Hříchy pro šíleného korektora - nerovný boj s čárkami 06. 01. 2005 | Dalibor Behún V tomto článku se pokusíme poodhalit tajemství správného psaní čárek. Není bohužel možné rozebrat tu všechny interpunkční zásady nebo všechny potíže, s nimiž se uživatel českého jazyka bažící po čárkové bezchybnosti může setkat. Přesto bych se rád zmínil alespoň o základních pravidlech, která se při dumání nad čárkami mohou hodit. Pokud se vám někdo pochlubí, že psaní čárek suverénně a bezchybně ovládá, pak je to zřejmě jazykový génius nebo člověk naivní a velmi namyšlený. Texty českých webů, časopisů, knih, a dokonce i billboardů dávají jasně na srozuměnou, že psát správně čárky není legrace. Jako jeden z mnoha příkladů bych uvedl billboardy Jiřího Paroubka, někdejšího kandidáta na pražského primátora, na nichž se skvělo heslo: "Praha město pro život". Problematika správného používání čárek je natolik rozsáhlá, že o ní lze napsat celou knihu. (Viz například publikaci Jak psát správně čárky od Vladimíra Staňka.) S přihlédnutím k tomuto faktu někteří lidé dospěli k závěru, že čárky jsou jenom pro zlost a že nemá cenu se jimi přehnaně zaobírat. Tak tomu ale není. Čárky mají mnohdy zásadní vliv na význam jednotlivých vět, přičemž z nepřehledné změti slov vytvářejí srozumitelný a čtivý text. Dosti však bylo teorie. Pokusme se teď krátce shrnout, kde bychom čárky psát měli a kde si je naopak můžeme odpustit.
Čárka ve větě jednoduché Psaní čárek ve větě jednoduché je přece jenom o řád snazší než psaní čárek v souvětí. Odpadají zde složité větné rozbory, nemusíme hloubat nad tím, v jakém vztahu jednotlivé věty jsou a zda jsou to věty hlavní, nebo vedlejší. Úplně bezproblémová záležitost to ale není. I do věty jednoduché totiž čárka v určitých případech neoddiskutovatelně patří.
Několikanásobný větný člen V několikanásobném větném členu se spojuje několik větných členů, které mají ve větě (po syntaktické stránce) stejnou funkci - jsou to například dva přívlastky, dva (či tři) předměty a podobně. Jednotlivé prvky několikanásobného větného členu se oddělují čárkou, jestliže: •
jsou k sobě připojeny bez spojek: o o
•
Koupili jsme jablka, hrušky, švestky. Na tváři se mu objevil lehký, skoro neznatelný úsměv.
jsou spojeny různými spojovacími výrazy kromě spojek a, i, ani, nebo, anebo, či - v poměru slučovacím: o o o o
Byl jsem tam já, ale i moji kamarádi. Je to nehezký, až odpudivý pohled. Vstupné je šedesát, respektive třicet korun. Film byl pěkný, i když trochu zdlouhavý.
Poznámka: Povšimněte si, že čárka před spojkami a, i, ani, nebo se nepíše jen v případě, že se jedná o významový poměr slučovací. Pokud se jedná o jiný význam (stupňovací, vylučovací, důsledkový), čárku i před těmito spojkami píšeme.
•
jsou spojeny dvojicemi spojovacích výrazů (například i - i, ani - ani, jednak - jednak, jak - tak, nejen - ale i): o o o
V místnosti nebylo ani teplo, ani zima. Byl nejen vynikajícím malířem, ale i sochařem a básníkem. Naše cestovní kancelář nabízí pobyty jak v tuzemsku, tak v zahraničí.
Jednotlivé prvky několikanásobného větného členu se neoddělují čárkou, jestliže: •
jsou spojeny pomocí a, i, ani, nebo, anebo, či - v poměru slučovacím: o o o o
Přišel Petr i Pavel. Stála tam osamělá a zamyšlená. Nechtěl jsem být drzý nebo neuctivý. Nemáme čas ani náladu.
Poznámka: Poměrně složité může být rozhodování o čárce před spojkou nebo. Stručná zásada by mohla znít asi takto: "Jedná-li se o dvě libovolně zaměnitelné eventuality, čárku před nebo nepíšeme, pokud se jedná o dva protiklady, čárku psát budeme." (Přijedu dnes nebo zítra. x Nevím, zda odpoví kladně, nebo záporně.) •
jsou to ustálené výrazy: o o o
Prochodil jsem svět křížem krážem. Široko daleko ani živáčka. Jde to čím dál tím lépe.
Přívlastek Přívlastek je větný člen, který závisí zpravidla na podstatném jménu a blíže vymezuje jeho význam, přičemž může být buď shodný, nebo neshodný. Z hlediska psaní čárek je užitečné připomenout si, jaké tři typy přívlastků známe: •
Přívlastek volný - můžeme ho vypustit, aniž bychom změnili smysl věty. Oddělujeme ho čárkou. o o
•
Přívlastek těsný - vyjadřuje klíčovou myšlenku, a nelze ho tedy vypustit. Čárkou ho neoddělujeme. o o
•
Tato kniha, vydaná před deseti lety, je jedním z vrcholů jeho tvorby. Procházku nám znepříjemňoval studený vítr, vanoucí od severu. Pracovníci nesplňující požadavky budou propuštěni. Zločinům způsobeným fašistickým režimem nebyla věnována dostatečná pozornost.
Přívlastek postupně rozvíjející - řídící podstatné jméno je rozvíjeno nejprve jedním přívlastkem a celé toto spojení potom přívlastkem dalším. Jednotlivé členy postupně rozvíjejícího přívlastku čárkou neoddělujeme. o o
Koupil jsem si nový fotbalový míč. Každý slušný člověk usiluje o dobré mezilidské vztahy.
Přístavkové spojení Přístavek blíže specifikuje řídící podstatné jméno - popisuje ale tentýž jev, tutéž skutečnost. Někdy proto bývá uvozen výrazy totiž, a to, to jest a podobně. Rozlišujeme dva druhy přístavků: •
Přístavek volný - může označovat stejnou skutečnost jako předcházející člen, výčet toho, co předchozí člen vyjadřuje souhrnně, konkrétní příklad a podobně. Patří sem i bližší určení vztahující se k vlastnímu jménu, která stojí za tímto jménem. Odděluje se čárkou. o o o o
•
Jirka, můj kamarád z dětství, se konečně zase ozval. Doma jsme měli dva psy, dogu a kokršpaněla. V některých sportech, například ve fotbale, se točí velké peníze. Bedřich Smetana, autor Prodané nevěsty, se narodil v Litomyšli.
Přístavek těsný - není tak rozšířený jako přístavek volný. Patří sem například výrazy připojené spojkami neboli, čili, aneb nebo bližší určení vztahující se k vlastnímu jménu, která stojí před tímto jménem (herec Sean Connery, učitel matematiky Artur Novotný). Neodděluje se čárkou. o
Chlorid sodný neboli kuchyňská sůl.
o o o
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Tady doma je mi nejlépe. Milánský útočník Andrej Ševčenko získal Zlatý míč.
Kde ještě píšeme čárku •
Samostatný větný člen - výraz, který stojí mimo větu a není do ní mluvnicky začleněn. Ve větě je zastoupen zájmenem. o o
•
Dodatečně připojený větný člen - výraz, který byl do věty doplněn dodatečně jako vysvětlení, zdůraznění a podobně. o o
•
Karle, nemohl bys s tím něco udělat? Dámy a pánové, vítám vás na dnešním semináři.
Volný doplněk - doplněk je větný člen, který závisí na podstatném jménu a současně na slovese. Patří sem například přechodníkové konstrukce. Ty oddělujeme čárkou zejména v případě, že se jedná o bohatě rozvitou konstrukci. o o
•
Radost jsem z toho, to se ví, neměl. Na to nejdůležitější jsme, jak už to bývá, zapomněli. Pošlete mi(,) prosím(,) svou nabídku.
Oslovení (vokativ). o o
•
Ten musí mít vždycky pravdu, samozřejmě. Musím ještě do obchodu, nakoupit něco na víkend.
Vsuvka - slovo nebo slovní spojení, které je do věty volně vloženo - souvisí s ní sice významově, ale nikoli mluvnicky. Některé ustálené výrazy (prosím, myslím, upřímně řečeno) se čárkou oddělovat nemusí. o o o
•
Pivo, to je moje. Pražákům, těm je hej.
Stál ve dveřích, omlouvaje se za svou nedochvilnost. Seděla v křesle a četla si, zcela pohlcena napínavým dějem.
Citoslovce (a podobné výrazy). o o
Ach, tady je krásně. Ano, tak tomu skutečně je.
Čárka v souvětí Pro správné používání čárek je v tomto případě nezbytné proniknout do struktury souvětí. Věty v souvětí se dělí na věty hlavní a vedlejší, respektive na věty řídící a věty závislé. Věta, která není mluvnicky závislá na jiné větě, je věta hlavní. Co je to věta vedlejší, lze analogicky odvodit. Samotná souvětí pak dělíme na souvětí souřadná a podřadná. Souvětí podřadné se skládá z jedné věty hlavní a alespoň jedné věty vedlejší, souvětí souřadné se skládá ze dvou či více vět hlavních a z libovolného počtu vět vedlejších (případně z žádné). Podívejme se teď krátce na psaní čárek v jednotlivých typech souvětí.
Čárky v souvětí souřadném Čárka se v souvětí souřadném píše mezi hlavními větami tehdy, nejsou-li věty odděleny spojkami a, i, ani, nebo, anebo, či - v poměru slučovacím. • •
Přišlo jaro, ale tu a tam se stále ještě objevovaly zbytky sněhu. Je to s ním těžké, protože se neumí rozhodnout.
I na tomto místě bych rád zdůraznil, že se před spojkami a, i, ani a dalšími čárka nepíše jen v případě, že se jedná o poměr slučovací. V ostatních případech se i před těmito spojkami čárka píše. • •
Neměl jsem čas, a nabídku jsem proto bez váhání přijal. (poměr důsledkový) Mé představy zavrhl, a dokonce se mi vysmál. (poměr stupňovací)
Zcela specifický je případ spojovacího výrazu a tak. Čárku před ním píšeme tehdy, jedná-li se o význam důsledkový ("a proto"). Pokud je však slovo tak ve větě příslovcem způsobu, a výraz a tak lze tedy nahradit spojením "a tím způsobem", čárku před ním nepíšeme. •
Neměl jsem co dělat, a tak jsem sáhl po první knížce, která mi přišla pod ruku.
("a proto") •
Vytáhl ho z hořícího auta a tak mu zachránil život. ("a tím způsobem")
Čárky v souvětí podřadném V souvětí podřadném se čárkou oddělují vedlejší věty od vět hlavních (tedy závislé od řídících). Důležité je pamatovat na to, že je-li vedlejší věta vsunuta do věty hlavní, odděluje se čárkou z obou stran. • •
Tato práce, přestože je namáhavá, mě stále baví. To, co se stalo, mě velmi mrzí.
Rád bych se ještě zmínil o přirovnávacích spojkách než, jako, jak a dalších. Čárku před nimi píšeme jen v případě, že uvozují větu, nikoli jen větný výraz. • •
Bylo to lepší, než jsem čekal. Je starší než já.
Několik postřehů závěrem Poslední řádky tohoto článku bych rád věnoval několika zásadám, které já sám považuji při psaní čárek za užitečné. Částečně se jedná o jakési shrnutí, částečně jsou to "moudra" dosud nezmíněná. • • • • •
Zapomeňte na poučku, že před "a" se čárka nikdy nepíše. Budete-li chtít, můžete si slovo "nikdy" nahradit výrazem "zpravidla". Pokud je do věty vložen volný přívlastek, přístavek, vsuvka, vedlejší věta nebo cokoli podobného, nezapomeňte oddělit tento element čárkou z obou stran. Rozlišujte mezi volným a těsným přívlastkem. Při používání interpunkce se nenechte ovlivnit angličtinou ani žádným jiným cizím jazykem. Omezíte tak výskyt vět typu: "Včera večer, jsem šel do kina." Čárky nepodceňujte - jsou malé, ale potřebné.
Doporučená literatura • • • •
ÚJČ, Pravidla českého pravopisu, Academia, Praha 2003 B. Havránek, A. Jedlička, Stručná mluvnice česká, Fortuna, Praha 2002 Kol. autorů, Na co se nás často ptáte (ze zkušeností jazykové poradny), Scientia, Praha 2002 PhDr. Vladimír Staněk, Jak psát správně čárky - Průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost, Fortuna, Praha 1997
Kdy psát čárku před „a“ Čárky obecně, a čárky před „a“ zejména, jsou jednou z nejproblematičtějších jazykových disciplín. Věnoval jsem se jí už dříve v rámci seriálu Hříchy pro šíleného korektora a dnes bych se chtěl trochu specializovat. Při popisu problematiky čárek před „a“ bych se chtěl zaměřit hlavně na praktické příklady, ze kterých by bylo možné pochopit obecné zákonitosti. Nepředpokládám totiž, že by se většímu počtu čtenářů chtělo učit dlouhé jazykové definice – o které ale stejně nepřijdete, nebojte. Za slabomyslnost některých modelových vět se předem omlouvám, nejsem v tomhle oboru žádný přeborník.
Dvě moudra na úvod 1. Zapomeňte na to, že před „a“ se čárka nikdy nepíše. Přestože z hlediska absolutních čísel zřejmě můžeme říct, že čárka před „a“ se většinou nepíše, případů, kdy je tomu naopak, je víc než dost. 2. Čárka před „a“ se nepíše zejména při spojení větných členů či souřadně spojených vět ve významu slučovacím. V těchto situacích netřeba příliš váhat. V jiných případech je to už trochu složitější – každopádně je potřeba vnímat strukturu věty a význam jednotlivých částí. • •
Koupil jsem si nový mobil a notebook. Sešli se ve své oblíbené hospůdce a dali si dvě tři piva.
A teď trochu systematičtěji…
Čárka před „a“ – význam slučovací Jak už jsem se zmínil v moudru číslo dvě, čárka před „a“ se ve významu slučovacím nepíše. Jde o „neutrální“ spojení dvou členů či vět, které jsou z hlediska významu na stejné úrovni. Nejedná se tedy např. o případy, kdy druhý člen je důsledkem prvního, je jeho vystupňováním nebo je s ním v rozporu. • •
Prodáváme potraviny a nápoje. Rozloučil se a odešel.
Dodatek: Čárka se nepíše ani v případě, že je „a“ spojeno s vytýkacími příslovci či částicemi (a také, a rovněž, a zároveň, a k tomu apod.). • •
Přišel on a také jeho dva kamarádi. Byl to nadaný a zároveň pilný student.
A proto, a tedy, a tak – význam důsledkový Je-li druhý člen (či věta) důsledkem toho prvního (té první), píšeme před druhý člen čárku, i když jsou členy spojeny spojkou „a“. Často se v těchto případech uplatňují spojovací výrazy „a proto, a tudíž, a tedy, a tak, a tím“. • • •
Byl to kvalitní, a proto oblíbený produkt. Nebyl v zaměstnání spokojen, a často tedy přemýšlel o změně. Hráli jsme dobře, a tak si myslím, že jsme zvítězili zaslouženě.
Dodatek: Použití spojovacích výrazů „a tak“ či „a tím“ ještě automaticky neznamená, že se jedná o důsledkový význam. Jestliže je „tak“ nebo „tím“ příslovcem způsobu, čárku nepíšeme. • •
Musíme zlepšit marketing a tím zvýšit obrat. (tím způsobem) Vytáhl ho z hořícího auta a tak mu zachránil život. (tím způsobem)
A dokonce – význam stupňovací Je-li druhý člen „vystupňováním“ členu prvního, píšeme před druhý člen čárku, ačkoli je uvozen spojkou „a“. Občas se v takových větách používá např. spojovací výraz „a dokonce“. • •
Urážel mě, a dokonce mě i fyzicky napadl. Věnoval mnoho peněz na charitu, a nadto se do řady dobročinných projektů osobně zapojil.
„A“ ve smyslu „ale“ – význam odporovací Spojka „a“ může spojovat dva členy, které jsou ve vzájemném rozporu. V takových případech se často používají výrazy typu „a přesto, a přece, a přitom“, ale není to pravidlem. • • •
Slíbil mi návštěvu, a vůbec se tu neukázal. Byl to okamžik všední, a přece tak nezapomenutelný. Svalil se na zem, a protihráč se ho přitom ani nedotkl.
A to, a sice – příklady, bližší vysvětlení Volná přístavková spojení, která zahrnují například výčet, dovysvětlení, opravu či shrnutí předchozího vyjádření, se oddělují čárkou, přestože jsou uvozeny spojkou „a“. Často se používají např. spojovací výrazy „a to“ či „a sice“. • • •
Mám pouze jedinou výhradu, a sice vůči vaší arogantnosti. Prodáváme kancelářské potřeby, a to v mnoha typech a barevných provedeních. Všechny děti, a to hlavně ty menší, byly naprosto nadšené.
Rozhraní vět závislých a řídících Jedna z nejčastějších chyb, s nimiž se setkávám, vyplývá z opomenutí toho, že vložená věta závislá (vedlejší) se od vět řídících musí oddělit čárkou z obou stran. To se samozřejmě týká i případů, kdy po větě závislé začíná věta řídící spojkou „a“. • •
Nabízíme vám větší domácí spotřebiče, které vám na přání rádi přivezeme, a také drobnou elektroniku. Dlouze se zamyslel, protože takovou otázku vůbec nečekal, a potom v klidu odpověděl.
Když se setkají dva spojovací výrazy Tohle je také poměrně častý zdroj chybek. Když se mezi větami setkají dva spojovací výrazy, z nichž každý náleží jedné větě, píše se čárka jen před prvním z nich – i když se jedná o spojku „a“. Raději pár příkladů: • • •
Vrátil jsem se domů, a protože už bylo pozdě, šel jsem hned spát. Sbohem, a kdybychom se víckrát nesetkali, bylo to překrásné a bylo toho dost. Otočil se, a jak ji uviděl, hrůzou strnul.
Závěr Doufám, že jsem vás tématem čárek před „a“ moc neznechutil. Pokud jsem na něco zapomněl (a je to dost možné, páč jsem sklerotik a tohle téma je dosti široké), dejte mi prosím vědět v komentářích. Pokusím se doplnit…
