PŘEMOSTĚNÍ d i v a d e l n í
f e s t i v a l
III 28. března 2014
řízeních a zisku finančních prostředků ze zmíněného zdroje. Abychom vám přiblížili styl uvažování ctěného ČR úřednictva, pořídili jsme s Bc. Františkem Minaříkem rozhovor a doufáme, že vám udělá stejnou radost, jako nám. První představení čtvrtečního dne se konalo hned po obědě. Řízek s bramborem v žaludku byl velkým soupeřem pro skupinu studentů, která se pokusila před diváky prostřít duchovní stravu ve formě dvou detektivek Agathy Christie – Dvojčlenku. Těžko říct, co se stalo, že diváci nerozeznali přestávku inscenace od jejího konce. To byla v tu chvíli ta největší záhada spolu s tím, že představení nabylo na délce. Soubor však jistě lze pochválit za odvahu při sbírání zkušeností i zdravou drzost, se kterou se vrhl mezi přehlídkové vlčí smečky. Litoměřická ZUŠ si vedla v druhé inscenaci dne o poznání lépe. Ukázala zcela zaujatému hledišti, že slova mohou být v životě jen nedůležitým balastem. Šumem, který nic neznamená. Všechno ostatní v komunikaci a jednání může být důležitější a před verbální složkou života je třeba mít se na pozoru. Představení se vtopořilo do kuželných žvablachů stakovým mistrálem, že ukohoutilo nanemnoho zákostrček. Úspěšné byly i Povídky od DS Čtvrtek večer, přestože se konaly spíše odpoledne, přibližně od pěti a třebaže měly být hrány dvakrát, díky nabranému zpoždění byly hrány pouze jednou. Inu, jeden úspěch by mohl stačit tomuto souboru i souboru následujícímu, který potkal stejně nesmlouvavý osud. Džugašviliho převody s Monikou a Honzou se totiž publiku představily také pouze jednou. Nic jim nepomohlo ani pravé jméno sovětského diktátora Stalina v názvu.
Na alternu se člověk musí posilnit.
OD STUDENTŮ PO CYBERPUNK A po středě přišel čtvrtek a s ním vedle sedmého jarního dne i den druhý mosteckého PřeMostění. Jarní sluníčko se opíralo do rozespalých očí a unavených údů, aby na chvíli přivítalo ve své velmi slabě hřejivé dece seminaristy na jejich cestě za prvním mosteckým seminářem. Všechny tři semináře se rozjely více než uspokojivě, o čemž se pochopitelně dočtete záhy na stránkách našeho listu. Přehlídka si prostě od prvních paprsků nového dne žila svým životem. Kdo mohl spát, ještě spal, kdo musel organizovat, organizoval a vedení přehlídky čekalo na svého úředníka z krajského úřadu Ústeckého kraje. Ten se dostavil s drobným zpožděním, jak už to lidé klotových rukávů dělají, prošel si přehlídku a podal dobré rady jak na to, aby byl festival úspěšný v grantových
Organizátoři jsou blázni! To mě napadlo, když jsem zjistil, že si pozvali na přehlídku do města, které mimo jiných a bezvadných věcí obsahuje rovněž Chánov, hru s cikánskou tématikou. Nakonec vše ovšem dopadlo tak, že blázen by byl ten, kdo by tvrdil, že blázni jsou pořadatelé přehlídky. Ironie osudu, že?! Divadlo Viola a jeho kabaret Šunen Romale se stalo doposud jednoznačným vrcholem přehlídky. Již v jeho průběhu diváci tleskali do rytmu cikánských písní a pokorné veskrze lidské herectví Báry Hrzánové a Jany Bouškové vhánělo slzy do očí i mistrům ironie a cynismu. Ve spojení s písněmi slepého klavíristy Mária Biháriho se jednalo o tak umně namíchanou a upřímnou směs, že inscenace nemohla skončit jinak, než potleskem ve stoje. Nadšení diváci vytleskali hned dva hudební přídavky a Bára Hrzánová s vděčností v očích děkovala obrázku Zuzany Navarové na konstrukci scény. Zdálo by se, že už nic nemůže být víc a vlastně ani nemělo smysl jít na poslední představení, kterým bylo MCHS (We want world) od domácí stálice DS KÁŤAjeBÁRAjeSKÁLA. Theatro - Cyberpunková záležitost však vnesla do již tak obnažených nervových zakončení divadelních mozků ten správný zmatek a desetikilovou ocelovou palicí zatloukla poslední hřebíček do truhly rozmanitého čtvrtka. Honza Švácha
-1-
SEMINÁŘ O HUDBĚ Tělo, mluva a hudba jedno jsou
Když jsem se chystal navštívit seminář Terezy Koláčkové, upřímně jsem nevěděl, co od něj mohu očekávat. Bude se zde učit zapojení hudby do inscenací či využití různých ruchů? Jakmile jsem se usadil v učebně na židli a sledoval, jak účastníci pracují, byl jsem v rozpacích. Zrovna se na koberci v kroužku řešily básně, které přítomní stvořili. Připadaly mi nonsensové, trochu i dadaistické. Lidé se poté zvedli a zkoušeli texty interpretovat v různých intonacích a hlasových projevech. Jak souvisí pohyb těla s hlasem „Aha, jevištní řeč,“ řekl jsem si. Pak ale následovalo cvičení, jež se zabývalo vyloženě pohybem. Postupně do něj však účastníci přidávali náhodná slova a citoslovce v různých intonacích a tempech. Slaďovali se dohromady a společně působili jako hrací strojek. Pomalu jsem si začal uvědomovat, o co tady asi půjde. Spousta otázek mi však pořád zůstávala nejasná. „Jde o to, jak souvisí pohyb těla s hlasem,“ objasňovala mi Tereza. Celou dílnu totiž zamýšlí tak, že chce propojit tři disciplíny: tvůrčí psaní (texty, jež si sami účastníci napíší), pohyb a hlasový projev. V básních pak s dětmi hledá rytmus a melodičnost a propojuje je ještě s možnostmi vyjádřit texty tělem. Právě ony představují výchozí bod pro celé představení, nebo chcete-li scénickou hudební kompozici, která pak z práce semináře vzejde. „Představuji si to tak, že z textů, které máme, vznikne pak taková drobná kompozice, jíž budou účastníci na jevišti ztvárňovat, jak hlasem, tak tělem,“ potvrzuje Tereza. K tvrzení posléze dodává: „Hudba v představení nebude taková, že bychom ji hráli na nějaké nástroje nebo vyloženě něco zpívali. Bude se jednat o texty obohacené výrazem, zvuky a materiálem, který zde po celou dobu trvání semináře nasbíráme (…) Konečná
skladba nebude ani recitace, ani zpěv. Rytmus a melodie básní by se v ní ale měly objevit.“ Terezina premiéra Tento seminář dělá Tereza poprvé. Jeho koncept postupně vykrystalizoval z toho, čím se v běžném životě zabývá, a to je jak hudba, tak divadlo. V současnosti studuje na DAMU katedru autorské tvorby a pedagogiky. Jejímu současnému oboru předcházela JAMU, kde se zabývala dramatickou výchovou a konzervatoř. Od malička hrála na housle, později na klavír a harmoniku. Na JAMU začala spolupracovat s režiséry: „Nejdřív jsem se jako muzikant snažila vystopovat hudbu pro jednotlivá představení a potom jsem ji začala i skládat. Už se tím nějakých pár let zabývám. Snažím se učit a zkoušet nové přístupy a techniky. Je rozdíl skládat hudbu pro pouliční představení, kde je jen harmonika a pro studiové divadlo, kde chtějí muziku nahrát. Zkouším si tedy s ní různě hrát,“ vysvětluje Tereza. Její praxe a nápady ji pak přiměly k tomu vydat se netradiční cestou, kterou se zkouší momentálně s dětmi vydávat na kreativní dílně: „Myslím si, že koncept semináře je hodně ovlivněný mým současným studiem na DAMU,“ dodává. Hudba je jen jedna Kdekomu by se mohly vybavit experimenty ve vážné či neartificiální hudbě. Frank Zappa se například zabýval převedením melodie lidské řeči do skladeb. Něco vzdáleně příbuzného bychom přirozeně měli najít i v Terezině experimentu. Vychází přeci z interpretace textů žáků nikoliv hudbou v obecně známém slova smyslu, ale mluvou. Lektorka ovšem tvrdí: „Hudebnost řeči je zajímavé téma. Mimo jiných dalších skladatelů se jí zabýval i Janáček. S převedením lidské řeči do
-2-
hudby pracovat však nebudeme. Na něco takového by nebyl čas.“ Terezina filozofie vnímání muziky ale něco takového přímo nabízí: „Vycházím z toho, že hudba je jedna a je irelevantní, jestli se hraje se vší parádou a vážností na klavír v koncertním sále, či jestli se jedná o písničku, kterou si zpívá děcko, nebo jestli je šustěním a zvuky, jichž si třeba ani tolik nevšímáme (s tvořením muziky na základě takových ruchů experimentovali například i Pink Floyd – pozn. autora). Tohle je jeden z poznatků, který jsem chtěla, aby si účastníci dílny odnesli – větší vnímavost vůči zvukům a hudebnosti, která se odehrává, když kolem kupříkladu projede tramvaj a do toho zakřičí nějaké dítě. Už teď se jedná o nějakou kompozici, jež vzniká spontánně. Normální život. Nikdo se nesnaží komponovat, jenže když projede například zmíněná tramvaj, zakřičí dítě, někdo za ním jde a mě upadne taška, už vzniká jakýsi hudební motiv. Přijde mi zajímavé se na něco takového zaměřovat.“
„Dělám jiné věci“ Nabízí se také otázka, jestli by Tereza nechtěla formou obdobnou její současné práci s dětmi na Přemostění udělat samostatné představení. Sama tvrdí, že si dokáže nějakou takovou inscenaci představit, jenže: „Takovéhle megalomanské plány jsem před několika lety měla. Nakonec jsem se do ničeho takového nepustila. Teď na to ani nemám čas. Začala jsem dělat další věci, s nimiž ovšem hudebnost kombinovaná s jevištním projevem také souvisí. V hlavě ale momentálně nápad na realizaci inscenace formou, o níž se zmiňuješ, nenosím. Spíš mě obecněji zajímá, jak jsou muzika a zpěv propojené nádoby, jak souvisí tělový projev s hlasovým a jak se promítá v hudebnosti.“ -šij-
DŮLEŽITÁ JE POSPOLITOST Host přehlídky se na jevišti sálu ZUŠ objevil krátce po sedmé hodině večerní. Po standing ovation a nezbytné přestávce na vydýchání a převlečení jsem poprosil o rozhovor Báru Hrzánovou. Dnes jste hrála na ochotnické přehlídce. Máte k amatérskému divadlu nějaký vztah? Samozřejmě. Hrála jsem avantgardní divadlo v Rubínu ve Studiu A od šestnácti do maturity. Hráli jsme generační výpovědi a velice intelektuálně silné kousky. Lidi tedy na to moc nechodili, ale bylo to velmi silné. Jak jste se vlastně potkala s cikánskou tématikou? Jak vzniklo představení, které jsme dneska viděli? Do patnácti let jsem vyrůstala v Českých Budějovicích. Jako herecké dítě z herečáku jsem kamarádila s cikánskou rodinou Bendíků. Byli jsme jedna parta, soudružka tenkrát říkala naší babičce: „Já mám smůlu paní Špínová. Buďto cikánské nebo herecké děti.“ Představení Šunen Romale vzniklo vlastně na požádání ředitelky
Violy paní Viklické. Chtěla po mně, zda bych ve Viole neudělala nějaké další představení. Hraji tam již dvanáctou sezónu Máchův Máj. Když jsem přišla s tímto nápadem, tak ji hned napadlo, že by tam mohla být muzika a mně došlo, že s Máriem a Janou Bouškovou máme šanci se potkat jen tehdy, když jsme na jevišti. Jinak jsme tak vytížení, že se to prostě nestane. (pokračováí na straně 7)
-3-
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
KULTURA JE MENŠÍ PRIORITOU
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
Honza Švácha
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
Díky za rozhovor.
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
Na rozhodování se podílejí různé názory různých členů komise, kteří jsou jmenováni na jedno volební období k tomu, aby rozdělovali výše zmíněné peníze. Náš odbor dává pouze poradní hlas. Snažíme se voleným zástupcům ukázat cestu, protože ne všichni jsou od fochu, z kultury. Jsou pochopitelně jmenováni za svoje
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
Kdo a jak peníze rozděluje?
My děláme pouze servis pro politiky. Požadavky se neopakují a je to každý rok jiné. Už dělám tuhle práci pátý rok a mohu říct podle svých zkušeností, že zhruba jedna třetina akcí se opakuje. Není to tak, že všechny významné akce v ústeckém kraji u nás žádají. Je třeba říci, že je to u nás nastavené tak, že organizace, která žádá o grant či dotaci, může dostat maximálně sedmdesát procent z celkového rozpočtu akce. Je otázkou, jak má zajištěných zbylých třicet. Někdo spoléhá, že je získá z jiné dotace, a když mu to například nevyjde, tak může mít problémy. Buď dotaci nedostane, nebo ji musí vracet. Chtěl jsem dojít tímto výčtem k tomu, že existují organizace, které díky požadované spoluúčasti na náš grant nedosáhnou. Mohu jmenovat třeba postupovou přehlídku recitátorů v Lounech. Ti nás o grant nežádají. Je ovšem tradicí posledních let, což můžeme dát politikům k dobru, že postupové přehlídky dotace dostávají. My se pro to jako úřad snažíme udělat maximum.
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
Nikoliv, každý rok se to mění podle požadavku žadatelů. V letošním roce se například přihlásilo o dotace více jak sto osmdesát subjektů. Náš Odbor kultury a památkové péče Ústeckého kraje pochopitelně sleduje i postupové přehlídky. Tedy i mostecké Přemostění. V letošním roce takových přehlídek bylo pět. Žádná z nich nedostala plnou částku, snažili jsme se však rozdělit prostředky tak, aby bylo možné přehlídky uspořádat.
Hodnotíte i kvalitu žádostí? Opakují se stále stejné žádosti?
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
Každý rok se vyplácí stejná částka?
V letošním roce to ještě opravdu nevím ani přibližně. Požadováno je samozřejmě řádově několikanásobně více, než můžeme dát. Je třeba si uvědomit, že v celém našem státě je prioritou, aby fungovaly domovy důchodců, opravovaly se silnice, případně stavěli nové a tak dále. To také částečně financuje kraj. Kultura je potom menší prioritou. Není to ovšem tak, že by byla úplně zanedbávaná.
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
Objem prostředků na vámi zmíněné akce je v letošním roce 2.900.000 korun. Oficiální název dotačního programu zní Regionální kulturní činnosti na rok 2014. Myslím si, že není nic tajného, že část těchto prostředků putuje ke dvěma velkým festivalům. 23. ročníku českoněmeckého festivalu Mitte Europa a Severočeské filharmonii Teplice k 50. ročníku Festivalu Ludwiga van Beethovena.
Kolik prostředků jednotliví žadatelé požadují a kolik jim poskytnete?
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
Jakým způsobem přistupuje Ústecký kraj ke grantům a dotacím na akce typu Přemostění?
strany, podobně jako v parlamentu. Je třeba říci, že postupové přehlídky jsou pro náš odbor prioritou i tím, že jsou garantovány příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR NIPOS.
ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR ROVOHZOR
Ve čtvrtek dopoledne přišel na PřeMostění člověk, úředník Bc. František Minařík z Ústeckého kraje. Prohlédl si prostory, kde se přehlídka koná, nechal si vysvětlit řadu věcí a poskytl našemu listu rozhovor. Ač to nezní příliš pravděpodobně, byl sympatický a vypadalo to, že chce organizátorům pomoci dobře míněnými radami. Snad v brzké době dojde i na podporu vyjádřenou v korunách českých.
-4-
ODRAZ V ZRCADLE DVOJČLENKA POTŘEBOVALI JSME TO Po představení Odraz v zrcadle – Dvojčlenka jsem požádal o několik odpovědí třídní a učitelku češtiny hrajících studentů Martinu Janákovou. Přečetl jsem si v programu, že se jedná o studentské představení spolužáků z gymnázia. Jde o jedinou třídu a jejich chuť k divadlu vznikla už v primě. Měli se za domácí úkol naučit básničku a pak se s ní někde chtěli předvést. Pak se jim to zalíbilo a tak jsme se dostali do kolotoče typu Dětská scéna a tak. Tohle je jejich zhruba sedmá věc, kterou dělají společně. Nyní jsou v sextě. Každý rok experimentujeme s něčím jiným.
Jaké jsou vaše pocity z dnešního představení? Pro mě představení splnilo přesně to, co splnit mělo. Dnes to hráli studenti úplně poprvé. Vše směřuje k tomu, že premiéra se uskuteční na začátku června, jsme tedy někde na půli cesty. To na představení bylo pochopitelně vidět. Myslím si však, že kdyby nebyla odehrána tato mostecká mezihra, soubor by na sobě nezapracoval a nevěřil by tomu, že je třeba dát do inscenace víc. Na druhou stranu je myslím vidět, že jsou vybaveni, co se hlasu a pohybu týče. Místy také vznikaly krásné improvizace, které se z nich snažím dostat již dlouho. Doposud se to nedařilo. Jsem tedy ráda, že jsme našli drzost se sem vnutit, ačkoliv je mi jasné, že se o drzost skutečně jedná. Potřebovali jsme to. Nejsme ještě divadelní soubor v pravém slova smyslu a ne všichni studenti mají ambice divadelní. Chtějí být pohromadě a chtějí jezdit po přehlídkách. Z mé strany jde o doplněk ke studiu a výchovnou práci. -saj-
Oč běželo v dnešním experimentu? Jde o inscenaci Agathy Christie. Hra se jmenuje původně Trojčlenka, protože má tři části. Každá ta část se dívá na lidskou povahu a na zločin jiným způsobem. Hlavní motivací ovšem byla v něčem jiném. Studenti měli pocit, že stále upravujeme nějaké textové předlohy. Dělali jsme něco z Čapka, něco z Jaroslava Žáka, Staré řecké báje a pověsti. Vždy se jednalo o vlastní úpravu textů. Cítili se ošizení, že ještě nikdy nehráli skutečnou divadelní hru. Nechtěli věřit tomu, že se to nedá nacvičit za půl roku při dvouhodinovce týdně. Tak jsme si to zkusili.
MLADIVADLO JEDNO SLOVO ZA DRUHÉ UMÍME VŠICHNI TEXTY VŠECH Krátce po té, co na jevišti dozněl dlouhotrvající potlesk jako odměna za představení souboru MLADIVADLO – Jedno slovo za druhé, se mi podařilo odtlačit ze zákulisí režiséra Aleše Pařízka. Pořád si nemohu sám v sobě ujasnit, co jsem to vlastně viděl…
sela odjet na půl roku pryč, tak jsme hledali něco jiného a našli tento text. Zaujalo nás to a během čtyř měsíců jsme postavili představení. Zdá se mi, že naučit se podobný text není vůbec jednoduché. Je to asi spíše otázka na herce. Sami mi však říkali, že s tím neměli problém. První věcí, když jsme s inscenací začínali, bylo to, že jsme si hru přeložili do civilního jazyka. V rámci toho už pak herci věděli, o čem mluví. Když člověk přistoupí na princip, podle kterého jsou slova zaměňována, už není problém se jej naučit. Je faktem, že jsme scénář naposlouchali, a nyní umíme všichni texty všech. Zajímavé je i výtvarné řešení inscenace. To jsme si vymysleli sami. Přišlo mi, že text sám o sobě šustí papírem, a papír tudíž bude dobrý materiál na scénografii. -saj-
Jde o absurdní hříčku od Jeana Tardieu. Spočívá víceméně v tom, že autor cíleně a systematicky zaměňuje slova. Hrajete všechna představení v podobném duchu? Všechna rozhodně ne. Snažíme se být, řekněme, širokopásmovým souborem. Máme tedy klasické celovečerky a několik podobných drobniček, které jsou vhodné pro nejrůznější příležitosti. Je pravda, že představení, které jste dneska viděl, poněkud vyčnívá. Jde o skupinový projekt jedné ze skupin našeho dramaťáku. Pracovala s nimi na dlouhodobém projektu holčina, která mu-
-5-
DS ČTVRTEK VEČER POVÍDKY POVÍDKY – Hra za víkend Při přípravě krátkých představení festivalu Přemostění nastaly organizační problémy. Ty donutily organizátora Pavla Skálu, který si během chodu přehlídky udělal chvilku času pro následující interview, aby se souborem Čtvrtek večer narychlo nacvičil inscenaci plnou černého humoru s názvem Povídky. Vybrali jste si černo-humornou hru. Jaký je tvůj vztah k černému humoru? Máš ho hodně rád? Černý humor je jako nohy. Někdo ho má a někdo ne (smích). Miluji černý humor. Stejně jako parta, která se kolem téhle inscenace sešla.
Udělali jste ji tedy vyloženě jen proto, abyste s ní mohli vystoupit na Přemostění? Ano. Jelikož na něm byly čtyři soubory, jeden odpadl a my jsme chtěli, aby zde vystoupilo pět souborů na Mladou scénu. Limit byl dvacet minut, tak jsme hru udělali tímto způsobem.
Sešli jste se tedy a řekli jste si: „Uděláme černohumornou hru?“ Původně jsme to chtěli udělat úplně jinak. Soubor, který měl dělat Wernische, se rozpadl a věc dopadla tak, že jsme na Přemostění vůbec neměli hrát. Hra, kterou jsi viděl, vznikla za víkend.
Cvičili jste celý víkend v kuse? Jak moc jste byli vystresovaní? Cvičili jsme ještě po konci prvního dne Přemostění. Jeli jsme asi dvě hodiny. Jinak v současnosti zkoušíme úplně jinou hru. -šij-
DŽUGAŠVILIHO PŘEVODY MONIKA A HONZA MONIKA A HONZA – Návrat na scénu Klára Šidelková a Michal Černík měli nějaký čas pauzu od stání na divadelních prknech. Společně se ale rozhodli vrátit se na alternativní scénu a napsali si a nacvičili vlastní krátkou inscenaci, jíž si i sami režírovali. Jak v současnosti vypadá budoucnost spolku Džugašviliho převody? Klára s Michalem jsou opět připravení dobývat prkna, která znamenají svět. Přesvědčte se sami. Jak vznikala? Jednalo se při jejím psaní o jakousi spontánní návaznost myšlenek? Klára: Jde o čiročirou symboliku. Zadali jsme si téma, jež jsme do inscenace poctivě schovali, zahrabali a obalili spoustou věcí.
Michal: Ničemu takovému se nebráníme. Záleží na tom, co budeme chtít hrát. Určitě půjde o autorskou věc. Příští rok bude nová, takže se můžete těšit. Bude to opět hra ve formátu kratšího útvaru, jaký jsme viděli dnes? Michal: Pojali jsme to tak, že jsme si ze začátku dali kratší věc. Klára: Obzvlášť, když jsme dva. Časem bych ale v našich hrách viděla víc lidí a delší stopáž. Michal: Alespoň dvakrát delší čas bychom chtěli, aby inscenace byla hodnotná. Tyto čtvrthodinové hry jsou takové… …rozcvičky? Michal: Můžeme tak působit. Snažili jsme se, aby inscenace nebyla jen rozcvička, aby měla i určité kvality. Klára: Já upřímně jsem ji tak, ale vnímala, jelikož pro mě je po čtyřech letech opět divadelní zkušeností. Mám ji tedy jako takovou rozcvičku. Michal: Máme ji tak na synchronizaci a podobně. -šij-
Fungujete jako regulérní soubor. Jak dlouho? Michal: Začali jsme tenhle rok. Klára: Známe se ale už pár let. Tohle je tedy vaše první hra… Michal: Jasně, my jsme spolu dřív hráli v nějakých hodně alternativních projektech jako např. LSD. To už si nikdo tady nepamatuje. Oba jsme chtěli zase po dlouhé době vytvořit nějaké divadlo. Chcete pokračovat ve dvou nebo časem přibrat někoho dalšího? Michal: Jádro budeme my dva,… Klára: …ale přibrala bych do souboru další lidi.
-6-
DS KÁŤAjeBÁRAjeSKÁLA MCHS MCHS – Metafory na podiu WWW Neurobeat je kapela, o jejíž poslední desce Atomová včela se dost mluvilo. Divadelní soubor KáťaJEBáraJeSkála si dal za úkol texty od Lubomíra Typlta zinscenovat formou avantgardního představení. Nebylo to poprvé, co tento spolek převádí na jeviště poezii. Minulý rok jsme od nich měli možnost shlédnout hru postavenou na básních J. H. Krchovského. K MCHS, jejich poslední inscenaci, se vyjádřila Kateřina Císařová.
hudby… Tyto nápady vznikají tak, že se sejdete a různě improvizujete? Ano. Hlavně stavíme na textu, podle něhož vymýšlíme metafory a nápady vznikající z myšlenky básně. Snažíme se jít po textu a co nejlépe jej zobrazit, ale ne prvoplánově. Ne, že když je v básni konývka, vytáhneme na scénu konývku, ale snažíme se myšlenku textu vyobrazit nějakou hezkou metaforou. Sleduješ hip-hop nějak podrobně? Já konkrétně ne. Co se týče hip-hopu, zajímají mě na něm spíš texty než hudba. Nejsem do něj úplně zažraná, ale ne proto, že by se mi nelíbil. Spíš jsem neměla možnost do něj být zažraná a myslím si, že kdyby ta možnost byla, určitě se mi to povede. -šij-
Rozhodli jste se divadelně zpracovat texty kapely WWW Neurobeat. Co vás na téhle skupině nejvíc zaujalo? Co vás přimělo z jejích textů vypracovat alternativní hru? Hlavně proto, že texty Lubomíra Typlta jsou boží. Pro nás mají přesah do dnešní doby. Na kapele WWW se nám líbí, že položila kořeny celému hip-hopovému kultu v České Republice. Připadá mi, že hra je nabitá nápady – hrajete si s projekcí a pohyby, jež se snažíte zasadit do rytmu
(pokračování ze strany 3) A výsledek? Výsledkem je krásný spletenec. Oslovila jsem režisérku Českého rozhlasu Hanu Kofránkovou, protože je z nás nejchytřejší. Ta kamarádila s paní Hübschmannovou, zakladatelkou romistiky na Filosofické fakultě Karlovy university. Tam právě chodil Mário se učit romsky. Navíc byla paní Hübschmannová kamarádkou Zuzky Navarové, která byla mojí kamarádkou a potažmo i kamarádkou Jany Bouškové. Takhle se to všechno dohromady spletlo a naše nejchytřejší paní Kofránková přinesla od paní Hübschmannové knížku, kterou sepsala v době, kdy sbírala orální romskou paměť. Aby nedošlo k omylu, myslíte ústně předávanou paměť… Ano. Z maringotky do maringotky. Tenkrát v nich ještě neměli ani televize a stavěli právě myslím Petřínské sídliště. To byl jeden ze zdrojů. Cigánské rodiny sedávaly v těch maringotkách a vyprávěly si příběhy. A kouzlem vyprávění je fakt, že si každý něco přidá. Paní Hübschmannová vše sepisovala. V představení jsou však zařazeny i básničky Terezy Fabiánové a nedávno zemřelého pana Cíny. To byl
velký cikánský intelektuál. To vzniklo tak, že paní Hübschmannová jela s paní Terezkou Fabiánovou v autě a paní Terezka si pořád něco mumlala. Nějaké básničky. „Máš to napsaný?“ „Blázníš?“ Tak to sepsala. Takže v našem představení jde o poctu paní Hübschmannové, Zuzaně Navarové a cigánskému životu. Jak je patrné, my s Bouškovou jsme udělali konečný comming out, že jsme cigánky. Proto máte Zuzanu Navarovou na konstrukci scény? No jasně, i s paní Hübschmannovou tam musí být s námi. Všiml jsem si, že při poslední písničce jste se na ní podívala. Komunikuji se Zuzanou neustále a na jevišti zvlášť. Jste jedna z mála hereček, které nepotkávám v zájezdových představeních typu agentury Háty. Všechna představení, která jsem od vás viděl, měla hluboký smysl. Máte možnost si vybírat? Ano. Mám to štěstí, že si mohu vybírat. Hlavně si však vybírám lidi. Jezdím po celé republice a vedu kočovný cikánský život. Mám celou republiku seštrikovanou kolem dokola několikrát. Proto mám štěstí, že si mohu vybrat, s kým budu dělat. A když už máte ty správné lidi okolo sebe lidi, tak už život vždycky nějaký smysl dává. Důležitá je ona pospolitost a nikoliv výsledky. Cítíte se díky tomu šťastná? Naprosto! Je pravda, že už jsem trošku unavená. V padesáti přece už jenom člověk malinko potřebuje dát dohromady. Kdybych neměla svoje terapeutky, které mě vždycky po cestách sešroubují, tak by to bylo mnohem horší. Ale vyhovuje mi to a jsem naprosto spokojená. Děkuji za rozhovor Jan Švácha
-7-
Okamžik, který obsahuje všechno, co dělá divadlo divadlem.
DISKUZE č. 1 – 27. 3.
nebylo jasné, proč se herci na konci inscenaci vysvlékli do bílé barvy. Ti odmítli na otázku odpovědět s tím, že nás Jelikož se ve čtvrtek na Přemostění sešlo podstatně víc nad touto záhadou nechají ještě chvíli dumat. Zazněla ještě představení než minulý den, musela se diskuze rozdělit na poznámka, že postava rebela by na začátku inscenace dvě části. V té první se rozebíraly hry Dvojčlenka a Jedno mohla být víc civilní. Někomu z diváků chyběl vývoj postav, slovo za druhé. další však absenci jejich progresu popřel. Padla i chvála na Na první jmenovanou hru přihlížející reagovali tak, že jim kontrast obou charakterů. nepřipadala konkrétně dobově stylizovaná a že si nebyli Vášnivější diskuze se ale rozpoutala nad hrou MCHS. Jeden jisti, jestli obě dvě části inscenace na sebe navazovali z přísedících se ozval, že si z představení neodnesl žádné nebo ne, což připomínala posléze i porota. Ta ještě dodala, emoce, jiný zas, že se dostavil podnět k přemýšlení, ale že si nemyslí, že herci hru dostatečně herecky utáhli a jeho podmíněnost prožitkem bohužel chyběla. Porota ale hru že jí nebyl jasný konec první detektivky. Pochválila však hodnotila spíš kladně. Líbily se jí symboliky a projekce. Také znatelnou velkou práci, jakou musel soubor na realizaci velmi vyzdvihovala odvahu převádět poezii na divadlo. Vyjádřila inscenace vynaložit. se také, že jí představení připadalo jen jako jakási dílčí zkouška, Na kterou hru se však nešetřilo chválou, byla Jedno slovo ale stejně s ním šla. Výtky patřily drobným technickým detailům za druhé. Spolek Mladivadlo sklízel jednu ovaci za druhou a prodlevám mezi svlékáním. Jak přísedící, tak porota se shodli jak od přihlížejících, tak poroty. Nejvíc vyzdvihována na tom, že by inscenaci chtěli vidět znovu. byla hra se slovy. Ani této inscenaci se však nevyhnuly -šijvýtky. Podle poroty by nebylo na škodu více vykreslit některé postavy, víc přidat na metaforičnosti a doladit temporytmus. PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM -šij- PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM PROGRAM
DISKUZE Č. 2 – 27. 3.
Na druhé čtvrteční diskuzi si účastníci vzali na paškál krátké hry Povídky (DS Čtvrtek večer), Monika a Honza (Džugašviliho převody) a alternativní kus MCHS (DS KáťaJEBáraJESkála). Narychlo vytvořené Povídky postavené na dílech Ivana Wernische porota pochválila za temporytmus a dobrou gradaci. Nelíbilo se jí však ztvárnění kulis, zejména kudly a nějaké části inscenace jí připadaly nesrozumitelné, stejně jako někomu z přihlížejících. Jeden z účastníků diskuze však argumentoval tím, že pochopit hru mu nedělalo žádné problémy. Moniku a Honzu někdo z poroty ohodnotil tak, že se mu hra líbila, avšak neuvědomuje si vlastně proč. Porotcům také
Pátek 28.3.2014 09.00 14.00 15.00 16.00 17.00 19.30 21.00 22.30 23.00
semináře RS Vydýcháno ZUŠ Liberec – Věra 0,14 A Basta! DeKa Plzeň – Novinové divadlo Diskuse (Věra 0,14, Novinové divadlo) MHD Louny – Suchá kytice Matějka & spol. – Learovaná Jack – Posvícení v Hudlicích Zuzky na kafi – Komedie 2013 Diskuse (Suchá kytice, Learovaná, Posvícení v Hudlicích, Komedie 2013)
Přemostění 3/2014 Redakce: Fotograf - Ludvík Otevřel, Fotografka - Karolína Jansová, Redaktor - Jirka Štraub, Šéfredaktor - Honza Švácha, Lamačka - Simona Bezoušková Vychází: 28. 3. 2014
-8-