Hudební dění v Polné a okolí 121

Hudební dění v Polné a okolí

121

VI. Taneční hudba Vedle zmiňovaného orchestru Elchronu (kapitola V.), začal v Polné působit i hudební soubor, v jehož repertoáru převažovala taneční hudba. Hlavním iniciátorem vzniku tohoto hudebního seskupení byl Otto Matula. Ještě před nástupem na vojenskou službu na začátku šedesátých let (Roudnice nad Labem) založil hudební soubor, jehož zakládající sestava byla následující:: Rudolf Chlebeček (bicí) Zdeněk Coufal (harmonika, trombón) František Sláma (piano) Otto Matula (tenor sax, klavír, harmonika) Milan Kučera (kytara) Jiří Prchal (kytara) Alena Zacharníková (zpěv) Marie Červenková (zpěv) Jiří Prchal působil se souborem do doby svého odchodu na vojenskou službu (1962). Pravidelně se v prvním roce tanečního souboru zúčastňoval zkoušek i Jiří Klíma. Právě k osobě Jiřího Prchala se váže úsměvná příhoda. V jejich bytě (Žižkova ulice)se našel ve skříni v té době „podivný“ nástroj. Později byl identifikován jako soprán saxofon (do té doby jej nikdo z členů kapely neviděl). Začal se v úplném počátku používat místo klarinetu. Později za peníze získané jako odměny za hudební produkce, byl zakoupen tenor saxofon. Repertoár souboru se v počátcích skládal z populárních melodií té doby, značnou část repertoáru tvořily skladby Jaroslava Ježka s texty V+W a začínajícího Semaforu. V repertoáru byly m.j. tyto skladby: Můj syn Petr, David a Goliáš, Život je jen náhoda, Nebe na zemi, Klokočí, Já jsem zamilovaná, Včera mi bylo 17, Down By The Riverside, Babičko, nauč mě charleston, Dítě školou povinné, Pět strun, Až na severní pól, Malé kotě, Trpaslíci, Malá černá kočička…

Legendární trojice Jaroslav Ježek, Jan Werich a Jiří Voskovec byla vzorem pro několik generací hudebníků


122

Vedoucí souboru Otto Matula

V roce 1962 se připojil k souboru Jan Votava (trubka) a později střídavě Jan Mach (kytara) a František Mach (kytara). V té době se v Domě pionýrů a mládeže pořádalo několik estrád (mimo jiné na nich zazněly úryvky z „Divotvorného hrnce – Čochtan vypravuje“). Hudební stránku těchto estrád zajišťovala hudební skupina Otto Matuly. První veřejná samostatná produkce souboru byla v rámci večírku hodinářského učiliště. Není bez zajímavosti, že si tehdejší sestava po filmovém vzoru začala psát na blánu velkého bubnu jména dívek (většina z nich byla spojena právě s hodinářským učilištěm). Po úspěšném vystoupení se několikráte podobná akce opakovala. Místem konání byl Dům pionýrů a mládeže. Následovala série vystoupení, která plnila úlohu doprovodné hudby tanečních kurzů manželů Dočekalových. Místem konání byl opět Dům pionýrů a mládeže.Zde musel soubor zvládnout celou plejádu tanečních rytmů – od polky, přes valčík, latinsko-americké tance a tehdy u nás nastupující moderní tance twist s jive. Z českých skladeb se v repertoáru často objevovaly skladby Jaroslava Ježka, opatřené texty Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Hudební soubor měl řadu příznivců z řad polenské mládeže. V roce 1962 se konaly od podzimu do jara Čaje o páté v sále U Slovana. Soubor tu vystupoval každou neděli. Zajímavostí je příhoda okolo známé skladby Bedřicha Nikodéma a Zdeňka Borovce Mám malý stan. V sobotu jej vysílala československá televize večer v rámci soutěže „Hledáme písničku pro všední den“. Ještě téhož večera stačil Otto Matula připravit aranžmá tak, aby mohla následující den na Čajích o páté zaznít (jaro 1963). V období srpen 1963 až duben 1965 absolvoval Otto Matula vojenskou službu.

Po dobu jeho nepřítomnosti se vedení souboru ujal Rudolf Dvořák a sestava orchestru působícího pod Domem pionýrů a mládeže vykrystalizovala do této podoby: Rudolf Chlebeček (bicí) Rudolf Dvořák (tenor saxofon)


123

Adolf Šejstal (trubka) Bohumil Kadlec (zpěv) Rudolf Fródl (basová kytara) Alena Zacharníková (zpěv) Petr Šturc (alt saxofon) Jan Mach (kytara, zpěv)

Zleva: Alena Zacharníková, Bohumil Kadlec – zpěváci orchestru Při zajištění hudebního doprovodu tanečních kurzů spoluúčinkoval František Sláma (klavír), který však v té době se souborem již nepůsobil jako stálý člen.


124

Zleva: Rudolf Chlebeček, Rudolf Dvořák, Adolf Šejstal, Jan Mach, Rudolf Fródl

V roce 1965 se vrátil z vojenské služby spolužák Otty Matuly z pedagogické fakulty Lubomír Bláha, hráč na trubku. V Polné koketoval s hudbou již před nástupem na vojenskou službu. Jeho zásluhou získal orchestr originální notové partitury v tzv. Chicago stylu. Jednalo se o hudební směr v jazzu, který v průběhu 20. let dvacátého století vyvinuli bělošští hudebníci v návaznosti na neworleánský jazz a dixieland. Jeho nejvýznamnějšími představiteli byli T. Jackson, J.R. Morton, A. Nunez. M. Perez, L. Tio. Chicago styl obohatil jazz mimo jiné i o častější uplatnění saxofonů. Tyto partitury obsahovaly zhruba 40 dixielandových standardů – z nich jich taneční soubor v té době zařadil do svého repertoárů zhruba polovinu. Uplatnění těchto skladeb bylo limitováno zejména vkusem posluchačů. Vedle Lubomíra Bláhy v tomto období se souborem působil Oldřich Luňák (hráč na klavír, akordeon, zpěv) a další vynikající polenský všestranný hudebník Jiří Pešák (trubka). Počáteční repertoár tohoto hudebního souboru tvořily známé skladby, jako například: Blueberry Hill, Down By The Riverside, Basin Street Blues, St. Louis Blues, Choo Choo Boogie V roce 1966 posílil soubor Jan Sedláček (klarinet), Jiří Jakeš (pozoun), František Půža (pouze hostování na kontrabas).


125

Členové hudební skupiny o přestávce – zleva: František Sláma, Rudolf Chlebeček, Otto Matula, Otto Klusáček, Zdeněk Coufal

Tato kapela zkoušela dvakrát v týdnu v již zmiňovaném Domě pionýrů a mládeže. Dalo by se říci, že se stala na dlouhá léta kmenovou kapelou tohoto zařízení a v důsledku toho později doprovázela i různé akce, které Dům pionýrů a mládeže pořádal (Den dětí apod.) V období 1966 – 1968 vystupoval soubor v následujícím složení: Otto Matula (zpěv, tenor saxofon, harmonika, klávesy) Otto Klusáček (kontrabas, basová kytara) Lubomír Bláha (trubka) Jan Mach (kytara) Rudolf Chlebeček (bicí) Zdeněk Coufal (zpěv, pozoun, harmonika) Jiří Jakeš (pozoun) František Molák (alt saxofon, klarinet) František Půža (kontrabas ) - pouze hostoval Jan Sedláček (klarinet) - pouze 1966-1967 Petr Šturc (alt saxofon) - pouze 1966-1967


126

V některých případech docházelo k náhodnému setkání hudebníků. Dokladem je tato fotografie – zleva Zdeněk Coufal, Adolf Šejstal, Petr Šurc, František Sláma

V repertoáru v té době měl soubor mimo osvědčených titulů z oblasti dechové hudby například: Růže z Texasu, Milé vzpomínky, Saint Louis Blues, Beale Street Blues, Strahováček, Nebe na zemi, Lékořice, Život je jen náhoda….. V roce 1968 začal v souboru působit Miloslav Pařík (saxofon), František Koumar a Otomar Matula (nahradil Rudolfa Chlebečka na postu hráče na bicí – v případě potřeby však Rudolf Chlebeček se souborem hostoval) V roce 1969 působil s tímto hudebním souborem krátce Josef Neumann (později Polenský big band) – hráč na trubku. V repertoáru můžeme zaznamenat skladby: Kulatý svět. Kdybychom se rozešli, Snění ve dvou, Jak se tak dívám, Nechoď do kláštera, Přes dvě vesnice, To vadí, Škoda lásky, Sám Bůh ví, Tvůj smích, Arivederci Hans…… V roce 1971 se složení souboru obměnilo do této podoby: Otto Matula (zpěv, klávesy) Zdeněk Coufal (zpěv, harmonika) Miloslav Pařík (klarinet, alt saxofon) Jaroslava Brožová (zpěv) František Koumar (saxofon) Otto Klusáček (basová kytara) Zdeněk Neubauer (zpěv, kytara) - pouze část roku 1971 Zdeněk Vomela (trubka) Otomar Matula (bicí)


127

V červnu 1971 se hudební soubor Otto Matuly objevil v pořadu brněnského studia Československé televize – natáčeno v hodinářském učilišti v lese Březina.

Zleva: Otomar Matula, Miloslav Pařík, Otto Klusáček, Zdeněk Coufal, Jaroslava Brožová

Na sklonku roku 1971 nastoupil kytarista Miroslav Meloun a složení skupiny se změnilo následovně: Otto Matula (zpěv, klávesy, tenor saxofon) Zdeněk Coufal (zpěv, harmonika) Otto Klusáček (basová kytara) Miroslav Meloun (zpěv, kytara) Miloslav Pařík (klarinet, alt saxofon) Zdeněk Vomela (trubka) Jaroslav Suchý (klarinet) Jaroslava Brožová (zpěv) Otomar Matula (bicí)


128

Zleva: Zdeněk Coufal, Jaroslava Brožová, Otomar Matula

V roce 1972 se m.j. podílel tento hudební soubor na hudební složce Zimního dětského karnevalu v Lidovém domě a 13.3. stejného roku účinkoval na Věnečku v sále Domu pionýrů a mládeže. V roce 1973 posílili soubor Václav Popela (saxofon), Miroslav Nekvinda (trubka), Josef Štádler (pozoun). V repertoáru najdeme: Cizinec na pobřeží, Trpaslíci trávou jdou, Angelína, Dala jsi lásku, Blue Moon, Hastrmane, tatrmane, Políčko, pole…

Dětský karneval v sále bývalého Semenářského státního statku


129

V roce 1976 nastoupil do skupiny Josef Holub (saxofon) a František Potůček. O rok později vystřídal Zdeňka Vomelu hráč na trubku Jan Musil a za bicí usedl Jaroslav Drbal. soubor se rovněž rozrostl o dvě zpěvačky (dcera s matkou) – Evu Procházkovou (později Vařejčkovou) a Marii Procházkovou. Repertoár se odvíjel od populárních melodií té doby: Duhová víla, Tornero, Robinson… Z hlediska hudebního dění v Polné ovlivnil hudební soubor pod vedením Otto Matuly jeho scénu zcela zásadním způsobem. Navázal na předchozí činnost orchestru Elchronu. V jeho podání poprvé v Polné zaznělo boogie woogie a rock and roll. Většina členů tohoto souboru se věnovala (nebo ještě věnuje) moderní populární hudbě dlouhou dobu i po ukončení činnosti souboru. Dalším jeho nezpochybnitelným přínosem bylo ovlivnění celé řady jedinců, kteří se rekrutovali z řad mládeže narozené na počátku padesátých let minulého století. Ti se později začali věnovat hudebnímu směru označovanému u nás jako big beat.

Část souboru v sále tehdejších dřevařských závodů – dole zleva: Miloslav Pařík, Rudolf Chlebeček – nahoře – zleva: Otto Klusáček, Otto Matula


130

Zleva: Otto Matula, Václav Popela, Zdeněk Coufal, Miroslav Meloun, Jaroslav Drbal, Otto Klusáček

Hudební soubor Otto Matuly hraje na srazu ročníku 1921. Zleva: Jaromír Procházka (j.h.), Oldřich Luňák, Jiří Pešák, Václav Popela, Otto Matula, Zdeněk Coufal, Jaroslava Melicharová, vzadu: Otto Klusáček


131

Souběžně se souborem Otty Matuly začala v Polné působit taneční skupina Meteor pod vedením Rudolfa Dvořáka. Vedle již zmiňovaného Rudolfa Dvořáka stáli u jejího zrodu Petr Šturc, Jaroslav Drbal, Josef Holub, Zdeněk Vomela a Bohumil Barák. Vznik samotného Meteoru se datuje do roku 1966. Postupně se měnilo složení skupiny a zhruba po dvou letech se ustálilo do této sestavy: Rudolf Dvořák (zpěv, saxofon) Pavel Skočdopole (zpěv, basová kytara) Pavel Jirka (kytara) Jaroslav Drbal (bicí) Zdeněk Vomela (trubka) Josef Holub (saxofon)

Meteor v zakládající sestavě á la ostravské Buřinky – vzadu zleva: Pavel Jirka, Pavel Skočdopole, vpředu zleva: Zdeněk Vomela, Josef Holub, Rudolf Dvořák

Určitý čas působila na sklonku šedesátých let s Meteorem zpěvačka Ludmila Staníková. Po odchodu Jaroslava Drbala zhruba tři měsíce hrál se souborem Zdeněk Neubauer na kytaru (květen – červenec 1969) a Pavel Jirka zaujal místo u bicích. Od srpna 1969 obsadil místo hráče na bicí Oldřich Klement a Pavel Jirka se vrátil na post kytaristy. V této sestavě (tedy s Oldřichem Klementem na postu hráče na bicí nástroje) působil Meteor zhruba tři čtvrtě roku. Následně jej doplnili dva zdatní instrumentalisté z bývalého orchestru Elchron a později polenské dechovky – Jaroslav Suchý a Jiří Pešák. Sestava skupiny Meteor se v té době ustálila na této podobě: Rudolf Dvořák (zpěv, saxofon) Pavel Skočdopole (zpěv, basová kytara) Pavel Jirka (kytara) Oldřich Klement (bicí) Jiří Pešák (trubka, housle, pozoun) Jaroslav Suchý (klarinet, saxofon)


132

Meteor v roce 1971- zleva: Zdeněk Vomela, Pavel Jirka, Oldřich Klement, Pavel Skočdopole Rudolf Dvořák, Jaroslav Suchý

Netrvalo dlouho a skupina Meteor si získala ohromnou popularitu nejen v Polné a okolí, ale i zejména v regionu Žďár nad Sázavou. Vzhledem k tomu, že dokázala zahrát hudbu všech žánrů – od lidovky, přes taneční skladby, jazz a rock and roll, stala se stálým objektem zájmu pořadatelů všech typů tanečních zábav. V té době byly v módě taneční zábavy na parketu. Legendární taneční zábavy na parketě se pořádaly například v Mostišti, Pokojově, Radostíně…. Nebylo žádnou výjimkou, že Meteor díky zájmu pořadatelů hrál třikrát v týdnu v cyklu: pátek – sobota – neděle. Tento rytmus akcí byl pro hudebníky mající civilní zaměstnání velice náročný.

Meteor – dole zleva: Pavel Jirka, Oldřich Klement, Jaroslav Suchý – uprostřed zleva: Pavel Skočdopole, Jaroslav Dvořák, Zdeněk Peřina, Rudolf Dvořák, nahoře: Zdeněk Vomela


133

Individuální vyspělost jednotlivých hudebníků ve skupině Meteor a praxe získaná častým vystupováním měla za následek neustálé zvyšování hudební kvality. V roce 1972 si proto členové tohoto hudebního seskupení mohli dovolit v Polné od doby tanečního orchestru Elchron nevídanou akci – poslechový koncert sestavený ze skladeb od taneční hudby až po jazz.

Snímek z vystoupení v polenském kině posloužil jako PF skupiny v roce 1972 Zleva: Jiří Pešák, Pavel Jirka, Jaroslav Suchý, Libor Míča, Rudolf Dvořák, Pavel Skočdopole

V lednu 1972 odešel Oldřich Klement na vojnu a na post hráče na bicí nástroje nastoupil Libor Míča (později hrál i na kytaru). Nedílnou součástí Meteoru byl bratr Rudolfa Dvořáka – Jaroslav Dvořák, který působil jako zvukař a technik v jedné osobě. V té době bylo životním zájmem každé hudební skupiny mít ve svém středu člověka, který nejen dokázal zajistit zvukovou stránku produkce, ale musel dokázat svůj um i s pájkou v ruce. Kvalitní zvuková zařízení byla v té době nedostupná, a tak se hrálo na zesilovače domácí výroby a největší bolestí byly propojovací kabely a konektory. Další neodmyslitelnou postavou spojenou s Meteorem byl Zdeněk Peřina, který s „komunální“ Škodou 1203 zajišťoval dopravu aparatury i hudebníků. Programový list byl v té době naopak velice jednoduše stavěn – tři lidovky – tři „moderní“ skladby. Bylo lhostejné, zda se moderní skladbou míní poslední hit z repertoáru některého z našich zpěváků, či skladba Beatles (pro zjednodušení se skladby od Beatles označovaly jako „věžičky“ plus pořadové číslo). O půlnoci bývalo parádním číslem Jiřího Pešáka provedení čardáše. Když bylo třeba, zahrál i na mandolínu. Svoji big beatovou minulost nezapřel Pavel Skočdopole, který s velkým úspěchem prezentoval skladby jako Words, Whole Lotta Shakin´Goin´On, či Down On The Corner. V době vrcholu své obliby vydala skupina Meteor sérii odznaků v nákladů 3.000 ks (výtvarný návrh Jaroslav Suchý). V roce 1972 odešel Pavel Jirka na vojenskou základní službu po Jihlavy (zde hrál ve vojenské skupině Mistři společně s Josefem Smejkalem). Do Meteoru v té době nastoupili na klávesové nástroje Ivo Drbohlav a Milan Čech (kytara). Po návratu z vojenské služby Pavel Jirka na základě předchozí zkušenosti přivedl do skupiny Josefa Smejkala (trubka a Meteor působil ke konci své činnosti v následující sestavě:


134

Rudolf Dvořák (zpěv) Ivo Drbohlav (klávesy) Oldřich Klement (bicí) Pavel Skočdopole (zpěv, basová kytara) Josef Holub (saxofon) Josef Smejkal (trubka) Pavel Jirka (kytara) Po Oldřichu Klementovi působil jako hráč na bicí jihlavský Jiří Šimáček. Po krátké době došlo však k ukončení aktivní činnosti této hudební skupiny. Poslední prezentace na veřejnosti se konala v Olešence.

Meteor v roce 1972 – zleva: Libor Míča, Rudolf Dvořák, Ivo Drbohlav, Zdeněk Havlíček, Pavel Skočdopole

Základ Meteoru pokračoval dále jako Galaxie M. Základní sestavu tvořili: Rudolf Dvořák (zpěv, saxofon) Pavel Jirka (kytara) Bohuslav Sobotka (bicí) Roman Sušil (basová kytara) Josef Smejkal (trubka) Zdeněk Havlíček (saxofon) Poměrně záhy se Galaxie M začala orientovat na tehdy módní hudební styl: jazz – rock.Jak již sám název napovídá, jednalo se o hudební styl, který v sobě zahrnoval prolínání jazzu a rocku. Propagátory tohoto hudebního stylu byly ve Spojených státech zejména Miles Davis, Weather Report, John Zawinul, Chic Corea a Mahavishnu Orchestra Johna Mc Laughlina (v této formaci působil i tehdy z důvodu emigrace neuváděný Jan Hammer). Jazz – rock v některých skladbách pracoval s velikými plochami – byl dán prostor pro individuální využití jednotlivých muzikantů včetně zařazovaných skoro až „free“ pasážích. Je pochopitelné, že tento styl hudby narážel v tehdejších poměrech na zásadní odpor oficiálních míst. V případě malých měst to platilo dvojnásobně, neboť k oficiálnímu nesouhlasu se připojoval i nesouhlas pořadatelů (často mládežnických, či sportovních organizací) a co hůř – nezájem posluchačů.


135

Po několika měsících odešli od Galaxie M Josef Smejkal a Zdeněk Havlíček a skupina dohrála smluvní závazky a její činnost byla ukončena. Pavel Jirka společně s Bohuslavem Sobotkou přestali působit na polenské hudební scéně. Pavel Jirka v roce 1982 emigroval do Spojených států.

Galaxie M – záběr ze zkoušky – zleva: Pavel Jirka, Roman Sušil, Zdeněk Havlíček, Rudolf Dvořák, Bohuslav Sobotka

Pavel Jirka

Josef Smejkal a Zdeněk Havlíček přesunuli své působiště do nedalekých Janovic. Zde se kolem Jaroslava Válala (kapelníka a hráče na saxofon) v roce 1975 formovala dvě hudební seskupení. Jednak taneční orchestr Trend a jednak dechovka, která přijala název Vysočinka. V této pasáži se budeme věnovat činnosti Trendu (oblast dechové hudby je popsaná na jiném místě).


136

Mezi hudebníky, kteří byli osloveni Jaroslavem Válalem a následně tvořili základ tanečního orchestru Trend patřili: Josef Smejkal (trubka) Oldřich Smejkal (trubka) Bohuslav Žilka (klávesy) Karel Hanus (zpěv, kytara) Oldřich Klement (bicí) Vendula Marková (zpěv) Bohuslav Sobotka (basová kytara) Miloslav Bratršovský (saxofon) Zdeněk Havlíček (saxofon) Bohumil Barák (trombon) Jan Prchal (kytara, zpěv) Vojtěch Lán (zpěv) Soubor doplňoval jeho vedoucí Jaroslav Válal (saxofon).

Trend při vystoupení – zleva dole: Jaroslav Válal, Josef Smejkal, Oldřich Smejkal, Vojtěch Lán, Vendula Marková, Karel Hanus, druhá řada- zleva:Bohumil Barák, Bohuslav Sobotka

Po vzniku tohoto seskupení došlo k několika personálním změnám – nastoupil Rudolf Dvořák (zpěv), krátkou dobu působil s Trendem Pavel Jirka a na postu hráče na bicí nástroje vystřídal po ukončení jeho činnosti Oldřicha Klementa Bohuslav Sobotka. V období 1976 – 1980 působil v Trendu Jan Prchal (kytara, zpěv).

Po odchodu Venduly Markové zpívaly s Trendem Věra Jamborová a Míla Chvátalová z Chaloupek. Na basovou kytaru hrál Roman Sušil. Notový materiál rozepisoval většinou Antonín Nosek – učitel LŠU v Jihlavě. V období, kdy maturoval Josef Smejkal, jej nahradil na místě hráče na trubku Adolf Šejstal a následně došlo k dalším personálním změnám. Tato skupina hrající taneční hudbu následně působila v tomto složení: Rudolf Dvořák (zpěv)


137

Jaroslav Smejkal (basová kytara) Jitka Dvořáková (zpěv) Jaroslav Válal (saxofon) Libor Míča (bicí, kytara) – následně bicí Josef Vácha Zdeněk Válal (saxofon) Bahuslav Žilka (klávesy – poslední tři roky existence Luboš Šrubař Adolf Šejstal (trubka) Karel Hanus, později Rudolf Dvořák ml. (zpěv, kytara) Jaroslav Suchý (klarinet, saxofon) Krátké období zpívala s Trendem Alena Šejstalová a po dobu mateřské dovolené Jitky Dvořákové v roce 1988 Eva Vařejčková. V období 1979 – 1981 zpívala s Trendem Ilona Smejkalová.

Taneční soubor Trend (asi 1987) – zleva Rudolf Dvořák, Jaroslav Smejkal, Jitka Dvořáková, Jaroslav Válal st. Josef Vácha,Zdeněk Válal,. Lubošl Šrubař, Adolf Šejstal, Rudolf Dvořák ml. Jaroslav Suchý


138

Trend při vystoupení – zleva: Bahuslav Žilka, Jaroslav Válal, Adolf Šejstal, Rudolf Dvořák, Josef Vácha, Rudolf Dvořák ml., Jaroslav Smejkal

Část Trendu – v popředí Karel Hanus a Josef Smejkal


139

V roce 1980 založil Otto Matula hudební skupinu Arsis. Hudební soubor Arsis působil při svém založení ve složení: Otto Matula (klávesy, zpěv, saxofon) Jaroslav Drbal (bicí) Miroslav Meloun (kytara) Pavel Skočdopole (basová kytara) Otto Klusáček (střídavě basová kytara) František Potůček (trubka) Josef Holub (alt saxofon) Zdeněk Coufal (zpěv, harmonika) Ještě v roce 1980 soubor opustil František Potůček– nahradil jej Jan Musil (trubka). V roce 1981 přišel do Arsisu Václav Popela st. (saxofon, klarinet) a Josef Štádler (pozoun). Odešel Zdeněk Coufal. Na postu zpěváka působil Rudolf Dvořák. Na postu zpěvačky posílila sestavu Eva Procházková a Jaroslava Vajcová.(ta zde působila do roku 1982 a nahradila jí Marie Procházková)

Arsis v roce 1981 – zleva: Rudolf Dvořák, Zdeněk Coufal, Jaroslav Drbal, Otto Matula, Josef Holub, Václav Popela st., Otto Klusáček, Miroslav Meloun


140

V roce 1983 odešel Otto Matula, Josef Štádler a Václav Popela. Naopak nastoupil Zdeněk Skočdopole (klávesy), Uvolněné místo kapelníka obsadil Jan Musil.

Arsis v období, kdy vedl soubor Jan Musil – stojící zleva: Zdeněk Skočdopole, Miroslav Meloun, Marie Procházková, Pavel Skočdopole, Eva Vařejčková, Jaroslav Drbal, dole zleva: Jan Musil, Josef Holub

V roce 1984 odešel Josef Holub a soubor posílili Oldřich Smejkal (trubka) a Jan Prchal (kytara, zpěv, později basová kytara). Oldřich Smejkal působil se souborem pouze do konce roku 1984 a na sklonku roku jej nahradil Jiří Vacek (tenor saxofon). V roce 1985 dochází ke změně názvu Arsisu na Impuls. V průběhu roku odchází Pavel Skočdopole na zahraniční montáž (Sýrie) a na postě hráče na basovou kytaru jej nahrazuje Roman Sušil (velice krátkou dobu, poté Jan Prchal), přichází také Karel Hanus (kytara). V roce 1986 nahrazuje na postu bubeníka Jaroslava Drbala Libor Míča. V roce 1988 odchází Jan Prchal a do kapely přišel Luděk Vrbka. Impuls se v období 1985 – 1988 stal velice známou a vytíženou kapelou. Díky technickým schopnostem Jana Musila došlo k postupnému vybavení na tehdejší dobu velice dobrou zvukovou aparaturou. Nejen, že vyráběl vlastní reprosoustavy, ale dokázal vyrobit i elektronické bicí nástroje, Jan Prchal v té době získal díky svým kontaktům do zahraničí digitální echo v hodnotě 1.800 DM. Jednalo se o profesionální zařízení. Kapela začala používat nejrůznější kytarové efekty. V prvním období (1985-1987) tvořily repertoár napůl skladby rockové a skladby dechové. V pozdějším období (1988-1989) se skupina orientovala již zcela na rockovou hudbu (Slade, Kiss, Rod Stewart, Creedence Clearwater Revival, Smokie, ZZ Top, Nazareth, Rolling Stones, Iron Maiden, Hudba Praha) Skupina hraje mj. v Růžené u Telče, Borové, Bohdalově, Nížkově, Úsobí, Fryšavě, Šlapanově, Dobroníně, Polné (skupina zavedla tradici pořádání tanečních zábav na hřišti kopané TJ Slavoj Polná)… V roce 1988 hrál Impuls na Slovensku (Senica), kde sklidil velký úspěch se skladbou Zalúbil sa chlapec..


141

V roce 1987 byl termínový kalendář zaplněn tak, že členové Impulsu měli pouze tři volné soboty. Skupina se pokoušela o vlastní tvorbu. V repertoáru bylo v té době asi 10 skladeb autorské dvojice Jan Prchal/ Jan Hanus.

Impuls: zleva vpředu: Miroslav Meloun, Jaroslav Drbal, Oldřich Smejkal, Jan Musil, vpravo vpředu: Karel Hanus, Zdeněk Skočdopole, Jan Prchal

Impuls při vystoupení, zprava: Miroslav Meloun, Marie Procházková, Jan Prchal, Jan Musil

V roce 1988 se ujal vedení Impulsu Zdeněk Skočdopole. Přichází Michal Melichar (zpěv, kytara), Zdeněk Kourek (zpěv) a Jiří Dvořák (zpěv, kytara). Odchází Jan Prchal a Miroslav Meloun. Skupina mění název na ADAD. Následně přichází Luděk Kostelecký (basová kytara). Post bubeníka obsazuje Bedřich Vacek.


142

V roce 1989 odchází bubeník Bedřich Vacek a na jeho místo nastupuje Roman Kučera a skupina se věnuje zcela rockové hudbě. Část bývalého souboru Otty Matuly a Rudolfa Dvořáka se sešla v roce 1984 ve skupině Bonus. Její zakládající sestava byla následující: Otto Matula (zpěv, klávesy) Josef Smejkal (trubka) ing. Zdeněk Havlíček (saxofon) Petr Koumar (kytara) Jan Mach (bicí) Marie Procházková (zpěv) Asi po měsíci nastoupil Jiří Tlačbaba (basová kytara), Ilona Smejkalová (zpěv) a Zdeněk Kourek (kytara). Odešel Petr Koumar. První přehrávky absolvoval soubor 27.4.1985 (ve složení – Otto Matula, Josef Smejkal, Zdeněk Havlíček, Jan Mach, Jiří Tlačbaba, Ilona Smejkalová, Marie Procházková). Krátký čas působil u Bonusu i Miroslav Tlačbaba (kytara) – přibližně 2 měsíce. V roce 1986 zde působil Jiří Dvořák (kytara), místo Zdeňka Kourka (voj. služba) a v roce 1987 5 měsíců Oldřich Smejkal. V roce 1988 odešly Ilona Smejkalová a Marie Procházková a vrátil se Zdeněk Kourek. V roce 1989 odešli Jiří Dvořák a Zdeněk Kourek – nahradil je Miroslav Meloun (kytara) Repertoár Bonusu byl stejně jako u všech souborů, které zajišťovaly hudební doprovod na tanečních zábavách napůl tvořen skladbami z oblasti dechovky a napůl z tanečních písniček. Část aranžmá tvořil tehdy pro Bonus aranžér z Boskovic – Otto Branšlégr.

BONUS v zákládající sestavě – zleva: Jiří Tlačbaba, Jan Mach, Josef Smejkal, ing.Zdeněk Havlíček, Otto Matula

Hudební dění v Polné a okolí 121

Recommend Documents