HARMONICKÝ USTÁLENÝ STAV - FÁZOR, IMPEDANCE Úvodem · Fyzikální popis induktoru a kapacitoru vede na integrodiferenciální rovnice, jejichž řešení je značně obtížné, zvláště v případě soustav rovnic. Příklad – uvažujme sériovou kombinaci kapacitou C a rezistoru R, napájené harmonickým zdrojem napětí u(t) = Um sin(!t + ¼2 ). Pro obvod dostaneme rovnici Z 1 t u(t) = Ri(t) + i(¿ )d¿ § uC(0+) C 0 Tuto rovnici je potřeba derivovat a následně řešit diferenciální rovnici. Jejím řešením je rovnice "
# ¡t Um Um !C sin(¼ ¡ tan¡1 (!RC)) Um !C p i(t) = ¡ e RC + p sin(!t+¼¡tan¡1(!RC)) 2 2 R 1 + (!RC) 1 + (!RC)
Tímto postupem se budeme zabývat příští semestr.
Co s tím? – vhodnou transformací převést integrály a derivace na násobení a dělení, kdy můžeme použít např. maticový zápis řešení soustavy rovnic (Gauss, Cramér, inverzní matice, …)
Fázor ¡t
Pokud nás nezajímá přechodná složka (člen obsahující e RC , který za velmi : krátkou dobu = 3RC zaniká), pak lze využít Eulerův vzorec: ejx = cos x + j sin x
My potřebujeme nahradit komplexním číslem časový průběh napětí u(t) = Um sin(!t + ')
Funkce sin je imaginární částí polárního tvaru komplexního čísla n o j(!t+') Um sin(!t+') = Im fUm [cos(!t + ') + j sin(!t + ')]g = Im Ume
Grafickou reprezentací je vektor v komplexní rovině, který se otáčí kolem počátku úhlovou rychlostí ! proti směru hodinových ručiček. V čase t je tak
Pavel Máša – ELEKTRICKÉ OBVODY 1 – PŘEDNÁŠKA 8: Harmonický ustálený stav – fázor, impedance a admitance
-1-
tento vektor otočen proti reálné ose o úhel !t + '. Animaci vektoru si můžete zobrazit programem na adrese http://amber.feld.cvut.cz/vyu/eo1/labs/files/HUS_Demo.ex_. Po stažení soubor přejmenujte na HUS_Demo.exe.
Protože všechny obvodové veličiny se otáčejí stejnou úhlovou rychlostí ! , není nutné neustále opisovat výraz ej!t. Komplexní číslo se tak zjednoduší na tvar Um = Umej'
Toto komplexní číslo nazveme fázor napětí. Značení: · V tištěném textu se obvykle používá velké tučné písmo: U; I; : : : b I; b : : : (lze se setkat i s jinými · V psaném textu akcentovaná kurzíva U; e U; ¹ : : :) typy akcentů U; :
Používáme dva typy fázorů – fázory v měřítku maximálních hodnot a fázory v měřítku efektivních hodnot. Časový průběh je udán amplitudou Um, u elektrické zásuvky nás ale nezajímá, že amplituda sinusovky je 325 V, ale že její efektivní hodnota je 230 V. Jediný rozdíl bude při výpočtu výkonů. Um Um Fázor v měřítku efektivních hodnot U = U ej' = p ej' = p 2 2
Impedance, admitance ODVOZENÍ Mezi napětím a proudem na kapacitoru platí obecný vztah i(t) = C Pro harmonické napětí dostaneme i(t) = C
du(t) dt
d ¼ [Um sin(!t)] = Um C! cos(!t) = Um C! sin(!t + ) dt 2 ¼
Transformací na fázor a s využitím vztahu ej 2 = j Im = UmC!ej 2 = UmC!j. ¼
Pavel Máša – ELEKTRICKÉ OBVODY 1 – PŘEDNÁŠKA 8: Harmonický ustálený stav – fázor, impedance a admitance
-2-
Mezi fázorem proudu a fázorem napětí tak dostáváme lineární vztah, který je formálně shodný s Ohmovým zákonem známým z odporových obvodů, kde I = GU, GU kde G je vodivost. Výraz Yc = j!C nazveme v harmonickém ustáleném stavu admitance kapacitoru. ODVOZENÍ Pro napětí na kapacitou můžeme odvodit 2
3
1 Zt Im 4 ¡ cos(!¿ ) 5t u(t) = Im sin(!¿ )d¿ + uC (0) = + uC (0) C 0 C ! 0 Im Im ¼ = [1 ¡ cos(!t)] + uC (0) = [1 ¡ sin(!t + )] + uC (0) !C !C 2
Tento časový průběh obsahuje dva členy – stejnosměrnou složku Im !C + uC (0) a harmonický průběh. Můžeme ho považovat za superpozici dvou nezávislých zdrojů – stejnosměrného a střídavého. Pouze střídavý můžeme transformovat s použitím fázoru:
Um = Výraz ZC =
¡Im j ¼2 ¡jIm Im e = = !C !C j!C
1 nazveme v harmonickém ustáleném stavu impedance j!C
kapacitoru. Obdobně lze odvodit impedanci / admitanci induktoru. Pro jednotlivé obvodové prvky můžeme vše shrnout do tabulky: Obvodový prvek
1 R
R
odpor
R
vodivost
C
impedance
1 j!C
admitance
j!C
L
impedance
j!L
admitance
1 j!L
Pavel Máša – ELEKTRICKÉ OBVODY 1 – PŘEDNÁŠKA 8: Harmonický ustálený stav – fázor, impedance a admitance
G=
-3-
Vztah mezi fázory napětí a proudu na obvodových prvcích: Obvodový prvek
R C L
U = RI 1 U= I j!C
I = GU
U = j!LI
I=
I = j!CU 1 U j!L
V uvedených vztazích j představuje fázový posun mezi proudem a ¼ napětím (viz předchozí odvození): j = ej 2 . Fakticky, v časové oblasti, se jedná o posun časový! (¼2 je 14 periody). · Na rezistoru jsou napětí i proud ve fázi. · Na kapacitoru se tak proud předbíhá před napětím o ¼2 , resp. napětí se zpožďuje za proudem – nejdříve proud, pak napětí. Vzpomeňte „cisternový“ model kapacitoru – napětí je výška hladiny vody, proud je přítok vody. Abych měl v nádrži určitou hladinu vody, nejdříve ji tam musím nalít.
· Na induktoru se naopak napětí předbíhá před proudem o ¼2 , resp. proud se zpožďuje za napětím – nejdříve napětí a pak proud. Pokud chci napumpovat vodu, nebo třeba roztlačit vozík, musím nejprve pořádně napnout svaly…
V komplexní rovině je časový (fázový) posun po transformaci reprezentován otočením vektoru proti směru hodinových ručiček, počátkem otáčení (referenční 0) je kladná reálná poloosa – viz fázor. V komplexní rovině pak můžeme uvedené poučky reprezentovat graficky: R C L Im
Im
Im Î
Î 0
Û
Û Re
0
Û Re
0
Re Î
Pavel Máša – ELEKTRICKÉ OBVODY 1 – PŘEDNÁŠKA 8: Harmonický ustálený stav – fázor, impedance a admitance
-4-
Častou chybou bývá nepochopení rozdílu mezi časovým průběhem a fázorem. Transformací na fázor (komplexní číslo) jsme se přesunuli do zcela jiného světa. Ze světa funkcí do světa komplexních čísel. U2m sin(!t + '2 ) Výrazy, jako i(t) = j!CU j!CU, P = jsou zcela nesmyslné !!! U1m sin(!t + '1 )
Reaktance Uvažujme následující příklad: Rezistor s odporem R zapojíme do série s induktorem s indukčností L. Připojíme zdroj napětí s efektivní hodnotou U = 230 V. Na rezistoru je napětí UR = 120 V. Jaké napětí je na induktoru?
UL = U ¡ UR = 230 ¡ 120 = 110 V ? Chyba! To by platilo u rezistorů. A co fázový posun? Oběma prvky protéká stejný proud (je to „jedna trubka“). Napětí na rezistoru je ve fázi s proudem, ale u induktoru se před proudem předbíhá o ¼2 . Pokud napětí nakreslíme tak, aby na sebe navazovala stejně, jako součástky v obvodu, dostaneme pravoúhlý trojúhelník: ÛR ÛL
Û Î
Známe přeponu a jednu odvěsnu trojúhelníka. Pomocí Pythagorovy věty můžeme snadno spočítat délku zbývající odvěsny q p 2 2 UL = U ¡ UR = 2302 ¡ 1202 =: 196:2 V .
Díky fázovému posunu tak neplatí jednoduchá „lineární“ matematika a na reaktančních prvcích může být napětí mnohem vyšší, nežli bychom mohli očekávat ze zkušenosti s odporovými obvody.
Pokračujme v našem příkladu dále. Víme, že na rezistoru má být napětí UR = 120 V. Dejme tomu, že tepelný výkon rezistoru má být PR = 600 W. Pavel Máša – ELEKTRICKÉ OBVODY 1 – PŘEDNÁŠKA 8: Harmonický ustálený stav – fázor, impedance a admitance
-5-
Obvodem pak musí téci proud I =
PR UR
=
= 5 A. Jaká musí být velikost
600 120
indukčností, aby na rezistoru bylo požadovaných 120 V? Známe napětí na indukčnosti - UL =: 196:2 V . Víme, že induktorem teče proud 5 A. Mezi napětím a proudem na induktoru platí vztah U = j!LI. j!LI V tomto případě nás ale nezajímá, že se napětí předbíhá před proudem o ¼2 . Mezi velikostí napětí a proudu pak platí vztah
UL = !LI = XLI Výraz
XL = !L nazveme reaktancí induktoru. Její jednotkou je Ð. Odtud pak snadno vypočteme indukčnost L = U!IL =
196:2 100¢¼¢5
: = 0:125 H.
Můžeme napsat U = I(R + XL )? Ne, nejsme u odporových obvodů. Tento výraz tvrdí, že na cívce je 110 V. My ale už víme, že to není pravda. Jak je to tedy správně? U = I(R + jXL ) = I(R + ZL )
Jak se převádí složkový tvar komplexního čísla na exponenciální?
U=
p
ImfUg
(Re fUg)2 + (Im fUg)2 ¢ ej arctan RefUg . Ano, zde se skrývá potřebná
Pythagorova věta!
Použít reaktanci pro vyjádření velikosti napětí a proudu má smysl pouze na jednom reaktančním prvku (induktor, kapacitor), ne na jejich kombinaci s odporem. Reaktance je imaginární část impedance. Terminologie: R = Re fZg G = Re fYg
reaktance, konduktance,
Pavel Máša – ELEKTRICKÉ OBVODY 1 – PŘEDNÁŠKA 8: Harmonický ustálený stav – fázor, impedance a admitance
X = Im fZg B = Im fYg
reaktance, susceptance -6-
Obvodový prvek
C L
reaktance X ¡1 !C
susceptance B
!L
!C ¡1 !L
Tak, jako jsme u odporů mohli vypočítat celkový odpor sériového a / nebo paralelního spojení odporů, v harmonickém ustáleném stavu můžeme vyjádřit celkovou impedanci Z = R + jX. jX Fázor proudu, který teče naším obvodem, je I=
U 230 = = 2:606 ¡ 4:264j = 5 e¡1:02j A, R + j!L 24 + j ¢ 100 ¢ ¼ ¢ 0:125
a fázory napětí na rezistoru a na induktoru jsou UR = RI = 24 ¢ 5 e¡1:02j = 120 e¡1:02j V, V UL = j!L ¢ I = j 100¼ 0:125 ¢ 5 e¡1:02j = 196:25 e0:549j V .
Elementární obvody – dělič napětí
U1
· 2 nebo více pasivních obvodových prvků zapojených sériově · společná obvodová veličina – proud U1 I= R + jX I U1 R U2 = jX ¢ I = jX R + jX jX
U2
U2 = U1
Pavel Máša – ELEKTRICKÉ OBVODY 1 – PŘEDNÁŠKA 8: Harmonický ustálený stav – fázor, impedance a admitance
jX R + jX
-7-
Snadno lze rozšířit pro N prvků:
Uk = U1
jXk , M N X X Rm + jXn
m=1
na reaktančním prvku, resp.
Uk = U1
n=1
Rk M N X X Rm + jXn
m=1
n=1
na rezistoru.
– dělič proudu
· 2 nebo více pasivních obvodových prvků zapojených paralelně · společná obvodová veličina – napětí U = ZI =
I I1
I1 =
R
jX U
R ¢ jX I R + jX
U R ¢ jX 1 =I R R + jX R
I1 = I
jX R + jX
Rozšíření pro N obvodových prvků je komplikovanější – Ã M !¡1 Ã M !¡1 N N X 1 X X X 1 Z= + = Gm + jBn R jX m n m=1 n=1 m=1 n=1 Připadají Vám vzorce pro oba děliče povědomé? – měly by, od těch odporových se liší pouze tím, že zde počítáme s komplexními čísly. Obdobné je to se všemi metodami a teorémy platnými pro odporové obvody – metodou postupného zjednodušování, Kirchhofovými zákony, Théveninovým a Nortonovým teorémem, …
Pavel Máša – ELEKTRICKÉ OBVODY 1 – PŘEDNÁŠKA 8: Harmonický ustálený stav – fázor, impedance a admitance
-8-
Co když spojíme dva zdroje sériově, nebo paralelně? Spojit paralelně dva ideální zdroje napětí, nebo sériově dva ideální zdroje proudu o různé velikosti je samozřejmě nesmysl (jak by to asi dopadlo?). Můžeme ale spojit dva zdroje napětí sériově: u1 (t) = U1m sin(!1 t) u2 (t) = U2m sin(!2 t + ').
Jaké bude výsledné napětí? · Pokud bude !1 6= !2 a platí TT12 =
k1 k2 ,
!1 =
2¼ T1 ,
!2 =
2¼ T2 ,
pak to bude
nesinusový časový průběh, který se bude opakovat s periodou T = k2T1 = k1T2 . · Pokud bude !1 = !2 = !, pak dostaneme opět sinusový průběh. Buď můžeme použít součtové vzorce pro funkci sin, a pracně dojít k výsledku, nebo využít fázory a jednoduše je sečíst. ¼ Př.: u1(t) = 20 sin(100t), u2(t) = 30 sin(100t + ). 4 ¼ U1 = 20 V, U2 = 30ej 4 V. ¼ U = U1 + U2 = 20 + 30ej 4 = 41:213 + 21:213j = 46:352 ej0:475 u(t) = 46:352 sin(100t + 0:475) V
Sčítat můžeme pouze fázory napětí (nebo proudů) se stejnou frekvencí w!
Pavel Máša – ELEKTRICKÉ OBVODY 1 – PŘEDNÁŠKA 8: Harmonický ustálený stav – fázor, impedance a admitance
-9-