MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Hodnocení výskytu jeřábu břeku (Sorbus torminalis (L) Crantz) v přírodní památce Květnice u Tišnova Bakalářská práce
Akademický rok 2011/2012
Olga Lacinová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma:Hodnocení výskytu jeřábu břeku (Sorbus torminalis (L.) Crantz) v přírodní památce Květnice u Tišnova zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:........................................ podpis studenta
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu bakalářské práce doc. Dr. Ing. Petru Maděrovi za odborné vedení této práce. Dále bych chtěla poděkovat Ústavu geologie a pedologie za umožnění zpracování půdních vzorků a Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, za možnost zpracovat vývrty pro analýzu věku. Firmě Projekce zahradní, krajinná a GIS, s.r.o. děkuji za umožnění a pomoc při zpracování map a dat v digitální podobě a za zapůjčení GPS. Své rodině děkuji za trpělivost a podporu.
Abstrakt Jméno: Olga Lacinová Název práce: Hodnocení výskytu jeřábu břeku (Sorbus torminalis (L) Crantz) v přírodní památce Květnice u Tišnova Tato práce se zabývá hodnocením výskytu jeřábu břeku v PP Květnice u Tišnova. Vymapování jedinců proběhlo v období od června do září 2011. U každého jedince byly hodnoceny základní dendrometrické charakteristiky, jako je obvod, výška nebo nasazení koruny. Kromě toho však byla snaha zaznamenat i podmínky prostředí, ve kterém daný jedinec roste.
Při tom se využilo především zařazování do
geobiocenologického systému a určování jednotlivých skupin typů geobiocénů. Na několika lokalitách byly odebrány půdní vzorky pro lepší určení stanovištních podmínek a bylo určeno pH těchto vzorků. U několika vitálních jedinců se odebraly vývrty a z nich byl určen věk. Všechny exempláře jsou zaměřeny pomocí GPS a následně získaná data jsou zpracována v programu ArcGIS. Stejně tak jsou poměrně přesně určena a do mapy zaznamenána místa, kde se prováděly jednotlivé odběry půdy a fytocenologické zápisy. Kromě získaných dat jsou zde shrnuty základní vlastnosti a nároky na stanoviště jeřábu břeku a základní přírodní podmínky, které má na zkoumané lokalitě. Klíčová slova: jeřáb břek, růstové podmínky, STG, půdní sondy, hodnocení věku
Abstract Name: Olga Lacinová Title of the work: Evaluate of occurence of wild service (Sorbus torminalis (L) Crantz) in natural monument Květnice at Tišnov This work deals with evaluation of wild service tree occuerence in the natural monument Květnice in Tišnov. Mapping of individuals was realized in the period from June to September 2011. For every individual essential dendrometrical characteristics as perimeter of the trunk, height of the tree and height of the crown were evaluated. Moreover there was effort to recorde the environmental conditions where
the
individuals grow. Especially classification to geobiocenological system was used and identifying to individual groups of geobiocens types. In some localities soil samples were taken for better determining of locality conditions and pH of this samples was determined. In some vital individuals bores were taken and from them age of
individuals was determined. Every specimen was located by GPS and obtained data are processed in ArcGIS program. In the same way places where individual soils pits and vegetation surveys were made are relatively exactly determined and registered in the map. Besides obtained data basic characteristics and demands on wild service tree sites and basic environmental conditions which has on surveyed locality are summerized. Key words: wild service tree, growth conditions, STG, soil pit, age evaluation
Obsah 1.
Úvod .......................................................................................................................... 9
2.
Cíl práce..................................................................................................................... 9
3.
Charakteristika území ................................................................................................ 9
4.
5.
6.
3.1.
Administrativní začlenění ................................................................................ 10
3.2.
Historie využití území ...................................................................................... 10
Přírodní podmínky................................................................................................... 11 4.1.
Geologické poměry .......................................................................................... 11
4.2.
Geomorfologické poměry ................................................................................ 13
4.3.
Půdní poměry ................................................................................................... 13
4.4.
Klimatické poměry........................................................................................... 14
4.5.
Hydrologické poměry....................................................................................... 16
4.6.
Biota ................................................................................................................. 16
4.6.1.
Fytogeografické členění............................................................................ 16
4.6.2.
Biogeografické členění ............................................................................. 17
4.6.3.
Potenciální přirozená vegetace ................................................................. 18
4.6.4.
Geobiocenologická typizace ..................................................................... 18
4.6.5.
Lesnická typologie.................................................................................... 20
Jeřáb břek (Sorbus torminalis (L) Crantz)............................................................... 20 5.1.
Ochrana druhu .................................................................................................. 20
5.2.
Zařazení do systému......................................................................................... 21
5.3.
Popis................................................................................................................. 22
5.4.
Rozšíření a ekologické nároky ......................................................................... 22
5.5.
Přirozená a umělá obnova ................................................................................ 24
5.6.
Využití.............................................................................................................. 25
Materiál a metody.................................................................................................... 26 6.1.
Zájmové území................................................................................................. 26
6.2.
Způsob mapování ............................................................................................. 26
6.3.
Zjišťování dendrometrických charakteristik .................................................... 26
6.4.
Analýza věku.................................................................................................... 27
6.5.
Fytocenologické snímky .................................................................................. 27
6.6.
Terénní tabulky ................................................................................................ 27
6.7.
Půdní vzorky .................................................................................................... 29
6.8.
Zpracování dat.................................................................................................. 29
7.
Výsledky.................................................................................................................. 29 7.1.
Vyhodnocení podle výšky................................................................................ 30
7.2.
Vyhodnocení podle obvodu ............................................................................. 30
7.3.
Rozdělení do porostních pater.......................................................................... 31
7.4.
Vyhodnocení podle plodnosti .......................................................................... 32
7.5.
Vyhodnocení analýzy věku .............................................................................. 34
7.6.
Přehled STG s výskytem břeku........................................................................ 35
7.6.1.
Zastoupení v jednotlivých STG ................................................................ 38
7.7.
Přehled SLT s výskytem břeku ........................................................................ 39
7.8.
Vyhodnocení půdních sond.............................................................................. 41
7.9.
Zmlazení........................................................................................................... 41
7.10.
Zásady péče .................................................................................................. 42
8.
Diskuze .................................................................................................................... 42
9.
Závěr........................................................................................................................ 43
10.
Summary.............................................................................................................. 44
11.
Použitá literatura .................................................................................................. 45
12.
Přílohy.................................................................................................................. 49
1. Úvod Již v roce 1942 upozorňoval Dr.Svoboda v časopise Krásy našeho domova na jeřáb břek jako na neprávem opomíjenou dřevinu a vyzýval k věnování větší pozornosti tomuto druhu. O více jak 50 let později se o něm zmiňuje V. Zatloukal (1995) a zařazuje ho mezi vzácné a ohrožené druhy lesních dřevin.
V současnosti je břek
zařazen dle Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky mezi druhy kategorie C4, tedy vyžadující pozornost (Holub, Procházka, 2000). Díky poměrně špatnému zmlazování a nedostatečné péči o jedince v porostech však k úbytku neustále dochází. Vzhledem k vysoké kvalitě dřeva a atraktivnosti bílých květů a podzimního zbarvení by se dal využít nejen v lesnictví, ale i v parkových úpravách. I proto by se této dřevině mělo věnovat více pozornosti.
2. Cíl práce Cílem této práce bylo vymapování výskytu jeřábu břeku v PP Květnice, inventarizace jedinců a následné vyhodnocení stavu a případné návrhy na péči.
3. Charakteristika území Přírodní památka Květnice se vypíná nad městem Tišnov, asi 25km severozápadně od Brna, nad údolím řeky Svratky. Kromě přírodní památky má Květnice statut evropsky významné lokality Natura 2000. Je také regionálním biocentrem ÚSES.
Obr.1: širší územní vztahy (maps.google.cz)
Řešené území 9
3.1. Administrativní začlenění Kraj: Jihomoravský Okres: Brno-venkov Obec s rozšířenou působností: Tišnov Katastrální území: Tišnov – 767379 Celková rozloha PP Květnice je 127ha. Ochranné pásmo nebylo vyhlášeno a podle zákona 114/1992 Sb. je to tedy pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ. Plocha ochranného pásma činí téměř 17ha. Všechny parcely PP Květnice jsou majetkem města Tišnova až na jednu výjimku. Jedná se o plochu s objektem vodárny na východním úpatí, jejímž vlastníkem je Svazek vodovodů a kanalizací Tišnovsko. 3.2. Historie využití území Jedno z prvních vyobrazení Květnice nacházíme na vedutě městečka Tišnova, kláštera Porta coeli a vsi Předklášteří z roku 1728 od Carla Josefa Wokauna. Z jižního pohledu zachytil nejenom Tišnov a blízký klášter s vesnicí okolo, ale právě i svahy Květnice. Je zde jasně vidět odlesnění jižních svahů, na kterých se v té době pravděpodobně páslo. V důsledku toho docházelo k erozi. Na úpatí se nachází vápencový lom. Částečně je patrná i těžba nerostů v horních partiích svahu, kde bezlesí hraničí s lesem. Další stav porostů na Květnici můžeme sledovat na mapě Prvního vojenského mapování z roku 1763-1764. Zde je také jasně patrné odlesnění na jižních svazích, kromě toho je však jasně holá i partie kolem Malé skály. Na mapě z roku 1834, vzniklé při Druhém vojenském mapování, jsou stále patrné odlesněné jižní svahy. Kromě nich je však bez porostu i vrcholový hřbet, především kolem hlavního vrcholu, a severní svah, oddělující Květničku od hlavního lesního porostu Květnice. Panoramatická fotografie ze začátku 20. století ukazuje, že svahy nad Svratkou jsou postupně zalesňovány. Tomu odpovídají i poznámky F. Sokola o lesních porostech ve Šmardově geobotanické studii Květnice (Sokol, 1931). Sokol zde uvádí, že od roku 1870 začalo zalesňování svahů nad splavem, napřed akátem a naprosto nevhodným smrkem, později borovicí černou, která se na vápencovém podkladu ujala. Byla vysazena i na místě původního třešňového sadu v nižší části svahu. Pokusy o zalesnění západních svahů ovšem neměly dobrý výsledek. Ujalo se 10
pouze několik akátů a došlo k rozvoji keřového patra. Severozápadní až severovýchodní část krytá bukem byla ve 30. letech minulého století přestárlou, málo kvalitní pařezinou. Do ní bylo vklíněno několik pruhů uměle zavedeného smrku. V současnosti je akát prakticky vymýcen, smrkové porosty částečně vytěženy a zatahuje se nad nimi buk. Stárnoucí borovice černá schne a je v souladu s plánem péče odstraňována. Květnice byla v centru pozornosti již v minulosti například jako významný cíl turistů, kteří sem chodili za krásami živé i neživé přírody. S činností turistických spolků souvisí i rozhořčený článek prof. Dr. Augusta Bayera z časopisu Krásy našeho domova – Turistika a ochrana přírody, kde zmiňuje zbudování široké, neodborně provedené okružní promenádní cesty vedené na svazích nad městem přes stepní společenstva až na Velkou skálu (Bayer, 1941). Pozornosti botaniků však Květnice neunikla ani dříve. První rozsáhlejší dochované záznamy o její květeně přináší F. S. Pluskal-Moravičanský, lékař lomnického panství, v polovině 19. století. Z dalších botaniků lze jmenovat především profesora J. Podpěru a doc. J. Šmardu na začátku 20. století. Právě on byl pravděpodobně prvním iniciátorem ochranářských snah na Květnici a již ve 30. letech zde navrhuje zřízení naučné stezky. Vytvořena a realizována byla nakonec až roku 2003 (Lacina, 2004). Historie vyhlášení chráněného území je nejasná. Poprvé k tomu došlo asi již za první republiky v roce 1928. Podstata ochrany však nebyla dostatečně plněna, protože v dopise městské radě města Tišnova z roku 1940 předkládá doc. Šmarda podrobnou zprávu o nutnosti diferencované ochrany a v již zmiňovaném článku prof. Bayera nacházíme fotografii turistické stezky s popiskem: „bohaté stepní stanoviště Květnice u Tišnova, kde měla býti zřízena reservace…“(Bayer, 1941). K definitivnímu vyhlášení Květnice v celé její ploše za přírodní rezervaci došlo až 936. vyhláškou ministerstva školství, věd a umění ze dne 8. dubna 1950. Po vstoupení v platnost zákona č.114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny byla Květnice zařazena mezi přírodní památky.
4. Přírodní podmínky 4.1. Geologické poměry Květnice je jedním z posledních vrcholů, vystupujících z Boskovické brázdy směrem k severozápadu. Vynořila se z pokryvu sedimentů Svratky jako tektonická 11
kra při vzniku Tišnovské kotliny (Hrádek, 2004). Podloží je tvořeno dvěma základními devonskými horninami – křemencem a vápencem. Západní a severozápadní svahy jsou tvořeny středně zrnitými biotitickými metagranity. Na ně navazuje v širokém pásu kolem hlavního vrcholu tmavě šedý slabě metamorfovaný vápenec. Mezi tyto dva bloky je v jižní části vklíněno žebro zbřidličnatělých, slabě metamorfovaných křemenných pískovců a arkóz, které tvoří i větší část střední části hory a výběžek Malé skály na severu. Východní svahy a severní úpatí jsou tvořeny deluviálními hlinitokamenitými sedimenty. Ty nalezneme i na jihu pod Velkou skálou a na jižním svahu mezi Velkou skálou a hlavním vrcholem. Jižní svahy nad městem opět tvoří šedý slabě metamorfovaný vápenec. Vrcholové partie Velké a Malé skály tvoří silicifikované pískovce a brekcie s útržky prachovitých břidlic (křemence) (Hanžl, 2007). Na Květnici i na její blízké okolí (Dřínová, Dranč u Štěpánovic) jsou na vápence vázány krasové jevy. Toto území je označováno jako Tišnovský kras. Podzemní dutiny na Květnici můžeme charakterizovat převážně jako krasové, tektonického a hydrotermálního původu. Pouze nejnižší úrovně byly pravděpodobně modelovány paleopřítoky Svratky. Dutiny byly objeveny hlavně při ražbě průzkumných štol při těžbě nerostů. Do současnosti byly objeveny a do různé míry prozkoumány následující podzemní prostory – „Květnická propast“, jeskyně „Pod Křížem“, „Řícená“, „Výtoková“ („U splavu“) a „Králova“ (Lacina, 2010). Kromě zkrasovatělého podzemí je Květnice také známá jako mineralogické naleziště. Většina minerálů je vázána na hydrotermální žíly, jejichž mocnost je v rozmezí od několika centimetrů po téměř dva metry. Nejvýznamněji je v žílách zastoupen baryt. Ten byl dokonce na přelomu 19. a 20. století a opakovaně ve 40. letech v menší míře těžen. Jeho barva se pohybuje od bílé po červenou, nejčastěji však bývá růžová. Ve větších dutinách, kde je k tomu dostatek prostoru, tvoří baryt až 3 cm velké krystaly. Na západním úpatí Květnice v barytových žílách nacházíme zarostlá až 1 cm velká zrna galenitu. Vzácně se objevují milimetrová zrna malachitu a azuritu. Na oblast Malé skály je vázán výskyt fluoritu. Ten je jak kusový, tak krystalický v dutinách. Krystaly jsou většinou krychlové, fialové a do 1 cm velké. V severním výběžku je menší ložisko železných rud – limonitu, hematitu a goethitu. Ojediněle se nacházely minerály manganu a mědi. Nejznámější je ovšem Květnice jako naleziště krystalických odrůd křemene a to čirého křišťálu,
12
žlutého citrínu, hnědé záhnědy, černého morionu a hlavně fialového ametystu. Výskyt je vázán na okolí Velké a Malé skály (Květničky) (Šikola, 2004). 4.2. Geomorfologické poměry Květnice patří z geomorfologického hlediska do okrsku Tišnovská kotlina. Úplné začlenění do systému je následující: Provincie: Česká vysočina Soustava: Česko-moravská Podsoustava: Brněnská vrchovina Celek: Boskovická brázda Podcelek: Oslavanská brázda Okrsek: Tišnovská kotlina (Demek, 2006) Nejnižším bodem je západní úpatí nad nivou Besénku s nadmořskou výškou 260 m. Nejvyšším bodem je hlavní vrchol s 469,5 m n. m. Dalšími významnými vrcholy Květnice je Velká skála s 446 m n. m. a Malá skála neboli Květnička s 387 m n. m. Převýšení až 200 metrů je překonáváno většinou na krátkých úsecích. Svahy mají proto sklon zpravidla kolem 20°, ale v extrémních případech dosahují až 50°. Na vývoj hory působily kromě sil tektonických i procesy erozně denudační, zejména gravitační, periglaciální – kryogenní, krasové a fluviální. Nejrozšířenější jsou tvary kryogenní, vzniklé v průběhu glaciálů starších čtvrtohor. Jsou to převážně kryoplanační terasy s mrazovými sruby, mrazové srázy a izolovaná skaliska. Nejlépe jsou patrné v okolí Velké a Malé skály, tedy v oblasti s křemenci. Nejvýznamnějšími krasovými útvary jsou samozřejmě jeskyně Tišnovského krasu. Kromě nich zde nacházíme řadu drobných povrchových tvarů, jako jsou škrapy. Fluviálními pochody vznikla na západním úpatí říční terasa z naakumulovaného říčního štěrku s pískem. Pravděpodobně vznikla až za posledního pleistocénního glaciálu, kdy kolem protékala řeka, asi 6 metrů nad úrovní současného koryta Svratky. Ze všech procesů, které tvořily povrch Květnice, nelze vyloučit vliv člověka. Po něm zde zůstaly opuštěné lomy, štoly a šachty (Hrádek, 2004). 4.3. Půdní poměry Dle systematické půdní mapy České republiky 1:200 000 (Novák, 1991) jsou květnické půdy charakterizovány jako rendziny typické z vápenců. V této mapě tedy není zachycen vliv různých podloží. Ten lze sledovat až na podrobnější půdní mapě 13
ČR 1:50 000 (Tomášek, 1996), kde se v oblouku od západu přes Květničku na východ vyskytují hnědé půdy kyselé na devonských křemencích. V oblasti kolem hlavního vrcholu s výběžkem na sever se nacházejí rendziny na devonských vápencích. Tento půdní typ pak sestupuje v širokém pruhu jihozápadním směrem až k úpatí. Svah sestupující ze sedla mezi dvěma vrcholy částečně vyplňuje hnědá půda kyselá na deluvofluviálních uloženinách. Celou východní polovinu kopce zaujímá hnědá půda silně kyselá na slepencích. 4.4. Klimatické poměry Území se nachází v jižnější části republiky, v předhůří Českomoravské vrchoviny. I díky nižší nadmořské výšce jsou klimatické podmínky poměrně mírné. Květnice, stejně jako celá Tišnovská kotlina, se nachází na hranici dvou klimatických oblastí – mírně teplé 7 a mírně teplé 11. Tyto oblasti můžeme charakterizovat následujícími hodnotami: Oblast
MT 7
MT 11
30 – 40
40 – 50
Dny s průměrnou teplotou 10°C a víc
140 – 160
140 – 160
Počet mrazových dnů
110 - 130
110 – 130
Počet ledových dnů
40 – 50
30 – 40
Průměrná teplota v lednu
-2 – -3
-2 – -3
Průměrná teplota v červenci
16 – 17
17 – 18
Průměrná teplota v dubnu
6–7
7–8
Průměrná teplota v říjnu
7–8
7–8
Průměrný počet dnů se srážkami 1mm a víc
100 – 120
90 – 100
Srážkový úhrn ve vegetačním období
400 – 450
350 – 400
Srážkový úhrn v zimním období
250 – 300
200 – 250
60 – 80
50 – 60
120 – 150
120 – 150
40 – 50
40 – 50
Počet letních dnů
Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet zamračených dnů Počet jasných dnů Tab.1: charakteristika klimatických oblastí (Quitt, 1971)
Díky soustavným klimatologickým pozorováním máme příležitost sledovat vývoj teplot a srážek v oblasti. Tyto hodnoty jsou ovšem značně generalizovány a pro Květnici jako takovou mají pouze orientační charakter. Květnice jako ostrovní hora v Tišnovské kotlině se značnou vertikální diferencovaností a různými 14
expozicemi má poměrně rozrůzněné mezoklima. Jižní svahy jsou výrazně osluněné a proto silně vysychavé. Sněhová pokrývka se zde udrží jen několik dní v roce. Svahy otočené k Besénku se severozápadní až severovýchodní expozicí jsou naopak chladnější a vlhčí. Vrcholový hřbet je charakteristický častější silnou větrností. V zimě se zde často vytváří horizontální srážky. Průměrné měsíční srážky a teploty za období 1901 až 1950 měsíc
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
součet
prům. srážky 32,0 27,0 30,0 39,0 60,0 71,0 80,0 65,0 44,0 48,0 44,0 1901-50/ mm
39,0
579,0
prům. teploty -2,6 -1,1 1901-50/ °C
96,6
3,0
8,0 13,3 16,2 18,2 17,2 13,5
8,2
3,2
-0,5
10
11
12
Tab.2: Tabulka ke klimadiagramu na období 1901-1950
Obr.2: Klimadiagram na období 1901-1950
(Vesecký, 1961)
Průměrné měsíční srážky a teploty za období 1951 až 2000 měsíc
1
2
3
4
5
6
7
8
9
prům. srážky 35,0 25,0 35,0 35,0 50,0 70,0 70,0 70,0 45,0 35,0 45,0 35,0 1951-2000/ mm prům. teploty -2,5 -1,5 1951-2000/ °C
2,5
7,5 12,5 15,5 17,5 16,5 13,5
Tab.3: Tabulka ke klimadiagramu na období 1951-2000
15
8,5
3,5 -0,5
součet 550,0 93,0
Obr.3: Klimadiagram na období 1951-2000
(Míková a kol., 2007) 4.5. Hydrologické poměry Z hydrologického hlediska není Květnice nějak zajímavá. Nenalezneme zde žádný trvalý ani dočasný vodní tok. Ze severozápadních svahů je voda odváděna potokem Besének. Celé území patří do povodí Svratky. Květnice se svým okolím patří do nejméně vodné oblasti (s odtokem 3 l/s z km2) s malou retenční schopností a rozkolísaným odtokem během roku. (Vlček, 1971) Řešené území se nachází v hydrogeografickém regionu IIB2b7. Celkový odtok vody v tomto regionu je nízký – 5,01-10 l/s; km2, celkový odtok podzemní vody je také nízký – 1,51-3 l/s; km2. Retenční schopnost povodí je nízká, odtok vody je mírně rozkolísaný (Kříž, 2009). 4.6. Biota 4.6.1. Fytogeografické členění Celá Tišnovská kotlina a s ní i Květnice se nachází na hranici dvou fytogeografických oblastí – termofytika a mezofytika. Bližší začlenění je následující: Fytogeografická oblast: termofytikum Obvod: Panonské termofytikum Okres: 16 – Znojemsko-brněnská pahorkatina Fytogeografická oblast: mezofytikum Obvod: Českomoravské mezofytikum 16
Okres: 68 – Moravské podhůří Vysočiny (Botanický ústav ČSAV, Průhonice, 1987) Termofytikum je oblastí extrazonální teplomilné vegetace. V ČR zaujímá především 1. a 2. vegetační stupeň. Díky odlesnění probíhajícímu už od neolitu se zde konzervovala teplomilná nelesní vegetace. Výskyt se téměř kryje s výskytem vápnitých spraší. Zachovány jsou xerotermní travinné fytocenózy (Skalický, 1988). Na Květnici lze tedy do termofytika zařadit jižní svahy se skalní vápencovou stepí a doubravami s dubem pýřitým (Quercus pubescens). Mezofytikum zaujímá částečně ještě oblasti 2. vegetačního stupně, obvykle je však rozšířeno od 3. do 5. vegetačního stupně. K osídlení došlo ve větší míře až ve středověku. Tato oblast tedy měla převážně lesní vývoj vegetace. V nižších polohách doznívá výskyt teplomilné vegetace z termofytika. Naopak
při
hranicích
s oreofytikem
nacházíme druhy chladnomilnější
(Skalický, 1988). 4.6.2. Biogeografické členění Biom: opadavý listnatý les (Hendrych, 1984) Provincie: středoevropských listnatých lesů (Culek, 1995) Podprovincie: hercynská Bioregion: 1.24 – Brněnský Bioregion
je
tvořen
okrajovou
vrchovinou
Hercynika;
zabírá
geomorfologické celky Bobravskou vrchovinu, střední část Boskovické brázdy, západní okraj Drahanské vrchoviny a východní okraj Křižanovské vrchoviny. Je patrný panonský a karpatský vliv. Převažuje 3. vegetační stupeň, významně je zastoupen 2., ostrůvkovitě 4 a 1. Fauna přechodná mezi třemi podprovinciemi – hercynskou, panonskou a karpatskou, projevuje se silný vliv brněnské aglomerace (synantropní výskyt, sekundární změna rozšíření některých druhů). •
Plošná struktura využití území bioregionu a KES:
Plocha bioregionu: 812 km2 Orná půda: 34% Travní porosty: 4% Lesy: 40% Vodní plochy: 1,1% 17
KES: 1,4 Z dřevin v lesních porostech převažuje smrk (31%), následován dubem (21,2%) (Culek, 1995) Biochora: -3VA – vrchoviny na vápencích v suché oblasti 3. VS Zvláštní krasový reliéf. Substrát je budován zvrásněnými a slabě přeměněnými devonskými vápenci, které se střídají se spodnodevonskými metamorfovanými slepenci až křemenci, fylity a granity. Na výchozech vápenců převládají rendziny, většinou však převažují rendziny kambizemní. Klima mírně teplé a mírně suché. Vegetace – varianta tišnovská: na sklonech jižního kvadrantu se nacházejí dřínové doubravy (Corno-Quercetum), na severním svahu se kromě suťových lesů a okroticových bučin (Cephalanthero-Fagetum) vyskytuje i fragment lipové bučiny (Tilio cordatae-Fagetum)(Culek, 2005) 4.6.3. Potenciální přirozená vegetace Dubohabřiny a lipové doubravy (Carpinion): 7 – Černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-Carpinetum) (Neuhäuslová, Moravec, 1997) 4.6.4. Geobiocenologická typizace Dle Zlatníkovy geobiocenologické typizace (Zlatník, 1976) je přírodní potenciální vegetace na Květnici značně rozrůzněna. Díky různé nadmořské výšce, ale především díky vlivu expozičního klimatu se vyvinuly 3 výškové vegetační stupně. A to 1. dubový, 2. bukodubový a 3. dubobukový. Významný vliv na vegetaci má i různé podloží a půdní podmínky. Proto zde nacházíme poměrně širokou škálu trofických řad. Kromě trofické řady C – eutrofně nitrofilní jsou zastoupeny všechny řady i meziřady. Z hydrických řad převládá řada 3 – normální, vyskytují se však i řady 1 – zakrslá a 2 – omezená. Řady s vyšším obsahem vody na Květnici chybějí. Vzhledem k těmto specifickým podmínkám uvádí Lacina (2003) na Květnici 17 různých STG od zakrslých dřínových doubrav nižšího stupně až po holé bučiny nižšího stupně. Seznam STG zastoupených na Květnici: •
1-2D1-2 Corni-querceta petraeae-pubescentis Zakrslé dřínové doubravy 18
•
2A1 Querceta pinea Zakrslé borodoubravy
•
1AB-B1 Querceta humilia Zakrslé doubravy
•
2A-AB2 Querceta fagina Doubravy s bukem
•
2AB3 Fagi-querceta Bukové doubravy
•
2B3 Fagi-querceta typica Typické bukové doubravy
•
2BC3 Fagi-querceta aceris Javorové bukové doubravy
•
2BD3 Fagi-querceta tiliae Lipové bukové doubravy
•
3A1 Pineta quercina Dubobory
•
3D1 Querci-fageta dealpina Dealpínské dubové bučiny
•
3CD2 Corni-acereta fagi Dřínové javořiny s bukem
•
3A2-3 Fageta quercina Dubobučiny
•
3AB3 Querci-fageta Dubové bučiny
•
3B3 Querci-fageta typica Typické dubové bučiny
•
3BC3 Querci-fageta aceris Javorové dubové bučiny
•
3BD3 Querci-fageta tiliae Lipové dubové bučiny
•
3B-BD3 Fageta paupera inferiora Holé bučiny nižšího stupně
19
4.6.5. Lesnická typologie Lesní typologická mapa v měřítku 1:10 000 rozděluje Květnici do 18 souborů lesních typů, zařazených podle této typologie dokonce do 5 lesních vegetačních stupňů (0 – bory, 1 – dubový, 2 – bukodubový, 3 – dubobukový, 4 – bukový). Tyto soubory jsou dále členěny na lesní typy, kterých nalezneme na Květnici 29 (ÚHUL, 2011). Seznam souborů lesních typů zastoupených na Květnici: 1X dřínová doubrava 1Z zakrslá doubrava 1K kyselá doubrava 1C suchá habrová doubrava 1J habrová javořina 2Z zakrslá buková doubrava 2K kyselá buková doubrava 2N kamenitá kyselá buková doubrava 2S svěží buková doubrava 2C vysýchavá buková doubrava 2B bohatá buková doubrava 3K kyselá dubová bučina 3S svěží dubová bučina 3C vysýchavá dubová bučina 3J lipová javořina 3Y skeletová dubová bučina 4X dealpínská bučina 0Z reliktní bor
5. Jeřáb břek (Sorbus torminalis (L) Crantz) 5.1. Ochrana druhu V naší republice není břeku věnována dostatečná pozornost. V okolních zemích se mu věnují podstatně více a delší dobu. Například v Polsku je tento druh chráněn už od roku 1946 (Bednorz, 2007). Z celkového počtu okolo 3500 jedinců s přirozeným výskytem jsou jich desítky chráněny jako „památníky přírody“ a vzniklo i několik rezervací, kde je hlavním předmětem ochrany zachování populací 20
břeku (Bednorz, 2010). V západní Evropě je potom studován již více jak tři desítky let (např.: Schmeling 1980, 1994; Lanier a kol. 1990) a to nejenom z důvodů udržení biodiverzity, ale také ekonomických. Břekové dřevo je totiž velmi ceněné v dřevozpracujícím průmyslu (Prudič, 2000). Na Britských ostrovech je břek sledován především díky výzkumu využití krajiny. Je totiž uváděn jako dřevina typická pro nenarušenou především lesní krajinu. Břek je tedy využíván jako indikátor starobylých lesů či živých plotů (Roper, 1993) V prováděcí vyhlášce 395/92Sb. k zákonu č.114/1992 bychom v seznamu zvláště chráněných druhů jeřáb břek hledali marně. V Červeném seznamu květeny České republiky k roku 2000 (Holub, Procházka, 2000) je zařazen do kategorie C4, tedy vzácnější taxon vyžadující pozornost. U druhů z této kategorie sice nedochází v současnosti k přímému ohrožení, vzhledem k různým rizikovým faktorům ho však lze v brzké době předpokládat. Červený seznam vzácných a ohrožených dřevin ČR pak břek řadí také do kategorie C4. V tomto případě se ovšem jedná o druhy zranitelné – s výrazným trendem poklesu početnosti v posledních 100 letech, přesto dosud relativně hojné, bude-li však tento trend pokračovat, mohou se stát ohroženými (Maděra a kol., 2007). Ani jednotlivé břeky nejsou u nás významně chráněny. Chadt uvádí jako památný strom pouze břek u Kozojed na Lounsku o průměru 70 cm, výšce 12,4 m a věku kolem 200 let (Chadt, 1908). V současnosti jsou jako památné stromy vyhlašovány především lípy a duby, z dalších dřevin navrhovaných jako vhodné pro záchranu genofondu jsou uváděny tis, ginkgo a jalovec (Reš, 1998). I přesto, že byl zařazen mezi vzácné a ohrožené druhy lesních dřevin. Jako základní podmínky nutné pro jeho zachování jsou uváděny zmapování, klasifikace a evidence výskytu kvalitních jedinců. Dalším bodem je ochrana genofondu vybraných jedinců v porostech a zakládání semenných sadů. Důležité je také s břekem vhodně hospodařit, aby nebylo ohroženo jeho rozšíření a zároveň byla pokryta poptávka po dřevě (Zatloukal, 1995). 5.2. Zařazení do systému Jeřáb břek patří do čeledi Malaceae – jabloňovité, charakterizované jako převážně opadavé dřeviny se střídavými listy, řapíkatými, většinou jednoduchými. Květy bývají pravidelné, pětičetné, plodem je malvice tvořená blanitým exokarpem, dužnatým mezokarpem a blanitým, kožovitým, chrupavčitým nebo peckovitým 21
endokarpem. Kromě rodu Sorbus sem patří rody Mespilus, Cydonia, Cotoneaster, Crataegus, Pyracantha, Amelanchier, Choenomeles, Pyrus a Malus (Kovanda, 1992a). 5.3. Popis Břek je strom, řidčeji keř, většinou dosahuje výšky kolem 15 m. Borka je tmavošedá, hladká, ve stáří šupinovitě odlupčivá. Pupeny jsou široce elipsoidní, dlouhé 6-7mm a lysé, listy jednoduché. Čepel je široce vejčitá, 6-9 cm dlouhá a 46 cm široká, peřenoklaná, 1-2x pilovitá, k bázi klínovitá až slabě srdčitá, celokrajná, naspodu lysá, na svrchní straně v mládí chlupatá, později lysá. Řapík má délku většinou kolem 3 cm. Květenství je poměrně řídké, s plstnatými, olysávajícími květy. Následně vzniklá malvice má kulovitý až kulovitě vejcovitý tvar, velikosti kolem 1,5 cm. Je hnědá, nelesklá a hustě tečkovaná. Semena s tmavě červenohnědou barvou dosahují velikosti 7mm. Plodit začíná strom ve 20-30 letech (Kovanda, 1992b). Plody dozrávají v říjnu a listopadu, po dopadu na zem začíná klíčit v dubnu až květnu (Bednorz, 2011). Dožívá se 100-150 let (Úradníček a kol., 2009). Nacházíme však i starší jedince. Z Polska je uváděn nejstarší jedinec ve věku kolem 235 let (Bednorz, 2010), Hurt a Kantor (2004) dokladují dokonce jedince z Křivoklátska starého 389 let. V mládí se vyvíjí silný kůlový kořen, později zejména na mělkých půdách četné a silné postranní kořeny. Kořenový systém se liší u jedinců vzniklých z generativního a vegetativního rozmnožování. Stromy vzniklé ze semene mají dlouhý kůlový kořen, stromy z výmladků sporý, plochý a mělký kořenový systém (Svoboda, 1942). 5.4. Rozšíření a ekologické nároky Jeřáb břek je dřevina poměrně odolná, stín snášející, v mládí schopná vydržet dlouho pod podrostem. Se zvyšujícím se věkem vzrůstají i nároky na světlo (Úradníček a kol., 2009). Svoboda uvádí, že nároky na světlo nejsou zcela jasné. Považuje se za světlomilnou dřevinu, díky řídkému olistění a také pro značné zpomalení růstu v zástinu. I při déle trvajícím zástinu však neodumře a nacházíme ho i ve vysokých bukových lesích, právě pro schopnost snášet stín a tlak jako málokterá dřevina. Odlišné nároky na světlo se dají vysvětlit především díky různým hodnotám ostatních faktorů. Celkově se však dá říct, že nároky na světlo jsou zcela nevyhraněné (Svoboda, 1942). Má malou odolnost vůči chladu a nedostatku živin ale dobrou vůči suchu (Prudič, 2000). Proto roste i na půdách v létě 22
vysychajících a spokojí se s nízkými srážkami. Roste na živnějších horninách, jako jsou vápenec, andesit, čedič apod. (Úradníček a kol., 2009). Právě na vápencovém podloží na Hádecké planince byl zaznamenán poměrně hojný výskyt. Na ploše necelých 80 ha bylo zmapováno téměř 1800 ks břeku (Kohoutek, 2010). Jedná se o dřevinu teplých poloh a slunných strání (Úradníček a kol., 2009). Odolnost vůči pozdním mrazům je však značná, stejně jako odolnost vůči větru, sněhu a ohni. Odolnost proti biotickým škodám je průměrná (Prudič, 2007). Rozšíření a uplatnění v potenciální přírodní vegetaci je poměrně široké. Dle Zlatníka (1978) se břek nachází od 1. do 3. vegetačního stupně, v trofických a hydrických řadách B1-2, B/D1-2, D1-2, B3, B/C3, B/D3, C3, C/D3, D3. Z hlediska lesnické typologie se nachází v souborech lesních typů 1B, 1H, 1C, 1S, 2B, 2H, 2W, tedy v živné řadě a v extrémní řadě v souborech 1A, 1J, 1X, 2X, 3X a 4X (Prudič, 2000). Těžiště rozšíření bylo vždy v dubových porostech a v teplejších oblastech bukodubových lesů. Zde nahrazuje na slunných, vysychavých stanovištích buk (Paganová, 2008). V lesnických pojednáních je doporučen i jako hodnotná příměs a průvodní dřevina čistých bučin (Svoboda, 1942). V současnosti je výskyt ovlivněn činností člověka, především přeměnou dubových lesů na zemědělskou půdu (Paganová, 2008). Další podstatný vliv na rozšíření měla v minulosti pastva dobytka v lesích a dodnes značné poškozování výmladků a semenáčků zvěří (Svoboda, 1942). Areál rozšíření má těžiště v západní a střední Evropě. Na západě zasahuje až na jih Britských ostrovů, na jihu se ostrůvkovitě vyskytuje v centrální části Pyrenejského poloostrova a v severní Africe, dále potom prakticky na celém Apeninském poloostrově. Zasahuje až na sever Malé Asie a do Sýrie. Evropský areál končí na východě na Ukrajině, na severu v Polsku (Úradníček a kol., 2009). Z mapy J.Šmardy (1963) vyplývá, že na Moravě je břek rozšířen na jihu v oblasti úvalů, na západě vede hranice od Znojemska s výskytem v údolí Dyje přes Třebíčsko s hojným výskytem mezi Jihlavou a Oslavou, právě až na Tišnovsko s ojedinělým výskytem na Květnici. Na severu najdeme dvě osamocené lokality u Zábřehu a Mohelnice. Na východě zasahuje do předhůří Karpat. Překvapivý je potom výskyt lokality i v poměrně vysoko položené oblasti v údolí Ostravice. Další osamocenou lokalitou na východě je potom naleziště v údolí Bečvy u Rožnova pod
23
Radhoštěm. Zde se však s velkou pravděpodobností jedná o umělé výsadby (Šmarda, 1963). 5.5. Přirozená a umělá obnova Jeřáb břek má z našich dřevin spolu s oskeruší a mukem nejmenší schopnost přirozené obnovy. Není to však způsobeno nedostatkem semen. Malvice neopadávají, ale slouží jako potrava ptactvu. Tak se mohou semena šířit na poměrně velké vzdálenosti. Slouží ovšem také jako potrava myší a případné semenáčky jsou ničeny zvěří (Prudič, 2000). Výmladnost je celkem mírná. Spíše než pařezové výmladky, jsou častější kořenové. Ty vznikají často po poranění kmene nebo kořenů při vyklizování dřeva. V porostu pro ně ovšem není jednoduché udržet se, díky tomu, že semenáčky ostatních druhů je většinou předrostou a omezí jejich rozvoj. Nehodí se většinou ani v pozdějším věku pro zaškolkování nebo přesazení, vzhledem k tomu, že jsou poměrně dlouho vyživovány z mateřského jedince a pozdě tvoří vlastní kořenový systém. Nejvhodnější je tedy pro přirozenou obnovu střední les, kde je žádoucí ponechat břek jako horní dřevinu. Takto může přetrvat po dobu několika obmýtí dřevin spodních. Semenáčky a výmladky je třeba zavčas uvolňovat a dát jim tak dostatečný náskok před ostatními dřevinami (Svoboda, 1942). Pokud chceme břek pěstovat uměle ze semen, je nezbytné hned po dozrání semena z malvic vymýt, protože jejich ponechání v malvicích výrazně snižuje klíčivost. Nezbytná je stratifikace semen, ideálně po dobu 14 dní při teplotě +3°C. Klíčení pak nastává velmi rychle při střídání denních teplot +15°C a nočních +5°C (Prudič, 2000). Další postupy pěstování byly shrnuty v článku Dr.Svobody, který uvádí i následující zahraniční zdroje. Thaler sbíral semena na podzim a hned je vysel na zkypřené, předem připravené záhony. Malvičky pak pokryl slabou vrstvou písku. Semenáčky se objevily na jaře druhého roku. Výsev se má chránit před poškozením převážně hlodavci a ptáky. Michelis, Kluge a Neumann doporučují nechat semena přeležet ve vlhkém písku nebo založit až do jara do půdy. Záhony se pak mají hnojit vápnem a semena překrýt asi 2 cm silnou vrstvou kompostované země. Neumann doporučuje vrstvu silnou pouze 0,5 cm. Poměrně kuriózní je Harbachova metoda. Ten za zásadní vliv na klíčivost považuje působení kyselin v trávicím traktu ptáků. Aby tento proces nahradil, naskládal plody i s větévkami a listím do kádě, přidal výhony a listí vinné révy a vše promísil s humózní půdou. 24
Obsah kádě se pak dostatečně stlačí. Dochází tak ke kvašení a vzniklé kyseliny mají pozitivně působit na semena. Při výsevu se pak mají semena pokrýt jen tenkou vrstvou zeminy. Pozdější výzkumy však ukázaly, že tento proces ještě nezajišťuje úspěšné vzcházení. Jako další pěstební opatření je uváděno například pěstování v dobré humózní půdě, ne příliš vlhké nebo vazké, v nepříliš slunné poloze. Nutné je pečlivé odstraňování buřeně. Přeškolkovat se má do záhonů pohnojených vápnem nebo slínem a ven vysazovat jako pruty nebo odrostky. Ideální rozestupy jsou 4m a když dosáhne dostatečného výškového náskoku, lze jej podsadit bukem (Svoboda, 1942). Umělé vegetativní množení nemá větší úspěšnost. Přeškolkování kořenových výmladků se většinou nedaří (Svoboda, 1942). Pro záchranu genofondu břeku bylo založeno několik semenných sadů. V roce 2001 bylo v semenném sadu na LS Buchlovice vysazeno 87 klonů břeku (260 roubovanců) a na jaře 2005 na LS Náměšť nad Oslavou založen semenný sad s 35 klony (124 roubovanci) (Benedíková, 2007). 5.6. Využití Vzhledem ke svým malým nárokům na půdu je břek Svobodou doporučován jako dřevina, hodící se na stanoviště, která jsou z bezradnosti osazována akátem a borovicí černou (Svoboda, 1942). Dále se dá využít jako alejová dřevina. Aleje s břekem byly uváděny například z Křivoklátska (Brejl v okrese Nové Strašecí) a Karlštejnska (podél lesní cesty nedaleko myslivny Bubová), u okolí Prahy potom mezi Břežany a Zbraslaví (Svoboda, 1942). Velký potenciál má v současnosti pro výsadbu ve větromalech a biokoridorech (Úradníček a kol., 2009). Díky svým plodům by prý neměl chybět v žádné bažantnici, nebo lesních alejích, protože zajišťuje potravu zvěři (Svoboda, 1942). Poskytuje také dobrou včelí pastvu (Úradníček a kol., 2009). V Polsku je využíván v sídlištní zeleni jako okrasná dřevina, kde se roubuje na podnož jeřábu ptačího (Bednorz, 2010). Dřevo má velmi dobré vlastnosti a je proto velmi ceněné. Je pevné, těžké (specifická hmotnost je 0,87-1,13 u čerstvého dřeva a 0,69-0,89 u dřeva na vzduchu vyschlého), tuhé, tvrdé, dobře ohebné a elastické. Dalšími dobrými vlastnostmi je trvanlivost a dobrá výhřevnost. Největší nevýhody jsou naopak nepravé jádro a tvorba výrazných trhlin při schnutí (Svoboda, 1942). Na zpracování tohoto dřeva existují dokonce na západě (nejvíce v Německu) specializované nábytkářské firmy 25
(Prudič, 2000). Dříve bylo využíváno v kolářství, truhlářství a soustružnictví, například na výrobu řeznických špalků, mandlovacích válců, kuželů a dřevěných šroubů, měřítek a člunků pro tkalce. Zejména mladé dřevo je vhodné pro výrobu fléten. Po vyleštění se dá využít jako imitace ebenu a mahagonu (Svoboda, 1942). Z mladých větviček břeku se také dříve získávalo červenohnědé a žluté barvivo (Úradníček a kol., 2009). Plody se od nepaměti používali jako prostředek proti průjmům. Odtud také pravděpodobně pochází jeho latinský název torminalis od tormina, neboli břišní kolika. Kromě toho se z nich připravuje pálenka a ocet (Úradníček a kol., 2009). Dále se plody využívají k přípravě kompotu a vína a po přidání k vínu jablečnému nebo hrušňovému je mají činit trvanlivější a silnější (Svoboda, 1942).
6. Materiál a metody 6.1. Zájmové území Výzkum probíhal v přírodní památce Květnice u Tišnova, asi 25km severozápadně od Brna, s celkovou rozlohou 127 ha. Tato lokalita je jedinečná především výskytem teplomilných druhů, často na dílčí i absolutní hranici svého rozšíření. 6.2. Způsob mapování Mapování probíhalo převážně v červenci a srpnu 2011. Základní orientace v terénu se děla pomocí porostní mapy, kde byl zaznamenán předpokládaný výskyt břeků, zjištěný z plánu péče. Dalšími mapovými podklady byly porostní mapa, rozdělená až na porostní prvky a mapa SLT. Dále byla využita základní mapa v měřítku 1:10 000. Ta byla využita především při zjišťování nadmořské výšky. Současně s mapou byla využita i GPS, která orientačně nadmořskou výšku také ukazovala. Ke zpřesnění potom došlo při zpracování dat v ArcGIS. Každý nalezený strom byl zaměřen GPS GARMIN Oregon 450, změřen a byly zaznamenány jeho charakteristiky. V případě, že byl strom něčím výrazně odlišný (poškození, větvení, místo růstu,…) byla pořízena fotodokumentace. 6.3. Zjišťování dendrometrických charakteristik Jednotlivé charakteristiky byly v terénu měřeny a zaznamenávány do tabulky. Obvod byl měřen v prsní výšce kovovým svinovacím dvoumetrem. Výška stromu a
26
nasazení koruny byly měřeny výškoměrem. Z dalších charakteristik byla zaznamenána šířka koruny a slovně popsána plodnost a zdravotní stav. 6.4. Analýza věku Pro získání dalších přesnějších informací o populaci břeku, byly u několika jedinců odebrány pomocí přírůstového vrtáku Haglöf Coretax vývrty pro věkovou analýzu. Zatím bylo odebráno jen několik vzorků u vitálních jedinců, u kterých je předpoklad, že díky vývrtům nedojde k výraznému poškození. Dále byla pokácena jedna břeková souš o průměru 9cm a byl proveden odpočet letokruhů. Jednotlivé vývrty připravené v lištách, byly zbroušeny na brusce a pod lupou spočítány jednotlivé letokruhy. 6.5. Fytocenologické snímky Na rozmanitých stanovištích s výskytem břeku byly pořízeny fytocenologické snímky. Většinou se jednalo o plochy 20x20m. Posloužily k jasnějšímu a přesnějšímu zařazení místa do STG. Díky zaměření jednotlivých břeků, jsou i místa snímků poměrně přesně lokalizována. Zároveň byla pořízena fotodokumentace jednotlivých lokalit. 6.6. Terénní tabulky V tabulce určené pro zapisování údajů v terénu bylo použito 14 základních informací: číslo stromu, obvod, výška, nasazení a šířka koruny, zdravotní stav, plodnost, porostní patro, číslo porostu, nadmořská výška, expozice, sklon, STG a SLT. Při práci v porostu se ovšem ukázalo, že v některých případech tyto charakteristiky nestačí k úplnému a dokonalému popisu daného jedince. Tabulka s hodnocením, předkládaná k této práci, je tedy obsáhlejší. Rozšíření bylo zvoleno i pro větší přehlednost dalších údajů získaných u některých jedinců. Pojmy: •
Obvod – obvod měřený ve výšce 130cm pomocí svinovacího kovového metru o celkové délce 2m, pokud došlo díky významnému rozvětvení nebo nedostatečné výšce jedince k měření v jiné úrovni, je tato skutečnost uvedena v poznámce
•
Výška – celková výška jedince od báze kmene k vrcholu koruny, měřena výškoměrem
•
Nasazení koruny – vzdálenost od paty kmene po první mohutnější živou větev
•
Šířka koruny – je aritmetický průměr dvou na sebe kolmých průměrů, kdy jeden z nich je umístěn podél nejdelší osy průmětu 27
•
Zdravotní stav – hodnocení zdravotního stavu je poměrně subjektivní a není na něho žádná pevně stanovená metoda, do tabulky byly zaznamenány jakékoliv odchylky a nestandardní projevy stromu, tedy tlakové větvení, usychání větví, náklon, napadení škůdci nebo mechanická poškození
•
Plodnost – stromy v této kategorii byly rozděleny do 3 skupin a to na jedince neplodící – X, plodící – P, a hojně plodící - hojně
•
Porostní patro – začlenění dle Zlatníka (1978) I. – jedinci nadúrovňoví II. – jedinci hlavní úrovně III. – jedinci podúrovňoví, výška od 1/2 do 2/3 výšky hlavní úrovně IV. – jedinci s výškou od 1,3m do 1/2 výšky hlavní úrovně V1 – jedinci do 1,3m výšky V2 – semenáčky
•
Porostní prvek – je různě velká, ale homogenní část lesního porostu, vyznačující se určitou druhovou skladbou dřevin a jejich prostorovou strukturou i zdravotním stavem v rámci určitého stanoviště, daného určitým STG či SLT, je rámcem pro určité zásady péče a ochrany (Lacina, 1998) byl zjištěn z porostní mapy Květnice na období od 1.1.2002 do 31.12.2011, v níž byly porosty rozčleněny právě až na porostní prvky
•
Nadmořská výška – orientačně určena pomocí GPS a mapy 1:10 000, ke zpřesnění potom došlo po stažení naměřených dat z GPS a jejich zpracování v programu ArcGIS
•
Expozice – určená pomocí kompasu
•
Sklon – určen ve stupních
•
STG – skupina typů geobiocénů, je základní jednotkou geobiocenologického klasifikačního systému, jeho kód se skládá z čísla vegetačního stupně, písmena trofické řady a čísla hydrické řady určen na základě mapy potenciální vegetace z plánu péče a pomocí fytocenologických snímků
•
SLT – soubor lesních typů, základní jednotka typologického systému, jsou určeny lesními vegetačními stupni, ekologickými řadami a edafickými kategoriemi určen pomocí mapy lesních typů 1:10 000 (ÚHÚL, 2011) 28
č.
obvod
výška
zdravotní stav
nadm. v.
nasazení koruny
plodnost
expozice
sklon
šířka koruny
porost. patro
STG
porost. prvek
SLT
Tab.4: Tabulka využívaná k zápisu v terénu
6.7. Půdní vzorky Pro lepší určení růstových podmínek u některých jedinců byly na 6 lokalitách odebrány půdní vzorky. Většina sond měla hloubku kolem 60cm a vzorky byly odebrány z hloubky 20-30cm. Hlavním úkolem bylo u vzorků určit pH a ověřit tak, zda jedinci opravdu vyhledávají převážně vápnitá stanoviště, jak je často v literatuře uváděno, nebo zda břek najdeme i na stanovištích kyselých. V laboratoři probíhala práce následovně – půdní vzorek se přesál přes síta, aby se získala jemnozem (částice menší než 2mm). 10g této jemnozemě se navážilo do 50ml kádinky. Z každého odebraného vzorku se takto nachystaly dvě kádinky. Do jedné se přidalo 25ml destilované vody, do druhé 25ml 1mol/l KCl. Po důkladném promíchání se takto připravené vzorky nechaly odstát a po 3 hodinách bylo změřeno jejich pH. Ze vzorku s vodou byla získána půdní reakce aktivní, ze vzorku s KCl půdní reakce potenciální výměnná, tedy hodnota charakterizující nejvyšší možnou aciditu daného vzorku. 6.8. Zpracování dat Data naměřená pomocí GPS byla zpracována pomocí programu ArcGIS. V něm byly potom vytvořeny mapy se zaměřenými stromy. Všechny údaje z tabulek byly přepsány a některé z nich i rozčleněny do tříd a zpracovány do grafů.
7. Výsledky Celkově bylo zmapováno 276 jedinců jeřábu břeku, včetně stojících souší a 10 kusů semenáčků, v jejichž okolí se nevyskytuje žádný rodičovský strom. Semenáčky byly
29
ovšem pouze zaměřeny a dále nehodnoceny. Charakteristiky ostatních stromů byly zaznamenány a následně zhodnoceny. 7.1. Vyhodnocení podle výšky Výškově byly stromy rozděleny do 5 kategorií. Nejvíce jsou zastoupeny stromy v kategoriích s výškou od 6 do 15 m. Stromy vyšší se vyskytují ojediněle. Zastoupení jedinců menších ovšem také není nějak výrazné. kategorie
výška (m)
počet (ks)
%
1
0-5
38
13,77
2
6-10
100
36,23
3
11-15
104
37,68
4
16-20
29
10,51
5
21-25
5
1,81
Tab.5: Vyhodnocení výšky
Obr.4: Rozdělení podle výšky
7.2. Vyhodnocení podle obvodu Kategorie obvodu byly rozděleny po 10 cm. Vzniklo tak 13 jednotlivých kategorií. Zde už je rozdělení rovnoměrnější a žádná z kategorií výrazně nepřevládá. Nejhojněji jsou stromy zastoupeny s 19,20% v kategorii 61-70cm. Kolem 14% početnosti mají kategorie 31-40cm, 41-50cm a 51-60cm.
30
kategorie
obvod (cm)
počet (ks)
%
1
0-10
4
1,45
2
11-20
17
6,16
3
21-30
26
9,42
4
31-40
40
14,49
5
41-50
41
14,86
6
51-60
39
14,13
7
61-70
53
19,20
8
71-80
21
7,61
9
81-90
18
6,52
10
91-100
8
2,90
11
101-110
5
1,81
12
111-120
1
0,36
13
121-130
3
1,09
Tab.6: Vyhodnocení obvodu
Obr.5: Rozdělení podle obvodu
7.3. Rozdělení do porostních pater V porostu jsou břeky nejhojněji zastoupeny v porostním patře III., tedy v podúrovni ve výšce od 1/2 do 2/3 hlavní úrovně. Najdeme zde skoro polovinu stromů. Přes 36% je potom v úrovni IV. – ve výšce od 1,3m do 1/2 výšky hlavní úrovně. Pouze necelých 16% se nachází v hlavní úrovni. Stromy tedy většinou nemají dost prostoru pro svůj rozvoj a hlavně v bučině se dá předpokládat jejich úplný ústup díky nedostatku světla a prostoru. 31
kategorie
patro
počet (ks)
%
1
IV.
101
36,60
2
III.
131
47,46
3
II.
44
15,94
Tab.7: Vyhodnocení zastoupení v porostních patrech
Obr.6: Rozdělení do porostních pater
7.4. Vyhodnocení podle plodnosti Další ze zkoumaných charakteristik byla plodnost. U více jak poloviny jedinců nebyly žádné plody nalezeny. Z neplodících 151 jedinců je ovšem 23 souší. Hojně plodících jedinců bylo pouze 18. Podmínky pro generativní obnovu tedy na Květnici nejsou ideální už jenom díky menšímu počtu plodících jedinců. kategorie
plodnost
počet (ks)
%
1
neplodí
151
54,71
2
slabě
39
14,13
3
plodí
68
24,64
4
hojně
18
6,52
Tab.8: Vyhodnocení podle plodnosti
32
Obr.7: Rozdělení podle plodnosti
Největší zastoupení neplodících jedinců je ve IV. úrovni, kde je jich 89 a z toho jsou pouze 2 souše. Z neplodících jedinců ve III. úrovni je suchých 17. 4 neplodící jedinci z hlavní úrovně jsou souše. Můžeme tedy říci, že v hlavní úrovni plodí všichni toho schopní jedinci. porostní patro IV.
III.
II.
plodnost
počet (ks)
%
neplodí
89
32,25
slabě
11
3,98
plodí
1
0,36
hojně
0
0
neplodí
58
21,01
slabě
25
9,06
plodí
41
14,86
hojně
7
2,54
neplodí
4
1,45
slabě
3
1,09
plodí
26
9,42
hojně
11
3,98
Tab.9: Vyhodnocení plodnosti v porostních partech
33
Obr.8: Rozdělení podle plodnosti v patrech
7.5. Vyhodnocení analýzy věku Celkem bylo pomocí přírůstového vrtáku získáno 10 vývrtů. Pouze u 5 z nich se ovšem podařilo určit přibližný věk. Kromě toho byl určen i věk u pokácené souše. Jako nejstarší jedinec (84 let) byl určen břek č.137. Je ovšem také nejmohutnější a má vhodné růstové podmínky, vzhledem k tomu, že roste v úpadu s hlubšími a relativně vlhčími půdami. Nachází se tady v hlavní úrovni. Naopak nejmenší přírůsty měla pokácená souš na mírném svahu se skalkami a kameny na povrchu, která při průměru pouhých 9 cm měla 50 let. Pozn.: V mapě – Vývrty odebrané z jeřábu břeku v PP Květnice – je souš označena číslem 1000.
číslo BŘK
průměr
přibližný věk
5
22
47
8
39
-
11
33
-
17
21
58
137
39
84
139
30
78
166
13
-
167
7
-
212
18
-
216
21
69
souš
9
50
Tab.10: Přibližný věk určený podle vývrtů
34
7.6. Přehled STG s výskytem břeku Ze17 STG, které se na Květnici vyskytují, je břek zastoupen v 10 z nich. Jedná se při tom nejenom o stanoviště suchá na vápenci, ale i stanoviště poměrně kyselá. Břek je zastoupen v následujících STG: •
1-2D1-2 Corni-querceta petraeae-pubescentis humilia Zakrslé dřínové doubravy Vyskytují se na velmi slunných a teplých vápencových svazích. Půdním typem jsou karbonátové litozemě a mělké vysýchavé rendziny. Porost je tvořen převážně dubem pýřitým (Quercus pubescens) a dubem zimním (Quercus petraea), příměs tvoří jeřáb břek (Sorbus torminalis), habr obesný (Carpinus betulus) a javor babyka (Acer campestre). Keřové patro je bohatě rozvinuto a najdeme zde mnoho teplomilných druhů – dřín jarní (Cornus mas), řešetlák počistivý (Thamnus cathartica), kalinu tušalaj (Viburnum Lančana), mahalebku obecnou (Prunus mahaleb), svídu krvavou (Swida sanguinea) nebo hloh jednosemenný (Crataegus monogyna). V podrostu najdeme xerotermofyty jako je ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys) a oman oko Kristovo (Inula oculus-christii), z dalších druhů tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), strdivku jednokvětou (Melica uniflora) nebo prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum). Příklad: fytocenologický snímek č. 23 v příloze
•
1AB-B1 Querceta humilia Zakrslé doubravy Rozvolněný porost je tvořen především dubem zimním (Quercus petraea), místy s příměsí habru (Carpinus betulus), borovice (Pinus sylvestris)a břeku (Sorbus torminalis). V keřovém patře nacházíme ojediněle kromě zmlazení i dřín (Cornus mas) nebo řešetlák (Rhamnus cathartica). Podrost je středně bohatý, tvořený především kostřavou ovčí (Festuca ovina) a ostřicí nízkou (Carex humilis), dále pak bělozářkou (Anthericum ramosum), ožankou kalamandrou (Teucrium chamaedrys) nebo pryšcem chvojkou (Euphorbia cyparissias). Příklad: fytocenologický snímek č. 14 v příloze
35
•
2AB3 Fagi-querceta Bukové doubravy Východní svahy pod Velkou skálou s vystupujícími křemencovými balvany a oligotrofní kambizemí. V dřevinném patře převládá dub zimní (Quercus petraea), vtroušen je buk (Fagus sylvatica), břek (Sorbus torminalis) a habr (Carpinus betulus). Bylinné patro je druhově chudé. Nalezneme zde např. kostřavu ovčí (Festuca ovina) a ploník ztenčený (Polytrichum formosum), nahodile i válečku prapořitou (Brachypodium pinnatum) nebo strdivku jednokvětou (Melica uniflora). Příklad: fytocenologický snímek č. 36 v příloze
•
2B3 Fagi-querceta typica Typické bukové doubravy Podloží, tvořeno křemencem a granity, je překryto hlubšími svahovinami. Půdní typ je mezotrofní kambizem. Převládá dub zimní (Quercus petraea), vtroušen je buk (Fagus yslvatica), habr (Carpinus betulus), babyka (Acer platanoides), třešeň (Prunus sp.) a břek (Sorbus torminalis). V bylinném patře se v přírodním stavu nachází hájové druhy jako lipnice hajní (Poa nemoralis), strdivka nicí (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera). V současnosti na tomto stanovišti místy dominuje netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Příklad: fytocenologický snímek č. 4 v příloze
•
2BC3 Fagi-querceta aceris Javorové bukové doubravy Převážně báze svahů, případně sutě pod skalami a žleby se zahliněnými sutěmi a kamenitými smíšenými svahovinami. Půdy jsou mezotrofní až eutrofní kambizemě. Převládá dub zimní (Quercus petraraea) a buk lesní (Fagus sylvatica), přimíšen je habr (Carpinus betulus), břek (Sorbus torminalis), babyka
(Acer campestre), javor mléč (Acer platanoides) a lípa srdčitá (Tilia cordata). V podrostu nacházíme mezotrofní i nitrofilní druhy – svízel vonný (Galium odoratum), strdivku jednokvětou (Melica uniflora), kakost smrdutý (Geranium robertianum) a pitulník horský (Galeobdolon montanum). V jarním aspektu je přimíšena dymnivka dutá (Corydalis cava). Příklad: fytocenologický snímek č. 25 v příloze
36
•
2BD3 Fagi-querceta tiliae Lipové bukové doubravy Spodní a střední části svahů, překryté hlubokými svahovinami a sprašemi. Podloží je tvořeno jak vápenci, tak křemenci a granity. Nejčastěji jsou zastoupeny hnědozemě. Z dřevin převládá dub zimní (Quercus petrarea) a buk (Fagus sylvatica), příměs tvoří habr (Carpinus betulus), břek (Sorbus torminalis) a babyka (Acer campestre). Bylinné patro je druhově bohaté, s vyšší pokryvností. Nacházíme zde často kalcifilní hájové druhy. Z trav to je válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), strdivka jednokvětá (Melica uniflora) a nicí (Melica nutans), z dalších druhů například jaterník podléška (Hepatica nobilis), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), prvosenka jarní (Primula veris) a kokořík vonný (Polygonatum odoratum). Příklad: fytocenologický snímek č. 6 v příloze
•
3D1 Querci-fageta dealpina Dealpínské dubové bučiny Velmi strmé a stinné svahy směřující k Besénku a vápencové skály v této oblasti. Karbonátové litozemě a suťové rendziny, vyskytující se v této oblasti, nejsou na skalách vyvinuty. V porostu dominuje buk (Fagus sylvatica) omezeného vzrůstu, přidružen je javor klen (Acer pseudoplatanus) a mléč (Acer platanoides), dub zimní (Quercus petraea) a břek (Sorbus torminalis). Z keřů zde nacházíme skalník černoplodý (Cotoneoster melanocarpus), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa) a dřín jarní (Cornus mas). Byliny jsou často kalcifilní, dealpínské druhy jako pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), z dalších můžeme jmenovat bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), lilii zlatohlavou (Lilium mahagon) nebo tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria). Příklad: fytocenologický snímek č. 13 v příloze
•
3CD2 Corni-acereta fagi Dřínové javořiny s bukem STG vázáno na zahliněnou vápencovou suť na strmých svazích. Převládají suťové rendziny. V dřevinném patře je zastoupen buk (Fagus sylvatica), javor mléč (Acer platanoides), habr (Carpinus betulus), dub zimní (Quercus petraea), břek (Sorbus torminalis) a další. Druhy v podrostu jsou mezotrofní a nitrofilní, některé s kalcifilní tendencí. Najdeme zde strdivku 37
jednokvětou (Melica uniflora), ostřici prstnatou (Carex digitata), pěchavu vápnomilnou (Sesleria caerulea), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), kakost smrdutý (Geranium robertianum) a svízel vonný (Galium odoratum), v jarním aspektu bývá dominantní dymnivka dutá (Corydalis cava). Příklad: fytocenologický snímek č. 29 v příloze •
3BD3 Querci-fageta tiliae Lipové dubové bučiny Strmé
svahy
s hlinitými
svahovinami
a
vápencovými
kameny
s rendzinovými kambizeměmi. Z dřevin převládá buk (Fagus sylvatica) a dub zimní (Quercus petraea), přidružen je habr (Carpinus betulus), břek (Sorbus torminalis), javor mléč (Acer platanoides) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Podrost má většinou nižší pokryvnost. Najdeme zde ostřici prstnatou (Carex digitata), strdivku jednokvětou (Melica uniflora), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), jaterník podléšku (Hepatica nobilis) aj. Příklad: fytocenologický snímek č. 32 v příloze •
3B-BD3 Fageta paupera inferiora Holé bučiny nižšího stupně Strmé svahy stinných expozic na vápencích a granitech, překrytých svahovinami. Vyvinuly se zde mezotrofní až eutrofní kambizemě. V porostu výrazně převládá buk (Fagus sylvatica), velmi ojediněle je přimíšena lípa (Tilia sp.) či břek (Sorbus torminalis). Podrost je velmi chudý jak druhově tak pokryvností. Nalezneme zde například ostřici prstnatou (Carex digitata), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), hrachor jarní (Lathyrus vernus), jaterník podléšku (Hepatica nobilis) nebo hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). Příklad: fytocenologický snímek č. 31 v příloze 7.6.1. Zastoupení v jednotlivých STG Nejhojněji je břek zastoupen v STG 2BD3 – lipové bukové doubravy, kde najdeme 67 jedinců. Těžištěm výskytu jsou živnější stanoviště, na kyselejších nacházíme břek pouze ojediněle.
38
počet (ks)
STG
1-2D1-2 26 1AB-B1 8 2AB3
12
2B3
40
2BC3
2
2BD3
67
3D1
6
3CD2
36
3BD3
36
3B-BD3 43 Tab.11: Zastoupení břeku v jednotlivých STG
Obr.9: Zastoupení v STG
7.7. Přehled SLT s výskytem břeku Z 18 souborů lesních typů nalezneme na Květnici břek ve 14. Nejhojněji na stanovištích vysýchavých – celkem 88 kusů (1C – 10 ks, 2C – 30 ks, 3C – 48 ks). Další hojné zastoupení je ve společenstvech na extrémních stanovištích – 78 kusů (1X – 34 ks, 4X – 44 ks). Stejně jako u zastoupení v STG i zde na kyselých lokalitách břek příliš hojně zastoupen není. 1X dřínová doubrava 1Z zakrslá doubrava 1K kyselá doubrava 39
1C suchá habrová doubrava 1J habrová javořina 2Z zakrslá buková doubrava 2K kyselá buková doubrava 2N kamenitá kyselá buková doubrava 2S svěží buková doubrava 2C vysýchavá buková doubrava 2B bohatá buková doubrava 3C vysýchavá dubová bučina 3J lipová javořina 4X dealpínská bučina SLT
počet (ks)
1C
10
1J
13
1K
1
1X
34
1Z
1
2B
27
2C
30
2K
33
2N
10
2S
19
2Z
3
3C
48
3J
3
4X
44
Tab.12: Zastoupení břeku v jednotlivých SLT
40
Obr.10: Zastoupení v SLT
7.8. Vyhodnocení půdních sond Po provedení půdních rozborů u odebraných vzorků, bylo zjištěno, že čtyři z šesti vzorků mají kyselou půdní reakci, jeden vzorek má reakci neutrální a pouze jeden mírně alkalickou. Potenciální půdní reakce byla dokonce ještě nižší a pět vzorků mělo reakci kyselou, z čehož tři dokonce velmi kyselou a jeden velmi silně kyselou. Znamená to, že břek roste na půdách s poměrně širokou amplitudou pH. číslo
umístění
pH (KCl)
typ reakce
pH (H2O) typ reakce
1
u BŘK 72
4,538
velmi kyselá
5,651
mírně kyselá
2
u BŘK 78
4,315
velmi kyselá
5,365
kyselá
3
u BŘK 102
6,819
neutrální
7,528
mírně alkalická
4
u BŘK 213,214
4,117
velmi kyselá
4,943
kyselá
5
u BŘK 216
6,27
mírně kyselá
6,722
neutrální
6
u BŘK 118,119
3,95
velmi silně kyselá 5,3
kyselá
Tab.13: Vyhodnocení pH
7.9. Zmlazení Z celkového počtu 276 jedinců se našlo zmlazení pouze u 30. Jednalo se většinou pouze o jeden až dva kořenové výmladky, často ještě poškozované zvěří. Hojnější zmlazení, které lze počítat na desítky, bylo nalezeno pouze u stromů č. 44, 147 a 275. Tito jedinci nejsou tolik utiskováni okolním porostem a nachází se na živné meziřadě BD. Výmladky jedince č.275 mají půdní podmínky ještě zlepšeny. Rostou totiž na hlinitém odvalu, vzniklém při ražbě štoly v blízkosti jedince.
41
Zmlazení generativního původu je ještě slabší. Bylo nalezeno 10 lokalit s osamělými semenáčky, na kterých najdeme celkem 14 jedinců. Jeden se nachází v živné meziřadě BD s normálními hydrickými podmínkami – tedy v STG 2BD3 – Fagi querceta tiliae. Ostatní jsou v STG 1-2D1-2 – Corni-querceta petraeaepubescentis humilia. Tedy na stanovišti poměrně teplém a vysýchavém, navíc s jižní expozicí. Veškeré toto zmlazení se ovšem nachází podél cest. Je tedy otázkou do jaké míry je výskyt těchto semenáčků ovlivněn vhodnými stanovištními podmínkami a dostatkem živin a do jaké míry se zde projevuje vliv dostatečného prostoru na okrajích cesty. 7.10. Zásady péče Celková, ne tak hojná populace břeku na Květnici by se měla nepochybně zachovat. Zároveň by měly převládnout snahy na její rozšíření. Pokud se ale nebudou podnikat žádné kroky, lze očekávat spíše ústup a zmenšení této populace. Prioritou a prvním krokem, který by bylo třeba podniknout je dostatečně informovat zaměstnance, kteří provádí jednotlivé zásahy v porostu a upozornit je na tento druh, vyžadující ponechání, případně uvolnění. Pro zachování populace je nezbytná péče o jedince, zejména uvolnění podúrovňových jedinců. Dojde tak k většímu přístupu světla a lepší možnosti rozvoje stromů. Dalším nezbytným krokem je péče o zmlazení. To je částečně poškozováno zvěří. Bylo by proto vhodné umístit v okolí mateřského stromu menší oplocenky, alespoň na přechodnou dobu, než stromky odrostou největšímu ohrožení zvěří. Pro jejich lepší rozvoj by bylo vhodné částečně uvolnit okolní porost. Vhodná by byla i péče o generativní zmlazení, aby došlo ke zvýšení genetické variability. Pro tuto obnovu by bylo nezbytné zajistit vhodné podmínky prostředí především u hojně plodících jedinců. Při nezdařených pokusech o tento rozvoj by bylo možné v krajním případě uvažovat o umělém vnesení jedinců z některého ze semenných sadů, které v posledních letech vznikají.
8. Diskuze Při hodnocení a mapování břeků byla získána data nejenom o poloze a vzhledu jednotlivých jedinců, ale i o podmínkách, ve kterých rostou. Většina získaných informací o růstových podmínkách a nárocích, uvedených v literární rešerši se potvrdila. Jedinci přežívají i v zástinu a v podúrovni jich dokonce nacházíme podstatně 42
více než v úrovni. Co se týče zařazení do jednotlivých trofických řad a tím i nároků na živiny, jedinci nebyli ve všech řadách uváděných Zlatníkem (1978). Na živnějších a obohacených stanovištích byl však výskyt potvrzen. Kromě toho byli ovšem zaznamenáni i jedinci na stanovištích ne tak živných. Nevyhýbaly se ani stanovištím kyselým, jak vyplývá z půdního rozboru a i když jsou nejchudší kyselá stanoviště (řada A) na Květnici bez břeku, v trofické meziřadě AB druh najdeme. Těžiště rozšíření je stejně jak uvádí Paganová (2008) v bukodubových porostech. I když se jedná o druh teplomilný a ve stáří s většími nároky na světlo (Úradníček a kol., 2009), není bez zajímavosti, že na Květnici nejsou centrem rozšíření slunné jižní a jihovýchodní svahy otočené k městu, ale svahy západní, kde se několik jedinců nachází dokonce přímo v čisté bučině. Jedinci v této části, u kterých byl určen věk, mají kolem 50-60 let. V té době už zde pravděpodobně byl porost okolních dřevin poměrně zapojený a vzrostlý. Svoboda (1942) píše o obnově, že generativní je velmi slabá a hojnější jsou pouze kořenové výmladky. To se při průzkumech potvrdilo. Bylo nalezeno pouze 10 lokalit se semenáčky, v jejichž blízkosti se nenachází žádný vzrostlý jedinec. Zbylé zmlazení bylo opravdu vegetativní z kořenů a pouze v bezprostředním okolí dospělých stromů.
9. Závěr Na PP Květnice bylo vymapováno celkem 276 kusů jeřábu břeku a 14 jeho semenáčků, rostoucích osamoceně, ve velké vzdálenosti od dospělých stromů. U několika jedinců se vyskytuje výrazné zmlazení. Jinak je obnova poměrně slabá. Stromy plodí málo a vegetativní rozmnožování pomocí kořenových výmladků je také slabé. Díky tomu, že většina stromů je v podúrovni, nemá možnost se dostatečně rozvinout a jejich případné zmlazení také nemá větší šanci na vývoj a odrost z vlivu zvěře. Tyto podmínky přispívají k pomalému potlačování populace břeku na Květnici. Bylo by proto vhodné začít o tyto stromy více pečovat. Alespoň některé nadějné jedince uvolnit ze spodních vrstev porostu a pečovat o jejich obnovu, například vybudováním oplocenek. Ve výzkumu břeku je žádoucí nejen na Květnici, ale i dále směrem do okrajů Českomoravské vrchoviny pokračovat, neboť se jedná o jeho významnou a přírodovědně zajímavou populaci na severní hranici dílčího areálu.
43
10. Summary Totaly 276 individuals and 14 seedlings in which closeness not any adult individual growes were mapped. Individual features were divided to categories and evaluated. Perimeter, height, position in storey and fertility were evaluated. Also soil samples and bores are evaluated. Average height moves from 6 to 15 m, so it´s in range which literatury mentions. Perimeter is usually about 60-70 cm. Individulas mostly don´t fertile. It´s related to position in the forest storey. The most individuals were classified as subdominant trees – III. category. Most sterile individuals were especially subdominant. Abundantly fruit-bearing trees were mostly found in main storey – II. category. In lokalities with wild service tree 10 from total 17 groups of geobiocen types which are in Květnice distinguished were determined. In evaluating of age only some taken samples were evaluated successfully. The oldest and the most robust individual takes place in the top part of Květnice but in a little pit where nutrients are floated and where is enough water. Though the majority of authors say that wild service tree usually occures in limestones lokalities with enought nutrients and avoids acid places, in the taken soil samples evaluation pH was surprisingly usually acid. Samples were taken mainly on mixed slope detritus. On really low-productive acid lokalities wild service tree truly doesn´t occur.
44
11. Použitá literatura •
Bayer, A., 1941. Turistika a ochrana přírody. Krása našeho domova, 33, s.205-209
•
Bednorz, L., 2007. Conservation of genetic resources of Sorbus torminalis in Poland. Dendrobiology 58, 3-7
•
Bednorz, L., 2010. Jazrąb brekinia Sorbus torminalis (L.) Crantz w Polsce. Poznań, Bogucki Wydawnictwo Naukowe, 144 s., ISBN 978-83-61320-92-0
•
Benedíková, M., 2007. Metody zachování a reprodukce genových zdrojů Sorbus torminalis Crantz a Sorbus domestica L. In Dreslerová, J., Packová, P. (eds.) Ohrožené dřeviny České republiky. Geobiocenologické spisy, svazek č. 12, Sborník příspěvků z konference konané 8. – 9.února 2007 v Brně, Lesnická práce, s.r.o., 200s., ISBN 978-87154-02-1
•
Botanický ústav ČSAV, Průhonice, 1987. Regionálně fytogeografické členění ČSR. Praha, Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p.
•
Culek, M. a kol., 1995. Biogeografické členění České republiky. Praha, ENIGMA, s.r.o., 347s. ISBN 80-85368-80-3
•
Culek, M. a kol., 2005. Biogeografické členění České republiky, II.díl. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 590 s. ISBN 80-86064-82-4
•
Demek, J., Mackovčin, P., eds., 2006. Hory a nížiny, zeměpisný lexikon ČR. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny, 582 s. ISBN 80-86064-99-9
•
Druhé vojenské mapování, 1834. In Šimůnek, R., 2005. Historický atlas měst České republiky, svazek č.15 – Tišnov. Praha, Historický ústav Akademie věd ČR
•
Hanžl, P., 2007. Základní geologická mapa České republiky 1:25 000, 24-321 Tišnov. Praha, Česká geologická služba, ISBN 978-80-7075-679-9
•
Hendrych, R., 1984. Fytogeografie. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 224 s.
•
Holub, J., Procházka, F., 2000. Red list of the flora of the Czech Republic (state in the year 2000). Praha, Preslia, 72, s. 187-230
•
Hrádek, M., 2004. Geomorfologie vrchu Květnice u Tišnova. In Muzeum Brněnska – Sborník 2004. Brno, Arch, s. 130-137
•
Hurt V., Kantor P. 2004. Jeřáb břek (Sorbus torminalis (L.) Crantz.), opomíjená cenná listnatá dřevina a její význam na Křivoklátsku. In: Conference Proceedings:
45
Woody plants and forest soil – biological melioration and its uses. Kostelec nad Černými lesy, ČZU Prague, pp. 40 –48 •
Chadt, J., 1908. Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zvláštní otisk časopisu Český lid, 17, 61 s.
•
Kohoutek, M., 2010. Populace vybraných ohrožených druhů dřevin na Hádecké planince. Diplomová práce, Brno, Mendelu, 122 s.
•
Kovanda, M., 1992a. Malaceae – jabloňovité. In Hejný, S., Slavík, B., 1992, Květena České republiky –3.díl. Praha, Academia, 544 s.
•
Kovanda, M., 1992b. Sorbus torminalis (L.) Crantz – jeřáb břek. In Hejný, S., Slavík, B., 1992, Květena České republiky –3.díl. Praha, Academia, 544 s.
•
Kříž, H., 2009, Hydrogeografické regiony, 1:1 000 000. In. Hrnčiarová, T., Mackovčin, P., Zvara, I., a kol., 2009, Atlas krajiny České republiky, Praha, Ministerstvo životního prostředí České republiky, Průhonice, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., 332 s., ISBN 978-8085116-59-5
•
Lacina, J. Schneider, J., 1998. Plán péče o přírodní památku Květnice na období 1999-2008
•
Lacina, J., 2003. Geobiocenologické podklady pro péči o lesní chráněná území na příkladu Květnice u Tišnova. In Štykar, J. (eds.), 2003. Geobiocenologie a její využití v péči o les a chráněná území. Geobiocenologické spisy, svazek č.7, Brno, Ediční středisko MZLU v Brně, 256 s., ISBN 80-7157-741-3
•
Lacina, J., 2004. Vegetační kryt Květnice a jeho změny od konce 19. století po současnost. In Muzeum Brněnska – Sborník 2004. Brno, Arch, s. 138-153
•
Lacina, J., 2010. Plán péče o přírodní památku Květnice na období 2010-2019
•
Maděra, P., Řepka, R., Úradníček, L., Koblížek, J., Buček, A., 2007. Červený seznam vzácných a ohrožených dřevin ČR. In Dreslerová, J., Packová, P. (eds.) Ohrožené dřeviny České republiky. Geobiocenologické spisy, svazek č. 12, Sborník příspěvků z konference konané 8. – 9.února 2007 v Brně, Lesnická práce, s.r.o., 200s., ISBN 978-87154-02-1
•
Maps.google.cz. Ortofoto mapa [online]. citováno 30.4.2012. Dostupný na www: http://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl
46
•
Míková, T., Valeriánová, A., Voženílek, V., 2007. Atlas podnebí Česka. Praha, Olomouc, Český hydrometeorologický ústav, Univerzita Palackého v Olomoci, 256 s., ISBN 978-80-86690-26-1, ISBN 978-80-244-1626-7
•
Neuhäuslová, Z., Moravec, J., 1997. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, 1:500 000. Praha, Botanický ústav Akademie věd České republiky
•
Novák, P., 1991. Systematická půdní mapa České republiky 1:200 000, C4 Brno. Praha, Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí
•
Paganová, V., 2008. Ecological reguirements of wild service tree (Sorbus torminalis (L.) Crantz) and service tree (Sorbus domestica L.) in relation with their utilization in forestry and landscape. Journal of forest science, 54, 5, s.216-266
•
Panoramatický pohled na Tišnov a část Předkláštěří od jihozápadu, 1905-1908. In Šimůnek, R., 2005. Historický atlas měst České republiky, svazek č.15 – Tišnov. Praha, Historický ústav Akademie věd ČR
•
Prudič, Z., 2000. Pěstování jeřábu břeku a oskeruše. Lesnická práce [online]. 79, 7, citováno 18.4.2012. Dostupné na www: http://lesprace.silvarium.cz/content/view/1538/139/
•
První vojenské mapování, 1763-1764. In Šimůnek, R., 2005. Historický atlas měst České republiky, svazek č.15 – Tišnov. Praha, Historický ústav Akademie věd ČR
•
Quitt, E., 1970. Mapa klimatických oblastí ČSSR, 1:500 000. Praha, Kartografie, n.p.
•
Reš, B., 1998. Památné stromy. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 64 s.
•
Roper, P., 1993. The distribution of the Wild service tree, Sorbus torminalis (L.) Crantz, in the British Isles. Watsonia [online]. 19, s. 209-229, citováno 5.5.2012. Dostupné na www: http://archive.bsbi.org.uk/Wats19p209.pdf
•
Skalický, V., 1988. Regionálně fytogeografické členění. In Hejný, S., Slavík, B., 1988, Květena České socialistické republiky – 1.díl. Praha, Academia, 560 s.
•
Sokol, F., 1931. Lesní poměry. In Šmarda, J., 1931. Květnice u Tišnova – studie geobotanická, Sborník přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě, Moravská Ostrava, Moravskoslezské knihtiskárny, s. 321-348
•
Svoboda, P., 1942. Břek (Sorbus torminalis Crants) neprávem opomíjená dřevina. Krása našeho domova, 34, 5-6, s. 85-93 a 104-112
47
•
Šmarda, J., 1963. Rozšíření xerotermních rostlin na Moravě a ve Slezsku – Zprávy o věděcké činnosti 1. Geografický ústav ČSAV v Brně, 170 s., 277 mapových příloh
•
Šikola, D., 2004. Geologická stavba Květnice. In Muzeum Brněnska – sborník 2004. Brno, Arch, s. 123-129
•
Tomášek, M. a kol., 1996. Půdní mapa ČR 1:50 000, 24-32 Brno. Praha, Český geologický ústav Praha
•
ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Brno, 2011. Lesní typologická mapa v měřítku 1:10 000
•
Úradníček, L. a kol., 2009. Dřeviny České republiky. Brno, Lesnická práce s.r.o., 367 s., ISBN 978-80-87154-62-5
•
Vesecký, A., 1961. Podnebí Československé socialistické republiky- tabulky. Praha, Hydrometeorologický ústav, 379 s.
•
Vlček, V., 1971. Regiony povrchových vod v ČSR, 1:500 000. Brno, Geodézie, n.p.
•
Vyhláška 395/1992 Sb. ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, 60 s.
•
Wokaun, C., J., 1728. Veduta městečka Tišnova, kláštera Porta coeli a vsi Předklášteří. In Šimůnek, R., 2005. Historický atlas měst České republiky, svazek č.15 – Tišnov. Praha, Historický ústav Akademie věd ČR
•
Zatloukal, V., 1995. Vzácné a ohrožené druhy lesních dřevin. Ministerstvo zemědělství ČR – OLH, 15 s.
•
Zlatník, A., 1976. Přehled skupin typů geobiocénů původně lesních a křovinných v ČSSR (Předběžné sdělení). Zprávy Geografického ústavu ČSAV v Brně, 13, č. ¾, s. 55-64, 1 tab. v příloze
•
Zlatník, A., 1978. Lesnická fytocenologie. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 495
s.
48
12. Přílohy • Tabulky s hodnocením jednotlivých stromů • Vybrané fytocenologické snímky • Fotodokumentace • Mapové přílohy: Zaměření jedinci jeřábu břeku v PP Květnice Jeřáb břek v PP Květnice – rozdělení podle výšky Jeřáb břek v PP Květnice – rozdělení podle obvodu Jeřáb břek v PP Květnice – rozdělení do porostních pater Jeřáb břek v PP Květnice – rozdělení podle plodnosti Vývrty odebrané z jeřábu břeku v PP Květnice Rozmístění půdních sond v PP Květnice SLT v PP Květnice Fytocenologické snímky – léto 2011 – PP Květnice STG v PP Květnice Zmlazení jeřábu břeku v PP Květnice Pro tvorbu map v programu ArcGIS byly využity podklady z následujících zdrojů: Geoportal.cuzk.cz – mapa 1:10 000 www.geopro.cz – AOPK ČR – zvláště chráněná území včetně soustavy Natura 2000 – hranice území Mapa STG z plánu péče Mapa SLT nově vytvořená ÚHÚL Brandýs n. L. roku 2011 V tabulce byly použity zkratky: o – obvod d – průměr v – výška n.k. – nasazení koruny š.k. – šířka koruny plod. – plodnost p.p. – porostní patro por.p. – porostní prvek n.v. – nadmořská výška exp. – expozice
49