Hranice světů
Praha 2014
Přeložil: Jiří Balek
Philip J. Imbrogno: Hranice světů Vydání první Copyright © 2010 Philip J. Imbrogno Published by arrangement with Llewellyn Publications, a Division of Llewellyn Worldwide Ltd. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2014 jako svou 1900. publikaci Přeloženo z anglického originálu Files from the Edge: A Paranormal Investigator’s Explorations into High Strangeness vydaného nakladatelstvím Llewellyn Publications, Woodbury, MN 55125 USA, www.llewellyn.com v roce 2010 Český překlad © 2014 Jiří Balek Odpovědný redaktor Jiří Chodil Korektorka Dana Chodilová Ilustrace na přebalu © 2014 Emil Křižka Přebal a vazba © 2014 Emil Křižka Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-0030-6 BARONET Praha 2014
Philip J. Imbrogno
Hranice světů
Věnováno doktoru J. Allenu Hynekovi, na něhož budeme vzpomínat jako na Galilea dvacátého století. Vydláždil cestu k novým světům, které čekají na objevení.
OBSAH
Předmluva
9
Nový vědní obor
13
Zjevení odNIKud
33
Velmi zvláštní jevy
67
Duchové ze zapomenutých dolů
103
Bytosti ze skryté reality
143
Království duchů země
181
Parapsychické schopnosti: realita, podvod nebo falešné představy?
205
Entity z neviditelného světa
225
Fantomy prostoru a času
243
Zprávy z druhé strany
253
2012 a dál
271
Stručné analýzy
275
Příloha: Seznam osob a organizací
283
PŘEDMLUVA
Většina lidí, když poprvé otevře novou knihu, přeskočí obvykle úvod nebo předmluvu, začte se rovnou do první kapitoly a hledá to, co považuje za důležité informace. Možná se bude zajímat také o způsob, jímž autor materiál prezentuje, a z jakého „úhlu“ k němu přistupuje. Doufám, že vy si tuto předmluvu přečtete dřív, než začnete procházet jednotlivé kapitoly, protože se z ní dozvíte, kdo vlastně jsem a jak nahlížím na věci, o nichž v knize píšu. Posledních osmadvacet let jsem vyučoval přírodní vědy, mám univerzitní diplom z astronomie, geologie a chemie. Při zkoumání paranormálních jevů se v maximální míře snažím využívat své vědecké vzdělání, protože se však setkávám se silami a dimenzionálními stavy vesmíru, které se jen těžko chápou, vědecké metody selhávají a ve většině případů je nelze používat. Jsem pevně přesvědčený, že jiní badatelé, specialisté na nejrůznější vědní obory, provádějí naprosto seriózní výzkumy. Stojí před nimi nelehký úkol: pokoušejí se položit základy nové vědy. Výzkum, který bude zakončený prokazatelnou 9
Philip J. Imbrogno
dokumentací, však vyžaduje nové metody zkoumání. Ještě důležitější je skutečnost, že musíme změnit náš pohled na způsob, jímž věda vnímá realitu. Jinými slovy řečeno, vědecké metody je nutné revidovat tak, aby byly schopné „vědeckým“ způsobem zkoumat vícedimenzionální svět. Rovněž musíme upravit současné nejmodernější technologie a vytvořit nové nástroje, které nám pomohou paranormální jevy pochopit. Takové technologie v současnosti vyvíjí řada badatelů (včetně mě) a první prototypy vykazují velmi slibné výsledky, především v oblasti tzv. Raudivových hlasů, v odborné literatuře označovaných EVP (Electronic Voice Phenomenon) a digitální fotografie citlivé na elektromagnetické vlnění mimo rozsah vnímání lidského oka. Moje vlastní studia paranormálních jevů začala před třemi desetiletími zkoumáním zpráv o UFO a postupem let jsem zdokumentoval velký počet případů zahrnujících náhle nabyté nezvyklé schopnosti, opakující se vzpomínky, zvláštní stvoření, zohavení zvířat, poltergeisty a různé formy fyzických jevů. O všech těchto případech jsem se dozvěděl při svém výzkumu jevů UFO. Shledal jsem je natolik zajímavými, že jsem strávil hodně času jejich zkoumáním i snahou pochopit jejich vazbu na fenomén UFO a jejich souvislosti s vícedimenzionálním vesmírem. Tato kniha čerpá z několika takových případů, které mám ve svých aktech uložené už roky. Některé z nich se odehrály už poměrně dávno, jiné jsou současnější a nebyly ještě publikovány. Paranormální události předkládané v této práci jsem já a odborníci na příslušné obory vystavili důkladnému kritickému zkou10
PŘEDMLUVA
mání. Jsem přesvědčený, že se jedná o autentické projevy neznámého světa, který existuje mimo rámec lidského vnímání. Je však jasné, že v době moderních počítačových technologií je obrázek ducha, zvláštního stvoření nebo UFO stejně důvěryhodný, jako je důvěryhodný sám svědek. V posledních pěti letech se zformovalo mnoho paranormálních skupin a objevilo se také hodně televizních pořadů s touto tématikou. To zjevně se záměrem prošetřovat a zdokumentovat paranormální jevy. Tyto skupiny, kluby a televizní „pátrači“ však nepracují objektivně. K případům přistupují s předem daným přesvědčením o tom, co za vznikem dotyčných fenoménů stojí. Například jeden „hlavní vyšetřovatel“ z oblíbeného televizního reality pořadu o paranormálních jevech prohlásil, že se případem zabývají proto, aby ho vyvrátili. Tento přístup je podle mě chybný. K případům musíte přistupovat nezaujatě a nechat jednotlivé důkazy prokázat svou váhu. Teprve pak můžete dělat závěry. Mnohé ze zmiňovaných televizních pořadů jsou navíc natáčeny především tak, aby byly co nejzajímavější, což vede ke zvýšení jejich sledovanosti. Vím to jistě, protože jsem se během let na některých podílel jako odborný poradce. Dospět na konci zkoumání k jasným závěrům je velmi těžké, protože zdroje těch, kteří ho berou vážně, jsou omezené. Kvůli tomu mohou být případy paranormálních jevů uzavřeny pouze třemi způsoby: Za prvé, že neexistují důkazy o tom, že došlo k čemukoli neobvyklému. Za druhé, že data neumožňují učinit závěry. Za třetí, že údaje jasně dokazují, že skutečně k něčemu neobvyklému došlo, ale pokud to nedokáže11
Philip J. Imbrogno
me pozitivně identifikovat, musí případ zůstat otevřený a založený v kategorii „nevysvětlitelné“. Na první pohled se zdá, že se výskyt paranormálních jevů na celém světě zvyšuje. Ti, kteří prožili událost vymykající se normální realitě, pocházejí z různých prostředí a věkových skupin. Jsem přesvědčený, že to, o čem dnes hovoříme jako o nadpřirozeném, se v průběhu jedenadvacátého století stane novým vědním oborem. Jakmile budou pro tento vědecký obor položeny základy, pustí se lidé do výzkumu světa skryté reality a lépe pochopí složitý vícedimenzionální vesmír, jehož jsme nedílnou součástí. Za mnoho let zkoumání stovek případů se moje bádání v oblasti paranormálních jevů změnilo z vědeckého studia spíše v dobrodružství. Byl jsem svědkem mnoha událostí zmíněných v této knize a osobně nepochybuji o jejich reálnosti. Rovněž chci poděkovat dalším badatelům, jejichž práce a neúnavná snaha mi pomáhaly a držely mě na správné cestě, abych mohl získat jasný náhled na to, co leží přede mnou. Patří k nim John Fuller, John Keel, Budd Hopkins, Rosemary Ellen Guileyová a také můj mentor, doktor J. Allen Hynek. Žijeme ve vzrušující době a jako cestovatelé, kteří v minulosti opouštěli rodné břehy, aby zmapovali neznámé oceány a zkoumali nové země, se chystáme vstoupit do zvláštního nového, dosud neprobádaného světa plného divů a nebezpečí. Philip J. Imbrogno leden 2010
12
NOVÝ VĚDNÍ OBOR
Lidi nadpřirozené vždy fascinovalo. Když se příslušníci starověkých kultur stali svědky jevu, který nedokázali vysvětlit, přisoudili ho bohu, duchu nebo neznámé přírodní síle. Přede dvěma tisíci roky děsily obyvatele Středomoří a severní Evropy bouřky s blesky. Přes veškerou snahu tehdejších nejlepších mozků se jim nedařilo najít racionální vysvětlení. Nikdo netušil, co tento děsivý fenomén způsobuje. Usnesli se tedy, že blesky a bouře jsou mimo chápání obyčejných smrtelníků a výsledkem působení rozlíceného boha. Řekové a Římané tuto entitu nazývali Zeus či Jupiter, zatímco Skandinávci, Anglosasové a kontinentální Germáni ho pojmenovali Thor. Věda nám později poskytla díky rozšířeným znalostem vysvětlení a většina lidí se už bouře s blesky nebojí. Studium přirozeného světa není exaktní věda. Historie nás naučila, že teorie a zákony vesmíru, postavené na piedestalu jako absolutní pravda, jsou ve skutečnosti vratké a podléhají změnám. Dnešní vědci pokračují v kupení týchž chyb jako jejich předchůdci. Z důvodů, které snad znají jen oni sami, se drží pře13
Philip J. Imbrogno
konaných názorů. Je možné, že lpění na nedotknutelnosti starých zásad dává postarším a proslulým profesorům z akademického světa pocit jistoty a bezpečí. Opakování stejných chyb
V sedmnáctém a osmnáctém století začínala věda vzkvétat a skoro každý den ve všech jejích oborech, astronomií počínaje a zoologií konče, docházelo k novým objevům. Právě v této době počátků vědy objevil William Herschel pomocí relativně nového zařízení zvaného teleskop planetu Uran. V této éře jsme svědky počátku velkých vědeckých převratů souvisejících s tím, jak lidé začínali chápat přírodní síly. Díky vylepšeným nástrojům a logickému myšlení si vědci uvědomili, že pro vysvětlení větru, zemětřesení, erupcí vulkánů, bouří a blesků není nutná žádná nadpřirozená bytost. Přesto zůstávala dlouhá řada záhad, které věda nebyla schopná vysvětlit. Jednou z těchto záhad bylo Slunce. V osmnáctém století se došlo k tomu, že Slunce je od Země velmi vzdálené a že každou vteřinu produkuje enormní objemy energie. Mezi vědci a teology se rozhořel ostrý spor ohledně zdroje energie Slunce. Nikdo nebyl schopný věrohodně vysvětlit, jaký zdroj by dokázal vytvářet tak ohromná množství energie po tak dlouhou dobu. V osmnáctém a devatenáctém století byly jedinými známými zdroji energie uhlí, dřevo, voda a zemní plyn. Protože se většinou jednalo o fosilní paliva a všechna vznikla na naší planetě, nezdálo se možné uvažovat o nich jako o zdroji energie Slunce. Teorií přibývalo, přesto žádný z velkých vědec14
NOVÝ VĚDNÍ OBOR
kých mozků osmnáctého století nemohl nabídnout vhodnou teorii vysvětlující energii Slunce. Když se jich ptali, co Slunce pohání, většina vědců odpovídala, že je to nad lidské chápání. Někteří dokonce prohlašovali, že jde o výsledek činnosti nadpřirozené bytosti – jakéhosi anděla ohně, který má povinnost zajistit, aby Slunce vydávalo teplo a světlo po miliony let a lidstvo tak mohlo přežít. Vědci a filosofové z doby před dvěma sty let pochopitelně neznali jadernou energii. Nedokázali si představit ani v nejdivočejších snech a představách, že když do sebe narazí atomy, uvolní se neuvěřitelné množství energie, která postačí na fungování hvězdy, jako je Slunce. Lidstvo si muselo na pochopení skutečné podstaty energie Slunce počkat až do dvacátého století. Po objevu štěpení atomu a jaderné fúze se pak už při vysvětlení zdroje energie Slunce a dalších hvězd nebylo nutné uchylovat k nadpřirozeným bytostem. Je téměř nepochopitelné, že se i v našem moderním světě věda nadále drží zásady, že není-li možné pomocí současného myšlení, znalostí a teorií něco vysvětlit, nemůže to existovat. Věda je přece cesta, která má z neznámého udělat známé a pochopitelné. Přesto současní vědci zapomínají, co je jejich skutečným posláním, a opět se ke zprávám o nevysvětlitelném stavějí zády. Je zřejmé, že způsob lidského myšlení se za staletí příliš nezměnil. Řada moderních lidí připisuje nevysvětlitelné jevy nadpřirozeným dějům, podobně jako to dělali jejich předci v méně osvícených časech. Zmatení a často i vyděšení lidé začínají hledat odpovědi, které by jim pomohly pochopit, co se vlastně stalo, a samozřejmě s hledáním začínají u vědců. Vědci 15
Philip J. Imbrogno
však nemají nástroje ani znalosti, jimiž by mohli prokázat nebo vyvrátit realitu zvláštních dějů. Nevysvětlitelnému věnují jen minimální pozornost, proto tyto fenomény zůstávají nevysvětlené. UFO a další formy paranormálních fenoménů nelze vysvětlit snadno. Protože jsou velmi složité, je možné začít vysvětlení hledat jen tak, že budeme otevření ideám, které podstatná část vědecké komunity považuje za nemožné. Přemýšlení je klíčem k objevům. Pokud by lidé jako Galileo, de Brahe, Priestly, Koperník a Kepler nespekulovali a nebyli ochotní přijímat nové radikální myšlenky, moderní věda by se nikdy nezrodila. Musíme se vzdát starých idejí konečného rozpínajícího se vesmíru a zamyslet se nad možností, že je vesmír výrazně složitější, než se komukoli z nás kdy snilo, a že v něm možná existuje více paralelních vesmírů složených z několika dimenzí. Jsem přesvědčený, že zážitky, které chybně označujeme za „nadpřirozené“ nebo „paranormální“, pocházejí z paralelní dimenze vesmíru, velmi blízké tomu našemu. V poslední době teorii nikoli jednoho vesmíru, ale mnohovesmíru (případně „multivesmíru“) začali věnovat více pozornosti nejenom vědci, ale i běžná veřejnost. Můj úvod do multivesmíru
Na začátku studia na MIT1, někdy v zimě 1977, jsem navštívil přednášku doktora Philipa Morrisona nazva1
Massachusetts Institute of Technology, tedy Massachusettský institut technologie, jedna z nejznámějších technických vysokých škol na světě. Poznámka redakce 16
NOVÝ VĚDNÍ OBOR
nou „Jak ve vědě víme, co vlastně víme“. Četl jsem práce doktora Morrisona z oblasti teoretické fyziky a jeho názory jsem považoval za fascinující. Musel jsem osobně vidět a slyšet, co říká. Než však budu pokračovat, dovolte mi poskytnout vám několik základních informací o doktoru Morrisonovi a jeho příspěvku k našim stávajícím znalostem o vesmíru. Philip Morrison se pyšnil titulem řádného profesora na institutu, tedy nejvyšší akademickou hodností, jaká může být členovi fakulty udělena. Podle mého názoru byl jedním z nejvýznamnějších světových fyziků a vynikajícím učitelem. Doktor Morrison dokázal vysvětlit složité astronomické a fyzikální teorie tak srozumitelně, že je bez ohledu na dosažené vzdělání zvládl pochopit každý. Byl nadaným učitelem, který mluvil v jednoduchých větách… a v odstavcích. Vládl jedinečnou schopností sdělovat studentům křišťálově jasně své myšlenky a ideje. Mám-li ho nějak popsat, pak bych řekl, že to byl přátelský, zemitý, nadaný a moudrý pán, který vědu z celého srdce miloval. Jednou řekl: „Učím, protože učili mě; největší láskou mého života je vysvětlovat, co umím.“ V roce 1959 doktor Morrison doporučil spuštění vědeckého projektu zaměřeného na hledání mimozemského života poslechem rádiových vln z vesmíru. Na tu dobu se jednalo o radikální návrh. Pokud někoho zajímaly jeho důvody, vysvětloval: „Jen jsem chtěl vědět, jestli tam někdo je. Jsme ve vesmíru sami, nebo v galaxii žije nespočet civilizací, které se v noci dívají na oblohu a kladou si tutéž otázku?“ Když se ho novináři ptali, jestli toto zkoumání povede k nalezení „mimozemšťanů“, odpoví17
Philip J. Imbrogno
dal: „Pravděpodobnost úspěchu je těžké odhadnout, ale nebudeme-li hledat, je šance na úspěch nulová.“ Na přednášku doktora Morrisona jsem se hodně těšil, proto jsem dorazil s hodinovým předstihem, abych si ve velké posluchárně MacLaurinovy budovy na MIT zajistil místo v první řadě. Opravdu jsem nevěděl, co mám čekat, ale když se přiblížila osmá hodina, byla posluchárna zaplněná do posledního místa. Rozhlížel jsem se po auditoriu a všiml si, že přišli i jiní uznávaní vědci, včetně slavného doktora Carla Sagana. Doktor Morrisson vešel a začal mluvit. Velmi mě překvapilo, když se jeho přednáška poměrně brzy přesunula k mimozemskému životu a když se pustil do úvah o možnosti, že je naše pojetí kosmu mylné. Zmiňuji se o této události především proto, že jsem tehdy poprvé slyšel uznávanou a váženou osobnost vědeckého světa mluvit nejenom o UFO a mimozemských civilizacích, ale také o tom, co se později dočkalo názvu „teorie strun“, a o konceptu vícedimenzionálního vesmíru. Dvouhodinová prezentace doktora Morrisona byla úžasná. Později večer jsem ve svém bytě v Cambridgi přemýšlel o tom, že změním svůj hlavní obor na MIT z chemie na fyziku. Slova doktora Morrisona neztratila nic na pravdivosti a dodnes mě ovlivňují. Představil několik velmi zajímavých idejí, na svou dobu velmi radikálních, ale nejvíce si pamatuji jeho závěrečná slova: „To, o čem jsem dnes přednášel, je teorie, a my jako vědci musíme hledat další odpovědi, protože naše současné znalosti vesmíru jsou omezené. Neobvyklá tvrzení a ideje však vyžadují neobvyklé důkazy.“ Tato slova doktor Morrison používal od začátku šedesátých let a později je od něho 18
NOVÝ VĚDNÍ OBOR
převzali mnozí další vědci včetně Carla Sagana. A jestli vás to zajímá, studijní obor jsem nezměnil. Dozvěděl jsem se totiž, že v průmyslu, výzkumu a na školách se nabízí více příležitostí v chemii než ve fyzice. Doktor Morrison zemřel v roce 2005 ve věku osmdesáti devíti let. Svět ztratil vynikajícího člověka a podle mě jeden z nejlepších mozků od doby Isaaka Newtona. Odkaz doktora Morrisona však trvá. Skupinu mladých vědců, do níž se také počítám, podnítil k intenzivnějšímu hledání odpovědí a k tomu, aby se neomezovali jen na to, co se naučili od svých profesorů. Nová teorie odhaluje novou realitu
V roce 1976 Daniel Z. Freedman na SUNY2 ve Stony Brooku přišel s myšlenkou, že vesmír drží pohromadě čtyřdimenzionální síla, které říkal „supergravitace“.3 Během pěti let po zveřejnění článku doktora Freedmana se náš pohled na vesmír rozšířil a ukázalo se, že supergravitace nemůže jeho přesný stav vysvětlit. Vědci znovu začali brát vážně pozapomenutou myšlenku „teorie strun“. Ve dvacátém století se vědci, pokud jde o geometrické uspořádání elementárních částic, které tvoří hmotu, domnívali, že se jedná o malé koule. Tak malé, že by se jich vešlo sto trilionů na špendlíkovou hlavičku, a ještě by dost místa zbylo. Teorie strun ří State University of New York, tedy Státní univerzita (státu) New York. Poznámka redakce 3 Peter Breitenlohner a Daniel Z. Freedman, Positive Energy in Anti De-Sitter Backgrounds and Gauged Extended Super Gravity, Physics Letter B (MIT), 115 (2. září 1982): str. 197. 2
19
Philip J. Imbrogno
ká, že stavební materiály, z nichž jsou tvořeny elementární částice, jsou mnohem menší a nejedná se o koule, ale o dvoudimenzionální struny o délce jedné miliontiny triliontiny triliontiny milimetru (jinak řečeno, jsou skutečně malé). Teorie strun původně vznikla na konci šedesátých a začátkem sedmdesátých let dvacátého století jako nikdy plně úspěšný pokus o propojení všech sil ve vesmíru dohromady a vytvoření jednotného balíčku vysvětlení na všechno a všude, teorie všeho.4 Doktor Geoffrey Chew, tehdejší profesor fyziky na Kalifornské univerzitě v Berkeley, v šedesátých letech zjistil, že mezony5 vykazují nezvyklé spiny, které nebylo ve své době možné vysvětlit. S vysvětlením přišli až později laureát Nobelovy ceny doktor Yoichiro Nambu z Chicagské univerzity a doktor Leonard Susskind ze Stanfordovy univerzity, kteří tvrdili, že se jedná o vztah, jaký by se dal očekávat u rotujících strun. Doktor Chew obhajoval vytvoření teorie pro interakci těchto trajektorií, které nevypadají jako vytvořené elementárními částicemi, ale dvoudimenzionálními strunami. Zavedená vědecká komunita zpočátku teorii strun považovala za pouhý sen skupiny potřeštěných nováčků, jimž divoké spekulace zamlžily logický vědecký úsudek. Protože tato zavedená vě Leonard Susskind, The Anthropic Landscape of String Theory, přednáška na MIT, únor 2003 5 Mezon je částice emitovaná jádrem atomu s negativním elektrickým nábojem. Je možné ji spatřit v beta záření některých radioaktivních izotopů, jako je například C14. Když mezon opouští jádro, atom přijímá proton navíc a stává se pozitivně nabitým. 4
20
