GEOGRAFIE A PROMĚNY VNÍMÁNÍ KRAJINY Zdeněk Kučera Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Příspěvek vznikl v rámci řešení grantového projektu GA UK č. 150007: Územní ochrana – bariéra nebo nástroj rozvoje území?
ekologie historiografie geografie
KRAJINA
ostatní disciplíny
archeologie
architektura a urbanismus
1) měli bychom věnovat pozornost sobě samým (Mikesell 1978)
2) dějiny geografie jsou dějinami geografických myšlenek (Wright 1926) základní témata: místo, oblast, region a prostorové rozmístění, životní prostředí, krajina (Baker 2003) 3) přesto věnujeme málo pozornosti proměnám přístupů k těmto konceptům 4) geografie nemá co říci ke studiu krajiny
nutně neúplné pojednání založené na vlastní místně, časově a kulturně specifické (Wright 1947; Lowenthal 1961; Livingstone 1992, 2003) zkušenosti a dostupné literatuře
taková pojednání ovšem potřebujeme pro zachování diskuze o světě okolo nás „aby svět byl udržitelný, musíme o něm nejprve hovořit“ (Lowenthal 2003)
VÝVOJ GEOGRAFIE – HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY monistická, idiografická, empirická
1950
dominuje regionální geografie (německá, francouzská, americká); regionální monografie, důraz na syntézu poznatků o určitém území, geografie jako popis částí světa
dualistická (fyzická × humánní), nomotetická, positivistická kritika regionální geografie (příliš popisná, málo exaktní, malá aplikovatelnost výsledků), rozvoj systematické geografie, matematizace, geografie jako prostorová věda
1970
prohloubení dualismu, ale nyní i snaha o integraci věda přírodní × společenská × ani jedno nomotetická i idiografická více různých paradigmat (např. pozitivistické, humanistické, kritické), kritika předchozího výzkumu (málo teoreticky podložený)
(blíže viz např.: Bird 1993; Hampl 1998; Hartshorne 1939; Johnston 1997; Holt-Jensen 1999)
Zdroj: Antrop (2004)
VÝZKUM KRAJINY DO POLOVINY 20. STOLETÍ
empirický, ne-teoretický, studium krajiny jako celku (Antrop 2004)
dominance n mecké školy (např. Schlüter, Passarge, Gradmann), ze které přebírá škola americká (Sauer); obecná podpora výzkumu krajiny ve společnosti (Hard 1969) specifické postavení francouzské školy (studium sounáležitosti obyvatel s jejich prostředím v regionech; Vidal de la Blache)
krajina je konkrétní a mapou zaznamenatelný objekt, který je předmětem podrobného popisu a klasifikace (viz např. Davis 1919; Granö 1929/1997)
objevuje se rozlišení na krajinu p írodní a kulturní např. Sauer (1925): „Kulturní krajina vzniká z přírodní krajiny činností kulturní skupiny. Kultura je činitel, přírodní oblast je medium, kulturní krajina výsledek.“
KRITIKA (zejména Hartshorne 1939) geografie není jen to, co můžeme vidět (např. politická geografie), krajina je pro geografii příliš nejednoznačný pojem N KTERÉ ZNAKY VÝZKUMU KRAJINY Z TOHOTO OBDOBÍ P ETRVÁVAJÍ DODNES
FAKTORY
FORMY
polohové
ČAS
klimatické vegetační atd.
FAKTOR
MEDIUM
ČAS kultura
Zdroj: Sauer (1925)
p írodní krajina
podnebí povrch půda zavlažování nerostné zdroje mo e a pob eží vegetace
P ÍRODNÍ KRAJINA
FORMY obyvatelstvo hustota zalidnění mobilita bydlení rozmístění struktura produkce komunikace atd.
KULTURNÍ KRAJINA
VÝZKUM KRAJINY PO POLOVIN 20. STOLETÍ rozd lení na fyzickou a humánní geografii
krajina je zpočátku na okraji pozornosti geografie (historická a kulturní geografie; např. Baker, Prince, Lowenthal)
nárůst zájmu až později v 70. a zejména od 80. let
krajina se stává objektem zájmu více různých disciplin profesionalizace a diverzifikace výzkumu krajina se stává předmětem hodnocení a plánování
tři hlavní směry výzkumu krajiny v geografii: 1ě krajinná ekologie 2ě kulturní geografie 3ě studium využití ploch
KRAJINNÁ EKOLOGIE
rozvoj zejména od Ř0. let 20. století (IALE 1982) (blíže viz např. Burel, Baudry 2003; Finke 1994; Forman, Godron 1993; Leser 1991; Lipský 1998; Michaeli ed. 2007; Sanderson, Harris 2000)
kořeny v především v německé fyzické geografii (Troll; Neef 1967; Schmithüsen 1976)
význam leteckého snímkování a systémové teorie
krajina jako mapou zaznamenatelný objekt
studium struktury, fungování a prom n krajiny v čase (Lipský 2000) typologie krajiny (viz např. Lipský, Romportl 2007)
pozitivistická, důraz na exaktní postupy (matematizace) a aplikaci výsledků zejména v ochraně životního prostředí a environmentálním plánování snaha vyvinout jednotný slovník pro popis krajiny
KULTURNÍ GEOGRAFIE
navazuje na starší tradici studia nově rozvoj zájmu o krajinu zejména od 80. let p edevším v anglo-americké geografii (viz např. Wylie 2007) kritika tradiční kulturní geografie za nedostatek teoretického přístupu ke kultuře tzv. „nová“ kulturní geografie (např. Cosgrove, Duncan, Jackson) antropocentrický a teoretický p ístup ke krajině krajina jako společenská a kulturní konstrukce, způsob nahlížení na okolní svět zvnějšku (Cosgrove 1998; Daniels, Cosgrove 1988; srv. Schama 1995) studium reprezentací krajiny hledání podstaty obsahu pojmu krajina (např. Olwig 2002) krajina jako smysly prožívané prost edí (např. Wylie 2005)
VÝZKUM VYUŽITÍ PLOCH ĚLAND USEě empirické zam ení
založen na možnostech mapování a statistické evidence nástup DPZ a GIS
počátky a rozvoj v rámci geografie zemědělství v souvislosti se studiem možností využití půdního fondu (viz např. Bičík 2005; Bičík, Jančák 2005) a v historické geografii (např. Baker, Butlin 1973; Jeleček 1985)
dnes specifický p ístup ke studiu struktury krajiny a jejích prom n v minulosti (Bičík, Kupková 2005; Feranec, Oťaheľ 2008; Jeleček 1995; Lipský 2000; Domaas 2007), propojuje výzkumy mezi fyzickou a humánní geografií a krajinnou ekologií (Žigrai, Oťaheľ 2007)
TRADICE VÝZKUMU KRAJINY V GEOGRAFII P ístupy ke studiu krajiny 1) krajinná ekologie 2) kulturní geografie 3) výzkum využití ploch Nahlížení na krajinu
A) krajina jako území B) krajina jako scenérie C) krajina jako specifický celek
KRAJINA JAKO INTEGRUJÍCÍ TÉMA Krajina je základním d dictvím každého z nás. Je všezahrnující a nevyhnutelná. Přitom pro každého z nás znamená n co jiného. (Lowenthal 2007) „území, vnímané obyvatelstvem, jehož charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“ (Evropská úmluva o krajině, Florencie 2000)
je vnímaným a neustále se m nícím územn vymezitelným celkem (Antrop 2000; Granö 1929; Schein 1997), který má určitou formu, funkci a hodnotu (Selman 2006), a jehož jsme z určitého pohledu nedílnou součástí, ale zároveň se vůči n mu můžeme vymezit (Cosgrove 1998; Olwig 2002; Tress, Tress 2001)
Teorie krajiny
P ÍKLADY TÉMAT
Dějiny a historická geografie přístupů ke krajině Historický vývoj krajiny
Ochrana životního prostředí
Environmentální a územní plánování
Problematika dědictví (památková péče a ochrana přírody) a krajiny jako dědictví Percepce krajiny
Geografické a environmentální vzdělávání a popularizace problematiky krajiny
D KUJI VÁM ZA POZORNOST
