vˇ cetnˇ e tlum´ ıc´ ı %vrstvy p_max=k0*sind(theta_max); delta_x=20; delta_z=pi()/p_max;
% krok ve smeru osy x (m) % krok ve smeru osy z (m)
K=floor(x_max/delta_x)+1; L=floor(z_max/delta_z);
% pocet kroku ve smeru osy x (m) % pocet kroku ve smeru osy z (m)
delta_p=p_max/L; 61
x=linspace(0,x_max,K); z=linspace(delta_z,z_max,L); p=linspace(delta_p,p_max,L);
% generov´ an´ ı osy x % generov´ an´ ı osy z
dN=315-53.*(z.*10^-3); m=(1+(dN*10^-6))+z./Rz;
% v´ yˇ skov´ y profil refraktivity (N/km) % modifikovany index lomu (-)
%% Definice zdroje antenna_height=100; elevation=0; beam_width=3/360*2*pi();
% v´ yˇ ska ant´ eny (m) % elevace (rad) % s ˇ´ ır ˇka svazku (rad)
u=0.54*source(beam_width,elevation,k0,antenna_height,z); %% Definice pˇ rek´ az ˇky l1=x_max/2; l2=x_max-l1; obstacle_height=100; width=3000; sigma=200;
% % % % %
vzd´ alenost pˇ rek´ aˇ zky od Tx (m) vzd´ alenost pˇ rek´ az ˇky od Rx (m) v´ ys ˇka pˇ rek´ aˇ zky (m) s ˇı ´ˇ rka pˇ rek´ az ˇky (m) parametr sigma gaussovy funkce
teren = zeros(1,K); % teren=knife_edge_obstacle(x, l1, obstacle_height, delta_z, % delta_x); % teren(round(l1/delta_x)+1)=round(obstacle_height/delta_z)-1; % teren=elipse_obstacle(x, l1, obstacle_height, width, delta_z); % teren=triangle_obstacle(x, l1, width, obstacle_height, % delta_z, delta_x, teren); % teren=rectangle_obstacle(l1, width, obstacle_height, delta_z, % delta_x, m); % teren=gauss_obstacle(x, sigma, l1, obstacle_height, delta_z); % teren=rectangle_gauss_obstacle(x,sigma, width, l1, obstacle_height, % delta_x, delta_z); %% V´ ypoˇ cet pole v modelovan´ e oblasti A=exp(1i*k0*(1^2-1)*delta_x/2); %(n=1) a zakˇ riven´ ı Zemˇ e %A=exp(1i*k0.*(m.^2-1).*delta_x/2); %(viz volba dN) a zakˇ riven´ ı Zemˇ e B=exp((-1i*p.^2*delta_x)/(2*k0)); 62
% Nezahrnuje vliv refrakce, % Zahrnuje vliv refrakce
ab=tlum_vrstva(L); for i=1:K-1 grad=teren(i+1)-teren(i); if grad>0 u_temp(1:L-grad)=u(grad+1:L,i); u_temp(L-grad+1:L)=0; u(:,i+1)=A.*idst(B.*dst(u_temp(:)).’); u(:,i+1)=ab.*u(:,i+1); elseif grad<0 u_temp(abs(grad)+1:L)=u(1:L-abs(grad),i); u_temp(1:abs(grad))=0; u(:,i+1)=A.*idst(B.*dst(u_temp(:)).’); u(:,i+1)=ab.*u(:,i+1); else u(:,i+1)=A.*idst(B.*dst(u(:,i)).’); u(:,i+1)=ab.*u(:,i+1); end end for q=2:K % Doplnˇ en´ ı ter´ enu do v´ ysledn´ eho modelu u(:,q)=circshift(u(:,q),teren(q)); u(1:teren(q),q)=0; % Korekce v´ ypoˇ ctu z v´ alcov´ e vlny na kulovou val2kul=1./sqrt(sqrt(x(q)^2+(z-antenna_height).^2)).’; u(:,q)=val2kul.*u(:,q); end u=(lambda/(4*pi()))*u+1e-20;
63
Pˇ r´ıloha B Doplˇ nuj´ıc´ı funkce Vytvoˇ ren´ı zdroje s vyzaˇ rovac´ı charakteristikou ve tvaru Gaussovy funkce function y = source(beam_width,elevation,k0,antenna_height,z) % Vˇ sechny promˇ enn´ e maj´ ı stejn´ y v´ yznam jako v hlavn´ ım k´ odu y=(exp(-1i*k0*elevation*z).*exp(-(beam_width^2/(8*log10(2))) *k0^2*(z-antenna_height).^2)).’; end V´ ypoˇ cet intenzity elektromagnetick´ eho pole dvoupaprskovou metodou function e = two_ray_method(h1, h2, d, lambda) ro=-1; k0=2*pi()/lambda;
% koeficient odrazu (-) % vlnov´ e c ˇ´ ıslo (1/m)
% V´ yznam veliˇ cin h, s1 a s2 je patrn´ y z obr. 2.2. % h1 je v´ ys ˇky vys´ ılac´ ı ant´ eny a h2 v´ ys ˇka pˇ rij´ ımac´ ı ant´ eny s1=sqrt(d^2+(h1-h2).^2); s2=sqrt(d^2+(h1+h2).^2); e=exp(-1i*k0*s1)./s1+ro*exp(-1i*k0*s2)./s2; e=(lambda/(4*pi()))*e+1e-20; end 64
V´ ypoˇ cet difrakˇ cn´ıch ztr´ at na noˇ zov´ e pˇ rek´ aˇ zce podle doporuˇ cen´ı ITU-R P.526 pomoc´ı Fresnelova integr´ alu function knife = ITU526(antenna_height, obstacle_height, z, l1, l2, lambda) % Vstupn´ ı parametry maj´ ı stejn´ y v´ yznam jako v hlavn´ ım k´ odu % V´ yznam veliˇ cin d1, d2 a h je patrn´ y z obr. 1.2 d1=sqrt((antenna_height-obstacle_height)^2+l1^2); d2=sqrt((z-obstacle_height).^2+l2^2); h1=antenna_height+(z-antenna_height).*l1/(l1+l2); h=obstacle_height-h1; v=h.*sqrt(2./lambda.*(1./d1+1./d2));
% m´ ıra zast´ ınˇ en´ ı
% V´ ypoˇ cet difrakˇ cn´ ıch ztr´ at pomoc´ ı Fresnelova integr´ alu for i=1:length(v) C=integral(@(s) cos(pi().*s.^2./2),0,v(i)); S=integral(@(s) sin(pi().*s.^2./2),0,v(i)); diff_loss(i)=20*log10(sqrt((1-C-S)^2+(C-S)^2)/2); end FSL=20*log10(4*pi()*(l1+l2)/lambda); % Ztr´ aty voln´ ym prostorem knife=diff_loss-FSL; end Generov´ an´ı tlum´ıc´ı vrstvy function tlum = tlum_vrstva(delka) % vstupn´ ı parametr d´ elka urˇ cuje d´ elku vektoru, kter´ a by mˇ ela b´ yt % rovna d´ elce v´ yˇ skov´ eho vektoru z w=hann(2*(delka-floor(delka/4))); tlum=[ones(floor(delka/4),1); w(length(w)/2+1:length(w))]; end
65