Úvod
I. Přehled norem pro ocelové konstrukce ČSN EN 1993 1 Úvod Zatímco stavební praxe vystačí pro betonové, dřevěné a ocelobetonové konstrukce se třemi evropskými normami, pro ocelové konstrukce je k dispozici dvacet normativních dokumentů. Jen první část pro pozemní stavby obsahuje dvanáct materiálů ČSN EN 1993-1-1 až ČSN EN 1993-1-12. Větší množství textů pro stavební nosné ocelové konstrukce je dáno jejich průmyslovou výrobou, uplatněním v průmyslových a technologických konstrukcích, nízkou hmotností, která umožňuje snadnou dopravu, a tradiční pozicí oceli mezi obchodovatelnými komoditami. Evropské návrhové normy pro ocelové stavební konstrukce jsou rozděleny na: ČSN EN 1993-1-1 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby; účinnost od 1. 1. 2007 ČSN EN 1993-1-2 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru; účinnost od 1. 1. 2007 ČSN EN 1993-1-3 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.3: Obecná pravidla – Doplňující pravidla pro tenkostěnné za studena tvarované prvky a plošné profily; účinnost od 1. 3. 2008 ČSN EN 1993-1-4 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.4: Obecná pravidla – Doplňující pravidla pro korozivzdorné oceli; účinnost od 1. 2. 2008 ČSN EN 1993-1-5 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.5: Boulení stěn; účinnost od 1. 3. 2008 ČSN EN 1993-1-6 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.6: Pevnost a stabilita skořepinových konstrukcí; účinnost od 1. 10. 2008 ČSN EN 1993-1-7 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.7: Deskostěnové konstrukce příčně zatížené; účinnost od 1. 10. 2008 ČSN EN 1993-1-8 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.8: Navrhování styčníků; účinnost od 1. 1. 2007 ČSN EN 1993-1-9 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.9: Únava; účinnost od 1. 10. 2006 ČSN EN 1993-1-10 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.10: Houževnatost materiálu a vlastnosti napříč tloušťkou; účinnost od 1. 1. 2007 ČSN EN 1993-1-11 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.11: Navrhování ocelových tažených prvků; účinnost od 1. 2. 2008 ČSN EN 1993-1-12 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.12: Doplňující pravidla pro oceli vysoké pevnosti do třídy S 700; účinnost od 1. 10. 2008 ČSN EN 1993-2 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 2: Ocelové mosty; účinnost od 1. 2. 2008
10
Úvod ČSN EN 1993-3-1 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 3.1: Stožáry, komíny – Stožáry; účinnost od 1. 10. 2008 ČSN EN 1993-3-2 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 3.2: Stožáry, komíny – Komíny; účinnost od 1. 10. 2008 ČSN EN 1993-4-1 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 4.1: Zásobníky; účinnost od 1. 11. 2008 ČSN EN 1993-4-2 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 4.2: Nádrže; účinnost od 1. 11. 2008 ČSN EN 1993-4-3 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 4.3: Potrubí; účinnost od 1. 11. 2008 ČSN EN 1993-5 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 5: Piloty a štětové stěny; účinnost od 1. 10. 2008 ČSN EN 1993-6 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 6: Jeřábové dráhy; účinnost od 1. 10. 2008
11
Členění textu norem
2 Členění textu norem Evropské návrhové normy – eurokódy – začínají národní předmluvou, která v České republice upravuje podmínky pro používání normy, závaznost národně stanovených parametrů, aktualizuje citované normy a předpisy a končí národní přílohou (NP), která uvádí národně stanovené parametry, doplňující informace a ustanovení platná pro Českou republiku. Jednotlivé dokumenty jsou děleny na kapitoly, které jsou pro všechny eurokódy navrženy v jednotném schématu a vybaveny přílohami. V této kapitole je úplný obsah kapitol uveden u ČSN EN 1993-1-1. U popisu struktury dalších dokumentů jsou vypsány pouze nadpisy kapitol, které se liší, a příloh. ČSN EN 1993-1-1 Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby Národní úvod 1 Všeobecně 2 Zásady navrhování 3 Materiály 4 Trvanlivost 5 Analýza konstrukce 6 Mezní stavy únosnosti 7 Mezní stavy použitelnosti Přílohy A, B Interakční součinitele pro tlak s ohybem Příloha AB Doplňková návrhová ustanovení Příloha BB Vzpěr částí konstrukcí pozemních staveb Národní příloha ČSN EN 1993-1-2 Navrhování konstrukcí na účinky požáru 4 Navrhování konstrukcí na účinky požáru Příloha A Deformační zpevnění uhlíkové oceli při zvýšených teplotách Příloha B Přenos tepla do venkovních ocelových konstrukcí Příloha C Korozivzdorná ocel Příloha D Styčníky Příloha E Průřezy třídy 4 ČSN EN 1993-1-3 Doplňující pravidla pro tenkostěnné za studena tvarované prvky a plošné profily 8 Navrhování spojů 9 Navrhování pomocí zkoušek 10 Zvláštní ustanovení pro vaznice, kazety a plošné profily Příloha A Zkušební postupy Příloha B Trvanlivost spojovacích prostředků Příloha C Průřezové konstanty pro tenkostěnné průřezy 12
Členění textu norem Příloha D Smíšená metoda účinných šířek a účinných tlouštěk pro jednostranně podepřené části Příloha E Zjednodušený návrh vaznic ČSN EN 1993-1-4 Doplňující pravidla pro korozivzdorné oceli 6 Navrhování spojů 7 Navrhování pomocí zkoušek 8 Únava 9 Odolnost na účinky požáru Příloha A Trvanlivost Příloha B Mechanické zpevnění korozivzdorných ocelí Příloha C Modelování materiálových vlastností ČSN EN 1993-1-5 Boulení stěn 3 Smykové ochabnutí při návrhu nosníku 4 Účinky boulení stěn vlivem normálových napětí v mezním stavu únosnosti 5 Únosnost ve smyku 6 Únosnost na příčné síly 7 Interakce 8 Boulení od ohybu pásnic 9 Výztuhy a podrobnosti 10 Metoda redukovaných napětí Příloha A Výpočet kritických napětí pro vyztužené stěny Příloha B Nepravidelné prvky Příloha C Analýzy metodou konečných prvků (MKP) Příloha D Svařované nosníky s tvarovanými stojinami Příloha E Alternativní metody ke stanovení účinného průřezu ČSN EN 1993-1-6 Pevnost a stabilita skořepinových konstrukcí 4 Mezní stavy únosnosti ocelových skořepin 5 Vnitřní síly a napětí ve skořepinách 6 Mezní stav plasticity (LS1) 7 Mezní stav cyklické plastifikace (LS2) 8 Mezní stav boulení (LS3) 9 Mezní stav únavy (LS4) Příloha A Teorie membránových napětí ve skořepinách Příloha B Další vztahy pro plastickou únosnost Příloha C Vztahy pro lineární pružná membránová a ohybová napětí Příloha D Vztahy pro výpočet napětí při boulení
13
Členění textu norem ČSN EN 1993-1-7 Deskostěnové konstrukce příčně zatížené 7 Únava 8 Mezní stav použitelnosti Příloha A Druhy analýz pro návrh deskostěnových konstrukcí Příloha B Vnitřní napětí nevyztužených obdélníkových desek podle teorie malých průhybů Příloha C Vnitřní napětí nevyztužených obdélníkových desek podle teorie velkých průhybů ČSN EN 1993-1-8 Navrhování styčníků 3 Šroubové, nýtové a čepové spoje 4 Svarové spoje 5 Analýza, klasifikace a modelování 6 Styčníky průřezů H nebo I 7 Styčníky dutých průřezů ČSN EN 1993-1-9 Únava 3 Metody hodnocení 4 Napětí od únavového zatížení 5 Výpočet napětí 6 Výpočet rozkmitů napětí 7 Únavová pevnost 8 Posouzení na únavu Příloha A Určení parametrů únavového zatížení a postup ověření únavové pevnosti Příloha B Hodnocení odolnosti proti únavě metodou extrapolovaných jmenovitých napětí ČSN EN 1993-1-10 Houževnatost materiálu a vlastnosti napříč tloušťkou 2 Volba materiálu s ohledem na lomovou houževnatost 3 Volba materiálu s ohledem na lamelární praskavost ČSN EN 1993-1-11 Navrhování ocelových tažených prvků 4 Trvanlivost drátů, lan a pramenů 9 Únava Příloha A Tažené prvky – požadavky na výrobky Příloha B Doprava, skladování, manipulace Příloha C Vysvětlivky ČSN EN 1993-1-12 Doplňující pravidla pro oceli vysoké pevnosti do třídy S 700 2 Doplňující pravidla k EN 1993-1-1 až EN 1993-1-11 3 Doplňující pravidla k EN 1993-2 až EN 1993-6
14
Členění textu norem ČSN EN 1993-2 Ocelové mosty 8 Spojovací prostředky, svary, přípoje a spoje 9 Posouzení na únavu 10 Navrhování pomocí zkoušek Příloha A Technické specifikace pro ložiska Příloha B Technické specifikace pro mostní závěry na mostech pozemních komunikací Příloha C Doporučení pro konstrukční detaily ocelových mostovek Příloha D Vzpěrné délky mostních prvků a předpoklady pro geometrické imperfekce Příloha E Kombinace lokálních účinků kol a pneumatik a globálního zatížení dopravou na mostech pozemních komunikací ČSN EN 1993-3-1 Stožáry 8 Navrhování pomocí zkoušek 9 Únava Příloha A Diferenciace spolehlivosti a dílčí součinitele zatížení Příloha B Modelování klimatických zatížení Příloha C Zatížení námrazou a kombinace námrazy s větrem Příloha D Kotevní lana, tlumiče, izolátory, příslušenství a ostatní prvky Příloha E Přetržení kotevního lana Příloha F Provádění Příloha G Vzpěr prvků stožárů Příloha H Vzpěrná délka a štíhlost prvků ČSN EN 1993-3-2 Komíny 8 Navrhování pomocí zkoušek 9 Únava Příloha A Diferenciace spolehlivosti a dílčí součinitele zatížení Příloha B Aerodynamická a tlumicí zařízení Příloha C Odolnost proti únavě a požadavky na kvalitu Příloha D Navrhování pomocí zkoušek Příloha E Provádění ČSN EN 1993-4-1 Zásobníky 4 Zásady analýzy konstrukce 5 Navrhování válcových stěn 6 Navrhování kuželových výsypek 7 Navrhování kruhových kuželových střešních konstrukcí 8 Navrhování přechodových spojů a podporových prstencových nosníků 9 Navrhování pravoúhlých zásobníků a zásobníků s rovinnými stěnami 15
Členění textu norem Příloha A Zjednodušená pravidla pro kruhové zásobníky ve třídě významu 1 Příloha B Vztahy pro membránová napětí v kuželových výsypkách Příloha C Rozdělení tlaku větru na konstrukci kruhových zásobníků ČSN EN 1993-4-2 Nádrže 4 Zásady analýzy konstrukce 5 Navrhování válcových stěn 6 Navrhování kuželových výpustí 7 Navrhování kruhových střešních konstrukcí 8 Navrhování přechodových spojů u dna skořepiny a podporových prstencových nosníků 9 Navrhování pravoúhlých nádrží s rovinnými stěnami 10 Návrhové požadavky na výrobu a montáž 11 Zjednodušený návrh Příloha A Zatížení nádrží ČSN EN 1993-4-3 Potrubí 4 Zatížení 5 Analýza 6 Návrh potrubí vzhledem k výrobě a montáži Příloha A Analýza únosnosti, deformací, napětí a poměrných přetvoření potrubí uloženého v zemi Příloha B Bibliografie k národním normám a pokyny pro navrhování Příloha C Bibliografie ČSN EN 1993-5 Piloty a štětové stěny 5 Mezní stavy únosnosti 6 Mezní stavy použitelnosti 7 Kotvy, převázky, rozpěry a spoje 8 Provádění Příloha A Tenkostěnné ocelové štětovnice Příloha B Zkoušení tenkostěnných ocelových štětovnic Příloha C Návod pro navrhování ocelových štětovnic Příloha D Primární prvky kombinovaných stěn ČSN EN 1993-6 Jeřábové dráhy 8 Spojovací prostředky, svary, přípoje nosníku jeřábové dráhy na přenos vodorovných sil od jeřábů a kolejnice 9 Posouzení na únavu Příloha A Alternativní metoda posouzení klopení
16
Členění textu norem Z obsahu norem není při zběžném pohledu patrné, že metodika zkoušení ocelových konstrukcí je shrnuta v dokumentu ČSN EN 1993-1-3 v kapitole 9 Navrhování pomocí zkoušek a v příloze A Zkušební postupy nejen pro tenkostěnné, ale i pro ostatní ocelové stavební konstrukce. Zkoušení konstrukcí se věnuje i kapitola 7 Navrhování pomocí zkoušek v ČSN EN 1993-1-4 , kapitola 10 v ČSN EN 1993-2 Ocelové mosty a příloha E Navrhování pomocí zkoušek v ČSN EN 1993-3-2. Globální analýze konstrukcí je obvykle věnována pátá kapitola návrhových evropských norem. Problematika pokročilého numerického modelování konstrukcí metodou konečných prvků MKP, včetně zajištění požadované spolehlivosti, je popsána v příloze C Analýzy metodou konečných prvků (MKP) v ČSN EN 1993-1-5. Na styčníky ocelových stavebních konstrukcí je zaměřen dokument ČSN EN 1993-1-8. Problematika spojů je řešena i v kapitole 7 Kotvy, převázky, rozpěry a spoje dokumentů v ČSN EN 1993-5. Při proměnném zatížení ocelových konstrukcí je třeba uvažovat s jejich únavovou životností. Problematika únavy je shrnuta v ČSN EN 1993-1-9. Pro jednotlivé konstrukce je rozpracována v kapitole 9 Mezní stav únavy (LS4) v ČSN EN 1993-1-6, kapitole 9 Únava v ČSN EN 1993-1-11, kapitole 9 v ČSN EN 1993-2 Ocelové mosty, kapitole 9 Únava v ČSN EN 1993-3-1, kapitole 9 Únava ČSN EN 1993-3-2 a kapitole 9 Posouzení na únavu v ČSN EN 1993-6. Návrh konstrukce výrazně ovlivňuje její výroba. Problematice provádění ocelových konstrukcí jsou věnovány dokumenty ČSN EN 1090-1 Požadavky na posouzení shody konstrukčních částí a ČSN EN 1090-2 Technické požadavky pro ocelové konstrukce. Předpokládá se, že při revizi evropských návrhových norem budou části těchto norem věnované zatřídění do výrobních tříd převedeny do norem návrhových. Zvláštnosti v provádění ocelových technologických konstrukcí jsou rozpracovány v příloze F Provádění v ČSN EN 1993-3-1, příloze E Provádění v ČSN EN 1993-3-2 a kapitole 8 Provádění v ČSN EN 1993-5.
17
Dílčí součinitele spolehlivosti
3 Dílčí součinitele spolehlivosti Při stanovení spolehlivosti stavebních ocelových konstrukcí podle koncepce dané ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí a po převzetí doporučených dílčích součinitelů spolehlivosti zatížení podle ČSN EN 1991 se ukázalo, že kvalita ocelí a produktů pro ocelové konstrukce umožňuje zavést pro základní posouzení součinitel γM0 = 1,00. Dílčí součinitele spolehlivosti pro materiál jsou uvedeny v jednotlivých normách. Jejich hodnoty pro jednotlivé země EU jsou definovány v Národních přílohách (NP). Pro Českou republiku byly převzaty ve všech případech hodnoty doporučené. Zavedené dílčí součinitele spolehlivosti materiálu a jejich hodnoty doporučené v textu NP jsou pro dokumenty ČSN EN 1993-1-1 až ČSN EN 1993-1-12 uvedeny dále v textu. ČSN EN 1993-1-1 Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby Dílčí součinitele spolehlivosti materiálu γMi jsou uvedeny v NP k čl. 6.1(1) následovně: • únosnost průřezů kterékoliv třídy γM0 = 1,00; • únosnost průřezů při posuzování stability prutů γM1 = 1,00; • únosnost průřezů při porušení oslabeného průřezu v tahu γM2 = 1,25. ČSN EN 1993-1-2 Navrhování konstrukcí na účinky požáru Pro mechanické vlastnosti oceli je v NP k čl. 2.3(1) uvedeno γM,fi = 1,0. Pro teplotní vlastnosti oceli je v NP k čl. 2.3(2) uvedeno γM,fi = 1,0. ČSN EN 1993-1-3 Doplňující pravidla pro tenkostěnné za studena tvarované prvky a plošné profily Dílčí součinitele spolehlivosti materiálu γMi jsou uvedeny v NP k čl. 2(3)P pro mezní stavy únosnosti: • únosnost průřezů nadměrným zplastizováním, včetně lokálního boulení a distorzního vzpěru γM0 = 1,00; • únosnost prvků a plošných profilů, u nichž ke kolapsu dojde celkovým vzpěrem γM1 = 1,00; • únosnost průřezu oslabeného dírami pro spojovací prostředky γM2 = 1,25. Dále jsou uvedeny dílčí součinitele: • v NP k čl. 2(5) Pro ověření mezního stavu použitelnosti γM,ser. = 1,00; • v NP k čl. 8.3 (5) pro výpočet návrhové únosnosti mechanických prostředků γM2 = 1,25; • v NP k čl.8.3(5) pro výpočet návrhových únosností bodových svarů γM2 = 1,25; • v NP k čl. 8.5.1(4) pro výpočet návrhové únosnosti přeplátovaného svaru γM2 = 1,25. ČSN EN 1993-1-4 Doplňující pravidla pro korozivzdorné oceli Hodnoty dílčích součinitelů spolehlivosti γM jsou uvedeny v NP k tab. 5.1: • únosnost průřezů v tahu a prostém tlaku, včetně lokálního boulení γM0 =1,10; • únosnost průřezů při posuzování stability prutů γM1 = 1,10;
18
Dílčí součinitele spolehlivosti • únosnost průřezů při porušení oslabeného průřezu v tahu a únosnost šroubů, nýtů, svarů, čepů a ložiskových desek γM2 = 1,25. ČSN EN 1993-1-5 Boulení stěn Dílčí součinitele spolehlivosti materiálu nejsou definovány. ČSN EN 1993-1-6 Pevnost a stabilita skořepinových konstrukcí Dílčí součinitel únosnosti při únavě γMf se podle NP k čl. 9.2.1(2) v ČR stanoví podle ČSN EN 1993-1-9, tab. 3.1, nejméně však γMf = 1,1. ČSN EN 1993-1-7 Deskostěnové konstrukce příčně zatížené Dílčí součinitele spolehlivosti materiálu nejsou definovány. ČSN EN 1993-1-8 Navrhování styčníků Hodnoty dílčích součinitelů spolehlivosti γM jsou uvedeny v NP k tab. 2.1 normy: • únosnost šroubů, nýtů, čepů, svarů, plechů v otlačení γM2 = 1,25; • únosnost při prokluzu v mezním stavu únosnosti (kategorie C) γM3 = 1,25; • únosnost při prokluzu v mezním stavu použitelnosti (kategorie B) γM3,ser = 1,10; • únosnost injektovaných šroubů γM4 = 1,00; • únosnost styčníků příhradových nosníků z prutů uzavřeného průřezu γM5 = 1,00; • únosnost čepů v mezním stavu použitelnosti γM6,ser = 1,00; • předepnuté vysokopevnostní šrouby γM7 = 1,10. ČSN EN 1993-1-9 Únava Hodnoty dílčích součinitelů spolehlivosti únavové pevnosti γMf jsou uvedeny v NP k tab. 4.1 normy: • pro metodu hodnocení přípustná poškození a mírné důsledky porušení γMf = 1,00; • pro metodu hodnocení přípustná poškození a závažné důsledky porušení γMf = 1,15; • pro metodu hodnocení bezpečný život a mírné důsledky porušení γMf = 1,15; • pro metodu hodnocení bezpečný život a závažné důsledky porušení γMf = 1,35. ČSN EN 1993-1-10 Houževnatost materiálu a vlastnosti napříč tloušťkou Dílčí součinitele spolehlivosti materiálu nejsou definovány. ČSN EN 1993-1-11 Navrhování ocelových tažených prvků Hodnoty dílčích součinitelů spolehlivosti stálých zatížení jsou uvedeny v NP k čl. 2.4.1(1) hodnotami: pro krátké časové období (pouze několik hodin) pro instalaci prvního • γG = 1,10 pramene do pramenného lana; pro instalaci dalších pramenů; • γG = 1,20 • γG = 1,00 pro příznivé účinky.
19
Dílčí součinitele spolehlivosti Hodnoty dílčích součinitelů spolehlivosti návrhové únosnosti v tahu jsou uvedeny v NP k tab. 6.2. Závisí na tom, zda jsou nebo nejsou použita zařízení na koncích lana pro redukci ohybových momentů od natočení lana: • je-li navrženo zařízení pro minimalizaci ohybových napětí u kotvení γR = 0,90; • není-li navrženo zařízení pro minimalizaci ohybových napětí u kotvení γR = 1,00. Dílčí součinitel spolehlivosti tření γM,fr je v NP k čl. 6.3.2(1) stanoven hodnotou γM,fr = 1,65. ČSN EN 1993-1-12 Doplňující pravidla pro oceli vysoké pevnosti do třídy S 700 V čl. 6.2.3(2) je uvedena hodnota dílčího součinitele únosnosti oslabeného průřezu pro oceli pevnostní třídy vyšší než S 460 až do S 700 γM12, která je v NP stanovena hodnotou γM12 = γM2 = 1,25.
20
Normy pro provádění ČSN EN 1090
4 Normy pro provádění ČSN EN 1090 Návrhové normy jsou úzce spjaty jak s evropskými normami pro výrobky a předpisy pro Evropské technické schválení ETAG, viz http://www.ceskestavebnictvi.cz, tak s normami pro výrobu. Pro stavební ocelové konstrukce jsou pro provádění k dispozici dvě následující normy. ČSN EN 1090-1 Požadavky na posouzení shody konstrukčních částí, která je členěna následovně: 1 Rozsah 2 Normativní odkazy 3 Termíny, definice a zkratky 4 Požadavky 5 Metody ověřování 6 Ověřování shody 7 Klasifikace a značení Příloha A Směrnice pro přípravu ustanovení pro komponenty Příloha B Hodnocení kontroly výroby v dílně Příloha ZA Odstavce evropských norem, zabývající se ustanoveními Evropské unie o stavebních výrobcích ČSN EN 1090-2 Technické požadavky pro ocelové konstrukce má následující obsah: 1 Rozsah 2 Normativní odkazy 3 Definice 4 Specifikace a dokumentace 5 Základní výrobky 6 Výroba 7 Svařování 8 Mechanické spoje 9 Montáž 10 Povrchová úprava 11 Geometrické úchylky 12 Kontrola, zkoušení a opravy Příloha A Další informace, výběr požadavků pro výrobní třídy Příloha B Návod na stanovení výrobních skupin Příloha C Kontrolní seznam obsahu plánu kvality Příloha D Mechanické spojovací prostředky pro plechy Příloha E Svařované styčníky uzavřených profilů
21
Normy pro provádění ČSN EN 1090 Příloha F Metody svařování tenkostěnných ocelových komponent Příloha G Zkoušky pro stanovení součinitele prokluzu Příloha H Použití deformovatelných přímých indikátorů tahu ve tvaru podložek Příloha J Injektované šrouby s šestiúhelníkovou hlavou Příloha K Ochrana proti korozi Příloha L Geometrické tolerance Příloha M Návod na vývojový diagram pro stanovení popisu postupu svařování Příloha N Metoda postupné kontroly spojovacích prostředků Příloha O Zkoušení pro stanovení krouticího momentu předepnutých šroubů při pracovních podmínkách
22
Hodnocení stávajících konstrukcí podle ČSN ISO 13822
5 Hodnocení stávajících konstrukcí podle ČSN ISO 13822 V srpnu 2005 vyšla norma ČSN ISO 13822 Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí. Norma vychází z koncepce mezních stavů a metody dílčích součinitelů a navazuje na ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí a ČSN ISO 2394 Obecné zásady spolehlivosti konstrukcí. Norma uvádí mezinárodně platné postupy pro hodnocení spolehlivosti existujících konstrukcí z různých stavebních materiálů a rovněž poskytuje obecné pokyny pro návrh opravy nebo modernizaci konstrukce. Norma obsahuje osm informativních příloh, které vysvětlují a doplňují jednotlivé předchozí kapitoly. Významnou částí normy s praktickým dopadem je šest národních příloh, které úzce navazují na ČSN 73 0038 Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách. Text normy je stručný. Jednotlivé kapitoly vymezují hlavní činnosti, které jsou nezbytné pro hodnocení konstrukcí a jejich spolehlivosti, nebo charakterizují materiálové vlastnosti. Podrobnější vysvětlení je obsaženo v informativních přílohách. Norma se člení na tyto kapitoly: Úvod 1 Předmět normy 2 Normativní odkazy 3 Termíny a definice 4 Obecný systém hodnocení 5 Údaje pro hodnocení 6 Analýza konstrukce 7 Ověřování 8 Hodnocení na základě dřívější uspokojivé způsobilosti 9 Opatření 10 Zpráva 11 Posudek a rozhodnutí Příloha A Hierarchie termínů Příloha B Vývojový diagram postupu hodnocení existujících konstrukcí Příloha C Aktualizace měřených veličin Příloha D Zkoušení statických a dynamických vlastností konstrukcí Příloha E Hodnocení časově závislé spolehlivosti Příloha F Směrná úroveň spolehlivosti Příloha G Struktura zprávy Příloha H Návrh modernizace Šest informativních národních příloh napomáhá praktickému užití normy. Přílohy uvádějí některé doplňující pojmy, pokyny a návaznosti na obvyklé české postupy, dále zjednodušené způsoby pro praktické hodnocení vzorků materiálu z existující konstrukce a možné postupy pro opravy a zesilování konstrukcí: Příloha NA Doplňující pokyny k obecným zásadám hodnocení existujících konstrukcí Příloha NB Zkoušky existujících konstrukcí a materiálů 23
Hodnocení stávajících konstrukcí podle ČSN ISO 13822 Příloha NC Hodnocení existujících betonových konstrukcí Příloha ND Hodnocení existujících litinových, ocelových a spřažených ocelobetonových konstrukcí Příloha NE Hodnocení existujících dřevěných a spřažených dřevobetonových konstrukcí Příloha NF Hodnocení existujících zděných konstrukcí Národní příloha ND Hodnocení existujících ocelových, litinových a spřažených ocelobetonových konstrukcí uvádí obecné zásady pro stanovení charakteristických vlastností ocelí z různých časových období, zejména meze kluzu a postup pro stanovení vlastností litiny. Na základě známých hodnot podle teorie dovolených namáhání umožňuje příloha stanovit návrhové charakteristiky oceli. V příloze jsou tabelovány hodnoty dovolených namáhání litiny, oceli a spojovacích prostředků, které se užívaly před navrhováním podle mezních stavů. Poslední odstavec zobecňuje zásady pro zesilování a modernizaci prvků konstrukce.
24
